1 9 2 5.
Tato Pamětní kniha
obsahuje 255 listů = 510 stran ručně psaných.
Městská rada v Uhřiněvsi. Člen městské rady :
Starosta města : Diviš
1
Úvod. Tato pamětní kniha města Uhřiněvsi opatřena byla zdejším městem, když předcházející (druhá) pamětní kniha byla popsána. Tuto třetí pamětní knihu udělal zdejší knihař Karel Sedláček a stála 240 Kč. Paměti města Uhřiněvsi píše do této knihy Bohuslav Navrátil, odborný učitel zdejší měšťanské školy chlapecké. Narodil se ve Schořově v okrese čáslavském v Čechách v roce 1883. Působí ve zdejším městě jako učitel od 1. září 1921. K úřadu kronikáře města Uhřiněvsi povolán byl městskou radou v roce 1923.
V Uhřiněvsi dne 28. října 1925.
2
Volby do národního shromáždění. První volené Národní shromáždění republiky Československé zvoleno bylo v létě roku 1920. Zákonné jeho období mělo trvati až do roku 1926. Ale v polovici října 1925 se ukázalo, že tento zákonodárný sbor státu našeho neschopen další práce. I bylo tehdy Národní shromáždění dekretem presidenta republiky dne 17. října 1925 rozpuštěno a volby do nového Národního shromáždění ustanoveny na den 15. listopadu 1925, což byla neděle. Volební přípravy a volební agitace stran trvaly pouze čtyři týdny. Proti minulým volbám uplynula tato předvolební doba mnohem klidněji. Tiskem snažily se sice volební strany získati pro sebe co možno nejvíce voličů, ale volebních schůzí bylo již proti dřívějším dobám poměrně méně a jednání na nich bylo celkem klidné a věcné. Teprve v posledních dnech před volbou objevily se na ulicích volební plakáty a letáky různých politických stran. Celkem byla volební agitace slušná, mnohem lepší než v roce 1920. Volby se konaly v neděli 15. listopadu 1925. Volilo se současně do poslanecké sněmovny i do senátu. Volební místnosti byly ve školní budově č.p. 2. na Masarykově náměstí. V přízemí se volilo do poslanecké sněmovny a v prvním patře do senátu, celkem ve 4 místnostech. Volbu prováděly čtyři volební komise, ustanovené okresní politickou správou v Říčanech. Volby trvaly od osmé hodiny ráno do čtyř hodin odpoledne. Průběh voleb byl pravidelný a klidný. Po skončené voleb provedly volební komise sčítání hlasů. V sedm hodin večer bylo všecko skončeno a volební výsledek byl odvezen v automobilu do Říčan okresní politické správě. Celkem byl v Uhřiněvsi 1 868 oprávněných voličů a to 897 mužů a 971 žen. Platných hlasů bylo odevzdáno 1 741 do poslanecké sněmovny a 1 501 do senátu. Do poslanecké sněmovny jest právo volební od 21 let věku voličova, do senátu od 26 let. Právo volební jest povinné, pro muže i pro ženy. Do senátu jest voličů méně. V Uhřiněvsi byl 15. listopadu 1925 tento volební výsledek : hlasů : do poslan. sněmovny : 577 , 322 , 225 , 172 , 148 , 135 , 101 , 36 , 13 , 6 , 2 , 2 , 2 ,
politická strana sociálně demokratická : českosloven. socialistů : živnostensko-obchodnická : komunistická : lidová : národně demokratická : republikánská zemědělského a malorolnického lidu : národní strana práce : židovská : deutsche Nationalpartei : agrární a konservativní : domkářsko-malozemědělská : Bund der Landwirte :
do senátu : 486 279 208 149 131 117 81 36 ---7 6 ---1
-------------------------------------1 741
, 1 501 V celém říčanském okresu byl tento výsledek : sociálně demokrat. : 1 948 , 1 682 českosl. socialistů : 4 172 , 4 038 živnost.-obchodn. : 1 401 , 1 226 komunistická : 2 516 , 2 039 lidová : 1 450 , 1 325 národně demokratická : 795 , 706 republikánská zeměděl. : 3 529 , 3 052 národní str.práce : 204 , 178 agrární a konservativní : 50 , 60 Volební strany, které dostaly jen nepatrný počet hlasů v okrese, nejsou zde uvedeny. Počet odevzdaných hlasů pro jednotlivé politické strany z celé republiky Československé jest tento . politická strana : hlasů do poslanec. sněmovny : republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu : 970.498 komunistická : 933.711 lidová : 691.238 sociálně demokratická : 630.894 československých socialistů : 609.195 Hlinkova slovenská ludová : 489.027 živnostensko-obchodnická : 285.928 národně demokratická : 284.628 národní strana práce : 98.240 strana agrární a konservat. : 27.844 slovenská národní strana : 35.446 domkářsko-malozemědělská : 14.453 Poznámka : Mezi těmito posledními výsledky (z celé republiky) nejsou uvedeny politické strany jinojazyčné a pro nás bezvýznamné. Do senátu nejsou uvedeny hlasy v tomto posledním přehledu.
3
Veřejná a společenský život. Pisatel těchto pamětí zaznamenal v době od 28. října 1924 do 28. října 1925, že v době tohoto jednoho roku bylo v městě Uhřiněvsi : 7 veřejných přednášek pro lid, 3 takové přednášky se světelnými obrazy, 1 veřejná schůze lidu, 1 tábor lidu na náměstí, 7 koncertů, 3 hudební akademie, 10 tanečních zábav, 4 plesy, 3 maškarní plesy, 5 slavností, 1 sportovní slavnost, 4 výlety spolkové, 1 kabaretní večer, 4 mikulášské zábavy, 2 sylvestrovské zábavy, 18 spolkových ochotnických divadelních představení, 1 dětské divadelní představení, 2 loutková divadelní představení, 2 tělocvičné akademie, 1 veřejné zápasy, 1 besídka dorostu a žactva sokolského. Z jmenovaných 18 divadelních představení bylo 12 veseloher, 1 tragedie, 1 pohádka a 4 drama. Z uvedených zábav, přednášek, divadel, slavností atd. pořádaly v tomto jednom roce (od 28. října 1924 do 28. října 1925) zdejší spolky, organisace a korporace. 1.) Městská rada v Uhřiněvsi : slavnost otevření Památního domu a odhalení desek padlých, zemřelých a nezvěstných vojínů ze světové války dne 28. října 1925, 2.) sdružené spolkové organisace zdejší : a) slavnost Mistra Jana Husa dne 6. července 1925 (ten den po prvé zase po staletích byl slaven jako zákonný svátek), b) tábor lidu na náměstí při příležitosti odjezdu papežského vyslance z Prahy, 3.) tělocvičná jednota „Sokol“ : 1 hudební akademii, mikulášský a sylvestrovský večírek, 3 divadelní představení, 2 loutková divadelní představení, 1 přednášku, 1 tělocvičnou besedu, 1 tělocvičnou besídku, 1 ples, 1 taneční zábavu a 1 výlet třídenní, 4.) Dělnická Tělocvičná Jednota (D.TJ.) : 1 tělocvičnou besídku, 4 divadla, mikulášský a sylvestrovský večírek, 1 ples maškarní a 2 taneční zábavy, 5.) hasičský spolek : ples, 6.) spolek „Jiří z Poděbrad“ : 1 ples, 1 koncert, mikulášskou zábavu, 1 kabaretní večírek, 7.) spolek „Volná myšlenka“ : 1 přenášku se světelnými obrazy, 8.) „Osvětový sbor“ : 2 přednášky, 9.) sportovní spolek „Čechie“ : 1 ples maškarní, 1 koncert, 1 sportovní slavnost a 3 divadelní představení, 10.) mládež organisace československých socialistů : 2 přednášky a 4 divadla, 11.) studentský kroužek : 1 divadlo, 12.) spolek „Havlíček“ : 1 divadlo, 13.) spolek „Legionářská jednota“ : 1 divadel. Představení, 1 slavnost, 1 výlet, 14.) spolek „Řemeslnicko-živnostenská beseda „ : zahradní slavnost s koncertem, 15.) organisace československých socialistů : 1 schůzi lidu, 1 divadlo, 1 taneční zábavu, 16.) organisace sociálně demokratická . 1 schůze lidu veřejná, 17.) odborové sdružení (sociál. demokrat.) : 1 taneční zábava, 18.) organisace „Českosl. strana živnostensko-obchodnická“ : 1 ples, 19.) organisace komunistická : 1 přednáška, 1 pohádka pro děti se světel. obrazy, 20.) „Střelecká jednota“ s odborem tamburašů : mikulášská zábava, 1 maškarní ples, 1 výlet, 21.) Jednota železničních zaměstnanců : 2 taneční zábavy, 22.) farní rada katolíků : 1 přednášku, 1 hudební akademii, 24.) vojenští nováčkové (rekruti) : 2 taneční zábavy, 25.) sportovci : veřejné zápasy s koncertem, 26.) československá církev : slavnost rozvinutí praporu, 27.) lid ze dvora : dožinky s taneční zábavou, 28.) školní děti : dětské divadelní představení v sokolovně. Mimo tyto zde uvedené věci bylo každou sobotu večer a v neděli odpoledne a večer biografické představení v sále hostince „Obecní dům“. Kromě toho přijela do města Uhřiněvsi kočující divadelní společnost a uspořádala zde mnoho divadelních představení. Dne 26. října 1925 bylo první představení sokolského biografu v Uhřiněvsi, který si zřídila tělocvičná jednota „Sokol“ v Uhřiněvsi ve své sokolovně. V biografu tomto hraje se vždy v sobotu večer a v neděli třikrát, o ½ 3., v 5 hodin a v 8 večer. Současně se zřízením sokolského biografu přestala biografická představení v „Obecním domě“.
Obnovení týdenních trhů. Městská rada v Uhřiněvsi usnesla se, aby v městě Uhřiněvsi obnoveny byly týdenní trhy ve čtvrtek každého týdne, které během světové války zanikly. První týdenní trh čtvrteční byl ustanoven na den 25. června 1925. Na těchto týdenních trzích mohou se prodávati dle schváleného tržního řádu tyto věci : požívatiny, plodiny, obilí, semena, sláma, seno, všecky věci denní potřeby, nářadí hospodářské, výrobky, jichž hotovením se zdejší a okolní lid živí, drůbež živá i zabitá, zvěřina, ryby, podsvinčata a tak podobně. Týdenní trhy se konají na novém tržišti uprostřed města. Jsou však nyní ještě velmi slabé.
Svátek Mistra Jana Husa. Národní shromáždění republiky Československé prohlásilo letos v roce 1925 den 6. červenec památným dnem, národním svátkem. Proto den 6. červenec 1925 byl po prvé po staletích zase svátečním dnem. V Uhřiněvsi oslavily pokrokové politické organisace a korporace spolu s městskou radou a občanstvem památku Mistra Jana Husa takto : V 9 hodin sešli se účastníci slavnosti na prostranství u Obecního domu. V půl desáté šel průvod Uhříněvsí k Husově modlitebně. Tam potom byla oslava zahájena starostou města. Přečten byl manifest 53 československých korporací k Husovu dni. Potom byla přednáška : Hus a naše doba. Na konec zapěny byly státní hymny. V den svátku Husova byly některé domy ozdobeny prapory.
4
Třetí lékař v Uhřiněvsi. V září 1925 zahájil lékařskou praksi v Uhřiněvsi v novém domě p. Antonína Kalouse M.U.Dr. František Jeřábek. Působil dosud v nemocnici na Král. Vinohradech. Jsou nyní v Uhřiněvsi tři lékaři.
Bytová nouze. V prvních létech republiky zejména tři věci nás velmi tísnily : situace válečných poškozenců, vlna nezaměstnanosti a bytová nouze. Poměry válečných poškozenců byly konečně zákonitě upraveny. Také nezaměstnanost dělného lidu po účinných opatřeních vládních orgánů se zmenšovala, až dnes není již tak hrozivá, ačkoliv nezmizela nadobro. Stále nás však trápí a straší velká nouze o byty. Jest to pořád ještě jedna z největších bolestí státních. Bylo sice učiněno hned v začátcích republiky opatření k ochraně nájemníků : Byl vydán totiž zákon o ochraně nájemníků, jímž zakázáno, po případě velmi stíženo majitelům domů dáti nájemníkům výpověď z bytu. První léta republiky vůbec nemohl majitel domu vypověděti nájemníka. Nyní jest zákon, který stanoví určité případ, kdy může majitel bytu dáti svému nájemníkovi výpověď prostřednictvím soudu, tak zvanou soudní výpověď, na příklad, potřebuje-li sám nutně toho bytu, chce-li přestavěti stavení, poškozuje-li nájemník byt a podobně. První čas po válce světové nesměly býti činža vůbec zvyšovány. Proto bránili se majitelé domů proti přijímání nájemníků a dobrovolně ani nechtěli nájemníka si vzíti, že se to nejen nevyplatí, ale že jest z nájemníka jen škoda. A nechali raději místnosti prázdné, nepronajaté. I musil báti vydán zákon, který dovoloval obcím zabírati byty pro nebydlící a určoval, kolik místností smí ta která rodina podle své početnosti obývati. Poněvadž majitelé bytů naříkali, že nemohou z nezvýšeného nájemného dáti si opraviti stavení a že tudíž stavby ty rok od roku hynou, zkázu berou, stanoveno zákonem, že majitel domu má právo peněžitý náklad na opravu domu rozvrhnouti na všecky nájemníky, aby přispěli na zaplacení té opravy. Sotva nabyl tento záko platnosti, viděli jsme, jak na útraty nájemníků byly domy spravovány. Nový bytový zákon dovolil potom majitelům domů zvýšiti nájemné a sice stanovil, kolik procent kdy smějí požadovati. Bytový zákon o ochraně nájemníků platí pouze pro staré předválečné byty. Novostavby jsou z něho vyloučeny. V novostavbách stanoví si majitel domu činži sám, a činže ta jest značně velká proti činži v starých bytech. Mnozí nájemníci chtějíce využitkovati okamžité bytové tísně, žádají při vystěhování a uvolnění bytu od nového nájemníka odstupné, jež bývá až mnoho tisíc korun. Tento neřád, který se u nás teď tolik rozšířil, zabraňuje chudším najmouti si slušný byt. Proto dožili jsme se časů, že lidé bydlí v železničních vagonech, v prozatímních dřevěných obydlích, v boudách, a četní chudí ani nebydlí po lidsku. Našli se i lidé v podzemních děrách. Blíže Uhřiněvsi při silnici pitkovické na katastru obce Pitkovic stojí starý vyřazený vagon železniční zakoupení dělníkem za 2 000 Kč. V něm bydlí rodina dělníkova. Kolem hlavního města prahy najdeme takových starých vagonů mnoho. Koupili si je lidé, kteří nemohli bytu dostati a na zbudování stavení neměli peněz. Mnozí vystavěli si dřevěné domky malé. U Prahy je jich celá kolonie. Jest jisto, že bytová nouze proto dostoupila takového stupně, že se za světové války a první léta po válce nestavělo. V Uhřiněvsi až do války se hodně stavělo. Každý rok přibylo několik nových čísel. I bylo tu vždycky několik prázdných bytů. Stát dal hned v roce 1919 zákon o podpoře stavebního ruchu. Nebyla naděje, že bez veřejné státní podpory byla by vůbec nějaká stavební činnost, neboť bylo nejisté a nevýnosné strkati peníze do staveb vzhledem k pravděpodobnosti poklesu stavebního nákladu. Stát musil ve formě záruk a úroků i anuit ve prospěch podnikatelů staveb vykonávati stavební ruch. I musel riskovati a prodělávati stát, když se k tomu buď nemohli nebo nechtěli odhodlati jednotlivci. Jak nejistá byla situace, ukazují tato čísla : v roce 1919 byl stavební náklad o 500 – 600 % vyšší než v roce 1914, v roce 1920 už o 700 % vyšší, v roce 1921 pak o 1 600 % více než před válkou, v roce 1922 drahota začala klesati, i činil stavební náklad v roce 1922 jen 1000% více proti době předválečné, v roce 1923 jen o 800 %. Na této výši 700 – 800 % se stavební náklad nyní ustálil. Malé a přechodné odklony od této výše jsou jen místní a časové. Roku 1919 a 1920 byly státní podpory na stavby poskytovány jen obcím a stavebním družstvům. Roku 1920 a 1921 dostávali i jednotlivci státní podpory na své stavby až do výše 40 % rozpočteného nákladu. Podle zákona z roku 1921 dával stát těm, kdož chtěli stavěti, státní záruku za půjčku ke stavbě až do 80 %, dále slevu daní a poplatků až na 50 let. Zákon také zmocnil vládu k výpůjčce do jedné miliardy Kč pro účely stavební losovou výpůjčkou. Byly vydány losy k tomu účelu, ale až do polovice roku 1925 bylo jich však prodáno jen za 395 milionu Kč. Tyto státní losy vydané ve prospěch oživení stavebního podnikání se jmenují stavební losy a jmenovitá hodnota jejich jest 500 Kč. Vláda šla dokonce tak daleko, že poskytla podpory na stavby i majetným a hospodářsky silným na rodinné domky, ovšem menším procentem, jen aby se stavělo a zmenšila se nouze o byty. I nezaměstnanost se tím měla zmenšiti. Ale výsledky všech těchto vládních opatření byly jen slabé. Všeho všudy vystavěno bylo za státní záruky a příspěvků do polovice roku 1925 jen 3 240 domů nájemních s 30.643 byty a 21.019 rodinných domků s 23.761 byty. Jest to všecko málo. Nouze o byty trvá dále, třebas již není tak děsivá u nás. Spíše se ještě dostane byt v novostavbě, ovšem ten jest velmi drahý, činže v novostavbě odpovídá zdražení stavebních nákladů proti době předválečné až o 800 %. Požaduje se v Uhřiněvsi v některých novostavbách 1 000 Kč i více z jedné místnosti. Stalo se také zvykem, že majitel domu žádá činži za několik let hned předem najednou. A i na to nájemníci přistoupí někdy a skutečně zaplatí si nájemné několika roků napřed. Tak podivně utvářely se poměry bytové. Bude asi dlouho trvati, než budeme v takových poměrech zase jako před rokem 1914.
Nová vláda Československé republiky. Dne 15. listopadu 1925 provedeny byly volby do Národního shromáždění. Téhož dne podala vláda republiky žádost presidentovi republiky za propuštění z úřadu. President žádosti vyhověl, ale nařídil, aby do té doby, než bude utvořena nová vláda, zůstali dosavadní ministři v úřadech. Tvoření nové vlády trvalo plné tři týdny. Po třítýdenním vyjednávání mezi šesti politickými stranami československými byla ujednána dohoda o nové vládě. Ministři nové vlády jsou členy šesti politických stran
5
československých a to : republikánské, sociálnědemokratické, československých socialistů, lidové, národně demokratické a živnostenské, pouze dva ministři jsou ve vládě jako úředníci bez politické příslušnosti. President republiky jmenoval tuto novou vládu dne 9. prosince 1925. Členové její jsou : Antonín Švehla, statkář z Hostivaře, ministerský předseda (republikánská strana), dr. Otakar Srdínko, ministr školství a národní osvěty (republ. str.), dr. Karel Viškovský, ministr spravedlnosti (republ. str.), dr. Milan Hodža, ministr zemědělství (republ. str.), dr. Edvard Beneš, ministr věcí zahraničních (československý socialista), Jiří Stříbrný, ministr národní obrany (českosl. socialista), Alois Tučný, ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy (českosl. socialista), Rudolf Bechyně, ministr železnic (sociální demokrat), dr. Lev Winter, ministr sociální péče (sociální demokrat), dr. Dérer, ministr pro sjednocení zákonodárství a organisace správy (sociální demokrat), dr. František Nosek, ministr vnitra (lidová strana), monsignor Jan Šrámek, ministr pošt a telegrafů (lidová strana), dr. Josef Dolanský, ministr pro zásobování lidu (lidová strana), Rudolf Mlčoch, ministr veřejných prací (strana živnostenská), profesor dr. Karel Engliš, ministr financí (bez politické příslušnosti), dr. Josef Kállay, ministr pro Slovensko se sídlem v Bratislavě (vez politické příslušnosti). Výše jmenovaných šest politických stran československých utvořilo vládní většinu v Národním shromáždění o 159 hlasech proti 141 hlasu stran oposičních.
Památkový dům, číslo 380. V pamětní knize II. města Uhřiněvsi jest uvedeno, jak vznikla myšlenka vystavěti v Uhřiněvsi památkový dům a jest tam popsána slavnost položení základního kamene k tomu domu. Se stavbou památkového domu začato bylo v červnu r. 1924 a začátkem roku 1925 byl dům zhruba hotov. Dne 15. ledna 1925 začali se do domu stěhovati nájemníci. Dům stavěl architekt Zdeněk Pštros z prahy. Památkový dům vystavěn jest zcela střízlivým slohem, bez velkých okras. Památkový dům jest vystavěn na náměstí krále Jiřího z Poděbrad, blízko Husovy modlitebny. Průčelí má do náměstí proti státní silnici černokostelecké. Jest to jednopatrová budova. Ve střední části jest v poschodí památní síň zřízená pro památník odboje proti rakouské vládě habsburské. V této síni uschovány budou pro všecky příští doby všechny památky na ony doby, kdy jsme – národ československý – vedli odboj proti Rakousku. Na chodbě před památní síní jsou dvě desky se jmény padlých, zemřelých a nezvěstných vojínů z Uhříněvsi, obětí to světové války. Desky jsou zasazeny ve zdi, jedna nalevo, druhá napravo od vchodu do pamětní síně. Na deskách jest 58 jmen, z nich 41 padlých a 17 nezvěstných vojínů. Z padlých jsou 4 legionáři. Na deskách jsou tato jména : Legionáři : Antonín Assmann, Jiří Koliha, Antonín Lemberka, Jaroslav Růžička. Padlí a zemřelí : František Assmann, Ferdinand Balzar, Josef Bechyně, Václav Beneš, František Doskočil, František Dvořák, Josef Fabián, František Frk, Karel Grünhut, Josef Hauser, Jan Homolka, Jaroslav Hynek, Jan Chuchel, Jan Jandourek, Antonín Jíra, Jan Junek, Josef Kejval, Josef Kindl, Jan Komárek, Jan Křepelka, Josef Landa, Josef Mikota, Matěj Miňovský, Václav Novák, František Válek, Václav Novotný, Václav Ouřada, Josef Pardubský, Josef Podracký, František Pokorný, Julius Rosa, František Smolík, Jan Smolík, Josef Svoboda, Antonín Šída, František Špaček, František Vaško. Nezvěstní : Josef Čepelák, Bohumil Držka, Alfred Hůla, Karel Hůla, František Chuchel, Matěj Kodet, Antonín Moravec, Jan Pardubský, Vojtěch Sedláček, Vojtěch Šaffer, František Šnaiberk, Alois trojan, František Tröster, Antonín Vodička, Josef Voleský, Václav Výborný a František Vobecký. Obě křídla památkového domu, v přízemí i v poschodí, jsou obydlena nájemníky a sice osmi rodinami. Celkem jsou v domě tři byty o jedné světnici, čtyři byty o kuchyni a pokoji a jeden byt o kuchyni a dvou pokojích. Každý byt jest pod jedním uzavřením a má předsíň a spíž a záchod. Jen jeden byt a sice ten ve středu budovy v přízemí nemá předsíně a spíže. Ke každému bytu jest sklep a část půdy. Pro všecky jest společná prádelna. Mimo to obývá jedna rodina zatím pro přechodní dobu dvě sklepní místnosti. Celkem poskytuje památkový dům nyní 33 osobám přístřeší. Nájemníci platí obci toto nájemné : z bytu o jedné světnici 1 080 Kč, z bytu o kuchyni a pokoji 1 500 Kč, z bytu o kuchyni a dvou pokojích 2 580 Kč. Ve středu dne 28. října 1925 – v den svátku státního – slavnostně odhalila městská rada v Uhřiněvsi za spoluúčasti místních spolků, korporací a občanstva pamětní desky v památkovém domě. Desky ty zhotovila firma kamenická z Prahy. Pořad slavnosti odhalení pamětních desek byl tento : V devět hodin ráno sešli se účastníci slavnosti na dvoře „Obecního dvora“ č.p. 38. a před ním a seřadili se v průvod. Průvod šel městem na náměstí krále Jiřího z Poděbrad k památnému domu. Tam na prostranství před domem zahájil starosta města František Diviš slavnost vhodným proslovem, v němž uvedl důvody pro vystavění památného domu, pro zřízení pamětní síně a pro zhotovení dvou desek obětí války. Zdejší zpěvácký spolek „Hlahol“ s pěveckým odborem „Sokola“ v Uhřiněvsi zapěli potom „Slavnostní sbor“ od K. Bendla. Nato promluvil slavnostní řeč k odhalení desek a k otevření pamětní síně slavnostní řečník Antonín Novák, odborný učitel z Velkých Popovic, kapitán ruských legií. Řečník zdůraznil smysl památného dne 28. října, pak promluvil o washingtonské deklaraci a vyzdvihl světlou památku Mistra Jana Husa. Volal k následování skvělých vzorů našich dějin, zejména prvního presidenta T. G. Masaryka. Vyzval shromáždění ke svornosti za udržení samostatnosti našeho státu. Po jeho řeči zapěn byl sbor „Věno“ od B. Smetany. Nato odešli ti účastníci slavnosti, kteří předem poděleni byli čestnými vstupenkami, do památkového domu a shromáždili se v pamětní síni a na chodbě před ní, aby byli přítomni odhalení obou pamětních desek. Pěvecký sbor zapěl starou husitskou píseň „Kdož jste boží bojovníci“ a desky byly odhaleny. Kolem obou desek položili zástupci spolků a korporací a příbuzní padlých, zemřelých a nezvěstných kytice a věnce se stuhami, na nichž byly případné věnovací nápisy. Těmito květinovými dary byly obě desky plně obloženy. Pamětní síň i předsíň byly vkusně vyzdobeny. Na konec zapěl pěvecký sbor obě státní hymny, českou „Kde domov můj“, a slovenskou „Nad Tatrou sa blýská“.
6
Po skončené slavnosti dovoleno bylo i ostatnímu obecenstvu, aby vešli dovnitř a prohlédli si desky i pamětní síň. V této vystaveno bylo k veřejnému nahlédnutí 56 pamětních listů 56 obětí světové války. Tyto pamětní listy krásně napsal a vyzdobil akademický malíř Jindřich Bubeníček z Uhřiněvsi. Listy ty budou svázány v pamětní knihu. Stěny pamětní síně ozdobeny byly obrazy, představujícími výjevy z bojů za svobodu v létech 1914 – 1919. Na stěnách visely také čtyři pamětní listy padlých legionářů z Uhřiněvsi, podepsané presidentem republiky T.G. Masarykem. Pamětní síň zůstala otevřena celý den k volnému nahlédnutí.
Četnictvo v Uhřiněvsi. Až do roku 1873 nebylo v Uhřiněvsi četníků. Dne 1. srpna 1873 přeložena byla z Běchovic do Uhřiněvsi četnická stanice o třech mužích. Umístěna byla v Pitkovické ulici v čísle 92, v panském domě knížete Lichtensteina. Dohlédací obvod, přikázaný tehdy v roce 1873 četnické stanici v Uhřiněvsi, byl tento : Uhřiněves, Běchovice, Benice, Blatov, Dubeč, Dubeček, Čestlice, Hájek, Hole, Kateřinky, Koloděje, Královice, Křeslice, Horní a Dolní Měcholupy, Petrovice, Pitkovice, Pitkovičky, Průhonice, Rozkoš, Sibřina, Stupice, Újezd u Koloděj a Újezd u Průhonic. Roku 1889 zřízena byla v Běchovicích zase četnická stanice o třech mužích jako nová stanice. Od dohlédacího obvodu uhřiněveského odpadly tyto obce : Běchovice, Blatov, Dubeč, Duběček, Koloděje, Sibřina, Stupice, Újezd u Koloděj. Roku 1906 zřízeny v obvodu uhřiněveském dvě stanice a to jedna v Kolodějích a druhá v Průhonicích. Opě odpadly další obce od obvodu uhřiněveského : Hájek, Královice, Křenice, Čestlice, Hole, Kateřinky, Křeslice, Újezd u Průhonic, Rozkoš. Roku 1919 zřízena stanice četnická v Dolních Měcholupech. Od dohlédacího obvodu uhřiněveského odpadly obce Dolní a Horní Měcholupy a Petrovice. Roku 1921 sesílena byla četnická stanice v Uhřiněvsi na čtyři muže. Dnem 1 ledna 1923 odloučena zdejší stanice od okresní politické správy v Žižkově a přidělena nově zřízenému úřadu politickému (eksposituře) v Říčanech. Tato ekspositura proměněna byla dnem 1. ledna 1925 v okresní politickou správu. Nyní, tj. o vánocích roku 1925, jest dohlédací obvod uhříněveský tento : Uhřiněves, Královice, Nedvězí, Kolovraty, Tehovičky, Lipany, Benice, Pitkovice a pitkovičky. Velitelem četnické stanice jest nyní vrchní četnický strážmistr Josef Čermák, zástupcem velitele jest strážmistr Josef Hásek, dále jsou zde ještě strážmistři František Mareš a Josef Chmel. Agenda jednacího protokolu čítá za rok 1925 celkem 3 000 čísel. V roce 1925 vykazuje četnická stanice v Uhřiněvsi : 8 zatčení pro zločin krádeže a zpronevěření, 26 oznámení pro tento zločin (v tom jest jedno vloupání), 1 zatčení pro přestupek krádeže, 35 oznámení pro tento přestupek, 3 zatčení pro veřejné násilí, 5 oznámení pro veřejné násilí, 7 případů zločinů vykázaných podvodů, 4 zločiny těžkého poškození na těle, 6 sebevražd a to 1 utopením, 5 oběšením. Četnická stanice umístěna jest nyní v „Obecním domě“, má tři místnosti : 1 kuchyň a 2 kanceláře. Z těchto místností platí stanice ročně 1 500 Kč nájemného obci uhřiněveské. Po skončení světové války rozmnoženo bylo četnictvo v našem státě a ta jak počet osob tak i počet stanic, neboť ve válce rozmohla se zločinnost měrou nebývalou.
Nové domy v Uhřiněvsi. V roce 1924 vystavěny byly v Uhřiněvsi tyto nové domy : Číslo 379, v Benické ulici, rodinný domek, vystavěl si jej František Pešaut, železniční úředník, Číslo 380, památkový dům Číslo 381, na rohu Husovy a Štefanikovy ulice proti nádraží, vystavěl si jej inženýr Karel Husar z Českého Brodu. Jest to villa o jednom poschodí. Číslo 382, rodinný domek v Temlářské ulici, vystavěl si jej František Zídek, pekař. Číslo 383, rodinný domek v Temlářské ulici, vystavěl si jej Václav Kryštof, zedník. Číslo 384, rodinný domek v Temlářské ulici, vystavěl si jej František Kaucký, zámečník. Číslo 385, jsou to šatny na hříšti u „Obory“, které vystavěl sportovní klub „Čechie“. Číslo 386, továrna na toiletní mýdla v Jezerách při silnici petrovické proti nádraží, vystavěná inženýrem Karlem Freudem na bývalém obecním poli (parcela 338). Číslo 387, rodinný domek v Jezerách, vystavěl jej Antonín Chlupatý, zedník. Číslo 388, rodinný domek v Jezerách, vystavěla jej Kateřina Petrová, domek jest dřevěný. Číslo 389, rodinný domek v Jezerách, vystavěl jej Josef Junek, železniční zřízenec. Číslo 390, rodinný domek v Jezerách, vystavěl jej Antonín Jahelka, zedník. Číslo 391, rodinný domek v Jezerách, vystavěl jej Václav Kvapil, dělník. Číslo 392, rodinný domek v Jezerách, vystavěla jej Jana Svatošová, manželka železn. zřízence. Číslo 393, rodinný domek v Jezerách, vystavěl jej František Lacina, obuvnický dělník. Číslo 394, rodinný domek v Jezerách, vystavěla jej Božena Holíková, soukromnice. Číslo 395, rodinný domek v Jezerách, vystavěl jej Antonín Šťastný. Číslo 396, rodinný domek v Jezerách, vystavěl jej Antonín Kavka, železniční zřízenec. Číslo 397, rodinný dům jednopatrový s podkrovním bytem a dílnou na cementové zboží v přízemí, v Riegrově ulici proti nádraží, vystavěl jej Anton. Kalous, obchodník uhlím. Číslo 398, rodinný domek na náměstí krále Jiřího z Poděbrad, vystavěl jej František Tranta, obuvník. Číslo 399, rodinný domek na náměstí krále Jiřího z Poděbrad, vystavěl jej Ferdinand Herdegen, úředník. Číslo 400, rodinný domek v Kolovratské ulici, vystavěl jej Jan Košťál, dělník. Číslo 401, rodinný domek při náměstí krále Jiřího z Poděbrad, vystavěl jej Antonín Šafra, dělník.
7
Číslo 402, rodinný domek při výše jmenovaném náměstí, vystavěl jej Jar. Kopecký, dělník.
Politické události. Koalice šesti politických stran českých rozpadla se v polovici března 1926. Největší příčina rozchodu koaličních stran sněmovních byl požadavek zemědělských poslanců, aby zavedena byla u nás cla na cizí obilí a dobytek. Proti tomu postavili se zejména zástupci dělnických stran, sociální demokrati. Ale příčin rozporů bylo více. Dosavadní vláda Švehlova podala 18. března 1926 žádost za sproštění z úřadu. Pan president republiky žádosti vyhověl, ještě téhož dne propustil ministerstvo Švehlovo a jmenoval novou vládu. Nová vláda jest ministerstvo úřednické. Kromě ministerstva zahraničních záležitostí jsou všichni její členové úředníci. Pouze ministr dr. Edvard Beneš jest poslancem. Vláda jest sestavena takto : Předsedou vlády a zároveň ministr vnitra jest dosavadní president správy politické na Moravě, Černý, Ministrem věcí zahraničních poslanec, dr. Edvard Beneš, ministrem financí, prof. dr. Karel Engliš, ministrem školství, prof. dr. Jan Krčmář, ministrem spravedlnosti a pro zásobování lid, president vrchního soudu zemského, dr. Jiří Hausmann, ministrem průmyslu, obchodu a živností, odborný přednosta, dr. František Peroutka, ministrem železnic, dosavadní ministerský rada, dr, Jan Říha, ministrem veřejných prací, odborný přednosta, inženýr V8clav Roubík, ministrem pro sjednocení zákonodárství, župan, dr. Juraj Slávik, ministrem národní obrany, náčelník hlavního štábu, generál Jan Syrový, ministrem sociální péče a zároveň správcem ministerstva zdravotnictví, odborový přednosta, dr. Josef Schieszl, ministrem pošt, generální ředitel pošt, dr. Maxmilián Fatka, ministrem pro záležitosti Slovenska, dr. Jozef Kállay.
Slavnost politické organisace sociální demokracie a Dělnické tělocvičné jednoty v Uhřiněvsi. Politická organisace sociálně demokratická v Uhřiněvsi pořádala v upomínku dvacetiletého trvání svého a s ní také zároveň Dělnická tělocvičná jednota pořádala v upomínku patnáctiletého trvání svého jubilejní slavnost ve dnech 22. a 23. května 1926. V sobotu 22. května 1926 konána byla v sále Obecního domu v 8 hodin hodin večer slavnostní akademii. Při ní učinkoval pěvecký sbor „Union“ z Prahy. – Členky D.T.J. provedly : Rytmický rej cikánek a dorostenky : Rej bludiček. Recitovány básně. - Vstupné bylo : I. místo 5 Kč, II. místo 4 Kč, k stání 3 Kč. V neděli 23. května, ráno v 6 hodin byl budiček. Hudba páně Červenkova procházela ulicemi a hlučně vyhrávala. V půl deváté bylo přivítání hostů na nádraží a hudba odvedla je do hostince Obecního domu, kde v půl desáté byly slavnostní valné hromady obou korporací. Současně konány od půl desáté na hříšti S.K.Čechie za oborou lehkoatletické závod D.T.J. Odpoledne byl ve dvě hodiny průvod z hříště do Obecního domu, kde v zahradě byl koncert úplné Červenkovy kapely. Vstupné bylo 3 Kč. Večer byl taneční vínek v sále. Vstupné bylo 5 Kč 60 h.
Československá obec střelecká jednota v Uhřiněvsi Konala se v neděli dne 6. června 1926 slavnost rozvinutí praporu v upomínku 15 tiletého trvání jednoty. Pořad slavnosti byl tento : Ráno v šest hodin byl proveden hudbou zdejší p. Červenky „budiček“. Od 8 do 9 hodin dopoledne bylo na nádraží vítání hostů. V deset hodin byl průvod na Masarykovo náměstí ze spolkové místnosti Vávrova hostince v Benické ulici. Na náměstí promluvil ke shromážděnému lidu spisovatel J. Kejdana. Vykonán akt rozvinutí praporu spolkového a složen slib na prapor. Tento nový spolkový prapor zhotoven byl v Deylově ústavu slepých v Praze a stál 4 000 Kč. Žerď k praporu stála 150 Kč, sokol na konci jejím 350 Kč. Matka praporu p. Marie Sedláčková darovala spolku 1 000 Kč a obě kmotry praporu paní Rathouská a Štýbrová po 500 Kč. Armádní správa poslala ke slavnosti aeroplán, který lítal půl hodiny nad městem Uřiněvsí a shodil na náměstí věnec. Po slavnosti na náměstí vykonán byl průvod na místní hřbitov k pietní vzpomínce na zemřelé bratry jednoty. Ve dvanáct hodin byla slavnostní valná hromada ve spolkové místnosti u Vávrů. Potom odpoledne ve dvě hodiny začal na zahradě Vávrova hostince koncert, spojený s tancem v sále zahradním. Vstupné do zahrady bylo 3 Kč 60 a do sálu 4 Kč 80 h.
Zastávka Horní Měcholupy. Dnem 15. května 1926 zřízena byla blíže Uhřiněvsi u mostu u Horních Měcholup železniční zastávka, v níž zastavují od toho dne některé osobní vlaky. Zastávka je důležitá pro okolní blízké vesnice.
Prudká bouře krupobitím snesla se náhle nad naším městem v pátek dne 3. září o třetí hodině odpoledne. Po velice parných dnech, jakých nebylo ani v létě letos, přihnala se rychle nad Uhřiněves od severozápadu bouře, která sice netrvala dlouho, ale byla neobyčejně prudká. Skoro při každém blesku někde v městě nebo okolí uhodilo. Rány hromové byly velice silné. V samém městě Uhřiněvsi uhodilo na šesti místech. Tak udeřil blesk do komínu domu č.p. 168., naležejícího p. Marii Bambasové a do domu č.p. 77. v Petrovické ulici, náležejícího občanské záložně „Včela“, ale nezpůsobil větší škody. Jinde rozrazil blesk strom na jiných třech místech udeřil bez poškození. V blízké vsi Benicích uhodil blesk při krupobití do stavení č.p. 15. a zapálil je. Také v blízkých Kolovratech v tutéž chvíli uhodil hrom do hostince p. Jaroslava Boudy a zapálil jej.
Obora v Uhřiněvsi, patřící Školnímu závodu a dříve majetek knížete Lichtensteina, byla dříve – až do roku 1924 – přístupna v západní své části širšímu obecenstvu k procházkám po vykázaných cestách. Obora jest velice krásná a leží celá v těsném sousedství města, na jeho severní straně. Do obory býval přístup a obyvatelé města Uhřiněvsi rádi použili vhodné procházky po cestách v oboře. Ale protože mnozí lidé zneužili dovolení vstupu do obory, chodili i mimo cesty a kazili rostlinstvo v oboře, zakázalo ředitelství Školního závodu přístup do obory a ohradilo oboru ostnatým drátem. I jest litovati, že nesmíme již do obory, projíti se po jejích cestách a osvěžiti se po denních trampotách.
8
Automobily se staly pravou trýzní pro obyvatelstvo města Uhřiněvsi. V Nynější době automobilová doprava silniční velmi se rozmohla. Obyvatelé Pražské třídy trpí tím nejvíce, neboť touto nejživější naší ulicí projede nejvíce automobilů, osobních i nákladních, z Prahy i do Prahy. Ačkoliv jest ulice dlážděna, přece jen za doby sucha zvíří automobily mraky prachu. Jest nepochybno, že zdravotní stav občanstva a zvláště dětí trpí tím velice. Okna v příbytcích při této ulici není otevříti pro létající prach, leda po dešti. Obec z příčiny nedostatku peněz nemůže tomuto zlu odpomoci. Častým otřásáním ulice těžkými nákladními auty trpí mnoho i stavení při Pražské třídě. Pro auta jest sice na kraji města veliká tabule postavena s výzvou, aby se jezdilo městem pomalu, ale příkazu toho se téměř nedbá. Nejhorší svízel jest v sobotu odpoledne a zvláště v neděli a ve svátek, kdy veliký počet výletních automobilů projede městem z Prahy do posázavských lesů a zase zpět. Někteří pak cestující přímo hříšně rychle jedou, aniž by toho dbali, že za nimi oblaky prachu se zvedají a že trpící tím lid nelibě to nese. Městští strážníci pak si stěžují, že tomu nešvaru nemohou nijak odpomoci, neboť na udání rychlé jízdy následuje buď prý pokuta nepatrná nebo žádná Postižené obecenstvo trpce si stěžuje a proklíná zbytečně rychlou jízdu tohoto moderního dopravního prostředku. Za městem po státní silnici jíti, zvláště tak ve svátek, to už ovšem jest utrpením. Silnice v době sucha zahalena jest skoro stále mrakem prachu a kdo nutně nemusí po ní jíti, raději se jí daleko vyhne. Každou chvíli slyšíme o nějakém neštěstí, zaviněném rychlou neopatrnou jízdou automobilem.
Pouliční stánky. V poslední době zřízeno bylo v městě našem podle pražského vzoru několik pouličních stánků. Ve stáncích těch prodávají buď tabákové výrobky a noviny, jako u nádraží, u cukrovaru a v Benické ulici proti škole obecné, nebo různé požívatiny, jako proti nádraží a u mostu.
Naše nynější peníze roku 1926. Dlouho trvající světovou válkou byla rozvrácena měna bývalé říše rakousko-uherské. Československá republika jakožto stát nástupnický přejal po neblahé rakouské monarchii také její znehodnocené peníze. Byly to peníze jednak papírové, jednak z bezcenných kovů. Drobné peníze dvacetihaléře a dvouhaléře byly železné. Na území našeho státu československého po skončení války obíhalo rakouských bankovek za 12 miliard. Mezi naším lidem bylo tehdy dost peněz. Ale málokdo si jich tehda vážil, byly velmi znehodnoceny, nebylo k nim žádné lásky a lid je utrácel často hříšně lehkomyslně. I děti naučily se míti dost peněz a utráceti prazbytečně. Marně napomínali někteří rozvážní a prozíraví lidé k šetrnosti, ke spoření, k omezování nákupů na nutnou jen míru, k omezování zábav s výstrahou, že později bude peněz potřebí a nebude se jich dostávat. Dnes po sedmi letech vidíme, jak velikou pravdu měli tito národohospodáři a jak správně předvídali dnešní peněžní tíseň. Kdyby dnes ty korunky, tehdy tak lehkomyslně a zbytečně rozházené, tu byly ! Jak mnohý z nás by je rád přijal, aby si polepšil v dnešní nesnadné své hospodářské situaci. Prožíváme právě velkou průmyslovou krisi. Výroba se omezuje, závody propouštějí zaměstnance, nezaměstnanosti přibývá, vlna drahoty spíše stoupá než by klesala, mzdy se snižují, jak by bylo potřebí těch zbytečně tehdy utracených peněz. První starostí a nejdůležitější prvního Československého ministra financí dra Aloise Rašína bylo osamostatniti také naši měnu. Tento veliký a choulostivý úkol proveden byl koncem zimy roku 1919 tím, že okolkovány byly bankovky československým kolkem. Brzy potom tištěny byly naše vlastní československé bankovky a bývalé rakouské okolkované byly vyměňovány za nové a zanedlouho zmizely. Postupem doby staženy byli i kovové rakouské peníze a nahraženy kovovými československými. Železné dvacetihaléře byly prohlášeny náhle neplatnými a byly vyměňovány do ustanovené doby jen poloviční hodnotě, za desetihaléře. Dnes máme papírové peníze tyto : pětikoruny, desetikoruny, dvacetikoruny, padesátikoruny, stokoruny, pětisetkoruny, tisícikoruny a pětitisícikoruny. Papírové koruny byly již staženy z oběhu a nahraženy kovovými. Papírové pětikoruny se právě letos stahují a nahražují kovovými. Kovové peníze máme : dvouhaléře, pětihaléře, desetihaléře, dvacetihaléře, padesátihaléře, koruny, pětikoruny a potom zlaté dukáty (= 90 Kč). Těchto zlatých dukátů však nikde v oběhu neuvidíme, kdo nějaký vlastní, má jej asi schovaný.
Radio. Od 1. července 1925 vydávají poštovní úřady koncesní listiny na zřízení přijímací stanice radiotelefonické. Protože bylo tímto způsobem usnadněno zařizování stanic v domácnostech a mimo to byl poplatek za užívání stanice – státu placený – od 1. dubna 1926 snížen na měsíčních 10 Kč, roste počet stanic radiových ve městě našem velmi rychle. Jest u nás v Uhřiněvsi letos stanic radiotelegrafických. Jdeme-li po ulicích a kolem zahrad, vidíme mnoho postavených anten. Jest již málo domů, kde by radia neměli. Lidé baví se ve volných chvílích posloucháním rozhlasu.
Veřejný a společenský život v Uhřiněvsi roku 1926. Čas plyne nám celkem klidně nyní v pilné práci. Nastalo uklidnění mezi národy, zlepšily se v posledních letech 1924 až 1925 i hospodářské poměry u nás. Klidný vývoj přerušen jest letos průmyslovou krisí. Průmyslové závody, nemají odbytu na své výrobky jako v letech minulých, jsou nuceny omezovati výrobu. Zejména v kovodělných závodech jest méně práce. Někde pracují jen 43, 35 nebo 24 hodin týdně. Mnozí zaměstnanci jsou propouštěni z práce. Málokdo z nich pak může najíti stejnorodou práci v jiném průmyslovém podniku. Většinou zůstávají bez zaměstnání. Byl sice udělán zákon o podpoře v nezaměstnanosti, ale státní podpora nemůže zdaleka nahraditi ušlý dřívější výdělek. V Uhřiněvsi žije mnoho dělnictva, kteří pracuje v továrnách postižených nynější krisí. Více zdejších pracovníků zasaženo jest současno nezaměstnaností. Jsou to hlavně lidé v pražských závodech pracující, neboť zejména v Praze průmyslová stagnace jest největší. Přibývá denně dělníků a dělnic, propuštěných z práce, marně hledajících nové práce v zprostředkovatelnách práce. Vůbec poklesly značně výdělky. I obchodnictvo naše a živnostníci stěžují si na to, že je méně obchodů a práce proti roku minulému. Mzdy se snižují. Je-li propuštění zaměstnanec přijat zase do práce, stává se to obyčejně za horších pro něho platebních podmínek, musí se spokojiti s menší mzdou. Nezaměstnanost a bytová nouze jsou dvě největší zla nynější doby. Ačkoliv se už nyní v Uhřiněvsi hodně nových domů postavilo a stále se staví, jest zde stále ještě nedostatek bytů. A to hlavně proto, že ti, co tu v městě staví, jsou namnoze cizinci sem přistěhovalí a potom, že každý skoro – až na malé výjimky – staví si je pro svou rodinu domek a
9
činžovní domy se tu nestaví. Jest velmi nesnadno získati byt, zvláště o více místnostech, ve straších předválečných domech. Staří nájemníci z doby válečné a předválečné jsou pod ochrannou zákona bytového a jsou ochráněni jak proti výpovědi z bytu tak i proti většímu zvyšování nájemného. Ale nájemníci v nových domech nemají této ochrany zákona. Majitelé nových domů mají právo výpovědi z bytu i právo žádati jakoukoliv činži. V Uhřiněvsi se již platí nyní – na podzim r. 1926 – z jedné místnosti až 1 500 Kč, z bytu o kuchyni a dvou pokojích 4 000 Kč i více a třeba na více roků hned předem. Mnozí tu u nás v Uhřiněvsi staví rodinný dům jen s malým kapitálem a zůstanou na stavení hodně dlužni. Vystaví byt, obyčejně jen menší, i pro nájemníka a chtějí, aby nájemník velikou činží na více roků napřed zaplacenou pomohl tak dluh spláceti. Ačkoliv hospodářské poměry jsou nyní neutěšené a jest slyšeti se všech stran si stýskati buď na nezaměstnanost nebo špatné obchody nebo malé výdělky, přece pořádají různé spolky zdejší a společnosti bez ohledu ne trudné často životní poměry nynější různé radovánky, plesy, taneční zábavy, jichž nákladné výdaje musí se uhraditi vysokým vstupným. Do zábav těch zve se po domech a nabízejí se lístky vstupenky, někdy způsobem až nevhodným. Jest příliš těch zábav všelijakých v době, kdy výdělku spíše ubývá. Velký počet lidí z Uhřiněvsi jezdí denně za povoláním svým do Prahy. Jezdí tam ve školním roce mnoho studentů a studentek do všelijakých vyšších škol, do gymnasií, reálek, obchodních a průmyslových škol, na vysoké školy a podobně. Mnoho dělnictva jest zaměstnáno v pražských závodech. Četní úředníci a zřízenci, v Praze zaměstnaní, bydlí zde v Uhřiněvsi a dojíždějí denně do Prahy. Také mnoho děvčat a žen z našeho města každodenně jede do Prahy za prací svou. Z těchto všech jmenovaných nejvíce odjíždí z Uhříněvsi ráno v 6 hodin 49 minut a vrací se večer v 6 hodin 2 minuty. Vlakové spojení do Prahy jest dost dobré. Na uhřiněveském nádraží zastavují jen osobní a nákladní vlaky a to ještě ne všecky. Rychlovlaky zde nezastavují. Do Prahy odjíždějí ze zdejšího nádraží jedenáct vlaků denně a z Prahy k nám dvanáct vlaků. Kromě toho v sobotu a v neděli a ve svátek v létě jezdí více zvláštních nepravidelných vlaků. Počet těch, kdo do Prahy za svým zaměstnáním jezdí, v Uhřiněvsi rok od roku vzrůstá. Přichází k nám mnoho cizích lidí, kteří se tu chtějí trvale usaditi, aby měli výhodné blízké vlakové spojení do Prahy, kde jsou nějak zaměstnáni. Tito cizinci způsobují, že u nás jest a bude stále nedostatek bytů. Mnozí z těchto cizích lidí zakupují tu stavební místa a staví si u nás rodinné domky. Proto stouply zde stavební pozemky v tomto roce na výši nebývalou. Žádá se za 1 sáh stavební parcely 45 Kč i více a v okolí nádraží už 120 Kč. Mezi cizinci k nám přišlými jest i mnoho Rusů, státních příslušníků republiky ruské. Jsou to uprchlíci z Ruska. Prchli odtamtud hlavně z příčin politických. Jsou mezi nimi četní bývalý vojáci a důstojníci, kteří bojovali proti nynějším vládcům ruským v občanské válce a když utrpěli porážku, museli prchnouti do ciziny. Většina z našich Rusů v Uhřiněvsi pouze bydlí a jezdí za zaměstnáním do Prahy. Zvláštní zjev jest pozorovati v nynější době poválečné přepych v modě a ve všech vrstvách společenských. Ženy nosí krátce přistřižené vlasy, jmenují to „mikado“. Již jen po řídku uvidíme dívku nebo ženu s dlouhými krásnými vlasy. Jen starší ženy, a už ani ty všechny ne, nosí ještě dlouhý vlas zapletený v cop. Ještě před dvěma roky mikado jsme viděli jen u mladých dívek, později došlo obliby i u starších a letos nosí krátké vlasy už i naše mladé paní. Vypadá taková moderní hlava ženská s krátce ostřihanými vlasy právě jako mužská, neboť moderní muži chodí s docela vyholeným obličejem. Jen zase u starších mužů možno ještě spatřiti vous, aspoň na horním rtu a krátce přistřižený, plnovous, na bradě lících jest zjevem nyní velmi řídkým. Běžná moda jest žádný cop, žádné vousy. Holiči a střihači vlasů mají práce dost. Ženské šaty šijí se nyní docela volné, těla nijak nestahují. Šněrovačky zmizely. Dívka nebo žena není utažena v šatech, může volně dýchat a volně se pohybovat. Ani kolem krku nestahuje šat těla, jest zcela volný. U letních šatů jsou rukávy velmi krátké a volné. Šaty se šijí krátké, u děvčátek ke kolenům jen, u starších dívek pod kolena a u paní do půl lýtek, u starších ke kotníkům. Na nohou nosí naše ženy a dívky hlavně polobotky. Ve veliké oblibě „prolamované“ punčochy, tj. velmi tenké, průsvitné punčochy v barvách světlých, barvě kůže nohou podobných. Říkají jim „tělové“ punčochy. I vypadá někdy žena v takových tělových punčochách jako na boso obuta, bez punčoch. Klobouky dámské jsou teď malé, kdo má mikado, klobouku mnoho nepoužívá. Jsme někdy v chladných zimních dnech svědky zvláštního zjevu, že naše modní dámy halí se do kožešin, ale při tom chodí s obnaženým hrdlem a vystřihem na prsou a s prolamovanými punčochami v polobotkách. Taková jest nyní moda. Oblek mužský se vyznačuje hlavně kratším, přilehavým kabátem a kalhotami se širšími a kratšími nohavicemi, jen ke kotníkům u starších, u mladých pánů nad kotníky. Mládež mužská nosí, zvláště v létě, polobotky barvy hnědé, a v nich hedvábné barevné ponožky, které jsou pod krátkými kalhotami dobře viděti. Nyní i mnozí starší muži takto se strojí. Velmi se ujala u mužů moda choditi v letní době bez pokrývky hlavy. Přestává se nositi deštník a místo něho se bere za nejistého nebo deštivého počasí gumový plášť z impregnované nepromokavé látky, který zároveň zastane službu svrchníku. Hnědá obuv těší se teď větší oblibě než černá. Moda špičatých bot, která ovládala v posledních dvou letech, ustupuje letos zase modě bez špiček. Při tanečních zábavách a plesích tančí se teď moderní tance. Dávají jim různá jména, jako shimmy, charleston, florida a každý z nich se tančí jiným způsobem. Naše nynější mládež dává přednost těmto novým a cizím tancům před starým valčíkem, polkou, mazurkou a národními tanci. Jsou mnozí, kteří odsuzují tyto tance jako nevkusné a i dokonce nemravné, jiní zase pro ne horlí, učí se jim a dávají jim přednost. Každá nová věc má přátele i nepřátele. Příznačným zjevem nynější doby jest silnější pěstování sportů různých druhů, zejména kopané, tenisu, běhu, zápolení, cyklistiky. Zvláště mládež holduje sportům. Školní mládeži zakázaly školní úřady účast na kopané z toho důvodu, že tím mládež sesuroví. Od července 1926 jest v platnosti zákon o zemědělských clech. Zemědělci si stěžovali, že obilí a dobytek jest laciný, kdežto stroje a umělá hnojiva jsou drahé, že prodávají lacino a nakupovati musí draho, daně a poplatky že jsou vysoké a za hospodářské výrobky že se málo utrží. Přes veliký odpor jiných vrstev společenských, zvláště dělnictva, utvořen byl zákon o clech, který má omeziti dovoz cizozemského obilí a dobytka do naší republiky a má přispěti k zvýšení cen potravin u nás. Obilí již jest dražší i mouka. Například mouka pšeničná 0, která byla až do léta za 3 Kč 80 h za 1 kg, jest nyní na podzim za 4 Kč 40 h. Dnem 1. července 1926 vstoupil v platnost zákon o starobním a invalidním pojištění. Ale proti zákonu tomu slyšíme z mnohých stran mluviti, že jak zaměstnanec, tak i zaměstnavatel musí mnoho dle zákona platiti. A mnozí zaměstnavatelé dokonce propouštějí část svých zaměstnanců, aby nemusili za ně tolik na to pojištění platiti. Se zákonem o starobní pojištění dělnickém nabyly platnosti i zákony o pojištění osob samostatně hospodařících a o placené dovolené zaměstnanců v soukromých podnicích, v obchodech a živnostech.
10
Pro státní a veřejné zaměstnance nabyl 1. srpna 1926 platnosti zákon o pojištění pro případ nemoci v rodině těchto zaměstnanců. Zákon z roku 1925 zrušil slavení některých svátků u nás a naopak zavedl některé dni sváteční. Dosavadní sváteční dni : Hromnice 2. února, Mariánské svátky 25. března, 15. srpna a 8. září a svátek Jana Nepomuckého a pondělí velikonoční a svatodušní byly zákonem prohlášeny za všední pracovní dni. Zato dni 5. a 6. července, tj. den památky Cyrila a Metoděje a den památky Mistra Jana Husa prohlášeny byly zákonem za dni sváteční, za dni památné. Den 1. května prohlášen svátkem práce a den 28. října za státní svátek osvobození.
Které nové domy přibyly v Uhřiněvsi V roce 1925 byly v Uhřiněvsi vystavěny tyto nové domy : Číslo 403, v Jezerách při petrovické silnici, na bývalém obecním poli č. k. 338/3, rodinný domek, vystavěl jej František Málek. Číslo 404, v Jezerách, parcelní číslo katastrální 338/3, rodinný domek, vystavěl jej Bohumil Vodrážka. Číslo 405, rodinný domek v Jezerách, č.k. 338/3, byl vystavěn Bohumilem Kovářem. Číslo 406, rodinný domek v Jezerách, č.k. 338/3, byl vystavěn Antonínem Holým. Číslo 407, rodinný domek v Jezerách, č.k. 338/3, vystavěl jej Václav Babka. Číslo 408, rodinný domek v Jezerách, č.k. 338/3, vystavěl jej Josef Tesařík. Číslo 409, rodinný domek v Jezerách, č.k. 338/3, vystavěl jej Josef Drška. Číslo 410, rodinný domek v Jezerách, č.k. 338/3, vystavěl jej Karel Brdička. Číslo 411, rodinný domek v Jezerách, č.k. 338/15, vystavěl jej František Zeman. Číslo 412, rodinný domek v Jezerách, č.k. 338/16, vystavěl jej František Dvořák. Číslo 413, rodinný domek v Jezerách, č.k. 338/16, vystavěl jej Josef Jaroš. Číslo 414 a další byla vystavěna již v roce 1926. V roce 1926 byly vystavěny tyto domy : Číslo 414, rodinný domek v Jeronýmově ulici č.k. 43/8, vystavěl jej Josef Jarolím. Číslo 415, rodinný domek v Jezerách č.k., vystavěl jej Josef Frk. Číslo 416, rodinný domek v Kramářově ulici č.k. 360/39, vystavěla jej Marie Šandová. Číslo 417, rodinný domek v Jezerách č.k. 360/72, vystavěl jej Karel Hemr. Číslo 418, rodinný domek v Jezerách č.k. 360/72, vystavěl jej Josef Hemr. Číslo 419, rodinný domek na náměstí krále Jiřího z Poděbrad, č.k. 360/5, vystavěl jej Josef Novák. Číslo 420, rodinný dům v Pražské ulici, č.k. 242, byl vystavěn Ferdinandem Bubeníčkem. Číslo 421, rodinný dům v Husově ulici, č.k. 360/52, vystavěla jej Vlasta Chládková. Číslo 422, rodinný domek v Legionářské ulici, č.k. 360/48, vystavěl jej Jan Němec. Číslo 423, rodinný domek v Legionářské ulici, č.k. 360/49, vystavěl jej Václav Hynek. Číslo 430, rodinný domek v Jezerách, č.k. 360/63, vystavěla jej Marie Brunerová. Číslo 431, rodinný domek v Jezerách, č.k. 360/59, vystavěl jej František Novák. Číslo 432, rodinný domek v Jezerách, vystavěl jej Ferdinand Šešina.
Opis úřední vyhlášky z roku 1926. Za kterou cenu a za jakých podmínek prodávala obec naše stavební místa, jest viděti z opisu vyhlášky městského úřadu v Uhřiěvsi z 20. září 1926. Vyhláška zní : Městský úřad v Uhřiněvsi. Č.j. 2772/26. Věc : František Šíla Dne 20. září 1926. Odprodej stavební parcely. Vyhláška. K žádosti pana Františka Šíly z Dubečka usneslo se obecní zastupitelstvo zdejšího města ve své schůzi dne 18. září 1926 konané, aby dle navrhu městské rady jmenovanému odprodána byla z obecních pozemků p.p.č.k. 360/38 v Uhřiněvsi ve výměře 569 čtvr.metrů čili 158,19 čtvr. Sáhů za účelem postavení rodinného domu za těchto podmínek: 1.) Že zaplatí 3.691.10 Kč co trhovou cenu, 1 čtvr. Sáh za 23,33 Kč čítajíc, 1.845,55 Kč co zvláštní komunikační a kanalisační příplatek, za 1 čtvr. Sáh 11,67 Kč čítajíc a že smlouvou jménem svým a svých právních nástupců vyhradí obci právo provésti kanalisaci a komunikaci dle uznání obce postupně v místech nejpotřebnějších, takže zaplacení onoho zvláštního příplatku nevzniká jmenovanému ani jeho právním nástupcům právo požadovati zřízení kanalisace a komunikace ihned po vystavění domu před koupenou parcelou. 2.) Že zaplatí ze svého veškeré poplatky s prodejem této parcely spojené, tedy i dávky z přírůstku hodnoty z nemovitosti, bude-li jaká vyměřena, jakož že i nahradí obci příplatek na zhotovení rozdělovacího plánu, takže obci prodejem parcely nesmějí vzejíti žádné výlohy. 3.) Že podrobí se i ostatním podmínkám stanoveným zastupitelstvem, totiž, že jest povinen se stavbou do 1 roku započíti a dvou let ji dokončiti, že nesmí nezastavěnou parcelu prodati a v tom případě, že tyto podmínky nebyly dodrženy, přechází pozemek proti vrácení trhové ceny a příplatků opět do vlastnictví obce, přičemž knihovní převod i s poplatky těmito i předcházejícími provedl by se na útraty jmenovaného, jakož že i ničeho nebude namítati proti tomu, kdyby v okolí byl zbudován průmyslový podnik. 4.) Že zaplatí kromě toho 2 Kč za každý 1 čtvr. Sáh čili 316,38 Kč celkem, co zvláštní příplatek na úhradu nákladu spojeného se zřízením podjezdu, který obec projektuje z nynějšího propustku pod tělesem dráhy a kterého v případě, že by se podjezd neuskutečnil, použije obec k úhradě zvýšeného nákladu na komunikaci a kanalisaci v této části města. Usnesení toto uvádí se ve všeobecnou známost s tím, že každý volič nebo poplatník v obci má právo odvolati se z tohoto usnesení během 14 dnů prostřednictvím zdejšího úřadu k okresní správní komisi v Říčanech. Starosta města : F. Diviš v.r.
11
Změny na radnici Dnem 31. března 1926 přestal úřadovati na zdejší radnici dosavadní městský tajemník Karel Prchlík a odešel na nové své působiště do Hlinska. Po něm jest od 1. dubna 1926 vedoucím úředníkem Jaroslav Otta, dosavadní manipulační úředník na zdejší radnici. Novým manipulačním úředníkem obecním jmenován byl od 1. dubna 1926 Jaroslav Keller, syn přednosty nádraží v Uhřiněvsi. Jako výpomocná kancelářská síla ustanovena byla při městském úřadě Anna Frková, vdova po padlém ve válce vojínovi zdejším, taktéž od 1. dubna 1926. Budova radniční opravena byla v létě letošním (1926), střecha z části vyspravena, v části přední pokryta novými taškami, zdi též vyspraveny a omítnuty a okapní trouby opraveny. Průčelí radnice, do náměstí obrácené, natřeno dvěma barvami, mdle červenou a okrovou. Nad vchodem do radnice umístěn byl znak města Uhřiněvsi, kterýžto znak vymaloval v roce 1916 zdejší akademický malíř Jindřich Bubeníček, rodák uhřiněveský. Oprava radniční budovy stála 13.000 Kč a provedl ji zdejší zednický mistr Kar. Rathouský.
Duchovenstvo v Uhřiněvsi V roce 1913 rozbourána byla stará fara uhřiněveská a na jejím místě vystavěna byla nová budova děkanská. Než byla nová budova vystavěna, zůstával zatím děkan zdejší František Kahoun v domě starosty města Antonína Semanského a oba kaplani Fnecl a Špaček v domě Kryšpínově. Děkanskou budovu postavil stavitel uhřiněveský architekt Alois Jenšovský dle projektu architekta Rudolfa Štokera. Všecko bylo postaveno z rozkazu tehdejšího majitele panství uhřiněveského Jana II., knížete z Lichtenštejnu, který byl patronátním pánem zdejšího kostela. Fara v Uhřiněvsi povýšena byla na děkanství 9. prosince 1908. Nyní v roce 1926 obstarávají katolickou duchovní správu tři kněží : František Kahoun, děkan zdejší, který od roku 1905 byl farářem zde a od roku 1908 děkanem, Matěj Fencl, kaplan zdejší, který jest v Uhřiněvsi knězem od roku 1907, František Říha, katecheta zdejších měšťanských škol od roku 1921, který vypomáhá při duchovní správě a bohoslužbách. Všichni tři zdejší kněží bydlí v děkanské budově. V měsíci září roku 1926 zřídila si také církev evangelická českobratrská v Uhřiněvsi duchovní správu. Koupila zdejší náboženská obec českobratrská od vystěhovavšího se z Uhřiněvsi občana Josefa Kaliby domek číslo 358, který sousedí s budovou Husovy modlitebny a upravila jej na obydlí pro faráře. V polovici měsíce září 1926 přistěhoval se nový farář českobratrský Jaroslav Dobiáš a ujal se duchovní správy. Týž farář vyučuje také náboženství českobratrskému evangelickému v uhřiněveských školách. Náboženství československé církve vyučuje na zdejších školách Cyril Brázda, učitel v pensi. Dojíždí sem v sobotu odpoledne ze svého bydliště. Náboženství israelskému vyučuje v uhřiněveských školách Zikmund Schrecker, rabín z Prahy. Vyučuje v neděli dopoledne.
