TECHNIKA PRO TRŽNÍ ÚPRAVU LÉČIVÝCH A AROMATICKÝCH ROSTLIN. Bakalářská práce

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

TECHNIKA PRO TRŽNÍ ÚPRAVU LÉČIVÝCH A AROMATICKÝCH ROSTLIN Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce

Vypracovala

Ing. Vladimír Veverka

Michaela Tomanová

Lednice 2013

Zadání práce

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Technika pro tržní úpravu léčivých a aromatických rostlin vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici, dne………………………….. Podpis ……………………

Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucímu bakalářské práce panu Ing. Vladimíru Veverkovi za vzorné vedení a cenné rady při tvorbě práce. Dále děkuji všem, kteří mi poskytli informace a materiály.

Obsah 1. Úvod.............................................................................................................................. 6 2. Cíl práce ........................................................................................................................ 7 3. Současný stav řešené problematiky .............................................................................. 8 3.1 Charakteristika vybraných druhů čeledi hluchavkovité (Lamiaceae) ..................... 8 3.1.1 Yzop lékařský (Hyssopus officinalis L.) .......................................................... 8 3.1.2 Levandule lékařská (Lavandula angustifolia Mill.) ...................................... 10 3.1.3 Majoránka zahradní (Majorana hortensis Moench.) ..................................... 12 3.1.4 Meduňka lékařská (Melissa officinalis L.) .................................................... 14 3.1.5 Máta peprná (Mentha x piperita L.) .............................................................. 16 3.1.6 Bazalka vonná (Ocimum basilicum L.).......................................................... 18 3.1.7 Dobromysl obecná (Origanum vulgare L.) ................................................... 20 3.1.8 Šalvěj lékařská (Salvia officinalis L.) ............................................................ 22 3.1.9 Saturejka zahradní (Satureja hortensis L.) .................................................... 24 3.1.10 Tymián obecný (Thymus vulgaris L.) .......................................................... 26 3.2 Rozbor technologických postupů při zpracování bylin ....................................... 28 3.3 Sušárny.................................................................................................................. 33 3.3.1 Rozdělení sušáren .......................................................................................... 35 3.3.2 Sušárny užívané k sušení bylin ...................................................................... 36 3.4 Řezačky ................................................................................................................. 42 3.5 Technika pro výrobu čajových sáčků ................................................................... 43 3.5.1 Definice o čaji dle zákona č. 110/1997 Sb..................................................... 45 3.5.2 Stroje firmy TEAMAC .................................................................................. 46 3.5.3 Stroje firmy IMA ........................................................................................... 56 3.5.4 Stroje firmy NASA Corporation .................................................................... 60 3.6 Technika na balení potravin .................................................................................. 65 3.6.1 Obalové materiály .......................................................................................... 66 3.6.2 Rozdělení strojů na balení.............................................................................. 68 3.6.3 Stroje pro balení sypkých materiálů .............................................................. 69 3.7 Požadavky na materiály užívané v potravinářství dle ČSN EN 1672-2+A1 ........ 75 4. Diskuse........................................................................................................................ 76 5. Závěr ........................................................................................................................... 79 6. Souhrn ......................................................................................................................... 80 7. Seznam použité literatury ........................................................................................... 81

5

1. Úvod Léčivé, aromatické a kořeninové rostliny (LAKR) zažívají v dnešní době velký rozmach. Lidé se čím dál víc vracejí k přírodním zdrojům. Potravinářský průmysl se snaží jít tímto směrem a nabízí zákazníkům velký výběr jak čerstvých, tak sušených rostlin v podobě koření. Nejen k dochucení a aromatizaci pokrmů se dají využít tyto rostliny. Léčivé rostliny najdou velké uplatnění jak v domácí medicíně, tak ve farmaceutických firmách. Zde se dokazuje pestrost využití bylin, které kromě svých aromatických látek mají pozitivní vliv na náš organismus. „Léčivými rostlinami se rozumí plané i pěstované rostliny, obsahující terapeuticky účinné látky používané ve veterinární a humánní medicíně, nebo látky s širším uplatněním (v kosmetice a potravinářství)“ (Neugebauerová, 2006). Dnešní doba často poukazuje na nevhodnou stravu, na nevhodné doplňky, především na velké množství soli, které lidé spotřebují a jenž je hlavním aktérem příčiny vzniku vysokého krevního tlaku a mrtvice. Z těchto důvodů se dnes lidé vrací k bylinkám, které dodávají jejich jídlům výborné aroma a chuť i bez použití velkého množství soli. Spousta bylin má i blahodárný vliv na jejich zažívání. Do čeledi hluchavkovité (Lamiaceae) jsou řazeny i druhy, jenž se uplatní i v kosmetickém průmyslu a parfumerii. „Aromatickými rostlinami se rozumí takové rostliny, které slouží k získávání vonných látek, především silic a kumarinů“ (Neugebauerová, 2006). Rostliny čeledi hluchavkovité lze označit i jako kořeninové rostliny. „Jde o rostliny nebo jejich části, většinou sušené, vyznačující se obsahem aromatických látek, tj. látek čichově a chuťově výrazných. Jejich použitím lze upravovat chuť, vůni nebo vzhled potravinářských výrobků nebo jídel v kuchyni připravovaných“ (Neugebauerová, 2006).

6

2. Cíl práce Cílem této bakalářské práce bylo charakterizovat hospodářsky nejvýznamnější druhy léčivých a aromatických rostlin čeledi hluchavkovité (Lamiaceae). Hlavním úkolem bylo vypracovat rozbor technologických postupů s popisem jednotlivých strojů, které se používají pro zpracování rostlin z dané čeledi.

7

3. Současný stav řešené problematiky 3.1 Charakteristika vybraných druhů čeledi hluchavkovité (Lamiaceae) 3.1.1 Yzop lékařský (Hyssopus officinalis L.) Lidové názvy: bylina poslední pomoci, hysop, klášterní yzop (Bodlák, 2004). Yzop lékařský (Hyssopus officinalis L.) je bylina systematicky řazená do řádu hluchavkotvaré (Lamiales). Sbíranou drogou je nať, Herba hyssopi. Yzop lékařský je aromatický polokeř s dřevnatým, větveným oddenkem. Lodyha je ve spodní části dřevnatá, přímá, 0,5-0,8 m vysoká, větvená. List je až 50 mm dlouhý, čárkovitý, přisedlý, celokrajný, lysý, lesklý nebo chlupatý s vnořenými siličnatými žlázkami. Květy se skládají do lichopřeslenů (ze 4-10 krátce stopkatých květů), květenstvím je lichoklas. Koruny bývají modré až fialové, 7-12 mm dlouhé, u formy ´Alba´ bílé, ´Rosea´ růžové. Plodem je hnědá, protáhlá, lesklá tvrdka (Neugebauerová, 2006).

Obrázek 1: Hyssopus officinalis L. (http://www.reiki-cz.com/herba/herbar.php?id=128)

8

Sklizeň yzopu probíhá na začátku kvetení. Rostlina se seřezává 0,1-0,15 m nad zemí. Dřevnaté části, vyskytující se na starších rostlinách, se odstraňují na jaře (před začátkem vegetace) zpětným seřezáním. Nať se suší na vzdušném, stinném místě přirozeným nebo umělým teplem do 35 °C. Sesychací poměr je 4:1 (Habán, 1996). Mezi nejvýznamnější obsahové látky patří silice. Siličná droga s hlavními složkami pinokamfenem, pinenem, sesquiterpenem, dále obsahuje hořčinu marrubiin, třísloviny, flavonový glykosid hesperidin a diosmin. Droga se uplatňuje při uvolňování hlenu a ulehčuje vykašlávání (expektorans), dobře působí při onemocněních močového měchýře (diuretikum), povzbuzuje trávení a snižuje potivost (antihydrotikum). Běžnou lékovou formou je nálev. Yzopový nálev se podává preventivně při studiu a duševní námaze jako ochrana proti vyčerpanosti. Zevně se používá formou obkladů a koupelí, při ekzémech, pohmožděninách a na nehojící se rány. Při rehabilitaci různých paréz se aplikuje yzopový olej, který se používá k masážím ochrnutých končetin a páteře, např. po náhlých příhodách mozkových (Bodlák, 2004). Čaj z yzopu se doporučuje proti bronchitidě a kataru. Dnes má význam především v kuchyni. Listy mají ostrou chuť, která se popisuje jako šalvějově mátová nebo hořce mátová (Hessayon, 1997). Čerstvé i sušené lístky se užívají do polévek, masitých omáček, nádivek a do zeleninových salátů. Rovněž se používá v likérnictví a v kosmetickém průmyslu (Bodlák, 2004). Yzop by se neměl používat v případě nervové iritability. Silné dávky, zejména destilovaného éterického oleje, mohou způsobit svalové křeče. Yzopový olej by se v aromaterapii neměl používat pro silně zesláblé pacienty, protože může vyvolat epileptické záchvaty. Dále by neměl být užíván v těhotenství a k dlouhodobým léčbám (Biggs, 2004).

9

3.1.2 Levandule lékařská (Lavandula angustifolia Mill.) Lidové názvy: devandule, špikrnát (Bodlák, 2004). Levandule lékařská (Lavandula angustifolia Mill.) je polokeř řazený do řádu hluchavkotvaré (Lamiales). Jako droga je využívaná většina částí levandule, Lavandulae flos – květ levandule (oficinální), dále Herba lavandulae – nať levandule, a v neposlední řadě Lavandulae etheroleum – levandulová silice (oficinální). Levandule je aromatický polokeř, jehož kořeny dosahují u starších rostlin až 1 m. Stonky jsou přímé, 0,4-0,8 m vysoké, větvené, u báze dřevnaté, bylinné přímé, čtyřhranné, šedozelené. Listy jsou čárkovitě kopinaté, dosahují délky 20-40 mm, celokrajné, v mládí běloplstnaté. Květenství obsahuje 6-10 květů, které v paždí listenů skládají vrcholový lichohrozen. Kalich je šedofialový, chlupatý, trubkovitý; koruna je dvoupyská, fialově modrá, uvnitř žláznatě pýřitá. Plodem jsou černé, lesklé tvrdky (Neugebauerová, 2006).

Obrázek 2: Lavandula angustifolia Mill. (http://www.reiki-cz.com/herba/herbar.php?id=55) Květy levandule se sklízejí postupně během kvetení od července do srpna. Nejvhodnější doba pro sklizeň je dopoledne nebo podvečer za suchého počasí. Květní stonky se seřezávají těsně nad natí a suší se v tenkých vrstvách nebo ve svazcích při teplotě do 35 °C. V případě sběru kvetoucí natě se odřezávají celé stonky i s listy. 10

Velkoplošná sklizeň probíhá pomocí speciálních sklízecích mechanismů, ale tento způsob se využívá především při získávání silice destilací z čerstvě seřezané suroviny. (Habán, 1996). Sušení levandulových květů by mělo probíhat pouze ve stínu, jinak může dojít ke změně barvy a chuti. Uměle se suší velmi pečlivě v mírném teple (30 °C), aby se zamezilo ztrátám vůně. Sesychací poměr květů je 7-8:1 a natě 3-4:1 (Heeger, 1989). Levandule je velice žádána pro svou vůni a krásu. Její účinky však můžeme pocítit i při bližším kontaktu, než je pouhé přivonění. Levandule obsahuje silice s linaloolem a dalšími složkami, fytosteroidy, antokyany a organické kyseliny. V droze byly zjištěny také glykosidní sloučeniny (kumarin, umbeliferon) a blíže neznámé třísloviny. Droga se užívá jako karminativum (zmírňuje plynatost, koliku trávicího traktu a žaludeční nevolnost), jako spasmolytikum (uvolňuje hladké svalstvo - tlumí kolikové bolesti) a také jako prostředek při žaludečním kataru. Dále má levandule účinky sedativní - má uklidňující vliv na srdce, působí příznivě při depresích, nespavosti, migréně, nervové vyčerpanosti a pocitu psychického napětí. Při bolestech v krku se připravuje nálev, který se používá jako kloktadlo. Při nachlazení, angínách a chřipkách se nálev inhaluje. Silice se využívají především jako desinficiens (prostředek užívaný k umrtvení mikrobů ve vzduchu a na povrchu předmětů) a derivans (prostředek zvyšující prokrvení pokožky a urychlující průběh zánětu nebo vstřebání otoku). Silice jsou také vhodné k léčbě kožních plísní. Široké je i zevní užití, přidává se do koupelí při špatně se hojících ranách nebo ve formě mazání při dně, revmatismu a zánětu nervů. Další využití je v kosmetickém průmyslu (Bodlák, 2004). Květy a listy, často v kombinaci s rozmarýnem, se využívají jako koření především v jižní Francii a ve Španělsku. Díky silnému aroma stačí kořenit zlehka. Dále se hodí do bylinných másel, nápojů, při pečení jehněčího, králičího, rybího a kuřecího masa v časté kombinace s česnekem. Dále i do speciálních sušenek. Květy se dají také použít do salátů - jak do listových, tak i do ovocných. Také se z nich vyrábí levandulový ocet. Speciální koření (Herbes de Provence) má v sobě ukryto i květy a listy levandule (Lánská, 1999).

11

3.1.3 Majoránka zahradní (Majorana hortensis Moench.) Lidové názvy: majorán, marjánka, voněkras (Bodlák, 2004). Majoránka zahradní (Majorana hortensis Moench.) je jednoletá bylina z řádu hluchavkotvaré (Lamiales). Drogou majoránky zahradní je Majoranae herba – majoránková nať. Kořen voněkrasu je bohatě větvený, jednotlivé kořeny jsou nitkovité 150-200 mm dlouhé. Lodyha, dosahující od 0,2 do 0,4 m, je buď přímá nebo vystoupavá, bohatě větvená a v mládí čtyřhranná. Horní listy přisedají, dolní jsou krátce řapíkaté, celokrajné, vejčité až elipticky kopisťovité. Květy jsou uspořádány v lichopřeslenu, kvetou od července do září a skládají lichoklasy s okrouhlými, žláznatými, listenu podobnými kalichy, které téměř zakrývají korunu. Drobné koruny jsou bílé, růžové nebo světle fialové. Tyčinky, vyčnívající z koruny, jsou velmi výrazné. Plodem majoránky je hnědá, velmi drobná tvrdka (Neugebauerová, 2006).

Obrázek 3: Majorana hortensis Moench. (http://www.reiki-cz.com/herba/herbar.php?id=61) Jednotlivé stonky jsou při sklizni těsně u země odříznuty a listy a jemné stonky se dále suší. Pro zachování zelené barvy majoránkových listů se rostlina nesmí sušit

12

na slunci. Chuť majoránky se sušením zintenzivňuje, proto je běžnější užívání sušené byliny (Small, 2006). Hlavní složkou drogy majoránky je silice, mezi jejíž nejcennější složky patří terpinen, terpineol a terpinenol. Dále jsou zde zastoupeny třísloviny, hořčiny a minerální látky. Droga má velké uplatnění. Užívá se především na podporu činnosti ledvin (diuretikum), dále pak na podporu tvorby hlenů a na vykašlávání (expektorans). Má také

potopudný

účinek

(diaforetikum).

Zlepšuje

problémy

s nadýmáním

(karminativum), podporuje chuť k jídlu a zlepšuje činnost žaludku a trávení (stomachikum). Mast z majoránky se užívá při rýmě a olej je vhodný při bolestech v podbřišku, ale i při křečových žilách, dně a revmatismu. Již od středověku se používá sušená nať majoránky do masitých jídel a polévek, především polévek s luštěninami a bramborami (Bodlák, 2004). Běžná je kombinace s pepřem, česnekem, kmínem, novým kořením, tymiánem a rozmarýnem. Výborně okoření guláš, mletá masa, paštiky, uzeniny a ryby. Hodí se ke skopovému, hovězímu i vepřovému masu. Běžně je součástí bramboráků a výborně se hodí na pizzu. Voněkras je součástí kořenících směsí, především směsi grilovací (Lánská, 2002).

13

3.1.4 Meduňka lékařská (Melissa officinalis L.) Lidové názvy: včelník, rojovník, doušník, matečník, matkové thé (Bodlák, 2004). Meduňka lékařská (Melissa officinalis L.) je vytrvalá bylina řazená do řádu hluchavkotvaré (Lamiales). Oficinální jsou obě její drogy, jmenovitě meduňkový list – Melissae folium a meduňková nať – Melissae herba. Meduňka je vytrvalá aromatická bylina, jenž je charakteristická svými žláznatými chlupy po celé své délce. Rostlina silně voní po citrónech. Kořeny jsou shromážděny ve svazcích a jejich délka dosahuje až 30 cm. Oddenek bývá spíše v horizontální rovině a je šupinatý. Charakteristická výška této rostliny je od 30-80 cm, rostlina je bohatě větvená, přímá a čtyřhranná. Olistění je bohaté, jednotlivé lístky jsou umístěny na řapících, které jsou postaveny křižmo. Okraj čepele je vroubkovaný, stavbou je čepel široce vejčitá až kosníkovitá nebo podlouhlá. Výrazná žilnatina bývá doplněna chloupky, v některých případech je list lysý. Květenství, vyskytující se od května do srpna, je složeno z lichopřeslenů, jenž usedají v úžlabí listenů. Jednotlivé květy jsou drobné, barvy bílé, světle fialové, lehce růžové i žlutobílé. Plodem je černá, lesklá tvrdka (Neugebauerová, 2006).

