Technická univerzita Liberec Fakulta textilní Katedra oděvnictví. Řízení výroby. Ing. Machátová Anežka. Liberec 2008

Technická univerzita Liberec – Fakulta textilní Katedra oděvnictví

Řízení výroby Ing. Machátová Anežka

Liberec 2008

Obsah: 1. 2. 3. 4. 5. 6. -

Definice výroby Teorie výroby Vstupy a zdroje Výstupy, výrobky, vedlejší produkty Vnější okolí Cíle řízení výroby Plánování výrobního procesu Plánovací období Druhy plánů Charakteristiky výrobního procesu Vztah ke konečnému výrobku Vynakládání lidské práce Změna zpracovávaného předmětu Opakovanost konečných výrobků Časový průběh výrobního procesu Organizace výroby a organizace práce Členění výrobního procesu Věcné členění Časové členění Prostorové členění Operativní řízení výroby Operativní plánování Dispečerské řízení Operativní evidence Změnové a odchylkové řízení Řízení zásob, logistika Oblasti logistiky Řízení zásob, normování zásob Zásoby rozpracované výroby

7. 8. 9. 10. 11. 12. -

Legislativní požadavky na výrobu Bezpečnost práce Ochrana zdraví Požární ochrana Ekologické požadavky na výrobu Nakládání s odpady Nakládání s obaly Ochrana ovzduší a vod Nakládání s chemickými látkami Bezpečnost a ochrana zdraví při práci Psychická zátěž v pracovním procesu Bezpečný podnik Hodnocení rizik Prevence zdraví na pracovišti Zajištění provozuschopnosti výrobního zařízení Údržba a údržbářské systémy Hospodaření s výrobním zařízením Řízení jakosti Definice jakosti Řízení jakosti v nákupu, v přípravě výroby, ve výrobě Technická kontrola výroby Normalizace a normy ISO Počítačové programy v řízení výroby Definice informačního systému Přínosy zavedení IS Základní soubory informací a informační toky v řízení výroby

1. Definice výroby jako transformačního procesu 1.1. Teorie výroby Základní ekonomické otázky: co (jaké statky, kolik, kdy) jak (kdo, jaké vstupy, jakým technologickým postupem) pro koho (který zákazník, způsob distribuce) Charakteristika výroby z hlediska: 1. Technického 2. Ekonomického 3. Řízení

1. Definice výroby jako transformačního procesu

Poptávka

Vstupy a zdroje

Výroba

Výstupy Přímé výrobky

Řízení

Vnější okolí

Vedlejší produkty

1. Definice výroby jako transformačního procesu 1.2. Vstupy a zdroje

Vstupem do výroby je surovina, vstupem do služeb je zákazník Zdroje mají různou podobu: - zařízení - práce - materiál - informace - kapitál (v řízení výroby není vstupem)

1. Definice výroby jako transformačního procesu 1.3. Výstupy, výrobky, vedlejší produkty Výstupem jsou: - výrobky - obsloužený zákazník - služba pro zákazníka - informace povinné i nepovinné Vedlejší produkty: - využívané - nežádoucí

1. Definice výroby jako transformačního procesu

1.4. Vnější okolí Vnější okolí je hrozbou i příležitostí: - konkurence - organizace ekonomiky - mechanismy řízení Poptávka přichází z vnějšího okolí a zásadně ovlivňuje výrobu, vývoj cen má vliv na poptávku.

1. Definice výroby jako transformačního procesu 1.5. Cíle řízení výroby Řízení výroby je manažerská aktivita a člení se na funkce: plánování organizování přikazování koordinace kontrola. Základní cíle řízení výroby: nabídka výrobků a služeb, výrobkové a technologické inovace, vysoká pružnost výroby, optimalizace spotřeby zdrojů a vstupů, zkrácení průběžných dob přípravy výroby a vlastní výroby, snižování zásob, spolehlivost a provozuschopnost výrobního zařízení, rozbor a zlepšování metod a postupů ve výrobě, snižování nákladů a zvyšování konkurenceschopnosti podniku, humanizace práce.

1. Definice výroby jako transformačního procesu Tradiční přístupy v řízení výroby: - Projektování a zdokonalování výrobních metod: měření a propočty spotřeby práce rozbory výrobních procesů kontrola jakosti operativní řízení výroby rozbory a regulace nákladů u všech vstupů a výstupů Úkol: Uveďte min. 3 příklady transformačních procesů, včetně vstupů, zdrojů, výstupů, popř. vedlejších produktů z různých oborů lidské činnosti (např. výroba běžného produktu denní spotřeby nebo služba, se kterou se nejčastěji setkáváte apod.)

2. Plánování výrobního procesu 2.1. Plánovací období Plánování a realizace výrobních rozhodnutí zahrnuje různě dlouhá časová období: - dlouhé období – lze měnit všechny fixní a variabilní faktory - krátké období – lze přizpůsobit variabilní vstupy, nelze měnit fixní (budovy, výrobní zařízení) - velmi krátké období – nelze provádět žádné zásadní změny ve výrobě

2. Plánování výrobního procesu 2.2. Druhy plánů 1. 2. 3. 4. -

Podle úrovně rozhodovacího procesu: strategické taktické operativní Podle míry dynamičnosti stabilní posuvné Podle stránek plánovacích procesů naturální hodnotové Podle hlediska šíře záběru jednotlivých typů plánů globální dílčí

Úkol: Představte si podnik s nepříliš složitou výrobou a nepříliš složitým sortimentem a odhadněte jejich strategický, taktický a operativní plán.

2. Plánování výrobního procesu – cvičení 2.1 Analýzy, výběr strategie podle výsledku analýzy Aby bylo možno sestavit správně plán, je bezpodmínečně nutné zhodnotit současnou situaci. Analýza odpovídá na otázku, jaký je současný stav organizace, jaké má příležitosti a co ji ohrožuje. 2.1.1 Druhy analýz a) Analýza segmentace trhu b) Analýza struktury konkurence (5 konkurenčních sil) Početné vnější příležitosti c) Analýza PEST O d) Analýza zdrojů e) Analýza SWOT II. I. Kritické interní nedostatky

W

S Podstatné interní přednosti

IV.

III. T

Převládající vnější hrozby

2. Plánování výrobního procesu – cvičení 2.1 Analýzy, výběr strategie podle výsledku analýzy 2.1.2 Techniky strategického plánování Topmanažeři formulují cíle organizace a propojují je s jejím okolím. To, jak cíle dosáhnout, určuje strategický plán organizace. Podkladem je analýza, která umožní zhodnotit stávající situaci a zvolit vhodnou strategii, jak dosáhnout plánovaných cílů. Strategie musí být v souladu s organizačními činnostmi a organizační strukturou. Plnění plánu musí být soustavně monitorováno a v případě zjištěných rozdílů je nutné přijmout nápravná opatření.

2. Plánování výrobního procesu – cvičení 2.1 Analýzy, výběr strategie podle výsledku analýzy 2.1.3 Výběr strategie Výběr strategie může být proveden až po provedení hodnocení okolního prostředí a interních organizačních činností a vytýčení cílů. Čtyři základní typy:

výrobky

trhy

funkce

expanze

omezení

stabilizace

kombinace

Připojit nové výrobky Nalézt nové využití

Opustit staré výrobky Utlumit rozvoj výrobků

Udržet Uskutečnit změny, zlepšit jakost

Opustit staré a přidat nové

Nalézt nová teritoria Proniknout na trhy

Opustit distribuční kanály Snížit podíl na trhu

Udržet Chránit podíl na trhu, zaměřit se na výklenky

Opustit staré zákazníky, současně hledat nové

Urychlit vertikální integraci Zvýšit kapacitu

Stát se „zajatou firmou“ Omezit vývoj a výzkum

Udržet Zlepšit efektivitu výroby

Zvýšit kapacitu a zlepšit efektivitu

2. Plánování výrobního procesu – cvičení 2.1 Analýzy, výběr strategie podle výsledku analýzy Ze čtyř základních druhů jsou odvozeny další konkrétnější strategie: koncentrace rozvoj trhu rozvoj výrobku inovace horizontální integrace vertikální integrace joint venture soustředěná diverzifikace složená diverzifikace redukce rozdělení likvidace.

2. Plánování výrobního procesu – cvičení 2.1 Analýzy, výběr strategie podle výsledku analýzy Analýza SWOT ukazuje, jak vybrat nejvhodnější strategii podle pozice organizace v kvadrantu: O I.

II.

Koncentrace, rozvoj trhu, rozvoj výrobku, inovace

Vertikální integrace, složená diverzifikace

W

S III.

IV.

Redukce, rozdělení, likvidace

Horizontální integrace, soustředěná diverzifikace, joint venture

T

2. Plánování výrobního procesu – cvičení 2.2. Techniky prognózování, rozhodovací matice 2.2.1 Techniky prognózování Techniky prognózování zahrnují statistické a subjektivní techniky. Statistické techniky vycházejí z předpokladu, že budoucnost bude odpovídat předcházejícímu vývoji: Analýzy trendů a cyklů – projektované trendy mají základní podobu tří křivek:

a) lineární trend

b) exponenciální trend

c) S - křivka

2. Plánování výrobního procesu – cvičení 2.2. Techniky prognózování, rozhodovací matice Subjektivní techniky jsou založeny na osobním mínění a intuici: subjektivní odhad pravděpodobnosti delfská technika hodnocení prodejci.

2. Plánování výrobního procesu – cvičení 2.2. Techniky prognózování, rozhodovací matice 2.2.2 Rozhodovací matice Rozhodovací matice je jednoduchá technika, která poměrně objektivně pomůže vyhodnotit několik variant řešení určitého problému. Do tabulky se sestaví varianty řešení (max. 5-6) a kriteria požadovaných vlastností (max. 5-7). Každé kritérium je ohodnoceno body, např. 1až 5, 1 – nejhorší vlastnost, 5 – nejlepší. Nejlepší varianta je ta, která má nejlepší skóre. Varianta 1 Kriterium 1 Kriterium 2 Kriterium 3 Kriterium 4 Kriterium 5 součet

Varianta 2

Varianta 3

Varianta 4

2. Plánování výrobního procesu – cvičení 2.2. Techniky prognózování, rozhodovací matice Párové srovnávání (váhy) je technika, která umožní sestavit pořadí významnosti jednotlivých kriterií. Sestaví se tabulka všech kriterií (pokud je kriterií víc než 7, stává se matice nepřehlednou) a každé kritérium se srovnává s každým a určuje se významnější, nejméně významné se do matice nezařadí.

K1

K2

K3

K4

K5

K6

K7

K1 K2

X

K3

X

X

K4

X

X

X

K5

X

X

X

X

K6

X

X

X

X

X

K7

X

X

X

X

X

X

K8

X

X

X

X

X

X

X

K8

3. Charakteristiky výrobního procesu 3.1. Vztah ke konečnému výrobku Z hlediska vztahu ke konečnému výrobku se výrobní proces člení: hlavní výrobní proces pomocné výrobní procesy vedlejší výrobní procesy obslužné procesy. 3.2. Vynakládání lidské práce a) Pracovní proces: ruční strojně-ruční strojní b) Nepracovní procesy: automatické přírodní

3. Charakteristiky výrobního procesu Schéma pracovního procesu

Úkol

Pracovník

Znalosti a zkušenosti pracovníka

Pracovní program (postupy, výkresy, předpisy)

Výkonný stroj nástroj

Pracovní předmět

Výrobek

Pozorování – kontrolní přístroj

Výsledek pozorování (měření, kontroly)

3. Charakteristiky výrobního procesu Příklad pracovního procesu: Příklad

Přeprava materiálu

Šití oděvů

Úkol

Přepravit materiál z A do B v daném čase

Ušití určité operace

Pracovník

Řidič automobilu

Šička, krejčí

Výkonný nástroj

Nákladní automobil

Šicí stroj

Předmět práce

Přepravovaný materiál

Polotovar, rozpracovaný výrobek

Výrobek, výkon

Přeprava materiálu na danou vzdálenost

Zhotovení operace

Pozorovací přístroj

Pracovní program

Panel řidiče, hodiny, km Dán ovládacím systémem automobilu, pracovním postupem, dopravními předpisy

Kontrola operace Technologický postup, pracovní předpis, výrobní postup

3. Charakteristiky výrobního procesu Schéma automatického procesu: Materiál

Energie

Úkol

Pracovník

Sledování výsledku pracovníkem

Uvedení stroje do chodu Sledování činnosti stroje

Automatický stroj

Předmět práce

Výrobek

Pracovní program stroje

Kontrola výsledku činnosti stroje

3. Charakteristiky výrobního procesu 3.3. Změna zpracovávaného předmětu Z hlediska změny zpracovávaného předmětu se výrobní procesy rozlišují: a) Procesy technologické mechanicko-fyzikální chemické b) Procesy netechnologické 3.4. Opakovanost konečných výrobků Z hlediska opakovanosti konečných výrobků se rozlišují typy výroby: a) kusová, zakázková výroba b) sériová výroba, zadává se v dávkách c) hromadná výroba

3. Charakteristiky výrobního procesu Srovnání charakteristických znaků u jednotlivých typů výrob: Charakteristický znak

Typ výroby Kusová

Sériová Malosériová

Opakovanost

Žádná nebo malá v nepravidelných intervalech

Hromadná Středněsériová

Velkosériová

Výrobní série se opakují S menší pravidelností

S větší pravidelností

Výroba se opakuje delší dobu bez přerušení

Počet druhů výrobků

Velký

Nevelký

Nevelký

Malý

Množství vyráběných výrobků

Nevelké

Různě velké od desítek kusů

Různě velké do tisíců kusů

Velmi značné

Stroje

Většinou univerzální (zřídka specializované)

Nástroje a přípravky

Univerzální

Organizace výroby

Technologická

Průběžná doba

Nejdelší

Delší až středně dlouhá

Středně dlouhá

Kvalifikace pracovníků

Všestrannost a přizpůsobivost

Určitá specializace

Specializace

Zřídka speciální

Častěji běžné než specializované

Většinou speciální a výkonné

Většinou speciální

Téměř jen speciální

Vždy speciální

Krátká

Nejkratší

Předmětná

Bez nároků u obsluhy, vysoká u mechaniků

3. Charakteristiky výrobního procesu 3.5. Časový průběh výrobního procesu Z hlediska časového průběhu má každý výrobní proces etapu předvýrobní, výrobní a odbytovou, každá etapa má fáze: a) b) c) -

Předvýrobní etapa průzkum trhu vývojové práce konstrukční příprava výroby technologická příprava výroby ekonomická příprava výroby ostatní práce Výrobní etapa předzhotovující zhotovující dohotovující Odbytová etapa skladování distribuce a prodej marketingový průzkum

3. Charakteristiky výrobního procesu Schéma časového průběhu výrobního procesu

3. Charakteristiky výrobního procesu 3.6. Organizace výroby a organizace práce Je to uspořádání činností výrobního procesu tak, aby výroba byla efektivní a hospodárná. V organizaci výroby se jedná o: rozčlenění výrobního procesu na části a složky a vymezení vztahů mezi těmito složkami, roztřídění pracovních prostředků (strojů) do skupin, uspořádání jejich pracovního režimu a systému obsluhy, uspořádání postupu rozpracovaného výrobku výrobním procesem. Organizace práce je: uspořádání na pracovištích, rozmístění pracovníků, určení jejich pracovní náplně, pravomoci, odpovědnosti a vztahů k ostatním pracovníkům i ke strojům, vytvoření systému operativního řízení výroby.