Úbytek dětí po světové válce Světová válka trvala přes čtyři roky. Začala 28. července 1914 a skončila v listopadu 1918. Léta světové války, zvláště roky 1916 až 1918, vykazují značně menší počet porodů. V křestní farní matrice římsko-katolické církve v Uhřiněvsi zaznamenán jest tento počet porodů, jež se staly v Uhřiněvsi : v roce 1915 40 porodů, „ 1916 27 „ , „ 1917 31 „ , „ 1918 18 „ . V prvním poválečném roce r. 1919 bylo již v městě Uhřiněvsi za 37 porodů a v roce 1920 dokonce 56 porodů řím.katol.dětí. Úbytek dětí velmi se projevil ve školách. Ve školním roce 1920-1921 nebyl úbytek ten ještě znáti, neboť tehdy byly všecky děti ještě z předválečných ročníků, nejpozději r. 1914 narozené. Na počátku šk.r. 1920-1921 byly v obou našich školách (obecné i měšťanské) 472 děti z města Uhřiněvsi školou povinné. Ale na počátku škol. Roku 1925-1926 bylo již v obou jmenovaných školách pouze 345 dětí z města Uhřiněvsi školou povinných. V úbytku 127 dětí jest již znáti, že jsou to válečné ročníky narození. Počet dětí z města Uhřiněvsi nově do školy nastupujících byl tento : roku 1919 51 šestiletých dětí, ročník 1913, „ 1920 47 „ „, „ 1914, „ 1921 46 „ „, „ 1915, „ 1921 46 „ „, „ 1915, roku 1922 28 šestiletých dětí, ročník 1916, „ 1923 24 „ „, „ 1917, „ 1924 18 „ „, „ 1918, „ 1925 43 „ „, „ 1919, „ 1926 61 „ „, „ 1920. Následkem úbytku školních dětí zavírají školní úřady některé třídy školní jako zbytečné a propouštějí učitele ze služby školní. Pro nově nastupující učitele a učitelky není dosti míst, takže v přítomné době (na podzim r. 1926) jest půl třetího tisíce nově vystudovaných učitelů a učitelek bez zaměstnání. V městě Uhřiněvsi bylo roku 1919 při obecné škole 10 tříd, roku 1925 pouze 6 tříd, 4 třídy byly zrušeny. Do Prahy do středních škol (do reálek a do gymnasií) dojíždí z Uhřiněvsi letos v roce 1926 jen 10 dětí školou povinných a to 6 hochů a 4 dívky ve stáří od 10 do 14 let.
12
Náboženské změny Po státním převratu roku 1918 nastal u nás brzo přesun náboženský. Část příslušníků církve římsko-katolické vystoupila z této církve. Někteří zůstali potom bez vyznání, jiní vstoupili do církve českobratrské, jiní do nově utvořené r. 1919 církve československé. Církve evangelické augsburského i helvetského vyznání v naší republice sloužily se s církví českobratrskou a nazývají se společně církev evangelická českobratrská. Do jaké míry provedeny byly tyto náboženské přesuny, jest dobře viděti na náboženském vyznání školních dětí. V posledním roce před válkou světovou roku 1913 chodilo do obecné školy v Uhřiněvsi celkem 519 dětí z Uhřiněvsi, z Královic, z Hájku a z Pitkoviček. Z těchto 591 dětí bylo 582 dětí vyznání římsko-katolického, 7 evangelického a 2 židovského. Bez vyznání nebylo tehdy ani jedno dítě školní. Po skončení světové války za první dobu naší republiky se náboženské poměry u nás mnoho změnily. Dne 1. září 1920 bylo ze 472 dětí uhřiněveských školou povinných 401 katolíků, 22 vyznání českobratrského, 5 vyznání československého, 8 židovského a 36 bez vyznání. Ale dne 1. září 1925 bylo z 345 dětí uhřiněveských školou povinných pouze 196 katolíků, avšak 56 vyznání českobratrského, 22 československého, 5 židovského a 66 bez vyznání. Nejvíce náboženských přestupů bylo provedeno začátkem roku 1921, kdy bylo vykonáno u nás sčítání lidu. Tehdy běhen jednoho roku školního (1920-1921) bylo ohlášeno zdejším školám 167 dětí, že vystupují z církve římsko-katolické.
Změna vlády československé. Na přání presidenta republiky T. G. Masaryka vyjednával poslanec Národního shromáždění Antonín Švehla, statkář ze sousední Hostivaře, s různými stranami politickými o utvoření vládní většiny. Po několikatýdenním vyjednávání podařilo se mu vytvořiti vládní většinu v Národním shromáždění z občanských stran českých, slovenských, německých i maďarských. Dne 12. října 1926 jmenoval president republiky novou vládu, v níž jsou ze 14 ministrů 9 ministrů členů Národního shromáždění a 5 ministrů úředníků odborníků. Nová vláda jest tato : poslanec Antonín Švehla, předseda ministerstva, poslanec dr. Milan Hodža, ministr školství, poslanec Josef V. Najman, ministr železnic, poslanec dr. Otakar Srdínko, ministr zemědělství, poslanec Frant. Udržal, ministr národní obrany, poslanec Jan Šrámek, ministr sociální péče a zdravotnictví, poslanec dr. František Nosek, ministr pošt, poslanec dr. Robert Mayr-Harting, ministr spravedlnosti, poslanec dr. František Spinna, ministr veřejných prací, profesor dr. Edvard Beneš, ministr zahraničních záležitostí, Jan Černý, ministr vnitra a zásobování, profesor dr. Karel Engliš, ministr financí, dr. František Peroutka, ministr obchodu a dr. Josef Kallay, ministr pro Slovensko v Bratislavě. Z těchto ministrů jsou čtyři příslušníci politické strany zemědělské české, dva české strany lidové, jeden české strany živnostenské, dva s politických stran německých (zemědělské a křesťansko-sociální) a pět jest úředníků (bez politického označení). V koalici vládních stran nejsou tentokráte zástupci dělnických vrstev. Nynější vládní většina jest z těchto stran : česká zemědělská (Švehla, Hodža, Srdínko, Udržal), česká lidová (Šrámek, Nosek), česká živnostenská (Najman), česká národně demokratická, slovenská ludová, německá zemědělská (Spinna), německá křesťan.-sociální (Mayr-Harting),maďarská zemědělská. Dvě velké strany české : sociálně demokratická a národně sociální jsou nyní oposiční. Strany ostatní jsou stále, tedy i nyní v oposici.
Politická organisace sociálně-demokratická v Uhřiněvsi. V posledních letech devatenáctého století a v prvních letech dvacátého století byly poměry dělnictva uhřiněveského neutěšené. Práce hodně, jedenáct hodin a platu málo. Pracovalo se denně (kromě neděle a svátků) od šesti hodin do dvanácti v poledne a od jedné hodiny do šesti večer. Plat za práci byl nepřiměřeně malý. Řemeslný dělník měl týdně šest až sedm zlatých (tj. dvanáct až čtrnáct korun), pomocný dělník 60 až 70 krejcarů (krejcar=dva haléře), zemědělský dělník 50 krejcarů, ženy 30 až 40 krejcarů denně. Útěchou a zábavou neuvědomělého dělníka byla kořalka.Dělnictvo tehda velmi málo četlo. Do Prahy za prací dojíždělo v jmenovaných letech jen velmi málo dělnictva, nebylo tehdy ještě dělnických vlaků do Prahy a zpět. Těchto několik dělníků do Prahy jezdících přinášelo do Uhřiněvsi nové myšlenky „socialismus“. Z tohoto nového hnutí jest v Uhřiněvsi někde i strach. Když po prvé část dělnictva u nás slavila 1. máj klidem práce, dva zdejší policisté, šavlemi ozbrojení, byli v pohotovosti zakročiti případně proti dělnictvu. Ale bylo to zbytečné, 1. máj přešel úplně v klidu. Kdož by tehda řekl, že 1. máj 1919 bude svátkem národním. Jak se časy mění! Přes vysmívání jedinců a přes lání různých zdejších lidí došlo u nás k založení národně dělnického spolku „Beseda Havlíček“ (viz II. díl Pamětní knihy). Když přišly volby do páté kurie do vídeňského rakouského parlamentu, tu dělnictvo účastnilo se politického zápasu. Tehdy mluvil v Uhřiněvsi v Besedě Havlíček první dělnický řečník sociálně-demokratický typograf Reis z Prahy. Nositeli hnutí sociálně-demokratického byli hlavně dělníci obuvničtí, tesaři, zedníci a pomocní dělníci. Tito založili 11. prosince 1904 „Všeodborový spolek“ za účasti 26 osob. Předsedou spolku zvolen Jan Pardubský, zedník v Uhřiněvsi, místopředsedou Václav Bělohlávek, pokladníkem Josef Smutný a jednatelem Rudolf Havel. Zápisné do spolku činilo 40 h, roční spolkový příspěvek 40 h. Ve spolku byli hlavně zedníci, tesaři, truhláři, kovodělníci a cihláři. Vlivem politických událostí roku 1905 dochází v roce 1906 dne 11. února k založení politické organisace sociálnědemokratické v Uhřiněvsi na důvěrné schůzi na Lišce za přítomnosti 70 osob. Založením této organisace pak začala značná agitační činnost v okrese říčanském, v Uhřiněvsi konalo se mnoho schůzí za velké účasti lidu. Prvním důvěrníkem organisačním byl Josef Plíhal, dělník cihlářský a kolpolterem časopisů Frant. Košťál. V roce 1906 vznikla ve zdejší cihelně Goldsmídově stávka dělnictva, která skončila s nezdarem. Na schůzích se mluvilo hlavně pro
13
požadavek všeobecného, rovného a přímého volebního práva. V jmenovaném roce prodalo se 3 000 čísel časopisu sociál.-dem- „Záře“. Potajmu je prodávali bratři Košťálové. V roce 1907 konaly se 13. května volby do vídeňského parlamentu, prvé to volby dle všeobecného, rovného, tajného a přímého práva hlasovacího. Při volbě dostali sociální demokrati 184 hlasy, agrárníci 36, mladočeši 50, národní dělníci 131 a klerikálové 37 hlasů. Oprávněných voličů bylo 520. Funkcionáři organisace sociál.dem. v prví¨ém roce (1906) byli : Josef Plíhal, důvěrník, Frant. Košťál, místodůvěrník a kolportér, Vilém Micka, jednatel, Josef Smutný, pokladník. Příjem spolku byl v roce 1906 15 K 45 h, vydání 12 K 24 h. V roce 1907 vykonala organisace sociál.-demokratická 6 veřejných schůzí, 2 tábory lidu, 4 důvěrné schůze, 10 schůzí voličských, organisace vedla boj proti zdražování potravin a proti klerikalismu. Dne 26. prosince 1907 založena byla knihovna a odbočka mládeže sociál.-demokr. Také v roce 1907 ustavena. Všeodborový spolek měl v r. 1907 příjem 150 K 08 h, vydání 84 K 60 h, 67 členů a to 41 zedníků, 15 tesařů, 9 cihlářů a 2 kovodělníky. Knihovna spolková měla 40 svazků. V roce 1908 měl spolek již 101 člena. Na jaře roku 1907 stávkovaly dělnice v továrně na rohože firmy Kellner a spol. po čtyři týdny pro prodlužování pracovní doby. Stávka měla jen částečný úspěch : pracovní doba byla stanovena od 7 do 12 a od 1 do 6 hodin, v sobotu o jednu hodinu méně, jen do 5 hodin odpoledne. Stávkovalo 70 osob. 3 osoby byly v práci dále. Tyto 3 osoby voděny byly z práce domů četníky, aby jim stávkující nemohli snad ublížiti, to vzbuzovalo vždy sběh lidu. V roce 1908 až 1909 (v zimě) pořádala organisace sociál.-demokratická výchovný kurs. Konáno bylo 8 přednášek a 4 rozhovory. Průměrná návštěva byla 25 osob. V roce 1910 spojeny byly knihovny všech tří spolků sociálně-demokratických a to : politické organisace, Všeodborového spolku a Skupiny pomocných dělníků v jednu společnou knihovnu. Knihovníkem byl dělník František Leksa. V roce 1908 prodáno bylo z tisku soc. demokrratického v Uhřiněvsi : Zář 4 340 čísel, Ženský list 606, Sborník mládeže 295, Jaro 216, Plameny 640, Akademie 33, Rudé květy 3, různých brožur 141, Májový list 45, Právo lidu 5 703, románová knihovna Záře 220, mnoho kalendářů aj. V roce 1910 žádají organisace soc.-dem. O dělnické vlaky do Prahy a z Prahy. Sbírají milion dvouhaléřů na agitační fond strany. Téhož roku zakročují organisace proti zaměstnávání školních dětí v zemědělství při zdejších statcích a velkostatku. Roku 1911 vede se boj tiskem i slovem proti místním zaměstnavatelům pro špatné zacházení s dělnictvem. Na táboru lidu 1. května toho roku bylo 220 osob. Organisace čítala toho roku 40 řádně platících členů. Z jara r. 1912 vypukla u zdejší firmy Keller a sp. zase stávka. Trvala osm neděl a končila nezdarem pro dělnictvo. Řada dělnic odešla pracovati do Strašnic k firmě Fuchs. V roce 1913 věnována byla větší pozornost vzdělání spolkových členů. Knihovna rozšířena, zřízena čítárna, začalo se častěji hráti divadlo, vykonáno více přednášek. 7. června 1914 založen konsum, prodejna čís. 24 v domě p. Krausové v Pražské ulici. V divadelním odboru šířily se spory povážlivým způsobem. Výtky se množí, že se práce dává platit, ač by se měla konati dobrovolně, že hry bývají špatně nacvičeny, že se vybírají méně cenné hry apod. Výsledek divadla morálně nebyl valný a finančně jen nepatrný. V roce 1914 po prvé mohlo dělnictvo z cukrovaru zdejšího súčastniti se oslavy 1. máje klidem práce. V tomto roce měla sociálně demokratická organisace v Uhřiněvsi 64 členů, ale z nich 10 nekonalo řádně svých povinností spolkových. Na den 26. července 1914 svolána byla v našem městě schůze lidu, kde mělo býti mluveno o současných napiatých poměrech politických. Ale ke schůzi již nedošlo. Toho dne přišla mobilisace vojska a za dva dni válka světová. Nálada toho dne byla zoufalá. Mnozí byli povoláni na vojnu. Činnost organisační přesávka a pokud nějaká byla, byla to starost o členy spolku, aby měli co jísti. Členové organizace, zbylí doma, učinili opatření, aby majetek na vojnu odešlých byl chráněn. Byly konány potom za války jen schůze konsumu. Konsum se staral o své členstvo, pokud to šlo. Činnost organisační ochabla, během války stále další a další členové organisace voláni byli do zbraně. Také tisk organisační šel méně na odbyt. Všecka starost a činnost zbylých doma členů organisace nesla se k tomu, aby rodiny mělo co jísti a čím se odíti, přibývaloť s pokračující válkou hladu a nedostatku životních potřeb. Dne 14. listopadu 1926 zesnul v Pánu první zdejší kronikář p. Bohuslav Navrátil, odborný učitel měšťanské školy v Uhřiněvsi. Zjištěna mozková mrtvice. Zdá se, že je to důsledek zranění a utrpení jeho, na italské frontě, za světové války. Byl zraněn kamenem na hlavě. Zemřel v plné mužské síle, ve věku 43 let. Krutě řádí smrt v řadách těch, kdo prožili světové drama na bojištích. Těšil se veliké oblibě žactva, obecenstva i kolegů, což dokázaly četné květinové dary a průvod přátel na jeho poslední cestě. Čest jeho památce ! Země buď mu lehká ! Na základě usnesení městského zastupitelstva v Uhřiněvsi, ze dne 29. ledna 1927, byl ustanoven městským kronikářem František Pelikán, odborný učitel při měšťanské škole v Uhřiněvsi. Narodil se dne 20. října 1896 ve Chvaleticích, okres Vodňany-Písecko. Studoval učitelský ústav v Českých Budějovicích v roce 1911 – 1915. Toho času je definitivním učitelem při obecné škole v Mnichovicích, zastupujícím odbor. učitelem v Uhřiněvsi. Svému působišti přeje v jeho rozkvětu plný zdar.
Spolková rolnická továrna na cukr v Uhřiněvsi. V létech 50 tých a 60 tých minulého století hleděno pomoci českému životu hospodářsky. Hleděno zřizováním akciových společností docíliti nových hospodářských úspěchů a zvýšiti blahobyt všech vrstev národa. Přirozeně že tento duch nalezl vhodné půdy i na říčansku. Uvažováno o zlepšení hospodářství zemědělského. Myšlenka, zříditi cukrovar, našla hojných příznivců v zdejším rolnictvu. Cukrovary sice v okolí byly, ale ve značné vzdálenosti – cesty byly bídné a hlavně nebyla trať Praha – Čes. Budějovice, takže nebylo možno polní plodiny náležitě zpeněžiti.
14
Iniciativu měli : p.p. Adolf rytíř z Mayersbachu, statkář ve Voděrádkách, p.p. Josef Konopásek, správce velkostatku v Předboři a p.p. František Koliha, starosta městyse Uhřiněvse. Roku 1868 utvořena akc. společnost s názvem : „Spolková, rolnická, akciová továrna na cukr v Uhřiněvsi“ s kapitálem 180.000 zl. a vydáno 600 akcii po 300 zl. Akcii bylo možno rozděliti na třetinu, aby i malí hospodáři mohli býti účastni. Každý majitel akcie zavazoval se tím, že dodá 80 q – 100 q řepy do cukrovaru. Vydatnou pomoc poskytla správa statků liechensteinských v Uhřiněvsi, půjčkou 60.000 zl., ježto akcií prodáno pouze 328 kusů a ty ještě třeba na 2% zálohu upisovány. Stavba s kterou na jaře roku 1868 započato, zadána většinou pražským mistrům dně 15. března 1868 a musela být skončena, aby mohla začíti včas toho roku kampaň. Pozemek od lichensteinského panství (v oboře za Uhříněvsí) zakoupen byl. Stroje nové nekoupeny, nýbrž staré lisové ze Žleb. Velikou potíž činila voda, které ve velkém množství cukrovaru je potřebí. Učiněny smlouvy o tažení vody z rybníků liechensteinských a zřízena u Podleského rybníka vodárna ve vzdálenosti 1 682 metrů, odkud podzemním potrubím hnána je voda do cukrovaru parním strojem. Při stavbě seznáno, že obnos akciový nestačí a proto zvýšen na 800 akcií = 240.000 zl. Majiteli jejich jsou většinou zdejší (říčansko) rolníci. Elbogen vlastní 15 kusů a uvedení zakladatelé po 20 kusech. Strojové zařízení dodává : Daněk – Ringhoffer a Českomoravská strojírna. Zřízeny : řepník, lisárna, varna, spilka, filtrace, spodárna, síň napájecí a kotelna. Dne 15. listopadu 1868 závod vysvěcen a započata první kampaň v níž zpracováno 38. 654 q řepy. Větší polovinu řepy dodal velkostatek. Kampaň dopadla šťastně a zejména blahodárně působil příděl levnějšího cukru akcionářům – rolníkům. Tím získal sobě závod důvěry. Bohužel v příštím roce poklesla cena cukru ze 45 zl na 27 zl za 100 kg. Každým rokem zvyšována potravní daň na výrobu cukru na lisech, takže tyto v roce 1875 musely být nahraženy difusí a saturací. Aby zabráněno nedostatku řepy, ježto rolníci neměli důvěru v řízky a podpořen a zajištěn rozvoj cukrovaru, cukrovar najímá velkostatek v Běchovicích a v Dubči. Rozvoji velice napomáhá trať zřízená roku 1872, neb dovážena cukrovka až do Tábora. Závod tíží zákon o kontingentované dani potravní i po své úpravě v roce 1880. Závod nutno zaříditi moderními stroji, aby neupadl v konkurs, jako mnohý v této době a peněz není. Pro posouzení budiž tato zmínka : Rytíř Adolf z Mayersbachu měl v říčanské záložně uloženy stříbrné peníze, kterými chtěl platiti svůj pohřeb (tehdejší papírové peníze neměly u lidu velké obliby.) Tyto vydal na zakoupení nových strojů z cukrovaru berounského, který přišel v úpadek. Rolníkům musela býti dávána zdarma hnojiva, semena a ještě se pěstování cukrovky nebyplácelo. Nebýti vlastní řepy ze statků, kdo ví, zda by byl závod krisi přežil. Toto trvalo do roku 1885, kdy nastaly časy lepší. Při cukrovaru zřízena vápenka, započato topení hnědým uhlím, takže režie v r. 1893 činí na zpracování 1 q řepy ¼ sumy z roku 1868 a cukru bylo vyrobeno již 14krát tolik, jako v r. 1868. Závod modernisován a do roku 1893 rozšířen o hydraulický splav, druhou a třetí saturaci, osmosy a Kötingův chladič. Dle ocenění k 1. VI. 1891 je cena budov a inventáře po amortisaci 569.769 zl. 51 kr. Jaký význam měl cukrovar pro naše město vidno z toho, že mu dáno č. p. 100 ač mu patřilo r. 1868 č. p. 92 a již r. 1887 má Uhřiněves 185 č. p. V roce 1893 zřízen závodem dům pro zestárlé dělníky v cukrovaru a sice pro 21 rodinu ?či osoby ? Cukrovar účastnil se všech českých podniků a věnoval jim dosti značné sumy (Národ. divadlo - výstava a.t.d.) Bohužel akcie pomalu přecházejí z rukou českého rolníka a roku 1893 vlastní pan Elbogen přes 200 kusů akcií. Zpráva tato čerpána dle knihy : Po prvním čtvrt století od Františka Filipa t.č. ředitele. Přesných dat o dnešním stavu závodu nelze udati – poněvadž závadou je obchodní tajemství. V roce 1927 zaměstnává závod mimo kampaň 80 stálých dělníků, z nich polovina žije v Uhřiněvsi a 15 dělnic, které jsou všechny zdejší. V kampani bývá zaměstnáno 300 mužů a 60 žen. Úředníků zaměstnává 14 a 12 zřízenců. Má pro ně své vlastní budovy. Dnes závod zpracuje deně asi 60 vagonů řepy a spálí asi 6 vagonů uhlí. Vyrobí se asi 10 vagonů cukru. Cena je několik milionů Kč. V roce 1926 koupeno za 3 mil. Kč nových strojů. Akcie nelze téměř koupiti, ježto „Rafináda v Pečkách“ (p. Elbogen) vlastní přes 500 kusů. Dosud závod má název „Rolnická …“ bohužel rolníci v něm mají pranepatrnou část. Přes tento smutný fakt musíme přiznati, že byl a je důležitým činitelem v rozvoji našeho města. Všichni zaměstnanci jsou, vzhledem k dnešním poměrům, přiměřeně honorováni. V létech 1921 – 1924 byly závodu odepsány značné sumy daní, čímž ztratila obec mnoho svých příjmů. Od té doby datuje se značné finanční poškození obce. V roce 1926 činí daně a přirážky podniku okrouhle 100.000 Kč. Správa města a ředitelství podniku jsou v přátelských vztazích.
Zima v roce 1926 - 27. Tato zima byla velice nepříznivá, jak pro obyvatelstvo, tak pro pěstování hospodářských plodin. Neustále pršelo – jen o vánocích napadl sníh a byly mrazy přes nový rok. V důsledku vlhka, objevila se chřipka. Jeví se následujícími příznaky : únav, malátnost, bolení hlavy, nechutenství, horečka. Obyčejně se přidruží katary dýchadel, ušní záněty a jiné choroby, které bývají smrtelné. Poněvadž nejvíce řádila ve Španělích a odtud se rozšířila, nazývají ji španělskou chřipkou. Lidově rozšířený a příslušnými obchodníky dryáčníky vychvalovaný prostředek, proti chřipce, je alkohol. Lékařské autority účinost popírají. Zajímavo je, že malé dítě touto chorobou neonemocní. Letos počátkem ledna rozšířila se ve Španělsku (dle novin. zpráv). Brzy řádila i u nás. Onemocněla větší část žactva zdejší měšťanské školy. Za obět vyžádala si zdejšího oblíbeného p. vrchního strážmistra Josefa Čermáka ve věku 49 let. Průměrně průběh nemoci byl letos lehký. Ze sto onemocnělých zemřel průměrně jeden. Účiná léčba je teplo. Začátkem března roku 1927 navštívil naše město zlý host a sice záškrt. Zemřela 3 děcka, ač onemocnělých bylo značně více. Město staralo se všemi prostředky o omezení epidemie, což se zdařilo. Pozemky na nichž pěstována pšenice a žito, byly neustálými dešti zatopeny, takže obilí špatně přezimovalo, kde voda nemá náležitý odpad. Takových pozemků je u nás mnoho. Snad jaro napraví to, co zima pokazila.
Novostavby v r. 1926 Vzhledem k tomu, že v Praze jsou velké obecní poplatky při stavbě rodinných domků (kanalisace – vodovod – rozvodná síť elektrická – chodníky atd.) a u nás jsou tyto poplatky mnohem menší, stavělo se u nás 15 rodinných domků, ač většina majitelů domků hledá své obživy v Praze. Jsou to domky přízemní a nějakou podkrovní místností. Skoro každý má menší zahrádku. Staví se většinou v Jezerách a na Bulánce. V městě samém se nestaví.
15
Hasičský sbor. V roce 1926 má „Sbor dobrovolných hasičů v Uhřiněvsi“ 36 činných členů (5 žen, 31 mužů) Přispívajících členů je 86 a platí 10 Kč ročních příspěvků. Hasičský sbor řídí jeho víceletý osvědčený starosta p. Emilian Todl. Dne 18. VII. 1926 slaveno 40 tileté jubileum založení sboru, (ač mělo být slaveno v r. 1925) za účasti sborů celé župy. Slavnost zahájena slavnostní valnou hromadou a odpoledne veřejným cvičením : cviky se sekyrkami, tyčemi, žebříky a zakončena skupinou, při níž rozvinuta státní vlajka, která je majetkem sboru. Po cvičení byl koncert v zahradě p. Vávry. Ve dnech 7. 14. 21. a 28. března konána zde hasičská okrsková škola, která zahájena oslavou narozenin p. presidenta a zakončena vzpomínkou na velikého učitele národů J. A. Komenského. Škola obsahovala poučení z dějin, zákonů, výcviku a první pomoci v hasičství. Sbor vyjel 2 kráte k ohni (Dubeč – Benice). Ze svých prostředků sbor doplnil výzbroj-hadice a koupil plynovou masku. Nová motorová stříkačka zakoupena v prosinci 1926 za 40 tis Kč. Stříkačka zakoupena ze spolkového jmění, sbírek mezi občanstvem a podpory obce (17.000 Kč), ač inventář sboru je majetkem obce. Za nedoplatek 16.000 Kč ručí obec, který dle možnosti, má sbor uhraditi. Ze svých prostředků platí sbor pojištění proti úrazu, neb úmrtím 15 členů (v případě služby) a za 1 člena starobní pojištění. Sbor účastní se všech oslav celonárodních a přispívá dary národním účelům.
Sport. K dosud jsoucím tělocvičným jednotám a klubům, přibývá „Lawn Tennis Club v Uhřiněvsi“. Myšlenku utvoření klubu v Uhřiněvsi číří p. ing. Bohumil Matějů a p. Václav Podracký ml. Z jara 1924 začíná training na jednom dvorci, který upraven prací členů na pozemku ve „Staré cihelně“ jenž laskavě propůjčil p. V. Podracký st. Č.p. 107 obchodník zde. Ježto kroužek vzrůstal, ustaven na valné hromadě 26.7.26 veřejný spolek s prvními činovníky : p. Václav Schvál účetní živnobanky v Praze, předseda, p. Oldřich Kácl, účetní zdejší Prago, jednatelem, p. Cyril Pokorný, pokladníkem. Zřízen druhý dvorec. Přestává se hráti a začíná se trainovati, ježto první zápas skončil s bídným výsledkem pro domácí, zde. Sport získává obliby a přibývá členstva, přestože platí jeden hráč 300 Kč ročních příspěvků. V prosinci 1926 má klub 41 člena. Proto výbor snaží se zakoupiti vlastní pozemek od p. Václava Kolihy, rolníka zde, u židovského hřbitova ve výměře 580 čtv. Sáhů. Koupě i výstavba 3 nových dvorců na zakoupeném pozemku jsou v plném proudu. Jistého úspěch dociluje i náš sportovní klub „Čechhie“, který v roce 1926 sehrál 81 zápas, z nichž 51 výtězných a proto postupuje z II. třídy do I. třídy B footballové associace. Má hojně příznivců i finančních (p. Rezek – řezník zde). Klub je nepolitický a proto vystoupili někteří členové a zakládají nový klub „Rudá hvězda“. Pronajali si hříště v Jezerách, za továrnou Evonou, při petrovické silnici a tak máme v Uhřiněvsi dvě footballové hříště. Poněvadž nové hříště je daleko, nemá tolik hostí. Snad i třídní zabarvení komunistické odráží, neb počátek klubu. Tělocvik prostý pěstují 2 jednoty „Dělnická těl. Jednota“ a „Těl. Jed. Sokol“. Značnější vzpruhou v sokolovně byl sokolský slet stel v r. 1926, jehož se z města uhřiněvsi účastnilo v různých dnech cvičením i jinak : 63 žáků, 46 dorostenců, 62 mužů, 5 mužů závodilo, ale ceny nezískalo. V průvodu bylo 31 bratří v krojích. Celkem účastnilo se sletu 293 duší mužského pohlaví. Cvičilo 71 žákyň, 48 dorostenek, 66 členek, 6 žen cvičí kladiny. Úhrnem účastnilo se sletu 197 duší ženského pohlaví. Tento rok je počátkem živější práce i v Dělnické těl. Jednotě, neb se připravují k Olympiadě v roce 1927. V obou jednotách se pilně cvičí dle pohlaví žactvo – dorost – členstvo a pečlivě stará se o výchovu ducha.
Družstvo pro vybudování tělocvičny „Tělocvičné jednotě Sokol“ v Uhřiněvsi. Po převratě vzrostl příliv do řad sokolských. Mnozí hleděli sokolským odznakem setříti minulost. Doba válečná byla krutá a egoismus se plně uplatnil. Seznalo se, že sokolovna již nepostačuje přílivu nového členstva. Ustanovil se přípravný komitet 30.9.1924, zhotovil stanovy a dne 4. I. 1925 vstupuje spolek v život valnou hromadou. Členy mohou býti sokolové i nesokolové. Spolek měl činovníky, ale neměl členstva. Předsedou zvolen dr. Emil Rathouský odborný rada min. vnitra. Spolek je podnik čistě výdělečný. Zřízeny dva odbory : 1. biografický předsedou br. V. Podracký ml. 2. dramatický, předseda p. Jindřich Bubeníček, akademický malíř. Podána žádost o udělení licence. Obecní zastupitelstvo má rozhodnouti, zda bude obci prospěšnější vysloviti se pro licenci družstva či vlastní. Na návrh členů národ. demokratických, čsl. socialistů, agrárníků a lidovců rozhodnuto většinou hlasů, že obci bude prospěšnější spokojiti se s příjmem, který obci plyne z představení družstva, ježto nemusí investovati kapitál do adaptace budovy a zařízení. Hlasování lidové strany pro návrh, dalo podnět, aby při výběru filmů hleděno neurážeti náboženské city občanů. V této době uchází se o licenci biografickou i „Dělnická těl. jednota“. Licenci získává družstvo dne 24. VII. 1925. Dělnická těl. jednota druhé licence v obci nedostává. Bojem o licenci vzrušeno obyvatelstvo a mnozí stávají se členy družstva, buď zakládajícími – přispívajícími, neb činnými. Dnes má družstvo 253 členů. Biograf zřízen po náležitých adaptacích v sokolovně. Celé zařízení děje se na úvěr, neboť družstvo peněz nemá. Peníze zapůjčuje „Sokol“ a úvěr poskytuje zdejší „Včela“. První představení konáno dne 26. září 1925. Biograf má mnoho obětavých činovníků. Všechny práce konají členové pro bio zdarma. Sluší se zvláště poděkovati hudebnímu odboru za vedení p. ing. Salače (cukrovar), který obecenstvo osvěžuje krásnou hudbou při každém představení. V roce 1926 měl biograf 104 představení s 244 filmy : 12 filmů bylo poučných, 31 přírodních, 48 veseloher – zbytek různého obsahu. Hraje se v sobotu večer a v neděli v 5 h a v 8 h večer. Kromě toho hraje se i každý svátek. Pravidlem bývá vyprodáno. Přesto nemůže družstvo vybřednouti z dluhu vzniklého při zařízení, ježto dávka městu, daně, půjčovné a jiná technická vydání jsou značné sumy.
Divadlo. V našem městě jsou tři ochotnická sdružení. Nejčilejší v minulém roce byl „Dramatický odbor dělnické tělocvičné jednoty“, který za vedení p. starosty Diviše a p. Štěpánka sehrál 8 představení. Odbor tento hraje v „Obecním domě“. Na stejné úrovni i čilosti je „Dramatický odbor čsl. socialistické mládeže“, který v roce 1926 sehrál 6 představení za vedení p. Kalibána a p. Semeckého, v sále na „Lišce.“
16
„Divadelní odbor družstva živoří, ač má nejvyspělejší herce, poněvadž není kde hráti. Na Lišce je sál příliš malý a v sokolovně se hrát nemůže, vzhledem k pronájmu místnosti biu a k cvičení členstva. Sehrál 2 představení, za vedení p. uč. Koudely. Při představení všech tří div. Odborů je zpravidla vyprodáno, ježto výkonost herců ochotníků je vysoké úrovně. Společenský život v r. 1926. Společenského života v Uhřiněvsi účastnily se následující spolky, kroužky a kluby : „Dělnická tělocvičná jednota“ spolu se stranou čsl. soc. demokratickou, „Sokol“, „Čsl. strana socialistická“ spolu s „Mládeží čsl. soc.“, „Rada katolíků“, „Komunistická strana“, „Čechie“, „Lawn Tennis Club Uhřiněves“, „Živnostenská strana“, „Střelci“, „Hasičský sbor“, „Českobratrská obec“, město, „Havlíček“ a škola. Pořádaly se : plesy 11, slavnosti 4, taneční zábavy 46, přednášky se světelnými obrazy 15, akademie 3, zábavné večery 21, veřejná cvičení 2, poučné filmy 4 a jiné podniky. Kromě toho pořádány jsou jmenovanými spolky poučné přednášky, jichž je značný počet. Účast na nich je bídná, poněvadž je jich mnoho. Příkladem buď přednáška „Boj proti tuberkulose“. Přednášeti měl oblíbený lékař MUDr. František Jeřábek. Plakátů mnoho – účast doporučují téměř všechny korporace na návěstních tabulích. Nemůže býti pořádána, ježto není posluchačstva. Lid je přednáškami přesycen a chce se ve volných chvílích bavit. Spolky vzdělávací („Živnosten. beseda“) bez třídní a politické tendence bídně živoří a nemají vůbec činosti, ježto se o ně téměř nikdo nezajímá. Hodně se tancuje a žádná zábava nekončí prodělkem – poněvadž vstupenky se prodávají po domech a tím zaručuje se finanční úspěch. Říká se tomu „zvaní“, ač mnoho občanů tím nadšeno není, ježto ze slušnosti koupí vstupenky i tam, kam určitě nepůjdou. Tato statistika přesná není, ježto nebylo možno zjistiti přesné údaje od jmenovaných i nejmenovaných náhodných kroužků (branci – Josefové a.t.d.).
Oslava narozenin p. přes. Masaryka. Dne 7. března 1927 oslaveny 77. narozeniny pana presidenta Tomáše G. Masaryka společně občanstvem, bez rozdílu stavů a politického přesvědčení v sále „Obecního domu“. Při oslavě učinkoval hudební odbor spolku „Hlahol“ za dirigování pana učitele Koudely. Účinkujících hudebníků bylo 27 (housle I. – 4, housle II. – 4, viola – 2, klarinety – 2, trubky 2, horny – 2, trombony 2, lesní rohy 2, basa, čelo, buben, flauta –pikola a pianista. Provedena následující čísla : 1.) E. Grüg : Holdovací pochod. 2.) Karel Weis : Slavnostní předehra. 3.) Ant. Dvořák : Slovanský tanec č. 1. 4.) Hymny československé Proslovem pověřen p. Dobiáš, českobratrský farář v Uhřiněvsi. Lidovým způsobem rozbírá ideje p. presidenta, takže udržel po celou přednášku (1 hod) zájem posluchačstva. Oslavu pořádala místní „Osvětová komise“, jejíž předseda p. Štancl oslavu zahájil vhodným způsobem a na konci poděkoval účinkujícím, kteří k oslavě přispěli i posluchačstvu.
Poštovní úřad. Před zřízením poštovního úřadu v Uhřiněvsi, patřila naše obec poštou do Běchovic, kamž docházel poštovní posel a roznášel pak v Uhřiněvsi dopisy, noviny a balíčky. V Běchovicích byla stará poštovní štace – historický to poštovní úřad zřízený r. 1835, mající kdysi svá privilegia k dopravě osob a věcí. V Uhřiněvsi zřízen poštovní úřad 1872. Prvním poštmistrem byl p. Jan Vondráček správce úlu (tak zvané včelky) svépomocného družstva let 60 a 70 tých. Úl přešel později do jeho vlastnictví a když pak nabídl svůj dům č.p. 9 nově zřízený poště, stal se na svou žádost po odborné průpravě a zkoušce poštmistrem. Působil od r. 1872 až do r. 1903. zemřel v Uhřiněvsi v roce 1915 co pensista. V jeho domě byl pošta do roku 1907. Od roku 1907 – 1912 byl poštovní úřad čp. 242. Od r. 1912 je na Pražské silnici v čp. 309. Před zřízením poštovního úřadu, zastával funkci poslíčka z Běchovic do uhřiněvsi Jan Jankásek. Byl pověřen tímto úkolem i na nové poště pro Uhřiněves a okolí. Doručování dělo se pod správou a dozorem poštmistra a bylo jaksi soukromým podnikem. Za doručení dopisu vybíral se 1 kr. rak. měny, za noviny ½ krejcaru rakouské měny. Dobromyslný Jankásek tuto sazbu zpravidla zdvojnásobil. Dobře usazené panstvo Lichenšteinské slynulo štědrostí, která Jankáskovi vynesla mnohé příjemnosti, na něž do smrti toužebně vzpomínal. Proto při převzetí doručování na útraty státu od 1. ledna r. 1900 nastaly blahobytnému žití Jankáskovu smutné časy. Byl již obvod jeho působnosti tak rozšířen, že měl i poddoručovatele. Odnětím doručovacích poplatků dostalo se mu platu 2 Kč denně a když zavedena přespolní služba – jako nezpůsobilý byl propuštěn. Dostalo se mu městského daru 30 Kč a blahovůlí poštmistrů posilek s telegramy. Po smrti ženy a dcery živořil. Našli se staří dobrodinci, kteří poskytli podpory, takže dožil 73 let. S ním zmizela typická figurka poslíčka z našeho města o němž zachována dosud mnohá humorná historka. V roce 1927 je vrchním poštmistrem pan František Štraberger. Na poštovním úřadě jsou zaměstnáni : Fr. Rudolf poštov. adijunkt, Marie Šindlerová – volná úřed. síla, Ant. Červenková praktikantka, Josef Novotný, Václav Červenka, Frant. Dobrovodský, poštovní podúředníci a Josef Drška, poštovní zřízenec. Poštovnímu úřadu v Uhřiněvsi přidělen jest následující obvod : Uhřiněves, Tehovičky, Kolovraty, Benice, Lipany, Nupaky, Pitkovice, Pitkovičky, Královice, Hájek, Netluky dvůr – drůbežárna, Sv. Markéta a 6 okolních samot. Telegrafní stanice zřízena byla v roce 1874. Telegrafní doprava v Uhřiněvsi byla od zřízení velice čilá, poněvadž obec má průmyslové podniky a správa statku lichenšteinských vyžadovaly si rychlého vyřízení svých. Byla to největší telegrafní stanice v okolí. Zřízení telefonické ústředny bylo brzděno po léta stavající již telefonní ústřednou v Průhonicích, na níž byli zapojeni téměř všichni zájemníci obvodu uhřiněveské pošty. Centrála v Průhonicích uvedena v život vlivem majitele panství v Průhonicích, tehdejšího tehdejšího hraběte Sylva Tarousy, udržujícícho styky s dvorskými kruhy (staré monarchie rakouské). Největší místní zájemce, cukrovar, byl připojen přímo na hlavní telefonní centrálu v Praze. Konečně v roce 1922 zřízena telefonní ústředna v Uhřiněvsi, otevřena byla od září. Zájem byl okamžitě veliký, takže stoupajícím telefonním provozem postoupil úřad od 1. ledna 1925 na místo vrchnopoštmistrovské. V roce 1926 je provoz na poště v Uhřiněvsi následující : peněžní obrat (poukázky-šeky, teleg., telef., známky, clo, služné 17. 390.677 Kč, dopisy došlé i odeslané 297.360 kusů, dopisnice „ „ „ 497.160 „ , tiskopisy „ „ „ 72.000 „ ,
17
noviny došlé 246.960 kusů. Úřadu přihlášeno je 310 radiových stanic v Uhřiněvsi. 20 z nich má lampy, ostatní stanice na krystal. Doprava na nádraží je udržovaná 4 krát až 5 krát denně pochůzkou. Kromě toho je jednou denně jízdní spojení do Průhonic.
Peněžnictví. Jak vidno ze záznamů kroniky, jsou v našem městě dva peněžní ústavy. K nim v roce 1925 přibyl třetí¨. Je to filiálka „Okresní hospodářské záložny v Říčanech“. Má svou kancelář v domě čp. 9. Úřaduje se pouze ve čtvrtek dopoledne. Filiálka byla zřízena, aby zdejší občané nemuseli navštěvovati Říčany při uplácení hypotek a aby poskytla úvěr na řepu, který v době sezony je zde splácen. Obrat zdejší filiálky není velký, takže nemá samostatného účetnictví, nýbrž vyúčtování je součástí výroční zprávy „Okresní hospodářské záložny v Říčanech. Největší pěněžní uhřiněveský ústav je „Občanská záložna Včela. Těší se plné přízni obecenstva a každým rokem vzrůstá. Přijímá vklady drobných vkladatelů a půjčuje hypoteky zemědělcům na příděl půdy ze záborů. Podporuje stavební ruch úvěrem na stavby rodinných domků. V roce 1926 dosáhla svého 50 letého trvání a byla odměněna stříbrnou medailí a čestným uznáním „Obchodní a živnostenské komory“ v Praze. Aby sama získala vhodných místností a ulevila bytové tísni, zakupuje dům čp. 78 a vlastní blok mezi Petrovickou a Pražskou ulicí proti domu Kryšpínů, kde v roce 1927 chce postaviti dům o 3 poschodích, na kterém se pilně pracuje. Vklady úrokuje 5 %. K vůli posouzení udáván r. 1924 a 1926. Roku : Vkladatelů : Dlužníků : Členů : Podílů : 1924 1926
1 433 2 314
181 457
77 103
221 517
Vkladů : 4.823.225,91 8.125.914,94
Půjček 2.974.328,60 6.682.997,10
Rezervní fondy 62.802,49 369.056,61
Roční obrat 24.415.793,71 32.626.933,20
Podobně ve svém rozvoji pokračuje druhý peněžní ústav „Řemeslnicko živnostenská záložna v Uhřiněvsi. Podnik jak z titulu vidno stará se o zájmy živnostenstva. Vzrůst vidno z následující tabulky : Roku :
Členů :
Podílů :
Vklady :
Zápůjčky :
Reserv. fond :
Čistý zisk :
Roční obrat :
1924 114 103 271.474,64 190.798,7.870,93 2.512,95 1.301.912,12 1926 135 122 337.468,83 350.586,9.931,12 3.858,03 1.537.922,27 Na vzrůstu našich peněžních ústavů nejlépe vidíme mohutnění města. Přibývá obyvatel – domů, město sílí v každém oboru. Finančnímu rozkvětu města Uhřiněvsi, jakožto základu vší konsolidace z poválečných poměrů – a všem zasloužilým mužům o tento rozkvět „Zdar“!
Požár v Prago . Z neznámých důvodů (snad krátké spojení, či vznícení mouru) vznikl dne 6. června 1927, o svatodušním pondělí, požár v keramické továrně „Prago“ v Uhřiněvsi. Oheň vyšlehl o půl šesté večer. Nalezl velice živnou půdu v trámoví sušárny, která je umístěna nad pecí kruhovky. Zdejší „Hasičský sbor“ dopravil ihned novou motorovou stříkačku a snažil se omeziti zuřivý živel podporovaný silným větrem, na vzplanuvší pec a sušárnu o rozměrech 150 m x 130 m o dvou patrech. Usilí se zdařilo za pomoci sjíždějících se hasičských sborů, zejména pražského, kteréžto sbory uchránily druhou pec kruhovou a sušárnu i strojovnu s kotelnou. Hustý dým halil celou Uhřiněves a plameny 20 metrů vysoké, byly zdaleka patrny. Sjelo se 24 hasičských sborů z okolí. Žár šířil se veliký až u cukrovaru bylo z něho večer teplo. V 10 hodin byl požár lokalisován a dohoříval ještě ve středu. Službu 2 dny zde konalo i vojsko pražské posádky. Škoda činí asi 2 miliony Kč a je kryta pojištěním. Zničeno bylo mnoho nepálených cihel. Každý občan vypráví momentku z průběhu požáru v níž on je důležitým hrdinou činu. K úrazu přišel jen jeden strojník v továrně zaměstnaný. Továrna „Prago“ je jedna z nejmoderněji zařízených továren toho druhu. Zpracuje zde 250 zaměstnanců 80.000 cihel denně, všech možných druhů.
Dělnická tělocvičná jednota. Značnou vzpruhou v životě „Dělnické tělocvičné jednoty v Uhřiněvsi byla letošní „Olympiada.“ Rušno je v tělocvičně, kde přibývá žactva, dorostu i členstva, takže D.TJ. v Uhřiněvsi vysílá do Prahy na vystoupení : 35 žaček, 25 žáků, 7 dorostenek, 12 dorostenců, 36 členek, 33 členů a 12 členů starších. Olympiady konané dne 6. června 1927 účastnilo se z Uhřiněvse 76 cvičících a 150 diváků. V hlavních dnech Olympiady 3., 5., 6. července 1927 cvičilo 194 cvičenců a bylo přítomno asi 700 návštěvníků z Uhřiněvsi. Obětavost a nadšení členů uhřiněveské D.T.J. pro zdar Olympiady nejlépe charakterisuje toto : Do Olympiady měli svůj vlastní kroj 3 členové – na Olympiadu šlo 35 členů ve slavnostním kroji, ač kroje jsou dosti nákladné (450 Kč) vzhledem k příjmu členů (dělníků).
Evona. Jedním z nejmladších průmyslových podniků v Uhřiněvsi jest továrna Evona. Jest to podnik jednotlivcův a sice inž. Karla Freuda. Tento zakoupil z obecního pozemku 1 000 čtv. sáhů á 27 Kč a přiznáno mu obcí předkupní právo na dalších 1 000 čtv. sáhů pro případné rozšíření závodu. Závod založen úplně v polích při Petrovické silnici r. 1925. Majitel přistěhoval se do Uhřiněvsi z Prahy a proto podnik vyrostl bez přispění místního kapitálu. Původní kapitál činil 1 ¼ mil K. Továrna vyrábí výhradně toaletní mýdla a sice druhy nejhodnotnější, rovnající se nejlepším druhům cizozemským. S těmito druhy doma i v cizině úspěšně konkuruje. Též vyrábí se něco parfumerie a sice kolínská voda, brilantina a pudry. Závod zaměstnával v říjnu 1927 následující zaměstnance : 11 úředníků a 37 dělníků. 3 úředníci jsou v Uhřiněvsi, 8 v Praze, kde se vyřizují zásilky a jsou kanceláře. Dělnictvo je vesměs uhřiněveské. Jsou to většinou mladá děvčata, která leští mýdlo. Týdenní mzdy jsou : mistr 400 Kč, strojník 400 Kč, pomocný dělník mužstí 150 – 220 Kč, pomocné síly ženské až 110 Kč.
18
Měsíční obrat činí přibližně 200.000 Kč. Továrna má jen přízemí a ještě poměrně nízké. Má jeden parní stroj o 30 HP a několik elektromotorů, které pohánějí 7 obráběcích strojů. Šest strojů obráběcích je na ruční pohon. Pracuje se v 11 místnostech a ve 3 kancelářích. Značnou obtíž činil nedostatek vody, dokud značným nákladem nezřízena studna. Jelikož továrna založena byla úplně v polích, dán jejím založením podnět ku stavbě rodinných domků. Za dva roky vznikla u Petrovické silnice nová čtvrť „v Jezerách“ mající v prosinci 1927 několik čísel. Jsou to většinou malé domky dělníků. Továrna sama má čp. 386.
Nádraží v Uhřiněvsi. Uhřiněvsí prochází bývalá trať císaře Františka Josefa, která zřízena k přímému spojení Vídně s Prahou. První kolej položena roku 1872. O zřízení nádraží postarala se obec za pomoci správy lichenšteinského panství a cukrovaru. Zřízením nádraží přispělo se značně k rozvoji průmyslu v městě, které má dnes nejvíce továren z obcí okresu říčanského. Poněvadž provoz na této trati byl veliký, položena roku 1904 druhá kolej. Při této příležitosti přestavěno bylo staré nádraží, které nevyhovovalo čilé frekvenci. Nalézalo se proti ulici Riegrově, tam, kde je dne s vodárna. Mělo jen 4 místnosti pro službu, bez bytů pro zaměstnance. Dnes jsou z něho byty pro železniční zaměstnance. Nové nádraží postaveno asi o 100 m dále, směrem ku Praze. Je moderně zařízeno. Má pohodlné kanceláře – služební místnosti čekárny – byty pro železniční zaměstnance a kryté nástupiště. V úseku trati patřící pod dohled zdejšího nádraží zřízena roku 1920 v březnu zastávka Kolovraty a 15. května 1926 zastávka Měcholupy. Staví tam pouze místní osobní vlaky (Praha-Benešov, Praha-Říčany). Dozor na vrchní stavby trati vykonává stavební odbor, který zde zřízen již r. 1874. Nádraží má 4 koleje průjezdné a 2 posuvné. K nádraží připojeny jsou čtyři koleje vlečné a sice do cukrovaru, Prago, Konservy a do skladu uhlí p. Filipa. Je zde vodárna s 2 jeřáby a též dvě váhy pro povozy. Osobní pokladna je oddělená od pokladny nákladní, která je umístěna ve skladišti pro nákladní dopravu mezi novým a starým nádražím. V roce 1927 bylo na nádraží zaměstnáno 6 úředníků, 1 podúředník, 11 zřízenců a 2 dělníci. Denně projíždí 10 rychlovlaků, 26 osobních vlaků a 18 vlaků nákladních. Rychlovlaky naší stanicí pouze projíždějí. Projíždějí i vzdálené vlaky osobní (z Čes. Budějovic) které z Benešova staví až ve Vršovicích. Přesto spojení s Prahou je výborné. Za rok 1926 projelo zdejším nádražím 14.450 osobních vlaků, 7 115 vlaků nákladních, vypraveno bylo 571 vlak z Uhřiněvsi. V roce 1926 bylo prodáno 175.703 jízdenek a vyhotoveno 2 129 jízdenek. Většina obyvatelstva jezdícího používá dělnických lístků týdenních, ježto mnoho občanů z Uhřiněvsi (asi 500) dojíždí deně do Prahy za povoláním. Značná část jezdí, protže nemá v Praze bytu a vzhledem k bytové nouzi nemůže si tento v Praze levně obstarati. Měsíční obrat osobní pokl. Je asi 100.000 Kč, měsíční obrat nákl. pokl. Je asi 250.000 Kč. Náklady příjímá a odesílá ponejvíce cukrovar a cihelna. Data o stavu a provozu poskytl p. inspektor Ed. Keller, přednosta nádraží.
Úroda v r. 1927. Přes mokrou zimu i jaro, přezimovala ozim velice dobře. Pro vlhko v březnu a dubnu sílo se až v květnu. Pak nastalo trvalé sucho přes celé léto. Pouze ve středu dne 13. července přišla bouře, která u nás nenadělala mnoho škod, ač Říčany a nejbližší okolí značně poškodila. Úroda obilnin byla výborná. Sklidilo se po 1 ha pšenice 26 q ječmene 29 q žita 16 q ovsa 19 q. Sena byla vydatná a pěkně sušená. Otava a druhé jetele shořely. O krmení je nouze. Pokles cen dobytka nenastal, ani maso nezlevnilo, poněvadž je dostatek slámy. Maso vepřové stouplo ze 16 Kč z jara 1927 na 20 Kč za 1 kg v podzimu 1927. Řepa, které urodilo se průměrně po 1 ha 300 q je nevalné jakosti, ježto před sklizní napršelo, zmladila se (ztratila cukernatost) a obsahuje pouze 17,2 % cukru. V celku můžeme říci, že rok byl pro rolníky příznivý a dobrý. Data o průměrné úrodě po 1 ha sdělil „Školní závod“ v Uhřiněvsi.
28. říjen 1927. Letos v červenci podnikli účastníci bitvy u Zborova a jejich přátelé pouť k hrobům svých druhů (Mohyla u Cecové v Polsku). Na tuto pouť jel z Uhřiněvsi legionář pan Antonín Müller, revident stát. drah v Uhřiněvsi. Z této pouti přivezl prsť, která dle dnešního zvyku ukládá se slavnostním způsobem na význačném místě v městě. (Prsť z bojiště zbovského) U nás toto předání městu, a její uložení dělo se oslavou 28. října 1927. Oslavu pořádala jednota Československé obce legionářské v Uhřiněvsi, pod zaštitou městské rady a za spoluúčasti spolků a korporací uhřiněveských. Při tom odevzdala J. Čsl. o. l. v U, zástupcům města p. Fr. Divišovi, starostovi města Uhřiněvse legionářem p. Antonínem Beránkem, zedníkem čp. 470 mramorovou urnu s prstí ze zborovského bojiště, kterou Jednotě Čsl. obce legion. V Uhřiněvsi daroval leg. p. Ant. Müller. Tato byla uložena do síně Památkového domu čp. 380. Mramorovou urnu zhotovil legionář, kamenický mistr Jan Mrázek z Prahy, který stavěl pomníky padlým druhům na Sibiři. Urna zakoupena za 560 Kč Jed. Čsl. O. leg. v Uhřiněvsi a městu darována. Průběh slavnosti : Sraz ráno v 9 h. u radnice na Masarykově náměstí. Průvod skládal se z těchto spolků s prapory : Jednota Čsl. O. legionářské, Střelci, Hasičský sbor, Sokol, Dělnická tělocvičná jednota (obě jmenované také s členstvem v občanském obleku), dále Podpůrná jednota Jiří z Poděbrad, pod jejímž praporem šlo ostatní občanstvo. V čele průvodu za zvuků hudby se ubírala městská rada. Průvod čítal asi 100 občanů v kroji a 300 v občanském obleku. U Památkového domu odevzdána byla urna s prstí zástupcům města a za zvuků národních hymen uložena v síni Památkového domu. Slavnost zahájil s balkonu Památkového domu starosta města p. Fr. Diviš a udílí slovo slavnostnímu řečníku p. generálovi M.U.Dr Rašovi. V doslovu upozornil legion. P. Beránek posluchačstvo na výstavku v Památkovém domě, která uspořádáním znázorňovala činost legii a vůbec celý odboj za hranicemi. Proti vchodu pozornost upoutala „Kniha mrtvých ve světové válce“ kterou zhotovil p. Jindřich Bubeníček, akademický malíř zde, jejíž vazbu provedl knihařský mistr p. Josef Moravec čp. 54 za 750 Kč. Mile působily sošky legionáře, sochaře Otty Gutfruenda, který letos tragicky při koupání zahynul. (Postavy legionářů v různých dohodových úborech). Výstavka obsahovala ponejvíce fotografie z legion. Života za hranicemi, zbraně různých dohodových států – mapy
19
bojišT – časopisy a literaturu domácí i zahraniční týkající se odboje. (Čechoslovák – Samostatnost – Houpačky) věci tyto zapůjčil „Památník odboje“ dík p. plukovníku Rudolfu Medkovi a Museum čsl. legii v Troji dík p. rotmistru Kacovskému správci tohoto musea. Laskavostí místních legionářů a jejich rodin doplněna výstavka různými drobnostmi, zejména fotografiemi zdejších padlých legionářů. Výstavku upořádala J. Čsl. O. L. v U za pomoci všech členů a za vedení p. A. Müllera. Výstavka otevřena byla dne 28. a 30. října, 1. 1. 2. a 6. listopadu. Jevil se o ní značný zájem, ježto ji navštívilo přes 2 000 návštěvníků. Tato účast jasně ukazuje živý zájem o život v legiích i ideje, které byly evangeliem a živou vodou borců za naší státní samostatnost. Výstavku navštívilo též žactvo uhříněveské měšťanské školy. Při dobrovolném vstupném vybráno tolik, že byla uhrazena urna a asi 400 Kč věnováno J. Čsl. O. L. v Uhřiněvsi na výzdobu síně Památkového domu, která má býti museem.
Průmyslové závody, akc. sp. v Uhřiněvsi. Průmyslové závody obsahovaly dva různé podniky a sice mlýn a továrnu, které spojeny byly pod jednou správou v r. 1919. Získal jsem data, týkající se závodů samostatných a proto je nespojuji, dokud spojeny nebyly společnou správou.
Mlýn čp. 22 Na místě dnešního mlýna, stál selský dvorec čp. 22. Roku 1864 koupil tento dvorec dlouholetý starosta města uhřiněvse p. Frant. Koliha, který byl neobyčejně podnikavý. Postavil parní mlýn, uvedl řádně v život hospodářský a pak jej prodal. V držení jeho vystřídalo se několik majitelů. Posledním majitelem byl pan Jan a Barbora Menclovi, kteří podnik náležitě rozšířili a připojili pekárnu. Syn Jaromír Mencl přeměnil mlýn v společnost : parní automatické mlýny J. Mencl spol. s r. o. v Uhřiněvsi. Společníky stali se zdejší občané a sice následující rodiny : Purkrábkové asi 60.000 K, Semanský 40.000 K, Horyna, Grüll, Poláček a Rezek po 10.000 K. Závod vyhledal si ředitele p. Dundra, který nemohl složiti 5.000 K kauce a proto se musel zaručiti za něho jeho příbuzný. To bylo v roce 1912. Mlýn byl v plném chodu. Za 24 hodin semlelo se 130 q pšenice a 270 q žita – dohromady 400 q obilí. V pekárně zpracovalo se deně 20 – 30 q mouky v chléb. Mlýn a pekárna zaměstnával 20 – 30 dělníků a 4 úředníky. Že za doby válečné nehynul je samozřejmé, takže roku 1919 vyplácena byla 12 % dividenda.
Továrna Panu Kellnerovi pletli na Pankráci trestanci kokosové a jutové rohože, užívané k zakrývání zboží na lodích. Poptávka po zboží stoupala, proto zřídil si v Nuslích továrnu. Po čase bylo i tam málo místa, proto zřídil si r. 1907 továrnu v Uhřiněvsi. Jakým kapitálem není známo. Továrnu stavěli bři František a Josef Smolíkové, zdejší rodáci z čp. 29, z nich jeden byl stavitelem, druhý pensionovaným učitelem. Továrna zdárně pokračovala do války. Blokádou za války ztraceny suroviny, které se dovážely ze zámoří. Ze zásob pracovalo se do r. 1917, kdy byla továrna uzavřena. Společníci mlýna a nově získaní členové, zejména pražští váleční zbohatlíci v čele s p. řed. Dundrem,, utvořili novou společnost pod firmou „Konserva“ sp. s r. o. v Uhřiněvsi. Tato společnost koupila v roce 1918 od p. Kellnera – Gerstla (Gerstl stal se podílníkem , maje dosti peněz – tažkže továrna v nejlepším chodu zaměstnávala 60 dělníků) továrnu na rohože za 980.000 Kč. Ředitel Dundr snažil se oba podniky přivésti pod svou správu, což se mu v roce 1919 zdařilo. Toto spojení správy obou závodů nelíbilo se některým prozíravým společníkům ze mlýna a proto své podíly prodali. Byl to zejména : p. Poláček obchod. S obilím, p. Grüll pekař, Purkrábek statkář, Horyna majitel čp. 3 a částečně i p. Semnský statkář. Vesměs uhříněveští občané. Spojené podniky dostaly název : „Průmyslové závody, akc. spol. v Uhřiněvsi“. Akciový kapitál zvýšen na 9,000.000 Kč (45.000 akcií á 200 Kč) Nyní nastalo konjunkturní poválečné obchodování a výroba. V roce 1919 byly dělány ovocné marmelády. Přes válku jich byl každý sytý a proto výroba jich byla zastavena r. 1921. Na místo marmelád zřízena výroba krystalové sody, která dobře prosperovala (roční výroba činila asi 300 vagonů). Zpracovával se ječmen na kroupy a krupky, loupal se oves (ovesné vločky) a hrách. V krupárně bylo možno zpracovati ročně 180 vagonů ječmene. Zakoupeny vlastní pozemky ve výměře 172 měr. Na nich pěstovány léčivé byliny, ale pro nepatrný výtěžek se od toho upustilo a selo se obilí, byly zřízeny louky. V roce 1920 byla postavená u továrny budova, obydlí pro úředníky a zřízence. Téhož roku vystaveno i skladiště, což vyžadovalo nákladu 2 mil. Kč. Aby cihly nebyly drahé, zřízena vlastní cihelna – bez hlíny, takže musela býti přeměněna na cementárnu, jejíž zboží šlo jakž takž na odbyt. Konserva měla též svůj lihovar. Zpracovány byly švestky jalovec a různé ovoce na likéry. Lihovar zrušen 13. dubna 1927. Aby stroje zařízené pro výrobu marmelády nezahálely, započato s výrobou žitné a ječné sladové kávy vlastní značky. Zde docilovala firma slušných výsledků, ročně zpracováno bylo 130 vagonů žita. Firma dostala i dodávky pro vojsko. V roce 1926 dodala 25 mil. Porcí kávy konservované, ale dodávky si neuchovala, vzhledem k jakosti. Z téhož důvodu zřízena i sladovna, kde za kampaň zpracováno bylo 150 – 200 vagonů sladu. V roce 1922 utrpěly „Průmyslové závody“ ztrátu na sladu přes 4 miliony Kč a sice z toho důvodu, že jim byl zakázán vývoz 100 vagonů sladu do Belgie „Úřadem pro zahraniční obchod“, ačkoliv v roce 1921 vývoz tohoto množství sladu byl firmě týmž úřadem povolen. Surovina na celou kampaň byla zakoupena i zpracována, ač povolení nebylo. Následkem této ztráty snížila firma akc. kapitál z 9 mil Kč na 900.000 Kč. Tím ovšem ztratila nutný úvěr u bank. Dluhuje „České průmyslové bance 8 mil Kč knihovního dluhu, 1,500.000 Kč na daních a dávkách, kromě dluhu 3 mil. Kč u Řeznicko-uzenářské banky v Praze a jiných menších dluhů. Proto fa vyhlásila soudní vyrovnání a v červenci r. 1927 byly závody zrušeny. Dne 25. listopadu 1927 konala se veřejná dražba na tyto objekty v Říčanech. Všechny objekty koupila Čes. Průmyslová banka za 2,170.000 Kč, ač tuto cenu mají pozemky patřící k továrně, které na parcelaci chtělo koupiti město Uhřiněves. Proti dražbě podán rekurs. V době plného chodu r. 1921 zaměstnávaly „Průmyslové závody“ 80 dělníků a 20 úředníků. Dnes jsou zde někteří úředníci a zřízenci bez zaměstnání a očekávají nový ruch v továrně. Bývalý ředitel je nájemcem mlýna Františkov u Suchdolu na třeboňsku.
Volba obecního zastupitelstva v Uhřiněvsi v r. 1927. Nařízením okresní správy politické v Říčanech ze dne 24. října 1927, stanovena volba obecního zastupitelstva v Uhřiněvsi na 8 h ranní 27. listopadu 1927. V měsíci říjnu byly provedeny volby do obecního zastupitelstva ve Velké Praze.