Obrázek 4: Melissa officinalis L. (http://www.akuna.pl/index.php?typ=AUA&showid=289) 14

První rok se sklizeň natě provádí jedenkrát a to před vykvetením, sklizeň v dalších letech se provádí až po dorostu natě do výšky alespoň 20-40 cm. V těchto letech je možné provádět sklizeň dva až třikrát. Z ekonomického hlediska je výhodnější užití mechanizované sklizně a to běžně 10 cm nad povrchem půdy. Aby nedocházelo k vymrzání porostu, doporučuje se provádět poslední sklizeň do konce září. Po provedení sklizně by měla být nať ihned sušena a to buď přirozeně na lískách, nebo v sušárnách teplotami do 35 °C. Aby nedocházelo k zapaření a hnědnutí natě, doporučuje se nať nestláčet a neobracet. Sesychací poměr je 5:1 (Habán, 1996). Listy jsou ceněny pro obsah silic, který činí 0,1 %, a to hlavně pro vysoký obsah kyslíkatého derivátu karyofylenu, dále estragol, 4-terpineol, anetol a linalol. Z dalších sloučenin lze jmenovat geraniol, citronelol, citronelal, eugenolacetát a nerol. Z kyselin můžeme uvést například kyselinu kofeinovou, kyselinu protokatechovou, kyselinu rozmarýnovou a dále také flavonoidy (Small, 2006). Matečník se využívá proti nadýmání (spasmolytikum), dále ho lze využít ke snížení krevního tlaku (hypotonikum). Využijí ho i lidé trpící migrénou, žaludečními křečemi i křečemi střevního traktu nervového původu. Ashurst (2005) píše, že byly prokázány antibakteriální a antivirové účinky in vitro kultur. Tyto účinky se také využívají jako uklidňující sedativum pro nervové poruchy trávení. Meduňka se také doporučuje na žaludeční potíže u dětí. Obklady z meduňky lze použít na pohmožděniny, krevní podlitiny, na revmatické opuchliny a dokonce i při ztvrdnutí mléka u kojících matek. Revmatismus i záněty nervů lze zmírnit i přisypáním meduňky do koupele. Lidem, kteří bývají často vyčerpaní, se doporučuje meduňková Alpa, která se vtírá ráno a večer do nohou, aby se zahnala únava (Bodlák, 2004). Meduňce se říká dietní koření. Je vhodná k omeletám, rýži, k bylinným omáčkám, máslu i pomazánkám. Pro svou citrónovou vůni se hodí i do jogurtu. Z masa je vhodná především ke zvěřině a kuřecímu masu, také se hodí k rybám. Španělé přidávají meduňku do rajčatových pokrmů, do polévek a také do dušených a zapékaných zeleninových pokrmů. Citrónové aroma dodává zvláštní chuť broskvovým a jablečným kompotům, hodí se i na aromatizaci bowlí, vín, bylinných limonád, čaje, dokonce i mléka a likérů. Pro přípravu jídel je důležité, že se nikdy nevaří, ale přidává se až k hotovým pokrmům (Lánská, 1999).

15

3.1.5 Máta peprná (Mentha x piperita L.) Lidové názvy: větrové koření, nátkové koření, fefrminc (Bodlák, 2004). Máta peprná (Mentha x piperita L.) je vytrvalá bylina z řádu hluchavkotvaré (Lamiales). Drogy máty peprné jsou všechny oficinální, tedy zapsané v lékopise. První z nich je list máty peprné – Menthae piperitae folium, další Menthae piperitae herba – nať máty peprné a z nich získané Menthae piperitae etheroleum – silice máty peprné. Máta je vytrvalá bylina s podzemními výběžky na oddencích dlouhými až 0,8 m. Lodyhy jsou po obvodu čtyřhranné, dosahují výšky od 0,3-0,8 m a nesou fialové zbarvení. V pozdějším věku jsou bohatě větvené. Květy, vyskytující se od července do září, vytvářejí na koncích větví vrcholový lichoklas z lichopřeslenů. Jednotlivé květy mají růžové zbarvení a vyskytují se buď jako obojaké nebo jen samičí, prašníky bývají zpravidla zakrnělé, pokud se v květu vyvinuly, pyl není životaschopný. Listy máty, především střední a horní, jsou řapíkaté, lesklé a jsou ojedinělé svou nafialovělou žilnatinou. Listová čepel je kopinatá, široce kopinatá až vejčitá a žláznatě tečkovaná. Délkou dosahuje 45-80-(90) mm a na vrcholu je ostře špičatá. Okraj je ostře pilovitý. Listy i lodyhy jsou řídce chlupaté. Plody, tvrdky, tvoří máta peprná pouze výjimečně. S velkou pravděpodobností je to kříženec mezi M. aquatica (m. vodní) a M. spicata subsp. spicata (m. klasnatá) (Neugebauerová, 2006).

Obrázek 5: Mentha x piperita L. (http://www.scanzen.cz/kytky/mata/) 16

Sklizeň máty pro nať probíhá 2-3x do roka. První sklizeň, s největší kvalitou suroviny, se provádí před kvetením, běžně nejdříve po 15. červnu, kdy výška porostu dosahuje 50-60 mm. Na velkých plochách se sklizeň provádí mechanizovaně. Po sklizni se máta ihned suší v tenkých vrstvách na lískách v dobře větratelných a tmavých místnostech nebo v sušárnách při teplotě do 35 °C, bez obracení. Sesychací poměr je 5:1 (Habán, 1996). Nejúčinnější složkou máty peprné jsou silice. Mentol je v silici zastoupen z 50 %, dále se zde vyskytuje menton, cineol, limonen, pipen, pulegon, viridiflor a mentofuran. Důležité jsou také hořčiny a třísloviny. Dle Lánské (2002) obsahuje také flavonové glykosidy, vitaminy (ve 100 g čerstvé hmoty je 25 mg vitaminu C) a minerální látky. Praktické užití je u máty velice široké. Jako hlavní pomocník se uvádí při potížích žaludečních, ať už jde o nemoci žlučových cest nebo o žlučové kameny. Prostředek pro léčbu těchto problémů nazýváme cholagogum. Vhodná je také při potížích s trávením, zvracením a nevolností. Mentol dobře tiší bolest (má analgetické účinky) a také se využívá k místnímu nebo celkovému znecitlivění (anestetické účinky). Mentol má velký význam při ničení bakterií, proto je přidáván do přípravků k ústní hygieně. Dále je hlavní přísadou preparátů (past, vodiček a léčiv) pro léčbu revmatismu. Mimo jiné se také využívá při léčbě chorob dýchacích cest, kašli a zánětu vedlejších dutin. Droga bývá také často součástí čajových směsí. Máta má široké využití i v kosmetickém průmyslu a v potravinářství, kde se využívá jako kořenící přípravek k rybám a zeleninovým jídlům. Éterický olej se využívá k výrobě cukrovinek, žvýkaček a likérů. Máta by neměla být užívána osobami alergickými na mentol. Není také vhodná k dlouhodobému a nadměrnému užívání. Neměla by se podávat nemluvňatům a užívání je také kontraindikováno při nízkém krevním tlaku (Bodlák, 2004). V kuchyni se nejvíce užívá máta klasnatá (M. spicata ´Moroccan´), která má jasně zelené listy a bílé květy. Je méně sladká než původní druh. Především tato máta se využívá do čaje. Na čokoládové dezerty a jako ozdoba smetanových i ovocných zmrzlin se hodí nejlépe máta peprná citrónová (M. x piperita f. citraty ´Chocolate´). Pronikavou vůni, kombinovanou se zralým jablkem, má máta vonná (M. suaveolens).

17

3.1.6 Bazalka vonná (Ocimum basilicum L.) Lidové názvy: bazalika, německý pepř, voňavý hřebíček (Bodlák, 2004). Bazalka vonná (Ocimum basilicum L.) je jednoletá bylina z řádu hluchavkotvaré (Lamiales). Drogou bazalky vonné je bazalková nať – Basilici herba (Herba ocimi citrati). Lodyha bazalky, vysoká 0,3-0,6 m, je tupě hranatá až téměř oblá. Řapíkaté, lesklé, podlouhlé listy jsou střídavě postaveny. U báze jsou celokrajné, vroubkovaně pilovité, špičky kadeřavé, horní listy přecházejí v listeny. Šestice kvítků tvoří lichopřeslen žluté barvy. Květy jsou často navštěvovány včelami. Plodem jsou drobné, červenohnědé tvrdky (Neugebauerová, 2006).

Obrázek 6: Ocimum basilicum L. (http://www.reiki-cz.com/herba/herbar.php?id=5) Poslední dekáda července je čas, kdy bazalka rozkvétá a v tomto období se také sklízí její nať. V případě, že se nať při prvním sběru seřezává 50-100 mm nad zemí a porost je přihnojen dusíkem, je možné provést koncem září druhý sběr. Nejvhodnější je nať sušit v tenkých vrstvách na vzdušném, tmavém místě. Nejvýhodnější je sušit bazalku v sušárnách při teplotě 35 °C. Sesychací poměr je 6:1 (Habán, 1996).

18

Mezi nejdůležitější obsahové látky bazalky patří silice (0,3-1,5 %) s vysokým podílem metylchavikolu (20-35 %), linaloolu a cineolu. Dále pak obsahuje třísloviny, flavonoidy, glykosidy a kyselinu rozmarýnovou. Droga bazalky se používá jako karminativum, tedy jako látka proti nadýmání, dále pro zlepšení chuti k jídlu, pro lepší činnost žaludku a trávení (stomachikum) a na uvolnění bolestivých stahů hladkého svalstva (spazmolytikum). Působí dezinfekčně při zápalech ústní dutiny ve formě kloktání. Silice, destilovaná z drogy, se používá také v kosmetickém průmyslu (Habán, 1996). Vůně bazalky je směsicí vůní po mátě, hřebíčku, tymiánu, nebo i po růži. Nejznámější spojení bazalky, především v italské kuchyni, je s rajčaty. Dále se hodí do zeleninových polévek všeho druhu, do omáček, především ve spojení s česnekem a olivovým olejem. Vhodná je do salátů, sýrů, pokrmů z mletého masa, na pizzu, do fazolí, nakládaných okurek a k těstovinám. Zpracovává se do bylinných octů, olejů, másel, majonéz a pomazánek. Čerstvá mletá bazalka je hlavní součástí italského pesta, které dále obsahuje česnek, parmazán a sůl. Využití najde především při dochucení špaget a polévek (Lánská, 2002).

19

3.1.7 Dobromysl obecná (Origanum vulgare L.) Lidové názvy: dobrotnice, červená lebeda, dobráček, zimní majoránka (Bodlák, 2004). Dobromysl obecná (Origanum vulgare L.) je vytrvalá bylina z řádu hluchavkotvaré (Lamiales). Drogou je dobromyslová nať – Origani herba. Jde o lysou nebo vlnatě chlupatou bylinu, která se vyznačuje dřevnatým a výběžkatým oddenkem. Lodyha, vysoká 0,2-0,9 m, bývá vystoupavá až přímá. Vejčité, celokrajné nebo mělce vroubkované listy jsou žláznatě tečkované, tupé se třemi páry postranních žilek. Lichopřesleny (s 1-3 květy) jsou nahloučené v 10-30 mm dlouhé lichoklasy, skládající vidlanovitou latu. Květy, s trubkovitě zvonkovitým kalichem, jsou krátce stopkaté. Listeny jsou 1-2x větší než kalich a bývají často fialově zbarveny. Koruna je zbarvena do světle červena. Plodem je drobná hladká tvrdka (Neugebauerová, 2006).

Obrázek 7: Origanum vulgare L. (http://www.reiki-cz.com/herba/herbar.php?id=21) Pro první sklizeň je nejvhodnější období před kvetením. Dobráček se řeže 60-100 mm nad povrchem půdy a v mnoha pěstitelských oblastech se sklízí 6-7x za vegetaci (Small, 2006).

20

Suší se buď na lískách nebo ve svazcích v dobře větratelné místnosti. Může se sušit i uměle, ale v tomto případě by neměla teplota překročit 35 °C. Sesychací poměr je 4:1 (Bodlák, 2004). Tymol a karvakrol jsou látky fenolické povahy a jsou součástí silice dobrotnice. Dalšími obsahovými látkami jsou třísloviny, hořčiny a organické kyseliny. Dobromysl se užívá vnitřně při léčbě křečí (spazmolytikum), podporuje chuť k jídlu, napomáhá činnosti žaludku (stomachikum) a také se využívá jako prostředek zvyšující tvorbu moči (choleretikum). Užívá se i jako gastrosedativum (prostředek uklidňující trávicí trakt) při žaludeční neuróze. Je dobrým lékem při onemocnění dýchacích

cest,

usnadňuje

vykašlávání

(expektorans)

a

působí

potopudně

(diaforetikum). Dobromysl má vliv i na psychiku – působí antidepresivně, uklidňuje a zlepšuje náladu. Zevně se užívá k inhalacím, především proti kožním chorobám a také do posilujících koupelí. Dobromysl je užívána v kuchyních po celém světě. V Evropě našla uplatnění především v italské, řecké a španělské kuchyni. Hodí se jak na tučnější masa, jako je skopové a vepřové, tak i na kuře, ryby, do sekaných mas, na špagety, pizzu i do gulášů. Najde uplatnění všude tam, kde se využívá majoránka, ale pro odlišnou vůni se tato koření nekombinují (Lánská, 2002).

21

3.1.8 Šalvěj lékařská (Salvia officinalis L.) Lidové názvy: koníčky, smrtky, babské ucho, kodice (Bodlák, 2004). Šalvěj lékařská (Salvia officinalis L.) je aromatický polokeř z řádu hluchavkotvaré (Lamiales). Jako droga je využíváno hned několik částí šalvěje. První z nich je list šalvěje lékařské – Salviae officinalis folium, dále pak Salviae herba – šalvějová nať a Salviae tinctura – šalvějová tinktura. Všechny tři jmenované drogy jsou oficinální. Stonky šalvěje jsou přímé, vysoké 0,6-1,0 m, krátce větvené, šedoplstnaté. Hlavní kořen je bohatě větvený. Listy jsou řapíkaté, kožovité, plstnaté, eliptické, jemně vroubkované a v některých případech se na bázi vyskytují vykrojené segmenty. Květy jsou uspořádány v lichopřeslenu z 5-10 květů a tvoří koncový lichoklas. Plodem jsou kulaté, černohnědé tvrdky (Neugebauerová, 2006).

Obrázek 8: Salvia officinalis L. (http://www.reiki-cz.com/herba/herbar.php?id=117) Nať a listy se sklízejí těsně před kvetením. V prvním roce pěstování se sklízí pouze jednou, v následujících letech 2-3x od května do září. Listy se podle požadavků výkupu mohou před sušením drhnout ze stonků. Nať se suší v tenkých vrstvách, s možným obracením. Při sušení by neměla být překročena teplota 35 °C. Sesychací poměr je 4:1 (Habán, 1996). 22

Silice, jako jedna z hlavních obsahových látek, obsahuje tujon, borneol a cineol. Dalšími důležitými látkami jsou třísloviny, hořčiny a flavonoidy. Droga se využívá jako antihydrotikum, tedy jako látka proti pocení. Důležité jsou i její kladné účinky při léčbě křečí (spazmolytikum). Dále se užívá jako adstringens, tedy jako prostředek stahující, místně zužující cévy a snižující vyměšování. Využívá se i jako antiflogistikum, tedy proti zánětům a zmírňuje překrvení zanícených míst organismu (Bodlák, 2002). Silice dodávají šalvěji výraznou chuť i vůni, proto se v kuchyni využívá v malých dávkách. Hodí se nejvíce na jehněčí a skopové pečeně, k telecímu masu a rybám. Je vhodná i k tučným jídlům, k sýrům, karbanátkům, játrům, kachnám a do vaječných pokrmů. Podobně jako bazalka se hodí i k těstovinám s rajčaty, dále k cuketám i do zeleninových polévek. Listy jsou častou součástí kořenících směsí (Lánská, 2002).

23

3.1.9 Saturejka zahradní (Satureja hortensis L.) Lidové názvy: cabr, hlístník, hysop planý, satoreje, satorka (Bodlák, 2004). Saturejka zahradní (Satureja hortensis L.) je jednoletá bylina z řádu hluchavkotvaré (Lamiales). Jedinou, ovšem neoficinální drogou je Saturejae herba – saturejková nať. Saturejka má bohatý kořenový systém, který se skládá z mnoha svazčitých kořínků. Lodyha, vysoká 0,35-0,6 m, je v mládí čtyřhranná, načervenalá, větvená, pýřitá a u báze dřevnatí. Listy bývají postaveny křižmo, mají krátký řapík, tvarem jsou kopisťovité až čárkovité, celokrajné, lysé a jejich siličnaté nádržky jsou na pohled viditelné. Kvete od července do září. Zvonkovitý kalich saturejky je zelený nebo fialový. Koruna je dvoupyská, pýřitá, bílá, fialová nebo narůžovělá (tečkovaná). Plodem jsou hladké vejčité tvrdky (Neugebauerová, 2006).

Obrázek 9: Satureja hortensis L. (http://www.reiki-cz.com/herba/herbar.php?id=108) Plné kvetení je nejvhodnější fáze růstu pro sběr natě. Běžně bývá dvakrát přes vegetaci. Při první sklizni se nať kosí nebo seřezává 50-100 mm nad povrchem půdy. U druhé sklizně se seřezává výše, z důvodu snížení obsahu nežádoucích dřevnatých částí. Sušení by mělo probíhat rychle. Nať se rozprostírá do tenkých vrstev a suší se při teplotě 35 °C. Sesychací poměr je 5:1 (Habán, 1996). 24

Cymol, tymol a karvakrol jsou nejdůležitější součásti silic saturejky. Kromě silic jsou také důležité třísloviny, kterých droga obsahuje až 8 %, dále flavonoidy, hořčiny, sliz, cukr a tuk. Droga má příznivé účinky při léčbě průjmu (antidiarrhoikum) a nadýmání (karminativum). Dále se využívá jako adstringens (prostředek stahující, místně zužující cévy a snižující vyměšování). Obsahové látky drogy zvyšují uvolňování hlenů a usnadňují vykašlávání (expektorans) (Bodlák, 2002). Silice podporuje vylučování žaludečních kyselin a má protikřečové účinky (spazmolytikum). Karvakrol má baktericidní a hlístopudný (anthelmintikum) účinek. Podporuje chuť k jídlu a činnost žaludku (stomachikum) (Habán, 1996). Kuchyňské využití má podobné jako tymián. Chuť i vůně saturejky je peprná. Čerstvé i sušené listy se přidávají do luštěninových, bramborových, slepičích i dalších masových polévek. Dobrý je k dochucení zvěřiny, kuřat, kachen i na tučnější skopové a vepřové maso. Vynikající je při nakládání masa na uzení, do nakládaných okurek i zelí. Výrazná je jeho chuť i s houbami a kroupami. Čerstvá nať se nejlépe uplatní v salátech, tvarohových pomazánkách, zelených a rajských omáčkách, majonézách a v zeleninových zapékaných pokrmech. Satorkou se aromatizuje olej, ocet, víno i čaj. Pro část populace držící dietu bez soli je vhodná na dochucení jídel. Vhodná je i jako náhražka pepře, který má dráždící efekt na žaludek (Lánská, 2002).