4. Členění výrobního procesu 4.1. Věcné členění Operace, úkony, pohyby – důležité při studiu racionalizace práce a normování práce. Operace je nejjednodušší a základní složkou výrobního procesu, je to účelná činnost, při které dochází ke změně pracovního předmětu, materiálu. Operaci provádí jeden pracovník nebo skupina pracovníků na jednom pracovišti. Operace se dále člení na úkony a pohyby. Úkol: Zvolte si nějakou vám známou operaci a čleňte ji na úkony a pohyby.

4. Členění výrobního procesu 4.2. Časové členění 4.2.1. Stroje a zařízení Slouží pro určení spotřeby času výrobního zařízení. Rozlišujeme provoz nepřetržitý – kontinuální a přetržitý – diskontinuální. Celkový čas použití pracovních prostředků

Čas nečinnosti

Čas činnosti

Čas výrobního chodu

Čas nevýrobní klid

Technologické operace

Seřízení a úpravy stroje

Strojněruční

Strojní

Automatické

Doba nepracovní

Dny pracovního klidu

Doba oprav

Plánovaných

Neplánovaných a havarijních

4. Členění výrobního procesu – časové členění 4.2.2. Výrobek Průběžná doba výroby je čas, za který projde výrobek celým výrobním procesem včetně času na přípravu výroby a času expedice. Výrobní cyklus je doba od zahájení první výrobní operace do odvedení hotového výrobku na sklad. Je to součet jednotlivých technologických i netechnologických operací a časů přestávek a přerušení mezi operacemi, je část průběžné doby. Předložení požadavku Příprava výroby Výrobní cyklus

Čas technologických operací

Průběžná doba výroby

Čas netechnolog. operací

Čas přestávek

Expedice

4. Členění výrobního procesu – časové členění 4.2.3. Pracovní síla Z hlediska pracovní síly se sleduje fond pracovní doby a jeho využití. Celkový pracovní čas (čas směny)

Čas nutný (normovatelný)

Čas práce

jednotkové dávkové

směnové

Čas zbytečný (nenormovatelný)

Čas přestávek

Obecně nutných

Na oddech

Osobní ztráty

Podmíněně nutných

Na přirozené potřeby

Technickoorganizační ztráty

Ztráty čekáním

Na svačinu

Ztráty víceprací

Ztráty z vyšší moci

4. Členění výrobního procesu 4.3. Prostorové členění Základní částí výrobního procesu je prostor, který je vymezený, vybavený, uspořádaný, probíhá na něm jedna operace nebo několik operací na sebe navazujících – je to pracoviště. Prostorové uspořádání řeší instalaci strojů tak, aby technologické operace na sebe navazovaly. Rozlišují se dvě základní uspořádání: technologické a předmětné. V praxi se oba způsoby kombinují. 4.3.1. Technologické uspořádání pracovišť Technologicky příbuzná zařízení jsou seskupena do jedné jednotky (dílny). Každý výrobek prochází jednotlivými pracovišti vlastní cestou. Dopravní cesty se mohou křížit, průběžná doba je dlouhá, rozpracovanost je velká, přehlednost a sladěnost malá. Vhodné pro výrobu s malou opakovaností nebo pro technologicky jednotné dílny.

4. Členění výrobního procesu – prostorové členění 4.3.2. Předmětné uspořádání pracovišť Pracoviště jsou uspořádána v technologické návaznosti, výrobek prochází postupně jedním směrem a nejkratší cestou – proudová výroba. Použití v sériové a hromadné výrobě. Proudové linky mohou být: nepřetržité, výrobek postupuje plynule z jednoho pracoviště na druhé, operace jsou časově sladěné, linky jsou synchronizované. přetržité, operace nejsou synchronizované, výrobky postupují v dávkách, mezi pracovišti jsou mezioperační zásoby pro vyrovnání časových rozdílů operací. Dávka je množství výrobků, které jsou současně zadávány nebo odváděny. Na dávku se vydává společně výchozí materiál, jako celek je evidována. Výrobky jednoho provedení ve více dávkách tvoří sérii. Vyšší dávka snižuje náklady, zvyšuje produktivitu práce, zjednodušuje operativní řízení. Negativní vliv má na náklady skladování, prodlužuje se průběžná doba výroby, váže kapitál a plochy.

4. Členění výrobního procesu – prostorové členění Postup výrobku výrobou (jednotlivými pracovišti) - je nutno co nejvíce zkracovat délku výrobního cyklu a to: zvyšováním nepřetržitosti provozu synchronizací operací, tj. zvyšováním rytmičnosti výroby zvyšováním souběžnosti, paralelnosti průběhu operací zvyšováním opakovanosti operací. Rozlišují se: a) Postupný průběh, každá následující operace začíná až po skončení předcházející Pracoviště a operace

Výrobní dávka 1

1.

2.

3.kus 1.

2.

3.

2 1.

2.

3.

3 1.

4

Délka výrobního cyklu

2.

3.

4. Členění výrobního procesu – prostorové členění Souběžný průběh, jde o maximální paralelnost, každý kus v dávce je předán na další pracoviště ihned po skončení operace na předcházejícím pracovišti. Čas se zkrátí na polovinu. Průběh je plně synchronizovaný.

b)

Pracoviště a operace Výrobní dávka 1.

2.

3.

1.

2.

3.

1.

2.

3.

1.

2.

1 2

3

4

Délka výrobního cyklu

3.

4. Členění výrobního procesu – prostorové členění Souběžný průběh nesynchronizovaný - operace nejsou stejně dlouhé, na některých pracovištích dochází k prostojům, na jiných se tvoří fronty. Délka výrobního cyklu je ovlivněna nejdelšími operacemi.

c)

Pracoviště a operace

Výrobní dávka 1.

2.

A … čas operace na pracovišti 1 3.

B … čas operace na pracovišti 2

1

C … čas operace na pracovišti 3 1.

2.

D … čas operace na pracovišti 4

3.

2 1.

2.

3.

3 1.kus 4 A B

C D Délka výrobního cyklu

2.kus

3.kus

4. Výrobní výpočty Při organizaci postupu výrobku jsou nutné výrobní výpočty. Zjišťujeme tak další charakteristiky výrobního procesu, které lze vyjádřit numericky. 4.1. Kapacita výroby Vyjadřuje maximální množství výrobků, které může výrobní jednotka (stroj, dílna, podnik) vyrobit za určité období (hodinu, den, rok). Je ovlivňována: výrobním zařízením časovým fondem kapacitními normami druhem výrobků. Vk … výrobní kapacita

Fv č Q VK = = Nč t

Fvč …fond výrobního času Nč … normočas výrobku, pracnost Q … objem výroby, množství výrobků t … čas, za který má být (nebo je) objem výroby vyrobený

4. Výrobní výpočty – kapacita výroby Příklad 1. Fond výrobního času dílny je 400 hodin za den, pracnost výrobku je 30 minut. Určete denní výrobní kapacitu dílny. (800) Příklad 2. Plánované množství výrobků je 350 000 kusů. Využitelný časový fond je 2 000 hodin. Určete hodinovou výrobní kapacitu.(175) Pro přesnější výpočty je nutno uvažovat s plněním výkonových norem a se zvyšováním produktivity práce:

VK =

Fvč x plnění výkonových norem x zvyšování produktivity práce Nč

Příklad 3. Využitelný časový fond výrobního zařízení je 6 000 hodin za rok, norma pracnosti 1 výrobku, které se na zařízení vyrábí, je 45 minut. Norma je plněna na 110%, plánuje se růst produktivity práce 5%. Jaká bude výrobní kapacita zařízení?(9240)

4. Výrobní výpočty – výrobní kapacita 4.1.1. Využití výrobní kapacity Je vztah mezi skutečným objemem výroby a výrobní kapacitou, uvádí se v procentech, nebývá 100%, podnik má vždy rezervy.

Qs VVK = x100 VK

VVK … využití výrobní kapacity

[%]

Qs … skutečný objem výroby VK … výrobní kapacita

Příklad 4. Kapacita tkalcovských stavů je 550 000 m tkaniny za měsíc. Skutečný objem výroby byl 520 000 m. Určete využití výrobní kapacity.(94,5)

4.1.2. Ukazatel směnnosti Vyjadřuje, jak dlouho bylo strojní zařízení v provozu během dne. Foc Us = Foh

Us … ukazatel směnnosti Foc … celkový počet odpracovaných hodin v měsíci (fond pracovních hodin celkem) Foh … počet hodin odpracovaných v hlavní směně

4. Výrobní výpočty 4.2 Produktivita práce Je účinnost vynakládané práce. Vyjadřuje se množstvím produkce vyrobené jedním pracovníkem za určitou dobu nebo pracovní dobou vynaloženou na určité množství výrobků. Čím kratší doba je zapotřebí, tím je úroveň produktivity práce vyšší. Vliv: úroveň techniky a technologie, úroveň zavádění vědeckotechnických poznatků do výroby,kvalifikace pracovníků a jejich iniciativa. Růst umožní snižovat vlastní náklady a ceny, zvyšovat mzdy a objem výroby. Měření: a) Přímý způsob k posouzení produktivity za celý podnik PP =

Q t

(množství výrobků za časovou jednotku)

PP … produktivita práce Q … objem výroby t ….

vynaložený pracovní čas

4. Výrobní výpočty – produktivita práce b) Nepřímý způsob k vyjádření produktivity u jednotlivých výrobků podniku: PP =

t Q

(vynaložený pracovní čas na 1 výrobek)

Příklad 1. V dílně bylo vyrobeno 9000 výrobků za 1500 hodin. Jaká je hodinová produktivita práce? (6) Příklad 2. V provoze strojírenského podniku bylo odpracováno 2500 hodin na 5 velmi složitých výrobcích. Určete produktivitu práce. (500)

4. Výrobní výpočty – produktivita práce Objem výroby lze vyjádřit v jednotkách: hmotných (kusy, kg, m, …) peněžních práce, v normohodinách (Nh – normočas je předem stanovené množství užitečné práce, které má vykonat jeden průměrný dělník, je to výkonová norma) Příklad 3. Určete hodinovou produktivitu práce dělníka, když za 8 hod. směnu provedl operace na 250 kusech výrobků, cena 1 výrobku je 500 Kč a norma pracnosti 1 operace je 2 minuty. Určete rovněž plnění výkonové normy. (31,25, 15625, 1,04)

4. Výrobní výpočty 4.3. Plánování počtu pracovníků Plán práce je součástí ročního plánu výroby a určuje potřebný počet pracovníků k zajištění plánu výroby. Je nutno znát: a) výrobní úkol b) výkonové normy: norma času, norma množství, norma obsluhy c) plánovaný počet pracovních míst pro pomocné, obsluhující a ostatní pracovníky d) fond pracovní doby dělníka (počet pracovních dní v roce)

4. Výrobní výpočty – plánování počtu pracovníků 4.3.1. Fond pracovní doby Počet dnů v roce

365

Dny pracovního klidu (soboty, neděle)

104

Svátky

10

Počet pracovních dnů v roce

251

Zákonná dovolená

20

Odůvodněná absence

10

Využitelný počet dnů v roce

221

Délka pracovního dne

8 (7,5) hodin

Roční fond pracovní doby

1768 (1657,5) hodin

Přesný počet sobot, nedělí a svátků je uveden v pracovním kalendáři na příslušný kalendářní rok. Absence je nutno počítat podle skutečnosti v podniku, odhadnout jejich vývoj v budoucím období pomůže technika prognózování. Úkol: Určete fond pracovní doby 1 dělníka na tento kalendářní rok. Použijte pracovní kalendář.

4. Výrobní výpočty – plánování počtu pracovníků 4.3.2. Potřeba pracovníků Roční potřeba úkolových dělníků: QxVN d = Fv č

d … počet dělníků Q … objem výroby VN … výkonová norma Fvč … fond výrobního času 1 dělníka

Příklad 4. Podnik má roční plán výroby 750000 kusů výrobků. Souhrnná výkonová norma pro 1 výrobek je 45 minut. Roční využitelný fond pracovní doby 1 dělníka je 1800 hodin. Určete průměrný počet dělníků pro splnění ročního úkolu. (313)

Výrobní výpočty – plánování počtu pracovníků 4.3.3. Absence a fluktuace Jsou nepříznivé jevy v podniku, snižují produktivitu práce a ohrožují plnění plánovaných úkolů. Na dílnách je pak nutno provádět organizační zásahy, aby byla plynulost výroby zajištěna i s menším počtem pracovníků. Absence = celkový počet hodin zameškaných za období x100 [%] celkový počet odpracovaných hodin za období Fluktuace je časté střídání pracovníků. Odcházejí kvalifikovaní – zaučení, přicházejí noví, kteří se musí zaučit a to způsobuje ztráty jak v kvalitě tak v kvantitě. Fluktuace = počet pracovníků, kteří z firmy odešli za období x 100 [%] průměrný počet pracovníků ve firmě Přesahuje –li absence v podniku 3% a fluktuace 10%, je nutno provést šetření a zjistit příčiny.