20
Proto volby konané u nás byly velmi klidné. Byla to jakási šrůtka po hlavním boji, který se odbýval v Praze. Sekretariáty stran oddychaly po námaze a ponechaly volby v Uhřiněvsi, jakožto věc čistě místní, straníkům zdejším. Každá strana vyslala sice řečníka (poslance) z ústředí, který promluvil na veřejné voličské schůzi o významu obecních voleb. Ku cti našich občanů straníků třeba přičísti, že žádná schůze nebyla oposičníky rušena, či dokonce zmařena. Zdá se, že stranictví našich voličů je na tolik vyhraněné, či zmechanisované, že každý došel na schůzi své strany, disciplinovaně odposlouchal co se mu k věření předkládá, aniž by se staral o vývody řečníků jiných stran. Dokonce na žádné veřejné voličské schůzi nebyla ideová oposice, která by referentu odporovala. Agitovalo se jen plakáty. První vyvěsili svůj plakát s označením volební kanceláře Čsl. socialisté. Po nich strany druhé. Téměř nebylo viděti plakátů strany agrární a domova, která poprvé se ucházela o přízeň voličů v Uhřiněvsi. Bylo podáno 8 kandidátních listin pro volbu obecního zastupitelstva v Uhřiněvsi, takto očíslovaných : 1. K.l. Čsl. sociálně demokratické str. dělnické. 2. K.l. Čsl. strany národně socialistické. 3. K.l. Čsl národní demokracie. 4. K.l. Komunistické strany v Čsl. republice. 5. K.l. Čsl. živnostensko-obchodnické str. středostav. 6. K.l. Republikánské str. zem. s malorol. Lidu. 7. K.l. strany čs. „Domov“ majitelů domů. 8. K.l. Čsl. strany lidové. Volby odbývaly se v budově měšťanské školy č. 2 na Masarykově náměstí a sice ve třech volebních místnostech. Vydáno bylo 2 145 volebních legitimací, tedy o 317 více nežli v r. 1923. Platných hlasů odevzdáno 1 960 a 22 hlasů neplatných. Do voleb samostatně šla strana komunistická, sdruženy str. social. demokratická se str. českoslov. socialistů v blok socialistický a v bloku občanském sdruženy nár. demokracie, republikáni, lidovci, živnostníci a Domov. Výsledek voleb : 1.) sociální demokraté hlasů 673 mand. 11 2.) národní socialisté „ 343 „ 5 3.) národní demokraté „ 173 „ 3 4.) komunisté „ 275 „ 4 5.) živnostníci „ 214 „ 3 6.) republikáni „ 103 „ 2 7.) „Domov“ 26 „ 0 8.) lidovci „ 153 „ 2 Na kandid. Listině č. 1. zvoleni : 1.) František Divič, mistr truhlář. A starosta m. čp.28, 2.) Bohuslav Šimůnek, vrchní topič, čp. 144, 3.) Josef Pardubský, zedník, čp. 302, 4.) Václav Šída, pomocný dělník, čp. 117, 5.) Jan Pučálka, skladník, čp. 258, 6.) Karel Brdička, bednář, čp. 410, 7.) František Košťál, zedník, čp. 332, 8.) František Štěpánek, úředník, čp. 28, 9.) Antonín Beránek, zedník, čp. 98, 10.) Josef Oppl, zámečník, čp. 38, 11.) Anna Léblová, choť höliče, čp. 87. Na kandid. Listině č. 2. zvoleni : 1.) Jan Šimr, trafikant, čp. 274, 2.) Alois Smolík, záloženský úředník, čp. 31. 3.) Sylvestr Štýbr, poštovní zřízenec, čp. 176, 4.) Alois Janoušek, sklenář, čp. 380, 5.) Josef Choc, domkář a pensista, čp. 156. Na kandidátní listině č. 3 zvoleni : 1.) Josef Kmoníček, náměstek ředitele obchodní a ž. komory, čp. 282, 2.) Jaroslav Tichý, majitel pivovaru, čp. 245, 3.) Eduard Keller, vrchní inspektor státních drah, čp. 262. Na kandidátní listinu č. 4 zvoleni : 1.) Václav Janů, dělník, čp. 170, 2.) Antonín Novotný, zedník, čp. 360, 3.) Bohumil Vodrážka, pekařský dělník, čp. 404, 4.) František Růžička, mlynář. Dělník, čp. 50. Na kandidátní listině č. 5 zvoleni : 1.) František Pospíšil, sedlář, čp. 62, 2.) Karel rathouský, stavitel, čp. 39, 3.) Karel Vosecký, stavitel, čp. 362. Na kandidátní list. č. 6 zvoleni : 1.) Václav Koliha, rolník, čp. 24 2.) František Novák, kolář, čp. 200. Kandidátní list. č. 7 nezískává mandátu. Na kandidátní list. č. 8 zvoleni : 1.) Václav Roškota, zřízenec Nejv. spr. Soudu v Praze, čp. 311,
21
2.) Josef Brdlík, soukromník, čp. 272. Při volbě zjistila strana republikánská, že ve volebních seznamech jsou čísla dvojitá (ku př 145 a, 145 b) což neodpovídá úředním předpisům. Proto podala odvolání k politické správě do Říčan. Odvolání bylo politickou správou zamítnuté. Dne 9. ledna 1928 svolána schůze městského zastupitelstva, ve které zvolen byl starostou města pan František Diviš, mistr truhlářský, z volební skupiny čsl. soc.-dem- strany dělnické, za I. náměstka starosty pan Václav Koliha, rolník, z volební skupiny republikánské strany a II. náměstka starosty pan Jan Šimr, z volební skupiny strany národně social. (předs. sen. V.Klofač) Za členy městské rady byli zvoleni tito p.p. : 1.) Za čsl. soc. dem. : Antonín Beránek, zedník, čp. 98, František Košťál, zedník čp. 332, Bohuslav Šimůnek, vrchní topič, čp. 144. 2.) Za voleb. sk. čsl. nár.-social. : Alois Smolík, záleženský úředník, čp. 31. 3.) Za čsl. nár.-dem. : Josef Kmoníček, nám. ředitele obchod. a živnost. komory, čp. 282. 4.) Za komunist. Stranu v Č.r. : Václav Janů, dělník, čp. 170. 5.) Za stranu čsl. živnost. a obchod. : Václav Vosecký, stavitel, čp. 362. Tento den zvoleny následující komise : 1.) Komise personální a správa kanceláře o šesti členech. 2.) Stavební komise (zdrav. požární a stav. pochozí) o 9 členech. 3.) Finanční komise (14 členná, voleno 7 členů). 4.) Komise pro obecní hospodář. : ( správa jatek, evidence inventáře, kontrola obec. dávek) 6 členů. 5.) Komise sadová (hřbitov a stromořadí) 4 členové. 6.) Komise domovská a právní, 6 členů. 7.) Komise osvětová (školské, církevní, humanitní a vlastenecké záležitosti) 7 členů. 8.) Policejní komise (osvětlování města, ubytování vojska, tržní policie, hasičství) 6 členů. 9.) Komise pro ochranu zemědělství (klas. koní , vyšetřování škod, nakažlivé nemoci dobytka) 4 členové. 10.) Komise sociální, chudinská (sirotčí záležitosti) 7 členů. 11.) Trestní senát 3 členný. 12.) Komise disciplinární (smírčí) 6 členů. 13.) Komise pro záležitosti berní, 6 členů. 14.) Komise elektrisační, 7 členů. 15.) Zástupce živnosten. pokrač. školy. 16.) Komise letopisecká, 4 členové. 17.) Komise regulační, 6 členů.
Rozpočet města Uhřiněvsi na roku 1928. Součet potřeby : Kč h A.) Řádná potřeba a.) Z roku minulého celkem 180.791,88 b.) Běžná potřeba : Hlava I. Na ústřední správu (služné starosty města, 4 úředníků, vykonavatele, výslužné, věcný náklad, Kancelářské potřeby). 123.776,98 Hlava II. Na obecní jmění (na opravu obecních budov a jich udržování, jsou to čp. 35, 38, 133, 33, 380, Udržování sadů, stromořadí, na lomy, daň pozem.) 11.034,09 Hlava III. Na obecní podniky výdělečné ----- „ ----Hlava IV. Na přirážky dávky a příspěvky (vybírání – tiskopisy). 100,--Hlava V. Na státní příděly. --- „ --Hlava VI. Na bezpečnost ( služné 3 polic. strážníků – výzbroj – strážnice – věznice, Policie požární, tržní, vojenství, osvětlov.). 59.538,58 Hlava VII. Na zdravotnictví. 11.030,--Hlava VIII. Na komunikace ( udržování cest, mostů a čištění, orient. tabule). 9.551,--Hlava IX. Na zemědělství (polní policie, udržov. pol. cest aj.). 7.222,94 Hlava X. Na sociální péči (chudinský fond, příspěvky humanit. Ústavům a spolkům). 23.370,30 Hlava XI. Na školy, vědy a umění Schodek míst. škol. Rady (obecná, měšť. Škola, mateřská-živnostenská) obecní knihovna – kronika – kursy obč. nauky 116.208,33 Hlava XII. Na dluhy (U Zemské banky asi 439 tis Kč a u zál. „Včely“ asi 650 tis. Kč). 233.937,63
Úhrn běžné potřeby
596.169,85
Úhrn řádné potřeby 776.961,73 B.) Mimořádná potřeba (Doplnění regulač. Plánu, úprav ulic – navážka v nových ulicích – přechody). 55.900,--Úhrn veškeré potřeby 832.861,73 Součet úhrady : A.) Řádná úhrada a.) Z roku minulého --------------b.) Běžná úhrada : 21.075,55 Hlava I. Z ústřední správy Stavební, parcelační poplatky, srážky ze služného a za tiskopisy
22
Hlava II. Z obec. jmění (z cen. papírů vkladů – domů – polí – luk). 50.803,42 Hlava III. Z obec. podniků výděleč. ----- „ ----Hlava IV. Z přirážek, dávek a příspěvků (dávka ze zábav, přírůstku hodnot nemovitosti, psů, karet, Z lihových nápojů a přir. k dani nápojové). 71.700,--Hlava V. Ze státních přídělů (daň domovní) 8.000,--Hlava VI. Z bezpečnosti (Pensijní, nemoc. srážky a daň z příjmů od strážníků – z míst o trzích a mimo ně). 2.828,36 Hlava VII. Ze zdravotnictví (nájemné z letních lázní – různé). 3.480,--Hlava VIII. Z komunikací (za smetí z ulic a domov. tabulky). 1.010,--3.920,--Hlava IX. Ze zemědělství (příspěv. zájemců na polního hlídače). Hlava X. Ze sociální péče ---- „ ---2.103,27 Hlava XI. Ze škol. věd, umění a účelů národ. (z přiškolených obcí). Hlava XII. Z dluhů (z jatek, hřbitova, mateřské školy, a státních staveb. subvence – elektric. podniků). 94.226,63 Řádná běžná úhrada činí 259.147,23 Úhrn řádné úhrady a.) b.) 259.147,23 B. Úhrn mimořádné úhrady --------------Úhrn veškeré úhrady 259.147,23 Rozpočtová rozvaha řádná : Úhrn řádné potřeby činí 776.691,73 Úhrn řádné úhrady činí 259.147,23 Schodek řádného rozpočtu 517.814,50 Rozpočtová rozvaha mimořádná : Úhrn mimořádné potřeby 55.900,--Úhrn mimořádné úhrady ------------Schodek mimořádného rozpočtu 55.900,--Schodek řádného i mimořádného rozpočtu činí 573.714,50 Kč. Rozpočet zaslán a v důsledku zákona ze dne 14. července 1927 č. 125 Zemskému správnímu výboru ku schválení. Proti chystané úpravě rozpočtu podala Městska rada zastupující obec rekurs, prostřednictvím Okresní správní komise. V listopadu 1928 byl rozpočet upravený přijat. Upraveny následující položky : Sníženo o Potřeba z min. roku Na ústřední správu Na bezpečnost Na zdravotnictví Na sociální péči Na školství, vědy a umění Úroky a umořování Část schodku škol. na přiškol. obce
28.008,94 Kč 2.448,---- „ 1.140,----- „ 300,----- „ 3.860,----- „ 12.673,73 66.897,----55.900,---------------------------171.503,94
Celkem O toto snížena byla úprava potřeby. Naproti tomu zvýšena úhrada potřeby : 97 % k dani činž a 300 % k ostat. na Nedoplatky obec. přirážek Hotovost z r. 1927 Ostatní nedoplatky Dávka z přírust. hod. nemov.
17.748,---- Kč 11.160,---4.118,64 49.338,85 26.719,12 -----------------------Celkem 109.084,61 Jinými úpravami docílen řádný schodek 141.696 Kč, kterýžto obnos byl poukázán ze zemského fondu obci.
23
Přehled osvětové činnosti jednotlivých spolků v Uhřiněvsi v roce 1927. Jméno spolku
1.) Ředit. Měšťanské školy 2.) Správa obecné školy 3.) Těl. jed. „Sokol“
Přednáška vzděl. odborov.
1
8
4.) Družstvo pro vybudov. 2 Sokolovny 5.) Dělnická tělocvič. jednota 6 6.) Mládež čsl. socialist. 7.) Místní odborová rad 5 8.) Pol. org. čsl. nár. soc. 9.) Farní rada katol. 10.) Jednota proletářské výchovy 11.) Polit. org. živnostníků 12.) Měšťanská čten. beseda 13.) Jedn. čsl. střelců Tamburašský odbor 14.) Čsl. nár. demokr.
Divadelní Vzdělávací Akademie představení představení kinematogr.
Poučné vycházky
Jiné podniky
4 výlety řada vycházek 6 loutkové divadlo Zájezd do menšin. jed. do Kostomlat
3
1
3
10
3
1 1
1 6
5
3
2
59
8
1
5
celé třídy všichni žáci 100 osob 92
8
1 1 3
Účast
200 osob
2
2
2
Slavnost 30 let trvání organizace Dramatický večer
2
130 osob 150 osob 150 osob 100 osob
2 2
1
15.) Pěvecký spol. „Hlahol“ 16.) Sbor dobrov. hasičů 17.) Kazat. stan. církve evangelické 30 Úhrnem 52 Uhříněveský pivovar.
Besídky pro mládež
16 hudeb. produkcí 6 zájezdů závody ve střelbě hudební večírek
1
1 4
1 3
13
11 82
20
1
5
60 osob 100 osob
3
41 62
3 25
samarit. kurs 9 lout. divadlo
Pivovar zdejší je prastarého původu. Byl zřízen při uhříněveském panství. Původně byl umístěn v okruhu panských hospodářských budov a sklepy nalézaly se pod starým hřbitovem u kostela (dle p. Semanského) V mapě z roku 1715 je již mimo hospodářské budovy zámku. Dnes je na témž místě a sice v Sokolské ulici čp. 37 (staré čp. 25). Roku 1863 10. října, byl pivovar oddělen od panství uhřiněveského odevzdací listinou nejvyš. Dvorského úřadu ve Vídni a předán v majetek Jana z Lichtenšteinu. Roku 1877 najal pivovar od Jana z Lichtenštejnu sládek p. Alois Tichý za 4.600 zl. rak. měny ročního nájmu. Strojní zařízení odpovídalo 64 hl jedné várky. K pivovaru patřilo 36 jiter 160 čtv. sáhů polnosti. Roku 1884 koupil pivovar pan Alois Tichý starší za 36.200 zl. rakouské měny i s poozemky a příslušným inventářem. Roku 1927 má pivovar : kotelnu, strojovnu, varnu, chladírnu, šrotovník, 7 skladišť, 8 oddělení sklepů, 2 půdy, sladovnu, 3 humna, topírnu pod hvozdem, sodovkárnu, 4 lednice, bednárnu a kancelář, kromě obytných místností a hospodářských budov. Závod má tyto poháněcí stroje : 1 parní kotel o 40 m2 výhřevné plochy, 1 parní stroj o 30 PH, 1 elektrický generátor a tři elektrické motory a 14 PH dohromady. Závod vyrábí ročně 50 – 60 vagonů ječného sladu. Vlastní spotřeba sladu činí 20 vagonů, ostatní se prodává. Spotřebuje se 35 q chmele a 60 vagonů uhlí. Vyrábí se ročně 12.000 hl piva čtyř druhů : světlé 10o, černé 10o, světlý ležák 12o a porter 14o. Vyrábí se též asi 100.000 lahví sodové vody a limonády. Roční obrat činí 7000000 Kč. Z toho připadá asi ½ mil. Kč na daně a dávky. Roku 1905 stal se majitelem p. Alois Tichý ml. Vynikající činitel v životě spolkovém – svým češstvím – což za vlády Lichtenštejnů byl řídký zjev. V roce 1928 řídí závod společníci Alois Tichý – Zeman. Závod zaměstnává 2 úředníky a 26 zaměstnanců. Závod obdělává 60 korců vlastních polností a 20 korců polností najatých. Pivo prodává se v Uhřiněvsi a nejbližším okolí.
24
Vinné sklepy Petrič. Roku 1921 zřídil zde Chorvat Radoslav Petrič vinné sklepy nákladem 2,500.000 Kč. Nalezají se v ulici Sladkovského. Sklepy mají : skladiště – bednárnu a vlastní sklepy. Jsou zřízeny na uskladnění 30.000 hl vína. Uskladněno je přírodní víno tuzemské i cizozemské, kromě šampaňského. Vína umělá uskladněna nejsou, ani se nevyrábějí. Přírodní vína se „řeží“ – míchají. Jako velkoobchod smějí prodati nejméně 40 litrů. Zaměstnávají 6 zaměstnanců. Ročně prodá se asi 20 vagonů vína. V roce 1927 obchody značně vázly.
Výroba lihovin bří Wantochové. Původně zde byl výčep lihovin, jehož majitelem byl p. Teodor Wintrnic z Lysé nad Labem Pan Eduard Wantoch byl jeho zaměstnancem. V roce 1877 převzal podnik na své jméno p. Eduard Wantoch s kapitálem 750 zl. Zavedl vlastní výrobu lihovin, jež dosud odbírány byly z Lysé. V roce 1883 přestavěl dům čp. 11 a zřídil řádnou výrobu lihovin. Firma zněla „Bratří Wantochové Uhřiněves“. Má dnes svou varnu, úpravnu, výpravnu, bednárnu a 3 skladiště. Jsou 2 kancelářské místnosti. Zaměstnává 7 zaměstnanců, z nichž tři jsou úředníci. Vyrábějí se likéry, rum, koňak, ovocné šťávy a polévkové koření. Výrobky firma rozesílá do různých obcí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Roční obrat činí asi 1 mil. Kč. Cena budovy, inventáře a zásob je asi též 1 mil. Kč. Majitelem je p. Otto Wantoch. V Petrovické ulici čp. 109 má výrobu lihovin p. Julius Wantoch, bratr Otty Wantocha, který pracuje v malém.
Rodinné události. Tak jako po válce nastaly změny v mnohých oborech lidské činosti, tak pozměněny byly slavnosti význačných událostí v životě rodiném. Křtiny konají se dnes poměrně v tichosti, poněvadž velká část žen – rodiček uchyluje se do sanatorií – nemocnic – porodnic. Těžko bude psáti za 100 let na pamětní desky zasloužilým mužům, zde se narodil – nebo budou porodnice vyzdobeny samými deskami. Slavnost odbývá se v co nejužším kroužku rodiném z důvodů hospodářských. Obyčejně rodiče – kmotr a porodní asistentka, či mnohdy i bez ní, jsou účastníci lepšího oběda či svačiny. Dávno již zmizely i hlučné svatby. Jsou skoro udržovány v tajnosti. Zřídka jsou při svatbách družičky a svatebčané ve svatebním úboru. Bývají jen nutní dva svědci. Svatba pak koná se v cestovním obleku, často v cizí farnosti, či okresu, je-li sňatek občanský. Občanský sňatek mívají bezvěrci a katolíci na politické správě. V Uhřiněvsi bylo roku 1927 20 sňatků římsko-katolic. 14 občanských a 4 českobratrské. Odměna duchovním je dobrovolná, ani není odstupňování ve výzdobě chrámu (koberce různé délky – klekátko atd.). Římsko-katol. svatby jsou ponejvíce v neděli odpoledne, aby svatebčané neztráceli pracovního dne. Jen z přifařených obcí jsou svatby dopoledne – slavnostnější. Téměř povinné je fotografování. Novomanželé odjíždějí do nového domova, nebo na svatební cestu, jejíž směr a délku řídí finanční poměry novomanželů (den – tři – týden – tři – Republika – cizina). Čím více okázalosti ubývá při radostných událostech života, tím více je okázalosti při pohřbech. Pohřby obstarávají pohřební ústavy. V Uhřiněvsi v roce 1928 jsou pohřební ústavy dva a sice truhlářů p. Sedláčka čp. 40 a p. F. Zoubka. Nejjednodušší pohřeb na účet obce je za 120 Kč. Nejdražší pohřeb v Uhřiněvsi je za 7.000 Kč. Pohřební ústav rozesílá oznámení úmrtní a pohřbu (parte) známým, do výkladů krámů. 100 Ks je za 120 Kč. Rakve měkké jsou od 120 Kč, dubové od 1.000 Kč, kovové od 2 – 3.000 Kč. V domě smutku, v místnosti bez nábytku, postaven bývá dřevěný podstavec pro rakev (katafalk) potažený černou látkou a kolem 6 svící s vysokými svícny za 60 Kč, neb 12 svící se svícny za 80 Kč, u bohatších bývá i baldachýn a smuteční výzdoba stěn za 200 Kč. Květinová výzdoba od zahradníka (stromky stále zelené) čítá se za 200 – 300 Kč. Přijdou-li nosiči rakve v úboru (černý oblek – čepice s bílým chocholem) platí se každému 40 Kč. Bývá to 4 – 6 – 8 mužů. Za pohřební vůz platí se 70 Kč, připevní-li co ozdobu 4 andělíčky 100 Kč, jsou-li stěny mezi sloupky vyplněny tabulemi skla 150 Kč. Věnec je 60 – 100 – 150 Kč, kytice za 30 – 60 Kč. Duchovním platí se libovolně, neb, obstarává-li duchovního pohřební ústav, 70 – 10 – 150 Kč. Je-li hudba platí se 350 – 600 – 750 Kč. To je již 20 hudebníků. V poslední době šíří se kremace.
Vodní družstvo v Uhřiněvsi. V mokrých letech 1922 – 23 byli mokrem postiženi zejména majitelé pozemků od obory k dubečské silnici, takže ze 45 arů sklizeno bylo 40 q cukrovky. Proto v roce 1923 usilováno o zřízení vodního družstva. Zřízen přípravný výbor, který uzavřel smlouvu s Dr. ing. prof. Eman. Thomou na vypracování tachymetrického zaměření melioračního projektu. Přihlášeno bylo 16 zájemců se 150 ha půdy. Projekt vypracován nákladem 128 Kč za ha. Zřízeno vodní družstvo v Uhřiněvsi, předseda p. Václav koliha čp. 24. Smlouvy schváleny politickou správou v Říčanech. O podporu požádáno ministerstvo zemědělství a zemský správní výbor. Ministerstvo zemědělství dalo 25 % hrubého výdaje, jako subvenci a zemský správní výbor 20 %. Provedením melioračního projektu drenážovými trubkami pověřen inž. Josef Mysliveček z Prahy za 620.000 Kč i s udržovacím fondem ve výši 20.000 Kč a zaměřovacími výlohami. Odvodnění 1 ha stojí 4.100 kč. Drenážové trubky objednány od „Slovenské akciové cihelny v Hodoníně. Kladení trubek započalo v roce 1927 – 28 v zimě. Hlavními zájemci jsou : Zemědělský závod s 92 ha, p. V. Koliha s 20 ha. Průmyslové závody v Uhřiněvsi odtoupily se 17 ha, poněvadž nedostaly subvenci. Dovoz trubek z nádraží na pole obstarali zájemci. Platilo se za 1 pár koňského potahu 120 kč denně. Dělnictvo bylo obstaráno firmou, umístěno ve Školním závodě. Dělníci pracovali úkolově. Dle povahy půdy a hloubky drenáží platilo se od 1 m 150 Kč – 270 Kč. Největší dení úkolový výdělek byl 30 Kč. Podnik na dlouhodobí úvěr financuje zdejší „Občanská záložna Včela“.
Zemětřesení v Bulharsku. Koncem dubna roku 1928 postiženo bylo Bulharsko hrozným zemětřesením, krupobitím a smrští. Národ náš podal okamžitě ruku k bratrské pomoci. Vykonány byly sbírky dům od domu za vedení Československého červeného kříže. V našem sebráno a postiženým bratřím odevzdáno bylo 1 072 Kč.
Občanská záložna Včela. Po několikaleté přípravě a zdolání četných překážek, zakoupila Občanská záložna včela dům čp. 71, čp. 346 a čp. 78, rozbořila je a na jejich místě postavila nový dům čp. 78. Projekt vypracoval arch. Oldřich Tyl, úředně autonom. civilní ing. Z Prahy a stavbu provedl p. Karel Rathouský, stavitel v Uhřiněvsi. Řemeslné práce, pokud jsou odbory zastoupeny, zadány místním živnostníkům. Stavba je moderní, bez střechy a fasáda bez ozdob. Stavba vyžádala si
25
nákladu 1,350.000 Kč. Je zřízeno 12 bytů, 7 krámů a vlastní místnosti záložny v průčelí domu. Byty jsou moderně zařízené (vodovod-koupelna). Mají 3 pokoje, kuchyň, nebo 2 pokoje a kuchyň. Nejlacinější byt pronajat je za 3.800 Kč, nejdražší za 6.600 Kč ročně. Krám se skladištěm, poněvadž je budova v nejživější části města, pronajímá se za 3 – 6 000 Kč ročně. Rentabilita domu zajištěna je zákonem o stavebním ruchu z r. 1927, který úplně osvobozuje novostavby od veškerých daní a dávek. Novostavba čp. 78 osvobozena je na 35 let. Stavba započata na jaře 1927, dokončena na jaře 1928.
Stávka dělnictva v cihelně „Prago“. V roce 1927 byla veliká stávka stavebního dělnictva v Praze. Skončila porážkou dělnictva. V roce 1928 ve stávkách pokračováno v celé republice, většina končí porážkou dělnictva. Stávky vyvolávají poměry ve stavebnictví (čilý ruch stavební, velké zisky podnikatelů) a čilá komunistická agitace. Keramické závody „Prago“ v Uhřiněvsi zaměstnávaly začátkem května 1928 290 zaměstnanců. Se zaměstnanci měly závody individuelní pracovní smlouvy. Závodní důvěrníci nebyli v závodě trpěni. Dělník měl za 1 hod. 2,50 Kč, dělník u pece 8 – 10 Kč za hodinu (v práci úkolové). Počátkem května 1928 sjednáno zvýšení o 10 % mzdy u zaměstnanců mladších 20 roků. Kvalifikovaní dělníci ve stáří 20 – 60 roků brali za hodinu 3,20 – 3,60 Kč. Aby dělnictvo na žně a senoseč neuteklo na práci k rolníkům, mělo býti počínaje květnem, dělnictvu sráženo 10 % mzdy, kterážto suma měla býti vyplacena po 3 měsíčním nepřetržitém zaměstnání v cihelně (závod mohl dělníka po 2 ½ měs. zaměstnání propusti, znovu přijmouti). Dělnictvo nesouhlasilo s tímto ustanovením závodu, žádalo kolektivní smlouvu, úpravu práce přes čas (pracovalo se až 80 hod. týdně, ač jsou 3 dení směny) uznání organizace a závodních důvěrníků správou závodů a 20 % zvýšení mzdy. Dělnictvo závodu bylo organisováno ve Svazu stavebního a keramického dělnictva (socilní demokraté) a v Sekci stavební, mezinárodního všeodborového svazu (komunisté). Větší část dělnictva nebyl odborově organisována. Požadavky dělnictva projednány na závodní schůzi, kterou správa závodů zakázala konati v závodu. Účastníci schůze opozdili směnu, což správa závodu (správce p. Zahradník) považovala za přerušení pracovní smlouvy a opozdivší se dělníky, jdoucí ze schůze do práce, nepřijala. Ostatní dělnictvo ze solidarity zahájilo dne 13. května 1928 v 1 hod. odpoledne stávku. Z 290 zaměstnanců stavkovalo 240 zaměstnanců. Nestávkovali topiči, řemeslníci a někteří ze závodních bytů. Z domácího dělnictva propůjčilo se za stávkokaze 8 mužů a 4 ženy. Stávku řídil stávkový výbor za součinosti social. demokrat. „Svazu stavebního dělnictva“ i komunistické „Sekce stavební, mezinárodního všeodborového svazu. Závod na rychlo najal dělníky z Moravy a z Podkarpatské Rusi, takže práce přerušena nebyla. Sekretariát fašistické strany, representovaný tajemníkem Kecnerem, dodal okamžitě 50 dělníků. Druhé závody „Pražských cihelen“ stávku nezahájily, s kteroužto dělnictvo v Uhřiněvsi počítalo. Nebylo ani náležité shody ve vedení stávky, mezi odborovou organisací sociálně demokratickou a komunistickou. Tyto okolnosti předem stávku pohřbily. O sprostředkování stávky požádány dělnictvem „Okresní politická správa v Říčanech“ a Živnostenský inspektorát v Praze. K sprostředkování nedošlo, neb dělnictvo počalo se jednotlivě do práce vraceti a podpisovati individuelní smlouvy. Stávka skončila dne 29. května 1928 úplnou porážkou dělnictva. Ze stávkujících bylo 100 dělníků znovu přijato do práce, 40 dělníků se vůbec nepřihlásilo. Do práce nebyli přijati přední kvalifikovaní dělníci, jakožto vedoucí stávky. Stávkujícím dělníkům v závodě bydlícím dána 3 denní lhůta k vystěhování, právním zástupcem firmy. Vystěhovány byly jen 3 rodiny. Dělnictvo nebylo příliš stávce nakloněno, chtělo jednati o lepší podmínky platové. Závod byl na stávku připraven a dělnictvo briskně odmítl v důsledku zvýšení mzdy dne 1. dubna 1928. Sliby odborových organisací, vedoucích statku, přinesly dělnictvu trpké ovoce.
Automobilová stanice Čs. Č. K. v Uhřiněvsi. Hasičský sbor v Uhřiněvsi uspořádal v červnu a červenci 1927 kurs odborné samaritské služby. Přednášel obvodní lékař M.U.Dr Fr. Jeřábek v Uhřiněvsi. Při Sboru dobrovolných hasičů v uhřiněvsi byla samaritská stráž muži a ženy. Členové samaritské stráže stali se členy Čs. Červeného Kříže, aby pod jeho egidou, podrobivše se předpisům samaritské služby Čsl. Č. Kříže, zahájili vlastní činost (záchranná stanice). Zřízen autonomní samaritský odbor, dle předpisů Čsl. Č. Kříže s předsedou M.U.Dr Františkem Jeřábkem a místopředsedou Emilianem Todlem, který řídí stanici a za ni odpovídá. Auto, starou sanitní fordku, půjčil samaritský odbor české divise Čsl. Č. Kříže. Za auto i za opravy ručí stanice divisi. Vůz bude vyžadovati stálých oprav. Proto pro začátek učiněna sbírka mezi občanstvem, která vynesla 2 775,51 Kč. Za vybrané peníze vůz opraven a natřen. Vůz je umístěn ve Školním závodě. Veřejně vůz odevzdán „Samaritské stráži Sboru dobrovolných hasičů v Uhřiněvsi, slavností dne 3. června 1928. Úřední název je : Automobilová stanice, Československého Červeného kříže, Samaritská stráž Sboru dobrovolných hasičů v Uhřiněvsi. Značnou potíž činil a činí šofer. Vlastního šofera nemůže stanice vydržovati. Byly požádány o šofera zdejší továrny i městská rada. Aby daly vyučiti schopné zaměstnance a daly je k disposici stanicii v jejich pracovním čase.Odmítly. Dnes jezdí zdejší občan p. Čtverák. Od 3. června 1928 – 31. října 1928 provedeno bylo 45 převozů zdejšího obyvatelstva i z okolních vesnic do pražských nemocnic. Za převoz z Uhřiněvse do Prahy čítá se 80 Kč, ač dosud platilo se 200 Kč. Obec ve svém rozpočtu na r. 1929pamatovala na stanici částkou 2 200 Kč. Mezi občanstvem, ať bohatším, či chudším, není zájmu pro věc. Dlužno tudíž zřízení stanice přičísti houževnaté práci a známostem p. Emil. Todla, starosty Sboru dobrovolných hasičů v Uhřiněvsi.
Školství 1928. Úbytek žactva na našich školách zaviněný válkou, začíná se zmenšovati na škole obecné, neb zvýšila se populace a přibylo značně obyvatelstva. Přibylo mnoho rodiných domků v našem městě. Proto otvírají se u tříd pobočky. V roce 1928 – 1929 jsou otevřeny při obecné škole a sice při první, druhé a třetí třídě. První třída školy obecné má 63 chlapců a 47 dívek. V 8 třídách obecné školy 5titřídní je zapsáno 1. září 1928 379 žáků a žákyň. Přírustek proti zápisu 1.9.1927 činí 72 dítek. Pro tyto třídy není učeben ve školních budovách, poněvadž škola měšťanská nemá své vlastní budovy a zabírá 6 učeben koly obecné. Letos učiněny adaptace v mateřské škole, takže učeben je dostatek, neboť byt učitelky
26
mateřské školy změněn v učebnu. Příštím rokem musí se najímati učebny mimo školní budovy. Aby tomuto zabráněno, ježto počítá se značným vzrůstem žactva, pomýšlí se na stavbu nové školní budovy pro měšťanskou školu. Vzhledem k tomu, že staré budovy škoní čp. 2 a čp. 149 nevyhovují po stránce hygienické, ani pedagogické (malé učebny, nesplachovací záchody, není nutných vedlejších místností a školní budova čp. 2 je u hlavní silnice, za budovou školní jsou stáje Školního závodu vys. školy technické) vyzval Okresní školní výbor v Říčanech Místní školní radu v Uhřiněvsi, aby se postarala o novou školní budovu, během jednoho roku. Místní školní rada v Uhřiněvsi ve své schůzi konané dne 27. září 1928 rozhodla se všemi hlasy pro stavbu nové školní budovy. Odvolala se jen proti krátké lhůtě z příčin technických. Velikou potíž činí vyhledání místa pro novou školní budovu, neboť Uhřiněves vhodného místa nemá, jsouc uzavřena drahou a Školním závodem. V úvahu městskou radou vzaty pozemky čk. 581, 471 – 472 – 473, 72, 49, 38. Dne 10. září 1928 prohlédla navrhované pozemky komise od Okresního školního výboru, která uznala za způsobilý, pro stavbu nové školní budovy, pozemek v rohu obory u hříště čk. 581, majetek Školního závodu a pozemek čk. 473 – 472 – 471 naležející p. V. Kolihovi čp. 24 a farnímu úřadu církve římsko katolické v Uhřiněvsi. Druhé pozemky uznány komisí za nezpůsobilé. V jednání se pokračuje.
Jubileum desetiletého trvání Československé republiky. Jakým způsobem oslaviti 28. říjen 1928 uvažovaly všechny naše korporace a spolky. Dne 18. května 1928 rozhodovalo se o těchto oslavách ve schůzi místní Osvětové komise. Nedosaženo shody. Nepolitickou a společnou oslavu všeho občanstva chtěli mít : Hasiči, Střelci, Čechie, Sokol, zástupci škol, Hlahol, Lawn-tenis-club, Strana čsl. národní demokracie a Strana lidová, s podmínkou shody celé místní Osvětové komise a všech korporací – i Legionáři. Proti společným oslavám vyslovili se : Strana čsl. sociální demokracie a Strana čsl. národních socialistů. Se strana politickými hlasovaly i jejich složky : Dělnická tělocvičná jednota a Mládež čsl. národních socialistů. Každá korporace pořádala letos nějaké jubileum svého trvání a při tom i oslavu 10 letého trvání naší republiky. K význačným podnikům dlužno uvésti : Koncert Hlaholu 30. dubna 1928, Sportovní dny Čechie dne 20. – 27. – 27. května 1928, Sdružené korporace 5. srpna 1928 slavnost a 15. srpna filmové představení, 2. září 1928 „Oslava 80 letého jubilea zrušení roboty a 10 letého jubilea samostatnosti Československé republiky, pořádána stranou agrární za hojné účasti venkovanů (17 alegorických vozů, tábor lidu – divadlo v přírodě). 27. října 1928 Oslava čsl. sociální demokracie a čsl. národních socialistů (lampionový průvod a tábor lidu za slabé účasti), 27. října 1928 Akademie Sokola. Vzhledem k těmto podnikům a vojenskému průvodu v Praze, byla oslava „Sdružených, nepolitických korporací, 28. října 1928 pod protektorátem městské rady, méně navštívená. Oslava zahájena byla slavnostním zasedáním obecního zastupitelstva na radnici za účasti hostů (zástupci státních úřadů a škol). Slavnostní projev učinil p. starosta František Diviš. V 10 hod. dopoledne seřadil se průvod u radnice v němž byli zastoupeni : Městská rada, v krojích Legionáři, Dělnická tělocvičná jednota, Střelci, Sokolové a Hasiči, Havlíček v občanském obleku s praporem a občanstvo. V čele průvodu byl legionář se státní vlajkou a za ním školní mládež. U Památného domu, byl slavnostním řečníkem, místostarosta p. Václav Koliha. Nutno podotknouti, že řeč p. V. Kolihy, byla bez politického zabarvení a byli s ní spokojeni všichni občané, což je u nás poprvé při společných oslavách. V proslovech obou řečníků nabádalo se občanstvo k svornosti a práci pro republiku. Příkladem budiž pan president T.G. Masaryk. Čistý výnos sdružených, nepolitických korporací 2 650 Kč věnován Památkovému domu 2/3 a Čsl. Č. K. 1/3. Žádné oslavy nezúčastnili se komunisté, ani žádnou nepořádali. Město vyzdobeno bylo četnými prapory – vlajkami – obrazy pana presidenta T. G. Masaryka ve výlohách i oknech. Na radnici obraz pana presidenta byl ozdoben různobarevnými světly.
Neštěstí na Poříči. Začátkem října 1928 postihlo Prahu veliké stavební neštěstí. Sesula se 8 patrová železobetonová novostavba obchodního domu fy Jakeš, ve které práci dokončovalo ještě 90 zaměstnanců fy Pražák - Moravec, stavitelé Praha. Zasypáno a rozdrceno bylo 45 osob. Mnozí vytaženi poranění a poranění podlehli. Mezi postiženými byl i jeden občan uhřiněveský, Ludvík Šaršou, majitel domku čp. 456, bezdětný, 30 letý. Pocházel z Besenic u Č. Budějovic, odkudž bylo 17 betonářů zabito. Zemřel následkem úrazu a pochován byl na zdejším hřbitově. Městská rada věnoval zdarma místo na hřbitově.
Betonování státní silnice. Státní silnice Praha – Kostelec nad Černými lesy má velikou frekvenci. Děje se doprava požívatin z venkova do Prahy – průmyslových výrobků z Prahy na venkov a je to výletní trať automobilů z Prahy do černokosteleckých lesů. V Uhřiněvsi projíždí v neděli za pěkného počasí za 1 hod. až 150 aut, kromě vozů tažených koňmi. Auta štěrkované silnice značně poškozují, proto ministerstvo veřejných prací přikročilo k betonování jízdní dráhy této silnice. Stavbu různým způsobem provádí několik pražských firem. Od hostince „U města Prahy“ k cementárně k Měcholupůmpracovala od počátku září do půl listopadu firma „Gröger – Hemerka, stavitelé silnic Praha – Bubeneč – Čechova ul. 11. Po tuto dobu byla celá silnice provozu uzavřená. 1 km betonované 6 m široké jízdní dráhy i s úpravou pěšin pro chodce byl rozpočten na 600.000 Kč, zaplaceno bylo 630.000 Kč. Celým městem zůstává staré dláždění kamennými kostkami, prodloužené na východní straně až k rozcestí silnic Radešovice – Královice, na západní straně k ulici Palackého a Prokopově.
Aeroplán. V úterý v 945 h dopoledne dne 16. října přistál nouzově u Obory na poli dvojplošník, pro poruchu vrtule u hlavního motoru. Aeroplán náležel Mezinárodní letecké společnosti (dříve Franko-Rumunské) na trati Paříž-Praha-Bukurešť. Cestující byli auty dopraveni na letiště do Gbel. Dvojplošník zůstal zde do úplné opravy. Smozřajmě, že přistání způsobilo veliký rozruch v městě. Všechno občanstvo dostavilo se k prohlídce aera. Zejména dne 24. října, kdy stanoven odlet, byla víc jak polovina občanstva přítomna. Nepřijel pilot. Aero odletělo 26. října o ½ 3 hod. odpoledne. Vzlétnouti zdařilo se mu po několika pokusech – teren do vršku, nebylo cestujících a tudiž náležitého zatížení. Diváci pozorovali aero, až zmizelo v mračnech nad Gbeli.
27
Rok 1928. V roce 1928 nebyla příroda zvlášť příznivá k člověku. Zima byla vlhká a blativá, jen před vánoci a o vánocích 1927 byly mrazy, které dosáhly dne 23. prosince 1927 – 30 oC. Jaro bylo poměrně suché, léto ale velice suché a horké. Není pamětníka takového vedra a sucha. Den ze dne v červenci a v srpnu bylo slunečno, takže v chladu dostoupila teplota dne 15. července 1928 39,8 oC. Dne 23. června postihlo Uhřiněves krupobití. Kroupy velikosti vlašských ořechů, padaly asi 5 minut, takže zůstala jich ležeti vrstva, která brzy roztála. Poškozeni byli značně zahradníci a sadaři. Úroda na katastru severně od Uhřiněvsi byla zničena z 15 %, jižně od Uhřiněvsi až z 80 %. V tomto procentním odhadu platily pojišťovny poškozeným pojistky. Suchem získalo značně obilí, takže průměrná sklizeň po 1 ha činí : pšenice 31 q, žito 21 q, ječměn 32 q, oves 23 q a cukrovky 310 q dobré jakosti, neb měla 18,5 % cukru. Samozřejmě, že tyto údaje netýkají se pozemků krupobitím postižených. Zato suchem zničeny pícniny ze dvou třetin. Narostlo jen první seno. Otavy suchem vyhořely. V důsledku nedostatku zeleného krmiva poklesly ceny dobytka, takže prodával se 1 kg živé váhy, hovězího dobytka a telat za 3,50 Kč – 5 Kč. Ztratil producent, ale konsument z toho nic neměl, neb u řezníka platil se 1 kg hovězího masa za 12 – 15 Kč, telecí 10 – 16 Kč. Vše pohltil mezi obchod. Drahota neustále stoupá, ač průmysl je dobřa zaměstnán. V září zdražili cukrovarníci cukr a 40 h na 1 kg, tajže stojí 6,30 Kč, mlého 1 l = 2,20 Kč, čerstvé máslo 1 kg = 40 Kč. Rovněž i byty podražily. V nové budově „Občanské záložny“ platí se průměrně z místnosti 1 500 Kč ročního nájmu. Byty jsou ovšem moderní (elektrické světlo – koupelny – vodovod). Tento průměr stal se vzorem a dnes ať má kdo jakkoliv bídnou místnost, vlhkou, tmavou, bez vody a osvětlení, žádá také roční nájem 1 500 Kč. Jistý pokrok, výstavbou této budovy, jeví se zřízení moderných výkladních skříní u našich obchodníků se střižním zbožím, čímž dostává Pražská ulice slušnější vzhled. Z důvodů konkurenčních museli p. Kraus, Poláková a Hanková zříditi si výklady jako p. Bezdíček a Dux mají v nové budově. Přejem si, aby je následovali i druzí obchodníci a zmizely malé, nevzhledné a v dnešní době neodpovídající krámky, které snad vyhovovaly před 50 lety.
Novostavby 1927 – 1928. V roce 1927 zřízeny následující novostavby rodinných domků : čp. 427, 433, 437, 438, 439, 440, 441, 442, 443, 444, 445, 446, 447, 448, 450, 451, 452, 453, 454, 455, 456, 457, 458, 459, 460, 462, 464, 465, 468, 469, 470, 471, 472, 474, 482, 483, 485, 488, 489, 490, 491, 493, 492, 500, 501, 301, 386, celkem 48 novostaveb. Jsou to většinou malé rodinné domky dělníků, státních zřízenců i úředníků. Staví se ponejvíce v Jezerách u trati, u továrny Konservy a na Blokandě. Blokanda jsou pozemky jižně od železniční tráti mezi silnicí pitkovickou a benickou. Přístup k těmto novým domkům je velice bídný, cesty neštěrkované, za deště jedna louž. V roce 1928 vystaveny byly následující domky : čp. 504, 505, 506, 507, 508, 509, 510, 511, 512, 514, 515, 516, 517, 520, 521, 522, 527, 528, 529, 530 a 531, celkem 21 novostavba. Značný počet novostaveb uvedl v život zákon o stavebním ruchu z roku 1927, který osvobozuje novostavby vystavené do 31. prosince 1928 od placení všech daní a dávek na 35 – 30 – 25 roků – dle počtu obytných místností a dle účelu stavby (provozovny živností a obchodu). Tímto způsobem řeší náš stát péči o byty na rozdíl od států jiných i od počátku své bytové péče, kdy zaručoval úvěr pro novostavby do 90 % stavebního nákladu. Zákony o bytové péči pro nemajetné jsou termínované – často se prodlužují a mění. Jest si přáti zákonů trvalých, které by odstranily bytovou krisi.
Volby do samosprávy zemské i okresní. Zákon ze dne 14. července 1927 č. 125 změnil dosavadní samosprávné úřady okresní i zemské v úřady smíšené v nichž jsou sloučeny samospráva s politickou správou. V čelo úřadu jmenován státní úředník s mocí výkonnou, které dosavadní úřady samosprávné neměly, nýbrž musely o ni žádati správu politickou. Tento úředník (předseda) má i značnou pravomoc úřední – takže členové jsou jakýmsi sborem poradním. Dvě třetiny členů zastupitelského sboru volí občanstvo a jedna třetina jmenována je vládou z odborníků, aby důležité zájmy (obchodní, živnostenské, zemědělské, kulturní a sociální) nepodlehly despotismu politických stran (jejich výkoným výborům). Obor působnosti samosprávných orgánů se v celku nezměnil u okresu, poněvadž jsou to orgány vžité a osvědčené. Samospráva zemská rozšířena a dozor nad obcemi a okresy (schvalováni rozpočtů), Tímto dotčen nerv činosti samosprávy – peníze, nejvíce trpí korporace kulturní a humání. Je samozřejmé, že tato změna má hojnost odpůrců, zejména osvědčených pracovníků samosprávných i ve stranách socialistických. Volby do těchto nových sborů „Zemského zastupitelstva“ a „Okresního zastupitelstva“ konány v celé republice dne 2. prosince 1928. V Uhřiněvsi konány volby v občanské škole čp. 2 na Masarykově náměstí. Bylo 6 volebních místností a sice pro volbu okresního zastupitelstva byly tři volební místnosti v přízemí a pro volbu „Zemského zastupitelstva“ 3 volební místnosti v prvním poschodí. Volby zúčastnili se občané od dovršeného 24. roku. Pro volbu „Okresního zastupitelstva vydáno 2 060 volebních legitimací. Volby zúčastnilo se 940 mužů a 995 žen, celkem 1 935 voličů. Platných hlasů odevzdáno 1 891 a 44 neplatných. Volby nezúčastnilo se 125 občanů. Kandidovaly tyto strany a obdržely následující počet hlasů a.) v Uhřiněvsi b.) v celém okrese říčanském c.) počet zástupcův v Okresním zastupitelstvu : Strana : a.) b.) c.) čsl. národ. sociál. 478 5 715 4 „ národ. demokr. 154 826 0 agrární – republik. 79 3 323 3 lidová 123 1 130 1 sociál. demokrat. 628 2 457 2 komunistická 203 2 380 1 živnostenská 226 1 427 1 Volební číslo pro okres 1 328, volilo se 12 zástupců, sdružené občanské strany (republikáni, živnostníci – lidovci a nár. demokraté) měli volební číslo 1118, 6 členů jmenuje vláda, celý sbor má 18 členů.
28
Pro volbu zemského zastupitelstva vydáno v Uhřiněvsi 2 170 legitimací. Volby zúčastnilo se 987 mužů a 1 039 žen. Odevzdáno 1 995 platných hlasů a 33 hlasů neplatných. Volby nezúčastnilo se 142 osob. Kandiduje 14 stran : 1. Národ. čsl. social. 533, 2. Rosche 9, 3. Republikáni čsl 73, 4. Něm. Soc. dem. 5, 5. Lidovci 142, 6. Něm. Nacionál. 8, 7. Čsl. živnost. 206, 8. Národ. demokr. 165, 9. Komunisté 196, 10. Něm. nacion. Svaz 2, 11. Čsl. soc. dem. 625, 12. Něm. agrár. 2, 13. Něm. živnost. 2, 14. Něm. křesťtan. soc. 7. Po volbách bylo slyšeti mnoho stížností proti očíslování kandid. různým číslem pro volbu do Okresního a zemského zastupitelstva, neb tím se pletou voliči. Přihodilo se, že v ryze českých obcích obdrželi hlasy Němci a v ryze německých čeští kandidáti.
Českoslov. Červený kříž v Uhříněvsi. Dne 24. února 1929 konána oslava 10. výročí Čsl. Č. kříže s jubilejní valnou hromadou místního spolku za účasti 42 členek a členů. Vyslechnut proslov p. starosty Fr. Diviše, ředitele měšť. školy Tomáše Hojdara, MUDr. Fr. Jeřábka a p. Em. Todla. Poslední pojednal zevrubně o autostanici, jejíž je tvůrcem a která je složkou Čsl. Č. k. Pak členy zprávy funkcionářů z nichž vybírám : Spolek má 165 členů z nichž je 150 živnostníků, podúředníků, úředníků – středního stavu a 15 dělníků. Příjem v roce 1928 : Pokladní hotovost 45,81 „ Členské příspěvky 877,-- „ Dary od rodičů dětí zasl. do kolonie 361,-- „ Dar spol. výboru pro osl. 10. jub. samostat. 878,-- „ Pouliční sbírka 1.4.1929 398,70 „ Sbírka 2.12. při okres. volbách 650,-- „ Sbírka pro Bulhary (zemětřesení) 1 120,20 „ Od ústředí z akce 50 % jako převod 181,95 „ Výdej : Postiženým Bulharům zemětřes. 1 220,20 Kč Na výpravu dětí do kolonie zdravot. 990,--- „ Na darech 100,--- „ Na vánoční nadílku 700,- Kč Pozůstalým poříčské katastrofy 50,-- Kč Autostanici 1 000,-- Kč Různé 158,-- Kč Vidno že činost spolku spočívá ve sbírkách, které vykonávají děti. Jiné činosti kromě autostanice kterou koná hasičstvo, není. Jen se rozdá vybraný peníz.
Požár. V soboru dne 2. března 1929 v 9 hod dopoled. vznikl oheň v čp. 200 v Benické ulici v domě pana Fr. Nováka. Oheň vznikl od komína, vedle něhož byla uložená sláma a seno na půdě. Dostavilo se místní hasičstvo, ale stříkačky nebylo možno použíti, pro nedostatek vody. Námahou hasičstva byl oheň lokalisován, takže shořely jen stáje. Vzniklá škoda je krytá pojištěním. K úrazu nepřišel nikdo.
Nadace ve správě obce. Obec naše spravuje několik nadací ve prospěch chudých zdejších občanů. Jsou to nadace vesměs od lidí středních vrstev a proto výnos není veliký, zato svědčí o lásce zdejších občanů k bližnímu a k obci. Starší jsou většinou určeny příslušníkům ř. k. vyznání u pozdějších této doložky není. Nadační jmění činí 14.677 Kč a roční výnos 587,86 Kč. Nadační listiny nalézají se v archivu městského úřadu. Nadace byly založeny v tomto pořadí. 1. Teodorem Wniternitzem, hostinským r. 1896 ve výši 2 910 Kč, chudým bez rozdílu náboženství. Výnos je 129,06 Kč. 2. Karlem Čeřovským, kaplanem r. 1910 ve výši 200 Kč, pro 2 vdovy řím. k. vyzn., výnos 8 Kč. 3. Františkem Filipem, ředitelem zdejšího cukrovaru r. 1910 ve výši 1 000 Kč, pro mraavné sirotky, výn. 40 Kč. 4. Františkem Faustusem, lesníkem v.v. r. 1911 ve výši 234 Kč, pro 8 nejchudších řím. kat. vyznání, bez rozdílu příslušnosti, výnos 9,36 Kč. 5. Karlem Polákem, vrchním správcem Liechtenštein. Velkostatku r. 1914 obnosem 500 K pro 2 vdovy, výnos 20 Kč. 6. Ottou Smolíkem, řezníkem r. 1918 ve výši 300 Kč, pro starce – stařenu, výnos 10,50 Kč. 7. Františkem Filipem, ředitelem cukrovaru k uctění památky jeho matky M. Filipové r. 1918 ve výši 2 027 Kč, pro chudé děti mateřské školy, výnos 80 Kč. 8. Josefem Rezkem, obchodníkem r. 1919 ve výši 500 Kč, kteří se pomodlí za jeho duši, výnos 20 Kč. 9. Aloisem Tichým, majitelem pivovaru r. 1919 ve výši 4 000 Kč, pro chudou mládež, výnos 160 Kč. 10. Eduardem Wantochem, výrobcem lihovin, r. 1922 ve výši 3 000 Kč, pro 1 chudé dítě, výnos 120 Kč
29
Sourozenci Jiřího Kolihy (poručík ital.legií – padl v Itálii) v r. 1923 obnos 3 000 Kč knihovní radě – pouze na nové svazky. Mimo to má obec úsporný fond založený při zlaté svatbě manželů Kolihových (Františka a Kláry) z r. 1886 obnosem 200 zl. z něhož nesmí býti vybráno, dokud nevzroste na 100.000 Kč. Obnosu smí býti použito ve prospěch obecního hospodářství.
Ústav pro zhospodárnění práce. Ústav zřídila „Masarykova akademie práce“ při Školním statku pražské vysoké školy zemědělské a lesního inženýrství v Uhřiněvsi čp. 1. Ústav má studovati poměr mezi spotřebovanou energií a jejím výsledkem při jednotlivých výkonech. Má pro zemědělce vykonati to, co pro průmysl vykonal americký inženýr Taylor. Obírati se bude všemi obory práce zemědělce : vaření, praní prádla, uklid obilí, chov drůbeže, zvířectva, mlékařství, polní, lesní a luční hospodářství. Zásluhu o zřízení má i „Zemědělská rada“ panem Dr. ing. Brdlíkem. Ředitelem jmenován, ředitel školního statku p. Václav Rosam. Spolupracují 3 inženýři. První v oboru konstruktivním (lučební) a třetí ve vědeckem. Třetí řídí vědecký postup prací – shledavá potřebnou literaturu naší i cizí, překladá výsledky do cizích jazyků. Ústav je ve stálém styku s podobnými ústavy v Polsku – Německu – Francii – Anglii. Zřízeny jsou kursy pro profesory hospodářských škol celé republiky, bez jejichž absolvování nebude možno na těchto školách vyučovati. Pro širší veřejnost budou na požádání pořádané přednášky. Tam možno bude shlednouti všechny vynálezy, v případě úprava jich pro naše poměry. Za tím účelem má ústav vlastní budovu s posluchárnou a projekčními stroji. Museum, které se zřizuje, je pro širší veřejnost přístupné, aby podpořená snaha ústavu – uvědomovati nejširší vrstvy lidové. Je to první ústav toho druhu v naší republice. Závod školní a ústav je vyhledáván četnými exkursemi. Navštíví jej ročně 2 ½ - 3 tisíce lidí a z toho asi 200 cizinců. V tomto nejsou zahrnuti účastníci různých soutěží a závodů v polích pořádaných pravidelně každoročně, jichž počet se nedá dobře zjistiti.
Zima 1928 – 29. Podzim v roce 1928 byl velmi pěkný. Poměrně bylo sucho a teplo. Před vánočními svátky umrzlo a napadlo málo sněhu. O vánocích 1928, dne 26.12. pršelo. Dne 31.12.28 vytrvale sněžilo, jakož i v následujících dnech, takže napadlo sněhu asi 30 cm a dostavily se mrazy – 10 oC – 20 oC, po celý leden. V únoru sněhu přibylo, takže dosáhl výše 50 cm. Současně sesílily i mrazy. U nás v Uhřiněvsi dosáhly nejnižšího stupně dne 12. II. 29. Toho dne bylo naměřeno v Selekční stanici za Školním závodem k Netlukám – 35 oC. Mrazů tak silných, není pamětníka, ani doby trvání, nebyla vůbec obleva. Dle novinářských zpráv, byly podobné mrazy před 135 roky, to je v roce 1776. I sněhu po vánici 15. – 16. II. 29 přibývá a vrstva sněhová dosahuje 60 cm tlošťky. Příčinou chladu dle odborníků, byla silná vrstva sněhová, která pokrývala celou Evropu. Itálei – Španěly – Nizza vše bylo pod sněhem, ač sníh na palmách je řídký host. Dosti vtipně vyřešili příčinu mrazů na obrázku v „Humoristických listech“. Severní a jižní točnu stále zkoumají výpravy, r. 1928 italský generál Nobile řiditelnou vzducholodí přelétl severní točnu, spustil papežský kříž a italskou vlajku na 82o s.š. a 31o v.d. ztroskotal. Polovina mužstva ztrácí se s povrchem vzducholodi, polovina členů výpravy po 6 nedělním pobytu na kře zachráněna ruským ledoborcem Krasinem. Při hledání a záchraných pracích zahynul slavný norský badatel v severních krajích Amundsen. Na kře byl účastník výpravy Čech Dr. Běhounek. Jižní točnu zkoumá americký kapitán Byrd – dosud šťastně. I tam je Čech ing. Vojtěch. Aby lidstvo mělo dokonalou představu o točnách, vysílají tyto kruté mrazy a trestají je za zvědavost. S mrazy dostavily se i vánice, takže dráhy i silnice byly zaváté. Doprava někde úplně zněmožněna, jinde omezena na minimum. Jízdní řád neeksistoval. Tím ochromen všechen hospodářský život. První důsledek zněmožnění a omezení dopravy byl nedostatek uhlí. Opět vynořily se fronty na uhlí a vagon očekávaný po 2 dny (aviso zde bylo) nedošel. Čekalo se celé dopoledne při – 30 oC. a šlo se s prázdnem domů. Přišel-li vagon byla o uhlí rvačka přes asistenci četnictva a strážníků. Každý skočil s pytlem na vagon a nabíral pro sebe. Na R. Máchu z Nupak spadl pytel uhlí z vagonu a byl vážně vnitřně zraněn a poležel si přes měsíc v nemocnici. Hned se obchodovalo s uhlím pod rukou za dvojnásobnou cenu (keťasilo se). Poněvadž v této době nebylo výdělku, dolehla nouze krutě na nezaměstnané dělníky a jejich rodiny, neb byli 2 ½ měsíce bez zaměstnání. Takových dělnických rodin je u nás dosti. Žactvo přicházelo do školy omrzlé a školní místnosti nebylo možno vytopiti. Proto ministerstvo školství nařídilo uzavření všech škol v celé republice od 18. II. – 1. III. 29. U nás místní školní rada postarala se o dostatečnou zásobu uhlí, ač jinde se neučilo před i po ministerském uzavření škol. Mrazy byly tak silné, že pomrzla většina zásob brambor ve sklepech. Jen brambory uložené v jamách pod zemí vydržely. Tím poškozeni zemědělci o krmivo, kterého je letos málo pro suché léto. Bídu o brambory jsme pocítili i my konsumenti, neb stoupla cena 1 kg z 50 – 90 h. Teď máme dražší vepřové maso. Nebylo možno dopravovati v lahvích nápoje (mléko), neb mráz lahve roztrhal. Značné škody měli obchodníci v krámech na zboží, které nesnese tak nízké teploty (vejce-okurky atd.). Krutě řádily mrazy v ptactvu, které zde přezimuje. Rovněž i v polní a lesní zvěři vznikly škody do 50 %. Též pomrzly školky zahradníkům, ba i staré stromy v zahradách a alejích (peckové ovoce postiženo více 70 %, ač zmrzly i jemné druhy jablek a hrušek). Až 6. března přišla obleva a tím normálnější doprava. Dle jízdního řádu jezdily osobní vlaky až do 15. III. 29. Přes strach z povodní a ledů, zmizel sníh pomalu a bez škod, poněvadž přes den hřálo sluníčko a v noci byl mráz. Noční mrazy byly značně dlouho. Dne 6. dubna bylo v noci naměřeno – 7 oC. Osení přezimovalo dobře. Trochu škody způsobila plíseň sněhová na závratech a místech, kde byla silnější vrstva sněhová. Naříkají i baštýři nad velkými ztrátami ryb zmrznutím. Naše rybníky uhřiněveské, nebyly poškozeny, neb mají protékající vodu. Teplejší počasí začalo až na počátku května, neb tehdy úplně rozmrzl a roztál sníh, který byl vyvážen ze dvorů na hráz potoka proti mlýnu a radnici.
Nový regulační a zástavní plán Uhřiněvsi. Starý regulační plán města Uhřiněvsi byl schválen 25.11.1898. Vypracován byl pražským autorisov. civilním geometrem Janem Vávrou. Dnes nevyhovoval, protože nebyl řádně dodržován a nemohlo býti v té době počítáno s rozvojem automobilismu, který teď město naše souží (výfuky – prach). Rovněž nebylo počítáno s rozšířením
30
zájmového pásma dráhy, které má býti rozšířeno o 2 koleje pro místní dopravu a se zřízením nového osobního nádraží u přejezdu Petrovické silnice. Byla zde i neúplnost, poněvadž starý plán obsahoval jen vnitřní město a nemohl býti brán zřetel, k rychlému poválečnému růstu města, kdy vznikly nové části : Jezera – Bulánka – Blokanda. Proto v červnu 1928 na podkladě omezeného nabídkového řízení zadáno zhotovení nového regulačního plánu. Nový regulační a zástavní plán vypracoval ing. Vladimír Kredba, úřed. autor. civ. ing. Pro architekturu a stavby pozemní, bytem v Uhřiněvsi. Výškové zaměření provedl ing. V. Havlík, úř. aut. civ. ing. Stavební a geometr v Praze Vinohradech. Polohopisné zaměření nemohlo býti provedeno z důvodů obecních financí. Celkem v novém plánu, který odstraňuje výše uvedené nedostatky, zaměřeno bylo 650 ha. V příloze plánu označena i výška budov v jednotlivých blocích, aby vzhled města byl estetický. Projektovány poměrně malé sady, poněvadž tyto má nahraditi obora „Školního závodu“, která je nazastavitelná. Hlavní výhodou plánu je, že překládá státní silnici Praha – Čer. Kostelec mimo město. Bohužel, že nedojde v dohledné době k uskutečnění. Celkový náhlad na regulační plán činí 132.222,80 Kč. Proti tomuto regulačnímu plánu podalo 43 občanů námitky. Plán byl schválen.
Léto 1929. Léto 1929 bylo poměrně velmi teplé a bylo nedostatek vláhy, takže úroda byla velmi slibná. Dne 4. července 1929 po velmi horkém dnu přihnala se bouře. U nás od 5. hod. vyvstávaly zlověstné mraky na západě. Od ½ 6. h. odp. přišly první závany větrů. Za chvilku řádila dravá vichřice, která zvedla takovou spoustu prachu, že se úplně setmělo a nebylo pro prach viděti ani na 10 kroků. Vichřice u nás způsobila menší škody polomy ve stromoví, které přes zimu nezmrzlo. Jinde lámala staré stromy jako sirky. Jihovýchodně od Uhřiněvsi, v osadách které nejsou v dolině, rozmetala domy, neb snášela střechy. Naše obec byla ušetřena i škod na polní úrodě, ježto zde nebylo krupobití. Čtvrtek ten nazývám Černým čtvrtkem čsl. republiky, neb škody toho dne vzniklé vichřicí, odhadnuty byly na 600 mil. Kč jen v Čechách. Tato bouře vznikla v alpských zemích, řadila v Bavorsku – Čechách – na Moravě a v sev. Německu.) Teplota pohybující se mezi 28 oC – 35 oC ve stínu, potrvala celé léto až do 20. září, kdy po uvedené bouři prvně zapršelo. Teplota však neklesla, takže do 7. října měli jsme teplý podzim jako v Itálii. Po T. X. 29 teplota klesla, ale ne na normál. Podzim je velmi teplý. Pícnin byla letos veliká úroda. Řepa byla menší, ale nadprůměrná cukernatost až 20,32 %. Cukrovar platí za 1 q cukrovky 16 Kč. V hospodářství zeměděl. panuje krise, neb Spoj. státy severoamer. mají téměř ½ loňské sklizně ve špýcharech. U nás platí se 1 q pšenice 150 – 180 Kč, žito 120 – 140 Kč, ječmen 130 – 150 Kč, oves 120 – 135 Kč. Ceny pečiva a piva neklesly.
Události v obci. Letošního roku zřídila svým nákladem Občanská záložna v Uhřiněvsi před svým domem čp. 78 malý sad. Zeleň vyplňuje malé náměstí až k silnicím, kde jindy bylo bláto. Sad je ve franc. slohu. Ku cti občanstva i pánů kluku, musím uvésti, že není sešlapován, ač není ohražen. Též městská rada přikročila na náměstí Husově k úpravě náměstí v sad. Dříve na značné části bylo rumiště, kam se svážel stavební rum a přebytečná hlína ze základů novostaveb. Dnes je vše srovnáno. Sad bude o 80 cm níže nežli nivo domů a o 150 cm nežli státní silnice. Přes potok Říčanku, u mostu při státní silnici, zřízena obecním nákladem betonová lávka pro pěší, ježto stará hrozila sesutím. Podrobný rozpočet viz níže. Rovněž rozvodná síť městského elektrického podniku nesnesla zatížení (značný přírůstek novostaveb). Proto obec postavila druhý transformátor u „Konservy“ do něhož veden podzemní kabel ze starého transformátoru za čp. 30. Podrobný účet viz níže. Elektrické podniky města Uhřiněvsi prodají ročně (1929) 50.000 KW světel. a 50.000 KW motor. 1 KW světelná prodává se za 3,80 Kč, notor. 1 KW hod za 2,20 Kč, při 2 tarifním elektroměru za 2 Kč pro motory. Obec platí Svazu středočes. elktr. Za zatížení 1 KW 1 250 Kč ročně a za 1 KW hod. odebranou 0,35 Kč, takže obec platí za 1 KW 1,10 Kč. Od jara 1929 projíždějí naším městem osobní autobusy 4 linek a sice : Kostelec nad Čer. Lesy – Praha, Chocerady – Praha, Kouřim – Praha, Poštovní Kouřim – Praha. Majitelé jsou soukromníci, jen poštovní je státní. Vozy mají 18 míst k sezení a 12 m. k stání. Za ujetý km za osobu platí se 30 haléřů, do Prahy z Uhřiněvsi ve dvou linkách 4 Kč a v druhých dvou 5 Kč. Naším městem projíždějí v 7 h 1210 h a 18 h do Prahy, v 8 h, 16 h a 19 h z Prahy. Staví na znamení. Do Uhřiněvsi vozí zboží z Prahy obchodníkům. Až se vžijí budou míti většího významu. U nás jezdí se do Prahy vlakem, neb platí se 3,40 Kč. Do Prahy jedou následující osobní vlaky : 318, 528, 544, 621, 631, 716, 831, 1003, 1203, 1451, 1749, 1854, 2216 z Prahy k nám do Uhřiněvsi přijedou následující osobní vlaky : 509, 602, 827, 1118, 1226, 1407, 1516, 1653, 1755, 1818, 1831, 1913, 2011, 2208, 008. V neděli jede vlaků více, vlaky uvedené jezdí v pracovní dny, buď na vinohradskou zastávku, nebo většina na Wilsonovo nádraží.
Borochemia. akciová společnost s ručením omezeným pro průmysl chemický v Uhřiněvsi – Praze. Společnost tato založena letošního roku v Praze. Její reprezentantem je p. Mašata z Prahy VII. Firma v Praze zní : Mašata a spol. a jsou tam kanceláře. Kapitál této společnosti je český a obnáší asi 3 mil. Kč. Společnost tato pronajala si od Průmyslové banky v Praze, tovární objekt „Konservu“, kterou banka získala v dražbě 1928, v Uhřiněvsi a započala z výrobou od června 1929. Samozřejmé je, že musel se investovati značný kapital do zařízení továrny, kterou si společnost pronajala od banky na 2 roky. Podnik je ve spojení obchodním s Průmyslovou bankou a má zajištěné přednostní právo k zakoupení objektu. Vyrabí se borax, rafinovaný ledek – tříslové výtažky, emulze k asfaltování silnic, různé druhy olejů (míchání) pro továrny na kůže, kyselina boraxova, oxalová – hořká sůl a zatěžkávací prostředky i jiné chemikálie. Suroviny dovážejí se většinou z Ameriky, Itálie a Německa. 1 kg suroviny z Ameriky přijde na 2 Kč a jsou to : razorit, boracit, kolemanit a tinkal. Vyrobí se týdně : 3 vagony boraxu a 3 vagony ledku. Denně boraxu asi za 18.000 Kč, ledku za 10.000 Kč a výtažky též za 10.000 Kč Pohon strojů obstarávají dva kotle o 280 m2 výhřevné plochy a 2 parní stroje mající po 50 PH a 80 PH a dynamo k pohonu elektrických motorů asi 30 PH. Továrna zaměstnává dnes 77 zaměstnanců. Většinou jsou to uhřiněveští občané – kromě mistrů a obchodníků. Mužům platí se 180 – 300 Kč týdně, ženám 100 – 120 Kč týdně. Továrna hodlá výrobu zdvojnásobiti a pak by zaměstnávala asi 10 dělníků.