25

3.1.10 Tymián obecný (Thymus vulgaris L.) Lidové názvy: démut, mateřídouška římská (Bodlák, 2004). Tymián obecný (Thymus vulgaris L.) je nízký keř nebo polokeř z řádu hluchavkotvaré (Lamiales). Drogou tymiánu obecného je tymiánová nať – Thymi herba, dále Thymi etheroleum – tymiánová silice a Thymi extractum fluidum – tymiánový extrakt tekutý. Všechny jmenované drogy jsou oficinální. Výjimečně se zpracovává i drhnutý list – Folium thymi. Tymián dorůstá do výšky 0,5 m. Svazčité kořeny tvoří bohatý kořenový systém. Stonky jsou bohatě rozvětvené, u báze dřevnaté. Listy mateřídoušky jsou velmi drobné, čárkovité až eliptické, krátce řapíkaté, podvinuté, celokrajné, zespod běloplstnaté, nebrvité. Kvete od května do září. Květy, skládající lichopřesleny, jsou seskupeny v lichoklasy. Bývají bělavé, světle fialové nebo růžové. Plodem je světlá až tmavohnědá tvrdka, která je velmi drobná (Neugebauerová, 2006).

Obrázek 10: Thymus vulgaris L. (http://www.reiki-cz.com/herba/herbar.php?id=122) Nať se sklízí v prvním roce pouze jednou, v dalších letech dvakrát. První sklizeň se provádí na začátku kvetení, běžně v červnu. Druhá sklizeň probíhá v září, nejpozději v říjnu, aby dřevnaté stonky dostatečně obrostly a v zimě nevymrzly. Sklizeň probíhá za suchého počasí a na malých plochách se sklízí ručně nůžkami, nikdy se netrhají. 26

Na větších plochách se využívají řezací mechanismy. Výška strniště by měla být 50-100 mm. Stonky tymiánu dřevnatí, což je potíž při sušení, proto se dřevnaté části musí odstranit. Nať se suší v malých vrstvách na vzdušných a stinných místech, popřípadě svazkovaná. K umělému sušení se využívá teplota 35 - 40 °C, bez obracení. Sesychací poměr je 4:1. Nejdůležitějšími účinnými látkami jsou silice obsahující thymolem, cymolem, karvakrol, borneolem a linaloolem, dále třísloviny, hořčiny a flavonoidy. Tymián se užívá k uvolňování hlenů a tišení kašle (expektorans), dále jako spazmolytikum, tedy na tišení bolestivých stahů hladkého svalstva. Využívá se také proti střevním parazitům (anthelmintikum) a má močopudný účinek (diuretikum). Thymol, obsažený v silici, je jedovatý, proto by se neměl tymián užívat dlouhodobě ani ve vyšších dávkách. Nedoporučuje se ani při akutních zánětech střev, při srdeční slabosti a v těhotenství (Bodlák, 2002). Tymián má aromatickou vůni a nahořkle štiplavou chuť. Profesionální kuchaři jej využívají jako „bouquet garni“, což je směs koření do omáček a vývarů. Součástí je dále bobkový list, česnek a petržel. Hodí se na zvěřinu, ryby, kachny, hovězí, skopové a králičí maso, do uzenin, sekaných mas, sýrů, luštěninových a zeleninových pokrmů a k nakládání a uchování masa. Využívá se i k aromatizaci octů (Lánská, 2002).

27

3.2 Rozbor technologických postupů při zpracování bylin Technologické postupy pro zpracování bylin lze obecně rozdělit podle typu produktu, jenž vzejde z výroby. Provozy se dále liší podle druhu zpracovávané rostlinné části. Kořenové a plodové drogy jsou náročné na čištění, drogy z květů je potřeba třídit a odstopkovat. Hluchavkovité jsou pěstovány především pro list a nať, linka pro zpracování těchto drog není příliš rozsáhlá. Rostlinný materiál je potřeba očistit od příměsí, jako je zemina a nevhodné části, například napadené rostliny, které mohou, při mechanické sklizni, dojít až do provozu. Vhodné kusy jsou poté přesunuty k sušárně a sušeny v teplotách od 30 do 45 °C (podle druhu rostliny). Poté už je potřeba vhodně materiál zabalit a uložit do vhodných podmínek, tedy mimo přímé sluneční záření a do prostor s nízkou vzdušnou vlhkostí. To samé platí i pro materiál dovezený. Linka pro zpracování listových a naťových drog (Ružbarský, 2005): Čištění a třídění

Příjem materiálu

Sušení

Příprava drogy na skladování a samotné skladování

Balení a expedice

Rostliny čeledi hluchavkovité (Lamiaceae) svou širokou škálou dokáží zaplnit potravinářský trh hned v několika oblastech. V kuchyních dnes běžně využíváme sušené byliny jako kořenící přísady do jídel. Byliny se k aromatizaci pokrmů využívají již mnoho let, ale s dobou a výstavbou měst a panelových domů se omezilo pěstování na zahradách, a tak dnes většina lidí kupuje byliny v sušené podobě, tedy jako koření. Malá množství bylin lze usušit jednoduše i doma, ale velkovýroba potřebuje větší prostory a technologie. Zahájení výroby započne dovozem materiálu. Většina materiálu je přivezena už v usušeném stavu a je připravena přímo k balení na balícím stroji. Z celkového pohledu výroby je ale potřeba vzít v úvahu celou výrobu, tedy vzít v potaz rostlinný materiál neusušený. Ten je při vhodných teplotách zbaven vlhkosti v sušárně a dále přiveden do řezacího mechanismu. Pomocí řezačky dojde k nařezání materiálu na jednotlivé segmenty. Podle potřeby je můžeme dát dále vytřídit na třídičku, která je 28

vybavena síty s různě velkými oky. Pokud nedošlo při řezání k rozdělení na požadovanou velikost, putují velké kusy zpět do řezačky na další zpracování. Po nařezání je potřeba vložit komponenty do míchacího zařízení. Balící stroje jsou ve většině případů vybaveny homogenizátory, ve kterých dojde k promíchání jednotlivých součástí, zabrání se tak usazování těžkých částí vespod a získáme jednotnou hmotu, čímž je zajištěno, že každá dávka bude obsahovat všechny přísady. Linka pro výrobu koření: Příjem materiálu

Skladování

Čištění a třídění

Sušení

Balení a expedice

Řezání

Přidání komponent

Homogenizace

Rostliny čeledi Lamiaceae najdou velké využití i při zpracování do čajových směsí, ať už do bylinných čajů jednodruhových či vícedruhových, tak do čajů ovocných, jako jejich příměs. Výroba bylinného čaje je z hlediska zpracování jednodušší, než výroba čaje pravého nebo ovocného. V případě pravého čaje vyrobeného z listů a pupenů čajovníku čínského (Camellia sinensis) je velký důraz kladen především na způsob svinování, fermentaci a sušení. Výrobci čaje v České republice se musí zaměřit pouze na to, odkud a jak byla jejich surovina zpracována a dovezena z toho důvodu, aby byla co nejkvalitnější. Zpracování do čajových sáčků je stejné, jako u čaje bylinného. V případě ovocného čaje je nejdelší příprava ovoce, která je u některých druhů náročná. Ovoce musí být před finálním zpracováním do čajového sáčků očištěno, zbaveno obalů, nakrájeno, odstopkováno, zbaveno jádřince a jiných částí. Kvalitní bylinný čaj nevychází pouze z velikosti částic, jenž se budou luhovat, což je bráno jako jeden z hlavních aspektů při posuzování čaje jako nápoje samotného, ale je důležitý i způsob pěstování rostlin, jejich sklizeň a okamžité zpracování po sklizni. U rostlin čeledi hluchavkovité je důležitá především doba sušení, teplota a u některých druhů i nutnost otáčení materiálu během sušení.

29

Schéma technologického procesu výroby čaje dle Ružbarského (2005): Čistý vzduch

Odsávání prachových částic

Filtr vzduchu

Přidávání různých komponent Sklad surovin suchých drog

Příjem

Expedice hotových výrobků

Řezání

Třídění

Sklad hotových výrobků

Míchaní homogenizátor

Plnění do sáčků a balení

Pro splnění výrobních požadavků je třeba také dodržet kvalitu a fyzikální a chemické požadavky daných produktů (tabulka 1 a 2), jenž definuje vyhláška č. 419/2000 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva zemědělství č. 331/1997 Sb. zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, pro koření, jedlou sůl, dehydratované výrobky a ochucovadla a hořčici.

30

Název koření

Část rostliny

Vzhled

Barva

Vůně

Chuť

sušené lístky a části květů

sekané nebo celé oválné lístky, bez stonků

šedozelená

po mentolu

MAJORÁNKA majoránka (Majorana hortensis Moench.) OREGÁNO dobromysl (Origanum vulgare L.) SATUREJKA saturejka zahradní (Satureja hortensis L.) ŠALVĚJ šalvěj (Salvia officinalis L.)

suchá směs listů, květních klásků, květů nebo jejich částí suchá směs listů

bez stonků

světle zelená, šedozelená až hnědozelená

výrazná

kořenná s mírně hořkou pachutí, palčivá výrazně kořenná

bez stonků a větviček

hnědozelená, šedo až olivově zelená

výrazná

výrazně kořenná

sušené lístky a části květů nebo celé snítky

nahnědle zelená až tmavě zelená

výrazná

výrazně kořenná

svrchní strana listů je šedopýřitá, na spodu je list běloplstnatý

silná, aromatická

kořenná, mírně hořká až svíravá

TYMIÁN

suchá směs natě, lístků a květenství

celé nebo sekané, kopinaté listy, hladké na povrchu a okrajích, bez stonků, nebo snítky, 15-30 cm dlouhé vejčité až podlouhlé kopinaté listy na okrajích jemně vroubkované, s vpadlou žilnatinou, bez stonků a hnědých listů listy malé (1-5 cm)

šedozelená, šedohnědá až hnědozelená, barva květů fialovo-růžová až hnědavá

příjemně aromatická

kořenně štiplavě aromatická

BAZALKA

Název rostliny bazalka (Ocimum basilicum L.)

31

tymián obecný (Thymus vulgaris L.)

sušené listy a vrcholky květenství

Tabulka 1: Smyslové požadavky na jakost (http://eagri.cz/public/web/mze/legislativa/pravni-predpisy-mze/tematicky-prehled/100056007.html)

Název koření

Vlhkost v % hmotnosti nejvýše

Celkový popel v % hmotnosti sušiny nejvýše

Silice v (ml/100 g) v sušině nejméně

Bazalka

12,0

16,0

0,3

Popel nerozpustný v kyselině v % hmotnosti sušiny nejvýše 2,0

Majoránka

12,0

16,0

0,7

Oregáno

12,0

10,0

Saturejka

13,0

Šalvěj Tymián

Příměsi v % hmotnosti nejvýše organické organické anorganické vlastní cizí 18,0

2,0

2,0

4,5

3,0

1,0

2,0

0,5

2,0

16,0

3,0

2,0

11,0

0,4

1,0

4,0

1,0

2,0

12,0

11,0

1,5

2,0

8,0

0,5

0,5

12,0

14,0

1,0

3,5

5,0

1,0

1,0

32

Tabulka 2: Fyzikální a chemické požadavky na jakost (http://eagri.cz/public/web/mze/legislativa/pravni-predpisy-mze/tematicky-prehled/100056007.html)

3.3 Sušárny Sušení rostlinného materiálu je jednou ze základních operací při zpracování. Jde o nejjednodušší způsob konzervace potravin, kdy se jedná o konzervaci nepřímou. Primárním důvodem sušení, neboli dehydratace, je odstranění takového množství vody, které je zapotřebí pro to, aby mikroorganismy, enzymy a kyslík neměli žádnou, lépe řečeno omezenou možnost působení. Způsobů sušení je mnoho, první otázka je ale vždy ta, zda sušit přirozeně či uměle. Z ekonomického hlediska je důležité, aby sušení probíhalo v co nejkratším čase a při vysokých teplotách, kdy ovšem bereme v úvahu druh suroviny. Vždy je ale potřeba brát ohled na to, aby nebyly poškozeny termolabilní látky (Drdák, 1996). Sušení přirozeným teplem je jeden z nejstarších způsobů konzervace. Přirozené sušení preferují v zemích, ve kterých to klimatické podmínky dovolují. Suší se pod přístěnky, na volném vzduchu, nebo na přímém slunci přímo na pěstební ploše. Voda se na povrchu odpařuje a pára difunduje do okolního prostředí. Podmínky v České republice tomuto způsobu ovšem nevyhovují. Ekonomicky by ovšem ani nebyl až tak výhodný, jak se může zdát, protože pěstební plochy a prostory jsou příliš nákladné a rostlinný materiál schne velmi pomalu. Je potřeba velkých ploch, protože materiál musí být sušen v malých vrstvách. Při umělém sušení sice odpadají náklady na energii, zato je nákladnější doprava a manipulace s materiálem. Preference sušení umělého spočívá v tom, že jde především o urychlení procesu. Proces se provádí ve speciálním strojním zařízení – sušárně, ve kterém probíhají dva základní děje. Prvním z nich je sdílení tepla ze účelem přeměny kapaliny (vody) v páru. Druhým pochodem je přenos hmoty, tedy vodní páry z povrchu sušeného materiálu mezní vrstvou do okolního sušícího prostředí. Proces sušení je velice složitý děj oproti jiným, ve kterých dochází k přenosu hmoty, protože při sušení se fyzikální podmínky většinou mění. Z tohoto důvodu je důležité znát zákony fyziky, chceme-li stanovit nejlepší podmínky sušení. Konstrukční řešení sušárny se odvíjí od odlišných způsobů sušení. Způsoby lze rozdělit podle několika základních kritérií. Prvním z nich je druh použitého sušícího materiálu, provozní tlak sušícího prostředí, sdílení tepla vysoušenému materiálu, dále také proudění sušícího prostředí kolem vysoušeného materiálu a v neposlední řadě podle povahy provozu (Zvoníček, 1966).

33

Teplota sušení, u rostlin obsahujících prchavé silice, by měla být okolo 40 °C. K sušeným rostlinám není vhodné přidávat rostliny čerstvé ani vlhké, protože sušený materiál by mohl zvlhnout a mohlo by dojít k rozvoji plísní, k hnědnutí a černání. Dále by neměly být sklízeny rostliny napadené chorobami nebo škůdci. Sklízí se ve většině případů ráno po opadu rosy, popřípadě k večeru. Při ruční sklizni některých druhů, jako je například saturejka a libeček, by měla sklizeň probíhat v době, kdy není rostlina vystavena přímému slunci, protože u citlivých osob může dojít k popálení kůže a jiným alergickým reakcím. Usušený materiál by se měl vždy uskladňovat v prostorech chráněných před vlhkem, zaprášením a také před světlem. Po usušení malého množství materiálu pro domácí potřeby je nejvhodnější materiál zabalit například do uzavřených plechovek nebo skleněných nádob. Pokud se pěstuje a suší ve velkých objemech, používají se papírové a jutové pytle nebo kartony vyložené papírem. Není vhodné ukládat usušený materiál do plastových hmot, protože v případě i nízké koncentrace vlhkosti může dojít k zapaření a vzniku plísní. U drog obsahujících silice také dochází k uvolnění těchto látek, čímž dojde ke snížení jakosti. Plátěné materiály také nejsou vhodné, protože jsou propustné pro prach a snadno dostupné i pro hmyz (Příhoda, 1973).

Část rostliny (droga)

Obsah vody (%)

Sesychací poměr

semeno (semen)

20

5:1

kůra (cortex)

50

2:1

kořen (radix)

60

3:1

nať (herba)

75

4:1

list (folium)

80

5-7:1

květ (flos)

85

7-9:1

Tabulka 3: Obsah vody a sesychací poměr v jednotlivých částech rostlin (Ružbarský, 2005)

34

3.3.1 Rozdělení sušáren Odvodem vody z materiálu pomocí sušáren lze získat pevnou, polopevnou a práškovou konzistenci. Sušárnu vybíráme podle konzistence materiálu, který chceme sušit. Pevné materiály sušíme v komorách, tunelech či bubnech. Tekutiny mají i jiný způsob sušení. U válcových sušáren například dochází k nástřiku tekutiny na vyhřátý válec, na němž dojde k odpaření vody a poté pomocí nože k odřezu sušiny. Rostliny čeledi hluchavkovité se suší k získání vlhkosti zbaveného materiálu, který lze dále zpracovávat, a to především k výrobě koření, čajů a léčivých přípravků. K sušení těchto bylin se využívají především sušárny lískové, pásové a tunelové, jenž jsou ve většině případů vybaveny posuvnými regály nebo pásy uloženými v tunelu. Vyhláška č. 331/1997 Sb. definuje koření jako části rostlin, jmenovitě kořeny, oddenky, kůra, listy, nať, květy, plody, semena nebo jejich části v nezbytné míře technologicky zpracované a užívané k ovlivňování chutě a vůně potravin; u mletých koření se připouští přídavek protispékavých látek nejvýše do jednoho procenta hmotnosti. Kadlec (2002) rozděluje výrobky z koření do tří skupin: 

koření – vyskytuje se ve formě drcené, drhnuté, mleté i celé kusy,



směs koření – jde o směs jednotlivých druhů bez přídavku přídatných látek, například curry, směs pěti koření nebo chilli con carne,



kořenící přípravek – směs jednotlivých druhů koření, přídatných látek, zeleniny, soli nebo hub, případně dalších složek. Vyrábí se v různých formách, například jako pasta, sypká nebo tekutá směs. V obchodních sítích k nalezení pod názvy barbecue, vegeta, paštiková směs, směs pro přípravu perníku, guláše, ryb i směsi k nakládání zeleniny.