5. Výrobní takt, rytmus, synchronizace, zatížení pracovního místa 5.1. Výrobní takt a rytmus Jsou veličiny používané v sériové a hromadné výrobě a uvádějí: „ průměrný čas mezi odvedením dvou po sobě následujících výrobků „ průměrný čas operace na jednom pracovišti 5.1.1. Výrobní takt Tv =

tv Q

[minuty]

Tv =

Nč d

[minuty]

Tv … výrobní takt tv … časový fond za směnu Q … objem výroby, množství výrobků, které mají být za směnu vyrobeny Nč … normovaný čas výrobku, pracnost d … počet dělníků (počet pracovních míst)

5. Výrobní takt Příklad 1. Určete výrobní takt linky, když fond pracovní doby po odečtu přestávek je 420 minut a za směnu se má vyrobit 400 výrobků. (1,05) Příklad 2. Určete výrobní takt, když normočas výrobku je 55 minut a počet dělníků na dílně je 40. (1,4) Příklad 3. Určete výrobní takt linky, když fond pracovní doby je 7,5 hodiny, přestávka na svačinu 0,5 hodiny, prostoje zařízení jsou 25 minut. Za směnu je nutno vyrobit minimálně 380 výrobků. (1,039) Příklad 4.

5. Rytmus 5.1.2. Rytmus Na rozdíl od výrobního taktu tento výpočet zahrnuje i ztráty způsobené organizačními nedostatky nebo technologickými příčinami. r=

tv − (tzt + tzo) z Q(1 + ) 100

r…

[minuty]

rytmus práce

tv … časový fond tzt … technologické ztráty tzo …organizační ztráty z…

procento zmetkovitosti

Příklad 5. Určete rytmus práce linky, když fond pracovní doby po odečtu přestávek je 430 minut, technologické ztráty jsou 45 minut, organizační ztráty 15 minut, zmetkovitost 5%, počet výrobků, které je potřeba vyrobit je 300 kusů. (1,175) Příklad 6. Určete teoretický výrobní takt z předchozího zadání, když nebudete uvažovat ztráty. Vysvětlete rozdíl.

5. Počty pracovníků 5.1.3. Počty pracovníků Z výpočtu výrobního taktu, popř. rytmu, lze zjistit počet potřebných pracovníků na stanovený objem výroby:

QxN č d = tv Pro potřeby operativního řízení se často uvažuje s přeplňováním výkonových norem, pak platí: d … počet dělníků

QxNč x 100 d= tvxpVN

Q … objem výroby Nč… normočas výrobku tv … časový fond za směnu pVN přeplňování výkonové normy

Příklad 7. Určete potřebný počet pracovníků na výrobní dílnu, když znáte plánovaný objem výroby 120 kusů za směnu, pracnost výrobku je 35 minut, fond pracovní doby v jedné směně je 8 hodin. Určete výrobní takt. (9, 4)

5. Synchronizace 5.2. Synchronizace operací na výrobní lince je sladěnost. Čím víc se trvání jednotlivých operací blíží k teoretickému výpočtu výrobního taktu (rytmu), tím je synchronizace lepší. 5.2.1. Stupeň synchronizace (koeficient) je ukazatel úrovně synchronizace. Čím je blíže 1, tím je synchronizace vyšší. a) pro výpočet s výrobním taktem platí:

Nč 1...n Ks = Tv b) pro výpočet s rytmem práce linky platí:

Nč 1...n Ks = r

Ks … stupeň (koeficient) synchronizace Nč1..n normovaný čas na určitém pracovišti Tv …

výrobní takt

r …

rytmus práce linky

5. Synchronizace Sladěnost operací na jednotlivých pracovních místech lze vyjádřit graficky: stupeň synchronizace

Ks=1

1

2

3

4

5

6

7

pracovní místo

Příklad 8. Určete stupeň synchronizace za sebou následujících pracovních míst, časy operací jsou: 3,2 - 3,1 - 3,8 1,8 - 2,4. Výrobní takt je 3 minuty. (1,07 – 1,03 – 1,27 – 0,6 – 0,8)

5. Zatížení pracovního místa 5.3. Zatížení pracovního místa se zjišťuje výpočtem z výrobního postupu, kde jsou uvedeny normočasy všech operací na všech pracovištích linky. Časy operací by měly být časově vyvážené, aby tok materiálu byl plynulý. Někdy je nutno určité operace slučovat, aby se linka maximálně synchronizovala. Při výpočtu se pak vychází ze součtu normočasů na určitém pracovním místě a z výrobního taktu:

to Zp = x100 Tv

Zp … zatížení pracovního místa

[%]

to … součet normočasů operací na pracovním místě Tv … výrobní takt

Pracovní zatížení jednoho pracovníka může kolísat od 80 do 120%. Při přiřazování operací jednotlivým konkrétním pracovníkům se musí přihlížet k jejich kvalifikaci a výkonnosti. Při slučování operací je nutno dbát jejich podobnosti. Nesmí se slučovat na jedno pracovní místo např. strojová a ruční práce, jsou to různá pracovní místa s různým zařazením.

5. Zatížení pracovního místa 5.4. Počet pracovníků na pracovní místo Při zjištění vysokého pracovního zatížení je nutno zvýšit počet pracovníků, přidat strojní zařízení. Pravděpodobně je operace na tomto pracovišti časově náročná a vybočuje ze sladěnosti linky. Zatížení pracovního místa lze vyjádřit graficky podobně jako stupeň synchronizace, ideální zatížení je 100%. Příklad 9. Zjistěte pracovní zatížení a počet pracovníků ze zadání příkladu 8, graficky znázorněte.

6. Operativní řízení výroby 6.1. Operativní řízení výroby je souhrn činností, které mají za úkol zajistit optimální průběh výroby při efektivním využití všech vstupů. Určuje a zabezpečuje co, kdo, kde, kdy a jak bude vyrábět. Je to nejnižší úroveň řídícího procesu. Časový horizont je krátký. Řízení výroby musí řešit problémy, které na vyšších úrovních nemají vliv: změny v požadavcích na objem výroby, sortiment neočekávané poruchy strojního zařízení poruchy v dodávkách médií nemocnost, absence, nedisciplinovanost chyby v technicko-výrobní dokumentaci poruchy v dodávkách materiálu V oblasti výroby se setkávají problémy technické, organizační, personální, materiálové. Zde se projeví chyby z vyšších úrovní řízení.

6. Operativní řízení Systém operativního řízení zahrnuje: operativní plánování vlastní řízení výrobního procesu operativní evidenci změnové a odchylkové řízení 6.2. Operativní plánování Operativní plány navazují na taktické, jsou sestaveny na krátkou dobu, upřesňují výrobní úkoly do dílčích úkolů, určuje se objem, sortiment, lhůty a místo výroby. Dílčí plány zahrnují: plány odbytu (prodeje) plány výroby plány nákupu.

6. Operativní řízení 6.2.1. Operativní plán odbytu Cílem je sestavit plán odváděné výroby, pro daný časový interval se konkrétně stanoví: co vyrobit kolik vyrobit kdy vyrobit kdy expedovat. Plán musí být v souladu s kapacitními možnostmi (výrobní, pracovní, zajištění materiálu), kapacity musí být využívány, pracovníci rovnoměrně zaměstnáváni, náklady snižovány. Časové období je z operativních plánů nejdelší – čtvrtletí.

6. Operativní řízení 6.2.2. Operativní plán výroby určuje kdy, na jakém zařízení a kteří pracovníci budou plán realizovat. Předepsáno je: technická dokumentace kvalita využití výrobních kapacit minimalizace zásob zamezení prostojům zamezení ztrátám z nekvalitní produkce. Sestavení plánu ovlivňuje: opakovanost výrobku složitostí výrobku počty operací na výrobku speciální zařízení.

6. Operativní řízení – operativní plán výroby Pro zpracování operativního plánu je třeba zajistit: plán odbytu technicko – hospodářské normy (spotřeby práce a kapacitní normy) normativy operativního řízení (průběžná doba výroby, velikost výrobní dávky, předstih, normy rozpracovaných výrobků, takt a rytmus). Termín zadávání a odvádění výrobků je prostřednictvím výrobních příkazů na příslušné dílny. Plány výroby se zpracovávají na nejkratší období – dekády, týdny, dny, směny.

6. Operativní řízení 6.2.3. Operativní plán nákupu (zásobování) Stanovuje: druh materiálu dodavatele množství nákupu termín dodání. Pro sestavení plánu je nutno znát: celkovou spotřebu jednotlivých položek materiálu na dané období normy zásob jednotlivých druhů materiálu. Je třeba sledovat náklady na pořízení, náklady na skladování a náklady v případě nedodání. Časový horizont nemůže být kratší než měsíc.

6. Operativní řízení 6.3. Dispečerské řízení výroby Úkolem je komplexně, nepřetržitě a operativně řídit všechny výrobní jednotky tak, aby byly splněny plánované úkoly. Dohlíží na realizaci operativního plánu výroby, dohlíží na zabezpečení výroby materiálem, výrobními pomůckami, na mezioperační manipulaci. Preventivně kontrolovat a prověřovat podmínky pro výrobu, aby nedocházelo k odchylkám a pokud k nim dojde, rychle je odstranit.

6. Operativní řízení 6.4. Operativní evidence je soubor vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících dokladů a záznamů, které registrují výrobní procesy. Zachycují se informace: o vstupu – spotřeba materiálu, energií, lidské práce o rozpracovanosti výroby – přehled o stavu plnění výroby o výstupu – odvádění hotové výroby na sklad hotových výrobků. Záznamy jsou vedeny v papírové nebo elektronické podobě. Jedná se o průvodky, pracovní lístky, výrobní výkazy, příkazy, výdejky, kontrolní a zkušební protokoly, příjemky hotové produkce, expediční doklady apod. Operativní evidence a její konkrétní podoba se může lišit podnik od podniku, doklady mohou mít i jiné názvy, ale zásadní údaje musí vždy obsahovat.

6. Operativní řízení – operativní evidence Průvodka je vystavena na určitý výrobek či zakázku, používá se v kusové a sériové výrobě. Obsahuje: postup zpracování časy operací, skutečně odpracovaný čas materiál, označení, normy spotřeby označení pracovníka vyrobené kusy a jejich shoda či neshoda poznámky o odchylkách. Pracovní lístky určují, které operace, kým a kdy budou provedeny, slouží pro přehled o rozpracované výrobě a jako podklad pro výpočet mezd. Podobnou funkci mají úkolové listy.

6. Operativní řízení – operativní evidence Výrobní výkazy zahrnují celkový výrobní úkol určité výrobní jednotky (dílny). Určují, co se bude vyrábět (výrobní příkaz) a slouží k evidenci splnění úkolu. Obsahují: označení dílny, datum, směnu označení výrobku plán v kusech plán normohodin plán spotřeby materiálu určení výrobního zařízení Během výroby se evidují: počet vyrobených kusů odpracované hodiny jednotlivých pracovníků odpracované hodiny strojů spotřebovaný materiál hodnota odvedených výrobků

6. Operativní řízení 6.5. Změnové a odchylkové řízení probíhá, pokud se v průběhu výroby vyskytnou problémy. Změny se provádějí u výrobní dokumentace, norem a kalkulací, mají trvalý charakter. Odchylky jsou okamžité zásahy do výroby, nemají trvalý charakter a jejich příčinou může být např. horší kvalita dodaného materiálu, nedodržení technologického postupu apod. O odchylce rozhoduje dispečer, mistr nebo technolog (dispečerské řízení).

6. Operativní řízení - cvičení 6.1. Operativní plánování – lineární programování 6.1. Lineární programování je metoda, která usnadňuje manažerům sestavit optimální výrobní plán. Simplexová metoda pomůže sestavit operativní plán v případě, že není známo, kolik kterých výrobků může být vyráběno a není známo ani výsledné ekonomické kritérium, které závisí na konečném složení výrobního programu. Optimalizační postup plní řadu požadavků: optimalizaci využití zdrojů maximální zajištění požadovaného ekonomického ukazatele zachování požadovaných priorit zařazení do plánu. Volba rozhodujících zdrojů zjednoduší výpočet, omezí rozšiřování výrobního programu. Omezujícími podmínkami jsou např. materiálová omezení, úzkoprofilová pracoviště, odbytové možnosti.

6. Operativní řízení - cvičení 6.1. Operativní plánování – lineární programování Uplatnění ekonomických cílů je zajištěno účelovou (kriteriální) funkcí. Je nutno propočítat několik variant při různé účelové funkci a až po analýze výsledků rozhodnout o skladbě operativního plánu. Jako účelové funkce mohou být použity: maximalizace zisku maximalizace tržeb maximalizace rentability minimalizace nákladů minimalizace pracnosti atp.

6. Operativní řízení - cvičení 6.1. Operativní plánování – lineární programování Schéma výchozího kroku simplexové metody ZDROJE

Úkoly A

B

C

atd.

DISPONIBILNÍ MNOŽSTVÍ

KAPACITY a) Stroje a zařízení THN výkonové b) Pracovníci

Kapacity pro dané období

LIMITY a) Materiálové b) Kooperační

THN materiálové

Limity pro dané období

Odbytové množství

Horní meze objemu výkonů

Kriteriální funkce Úlohy lze řešit graficky.

MAX MIN

6. Operativní řízení - cvičení 6.1. Operativní plánování – lineární programování Příklad 1. Jsou uvedeny normy spotřeby času v Nh pro výrobek A a B na pracovištích I. A II., včetně celkové kapacity těchto pracovišť. Jsou uvažována další omezení: výrobku A může být vyrobeno maximálně 600 kusů, víc je neprodejné, Výrobku B maximálně 5OO kusů. Účelovou funkcí je maximalizace tržeb (F1) a maximalizace zisku (F2). Určete nejvýhodnější množství výrobků A (x1) a B (x2). Schéma výchozího kroku simplexové metody: Ukazatel

Výrobek A

Výrobek B

Kapacita zařízení (Nh)

Pracnost na zařízení I. (Nh)

4

8

4 800

Pracnost na zařízení II. (Nh)

2

2

1 600

Cena (Kč)

200

250

Zisk (Kč)

24

16

Matematický model tvoří soustava nerovností:

Soustava nerovností: 4 x1 + 8 x 2 ≤ 4800 2 x1 + 2 x 2 ≤ 1600 x1 ≤ 600 x 2 ≤ 500 x1 , x 2 ≥ 0 F1 = 200 x1 + 250 x 2 → max F2 = 24 x1 + 16 x 2 → max

Grafické řešení simplexové metody: x2 1200 F2 3

1000

800 F1 600

4

400

opt. 1.

200

opt. 2 2 0

200

400

600

800

1 1000

1200

x1

6. Operativní řízení - cvičení 6.1. Operativní plánování – lineární programování Úkol: Podnik plánuje výrobu dvou výrobků A a B. Pro výrobu obou výrobků má smluvně k dispozici od dodavatelů tři druhy komponent K1, K2, K3 v kapacitě 40, 60 a 25 tun, které se liší kvalitou a nákupní cenou. Při výrobě obou výrobků je nutno dodržovat technologické postupy, které mimo jiné určují, jaké procento jednotlivých komponent bude použito při této výrobě. V tabulce je uvedeno složení obou výrobků (v tunách na 1 tunu výrobku). Zisk byl vykalkulován na 1 tunu výrobku A 20 000 Kč a 14 000 Kč na 1 tunu výrobku B. Sestavte matematický model, řešte i graficky.