31
Továrna na nábytek. Firma zní : Továrna na nábytek a dekorační předměty, J. Michalík – Praha XII. Jagelonská ul. č. 9, Sklady : Fochova tř. č. 34. Poněvadž rozšíření továrny v Praze, bylo velmi nákladné, (koupiti a sbourati sousední dům), rozhodl se továrník k postavení nové továrny v Uhřiněvsi, neboť z Uhřiněvsi je do Prahy krásná betonová silnice. Tím stává se Uhříněves periferii Prahy. Dům se zahradou čp. 172 v Pražské ulici v Uhříněvsi zakoupen byl od manželů Gustava a Ludmily Černých dne 4. září 1928. Po provedení převodních formalit počal nynější majitel J. Michalík se stavitelskou firmou V. Všetečka – Praha pracovati na technických pracích k vystavění továrny a adaptacích přední budovy pro kanceláře a byty pro vedoucí zaměstnance podniku. Se stavbou dvoupatrové budovy v rozloze 42 m délky a 12 m šířky bylo započato dne 29. října 1928. Do konce roku byla budova vystavěna do I. patra a položen betonový strop. Velké zimy v roce 1929 znemožnily pokračování ve stavbě po 4 měsíce. Dokončení tovární budovy až k úplnému odevzdání jejímu učelu trvalo pouze 2 měsíce, takže dne 1. července 1929 byla zahájena výroba uměleckého nábytku v přízemí a v I. patře. Vysvětluji slova umělecký : laciný měkký nábytek se zde vůbec nedělá. Měkká kuchyň (stůl, 4 židle, kredenc, lavička – almárka – úhlák) za 1.500 Kč neb měkká ložnice (2 skříně, 2 postele, 2 noční stolky – toaleta) za tři tisíce Kč, což se dnes nejvíc středním stavem a dělnictvem kupuje, to se zde nevyrábí. Vyrábí se překližky, kde ložnice (2 postele, 2 noč. Stolky, 2 skříně a toaleta) stojí nejméně 8.000,- Kč. Jídelna (1 stůl, 6 židlí – stříbrník – kredenc – příruční stolek – hodiny) stojí nejméně 10.000 Kč Viděl jsem v továrně pracovati jídelnu pro p. ing. Budlíka (ředitele cukrovarského kartelu v Čs. r.) za 120.000 Kč, dle zvlášního návrhu od architekta. Též se pracovalo na ložnici pražského stavitele za 45.000 Kč a jiné věci. Tomu se říká umělecký nábytek, ač překližky vyrábí se seriově. Přízemí této budovy rozděleno jest na umývárnu pro dělnictvo, sušírnu dřeva, 2 kližírny a strojovnu, která je opatřena moderními stroji dřevoobráběcími (hoblovačky – pily pásovky – vrtačky). Zbývající část přízemí a celé I. poschodí vyplňují ruční dílny, II. posch. Je určeno pro dokončující práce nábytkářské (politura) a čalounické. Při tovární budově postaveny jsou rozsáhlé kolny k uložení řeziva a kotelna o 2 kotlích nízkého tlaku, k vytápění k vytápění tovární budovy teplovzdušným topením. Stroje k obrábění dřeva, ventilátory a odsavače prachu jsou poháněny motory na elektrický proud, odebíraný z městského elektr. podniku. Majitel Josef Michalík, narodil se na Moravě, na Hané, z rolnické rodiny. Podnik založil v r 1907 v Praze XII., nabyv předběžného vzdělání theoretického i praktického ve větších městech bývalé monarchie. Investovaný kapitál – pozemek i stroje v to počítaje je cca 1,200.000 Kč. V podniku zaměstnáno je 70 zaměstnanců, při úplném provozu možno zaměstnati až 120 zaměstnanců.
Volby do Národ. shromážd. r. 1929. Zapisuji každé volby, které se konají v naší obci, neb na nich nejlépe vidíme vzrůst obyvatelstva našeho města i jeho politické smýšlení. Dne 27. října 1929 konaly se volby do Národního shromáždění. Volby konaly se jako obvykle ve škole čp. 2 na Masarykově náměstí. Průběh voleb byl úplně klidný, jakož i příprava k nim. Vše obstaraly časopisy a několik málo navštívených voličských schůzí. Každá početnější politická strana měla u nás jednu volební schůzi. Městský úřad vydal pro volbu do poslanecké sněmovny 2 620 volebních legitimací, z nich 1 267 mužů a 1 357 žen. Volby zůčastnilo se 2 458 voličů : 1 180 mužů a 1 278 žen, nevolilo 162 voličů tj. 6,20 %. V našam pražském kraji B, o přízeň voličstva ucházelo se 12 politických stran a obdržely při volbě do poslanecké sněmovny : Politická strana : Počet hl. v Uhř. Mand. v republ. 1. Komunisté 259 30 2. Němečtí agrárníci 8 16 3. „ sociální demokraté 7 21 4. Poláci a židé 6 4 8. Českoslov. národní social. 604 32 10. Českosl. sociální demokr. 830 39 12. Liga – Stříbrný 52 3 13. Českoslov. národní demokr. 171 15 14. Českoslov. strana lidová 136 25 15. Českoslov. agrárníci 104 46 16. Českoslov. živnostníci 242 12 17. Němečtí křesť. social. 7 14
Účet za rozšíření rozvodové sítě elektrické. Podrobný účet : Rekonstrukce stávající transformovny k transformaci z 23 KW a 6 KW s dodáním transformátoru 23.000/6000 V 100 kVA a transformátoru 6000/400/231V 50 kVa 29.311,--- Kč Výzbroj nové transformovny s dodáním transformátoru 6.000/400/231 V 50 k Va 18.519,--- Kč Obal výzbroje na vysoké napětí 430,--- Kč Dovoz výzbroje autem 200,--- Kč Dovoz transformátorů 450,--- Kč -----------------------Úhrnem 48.960,--- Kč 2 % daň z obratu 979,20 Kč Celkem 49.939,20 Kč Druhý transformátor zeměděl. typu s přirozeným olejovým chlazením na napětí 23.000/400/231 Vo výkonu 375/75 KVA 11.000,--- Kč 8 % odpis od 4.10.1923 – 26.9.1929 celkem 45,70 % 5.027,---- Kč -----------------------5.973,---- Kč
32
Připojení druhé transformační stanice Za 1 585 m třívodičového podzemního panceřového kabelu o průřezu 3 x 25 mm2 Cu pro provozové Napětí 6000 V 100 m á 7.290 Kč 115.546,50 2 staniční koncovky pro týž kabel á 355 Kč 710,--2 rovinné spojky „ „ „ á 235 „ 470,--isolační hmota na zalévání hlav 120,--potřebné svorky pro kabelové spojky a koncovky 92,--konsignační výlohy monterů a drobný materiál 103,40 montáž kabelových koncovek a spojek 300,--rozvinutí a položení kabele 1.600,--Rozehřívání kabelové hmoty a zalévání staničních koncovek a spojek 90 normál. Pracovních hodin á 8 Kč za hod. 720,---
Kč „ „ „ „ „ „ „ „
-----------------------Úhrnem 2 % daň z obratu Celkem Cihly na druhý transformátor Dělníkům při pokládání kabele Za postavení transfor. p. stavit. Rathouskému C. Voseckému za dělníky pro vykopávku kabele Úhrnem
119.571,90 „ 2.391,45 „ -----------------------121.963,35 Kč 2.754,--- Kč 7.336,10 Kč 10.000,65 Kč 2.001,55 Kč -------------------------22.092,30 Kč
Celkově : Sesílení starého transformátoru Nový transformátor Vedení Budka a dělníkům
49.939,20 Kč 5.973,--- „ 121.963,35 „ 22.092,30 „ -------------------------Celkem 199.967,85 Kč Dení mzda dělníků při kopání strouhy kabelové činila 37 – 40 Kč, za 1 hod 4,70 – 5,- Kč. Při úkolové práci = 30 x 60 x 100 za 2,70 Kč vydělali si až 48 Kč. Většina pracovala za denní mzdu.
Účet Pro P.T. slavnou městskou radu v Uhřiněvsi . 1.) Za zřízení betonové lávky pro pěší v městě Uhřiněvsi. Stará lávka rozebrána a odnesena na radnici za paušál dle rozpočtu 300,--- Kč 2.) Zahradní zídka i s pilířky sesilujícími rozebrána, materiál očištěn k novému upotřebení a rum odvezen na navážku pod příchod dle rozpoč. 199,--- „ 3.) Stromy a keře vykopány i s pařezy a odneseny na vyhrazené místo majitele, za paušál 169,--- „ 4.) Potřebná navážka ku zřízení přechodu z chodníku zřízena z 1/3 materiálu získaného výkopem a z 2/3 navážkou po nápravě spotřebovaným pěchováním a poléváním za 1 m3 této navážky 38 Kč 684,-- Kč 5.) Díry po obou stranách lávky v obloucích zazděny a zadělány za paušál dle rozpočtu 260,--- „ 6.) Konsoly žulové v pilířích kameníkem usekány a začištěny, díry zazděny a do řádného stavu vše uvedeno dle rozpočtu 180,--- „ 7.) Parapetní zídka na straně levé pro lávku vybourána, materiál očištěn k novému upotřebení a rum odvezen na navážku pro přechod, za 1 m3 čítá se 100 Kč, a bylo 1,35 m3 135,--- „ 8.) Opěrná zeď kamenná na levé straně o 1 m dolů ubourána pro přetažení konstrukce železobetonové a dole ohledána a shledáno za nespůsobilou pro hlavní pilíř lavky za paušál 260,--- „ 9.) Opěrná zeď zahrádky p. Kolihy až dolů do základu vybourána a materiál očišť. k novému Použití pro opěrnou zeď mezi pilířem a mostem, 1 m3 této práce s očišť. 40 Kč 440,--- „ 10.) Potřebný výkop pro základy pilířů v půdě velmi ulehlé s potřebným čerpáním vody, 12,43 m3, 1 m3 a 40 Kč 497,20 „ 11.) a.) Pod hlavní pilíře lávky betonové desky v poměru 1 : 7 v základech zřízeny v síle 30 cm, 7 m2, za 1 m2 této práce se vším a za vše 72 Kč 504,-- Kč b.)základové zdivo z lomového kamene na nastavovanou matlu, zřízeno 7,13 m3, za 1 m3 98 Kč 698,74 „ 12.) Vyzdění pilířů pod lávku ze řádkového zdiva, do líce žula, v zadu lomový kamen na nast. maltu, 28,02 m3, 1 m3 tohoto zdiva 186 Kč 5.211,72 „ 13.) Zazdění opěrné zdi na levé straně pod lávkou, 1,3 m3, 1 m3 = 186 Kč 241,80 „ 14.) Stará stoka cihlová, která se při výkopu sesula, nahražena cementovými rourami 60 cm za 1 m s prací i hmotami 98 Kč 888,--- „ 15.) Dva kusy podkladních desek železobeton. pod lávku na nově zříz. pilířích, 61 m2, 1 m2 = 120 Kč 732,--- „ 16.) Sešikmené železobeton. desky mezi konci trám. nosníků, souvisle vybetonované, tvořící čela lávky, zřízeno 61 m2, 1 m2 za 126 Kč se vším a za vše 786,60 „ 17.) a. Železobetonové nosníky se sesílenou armaturou, dvojitou úměrou s rozpětím nosníku z 1 mb 170 Kč 4.624,--- „ b.) příplatek na šrouby z obou stran nosníku 4 kusy, 1 kus za 220 Kč 880,--- „
33
18.) Železobetonová deska na rozpětí 160 – vlastní v šíři 220 cm s přesahujícími kraji pro zatížení 4 q dle detailu zhotovená, bez postranních úhelníků dole s okapnicemi po stranách, 36,06 m2, 2.740,56 „ 1 m2 za 76 Kč 19. Cementový potěr, s vložkou drátěné sítě zřízen a rozšířen na obou koncích lávky 46,50 m3 1 m2 se vším a za vše 24 Kč 1.116,--- „ 20. a. Parapetní zeď mostu kamenná o 1 m dl. ubouraná a roh znovu vyzděn z cihel na nastavovanou maltu, za tuto práci i s režií, ale bez omítnutí 82,--- „ b.) na levém konci lávky parapetní zídka přizděna na cement. maltu, vyzděna z cihel a cementem omítnuta hladce za paušál i s hmot. 82,--- „ 21. Přejezd kamenný do hospody u Kolihů v mdl. 5.00 vytrhán, 1,97 m2, 1 m2 za 4 Kč 78,--- „ 28,57 „ 22. a. Výkop pro opěrnou zídku zřízen, 1,97 m3, 1 m3 za 14,50 Kč b. základ vyzděn ze starého kamene na maltu vápenou, 1,97 m3, 1 m3 za 86 Kč 169,42 „ c. opěrná zídka ze starého materiálu, jednostraně lícovaná, 5,80 m3, 1 m3 zdiva s dodáním malty a práce s dovozem potřeb. hmot z obec. domu 120 Kč 696,--- „ d.) opěrná zídka u zahrádky i pilířem podle lávky m3 = 0,9, 1 m3 = 120 Kč 108,--- „ e. toto zdivo vyspárováno cement. maltou 12,7 m2, 1 m2 za 9,20 Kč 116,84 „ f. betonová krycí deska 10 cm silná, 30 cm šir. železem sesílená na této opěrní zdi, tvořící současně obrubu dlažby levého křídla 13 m, 1 m = 19 Kč 247,-- Kč g. dřevěné zábradlí dole z dříví 5/8 cm sil. 5,5 m, 1 m – 5 Kč 27,50 „ 23. a. Potřebná plánie pod cihelnou dlažbu chodníku, s potřebným urovnáním země i s nutným odkopem zvýšenin, 75,81 m2, 1 m2 = 2,85 Kč 216,05 „ b. část na přechodu kostkami žulovými znovu zadlážděna s dovezením a osazením starých obrub 138,--- „ chodníkových, 20 m2, 1 m2 s písk. zasyp. 69 Kč c. zbývající část starými cihlami zadláž. do malty se zalit. cement. 52,81 m2, 1 m2 = 9,10 Kč 480,--- „ 24. a. Na přejezdu do hospody zbylý rum z potočiště vyházený, ve sklonu upěchovaný, vrchem škvárou 142,50 Kč a pískem posypaný 28,5 m2 á 5 Kč b. nivo zahrádky ve sklonu cca 30 cm od opěr. zídky lávky splanováno a vrchem urovnáno 32,8 m2 , 1 m2 = 2 Kč 65,60 „ c. přebytečný materiál z potoka, zabraňující řádnému odtoku vody, vyházen a dno potoka urovnáno za paušál 2 děl. ½ dne = 8 h á 6 Kč 48,--- „ d. potřebná zednická výpomoc při osazování a zadělávání zábradlí : 9 hodin zednických á 7,50 Kč 67,50 „ 9 „ učednických á 4,50 „ 40,50 „ 24,--- „ dodáno : 0,10 m3 malty cement., 1 m3 á 240 Kč Práce zednická, dělnická a betonář. činí Kč 24.387,68 Kč II. Práce zámečnická : Zábradlí provedené ze 4 trubek vzájemně spojovaných, procházející T sloupky, dole ohnuté do betonu, zhotovené s projektantem a zástupci obce, upravené dle potřeby na místě a uložení do prsních zdí celkem 41 m, 1 m s osazením bez zednické výpomoci 126,50 Kč 5.186,50 Kč III. Práce natěračská : Celé zábradlí v dél. 41 m očištěno a řádně podkladním miniovým nátěrem opatřeno 2x násobným šedým nátěrem fermežovým natřeno, 1 m á 6,90 Kč 282,90 Kč Rekapitulace : 1.) Práce zednická, dělnicka a betonář. 24.387,68 Kč 2.) Práce zámečnická 5.186,50 Kč 3.) Práce natěračská 282,90 Kč -----------------------Účet činí celkem 29.857,08 Kč Ceny jsou včetně daně obratové. V Uhřiněvsi, dne 2 listop. 1929 V. Vosecký v.v. Účet sice není dosud schválen městskou radou, avšak nedají se očekávati značnější změny položek – snad maličkosti. Účet uvádím, aby odborník poznal poměry v stavebnictví u nás.
Novostavby v r. 1929. čp. 524. „Na vrchách“, majitelkou Marie Svobodová, úřednice minist. Národní obrany v Praze. čp. 525. „Na vrchách“, majitelem Josef Šedivý, úředník čsl. státních drah. čp. 526. „Jezera“ majitel Antonín Škach, hostinský v Jezerách. čp. 532. „Jezera“ majitelkou Jana Svatošová, vdova po železničním zřízenci, zde. čp. 533. „Jezera“ majitel Josef Horký, řemenář, zde. čp. 534. „Jezera“ „ Josef Kadoch, dělník, „ . čp. 535. „ „ Václav Pazderka, kamenosochař v Praze. čp. 536. „Jezera“ majitelem Jaroslav Pešan, galvaniser v Praze. čp. 537. „Jezera“ majitelem Václav Vegner, dělník, zde. čp. 540. „Blokanda“ majitel Karel Sedláček, ředitel zdejšího cukrovaru ve výslužbě. čp. 541. „Blokanda“ majitel František Tetenka, zedník, zde. čp. 542. „Blokanda“ „ Rudolf Zajíček, stroj. zámeč. Praha. čp. 543. „Blokanda“ „ Antonín Houžvička, betonář „ . čp. 544. Pitkovická ul. majitel Antonín Červinka, obuvník zde. čp. 518. Templářská ul. majit. Antonín Novotný, zedník, zde.
34
čp. 513. Blokanda, majit. Antonín Šípek, poštov. úřed. Praha. čp. 545. Pitkovická ulice, majitel František Štycha, betonář, zde. čp. 549. „Na vrchách“ majitel Karel Martínek, stavební asistent v Praze. čp. 550. „Na vrchách“ majitel Norbert Mašek, továrník Praha. čp. 560. Zámecká ulice, majitel Školní závod v Uhřiněvsi – budova Ústavu pro zhospodár. Práce. čp. 63. Kolovrat. ulice, majitel Tomáš Svoboda, úředník Praha. Většina těchto chudých lidí, kteří staví rodiné domky v ceně 50 – 100 tisíc Kč, mají asi 20 % kapitálu při začátku stavby. Za tyto peníze koupí se pozemek a plán. 30 – 40 % kapitálu půjčí peněžní ústav na první hypoteku. Za to se kupují stavební hmoty a zaplatí stavitelovi. Ostatní mistři pracující v novostavbě, pracují na úvěr. Splácí se jim po částkách dle výdělku. Trvá to často hodně roků, nebo se podaří sehnat druhá hypoteka na vyšší procento. První hypoteka se platí 7 %, druhá u solidních ustavu peněžních se nedostane a proto se platí až 10 % ročně. Většinu úvěru poskytuje zdejší „Občanská záložna“. čp. 502. „Jezera“ majitel Václav Zvelebil, z Hájku. čp. 503. „Jezera“ „ Josef Alfery, dělník, zde. čp. 467. „Jhusovo nám.“ majitel Josef Havelka, betonář, zde.
Zima 1929/30. Po poměrně mírném podzimu v r. 1929, očekávána byla zima s obavami po trpkých zkušenostech za mimořádných mrazů v lednu a únoru. Obavy a nepříznivé předpovědi se však neuskutečnily. Listopad a polovička prosince přinesly mírnou zimu, sníh napadl 20. prosince a vydržel na polích do konce roku. Po přechodném zmírnění počasí napadl znova počátkem ledna. Zima byla celkem mírná, teploměr neklesl pod 10 oC, za to však jarní plýskanice trvaly dlouho. Rozmočené cesty a ulice kladly větší potíže schůdnosti než-li sníh a náledí. Zásobování uhlím bylo dostatečné a vyučování ve školách nebylo v tomto roce přerušeno. Pro nestálé a vlhké počasí stouplo onemocnění chřipkové.
Jarní a letní období v roce 1930. Po mírné zimě trvalo deštivé počasí celý duben, pouze květen byl bez dešťů, ale chladný, takže se příchod jara značně opozdil. Za to červen dohonil vše, aby prázdniny a prázdninové měsíce do poloviny září byly vyplněny deštěm. Kdo byl na dovolené, tomu opravdu dovolená vypršela. I polní práce byly zdrženy, místy o 14 dní, ale škody nevznikly nikde citelné. Úroda byla bohatá a výnos polního hospodářství převýšil průměry minulých let.
Povšechná situace. Město Uhřiněves udržuje krok s všeobecným postupem technického a společenského pokroku.Dnešní doba není již odrazem venkova, z našeho města se stává nejbližší předměstí Prahy, kterou nám značnou měrou přibližuje hustá doprava autobusová i částečně zlepšené spojení vlakové. Bohužel však okolí a úprava nádraží zůstává zanedbaná, kterou předčí často staničky některé místní dráhy. V roce třicátém vystupuje pak znatelněji konkurence automobilová pro láci, pružnost a pohodlí. Občanstvo i přes nepříznivé hospodářské poměry stává se náročnější a proto počínají se vyskytovati i odlišné společenské vrstvy. Náročnost tato však jeví se více v požadavcích hmotných a společenských než v otázkách kulturních a náboženských. Mladší generace i zde dává přednost pěstění těla před duševní kulturou, ale městská i spolkové knihovny (Sokol, Odborová rada) přece netrpí nedostatkem návštěvy. Zájem o politickou a samosprávnou činnost jeví se pouze v kritice. Řízení věcí politických i spolkových spočívá v rukou několika agilních osob, s nimiž se setkáváme při akcích spolků a korporací různých jmen. Stejná situace jeví se ve spolcích a organizacích. Všechen zájem obrací se ponejvíce k pražským podnikům a akcím, jimiž jsou usměrňovány z velké části i počiny místní, a to tělocvičné, divadelní, sportovní a společenské. Ale i přes patrnou rozvernost společenskou sejdou se však tyto vrstvy k společným projevům a řešením otázek hospodářského rázu. Ustálením poměrů a návratem předválečných možností upraví se snad i společenské rozdíly bez otřesů a nepokojů. Stará, popřevratová Uhříněves ustupuje do pozadí, přichází nový živel s novými názory a požadavky. Doufejme, že i tyto budou k prospěchu všech.
Úpravy v obci. Zastavování pozemků novými domky klade na obec nové povinnosti, a to v první řadě pro rozšíření elektrovodné sítě, veřejné osvětlování, úpravu ulic a případnou kanalisaci. Mimo to udržování ulic ve starých částech města a dostatečný přívod přívod elektrického proudu pro osvětlení i živnostenský provoz jsou tíživé položky v obecních rozpočtech. Zařízena byla 2 transformační stanice a přívodní kabel nákladem téměř 200.000 Kč, provedeno veřejné osvětlení v nových čtvrtích a to na „Blokandě“, v „Jezerách“ a na „Vrchách“. Kanalisace zřízena v hořejší části Pražské ulice za účasti majitelů domků. Do obecního rozpočtu zařazen příspěvek na vydláždění ulice Pitkovické a Petrovické. Úpravy starých ulic byly prováděny v obecní režii dle finančních možností. Rozšíření autodopravy vyžaduje větších nákladů, jež to při zakládání ulic a cest nebylo předvídáno rozšíření frekvence. Celkový náklad činil pro účely komunikační z obecních prostředků Kč 30.955,15. Sčítání lidu. Výsledky sčítání lidu, které provedeno bylo první neděli v prosinci, překvapily, jakým procentem přibývá obyvatelstva v okrese říčanském, zatím co jižnější okresy české trpí úbytkem. Pro porovnání uvádí se i počet obyvatelstva v r. 1921. Uhříněves Dubeč Dol. Měcholupy Říčany Kolovraty
1930 4.465 2.437 1.035 5.306 1.772
1921 2.995 976 476 3.066 794
+ 1.470 + 1.461 + 559 + 2.240 + 978
35
Celé Říčansko mělo v r. 1921 4.298 domů a 27.141 obyvatel, po sčítání r. 1930 7.197 domů a 42.676 obyvatel. Jeví se tudíž přírůstek 70 % domů a 57 % obyvatel. V roce 1921 byly na celém okrese jen 3 obce s více než jedním tisícem obyvatel, nyní je takovýchto obcí třináct.
Výsledky pozemkové reformy. Lichtensteinský velkostatek v Uhřiněvsi patřil do záboru v r. 1923 mezi největší polnohospodářská panství v Čechách. Jeho výměra činila celkem 4.845,89 ha, z čehož zemědělské půdy bylo 4.473,88 ha. Obsahoval celkem 21 dvorů a mlýn u Podleska. Pozemkové reformě podrobeno bylo i 19 směn. Drobným přídělcům dostalo se 1.772,84 ha zemědělské půdy, nabyvatelům zbytkových statků a jiných větších objektů 2.205,61 ha a vlastníku propuštěna ze záboru výměra 18,48 ha zemědělské půdy z celkové výměry 76,27 ha. Mimo to sestatněno bylo 513,84 ha. Existenčně dotčeno bylo pozemkovou reformou 182 zaměstnanců velkostatků, a to 4 ú úředníci, 18 zřízenců, 65 deputátníků a 95 stálých dělníků. Z toho bylo zaopatřeno : přídělem půdy celkem 32 zaměstnanců, jimž poskytnut příspěvek na zaopatření půdy ve výši přes 200.000 Kč a to 3 úředníkům 95.880 Kč, 5 zřízencům 25.171 Kč, 6 deputátníkům 28.261 Kč a 18 stálým dělníkům 51.285 Kč. Odbytné obdrželo 83 zaměstnanců ve výši cca 385.000 Kč. Pense poskytnuta 5 zaměstnancům ve výši 7.120 Kč. Jiné zaměstnání opatřeno bylo celkem 62 zaměstnancům, a to 5 zřízencům, 25 deputátníkům a 32 stálým dělníkům. Obdvodn poradní sbor sestával se v r. 1923 ze zástupců : za Domovinu Fr. Škorpil, za Jednotu E. Čížek, za Svaz domkářů Vejražka, za čsl. křesť. zemědělce K. Komárek, za leg. A. Král, za invalidy V. Flener, za zaměstnance J. Pánek, za nájemce M. Mändel, z hosp. odborníky V. Koliha, za tehd. Okr. spr. Komisi V. Kamler, za zeměděl. radu F. Hübner. V r. 1924 v dalším přípravném období sestával se Poradní sbor z těchto zástupců : za Domovinu : Ing. R. Pallas, za Svaz domkářů : J. Kolenský, za Jednotu : A. Král, za čsl. křesť. zemědělce : J. Skalický, za úřednictvo : K. Šilbický, za dělnictvo : J. Jenšovský, za nájemce : B. Louský, za Č. Brod : F. Macháček, za Zeměd. Radu : Ing. F. Ducháček, za Okr. spr. Komisi : F. Zelenka, za prakt. Hospodař. : B. Novák. K definitivnímu provedení pozemkové reformy došlo v r. 1930 přípravami pro zaknihování přídělu, které bude dokončeno v r. 1931. Poměrně dlouhá doba vynucena byla provedením knihovních změn na poskytnutých směnách od nových nabyvatelů. Sestátněním dvora uhříněveského, netluckého a mlýna v Podlesku vznikl u nás nový útvar hospodaření, který přivádí sem mnoho exkursí ze všech míst republiky. I zahraničním návštěvy nejsou vzácnou výjimkou. Nový útvar hospodaření má název : „Školní zemědělský závod vysoké školy technické v Praze v Uhřiněvsi.“
Hospodářské poměry v roce 1930. Vliv trhů obilních a otřesy na peněžních bursách amerických zasáhly i do evropského hospodářství. Ceny obilnin stále klesaly, ale odbyt domácí produkce nestoupl. Agrární politika vlády nezmohla zemědělskou krisi ani po využití celní ochrany a tak kupní síla zemědělských vrstev se značně oslabila. Hospodářství s menší výměrou a i větší celky zatížené úvěry držebnostními a provozovacími dostavaly se do platebních nesnází a byly nuceny prodávati výtěžky sklizně hned po žních. Ruku v ruce s krisí zemědělskou rostla i krise průmyslová. Stavební ruch se značně změnil, odbyt kovoprůmyslu se snížil a ostatní podniky trpěly stagnací. Ve zdejší cihelně „Prago“ pracováno bylo s počátku na sklad, později omezena byla výroba na míru nejmenší, takže z 250ti dělníků byla velká většina propuštěna. Naděje nezaměstnaných, že v nastávající cukrovarské kampani se jejich situace zlepší se bohužel neuskutečnily. V cukrovaru nastaly jednak osobní změny na vedoucích místech, jednak strojové opravy a počet sezoních dělníků klesl pod průměr z let dřívějších a výdělky při časově kratší sezoně nedostoupily ani k výsledkům let minulých. Nezaměstnanost v městě našem byla zvětšována omezením výroby pražských továren, takže místní spolky a organisace byly nuceny podniknout sbírky ve prospěch nezaměstnaných. Byl to jedna Čs. Červený kříž, Těl. jed. „Sokol“, odborové organisace a minister. sociál. péče. Ve prospěch dětí podniknuta byla samostatná akce o Vánocích, a to vztýčením vánočního stromu. Přes tísnivé poměry prošla nejhorší doba – zima r. 1930 beze všech znepokojujících úkazů veřejných, klid nebyl nikde porušen. Odborové i politické organisace poukázaly, že mají tolik autority a vlivu, aby udržely svoje členstvo i značně nespokojené ve své moci. Koncem roku 1930 byl počet nezaměstnaných cca 120 osob.
Společenský život v r. 1930. V roce 1920 uspořádáno bylo v našem městě : 15 ochotnických divad. Představení 2 hudebních večerů 16 lidových slavností a spolkové oslavy 26 plesů a tanečních zábav. Kromě pravidelných biografických představení v sokolovně konány i představení kočujících biografů v místnosti Obec. domu, později i v domě D. T. J. a fotbalové zápasy S.K. Čechie. Během roku zavítaly sem i 3 herecké společnosti s programem činoherním a operetním. Tenisový sport provozován byl L. T. C. v Uhřiněvsi na nově upraveném hříšti za židovským hřbitovem. Otevřením domu D. T. J. bylo umožněno v divadelním sále uspořádati řadu výpravnějších her se zpěvy za doprovodu orchestru. První pokus s větším výpravným kusem byl učiněn již u příležitosti oslavy 28. října 1929. D. T. J. a odbočkou Čs. O. b. Provedena byla hra „Bílý lev“, která byla na pražských divadlech často hrána. V roce tomto nejvíce divadelních her vypravil dramatický odbor D. T. J., který volil hry lidové, obsahově přístupné, a to práce českých autorů. (Hais Týnecký, Stroupežnický, Jirásek). Další divadelní činnost provozoval : Dramatický odbor mládeže nár. soc. strany a T. J. Sokol. Přednášková činnost omezena byla na kurs přednášek pořádaný odborovou radou. Veřejné oslavy konány ve výročí významných dnů a to k oslavě : 7. března, 6. července, 28. října. Oslava narozenin p. presidenta Masaryka konána byla ve větším měřítku žactvem místních škol v sále D. T. J. pod vedením p. říd.
36
Sedláčka, slavnostní schůzí měst. zastupitelstva, na níž bylo usneseno, aby nová škola nesla jméno našeho prvního presidenta. Den 7. března 1930 oslavily i místní organisace samostatnými projevy, a to : soc. dem. strana dělnická s D. T. J.. čsl. nár. soc. strana a Sokol. Oslava 6. července konána byla v předvečer tohoto dne v obvyklem pořadu u Husovy kaple. Za to oslava 28. října konána místní osvětovou komisí za spoluúčasti všech pokrokových organisací byla přes nepříznivé počasí zdařilá. Průvod spolků a občanstva vzpomněl důležitosti dne na hříšti S. K. Čechie u Obory. Za projevu řečníka provedli zástupci legionářů vztýčení státní vlajky, které pak byla vzdána čest všemi přítomnými. Pro upevnění státního a národního uvědomění přispěla tato oslava značnou měrou.
Stavba školy stala se akutní a ožehavou potřebou města. Celou působností samosprávy městské v tomto období nese se snaha vyřešiti otázku školní tak, aby byla snesitelná finančním schopnostem města. Usnesením městského zastupitelstva dne 6. března 1930 ve slavnostní schůzi nazvána byla projektovaná škola „Školou Masarykovou.“ Stále vzrůstající počet obyvatelstva vyžaduje učiniti opatření, aby pro přírůstek školního žactva byla dostatek vhodných tříd, dosavadní školní budova však je již nedostačující, takže potřebné místnosti získány prozatím nájmem v budově bývalého mlýna a umístěna v zasedací síni měst. radnice. Opatření toto i pro svoje finanční náklady muselo býti přijato jako jediné východisko. Během období 29/30 získáno místo pro stavbu školy u Obory, kde dosud bylo hříště S. K. Čechie. Místo toto bylo uznáno pro svojí polohu a výhodnou cenu ( s kterou vyšel vstříc p. Oskar Rezek z Benické ul. ) za nejpříhodnější. Jiné navrhované pozemky pro přílišné požadavky majitelů i svoji polohu nemohly býti přijaty. Vypracováním plánů pověřeni byli měst. radou v užší soutěži místní a pražští stavitelé, mimo to pak došly 2 návrhy mimo soutěž Městská rada po dobrém zdání příslušných komisí přijala návrhy tři : Ing. Tausenaura z Prahy, A. Haura z Uhříněvsi, a V. Kredby z Prahy. Z těch pak pro svojí účelnost, poměrnou finanční nenáročnost a stavební způsobilost přijala návrh Ing. Tausenaura. Otázce výstvby školy věnovaly samostatné schůze mimo městskou a školní radu kluby samosprávných funkcionářů, jednotlivých politických stran. Koncem roku 1930 dochází ke konkrétnímu řešení školní otázky, hlavně získání úvěru. Stav. parcela je č. 468/5 k.ú. Uhříněves chystána od V. Kolihy k doplnění cca 1 000 čs. a pro příští léta od sousedících ku zcelení pozemků. Z finančních důvodů postup stavby bude po etapách.
Poměry stavební a bytové. Nezmenšená bytový a krise v Praze, kterou nesnížily ani stavby nových domů, přivádí do našeho města proudy obyvatel. Komu bylo možno alespoň za podpory stavebních zákonů a peněžních ústavů pustiti se do stavby vlastního domku, učinil tak bez ohledu na osobní oběti. Do konce r. 1930 zřízeno bylo novostaveb rodinných domků 20 a 2 tovární objekty. Tím bylo nedostatku bytů částečně odpomoženo, nikoliv však na 100 %. Poptávka po bytech, hlavně pro zaměstnance z Prahy není plně krytá. Kromě plně vyhovujících bytů v dom Občan. Záložny zařídila i D. T. J. ve svém domě byty odpovídající zdravotníma společenským požadavkům. Jelikož v dřívějších zprávách není zmínky o domě D. T. J., budiž dovoleno dodatečně o něm zprávu. D. T. J., politická organisace soc. dem. strany i odborové organisace neměly vhodných spolkových místností pro svoje schůze a akce všeho druhu. Proto D. T. J. přikročila ke stavbě vlastního domu na místě, kde stála nevkusná stodola a chatrné, nevzhledné domky mezi ulicí Pražskou a Petrovickou. Se stavbou bylo započato v létě 1928 a brzy vyrostla dvoupatrová moderní budova s prodejnou konsumu „Včela.“ Dům D. T. J. obsahuje kromě zmíněného konsumu restaurační a hotelové místnosti, divadelní sál se stálým jevištěm a přilehlými místnostmi. Stavbu provedli za dozoru místního stavitele členové D. T. J. a polt. organisace s velkou osobní i finanční obětavostí, která nese užitek společenskému životu v Uhřiněvsi. Restaurační místnosti jsou moderně a vkusně zařízení divadelní sál, největší a nejvkusnější v celém okolí, umožňuje jednak velké divadelní hry a společenské zábavy, které musely konat hlavně v nedostačujících místnostech obecního domu.
Vztýčení vánočního stromu. Ve snaze zmírniti alespoň částečně v nejhorší době nepříznivou situaci školních dětí usneseno bylo ve schůzi osvětové a chudinské komise za účasti zástupců škol a spolků vztýčiti vánoční strom podle vzoru jiných měst. Jako nejvhodnější místo vybráno bylo prostranství před školou. Tam byl 14./12. 1930 vztýčen krásný vánoční strom, ozářený světly a obklopený dětmi, které za přispění pp. učitelů Sedláčka a Příborského improvisovaly malou akademii. Pod stromem a na prostranství před záložnou byly umístěny dvě pokladničky, které vynesly za dobu od 14./12 – 25/12. 1930 : u školy Kč 568.90 u záložny „ 229.55 a dodatečně „ 5,--celkem Kč 803,45 Výnos tento byl podle návrhu protokolovaného v zápisní knize chudinské komise užit ve prospěch nemajetných dětí na zakoupení potřebného šactva, bot a požívatin. Rozdělení výtěžku bylo pečlivé, poněvadž bylo pamatováno, že dary byly od chudých ještě chudším, ale právě proto byly tím milejší a vítanější. Účastníci doufají, že i tento počin se vžije a dojde plného pochopení.
Bezpečnostní poměry. Poměrně velká a nestejně zastavená plocha města vynutila si požadavek bezpečnostního dozoru, ktery musel báti doplněn zvětšením počtu strážníků. Z usnesení městského zastupitelstva přijat byl čtvrtý strážník. Ani tento stav neodpovídá však potřebám, jelikož není finanční úhrady.
37
Venkovský obvod má četnická stanice, která za rok 1930 vykazuje kromě různých čísel 3 000 čísel jednacích 30 zatčených 279 udání (zločiny a přečiny) 3 komisielní případy sebevražd. Živelní pohromy nebyly hlášeny žádné. Mimořádné případy nebyly zaznamenány. 451 služeb v obvodu města zajistilo bezpečnostní pořádek. Požární bezpečnost vykonává místní hasičský sbor. S potěšením možno konstatovati, že za celý rok neudál se žádný požár.
Exkurse. Školní zemědělský závod v Uhřiněvsi stává se cílem mnoha exkursí jak z uzemí našeho státu i ze zemí zahraničních. U příležitosti agrárních sjezdů odborových a politických, při různých výstavách v Praze stalo se pravidlem navštíviti naše město. Těmito návštěvami stává se Uhřiněves světoznámou. Velký podíl na rozvoji závodu měl V. Rozan, který se po dovršení svého 70 roku vzdal vedoucího místa závodu, aby převzal vedoucí místo v dokončeném Ústavu pro zhospodárnění práce. Počet exkursí v r. 1930 činil celkem : Domácí exkurse ve školním závodě za r 1921. 25 jednotl. 23 spolkových exk. celkem 661 osob „ 1922. 20 „ 23 „ „ „ 1 019 „ „ 1923. 40 „ 90 „ „ „ 3 022 „ „ 1924. 68 „ 91 „ „ „ 2 671 „ „ 1925. 82 „ 72 „ „ „ 1 879 „ „ 1926. 86 „ 80 „ „ „ 2 030 „ „ 1927. 121 „ 87 „ „ „ 2 250 „ „ 1928. 90 „ 83 „ „ „ 2 205 „ „ 1929. 130 „ 61 „ „ „ 1 370 „ „ 1930. 46 „ 104 „ „ „ 3 391 „ 708 727 20.498 osob. Exkurse z ciziny : r 1921. 35 jednotl. 4 spolkových exk. celkem 150 osob „ 1922. 80 „ 8 „ „ „ 182 „ „ 1923. 45 „ 4 „ „ „ 133 „ „ 1924. 70 „ 3 „ „ „ 136 „ „ 1925. 50 „ 8 „ „ „ 186 „ „ 1926. 49 „ 5 „ „ „ 161 „ „ 1927. 68 „ 10 „ „ „ 344 „ „ 1928. 80 „ 15 „ „ „ 430 „ „ 1929. 78 „ 8 „ „ „ 188 „ „ 1930. 26 „ 6 „ „ „ 192 „ 581 71 2.102 osob.
Rok 1931. Během roku tohoto zůstalo místo kronikáře neobsazeno místním občanem, vzhledem k tomu, že dosavádní kronikář byl služebně přeložen ze zdejší obce do Prahy. Funkci tuto však zastával z místa svého nového působiště i nadále po celou dobu tohoto roku. Na podkladě předaného mi elaboratu zaznamenávám, že rok tento nevyznačoval se žádnými mimořádnými událostmi, které ve smyslu zásad kronikářských bylo by záhodno se zvláštním zřetelem na poměry zdejší zaznamenati. Povšechná situace t.r. vyznačovala se již na všech stranách vstoupajících hospodářskou krisí, jež pozvolna zasahovala do všech oborů soukromého i veřejného podnikání. Z poměrů těchto vyplývající nezaměstnanost všeho druhu, ve všech oborech stávala se a rostla v katastrofální memento celé lidské společnosti. V této době objevují se ne všech stranách snahy čeliti všemi prostředky vzrůstající bídě postiženého občanstva, což nejlépe se zračí v řadě v době této vyšlých zákonných a vládních opatření, nehledě na řadu vzájemné svépomoci. Zapsal : Koštoval
Rok 1932. V tomto roce převzal jsem vedení této kroniky, byvši ustanoven městským zastupitelstvem v Uhřiněvsi obecním kronikářem. Podotýkám předem, že snahou mojí bude zaznamenávati chronologicky veškeré události s hlavním zřetelem na poměry místní, zcela objektivně a v intencích letopisecké komise. Paměti města od tohoto roku píše Eduard Koštoval, městský tajemník v Uhřiněvsi narozený 19. října 1907 v Plzni, příslušný do Uhřiněvsi, okres Říčany a bytem v Uhřiněvsi čp. 78.
Hospodářské poměry se současnými většími událostmi světovými. Dle přehledu československých obchodních komor, hospodářských svazů a statistického úřadu o současné hospodářské situaci Československa v roce 1932. nedošlo dosud u nás k obratu přes různé náběhy ve světovém i národním hospodářství. Ačkoliv zmírnil se nepoměr mezi nabídkou a poptávkou a ačkoliv upadání cen na světových i domácích trzích všech surovin ustalo a ačkoliv stoupla plynulost peněžních trhů, přece jen nezmizela krise důvěry i přes větší oživení bursy. Z toho vyvěrající nezaměstnanost ve všech oborech nijak se nezlepšila, jenom přitížila státnímu rozpočtu, takže vládní činitelé v čele s ministrem financí jsou nuceni přistoupiti k nejradikálnějším úsporným devisovým a celním
38
opatřením, které mají udržeti státní rozpočtovou rovnováhu do doby přelomu krise. Tyto vládní počiny samozřejmě nezůstaly bez odezvy v hospodářství okresním i obecním. Prostě na všech stranách přistoupeno bylo v důsledku tíživých hospodářských poměrů tedy i v podnikání soukromém a i v životě rodinném, k těm nejúspornějším opatřením. Podle názoru některých našich předních národohospodářů jest ještě otázkou, zde tento úsporný a celní systém, který má sloužiti k oživení domácího trhu, bude dobrým prostředkem k odstranění vládnoucí krise. Ze soudobých událostí světových nutno se zmíniti o válečném konfliktu mezi Čínou a Japonskem, Bolivií a Paraquay, prohlášení republiky španělské se současným svržením španělského krále Alfonse XII. V Německu letošního roku došlo k velkému hnutí Hitlerovců, které mělo za následek velké krveprolití a rozpuštění sněmu. V ostatních státech vyjma několika pokusů a bezvýznamné peče, byl poměrný klid.
Přední komunální úkony a školství. Vstup do nového roku 1932 byl ve znamení horečné činnosti k uskutečnění otázky výstavby škol ve zdejším městě. Započatá jednání v roce minulém mezi zástupci a odborníky v oboru školském, stavebním a finančním zdejší obce a projektanty nové školní budovy pp. Arch. Pavelkou a Ing Tausenauem z Prahy, hleděla se co nejdříve ukončiti, aby již v letošním roce bylo možno přistoupiti k výstavbě uvedené školy. Abych z části jen osvětlil nutnost zmíněné výstavby uvádím jen tolik, bez veškerých dalších poznámek, že vyučováno bylo nejen v obou stávajících školních budovách, kde v mnohých případech, ani učebny pro velký počet žactva nestačily, ale i mimo, v místnostech najatých od soukromníků, které nejsou po stránce školské, ale hlavně po stránce zdravotní a hygienické vůbec nevyhovovaly, ba mnohdy i ohrožovaly děti na zdraví. Toto chci zdůrazniti jen proto, abych vyzdvihl onu aktuelnost výstavby škol v Uhřiněvsi. Veškeré jednání ke konci ledna a během měsíce únory částečně uvázlo vzhledem k blížícím se volbám, o kterých zmíním se ne jiném místě. Po skončeném volebním ruchu byla navázána jednání další zejména s nadřízenými úřady, které bohužel musím přiznati neměly ono porozumění pro urychlení a odpomožení zoufále situace v našem školství, třebaže byly o všem řádně a detailně informováni, nesčetnými informacemi a intervencemi p. starosty a předních komunálních pracovníků. To vše jenom vzbudilo roztrpčenost a nelibost občanstva, které na jedné straně vidělo onu houževnatost a vytrvalost činitelů obecních a na druhé onu vlažnost nadřízených úřadů. Tato roztrpčenost veřejně byla projevena ve schůzi měst. zastupitelstva a hned na to byl svolán socialistickými stranami v Uhřiněvsi veřejný tábor lidu na kterém komunální pracovníci osvětlili celé širší veřejnosti stav současného školství v Uhřiněvsi a kroky, které byly podniknuty k jeho odstranění.
Stavební ruch. Stavební ruch v roce 1932 pod vlivem světové hospodářské krise byl mnohem slabší než v letech minulých a statisticky možno říci, že rovnal se 1/3 let minulých. Význačných budov veřejných a jiných nebylo postaveno. Zdejší obec přes tísnivou finanční situaci přistoupila k úpravám veřejných komunikací a dětského hříště na Husově náměstí.
Společenský život r. 1932. V roce 1932. uspořádáno bylo v našem městě 20 ochotnických představení 1 hudební večer 18 spolkových lidových slavností 30 tanečních a plesových zábav. Kromě pravidelných biografických představení v Sokolovně konaly se i představení kočujících biografů v místnostech D.T.J. domu. Sportovní činnost byla velmi čile provozována. S. K. Čechie, L. T. C. Uhřiněves a Lawn T. odborem Sokola v Uhřiněvsi. Dramatická činnost provozována dramat. odbory místních tělocvičných spolků, odborem mládeže nár. soc. a mládeže strany živnost. středostavovské. Veřejné oslavy konány ve výročí významných dnů 7./III. 6./VII. A 28./X. pod protektorátem místní osvětové komise za spoluúčasti všech míst. pokrokových organisací a spolků. Průběh těchto byl vždy důstojný a zdařilý a setkal se s porozuměním všech vrstev občanstva. Třebaže na prvý pohled zdálo by se, že společenský život nebyl zasažen vrcholící hospod. krisí, jest nutno uvésti, že tato zejména projevovala se v účasti na jednotlivých podnicích, což velmi těžce pociťovali pořádající.
Počasí v roce 1932. Po krátkém jaru a celkem suchém, ale většinou pod mrakem létu, nadešel krásný, teplý podzim jež však budil podle četných povětrnostních předpovědí obavy, před blížící se zimou, která bývala předpovídána velmi krutá. Předpověď však se nesplnila, neboť zima v celém svém průběhu byla rázu velmi mírného, což s povděkem bylo kvitováno zejména z četných řad nezaměstnaných, kteří tím získali možnost alespoň příležitostného výdělku, při čištění rozmoklých ulic a cest, které kladly značné potíže v jejich schůdnosti. Zásobování uhlím bylo dostatečné a vyučování ve školách v tomto období nebylo přerušeno. Pro nestálé a vlhké počasí stouplo onemocnění záškrtem, spálou a chřipkou. Živelních pohrom nebylo v celém kraji zaznamenáno.
Bezpečnostní poměry. Rozlehlost obce při svém skupinovém zastavené vyžádala si plně dozor 4 členů bezpečnostní služby. Dohled nad venkovským obvodem jak již dříve bylo uvedeno obstarává nová četnická stanice v místě se svými 5 členy. Za celý rok nebyl v místě ani jediný požár, což možno s uspokojením konstatovati, takže místní sbor dobrov. hasičů, který obstarává požárně bezpečnostní službu neměl za celý rok ani v jediném případě příčinu zákroku.
39
Sledujeme-li statistické záznamy musíme konstatovati, že zločinnosti stále přibývá a dle všeobecného názoru kriminalistů jest nutno hledati hlavní příčiny v pokleslé morálce, jež zaviněna byla světovou válkou. Tudíž jest nutno hleděti na to, ještě jako na odezvu, těch neblahých a lidstvo ničících událostí.
Rok 1933. Povšechná místní situace v roce 1933. Město Uhřiněves udržuje krok s všeobecným postupem technického pokroku. Dnešní doba není již odrazem venkova. Z našeho města stává se nejbližší předměstí Prahy, kterou nám značnou měrou přibližuje hustá doprava autobusová i částečně zlepšené spojení vlakové. Bohužel však okolí a úprava nádraží zůstává zanedbaná, kterou předčí často staničky některé místní dráhy. V tomto roce vystupuje pak znatelněji konkurence automobilová, pro poměrnou láci, pružnost, rychlost a pohodlí. Občanstvo i přes nepříznivé hospodářské poměry stává se náročnější a proto počínají se vyskytovati i odlišné společenské vrstvy. Náročnost tato však jeví se více v požadavcích hmotných a společenských, než v otázkách kulturních a náboženských. Mladší generace i zde dává přednost pěstění těla před duševní kulturou, ale městské i spolkové knihovny přece netrpí nedostatkem návštěvy. Zájem o politickou a samosprávnou činnost jeví se pouze v kritice. Řízení věcí politických i spolkových spočívá v rukou několika agilních osob, s nimiž se setkáváme při akcích spolků a korporací různých jmen. Všechen zájem obrací se ponejvíce k pražským podnikům a akcím, jimiž jsou usměrňovány z velké části i počiny místní a to tělocvičné, divadelní, sportovní a společenské. Ale i přes patrnou rozvrstvenost společenskou sejdou se však tyto vrstvy ke společným projevům a řešení otázek hospodářského rázu. Ustálením poměrů a návratem předválečných možností upraví se snad i společenské rozdíly bez střetů a nepokojů. Staré popřevratová Uhřiněves ustupuje do pozadí, přichází nový živel s novými názory a požadavky. Doufejme, že i tyto budou, k prospěchu všech.
Stavba školy. Snahy o vybudování řádného školství datují se již z let 1908. V tehdejší době již občanstvo společně s radničními zástupci jasně viděli, že školní budova čp. 2 postavená v roce 1884 nevyhovuje, jak po stránce školské, tak po stránce hygienické. Za účelem řádné ilustrace skutečných poměrů musím uvésti, že školní budova čp. 2 vybudována byla na základech bývalé panské vinopalny a tak nešťastně situována, že neměla a do dnešního dne nemá dvora jiného volného prostranství, kde dalo by se vybudovati řádné příslušenství pro budovu tak rozsáhlou a k účelům veřejným používanou. Hlavní závadou zdravotní bylo umístění záchodové žumpy, která nahražena byla kádí na vozíkách v kanále vedoucím do náměstí. Okna ze tříd o chodeb nacházejících se do dvora nebylo možno otevříti, ježto z knížecích stájí, těsně na školní budovu přiléhajících vznikal chlévský výpar a mnohdy přímo do tříd, čímž žáci i učitelstvo bylo nesmírně obtěžováno. Veškeré v předu uvedené závady byly příčinou, že měst. rada v Uhřiněvsi na základě svého usnesení ze dne 27. VIII. 1908 usnesla se žádati knížete Jana II z Liechtensteinů u příležitosti jeho 50ti letých narozenin o odstoupení části pozemku při čp. 2, za účelem zřízení dvorku a školní zahrady. Z úředních záznamů není mi možno dne zjistiti, jaké stanovisko zaujal zmíněný držitel místního panství, k žádosti měst. rady, pouze kratičká poznámka bývalého měst. tajemníka Chvojky říká, že veškeré jednání o úpravu školní budovy čp. 2 v létech válečných tj. od r. 1914 až 1918 ustala vzhledem k rozháraným poměrům hospodářským a státním. Teprve v prosinci roku 1919 bylo poznovu z iniciativy měst. rady v Uhřiněvsi zažádáno Ústřední ředitelství knížecích statků v Praze o odprodej realit k účelům školním. Poznovu bylo poukazováno na uvedené již závady. Mimo toto jest nutno uvážiti, že obec uhřineveská v posledních 50ti letech vzrostla z nepatrné vesnice na město, které svou polohou se zřetelem na blízkost hlavního města Prahy, dobré komunikace a dráhu má ty nejlepší předpoklady k dalšímu enormnímu rozvoji, takže bylo nutno vzhledem k naprosté potřebě zříditi v Uhřiněvsi školy měšťanské, což ovšem podmiňovalo stavbu nové školní budovy, neboť budovy jsoucí k dispozici, naprosto nevyhovovaly požadavkům na kladeným, jak po stránce skutečně potřebných a užitečných prostor, tak po stránce hygienické a pedagogické. Po založení školy měšťanské z důvodů v předu uvedených bylo nutno vyučovati v soukromých domech a sice v čp. : 1, 38, 33, 28, 194, 380, a 145. A v této době, mám na mysli stále rok 1919, byla zejména akutní otázka získání panských pozemků za školní budovou čp. 2 ležících a to starých chlévů na stav. parcele č.k. 2/1 stojících, část nádvoří č.k.1, zahrady č.k. 5 a pastvin č.k. 4 a 8/2 ohraničených budovami zámku čp. 1, zahradou panskou č.k. 2, vozovou cestu c.k. 666/2, hájovnou panskou čp. 4, potokem č.k. 743/2 a hostincem čp. 3, na kterýchto pozemcích projektováno bylo vystavení nového křídla obecné školy, tělocvičny, zahrady, případně i budovy pro mešťanské školy se vším příslušenstvím. Na vysvětlenou k vyslovenému požadavku o získání panských pozemků jest nutno uvésti, že obec uhřiněveskou po celé její délce od východu k západu protíná státní silnice černokostelecká po jejíž celé délce k severu nacházejí se pozemky panské, t. zn. zámek čp. 1 se zahradami, bažantnice a jen na úzkém pruhu nachází se část pozemků soukromých, takže stavební ruch vyvijel se jednosměrně na stranu jižní od této silnice, což ovšem bylo překážkou řádnému symetrickému zastavěni města. Když jednání o získání v předu uvedených pozemků nevedlo k cíli, rozhodla se městská rada v r. 1921 vyhlednouti pozemek jiný, za kterýmžto účelem požádán byl spolek inžinírů a arch. v Praze a podání znaleckého posudku. Komisionální řízení za tímto účelem konané 7. I. 1922 vyznělo v tom smyslu, že z navrhovaných parcel na místě čp. 210 a 35 a mezi rybníkem Nadýmačem a potokem Říčanskou, nebylo po slyšení odborníků doporučeno žádné z důvodů zdravotních a zastavovacích. Jedině doporučeno bylo místo v Oboře směrem k Měcholupům, průčelím do ulice Riegrovy, jelikož toto místo nalézá se v rovině, v blízkosti vybudovaných již komunikací a kde proudění a výměna vzduchu jest náležitá, nehledě k tomu, ža parcela jest dostatečně veliká, takže projektant má možnost volného rozmachu a disposic a taktéž zřízení parku, letního cvičiště a školní zahrady jest snadno proveditelné. Návrh tento schválen byl i tehdejší okresní správní komisí. V důsledku výše uvedeného a schváleného návrhu podána opětně 18. V. 1922 žádost správní radě zeměď. odboru vys. učení technického v Praze a postoupení poloviny Obory v celé její délce čelem proti ulici Pražské
40
s odůvodněním, že otázka vybudování nových obecných a občanských škol pro žactvo obojího pohlaví jest rok od roku stále naléhavější a dozorčí úřady stále více zdůrazňují vůči našemu městu požadavek, aby přikročeno bylo konečně k rozhodnému řešení otázky školní. Předpoklad, že žádost tato bude v brzku příznivě vyřízena se nesplnil. Celé čtyři léta tj.do konce roku 1926 trvalo jednání mezi zástupci naší politické a školní obce, která vedena byla jednak písemně a jednak osobně za účasti všech tehdejších vynikajících a vlivných učitelů a představitelů vlády a politického života. Avšak jednání vždy ztroskotala a přemrštěné a odmítavé požadavky ze strany škol. závodu. Jest mojí povinností zmíniti se, že veškerá tato jednání sledována byla velmi pozorně místním občanstvem, které nelibě neslo výsledek tohoto o čem svědčí nesčetné projevy nevůle a odporu proti postupu tehdejších představitelů správy škol. závodu. Když všechna jednání ztroskotala rozhodlo měst. zastupitelstvo, aby zakoupen byl pro účely školní pozemek č.k. 368/5 u Obory od p. Oskara Rezka řezníka z Uhřiněvsi a pozemek od p. Václav Kolihy statkáře v Uhřiněvsi čp. 24. Po zakoupení potřebných pozemků spělo vše rychle k cíli a možno říci nebýti četných a po zákonu nutných úředních formalit a různosti názorů o vhodnosti jednotlivých projektů mohla stavba školy býti uspíšena o více jak rok. Závěrečnou éru výstavby školy možno rozděliti ve 3 období a sice : 1.) Zpracování a posouzení ideových projektů 2.) Opatření zápůjčky. 3.) Zadání a výstavba školy. Místní školní rada na základě svého usnesení vyzvala následující pp. Projektanty : ing. arch. Stockera z Prahy, ing. arch. Pavelku a Tausemana z Prahy, p. stav. V. Voseckého z Uhřiněvsi, p. stav. K. Rathouského z Uhřiněvsi a dodatečně ing. Vl. Kredbu vrch. stav. komisaře zem. úřadu, ¨který dříve bydlel v Uhřiněvsi, k předložení ideových projektů dle danného staveb. programu. Vyjma p. stav. Rathouského všichni vyzvaní předložili ideové projekty, které v mnoha schůzích byla za účasti přizvaných odborníků prozkoumány a posouzeny, jak po stránce technické, tak po stránce pedagogické se zřetelem na finanční potenci obce. Jako nejzpůsobilejší a nejpřijatelnější projekt byl uznán pp. Arch. Pavelky a Tausemana, který vyhověl všem daným předpokladům pro event. další přístavby v případě potřebného rozšíření školy. Projekt tento řešen byl pavilonovitě s rovnou střechou, takže každá třída tvořila svůj samostatný a uzavřený celek s veškerým potřebným příslušenstvím tj. šatnami, záchody a předsíní, přičemž šetřeno bylo pp projektanty všech zásad moderní architektury školské. Projekt vzhledem k současným hospodářským poměrům byl příliš nákladný, takže bylo nutno v mnohých zásadách jej korrigovati a přepracovati na systém chodbový se střechou sedlovou a zdivo cihelné. Přepracováním projektů podle směrnic daných jim místními samosprávnými činiteli pověřeni opětně pp. Ing. Pavelka a Tauseman. Takto přepracovaný projekt sloužil jako podklad k prováděcím plánům a dle něho novostavba školy jest provedena. Jest nutno podotknouti, že ze strany zodpovědných samospr. činitelů nebylo opomenuto nic, co bylo by na úkor vhodnosti a účelnosti projektované novostavby, při čemž šetřeno bylo všech zásad úsporného hospodaření v obcích, které vyžádala si současná doba všeobecné hospodářské krize, která velmi citelně doléhala na stav obecních financí. Z toho jest patrno, že stavba podniknuta byla za velmi nepříznivých okolností, což vyžadovalo všestranných obětí z řad poplatnictva a značných omezení v rozvoji místního samosprávného podnikání, při čemž přirážková míra a výše dávek obecních zůstala nezměněna. Jelikož hotových prostředků na stavbu nebylo, ani fondů k tomuto účelu sloužících bylo nutno potřebný kapitál ve výši cca 2,000.000 Kč opatřiti zápůjčkou. Opatření zápůjčky zdající se při zárukách, které obec uhřiněveská mohla poskytnouti velmi snadné, ukázalo se býti v přítomné době velmi vážnou překážkou dalšího úspěšného dosažení cíle. V této době velké, ani malé peněžní ústav neposkytovaly jakýchkoliv dlouhodobých komunálních zápůjček, ježto jednalo se o školu, tedy objekt naprosto neproduktivní a k jinému účelu než ku kterému byl určen se nehodící. Všechny velké ústavy tedy vesměs velké finanční koncerny odmítly s poukazem na dobu pozdější poskytnouti jakoukoliv zápůjčku. A v této době, kdy zdálo se, že se úspěšně započaté dílo ztroskotá a že stavbu školy bude opětně oddálena o dlouhou řadu let a všechna dosavadní práce a usilí marne podařilo se místním samospr. činitelům prostřednictvím svých vlivných politických stoupenců získati zápůjčku u Pensijního ústavu zaměstnanců nemoc. pojišťoven Praha II Diettrichova ulice za velmi výhodných podmínek. Toto vše vyžadovalo opětně neúnavné a obětavé činnosti všech zodpovědných orgánů, intervence stíhala intervenci a nesměl býti opomenut ten nejmenší detail, aby započaté dílo mohlo býti dokončeno. A uvážíme-li, že toto všechno bylo podniknuto bez jakéhokoliv nároku na odměnu třeba skutečných výloh, pouze v čestné a neplacené funkci jest to opět svědectvím vzácného a ušlechtilého porozumění pro zdravý vývoj a pevný základ těch nejmenších členů naší společnosti – našich dětí na které v budoucnosti čekají také velké úkoly. Když i tato byla úspěšně odstraněna rozhodla se míst. školní rada ve své schůzi v roce 1933 konečně vypsati veřejné ofertní řízení na práce spojené se stavbou školy. Lhůta k podání nabídek by 3 týdny a celkem podáno jich 198 z čehož na veškeré práce oferovalo 40 stavitelských firem. Z toho jest patrno jak v této době byl již zmíněný nedostatek práce. Po veřejném otevření nabídek, jež konáno v tělocvičném sále D. T. J: čp. 64, byly veškeré nabídky přepočítány porovnány a seskupeny ve zvláštních formulářích v mnohých variantách a kombinacích za účelem dosažení největších úspor při skutečně prvotřídním provedení. Že práce byla nemalá svědčí, že po dobu 3 měsíců skoro denně scházela se komise pro výstavbu školy a pracovala za pomoci 3 počítacích strojů dlouho do noci na došlých ofertách a kombinovala různé způsoby zadání. Po skončení všech těchto prací spisem ze dne 27. VI. 1933 zadala míst. školní rada v Uhřiněvsi firmě V. Nekvasil Praha – Karlín čp. 244 práce konstruktivní a to : práci dělnickou, zednickou, betonářskou, tesařskou, pokrývačskou, keramickou a práce spojené s provedením studny, na pozemku č.k. 468/5 spojené s výstavbou obecné školy za pevný a nepřekročitelný paušál na tyto práce připadající v obnosu pen Kč 576.100,-. Usnesením míst. školní rady ze dne 2. VI. 1933 pověřen stálým stavebním dozorem p. Fr. Jiřina, mistr zednický z Uhřiněvsi za týdenní odměnu 500,- Kč. Dne 28. VI. 1933 za přítomnosti starosty města p. Fr. Diviše z Uhřiněvsi čp. 28 předáno staveniště za oborou firmě V. Nekvasil, kterou zastupoval p. stav. Gustav Kulhánek.
41
Pro zajímavost a event. budoucí potřebu uvádím, že bod označený v polohopisném plánu, který vyhotovil úř. aut. geom. Josef Baběnet ze Říčan kotou 99.743 vzal za základ pro měření výšky podlah přízemí a tato měřena v tomto bodě na 1 m od uvedené koty a celá budova, dle usnesení měst. rady a míst. školní rady posunuta byla o 6 m k severovýchodu, takže odstup při ulici 8 m široké bude v těchto místech 17 m. Nyní vše postupovalo velmi rychlým tempem, za krásného a pro stavbu velmi příznivého počasí. Mezi tím s urychlením pracovalo se na zadání ostatních prací, neboť rychlý postup konstruktivních prací toho vyžadoval, přičemž míst. školní radou bylo rozhodnuto, aby ostatní práce vyjma zadaných, byly zadány dílně, pokud možno místním řemeslníkům. Na základě v předu rozvedeného rozhodnutí byly zadány práce ostatním řemeslníkům podle připojeného seznamu. Každý kdo domníval by se, že zadáním všech prací skončena byla práce ostatních orgánů, byl by na velkém omylu, neboť celý postup stavby byl pečlivě sledován a stále uvažováno různých zlepšení a každý detail znovu a znovu probírán, aby dosaženo bylo skutečné dokonalosti započatého a právě prováděného díla. Dále uvádím několik statistických dat . Na stavbě pracovalo v době od 27. VII. 1933 do 10. XII. 1933 průměrně 45 staveb. zaměstnanců vyjma různých stavebních odborů. Spotřeba materiálu : Cihel obyčejných strojových 212.200 kusů „ kanálek a pucovaných 2.800 „ „ dutých příčky 9.800 „ Cihel struskových bílých 3.200 kusů „ šamotové 600 „ Úhrnem cihel 228.600 kusů Kámen žulový 388,76 m3 Písek kopaný 491,22 m3 „ říční 632 m3 Vápno 800 q Škvára 134,10 m3 Cement portlandský 1.250 q „ spec. Rekodr 120 q Sádra 1.750 kg Hřebíky 951 kg Páleného drátu 85 kg Hřebíků rákosníků 50 kg Páskového železa na příčky 150 kg Maxasfaltu 690 kg Betonářské železo 200 q Rákosové rohože 1.080 m2 Rákosové rohože - řídké 1.110 m2 Břizolitu na venk. omítky 310 q Desky kamenokorkové (isolace) 5 cm sil. 190 m2 Desky kamenokorkové (isolace) 2,5 cm sil. 81m2 Šamotové moučky pro ústř. top. 5q Kamenné drtě 10 q Úpravu školní zahrady cvičiště a plateau před budovou současně s příjezdní ulicí provedla obec sama ve své režii vlastními zaměstnanci pod dohledem p. stav. Jiřiny v zimní době, aby co nejvíce bylo čeleno nezaměstnanosti dělnictva. Možno říci, že celá stavba přispěla velmi značně k oživení hospodářského života našeho města, neboť jak dříve bylo již uvedeno prováděna byla v době nejhorší hospodářské krise, kdy většina závodů v Uhřiněvsi omezila svou výrobu, neb úplně zastavila, nehledě k pomocnému dělnictvu v jehož řadách nezaměstnanost nejvíce panovala. V této době bylo v Uhřiněvsi 180 pomocných dělníků bez zaměstnání a jistě stejný počet byl v řadách řemeslnictva a samostatných podnikatelů. V závěru možno říci, že obec nejen odstranila značné nedostatky místního školství, ale pomohla i nejširším vrstvám překonati nejtíživější tlak současné hospodářské deprese, čímž všestranně bylo vyhověno požadavkům v této vážné kritické době na obec kladeným.