35

Sušárny rostlinných produktů lze rozdělit do dvou základních skupin (Žufánek, 1999): Sušárny rostlinných produktů

Sušárny kusových produktů

Sušárny tekutých a kašovitých produktů

lískové

válcové

pásové

pásové

bubnové

rozprašovací

expanzní expanzní mikrovlnné s infračerveným zářením sublimační

36

3.3.2 Sušárny užívané k sušení bylin Umělé sušení se využívá především ve velkovýrobě. Malopěstitelé využívají k sušení sluneční záření, jde o variantu levnější, zato ale delší. Pěstitelé ekologicky zaměření využívají tuto přirozenou metodu nejen proto, že je ekonomicky výhodnější, ale v případě, že dodávají své výpěstky dalším zpracovatelům, dochází u bio výrobků k chemickým rozborům veškerého biologického materiálu. Sušáren využívaných u rostlinných produktů je několik, liší se především rychlostí a způsobem proudění vzduchu, využitelnou teplotou, velikostí a konstrukcí.

3.3.2.1 Pásová sušárna Pásové sušárny jsou konstruovány jako komory s jedním nebo více pásy. Vícepásové sušárny jsou složeny z několika pohyblivých pásů, které jsou uloženy pod sebou. První pás jede v jednom směru, pás pod ním ve směru opačném a stejným způsobem pracují i ostatní . Z vrchního pásu, který je na konci kratší, než pás níže položený, padá sušený materiál na spodní pás, který je v tomto místě delší, než pás předešlý. Z hlediska proudění vzduchu se jedná o sušárnu konvektní, u které je přenos tepla i vlhkosti zajišťován sušícím prostředím, například teplým vzduchem nebo spalinami. Sušárna je vhodná pro partikulární materiály s nízkou a střední kapacitou. Uplatňuje se zde nízký a střední tepelný výkon. Teoretický odpařovací výkon je 10 až 100 kg.m -2.h-1 a spotřeba tepla 4-5 MJ.k-1 (Šesták, 2006). Proud teplého vzduchu může jít zároveň se sušeným materiálem i protiproudně. Také je možno využít kombinaci příčného proudění s protiproudem. Protiproudně jdoucí vzduch je vpuštěn do sušárny v místě, kde usušený materiál končí svůj proces sušení. Přibližně ve středu sušárny je z boku přidán ohřívač vzduchu, jenž postupně ohřívá vzduch, který se pomocí vlhkého materiálu ochladil. Tomu také napomáhají přídavné ohřívače, kalorifery, jenž jsou umístěny pod samotnými pásy (Žufánek, 1999). Zvláštním typem pásové sušárny je závěsová sušárna složená z pásu z nerezového pletiva, jehož oka vyplňuje materiál. Pás je nařasen do volných smyček, jenž jsou zavěšeny na dopravník. Materiál je sušen v tenké vrstvě a je sušen oboustranně. 37

Z komory vyjde pás s materiálem na válec. Při přechodu přes nerovnosti na válci dojde k uvolnění materiálu. Čistý a prázdný pás je opět posunut do komory a naplněn vlhkých materiálem (Zvoníček,1966).

Obrázek 11: Popis souproudé sušárny: 1. dávkování, 2. ventilátor, 3. vhánění vzduchu, 4. posuvný pás, 5. odvod usušeného materiálu (http://en.yibu.com/product_view.asp?id=204)

Pásová sušárna firmy Heng Tai Industrial Čínská společnost, která byla založena v roce 2002, je v zemi jedním z předních výrobců strojů zpracovávajících mikrovlákna a domácí textilie, ale jejich hlavním odvětvím je mikrovlnné sušení, temperování, topení a sterilizace. Své sušárny doporučují pro sušení a sterilaci tablet, pilulek, prášků, perorálních tekutin, lahví používaných v medicíně, lékařské rukavice a oděvy a dokonce i lahví pro víno (http://www.sinohti.com/aboutus.html). Model HTI-MW7 představuje pásovou sušárnu vhodnou pro sušení bylin. V této sušárně neprobíhá sušení vzduchem, který je ohřátý kalorifery, ale mikrovlnami. Mikrovlny jsou generovány magnetronem na frekvenci 900 nebo 2450 MHz. Vnitřní ohřev vypuzuje vodu k povrchu sušeného materiálu. Mikrovlnná sušárna je vhodná pro suspenze a pastovité materiály o nízké kapacitě. Využívá se především nízký, popřípadě střední tepelný výkon. V případě pásové sušárny se jedná o provoz kontinuální, ale je vhodné mikrovlny využít i pro diskontinuálně řešené sušárny (Šesták, 2006).

38

model

HT-6

HT-15

HT-25

5850 x 820 x 1750

8300 x 820 x 1750

9550 x 840 x 1750

40-60 kg.h-1

200-250 kg.h-1

350-400 kg.h-1

předpokládaná dehydratace

6-9 kg.h-1

15-21 kg.h-1

35-35 kg.h-1

výstupní výkon

6 kW

15 kW

25 kW

8,4 kW

21 kW

36 kW

parametry velikost (mm) kapacita

jmenovitý příkon

Tabulka 4: Parametry sušáren typu HT-MW7 (http://htindustrial.en.ec21.com/Herbs_Tunnel_Microwave_Drying_Sterilization-7166767_7229957.html)

3.3.2.2 Lísková sušárna Lísková sušárna, na rozdíl od sušárny pásové, pracuje diskontinuálně, tedy produkt je vložen, usušen a vyjmut a až poté do procesu sušení vstupuje další materiál. Lze říci, že lísková sušárna je sušárnou komorovou nebo skříňovou, protože lísky jsou uloženy na regálech v komoře nebo skříni. O tom, zda mluvíme o jednom či druhém rozhoduje velikost sušárny. Místnost pro sušení lze naplnit různým způsobem. V menších sušárnách se regály umístí do drážek jim přizpůsobeným. Větší objemy se ukládají na vozíky, které jsou po naplnění uloženy do komory. Studený vzduch je zespod přiváděn pomocí ventilátoru a je topným tělesem ohříván (Zvoníček, 1966).

Obrázek 12: Schéma lískové sušárny (http://canov.jergym.cz/urbanski/u2/ch2a_91.htm) 39

Obrázek 13: Komorová sušárna (http://www.indiamart.com/umachem-pharma/dryers.html)

Skříňová sušárna firmy Konel s.r.o. Firma Konel s.r.o. sídlící ve Zlíně vyrábí a dodává stacionární horkovzdušné sušárny již od roku 1993. Vyrábí variabilní sušárny s nastavitelnou teplotou vhodné pro ovoce, zeleninu, houby, těstoviny i byliny. Jejich sušárna EST se dá využít nejen ke jmenovaným plodinám, ale i k sušení produktů pro výrobu krmiv pro kočky, psy a také krmné směsi pro hospodářská zvířata. Kromě potravinářských produktů lze se sušárnou sušit i papír, dřevo, piliny, cihly, brusné materiály, keramické suroviny, léčiva, ale i klobouky (http://www.susarny-konel.cz/). Stacionární sušárna EST je vyhřívána vzduchem, který je pomocí ventilátoru rozháněn po sušárně. Podle vlhkosti materiálu lze nastavit rychlost otáčení lopatek ventilátoru. Vlhkost lze regulovat pomocí odsávacích ventilátorů. Teplo je možné dodávat elektrickou energií, vodním nebo parním výměníkem. Sušárna se uvádí do chodu programovatelným automatem, na němž je podle potřeb zákazníka nastaven program. Jednotlivé programy umožňují různé způsoby sušení podle zvoleného produktu. Sušárna je konstruována jako skříň sestavená z panelů, jenž mají dobré izolační vlastnosti. Celou sušárnu lze rozčlenit na dva prostory, pracovní a přípravný. Přípravný prostor je vybaven topnými tělesy (vodní nebo parní výměník) a cirkulačními ventilátory, které zajišťují ohřev a cirkulaci vzduchu v sušárně. Pracovní část je vybavena síty se sušeným produktem, snímačem vlhkosti a teploty. Pomocí odsávacích ventilátorů, jenž jsou umístěny vně sušárny, a potrubí je odsán vlhký vzduch ze sušárny.

40

Suchý vzduch je do sušárny dodán přisávacími otvory, dále je ohříván a za pomocí

cirkulačních

ventilátorů

rozprouděn

nad

sušeným

materiálem

(http://www.susarny-konel.cz/www-susarny-konel-cz/3-popis-a-technicke-parametry).

model parametry délka x šířka x výška (mm)

EST – 035

EST – 03M

2100 x 1350 x 2400 3350 x 1350 x 2400

EST – 03XL 3350 x 2600 x 2400

155 až 190 kg

310 až 380 kg

620 až 760 kg

počet vozíků

2

4

8

délka x šířka vozíků (mm)

1200 x 600

1200 x 600

1200 x 600

počet sít

30/1 vozík

30/1 vozík

30/1 vozík

Kapacita

doba sušení (dle 8 až 10 hodin 9 až 12 hodin 10 až 14 hodin vlhkosti) výkon topných 6 až 9 kW 9 kW 18 kW těles rozsah regulace 10 až 75 °C 10 až 75 °C 10 až 75 °C teplot rozsah regulace 10 až 90 % 10 až 90 % 10 až 90 % vlhkosti Tabulka 5: Parametry sušáren typu EST (http://www.susarny-konel.cz/www-susarny-konel-cz/3-POPIS-A-TECHNICKEPARAMETRY)

Obrázek 14: Sušárna EST 03SM (http://www.susarny-konel.cz/)

41

3.4 Řezačky Řezačky slouží k rozřezání rostlin na menší části. V potravinářském průmyslu se pro výrobu řezanky z bylin využívají řezačky stacionární, které jsou součástí výrobní linky. Hlavním kritériem pro výběr řezačky je zpracování na stejnorodé částice. To je ovšem prakticky nemožné, proto se nařezaný materiál, který nevyhovuje, vrací do řezačky k dalšímu zpracování. Výrobním materiálem řezaček je většinou nerezová ocel, jenž vyhovuje hygienickým požadavkům a normám.

Řezačka firmy Winicker & Lieber Společnost Winicker & Lieber sídlící v německém městě Varel byla založena v roce 1887. Zabývá se výrobou řezacích strojů a brusek pro byliny, koření, tabák, sušenou zeleninu a houby (http://www.winicker-lieber.de/de/ueber_uns/index.html). Stroj zpracovává materiál na různé velikosti, podle potřeb užití. Příklady formátů a velikostí: 

proužky: 0,5-22,0 mm;



čtverce: 2,0 x 2,0-15,0 x 15,0 mm;



obdélníky: různé velikosti.

Surovina je dopravena pásovým dopravníkem do prostoru, v němž je stlačena 5 válci a poté vtlačena do řezacího ústrojí. V přední části se eliptickým pohybem otáčejí nože. Hlavní řezací nůž je umístěn ve vertikální ose, vedlejší v horizontální. Nařezaná surovina poté vystupuje z ústrojí a podle porovnání velikostí na třídičce může byt opět řezána (http://www.winicker-lieber.de/en/products/cutting_machines/index.html).

Obrázek 15: Řezačka - boční a celkový pohled (http://www.winicker-lieber.de/en/products/cutting_machines/index.html) 42

3.5 Technika pro výrobu čajových sáčků Čaj, druhý nejoblíbenější a nejužívanější nápoj na světě, je používán již od 2. století př.n.l., kdy podle jedné legendy meditoval čínský císař Šan-nung v lese a do kotlíku s vroucí vodou mu nevědomky spadlo pár lístků z planě rostoucího čajovníku. Nápoj vypil a zdál se mu velice lahodný. Lístky nasbíral a přinesl je do císařského paláce, kde se ihned nápoj z lístků stal oblíbeným. Kdysi bylo pití čaje výsadou, ale už tomu dávno tak není. Čaj totiž dneska není jen nápoj z lístků čajovníku, ale označují se tak i nápoje z bylin a ovoce. Rok 1908 byl v čajovém světě revoluční. Tehdy totiž došlo k výrobě prvních jednoporcových balení do filtračního papíru, která se osvědčila. Změnou podávání došlo ke změně tvaru a vzhledu použitého čaje. Do porcovaných sáčků byla potřebná drobnější směs, dnes nazývána také jako čajový prach. S rozvojem balící techniky, která nastala koncem 19. a začátkem 20. století, se mohlo začít s velkovýrobou. Rozmach výroby ve světě ovšem nastal až ve čtyřicátých letech, u nás od roku 1964 (Skácel, 2010). Porcovaný čaj je možno nalézt v několika základních podobách. Základ tvoří směs přísad v jednokomorovém sáčku. Z hlediska technologie jde o nejjednodušší způsob výroby. Dnes často užívaná fráze „pokrok nezastavíš“ platí i pro čajové sáčky. Z jednokomorových jsme lehce přešli k dvoukomorovým. Stejné množství materiálu je v nich rozděleno do dvou částí, čímž dojde k lepšímu vyluhování. Čajoví odborníci a čajomilové ovšem vždy budou tvrdit, že sypanému čaji se nic nevyrovná, a proto přišla na svět nová technologie vyrábějící pyramidální čajové sáčky. Do těch, na rozdíl od jedno a dvoukomorových, se vlezou větší kousky použité suroviny. Dá se říci, že už snad ani nejde vytvořit další inovaci a přiblížit tak svět gurmánů čaje neznalé veřejnosti, ale opak je pravdou. Nejde tak ani o inovaci, co se týče kvality čaje, spíše o estetickou záležitost. Jde o umělecký výtvor nazývaný jako kvetoucí čaj. Vyrábí se ručně svazováním lístků zeleného (stříbrného) čaje. Výběr z nejlepších lístků tvoří základ, v němž jsou ukryty barevné květy bylinek. Z nejpoužívanějších lze jmenovat květ lilie, chryzantémy, jasmínu a měsíčku lékařského. Použití tohoto uměleckého díla je jednoduché. Čajové poupě stačí vhodit do skleněné konvice o objemu 0,5 litru vody, aby byl efekt otevírání co nejvíce patrný. Teplota vody by měla dosáhnout 90 °C. V době od 3 do 5 minut můžeme pozorovat to, co bychom měli možnost vidět pouze

43

ve zrychlených záběrech dokumentů o přírodě - rozkvět květu, i když ne v pravém slova smyslu (Rozsypalová, 2010).

44

3.5.1 Definice o čaji dle zákona č. 110/1997 Sb. Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích definuje čaj jako „výrobek rostlinného původu sloužící k přípravě nápoje určeného k přímé spotřebě nebo nápoj připravený z tohoto výrobku.“ „Čajem pravým se rozumí čaj vyrobený z výhonků, listů, pupenů a jemných částí zdřevnatělých stonků čajovníku Camellia sinensis“. Celá práce je zaměřena na čeleď hluchavkovité, tedy na bylinky užívané různými způsoby. Jeden z nich je i příprava bylinných čajů, které zákon definuje jako „čaj z částí bylin, jejich směsí nebo bylin s pravým čajem nebo jejich směsí s ovocem, přičemž obsah bylin musí činit minimálně 50 %.“ Druh

Skupina zelený polofermentovaný černý

Čaj pravý

Podskupina ovoněný (aromatizovaný) ochucený

Bylinný čaj Ovocný čaj extrakt instantní

Výrobky z čaje

Tabulka 6: Členění jednotlivých druhů čajů na skupiny a podskupiny (Vyhláška č. 330/1997 Sb.) „Bylinný čaj se musí označovat názvem použitého druhu a výrobky z něj názvem podskupiny. Pokud čaj obsahuje kofein, musí být na obale upozornění o jeho obsahu. Při použití třezalky, pohanky a římského kmínu musí být uvedeno upozornění „U citlivých osob možnost fotosenzibilizace“. hmotnost balení

odchylka hmotnosti

čaj pravý

do 50 g

- 5,0 %

bylinný čaj

do 100 g

- 3,0 %

ovocný čaj

do 250 g

- 2,0 %

výrobky z čaje

nad 250 g

- 1,0 %

Druh

Tabulka 7: Přípustné záporné hmotnostní odchylky balení čaje (Vyhláška č. 330/1997 Sb.)

45

3.5.2 Stroje firmy TEAMAC Společnost TEAMAC sídlící v italském městě Budrio vznikla v roce 1993, kdy ji založil italský podnikatel Alberto Daunisi, který měl za sebou již čtvrt století zkušeností s balícími stroji a mezinárodním managementem. V roce 1993 si založením společnosti splnil svůj sen a začal se věnovat navrhování strojů na balení dvoukomorových sáčků (http://www.teamac.it/company).