Komponenta

A

B

Kapacita (tuny)

K1

0,5

0,25

40

K2

0,5

0,5

60

K3

-

0,25

25

7. Legislativní požadavky na výrobu 7.1. Bezpečnost práce Ústava a listina práv a svobod zajišťuje právo na uspokojivé pracovní podmínky a ochranu zdraví při práci.Předcházet úrazům a nemocím z povolání je povinností každého manažera nejen legislativně ale i eticky. 1. Zákonnou povinností zaměstnavatele je zajistit bezpečnost nejen zaměstnanců, ale i dalších osob, které se mohou zdržovat na pracovištích se souhlasem zaměstnavatele (zákazníci, dodavatelé, brigádníci, exkurze, návštěvy). Zákoník práce č. 65/65 Sb. 2. Zaměstnavatel je povinen nejméně 1x v roce organizovat prověrky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, musí znát pracovní rizika a předcházet jim. Musí zajistit zaměstnancům školení o právních a jiných předpisech. Pokud nelze rizika naprosto vyloučit, musí zaměstnavatel poskytnout ochranné pracovní pomůcky, v případě zvýšeného opotřebení také pracovní obuv a oděv, popř. mycí, čistící a dezinfekční prostředky. 3. V případě vzniku pracovního úrazu je nutno vyšetřit příčiny, vést příslušnou dokumentaci o hlášení o úrazech, v knize úrazů vést přehled o všech pracovních úrazech a přijmout nápravná opatření, aby se úraz nemohl opakovat. 4. Zaměstnanci mají povinnost účastnit se školení BOZP, podrobit se lékařským prohlídkám, dodržovat právní a ostatní předpisy zaměřené na bezpečnost, nepožívat alkoholické nápoje a jiné omamné látky, nekouřit tam, kde je to zakázané, nebo kde pracují nekuřáci.

7. Legislativní požadavky na výrobu 7.2. Ochrana zdraví Ochranou člověka v pracovním procesu, tvorbou příznivých pracovních podmínek, stanovením limitů lidské výkonnosti a hodnocením vztahů člověka a pracovního prostředí se zabývá skupina vědeckých disciplin a oborů: hygiena práce, fyziologie práce, psychologie práce, užitná antropologie, bezpečnost práce, ergonomie. Uspořádání a vybavení pracovního místa, na které má pracovník nárok, upravuje nařízení vlády č. 178/2001 Sb. Zákon o ochraně veřejného zdraví č. 258/2000 Sb. pojednává kategorizaci prací a rizikových prací. Na pracovištích se musí provádět měření a přijímat opatření k omezení škodlivých vlivů. Je nutno vést evidenci pracovníků (počet směn, výsledky měření, lékařské prohlídky atd.) a archivovat 10 resp. 40 let od ukončení expozice. Podle závažnosti negativních faktorů jsou stanoveny 4 kategorie prací. Návrh na zařazení podává zaměstnavatel a schvaluje orgán ochrany veřejného zdraví. I. kategorie – bez škodlivých vlivů II. kategorie – nejsou překračovány limity, ale citliví jedinci mohou mít potíže III. kategorie – jsou nutná ochranná opatření IV. kategorie – nelze vyloučit riziko ohrožení zdraví ani při využití všech ochranných opatření.

7. Legislativní požadavky na výrobu 7.3. Požární ochrana Zákon č. 237/2000 Sb. vyžaduje plnit povinnosti požární ochrany ve všech prostorách, které se užívají k činnostem určitého podniku. Všichni zaměstnanci musí být proškolováni. Provozované činnosti jsou rozděleny do 3 kategorií: - bez zvýšeného požárního nebezpečí - se zvýšeným požárním nebezpečím - s vysokým požárním nebezpečím Zákon stanovuje povinnosti všem, kteří se vyskytnou při požáru (záchrana ohrožených osob, hašení či lokalizace, ohlášení atd.)

8. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci 8.1. Psychická zátěž v pracovním procesu Příčiny nežádoucí psychické zátěže: - přetížení - nevytížení - časový tlak - vnucené pracovní tempo - špatné sociální klima - velká morální a hmotná odpovědnost - směnová noční práce - sociální izolace - riziko ohrožení zdraví vlastního či jiných osob - práce s osobami sociálně nepřizpůsobivými atd.

8. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci 8.2. Hodnocení pracovního prostředí Při hodnocení každého pracoviště z hlediska BOZP je nutno zodpovědět následující otázky: - je zvolena vyhovující základní pracovní poloha v s ohledem na vykonávané úkony (sezení, stání, sklon trupu, rozsah otáčení trupu, prostor pro dolní končetiny apod.)? - odpovídají pracovní roviny a prostory tělesným rozměrům zaměstnance? - mají zaměstnanci při práci v sedě vhodné typy sedadel, umí si je seřídit? - je potřebné vybavení v dosahu? - nejsou přetěžovány jednostranně a dlouhodobě je určité skupiny svalů? - je zajištěno vystřídání zaměstnanců při okamžité indispozici nebo fyziologické potřebě bez zvýšené zátěže ostatních? - je zamezeno monotonii a jednotvárnosti? - je zamezeno nežádoucí a nevhodné fyziologické poloze těla při práci? - odpovídá osvětlení nárokům na zrakovou činnost? - vyskytují se na pracovišti takové vlivy, které mohou ovlivňovat zdraví a zhoršovat výkonnost (hluk, vibrace, prach, záření, biologická rizika atp.)?

8. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci 8.3. Bezpečný podnik je program, návod, jak v organizaci vytvořit a zavést systém řízení BOZP. Realizace umožní: - zavést efektivní systém řízení BOZP včetně ochrany životního prostředí - minimalizovat rizika poškození zdraví zaměstnanců a ztrát na životech (snížit nemocnost, zvýšit efektivitu práce) - minimalizovat ztráty organizace v důsledku vzniku mimořádných událostí - zlepšit podmínky pracovní a sociální pohody na pracovišti - zvýšit prestiž organizace a tím i její úspěšnost při obchodních jednáních - zvýšit celkovou bezpečnost organizace včetně jejího okolí a tím zlepšit její image v očích veřejnosti i obchodních partnerů.

Uplatňování systémového přístupu řízení BOZP vyplývá i z legislativy EU. Informace k programu „Bezpečný podnik“ poskytuje Český úřad bezpečnosti práce a Inspektoráty bezpečnosti práce podle územní příslušnosti.

8. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci 8.4. Vyhledávání a hodnocení rizik v praxi Pro vyhledávání rizik je vypracována metoda, která identifikuje nebezpečné faktory a jejich vlastnosti. Hodnocení rizik je nutno provádět vždy s ohledem na konkrétní podmínky na pracovišti. Nebezpečným faktorem jsou: kvalita povrchu, pohyb, ostrost, teplota, tlak, hluk, otřesy a vibrace, vlhkost, záření, elektřina, toxické a dráždivé látky, mikroorganismy a makroorganismy, statická a dynamická zátěž, rozumová, smyslová a emocionální zátěž. Pracovník, který se zabývá vyhledáváním rizik, musí být odborník, musí mít představivost, znát předpisy a konkrétní podmínky na posuzovaném pracovišti. Je to tvůrčí činnost s nároky na sebevzdělávání a získávání nových informací a nových způsobů práce. Metoda určuje tři oblasti: - vyhledávání rizik - hodnocení rizik - stanovování opatření.

Umožňuje zhodnotit ekonomická hlediska navrhovaných opatření.

8. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci - cvičení Úkol: Vyhledávání rizik – zpracování dotazníku Metoda „Nebezpečný faktor“ vyhledává rizika, hodnotí rizika a stanovuje opatření. Součástí této metody, která pomůže zhodnotit faktický stav je zpracování dotazníku. Otázky musí být formulovány jednoznačně a srozumitelně. Vyplňovat lze zaškrtnutím zvolené varianty odpovědi, nejlépe ano – ne. Dotazy budou na negativní vlivy a rizika pracovního prostředí, ochranné pracovní pomůcky, fyzickou zátěž, psychickou zátěž, sociální prostředí, informovanost o BOZP, vzájemnou informovanost pracovníků a vedení, lze se dotazovat (zase formou ano – ne) na nemoc, která je prokazatelně nemocí z povolání. Vhodné je požádat o seřazení třech nejdůležitějších problémů podle jejich významnosti.

8. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci 8.5. Prevence zdraví na pracovišti Preventivní opatření ušetří mnoho finančních, časových a především lidských zdrojů. Aby byl minimalizován vznik kritických situací a byla eliminována rizika, je nutno: - především snížit zátěž technickými úpravami pracovních prostředků, pracovišť a pracovních metod - ergonomicky upravit pracovní místo - dobrá organizace práce, střídání různých činností, rotace pracovníků - režim práce a odpočinku - omezení přesčasů - zvýšení počtu pracovníků, není-li možno nadměrné zátěži zabránit - výběr pracovníků na exponovaná místa podle psychologických kritérií - zvýšená lékařská péče, systém periodických preventivních prohlídek - dostatečný zácvik - vzájemné informování zaměstnanců a zaměstnavatelů - v monotónním prostředí a vynuceném tempu přestávky 5 – 10 minut po 2 hodinách, střídání - u senzorické zátěže zajistit optimální osvětlení, hlučnost, rychlost pohybu předmětů apod.

9. Řízení zásob, logistika 9.1. Logistika Logistika je vědní disciplína, která se zabývá plánováním, řízením a realizací materiálového toku a informací tak, aby byly k dispozici správné materiály, ve správném čase, na správném místě, se správnou jakostí a s příslušnými informacemi a to s přijatelnými náklady a ekologicky optimálně. Obsahem logistiky je integrální řízení veškerého materiálového toku podnikem (včetně toku od dodavatelů a toku k odběratelům) jako celku a příslušného informačního toku. Informace, data, pokyny, energie

PŘIPRAVIT Materiál díly výrobky

Ve stanovenou dobu, na určeném místě, v požadovaném množství, ve správné jakosti, při minimálních nákladech a ekologicky optimálně

Personál a infrastruktura

Přepravní, manipulační a skladové prostředky

9. Řízení zásob, logistika 9.2.Oblasti logistiky 9.2.1. Zásobovací logistika se týká materiálových toků od dodavatelů, má význam na plynulost a návaznost materiálových toků uvnitř podniku. Významná kritéria: • • • • • • • • • •

velikost, frekvence a pohotovost dodávek volba dodavatelů způsob balení a velikost manipulační jednotky a dopravy způsob převzetí a kontroly zásilek druh používaných přepravních pomůcek uskladňovací a vyskladňovací operace péče o výrobní zásoby hospodaření s obaly způsob likvidace škod jakost a cena dodávaného materiálu včetně nákladů na dodání, které jsou ovlivněny předchozími zkušenostmi

9. Řízení zásob, logistika 9.2.2. Výrobní logistika je v rámci podnikové logistiky nejvýznamnější součástí řízení výroby. Včasnost a pravidelnost dodávek, způsob balení a použití vhodných přepravních prostředků, které navazují na systém manipulace v podniku, je zdrojem úspor podniku. Výrobní logistika zahrnuje: • vymezení pohybu materiálu v rámci vlastního výrobního procesu určením počtu, druhu, velikosti a rozmístění výrobních a skladovacích míst • volba a tvorba manipulačních jednotek a systémů • přísun surovin, materiálů, pomocných hmot náhradních dílů do příručních skladů výroby i operační a mezioperační manipulace a odsun výrobního odpadu • výdej a příjem nářadí.

9. Řízení zásob, logistika 9.2.3. Odbytová, distribuční logistika je zaměřena na pohyb zboží k odběrateli. Základní činnosti jsou: • přísun obalových prostředků i přepravních prostředků (palet, kontejnerů, závěsných vozíků) do příručních skladů • balení zboží, ukládání na palety, do kontejnerů, na závěsné vozíky a vytváření ucelených manipulačních jednotek • odsun hotových výrobků do odbytových skladů a péče o zásoby hotových výrobků • volba optimálního způsobu přepravy zboží k odběratelům • hospodaření s vratnými obaly a přepravními prostředky • likvidace škod a ztrát i vyřizování reklamací.

9. Řízení zásob, logistika 9.3. Řízení zásob Vlastnímu řízení zásob předchází fáze nákupu, která zahrnuje: • specifikace výrobku – často se používá rozhodovací analýza (kritéria: cena, kvalita, …) • nákupní výzkum trhu – využívají se marketingové metody • rozhodování zda nakoupit či vyrobit • hodnocení dodavatele • hledání nových příležitostí • dlouhodobé prognózování potřeb a krátkodobé plánování • stanovení spotřeby • stanovení velikosti zásob • uzavírání kupních smluv s dodavateli • metody řízení zásob.

9. Řízení zásob, logistika Úkolem řízení zásob je jejich udržování na úrovni, která zajistí bezporuchový chod výroby. Podle funkce v logistickém procesu se zásoby člení: • obratová, běžná zásoba se pořizuje ve velkých dávkách, odběr je v malých a četnějších dávkách. Velikost se pohybuje od maxima po dodávce k minimu před dodávkou • pojistná zásoba vyrovnává výkyvy při dodávkách i při odběru • technická zásoba znamená, že se materiál musí pro vlastní výrobu připravit • sezónní zásoba se používá pro předzásobení • strategická • spekulativní.

9. Řízení zásob – pohyb výrobních zásob velikost zásoby

skutečná výdejová dávka

dodávka

maximální skutečná zásoba

plánovaný průběh výdaje

plánovaná

bod objednávky

MAX

běžná zásoba norma max.zásoby

průměrná

průměrná celková zásoba

MIN

plánovaný dodací cyklus

pojistná zásoba

dodací lhůta

Odchylka způsobená zvýšením spotřeby Plán – průměrná dodávka a spotřeba

Odchylka způsobená menší dodávkou Skutečnost – dodávka a spotřeba

Odchylka způsobená zpožděním dodávky

9. Řízení zásob – normování zásob 9.4. Normování zásob Zásoby v podniku mají za úkol zajistit bezporuchový a plynulý chod výroby. Nízké zásoby plynulost ohrožují, vysoké zásoby zase neúčelně vážou finanční prostředky. Optimální množství se určuje normováním,zásoby, které přesahují stanovenou normu, jsou nadnormativní. Základní pojmy: ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ

ƒ

Časová norma udává ve dnech dobu, po kterou budou zásoby na skladě Dodávkový cyklus určuje dobu, interval mezi dodávkami Časová norma zásob udává ve dnech průměrnou dobu zásob na skladě Normativ zásob udává průměrné množství zásob na skladě Finanční normativ udává v peněžních jednotkách průměrnou zásobu ve skladě Rychlost obratu zásob je počet obrátek průměrné zásoby za určité období, zpravidla rok Doba obratu zásob ve dnech vyjadřuje dobu, po kterou postačí průměrná zásoba krýt průměrnou spotřebu.