Otevření školy. Po skončení všech těchto prací byla novostavba slavnostně předána svému účelu dne 1. IV. 1934. Všechny místní korporace, spolky, pol. organisace, zástupci úřadů a ostatní celá veřejnost v hojném počtu shromáždila se v uvedený den na náměstí Masarykově před starou školní budovou čp. 2. Slavnost otevření školy byla spojena s prohlášením míru Čsl. červeného kříže. Obě slavnosti zahájeny byly před čp. 2 starostou města p. Fr. Divišem, který ve své řeči velmi výstižně vylíčil všechny snahy, které vedly k uskutečnění tohoto v dnešní hospodářské situaci, velkolepého díla a poděkoval všem spolupracovníkům za jejich vzornou náročnou a obětavou práci. Další proslovy předneseny byl p. Fr. Leksou, předsedou ˇ4sl. červ. Kříže a p. řid. učit. Sedláčkem. Po té zahájen školními dětmi průvod ve kterém neseny byly prapory a všichni účastníci odebrali se k novostavbě, kde promluvil okres. inspektor školní p. Jan Chýna, předseda míst. škol. rady p. Ant. Beránek, dále školními dětmi pod vedením p. učit. Příborského předneseny byly společné recitace. Načež předseda míst. škol. rady předal klíče p. říd. učiteli Janu Sedláčkovi, který po krátkém proslovu školu otevřel, aby v tento památný den mohla si ji i nejširší veřejnost prohlédnouti. Krásné slunné počasí v tom to svěžím jarním období vhodně doplňovalo slavnostní rámec této společné manifestace pro mír a osvětu. K úplné informaci připojuji zvací letáček k výše uvedené slavnosti.
42
Podle záznamu v pamětním listu, který byl vydán u příležitosti otevření školní budovy, výše uvedené slavnosti súčastnily se oficielně následující korporace, které uvedu v pořadí jak jich zástupci se zapsali : 1.) Politická org. republikánské strany. 2.) Firma Nekvasil 3.) Ach. Pavelka 4.) Jan Chýna, okres. škol. insp. 5.) Sbor dobrovolných hasičů. 6.) Občanská záložna v Uhřiněvsi 7.) Okres. výkonný výbor čsl. soc. dem. strany dělnické. 8.) Sportovní klub „Čechie“ 9.) Mladá generace Z. O. S. 10.) Živnost. obchod. strana středostavovská. 11.) Místní skupina kovodělníků 12.) Dělnická tělocvičná jednota. 13.) Politická org. social. demokratická II 14.) Jednota střelců 15.) Jednota železničních zaměstnanců 16.) Politická organ. Strany národně demokrat. 17.) Místní odborová rada. 18.) Občanská podpůrná jednota Jiří z Poděbrad. 19.) Politická org. soc. demokratické strany I 20.) Vzdělávací a podpůrná jednota havlíček 21.) Jednota čsl. obce legionářské v Uhřiněvsi) 22.) Těl. jednota Sokol. Dále zaznamenávám, že po pravé straně hlavního vchodu do nové školní budovy v nosném pilíři byla zazděna dne 26. XI. 1933 měděná skříňka do která vloženy všechny noviny s datem 28. X. 1933, všechny mince kovové počínaje 0,10 Kč a konče Kč 10,- a pamětní spis, který v doslovném a ověřeném opise připojuji. Zazdění přítomni byli p. stav. Fr. Jiřina a p. Rudolf Knapek, klempíř z Uhříněvsi.
Epidemie spály a záškrtu v r. 1933. Podzim a zima tohoto roku se velmi špatně zapsala do paměti mnohých rodičů i rodin. Po zahájení školního roku 1933/34 rozmohla se nebývalou měrou mezi školní mládeží epidemie spály a záškrtu. Sanitní auto pražské epidemické kolony v některých týdnech nepostačilo odvážeti do pražských nemocnic onemocnělé děti. Ač zavedena byla všechna zdravotní opatření, nebylo možno žádnými prostředky úplně čeliti epidemii. Zajímavé bylo, že epidemie tato počala se šířiti i mezi dospělými osobami a v několika případech končila úmrtím. Posléze přišedší mrazivé počasí učinilo částečně přítrž tomuto hromadnému onemocnění. Příčiny vzniku epidemie, podle posudku lékařských odborníků bylo nutno hledati částečně jednak ve špatném umístění dětí ve školách, ve kterých mnohé místnosti byly zamořeny vlhkostí a houbou a jednak suché léto a podzim byly taktéž jedním vážným činitelem, který značně přispěl k zmíněnému hromadnému onemocnění.
Stavební ruch. V tomto roce není možno mluviti o stavebním ruchu v pravém slova smyslu, neboť za celý rok postaveno bylo celkem 8 rodinných domků a 1 veřejná budova. Toto odvětví nejvíce postiženo bylo hospodářskou krisí. Peněžní ústavy neposkytovaly k účelům stavebním žádných úvěrů, takže mnozí zájemníci nemohli využíti ani náležitě výhod zákonů o stavebním ruchu. Jest nutno konstatovati, že stavební hmoty klesly v ceně až o 1/3 oproti létům minulým, což však k oživení stavebního ruchu ničím nepřispělo, neboť hotových peněz v řadách drobných střadatelů nebylo a tito odkázáni byli na úvěr.
Bezpečnostní situace. Poměrně velká a nestejně zastavená plocha města vynutila si stálou pohotovost 4 členů policejní stráže. Avšak ani tento stav neodpovídá všem potřebám. Venkovský obvod má četnické stanice, která za rok 1933 vykazuje kromě různých čísel 3.000 čísel jednacích a 40 zatčení 320 udání pro zločiny a přečiny 4 komisionelní případy sebevražd. Živelních pohrom nebylo. Mimořádné případy nebyly zaznamenány. 521 služeb v obvodu města zajistilo bezpečnost a pořádek. Požární bezpečnost vykonává stále místní sbor dobrovolných hasičů a s potěšením možno konstatovati, že za celý rok v místě zasáhl pouze jednou při malém ohni.
Zima a počasí. Po poměrně mírném podzimu v r. 1933 očekávána byla zima s obavou po trpkých zkušenostech z roku 1929. Obavy s nepříznivé předpovědi se však neuskutečnily. Listopad a polovina prosince přinesly mírnou zimu. Sníh napadl 23. XII. 1933 a vydržel na polích do konce roku. Po přechodném zmírnění počasí napadl znovu počátkem ledna 1934. Zima byla celkem mírná, teploměr neklesl pod 10 oC, za to však jarní plískaní trvaly dlouho. Zásobování uhlím bylo dostatečné. Celý rok 1933 byl poměrně velmi suchý bez zvláštních tepelných rozdílů. Srážek za celý rok bylo v našem katastru naměřeno 480 mm.
43
Rok 1934. Povšechná situace. Tento rok nevyznačoval se snad mimořádnými událostmi místně politickými, kulturními a společenskými, neboť hydra nezaměstnanosti a neutěšené hospodářské poměry mající za následek stagnaci v průmyslu, živnostech a tím i v celém ostatním životě, brzdila obvyklý rozvoj. To však měla za následek intenzivnější činnost obce, jakožto veřejného svazku správně chápající povinnost různými investičními pracemi čeliti nezaměstnanosti a mírniti tak bídu postižených rodin. V důsledku toho byli jsme svědky dosti rozsáhlých adaptačních prací, jako adaptace školní budovy čp. 2, adaptace radniční budovy čp. 33, příprav k adaptaci čp. 149, příprav k rekonstrukci ulice Benické dlažděním a zvýšená investiční činnost ve věci regulace potoka Říčanka. Tedy vesměs práce zasahující do všech odvětví pracovního života, neboť jak jsem už dříve uvedl tento zásah bylo nutno říditi tak, aby co nejvíce postižených bralo spravedlivý podíl na zmírnění jejich neutěšených poměrů. Jinak tento rok vyznačoval se dosti rozjitřenými mezinárodními poměry, které však dosud se přímo našich zájmů nedotýkaly. V tomto roce celé území naší republiky bylo postiženo katastrofálním suchem o čemž se zmíním ve zvláštní stati.
Adaptace školní budovy čp. 2. Výstavbou nové školní budovy u Obory nebyla ještě vyřešena úplně otázka školská po stránce umístění všech žáků. V nové školní budově byla umístěna obecná smíšená škola chlapecká a dívčí a v budově čp. 2 pak měšťanská škola chlapecká a dívčí. Budova tato postavená v roce 1884 měla řadu nedostatků a zejména s hlediska zdravotního, jak již zmínil jsem se v celkovém resumé při řešení otázek školských v r. 1933. Největší závadou byla vlhkost všech přízemních místností, uspořádání a disposice budovy. V začátcích jednání o novou úpravu byly řešeny dva zásadní problémy a sice : 1.) Zda má býti přistoupeno k výstavbě nové budovy. 2.) Zda nástavbou a adaptováním starého stavu mají býti odstraněny všechny nedostatky. V obou námětech byla vedena řada diskusí, zejména s hlediska finančního. V této době navštěvovalo zdejší měšťanskou školu celkem 378 žáků a žákyň z nichž 216 bylo z Uhřiněvsi 121 z obcí do 4 km a 41 z obcí přes 4 km. Vydržovací náklad a vše potřebné nesla však pouze obec uhřiněvesská, neboť okolní obce, jichž žáci do zdejší měšťanské školy docházeli, na anketu vyvolanou za účelem utvoření dobrovolného obvodu a tím rozvržení všech břemen spravedlivou kvotou na všechny súčastněné interesenty odpověděli vesměs záporně. Zásada této ankety byla, aby všechny okolní obce, jichž žáci navštěvují místní měšťanskou školu, nesly náklady vydržovací, alespoň v takové míře, jako přispívající občané města Uhřiněves. Při této příležitosti bylo také bráno v úvahu, že při místní měšťanské škole nebyl dosud zřízen IV. ročník, který jakožto samostatný školský celek za současných poměrů k úplné kvalifikaci do praktického života byl velmi nutným, ba přímo nepostradatelným. Ale za současného stavu budovy nebylo možno tento zříditi, pro úplný nedostatek místnosti, nehledě k tomu, že s ohledem na platné přepisy bylo nutno uvažovati o zřízení kreslírny a rukodílny. Veškeré tyto skutečnosti byly podkladem zmíněných 2 zásadních problémů. Oba v předu uvedené náměty byly přesně propočítány, přičemž bylo uvažováno pro případ výstavby další nové školní budovy, že stará školní budova by byla použita, jako centrální budova veřejné správy, ve které by byly umístěny městské úřady, poštovní úřad, četnictvo, případně hasičská strážnice, čímž by bylo dosaženo žádoucí centralizace a náležitého umístění těchto všech orgánů. Nehledě k tomu, že výstavbou nové školní budovy by byla nejúčiněji vyřešena otázka místní nezaměstnanosti, která v této době dosáhla katastrofálních rozměrů. Hlavní překážkou tohoto prvého problému byla otázka finanční, neboť zdejší obec výstavbou školní budovy čp. 630 se značně zatížila a druhou překážkou byl dosud nevyřešený (poměr) problém újezdních škol měšťanských. V důsledku zmíněných překážek námět na výstavbu další školní budovy nebyl uskutečněn a bylo uvažováno o adaptaci této budovy čp. 2. V jednáních o adaptaci budovy s ohledem na zmíněný připravovaný zákon o újezdních měšťanských školách zvítězil názor, aby ve staré školní budově byly provedeny nejnutnější úpravy. V této době podařilo se navázati úspěšné jednání se Správou Školního zemědělského závodu, jehož výslednicí byla dohoda a směně pozemků potřebných k rozšíření stávající budovy čp. 2, jejího prosvětlení, odkanalisování (odvodnění), neboť v téže době Zemědělský školní závod hodlal přistoupiti k odvodnění svých traktů poblíže budovy čp. 2 a správa závodů nečinila námitek k vyvedení potřebných přípojek. Tímto byly odstraněny poslední překážky a přistoupeno ihned k přípravným pracem tj. vypsáno užší nabídkové řízení, po té práce zednické, dělnické betonářské zadány místnímu staviteli p. Karlu Martínkovi z Uhřiněvsi. Ostatní práce místním řemeslníkům. Tím alespoň částečně bylo odpomoženo naší školské krisi, o které jsem se dříve zmínil. V budoucnosti nutno vděčně vzpomenouti vždy těch, kteří společně spolupracovali a plně se zhostili na ně jako volené zástupce lidu vloženého úkolu a odpovědnosti.
Úprava a uspořádání kancelářských místností v budově radnice čp. 33. Právě tak, jako ve školství dosavadní budovy nevyhovovaly, tak i s ohledem na stálý vzrůst našeho milého města, početnost obyvatelstva a tím vzrůstající agendu městského úřadu nedostačovaly dosavadní místnosti radniční. Skutečnost tuto vzala na vědomí městská rada ve své schůzi dne 7./IV. 1934 a po uvážení všech okolností rozhodla, aby z dosavadní společné úřadovny byla zřízena čekárna pro občanstvo, ze které by bylo možno nově zřízenými podacími okénky vyřizovati si veškeré záležitosti, jak u městského úřadu, tak i měst. důchodu. Výhoda spočívala v tom, že dosáhlo se náležitého prostoru pro občanstvo, které bude míti dostatek místa při nutném nahlížení do spisů, kopírování a podobně, a přitom ještě místnost tuto využíti pro zasedání menších obecních komisí a hromadného jednání.
44
Z dosavadní zasedací síně se přepažením a úpravou oken do dvora získaly dvě místnosti a sice jedna na straně do náměstí slouží jako úřadovna městského úřadu a druhá pak jakožto úřadovna starosty města, měst. tajemníka a stálá zasedací síň městské rady. V řešení tomto opětně možno spatřovati výhodu spočívající v tom, že důvěrná jednání, kteráž jsou velmi častá mohou býti nerušeně vedena a mimo toho přesunutím zasedací síně městské rady odstraněna závada, kterou možno hledati v tom, že doposud veškerá jednání byla zcela jasně slyšitelna do ulice. Úřadovna městského důchodu zůstala beze změn, pouze místnost do dvora rozšířena o dnešní spisovnu, takže i v této části dosaženo náležitého prostoru a zabezpečení pokladny. Projekt této adaptace svěřen místnímu staviteli p. Františku Jiřinovi z Uhřiněvse čp. 566. Adaptaci radnice pak provedla obec sama ve své režii pod vedením stavitele Frant. Jiřiny z Uhřiněvsi nákladem Kč 95.000,-
Umístění poštovního a telegrafního úřadu v obecní knihovně čp. 149. Poštovní a telegrafní úřad byl doposud umístěn v budově čp. 305 v přízemí v jedné místnosti, která byla malou a tmavou, takže bylo nutno téměř celý den svítiti, úplně nevyhovující prostorově s ohledem na stále zvyšující agendu tohoto úřadu. Tento stav právem zavdal příčinu k četným stížnostem z řad občanstva, průmyslových podniků a zájmových korporací. Tyto stále vzrůstající stížnosti přiměly poštovní správu, aby uvažovala o novém umístění tohoto úřadu. V této době nabídla obe uhříněvesská poštovní správě místnosti v obecní budově čp. 149 v Benické ulici, které po vhodné úpravě daly by se výhodně použíti k tomuto účelu. Po delším jednání přijala poštovní správa (erár) nabídku zdejší obce, takže městská rada ve své schůzi ze dne 1./X.1934 schválila nájemní smlouvu, dle které pronajímá se poštovní správě na dobu 15 let 4 místnosti v přízemí a 1 místnost v I. patře za roční nájemné 4.500,- Kč a 1.000,- Kč ročně co náhradu za práce, jež bylo nutno provésti při úpravě zmíněných místností pro účele poštovní správy. Projekt úpravy a veškeré potřebné práce provedl p. stavitel František Jiřina z Uhřiněvse. Tímto počinem bylo opětně odpomoženo svízelným poměrům dosud v místních úřadech panujícím.
Různé v roce 1934. Způsob zaměst. obyvatelstva. V našem městě jest přibližně 1.300 živitelů rodin. Doma jest zaměstnáno asi 600 osob, jinde 700 osob, z těch nejvíce dojíždí za zaměstnáním do Prahy (dělníci, úředníci a různí zaměstnanci). Dělnických týdenních lístků se prodá na stanici Uhřiněves asi 600.
Elektrisace. V domácnostech i v ulicích našeho města svíti se elektřinou. Naše město nemá vlastní elektrárny. O osvětlení dbá Elektrárenský svaz okresů středočeských. Proud je přiváděn z elektráren : Lány (elekt. tepelná) – hlavní. Miřejovice u Kralup, Nespeky, Krhanice jsou hydroelekt. říční – pomocné. Síť, po které se proud rozvádí po městě měří 15 km. Počet odběratelů proudu v našem městě jest 800. Strojů elekt. poháněných 250. Roční odběr činí 255.000 Kw. Hodin. Cena 1 Kw hodiny jest Kč 3,- za světelný proud, 1,50 Kč za motor. proud ve dne, 0,70 Kč za noční odběr motor. proudu.
Telefoní a poštovní služba. Telefon vlastní má 44 abonentů. Hovory v roce 1934 : Místní 40.850 – příjem 49.100 Kč, veřejné 3.841 – příjem 3.425 Kč, meziměstské 1.470 – příjem 1.192 Kč. Telegramů v roce 1934 podáno 718. Na šecích přijato 15,413.647 Kč, vydáno 5,406.894 Kč. Poukázkami bylo v roce 1934 posláno 679.213 Kč. Poštovních cenin bylo prodáno v roce 1934 za 133.473 Kč.
Osvětová činnost. Osvětová komise v Uhřiněvsi byla ustanovena po prvé v roce 1923, prvním předsedou byl dr. E. Rathouský, jednatelem Alois Smolík. Od roku 1932 předsedou říd. učitel H. Sedláček, jednatelem Ant. Šťastný. Osvětová komise pečovala zvláště o pořádání státních oslav, konání přednášek, kursů (Škola žen r. 1933), koncertů, udržovala styky s Okresním osvětovým sborem a působila iniciativně na vzdělávací práci místních spolků. Pořádala též v místě sbírky na státní a vlastenecké účely a sdružovala místní spolky a organisace k společným projevům a podnikům, zvláště pokud bylo třeba manifestačně projeviti jednotu občanstva v ohledu státní ideje československé. Jednotné oslavy a projevy svědčí o dobré orientaci naší veřejnosti.
Rok 1935. Podzim a zima r. 1934 a začátek roku 1935 byl velmi málo slibným zejména s hlediska zaměstnanosti. Stále se zhoršující poměry hospodářské měly nutnou odezvu na pracovním trhu, což bylo příčinou značné nezaměstnanosti ve všech oborech. Stát, aby alespoň částečně byla zmírněna bída postižených nezaměstnaností, poskytoval ze svých prostředků různé podpory, které byly vypláceny prostřednictvím obecních úřadu ve formě poukázek v hodnotě Kč 10 ,-. Poukázky tyto vydávaly se vždy jednou týdně a náležitost byla pro ženatého Kč 20,- pro svobodného Kč 10,-. Kromě toho živitelé rodin majících děti do 14 let měli nárok pro každé dítě na 1 poukázku na mléko obnášející 7 ½ l dávek mléka. Ovšem, že tímto opatřením nebyla nouze odstraněna a tak bylo nutno organisovat všestranně pomoc i z jiných zdrojů, zejména z prostředků obecních a i spolkových. Ze spolků byl to hlavně Čsl. Červený Kříž, který ve zvláště nutných případech čas od času poskytoval jednak peněžní a jednak naturální podpory. Rovněž tak místní peněžní ústavy přispívaly občas peněžitými dary. Agenda všech těchto věcí byla značná, takže bylo nutno za tím účelem ustanoviti sociálni komisi, jejíž členy jmenoval okresní úřad. tato komise měla hlavně za úkol, aby dbala při rozdělování jednotlivých přídělů na správné, včasné a hlavně spravedlivé rozdělení, aby byl zejména při mimořádných přídělech v prvé řadě brán zřetel na ucházeče skutečně potřebné. O všech uchazečích vedly se zvláštní seznamy, které v šestinedělním období se vždy znovu zřizovaly s ohledem na skutečný stav.
45
V lednu tohoto roku byla ve zdejším městě situace mimořádně těžká a svízelná, proto se městská rada rozhodla zakoupiti 10 q mouky a 40 q brambor a toto rozděliti nezaměstnaným a působiti tak, alespoň k častečnému zmírnění jejich bídy. Kromě toho zástupci zdejší obce nezanedbali jediné příležitosti a všichni snažili se, aby realisací dříve schválených projektů bylo opatřeno to nejdůležitější – tj. práce. V tomto směru zejména bylo stále intervenováno na zemském úřadě, aby konečně již bylo přistoupeno k provedení úpravy potoka Říčanky, čímž opatřila by se práce pro značný počet místního nezaměstnaného dělnictva. Ovšem jak uvidíme v dalších statích veškeré snahy v tomto směru byly marné a proto bylo nutno přistoupiti k realizaci jiných projektů a alespoň v tomto směru opatřiti pracovní možnost.
Zřízení IV. ročníku při měšťanské škole chlapecké a dívčí. Stálý rozvoj zdejšího města vymohl si řešení otázky zřízení IV. ročníku při měšťanské škole chlapecké a dívčí. Tento jednoroční učebný kurs je za současné doby nemalé důležitosti s hlediska konečné a požadované kvalifikace ve všech oborech, zejména řemeslných. Dosud naše žactvo bylo nuceno tento kurs navštěvovati buď v Říčanech neb v Hostivaři u Prahy, což bylo spojeno se značnými obtížemi a finančními náklady. Obtíže spočívaly zejména v nedostatku místa a tak se velmi často stávalo, že pro tuto okolnost byla návštěva tohoto kursu mnohým znemožněna. Po uvážení všech těchto okolností rozhodla městská rada a po té i zastupitelstvo, aby počínaje školním rokem 1935/1936 byl při zdejší měšťanské škole zřízen tento učebný kurs a aby byl umístěn v budově měšťanské školy čp. 2 v kreslírně. Jako počáteční roční školné bylo stanoveno Kč 500,-, neboť obec byla povinna zavázati se, že ponese celý osobní a věcný náklad spojený se zřízením tohoto tak zvaného IV. ročníku měšťanské školy. Hned v prvním roce přihlásilo se do tohoto kursu 32 žáků a žákyň. Z toho je patrno, jak účelné bylo toto opatření.
Epidemické nemoce. Jak již v dřívějších letech jsem se zmínil byla zdejší obec každoročně v době podzimní i zimní zamořena různými nakažlivými chorobami, zejména záškrtem a spálou. V této době (zejména) na celém uzemí republiky československé byla zahájena péčí čsl. Červeného Kříže akce očkování proti záškrtu. Zaznamenávám to hlavně z toho důvodu, že tato akce a v tomto rozsahu byla jediná svého druhu v celé Evropě. Městská rada ve snaze čeliti s hlediska zdravotního různým těmto chorobám, které postihovaly všechny vrstvy obyvatelstva, zejména děti, rozhodla svým usnesením ze dne 8./IV. 1935, že na tuto akci pro děti nemajetných rodičů přispěje obnosem Kč 1.500,- . Po té tato akce také byla ihned provedena v celém obvodu našeho města a mohu říci, že ihned v prvém roce byl znatelný úspěch, jednak v menším procentu onemocnělých a jednak v lehčím a rychlejším průběhu u postižených případů. Všeobecně mohu konstatovati, že tato akce se ihned v prvém roce plně osvědčila a hlavně vžila, takže jsou všechny předpoklady pro zdárné pokračování i v letech příštích a tím opětného zlepšení po stránce zdravotní i v tomto směru.
Protidrahotní projevy. S ohledem na blížící se zimu a tím opětné zhoršení pracovních a sociálních poměrů nejširších vrstev byly po celém území z podnětu „Lidové fronty“ pořádány protidrahotní projevy zabývající se kritikou bezdůvodného předražování různých výrobků, zejména cukru. Těmito projevy formou protestní mělo býti působeno na vládu republiky, aby vhodnými zákonnými opatřeními zamezila zmíněnému zdražování. Podobný projev konal se i ve zdejší obci dne 27. září t.r. za dosti značné účasti obecenstva.
Civilní protiletecká obrana. Stále zvyšující se mezinárodní napětí a nejistota mělo za následek, že na základě zákonných ustanovení bylo přistoupeno k jednotnému a plánovitému organisování civilní protiletecké obrany mající účel ryze obranný se zřetelem na životy a majetky civilního obyvatelstva pro případ válečného napadení. Za tím účelem v listopadu t.r. byly vydány jednotné směrnice organisace C. P. O. civilní protiletecké obrany, dle nichž bylo nutno zříditi řadu služeb ku příkladu : požární, samaritskou, asanační, pořadkovou a bezpečnostní, spojovací, technickou. Do těchto služeb pak bylo povoláno civilní občanstvo u mužů pokud bylo možno nevojáky a ani ženy z této povinnosti nebyly vyjmuty. Odpovědným a rozhodujícím organem byl pro obvod své obce starosta obecní, který má k ruce velitele C. P. O. jmenovaného okresním úřadem, který jest výkonným orgánem. Takto byla i ve zdejší obci organisována C. P. O. a prvním velitelem jmenován p. podplukovník Václav Novák.
Úprava památkové síně v čp. 380. Ku konci tohoto roku z podnětu místní osvětové komise bylo rozhodnuto přistoupiti ke konečné úpravě památkové síně v čp. 380, síň tuto vybaviti potřebným nábytkem a shromážděné sbírky roztříditi a zařaditi.
Adaptace domu čp. 149 pro poštovní správu a živnostenskou školu pokrač. Jak jsem již v předchozím roce uvedl bylo skončeno jednání s poštovní správou a tak ihned z jara přistoupeno k adaptaci domu čp. 149 jednak pro účele poštovní správy a živnostenské školy pokračovací. Zmíněna živnostenská škola byla dosud umístěna v budově měšťanské školy, kde vždy 2x v týdnu byly propůjčovány učebny. Toto umístění bylo stále jaksi provisorní a hlavně nedostatečné, bránící potřebnému rozvoji této důležité škloly a stále se čekalo na vhodnou příležitost, aby v rámci budování místního školství byla dána možnost i této naší jediné živnostenské školní instituci, k jejímu dalšímu rozvoji. Tato vhodná příležitost nastala možností nového použití budovy čp. 149 v Benické ulici. Se zřetelem na potřeby této školy rozhodnuto shodně městskou radou a městským zastupitelstvem dáti jí k disposici celé I. poschodí, ve kterém budou umístěny 3 učebny, ředitelna, sborovna a příslušné kabinety pro náležité umístění dosti značných učebních pomůcek a sbírek. Zmíněné učebny a pomocné místnosti vybaveny byly
46
potřebným novým nábytkem vyhovujícím svému účelu. Náklad tohoto zařízení uhradilo místní živnostenské společenstvo se živnostenskou záložnou. V přízemí této budovy, kromě poštovního úřadu, rozhodnuto, aby byla umístěna v jedné místnosti obecní knihovna. Po tomto zásadním rozhodnutí přistoupeno ihned k zadání jednotlivých prací řemeslných, dle níže uvedeného výkazu.
Mistr Jindřich Bubeníček. Mistr Jindřich Bubeníček, akademický malíř nar. 13. července 1856 ve Škvorci u Čes. Brodu, zemřel náhle a v plné práci dne 9. srpna 1935 v Svratce, kde prožil své dětství jako syn řid. učitele a další svůj plný život jako akademický malíř. Věnoval se zvláště kresbě starých lidových staveb ve městech a po vesnicích, čímž zachránil zapomenutím mnoho vzácných památek stavitelských. V tomto oboru zvláště vynikl, ale těšil se také uznání jako dobrý krajinář. Našemu městu nakreslil a namaloval řadu budov jejichž podoba jest tak zachována navždy. Obrazy Jindř. Bubeníčka jsou vyvěšeny v Památ. síni, kde jsou i jiné památky na jeho bohatou činnost malířskou i kulturní v Uhřiněvsi a okolí. Jeho rázovitá postava bodrá a přímá povaha s duší naplněnou opravdovým vlastenectvím, bude nám všem, kteří jsme s ním při nesčetných příležitostech spolupracovali a jeho radami se řidili, chybět. Čest budiž jeho památce !
Výkaz srážek. Leden únor březen duben květen červen
14,9 mm 49,2 „ 6,4 „ 35 „ 51 „ 88,1 „
červenec srpen září říjen listopad prosinec
65,5 mm 41,9 „ 13,2 „ 41,2 „ 13,9 „ 13 „
Všeobecně. V celkovém resumé s hlediska místního byl tento rok opětně velmi rušný, zejména po stránce provádění různých investičních prací, ku kterým přistoupeno za účelem čelení nezaměstnanosti. Souběžně s prováděnými běžnými pracemi byly připravovány projekty dalších prací, aby tak i v tomto směru nenastalo zdržení. Stavební ruch byl celkem omezený, neboť za celý rok bylo postaveno 4 nových domů a sice čp. 634, 635 a 637. Z tohoto důvodu jest patrno, že právě obec byla nucena ve zvětšeném měřítku uvažovati o různých investičních a jiných pracech, aby tak vyrovnán byl nedostatek plynoucí ze soukromého podnikání. Jinak tento rok nevyznačoval se žádnými mimořádnými událostmi.
Volba presidenta republiky. Po abdikaci prvního presidenta T. G. Masaryka na presidentský úřad dne 14. prosince 1935 byla dne 18. prosince téhož roku provedena volba druhého presidenta, jímž byl zvolen ministr. Zahranič. Věcí Dr. Edvard Beneš.
Rok 1936. Úprava Benické ulice dlážděním a ostatní. Zima roku 1935 a prvé zimní měsíce roku 1936 zastihla obecní funkcionáře opětně v plné práci na přípravách dalších projektů u investičních prací, které nutno provésti jednak z naléhavých potřeb veřejných a jednak opětně za účelem čelení nezaměstnanosti. A tak jsme byli svědky, že v těchto měsících byly připraveny projekty úpravy ulic ve čtvrti Jiřího Kolihy, ulice Tusarovy, ulice Benické, dále uvažováno o úpravě Masarykova náměstí dlážděním, ulice Palackého, úprava pasage pro pěší z nádraží do Jezer, přičemž stále vedena v patrnosti regulace potoka Říčanky. Všechny tyto projekty byly zpracovány, jak po stránce technické, tak pamatováno na finanční jich zajištění i rozpočtově. Že všechny tyto projekty nebyly uskutečněny nebylo vinou zdejší obce, neboť zejména u větších projektů participoval jednak stát (okres) a jednak země značným procentem na těchto úpravách a tak byla uskutečněna pouze část spadající výhradně do kompetence místní samosprávy. Byla provedena pouze částečná úprava ulice ve čtvrti Jiřího Kolihy. Investiční podnikání v tomto roce bylo v porovnání s léty minulými, daleko menší, neboť zlepšující se hospodářské poměry měly za následek zvýšení zaměstnanosti a tak nebylo nutno již v takovém měřítku a s takovou intensitou přistupovati k provádění různých prací investičních a zachovavacích.
Úprava památkové síně v domě čp. 380. Již při budování památkového legionářského domu čp. 380 bylo pamatováno na zájmy kulturní a osvětové zřízením památkové síně, která byla určena pro instalaci musejních předmětů a památek na československý odboj. Od roku 1925 byly tyto památky týkající se výhradně zdejšího města shromažďovány a s ohledem na jejich množství a cenu projevila se potřeba jich náležitého umístění, aby tak dosaženo bylo jich zpřístupnění celé široké veřejnosti. Z podnětu místní osvětové komise přistoupila městská rada za součinnosti letopisecké komise a zástupců místní jednoty československých legionářů ke konečné a definitivní úpravě této síně. Celková úprava spočívala jednak ve vybavení této místnosti potřebným nábytkem a jednak v roztřídění a instalování shromážděných památek. Za tím účelem dle návrhu p. architekta Matěchy z Uhřiněvsi byly zakoupeny u firmy J. Michalík a Rich. Kalibán z Uhřiněvsi potřebné vitriny, do nichž postupně uloženy všechny dosud shromážděné památky. V tomto roce byla současně městskou radou zahájena akce o další získání různých památek a sice v té formě, že všem občanům byly rozdány letáčky vyzývající, aby každý kdo něco podobného vlastní toto buď daroval, neb zapůjčil do budoucích museálních sbírek města.
47
Tato akce měla dosti značný úspěch, neboť získala značné množství různých předmětů, které vhodnou instalací značně přispějí k získání celkového obrazu vývoje, historie a tradice našeho města. Veškeré tyto práce byly ukončeny v druhé polovině září tohoto roku a dne 28. října v den Svobody otevřeny a zpřístupněny obecenstvu. Mohu říci, že skutečně na všechny účastníky a návštěvníky tato úprava naší památkové síně zapůsobila mocným dojmem svou jednoduchostí a při tom ladností a bohatostí sbírek, vkusně umístěných, takže poprvé bylo možno oceniti mnohé velmi cenné památky, jichž krása a skutečná cena dosud pozornosti široké veřejnosti unikala. Všeobecně konstatováno, že započaté dílo se podařilo a všemi vysloveno přání, aby v něm bylo pokračováno a trvalé dokumentaci našeho vývoje pro generace budoucí.
Návštěva Jeho Eminence kardinála dr. Kašpara. Z vynikajících osob, které letošního roku navštívili naše město byl to zejména Jeho Eminence kardinál dr. Kašpar, arcibiskup pražský, který dne 28. dubna t.r. ve zdejším chrámu provedl biřmování pro obvod zdejší farní obce. Slavnost tato byla výhradně rázu náboženského a proto nedošlo k oficiálním projevům a tak i celá tato slavnost vyzněla v rámci církevním.
Zřízení lidové školy hospodářské. Naše školství v tomto roce bylo opětně rozmnoženo o novou školu a sice lidovou školu hospodářskou. Učelem této školy jest, aby jednak po ukončení všeobecné povinnosti školní prohloubeno bylo všeobecné vzdělání mládeže venkovské nabyté na školách národních, jednak má škola tato připravovati mládež k příštímu praktickému životu tím, že doplňuje její vědomosti nejdůležitějšími částmi zemědělské a družstevní nauky, povznáší touhu k dalšímu všeobecnému i zemědělskému vzdělání a jest přípravou k návštěvě odborných škol zemědělských. Tato škola byla ve zdejší obci zřízena koedukační (pro chlapce a dívky). Školní rok trvá 10 měsíců a v tomto jest věnováno 5 měsíců teoretickému vyučování a 5 měsíců praktickému. Prázdniny shodují se s prázdninami škol národních. Prozatímně je umístěna v budově měšťanské školy čp. 2 a jejím prvým správcem byl jmenován p. ředitel Eduard Weichet, ředitel měšťanské školy v Uhřiněvsi. Škola tato jest vydržována subvencemi ministerstva zemědělství, okresního výboru, místních obcí, které tvoří školní obvod lidové školy hospodářské, hospodářských záložen případně Kampeliček. Příspěvky tyto, jakož i eventuelní jiné příjmy školní tvoří samostatné jmění účelové a jest spravováno školním výborem. Škola tato se v místě velmi rychle vžila a jest navštěvována průměrně 45 žáky obého pohlaví, jednak místních, ale hlavně z okolních zemědělských obcí.
Různé v roce 1936. Hasičský dům. Dlouholetým přáním všech příslušníků zdejšího hasičského sboru bylo, získati vlastní stánek, ve kterém by byla dána možnost dalšího úspěšného rozvoje této skutečně všeobecně prospěšné korporace. Dosud veškeré své nářadí a pomůcky v inventární hodnotě Kč 80.000,- bylo uloženo v provisorní kůlně ve dvoře školního zemědělského závodu. Používaná místnost byla malá a vlhká, takže uložené nářadí značné ceny těmito poměry značně trpělo. Nehledě k tomu, že veškerá činnost byla tímto stavem značně podvázána a omezena. Tyto okolnosti a pak zejména stále se přiostřující mezinárodní poměry, což mělo za následek zvýšenou činnost civilní protiletecké ochrany, úzce spjatou s požární službou v obci, vzala městská rada v úvahu a rozhodla se přikročiti k vybudování Hasičského domu, jež by sloužil jednak požární bezpečnosti a dále účelům C. P. O., samarity a případně i elektrickému podniku města, který rovněž trpěl nedostatkem vhodného skladiště pro své účely. V rámci tohoto rozhodnutí byl panem stavitelem Jiřinou z Uhřiněvsi vypracován projekt a celá projektovaná budova měla býti umístěna na pozemku v ulici Benické a přičleněna k obecní budově čp. 149. Ke konci tohoto roku rozvinula se obsáhlá diskuse o vhodnosti tohoto místa a byl zejména uplatňován názor, že vhodnější místo pro tuto budovu by snad bylo na obecních pozemcích v okolí radnice, jak situačně tak i z hlediska úspory. Otázka tato zůstala v tomto roce nevyřešena a vratím se k této v roce příštím.
Ovocnářská výstava v měsíci srpnu. Péčí místního spolku zahrádkářů a chovatelů drobného zvířectva byla v měsíci srpnu tohoto roku uspořádána velmi zdařilá výstava ovoce. Celá výstava byla umístěna v tanečním sále v hostinci pana Vávry v ulici Žižkově a obsahovala ukázky ovoce vypěstovaného v místě a nejbližším okolí. Hlavní účel byl ukázati nejširší veřejnosti možnosti pěstění, vzbuditi o tuto otázku zájem, aby zase v ovocnářství náš kraj dosáhl té výše, jako před mrazovou katastrofou v roce 1929, do kteréžto doby byly u nás pěstovány vzácné druhy ovoce. Hojná návštěva svědčila, že touto výstavou bylo dosaženo svého účelu a bylo by si příti, aby se každoročně opakovala, aby tak bylo možno konstatovati nové a nové pokroky v tomto z hlediska národohospodářského důležitého oboru, který i po stránce morální patři mezi ty nejušlechtilejší.
Spolková činnost. V Uhřiněvsi je celkem 36 spolků : vzdělávacích 8, podpůrných 2, tělovýchovných 7, sportovní 4, politických 8, mládeže 7. Nejstaršími spolky jsou : Včelařský spolek založený r. 1872, Sbor dobrovolných hasičů r. 1885, Jiří z Poděbrad r. 1887 a Tělocvičná jednota „Sokol“ r. 1891. Vzdělávací. Československý Červený Kříž založený r. 1922, má 148 členů (103 mužů, 39 žen). Účel spolku sociálně zdravotní. Odbočka čsl. domobrany v Kalii od r. 1932 má 20 členů. Účelem je sdružiti všechny příslušníky „Domobrany“. Odbočka čsl. obce legionářské od r. 1920 ná 81 členů. Činnost osvětová, kultůrní a sociální a tradice zahraničních vojsk. Spolek zahrádkářů od roku 1935 má 73 členů. Účel spolku je ochrana a pěstování ovocného stromoví. Svaz přátel S.S.S.R., podporovati snahy Svazu přátel S.S.S.R. Řemeslnicko-živnostenská beseda.
48
Včelařský spolek od roku 1872 má 80 členů a jeho účel je vzdělávati členstvo ve včelařství a pěstování medonosných rostlin a stromů. Zpěvácký spolek Hlahol nyní v nečinnosti měl za účel pěstování sborového zpěvu. Podporovací. Podpůrná jednota Jiří z Poděbrad byla založena roku 1887 jako spolek vojenských vysloužilců. Když r. 1913 bylo rakouskými úřady nabízeno ozbrojení spolku a sděleno, že má býti spolku použito k válečným cílům Rakouska, bylo to úřadům odepřeno a spolek se změnil v podpůrnou jednotu¨. Nyní má 880 členů (576 mužů a 304 ženy). Účel spolku podpůrný a humanní, jeví se podporami v nemoci a podporami pohřebními. Podpůrná a vzdělávací beseda Havlíček od roku 1897 má 350 členů (240 mužů, 110 žen). Účel spolku je podpůrný a vzdělávací. Tělovýchovné. Dělnická tělocvičná jednota od roku 1911 má 245 členů. Účel její je výchova tělesná i duševní dělnické třídy. Jednota Čsl. obce střelecké od roku 1911 má 44 členy. Účel : Cvičení ve zbrani sečné a puškou a pečovati o tělesnou a duševní výchovu. Národní garda 68 města Uhřiněvsi od roku 1935 má 73 členů. Účel její jest obrana státu, vojenský výcvik, branná a předvojenská výchova (§ 28 Sb. zák. a nař.). Sbor dobrovolných hasičů byl založen 20. září 1885 a měl v I. sboru 22 členů, v II sboru 13 členů v III. sboru 6 členů. Přední činovníci při začátku sboru byli Josef Limax, Ant. Waltr, Matěj Skořepa, Frant. Meling. Sbor byl určen pro velmi rozsáhlý požární obvod (10 obcí). Stříkačka byla pořízena r. 1886. Sbor vycvičoval velitel sboru vršovického Karel Ptáček. R. 1926 zakoupena motorová stříkačka, r. 1931 darovaly ženy sboru spolkový prapor, r. 1934 zakoupen hasičský automobil. Většinu nářadí si opatřuje sbor (vydatně) z vlastních úspor z výtěžku zábav a z darů. Obec podporuje hasičský sbor vydatně, pokud ve finanční tísni samosprávy naší lze. R. 1936 konán v Uhřiněvsi župní hasičský sjezd, při němž sbor ukázal svoji ukázněnost a pohotovost v požární obraně. Sbor vedli Václav Procházka, starosta, Ant. Novotný, velitel, Eduard Koštoval, jednatel, Hanuš Sedláček, vzdělavatel. Selská jízda od roku 1933 má 20 členů. Účel jest výcvik v jízdě na koni a tělovýchovný. Stráž Svobody, 18 sbor od roku 1932. Má 40 členů. Účel tělovýchovný a předvojenská výchova mladých mužů. Tělocvičná jednota Sokol od roku 1891, má 266 členů 172 mužů, 94 žen. Účelem jejím jest povznesení tělesných a mravních sil čsl. lidu. První zájem o založení tělocvičné jednoty Sokol se jeví v letech 1890 – 1891. Byl vzbuzen pěknými výlety Sokola žižkovského a vršovického. Stoupenci myšlenky sokolské, již budovali její základy jsou : Karel Nedvěd, Otto Bubeníček, Jan Mencl, Josef Nykodym, Alfred Procházka a Alois Tichý ml. Provolání k občanstvu podepsal starosta obce Jan Srb a 78 místních lidí. 14. X. 1891 konána 1. valná schůze v níž ustanoven výbor, přijaty a zadány stanovy, opatřena tělocvična a stanoveny příspěvky. První tělocvičnou byl letní sál F. Kolihy. První řádná vlaná hromada byla 6. XII. 1891. Jednota čítala 2 členy zakládající, 44 přispívající a 24 činné. 1. starostou Jan Mencl, náměstkem Jan Srb, náčelníkem M. Skořepa, jednatelem K. Nedvěd, pokladníkem K. Bubeníček, správcem domu J. Nykodym. 1. cvičení zahájeno 5. I. 1892 v přítomnosti všeho činného členstva. R. 1896 na jaře žačalo se stavbou Sokolovny, která stála asi 7.500 zlatých. Obec přispěla 500 zl., cukrovar 500 zl., Občanská záložna 100 zl., Al. Tichý 100 zl. R. 1898 založen ženský odbor, jenž vystoupil prvně na veřejnost r. 1900. R. 1913 začíná cvičiti i žactvo. Při vypuknutí války čítala jednota 2 cvičitele, 19 cvičících a 104 necvičící, 10 cvičitelek, 11 cvičenek a 61 nevcičící. Na vojnu odešlo 59 lenů a 3 dorostenci. Do legií vstoupili : Ant. Lemberka (Italie), Jiří Koliha (Italie), J. Steinbach (Italie), Ant. Assmann (Rusko), A. Štross (Rusko), Vl. Veselý (Rusko), Fr. Růžička (Francie). Z nich padli : Ant. Lemberka, Jiří Koliha, Ant. Assmann a Fr. Růžička. V roce 1921 24 členů se účastnilo zájezdu na Slovensko. Na pomoc proti Maďarům odešlo donrovolně 6 bratří : Jan Bárta, Arnošt Bárta, Václav Halbich, Ant. Váňa, J. Dynibyl, Josef Bechyně a Václ. Trojan. Vzdělávací činnost jednoty se jeví takto : Od založení do konce roku 1936 bylo sehráno 118 divadelních představení pro dospělé, několik dětských a loutkových. Uspořádány 42 besídky s programem tělocvičným a zábavným, 38 akademií pěvecko-tělocvičným a hudebních, 78 hodnotných přednášek o význačných mužích a ženách našich, zeměpisných i dějepisných. Přečtenými proslovy vzpomněla jednota všech současných jubileí osob i událostí dějinných. Výlety s programem ve 32 případech seznamovala své členstvo s okolím a ve 23 výletech bez programu poskytnuto žactvu, dorostu osvěžení ve zdravé a krásné přírodě. Menšinám dosud věnovala 7.264 Kč, 18 q potravin, šatstvo a 35 dětem platila pobyt na prázdninách nebo v ozdravovnách. Každoročně se účastní štafet 28. října. Sokolský biograf byl otevřen r. 1925 českým filmem „Za svobodu národa“. Jest to jediný biograf v Uhřiněvsi. Od založení hráno : Němé filmy Hlavní filmy Přídavky Rok České Angl. Franc. Něm. Různé Dět. Kult. Čes. Angl. Franc. Něm. Různé Dět. Kult. 1925 7 23 7 3 18 3 1 13 10 19 5 1926 18 57 18 6 4 32 5 11 76 10 22 2 76 43 1927 11 27 13 27 5 10 6 13 53 8 23 1 64 49 1928 13 29 6 19 5 4 3 7 45 10 3 35 30 1929 11 16 8 28 3 5 5 7 2 23 6 11 33 33 1930 12 25 3 16 8 9 9 2 29 6 2 18 17 1931 6 12 3 16 2 5 2 5 22 7 16 15 26./IX. 78 189 58 115 27 83 33 46 240 41 84 19 260 192 1931. Úhrn filmů 467 Úhrn přídavků 430.
49
Zvukové filmy Hlavní filmy
Přídavky
Rok České Angl. Franc. Něm. Různé Dět. Kult. Čes. Angl. Franc. Něm. Různé Dět. Kult. 8./X. 1931 4 6 2 3 2 2 1932 16 26 13 1 9 7 6 1 5 1 1933 19 9 9 20 2 6 9 5 6 2 2 7 6 1934 23 5 4 23 2 10 4 11 15 3 17 5 27 6 1935 20 10 8 19 1 4 2 2 4 1 20 2 24 6 1936 24 8 4 16 3 7 2 2 5 1 13 16 9 106 64 40 82 8 38 26 20 36 5 53 9 79 28 Úhrn 300 filmů Úhrn 123 přídavky. Sportovní. Dělnický S.K. od roku 1934, má 60 členů. Účelem jeho jest sportovní výchova, kopaná. Lawn – Tennis Club Uhřiněves od roku 1924, má 36 členů. Účel sportovní a společenská výchova. S. K. Čechie Uhřiněves od roku 1908, má 110 členů. Účel její jest sportovní výchova, kopaná. Spolek plachtařů od roku, má 20 členů. Účel výcvik k plachtění. Dělnický S. K. má svoje hříště na prostranství u nádraží, Lawn – tennis klub za židovským hřbitovem, S. K. Čechie za školní zahradou obecné školy, Tělocvičná jednota Sokol má letní hříště u Obory, kde má také tennisové hříště, hříště pro hockey zřizuje se vždy za Sokolovnou, v létě jej užívá Dělnická tělocvičná jednota. Spolky mládeže. Skupina mládeže sociálně demokratické, Skupina mládeže národně socialistické, Sdružení katolické mládeže,Dorost strany živnostenské, Dorost strany republikánské, Sdružení mládeže církve českobratrské, Mladé Národní sjednocení. Politické. Čsl. národně socialistická strana od roku 1908, má 140 členů, v obec. zastupitelstvu 5 členů. Čsl. obec fašistická, v obec. zastupitelstvu o člena. Komunistická strana, v obec. zastupitelstvu 5 členů. Strana republikánská čsl. venkova v obec. zastup. 2 členy. Národní sjednocení od roku 1935, v obec. zastup. 2 členy. Strana lidová od roku 1919 má 88 členů, obec. zastupitelstvu 2 členy. Strana sociálně-demokratická od roku 1906, má 148 členů, v obec. zastupitelstvu 10 členů. Živnostensko-obchodnická strana od roku 1920, má 176 členů, v obecním zastupitelstvu 4 členy.
Rok 1937. Všeobecně. Tento rok na ýznačné události v našem městě byl velmi chudý. Veškeré úsilí samosprávných činitelů směřovalo zvýšenou měrou k uskutečnění vypracovaných projektů v letech minulých. Z velké části, zejména pokud se týče regulace potoka Říčanky a rekonstrukce ulice Benické dlážděním se to nepodařilo, ač tyto věci byly stále vedeny v patrnosti a použito k úspěšné realisaci všech prostředků. Rok tento vyznačoval se dalším opětovným zlepšením na poli hospodářském, což mělo za následek lepší zaměstnanost, takže po několika letech možno opětně a radostně konstatovati, že v obvodu naší obce nebylo nezaměstnaných. Hlavní podíl na této oživlé konjunktuře mělo hlavně horečné zbrojení v celém světě, což mělo odezvu i v každé obci v úsilovné přípravě civilní protiletecké obrany. Rovněž v našem městě byla věnována zvýšená pozornost všem složkám C.P.O. zejména po stránce výzbrojní, technické a školení. Pro příslušníky těchto složek byla uspořádána řada odborných kursů se zvláštním zřetelem na předpokládané potřeby. Obranná technická zařízení stále doplňována a zdokonalována, přičemž opětně a opětně uvažováno o jejich vhodnosti a používatelnosti. Byla to dat celkem neradostná, neboť každý si pilně uvědomoval dosah a následky válečné katastrofy pro celý náš stát a z toho právě vytryskla ta krásná obětavost těch nejširších vrstev národa se kterou jsme stále přicházeli do styku a o které jsme se tolikráte denně přesvědčovali. Byla to psychosa příslušníků národa, který byl a je stále nespravedlivě ohrožován.
Stavební ruch. Stavební ruch byl celkem průměrný. Nově postaveny tyto domy : čp. 6521, 652, 653, 654, 655, 656. Obec pak přistoupila k vybudování transformační stanice, ku kterémuž účelu pronajala na dobu 99 let, za roční nájem Kč 1,- pozemek č.k. 43/I od Pražských akciových cihelen. K této stavbě bylo nutno přistoupiti s ohledem na stále vzrůstající odběr elektrického proudu. Tato transformační stanice jest v pořadí třetí a byla vybudována nákladem 140.000 Kč.
Osvětová činnost Kromě veřejné manifestace dne 16/II. 1937 uspořádané pod záštitou městské rady a pod heslem „Mobilisace mravních sil národa na obranu státu! Bylo v místě uspořádáno 25 divadelních představení, 4 veřejné přednášky, 65 biografických představení a 3 spolkové slavnosti.
Veřejná městská knihovna. Veřejná městská knihovna byla založená roku 1920. Má 1 402 svazky, zábavných 1 061, poučných 271, jiných 70. Náklad na udržování činí ročně 1.500 Kč. Ročně má 100 – 110 čtenářů na 1 čtenáře připadá průměrně 30 knih. Knih pro děti je 273. Od roku založení nejvíce byly čteny knihy : Jahoda „Naše Anka“, Galworthy „Silnější než smrt“ Kratochvíl „Prameny“, Reymont „Sedláci“, Sokol-Tůma „Na kresách“, Nový „Atentát“. Knihovní rada čítá 8 členů. Předsedou je František Leksa, knihovníkem Frant. Kváča, odborný učitel.
50
Živelní katastrofy. Požár mlýna. Dne 30. dubna o ¼ 4 hodině ranní rozezvučely se poplašné sirény vezdejší obci, volající tak záchranné sbory k činnosti. Ihned v zápětí vyvalily se z prostorné budovy místního parního mlýna husté oblaky dýmu, které zakrátko byly osvětleny zlověstnými rudými jazyky plamenů obalujíce celou budovu a ničíce vše. Bezprostřední okolí budovy mlýna, stojící na náměstí Masarykově jest hustě zastaveno zejména hospodářskými budovami a rodinnými domy. Všech obyvatelů těchto domů i vzdálenějších zmocnila se hrůza, neboť hořící části byly tepelným víre roznášeny do dalekého okolí a ohrožovaly i budovy značně vzdálené. Velikým štěstím v tomto neštěstí bylo, že počasí bylo úplně klidné bez větru, přičemž dosti hustě mžilo. Proto podařilo se četným hasičským sborům včetně pražského sboru nebezpečí lokalisovati a po nadlidské námaze a obětavosti omeziti pouze na budovu samotnou. 32 stříkaček motorových (agregátorů) chrlilo po dobu 3 hodin nepřetržitě vodu do dravého živlu, aby tak zabraněno bylo jeho rozšíření. Obětí na lidských životech nebylo, ale zásoby, zařízení a podobně v celé budově nedalo se zachrániti, neboť budova vzplála v celém rozsahu a tak vše lehlo popelem. Žár byl tak veliký, že se roztavily všechny železné součásti mlýnského zařízení. Trosky bývalé rozsáhlé budovy potom několik dnů doutnaly, byvše stále střeženy členy místního sboru dobrovolných hasičů. Způsobená škoda byla 1,800.000 Kč.
Úmrtí presidenta – Osvoboditele T. G. Masaryka. Dne 14. září t.r. dotlouklo šlechetné srdce našeho prvního prezidenta – Osvoboditele, T. G. Masaryka, zakladatele našeho státu, budovatele státu a moderního ideologa demokracie, jejího pevného a neochvějného propagátora a zastánce. Ihned v ranních hodinách roznesla se v naší obci tato smutná zpráva přijata jsou všude s hlubokým smutkem. Za krátko všude na znamení smutku vyvěšeny smuteční prapory a spuštěny státní vlajky. Toho dne večer svolána smuteční schůze městské rady, ve které smuteční projev prones starosta města p. František Diviš, který zhodnotil význam zemřelého presidenta – Osvoboditele. Po té jménem městské rady a všeho občanstva zaslány smuteční projevy vládě Republiky Československé, rodině zesnulého a rozhodnuto, aby pánové František Diviš starosta města a Alois Janoušek I. náměstek starosty města příštího dne tj. 15. září 1937 zapsali se jménem zdejší obce do kondolenčních archů, vyložených k podpisu u okresního úřadu v Říčanech. V též schůzi rozhodnuto, aby bylo uvažováno o trvalém uctění památky Velkého zemřelého státníka, aby tak místní občanstvo i v budoucnu připomínalo si světlou památku T. G. Masaryka. Současně rozhodnuto, aby v neděli dne 19. září 1937 uspořádána byla za účasti osvětové komise oficielní smuteční tryzna v biografickém sále Sokolovny. Tímto dnem celý národ ztichl v bolestném smutku. Desetitisíce občanů defilují před mrtvým presidentem na hradě pražském. Od Nerudovy ulice i od Pohořelce vinou se k Hradu dlouhé řetězy hustých řad občanů, které na hlavním směru příchodu od Pohořelce táhnou se až daleko k Břevnovu. Na Hradčanském náměstí se řadí vždy několik proudů, které jsou postupně vpouštěny na první hradní nádvoří, odkud vstupují do Plečnikovy síně, která se nachází po levé straně Matyášovy brány, kde leží mrtvé tělo presidenta. Mlčky, jako v kostele postupují nekonečné řady. Všechny vrstvy občanstva kráčejí v tomto nepřetržitém proudu. Všude pořádek a kázeň. Tak se i tato cesta k rakvi budovatele státu stává zároveň i manifestací pořádku, jež téměř symbolizuje ukázněnou československou demokracii. Hlubokým dojmem na každého působí pietní akt poslední pocty presidentu Masarykovi, na všechny kdož se ho zúčastnili. Lidé vycházejí z Hradu dojati a pláčí. Míjejí minuty, hodiny, den vystřídá večer a noc. Ve smuteční síni žluté plameny voskovic u katafalku vynikají i v záři elektrických lamp. Ostré světlo na prvním nádvoří mírní čerň sukna, kterým nádvoří je potaženo i čerň baldachýnu nad Matyášovou branou. Hodiny stále míjejí a ani v nejmenším nepolevuje síla proudu lidí bez ohledu zdali je den neb hluboká noc neb časné hodiny ranní. Z temnot Hradčanského náměstí vynořují se řady nové a nové a rovněž nové a nové delegace přicházejí a přinášejí věnce. A davy v hlubokém mlčení proudí Hradem dále. A kdo sestupoval Nerudovou ulicí¨potkával nové, potkával je na Karlově mostě a všechny měly jediný cíl – Hrad. Cesta od stadionu až k Plečníkově síni trvala až 8 hodin. Ve zdejší obci nebylo občana, který by osobně nevzdal poctu našemu Velkému presidentu. A tak míjel den za dnem až přišel den osmý – den pohřbu. Toho dne cesta žalu šla Prahou a celý československý národ v myšlenkách dlel v Praze a v duchu doprovázel na poslední cestě svého prvého presidenta. O dni pohřbu ničeho zvláště nezaznamenávám, neboť přikládám výtisky novin ze dne 22. a 26. září, které podávají úplný přehled tohoto smutného výročí.
Tryzna. Po zmíněném rozhodnutí městské rady byly ihned vykonány s urychlením veškeré přípravy, aby v stanovený den v neděli dne 19. září 1937 byla způsobem nanejvýše prostým uspořádána smuteční tryzna. Biografický sál Sokolovny byl smutečně vyzdoben květinami a státními vlajkami jež potaženy byly černým florem. V čele jeviště umístěna busta zemřelého. Dlouho před začátkem shromažďovali se davy účastníků, jsoucí bez rozdílu všech vrstev občanstva, vesměs v tmavém obleku a každý se smutkem v srdci, odrážejícím se v očích, očekával zahájení. Přesně o 20 hodině tryznu krátkým proslovem zahájil p. František Diviš starosta města a poté smuteční řeč proslovil p. řídící učitel Jan Sedláček. Pak následovala hudební čísla přednesená hudebním odborem Tělocvičné jednoty „Sokol“ a pěvecká přednesena pěveckým oborem Dělnické tělocvičné jednoty v Uhřiněvsi. Tryzna zakončen státní hymnou. Velké řady občanstva rozcházely se v hlubokém smutku do svých domovů s pevním přesvědčením a odhodláním : Presidente – Osvoboditeli, odkazu, který Jste vložil do našich rukou věrni zůstaneme.
Rozhodnutí o trvalém uctění památky presidenta – Osvoboditele. Dne 3. listopadu t.r. sešla se městská rada, aby rozhodla o trvalém uctění památky presidenta – Osvoboditele.
51
Od úmrtí do této doby vyvstala v této věci řada námětů, dle nichž bylo uvažováno a vybudování pomníku, o zřízení nadace, o vybudování sportovního stadionu, o výstavbě domu pro chudé. Všechny tyto náměty vytryskly z plného pochopení pro uctění památky Velkého našeho presidenta. Městská rada v této schůzi velmi podrobně zabývala se těmito náměty a přihlížejíc i k možným obtížím při jejich akceptaci, konstatovala i s ohledem na mentalitu místního občanstva, že uvedené náměty nenalezly by takové spontánní účasti, jako společné budování pomníku, který v současné době bude hlubokým výrazem úcty našeho občanstva a budoucím generacím pak stálým příkladem a vzorem. Po uvážení všech těchto otázek bylo naprosto jednomyslně usneseno převzíti protektorát nad akcí, jež vzala si za úkol vybudovati ve zdejší obci pomník presidenta – Osvoboditele. Této akce ujaly se ihned místní spolky, korporace a politické organisace, byl ustanoven z jich zástupců sbor pro vybudování pomníku, jehož členy níže uvádím. Pánové Frant. Diviš, starosta města, J. Franěk, J. Vančura, Eduard Koštoval, B. Pěšina, K. Knížek, V. Doubek, V. Vosecký, A. Veselý, K. Vencovský, V. Koliha, F. Pospíšil a E. Mrázek. V zásadě všemi účastněnými vysloven požadavek, aby v takto započatém díle bylo co nejrychleji pokračováno, aby k slavnostnímu odhalení mohlo býti přikročeno 28. října 1938 v den Svobody a současně ve 20 tém výročí naší samostatnosti, aby tak dokumentárně pro všechny budoucí věky byla vyjádřena hluboká láska a úcta našeho občanstva – muži tak zasloužilému o náš stát. V příštím budu snad mít tu radostnou příležitost zaznamenat zdárný výsledek této akce.
Různé. Květena v okolí Uhříněvsi. Na květenu není okolí Uhříněvsi příliš bohato. Příčinou toho je zemědělské využití každého místečka dosud neobdělaného a následkem toho nedostatek strání, pasek a zvláště nedostatek luk. Za to mají zdejší občané dosti smyslu pro stromoví ovocné i okrasné květiny v zahrádkách a v květináčích za okny. Všude při cestách lze viděti stromořadí ovocných stromů, dnes ovšem mladých, neboť většina jich za velikých mrazů v roce 1929 vyhynula. Tak z ovocných stromů náležejících Školnímu závodu z 10.000 bylo jich 95 % zničeno. Nynější stav ovocného stromoví, patřících jmenovanému závodu jest 7.500 kusů. Dostatek květin pěstují 3 větší zahradníci, zvláště mnoho statice na barvení k přípravě věnců a ozdob na hroby. Za výklady obchodníků spatříte výstavky květin našich zahradníků po celý rok. Ploty zahrad pokrývají keře bezu černého, kustovnice, rdestu plotního, kaliny, pamelníku, tavolníku, zimolezu, zanice. Lesů na katastru obce Uhřiněves není, jedině obora Školního závodu, kde najdeme mimo malého množství jehličnatých stromů dub, buk, jasan, topol vlašský, vrbu, olši, jilm, z keřů trnku, růži šípkovou, hloh, ostružiník, brslen, svídu, krucínu a jako podrost celé koberce jaterníku, sasanek, orseje, křivatce a dymnivky,mydlici lékařskou, třezalku, vrbovku. Z lékařských rostlin rostou kolem Uhřiněvse : bedrník – lidově třebník při nemocech zažívacího ústrojí, bez černý lidově bezinky – prostředku podporujícího pocení, blín jako prostředku bolest mírnící, čekanka – lidově sv. Petra koření při žloutence, chorobách ledvin a jater, divizna malo i velkokvětá – při chorobách průdušek, durman – lidově panenská okurka – při chorobách mírní bolest, heřmánek při nadýmání, kašli a chorobách žaludečních, hluchavka bílá – lidově hluchá kopřiva – při kataru průdušnic, hulevník lékařský – při chrapotu, jako prostředku podporujícího močení, jitrocel kopinatý – lidově psí jazýček při chorobách plicních, kokoška – při průjmu, zlaté žíle, chrlení krve, komonice lékařská – lidově úbytní koření – při úplavici, kuklík lékařský – lidově benedikt – při chorobách zažívacího ústrojí, krušina – při průjmu, květel obec. lidově lněnice – podporuje trávení a pocení, lilek černý – lidově psinky, lopuch vlnatý – lidově lopucha – při vyrážkách kožních, při špatném zažívání, jako prostředku podporující vzrůst vlasů, maceška polní – lidově violka trojbarevná – při vyrážkách kožních a trudovitosti, máta vodní – lidově větrové koření – při chorobách ústrojí zažív. a nervstva, mydlice lékařská – při katarech prsních, pelyněk – lidově peluňka – při porušení trávení a chorobách jaterních, potměchuť – lidově červené psí víno – při vleklých chorobách kožních, při zastaralých katarech dýchadel, přeslička polní – lidově přeslice – při chorobách ledvin a měchýře, řepík lékařský – lidově řepíček – při chorobách plic a jater, slez lesní – lidově syrečka – při chrapotu, kašli, truskavec – lidově oupor – při chorobách ledvin a měchýře, zemědým lidově routička –při zácpě a chorobách ledvin. Také zde roste málo hub, neboť není lesů. Jen v oboře nalézají se na jaře smrže, špičky, na zahnívajících pařezech václavky a třepenítka svazčitá, na pažitech a podél cest čirůvka vosková, špička, slizák mazlavý, v zahradách hnojník obec. a žampion. Třebas květena na Uhřiněvesku na jediném místě, které bylo dosud uchráněno před vzmáhajícím se průmyslem a zemědělstvím. Jest to Pitkovické údolí. Leč tyto exothermy najdeme jen na stráních obrácených k východu, jihu a západu, jelikož jsou teplejší a sušší než studené a vlhké svahy vystavené severu. Právě tyto teplé s slunné stráně uchovaly ve zbytcích ukázku exothermní květeny, které se během věků změnila. Z tajnosnubných jest to ploník chluponosný, dutohlávka sobí, pohárovitá, na skalách a balvanech terčovka skalní a nadutá Z jemnosnubných v hustém porostu kostřava žlábkovitá, valleská, ovčí, smělek štíhlý, jehlancovitý, bojínek tuhý, strdivka sedmihradská a sivá, lipnice cibulatá, psineček psí, rozrazil klasnatý, rozchodník ostrý, tenkolistý a skalní, snědek tenkolistý, štírovník obecný, chrpa chlumní a porýnská, dejvorec mrkvovitý, pupava obecná, starček přímětník, rozrazil jarní a rozprostřený, pomněnka tuhá, pelyněk ladný, hvozdík kartouzek, jestřabík chlupáček, bedrník obecný, mateřídouška vejčitá, třezalka tečkovaná, máčka polní. V milíčovské oboře a na stráni u Podleského rybníka se vyskytuje mochna nátržník, vemeník bělokvětý, černýš obecný a hajní.
Výkaz srážek. Leden únor březen duben květen
88,5 mm 14 „ 5,2 „ 51,3 „ 14,5 „
červenec srpen září říjen listopad
24 4,5 13 22 66
mm „ „ „ „
52
červen
6,3
„
prosinec
31
„
Rok 1938. Všeobecná situace. Napjatá mezinárodní situace měla hlubokou odezvu i v drobném životě. Byla to zejména snaha o náležité vybudování C. P. O. ve všech složkách, aby tak bylo všestranně postaráno o ochranu civilního obyvatelstva. Finanční náklady, jak veřejných svazků, tak jednotlivců byly značné. V této době vznikla myšlenka, aby s hlediska hospodářského, tak i obranného byla pro zdejší obec získána vojenská posádka. Veřejní činitelé správně usuzovali, že získáním vojenské posádky pro zdejší obec, byla by celá veřejnost, zejména živnosti značně posíleny a podpořeny a zejména stabilisovány pro případ eventuelní budoucí stagnace ve všech oborech. Bohužel tato snaha nesetkala se s úspěchem pro zamítavé stanovisko Ministerstva národní obrany. Současně v této době bylo silně voláno z řad veřejnosti, alespoň o částečné zveřejnění obory, ježto zdejší obyvatelstvo skutečně nemělo a nemá ve svých volných chvílích žádného vhodného prostředí pro svou rekreaci, neboť celé okolí jest bez kousku vhodného lesa. Proto také městská rada uchopila se tohoto požadavku se vší iniciativou a zahájila jednání s držitelem „Obory“ tj. s Československým státem. Musím říci, že jednání to bylo velmi svízelné a nenalezlo u povolaných činitelů státních toho porozumění, které by požadavku tomuto odpovídalo. Nakonec byla získána dohoda mezi obcí a držitelem, ale dohoda tato nebyla dosud realisována v důsledku snad dostavivších se událostí. Jinak pokud se týče zaměstnanosti byla tato velmi dobrá, takže úroveň všech vrstev obyvatelstva den ode dne stoupala, při naprostém dostatku všech životních potřeb, které se vyznačovaly velmi nízkou cenou a při tom výbornou kvalitou. Zejména bylo možno pozorovati snahu všech vrstev o dostatečné zásobení a zajištění pro případ hrozícího nebezpečí válečného. V této snaze bylo obyvatelstvo podporováno jak úřady, tak i příslušnými organisacemi. V závěru chtěl bych rekapitulovati tím, že život měl rád den ode dne vzrušenější psychosy.