Model MD20 Firma TEAMAC se specializuje na výrobu strojů pro balení přísad do dvoukomorových sáčků s novým systémem uzlování. Stroje byly vyvíjeny podle potřeb zákazníků a od toho se také odvíjí jejich složitost. Základním typem je model MD20, který můžeme rozdělit podle složitosti jeho závěrečné fáze. Model MD20 i MD20 Plus jsou ceněny především pro výrobu čajových sáčků bez hliníkové spony, pro snadné ovládání, vysokou flexibilitu, univerzálnost a použití přírodních filtračních papírů. První jmenovaný stroj je charakteristický ručním odběrem hotových výrobků, které jsou na konci procesu stohovány a pomocí práce člověka uloženy do beden. Zjednodušené schéma výroby říká, že se stroj skládá z několika hlavních částí, pomocí níž je čajový sáček vyroben, naplněn a poté uzavřen. První výrobní část tvoří násypka ve tvaru převráceného kužele. Ve spodní části násypky je umístěna míchačka se šnekem, který zajišťuje, aby byla po celou dobu směs homogenní. Pomocí dávkovacího kola je produkt naložen v určitém množství na filtrační papír, který je odnímán z role filtračního papíru. V případě tohoto stroje se cívka s papírem nachází ve spodní části stroje. Další částí je trubice tvoření, pomocí níž je materiál uložený na filtračním papíru posunut tak, aby nedošlo k jeho vysypání. U filtračního papíru v této části dochází k ohybu krajních částí směrem vzhůru. Tento proces uskutečňují dvě stěny, které se zužují. V uzavřeném tunelu dojde rádlovacími ozubenými kolečky nejprve k uzavření sáčku podélně, poté je pomocí dalšího kolečka tento svár ohnut a zarádlován. Po ukončení této fáze je papír odřezán noži umístěnými na válci, který se otáčí a je přesně nastaven tak, aby při dané rychlosti stroje došlo k posunu nože na danou vzdálenost. 46

Obrázek 16: Tvorba filtračního sáčku a jeho plnění (http://www.teamac.it/pages_en/dettaglio1.html) Odřezáním sáčku skončí jeho fáze plnění a podélného zacelení. V této chvílí je potřeba sáček uvést do vertikální roviny. Sáček je od nožů dopraven pásovým dopravníkem k plíšku (z čelního pohledu trojúhelníkovitého tvaru), kde dojde pomocí dvou půlkruhových ramen k vyzvednutí sáčku. Po vyzvednutí sáčku převezmou úlohu dvě ramena nosná, která sevřou sáček a přemisťují jej ještě otevřený k prvnímu kolu, kde pomocí svíracích čelistí dojde k uchycení sáčku a jeho posunu v kole. Jde o posun proti směru hodinových ručiček. Rotující kolo je schopno pojmout sedm čajových sáčků. Po prvním otočení kola se sáček dostává k odsávači prachových částic, jenž je tvořen u konce se zplošťující trubicí. V odsávači dochází k odnímání prachových částic a zbytku čajové směsi z vrchní části sáčku, aby později nedošlo k uvolnění těchto částic do okolního prostředí. Dalším otočením kola se dostáváme k čelistem, které vytvoří typický ohyb dvoukomorového sáčku. Jde o přehnutí horních rohů do středu a poté přehnutí zúžené horní částí taktéž do středu. Ve spodní části stroje je umístěna cívka s bavlněnou nití, která je směrem vzhůru vymotávána a pomocí šicího mechanismu, pracujícího na stejném principu jako šicí stroj, zaceluje sáček. Dalším krokem je přiložení visačky k sáčku. Visačka je odvíjena z pásu na cívce, která leží ve spodní části stroje stejně jako nit. Ve chvíli, kdy dojede sáček na konec prvního kola, dojde pomocí čelistí k jeho odejmutí z prvního cyklu a otočení tak, aby došlo k omotání nitě kolem sáčku. V této části je umístěn snímač, který kontroluje kvalitu uzlování. Vadné výrobky jsou z procesu odejmuty. Sáčky, které byly snímačem uznány za uzavřené jsou další čelistí uchyceny do druhého rotujícího kola, které se otáčí po směru hodinových ručiček. Zde je na nit zafixována visačka, která vznikla ohnutím pomocí čelistí. Visačka je opatřena tenkou vrstvou lepidla, takže

47

k jejímu připevnění na nit stačí pouze její ohyb. Otočením kola se dostane sáček k zatavovací čelisti, kde dojde k poslední fixaci sáčku. Z vodorovné polohy, ve které se sáček v poslední fázi rotujícího kola nachází, je sáček odejmut čelistí, která jej přivede do svislé polohy. Hotové sáčky putují do přívodního kanálu, kde jsou stohovány a poté ručně vkládány do kartonů.

Obrázek 17: Výroba dvoukomorových sáčků (http://www.teamac.it/_machine_configurations_md20) S dobou se mění i potřeby trhu, a proto společnost vyvinula další typ, který má vyrobit kvalitní čajový sáček navíc zabalený ve speciálním vzduchotěsném přebalu. Fáze výroby je stejná jako u předchozího modelu. Začíná tedy opět od cívky filtračního papíru, pokračuje k násypce, dále je vytvořen sáček a přivázána nit s visačkou. Zde prvně jmenovaný stroj, v případě, že se nepočítá stohování, ukončuje svou práci. Tento model ovšem pokračuje rotací sáčku do svislé polohy, kde je sáček vložen do papírové obálky, která vznikla při odvíjení papíru ze zásobní cívky. Obal je složen podobným způsobem jako filtrační papír. Jeho okraje jsou nadzvednuty a pomocí dvou rotujících svisle uložených válců je papír posouván dál ke svařovacím čelistem, kde dojde k vytvoření svarů pomocí svislých a jedné vodorovné čelisti. Před zatavením dojde ještě k uvolnění přebytečného vzduchu pomocí přítlačných destiček a také k vpuštění dusíku, který eliminuje množství kyslíku a tím brání oxidaci materiálu. Zabalený sáček putuje k rotujícímu noži umístěnému na válci, který rozdělí spojený pás na jednotlivé sáčky. Základní typ stroje je vybaven pouze odvodním kanálem, ve kterém jsou sáčky

48

umístěny jeden za druhým a jejich počítání a ukládání do krabiček je prováděno člověkem.

Obrázek 18: Výroba čajových sáčků s tepelně svařitelným přebalem (http://www.teamac.it/_machine_configurations_md20) Pro rychlejší a přesnější balení může být tento stroj vybaven i elektronickým počítáním, které zabezpečuje vždy správný počet sáčků ve stohovacím zařízení. Vkládání sáčku je opět ruční. Posledním typem řady MD20 je stroj s automatickým balením. Jde o plně automatizovaný mechanismus, který zajišťuje, že ve finální části výroby dojde k přesnému napočítání kusů do stohů a poté k přesunu stohovaných sáčků do kartonů. Kartony jsou umístěny nad přívodním pásem se sáčky. Pomocí nasávacího zařízení, které je umístěno ve spodní časti pod kartony, je karton přisán do matrice, kde se vytvaruje do potřebných rozměrů. Zjednodušeně lze říci, že dojde k jeho rozevření, aby do jeho útrob mohly být pomocí podavače vsunuty čajové sáčky. Většina dnešních krabiček je vybavena proužky, na které se přesně umístí lepidlo a karton je poté uzavřen. Stroj je schopen vyrobit až 200 sáčků za minutu. Běžný čajový sáček váží 2 g, tento model je schopen vyrobit sáčky o hmotnosti až 4 g s maximálním objemem 14,2 cm3.

Příkon

činí

5,5

kW.

Čistá

hmotnost

(http://www.teamac.it/_machine_technical_data_md20).

49

stroje

činí

3600

kg

Obrázek 19: Výroba čajových sáčků balených do kartonu (http://www.teamac.it/_machine_configurations_md20)

Obrázek 20: Celkový pohled na model MD20 (http://www.teamac.it/_machine_configurations_md20)

50

Model MD20 Plus Model MD20 Plus má podobnou stavbu jako model předchozí, ale jeho variabilita je mnohem větší. Dokáže vyrobit sáčky pouze z filtračního papíru, čajové sáčky se sekundárním přebalem zarádlovaným na bočních stranách, tzv. jako kapsa a také ty, které jsou zataveny po celém obvodu. Pro výrobu jak zarádlovaných, tak zatavených obalů je do výrobního procesu zahrnuto třetí kolo, které rotuje po směru hodinových ručiček. Proces, kdy je vyroben filtrační sáček, připevněna nit a visačka, je stejný jako u modelu MD20. Rozdíl nastává ve fázi vkládání sáčku do přebalu. Z druhého rotujícího kola je sáček odejmut a přesunut do svislé polohy, ve které je umístěn do přebalu. Tento přebal vznikl z role papíru navinutého na cívce umístěné v horní části stroje. Papír, posouvaný pomocí rotujících válců, je ve vodorovné poloze směřován na konec pásu, kde je umístěna mezera, za níž se nachází zbytek pásu. Papír putuje až za mezeru, protože materiál umístěný zde slouží jako záhyb obalu v případě, jedná-li se o přebal rádlovaný. Podávací čelist přivede sáček k mezeře a vloží ho do něj, čímž dojde k posunu papíru a vložení sáčku do další čelisti, která je umístěna na třetím kole. Ještě před vložením sáčku je papír odřezán nožem. Sáček se posouvá po směru hodinových ručiček a v prvním kroku je přebytečná horní část papíru přehnuta pomocí čelisti. V dalším kroku dojde k zarádlování bočních stěn pomocí podélných ozubených koleček, které rotují proti sáčku. Poté už je sáček pouze odebrán ke stohování. Z obr. č. 5 vyplývá, že tvorba krabičky probíhá jiným způsobem.

Obrázek 21: Skládání kartonu pomocí přítlačné ruky (http://www.teamac.it/_machine_configurations_md20)

51

Kartony jsou umístěny opět na jednom místě, ale do matrice jsou vtlačeny pomocí přítlačné ruky. Ta je svou silou dostane až na pásový dopravník, který je posouvá z pravé strany doleva ke stohovacímu zařízení, kde je daný počet sáčků vyzvednut a vložen do krabičky. Hotový výrobek poté putuje v opačném směru k fotobuňce, kde je rozhodnuto o tom, zda jsou výrobky v pořádku. V případě jejich zamítnutí dojde k vyřazení.

Obrázek 22: Vznik rádlovaných přebalů (http://www.teamac.it/_machine_configurations_md20plus) Stejným způsobem vzniká u modelu MD20 Plus i sáček tepelně svařitelný, který má ovšem ve třetím rotačním kole místo ohýbací čelisti příčnou svařovací čelist, která zataví horní část sáčku. Poté dojde k přesunu k podélným svařovacím čelistem umístěným naproti sobě, které svaří sáček po obvodových stranách, což je naznačeno na následujícím obrázku.

Obrázek 23: Vznik tepelně svařitelných přebalů (http://www.teamac.it/_machine_configurations_md20plus) Stroj je schopen vyrobit až 200 sáčků za minutu o hmotnosti jedné jednotky až 4 g s maximálním objemem 14,2 cm3. Příkon činí 6 kW. Čistá hmotnost stroje činí 5200 kg (http://www.teamac.it/_machine_technical_data_md20plus). 52

Obrázek 24: Celkový pohled na model MD20 Plus (http://www.teamac.it/_machine_configurations_md20plus)

53

Technické údaje produktu Nejen stroje, ale i výrobky mohou mít své odlišnosti. Jednotlivé sáčky se mohou lišit tím, zda-li je materiál umístěn do jednoho sáčku s tím, že je přísada v jednom prostoru, nebo je uložena do dvou komor. Požadavky firem i zákazníků jsou po celém světě odlišné, proto je na trhu hned několik možností výroby sáčků. Jednou ze specifik je velikost čajového sáčku.

Typ

A

B

C

D

1.

40

58

94

141

2.

45

63

103 151

3.

45

58

103 141

Tabulka 8: Rozměry jednotlivých typů sáčků v mm (http://www.teamac.it/_product_technical_data_md20)

Obrázek 25: Rozměry sáčků

Čajové sáčky nevznikají z předem nařezaných kusů, ale jsou tvořeny z role filtračního papíru na cívce. Pro jednotlivé velikosti sáčků jsou používány role o různé šířce filtračního papíru. Průměr cívky je pro všechny tři jmenované typy stejný, činí 75 mm. Výška 500 mm je také charakteristická pro všechny tři typy. Šířka papíru u typu A činí 94 mm. Pro ostatní je šířka 103 mm, jak už vyplývá z šířky sáčku po jeho rozložení. Váha celé cívky je stanovena na 12-12,7 g.m2. Člověk stvořil čajový sáček proto, aby si ulehčil práci. Ze stejného důvodu byly postupem času k téměř dokonalému výrobku přidány nitě s visačkou, které ho dovedly k dokonalosti. Používají se nitě bavlněné, jejichž pevnost a odolnost usnadňuje manipulace s vyluhovaným sáčkem. Primární funkcí visačky je usnadnit odnímání sáčku po vyluhování, ale také může posloužit jako reklama tam, kde je čaj podáván bez našeho specifického požadavku na výrobce. Podobně jako čajový sáček vzniká visačka z role papíru, který je umístěn na cívce. Hmotnost papíru činí 80 g.m-2, součástí může být i teplem svařitelná vrstva, jejíž hmotnost je 20 g.m-2. Celková tíha je v tomto případě tedy 100 g.m-2. Výrobce definuje dva typy visaček, které jsou odlišné základními rozměry, tedy výškou a šířkou.

54

Typ

A

B

C

D

1.

20

21

40

20

2.

20

24

46

20

Obrázek 26: Rozměry visaček Tabulka 9: Rozměry jednotlivých typů visaček v mm (http://www.teamac.it/_product_technical_data_md20) Čajové sáčky z filtračního papíru nejsou baleny pouze do prodejních kartonů, ale také do speciálních přebalů. Tento obal slouží především pro větší hygienu výrobku. Jde o sekundární krytí, které je ze tří stran zarádlováno nebo svařeno (http://www.teamac.it/_product_technical_data_md20, http://www.teamac.it/_product_technical_data_md20plus).

Typ

A

B

C D

1.

145÷0.15 63±0.15 72 60

2.

155÷0.15 66±0.15 77 66

3.

155÷0.15 66±0.15 77 66

4.

145÷0.15 66±0.15 72 66

5.

155÷0.15 66±0.15 77 66 Obrázek 27: Rozměry přebalu

Tabulka 10: Rozměry jednotlivých typů přebalů v mm (http://www.teamac.it/_product_technical_data_md20) Typ

A

B

C

1.

58

67

144

2.

58

72

154

3.

63

77

164

4.

63

67

144

5.

63

72

154

Obrázek 28: Rozměry přebalu Tabulka 11: Rozměry jednotlivých typů přebalů v mm (http://www.teamac.it/_product_technical_data_md20) 55

3.5.3 Stroje firmy IMA Italská společnost IMA Industries sídlící ve městě Ozzano dell’Emilia je se 70% podílem na trhu největší firmou zabývající se výrobou strojů na zpracování čajových směsí do čajových sáčků. První stroj pro balení byl navržen již v roce 1966 v malé dílně. Od té doby vyrobila firma více než 2500 strojů a mnoho dalších je stále ve výrobě. Dlouholeté zkušenosti na trhu firmě umožňují udávat směr. Byla to také tato společnost, která vyměnila nehygienické hliníkové sponky za nit (http://www.imaindustries.com/). Stroje různých společností vycházejí ze stejného základu, proto se u společnosti IMA zaměříme pouze na stroj vyrábějící čajové sáčky s přebalem rádlovaným. Započetí výroby začíná u filtračního papíru, který je vymotáván z cívky a pokračuje pod vertikálně uloženou trubici, pomocí níž dochází přes násypku k plnění. Výroba sáčku probíhá obdobným způsobem jako u stroje MD20 firmy TEAMAC. To, co je rozdílné, je vznik rádlovaného přebalu. Materiál na výrobu přebalu je vymotáván z cívky z leva doprava. Putuje pomocí vodících horizontálně uložených šponovacích kladek na páse k pevné kovové desce, ve které je umístěn žlab pro vložení sáčku. Jakmile dojede papír za volný prostor, je čas na vložení sáčku. Ve chvíli, kdy je na papír sáček položen, dává se do pohybu přítlačná deska, která z vrchu tlačí sáček na papír a dojde k přeložení a obepnutí papíru kolem sáčku. Z materiálu, který se dostal až za žlab, v této chvíli vzniká volný uzávěr sáčku, který bude později z bočních stran zarádlován kolečky se zábrusy.