9. Řízení zásob – normování zásob 9.4.1. Druhy norem Normy se rozlišují podle jednotek, ve kterých se vyjadřují: a) časové normy určují (většinou ve dnech): - dodávkový cyklus - dobu, po kterou budou zásoby na skladě - dobu, po kterou bude stačit pojistná zásoba - dobu, kterou bude vyžadovat technologická příprava materiálu před vlastním zpracováním. b) normy ve hmotných jednotkách vyjadřují kvantitu: - velikost dodávky - velikost maximální zásoby - velikost pojistné zásoby - velikost technologické zásoby - velikost průměrné obratové zásoby - velikost jednodenní spotřeby c) normy v peněžních jednotkách udávají vázanost kapitálu v zásobách.

9. Řízení zásob – normování zásob, cvičení Celková výrobní zásoba:

CVZ = Zb + Zp + Ztch Časová norma:

CVZ

celková výrobní zásoba

Zb

zásoba běžná

Zp

zásoba pojistná

Ztch

zásoba technická

ČN = DC + ČZp + ČZtch Velikost dodávky:

VD = DCxPJS Celková zásoba materiálu:

CZM = ČNxPJS

ČN

časová norma

DC

dodávkový cyklus

ČZp

čas pojistné zásoby

ČZtch

čas technické zásoby

VD

velikost dodávky

PJS

průměrná jednodenní spotřeba

CZM

celková zásoba materiálu

9. Řízení zásob – normování zásob, cvičení Pro potřebu stanovení výše oběžných prostředků pro krytí zásob se ve výpočtu časové normy neuvažuje celá doba dodávkového cyklu, ale jen polovina, protože se zásoba mění od maxima k minimu.

DC ČNZ = + Zp + Ztch 2

VD POZ = + Zp + Ztch 2

NZ = ČNZxPJS FN = NZxCJ

(v jednotkách časových)

(v jednotkách hmotných)

(v jednotkách hmotných)

(v jednotkách peněžních)

ČNZ

časová norma zásob

POZ

průměrná, obratová zásoba

NZ

normativ zásob

FN

finanční normativ

CJ

cena za jednotku

9. Řízení zásob – normování zásob, cvičení Rychlost obratu zásob je počet obrátek průměrné zásoby za určité období (zpravidla za rok):

RS RO = POZ Doba obratu zásob ve dnech (převrácená hodnota rychlosti obratu zásob) vyjadřuje dobu, po kterou postačí průměrná zásoba krýt průměrnou spotřebu:

360 DO = RO

RO

rychlost obratu zásob

RS

roční spotřeba (výdej ze skladu)

DO

doba obratu

9. Řízení zásob – normování zásob, cvičení Příklad 9.1. Podnik odebírá materiál v 5 denních intervalech, pojistná zásoba je stanovena na 1 den. Vypočítejte časovou normu. (6) Příklad 9.2. Denní spotřeba materiálu v oděvní firmě je 700 metrů, dodávkový cyklus je 5 dní, pojistná zásoba 1 den. Vypočítejte celkovou výši dodávky a celkovou výši zásoby. (3 500, 6, 4 200) Příklad 9.3. Podnik má zajištěné dodávky materiálu každé úterý. Pojistná zásoba je stanovena na 2 dny. Denně se zpracuje 2 000 m materiálu. Stanovte, jak dlouho musí vydržet zásoba materiálu (časová norma) a kolik jej denně musí být k dispozici (průměrná obratová zásoba = normativ zásob). (4,5, 9000) Příklad 9.4. Vypočítejte finanční normativ podle zadání předcházejícího příkladu za předpokladu, že cena 1 m materiálu je 550 Kč. (4 950 000) Příklad 9.5. Podnik má roční spotřebu nakupovaných polotovarů 12 000 ks. Velikost dodávky je 800 ks, jednodenní spotřeba 48 ks, pojistná zásoba je 7 dní. Určete rychlost obratu a dobu obratu. (16,3, 22)

9. Řízení zásob – normování zásob, cvičení Příklad 9.6. Denně se zpracuje 1800 m materiálu, dodávkový cyklus je 3 dny, pojistná zásoba 2 dny. Určete, kolik materiálu musí být denně k dispozici a jak dlouho vydrží podnik bez dalších dodávek. Kolik bude materiálu ve skladě po dodávce? (6 300, 3,5, 9 000) Příklad 9.7. Určete výši dodávky a celkovou zásobu materiálu, jestliže je denní spotřeba 5 000 kusů, dodávkový cyklus je 10 dní a pojistná zásoba 2 dny. (50 000, 60 000) Příklad 9.10. Určete celkovou spotřebu oděvního materiálu na 5 500 kusů dámských plášťů, jestliže se na jeden plášť spotřebuje 2,4 m materiálu a na stříhárně dochází k 12% prostřihu. (14 784) Příklad 9.11. Roční spotřeba polotovaru je 80 tisíc kusů, velikost objednávky je 10 tisíc kusů, pojistná zásoba je stanovena na 3 týdny. Určete průměrnou zásobu, rychlost obratu a dobu obratu. (9 615, 8,32, 43,26) Příklad 9.12. Velikost dodávky do podniku je 20 sudů chemikálie, pojistná zásoba jsou 3 sudy. Určete průměrnou zásobu a minimální kapacitu skladu. (1 300, 2 300)

9. Řízení zásob – metody řízení zásob 9.5. Metody řízení zásob 9.5.1. Metoda JIT (Just in Time) je založena na principu dodávek z výroby u dodavatele přímo do výroby u odběratele, bez skladování nebo jen s minimem zásob. Metoda vyžaduje: - přímou kontrolu kvality - pravidelné a spolehlivé dodávky - blízkost výroby - spolehlivé komunikace - poskytování bezprostředních informací u odběratele - princip jediného zdroje (dlouhodobé smlouvy) - úzké vztahy mezi dodavatelem a odběratelem.

Výhody pro odběratele: - nižší ceny při nákupu při zajištění 100% kvality - úspory z eliminace vstupní kontroly - úspory na skladování - snížení vázanosti kapitálu v zásobách.

Výhody pro dodavatele: - zkrácení průběžné doby - snížení vázanosti materiálu v zásobách - snížení zásoby rozpracované výroby - snížení zásoby hotových výrobků

9. Řízení zásob – metody řízení zásob 9.5.2. Metoda JIC (Just in Case) je běžný způsob, kdy dodavatel dodává materiál ve větších dávkách a delších časových intervalech, materiál je u odběratele uskladněn a do výroby dodáván v menších dávkách v kratších intervalech.

9. Řízení zásob – metody řízení zásob Srovnání metod JIT a JIC Faktor

JIT

JIC

Zásoby

Minimální až nulové

Větší zásoby zabrání nedostatku při poruchách strojů, zpoždění dodávek

Velikost dílčích dávek

Jen podle okamžité potřeby

Podle toho, jaký je vztah nákladů na pořízení a jejich udržování

Přerušení, využití kapacit

Rychlé změny, malé dávky, široký sortiment výrobků

Obrana proti změnám, maximální výstup

Fronty (čekání)

Nejsou, když tak velmi malé, okamžitě se korigují, průběh je plynulý

Nezbytné jsou rezervy. Fronty dovolují vyrábět i v případě problémů s nákupními operacemi

Dodavatelé

Partneři, bezprostřední spolupracovníci (jediný zdroj)

Partneři jsou „tržní“ protivníci, existují mnohonásobné zdroje

Kvalita

100% garance

Tolerance určitých nedostatků

Údržba zařízení a využití kapacit

Konstantní a efektivní. Poruchy se musí minimalizovat

Dle potřeby, pro případ fronty jsou rezervy

Řídící časy, předstihy, průběžné doby

Udržují se krátké

Čím delší, tím lepší

Pracovníci a jejich motivace

Řízení dohodou, změny až po dosažení dohody

Řízení autoritativní

9. Řízení zásob – metody řízení zásob 9.5.3. Metoda ABC Je počítačově podporovaný systém řízení zásob. Využívá Paretova pravidla (80:20) při rozdělování zpracovávaných materiálů. Materiály jsou rozděleny do tří skupin podle podílu na celkové spotřebě a pak přiřazeny do skupin podle podílu z celkového počtu druhů: A 5 až 15% druhů představuje 60 až 80% podílu na celkové hodnotě spotřeby B 15 až 25% druhů představuje 15 až 25% podílu na celkové hodnotě spotřeby C 60 až 80% druhů představuje 5 až 15% podílu na celkové hodnotě spotřeby Podíl počtu druhů

Podíl hodnoty 100%

100%

C

80% 60%

B C

60%

40% 20%

80%

40%

B A

A 20%

9. Řízení zásob – optimalizace zásob 9.6. Optimalizace zásob Cílem optimalizace je určit takovou zásobu, která bude mít nejnižší náklady na pořízení a nejnižší náklady na udržování. Náklady spojené s tvorbou a využíváním zásob: a) náklady na objednávku, dodávku, přejímku b) náklady na udržování, skladování a správu zásob c) náklady nedostatku. Výhodné je zpracovat vývoj nákladů při různých velikostech dodávek do tabulky a pro názornost nakreslit do grafu. Příklad 9.13. Analýza ABC Příklad 9.14. Optimalizace zásob Příklad 9.15. Výběr dodavatele

9. Řízení zásob – zásoby rozpracované výroby 9.7. Zásoby rozpracované výroby Normovaná zásoba rozpracované výroby určuje nezbytné množství této výroby pro plynulý a nerušený chod. Je to zásoba nacházející se na pracovištích a manipulačních prostředcích v materiálovém toku. (POZOR – není to nedokončená výroba, která je dočasně uložena v meziskladu nebo i na provoze, ale po přerušení materiálového toku. Výši rozpracované výroby ovlivňují: - objem a sortiment výroby - délka výrobního cyklu - velikost výrobní dávky - rytmus a takt - stupeň synchronizace - organizace výrobního procesu - stabilita výrobního programu - stabilita okolních vztahů (zásobování, odbyt)

9. Řízení zásob – zásoby rozpracované výroby Podle účelu tvorby zásob rozpracované výroby se rozlišují: a) technologické zásoby jsou přímo na pracovišti, po dobu práce na dávce b) dopravní zásoby jsou zásoby v procesu manipulace – nakládka, vykládka, doprava, uložení na dopravním prostředku c) pojistné zásoby - zásoby na kontrolních pracovištích pro doplnění za zjištěné zmetky - zásoby na všech pracovištích pro případ výpadku z jakéhokoliv důvodu d) opravářské zásoby slouží po dobu opravy na pracovišti k zajištění přísunu na další pracoviště. U synchronizované linky je celková výše mezioperační zásoby součtem jednotlivých položek:

Z = Ztg + Zdp + Zp + Zopr

Z

celková výše mezioperační zásoby

Ztg

zásoba technologická

Zdp

zásoba dopravní

Zp

zásoba pojistná

Zopr zásoba opravárenská

9. Řízení zásob – zásoby rozpracované výroby U nesynchronizované linky je výpočet složitější, na jednotlivých pracovištích na lince vznikají obratové zásoby, které nejsou mezi pracovišti stejné a neustále se mění. Má-li linka pracovat plynule, musí každé předcházející pracoviště začít pracovat s předstihem.

10. Ekologické požadavky na výrobu 10.1. Průzkum výskytu škodlivin při výrobě Průmyslová výroba má na výstupu vedlejší produkty – odpad. Ten lze buď dále zpracovat jako druhotnou surovinu nebo určeným způsobem zlikvidovat. Odpady, které nelze využít ani zlikvidovat, znečišťují životní prostředí, jsou to škodliviny. 10.1.1. Druhy škodlivin Škodliviny se rozdělují podle oblasti, kterou znečišťují: - ovzduší znečišťují exhalace nebo emise - vody jsou znečišťovány průmyslovými odpadními vodami - půda je poškozována skládkami kalů a odpadů. Ke znečišťování prostředí výrobou dochází: a) obrovským čerpáním zdrojů, kdy se nevyužité zbytky vrací jako odpad (těžba rud, uhlí) b) ovzduší je znečišťováno plyny (CO2, SO2, NOx ) - spalinami z průmyslu, domácností - z motorových vozidel - jedovatými plyny z chemických provozů - těžkými kovy - rakovinotvornými uhlovodíky

10. Ekologické požadavky na výrobu c) chemizací životního prostředí, která je ovlivňována používáním průmyslových hnojiv, čistícími prostředky, plasty, toaletními a kosmetickými přípravky, léky. Tyto látky jsou uměle vyrobené a příroda je nedovede zcela zneškodnit. Pro člověka jsou škodlivé, mohou se hromadit v těle, vyvolávat otravy, způsobit alergie. d) fyzikálními škodlivinami: - hluk - vibrace - ionizující záření - vysokofrekvenční záření - ultrafialové záření - infračervené záření. 10.1.2. Likvidace škodlivin Řešením zlepšení životního prostředí je snížení objemu vypouštěných škodlivin: a) snížením výroby (v ČR 90. léta zlepšení kvality ovzduší – řada prům. podniků skončila) b) využíváním nejnovějších vědecko-technických poznatků: - filtrace a čištění kouřových zplodin - čištění vzduchu z chemických provozů

10. Ekologické požadavky na výrobu - čistírny odpadních vod - v chemické výrobě přecházet na produkty v přírodě rozložitelné a k životnímu prostředí šetrné - fyzikální škodliviny odstraňovat úpravou pracovišť, pracovních nástrojů, důslednou kontrolou používání ochranných pracovních pomůcek Vzniku určitého množství škodlivin přesto nelze zabránit a životní prostředí budou dále poškozovat. Záleží jen na nás v jakém rozsahu.