Veřejné práce. V tomto roce byl brán obzvláštní zřetel na projektované veřejné stavby, které byly městskou radou pro rok 1938 rozvrženy takto : 1.) Úprava Masarykova nám. před mlýnem 2.) „ Tusarovy ulice. 3.) Rekonstrukce stát. silnice Černokostelecké. 4.) Výstavba hasičského domu 5.) Regulace potoka Říčanky 6.) Oprava věznice v radniční budově. 7.) Úprava chodníku pro pěší z nádraží Uhřiněves do městské čtvrti „Jezera“. 8.) Úprava ulice Benické dlážděním 9.) Úprava nám. Masarykova před budovou měšťanské školy čp. 2 Z vytčeného pracovního programu jest patrno, že veřejní činitelé městští, zejména městská rada měly plné porozumění pro potřeby města. Uskutečnění těchto všech projektů naráželo však na potíže finanční, neboť veškeré tyto práce vyžadovaly statisícových nákladů, kterýchžto finančních reserv ani běžných příjmů zdejší obec neměla. Přesto však bylo provedeno mnoho prací, na které vynaloženo mnoho Kč. V rámci rekonstrukce státní silnice Černokostelecké, měla tato býti v části u „Konservy“ srovnána, neboť dvojnásobná prudká zatáčka jest stále příčinou mnoha automobilových neštěstí. K uskutečnění projektu nedošlo, ač zdejší obec nabídla potřebné pozemky, protože státní správa nechtěla sama tuto rekonstrukci prováděti a žádala, aby zdejší obec tuto provedla svým nákladem a za subvenčního příspěvku státu, jehož výše však nebyla zaručena. Za těchto podmínek ovšem celý projekt ztroskotal a byl odložen na dobu pozdější. Rovněž tak nebylo přistoupeno k regulaci potoka Říčanky, po které zdejší obec tolik let volá, opětně z důvodů těch, že Zemský úřad v Praze nepřepracoval za tolik let příslušný projekt tak, aby bylo možno s těmito pracemi započíti. A podobně tak byla opětně odložena úprav ulice Benické dlážděním zase proto, že okresní úřad v Říčanech neměl tolik finančních prostředků, aby tu rekonstrukci mohl provésti. Ostatní práce byly zdejší obcí provedeny, kromě úpravy ulice Tusarovy na kteroužto úpravu nezbylo již finančních prostředků. Dále z projektovaných úprav nebyla provedena úprava před měšťanskou školou, ježto tento projekt je vázán na projekt regulace Říčanky. Z toho jest vidno, že naše obec i po této stránce obstála velmi čestně a neváhala pro blaho občanstva a další zvelebení města investovati veškeré své finanční prostředky. O výstavbě hasičského domu zmíním se ve zvláštní stati.
Stavební ruch. Stavební ruch v tomto roce možno nazvati velmi čilým. Vznikla další řada rodinných domků a zejména zlepšení po stránce zdravého bydlení a rozmnožení bytového (zařízení) příslušenství jako na příklad koupelen, prádelen, splachovacích záchodů a podobně. Podnět k těmto pracím zejména dalo zákonné ustanovení o poskytování daňových úlev pro tyto práce a domy. To samozřejmě mělo ohromný vliv na zaměstnanost v oboru stavebním a přináležejících řemesel a živností, takže možno říci, že nebylo nezaměstnanosti jak v řadách dělnictva, tak v průmyslu a živnostech. Opětně se plně a nezvratně prokázalo, že podpora stavebního ruchu jest nejlepším prostředkem proti nezaměstnanosti všeho druhu. V této době se již také velmi citelně projevil nedostatek pracovních sil v zemědělství, jako přímý následek dobré zaměstnanosti v průmyslu, neboť mzdový rozdíl mezi oběma druhy podnikání byl značný.
Společenský život. Abych tak řekl, nebylo společenského života v pravém slova smyslu, tak jak jsme na něj doposud byli zvyklí.
53
Celý společenský život byl ve znamení brannosti a branných prostředků národa. Bylo započato s brannou výchovou počínaje mládeží a konče starými i vysloužilými vojáky. Mladí se připravovali pro vykonávání vojenské služby, staří pak opakovali a seznamovali se s novými vymoženostmi a moderními prostředky armády. A byla to radost viděti vedle sebe pučící mládí a zkušenost života mnohdy na svém sklonku, jak společně prodchnuti jedinou myšlénkou býti dobrými syny své vlasti, snaží se ze všech sil o získání nových poznatků a vědomostí. Jako přímý důsledek této celé psychosy byla i společná oslava 1. května 1938. Na doporučení Národní rady Československé bylo ve schůzi městské rady dne 28. dubna 1938 rozhodnuto pořádati společnou oslavu 1. května v rámci celonárodního manifestu. Při té příležitosti rozhodnuto, aby v projektovaném průvodu účinkovaly 2 hudby a aby městský úřad letáky a dopisy uvědomil všechny místní korporace, politické organisace, úřady a občanstvo o chystané oslavě, která měla následující pořad. Shromaždiště průvodu v ulicích Legionářské, Kramářova a Benešově. Odtud půjde průvod v čele se státní vlajkou, městskou radou, zástupci úřadů a za nimi skupina spolkových a organisačních praporů nesených krojovanou čestnou stráží a po té občanstvo v občanském obleku bez rozdílu jakékoliv politické neb jiné příslušnosti. Takto utvořený průvod bral se ulicí Dr. Ant. Švehly na náměstí Masarykovo před mlýn, kde uspořádán společný projev. Projev byl za ohromné účasti obyvatelstva zahájen starostou města p. Fr. Divišem, který po zahájení přečetl manifest Národní rady československé. Po té o současné situaci a úkolech našeho národa a každého jednotlivce v budoucnosti promluvil řečník Národního Osvobození z Prahy. Manifest byl ukončen státní hymnou. Jako další větší společenský projev byl branný sraz mládeže, na kterém učinil příslušný projev za zdejší obec starosta města p. Fr. Diviš. Oba tyto projevy vyzněly skutečně spontánně a důstojně, tak jako toho pohnutá doba skutečně vyžadovala a byly chápány každým jednotlivcem v plném porozumění a pochopení pro vážnost úkolů, které náš milý a všem drahý národ čeká. Z dalších podniků, který sluší zaznamenati byla výstav chovatelů drobného hospodářského zvířectva , která svého účelu plně dosáhla. Ovšem netěšila se pozornosti neinteresované veřejnosti, ač bylo to na škodu, neboť uspořádání a obsáhlost výstavy zasloužila větší pozornosti. Výstava tato zejména dokumentovala vysokou úroveň chovatelskou z řad drobných chovatelů-amaterů. A jasně ukázala velikou lásku, obětavost, inteligenci a vzácné porozumění jednotlivců v tomto oboru. Další události však v tomto roce byly příčinou, že řada větších podniků projektovaných zejména v druhé polovině tohoto roku nebyla konána pro všeobecný zákaz pořádání. V tomto roce též zdejší obec přistoupila za člena Českého zemského svazu obcí, měst a okresů v Praze. Svaz tento má za úkol hájiti veškeré zájmy sdružených korporací, usměrňovati a racionalisovati celou jejich činnost.
Mobilisace 1938. Dne 23. září 1938 rozhlasem o 22 hodině povolal president republiky do zbraně všechny záložníky do čtyřiceti let. Oznámení mobilisace v rozhlase bylo přijato veškerým obyvatelstvem s klidem, bez rozrušení jako samozřejmost a téměř všude s projevy nadšení. V zápětí po vyhlášení mobilisace loučilo se množství záložníků s domovem a zdraveni těmi, kdo zůstávali doma, spěchalo splnit svou nejvyšší občanskou povinnost, ač mobilisační vyhláška jim poskytovala 6ti hod. lhůtu. Pozdrav „Nazdar“ vyměňovaný i mezi neznámými sobě lidmi, byl nejčastějším slovem, které bylo v těchto hodinách slyšet. Bodré odhodlání mluvilo ze všech stran a úst lidu, ať o bylo v městech, městečkách neb vesnicích. Současně a neprodleně nastupovala do služby pohotovost C. P. O. a u důležitých objektů nastupovaly hlídky Nár. Gard, Sokola, D. T. J. řady automobilů jedoucích ku Praze ztlumily světla a většinou jely po pokynech hlídek C. P. O. vůbec bez světel, pokud řidiči nemohli zastříti světla podle předpisů. Imponovala činnost hlídek C. P. O., které společně s četnictvem řídily dopravu, ježto členové policie byli povoláni do zbraně a usnadňovali tak řidičům nesnadnou jízdu. Rovněž tak imponovala ukázněnost řidičů, kteří sami se přičiňovali o spořádanou dopravu. U silnic bylo viděti skupiny mužů s kufříky spěchající ke svým vojenským útvarům a automobilisté dávali jim k dispozici volná sedadla svých vozidel. Mnozí z nich se i několikrát vrátili, aby tak urychlili dopravu záložníků k jednotlivým útvarům do Prahy. Způsob, jakým občanstvo přijalo učiněná opatření, přesvědčivé důkazy pevného odhodlání bránit stát ve chvílích potřeby, osvědčení neobyčejného smyslu pro sebekázeň a organisaci, byly jen potvrzením, že tento národ a lid zdolá i nejtěžší úkoly. Vlast, tato matka nám všem společná, zavolala své syny. Poslechli, šli jí bránit – připraveni na všechno – k míru i k boji. Dne 30. září 1938 na základě porad v Mnichově konaných byla část sudetských území zapojena do územního svazku Velkoněmecké říše. Rovněž Slovensko utvořilo samostatný stát. Po té dne 5. října 1938 bylo předsedou vlády přijato odstoupení dosavadního presidenta Dr Beneše a na jeho místo nastoupil ve funkci státního presidenta Dr Emil Hácha, president nejvyššího správního soudu.
Rok 1939. Všeobecná situace. Změněné státoprávní poměry měly silnou odezvu v současném životě. Mám v prvé řadě zřetel na utváření se dosavadního života politického. Dosavadní politická roztříštěnost byla nahražena dvěma jednotnými politickými směry a sice Národní jednotou a Stranou práce. Aby pozdějšímu čtenáři bylo jasno, v principu jednalo se o seskupení dřívějších tak zvaných občanských stran v jeden celek a o seskupení dřívějších socialistických stran, kromě strany českých národních socialistů, opět v jeden celek. Pravomocí byla pověřena Národní jednota. Na celkové uspořádání politického směru ve zdejší obci neměla tato reorganisace žádného vlivu, neboť jak již ve svých dřívějších zápisech jsem uvedl, rozhodování v důležitých věcech obecních nebylo v naší obci nikdy vedeno pod zorným úhlem politické příslušnosti, nýbrž vždy bylo vedeno jedině zájmem o všeobecný prospěch a rozkvět obce. V tomto směru naše obec byla příkladem všem obcím okresu říčanského.
54
Tato politická koncepce neměla však dlouhého trvání, neboť zájmy národa vyžádaly si úplného politického sjednocení, které se projevilo v jednotné politické organisaci Národního souručenství. Toto souručenství sdružuje v sobě veškeré české složky našeho národa a převzalo na sebe odpovědnost a práva tohoto národa v nových poměrech, jež byly utvářeny situací po 15. březnu t.r., kdy země koruny české byly převzaty pod ochranu Velkoněmecké říše. O údobí tomto, jak všeobecně, tak podrobně nemohu v tomto roce zaznamenati detailních zápisů, neboť celkový charakter byl rázu přípravného a reorganisačního ve válečném údobí Říše. Do zmíněné nové politické složky přihlásilo se v našem městě 99 % veškerého obyvatelstva. Bylo započato s organisačními pracemi, které vyžádaly si nemalé práce a obětavosti od povolaných činitelů. Vedoucím Národního souručenství byl pro obvod našeho města jmenován Karel Vencovský, strojní zámečník z Uhřiněvsi, zaměstnaný jako dělník u místní firmy Ing. B. Hruška, továrna na drátěná lana. Jinak bylo možno pozorovati stálý vzrůst zaměstnanosti ve všech oborech a tím stále vyšší a vyšší úroveň všech vrstev obyvatelstva, při úplném dostatku všech životních potřeb, jejichž cenová úroveň se nepatrně zvýšila, což však bylo úměrné mzdovým poměrům. V tomto roce na přání živnostenského společenstva a obchodního gremia v Uhřiněvsi byl zaveden ve všech živnostech a obchodech nedělní klid. Opatření toto sledovalo zejména zlepšení dosavadních poměrů, jak zaměstnavatelů, tak i zaměstnanců, ze zřetelem na právo klidu a odpočinku, alespoň jednoho dne v týdnu. Opatření toto bylo přijato celou veřejností s plným porozuměním. V září t.r. za účelem úsporného hospodaření a ochrany drobných spotřebitelů byly zavedeny kmenové listy na potraviny a v listopadu pak lístky na potraviny.
Školství. V tomto roce nastala základní změna ve vydržování a organisaci měšťanských škol. Bylo totiž započato s praktickým prováděním zákona o tak zvaných újezdních školách měšťanských, který ukládal zemi, okresu a obcím sdruženým v újezdu povinnost v poměru 1/3 každý vyjadřovati příslušnou újezdní měšťanskou školu, oproti dřívějším poměrům, kdy vydržovatelem byla obec sídla školy. Na základě tohoto zákona dalo se předpokládati, že dosavadní těžké břemeno spočívající na bedrech vydržovatelů bude ulehčeno a to břemeno takové, které zejména u nás bylo rádo převzato, ale vyčerpávalo mnohdy veškeré základny rozpočtu naší obce. Bohužel, že praktické provádění ukázalo pravý opak. V rámci tohoto zákona byla provedena majetková rozluka, kterou dosavadní budova měšťanské školy čp. 2 vešla z dosavadních rukou města do držení újezdní školní rady. Tato rozluka byla schválena a provedena usnesením městské rady ze dne 20. února 1939. Podrobné znění této rozluky uvedu po konečném schválení zemskou školní radou v Praze.
Veřejné práce. Ani v tomto roce veřejní činitelé našeho města nepustili se zřetele důležité otázky komunikační a upravovací. Byla zejména projektována další etapa úpravy Masarykova náměstí, dlažba ulice Sladkovského, úprava pěšiny vedoucí z nádraží do měst. čtvrti v Jezerách, povrchová úprava ulice Sokolské a Legionářské a dále výstavba další transformační stanice a zřízení koupaliště. Práce tyto byly vesměs provedeny, neb alespoň započaty, kromě zřízení koupaliště, kterýžto projekt byl odložen na rok příští pro přílišné finanční náklady a nesrovnalosti v názorech, kde má býti zřízeno. V tomto roce byla též provedena předlažba chodníku před domem čp. 149 ve kterém jest umístěn poštovní úřad, knihovna a živnostenská škola pokračovací. Při tom však stále byla věnována pozornost a veškeré úsilí hlavním projektům, které měla prováděti státní správa, jako například regulace potoka Říčanky, rekonstrukce ulice Benické dlážděním atd., jak o těchto pracech zmínil jsem se v roce minulém. Bohužel i v tomto roce veškerá snaha a úsilí veřejných činitelů vyzněly opět naprázdno. A opět to byla naše obec sama, která ze svých skromných prostředků vykonala mnoho a možno říci daleko více, než na první pohled dalo by se usuzovati.
Sociální poměry. Sociální poměry byly v tomto roce zejména řízeny otázkou umístění a zajištění uprchlíků z bývalých území republiky, ať již sudetských, Slovenska a Podkarpatské Rusi. Za tím účelem byla pořádána sbírka ve prospěch uprchlíků. Jako další následek daleko větší hustoty obyvatelstva byl naprostý nedostatek bytů. Zjev tento trval celý tento rok. Nezaměstnanost se však neprojevila a bylo možno pozorovati stále vzrůstající potřebu ve všech pracovních odvětvích, zejména potřebou a možností umístění pracovních sil na území Říše. S hlediska sociálního největší místní akcí bylo uspořádání prázdninové kolonie v Sázavě nad Sázavou. V kolonii této, která byla uspořádána místním vedením Národního souručenství pod jménem Okresní péče o mládež v Říčanech byly umístěny děti potřebující tělesné zotavení. Z Uhřiněvsi bylo do kolonie vysláno 52 dítek vesměs na vlastní útraty s příspěvkem příslušných nemocenských pojišťoven. Akce tato se plně vydařila a možno říci, že ve všech směrech dosáhla svého úkolu. Děti po 5ti týdenním pobytu vrátily se domů osvěženy nejen po stránce tělesné, ale i duševní a morální. Umístění celé osady bylo v rámci krásné přírody a po celou dobu panovalo krásné počasí, takže všestranně byl úspěch zaručen. Organisátorům však celá tato akce dala mnoho práce a odpovědnosti a patří jim za veškeru námahu a obětavost plné uznání a poděkování, nejen z řad účastníků osady, nýbrž i z řad celé veřejnosti. V tomto roce byla zřízena poradna Ochrany matek a dětí mající za úkol pod stálým lékařským dozorem pečovati o zlepšení zdravotního stavu kojenců a malých dětí. Poradna tato byla umístěna prozatímně v budově radnice čp. 33 v místnostech policejní strážnice.
Stavební ruch. V roce 1939 možno pozorovati silný stavební ruch, který byl podporován hlavně potřebou nových bytů a stále větší konjunktury průmyslu.
55
Naše obec vedena snahou odpomoci značnému nedostatku bytů zahájila jednání o směnu patronátních pozemků, nacházejících se mezi zastavenou čtvrtí Jiřího Kolihy a silnicí Pitkovickou. Opatřením tímto bylo jednak sledováno získání vhodných stavebních pozemků, vybudování řádného komunikačního spojení se zmíněnou čtvrtí a odkanalisování celé této čtvrti. Jednání toto však nebylo skončeno v tak krátkém čase, jak z prvu se předpokládalo, pro přemrštěné požadavky patronátního úřadu v Úvalech, i nejpřijatelnější nabídky ze strany obce odmítal a naopak své požadavky stále stupňoval. Při veškerých stavebních pracech nebylo pozorovati nedostatku materiálu, ale projevoval se nedostatek dělnictva, zejména kvalifikovaného.
Doplněk k roku 1939, zapsaný po skončení okupace. Nadešel osudný den 15./III. 1939. Již od rána hustě sněžilo. V celém městě bylo znáti určité napětí a celkem převládala zvědavost. Tvořily se hloučky a bylo živě debatováno a vyslovovány dohady o síle německých jednotek a jejich výzbroji. O 11 hodině dopolední projeli zdejším městem cyklisté a na vývěsní tabuli byla touto jednotkou vylepena vyhláška gen. Blaskowitze. Vyhláška tato jest uložena v archivu města. O 14 hod. za stálého sněžení dorazila k nám tanková jednotka, která se zde zdržela několik hodin. Této přestávky využili němečtí vojíny a kupovali kde jaké potraviny, odebrali se do hostinců v tento den poprvé naše občanstvo poznalo jejich nenasytnost. Sám byl svědkem, jak jeden německý vojín snědl rychle za sebou pět porcí velkých řízků s bramborovým salátem a poté velkou krabici dortů. Takovýto případ nebyl ojedinělým a možno jej nazvati všeobecným. Výstroj a výzbroj této jednotky byla velmi chatrná a občanstvo to velmi dobře vystihlo vtipnou poznámkou : „Cirkus plechový.“ Při této příležitosti nutno uvésti, že již tento den několik občanů projevovalo své sympatie s okupanty snažíce se mnohdy přímo groteskním způsobem se s nimi dohovořiti v jazyce německém. Druhého dne z příkazu okresního úřadu byli k starostovi města na radnici předvoláni všichni významnější příslušnici komunistické strany, kde jim dána výstraha. K tomuto datu pojí se další smutná událost. Dne 418. března t.r. zemřel místní kanovník Dp. František Kahoun. Ještě v den příchodu Němců dával zjevně na jevo svůj nesouhlas a hluboký odpor vůči nim, takže bylo nutno jej z ulice odvésti, aby mu se strany okupantů nebylo ublíženo. Událost tato jej tak rozrušila, že ve 3 dnech podlehl srdeční mrtvici. Jeho věrný obraz a celá jeho dlouholetá činnost je zachována a popsána v místní farní kronice. S hlediska politického došlo rovněž k podstatné změně a sice tím, že dnem 31./3. 1939 byla rozpuštěna strana práce a strana národní jednoty a dnem 1./4. 1939 povolena pouze jediná politická strana a sice Národní Souručenství v jehož v Uhříněvsi prvním předsedou byl p. Karel Vencovský. V té době byl dán podnět k utvoření jednotné odborové organisace zvané Národní odborová ústředna zaměstnanecká. Oba tyto útvary soustřeďovali téměř všechno obyvatelstvo Čech a Moravy byly pod přímým vlivem okupantů a vedeny pak na místech nejvyšších českými kolaboranty. V zápětí nato dochází k soustavnému vyřazování Židů ze zaměstnání a společnosti vůbec, přesně podle norimberských rasových zákonů. Jest přirozené, že tento postupný tlak a útisk vyvolal v našich řadách protitlak a tak jsme svědky, že naše občanstvo využívá každé příležitosti, aby projevilo nesouhlas s okupanty. Byli jsme svědky toho na 1. máje, dále při Husových oslavách, kdy místní farář církve českobratrské Petřík ve svém neohroženém projevu nabádal k jednotě národa a náležitému uvědomění. A dále 28. října, kdy došlo v Praze k demonstracím. Tato demonstrace měla odezvu i v našem městě. Řada občanů v tento den na znamení protestu počala nositi čepice zvané „Masaryčky“,kdekdo v tento den ozdobil klopy kabátu trikolorou, k pamětní desce na sokolovně byl položen věnec a p. Janem Linhartem před jeho domem na hlavní třídě vysázeny a ověnčeny lípy. K tomuto dni bylo rozhazeno mezi občanstvo mnoho letáků, vyzývajících k odboji. Jest přirozené, že všechna tato činnost nalezla odezvu se strany okupantů a tak jsme svědky prvého zatýkání. Všechno občanstvo vyzváno, aby ihned odevzdalo zbraně a v případě neuposlechnutí hrozeno nejtěžšími tresty. Dne 1. září 1939 jest u nás ubytováno vojsko a sice v budově sokolovny, D. T. J. a v sále restaurace p. Vávry. Při této příležitosti nutno po pravdě přiznati, že některým našim občanům imponoval prušácký drill a velmi pochvalně se o celé té organisaci vyjadřovali. Ovšem byli to jedinci bez politické a národní vyspělosti. Dnem 1. října 1939 jest zavedeno řízené hospodářství a vydány prvé potravinové lístky. U městského úřadu dáno do provozu samostatné zásobovací oddělení. Z počátku nikdo nerespektoval toto opatření, takže jsme byli svědky, jak obchodníci přímo tyto lístky odmítali. Ale postupem času a již v tomto roce byla všechna nařízení, pokud se týče zásobování velmi zostřena. První citelný nedostatek, který se v tomto roce projevil, byl nedostatek uhlí. V tomto roce došlo z příkazu okupačních úřadů k hromadnému vydávání občanských legitimací. Toto opatření mělo za účel podchytiti z hlediska policejního úplnou a přesnou evidenci obyvatelstva.
Rok 1940. Všeobecná situace. Okupanti, čím dále tím více zasahovali do vnitřních záležitostí národa. Zásobovací situace se zhoršovala, takže systém vázaného hospodářství postihl téměř již všechna odvětví. Počátkem t.r. bylo mezi jiným okupanty zakázáno i vedení obecních kronik a kroniky pak bylo nutno odevzdat do úschovy v archivu země České. V té době jsme nevěřili, že tyto knihy nám budou vráceny. Dále bylo nutno zříditi samostatné zásobovací a zemědělské oddělení a náležitě je personálně vybaviti, aby tak bylo umožněno zvládnouti veškeré úkoly na obce vznesené. Na všech stranách počaly se již projevovati snahy a sabotování všech nařízení. Ve státních úřadech byla zavedena němčina, jako úřední jazyk u samosprávných úřadů pak jazyk německo – český. Funkcionáři a úřednictvo vyzváni k soustavnému školení v jazyce německém. Rovněž tak bylo nutno veškeré názvy ulic uvésti v jazyce německo – českém a stará označení v jazyce českém odstraniti. Celý národ byl postaven pod policejní dozor. Taneční zábavy všeho druhu zakázány. Bylo omezeno poslouchání zahraničního rozhlasu a hrozeno těžkými tresty, ba i trestem smrti, kdo těchto nařízení neuposlechne.
56
Vše toto mělo za následek, že společenský život téměř ustal. Rovněž bylo zakázáno provozovati řadu divadelních her, takže obyvatelstvu zbyl pouze biograf, ve kterém hrány převážně filmy německé výroby a z českých filmů jen některé, které byly uznány censurou za nezávadné. Samozřejmě, že to mělo vliv i na úroveň těchto filmu. V tomto roce byla rozpuštěna T. J. Sokol a ponechána v činnosti pouze D. T. J. Při této příležitosti musím uvésti, že místní vedoucí Dělnické tělocvičné jednoty dali ihned možnost členům Sokola, aby navštěvovali jejich cvičení. Bytová krise, která v naší obci vyvrcholila v r. 1939 nebyla odstraněna, ale naopak se ještě zhoršovala, neboť počet obyvatelstva dosáhl téměř 6.000. Ve stavebnictví začal se projevovati nedostatek stavebního materiálu a obtíže dopravní. V tomto roce bylo postaveno celkem 10 rodinných domků a značně rozšířeny některé tovární objekty. Planovací komise pro hlavní město Prahu a okolí určila naše město za průmyslové středisko a rozhodla, že v našem obvodu bude postupně umísťovati střední a malé tovární provozovny, které nutno z Prahy přemístiti.
Veřejné stavby a podnikání. Neutěšený stav budov našich městských jatek zavdal příčinu k tomu, že bylo nutno uvažovati o řádné adaptaci a dostavbě jatek. Naše jatky staly se jatkami obvodovými a do tohoto obvodu bylo přičleněno celkem 18 obcí s 56 masovými podniky. Současně byla ve zdejší obci rozšířena rozdělovna masa, jakožto výkonný správní orgán Svazu pro maso, dobytek a ryby se sídlem v Praze. Toto vše mělo za následek značně zvýšený provoz. Bylo nutno v prvé řadě upraviti porážecí místnosti, po té zřiditi nové stáje, vydlážditi dvůr a celou budovu řádně odkanalisovati. Projekt na tyto práce vypracoval p. architekt František Jiřina stavitel v Uhříněvsi, který také veškeré práce provedl. Provedení prací bylo rozvrženo na 2 etapy. Těmito opatřeními byly odstraněny alespoň největší závady. Současně bylo započato s povrchovou úpravou ulice Tusarovy. Celá tato ulice byla vystětována, vyštěrkována, pohozena šotolinou a uválcována. Při této příležitosti bylo majitelům domů nařízeno zříditi mosaikové chodníky, neboť chodníky betonové se neosvědčily. Trpí zejména povětrnostními vlivy a nelze je dobře opravovati. Aby bylo umožněno všem majitelům domů tyto chodníky zříditi byla s místní občanskou záložnou sjednána hromadná úvěrová akce, která se plně osvědčila. Obec pak hromadně tyto práce zadala a obstarala technický dozor. Dále v tomto roce byl postaven nový transformátor u firmy V. A. Skokan, aby tak byla umožněna neomezená dodávka elektrického proudu průmyslovým závodům v této oblasti se nacházející. V této době tělovýchovná sekce Národního Souručenství navrhla obci, aby byl zřízen obecní stadion, ve kterém by se soustřeďoval veškerý život místních tělovýchovných a sportovních organisací. Z počátku tento námět získal značného pochopení a bylo uvažováno o jeho zřízení a sice u „Obory“ v místech, kde má T. J. Sokol své hřiště. Předpokládalo to však ještě příkup dalších pozemků. Během jednání však majitelé sousedních pozemků vznesli skutečně neúměrné požadavky, takže se tím celý náklad značně zvýšil a kromě toho nedošlo k dohodě mezi sportovními kluby a jeho trvalém použití. Podrobnými propočty se pak ukázalo, že tento podnik by nebyl rentabilním, ale přímo ztrátovým, neboť údržba tohoto stadionu, byla by velmi nákladnou při jeho téměř nepatrném využití. Z důvodů těch bylo upuštěno od realisace tohoto projektu. Jako další z projektů o kterých bylo¨vážně uvažováno, bylo zřízení koupaliště. Toto koupaliště mělo býti vybudováno na lukách za pivovarem. Tato oblast svojí polohou plně vyhovovala danému účelu. Za tím účelem byl vyžádán odborný posudek od státního vodotechnika ing. Hrubína z Prahy. Jeho posudek vyzněl skutečně příznivě, ale celá akce ztroskotala na vysokých nákladech pořizovacích, které byly odhadnuty téměř na 500.000 Kč, při nejjednodušším provedení. Jest skutečně litovati, že ani tento projekt nemohl býti realisován,neboť naše město nevyhnutelně má zapotřebí řádného koupaliště. V této době byl německou správou vydán zákaz koupání v Podleském rybníku z důvodů těch, že tohoto rybníku nutně plně využíti k chovu ryb. Tím naše občanstvo bylo zbaveno jediné možnosti rekreační nehledě k tomu, že pro tyto účely rybník Podleský není vyhovující, jednak značnou vzdáleností, ale hlavně se zřetelem na jakost vody, která do tohoto rybníku přitéká značně znečištěna. Odstupem let se však ukázalo, že měla naše obec i za těchto nepříznivých okolností přistoupiti k realisaci tohoto projektu. Projekt t.r. bylo také zahájeno jednání se správou protektorátních drah o zřízení podjezdu do městské čtvrti Jezer. Při jednání s ředitelem drah p. Jarochem byla zástupcům obce přislíbena všemožná podpora, ale německá sekce drah, Tento požadavek zamítla. Jednalo se zejména v komunikační vyřešení a odstranění řady dopravních zásad a odlehčení hlavní komunikaci značně dopravně přetížené.
Zřízení kolumbaria. Poněvadž pohřbívání žehem nachází stále větší a větší obliby, bylo nutno na městském hřbitově přistoupiti ke zřízení kolumbaria. Potřebné k tomu plány vypracoval a dodal zdarma spolek Krematorium v Praze a i finančně celou tuto akci podpořil. Potřebné thuje dodal p. František Růžička zahradník v Uhřiněvsi. Při této příležitosti byl na městský hřbitov zaveden vodovod. Nově zřízené kolumbarium se velmi pěkně vyjímá a velmi příznivě zapadá do celkového hřbitovního uspořádání, zejména svou bohatou zelení.
Zřízení stanice první pomoci. Již delší dobu postrádala zdejší obec samostatného zařízení pro převoz nemocných. Dosud převozy obstarávali soukromí autodopravci a infekční autokolona z Prahy. Tento způsob však nevyhovoval a působil značné obtíže. Stávalo se mnohdy, že převoz byl proveden se značným zpožděním, což znamenalo vždy vážné nebezpečí pro pacienty. Bylo proto rozhodnuto, že město zakoupí vlastní sanitní vůz. Uvažovalo se nejdříve o zakoupení staršího vozu, který by se nechal překarosovati pro účely sanitní. Od tohoto způsobu bylo však upuštěno, neboť divise Červeného kříže společně s min. zdravotnictví vyvolaly hromadnou akci na opatření těchto vozů. Akce tato byla zmíněnými vydatně finančně podpořena. Byl proto z této akce zakoupen nový a specielně karosovaný sanitní vůz značky Škoda – Popular v ceně 40.000 Kč a dán ihned do provozu pro město Uhřiněves a okolí. Správou této stanice první pomoci bylo pověřeno samostatné kuratorium v jehož čele byl starosta města a toto kuratorium podléhalo městské radě. Činnost této stanice byla ihned z počátku velmi bohatá a plně se osvědčila, takže to byl z hlediska zdravotního značný přínos pro veškeré vrstvy obyvatelstva. Ihned se ukázalo, že tato zařízení bylo skutečně potřebným a také to bylo z řad obyvatelstva příznivě přijato.
57
V květnu t.r. bylo v obci nařízeno, aby provedla sbírku ve prospěch Německého Červeného Kříže a sice dům od domu. Sbírka byla provedena orgány policejními a celkem vynesla v celém obvodu včetně průmyslových závodů Kč. 8.175,- . Z výsledku této sbírky jest jasně viděti, že naši občané příliš tuto akci nepodporovali, neboť normálně by vynesla daleko vyšší obnos.
Rozdělení měšťanské školy. Na základě rozhodnutí okres. školního výboru bylo nařízeno rozdělení měšťanské školy na chlapeckou a dívčí přičemž každá tato škola má samostatné ředitelství. Skrytým účelem tohoto opatření byla snaha zachrániti co nejvíce českých učitelských sil. Jedině z tohoto důvodu se zdejší obec proti tomuto uspořádání nebránila, ač se zřetelem na stav budovy a vnitřní uspořádání měšťanské školy nebylo toto opatření zvlášť pro provoz školy výhodné. Současně byl zde předpoklad, že toto opatření je přechodného rázu, nejdéle do konce války. Novým ředitelem měšt. Školy byl jmenován p. ředitel Zdeněk ze Říčan. V závěru chci uvésti, že v tomto roce došlo poprvé k vyvěšování protektorátních vlajek a poprvé byl v našem městě kolportován, přirozeně tajně, odbojový časopis „V boj“.
Rok 1941. V tomto roce bylo pokračováno v pracích započatých v roce minulém. Celková situace v našem městě se značně zhoršila. Na všech stranách začal se projevovati nedostatek materiálu, pracovních sil a situace zásobovací opětně doznala značných omezení a celkového zhoršení. Byly nově zavedeny oděvní lístky a poukazy na boty a petrolej. Agenda zásobovací se tak rozrostla, že bylo nutno přijímati další síly. Germanisační snahy ze strany okupantů značně se rozšířily. Na funkcionáře i zaměstnance bylo naléháno, aby soustavně se zdokonalovali v jazyce německém. Bylo jim hrozeno tresty. Tak v květnu t.r. byl starosta obce s několika ostatními zaměstnanci předvolán ke zkoušce z němčiny, která se konala v Říčanech v budově měšťanské školy. Výsledek byl žalostný. Ze všech 35 účastníků zkoušku složili pouze dva. V důsledku toho bylo naší obci nařízeno, že k řádnému školení v jazyku německém musí přijmouti řádně kvalifikovanou sílu a k vyřizování korespondence, ke styku se stranami stálého tlumočníka. Období opatření bylo učiněno u všech místních úřadů, ba i ve školách. Školní mládež byla ve značně zvýšené míře donucena k usilovnému školení v jazyce německém. Oproti tomu vyučování české historie české historie bylo omezeno, neb zkresleno takovou měrou, že neodpovídalo vůbec historické pravdě. Úřady, veřejné korporace, ba i někteří jedinci byli přímo zaplavováni propagační literaturou, šířící zásady nacismu. Počátkem t.r. v čp. 240 bylo umístěno krajské vedení NSDAP a vedoucím jmenován zaměstnanec firmy ing. B. Hruška v Uhříněvsi Anton Urban. Dotyčný ve své funkci celkem nezasahoval do vnitřních věcí obce, ale dbal, aby jazyková nařízení byla všude přísně dodržována. Jeho působnost a pravomoc byla však¨velmi rozsáhlá. V této době byl také činěn nátlak na obec, aby zřídila německou knihovnu, ač v místě bylo pouze několik Němců. Jednání toto v budoucnu ztroskotalo. V rámci oslav Hitlera byli občané nuceni přímým nařízením k vyvěšování protektorátních vlajek. Vlivem zmíněné již nacistické propagandy našli se jednotlivci, ne dosti pevného charakteru, kteří za různé osobní výhody spolupracovali s německými okupanty. Po této stránce možno však konstatovati, že v tomto roce se politování hodné zjevy ve zdejší obci neprojevovali. V důsledku toho také ani nedošlo k žádnému zatčení a stíhání našich občanů.
Veřejné stavby a podnikání. Jak již jsem se zmínil byla v první řadě dokončena adaptace a dostavba měst. jatek. Byly dokončeny dlažby a stvba stájí jatky uvedeny v celém rozsahu do chodu. Dále bylo započato s vydlážděním ulice Čechovy a se sadovou úpravou na nám. Masarykově, před budovou měšt. Školy čp. 2 a radnicí čp. 33. Touto úpravou skutečně tato část náměstí získala na svém vzhledu a velmi pěkně architektonicky navazuje na blízský kostel. Škoda jen, že pro nepochopení Zemského úřadu nebylo možno tuto úpravu spojiti s dokončením regulace potoka Říčanky. Tím by bylo dosaženo konečné úpravy tohoto náměstí a trvale odstraněn nepěkný a zdravotně závadný stav celého potočiště. Kromě toho bylo zahájeno jednání o odkanalisování budovy obecné školy. Celé budova značně trpí spodními vodami, které na několika místech pronikají sklepením a základovým zdivem a ohrožují kotelnu. Bylo proto uvažováno o odvedení těchto vod kanalisačním potrubím, dle projektu z r. 1936, který vypracoval p. stav. V. Vosecký z Uhříněvsi. Současně bylo uvažováno i o tom snésti do této kanalisace veškeré odpady ze záchodů, neboť dosavadní systém žumpový se neosvědčil. Zmíněné potrubí mělo býti vyvedeno podél sokolského cvičiště k židovskému hřbitovu a podél toho přes část tzv. arboreta do potoka Říčanky. Jednání toto vyžádalo si několika komisionelních řízení a naráželo na odpor školního zeměděl. závodu a správy cukrovaru. Zástupcům města podařilo se však během téměř rok trvajícího jednání dosáhnouti se zmíněnými držiteli vodních práv dohody, ale celý projekt nemohl být v tomto roce realisován, jednak pro pokročilou již dobu a jednak pro nedostatek rour a pracovních sil. Bylo proto rozhodnuto přistoupiti k těmto pracem v roce příštím. Během tohoto jednání znovu se ukázala nevyhnutelná potřeba soustavné kanalisace v celém obvodu města. Byl proto vyzván p. ing. Al. Vopička z Prahy k podání posudku. Po podrobné prohlídce celého katastru bylo konstatováno, že soustavná kanalisace je proveditelnou, ale po etapách neboť s ohledem na malé spády a nedostatek vydatných vodních zdrojů bude nutno zříditi dvě čistící stanice a jednu pod rybníkem Podleským směrem k Dubči a jednu v okolí samoty tzv. Dobrá Voda na katastru obce Křeslic. Tím se celý projekt značně prodraží. Bylo proto rozhodnuto uvažovati o prvé etapě, neboť do této lze zahrnouti téměř celé město i s průmyslovou čtvrtí. Předběžný rozpočet na obě dvě etapy činil 16 mil. korun. V této době Plánovací komise pro hl. město Prahu a okolí zrušila dosavadní regulační plán obce z r. 1930 a nařídila vypracování nového na podkladě novodobých urbanistických zásad. V oddůvodnění proč nařizuje se nové zpracování bylo uvedeno, že dosavadní regulační plán jest nehospodárný a pro obec neunosný. Bylo zejména poukázáno na nadměrnost veřejných komunikací a špatné využití stavebních oblastí. Rada města zpočatku protestovala do tohoto rozhodnutí, ale posléze po podrobném projednání celé záležitosti dospěla k souhlasnému názoru s Plánovací komisí.
58
Automatisace telefonů. Stále stížnosti z řad telefonních abonentů na manuelní provoz telefoní ústředny v Uhříněvsi a několikerý zákrok zástupců obce přiměl ředitelství pošt, že zahájilo jednání o automatisaci telef. sítě. Jednání však nevedlo k cíli pro neúměrně vysoké náklady pořizovací a pro nedostatek potřebného materiálu. Byla proto manuelní ústředna rozšířena pouze o jeden spojovací stůl. Protektorátními a okupačními úřady jest věnována mimořádná pozornost zemědělské výrobě. Dochází ke kontrole osevních ploch, k přesnému sčítání ovocného stromoví a jest silně podporována činnost a rozvoj odborných spolků. Toto má odezvu i v našem městě a místní spolek králíkářů a chovatelů drobného domácího zvířectva rozvijí silnou činnost. Jsme však i svědky toho, že právě tato podporovaná činnost jest využita k neprospěchu okupantů. Pod rouškou těchto spolků dochází ze sdružování, které je jinak zakázáno a k sabotáži řízeného hospodářství. Zatemnění a služba P. O. Celou organizaci služeb P. O. převzalo německé velitelství protiletecké obrany. Obce byly pouze výkonnými orgány jednotného plánu protiletecké obrany. Veškeré dosavadní předpisy byly značně zostřeny a obce byly nuceny do různého materiálu P.O. investovati značné obnosy, ať již z hlediska zdokonalování požární služby, zdravotní služby, protiplynové služby a návěstní služby. Do zdejší obce pravidelně vždy nejméně jednou měsíčně dojížděl zmocněnec pro protileteckou ochranu, který na místě samém kontroloval zda jest všem nařízením plně vyhověno a zda jsou dostatečná. Bylo nutno vypracovati podrobné plány protiletecké obrany v měřítku 1 : 5000 a do těchto zakreslit všechny vodní zdroje, označit jejich vydatnost, dále vyznačit stanoviště jednotlivých služeb a případně krytů pro civilní obyvatelstvo. Tomuto plánu bylo nutno připojiti vyklizovací plány veřejných budov, úřadů apod. Ve zdejší obci nedošlo ke zřízení krytů, pro vysoký stav spodních vod, což mělo za následek neúměrné zvýšení pořizovacích nákladů. Byly zavedeny sabotážní hlídky P.O. Pro zajímavost nutno uvésti, že právě k výkonu těchto P.O. hlídek byli v našem městě přijati bývalí legionáři, kteří byli vyřazeni ze svého dosavadního zaměstnání. Byl to totiž nejlepší způsob, jak tyto osoby uchrániti před totálním nasazením. Se zřetelem na celkovou situaci napadá mi staré české přísloví : „Udělali kozla zahradníkem“ v tomto směru se to plně potvrdilo. Pro zajímavost ještě uvádím, že v tomto roce bylo zakázáno používati veřejného osvětlení a přestupky zatemňovací byly trestány tzv. Amstgerichty. V závěru bych chtěl jen uvésti, že jak život společenský, tak i ostatní život nesl již znatelné stopy nesvobody a válečných poměrů. Osobní nejistota, ztížené poměry zasobovací, řada omezení jiných a stálá podřízenost u určité části obyvatelstva se projevila více méně netečností a celkovou ochablostí. Oproti tomu však se počal ve zvýšené míře projevovati odpor ke všemu německému. Sabotáží přibývalo, ve zvýšené míře byl sledován zahraniční rozhlas a jednotlivé zprávy v určitém okruhu dále rozšiřovány. Ve formě mnoha anekdot byl německý režim zlehčován. A právě tento zdravý humor byl solí života celého poníženého a vykořisťovaného národa a byl jedním z nejlepších prostředků, jak čeliti někdy projevované beznadějnosti. V našem městě jsou postupně vylepovány vyhlášky o popravách našich vlastenců ( gen. Bílý, gen. Vojta).
Rok 1942. Máme-li tento rok posuzovati se zřetelem na rok právě uplynulý nutno konstatovati, že se v podstatě nijak nelíšil. Situace zásobovací se opětně značně zhoršila. Všude se projevoval nedostatek jakéhokoliv druhu materiálu, takže v květnu t.r. byl vydán všeobecný zákaz staveb. V důsledku toho bylo nutno zastaviti i veřejné práce. Bylo přikročeno k soustavnému sběru kovů, látek apod. Okupanty bylo nařízeno odevzdání veškeré mědí instalované na veřejném osvětlení. Tuto měď se však podařilo zachrániti po celou dobu okupace a bylo odevzdáno jen nepatrné množství. Po atentátu na Heydricha bylo pátrání po atentátnících rozšířeno i na zdejší obec. Patrání se povinně zúčastnili členové četnické stanice, dva členové městské policejní stráže a dva úředníci. Výsledek byl negativní a rovněž ze zdejší obce nebyl nikdo v souvislosti s touto událostí persekvován. Prohlídek se zúčastnilo ve čtvrti Jiřího Kolihy a Jezerách i vojsko. V rámci akce pátrání po atentátnících došlo k hromadnému vydání nových policejních přihlášek, které byly při každé příležitosti kontrolovány. Tento rok bude pro vždy nejtemnějším rokem historie našeho města za okupace. Již v jarních měsících se strany několika jednotlivců, v důsledku sousedských nesrovnalostí bylo různým občanům a představitelům veřejné správy hrozeno udáním gestapu. A tak celkem z malicherných příčin povstaly velmi vážné následky. V měsíci září, říjnu a listopadu došlo k hromadnému zatýkání občanů v ul. Marxově a Žižkově. Bylo zatčeno celkem 35 osob. V této souvislosti byl zatčen i starosta města p. František Diviš pod záminkou, že svým benevolentním postupem zavinil po dobu více jak jednoho roku protistatní činnost různých občanů v Uhříněvsi a že jako příslušník sociálně demokratické strany přímo tuto činnost podporoval. Tento skutečně zasloužilý a obětavý dlouholetá samosprávní činnosvník 28. února 1943 podlehl útrapám věznění v koncentračním táboře v Osvětimy. Od té dob byla gestapem věnována zvýšená pozornost naší obci, ale bez dalších vážnějších následků. Tyto události měly neblahý vliv na veškerý život v obci, který byl zachvácen vzájemnou nedůvěrou a podezříváním, ač v této době bylo ve zvýšené máře zapotřebí vzájemné důvěry a spolupráce.
Veřejné stavby a podnikání. Jak jsem již uvedl 18. V. 1942 byl vydán všeobecný zákaz staveb. V důsledku toho nebylo možno žádných dalších pracech pokračovati. Bylo proto rozhodnuto, že zdejší obec tohoto období plně využije k řádnému plánovaní prací, které by za daných okolností bylo možno uskutečniti. V prvé řadě byla věnována pozornost novému regulačnímu plánu. Bylo proto zahájeno jednání s pp. arch. ing. Jiřím Gočarem a ing. Jiřím Novotným z Prahy a zadáno jim provedení urbanistického průzkumu celého katastru města. Práce tyto bylo nutno prováděti v nejtěsnější spolupráci s Plánovací komisy hl. m. Prahy. Musím uvésti, že dostalo se nám veškeré podpory ze strany českých úředníků na plánovací komisy. V tomto průzkumu jest graficky obsažen celý vývoj naší obce s detailními plány komunikačními, půdními a účelovými, rozvrstvení majetku a připojen konečný určovací plán. Veškeré práce byly provedeny skutečně vzorně a byly na planovací komisy zařazeny mezi nejlepší.
59
Výslednicí tohoto průzkumu bylo zjištění, že zdejší obec ma veškeré předpoklady pro vybudování skutečně moderního průmyslu. Dále tento průzkum slouží za podklad pro zpracování definitivního regulačního plánu. Současně s těmito pracemi bylo pokračováno na zjišťování potřebných podkladů pro projekt kanalizační a vodovodní. Otázka zřízení vodovodu stala se akutní se zřetelem na připravovaný projekt kanalisační a skutečný nedostatek pitné a užitkové vody, která jest příliš tvrdou a obsahuje mnoho různých chemických přimísenin. Všechny tyto práce plně zaměstnávaly všechny odpovědné činitele obce po dobu celého roku.
Zřízení kafilerie. Město Praha z příkazu německé správy vzneslo požadavek, aby v blízkosti Podleského rybníka byla vybudována rozsáhlá kafilerie na zpracování všech uhynulých kusů dobytka v okruhu středních Čech. Proti tomuto projektu vznesla městská rada řadu opodstatněných námitek, zejména z důvodů zdravotních. Realisace tohoto projektu měla by za následek takové znečištění rybníka Podleského, že k účelům rekreačním tj. ke koupání nedal by se vůbec používati a byl by stálým nebezpečím zavlečení různých nákaz – infekcí. Odpor městské rady byl plně podporován správou Školního zemědělského závodu, správou spolkové továrny na cukr a dále pp. projektanty ing Gočarem a Novotným a ing Vopičkou. Po dlouhých a velmi svízelných jednáních podařilo se zástupcům obce prosaditi u úřadů své stanovisko a projekt kafilerie byl zamítnut. nadří zen ých
Umístění Hitlerjugend v obecné škole. Počátkem t.r. bylo zdejší obci nařízeno vyklizení nové školní budovy u Obory a adaptování této budovy pro účely ubytovací. Protesty obce neměly žádného výsledku ba naopak bylo hrozeno přísnými tresty, pakliže ve stanovené lhůtě nebude budov způsobilou pro ubytování Hitlerjugend. V důsledku toho byla obec nucena podrobiti se danému příkazu. Byla proto obecná škola přestěhována do budovy měšťanské školy čp. 2. Že toto bezohledné opatření nebylo k prospěchu veškerého žactva, nemusím ani zdůrazňovati, zejména, když vezmeme v úvahu, že budova, ve které bylo nyní soustředěno veškeré naše žactvo, jest budovou starou a nevyhovující. Protože jevil se nedostatek pitné vody v budově obecné školy, která byla nyní zabrána německou mládeží, bylo obci nařízeno zříditi artezskou studni, aby tak bylo vždy zaručeno dostatečné množství vody. Tuto artezskou studni hlubokou 86 m provedla firma ing Duma z Prahy – Strašnic. Město si na tyto práce vypůjčilo K 120.000,- .
Závěr. Tento pohnutý rok jak v historii národa českého, tak i v historii našeho města nesl již veškeré znaky válečného vypětí, což jevilo se v řadě různých nařízení směřujících hlavně k omezení osobní Svobody a práv. Vyhláška stihala vyhlášku, byla uveřejňována jména všech nešťastníků a hrdinů, kteří svůj život obětovali naší drahé vlasti. Život to byl neradostný, ale plný nadějí a pevného přesvědčení v lepší budoucnost. Bylo to patrno i z toho, že případy sabotáží se množily, byly shazovány zápalné destičky, balonky apod. I v obvodu naší obce byl shozen balonek k jehož převzetí k případně zneškodnění byl vyslán pyrotechnik. Balonek spadl v srpnu do brambořiště poblíže cihelny. Došlo k zavedení pravidelných požárních hlídek, mající za úkol shozené destičky a p. zneškodňovati a zameziti vznikajícím tak polním případně lesním požárům. V našem katastru nedošlo k žádnému požáru. Občanstvo bylo soustavně filmem, přednáškami, brožurami poučováno a způsobu a bojových prostředcích. Byli ustanoveni z moci úřední instruktoři, kteří byli nuceni navštěvovati jednotlivé obce, pořádati přednášky a varovati občanstvo před neopatrným zacházením s podobnými prostředky. Při této příležitosti chtěl bych uvésti z té doby jeden poznatek. Nikdy nezapomenu těch rozzářených očí a spokojeného výrazu ve tvářích, když při podobných přednáškách jsem líčil účinnost jednotlivých bojových prostředků používaných spojenci a byla to ta nejlepší odměna, neboť tímto způsobem bylo možno zase povzbuditi jejich sebevědomí a víru v konečné naše vítězství.
Změna kronikáře. Na návrh rady místního národního výboru byl jsem ve schůzi plena MNV dne 24. října 1947 zvolen já Václav Novák podplukovník pěch. v.v. kronikářem města Uhříněvsi. Narodil jsem se dne 18. června 1892. Dosavadní kronikář města p. Eduard Koštoval, vedoucí úředník MNV se této funkce vzdal pro nedostatek času. Funkce kronikáře jsem se ujal dne 27. listopadu 1947. Mám zpracovati a zapsati léta 1943, 1944, 1945, 1946 a 1947. Ke každému letopočtu připojím název, kterým je dotýčený rok charakterisován : Rok 1943 – 5 rok okupace, r. 1944 – 6 rok okupace, rok 1945 rok revoluce, rok 1946 – rok voleb do Ústavodárného Národního shromáždění, rok 1947 – první rok dvouletky – rok 1948 – druhý rok dvouletky, další léta pak léty pětiletky.
Rok 1943 – 5 rok okupace Tak začátkem t.r. přijala obec do svých služeb další pensionované legionáře a učitele, kteří byli dáni do výslužby z důvodů německých opatření proti legionářům. Zaměstnáni byli někteří jako stálé hlídky P.O. a někteří v zásobovacím oddělení města. Úhradu získala obec zavedením poplatku K 2,- za osobu starší 18 let. Poplatek byl zaveden dne 19. ledna. Vládním nařízením byla zrušena obecní policie a její služba byla přenesena na četnictvo. Dosavadní městští strážníci pánové Stanislav Folprecht a František Gut, byli převedeni jako úředníci do služeb obce, pan Böhm byl přijat ke státní policii do Prahy a pan Čížek k městské policii do Tábora. Zemský archiv nařídil počátkem roku skart obecních spisů. Výběrem spisů určených ke zničení byl pověřen pan Antonín Krůšek. Přebral obecní archiv, ke zničení byly vybrány papíry, které neměly historické a archivní ceny, nebyly však odevzdány, nýbrž postupně spáleny na obecním úřadě. Také v obecní knihovně byly vyřazovány určité knihy autorů, které Němci měli na indexu a také knihy anglických, amerických a ruských autorů – to prováděl osobně okresní hejtman. Vyřazeno bylo nejprve 460 knih a pak ještě dalších 50 a ještě další. Některé byly četníky odneseny do Říčan, ale větší část zůstala na městském úřadě. Všechny se po válce znovu vrátily do knihovny. Ve školním roce 1943 – 44 byla v Uhříněvsi zrušena živnostenská škola pokračovací a její zařízení bylo odevzdáno do Říčan, kde byla tato škola rozšířena pro celý obvod soudního okresu. V tomto roce byla v obci zařízena dětská školka. Místní a újezdní školní rady byly vládním nařízením rozpuštěny a veškerá jejich pravomoc byla přenesena na starostu obce v sídle školy.
60
V obci byla zavedena veřejná osvětová služba a místním vedoucím byl jmenován Osvald Rybníček odborný učitel, který byl za spolupráci s Němci později odsouzen k dlouholetému žaláři. Dne 19. prosince byla v sále bývalé Sokolovny první veřejná přednáška. Udržely se skupiny odborových organisací, byly však soustředěny ve dvou ústřednách zaměstnaneckých a to v úřednické a dělnické. Národní souručenství bylo znovu usměrněno a činnost ustávala. Spolek přátel zahrady a chovatelů drobného hospodářského zvířectva byl v plném rozvoji, poněvadž měl pozemky oseté trávou a králík a koza byli rozšířeni v neobvyklé míře a pomohli zdolávat nedostatečné příděly masa a mléka.
Rok 1944 – 6 rok okupace. I v roce 1944 bylo pokračováno v měřických pracích autentifikačním řízením a dále bylo pracováno na kanalisačním a vodovodním projektu. Dne 17. ledna byl v Jirnech zakoupen pozemek číslo kat. 456/17 pro potřebu vodovodu. Je to místo bohaté na vodu a počítá se tam se studní. Dne 26. dubna poukázal městu okresní úřad Praha venkov – jih K 10.000,- na zřízení německé knihovny. Tento úřad také nařídil, aby knihovna byla umístěna v domě p. Michalíka v přízemí. Toto místo bylo vyhledáno již dříve. S poukazem peněz byly dodány i plány na zhotovení zařízení. Městu bylo uloženo, aby zadalo zhotovení zařízení firmě Michalík. Zadáno to bylo, ale po dohodě mezi p. Michalíkem a obecním úřadem bylo provedení stále oddalováno a přes časté urgence to nakonec provedeno nebylo. Dne 12. června byl ustaven illegální racionalisační a organisační sbor města, jehož členy se stali náměstek starosty pan Alois Janoušek, tajemník obce Eduard Koštoval, ing Novotný dále ing Vopička a ing Skokan. Úkolem sboru bylo plánovat budoucí výstavbu obce s hlediska organisačního a racionalisačního. Dne 11. července 1944 bylo zadáno vyhotovení plánu ústřední elektrické přepínací stanice ing. Gočarovi za K 37.000,- . Dne 11. prosince byly schváleny stanovy svazu „Společná vodárna pro města Uhříněves a Úvaly.“ V důsledku zostřeného a učinného bombardování spojeneckým letectvem byla zostřena i protiletecká ochrana v každé obci. Podřízena byla německému velení a v naší obci byla zavedena stálá telefonní poplachová služba. Ve dne ji měli úředníci městského úřadu a v noci placené síly pp. Votava a Balzar. Celé vedení bylo německé a všechna hlášení byla podávána německy. Pro svépomocnou ochranu bylo v obci zřízeno 18 obvodu, v každém obvodu bylo domovní družstvo označené modrou páskou na rukávě s bílým písmenem. Velitel družstva musil kontrolovat zásoby písku, vody i stav nářadí v každém domě. Bylo prováděno školení a byla také cvičení. První cvičení bylo stanoveno na 3. srpna, ale týž den shořel v Netlukách stoh slámy, hašení se zúčastnil hasičský sbor a tak se cvičení nekonalo. Byla provedena pouze rozprava. Vězněno bylo celkem 39 mužů, 5 žen. Zemřelo ve vězení 11 mužů. Dne 12. září vydal velitel P.O. – starosta města – nařízení o písemném hlášení stavu osob, které nastupují při poplachu a o celkové situaci v každé složce. A pak jsou již velmi časté poplachy ve dne, přilétávají silné skupiny bombardovacích létadel, protiletadlové baterie u Hostivaře a u Štěrbohol jsou v činnosti. Letadla zanechávají za sebou sražené páry, dráha letu je dobře vidět. Letadla shazují proužky staniolu široké v zimě, úzké v létě. Shazují také letaky : letecké noviny německé, některé letáky české. Je přísně nařízeno odevzdat nelezené letáky na četnickou stanici. Od 20. září do 28. prosince bylo 20 leteckých poplachů ve dne. Na naší straně je radost, konec se nezadržitelně blíží, na německé straně nervosita, strach před parašutisty. Byla vydána výzva protektorátních ministrů Bienerta a Hrubého, aby se konaly hlídky, uzavíraly domy, aby se vše podezřelé ihned hlásilo. Výzvu dostal každý majitel domu, musel jí dát podepsat všem obyvatelům v domě a uschovat. Na zákopové práce a do továren jsou nasazeny nejmladší ročníky 1924 – 1925.
Rok 1945 – rok revoluce. V lednu projížděly na trati Praha – Uhříněves – Benešov transporty smrti. V noci kolem 15. ledna službu hlídkovou měl praporčík Josef Urban a byl volán na nádraží, aby odklidil mrtvolu mladé Židovky, zastřelené německou stráží a převážené v transportu smrti. Internovaní byli natěsnáni v otevřených nákladních vagonech, chatrně oděni a byli převáženi z východu. Byl mráz. Někteří sovětští vojáci vyskákali a zde se skrývali. Kolem 15. února vyhořely Kolihovy kůlny, objekt, který po dlouhá léta byl spjat s představou Uhříněvsi na jejím severním okraji ve směru ku Praze.
Situace v březnu a dubnu. Vítězný postup spojenců na všech frontách, pocítili jsme i my v naší obci i jejím okolí. V prostoru Průhonice, Dobřejovice, Kuří se doplňovala a nově vystrojovala německá pěší divise, převezená z Italie. Odjela asi po týdnu pobytu v první polovině března na frontu a některé její jednotky nakládaly v Uhříněvsi. Výzbroj i výstroj už byly dosti ubohé. V Uhříněvsi ubytovány německé jednotky a to v měšťanské škole propagační oddíl (PAO) Propaganda Abschnittsof-fizir, v měšťanské škole a ve školním závodě část leteckých dílen VIII leteckého sboru, v hostinci u Vávrů strážní oddíl, ve starém mlýně vulkanisační dílny a před památkovým domem tábořil v parku zásobovací oddíl. Po trati projíždělo mnoho transportů a na konec jednotlivé transporty byly ponechány ve stanici. Podél trati u všech objektů na dráze se objevily stráže. Všechny tyto jednotky patřily k německé skupině armád !Střed“ (Heeresgruppe Mitte), které velel Feldmarschal Schöner. Přes Uhříněves vedla červená linka – označení červenými šipkami – od Klánovic přes Uhříněves a dále na Průhonice, Zbraslav, Šumavu. Po ní se vinul proud uprchlíků, civilistů Němců ze severovýchodu a východu. V noci pochodovali a ve dne odpočívali. Uhříněves byla místem odpočinku. Náměstek starosty Alois Janoušek a městský tajemník Eduard koštoval měli s nimi hodně jednání a také měli časté návštěvy komisaře, který odsun řídil.
61
V dubnu již byly letecké poplachy na denním pořádku. Hloubkoví letci (kotláři) nalézali dost cílů, jak na trati benešovské, tak i na trati českobrodské. Uprchlíky napadli hloubkoví letci 25. dubna. Tehdy byly v naší obci ztráty na životech a poranění. Zabita byla paní Hlaváčková, velmi těžce zraněna paní Fremutová a její manžel p. Fremut. Panu Blíženci byla prostřelena tvář. Paní Fremutová zemřela a panu Fremutovi byla amputována noha. Vše se odehrálo na náměstí presidenta dr. Edvarda Beneše. Poškozena byla střecha na domě p. Wantocha a omítka na čelní stěně Všeobecné záložny. Dne 20. dubna byl na nádraží transport ruských zajatců, pravděpodobně naverbovaných do oddílu generála Vlasova. Dohlíželi na ně Vlasovci v německých stejnokrojích. Směli opustit transport a rozejít se po městě. Obyvatelstvo je přijalo jako Rusy a hostilo je. Dozvěděli jsme se celkem příznivé zprávy o Sovětech a také dojem, kterým na nás působili byl dobrý. Uměli všichni číst a psát, měli dost široký rozhled a chvalili poměry doma. Ve druhé polovině dubna jednal náměstek starosty Alois Janoušek s představiteli bývalých politických stran a s vedoucími odbojových skupin. Připravil utvoření revolučního národního výboru. Ilegální strana KSČ rozšiřovala letáky a podporovala rodiny po zatčených a utrpěla velmi pozatýkáním svých členů.
Úvaha o situaci v dubnu 1945. Z Prahy vedou do našeho prostoru : 1. trať Praha – Běchovice – Český Brod. 2. trať Praha – Uhříněves – Benešov 3. silnice Praha – Dolní Počernice – Běchovice – Český Brod. 4. silnice Praha – Uhříněves – Kostelec n/Č. Lesy. 5. silnice Praha – Kundratice – Jesenice. Po tratích a silnicích hrozilo nebezpečí z prostoru Praha – Český Brod – Benešov. Pro zpomalení možného pohybu Němců se jednalo rušit volný pohyb na mnoha místech silnic i tratí. Vhodna byla místa : západní okraj Prahy čára Malešice – Strašnice – Spořilov. čára Počernice – Dolní Měcholupy – Hostivař – Chodov. čára Běchovice – Dubeč – Uhříněves – Průhonice, čára Úvaly, Radešovice, Říčany – Předboř. Důležité bylo zjednat spojení do šířky ve směru ku Praze i ve směru k Říčanům. Podařilo se to ještě před revolucí a to s lidmi, kteří za revoluce veleli.
Revoluce v Uhříněvsi. Dne 4. května asi v 18 hodin rozšířila se zpráva, že na nádraží došel telegrafický rozkaz odstranit německé nápisy. Zpráva skutečně podána byla a do setmění německé nápisy ve městě zmizely. Kolem 22 hodiny svolal úřadující náměstek starosty Alois Janoušek některé členy obecního zastupitelstva a vedoucí illegalních skupin na radnici a tam byl utvořen illegální národní výbor. Předsedou se stal Alois Janoušek, tajemníkem Eduard Koštoval a členy za stranu sociálně demokratickou Antonín Beránek, Čeněk Jiřík, Karel Vencovský, František Šída. Za stranu komunistů Matěj Kavka, Josef Bacílek, Josef Havelka. Za tělocvičnou jednotu „Sokol“ Frant. Jiřina, Jan daněk, František Čermák, Jan Linhart. Za odbojové skupiny Václav Novák a Josef Sedláček. Národní výbor měl 17 členů. Byly připraveny pásky s nápisem „Národní výbor“, staré české razítko obce, natištěno provolání k občanům a v něm vyjmenováni všichni členové národního výboru. Dne 5. května dopoledne bylo po ulicích rušno. Všude lidí, ale celkem klid. Nádraží i úřady dostaly rozkaz opět obnovit německé nápisy. Nikdo to již neprovedl. V rozhlase z Londýna došla výzva, aby národní výbory konaly svou povinnost. Podléhají jim národní stráže složené z četnictva, policie, vládního vojska, partyzánů, důstojníků a vojáků. Asi ve 12 hodin přišel na nádraží telegram, že americké tanky jsou v Berouně a že postupují ve směru na Prahu. Mají se vyvěsit státní vlajky. Bylo to provedeno ochotně, radostně a všude. Po dlouhých šesti létech útlaku zajásaly naše státní barvy. Pan Antonín Krůšek, před očima německých vojáků, ubytovaných v měšťanské škole, vyvěsil státní vlajku na věži kostela. Rozhlas z Prahy zahájil vysílání sokolským pochodem, ale také již volal o pomoc pro Prahu. Pro nás to znamenalo ztrátu zbraní, které jsme do Prahy před vlastním zorganisováním zaslali. Započalo se s odzbrojováním německé posádky. Vyjednávalo se, Němci celkem ochotně odevzdávali zbraně. Důstojníkům byly ponechány pistole. Jednotka ubytovaná v měšťanské škole byla tam ponechána a bylo jí povoleno dosavadní stravování. Důstojníci ponecháni ve školním závodě. Vlaky a stráže na nádraží a strážní oddíl u Vávrů byly ubytováni v obecné škole. Zbraně byly odevzdány na radnici, kde bylo sestaveno pod velením podplukovníka Václava Nováka vojenské velitelství. Aktivní i záložní důstojníci se hlásí a jsou zařazováni. Pplk. Richard Balzar, jako zástupce vojenského velitele, mjr. Michal Klich, jako velitel strážní a pohotovostní služby, npor v zál. Stanislav Novák jako spojovací důstojník, npor. Vladimír Zábilka jako zbrojní důstojník a měl evidenci zbraní, aut a hospodaření pohon. látkami, přiděleny mu byli praporčík Josef Urban a zbrojíž desátník Josef Sedláček a dobrovolník Jaroslav Šiška. Zásobování svěřeno kpt. Janu Říhovi, koně, povozy, veterinářská služba MVDr. Bohumíru Hynkovi, pobočníkem vojenského velitele se stal Eduard Koštoval. Stráže byly postaveny u všech východů z města, na nádraží k zajatým Němcům a ke všemu materiálu (Školní závod, Sokolovna, pivovar, strý mlýn, vlaky, nádraží a cukrovarské pole). V Pitkovičkách ve skladišti Nutry byla umístěna detašovaná četa asp. Josefa Jiřiny. Npr. Karel Martínek a podporučík Černý byli pověřeni stavěním a řízením stavby zábran a barikád. Přejezdy trati byly zataraseny cisternami, na kostelní věži byla umístěna pozorovatelna. Telefonické spojení se Strašnicemi, Hostivaří, Dolními a Horními Měcholupy, Dubčí, Újezdem n/Lesy, Královicemi, Nedvězím, Radošovicemi, Ř9čanami i s Křeslicemi bylo dosaženo brzo a hladce. Kromě toho bylo spojení kolech, motocyklech i auty.