Obrázek 29: Ukázka rádlovaného přebalu (http://www.ima-industries.com)

56

Technické údaje produktu Stroje firmy IMA jsou velice variabilní. Množství alternativ jejich výrobků je nepřeberné, a proto je zde o nich i zmínka. Stroje jsou schopny vyrobit čajové sáčky čtyř typů. Typ A má délku po rozložení, tedy délku filtračního papíru, který je z role rozvinut pro jeden sáček, 146 mm. Šíře pásu po rozložení je 94 mm. Po složení dosahuje sáček šířky 40 mm a jeho celková výška činí 60 mm. Čajový sáček typu B je vyšší. Jeho výška činí 65 mm a šířka 45 mm. Po rozložení dosahuje délky 156 mm a pás má šířku 103 mm. Čajový sáček typu C je šířkou stejný jako typ A ovšem jeho výška je snížena o 5 mm. Délka sáčku po rozložení je 137 mm, jeho šířka činí 94 mm. Typ D je poskládán z pásu filtračního papíru o délce 146 mm a šířce 103 mm. Výška čajového sáčku s náplní činí 60 mm a šířka 45 mm. Pro výrobu jednotlivých typů je zapotřebí filtrační papír na cívce o různých rozměrech. Typ A a C jsou stejné svou šířkou, tudíž je pro jejich vznik možné použít stejnou roli filtračního papíru. Šířka role činí 94 mm, což je patrné z šířky sáčku po rozložení. Čajové sáčky typu B a D mají délku po rozložení 103 mm. Pro obě role filtračního papíru se využívá cívky o průměru 75 mm a celá role, včetně cívky, má 500 mm. Dvoukomorový sáček je vždy vybaven nití s visačkou. Visačka je vyrobena složením požadované délky materiálu na polovinu. Stroj firmy IMA vyrábí dva typy visaček. Standardní typ má délku pásu před půlením 56 mm a šířku 20 mm. Po složení dostává tyto rozměry: šířka činí 20 mm a délka 28 mm. Typ speciál je odlišný v šířce pásu, která je před i po půlení 25 mm. Papír pro výrobu štítků je navinut na cívce, která má u standardního typu průměr 152 mm. Typ speciál je vybaven cívkou o průměru 70-75 mm, lze tedy říci, že pro širší typy štítků firma využívá cívky o menším průměru. Průměr cívky i s papírem je maximálně do 500 mm. Jednotlivé visačky jsou odvíjeny napříč, tedy jejich skládání neprobíhá na délku, ale štítek je odříznut z pásu v jeho šířce, nikoli délce. Z odříznuté části je poté ohnutím vytvarován štítek. Moderní trend používání vázaných sáčků využívá čím dál více firem. Některé, ekologicky vedené, si na tomto postupu zakládají. Z ekologického i hygienického hlediska se zdá tento postup svázání sáčku logický. Ovšem už dlouhá léta se v potravinářském průmyslu používají hliníkové svorky. U některých typů strojů lze tímto způsobem docílit spojení sáčku. Běžná délka svorky činí 13 mm, průměr 0,5 mm. Pomocí svorky dojde k uchycení nitě, jejíž standardní délka dosahuje 205 mm. 57

Nit, jako každý použitý obalový materiál kromě kartonu, je uložena na cívce, jejíž tvar je kuželovitý. Průměr užší části je stanoven na 20 mm, spodní část dosahuje průměru maximálně 45 mm. Celková výška cívky je v rozmezí od 140-170 mm. Nit obtahuje tvar cívky, tedy kužele, který se v užším bodě dorovnává širšímu bodu. V širším bodě cívky ale dosahuje maximálně 220 mm. Výroba sekundárního krytí není inovace jen jedné společnosti. V tomto případě mluvíme o takzvaném rádlovaném obalu. I stroje firmy IMA vyrábí tento hygienický obal a to ve čtyřech různých typech. Po rozložení obalu typu A bychom dostali délku 163 mm, šířku 58 mm, výšku sáčku po složení 72 mm a šířku 58 mm. Typ B má délku po rozložení 173 mm a šířku 63 mm. Výška obalu po složení tedy činí 77 mm a šířka 63 mm. Obalový materiál typu C je v šířce stejný jako typ A, liší se svou délkou. Po rozložení můžeme totiž dostat dvě hodnoty. V prvním případě se využívá délky materiálu 153 mm, ve druhém pouhých 148 mm. Po složení však dostane sáček v obou případech stejnou výšku. Tyto sáčky se budou po vzhledové stránce lišit délkou záhybu. Dvoukomorové sáčky byly vyvinuty, aby bylo dosaženo lepšího uvolnění aromatických látek do nápoje. Předchůdcem těchto sáčků byly a dodnes také jsou sáčky jednokomorové. Z finančního hlediska je hlavní výhodou menší spotřeba materiálu. Jednokomorové sáčky můžeme popsat ve třech základních typech. Typ A je charakteristický těmito mírami: délka po rozložení činí 155 mm, šířka před i po složení 66 mm a výška sáčku po složení 77 mm. Typ B se liší pouze délkou. Ta činí 165 mm, po složení dostane sáček na výšku 82 mm. Třetí typ je pro své specifické hodnoty nazýván speciál. Šířka použitého filtračního papíru činí 63 mm, což je i šířka sáčku po zatavení či zarádlování. Délka materiálu před složením činí, oproti předchozím, pouhých 146 mm. Výška sáčku po složení je 72,5 mm. Podobně jako u předcházejících materiálů je filtrační papír pro jednokomorové sáčky umístěn na cívce o průměru 75 mm. Průměr celé cívky je podle výrobce maximálně 500 mm. Šířka pásu i rozteč jednotlivých sáčků se odvíjí od jejich délky a šířky. Základní výbavou pro většinu firem jsou kartónové obaly, do kterých se vkládají jak nebalené, tak balené čajové sáčky. To, co určuje velikost krabičky, je především počet sáčků. Krabičky se vyrábí už pro pouhých 5 čajových sáčků a maximum činí 25 kusů. Tento počet je brán pro standardní potřeby firem. Dnes se vyrábí i krabičky, které jsou schopny pojmout od 15 do 36 kusů. Jednotlivě vytvarované lisované kartóny si firma objednává, je ovšem velice důležité dbát na kvalitu, protože při nepřesnostech v lisované podobě dojde po složení ke špatnému uzavření krabičky a tím může dojít 58

k poškození výrobku. Firma IMA uvádí, že pro svou výrobu využívá předem vytvarovaný karton o hmotnosti 320 g.m2. Tloušťka kartonu činí 0,42-0,45 mm. Klasická čajová krabička se vyrábí v několika základních rozměrech lišících se v šířce, délce a výšce. Šířka je uváděna v rozmezí od 42-70 mm, délka od 56-170 mm a výška dosahuje od 61-85 mm. Klasikou na trhu je krabička jednořadová, většinou schopna pojmout do 25 čajových sáčků. S přidáním řad můžeme krabičky rozdělit také na dvouřadé, třířadé a čtyřřadé. Velikostně se vždy liší šířkou a to šířkou přidané řady. Jednořadá a dvouřadá krabička pojme od 15 do 50 sáčků. U varianty čtyřřadé lze tento počet navýšit až na 100 čajových sáčků na krabičku (katalog firmy IMA – stroj C23, http://www.ima-industries.com/).

59

3.5.4 Stroje firmy NASA Corporation Společnost NASA Corporation byla založena v roce 1977 v Japonsku jako exportní a importní divize pro balící linky a potravinářské stroje. Jejich původní koncepce a technologie vychází z japonské kultury a jídla. V současné době vyrábí společnost stroje na balení a jejich součásti, jako jsou například uzavírací zařízení, váhy, plnící stroje, baličky čajových sáčků a stroje na výrobu kartónových obalů. Dále se mohou pochlubit širokým výběrem strojů na zpracování, mezi něž patří kráječe na maso, mlýnky, sekáčky, tvarovací stroje a odlučovače kostí a kůže. Z kuchařského náčiní nabízí varné systémy na rýži, mycí zařízení, roboty na sushi, fritézy, obalovací stroje,

mrazící

boxy

a

míchačky

pro

výrobu

cukrářských

komponent

(http://www.nasaco.co.jp/pdf/nasa_en.pdf). Důležitým pokrokem a velkou inovací ovšem byla výroba strojů, které vyrábí pyramidální sáčky. V dnešním světě velmi oblíbená věc a není se čemu divit, že tento stroj vyrobili zrovna Japonci, kteří nejenže jsou esa na trhu s robotnickým zařízením, ale jsou i jedni z největších milovníků čaje na světě. Japonci využívají čaj spíše v klasické sypané formě, protože v této podobě dochází k nejlepšímu uvolňování aromatických látek, a proto je tento čaj označován za nejkvalitnější. S postupem času a mořeplaveckými objevy se tento nápoj dostal daleko za hranice původní domoviny, kde se začaly zvyky měnit. Doba začala být uspěchanější a vše se začalo přizpůsobovat lidem a jejich potřebám. Také proto začala výroba čajových sáčků. Dnes je jejich výroba rutinou. Japonci ale stále dbají na to, aby si člověk čaj vychutnal co nejlépe a začalo se tedy s jednou z největších inovací posledních dob v tomto průmyslu. Pyramidální sáček byl navržen jako kompromis mezi sáčkem klasickým a čajem sypaným. Do útrob pyramidálního sáčku se totiž vlezou mnohem větší části přísad. Pyramidální vzhled jim také dává větší prostor k promísení a tím k lepšímu luhování. V praxi se ovšem o pyramidu nejedná, protože pyramida má čtvercovou podstavu. „Čajová pyramida“ má trojúhelníkovou podstavu, lépe tedy říci, že se jedná o jehlan.

60

Stroje na výrobu pyramidálních sáčků Společnost NASA Corporation vyrábí několik typů strojů pro výrobu pyramidálních sáčků. Nejjednodušší verze FP-50S je schopna vyrobit 50 čajových sáčků za minutu. Pro zákazníky s větší výrobou dále nabízí stroj FP-100S, z jehož názvu lze odvodit, že minutový výkon činí 100 sáčků. Nejvýkonnějším strojem je ale FP-120S se svými 120 sáčky za minutu. Výkon je jejich největší odlišnost, ovšem každý tento stroj může mít jedno společné a tím je speciální přídavné zařízení, kterým je plnící automat nálevových sáčků FUSO 100SA (http://www.fuso-int.com/products/). Zařízení je vybaveno násypkou, která pokračuje podávacím potrubím. Jde o šikmo uloženou trubku, která otočením posouvá přísady v přesně přepočteném množství. Materiál dále putuje do odměrné lopatky, pod níž se nachází zátěžové buňky, které změří danou hmotnost. Přesně odměřená přísada je dále vpuštěna do balícího zařízení. K ovládání slouží dotykový panel, kde je možné přednastavit až 16 souborů. Ke kontrole dat o hmotnosti se v době vážení zobrazují data na obrazovce v podobě sloupcových grafů. Stroj je schopen navážit 100 dávek za minutu. Celková váha navažovacího zařízení činí 102 kg a rozměry lze vidět na obrázku č. 9.

Obrázek 30: Rozměry plnícího automatu FUSO 100SA (http://www.fuso-int.com/catalog/dc/fw100sa/index.html#1) Části, které jsou v kontaktu s materiálem, lze snadno rozebrat a vyčistit. Plnící zařízení 100SA slouží k plnění jak pyramidálních, tak obdélníkových sáčků od 1 do 4 g. Pyramida má hranu o velikosti 50-70 mm, v případě použití klasického sáčku se jedná 61

o rozměry 107 x 95-75 mm. K výrobě sáčku se dnes používají degradabilní materiály o šířce 140 mm. V případě pyramidálních sáčků mluvíme o tkanině, popřípadě filmu. Oproti výrobě klasického sáčku je zde materiál na cívce už vybaven nití i visačkou. Proces výroby je tedy o fáze, kdy dochází k zauzlování nitě a fixaci visačky, jednodušší (http://www.fuso-int.com/catalog/dc/fw100sa/#0).

Výroba pyramidálních sáčků s tepelně svařitelným přebalem pomocí stroje FPG-SH FPG-SH je plně automatický stroj k výrobě pyramidálních sáčků, jehož součástí je i linka na výrobu tepelně svařitelných přebalů. Tento typ je schopen vyrobit maximálně 60 sáčků za minutu. Jako balící materiál lze použít nylonovou nebo polyesterovou síťovinu, netkané textilie a další druhy, které jsou vhodné pro ultrazvukové těsnění. Velikost pyramidálního sáčku lze nastavit od 40-80 mm. Přebal a jeho velikost lze také zvolit a to od 80-100 mm x 95-115 mm. Celková hmotnost stroje činí 1080 kg. Příkon je stanoven na 2,2 kW. Celkové rozměry stroje lze vyčíst z obrázku č.10.

Obrázek 31: Rozměry stroje na výrobu pyramidálních sáčků FPG-SH (http://www.fuso-int.com/catalog/dc/fpgsh/index.html#1) Mezi standardní zařízení FPG-SH patří detektor s automatickým zastavením a alarmem při chybě s ultrazvukovým přetížením, bezpečnostním blokováním dveří, detektor prázdných sáčků, detektor nedostatku tlaku dusíku a detektor určující chybu v teplotě těsnění folie. Dále pak alarm prázdných baterií do PLC, LCD dotykový

62

displej, jednotku na tvorbu přebalu, zařízení na vyplachování přebalu plynem, odstraňovač statické elektřiny a pneumatický systém kontroly pro netkané textilie. Součástí popisovaného zařízení je i plnící automat FUSO 100SA nahrazující klasickou násypku. Samotné dávkovací zařízení ovšem nestačí. Je ale základem přesného množství, které nám poslouží k výrobě nápoje. Nyní je potřeba začít od začátku, tedy od cívky s filtračním materiálem. Jak už bylo řečeno, materiál je vybaven jak nití, tak visačkou. Filtrační tkanina je pomocí napínacích kladek vertikálně vyvedena k tubusu tváření, kolem kterého se materiál ovine pomocí přítlačných koleček. Podélné spojení materiálu probíhá pomocí ultrazvukového těsnění. Ve spodní části tubusu se nachází nejdůležitější část tohoto zařízení, které prozrazuje celé tajemství výroby tohoto sáčku. Je zde totiž umístěna otočná platforma, na které se nachází svařovací čelist. V momentě, kdy dojde spodní část filtrační tkaniny pod tubus, je svařovací čelistí tato část zatavena. Takto lze popsat výrobu prvního sáčku. V případě, mluvíme-li o již probíhající výrobě, dojde v tento moment k oddělení spodního naplněného sáčku a zatavení spodní části teprve vznikajícího sáčku. Jakmile dojde k této fázi, čelist se uvolní a dojde k naplnění sáčku pomocí elektronicky řízeného navažovacího zařízení. V době plnění dojde k otočení platformy a tím k otočení čelisti o 90°, čímž se pootočí z polohy podélné do polohy příčné. Pomocí přítlačných a také posuvných koleček je filtrační materiál opět posunut a dojde ke svaření příčnému. Další sáček tedy vzniká nejprve příčným svarem a poté, po otočení platformy do podélné polohy, je zataven podélným svarem. Pod platformou je umístěn skluz, jehož pomocí dojde buď k odvodu hotového výrobku do připravené nádoby, nebo k dalšímu procesu, což je jedna z výhod stroje FPG-SH, kde lze podle potřeby výroby měnit nastavení stroje. Tímto procesem je myšleno zabalení čajového sáčku do tepelně svařitelného přebalu. Skluz, umístěný pod platformou, je možno nastavit do různých poloh. Jeho pootočením tedy může proces pokračovat do násypky, kde je sáček pomocí přítlačné ruky vtlačen do přebalu. Ten vzniká stejně jako u stroje MD20. Z cívky je vymotáván materiál přebalu, jehož okraje jsou nadzvednuty a pomocí čelisti je posunut. Putuje mezi dva vertikálně uložené přítlačné válce, které jej přitáhnou k sobě. Přítlačná ruka vtlačí sáček do přebalu a ten dále pokračuje ke svařovacím čelistem. Před zatavením podélnou čelistí dojde pomocí přítlačné destičky k vytlačení přebytečného vzduchu a vpuštění dusíku do každé obálky, aby bylo dosaženo maximálního snížení kyslíku. Odnímací čelist vede pás svařených sáčků dále k noži, který je rozdělí na jednotlivé 63

kusy.

Plnění

do

krabiček

je

už

v tomto

případě

int.com/catalog/dc/fpgsh/#1).

Obrázek 32: Celkový pohled na stroj FPG-SH (http://www.fuso-int.com/catalog/dc/fpgsh/index.html#0)

64

ruční

(http://www.fuso-

3.6 Technika na balení potravin Balení, závěrečná fáze při výrobě většiny potravinářských výrobků, je soubor operací, které bývají v procesu výroby označovány za velmi pracné. Složitost tohoto procesu je odvozena od druhu výroby. V případě, že výrobce daný výrobek pouze zabalí, je tento proces snadný. Jde tedy o počáteční a zároveň i finální fázi výroby. Balení je ve většině případů ale bráno, a také užíváno, jako součást výrobního procesu, většinou jako jeho závěr. Od dob napoleonských válek, kdy se začalo více zabývat tepelnou konzervací potravin, už balení nebylo závěrečnou fází, protože sterilaci, popřípadě pasteraci, lze provádět i v obalu. Synchronizace s vlastní výrobou je velice důležitá, balící stroje vždy navazují na předchozí fázi výroby, kterou může být dávkování nebo plnění. Modernizace a pokrok výrobních linek usnadňuje výrobcům potravinářských produktů jak výrobu samotnou, tak finanční pohled na věc. Finance dnes hrají důležitou roli a zároveň je důležité do svého podnikání investovat, aby byl proces výroby co nejefektivnější a byl spokojen jak zákazník, tak výrobce. V tomto směru je výhodou, když můžete nakoupit kompletní linku, popřípadě více částí, které jsou navzájem kompatibilní. A právě v případě balících linek je součást samotné baličky s dávkovačem nebo plničem brána jako samozřejmost.

65

3.6.1 Obalové materiály Obalový materiál je základem, bez nějž by balící proces nebyl příliš efektivní. Škála materiálů je v dnešním průmyslovém světě velice široká. Mezi základní obalové materiály patří papír, lepenka, dřevo, tkaniny, kovy, sklo, plasty a některé poživatelné látky. V mnoha případech jde o kombinace jmenovaných materiálů. Největší podíl ve spotřebě materiálů má papír (150 g.m-1) a lepenka (150 až 250 g.m-1) (Žufánek, 1999). Vysoká je také spotřeba kovů z ocelových pocínovaných plechů na výrobu konzerv a sudů a nesmíme zapomenout, že dnes je nejužívanějším materiálem plast (PE, PVC, polypropylen, polystyren). Na ústupu je dřevo, také sklo a tkaniny (juta, bavlna, síťová tkanina). Obaly je možné rozdělit nejen podle jejich látkového složení, ale také podle jejich funkce, a to na přepravní, skupinové a spotřebitelské. Velice důležitým kritériem je také mechanická vlastnost daného materiálu, která určuje možnost jeho použití. Mechanické vlastnosti jsou prioritní především u spotřebitelských obalů. Zde záleží na tom, zda-li jde o obal měkký, polotuhý nebo tuhý. Obaly

sáčkového

typu,

do

nichž

jsou

rostlinné

materiály

v drcené

podobě - tedy jako koření - baleny, jsou nejčastěji obaly měkké vyrobené z papíru, folie z plastů a kovů a jejich kombinace. Využití najde plast také při výrobě krabiček pro čerstvou

nať

využívanou

jak

v domácnostech,

tak

v kuchyních

šéfkuchařů.

Z polotuhých materiálů bychom mohli uvést například kartony a lepenku, z nichž jsou vyrobeny přepravní obaly. Materiál určuje také způsob uzavření obalu. Při použití tepelně svařitelných obalů, jako jsou například obaly koření s nízkou hmotností, je pro spojení dvou stran využito tepla. Je možno dále využít adhezních lepících látek a to u těch materiálu, které nesnesou vyšší teploty. Adhezní lepidla lepí za studena a to jen přitlačením slepovaných ploch. Pro jiné druhy se využívá lepidlo, mezi jehož základní vlastnosti patří rychlost zasychání a spojení nejen papíru, ale případně i jiných materiálů. Těmto požadavkům nejlépe vyhovují disperzní lepidla, u kterých důležitou roli hraje jejich viskozita. Různým způsobům nanášení vyhovuje jiná viskozita. Například při využití kapání nebo vytlačení je lepší mít lepidlo s menší viskozitou. Nanášení lepidla válečkem ze zásobníku vyžaduje lepidlo o větší viskozitě.