10. Ekologické požadavky na výrobu 10.2. Odpady Za odpad se považuje každá movitá věc, které se osoba zbavuje a patří do některé ze skupin odpadů uvedených v zákoně (zákon č.185/01 Sb.o odpadech, vyhláška č. 376/01 Sb. o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, vyhláška č. 381/01 Sb. katalog odpadů, vyhláška 383/81 Sb. o podrobnostech nakládání odpady). Ke zbavování odpadu dochází vždy, kdy je odpad předán k využití nebo odstranění. Zákonná úprava nutí výrobce k omezování jejich vzniku, vzniklé odpady využívat a pouze ty, které nelze využít vhodným způsobem, likvidovat. Zvýšenou pozornost je nutno věnovat odpadům, které ohrožují zdraví lidí a životní podmínky (nebezpečné odpady). 10.2.1. Druhy odpadů Odpady se liší podle materiálového složení a podle druhu výroby, kde vznikají. Rozdělení: a) organické: - ze zemědělské výroby - z výroby potravin - zpracování dřeva - komunální odpady - chemická výroba - textilní a kožedělná výroba

b) anorganické: - těžba surovin - zpracování kovů - stavební výroba aj.

10. Ekologické požadavky na výrobu 10.2.2. Nakládání s odpady Původce odpadu musí: - odpady zařazovat podle druhů a kategorií - zajistit přednostní využití odpadů - odpady, které sám nemůže využít nebo odstranit, musí převést do vlastnictví pouze osobě oprávněné k jejich převzetí - ověřovat nebezpečné vlastnosti odpadů a nakládat s nimi podle jejich skutečných vlastností - shromažďovat odpady utříděné - zabezpečit odpad před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo únikem - pokud je odpad podobný komunálnímu, lze využít služeb obcí - zařadit produkované odpady podle katalogu odpadů - vést průběžnou evidenci o odpadech a způsobech nakládání s nimi - pro případ nakládání s více než 50 kg nebezpečných odpadů nebo s více než 50 tunami ostatních odpadů za kalendářní rok je původce povinen zasílat hlášení o druzích, množství a způsobech nakládání obecnímu úřadu podle místa provozovny - pro nakládání s nebezpečnými odpady musí být souhlas příslušného obecního úřadu - zpracovat identifikační list nebezpečného odpadu a vybavit jím místa nakládání.

10. Ekologické požadavky na výrobu 10.2.2.Likvidace odpadů S veškerými odpady se musí nakládat podle zákonných úprav. Odpady lze využívat: - materiálově (druhotné suroviny) - energeticky (výroba tepla) Způsoby nakládání s odpady: - omezování vzniku (minimalizace) odpadů - třídění a recyklace odpadů - odstraňování odpadů – ty, které nelze využít, se zneškodňují skládkováním. 10.2.3. Druhotné suroviny Recyklace je zpracování odpadů na nové materiály. Důvodem recyklace je: - růst průmyslové výroby - zvýšená spotřeba surovin - ochrana životního prostředí S budoucí recyklací je nutno počítat již v projektové přípravě nového výrobku, je nutno volit vhodné materiálové složení, možnost demontáže. Problémem recyklace je nedostatečná spolupráce mezi odvětvími, protože odpad z jednoho odvětví může být cennou surovinou v jiném odvětví. Důvodem může být i nedostatek informací.

10. Ekologické požadavky na výrobu 10.3. Nakládání s obaly (Zákon č. 477/01 Sb. o obalech, vyhláška č. 115/02 Sb. o podrobnostech nakládání s obaly, vyhláška č. 117/02 Sb. o rozsahu a způsobu vedení evidence obalů a ohlašování údajů z této evidence). Obalem se rozumí jakýkoliv výrobek bez ohledu na typ a použitý materiál, který je určen k pojmutí jednoho výrobku nebo určitého množství výrobků nebo k ochraně nebo zajištění výrobků nebo k manipulaci s výrobky nebo usnadnění manipulace s nimi nebo k uvedení výrobků do oběhu nebo k dodávce ke spotřebiteli nebo k předvedení, vystavení nebo nabídce výrobku spotřebiteli. Při uvádění výrobku na trh je nutno zajistit, aby: - hmotnost a objem obalu byly co nejmenší - koncentrace nebezpečných látek v obalu byly v souladu s limitními hodnotami (v případě spalování) - obal po použití byl dále opakovaně použitelný, nebo aby odpad z obalu byl využitelný jedním z těchto postupů: - recyklace - energetické využití, - aerobním nebo anaerobním zpracováním biologicky rozložitelných složek - při uvedení obalu (baleného výrobku) na trh byl na jeho štítku označen: - materiál, z něhož je obal vyroben - způsob nakládání s použitým obalem.

10. Ekologické požadavky na výrobu Organizace, která uvádí obal na trh, je povinna podat návrh u Ministerstva životního prostředí na zápis do seznamu osob, které jsou nositeli povinnosti zpětného odběru a využití odpadu z obalů.

10.4.Nakládání s chemickými látkami Zahrnuje všechny činnosti – výroba, dovoz, vývoz, používání, skladování, balení, označování, vnitropodniková přeprava a zneškodňování. Nebezpečné chemické látky mají některou nebezpečnou vlastnost, např. výbušnost, hořlavost, toxicita, žíravost, dráždivost, karcinogenní nebo mutagenní účinky, toxické vlivy na reprodukci. Výrobce a dovozce nebezpečné látky jsou povinni zpracovat bezpečnostní list a předat jej uživateli nejpozději s prvním předáním nebezpečné látky.

10. Ekologické požadavky na výrobu 10.5. Ochrana ovzduší Právní úprava ochrany ovzduší stanovuje povinnost omezovat a předcházet znečišťování ovzduší a snižovat množství vypouštěných znečišťujících látek do ovzduší. Zdroje znečištění: - dopravní prostředky, nesilniční mobilní zdroje, přenosná nářadí vybavená spalovacím motorem - stacionární zdroje jako jsou spalovací zařízení, šachty, lomy, sklady a skládky paliv, surovin a odpadů - zákon dále stanoví zákaz používání některých chemických látek, které mohou poškodit ozónovou vrstvu Země, např. freony.

10. Ekologické požadavky na výrobu 10.6. Ochrana vod Předmětem právní úpravy je jednak snaha omezovat spotřebu vody, jednak zabezpečit co nejnižší znečištění vod při jejich použití a následném vypouštění. Ze zákona je povinnost: - mít povolení pro nakládání s odpady - mít povolení k vypouštění odpadních vod - mít povolení k vypouštění s obsahem zvlášť nebezpečné závadné látky do kanalizace - ohlášení v případě havárií - omezení týkající se povodňových území - platba poplatků za odběr podzemních vod, platba poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových a poplatek za znečištění vypouštěných odpadních vod - měření objemu a koncentrace znečištěných vod a vedení evidence

11. Zajištění provozuschopnosti výrobního zařízení 11.1. Činnosti se zajištěním provozuschopnosti výrobního zařízení Výrobní stroje a zařízení určují technické možnosti výroby. Základním úkolem je umožnit výrobu požadovaných výrobků požadované jakosti. V průběhu využívání dochází k opotřebení a ztrátě funkčních technických parametrů (nejčastěji ztrácejí přesnost nebo předepsaný výkon). Opotřebení se rozlišuje: - fyzické (materiální) - morální (ekonomické) Fyzické opotřebení je způsobeno používáním a vlivem přírodních sil. Pokud se neopraví, může dojít k havárii nebo výrobě vadných výrobků Morální opotřebení nemění technické vlastnosti výrobního zařízení, ale stroje zastarávají, vyrábějí se nové s lepšími parametry, výkonnější, přesnější, s nižší spotřebou energie. Morální opotřebení se odstraňuje modernizací a rekonstrukcí, což může být nákladné.

11. Zajištění provozuschopnosti výrobního zařízení Činnosti související s výrobním zařízením

Ekonomická oblast

Provozně-technická oblast

Činnosti při pořízení výrobního zařízení

Vlastní provoz výrobního zařízení

Likvidace

Nabídkové a poptávkové řízení Financování nákupu (úvěr, leasing, vlastní zdroje) Rozbor efektivnosti investic

Evidence Třídění Oceňování Odepisování Rozbory využívání

Ekonomické zhodnocení (možnosti prodeje, přestavby, fyzické likvidace) Převody

Rozbor požadovaných technických parametrů Možnosti zabezpečení servisu výrobního zařízení Vlastní instalace

Inspekce Diagnostika Mazání a protikorozní ochrana opravy

Modernizace Rekonstrukce Vyřazení Šrotování

11. Zajištění provozuschopnosti výrobního zařízení 11.2. Údržba Údržba je soubor činností, které zajišťují provozuschopnost výrobního zařízení: - instruktáž obsluhujícího personálu musí být provedena vždy, kdykoliv pracovník začíná pracovat na zařízení, které dokonale nezná - denní ošetřování zahrnuje čištění a mazání a celkový dohled na provoz zařízení, součástí je předávání zařízení ze směny na směnu - běžná údržba předchází a odstraňuje drobné závady, pravidelně kontroluje, doplňuje maziva, většinou ji provádí obsluhující personál, špatně prováděná údržba vede k rychlému opotřebení strojů a ke zvýšení nákladů na opravy - prohlídka (inspekce) je kontrolní činnost s předepsaným postupem a termíny, je to součást prevence, cílem je rozhodnout o rozsahu a termínu opravy - diagnostika technického stavu patří do preventivní péče, na výrobní zařízení se montují snímače, které zaznamenávají stav strojů, výsledky jsou zaznamenány a vyhodnocovány. Cílem je určit okamžik, kdy musí být stroj předán do opravy.

11. Zajištění provozuschopnosti výrobního zařízení - opravy odstraňují nebo snižují následky fyzického opotřebení, podle rozsahu se opravy dělí: a) provozní, které se dále člení na malé a střední b) generální, které obnovují původní technické parametry

- modernizace je oprava, při které se odstraňuje morální opotřebení - rekonstrukce je přestavba na jiný technologický účel.

11.3. Údržbářské systémy Jsou činnosti, způsoby zajištění provozuschopnosti výrobního zařízení. Liší se: - druhem opravářských prací - periodicitou opravářských prací - předpokládaným objemem oprav

Jednotlivé systémy lze rozdělit do tří skupin: - systém údržby po poruše - systém údržby podle časového plánu - systém údržby podle skutečného stavu.

11. Zajištění provozuschopnosti výrobního zařízení – systémy údržby Systém údržby po poruše – opravy se neplánují, provádí se teprve při vzniku poruchy. Odstávky strojů mají vliv na řízení výroby, a proto se tento systém využívá tam, kde není zařízení plně využito nebo má firma k dispozici více zařízení stejného typu, popřípadě má zařízení univerzálnější charakter. Systém údržby podle časového plánu předchází poruchám a nezbytné opravy plánuje s časovým předstihem. Patří sem: - systém po prohlídce je založen na periodických prohlídkách, kdy se zjistí stav zařízení a rozsah oprav - systém standardních oprav má přesně stanovené termíny, obsah a rozsah oprav. Po uplynutí určité podmínky se provede oprava bez ohledu na technický stav. Problém je ve stanovení standardního období (krátké – vyšší náklady, dlouhé – může dojít k závažné havárii). - plánované preventivní opravy se opakují po určitém předem stanoveném počtu hodin, které zařízení odpracuje. Systém je přesně plánovaný, což umožňuje provázanost plánu údržby s výrobními plány. - diferencovaná péče je založena na Paretově principu a diferencuje přístup k údržbě výrobních zařízení podle jejich významu ve výrobním procesu. Stroje se zařadí do skupin podle důležitosti na drahé a úzkoprofilové, druhá skupina jsou běžné stroje, třetí skupina jsou pomocné stroje a zařízení. V každé skupině se hodnotí stupeň složitosti zařízení a stupeň technické úrovně (počet funkčních celků, mechanizace, automatizace)

11. Zajištění provozuschopnosti výrobního zařízení Systém údržby podle skutečného stavu je progresivní způsob údržby, kdy se stroje odstavují tehdy, kdy to skutečně stav opotřebení vyžaduje. Podmínkou je neustálá znalost skutečného stavu stroje (diagnostika).

11.4. Hospodaření s výrobním zařízením Výrobní zařízení je hmotný majetek podniku, a proto se musí evidovat, oceňovat, odepisovat. Musí být náležitě využíváno, aby se vložené prostředky vracely ve výrobcích a službách. Musí být udržováno v provozuschopném stavu, protože technický stav výrobního zařízení ovlivňuje náklady na výrobu, zvyšuje se spotřeba energie, spotřeba maziv, spotřeba nástrojů, klesá výkon, klesá jakost, vznikají ztráty následkem poruch a prostojů. Na údržbě a opravách se nevyplatí šetřit. Organizace se musí rozhodnout, zda bude výhodnější provádět opravy vlastními silami nebo využívat externí organizace.

11. Zajištění provozuschopnosti výrobního zařízení 11.5. Management údržby Péče o výrobní zařízení probíhá v několika rovinách: - obsluhující personál dodržuje provozní a bezpečnostní předpisy a provádí běžnou údržbu - útvary zabezpečující údržbu mohou být: a) z vlastních zdrojů a pak záleží na velikosti organizace a rozsahu údržbářských prací a řešení může být několik: - centralizovaná údržba - decentralizovaná (v kompetenci výrobních útvarů) - kombinované řešení b) dodavatelský způsob oprav volí menší podniky, kterým se nevyplatí mít svoji údržbu nebo v případě údržby speciálních zařízení c) servisní služby, které zabezpečují výrobci strojů Externě zajišťované služby se nazývají outsorcing údržby.