62
Odzbrojeno bylo : PAO – Scorpion – I. 1 důstojník a 30 mužů část leteckých dílen VIII let. sboru 1 „ a 150 mužů Strážní oddíl v host. U Vávrů 1 „ a 60 mužů Strážní oddíl na nádraží 23 mužů Vlak organisace TODT 150 mužů Celkem 3 důstojníci a 413 mužů. Starosti působily Kolovraty, kde asi 60 mužů strážního oddílu v obecné škole, nechtělo složit zbraně. Zastřelili tam jednoho občana. Když veliteli strážního oddílu bylo zaručeno, že bude odevzdán do Uhříněvsi, tak se přeci vzali. Slovo dodrženo nebylo, důstojníka soudili a oběsili. Toto jednání značně zhoršilo situaci. V Dubči byla ubytována ve škole rota SA – Ferdherrnhalle. Odmítli vzdát se, zajistila se v okolí, ale celkem se chovali pasivně. Počasí bylo deštivé, Praha stále volala o pomoc, žádali hloubkové letce, docházelo plno poplašných zpráv, hlavně po dráze a přes četnickou stanici, ale noc proběhla celkem klidně. V té době dosáhla americká armáda Plzně a na této demarkační čáře zůstala stát, aniž by ohrožené Praze přispěla na pomoc. Němcům se jednalo o směr Praha – Běchovice – Český Brod a Praha – Jesenice k Benešovu i ke Zbraslavi. Doplatily na to obce Kunratice a Chodov. Dne 6. května nastoupili povolaní vojáci do 40 let. Byla z nich sestavena rota a ubytována v Sokolovně. Do Prahy se dostávají Vlasovci a některé jejich jednotky bojují proti Němcům. Odpoledne bylo vyjednáváno s obrněným vlakem mezi Hostivaří a Horními Měcholupy. Pro případ nějaké činnosti tohoto vlaku byla v Uhříněvsi na nádraží připravena souprava, které teprve na rozkaz vojenského velitele mohla býti proti obrněnému vlaku vypuštěna. Za posádku vlaku vyjednávali 3 mladí důstojníci poručící, na konec odmítli vzdát se, ale zaručili se, že nebudou nic dělat. K vyjednávání s nimi byl vyslán podpluk. Balzar a učitel Josef Sedláček. Jednání bylo ukončeno na radnici. Když důstojníci byli dopraveni zpět k vlaku, bylo jejich mužstvo asi 400 mužů připraveno k odchodu, oni se k nim připojili o odešli ve směru Chodov. Vlak byl odtažen do Hostivaře, obrněné vozy rozděleny a dva s protiletadlovými děly bez závěrů odeslány do Uhříněvsi a dva ponechány v Hostivaři. Pro Uhříněveské opatřeny závěry k dělům, zbraně uvedeny zbrojířem Sedláček a Šiškou do pořádku, velitelem vlaku ustanoven poručík Josef Schejbal, vlaku dodána posádka v síle 16 mužů a vlak konal službu na trati Hostivař – Uhříněves. K večeru tohoto dne vyvrcholilo napětí. Objevila se německá letadla a shazovala letáky, že vojska Feldmarschala Schörnera vedou dále boj. Na vojenské velitelství si vyžádali vstup internovaní němečtí důstojníci a žádali o vrácení zbraní pro mužstvo. Poněvadž boj je veden dále a dostanou-li se bojující německé jednotky do Uhříněvse budou zastřeleni oni, že se dali odzbrojit, ale také město to odnese. Bylo to klidně odmítnuto. Rota SA z Dubče odešla ve směru k Počernicům. Boj v Praze pokračoval, nálada dosti stísněná, mnoho poplašných zpráv. Po ověření se vždy ukázalo, že zpráva byla klam. Dne 7. května situace celkem nezměněna. Vojenský velitel mohl po včerejším jednání proti německým důstojníkům zakročit a dal jim odebrat ponechané pistole. Odpoledne byly boje v Chodově. Z Chodova žádali o pomoc. Byla tam vyslána motorisovaná četa četaře Miroslav Koudelky s poručíkem Karlem Hnátem. Četa do boje nezasáhla, poněvadž na místě byl zmatek a situace nevyjasněná, proto se četa vrátila. K večeru byl obrněný vlak odeslán do Vršovic. Bylo jej použito v boji proti vozatajským kasárnám. Dostal jméno „Uhříněves“. V noci bylo slyšet z Prahy střelbu. Dne 8. května situace nezměněna. Celkem klid. Praha vyjednávala a bojovala. K večeru pak bylo oznámeno, že bylo sjednáno příměří a dohoda o odchodu Němců z Prahy. Němci si směli ponechat lehké zbraně. Dne 9. května. Noc prošla celkem klidně, ale ráno už Němci utíkali na západ a nad nimi vlály naše prapory. Uvolnili jsme jim přejezd k Pitkovicům, jeli ke Zbraslavi. Uhříněvsí projížděla silná tanková jednotka. Dopoledne pak už proběhlo klidně a odpoledne jsme již měli zprávy, že v Praze jsou sovětská vojska. Ve 13.30 h. byla na silnici u továrny Hruškovy uvolněna barikáda a tam se všichni členové revolučního národního výboru setkali s předzvědnými jednotkami (Tanky) sovětské armády. Od Ilků byl opatřen sovětský prapor, jediný v obci, vyvěšen na radnici a v 17 hodin již projížděl městem za nadšeného vítání předvoj gardové tankové brigády ve směru na Říčany. Barikáda u školního závodu uvolněna. Noc proběhla klidně. Město mohlo po dnech vypětí spát. Hudby však vyhrávaly, mládež se veselila. Dne 10. května ráno už je v Uhříněvsi velitelství gardové tankové brigády, velitel gardový plukovník je ubytován ve mlýně a velitelství brigády bylo umístěno v Masarykově škole. Vítězní sovětští vojáci přispěchali na pomoc Praze z fronty maršála Koněva a za několik dní dostala se do Uhříněvsi i vojska maršála Malinovského. Na velitelství brigády se šli představit Pplk. Novák, pplk. Balzar a mjr. Klich. Jednalo se o spolupráci se sovětskou jednotkou. Jednáno bylo s náčelníkem štábu brigády. Bylo to ponecháno tak, jak bylo zařízeno. Byli jim odevzdány cisterny na cukrovarském poli a z nich pak část pro potřebu obce přenechali. Dne 11. května přibyl do Uhříněvsi velitel zajateckého tábora a velitel kořistného oddílu. Valí se proudy německých zajatců, umístěni jsou ve dvoře v cukrovaru a jejich počet za3 dni dosáhl 8.000. Stravování obstaralo město. Dostávali polévku a chléb a jejich stravování řídil p. Bohuslav Knap s p. Josefem Kavkou. Muselo být postaráno o dodávku pitné a užitkové vody, protože studna cukrovaru nestačila. Počasí se od 9. května zlepšilo a započala vedra, skoro letní. O čištění ulic se starali pp. Jan Hůla s Janem Linhartem a dali je do pořádku. Všichni místní Němci byli zajištěni a rovněž i kolaboranti a byli umístěni ve vězení na radnici a v synagoze. Vedoucí Němců v Uhříněvsi Sandner se ve vězení oběsil. Mrtví Němci v počtu 30 byli pohřbeni ve společném hrobě při vchodu na hřbitov po levé straně. Do Prahy se začaly sjíždět jednotky I. československého armádního sboru z východu. V Uhříněvsi byla ubytována část štábu, bojové jednotky v Dubči, Kolodějích a okolních obcích. S nimi přibyla část aktivních důstojníků z Moravy, v Uhříněvsi byli jednu noc ubytování a pak odjeli do Prahy, kde byli zařazeni.
63
Dne 11. května složili všichni členové revolučního národního výboru slib do rukou p. Aloise Janouška. Téhož dne sloužili slib do rukou předsedy Al. Janouška členové četnické stanice a městští strážníci. Byly provedeny volby. V revolučním N.V. předsedou zvolen Alois Janoušek, I. náměstkem Matěj Kavka, II. náměstkem Frant. Čermák. Bylo zřízeno pět referátů a to : hospodářský, měl na starosti pohonné látky, správu autoparku, správu válečné kořisti – členy byli : Frant. Čermák, Frant. Jiřina, Václav Novák, Frant. Šída, Karel Vencovský. Zásobovací. Obstarával zásobování obyvatelstva, vojska, zajatců, internovaných, povinné dodávky potravin. Členové : Al. Janoušek, Josef Havelka, Josef Bacílek, Jakub Vančura. Policejní : Podléhala mu služba bezpečnostní, požární, zajištění a výslechy podezřelých osob, udavačů, kolaborantů, zajištění majetku padlých německých občanů, podniků v bývalé německé správě a zajištění majetku zatčených osob. Členové : Matěj Kavka, Čeněk Jiřík, Jan Daněk. Sociální a zdravotní. Měl na starosti veřejné zdravotnictví. Službu veterinární, samaritánskou a veškeré otázky sociální. Členové Jan Hůla a Jan Linhart. Kulturní a propagační. Staral se o otázky kulturní, propagační a o rozhlas. Členové : Ant Beránek a Josef Sedláček. V dalších dnech se vyprazdňuje cukrovar. Zajatci byli převedeni do zajateckého tábora v Motole. Gardová tanková armáda se přemístila někam na sever a v Uhříněvsi zůstal pouze kořistný oddíl. Přestávají oslavy, je nutno starati se o další chod hospodářství. Hodně občanů opouští město a odchází do pohraničí. A to lidé, kteří tam bydlili před válkou a lidé kteří tam šli hledat existenci. Továrna firmy Ing. Hruška byla zajištěn, ve větších továrnách byla zřízena závodní milice. Vyšetřující komise má hodně práce. S Němci jsou také potíže. Odporují si různá nařízení, hlavně s jejich odesíláním. Počasí je příznivé na polích bují obilí i plevel. Školní závod má nedostatek pracovních sil, ačkoliv dostal na práce zajaté Němce. Byla zavedena dobrovolná pracovní povinnost a po dva dny pracovali skoro všichni občané na pletí řepy na poli mezi Netluky a Uhříněvsí a na pletí máku na poli u Netluk. Udělalo se hodně práce. Byl vydán „Košický vládní program“ v Čechách, na Moravě a ve Slezsku byly připuštěny 4 politické strany. Nejsilnější posice má Komunistická strana Československa, která byla nejpřipravenejší. Ostatní tři Československá strana sociálně demokratická, strana čsl. národních socialistů a čsl. strana lidová teprve začínají se svou výstavbou. Podle Košického vládního programu byly reorganisovány národní výbory. Strany v nich měly paritní zastoupení. Na veřejné schůzi 24. května zhodnotil pan Matěj Kavka činnost členů illegálního výboru a jednotlivé členy představil přítomným občanům. Dne 25. května konala se v Sokolovně veřejná schůze pléna národního výboru a měla slavnostní ráz. Zahájil jí věkem nejstarší člen p. Jos. Bacílek. Byly v ní provedeny volby členů míst. nár. výboru. Strany jsou zastoupeny paritně a ve výboru jsou také odborníci. Na této schůzi bylo usneseno pojmenovati hlavní ulici tř. maršála Stalina. Náměstí krále Jiřího – náměstím presidenta dr Beneše. Ulici Jindřicha Bubeníčka – ulicí Karla Marxe, ul. Benešovu – ulicí 5. května, bezejmennou ulici za Evonou – ulicí Revoluční. Okresní národní výbor byl v Praze XVI. – je však snaha, aby se přestěhoval zpět do Říčan Na schůze dojíždí p. Vencovský. Po skončeném návratu z německých věznic a káznic je možno chronologicky uvésti všechny osoby, které byly persekvovány. V naší obci jedná se o odbojovou činnost v ilegální komunistické organisaci a o poslech a rozšiřování zpráv zahraničního rozhlasu – toto je nejpočetnější skupina. Vězněno bylo celkem 39 mužů, 5 žen. Zemřelo ve vězení 11 mužů. Roku 1939 4. X. zatčen p. Karel Vencovský pro rozšiřování letáků. 28. X. „ p. Jindřich Mikula jako účastník demonstrací. Roku 1940 22.X. „ p. Jaroslav Lusk pro rozšiřování časopisu „V boj“. „ 1941 22.I. „ p. Josef Strnad 1.IV. „ p. František Libra 1.IV. „ p. Stanislav Havelka tito všichni 2.IV. „ p. Karel Polan byli zatčeni pro 2.IV. „ p. Alois Sekava ilegální činnost v KSČ. 8.IX. „ p. Josef Kameník 6.V. „ p. František Čáp pro odbojovou činnost. Roku 1942 23.VII. „ p. Václav Šiška pro odbojovo činnost. 12.VIII. „ p. Josef Schejbal za sabotáž. 12.X. „ p. Jiří Vaško 13.X. „ p. František Jandus 14.X. „ p. František Košťál 15.X. „ p. Václav Mazač pro poslech a 16.X. „ p. Václav Zoubek rozšiřování zpráv 17.X. „ pí Marie Košťálová zahranič. rozhlasu. 22.X. „ pí Marie Novotná 26.X. „ p. Jindřich Novák 29.X. „ p. František Diviš pro odbojovou činnost 9.XI. „ p. Antonín Veselý 9.XI. „ p. Jaroslav Jandus 23.XI. „ p. František Běhounek 24.XI. „ p. Josef Novák 25.XI. „ p. Antonín Novotný 8.XII. „ p. Antonín Salač všichni pro odposlech a rozšiřování zpráv zahranič. rozhlasu. Roku 1943 19.IV. zatčen p. Jaroslav Blažek 6.V. „ p. Karel Rada
64
6.V. „ p. Jan Nigr 6.V. „ p. Josef řehák 16.V. „ pí Antonie Svádová všichni pro 11.V. „ p. Adolf Jakl poslech a 13.V. „ p. Jan Hůla rozšiřování 27.IX. „ pí Antonie Blažková zpráv zahr. 13.XII. „ p. Václav Pechar rozhlasu Roku 1944 14.VIII. „ pí Marie Filipová rasová persekuse 16.X. „ p. Frant. Filip „ „ 25.XI. „ p. Jan Nigr pro sabotáž Dne 11. června byl zvolen předsedou MNV Alois Janoušek I. místopředsedou Matěj Kavka, II. místopředsedou Antonín Beránek. Členy rady zvoleni panové : Šída, Vencovský, Hůla, Sedláček, páter Urban, Veselý a Bacílek. Dne 14 července se konala schůze pléna MNV ve které se obhajovali členové MNV z nařčení z letaků, který byl rozhozen ze 13. na 14. července. Dne 1. srpna bylo rozhodnuto farními úřady, aby se o nedělích a svátcích nekonaly pohřby. Rozhodnutí týká se obvodu naší obce. Dne 1. srpna byl v obci zřízen žňový útulek. Dne 13. srpna bylo oznámeno pěšímu pluku 28. že státní znak, který byl umístěn nad vchodem do kasáren je u p. Emanuela Medelského. Znak byl po dobu okupace v cukrovarské nádrži. Zástupci pluku si znak odebrali. První zdařila dožinková slavnost konala se na louce u nádraží. Účastníci se shromáždili u rozcestí Netluky – Královice – Radošovice, průvod s alegorickými vozy na místo slavnosti, na místě pak proslovy, výstupy, tance. Dne 16. září byl uspořádán osvětovou radou zájezd do divadla „5. května“. Hrál se sovětský divadelní kus „Železný potok“. Návštěva značná. Dne 17. září obnovila svou činnost odbočka Čsl. Červeného Kříže v Uhříněvsi. Předsedou zvolen p. Václav Vosecký. Dne 27. října v předvečer prvních oslav státního svátku ve svobodné republice uspořádal osvětová rada hudební, pěvecký a recitační večer. Dne 6. listopadu byla schválena plenem MNV resignace dosavadního předsedy Aloise Janouška a místo něho nastoupil náměstek p. Antonín Beránek. V tomto zasedání bylo schváleno uzavření zápůjčky 1 milion Kčs od elektrického podniku města na dobu 30ti let. V říjnu byly rozprodány cigarety, likéry a čokoláda, část kořisti, která byla uložena ve mlýně. K rozprodeji byl dán souhlas nadřízených úřadů a výtěžek přišel k dobru obecní pokladny. O Vánocích byl proveden úklid školy ženami, které se svépomocnou akcí tohoto úkolu podjaly. Obec opatřila pro školu 300 q uhlí. Rok 1945 byl rokem dosti suchým. Bylo 500 mm srážek nevhodně rozložených, pole byla málo vyhnojeno (malý stav dobytka) a velmi zaplevelena. Řepa a mák byly pozdě jednoceny. Průměrný výnos pro ha byl u pšenice 25 q, u žita 13 q, u řepy 200 – 230 q. Roční průměr srážek pro Uhříněves je 550 mm.
Doplňky roku 1945. Revoluční garda. Ke střežení vězňů Němců a zajištěných kolaborantů, k ochraně materiálu bylo zapotřebí stráží. Pro první dobu obstarávali tuto úlohu hasiči, obec jim za to zaplatila. Pak byla zřízena z účastníků revoluce revoluční garda. Ústroj německý, tropický oděv a vysoké boty, dostala od revoluční gardy „Trávnice“ z Vršovic, kde byla vzata do stavu a byl jí vyplácen žold Kčs 10,- denně a stravována byla obcí. Stav RG byl 20 mužů, velitelem byl ustanoven polic. praporčík p. Stanislav Folpracht a učetním četař asp. Josef Jiřina. Umístěna byla v budově poštovního úřadu ve školních místnostech v poschodí. Zrušena byla 17. června. Asi v polovině června započal odsun sovětských vojsk z Československa. Kozácká divise projížděla za zpěvu k večeru městem, nakládala se v Úvalech. V Uhříněvsi se nakládal ženijní prapor a po trati projíždělo mnoho transportů vracejících se do vlasti sovětských jednotek. Zajímavé bylo jak měli vštípeno zachovávání vojenského tajemství. Žádný neprozradil ke které jednotce patří, neprozradil jméno velitel udávali pouze číslo polní pošty. Ještě zajímavou ukázkou nařízenou i ruským služebním řádem, že nikdy jsme neslyšeli, aby velitel na vojáka křičel. Jeden vojín z kořistného oddílu spáchal sebevraždu, byl pochován v oboře. V prvních dnech po revoluci byl přemístěn přednosta stanice inspektor Langer do Duchcova a místo něho byl ustanoven vrch. adjunkt Karel Bešťák. Kromě uvedených politických vězňů byli pro poslech rozhlasu zatčeni p. Boháček s manželkou, pro činnost v KSČ pánové Janoušek a Josef Škába.
Rok 1946 – rok voleb do ÚNS. Dne 7. září uspořádala okresní osvětová rad zájezd autobusem ke hrobu presidenta Osvoboditele do lán. Z Uhříněvsi se zúčastnili zájezdu Václav Novák, Jaroslav Syrovátka, Frant. Šída a Ludmila Šimrová. Večer téhož dne byly oslavy narozenin presidenta Osvoboditele v sále D. T. J. Proslov měl předseda místní osvětové rady učitel Jos. Sedláček. Dne 6. dubna byli přijati do služeb obce noční hlídači : Václav Krištof a Frant. Šešina. Byli pověřeni, aby vybírali dávku z karet. Úhrada na jejich mzdy byla opatřená z poplatků Kčs 3,- které se vybíraly při výdeji potravinových lístků za každou osobu starší 18. let. První oslavy 1. května konala zvlášť komunistická strana Československa, zvlášť strana sociálně demokratická a společně pak Čsl. strana lidová a strana národně socialistická. Průvod konala strana Komunistická a strana soc. demokratická. Strana lidová a strana nár. socialistů se shromáždily bez průvodu. Oslavy byly důstojné. Ve dnech 4. – 9. května konaly se oslavy 1. výročí květnové revoluce, pod záštitou MNV a uspořádala je místní rada osvětová. Pořad byl tento :
65
Dne 4. května – den smutku. Tryzna za padlé a umučené. Na Vrchách večer zapálen oheň a v sokolovně přednesl svaz české mládeže „revoluční pásmo“. Dne 5. května – smuteční bohoslužby, průvod na hřbitov a tam položen věnec na hroby padlých v revoluci. V revoluci padli : Ing Igor Fatějev, Miloslav Machaň, Pokorný. Ve 12 hodin na znamení fanfár byly vyvěšeny vlajky a večer před Všeobecnou záložnou zapálen revoluční oheň – o revoluci promluvil býv. revoluční vojenský velitel pplk. Václav Novák. Při té příležitosti byla mu odevzdána předsedou MNV Antonínem Beránkem plaketa. V tento den padaly kroupy velikosti lískového ořechu po dobu asi 1 hodiny. Listí se stromů bylo serváno. Blesk zapálil ve Školním závodě. Dne 8. května divadelní hra „Barikáda“. Dne 9. května I. výročí dne osvobození – den vítězství. Lidová manifestace, budíček, slavnostní bohoslužby, promenádní koncert a běh osvobození. Odpoledne sraz všech občanů na rozcestí Netluky, Královice, odtud průvod městem na hřiště Čechie, kde předáno poselství presidenta dr Edvarda Beneše a potom byla veselice. V 16 hodin byla veselice přerušena, byla vztýčena sovětská vlajka a zahrána sovětská hymna. Bylo to výročí a hodina příchodu Rudé armády do naší obce. Projev měl zástupce Svazu přátel SSSR. Pokračování veselice. Čistý výtěžek slavnosti věnovan slezské obci Vršovicím. Volby do Ústavodárného národního shromáždění byly konány dne 26. května. V naší obci se volilo ve 4 volebních obvodech řízenými volebními výbory, z nichž každý se skládal z 8 členů a 8 náhradníků, vždy za každou politickou stranu po dvou. Voleno bylo v měšťanské škole. Kandidátní listiny měly tato čísla. Komunistická číslo 1 Lidová č. 2 Sociál. demokratická č. 3 a národně socialistická číslo 4. V obci bylo odevzdáno pro stranu komunistickou 1.331 hlasů, pro stranu lidovou 626 hlasů, pro stranu sociálně demokratickou 674, pro stranu národně socialistickou 650 hlasů. Celkem odevzdáno 3.281 hlasů. Předvolební agitace byla značná. Tábory, řečníci, plakáty, letáky, celkem však byla slušná. Na podkladě výsledků voleb do ÚNS byly obnoveny národní výbory. Pro obec do 5ti tisíc obyvatel byl určen počet členů 30. Je to počet pro naši obec. Úpravu kandidátních listin a rozvržení mandátů provede místní volební výbor. Volební výbor se sešel dne 25. června a provedl rozvržení mandátů takto : Komunistická strana 12, lidová strana 6, soc. demokr. strana 6, národ. socialistická také 6. Dne 20. června byla schůze koordinačního výboru stran národní fronty ve které bylo dohodnuto, že předsedu MNV bude kandidovat komunistická strana a určen počet náměstků, za každou stranu jeden. Dne 3. července konala se schůze pléna obnoveného národního výboru v níž komunistická strana měla 12 členů, strana lidová 6 členů, strana sociál. demokratická 6 členů, národně socialistická také 6. Předsedou MNV byl zvolen člen KSČ Emanuel Ledvinka, prvním náměstkem člen sociál. demokrat. strany Antonín Beránek, druhý náměstek člen strany národ. socialistů Rudolf Majer, třetím náměstkem člen čsl. strany lidové Jaroslav Urban. Na této schůzi přednesl zástupce KSČ Matěj Kavka dvouletý pracovní program KSČ. Město je v takovém stavu, že si může pomoci pouze vlastními silami. Proto KSČ přichází s programem o 12 bodech, který je dělán tak, aby mohl býti uskutečněn za spolupráce všech. Program : 1. vyčištění potoka před radnicí a v Benické ul. 2. oprava hlavního mostu 3. revise kanalisace ve Stalinově třídě 4. oprava mříží kanalisačních stok 5. vydláždění ulic Libušiny a Palackého. 6. úprava uličky u dráhy 7. regulace odtoku dešťové vody na Vrchách. 8. regulace „ „ „ v Jezerách 9. vybudování dětského hřiště v obvodu ob. školy 10. přispět všemi silami k přestavbě mateř. školky. 11. vyčistit rybník Nadýmač. 12. část obory v délce až po domek a v hloubce asi 90 m vyžádat na zřízení sadu a sad zříditi. Dne 8. července bylo v radě MNV projednáno a provedeno obsazení komisí. Město Uhříněves je ochranitelkou slezské obce Vršovic. Této obci byl odevzdán větší peněžní obnos a v měsíci červenci bylo v Uhříněvsi 46 dětí z Vršovic na prázdninách u zdejších rodin. Místní rada osvětová uspořádala oslavy Mistra Jana Husa, průvod městem, na Vrchách zapálena hranice, proslov. O žních pracovní služba velmi pomáhala sklidit bohatou úrodu. Ve schůzi MNV konané 15. července bylo usneseno, aby se členové výboru mezi sebou „soudruzi a bratři“. Žnové brigády velmi pomohly a pracovní výkon byl lepší u místních pracovních brigád. Průměrný výnos obilí po ha byl u velkých statků : pšenice 26 q, žito 22 q, ječmen 27 q. Dne 5. září vznikl v Mašatově továrně požár – hořela pryskyřice. Pohotovost hasičského sboru a obětavost osazenstva zabránily rozšíření požáru. Hašeno bylo pískem. Majitel továrny p. Mašata věnoval hasičskému sboru Kčs 10.000,-. Dne 8. září konaly se v Uhříněvsi okresní dožínky. Uspořádal je okresní svaz zemědělců. Ráno byl budíček – pak polní mše na Masarykově náměstí – odpoledne se účastníci seřadili do průvodu ve statku Semanských, průvod pak šel přes celé město až k rozcestí do Dubečka a polní cestou k židovskému hřbitovu. Na tenisovém hřišti promluvil zástupce ONV pan JUDr Flégl a po něm poslanec Václav Mikuláš. Po projevech byla veselice. Týden bezpečnosti byl nařízen od 15. – 22. září. Bylo zjištěno mnoho nesprávností, nepořádků a prohřešků proti dopravnímu řádu. Dne 11. října uspořádal MNV veřejnou schůzi lidu v sále hostince u Vávrů. Byl podána zpráva o činnosti MNV za období od 18. ledna 1946 do tohoto dne. Podány zprávy o věcech finančních, bytových, školských a elektrisaci a sestavena resoluce v níž je žádáno o přidělení místa pro rekreaci. Dne 18. října byla konána veřejná schůze MNV na které byl schválen rozpočet. Vykazuje schodek Kčs 280.000,- a bude částečně uhrazen restrikcí asi 6 zaměstnanců a dávkou ze zastavené plochy.
66
Dne 27. října v rámci oslav státního svátku byl v Sokolovně koncert slepců. Obstaral předseda osvětové rady P. Urban. Dne 28. října průvod městem od Památkového domu na Masarykovo náměstí. Oslavy zahájil předseda MNV. Slavnostním řečníkem byl tajemník Čsl. obce legionářské Josef Svatoš – další projev měl člen ONV který přečetl slib a do jeho rukou složili slib přítomní zástupci z okolních obcí.
Výnos řepy a brambor po ha byl 380 – 400 q. Na řepné pracovní brigády byli dodáni vojáci z pražské posádky. Cukrovar započal kampaň 7. října a ukončil ji 25. listopadu. Všechny politické strany vysílaly brigády ke shazování řepy do kanalů. V prosinci byli vysláni členové MNV a komisí a provedli vyměření zastavené plochy pro výpočet dávky z této plochy. Vánoční strom republiky byl rozsvícen 22. prosince a odevzdán proslovem předsedy osvětové rady P. Urbanem do záštity předsedy MNV. Počasí v roce 1946 bylo příznivé, dosti dešťů, roční průměr 620 mm, dobře rozděleno. Úroda pěkná – hojnost píce, krásná zelenina i dost ovoce.
Doplňky k roku 1946. Slezská obec Vršovice dala obecné škole darem 2 vagony dříví. V obecní škole byl položen kámen z obce Vršovic. Pan Marek byl jmenován čestným občanem obce Vršovic za zásluhy, které měl pro utužení ochranitelských styků s touto obcí.
Rok 1947 – I. rok dvouletky. Dne 25. března 1947 byl odsouzen lidovým soudem k doživotní u žaláři Němec Antonín Urban, bývalý úředník továrny „Hruschka“ v Uhříněvsi. Za okupace byl vedoucím NSDAP (National-socialistische Deutsche Arbeiter Partei) na říčanském okrese. Zavinil, že pro udání byl p. Karel Vencovský odsouzen na 4 léta do káznice a že byl zatčen p. Václav Šiška, který v koncentračním táboře zemřel. Oslavy 1. května konala komunistická stran v Uhříněvsi, soc. demokratická strana též v Uhříněvsi, strana nár. socialistická z celého okresu měla oslavy v Říčanech. Strana lidová měla v této době sjezd. V zimě potrvaly dlouhé tuhé mrazy, na jaře a v létě katastrofální sucho, proto byla v srpnu snížena dávka potravin. Dne 31. srpna v 9 hodin konala se v sále hostince „U Vávrů“ slavnostní schůze pléna MNV s pořadem oslav 30. výročí sovětské říjnové revoluce a vzniku SSSR. Na této schůzi byla podepsána pozdravení adresa generalissimu Stalinovi. Po krátkém, výstižném projevu předsedy MNV Frant. Rendla přistoupeno k podpisu adresy členy MNV a zástupci místních organisací. Adresa byla kvartového formátu, vázaná v rudé kůži s vyzlaceným okrajem a textem : „Město Uhříněves zdraví 30 vítězných let v SSSR“. Adresu zhotovil p. Josef Moravec, umělecké knihařství v Uhříněvsi. Adresu odevzdali předseda MNV Rendl a vedoucí úředník MNV Koštoval dne 1. září na okresním nár. výboru. Školní rok 1947 – 1948 byl zahájen dne 1. září. V Uhříněvsi jsou tyto školy : Škola mateřská, umístěná v jedné místnosti školy obecné. Správkyní školy je učitelka Božena Zahradníková a kromě ní vyučuje učitelka Jaroslava Sedláčková. Zaměstnání je ve dvou odděleních a je střídavé. Zapsáno bylo 84 dětí 3 – 6 letých, z toho 38 hochů a 46 dívek. Škola obecná : v budově obecné školy – bylo vyučováno v 10ti třídách. Správce školy řídící učitel Jaroslav Rendl byl na zdravotní dovolené. Učitel a pověřený správce školy odešel do Štěrbohol. Učitelka Otilie Lanšová odešla do Dolních Měcholup a učitelka Marie Konopásková do Dubče. K 1. září byli nově ustanoveni : zastupujícím řídícím učitelem Václav Lím ze Stránčic a učiteli Vladislav Prokeš z Nedvězí, Josef Rémar z Dolních Měcholup. Zůstali tito učitelé : Josef Sedláček, Ludmila Šimrová, Marie Jungmannová, Marie Sedláčková, Marie Vítková, Marie Schmidková a učitelka domácích nauk Marta MüllerováTvrzká. Římsko-katolické náboženství vyučovala pom. učitelka Anna Ježková, česko-bratrské evangelický farář Jiří Petřík a československé JUDr. František Brož. Zapsáno bylo celkem 152 hochů a 125 dívek. Dohromady 227 žáků. V důsledku sucha opatřil si školní zemědělský závod seno z pohraničí. Na sklizeň a sušení sena vyslal brigády i stroje. Opatřili si tak asi 8 vagonů sena za cenu asi 300,- Kčs za 1q. Dne 13. září byla v sokolovně vzpomínka na úmrtí presidenta Osvoboditele. Krátký a přilehavý proslov měl P. Urban a pak byly promítnuty filmy : „Poslední léto“, „Věrni zůstaneme“ a „Zem spievá“. Návštěva slušná. Oslava byla zdařilá. V rámci oslav ruské říjnové revoluce uspořádal Svaz přátel SSSR v Uhříněvsi ve dnech 3. – 5. října výstavku. Záštitu převzal místní národní výbor. Při zahájení promluvil předseda MNV Rendl, který zdůraznil význam našeho spojenectví se SSSR a vyzval přítomné k následování v práci, kterou za svého trvání SSSR vykonal. Výstavka byla celkem chudá, poněvadž obsahovala pouze diagramy o vzestupu výrobních čísel. Byla umístěna v kreslírně měšťanské školy. Čtvrtý rozestavný běh ČOS (České obce sokolské) – štafeta, která přinášela zvěsť od hranic republiky o stavu příprav na XI. Všesokolský slet. Běželo ji členstvo, dorost i žactvo a naší obcí dne 27. října proběhly dvě štafety. Štafeta na trati č. VIII. (440 km) vedoucí z Vídně přes Bratislavu, Kúty, Břeclav, Hustopeč, Brno, Tišnov, Havlíčkův Brod, Zásmuky, Uhříněves do Prahy a Štafeta na trati čís. IX (235 km) vedoucí ze Šatova, přes Znojmo, Třebíč, Světlou n/S. Uhlířské Janovice, Říčany, Uhříněves do Prahy. V Uhříněvsi se tyto štafety sešly v 19 hodin na náměstí presidenta Beneše. Byly přivítány Sokoly a občanstvem. Dne 27. října byly v Sokolovně oslavy státního svátku. Akademie, na které vystoupily všechny místní školy a to : mateřská, obecná i měšťanská. Proslov měl P. Urban. Dne 28. října shromáždili se příslušníci Národní fronty, osvětová rada, korporace a občané před Památkovým domem. Osvobození političtí vězni přivezli z Osvětimi prsť, kterou paní Divišová a paní Šišková odevzdaly předsedovi MNV k uložení v památkovém domě. Po této slavnosti byl průvod na náměstí presidenta Masaryka, kde v 10 hodin zahájil oslavy pan Antonín Beránek jako předseda místní Národní fronty. Řečníkem byl dr. Čermák z ČSOL. V závěru promluvil předseda místní rady osvětové P. Urban. Po skončení byl promenádní koncert kapelníka Štejnara. Dne 7. listopadu konaly se oslavy 30. výročí ruské revoluce v sále Lidového domu. Účast značná, proslov řečníka z Říčan.
67
Rok 1947 byl rokem velmi suchým. Srážek bylo 400 mm a byly nevhodně rozděleny. Bylo málo pícnin. Výnos pšenice 14q, žita 13q, ječmene 20q, brambor 60q, řepy 60q po ha. Pro nedostatek krmiva bylo nutno odprodávat dobytek. Dojivost poklesla z 10 litrů na den a kus na 1 ½ až 3 litry. V tomto roce bylo započato se stavbou pěšiny na místní hřbitov. Pěšina byla stavěna se štětovaným podkladem, kámen byl opatřen z lomu v Hájku a práce prováděly brigády. Zúčastnila se jí většina občanů města. V rámci oslav 40 letého trvání strany sociálně demokratické slavila 40 výročí svého založení strana i místní organisace strany sociálně demokratické v Uhříněvsi. Na podzim byl rozparcelován farský pozemek vedle čtvrti Jiřího Kolihy a první domek na něm postavil mlynář p. Josef Laštovička. Také p. Čerych postavil na svém pozemku přízemí svého domu. Zápisy událostí v r. 1947 se záznamy do pamětní knihy mého rodiště končí, poněvadž přes veškeré snahy rady M.N.V. se nikdo ze zdejších občanů této funkci nechtěl věnovati. V důsledku toho se rad M.N.V. ve své schůzi dne 4. října 1956 jednomyslně usnesla, svěřiti doplnění pamětní knihy od r. 1948 do r. 1956. Václavu Kolihovi, důchodci, bytem v Uhříněvsi čp. 24. Na základě tohoto usnesení jsem se odhodlal úkol ten převzíti a záznamy pokud možno věrně dodatečně doplniti dle dokladů a archívu M.N.V. Narodil jsem se v domě čp. 24 dne 14. července 1880. Navštěvoval 6 roků školy obecné, 4 ročníky reálky v Praze a 3 ročníky hospodářské školy v Chrudimi. Po ukončení jednoroční vojenské služby byl jsem od r. 1901 do r. 1914 hospod. úředníkem v Mor. Třebové. Prodělal jsem první světovou válku a v r. 1919 se vrátil do svého rodiště, kde jsem převzal hospodářství po svých zemřelých rodičích. V letech 1944 až 1953 jsem zastával funkci zemědělského referenta u M.N.V.
Rok 1948 Rok 1948 jest významných mezníkem v životě československého pracujícího lidu. Dne 25. února 1948 prohlásil pracující lid na starobylém náměstí Staroměstském jednomyslně, že přejímá na věčné časy do svých rukou vedení veškerých státních záležitostí na podkladě socialismu a svěřuje provedení tohoto důležitého úkolu komunistické straně Československa a vládě za předsednictví s Klementa Gottwalda. Souhlasné projevy se odbývaly ve všech větších městech naší vlasti, a byly důkazem, že náš národ ve své kulturní vyspelosti jest plně schopen, realisovati významné reformy socialismu v úplném klidu bez porušení kulturního i hospodářského života ve své lidově demokratické republice. Tento zdravý duch se projevil i v městě našem snahou místního národního výboru spolu s akčním vyborem národní fronty odstraňovati ze všech sil kulturní i hospodářské nedostatky, způsobené dlouholetou německou okupací. Jest to především bytová tíseň, která vyžaduje ustavičného a bedlivého řešení od případu k případu a dává podnět ku stavbě čtyř bytových jednotek v lidické ulici nákladem 1,500.000 Kčs, hrazeným výpůjčkou u Zemské banky. Železniční fond v Praze oznamuje své rozhodnutí o výstavbě 80 bytových jednotek v úseku mezi cihelnou a Jezery. K realisování projektu však nedošlo. Snaha po zvelebení města se projevuje různými menšími i většími úpravami ulic za uznání hodného přispění občanů bezplatnými brigádními hodinami. Dláždí se ulice Palackého a vysazuje topolovým stromořadím. Se školním zemědělským závodem se uzavírá smlouva o pronájmu části pozemku podél silnice Černokostelecké za účelem zřízení chodníku ku obecnímu hřbitovu. Na místě strouchnivělé dřevěné lávky přes potok Říčanku u budovy M.N.V. se zřizuje lávka betonová do výše chodníku před budovou nákladem přes 100.000 Kčs a provádí se odvodnění školní budovy čp. 2 položením drenáže podél zdi na jižní straně. Na veškeré uvedené práce je projektován stavební náklad ve výši asi 3,000.000 Kčs přesto, že značná položka se uhrazuje brigádami občanstva. Vzhledem k tomu, že se uvažuje o postavení pomníku obětem druhé světové války, uvoluje se Svaz mládeže upraviti sad před Legionářským domem bezplatně. V tomto památném roce se splňuje dlouholeté přání našeho občanstva a dochází ke zřízení místního rozhlasu, na jehož výstavbu přispívají občané dobrovolnou sbírkou ve výši 33 643 Kčs. Při té příležitosti se rozšiřuje síť elektrického vedení v úseku od cihelny do Jezer. Avšak i na jiných polích lidské činnosti se projevuje čilý ruch. Ustavuje se komise pro sběr odpadových surovin a její předseda již 24. března oznamuje ve schůzi rady M.N.V. výsledek sbírky : 9 vagonů železa, 2 vagony litiny, 2 vagony papíru a 48 q hadrů. Potěšujícím zjevem jest sdělení O.N.V. v Říčanech, že zemědělci našeho města jsou na prvém místě v okrese v dodávce kontingentů zemědělských výrobků a že akce „Košík brambor“ vynesla 63 q. Na poli kulturní činnosti zasluhuje záznamu uspořádáni tryzny k uctění památky zemřelého presidenta Dr. Edvarda Beneše Dne 9. září 1948 a velkolepé slavnosti narozenin jeho nástupce presidenta Klementa Gottwalda dne 22. listopadu 1948, kteráž byla početně navštivena a na níž všemi přítomnými jednomyslně usneseno jmenovati tohoto velkého muže čestným občanem našeho města. K závěru tohoto památného roku budiž zaznamenáno, že jednání mezi radou M.N.V. a ministerstvem školství o zveřejnění části obory pro obyvatele města úspěšně probíhá. Ve smyslu zákonných nařízení z r. 1945 a 1948 byla v našem městě znárodněny následující průmyslové závody : V. Šilhavý – „Fruta“ n.p. B. Hruška – „Ocelana“ n.p. V. Skokan – „Stavovýroba“ n.p. Mašata a spol. , Ilka a spol. – „Lučební závody“ n.p. Cukrovar, cihelna J. Michalík – Interier n.p. J. Laštovička – Středočeské mlýny n.p. Firma Tichý a Zeman, pivovar byla zrušena a místnosti provozní použity jako skladiště pro „Sanita“ n.p.
68
Rok 1949 jako nástupní rok pětiletého plánu byl ve znamení úsilí lidové správy o zvelebení města. Za tím účelem byl uspořádán dne 29. února v Sokolovně veřejný projev, na němž s. František Libra, který převzal předsednictví M.N.V. po Františku Rendlovi, povolanu na funkci vyšší, nastínil úkoly pracovního plánu pro rok 1949 a sice : 1.) Výsadba ovocných stromů podél Horácké cesta. 2.) Vyčištění a úprava města 3.) Další rozšíření rozhlasové sítě. V tomto roce bylo uskutečněno dávné přání našeho občanstva o zveřejnění obory uzavřením nájemní smlouvy se školním zemědělským závodem na dobu 12 let, počínaje 1. květnem 1949. Dne 8. května odhalen v městském sadě před Legionářským domem za přítomnosti široké veřejnosti památník I. a II. odboje slavnostním projevem předsedy s Frt. Libry a předán do opatrování „Svazu bojovníků za svobodu“. Ve dnech 4. až 6. července byl pod záštitou patronátní komise M.N.V. uspořádán zájezd do patronátní obce Vršovic u Opavy, kterého se zúčastnilo asi 250 občanů. Po stránce kulturní bylo uspořádáno několik divadelních představení oblastního divadla z Prahy Žižkova a Mladé Boleslavi, pěvecká a hudební vystoupení místního souboru S.Č.M. a žáků i žákyň národní školy. Bytové výstavbě věnována přes tíživé poměry patřičná pozornost dokončením výstavby 4 bytových jednotek v Lidické ulici čp. 727 a 2 rodinných domků bývalého mlynáře J. laštovičky u silnice Uhříněves – Pitkovice čp. 718 a 718. Dnem 1. září t.r. byl M.N.V. ustaven městský komunální podnik pod vedením člena rady M.N.V. soudruha J. Strnada a s námezdními silami Frt. Kepkou, Jindř. Vaňkem a Richar. Konopáskem. Do podniku byly začleněny veškeré podniky soukromé, které zaměstnávaly námezdní síly a hostince, jež nebyly zrušeny. Zrušeny byly hostince : čp. 3 – 55 – 115 a 195 jako nadbytečné. K socializaci vesnice ve smyslu usnesení strany vlády přispělo naše město založením Jednotného zemědělského družstva, pro něž se však nenašlo porozumění mezi zemědělci, neboť se za člena přihlásil pouze zemědělec jeden Josef Holík a 14 nezemědělců. Za předsednictví J. Horáka počalo se hospodařiti na výměře 15,25 ha a budovány na obecních pozemcích v Jezerách vlastní svépomocí členů nejnutnější hospodářské budovy.1
Rok 1950. Dne 1.ledna 1950 byl ustanoven při M.N.V. dle zákona ze dne 7. prosince 1949 č. 268 Sb. matriční obvod, který převzal veškerou agendu církevních matrik římsko-katolických, českobratrských a československých tj. zápisy o narození, uzavírání sňatku a úmrtí v našem městě. Ve spojitosti s ustavením matričního obvodu byla v čp. 149 zřízena oddací síň, v níž dne 14. ledna byl zavřen první sňatek mezi sl. Helenou Brabcovou a Aloisem Sekavou za přítomnosti předsedy M.N.V. s. Františka Libry a matrikáře Františka Guta. Snoubencům byl odevzdán členy rady M.N.V. dekret na byt a peněžity dar v částce Kčs 2.000,-. Veškeré úkony matričního oddělení M.N.V. jsou bezplatné. Ve dnech 27 až 29ho května byly pod záštitou M.N.V. a O.N.V. v Říčanech uspořádány důstojné oslavy na památku 650tiletého výročí založení našeho města a 65 tiletého trvání zdejšího požárního sboru. Mírové slavnosti dne 4. dubna se súčastnily široké vrstvy obyvatelstva spolu se žactvem obou národních škol. na důkaz neochvějného přátelství naší lidově demokratické republiky se S.S.S.R. bylo náměstí Masarykovo přejmenováno na náměstí Stalingradské. Ve dnech 26. května až 16. června bylo provedeno lidové hlasování na obranu míru pod heslem „Za vlast, za mír, za socialismus“, při němž bylo odevzdáno 4 000 hlasovacích lístků. Podle vládního nařízení ze dne 18. října 1949 č. 224 Sb. byly při sčítání lidu ku dni 1. března 1950 zjištěny tyto výsledky: Počet obyvatel 4 732 Počet živností výrobních 139 „ domů 730 „ „ obchodních 32 „ bytů 1 668 „ „ hostinských 9 „ zeměděl. závodů 31 „ „ dopravních 7 „ zahradnictví 11 „ „ celkem 187 Přistoupení Daniely Urbanové za člena J.Z.D. s výměrou 19,52 ha rozšířila se pozemková základna družstva na 36 ha, kterážto okolnost byla podnětem ku rozvoji živočišné výroby. V důsledku toho započato se stavbou kravína a zakoupeny 3 krávy a 1 kůň.
1952 Rok 1952 – čtvrtý rok prvé pětiletky vyznačuje se potěšujícím pokrokem socialismu na poli veškeré lidové činnosti. Za účelem přímého styku lidu s M.N.V. a seznámení se občanů s prací téhož, jsou pořádány časté veřejné schůze pléna M.N.V., na nichž přítomní občané činí dotazy a podávají návrhy týkající se veřejného života našeho města. K úspěšnému provádění této akce bylo zřízeno 5 obvodů, v nichž za součinnosti 2 členů rady, 2 členů pléna a lidového důvěrníka jsou spracovány náměty pro výše uvedené veřejné schůze. O správném zařazení tohoto důležitého činitele do lidové samosprávy svědčí předání půtovní vlajky O.N.V. v Říčanech místnímu M.N.V. jako vítězi v celookresní soutěži místních národních výborů. Podobného pochvalného uznání dostalo se naší obecní knihovně, která byla uznána za nejlepší v celém Říčanském okrese. Knihovnu navštivilo v období od 1/9 1951 do 31/5 1952 – 3 500 čtenářů, jimž bylo zapůjčeno 9 100 zábavných knih. Na oslavu československo-sovětského přátelství bylo uspořádáno šest kulturních podniků s patřičnými proslovy za účasti veškerých vrstev obyvatelstva. Výměrem ze dne 5. září 1952 dává K.N.V. v Praze svůj souhlas ku zřízení stadionu na pozemcích č. kat. 1664, 1665 a 1666 v celkové výměře 6. 232,6 ha v úseku za oborou. Tím bylo splněno toužebné přání naší mládeže po zřízení vhodného tělovýchovného střediska, jehož správa byla svěřena tělocvičné organisaci „Banik“, kteráž za pomoci občanů započala s jeho budováním.
69
Ku šťastnému zmírnění bytové nouze v městě učiněn značný krok povolením stavby 12 bytových jednotek pro zaměstnance Středočeských cihelen a 6 bytových jednotek pro n.p. Ocelana v úseku za Oborou. Jako v celém okrese tak také u nás byla zástupcem O.N.V. provedena revise pozemkového katastru, při které byly zjištěny pouze nepatrné úchylky a mezi skutečným stavem půdy a záznamy v pozemnostních arších. Ve spojení s revisí katastru následuje hospodářsko-technická úprava místního katastrálního území za účelem scelení drobných parcel ve velké celky ku docílení zvýšení zemědělské výroby. Zmíněnou úpravou bylo přiděleno Výzkumnému ústavu živočišné výroby v úseku za Oborou a mezi silnicemi Uhříněves – Černý Kostelec a Uhříněves – Kolovraty celkem 140 ha orné půdy. Přídělem 200 ha půdy a přihlášením se zemědělců : Hany Moravcové, Karla Hemra, Karla Terynka, Václava Nováka, Oldřicha Srpa a Anny Strejčkové byl položen pevný základ ku zdárnému rozvoji J. Z. D., který se projevil ihned ke konci roku ve stavu hospodářského zvířectva. Ku dni 31. prosince 1952 vlastnilo J. Z. D. : 5 párů koní, 68 dojnic, 18 prasnic, 70 běhounů a 16 ovcí, ustájených ve vlastní budově čp. 735 a v bývalých rolnických usedlostech čp. 3 – 24 31 a 37.
1953 Poslední rok pětiletky je vyznačen dvěmi důležitými událostmi v hospodářském životě našeho státu a sice : 1.) Úpravou valuty 2.) Zrušením potravinových lístků, které je nezvratným důkazem úspěšné a poctivé práce v socialistickém zřízení státu pro blaho pracujícího lidu. Dalším důkazem této pravdy jest ukončení výstavby 12 bytových jednotek pro Středočeské cihelny, 6 pro Ocelanu a započetí stavby dalších 6 jednotek pro Středočeské cihelny. V akci 5 M (výstavba města) jsou projektovány : 1.) Zřízení chodníku do zdravotního střediska Na Vrchách nákladem Kčs 21.000,2.) Úprava tělovýchovného střediska částkou Kčs 80.000,Vozovka v Lidické ulici byla znovu zřízena stěrkovou pokrývkou zalitou asfaltem na náklad O.N.V. v Říčanech v měsici září. Lidový rybářský klub zřídil vlastním nákladem a prací členů v úžlabí mezi rybníky Vodicí a Nadýmačem vodní nádrž o výměře 1 500 m2. Ustavením stálých komisí a sice . 1.) pro místní hospodářství, 2.) zemědělské 3.) zdravotní 4.) finanční 5.) trestní získáva rada M.N.V. snadný přehled o provádění svých usnesení týkajících se správy veřejného života v našem městě. Na poli socialistického soutěžení v okrese dobývá M.N.V. správným pochopením téhož prvého místa nejen ve sběru odpadových surovin nýbrž i v dodávce zemědělských výrobků zásluhou J.Z.D. Místní požární sbor dosáhl na okresních přeborech pořádaných dne 21. června v Radešovicích zaslouženého vítězství. Dne 28. října o 18. hodině večerní vypukl ve stodole Výzkumného ústavu živočišné výroby silný požár zaviněný krátkým spojením elektrického vedení, který zničil veškeré zásoby krmiv ve stodole uložené. Díky přispěchavším požárním sborům z okolí i z Prahy bylo zabráněno rozšíření požáru na ostatní budovy V. U. Ž. V.
Rok 1954 jest ve znamení voleb do národních výborů dle zákona č. 14 Sb. 1954 a do Národního shromáždění. Ze 3 338 oprávněných voličů súčastnilo se hlasování 3 303 voličů tj. 98,9 %. Pro kandidáty Národní fronty hlasovalo 2 859 voličů tj. 86,5 % z platných hlasovacích lístků. Z navržených kandidátů N.F. byli zvoleni : 1.) Do místního národního výboru. Antonín Kodet Ladislav Lopata Marie Vodrážková Jaroslav Padevět Jan Fejar Helena Kohoutková Života Štěfanovič Jan Robiňak Anna Ježková Jan Adamec Stanislav Baštecký Sylva Ledvinková Jiří Jiřina Josef Jindřich Klára Bartková Jaroslav Ryšavý Zdeněk Pufr Antonie Polanová Josef Novák František Matras Ludmila Šašková Ladislav Špetlík František Drbal Vlasta Škorpilová Bohumil Straka Miroslav Haufenhofer Vlasta Hausová Václav Zvelebil Jaroslav Kovář Kamila Bešťáková Josef Fiala Jaroslav Svoboda Anna Fořtová Jaroslav Gabriel Václav Mazač Marie Pecháčková Dr. Karel Loskot Václav Janů Josef Turek Václav Pospíšil Počet členů M.N.V. : 28 mužů, 12 žen, celkem 40 členů. Při ustavující schůzi M.N.V. byli do rady M.N.V. zvoleni : Antonín Kodet předseda Živo Štefanovič náměstek Jan Adamec tajemník Jiří Jiřina Antonie Polanová Anna Ježková
70
Do O.N.V. byli navrženi a zvoleni : Josef Kodet – Antonín Benář – Karel Nízký – František Beran a Růžena Beránková. Zástupci našeho města v K.N.V. v Praze jsou Antonín Kodet a Ladislav Bartl. Voleb do Národního shromáždění se súčastnilo 3 399 voličů tj. 98,72 %, z nichž hlasovalo pro kandidáta N.F. spisovatele Jana Drdu 95,98 %, proti 4 %. Kulturní činnost O.B. byla velice bohatá uspořádáním značného počtu přednášek a osvětových podniků. Touha občanů po vzdělání a duševním osvěžení se projevila návštěvou čtenářů místní knihovny, v počtu 3 302, jimž bylo zapůjčeno 9 045 knih. Dne 30. května byl uspořádán dětský tělocvičný den, na kterém žáci a žákyně obou osmiletek včetně dětí z mateřské školy podali důkaz o správném vedení tělovýchovy školní mládeže. Účastníci telefonní sítě přijali s povděkem zřízení automatické ústředny, která značně ulehčila častým rozhovorum veřejným a soukromým.
Rok 1955 počíná veřejnou schůzí M.N.V. dne 25. ledna za účasti 140 občanů, kteří ku zprávám o činnosti rady M.N.V., předneseným předsedou s. Antonínem Kodetem a nově jmenovaným místním tajemníkem s. Jaroslavem Padevětem činili různé připomínky a návrhy. Na veřejné schůzi M.N.V. konané dne 25. února byli občané seznámeni s rozpočtem na r. 1955, který vykazuje příjem Kčs: 658.900 a vydání Kčs: 512.000. Zájem občanů o světové události je dokumentován nejen značnou účastí na různých projevech pro světový mír, nýbrž i četnými pracovními závazky. Nár. podnik „Ocelana“ obdržel za své vzorné pracovní úsilí „Rudý prapor“ ministerstva hutního průmyslu a rudých dolů. Výzvu Světové rady míru proti atomové válce podepsalo 2 500 občanů. Na počest Mezinárodního dne žen učinil místní výbor žen závazek na odpracování 5 902 brigádnických hodin, při čemž se zároveň výboru žen dostalo plného uznání jako zdatnému pomocníku rady M.N.V. v její práci. Národní směny se súčastnilo 644 občanů, kteří odpracovali celkem 3 795 brigádnických hodin na různých veřejných pracích při úpravě města. Tělocvičný ruch byl vyplněn radostnými přípravami na I.ní celostátní spartakiadu, která se konala v Praze ve dnech 28. až 30. června pro mládež a 4. až 6. července pro dospěle cvičence. S přípravami bylo započato 8. května veřejným vystoupením školní mládeže, členů Jiskra a Baníku. Dne 5. června konána okresní spartakiada v Říčanech a 12. června krajská spartakiada ve Vlašimi. Obou veřejných vystoupení se súčastnilo 20 mužů, 60 žen a 200 dětí. Týž počet cvičenců representoval naše město na I.ní celostátní spartakiadě v Praze. Místní lidová knihovna splnila úspěšně své poslání. Knihovnu navštívilo 2 921 čtenářů, jimž bylo zapůjčeno celkem 11 222 svazků, z toho 2 930 knih dětských. Počet svazků počátkem roku 3 970, koncem roku 4 187. Kulturní středisko Osvětové Besedy pečovalo pořádáním četných divadelních představení, zábavních večírků a zájezdů na památná historická místa naší vlasti o duševní osvěžení našich občanů. Ve školním roce 1955/56 bylo zapsáno do osmiletky „U obory“ celkem 400 žáků, do osmiletky na Stalingradském náměstí 396 žáků. Žáci osmiletky „U obory“ uspořili v roce 1954/55 Kčs : 10.900,- , žáci osmiletky na Stalingradském náměstí Kčs : 13.687,- . Obě školy uspořádaly dne 18. prosince velice zdařilé oslavy dědy Mráze. Během roku bylo v našem městě uzavřeno 22 manželských sňatků, narodilo se 80 dětí a zemřelo 29 občanů, z nichž nejstarší Antonie Hnátková, narozená 11. března 1866, zemřelá 29. května 1955, se dožila věku 89 let. V úpravě a čištění města uskutečněny dva zásahy : 1.) Do koryta v ulici „Na Potůčku“ byly položeny cementové roury o světlosti 1 m, čimž ulice značně rozšířena a upravena. 2.) Občanstvo města uvítalo s povděkem usnesení rady M.N.V. o pravidelném odvozu popele a jednotlivých domácností za měsíční poplatek Kčs: 2,50 na rodinu. Povětrnostní poměry v běžném roce, mající rozhodující vliv na výnos hospodářských plodin, byly poměrně příznivé jak o tom svědčí níže uvedená tabulka. Roční období Průměrná Srážky teplota o v mm/m 1/1 – 31/3 1/4 – 30/6 1/7 – 30/9 1/10 – 31/12 1/1 až 31/12 Nejvyšší teplota v VII Nejnižší „ v I.
- 4 + 11 + 16,10 + 4,70 + 7 + 17,20 - 13
73,70 160,30 227,50 27,40 488,90 113,50 0
Celkové množství srážek Nejvyšší srážky v VII. Nejnižší „ v XI.
Přehled osevních ploch a výnosu na 1 ha nejdůležitějších hospodářských plodin v q. Plodina Pšenice Ječmen Cukrovka
V. U. Osevní plocha 47,17 84,79 51,20
Ž. V. Výnos na 1 ha 30,72 28,73 388,56
J. Z. D. Osevní Výnos plocha na 1 ha 26,93 23,20 29,83 21,80 23,28 315,00
Celkem Osevní Výnos plocha na 1 ha 74,10 25,28 114,62 26,93 74,48 365,55
1956. Rokem 1956 počíná druhá pětiletka, v níž občané mají svou prací podati důkazy o správném pochopení společné činnosti ku rozkvětu naší vlasti. Ve smyslu vládního nařízení, kterýmž se rušila jednotlivá místní musea, byly dne 26. ledna předány musejní památky, uložené v památkové síni obecního domu čp. 380 do okresního musea v Říčanech. V síni ponechány
71
pouze akvarelové obrazy významných starých historických budov v našem městě, zhotovených známým malířem mistrem Jindřichem Bubeníčkem, narozeným 13. července 1856 v Uhříněvsi (omyl kronikáře, J. Bubeníček se narodil ve Kšelích u Českého Brodu) a zemřelým 12. srpna 1935 ve věku 79 let. Místnost byla poté upravena na síň obřadní, používána ku uzavírání sňatků a vítání novorozeňat. Veřejná zasedání M.N.V., na nichž měli občané příležitost seznámiti se s činností rady M.N.V. a diskutovati o ní, byla pořádána pravidelně každý měsíc. Při schůzi dne 31. ledna za účasti 31 členů M.N.V. a 190 občanů byla předána 5temu uličnímu výboru půtovní vlajka a uznání jeho práce pro veřejnost. Ve schůzi konané dne 28. února za přítomnosti 28 členů M.N.V. a 193 občanů vyslovil zástupce O.N.V. pochvalné uznání oběma našim školám jako nejlepším na okrese Říčany. Schůze 28. března súčastnilo se 25 členů M.N.V. a 103 občanů. Veřejnému zasedání dne 24. dubna byl přítomen předseda O.N.V. s. Adolf Holý, který se velice pochvalně vyjádřil o činnosti M.N.V. Při kulturním večírku v Lidovém domě dne 28. července předal zástupce O.N.V. našemu M.N.V. půtovní vlajku za umístění se v celookresní soutěži na místě prvém. Veřejná schůze 7. srpna za účasti 23 členů M.N.V. a 264 občanů probíhala velice živě v diskusi o hotových úpravách a akci M. a sice : Pěšina do jezer, kanalisace v parku, úprava ulice „Na Potůčku“ a příděl 5 stavebních parcel pro výstavbu rodinných domků. Z veřejného zasedání dne 30. října, jemuž bylo přítomno 32 členů M.N.V. a 167 občanů byl odeslán projev důvěry U.V. K.S.Č. a vládě za provedené snížení cen potravin a decentralisace ve veřejné správě. V zasedání výboru žen při místní radě M.N.V. dne 5. dubna byly na oslavu mezinárodního dne žen vyhlášeny různé pracovní závazky v počtu 6 500 brigádních hodin. Ve schůzi konané dne 8. března projednávala rada M.N.V. rozpočet na r. 1956 s celkovým příjmem Kčs : 1,003.270,a vydáním Kčs : 510.780,-. Zároveň vzala na vědomí výsledek inventarisace obecního nemovitého jmění v běžném roce, které obnáší : Budovy Kčs : 4,384.230,Komunikace „ 4,738.972,Veřejná zařízení Kčs : 1,306.275,Pozemky a porosty „ 48.577,--------------------------Celkem Kčs : 10,478.054,Svátek všech pracujících 1. máj a osvobození naší vlasti Rudou armádou dne 9. května oslaveny byly důstojným způsobem za účasti občanů našich i obyvatelů z obcí okolních. Návštěva žáků našich dvou osmiletek nedoznala v roce letošním oproti roku minulému žádných zvláštních změn. Zapsáno bylo v osmiletce I. 397 žáků, ve II. 388 žáků. Vyšlo z osmiletky I. 75 žáků, ze II. 42 žáků. Žáci osmiletky I. uspořili Kčs : 12.945,-, II. Kčs : 18.382,-. Zájem našich občanů o četbu ve srovnání s rokem uplynulým utěšeně stoupl. Zapsáno bylo celkem 310 čtenářů, z toho 118 dětí. Knihovnu navštivilo 3 413 čtenářů, jimž bylo zapůjčeno 13 701 kniha. Počet svazků na počátku roku obnášel 4 187, koncem roku 4 694. V poměru ku počtu obyvatelstva našého města nevykazují matriční záznamy žádných zvláštních změn. Celkem bylo uzavřeno 28 manželství, narozeno 58 dítek a zemřelo 31 občanů. Nejvyššího věku 95 let ze zemřelých se dožila Kateřina Zoubková, narozená 25. května 1861, zemřelá 2. června 1956. Na poli stavebního ruchu dlužno zaznamenati výstavbu kulturního domu Pražských cihelen, jimž bylo dáno povolení k užívání dne 28. listopadu. Během roku byla dokončena stavba 4 rodinných domků. Ku zajištění potřebného množství vody započal cukrovar n.p. a Výzkumný ústav živočišné výroby s vyčišťováním „Nadýmače“ do hloubky cca 5 m. Za účelem včasného provádění oprav na budovách veřejných i soukromých bylo 15. října při místním národním výboru ustaveno Údržbářské středisko s počtem 18 řemeslníků různých oborů. Povětrnostní poměry, mající značný vliv na vývin a výnos zemědělských plodin a jich dodávku pro veřejné zásobování, byly dle níže uvedené tabulky dosti příznivé hlavně pro obiloviny. Roční období Průměrná Srážky teplota o v mm/m 1/1 – 31/3 1/4 – 30/6 1/7 – 30/9 1/10 – 31/12 1/1 až 31/12 Nejvyšší teplota v VI. Nejnižší „ v II.
- 3 + 11,30 + 16,30 + 3,50 + 7 + 18,11 - 11,17
49,70 231,20 143,10 185,50 609,50 158,20 0
Celkové množství srážek Nejvyšší srážky v VI. Nejnižší „ v III.
Osev hlavních plodin a jejich průměrný výnos na 1 ha v q. Plodina Pšenice Ječmen Cukrovka
V. U. Osevní plocha 78,24 99,76 62,03
Ž. V. Výnos na 1 ha 41,15 32,40 247,53
J. Z. D. Osevní Výnos plocha na 1 ha 32,07 37,70 28,79 26,00 23,06 192,00
Celkem Osevní Výnos plocha na 1 ha 110,31 40,14 128,55 30,90 85,09 232,70
72
Celoroční dodávka hlavních zemědělských plodin.
V. U. Ž. V. J. Z. D. Celkem
Skot q 689,79 129,07 818,86
Prasata q 774,16 112,19 886,35
Mléko l 380 955 109 315 490 270
Vejce kusů 124 133 19 312 143 445
Pšenice q 1 343 489 1 832
Ječmen q 660 434 1 094
Cukrovka q 15 355 4 440 19 795
Obdělávaná výměra orné půdy v běžném roce : V. U. Ž. V. 553,66 ha J. Z. D. 153,03 „ Celkem 708,69 ha
1957. Veřejné záležitosti, schůze a oslavy. Nejvýznamnějšími událostmi ve veřejném životě našeho města v r. 1957byly : 1.) 2.) 3.)