66

Obal je prostředek, který chrání výrobek před jeho poškozením, umožňuje jednoduchou manipulaci a ulehčuje jeho odbyt a spotřebu. Mezi základní funkce obalu patří: 

ochranná funkce – jde o primární funkci obalu, protože obal má především výrobek chránit, a to před škodlivými

mechanickými, biologickými,

klimatickými a společenskými vlivy prostředí a zároveň chrání okolní prostředí před nežádoucími účinky výrobku, 

racionalizační funkce – obal tvoří z výrobku racionální manipulační jednotku, jenž je přizpůsobena rozměry, množstvím, hmotností a tvarem na manipulaci, přepravu, skladování, prodej a spotřebu,



komunikační – tvoří vizuální komunikaci mezi výrobcem na jedné straně a dopravou, obchodem a spotřebitelem na straně druhé. Prioritní je informovat zákazníky o výrobku (Ružbarský, 2005) .

Základní terminologii týkající se obalových materiálů, obalových prostředků, obalu a balení určuje ČSN 77 00003 (ve třetím sloupci uveden příklad) (Budín, 2012).

Obalový materiál Obalový prostředek Obal

Balení

a) výrobek bez ohledu na stupeň Polyethylentereftalát zpracování určený k výrobě (PET, granulát) obalového prostředku nebo obalu Polyethylen (PE, granulát) b) hmota obalového prostředku nebo Papír (PAP) obalu Preforma PET láhve Výrobek určený k sestavení, zhotovení PE šroubovací uzávěr nebo výrobě obalu. PAP etiketa Soubor obalových prostředků umožňující PET láhev s PAP etiketou uložení, manipulaci, ochranu a dodání + PE šroubovací uzávěr výrobku/výrobků (nebo odpadu/odpadů). a) výsledek spojení výrobku nebo odpadu a obalu b) činnost k vytvoření obalu

Tabulka 12: Základní terminologie obalových materiálů (ČSN 77 00003)

67

Balená minerální voda v plastové PET láhvi

3.6.2 Rozdělení strojů na balení Balící stroje jsou jednou z nejrozšířenějších komodit strojů na zpracování potravin. Škála dnešních výrobků je velice široká a pestrá. Každá jednotlivá komodita potřebuje jiné krytí, jak primární, tak sekundární. Pro základní rozdělení a pochopení jednotlivých strojů je lze rozdělit do čtyř základních skupin: 1. Stroje na balení kusových výrobků – využívají se zejména pro balení výrobků nepravidelných tvarů, jako je maso, zelenina, ovoce, drůbež a pečivo.

2.

Stroje na balení sypkých hmot a zrnitých materiálů – pro naplnění se využívá tubus, jenž je ve většině případů doplněn násypkou, popřípadě dávkovačem.

3. Stroje na balení kašovitých produktů – velkou výhodou těchto strojů je možnost výroby různě tvarovaných obalů z role přímo v balící lince. Uplatnění zde najdou především materiály se širokým hrdlem, jako jsou tuby z kovu či plastu nebo kelímky a misky z termoplastické fólie, k jejichž uzavření se často používá tenká vrstva hliníkové fólie, jenž je s kelímkem slisována za tepla. 4. Stroje pro balení tekutin – tato technologie je velmi rozvinuta a především zde se uplatňuje vysoký stupeň mechanizace a automatizace. Pomocí lahvovacích linek můžeme plnit nejen potravinářské výrobky, jako je víno, mléko, nealkoholické a alkoholické nápoje, ale také průmyslové tekutiny. Lze také použít mnoho druhů uzávěrů jako jsou korkové zátky, korunkové uzávěry, šroubové uzávěry a další (Žufánek, 1999).

68

3.6.3 Stroje pro balení sypkých materiálů Sypkými hmotami v souvislosti s čeledí hluchavkovité je míněno především zpracování rostlin do podoby koření. Může jít o koření jednodruhové, směsi koření, nebo příměsi na vaření kombinované se solí. Nejběžnějším a na trhu nejužívanějším způsobem balení je obal zatavený, ve většině případů vyrobený z plastu. Z technického hlediska lze tyto sáčky rozdělit na ty, které vznikly z jednoho pásu fólie, nebo ty, jenž vznikly spojením dvou pásů ležících a jdoucích ve výrobě proti sobě. K zatavení sáčku dojde pomocí svařovacích čelistí (Ružbarský, 2005). Větší spotřebitelská balení lze také balit do tub, většinou o objemu 1 l, nebo do plastových kbelíků, které bývají plněny buď ručně, nebo pomocí dávkovače. Sypké materiály lze dávkovat pomocí hmotnostních nebo objemových dávkovačů. Hmotnostní dávkovače lze rozdělit na mechanické a pneumatické. Objemové dávkovače rozdělujeme na dávkovače s posuvnou komorou, šnekové, komorové, talířové, pístové a vakuové (Žufánek, 1999).

Stroje na balení firmy Appec Group a.s. Brněnská společnost Appec Group a.s. dodává na trh stroje pro balení a dávkování potravinářských, chemických, farmaceutických a průmyslových produktů již od roku 1998. Trh obohacují nejen svými výrobky, ale i výrobky jiných světových výrobců stejného zaměření. V roce 2008 převzala firma hlavní část výrobního programu tradičního českého výrobce balících strojů, čímž nejenže navázala na více než šedesáti letou tradici, ale stala se tak i předním výrobcem linek pro dávkování a balení sypkých materiálů do hotových sáčků, které vyváží do východní a západní Evropy, Blízkého a Dálného východu a Asie. Do světa jde v současnosti 70 % jejich výroby (http://appecastro.cz/About_us/).

Vertikální balící stroj BSV 01 SE Název vertikální balící stroj vychází z postavení plnícího a tvořícího tubusu. Mechanismy tohoto typu jsou poháněny servomotory. Lze možno použít i asynchronní 69

motory, jenž jsou vždy řízeny frekvenčními měniči. Veškeré další funkce, které doplňují výrobu, jsou řízeny pneumaticky. Základní výbavu doplňuje membránová klávesnice velikosti 320 x 240 mm sloužící k obsluze. Při speciálním požadavku může být nahrazena dotykovým displejem o rozměru 640 x 480 mm s 256 barvami. Výkon stroje je až 90 taktů za minutu a průměr tubusu lze nastavit od 15 do 170 mm. Vylepšenou verzí vertikálního balícího stroje je model BSV 02 CO, který má výkon až 120 taktů za minutu. Obsluha komunikuje se strojem pomocí barevného dotykového displeje, který je součástí základní výbavy. Všechny modely řady BSV 0.. mají volitelnou výbavu, lze vybrat dle výkonu, tvaru sáčku a druhu baleného zboží. Dávkovací zařízení lze využít pro více typů sáčků, tedy jejich velikostí, a od toho se také odvozuje výkon. Maximální výkon nejvýkonnější varianty činí 130 taktů za minutu. Nejen délku sáčku lze nastavit, ale také jeho šíři. Tu lze nastavit pomocí tubusů různého průměru, průměr je v rozmezí od 20 do 168 mm. Příkon elektrické energie je maximálně 5 kW. Tlak vzduchu činí od 0,6 do 0,8 MPa. Čistota tlakového vzduchu je velice důležitá, protože ovlivňuje spolehlivost a životaschopnost pneumatických prvků zařízení. Přívod je zajištěn pomocí tlakových hadic o vnitřním průměru 10 a 13 mm. Maximální spotřeba vzduchu při přetlaku 0,5 MPa činí 20 m3.hod-1. Rozměry základního modelu jsou: šířka 1000 mm, délka 1200 mm a výška 1500 mm. Hmotnost stroje činí 700 kg. Stroj BSV 01 samotný pro výrobu nestačí, k jeho plynulému chodu je potřeba dávkovač. A to buď objemový nebo šnekový. Talířový dávkovač je tvořen základovou deskou, na níž je upevněna šneková převodová skříň s motorem, hnací hřídelí a nosným sloupem. Hnací hřídel je opatřena dvěma kotouči, z nichž horní nese odměrné válce a spodní nese u klapkových dávkovačů spodní odměrné válce s vypouštěcími klapkami, v případě třecího dávkovače je opatřen ledvinovitým otvorem pro vypouštění dávky. Nosný sloup drží plnící násypku, pod níž je umístěn horní kotouč s odměrnými válci. Spodní kotouč se posouvá po hnací hřídeli, posun a jištění je provedeno pomocí pohybového šroubu. Klapkový dávkovač má pod spodním kotoučem vodící dráhu k uzavírání klapek. V momentě, kdy má dojít k vypuštění dávkovaného materiálu, je dráha přerušena. Čas vypouštění je stanoven pomocí snímače polohy. Výšku hladiny snímá čidlo umístěné v plnící násypce.

70

teoretický výkon dávkování (s ideálním produktem)

90 dávek za minutu

maximální výkon dávkování

75 dávek za minutu

přesnost dávkování

1 % až 5 %

Rozsah plnění

50 ml až 1,2 l

napájecí napětí

3x400 V/50 Hz

instalovaný příkon

1,5 kW

hlučnost (není zahrnut druh produktu)

70 dB

hmotnost (podle výbavy)

85 kg

rozměry (šířka x výška x délka bez dávkovacího a 60 x 1000 x 650 plnícího šneku a bez el. rozvaděče) Tabulka 13: Technické údaje objemového talířového dávkovače KBP 4 (http://www.appecastro.cz/products_files/spec_87.pdf)

Obrázek 33: Objemový talířový dávkovač KDB 4 (http://appecastro.cz/Product_info/KDB_4/) Šnekový dávkovač je tvořen kónickou nádobou, v níž je umístěno šnekové míchadlo. Dá se říci, že jde o homogenizátor, protože otáčením šneku zabraňuje usazování těžkých částí směsi vespod a celou směs promíchává, aby při plnění obsahovala každá dávka stejný poměr látek.

71

teoretický výkon dávkování (s ideálním produktem)

130 dávek za minutu

maximální výkon dávkování

115 dávek za minutu

přesnost dávkování pro malé dávky do 50 ml

0,5 ml

přesnost dávkování pro malé dávky do 500 ml

5 ml

přesnost dávkování pro malé dávky do 5000 ml

50 ml

minimální a maximální průměr dávkovacího šneku

12-56 mm

Rozsah plnění (podle průměru šneku)

0,5 m3/hod./0,6 MPa

napájecí napětí

3x400 V/50 Hz

Instalovaný příkon

2,5 kW

hlučnost (není zahrnut vliv produktu)

60 dB

hmotnost (podle výbavy)

150-220 kg

rozměry (šířka x výška x délka bez dávkovacího a 550 x 770 x 300 plnícího šneku a bez el. rozvaděče) Tabulka 14: Technické údaje šnekového dávkovače SED 4 SE (http://www.appecastro.cz/products_files/spec_61.pdf)

Obrázek 34: Šnekový dávkovač SED 4 SE (http://appecastro.cz/Product_info/SED_4_SE/)

72

Dávkovací zařízení je uloženo nad horní deskou stroje, ve které je umístěn otvor ústící do tubusu. Za tubusem, ze zadní strany stroje, leží cívka s materiálem k tvorbě obalu. Pomocí vodících válců se materiál napíná k tubusu, na nějž je navinut. U modelu BSV 01 odvíjení fólie zajišťuje motorek s převodovkou přes třecí kolečko. Model BSV 02 je vybaven dvojící pogumovaných válců poháněných servomotorem a kotoučovou brzdou na hřídeli role fólie. Odchylka vodících válců je snímána bezkontaktními snímači, což zaručuje spolu s kotoučovou brzdou (popřípadě odvíjecím motorem) dostatečnou volnou zásobu fólie potřebnou pro rovnoměrný odběr fólie při jejím potahu. Fólie je dále vedena přes optickou sondu snímající značku délky sáčku (pro přesné umístění potisku v podélné ose sáčku) a prostřednictvím několika válečků až do značkovacího zařízení. Po označení putuje fólie přes naváděcí válečky na límec, kde se stáčí dle tvaru tubusu a postupuje ke svařovacím čelistem. K posouzení délky fólie a kontrole správnosti potahu slouží inkrementální čidlo, jenž je uloženo na tubusu pod límcem. Potah hadice je realizován dvojicí řemínků. Délka potahu je nastavitelná z řídícího panelu stroje v rozmezí 40 až 530 mm. Po svinutí fólie do požadovaného tvaru dojde pomocí podélné čelisti k zatavení boční podélné strany. Pomocí tažných řemínků dojde k posunutí podélně zatavené fólie směrem dolů k příčným svařovacím čelistem, kde dochází k příčnému svařování horního a spodního sáčku zároveň. Před svařením ještě dochází k vytvarování sáčku pomocí dvojice tvarovacích kulatin umístěných na konci tubusu, jenž jsou zároveň jeho pokračováním. Poloha čelistí je v případě servopohonu snímána inkrementálním snímačem (případně revolverem servomotoru) polohy. Je-li stroj vybaven pneumatickým pohonem příčných čelistí, pak jsou krajní (mezní) polohy snímány bezkontaktními snímači, jenž jsou součástí pneumatického válce. Tělesa čelistí jsou ocelová a jsou opatřena podélným drážkováním různých profilů, které do sebe po stisku zapadají. Obě čelisti obsahují topná tělesa a čidla teploty. Přední čelist je pevně upevněna na nosníku, prochází přes ni nůž z drážky čelisti do drážky zadní čelisti. Pneumaticky poháněná zadní čelist je přichycena ke třmenu, jenž je čepem spojen se zadním nosníkem, případně se zde nachází speciální držák s pneumatickým otlakem použitým v případě pohonu příčných čelistí servomotorem. Aby nedocházelo k přenosu tepla do stroje, jsou mezi čelisti a držáky umístěny izolační podložky z plastu. Po dokončení spodního sváru horního sáčku dojde pomocí dávkovacího zařízení k naplnění a zároveň k oddělení sáčku spodního pomocí ozubeného nože. Hotový sáček padá na vynášecí dopravník, jenž

73

dopraví materiál například k otočnému stolu, z nějž je ručně odejmut a balen do krabic, nebo jinak skladován.

Obrázek 35: 34: Stroj BSV 01 B (http://appecastro.cz/Product_info/BSV_01_B/)

74

3.7 Požadavky na materiály užívané v potravinářství dle ČSN EN 1672-2+A1 Potravinářská výroba je komoditou, ve které se klade velký důraz na hygienu. Každý mechanismus využívaný při potravinové výrobě musí splňovat požadavky normy. V dnešní době je nejužívanějším materiálem nerezová ocel, jenž při správném ošetřování zabraňuje riziku kontaminace a tím poškození potraviny. Norma definující hygienické požadavky na potravinářské stroje a popisuje seznam významných nebezpečí, jenž mohou vyplývat z: 

biologických příčin, jako například patogenní, znečišťující mikroorganismy, toxiny a škůdci;



chemických příčin včetně těch z čistících a dezinfekčních prostředků a maziv;



cizích předmětů pocházejících ze surovin, stroje nebo jiných zdrojů.

Z každého jmenovaného zdroje může vzniknout riziko kontaminace potraviny a také riziko ohrožení zdraví spotřebitele. Mikrobiologická nebezpečí mohou způsobit zkažení potraviny, otravu potravou nebo jiná související onemocnění spotřebitelů. Nebezpečí vzniklá z chemických příčin mohou způsobit kontaminaci nebo zanechat v potravině rezidua způsobující poškození zdraví nebo nemoci. Cizí tělesa mohou kontaminovat potravinu a způsobit tělesná poranění. Při zvažování konstrukce stroje je nutno vzít v úvahu následky kteréhokoliv z nebezpečí a opatření nezbytných k vyloučení nebo snížení tohoto nebezpečí. Konstrukční materiály musí být vhodné pro předpokládané používání. Všeobecnými požadavky je stanoveno, že povrch materiálů a povlaky musí být odolné, čistitelné a tam, kde je vyžadováno i dezinfikovatelné, bez trhlin, odolné proti praskání, odlamování, odprýskávání a otěru a musí při předpokládaném používání zabraňovat vnikání nežádoucích látek. Mimo všeobecné požadavky musí potravinářské stroje splňovat další specifika, musí být odolné proti korozi, netoxické a neabsorbující (s výjimkou případů, kdy to je z technického nebo funkčního hlediska nevyhnutelné). Materiály nesmí přenášet do potravin nežádoucí pachy, barvy nebo příchutě, dále nesmí přispívat ke kontaminaci potravy ani mít jakékoliv nepříznivý vliv na potravinu (ČSN EN 1672-2+A1). 75