11. Zajištění provozuschopnosti výrobního zařízení - cvičení Cílem cvičení je stanovit, která metoda údržby, zda po prohlídce nebo po poruše, bude vhodnější z hlediska nákladovosti. Příklad 11.1. Úzkoprofilové zařízení je nahrazováno novým. Při hodnocení dosavadního poporuchového provádění údržby se ukázalo, že je příliš nákladné a bylo doporučeno využít systém oprav po prohlídce. U následujících údajů zdůvodněte, zda nový poprohlídkový systém bude ekonomicky výhodný: Průměrné náklady na opravu po poruše 600Kč Průměrná délka prostoje zařízení při opravě po poruše 12hod Náklady na preventivní prohlídky 35Kč/hod Průměrné náklady na preventivní prohlídky 450Kč Průměrná délka prostoje zařízení při opravě po prohlídce 10hod Předpokládaná ztráta produkce za 1 hod prostoje zařízení 200Kč Počet prohlídek za sledované období (1 prohlídka trvá 1 hod) 14 Počet oprav po prohlídce za sledované období 7 Počet oprav po poruše prováděných za sledované období 10 Řešení: Opravy po poruše

Celkem

Kč

Opravy po prohlídce

Celkem

Kč

11. Zajištění provozuschopnosti výrobního zařízení - cvičení Příklad 11.2. V závodě se údržba strojů a zařízení provádí systémem oprav po poruše. Vzhledem ke stále se zvětšujícím prostojům a předčasnému vyřazování strojů se zavádí systém inspekčních oprav po prohlídce. Zhodnoťte výhodnost zaváděného systému inspekčních oprav po prohlídce. Ztráta produkce za 1 hod prostoje 200Kč Náklad na 1 hod opravy po poruše 100Kč Náklad na 1 hod inspekce (prohlídky) 40Kč Náklad na 1 hod inspekční opravy (po prohlídce) 150Kč Počet hod prostojů u oprav po poruše 500 Počet hod oprav po poruše 450 Počet hod prostojů u inspekčních oprav po prohlídce 410 Počet hod inspekčních oprav po prohlídce 350 Počet hod inspekcí (prohlídky) 40

12. Řízení jakosti 12.1. Definice jakosti Jakost výrobku je pojem, který zahrnuje všechny charakteristiky, které musí obsahovat výrobek, má-li být využíván pro splnění funkce, kterou očekává zákazník. Ten kupuje především užitnou hodnotu, užitečné vlastnosti. O jakosti výrobku rozhoduje již technická příprava výroby, dále zajištění vstupů, zvolený výrobní postup a vlastní výrobní proces. Řízení jakosti je součástí řízení podniku, každý útvar podniku odpovídá za zajištění jakosti výrobku, je to komplexní pojetí řízení jakosti – TQM (Total Quality Management). Proč zavádět TQM? 1. Náročnost spotřebitele na jakost, bezpečnost, eliminaci škodlivých účinků 2. Zaručená jakost po celou dobu používání výrobku i při jeho likvidaci 3. Stoupající náklady na výrobu 4. Řízení jakosti nutno aplikovat i na vedlejší produkty (odpad, zplodiny, ..) Spotřebitel určuje jakost výrobku – nejvyšší jakost za nejnižší cenu. Výrobce musí analyzovat: výrobní možnosti, znalost konkurenčních výrobků, při analýze výrobních nákladů pozor na levnější vstupy. Nová filozofie: kontrola nevytváří jakost, jakost musí být obsažena ve výrobku.

12. Řízení jakosti Řízení jakosti se musí týkat celého podniku, od vrcholového managementu až po činnosti vykonávací. „Jakost výrobku je dána výhodami výrobku pro jeho uživatele s tím, že výhoda uživatele (zákazníka) se stává výhodou firmy, pokud jde o dosažení příznivých hospodářských ukazatelů a pozitivní vývoj do budoucna“. Příklad: - KŘJ a odbyt – jakostní výrobek se dobře prodává - KŘJ a produktivita – špatná jakost promarní vložené vstupy - KŘJ a odvádění výrobních zakázek – zkracují se dodací lhůty, odstraňují se ztrátové časy opravami - KŘJ a nový výrobek – analýza konstrukce, technologie, jejich zdokonalování - KŘJ a lidský prvek – aktivní zapojení všech účastníků, motivace, dodržování všech norem - KŘJ a nákup – stabilní vztahy s dodavatelem

12. Řízení jakosti Průmyslově vyráběný produkt je souhrn mnoha prvků, má řadu kvalitativních vlastností, každou je možno definovat konkrétní hodnotou. Na konečnou jakost má vliv společný účinek. Změny jednotlivých částí mohou způsobit kolísání jakosti: - materiál - stroje - postupy (technologické, dopravní, kontrolní) - lidé (všechny úrovně řídících i výkonných pracovníků) 12.2. Řízení jakosti v nákupu A) zajistit nákup jakostního materiálu - výběr dodavatelů – jakost, množství, termíny, cena - sjednávání dohod o zajišťování jakosti a provádění kontroly jakosti - vytváření trvalých kontaktů s dodavatelem, informace, pomoc - projednávání náhrad - společné inovační záměry

12. Řízení jakosti B) kontrolovat jakost: - přejímaných materiálů - kontrola termínů dodávek - kontrola udržování zásob Základním rysem je spolupráce dodavatele a odběratele. 12.3. Řízení jakosti v technické přípravě výroby A) technické informace: - technické normy - základní parametry a problémy jakosti - problémy výrobní technologie B) plánování servisu: - plán servisních činností - dokumentace pro odběratele - výcvik pracovníků C) ověření prototypu: - testy - prověření důležitých součástí, fází prototypu

12. Řízení jakosti D) organizace výroby: - plán kontrol - materiálový tok - požadavky na nákup - rozhodnutí o vlastní výrobě a dodávkách (kooperaci) - výběr zařízení - normy práce - normy spotřeby materiálu - jakostní třídy - kontrolní postupy (jakostní znaky a regulační hodnoty) - zácvik pracovníků E) organizace odbytu: - příprava pracovníků - zaměření komunikace na jakostní charakteristiky

12. Řízení jakosti 12.4. Řízení jakosti ve výrobě A) záběh: - kontrola vstupů -výrobní kontrola - výstupní kontrola -hodnocení a analýza příčin neplnění kvality - nápravná zařízení B) běžná výroba: - kontrola vstupů - výrobní kontrola - výstupní kontrola - hodnocení a analýza příčin neplnění kvality - nápravná opatření - výcvik pracovníků - kontrola vztahů mezi operacemi - zlepšování bezpečnosti - zlepšování údržby - diagnostika řízení jakosti

12. Řízení jakosti C) skladování a doprava: - péče při dopravě - péče při skladování - balení a expedice

Metodologický a informační základ řízení jakosti ve výrobním procesu: - jakostní normy, normy práce, normy spotřeby materiálu, nářadí, normy operativního řízení - okamžik a způsob seřízení strojů, metody měření a měřící přístroje - statistické výběrové metody - vzorkování - regulační diagramy, předpisy - průměrné hodnoty, tolerance - kontrolní intervaly - analýza příčin nedodržení jakosti z různých hledisek (dávka, pracoviště, vstupní materiál, osoba) - analýza výrobního procesu (příčiny a následky) - přehled příčin a návrhy na jejich ovládnutí

12. Řízení jakosti 12.5. Technická kontrola Kontrola je sledování, hodnocení a pomoc prováděná určenými útvary, zpravidla normalizačními, jako součást řízení s cílem dosáhnout nejširšího technického a ekonomického využití technické normalizace. Technická kontrola se provádí na základě technických norem, které jsou výsledkem normalizační činnosti v určitém oboru a schváleny oprávněným orgánem. Technická norma může mít formu: A) dokumentu, který obsahuje požadavky, jež je nutno splnit. Tomuto dokumentu se podle zákona přikládá určitý právní význam B) základní jednotky nebo fyzikální konstanty C) nějakého předmětu, sloužícího k porovnání, např. referenční vzorek, etalon apod. Ve výrobních podnicích se řízením a kontrolou jakosti zabývají odborné útvary, jejichž pracovníci – kontroloři kontrolují kvalitu: - přejímaných materiálů, polotovarů - dodržování technologických postupů - hotových výrobků, včetně funkčního odzkoušení.

12. Řízení jakosti Vstupní kontrola se provádí stoprocentně nebo statisticky, kvantitativně a kvalitativně. Mezioperační kontrola je prováděna v průběhu výrobního procesu, kontroluje se provedení operací během zpracování nebo po jejich dokončení. Má co nejrychleji reagovat na vznikající závady ve výrobě, a proto je mezioperační kontrola součástí výrobního procesu. Umístění kontrolního pracoviště je dáno náročností a důležitostí pracovních operací. Může být umístěno přímo za výrobním strojem, kdy se kontroluje každý rozpracovaný výrobek po provedené operaci, tj. 100% kontrola, protože nekvalitní provedení nenapravitelně ovlivní kvalitu hotového výrobku. Jiný způsob je umístění mimo výrobní linku a pracoviště jsou kontrolována pravidelně po určitém čase podle metod matematické statistiky, kdy se podle jakosti kontrolovaného vzorku posuzuje jakost celého souboru výrobků, tento způsob se využívá především v sériové výrobě. Namátková kontrola nemá pevný časový řád. Výstupní kontrola, konečná, ověřuje, zda výrobky svou kvalitou odpovídají předepsaným normám a mohou být dodány odběrateli. Výrobek, který má požadované vlastnosti, je výrobek dobrý. Výrobky, které jsou vadné, mohou být opravitelné nebo neopravitelné. Výrobek, který nelze opravit, je nutno vyřadit, je to zmetek.

12. Řízení jakosti Výstupní technická kontrola zařazuje výrobky do jakostních tříd. Pokud se u výrobku objeví menší vada, která nemá vliv na funkčnost výrobku, technická kontrola vadu označí a výrobek zařadí do nižší jakostní třídy a odběrateli musí být poskytnuta sleva. Podle charakteru výroby se výstupní kontrola provádí jako kontrola souborná, namátková nebo výběrová. Konečným výsledkem technické kontroly je souhlas k předání výrobků na sklad hotových výrobků. Odpovědnost za vady má vždy dodavatel, odpovídá za včasnost, úplnost, sortiment a jakost dodávky. Zákon o ochraně spotřebitele uvádí záruční dobu, po kterou dodavatel odpovídá za vady. 12.6. Normalizace, normy ISO Normalizace je zavádění a uplatňování pravidel pro dosažení maximální hospodárnosti při dodržení funkčních a bezpečnostních požadavků. Účelem je zavést jednotnost do výroby a zabránit nedorozumění mezi dodavateli a odběrateli. Vydáváním a rušením ČSN se zabývá Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví v Praze.

12. Řízení jakosti Normy ISO Vyšší formou normalizace je zavádění norem ISO do našich podniků. ISO jsou mezinárodní normy, platí v EU a zahraniční podniky běžně vyžadují certifikaci na ISO jako podmínku spolupráce. Normy ISO 9000 jsou normy jakosti a ukládají podnikům zpracovat velmi podrobné příručky jakosti, což jsou postupy operací, které jsou závazné, sestavené podle dlouhodobého pozorování, v případě zmetku se snadno zjišťuje příčina. Způsobilost firmy pro certifikaci na ISO posuzují nezávislé auditorské organizace v auditech jakosti, což jsou velice přísné prověrky příruček a postupů. Plnění norem je pravidelně ověřováno a certifikace může být odebrána v případě nedostatku. Evropské normy ISO 9000 byly akceptovány jako Československá státní norma v roce 1991 a platí (dnes jako Česká státní norma) od roku 1992. Obsahují následující části: ČSN ISO 8402 Jakost – slovník ČSN ISO 9000 Normy pro řízení a zabezpečení jakosti ČSN ISO 9001:2001 Systémy jakosti. Model zabezpečování jakosti při navrhování, vývoji, výrobě a uvádění do provozu a servisu.

12. Řízení jakosti 12.6. Ochrana spotřebitele Aby tržní hospodářství dobře fungovalo, musí být zajištěna ochrana spotřebitele: a) stát zajišťuje prostřednictvím zákonů ochranu spotřebitelů, b) dobrovolná sdružení na ochranu spotřebitelů informují, vychovávají k odpovědnému rozhodování na trhu a prosazují jejich zájmy ve státních orgánech (zákony, nařízení, vyhlášky). Světová organizace na ochranu spotřebitele CI (Consumer International) sídlí v Londýně, deklarovala osm základních práv: - bezpečnost, - volný výběr zboží, - odškodnění, - informace, - vzdělání, - zastupování, - základní potřeby, - zdravé životní prostředí. V ČR občanské sdružení časopisu TEST, provádí srovnávací testy výrobků na našem trhu, informuje o právech a povinnostech, o zákonech, o postupu při reklamaci, o zdravé výživě apod. SOS je občanské „Sdružení ochrany spotřebitelů“, činnost podobná jako TEST.

12. Řízení jakosti Právní ochrana spotřebitele v ČR Vychází z občanského zákoníku a zákona o ochraně spotřebitele. Zákon o ochraně spotřebitele se vztahuje ne prodej výrobků a poskytování služeb na území ČR a stanovuje některé podmínky podnikání, které jsou významné pro ochranu spotřebitele. Ochrana před nebezpečnými výrobky: - směrnice o odpovědnosti za vadné výrobky - směrnice o všeobecné bezpečnosti výrobků Požadavky na výrobky jsou uvedeny v evropských normách a průkazem shody je označení CE (Conformité Européenne), které výrobce umísťuje na výrobek. Značka CE – Evropská shoda:

12. Řízení jakosti Označování a oceňování jakosti Česká značka shody:

Označení Czech Made:

Základní značka shody s českou technickou normou:

Logo Ceny ČR za jakost:

12. Řízení jakosti 12.7. Požadavky na jakost Požadavky na jakost výrobku:

12. Řízení jakosti Požadavky na jakost služby:

12. Řízení jakosti Požadavky na jakost procesu:

12. Řízení jakosti - cvičení 12.7. Techniky v řízení jakosti Výrobní organizace je úspěšná a konkurenceschopná, když produkuje kvalitní výrobky s co nejnižšími náklady. Aby byla zajištěna stálá jakost výrobků, je nutno provádět kontrolu, hledat neshody mezi výrobkem a normou, odstraňovat chyby. Důležité je zabezpečení jakosti prevencí, to je kontrolou projektu a postupu výroby. Podniky zavádějí TQM – komplexní řízení jakosti, kdy je aktivován každý zaměstnanec organizace i pracovníci spolupracujících organizací. Jakost není neměnná. Zákazníci mění své požadavky, jsou stále náročnější a kritičtější, protože jsou informovanější. Výrobky jsou dokonalejší nebo zcela nové. Zabezpečit jakost a dosahovat ji opakovaně, zjistit názory zákazníků, analyzovat a řešit problémy, to vše lze zvládnout pomocí metod a technik v řízení jakosti. 12.7.1.Metoda PDCA (Plan-DO-Check-Action) je obecná metoda zlepšování, sestává ze čtyř kroků: - Plan – naplánuj, urči záměr zlepšení - Do – realizuj, uskutečni záměr - Check – proveď kontrolu, vyhodnoť dosažené výsledky - Action - proveď korekce, opravy - celý postup opakuj Metoda je jednoduchá a tím, že se cyklus opakuje, je významná nepřetržitostí.