4. Diskuse Zpracováním léčivých, aromatických a kořeninových rostlin se v České republice zabývá mnoho firem. Především se jedná o zpracování koření a čaje, ať už bylinného nebo ovocného s přídavkem bylin. Čerstvé rostliny nejsou technologicky náročné na zpracování. V obchodní síti je můžeme najít v plastových krabičkách s plastovým přebalem. Výrobci se snaží zjednodušit práci i kuchařům, proto pro ně vyrobili „bouquet garni“. Jde o látkové balíčky naplněné čerstvými bylinami, které kuchaři využijí do omáček a polévek. Při vaření dojde k uvolnění aromatických látek do pokrmu. Jednoduchost spočívá v zachování bylin v jednom celku, balíček stačí z pokrmu vyndat, není nutná separace bylin od hotového výrobku. Výrobou koření se zabývají velké i menší rodinné firmy. Na internetových stránkách většiny firem je napsáno, že jde o zpracování koření. Ve většině případů jde ale pouze o jeho balení, surovina už je předem zpracována a firmě dovezena v sypkém suchém stavu. Součástí linek těchto provozů jsou proto jen stroje na balení. V případě těch úplně nejmenších firem, jejichž produkty jsou baleny do plastových průhledných sáčků opatřených nalepovací etiketou, jsou to pouze svářečky, pomocí nichž dojde po ručním naplnění sáčku k uzavření. Velkovýroba začíná sušárnou a řezačkou materiálu, který se nařeže podle požadované délky, což firmě umožňuje vyrábět více variant výrobků. Výrobky mohou být umístěny do různých nádob, ať už do menších, s otvory na sypání, kde je potřeba mít materiál rozmělněn více, nebo do nádob o větším objemu pro stravovací zařízení. Z řezačky, popřípadě z nádoby, ve které je materiál umístěn, jde surovina do

homogenizátoru,

v němž

dojde

k rovnoměrnému

promísení

jednotlivých

komponentů. Homogenizátor většinou nestojí v provozu jako samostatná jednotka, ale je součástí balícího stroje. K vidění je i výroba patrová, jenž má v přízemí balící stroj, v patře se pak nachází homogenizátor zakomponovaný do podlaží. Samotné balící stroje fungují na podobném principu. Základ tvoří tubus pokrytý obalovým materiálem, tubusem propadá surovina do obalového materiálu předem svařeného pomocí svařovacích čelistí. Stroje jsou ve většině podniků doplněny pásových dopravníkem, na jehož konci dochází k ručnímu odběru hotových výrobků. Zvláštností je koření balené do tub. Tuby, jenž můžeme znát z granulovaného čaje, se používají především pro směsi typu vegeta. Nejběžnější balení, které je k vidění v nákupní síti má hmotnost 2076

35 g. Specialitami jsou dnes kořenící směsi pro svařené víno, které jsou upravované do nálevových sáčků. Výroba čajů má v České republice dlouholetou tradici, i když oproti hlavním zpracovatelům, například Japoncům, Číňanům či Britům jde o čas krátký. Po exkurzi v předních firmách bych řekla, že hlavním rozdílem ve výrobě je cena finálního výrobku. Existují u nás výrobci, jejichž výrobky jsou známé a najdeme je ve všech obchodních sítích, ale oproti jiným je kvalita nízká. Soudím tak především z odzkoušené chutě a z toho, co jsem se o čajových sáčcích dozvěděla. Nejmenovaný výrobce dodává do sítí především čaje jednokomorové, které obsahují nejmenší částice suroviny, zvané také jako čajový prach. Vzhledem k nízké ceně je tento čaj oblíbený. K nalezení jsou u nás i bio čaje. Pojem „bio čaj“ nespočívá jen ve využití ekologicky pěstovaných rostlin, ale i ve využití recyklovatelných a snadno rozložitelných obalových materiálů. K výrobě se používají pouze čajové sáčky s visačkou zacelenou pomocí nitě, kovové spony se nevyužívají. Sušárny a řezačky, které jsou pro výrobu čaje a koření nejvíc zapotřebí, nejsou u nás lehce k sehnání. Sušárny pro byliny prakticky neexistují, jen specialisté se soustředí na výrobu sušáren vhodných pro byliny. K sušení se používají sušárny pro ovoce, zeleninu a například i tabák. Vždy je důležitý rozptyl teplot, které sušárna nabízí. Byliny, jako citlivý materiál, je potřeba sušit při nižších teplotách (30-45 °C) a některé druhy je potřeba obracet. Proto si pěstitelé, popřípadě výrobci, nechávají sušárny dělat na míru podle svých potřeb. Malopěstitelé a ekologicky zaměření pěstitelé suší buď na přímém slunci, nebo mají vystaveny vlastní sušárny, ohled musí brát především na množství zplodin vznikajících při sušení, jenž je u výrobců čaje kontrolováno. Ing. Petráček doporučuje pro sušení bylin fluidní sušárnu Rotofluid. Princip fluidního sušení

spočívá v profouknutí vlhkého materiálu horkým vzduchem

nebo jiným plynem proudícím zezdola přes perforované dno sušičky. Pracovní prostor sušičky tvoří horizontální půlválec s perforovanou částí opatřený míchadlem uloženým v ose půlválce. Tento způsob umožňuje pracovat s rychlostí sušícího vzduchu nižší než prahová rychlost fluidizace, a také sušit materiály, které nefluidují ani při vysokých rychlostech

proudění

sušícího

vzduchu

(http://www.petraaczek.cz/langcz.html).

Vzhledem k malému objemu výroby LAKR považuji tuto sušárnu pro sušení bylin za nákladnou.

77

Řezačky jsou zastoupeny na českém trhu méně než sušárny. Stacionární řezačky do výroby jsou vyráběny na míru. Pro získání kvalitního a přesného řezu bylin se nejmenovaný výrobce čajů a koření obrátil na výrobce řezaček pro zpracování plastů. Plasty, jako poměrně pevný materiál, potřebují kvalitní pevné a ostré nože. Řezačka pro byliny byla na míru vyrobena z nerezové oceli. Na rozdíl od řezačky firmy Winicker & Liber jde o rotující válec s broušenými lopatkami, jenž jsou zakryty pláštěm. Na konec lze konstatovat, že stroje pro zpracování léčivých, aromatických a kořeninových rostlin nejen čeledi hluchavkovité se po průzkumu firem dovážejí ze zahraničí. Z České republiky se využívají především stroje na balení a sušárny vyrobené na míru dle potřeb zákazníků. Specialisté na výrobu strojů na zpracování čaje jsou Italové a Japonci.

78

5. Závěr Rostliny čeledi Lamiaceae jsou přínosem pro lidstvo nejen jako okrasa do záhonů, ale také jako úžasný pomocník v kuchyni. V potravinářském průmyslu jsou hojně zpracovány a to jak čerstvé, tak sušené. Čerstvý materiál je v České republice zpracováván v malém množství. Čerstvé rostliny jsou v provozu pouze baleny a to do plastových krabiček s plastovým přebalem. Hlavní pozici na trhu zajišťují rostliny v sušené podobě, jako koření, nebo jako čaje. Výroba obou artiklů je u nás zastoupena mnoha firmami, jejichž výroba se liší podle složitosti výrobního procesu. Pro výrobu koření i čajů je zapotřebí rostlinný materiál usušit, nařezat a vhodně zabalit. Mnoho firem v České republice se zabývá pouze balením koření. Nejběžnějším balícím strojem je stroj vybavený tubusem, cívkou s balícím materiálem a svařovacími čelistmi. Součástí stroje bývá také homogenizátor s dávkovačem. Výroba čajových sáčků je z pohledu na provoz stejná. Opět musí proběhnout sušení, řezání a naplnění. Výroba samotných čajových sáčků je složitější. Rozlišujeme čaje sypané, plněné ručně, čajové sáčky jednokomorové, dvoukomorové a pyramidální. Obě komodity, jak čaje, tak koření jsou vyrobeny ze sušených rostlin. Pro sušení rostlin čeledi hluchavkovité se využívají především sušárny pásové a lískové, o kterých lze mluvit jako o sušárnách komorových či skříňových, což rozlišujeme podle jejich velikosti. Stacionární řezačky využívané pro řez bylin nejsou běžně vyráběnou komoditou. Jde především o stroje vyráběné na míru. Lidé se stále častěji vrací k přírodním zdrojům, ať už jimi vypěstovaných, či koupených domácích výpěstků. Především je k tomu nutí netypická chuť dovezených produktů a jejich ceny. Většina lidí také ze zdravotních důvodů omezuje příjem soli, kterou nahrazují bylinami všeho druhu. A právě v kuchyni se čeleď hluchavkovité uplatní nejlépe. I přes všechny jmenované i nejmenované výhody bylin se pěstební plochy LAKR snižují. V roce 2011 byla pěstební plocha v ČR 8588 ha, v roce 2012 už pouhých 7225 ha, což byl první úpadek pěstebních ploch od roku 2008. Spotřeba LAKR se zvyšuje, ale problematikou pěstování těchto rostlin se zabývá málo jedinců především z důvodu nestabilního odbytu (http://eagri.cz/).

79

6. Souhrn Technika pro tržní úpravu léčivých a aromatických rostlin Bakalářská práce byla vypracována na Ústavu zahradnické techniky na Zahradnické fakultě Mendelovy univerzity v Brně. Práce se zabývá technologickým rozborem provozů se zaměřením na stroje využívané pro zpracování rostlin čeledi Lamiaceae. Tyto rostliny se v potravinářském průmyslu využívají především pro list a nať. Čerstvé rostliny lze využít jako přízdobu jídel nebo při vaření jako ochucovadlo. Technických zpracováním, především zbavením vlhkosti – sušením - lze získat déle udržitelnou hmotu, již lze stejně dobře uplatnit jako koření. Velký pokrok zaznamenala i výroba sáčkového čaje, jež během 20. století postoupila od nejjednodušších jednokomorových sáčků přes dvoukomorové, až k pyramidálním, které se zatím nejvíce přibližují čaji sypanému. Klíčová slova: čeleď Lamiaceae, sušárny, řezačky, výroba čajových sáčků, stroje na balení

Resume Technique for commercial treatment of medicinal and aromatic plants This thesis has been written at the Department of Horticulture techniques, Faculty of Horticulture, Mendel University in Brno. The work deals with the technological analysis of operations with focus on machines used for processing plants of the family Lamiaceae. The food industry uses primarily leaves and tops of the plants. Fresh plants can be used to garnish or season food. More sustainable material, which can be equally well applied as a seasoning, can be obtained using technical processing, especially drying. Significant progress has been also achieved in the production of tea bags, which during the 20th century advanced from the simplest single-chamber bags over twochamber bags to the pyramid, which is most similar to the loose tea. Key words: family Lamiaceae, dryers, cutters, production of tea bags, packing machines

80

7. Seznam použité literatury 1. ASHURST, P. Chemistry and technology of soft drinks and fruit juices. 2nd ed. Oxford, UK: Blackwell Pub., 2005, 374 s. ISBN 1-4051-2286-2. 2. BIGGS, M., MAC VICAR, J., FLOWERDEW, B. Velká kniha zeleniny, bylin a ovoce. 1. vyd. Praha : Volvox globator, 2004. 640 s. : il.635.1/.8. ISBN 80-7207-537-3 3. BODLÁK, J. Příroda léčí. Jiří Bodlák : bylinář s recepty. Ilustrovali František Severa a Bohumil Vančura. Vyd. 3. Praha: Granit, 2004. 239 s.: il. ISBN 80-7296-036-9 4. BUDÍN, V. OBALY - základní požadavky právních předpisů a norem. Šumperk: QUALIFOOD s.r.o., 2012, roč. 2012, č. 3. ISSN 1213-6859 5. DRDÁK, M. Základy potravinárskych technológií: spracovanie rastlinných a živočišných surovín. Cereálne a fermentačné technológie. Uchovávanie, hygiena a ekológia potravín. 1.vyd. Bratislava: Malé Centrum, 1996, 511 s. ISBN 80-967064-1-1 6. HABÁN, M.. Pestovanie liečivých rastlín. Nitra: NOI, 1996, 135 s. ISBN 80-8533029-6 7. HEEGER, Von E. F. Handbuch des Arznei- und Gewürzpflanzenbaues Drogengewinnung. 2., unveränd. Aufl., Reprint d. Ausg. Berlin, Dt. Bauernverl. 1956. Berlin: Dt. Landwirtschaftsverl, 1989. ISBN 33-310-0191-0 8. HESSAYON, D. G. , 1928-. Zelenina a bylinky v zahradě. D.G. Hessayon. Vyd. 1. Praha ; Plzeň : Beta, 1999. 144 s. : il. ISBN 80-86278-19-0 9. KADLEC, P. Technologie potravin II. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola chemickotechnologická, 2002, 236 s. ISBN 80-7080-510-2 10. LÁNSKÁ, D. 1931-. Zelené koření I : pěstované druhy. Dagmar Lánská ; Foto M.Zemina. 1.vyd. Praha : Lidové noviny, 1999. 163 s., il. (O koření a kořenění). ISBN 80-7106-331-2 11. NEUGEBAUEROVÁ, J. Pěstování léčivých a kořeninových rostlin. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2006, 122 s. ISBN 80-7157-997-1 12. PŘÍHODA, A. Léčivé rostliny. Vyd. 1. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1973, 184 s 13. ROZSYPALOVÁ, O. Čajová specialita - KVETOUCÍ ČAJE. Praha: výživaservis s.r.o., 2010, roč. 2010, č. 1. ISSN 1211-846X 14. RUŽBARSKÝ, J., GRODA B. Potravinárska technika. 1. vyd. Prešov: Fakulta výrobných technológií so sídlom v Prešove, 2005, 564 s. ISBN 80-8073-410-0 15. SKÁCEL, J. Technologie zpracování a uplatnění čaje na trhu: Porcované balení. Praha: výživaservis s.r.o., 2010, roč. 2010, č. 4. ISSN 1211-846X 81

16. SMALL, E. Velká kniha koření, bylin a aromatických rostlin. Vyd. 1. Praha: Volvox Globator, 2006, 1021 s. ISBN 80-7207-462-8 17. ŠESTÁK, J. Tepelné pochody 2 : výměníky tepla, odpařování, sušení, průmyslové pece a elektrický ohřev. Praha: ČVUT, 2006, ISBN 80-01-03475-5 18. THAL, J. Trockenblumenproduktion: Vermehrung und Kultur. Ernte und Lagerung... 1.Aufl. Berlin: Verlag Paul Parey, 1991, 193 s. ISBN 3-489-55622-4 19. ZVONÍČEK, J.. Sušárny. Praha: ČVUT, 1966. ISBN 000384146 20. ŽUFÁNEK, J., ZEMÁNEK P. Technika pro zpracování zahradnických produktů. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 1999, 140 s. ISBN 80-7157404-x 21. VYHLÁŠKA č. 330/1997 Sb. Ministerstva zemědělství, kterou se provádí §18 písm. a), d), j) a k) zákona č.110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, pro čaj, kávu a kávoviny 22. VYHLÁŠKA č. 419/2000 Sb. Ministerstva zemědělství, kterou se mění vyhláška Ministerstva zemědělství č.331/1997 Sb., kterou se provádí § 18 písm. a), d), h), i), j) a k) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, pro koření, jedlou sůl, dehydratované výrobky a ochucovadla a hořčici Čl.I 23. ČSN EN 1672-2+A1. Potravinářské stroje - základní pojmy, část 2: Hygienické požadavky. Internetové zdroje: 24. Společnost TEAMAC [online], [cit. 2012-10-03]. Dostupné z WWW: http://www.teamac.it/_company 25. Společnost TEAMAC – model MD20 [online], [cit. 2012-10-03]. Dostupné z WWW: http://www.teamac.it/_machine_technical_data_md20 26. Společnost TEAMAC – model MD20Plus [online], [cit. 2012-10-03]. Dostupné z WWW: http://www.teamac.it/_machine_technical_data_md20plus 27. Společnost TEAMAC – technická data o produktu modelu MD20 [online], [cit. 2012-10-03]. Dostupné z WWW: http://www.teamac.it/_product_technical_data_md20 28. Společnost TEAMAC – technická data o produktu modelu MD20Plus [online], [cit. 2012-10-03]. Dostupné z WWW: http://www.teamac.it/_product_technical_data_md20plus 29. Společnost IMA [online], [cit. 2012-10-04]. Dostupné z WWW: http://www.imaindustries.com/en/companies/tea-coffee-division/portrait/2_c18_1_1.html 82

30. Společnost NASA Corporation [online], [cit. 2012-11-08]. Dostupné z WWW: http://www.nasaco.co.jp/pdf/nasa_en.pdf 31. FUSO - produkty [online], [cit. 2012-10-03]. Dostupné z WWW: http://www.fuso-int.com/products/ 32. Dávkovací zařízení 100SA [online], [cit. 2013-01-11]. Dostupné z WWW: http://www.fuso-int.com/catalog/dc/fw100sa/#0 33. Stroj FPG-SH [online], [cit. 2013-02-03]. Dostupné z WWW: http://www.fusoint.com/catalog/dc/fpgsh/#1 34. Společnost Appecastro [online], [cit. 2013-02-21]. Dostupné z WWW: http://appecastro.cz/About_us/ 35. Společnost KONEL [online], [cit. 2013-03-17]. Dostupné z WWW: http://www.susarny-konel.cz/ 36. Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 419/2000 Sb.- smyslové, fyzikální a chemické požadavky na jakost [online], [cit. 2013-03-12]. Dostupné z WWW: http://eagri.cz/public/web/mze/legislativa/pravni-predpisy-mze/tematickyprehled/100056007.html 37. Společnost Heng Tai Industrial [online], [cit. 2013-03-24]. Dostupné z WWW: http://www.sinohti.com/aboutus.html 38. Řezačka Winicker & Lieber [online], [cit. 2013-02-04]. Dostupné z WWW: http://www.winicker-lieber.de/en/products/cutting_machines/index.html 39. Situační a výhledová zpráva – Léčivé, aromatické a kořeninové rostliny, 2012, Praha: Ministerstvo zemědělství České republiky [online], [cit. 2012-04-16]. Dostupné z WWW: http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/rostlinne-komodity/lecivearomaticke-a-koreninove-rostliny/situacni-a-vyhledove-zpravy/ 40. Fluidní sušárna Rotofluid, Petráček, M. [online], [cit. 2013-04-03]. Dostupné z WWW: http://www.petraaczek.cz/langcz.html 41. Popis sušárny firmy KONEL [online], [cit. 2013-03-15]. Dostupné z WWW: http://www.susarny-konel.cz/www-susarny-konel-cz/3-popis-a-technicke-parametry 42. Společnost Winicker & Lieber [online], [cit. 2013-03-20]. Dostupné z WWW: http://www.winicker-lieber.de/de/ueber_uns/index.html 43. Popis souproudé sušárny [online], [cit. 2013-03-20]. Dostupné z WWW: http://en.yibu.com/product_view.asp?id=204 44. Schéma lískové sušárny [online], [cit. 2013-03-20]. Dostupné z WWW: http://canov.jergym.cz/urbanski/u2/ch2a_91.htm

83

45. Komorová sušárna [online], [cit. 2013-03-20]. Dostupné z WWW: http://www.indiamart.com/umachem-pharma/dryers.html

84