12. Řízení jakosti - cvičení 12.7.2. Tabulky a formuláře pro sběr informací zachycují potřebné údaje, se kterými se dále pracuje. Význam je v systematickém uspořádání informací. Každá tabulka či formulář musí obsahovat nezbytné náležitosti: - vhodný obsah (jaké informace a v jakých souvislostech) - způsob, jak jsou informace zjišťovány - uvedení pracovníka odpovědného za záznam údajů, způsob zaznamenávání (čísla, symboly) - časové údaje o záznamu - místo záznamu. Tabulky a formuláře musí být jednoduché a srozumitelné, údaje lze získávat i pomocí různých snímačů a spojit s počítačem nebo paměťovými médii. 12.7.3. Paretův diagram Metoda je založena na tzv. Paretově principu 80:20, kdy 80% následků je způsobeno 20% příčin. Metoda pomáhá určit priority, na které je potřeba se zaměřit (produkty, procesy, činnosti) tím, že uspořádá položky podle četnosti výskytu. V praxi se používá pro analýzu reklamací, analýzu neshod apod.

12. Řízení jakosti - cvičení Příklad: V tabulce je uveden přehled výskytu vad u obuvi, které byly příčinou reklamace, relativní podíl a kumulativní podíl jednotlivých vad na celkovém počtu vad: Vada

Četnost

Relativní podíl v %

Kumulativní relativní podíl v %

1. křivé šití

85

65

65

2. špatný odstín barvy

22

16,9

82

3. odchylka tvaru

19

14,6

97

4. skvrny na svršku

3

2

99

5. prosekaný šev

1

0,7

100

součet

130

100

Četnost výskytu vad

Relativní podíl výskytu vad

Kumulativní relativní podíl v % 100%

100%

80 60 50% 40 20 1

2

3

4

5

Druhy vad

1

2

3

4

5

Druhy vad

12. Řízení jakosti - cvičení 12.7.4. Diagram příčin a následků (Ishikawův diagram)

MATERIÁL

ZAŘÍZENÍ

LIDÉ

stroje kvalifikace

dovednost

přístroje ostatní vlastnosti nástroje

praxe JAKOST PROCESU klimatické podmínky vzhled

teplota METODY, POSTUPY

PROSTŘEDÍ

vlhkost

13. Počítačové programy v organizaci a řízení výroby 13.1. Informační systém 13.1.1. Definice informačního systému Informační systém je soubor lidí, technických prostředků a metod (programů), zabezpečujících sběr, přenos, zpracování, uchovávání dat, za účelem prezentace informací pro potřeby uživatelů činných v systému řízení. IS se skládá: - technické prostředky (hardware HW) - počítačové systémy různého druhu a velikosti, doplněné o potřebné periferní jednotky, které jsou v případě potřeby propojeny prostřednictvím počítačové sítě - programové prostředky (software SW) jsou tvořené systémovými programy řídícími chod počítače, efektivní práci s daty a komunikaci počítačového systému s reálným světem a programy aplikačními řešícími určité třídy úloh určitých tříd uživatelů - organizační prostředky (orgware OW) jsou tvořené souborem nařízení a pravidel definujících provozování a využívání IS a informačních technologií - lidská složka (peopleware) – řešení otázky adaptace a účinného fungování člověka v počítačovém prostředí, do kterého je vřazen - reálný svět (informační zdroje, legislativa, normy) – kontext informačního systému

13. Počítačové programy v organizaci a řízení výroby Informační systémy se člení: A) operační IS jsou zaměřeny na zpracování dat v dobře strukturovaných úlohách, je zde možná algoritmizace. Rychle a spolehlivě realizují různé rutinní funkcionální činnosti. Využívají se pro uplatnění systémů JIT v zásobování nebo při řízení předvýrobních a výrobních procesů (CAD, CAM, CIM). B) manažerské operační systémy jsou určeny na podporu managementu na vyšší úrovni při řešení špatně strukturovaných problémů. Informační systém zahrnuje informace o stavu systému, ale také o uspořádání, chování, o rozvoji. Tvoří je: - systémy pro poskytování důležitých údajů a zpráv - systémy pro podporu rozhodování - expertní a znalostní systémy. 13.1.2. Přínosy zavedení IS do řízení výroby: Snížení stavu zásob, snížení rozpracované výroby, zkrácení průběžných dob, snížení prostojů a předělávek, přesnější kalkulace výrobků, dodržení termínů dodávek, větší pružnost výroby, snížení ztrát z pozdní fakturace, snížení pohledávek, možnost plošné organizační struktury, integrace práce firemních oblastí, zvýšení konkurenční schopnosti aj. Počítače usnadňují nepříjemnou rutinní práci, ale nikdy nenahradí manažera. Důležité je, aby zadávaná data byla skutečně přesná a aby výstupy z počítače nevyžadovaly časově náročné zpracování.

13. Počítačové programy v organizaci a řízení výroby Vývoj k počítačem řízené výrobě CIM (Computer Integrated Manufacturing) reprezentuje integrovanou aplikaci počítačové technologie do obtížné oblasti výroby. Děje se tak za účelem dosažení podnikatelských cílů a upevnění konkurenční pozice firmy. CIM integruje automatizaci výrobních částí podniku do celkového systému řízeného počítači, kam patří např. podsystémy CAD (Computer Aided Quality) – podpora konstrukčních prací, PPS (Production Planning System) – podpora plánování a řízení výroby, CAQ (Computer Aided Quality) – podpora řízení jakosti a další podsystémy, které se v podniku již používají. 13.1.3. Základní soubory informací a informační toky v řízení výroby Pro řízení výroby mají informace velký význam, ať už se týkají oblasti organizační, materiálové, technické, ekonomické či personální. Informace jsou v současné době zpracovávány a přenášeny především prostřednictvím výpočetní a komunikační techniky. Výrobní provozy, ale i obslužné a pomocné, musí být vybaveny odpovídající technikou a navzájem síťově propojeny. Propojení musí být i s ostatními útvary podniku (finanční, personální, příprava výroby, nákup, odbyt atd.). Pro řízení výroby existuje řada software. Každá výroba probíhá za jiných podmínek a softwarové firmy se snaží své produkty co nejlépe přizpůsobit požadavkům uživatelů. Aby byl podnikový informační systém funkční, je nutné mít dobře zpracovanou databázi, která musí být úplná a aktualizovaná. Jednotlivé odborné útvary podniku tvoří subsystémy, které do databáze dodávají své informace a z databáze získávají takové, které potřebují pro svou činnost z jiných útvarů.

13. Počítačové programy v organizaci a řízení výroby Základní soubory informací a informační toky v řízení výroby:

Technicko-hospodářské plánování

Technická příprava výroby

Řízení jakosti

Marketing

Zásobování

Výrobně-dispečerské oddělení

Údržba

Provoz 1

Provoz 2

Provoz 3

13. Počítačové programy v organizaci a řízení výroby Příklad: Příprava výroby bude vycházet z informací: -marketingu, který zná požadavky trhu, objem sortimentu jednotlivých výrob a další požadavky odběratelů - řízení jakosti, útvar, který soustřeďuje reklamace na konstrukci a technologii výroby již v průběhu vlastní výroby - ze zásobování, kde shromažďují objednávky materiálu potřebného k výrobě - z vlastní výroby. Marketingový útvar provádí průzkum potřeb a soubor informací předává: - technické přípravě výroby, když se jedná o technicko-ekonomické změny výrobků - technicko-hospodářskému plánování, když jde o změnu vyráběné produkce- řízení jakosti, když se jedná o změnu jakostních parametrů výroby. Pro přenos informací ve výrobním procesu je také důležité a dnes již běžné propojení počítačů s technologickými zařízeními, kontrolními a zkušebními přístroji. Stále častěji se využívá identifikace rozpracovaných i hotových výrobků pomocí čárových kódů.

13. Počítačové programy v organizaci a řízení výroby Automatické zpracování dat zajistí hospodárné zpracování rozsáhlých agend a tím v pořádku a včas prezentují výsledky hospodaření pro vlastní použití managementu, pro správní radu, akcionáře, finanční orgány. Podnikatelské informace jsou klíčový firemní zdroj a je nutno je ochraňovat a dále rozvíjet. POZOR řada způsobů opatřování, přenosu, vyhodnocování a využívání důležitých informací je nejednou na prahu či za prahem legality a tudíž v rozporu s podnikatelskou etikou a morálkou. Je nutno se bránit moderními způsoby ochrany, které vyžadují spolupráci jak příslušných profesionálů s manažery tak i technická zařízení. Moderní počítačové sítě - internet umožňují získávat i poskytovat obrovské množství různorodých údajů. Stále větší význam mají elektronické nákupy, kdy celá nákupní akce od objednávky až po fakturaci proběhne prostřednictvím internetu a samozřejmostí je evidence a uložení všech dat o dodavatelích i odběratelích. Kromě výpočetní techniky jsou pro přenos informací využívány prostředky komunikační techniky jako jsou telefony ať už pevné linky nebo mobilní telefony, faxy.

13. Počítačové programy v organizaci a řízení výroby 13.2. Průzkum dodavatelů Příkladem dodavatele software pro řízení oděvní výroby je firma Macenauer a její program „Projekt Macenauer – projekty oděvní výroby“. Řízení výroby oděvů a výroby prádla je specifické a odlišné od ostatních výrob. Výrobky jsou velmi často obměňovány, protože podléhají módnosti a to klade značné požadavky na technickou přípravu výroby, protože životnost technické dokumentace je velmi krátká. Výrobky mají různou fazonu (střihové řešení), jsou v různých barevnostech a vzorech. Nejen módnost, ale i požadavky velkého množství odběratelů na stále menší série výrobku způsobují, že je velmi obtížné spojit objednávky do větších celků a vytvořit efektivní výrobní dávky. Velké množství různých materiálů v různých barvách může způsobovat problémy v řízení zásob. Všechny tyto faktory je nutno brát do úvahy při zavádění počítačového programu řízení konfekční výroby. Program, který je uváděn jako příklad, je součástí uceleného systému, může pracovat lokálně nebo propojením do sítě.

13. Počítačové programy v organizaci a řízení výroby 13.2.1. Program Obchod a výroba zahrnuje následující úseky: 1. data 2. příprava výroby 3. kontrakty 4. výroba 5. definice období 6. přístup uživatelů 1.data – tento modul shromažďuje informace nutné pro řízení výrobního procesu. Umožňuje evidovat následující oblasti: - materiál – skupiny oděvních materiálů jsou sledovány samostatně, materiál je definován názvem, šířkou, druhem, jednotkami, cenou pro kalkulaci, poznámkou o materiálovém složení a odkazem na výrobce. Virtuální číselník umožňuje vyhledat materiály stejného výrobce, druhu, barvy, šíře, ceny aj. - nomenklatura – podrobněji člení výrobky na statisticky sledované oblasti - velikostní sortiment – pro různé odběratele různý, program umožní omezit prodej neefektivních velikostí, na které není připravena dokumentace - fazónové listy – tato část programu obsahuje údaje o spotřebě času, definuje kalkulační spotřeby materiálů. Program umožňuje vytváření nových fazon pomocí vzorů odvozených fazon. Evidované a použitelné jsou i dříve používané fazony

13. Počítačové programy v organizaci a řízení výroby - materiálové listy – seznam všech použitých materiálů, včetně spotřeb - adjustace – program zpřesňuje požadavky odběratele na visačky, nášivku firmy, způsob balení - ceník – program eviduje smluvní podmínky s odběrateli, zohledňuje cenu výrobku při sjednání objednávky a následný tisk faktury - dodavatelé a odběratelé – kromě adresy, IČO, DIČ, telefonu a poznámky, je program schopen definovat skupiny odběratelů podle teritoria, velikosti obratu, sestavit seznam neplatících zákazníků a podmínit jim fakturaci. 2. příprava – tento modul pomáhá sestavit výrobní dokumentaci a definovat ji na určité období. Pracuje s následujícími oblastmi: - výběr fazon – pro každé období je sestaven nový seznam fazon s novými barvami, s jinými velikostmi - cenová kalkulace – vypočítává automaticky kalkulační vzorec (základní data o spotřebě materiálu a času jsou v databázi) pro všechny fazony a odděleně lze upravovat zisk, režie a zjistit tak, kdy bude výrobek ještě rentabilní - OHN – program pracuje s normami cenovými, operativními a porovnává je s normami skutečnými - plánovaná spotřeba materiálu – předpoklad spotřeby materiálu pro nákup materiálu před uzavřením objednávky od odběratelů

13. Počítačové programy v organizaci a řízení výroby - spotřeba dle objednávek – na základě uzavřených objednávek program spočítá přesně spotřebu materiálu podle objednaných velikostí - rekapitulace – slouží ke kontrole cen, barev fazon, kontrole rozsahu velikostního sortimentu. 3. kontrakty –tento modul není určen pro bezprostřední řízení výroby, ale pro zajištění výroby je nepostradatelný. Pracuje s následujícími oblastmi: - objednávky dle odběratelů – program slouží k evidenci objednávek odběratelů - objednávky dle fazon – program vyhledá objednávky podle požadované fazony - výtah objednávek – program slouží k setřídění objednávek dle fazon, velikostí - příprava expedice – vybrané objednávky je možno seskupit do jedné výrobní dávky a doplnit datem výroby, datem expedice - vyrobené objednávky, vyrobené fazony – objednávky, které byly vybrány do výroby, jsou označeny a je pak možno provádět přehledy vyrobených objednávek - volné kusy – program slouží pro výrobu kusů, které nemají zatím odběratele a jsou určeny k volnému prodeji. Mohou to být i kusy, které už jsou vyrobeny, ale zákazník není schopen je odebrat a jsou uvolněny pro nového odběratele.

13. Počítačové programy v organizaci a řízení výroby 4. zařazení do výroby – modul pracuje s následujícími oblastmi: - seznam řazení – program vytváří skupiny pro výrobu, skupiny pro expedici nemusí být shodné s výrobními, ale program vytřídí požadované objednávky, vyhotoví výrobní příkaz se spotřebou materiálu až na jednotlivé velikosti s přesností na barevné odstíny - visačky – podle seznamu zařazené výroby je možno vytisknout visačky, kde je definována fazona, nomenklatura, velikost. 5. definice období – základní časovou jednotkou je rok, přepnutím na jiný rok jsou k dispozici archivovaná data z předcházejících období. 6. přístup uživatelů je chráněn vlastními hesly programu. Pokud definuje obsluha nového uživatele, objeví se podrobný seznam všech prací programu a je možné ke každé práci přiřadit jednu z těchto úrovní: vidět, nevidět, změnit.