Volby do M.N.V., Úmrtí presidenta s. Antonína Zápotockého, Oslavy 40tého výročí Velké socialistické říjnové revoluce,
jejichž průběh jest níže zaznamenán v chronologickém pořadí. Významným činitelem ve veřejném životě města staly se veřejné schůze M.N.V., na nichž za účasti členů M.N.V. a občanů byly projednávány záležitosti, týkajíci se spokojeného žití pracujících. Veřejné schůze M.N.V. konané dne 29. ledna súčastnilo se 23 členů M.N.V. a 176 občanů. Po zahájení schůze zmínil se předseda s. Antonín Kodet o celkové mezinárodní situaci, při čemž upozornil hlavně na snahu S.S.S.R. a lidově demokratických států ku zajištění míru a naproti tomu na úsilí západních mocností zmocniti se panství na Blízkém Východě. Po té zhodnotil celoroční práci rady M.N.V., členů M.N.V., jednotlivých komisí. V.Ž. a uličních výborů v roce minulem s podotknutím, že všechny uvedené složky vyvíjeli dobrou činnost. Přednesený referát dal přítomným občanům podnět ku čilé diskusi, při níž byly podány návrhy a připomínky za účelem splnění požadavků občanstva. Veřejnému zasedání M.N.V. dne 12. března bylo přítomno 21 členů M.N.V. a 183 občanů. Po zprávách o práci rady M.N.V. sdělených ustanovenými referenty, obou středních škol, pionýru a o finančním hospodářství obce, rozpředla se čilá diskuse, v níž byl hlavně kladen důraz na to, aby byla věnována největší péče mravní výchově naší mládeže, budoucnosti národa. Vysokou úroveň zasedání ocenil přítomný zástupce O.N.V. s. Beran připomínkou, aby nejen jednotlivé veřejné orgány, nýbrž i všichni občané ve své dosavadní blahodárné činnosti neochabovali. Schůzi ukončil předseda s. Kodet výzvou na občany, aby se účinně podíleli na přípravách voleb do M.N.V. Veřejná schůze M.N.V., konaná dne 28. května, byla navštivena 39 členy M.N.V. a 308 občany. Po jejím zahájení nejstarším nově zvoleným členem M.N.V. s. Štěfanovičem, byl přečten děkovný přípis Pionýrů zdejších škol za osvětovou péči věnovanou M.N.V. školní mládeži Po zprávě předsedy mandátové komise přednesené s. Gabrielem o výsledku voleb do M.N.V., konaných dne 19. května, skládali nově zvolení členové do rukou předsedy s. Kodeta předepsaný slib věrnosti. Po té přítomný předseda O.N.V. s. Hňup zvoleným členům blahopřál k důvěře jím občany věnované s vyzváním, aby svojí příkladnou prací přispívali ku rozkvětu obce. Předseda M.N.V. s. Kodet ukončil schůzi apelem, aby členové M.N.V. svou činností udrželi naše prvenství v okresní soutěži místních národních výborů. Veřejná schůze dne 9. července byla konána za přítomnosti 31 členů M.N.V. a 152 občanů. Předseda s. Kodet po jejím zahájení zhodnotil význam návštěvy vládní delegace Sovětského Svazu v naší lidově demokratické republice, poukázav hlavně na to, že tato vzájemná pozornost se strany S.S.S.R. je důkazem nerozborného bratrství mezi pracujícím lidem sovětským a naším. Po referátu předsedy zemědělské komise s. Vavřince o přípravách na nastavající žně, a předsedkyně komise zdravotní s. Šťastné, přihlásili se ku diskusi četní přítomní, kteří upozorňovali na různá přání občanů, směřující ku zvýšení životní úrovně lidu. Schůze byla skončena vyzváním předsedy s. Kodeta všeobecné pomoci o letošních žních. Dne 12. září zahájil předseda s. Kodet veřejnou schůzi za přítomnosti 28 členů M.N.V. a 200 občanů, načež na jeho výzvu předsedové stálých komisí podali podrobné zprávy o jejich činnosti, které daly podnět ku podání různých dotazů a návrhů, týkajících se hlavně otázky školské a plnění závazků na oslavu Velké socialistické říjnové revoluce. Ve schůzi konané dne 29. října bylo přítomno 33 členů M.N.V. a 187 občanů. Hlavním bodem zasedání byla zpráva komise místního hospodářství, přednesená s. Matrasem o plnění plánu v jednotlivých provozovnách. Přítomní občané upozorňovali po té na různé nedostatky ve službách občanstvu. Po ukončení debaty usneseno M.N.V. uložit jednotlivým prodejnám, aby učinili potřebné kroky ku odstranění zmíněných závad. Oslava svátku všech pacujících 1. MÁJE byla komisemi pro školství a kulturu, tělovýchovu a sport a osvětovou besedou velice pečlivě připravena a spojena s oslavami našeho národního svátku dne 9. května. Májové oslavy počaly velkou estrádou pořádanou dne 30. dubna o 20. hod. v Sokolovně, na níž účinkoval 22 členný vojenský soubor z Prahy. Dne 1. máje o brzkých hodinách ranních za pěkného slunného počasí shromažďovaly se masové organisace, školní mládež a zástupci obcí okolních ku slavnostnímu průvodu na rozcestí Královice – Netluky, odkud za zvuků veselé hudby pestrý průvod, řízený členy májové komise Národní Fronty, prošel městem na hříště Jiskry, kde předseda O.N.V. s. Holý přednesl slavnostní projev o významu 1. máje pro pracující lid. V rámci oslav Národního svátku uspořádán 5. května dopoledne od budovy Státní spořitelny k Legionářskému domu „Běh vítězství“, jehož se súčastnila školní mládež a členové „Jiskry“ který byl se zájmem sledován četnými diváky ze řad občanstva.
73
7. května předvedli členové Národního divadla v Sokolovně Goethovu činohru „Faust“ při četné návštěvě příznivců divadla. V předvečer Národního svátku dne 8. května byly za přítomnosti členů M.N.V., zástupců masových organisací a četných občanů položeny u pomníku I. a II. odboje na Husově ulici věnce k uctění památky padlých hrdinů. Mimo to byl Národní svátek oslaven vyvěšením praporů na budovách veřejných i domech soukromých. Jejich velikým počtem prokázali naší hlubokou úctu a vděčnost ku dni, v němž byl náš národ rudou armádou osvobozen od Hitlerova jařma. Sejmutím praporů skončily se tyto významné národní oslavy a započaly přípravné práce ku volbám do národních výborů, vypsaných zákonem č. 11/1957 Sb. na den 19. května 1957. Předvolební projev přednesený dne 10. května v Sokolovně generálním prokurátorem s. Bartůškem byl sledován se zájmem všemi přítomnými. Dle počtu kandidátu do jednotlivých národních výborů bylo město rozděleno následovně: Pro volby do M.N.V. 40 volebních obvodů O.N.V. 5 „ „ K.N.V. ustanoveno 6 obvodů pro celý okres. Seznamy oprávněných voličů byly vyloženy k veřejnému nahlednutí od 19. dubna do 18. května. Volby samotné se prováděly v pěti volebních místnostech v budovách obou osmiletých škol od 7mé hod. ranní do 18 hod. večerní. Průběh voleb byl klidný a důstojný, již během dopoledne splnila většina voličů svoji občanskou povinnost. Do seznamů voličských bylo zapsáno celkem 3 398 občanů, z nichž se účastnilo hlasování 3 377 voličů tj.99,38 %. Pro kandidáty, navržené Národní Frontou odevzdáno 3 329 hlasovacích lístků tj.98,58 %. Do místního národního výboru byli zvoleni tito kandidáti : Stanislav Havelka Jiřina Jiří František Matras Otakar Lébl Jaroslav Gabriel Stanislav Římovský Jan Sarauer Josef Podlešák Dr. Karel Loskot Anna Havelková Antonie Polanová František Drda Vladimír Wünsch Kamila Bešťáková Jaroslav Svoboda Svatava Malíková Josef Šnajdr Stáňa Zůrová Josef Alfery Života Štefanovič František Kotek Josef Adamec Milada Šídová Emilie Škrletová Jiří Maroušek Adolf Kočí Václav Janů Antonín Kodet Vlasta Šťastná František Beran Václav Unger Jindřiška Sedláčková Vlasta Škorpilová František Stoklasa Marie Pecháčková Václav Vavřinec Vlasta Hausová Jaroslav Padevět Anna Štaffová Václav Rathouský Do okresního národního výboru zvoleni : Jaroslav Padevět – Růžena Beránková – Josef Jílek – Josef Winkler – František Vojslavský. Do krajského národního výboru Antonín Kodet. Při ustavující schůzi místního národního výboru dne 28. května byli po složení slavnostního slibu z výše uvedených členů M.N.V. zvoleni do rady M.N.V. tito soudruzi (žky) : Antonín Kodet, předseda Života Štefanovič, náměstek Jaroslav Padevět, tajemník František Drda, člen rady Jiří Jiřina, „ Václav Rathouský „ Jan Sarauer „ Antonie Polenová „ Vlasta Škorpilová „
Na slavnostním aktivu všech členů M.N.V., uličních výborů, stálých komisí, výboru žen a veřejných pracovníků M.N.V. konaném dne 13. srpna v sále Lidového domu promluvil předseda rady M.N.V. s. Kodet o kontrole plnění programových plánů a s. Padevět, tajemník M.N.V. o činnosti výše uvedených organisací ve veřejném životě našeho města. V tomto slavnostním zasedání předal první náměstek předsedy O.N.V. předsedovi M.N.V. s. Kodetovi a předsedovi J.Z.D. s. Havelkovi rudou standartu v uznání jejich příkladné práce v každém směru. Výbor žen, zvolený slavnostním způsobem v Lidovém domě dne 18. června uspořádal dne 28. srpna v Sokolovně velkou veřejnou manifestační schůzi proti užívání atomových a nukleárních zbraní. Po ukončení manifestace byl promítán dokumentární film „Děti Hirošímy“. Při slavnostním zasedání O.N.V. a M.N.V. v Říčanech dne 12. prosince jehož se súčastnili v zastoupení M.N.V. v Uhříněvsi s. Kodet, tajemník s. J. Padevět, kolektiv zaměstnanců a člen rady M.N.V. soudruh V. Rathouský, byla předsedovi s. Kodetovi předána vlajka a čestní diplom o uznání příkladné práce našeho M.N.V. S. Rathouský byl odměněn knižním darem. Mimo toho však dostalo se našemu M.N.V. čestného uznání K.N.V. v Praze, které bylo předáno přímo do rukou předsedy s. Kodeta a tajemníka s. J. Padevěta.
Oslavy 40tého výročí Velké socialistické říjnové revoluce Započaly dne 25. října Okresní hvězdicovou štafetou, která byla nesena členy tělovýchovných organisací od obce k obci. Dne 27. října o 10. hod. dopoledne přijal předseda M.N.V. s. Kodet na katastrální komisi Dolní Měcholupy – Uhříněves Celostátní štafetu a předal ji členům tělovýchovné organisace „Jiskra“, kteří ji donesli městem po státní silnici Praha – Kutná Hora na hranici katastru Uhříněves – Kolovraty, kde štafetu převzali zástupci obce Kolovrat.
74
Odpoledne 5. listopadu byl předveden pro školní mládež film „Juraško“, večer téhož dne o 17. hod. prošel městem od Sokolovny lampionový průvod školní mládeže ku Památniku odboje, kde se děti poklonily nehynoucí památce padlých hrdinů. Velkolepá veřejná manifestace pracujícího lidu, uspořádané dne 6. listopadu na Stalingradském náměstí za velké účasti občanstva potvrdila nezvratný důkaz lásky nás všech ku nepřemožitelnému Svazu Sovětských Socialistických republik, jemuž děkujeme za své osvobození. Za zvuků hudby přicházeli v určitou hodinu s vlajícími prapory zaměstnanci zdejších průmyslových závodů a masové organisace a zaujali místo před řečnickou tribunou. Po přednesu naší národní a sovětské národní hymny zahájil manifestaci předseda výboru M.N.V. s. Krátký. Po té předal slovo druhému tajemníkovi O.N.V. s. Dohnalovi, který ve svém projevu poukázal na nezvratnou pravdu, že velká říjnová socialistická revoluce přinesla osvobození z pout kapitalismu nejen lidu ruskému, nýbrž i jiným národům sevřeným tímto jařmem. Oslavy této významné historické epochy byly zakončeny společným zasedáním M.N.V. a M.N.N.F. dne 7. listopadu o 20. hod. v Sokolovně. Schůzi zahájil předseda M.N.V. s. A. Kodet proslovem, v němž vystižně ocenil zásluhy této velké revoluce o blaho lidstva. Po ukončení projevu následovaly různé kulturní vložky, přednesené učiteli obou škol a spojené s hudbou na klavír a housle. Vzpomínky na předcházející radostné dny byly zkaleny truchlivou zprávou, že 13. listopadu nás navždy opustil náš milovaný president soudruh Antonín Zápotocký, který svou obětavou prací se zapsal zlatými literami do srdcí našich. K uctění jeho nehynoucí památky byl před budovou Státní spořitelny na náměstí presidenta Gottwalda postaven katafalk s květinovou výzdobou, u něhož stála nepřetržitě čestná vojenská stráž a střídavě stráž pionýrů. Zástupci M.N.V., masových organisací a průmyslových podniků položili věnce k uctění památky velkého zemřelého. Občané přicházeli a s obnaženými hlavami vyjádřili vlastnoručními podpisy v počtu 930 svoji hlubokou soustrast nad skonem bojovníka za svobodu pracujícího lidu. V den pohřbu 18. listopadu byla za účasti širokých vrstev občanů uspořádána posmrtná tryzna, na níž se předseda M.N.V. s. A. Kodet rozloučil s milovaným presidentem. Jeho nástupcem byl dne 19. listopadu ve Vladislavském sále při slavnostním zasedání Národního shromáždění zvolen jednomyslně první tajemník K.S.Č. soudruh Antonín Novotný.
Kulturní a osvětová činnost soustředěná v kulturním středisku osvětové besedy pod vedením stálé komise pro školství a kulturu se úspěšně rozjela pořádáním poučných i zábavných přednášek, večerů, divadelních představení a zájezdů na památná historická místa. Dne 28. března uspořádán v Sokolovně vzpomínkový večírek na oslavu 365ti letého narození velkého učitele národů J.A. Komenského, který pro své náboženské i mravní přesvědčení byl vypovězen z vlasti, zanechav svému lidu nehynoucí památku : „Labyrint světa“ a „Ráj srdce“. Estrádní a kabaretní večer pražských harmonikářů pořádaný 9. dubna v Sokolovně se těšil četné návštěvě veselí milovných občanů. Dnem 1. dubna byl v rámci celostátní akce převzat zdejší biograf s veškerým zařízením převzat do správy M.N.V. Žactvo IIhé osmiletky pochlubilo se občanům dne 14. dubna zdařilým provedením pohádkové hry „Říčanka“. Pražští harmonikáři navštívili naše město opětně 14. května a přednesli občanům o „Revue harmonikářů“ veselé písně, které přítomnými byly odměňovány hlučným potleskem. Členové oblastního divadla v Benešově sehráli dne 13. června v Sokolovně činohru bratří Mrštíků „Maryša“, těšící se četné návštěvě občanstva. Dne 15. a 16. června uspořádány O.B. zásady do Lidic, na Křivoklát a do Babičina údolí. Kulturní činnost byla na krátko přerušena zákazem O.N.V. v Říčanech o pořádání veřejných zábav v důsledku vypuknutí slintavky a kulhavky od 13. do 27. června. Tímto zákazem nebyla však dotčena oslava „Dětského dne“, zahájená 3. června průvodem školní mládeže od školní budovy „U Obory“ na nově otevřené hříště u Sokolovny. Při promenádním koncertě bavila se naše mládež různými atrakcemi a setrvala se svými rodičemi v rušné zábavě do hodin večerních. 29ho srpna byla předvedena v Sokolovně „Kouzelná revue“ za spoluúčinkování francouzské umělkyně Volosky, která svým vystoupením plně uspokojila četné návštěvníky. V měsících září až prosinci omezovala se kulturní činnost na návštěvu biografu, který byl od 1. dubna 1957 převzat do správy M.N.V. Místní lidová knihovna se těšila značné oblibě čtenářů, obsahovala celkem 5 004 svazků a 345 čtenářům, z nich 98 dětem, bylo zapůjčeno 14.315 knih, z nichž 3 679 dětských a 504 náučných. Výstavba a zvelebování města v rámci akce z byla za dobrovolné pomoci brigádníku úspěšně prováděna. V prvé řadě započato s velice nutnou kanalisací v Jizerách v ulici Frt. Diviše a v Uličce v Jezerách položením cementových rour o světlosti 40 cm. Provedení kanalisačních prací vzali na svá bedra obyvatelé Jezer. Neméně ožehavou otázkou bylo vybetonování chodníku v uličce k nádraži, kteréž díky zásahu uličních výborů bylo skončeno v krátké době. Za svoji píli na tomto pracovním úseku bylo 15 členů uličních výborů odměněno vybranými knihami a vedoucímu na pracovišti s. V. Rathouskému dostalo se zvláštní odměny od O.N.V. Náklad na spotřebovaný material obnášel Kčs : 51.000,-, hodnota díla oceněna na Kčs : 116.500,-. Při budově střední školy na Stlingradském náměstí bylo započato s výstavbou polytechnické školní dílny, jejíž strojní zařízení je plánováno pro rok 1958. Cihlový chodník ve Stalinově třídě od mostu na náměstí presidenta Gottwalda byl položením betonových desek upraven tak, aby vyhovoval značné frekvenci v této části města. Zároveň byla za finančního přispění Státní spořitelny v Řičanech zřízena na témž náměstí železná ochranná zábradlí ku zabránění úrazů na živé křižovatce čtyř ulic. Ve všech ulicích města byly umístěny vhodné nádoby ku odhazování odpadků za účelem zamezení znečišťování ulic. Z uvedeno vidno, že rada M.N.V. v rámci své působnosti se snažila v každém ohledu povznésti vzhled města tak, aby odpovídal nárokům doby.
75
Finanční hospodářství města související úzce s akcí Z a spravované stálou finanční komisí pod dohledem rady M.N.V. vykazuje příznivé výsledky. Ve své schůzi dne 17. ledna zhodnotila rada M.N.V. činnost údržbářského střediska v době od 15/10 do 31/12 1956. Pracovalo v něm 25 členů ruzných odvětví. Celkový příjem za tu dobu obnášel Kčs : 40.751, vydání Kčs : 21.969, peněžní přebytek Kčs : 18.602,-. Krajští činovníci při své zdejší návštěvě dali činnost našeho údržbářského střediska ostatním krajům a okresům za vzor. Účetní uzávěrka za r. 1956 s celkovým příjmem Kčs : 994.804,- a vydáním Kčs : 951.709,- vzata radou M.N.V. na vědomí dne 7. března a rozpočet na r. 1957 s příjmem Kčs : 853.900,- a vydáním v téže výši schválen radou M.N.V. dne 18. dubna 1957. Ve schůzi dne 29. srpna projednávala rada M.N.V plnení plánu provoznami ve správě M.N.V. tj. dvou provozoven holičských a hřbitova. Od 1. ledna do 31. července b. r. vykazují : Příjem Vydání Přebytek Provozovny holičské Kčs : 76.116,64.646,11.470,Hřbitov Kčs : 9.019,2.845,6.174,Celkem Kčs : 85.135,67.491,17.644,-
Zdravotnictví a sociální poměry Ošetření nemocných bylo soustředěno od r. 1957 ve zdravotním středisku, zřízeném ve dvou přízemních místnostech budovy Státní spořitelny a svěřeno střídavě ordinujícím lékařům M.U.D.r. J. Seidlovi a M.U.D. r. J. Strejčkovi. Během doby se však zjistilo, že uvedené místnosti svému účeli plně nevyhovují a rozhodnuto se souhlasem O.N.V. přemístiti zdravotní středisko do celého prvého patra budovy. O zdraví kojenců a školní mládeže bylo pečováno častými lékařskými prohlídkami a očkováním proti nakažlivým nemocem. Díky této péči proběhly vyskytnuvší se choroby (chřipka a spalničky) poměrně dosti mírně a nezanechaly žádných vážných následků. Během roku bylo dle matričních záznamů uzavřeno 17 občanských sňatků, narozeny v místě (mimo v Pražských ústavech) 4 děti, a zemřelo 17 občanů, z nichž Josefa Assmnová narozená v r. 1868 dosáhla věku 89 let, a nejstarší občanka měst Terezie Polánecká, se dožívá vzácného stáří 99 roků. Zajímavé je, že značný počet našich občanů, narozených v letech 70tých a 80tých ještě žije v dobré svěžesti. Důkaz to, že mají dle lidového rčení „dobré jádro“, které není poškozeno výfuky projíždějících aut.
Zásobování a obchod životními potřebami. Obě tyto složky důležité v životě lidu plnily své poslání dle zprávy přednesené dne 27 října ve schůzi rady M.N.V. předsedkyní komise pro obchod s. A. Havelkovou celkem dobře zásluhou lidových kontrolorů. Ojedinělé stesky občanů na nepravidelné dodávky pomerančů a citronů byly včas a ku spokojenosti matek řešeny. Prodejní místnosti „Pramene“ přeloženy z čp. 81 do čp. 107 a do uvolněné prodejny přestěhován Středočeský obchod potřeb pro domácnost (železářství). Tím bylo vyhověno přání občanů po uspokojujícím rozšíření obou prodejen.
Průmysl, v našém městě je mimo Pražských cihelen a cukrovaru soustředěn se svými závody ve čtvrti „Na vrchách“. Jsou to : Lučební závody, Fruta, Ocelana, Stavovýroba. Primat mezi nimi vede „Ocelana n.p.“ které byl 30. dubna předán zástupcem ministerstva těžkého průmyslu „Rudý prapor“ za vzornou práci veškerého osazenstva podniku. Avšak i ostatní národní podniky přispívají svou pílí k uhájení dobrého jména našeho národního průmyslu na světovém kolbišti.
Zemědělství a poměry povětrnostní Zemědělská výroba v r. 1957 byla, až na nepatrné výjimky omezena na socialistický sektor. Z celkové plochy orné půdy o výměře 758 ha obdělával :
V.U.Ž.V. 577 ha tj. 76,1 % J.Z.D. 166 ha „ 21,9 % Soc.sektor 743 ha tj. 98,0 % Poměry povětrnostní, mající mimo řádného obdělávání půdy rozhodující vliv na výnos polních plodin, byly poměrně příznivé, jak o tom svědčí tyto záznamy : Roční období. Průměrná teplota. Množství srážek. 117 m/m 1/1 – 31/3 + 2,0o 1/4 – 30/6 + 12,3o 88 „ 1/7 – 30/9 + 15,6o 307 „ 1/10 – 31/12 + 4,0o 57 „ Nejvyšší průměrnou teplotu vykazuje červenec 18,7o, nejnižší prosinec 0,70o. Nevyšší množství srážek vodních 187 m/m naměřeno v červenci, nejmenší 5,6 m/m v říjnu. Nadměrné vodní srážky v červenci působily značné potíže při žňových pracích, které pouze s krajním vypětím pracovních sil byly úspěšně skončeny a dosaženo dobrých hektarových výnosů dle uvedené tabulky, u hlavních polních plodin. Plodina V. U. Ž. V. J. Z. D. Celkem Pšenice 35.00 q 30.60 q 33.60 q Ječmen 31.70 q 21.55 q 29.20 q Cukrovka 385.90 q 240.00 q 346.50 q Suchý a teplý říjen (8,3o) odměnil pilné dělníky na řepných lánech pěkným počasím tak, že cukrovka byla dle plánu za včas sklizena a dovezena do cukrovaru, který je v množství 422.376 q zpracoval v době od 14. října do 16. prosince naše „Bílé zlato“.
76
Po ukončení veškerých polních prací byla mezi J.Z.D. a V.Ú.Ž.V. uzavřena se schválením nadřazených orgánů dohoda, na jejímž základě předalo J.Z.D. – V.U.Ž.V. veškeré jím dosud obdělávané pozemky a mrtvý i živý inventář od 1. ledna 1958 do užívání. Mladší, práce schopní členové J.Z.D., vstoupili do zaměstnáni ve V.U.Ž.V., kdežto členové straší – po většině důchodci – odešli na zasloužený odpočinek po práci věnované socialistickému sektoru. Tím končím zápis o životě mého rodiště v roce 1957 a přeji všem svým spoluobčanům, aby v roce příštím citili se v jeho zdech tak šťastni a spokojeni jako já, když jsem jako kluk běhal s kamarády po zaprášených ulicích.
Na paměť u příležitosti návštěvy sovětských přátel v našem městě. V Uhříněvsi 14. října 1958. (přepis azbuky do latinky) Leningradskije turisty navsegda sadganjať pamjať o našej prekrasnej gorjačej vstreče. Následuje 28 podpisů Naša družba Sbylas mečta zavetnaja my v Prage u druzjej, i čechi tak pribetlivy, čto družba vsjo silněj. * * * Choť plocho razbirajetsja my v češskom jazyke, no bsježe umudrjaemsja skazať, čto jesť v duše. * * * I kde ni pojavjaemcja, o čem ne sprosim my, totčas že ubeždaemsj, kak čechi k nam teply. * * * My suveniry pusskije vam darum ot duši, charakterom ne russkije do groba vam verny. Praga 1958 g.
Rok 1958: I. Politický a veřejný život Předsedou MNV je soudruh Antonín Kodet, je též členem KNV v Praze. Tajemníkem MNV je soudruh Jaroslav Padevět. Týž je i členem ONV v Říčanech. Náměstkem předsedy je soudruh Života Stevanovič. S. Růžena Beránková, předsedkyně VŽ je členkou ONV v Říčanech. Při MNV jsou také stálé komise jako pomocné orgány. 1. Komise zemědělská v čele se s. Stanislavem Havelkou. 2. Komise pro výstavbu : předseda s. Václav Rathouský. 3. „ pro místní hospodářství : předseda s. Jan Sarauer. 4. „ finanční : předseda s. Jaroslav Gabriel. 5. „ pro školství a kulturu př. s. Antonie Polanová. 6. „ zdravotní : předsedkyně s. Vlasta Šťastná. 7. „ pro obchod, předsedkyně s. Anna Havelková. 8. „ bezpečnostní, předseda s. Života Stevanovič. 9. „ pro tělovýchovu a sport s.Václav Ungr. Subkomise : Komise pro hospodaření s byty : s. Antonie Hošková. V našem městě je početná Komunistická strana Československa vedená s. Josefem Strnadem. Skládá se z místních a závodních organizací. Předsedou NF je s. Ladislav Krátký. Spolupracuje s MNV a pomáhá při provádění velmi důležitých akcí. Dosti početnou masovou organisací je SPB. V jeho čele stojí s. Josef Řehák. Jednota pořádá každoročně pietní akt u pomníku I. a II. odboje, aby lidé hlavně ti mladí nezapomněli na naše veliké utrpení z něhož nám vzešla svoboda. Jednota má v záložně 2,650 Kčs. Pracuje vcelku dobře. Jinou důležitou organisací je SČPS. Předsedou je s. Josef Dvořák. Spolek pořádá v rámci NF přednášky o životě sovětských přátel. Zajistil spolu s NF průběh oslav 41. výročí VŘR. Byl účasten přivítání sovětských turistů při návštěvě našeho města. Sbor požárníků má 43 členů. Odešlo několik mladých členů, kteří se odstěhovali. Ve zbrojnici jsou 3 motorová vozidla – čerpadla, 1 dopravní vůz a brzy bude dohotoven cisternový vůz, který byl zhotoven z vraku a vyžádal si mnoho brigádnických hodin, aby mohl býti dán do provozu. Vzhledem k tomu, že Sbor Požárníků je velmi důležitý a pro ochranu majetku je nutný, musí se zvýšit počet členů. Vlastenecky dobročinná sdružená obec Baráčníků byla založena v roce 1947 za dosti těžkých okolností Má 117 členů a 6 čestných členů ve Vršovicích u Opavy. Její činnost je národopisná, budovatelská a vzdělávací. Uchovává starý český tanec Besedu českou i moravskou, pomáhá při zvelebování našeho města a též i při budování socialismu.
77
Jejím přičiněním byla upravena ulice „Na potůčku“ v níž zmizel potok ve skružích a tím také kus staré Uhříněvsi. Nynější vzhled ulice je velmi pěkný. Lidová myslivecká společnost, jejímž předsedou je Jan Křivánek má asi takovou činnost : V honitbě bylo sebráno 485 vysečených vajec. Do honitby bylo vypuštěno 395 koroptvích a bažantích kuřátek. Dále byly založeny 2 remízky 40 arů a 20 arů. Odstřel škodné celkem 96 kusů. V honitbě VUŽV byly zhotoveny 4 druhy ochranných rámů na traktory. Členové odpracovali celkem 1713 brigádních hodin. Československý svaz rybářů, místní skupina Uhříněves má 22 členů. Při povodni, jíž bylo postiženo naše město ve dnech 7. – 10. července utrpěla skupina velikou škodu. Před povodní 4 dny neustále pršelo. Byla to tak zvaná „padesátiletá“ voda, při níž nastala materielní škoda v ceně 38.000 Kčs, jež se projeví na zpožděné produkci ryb. Ztráta za 2 léta činí cca 110.000 Kčs. V roce 1953 byla u nás založena skupina československých invalidů. Čítala jen 6 členů. Do roku 1958 vzrostla na 36 členů. Tis se podílejí na různých prospěšných pracích jako jsou brigády, sběr dle tělesné schopnosti. Ve skupině je dosti tělesně a to velmi tělesně poškozených invalidů. Předsedou je s. Ladislav Čtverák. Dne 1. ledna 1958 pořádána VŽ a Sborem pro občanské záležitosti Novoročenka pro přestárlé a zasloužilé občany. 21. února uspořádal MNV a NF velký mírový projev. Po ukončení byl zaslán občanům města Esseberhenu v Západním Německu souhlas s jejich protestem proti vybudování atomové základny v jejich městě. 23. února v rámci oslav „Dne vítězství pracujícího lidu“ byl promítán školní mládeži film „Už nikdy kamarádi“. 24. února byla slavnost na paměť výročí 25. února. Promluvil s. Lidák. Byly přečteny závazky občanů. Žáci onou škol recitovali příležitostné básně. Na zdaru se podílela též hudební škola. 9. března byl slaven MDŽ v lidovém domě. Kroužek divadelních ochotníků uvedl část z Čapkovy Matky. Žáci obou škol přednesli básně a předvedli výstupy. Ku konci pak vystoupila vojenská hudba. 5. dubna na veřejném zasedání MNV byla čtena zpráva o činnosti členů MNV, stálých komisí a uličních výborů. II. uliční výbor obdržel putovní vlajku za dobrou práci. S. Rathouský hovořil o výstavbě mateřské školy. Přítomný předseda ONV s. Hňup hodnotil průběh schůze a nabádal členy MNV k těsnějšímu sepjetí s ostatními občany, aby se plánovaná akce zdařila. 8. dubna byl pořádán v „Sokolovně“ manifestační projev proti zkouškám a užívání nukleárních zbraní. Z projevu byla odeslána resoluce Národnímu shromáždění. 20. dubna byly zvoleni noví členové MNV za odstoupivší členy : za Jindru Sedláčkovou s. Z. Pufr, za s. Římovského s. Janeš A. 1. Máje uspořádáná důstojná oslava. Účast pracujících z města i okolí byla proti minulým létům velkolepá. Oslavy začaly 30. dubna, kdy byl promítnut film „Proti všem“. 1. května budíček probudil občany a již čilý, slavnostní život. U VÚŽV byl sraz. Průvod procházel slavnostně vyzdobeným městem. Kromě školní mládeže a pionýrů byly v průvodu masové organisace a pracující ze závodů pod radostně vlajícími prapory. Průvod došel až na hřiště, kde měl slavnostní projev s. Polesný, tajemník OV KSČ. 4. května pak školní mládež položila věnec k památníku padlých v I. a II. odboji. 4. června bylo veřejné zasedání MNV. S. Padevět seznámil přítomné s činností MNV, uličních výborů a hodnotil zejména práci knihovníka a osvětové komise. Předsedkyně zdravotní komise přednesla výstižnou zprávu o práci zdravotní komise a navrhovala, aby Zdravotní středisko bylo přestěhováno do větších místností v I. patře, protože dosavadní místnosti nevyhovují. Ředitel OÚNZ dr. Cyvín vzal její návrh na vědomí. 30. července na veřejné schůzi MNV poukázal s. předseda Kodet na úkoly, které vyplývají z XI. Sjezdu KSČ. S. Rathouský seznámil občany s postupem práce na zřízení Zdravotního střediska v I. patře. Činnost Údržbářského střediska kladně zhodnotil s. Matras, předseda komise MH. Středisko má 47 brigádníků různých řemesel a 25 stálých pracovníků. Tržba za I. pololetí r. 1958 činila 224.714 Kčs a na mzdách bylo vyplaceno 135.977 Kčs. Ku konci schůze byly předány putovní vlajky Finanční komisi do rukou s. Gabriela, předsedy komise a s. Bednáři, předsedovi III. uličního výboru. 10. září bylo veřejné zasedání MNV. Přítomen za ONV s. Z. Rada OŠI. Po zahájení a uvítání s. Kodetem byl výstižný referát o mezinárodní situaci. S. Šnajdr, předseda školské komise zhodnotil práci všech tří škol včetně SRPŠ a poděkoval učitelským sborům za dobrou práci. Kulturní a osvětová činnost našeho města není dostačující. Od začátku roku bylo 42 akcí a z nich pouze 2 divadelní představení. 29. října zasedání MNV. Přítomen za ONV s Vlk a s. Pospíšil z Prahy za KVTVS. Celkovou tělovýchovnou činnost v našem městě zhodnotil s. Ungr V. O činnosti VŽ hovořila jeho předsedkyně s. R. Beránková. 17. prosince byl na zasedání MNV přítomen s. Horák za ONV. Po zahájení zasedání podala velmi pěknou zprávu o činnosti komise pro obchod její předsedkyně s. A. Havelková. Pojednala i o činnosti a spolupráci lidových kontrolorů. Bude nutné, aby vedení obchodních složek spolu s vedoucími prodejen usilovalo o nové formy práce a tím tak využívalo a rozvíjelo iniciativu pracujících. O plnění akce Z a zvelebení města pojednal obšírně předseda komise s. V. Rathouský.
II. Hospodářský život : Výrobní závody v Uhříněvsi Vzhledem k základnímu společenskému významu průmyslových závodů nebylo zápisům o jejich stavu a vývoji věnováno v naší městské kronice dost místa. Rozhodli jsme se proto zachytiti podrobnější stav uhříněveských závodu v roce 1958. V tomto roce uplynulo právě deset let od únorových událostí v roce 1948, které znamenaly dokončení znárodnění veškerých podniků a nastoupení cesty k socialismu na všech úsecích společenského dění. V roce 1958 je Uhříněves stále neprůmyslovějším městem říčanského okresu. V Uhříněvsi je celkem 9 středních průmyslových závodů se 40 až 3000 zaměstnanci a 7 menších provozoven s méně než 30 zaměstnanci. Celkový počet zaměstnanců ve všech průmyslových závodech činil v roce 1958 1.200 osob, z toho méně než polovina 560 bydlí v Uhříněvsi. V roce 1958 byly všechny závody v Uhříněvsi národními podniky, případně některé menší provozovny patřily výrobním družstvům. Soukromníci, většinou starší řemeslní živnostníci provozovali jen opravářské dílny, kde pracovali sami bez zaměstnanců.
78
Pražské cukrovary Pražské cukrovary, národní podnik, závod 06 v Uhříněvsi patří mezi nejstarší závody v Uhříněvsi. Byl založen r. 1868. Výroba : V roce 1958 bylo vypracováno 488.107 q cukrovky, což je největší množství, které cukrovar za své existence zpracoval. Bylo vyrobeno 67.259 q surového cukru v hodnotě 11,000.000 Kčs. Kampaň trvala od 10. října do 18. prosince, počasí bylo vlhké a celkem nepříznivé pro práci s cukrovkou. Závod je již třetím rokem v rekonstrukci, která je plánována ještě na další 3 roky. Rekonstrukce se provádí za účelem zvýšení kapacity závodu a kromě toho se polovina strojů elektrifikuje. Zaměstnanci : V kampani r. 1958 pracovalo ve výrobě a při výkupu řepy celkem 360 zaměstnanců, z toho 100 žen. V tomto počtu je zahrnuto 66 stálých zaměstnanců a to 52 dělníků – 12 žen, 9 technických úředníků a 5 administrativních. Průměrné měsíční výdělky byly v roce 1958 u dělníků 1.469 Kčs, u technických úředníků 1.546 Kčs a u administrativních sil 1.258 Kčs. V době kampaně byla v závodě zřízena kantina, která prodávala dopolední polévky, uzeniny a nápoje. Závod má pro své zaměstnance celkem 39 bytových jednotek umístěných v 8 vlastních starších domech. V roce 1949 postavil závod ještě nové, moderně vybavené 4 jednotky ve Čtvrti Jiřího Kolihy.
Pražské cihelny, národní podnik, závod Uhříněves. Závod vznikl v r 1945 znárodněním cihelny Prago, která patří k největším cihelnám v okolí Prahy. V roce 1957 byly postaveny moderní kruhové pece (bez vysokých komínu), které představují 55 % dnešní výrobní kapacity. Výroba : V roce 1958 bylo vyrobeno 25,000.000 kusů obyčejných cihel o průměrech 29x14x6,5 cm, čímž byl splněn plán přibližně na 100 %. Velkoobchodní cena za 1 000 cihel je 300 Kčs, čili uvedená roční výroba má hodnotu 7,000.000 Kčs. Z toho pro volný trh bylo prodáno celkem 3,000.000 cihel za cenu 500 Kčs za 1 000 kusů. V roce 1958 byla provedena výměna celého strojního zařízení v lisovně č. 1 v hodnotě 350.000 Kčs. Jedna starší pec byla v tomto roce mimo provoz, neboť je silně poškozená. Zaměstnanci : V závodě je zaměstnáno průměrně 200 dělníků – z toho 60 žen, dále 7 administrativních úředníků a 11 technických z nich 5 žen. Z celkového počtu zaměstnanců asi polovina bydlí v Uhříněvsi, ostatní dojíždějí z okolí. Průměrná mzda dělníků se pohybuje od 900 Kčs do 2.500 Kčs. Průměr činí 1 450 Kčs. Přes namáhavé cihlářské práce uplatňuje se v závodě asi 60 žen, zejména při zavážce a vyvážce sušáren cihel. Závod postavil pro své zaměstnance v roce 1953 celkem 12 bytových jednotek směrem k Jezerám a v roce 1956 celkem 30 bytových jednotek u obory. V témže roce byla provedena i renovace dosavadních starších 18 bytových jednotek, které jsou ve dvou domech přímo u závodu. Dne 24. ledna 1958 došlo v závodě ke dvěma smrtelným úrazům v hliništi. Soudruzi Miroslav Klema a Václav Velík byli zasypáni sesutou hlínou. Ačkoliv záchranné práce byli ihned zahájeny, nepodařilo se jmenované zachrániti. Čest jejich památce ! Závod má vlastní moderní závodní jídelnu postavenou v r. 1957, ve které se stravují kromě vlastních zaměstnanců také zaměstnanci provozoven místního národního výboru a ostatních menších provozoven a menších výroben. Rovněž se tu stravují i důchodci za zlevněnou cenu ve spolupráci s MNV.
Kladenské mlýny a pekárny, národní podnik Čerčany, provozovna Uhříněves. Mlýn byl po úplném vyhoření dne 1. dubna 1937 nově zařízen v následujících létech jeho majitelem p. J. Laštovičkou. Převedením do národní správy v roce 1945 a po znárodnění r. 1948 vznikl dnešní závod. V roce 1958 konal mlýn mletí pro Výzkumné zemědělské ústavy v Uhříněvsi a JZD z okolních obcí. Semleto bylo celkem 40 vagonů obilí na mouku a 10 vagonů na šrot. Za semletí ne mouku bylo zaplaceno 10 Kčs z dodaného zrna za semletí na šrot 4 Kčs za 100 kg. Ze 100 kg chlebového obilí bylo namleto 30 kg hrubé mouky, 32 kg otrub, 2 kg tvoří ztráty. Kapacita mlýna je několikanásobná než byl jeho průměrný roční výkon. Pohon je elektrický, nebo na motor z r. 1942 od fy Lorenc z Kroměříže, který je poháněn plynem z koksu. Zařízení mlýna je ve velmi dobrém stavu. Vypadá jako nový. Provoz je téměř automatický. Mlýn zaměstnává jen 2 zaměstnance.
Železárny a drátovny národní podnik Bohumín. Závod vznikl v roce 1945 znárodněním firmy Ing. Hruška s.s.r.o., založené v r. 1931. tato firma patřila za války do koncernu Poldiny huti na Kladně. Výrobním programem za války vedle výroby drátěných (ocelových lan) a drátěných kroužků do pneumatik což tvořilo cca 1/3 z celé výroby, byla výroba leteckých ventilových per a výroba soustružnických nožů s tvrdým kovem zn. Diadur. Hala pro výrobu ventilových per byla postavena začátkem války asi v r. 1940. Budova pro výrobu byla dokončena roku 1942 a je to asi 1/3 provozního prostoru. Za války zaměstnával závod až 450 dělníků a 30 úředníků. Během reorganisace znárodnělého průmyslu změnil závod několikráte jméno. Jmenoval se ze začátku Závody na drátěná lana, pak Ocelana n.p. Výroba : V roce 1958 vyráběl závod především ocelová lana středního a slabého průřezu např. pro osobní a nákladní výtah, pro řídící účely ve vozidlech apod. Kromě toho vyráběl ohebné hřídele normální zn. Telelex a některé drobné výrobky jako kroužky do gumových spojek, plombovací drát apod. Výroba kroužků do pneumatik byla v prvém pololetí 1958 ukončena. Závody, které pneumatiky vyrábějí, vyrábějí si nyní kroužky samy na komplexních automatech určených pro celý výrobní postup pneumatiky. Hodnota celkové výroby v roce 1958 činila 22,000.000 Kčs. Zaměstnanci : V roce 1958 bylo v závodě zaměstnáno : a.) dělníků : mužů 135 žen 70 celkem 205 b.) úředníků : mužů 41 žen 15 celkem 56 V Uhříněvsi bydlí celkem 98 zaměstnanců, ostatní dojíždějí z okolí. Průměrný měsíční výdělek zaměstnance je 1 317 Kčs. Závazky jsou zaměřeny na úsporu materiálu, zvýšení kvality výrobků, zpevnění norem apod. V závodě je rozvinuta socialistická soutěž. Počet soutěžících je 167. Závazky jsou plněny. Závod obdržel uznání při vyhodnocení soutěže o Rudý prapor Ministerstva hutí a rudných dolů a příslušného svazu zaměstnanců ROH. Vedle dosavadních 4 bytových jednotek postavil v roce 1956 nově 24
79
bytových jednotek. Závodní rada vlastní rekreační chatu v Krkonoších,kde tráví dovolenou zaměstnanci a jejich rodinní příslušníci. V závodě je závodní jídelna, nové šatny a umývárny. Závod má patronát nad I. osmiletou střední školou.
Synthesia. Východočeské chemické závody Synthesia, národní podnik, závod lučební Kolín, výroba Uhříněves. Podnik vznikl znárodněním chemické továrny, která měla obdobný výrobní program firmy Mašata a spol. v roce 1945. Během reorganisace našeho průmyslu změnil několikráte jméno. Jmenoval se n.p. Draslovka apod. Výroba : 1. Výrobky podniku lze rozdělit na anorganické chemie a to : Kyselina boritá, borax, dusičnan draselný, síran mědnatý. Tyto výrobky představují co do množství hodnoty finanční největší část výroby. V roce 1958 činila celkem v této skupině 6.080 tun v ceně 23,000.000 Kčs. Význam má výroba síranu mědnatého, která je převážně určena pro export do západních zemí, např. Holandsko, Švýcarsko, Německá spolková republika apod. čímž získává náš stát potřebné cizí valuty v hodnotě 6,000.000 Kčs. 2. Druhou největší skupinou výrobků jsou přípravky např. pro povrchovou úpravu kovů. Jsou to galvanické soli, leštící a brousící pasty. V r. 1958 bylo jich vyrobeno 2.000 tun v ceně 13,000.000 Kčs. 3. Třetí skupinou jsou slévárenské přípravky, např. safinační sůl apod. Výroba činila v roce 1958 celkem 600 tun v hodnotě 1,000.000 Kčs. Podnik splnil v r. 1958 svůj plán na 100 %. V tomto roce byla dokončena rekonstrukce výroby ledku, což představuje 1/3 provozního zařízení podniku. Zaměstnanci podniku : Podnik zaměstnával v roce 1958 průměrně 141 dělníků (64 žen), 13 administrativních úředníků (10 žen), 26 technických úředníků (7 žen). Z celkového počtu zaměstnanců 180, bydlí v Uhříněvsi asi 1/3, ostatní dojíždějí z okolí. Měsíční výdělek se pohyboval od 900 Kčs do 1.600 Kčs. U dělníků činil měsíční průměr 1 367 Kčs a u administrativních sil 1 238 Kčs, u technických 1 673 Kčs. Podnik má z větší části starší zařízení 30 let i více a málo mechanisované, takže práce v provozu je většinou fyzicky namáhavá a vzhledem ke zpracovávaným chemickým látkám zdraví škodlivá. Některá oddělení podniku pracují na 2 až 3 směny, tj. nepřetržitě i přes neděli, týká se to 20 zaměstnanců. Podnik má vlastní závodní jídelnu, vaří denně průměrně 120 obědů z části i svačiny pro sousední závody. Bytové jednotky závod pro své zaměstnance dosud nemá.
Stavební stroje národní podnik Hičín, závod Uhříněves, provozovna Uhříněves, Stalinova 681. Podnik vznikl r. 1945 znárodněním fy Skokan, která se zabývala přibližně stejnou výrobou jako dnešní závod. Během let 1945 – 48 změnil několikráte jméno jako Instalační závody, Stavovýroba apod. Výroba : Výrobky podniku lze rozděliti do tří skupin. 1. Do této skupiny patří kovová okna, dveře, kovové příčky, výklady obchodů. Podíl této skupiny na celkové výrobě závodu je cca 45 % podle finanční hodnoty. 2. Druhou skupinu tvoří topné hady pro zářivé stropní topení, instalační materiál pro topné rozvody, nádrže, boilery, schody a kryty vchodů apod. Výrobky této skupiny tvoří cca 30 % celkové výroby. 3. Třetí skupinou výrobků jsou konstrukce pro jeřábní dráty, střešní konstrukce, rohože apod. Podíl této skupiny činí 25 %. Celková hodnota výrobků všech tří skupin činila v roce 1958 14,000.000 Kčs. Provozní prostory jsou od r. 1957 rozšiřovány přístavbou, která bude dokončena v r. 1959. Touto přestavbou se výrobní prostory podniku vůči dosavadní zvětší na dvojnásob. Zaměstnanci : V roce 1958 zaměstnával podnik průměrně 105 dělníků (15 žen) a 15 úředníků (6 žen), cca 65 % zaměstnanců bydlí v Uhříněvsi a ostatní dojíždějí. Měsíční výdělky dělníků od 700 Kčs do 2.000 Kčs (průměr 1 450 Kčs). Platy úředníků byly od 800 Kčs do 1.600 Kčs. Podnik byl ve třetím čtvrtletí vyznamenán Rudým praporem ministerstva stavebnictví a ústředního svazu ROH ve stavebnictví. Podnik nemá vlastní závodní jídelnu. Zaměstnanci se stravují v sousedním podniku Železárny a drátovny. Bytové jednotky pro zaměstnance dosud nestavěl.
Středočeská Fruta národní podnik závod 20 Horní Počernice, dílna Uhříněves. Závod vznikl znárodněním firmy Farářova hořčice a spojením menší provozovny J. Šulce na výrobu kysaného zelí a změnil několikráte svoje jméno např Pražská Fruta apod. Výroba v r. 1958 činila : 210 vagonů hořčice 40 vagonů kysaného zelí v celkové hodnotě 9,000.000 Kčs. Závod splnil plán na 108 %. Závod zaměstnává průměrně 64 dělníků, z toho 45 žen a 6 úředníků. V Uhříněvsi bydlí cca 38 zaměstnanců, ostatní dojíždějí autobusem nebo vlakem. Průměrné měsíční výdělky se pohybují podle pracovní třídy od 620 Kčs do 1 430 Kčs. Do socialistického soutěžení je zapojeno cca 70 % zaměstnanců. Vlastní jídelnu závod nemá. Zaměstnanci se stravují v nedaleké jídelně Synthesia.
Interier, národní podnik, závod 05 Uhříněves. Závod je umístěn v bývalé továrně na nábytek firmy Michalík, Stalinova 172. Závod vyrábí v roce 1958 specielní nebo slohový nábytek pro jednotlivé významné instituce např. pro zámek Koloděje, Krumlov a Zbraslav, pro ministerstvo spojů a ministerstvo spravedlnosti, kavárnu Arco v Praze, nádraží v Pardubicích, národní banku Československou, pro Vysokou školu ruského jazyka, pro čsl. tělovýchovný ústav. V současné době vyrábí též výběrové pokoje obyvací. Hodnota uvedeného zboží činí 6,700.000 Kčs. V závodě je zaměstnáno celkem 49 zaměstnanců mužů a 15 žen.
Armabeton národní podnik, závod Tesko, nositel řádu práce, výrobna Uhříněves. Závod vznikl r. 1948 znárodněním firmy pila V Košek, mistr tesařský. V červenci 1951 pila vyhořela a byla v několika měsících obnovena přibližně ve stejném rozsahu. Pila má jeden katr na rozřezání kulatiny a krytou dílnu pro práce tesařské. V roce 1958 pila zpracovala cca 60 vagonů kulatiny na cca 3.000 m3 prken a hranolů v hodnotě celkem 1,500.000 Kčs. Velkoobchodní cena 1 m3 za 500 Kčs, neboť závod veškeré řezivo sám dále zpracovává a neprodává je
80
spotřebitelům. Z řeziva sestrojuje tesařské konstrukce, zejména krovy a obednovací desky pro betonové stavby např. elektrárny apod. Závod má 30 dělníků (1 ženu) a 2 úředníky. Jen 3 z uvedených zaměstnanců bydlí v Uhříněvsi. Průměrný měsíční plat dělníků je kolem 1.500 Kčs. Obědy a večeře se dováží z blízké jídelny Pražských cihelen. Řád práce byl udělen celému závodu Tesko, nikoliv jen výrobně Uhříněves za včasné a vynikající tesařské práce při stavbě tribun na I. celostátní spartakiádě v roce 1955.
Aroma národní podnik Praha, pokusný provoz Uhříněves. Závod vyrábí vanillon, což je chuťová chemická přísada do práškového cukru, který je známý pod jménem vanilkový cukr. Do 100 kg cukru se dává jen 20 dkg vanillonu. V roce 1958 vyrobil závod místo plánovaných 2.600 kg vanillonu celkem 3.200 kg. Tím ušetřil státu cenné devisy, neboť vanillon se musí ještě dovážeti. Výrobní cena je 386 Kčs, čili vyrobené množství 3.200 kg má hodnotu 1,050.000 Kčs. V provozovně je zaměstnáno celkem 13 zaměstnanců z toho 5 žen.
Geologický průzkum n.p. Praha, ústřední laboratoře pracoviště Uhříněves. Pracoviště je umístěno v zadním traktu bývalé továrny Evona, kde zaujímá asi 8 místností, bývalé kanceláře a menší provozní místnosti. Laboratoř byla přeložena do Uhříněvsi r. 1950, kdy byl zastaven provoz v podniku Evona, která vyráběla toaletní mýdla a kosmetické přípravky. Strojní zařízení bylo odvezeno Tukovými závody. Jméno laboratoře se několikráte měnilo. Nejdříve Cihlářské závody, dále Středočeské cihelny, potom Nerudný průzkum Brno. Laboratoř se zabývá výzkumem vzorků keramických surovin (hlíny, jílů) které dostává z celých Čech. Zaměstnává 3 inženýry, 10 technických úředníků a 14 dělnic laborantek. Pouze 14 zaměstnanců bydlí v Uhříněvsi.
Sanitas národní podnik sklad zdravotnického materiálu v Uhříněvsi. Sklad je umístěn v provozních prostorách bývalého pivovaru firmy Tichý a zeman od r. 1948, kdy byl provoz v tomto malém pivovaru zastaven a stroje prodány a odvezeny. Zde je zaměstnáno jen několik zaměstnanců.
Prumstav národní podnik Sklad elektromateriálu v Uhříněvsi. Sklad je umístěn od r. 1952 v provozních prostorách bývalé továrny Evona. Rozváží a vydává materiál pro provoz v celých Čechách uvedeného podniku. Zaměstnává celkem 20 zaměstnanců, zejména skladníky, šofery a pomocné dělníky.
Dřevovýroba podnik místního hospodářství KNV v Praze se sídlem v Říčanech. V Uhříněvsi je umístěno knihařské středisko v domě čp. 38, bývalá firma J. Moravec. Hodnota hrubé výroby činila v r. 1958 cca 500.000 Kčs. Provozovna pracovala hlavně pro národní podniky v Uhříněvsi a okolí, pro školy, Státní statky a VUŽV v Uhříněvsi. Zakázky jednotlivých občanů nebyly. Počet zaměstnanců je průměrně 25 z toho 20 žen.
Krajský podnik zemědělských a lesnických meliorací, národní podnik pro Kraj Praha se sídlem v Praze II. Žitná Il. 18, detašovaný provoz mechanisační oddělení v Uhříněvsi čp. 568 Jezera. Závod byl přeložen do Uhříněvsi v r. 1951 do zrušené Mimrovy továrny na klepařské zboží, která vyráběla svítilny na pomníky, vázy apod. Provozní prostory dnešního národního podniku jsou oproti Mimrově továrně asi třikráte větší. Výroba : Závod provádí střední a generální opravy traktorů a ostatních těžkých strojů pro půdní úpravy. Zde opravované stroje jsou např. Traktory Zetor 15, Zetor 30, Sovětské pásové traktory typů DT 54 S 80, největší typ, buldozery, skrappery, rypadla, vrtné soupravy pro vodu apod. Pro vlastní podnik byly v roce 1958 provedeny opravy v hodnotě 2,000.000 Kčs, pro ostatní kraje v Čechách činila hodnota oprav další 2,000.000 Kčs. Uvedená celková suma 4,000.000 Kčs odpovídá cca 15 generálním a 21 středním opravám výše uvedených strojů, které byly v r. 1958 v závodě provedeny. Kromě uvedených oprav strojů provádí závod v jistém rozsahu vlastními zaměstnanci a stroji ještě tak klasické meliorace (odvodnění apod.) Zaměstnanci : Závod má cca 40 dělníků z toho 2 ženy, 4 technické a 2 administrativní úředníky. Většina zaměstnanců dojíždí z Prahy. Průměrný měsíční výdělek dělníka je 1 400 Kčs. Zaměstnanci se stravují v jídelně „Pražské cihelny“. Závod dostal v r. 1958 uznání za kvalitní provádění oprav (nejlepší v Čechách).
Státní statek Říčany, národní podnik, dílny Uhříněves. Závod vznikl r. 1952 převzetím strojírny Bří Smrčinové, která byla pod národní správou. Výroba : Dílny provádějí generální a střední opravy veškerých zemědělských strojů Státního statku v Říčanech, který má cca 5 000 ha, část i na sousedních okresech, zejména n okrese Praha – východ. V roce 1958 bylo opraveno 11 traktorů, 17 sekaček, 5 parních lokomobil, 4 silážní kombajny, 5 obilních kombajnů, 9 secích strojů, 7 mlátiček, 15 vazačů a přiměřený počet vozů valníků a závěsného nářadí např. bran, válců, půdních fréz apod. Hodnota uvedených oprav v tomto roce se rovná celkem 1,400.000 Kčs. Od r. 1954 je závod postupně renovován a provádějí se též menší stavební přístavby a úpravy. Více než 50 % strojů je nových po r. 1954. Zaměstnanci : V roce 1958 zaměstnávaly dílny celkem 28 dělníku z toho 2 ženy. Jsou zde zastoupeni vedle automechaniků též truhláři a elektrikáři. Vedení obstaravají celkem 3 úředníci. Z uvedených zaměstnanců jen 5 bydlí v Uhříněvsi. Měsíční výdělek dělníků činí od 950 Kčs pomocného dělníka až po kvalifikovaného řemeslníka 1 650 Kčs včetně premií za plnění plánu. V závodě je též kroužek novátorů a zlepšovatelů. Závod má menší jídelnu do které se dovážejí obědy z farmy v Královicích.
Moděva, lidové družstvo krejčovské v Uhříněvsi.
81
Provozovna je umístěna v budově čp. 107 na Stalinově třídě. Družstvo má ještě provozovny v Říčanech a v Pyšelích. Provozovna v Uhříněvsi je základní. Družstvo bylo založeno v r. 1950 několika místními živnostníky. Výroba : Družstvo šije zakázkové oděvy pro místní obyvatelstvo a provádí též opravy. Asi 1/3 výroby je tzv. doplňková výroba a jmenovité úkoly, které jsou družstvu zadávány národními podniky. Hodnota hrubé výroby provozovny v Uhříněvsi činila v r. 1958 celkem 250.000 Kčs. Provozovny v Říčanech a Pyšelích měly dohromady celkový příjem 150.000 Kčs. Zaměstnanci : Družstvo zaměstnávalo v r. 1958 celkem 22 pracovníků a 5 uřednic. Z toho provozovna v Uhříněvsi zaměstnává 11 pracovníků.
Domovní správa při MNV v Uhříněvsi. Toto zařízení se zabývá správou a udržbou státních domů a domů pod národní správou. Domovní správa vznikla 1.VII. 1953 osamostatněním od Okresního sdruženého komunálního podniku. Podléhají jí byty v některých domech v Uhříněvsi a v Říčanech. Sídlo je v úřadovně MNV v Uhříněvsi. Rovněž bytové jednotky postavené (některými) jednotlivými zdejšími národními podniky pro vlastní zaměstnance jsou postupně převedeny pod domovní správu. Např. od 1.I.1959 bylo převedeno všech 42 bytových jednotek od Pražských cihelen k této domovní správě. Domovní správu obstarávají 2 úřednice, které plní dané úkoly dobře. Rozsah bytového fondu v roce 1958. V Uhříněvsi 20 domů a 17 ideálních domů, které mají celkem 106 bytových jednotek a 6 provozoven. V Říčanech 23 domů a 17 ideálních dílů domů, které mají 87 bytových jednotek a 6 provozoven. Celková hodnota obhospodařovaného bytového majetku v roce 1958 činila 9,000.000 Kčs. Náklady a příjmy v roce 1958. 1. Náklady : investiční odpisy za opotřebení domů. 144.000 Kčs udržovací opravy 213.000 „ provozní náklady v domech 21.000 „ správní náklady domovní správy 37.000 „ v tom mzdy obou úřednic ------------------415.000 „ Kromě údržby byly provedeny v roce 1958 ve 4 domech generální opravy v hodnotě 67.000 Kčs. 2. Příjmy a úhrady v roce 1958. Nájemné z bytů 74.000 Kčs „ „ provozoven 26.000 „ vedlejší poplatky 14.000 „ Příděly ze státního rozpočtu 210.000 „ Příděl na kompensaci investič. odpisu ze státního rozpočtu 84.000 „ Příděl od MNV a bytových poplatků 7.000 „ -------------------Celkem 415.000 Kč Vidíme, že nájemné kryje jen asi 1/3 nutných nákladů na běžné udržování a správu bytů, 2/3 nákladů v hodnotě téměř 300.000 Kčs doplácí stát. Tím je umožněno udržování bytů ve stavu, který v celku uspokojuje požadavky nájemníků při nejnižším nájemném z většiny evropských států. Příklady nájemného v těchto domech v Uhříněvsi a Říčanech : Ve starších domech : 1 pokoj 200 Kč ročně 1 pokoj a kuchyň 300 „ „ 2 pokoje a kuchyň (s příslušenstvím) 500 „ „ V nových bytových jednotkách bez otopu : 1 pokoj s příslušenstvím 300 Kč ročně 1 pokoj a kuchyň s příslušenstvím 600 „ „ 2 pokoje „ „ „ 940 „ „ 3 „ „ „ „ 1 100 „ „ Ku cti občanů dlužno říci, že v roce 1958 nebylo žádných nedoplatků za činži jako se vyskytuje třeba v Praze.
Údržbářské středisko místního národního výboru v Uhříněvsi. bylo zřízeno v r. 1956 zejména pro poskytování řemeslných služeb místním občanům. Vzniklo spojením několika drobných provozoven místních živnostníků nejrůznějších řemesel. V roce 1958 pracovalo ve středisku 25 stálých zaměstnanců a 85 brigádníků, kteří vykonávají údržbu až po svém hlavním zaměstnání. Vedení střediska obstarává 1 vedoucí, 1 administrativní síla a 1 skladník. Mezi zaměstnance stálé a brigádní patří 14 zedníků, 10 zámečníků, 5 pokrývačů, 5 elektrikářů, 5 radiomechaniků, 22 pomocných dělníků, 5 klempířů, 5 čalouníků, 3 instalatéři, 2 automechanici, 2 fotografové, 2 kamnáři, 2 lakýrníci, 2 malíři, 2 povozníci, 2 převinovači elektrických motorů, 2 topenáři, dále 1 autoelektrikář, autolakýrník, knihař, malíř písma, sklenář, tesař, truhlář, prodavač topného plynu a 1 síla v prádelně. Celková hrubá tržba střediska za rok 1958 byla 1,090.000 Kčs z toho 556.000 Kčs bylo za služby jednotlivým občanům, ostatní bylo za služby pro národní podniky apod. Na uvedené celkové tržbě se podíleli : Zedníci 325.000 Kčs prodej topného plynu 156.000 „ povoznictví 50.000 „ klempíři 56.000 „ motoopravna 49.000 „
82
lakýrník 50.000 „ instalatéři 43.000 „ pokrývači 38.000 „ dále ostatní řemeslníci, jejichž roční tržba činila průměrně 30.000 „ Celkem 1.090.000 Kčs. Celková finanční bilance za rok 1958 : Hrubá tržba 1,090.000 Kčs. Mzdy včetně pojištění pro všechna střediska Celkem 410.000 Kčs Spotřeba materiálu ve všech střediskách režie 60.000 „ 393.000 Kčs. Výdaje celkem 863.000 Kčs. Hrubý zisk střediska za rok 1958 227.000 Kčs. Tento zisk se postupně odvádí jako příjem do rozpočtu MNV. S pracemi prováděnými údržbářským střediskem jsou občané vcelku spokojeni. Z celkového počtu 10.025 zakázek v roce 1958 bylo jen 8 reklamací, které byly kladně vyřízeny. Po 2 letech činnosti lze říci, že zřízení údržbářského střediska je úspěšné socialistické zařízení, které poskytuje místním občanům nutné řemeslné služby a vhodně začlenilo zbývající drobné řemeslné podnikatele.
Zemědělství Sloučení JZD s Výzkumným ústavem živočišné výroby. V důsledku toho, že nebylo účelné, aby na katastru jedné obce obhospodařovaly pozemky 2 socialistické sektory, jak tomu bylo do 31.11. 1957, kdy největší část pozemků a katastru města Uhříněvsi obhospodařoval VÚŽV jen malou část JZD Uhříněves a také ta okolnost, že JZD Uhříněves i po několika letech trvání nebylo tak zkonsolidováno, že by v budoucnosti úspěšně mohlo samostatně hospodařiti, na návrh ONV, MNV po souhlasu ČsAZV, která jest nadřízeným orgánem Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi a konečně i po souhlasu družstevníků – členů JZD v Uhříněvsi byla provedena likvidace družstva. Pozemky i inventář převzal Výzkumný ústav živočišné výroby. Pozemků bylo převzato 91,77 ha a luk 6 ha, celkem 97,77 ha. Rovněž většina družstevníků byla převzata do stavu zaměstnanců VUŽV a to jednak jako stálí zaměstnanci, a jednak jako dlouhodobí brigádníci. Ze stavu hospodářského zvířectva převzal VUŽV od JZD v Uhříněvsi : Tažných koní 10, hříbě 1, dojnic 34, jaloviny do 2 let 18 kusů. Telat 19, hovězího dobytka na žír 11, celkem 82 kusů skotu. Z prasat bylo převzato 40 kusů odstavených selat, ssacích 44, běhounů 22, celkem prasat 97 kusů. Rovněž bylo převzato 21 rojů včelstev. Výměra půdy VUŽV k 1.I.1958 Orná půda 644,60 ha louky trvalé 37,06 „ pastviny 7,44 „ sady včetně školek 42,11 „ zemědělská půda celkem 731,21 ha lesy 33,64 „ zastavené a neplodné plochy 8,97 „ okrasné zahrady a parky 42,11 „ Veškerá obhospodařovaná půda 804,81 ha Stavy dobytka k 1.I.1958 Koně 41 kusů z toho chovných klisen 16 „ Skot : býci chovní 6 „ dojnice 231 „ jalovina 140 „ telata do 6 měsíců 132 „ skot na žír 80 kusů Celkem skotu 589 kusů. Prasata : kanci chovní 5 kusů prasnice 36 „ prasničky chovné 32 „ běhouni 1 „ selata odstávčata 106 „ živní běhouni 315 kusů Prasata celkem 664 kusů Ovce celkem 173 kusy Drůbež : slepice 1.648 kusů husy 73 „ Včely, rojů 118
83
Celkové zastoupení plodin v r. 1958 Obilovin 41,36 % techn. plodiny 2,34 % luštěniny 3,33 % okopaniny 20,04 % pícniny 27,38 % pokusné plochy 4,56 % zelenina 0,99 %
Průměrné srážky a teploty v roce 1958 Měsíc
I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII.
Srážky 35,0 36,0 46,0 36,2 87,4 130,6 158,8 71,4 58,6 70,7 14,3 49,5
Teploty - 1,91 + 1,99 - 1,09 5,23 15,53 15,61 18,71 17,68 14,51 9,50 5,07 1,56
Doprava a spoje : Přes Uhříněves vede železnice směr Praha, České Budějovice. Za den zastaví v naší stanici 45 osobních vlaků. Denně projíždí 16 rychlovlaků včetně zrychlených osobních. Za měsíc je 100.000 cest. Naloží a vyloží se v průměru za měsíc na 7 vlečkách 1.200 nákladních vozů. Stanice obhospodařuje ještě zastávku Kolovraty a Horní Měcholupy. Autobusové spojení je velmi výhodné a časté ač mnohem dražší. Za 1 cestu vlakem do Prahy platíme 2,20 Kčs a za 1cestu autobusem 4,80 Kčs. Přes Uhříněves jede autobus : Praha Černý Kostelec Praha Chocerady Praha Kouřim Praha Čáslav Praha Kutná Hora Praha Zvánovice Praha Doubek Praha Uhříněves Klánovice. Denně projíždí naším městem autobusů.
Obchod Obchod a to velmi čilý je tradiční v našem městě. V nově a moderně vybavených prodejnách je neustálý ruch, velká poptávka, jež je téměř vždy uspokojená. Uvedené obraty v některých větších prodejnách jsou důkazem toho, jak vzrostla v naší době životní úroveň obyvatelstva. Pramen vedoucí J. Kubec 3,350.000 Kčs, Samoobsluha založená 7.I. 1958 3,785.000 „ Pramen Masna vedoucí V. Studnička 1,574.000 „ „ „ „ J. Hynek 1,300.000 „ Restaurace a jídelny : „Lidový dům“ 658.000 „ Pivovarská restaurace ved. J. Ryba 260.000 „ Zelenina a ovoce 756.000 „ Textil vedoucí V. Dux 2,222.000 „ Oděv „ M. Duxová 1,989.115 „ Obuv „ J. Skřivanová 932.000 „ Kovomat ved. J. Tejnická 758.929 „ Středočeský obchod potřebami pro domácnost, ved. B. Malíková 690.000 „ Chemodroga vedoucí V. Pařízková 705.000 „ Pramen 42 prodej tabáku R. Kodetová 491.079 „ Hračky vedoucí A. Rohlíčková 204.000 „ Papírnictví 190.000 „ Kniha vedoucí J. Matěják 160.000 „ Komunální služby města Říčan, chemické čištění oděvů ved. B. Kulíková 54.529 „ Obnova oprava punčoch a bot K. Vodička 96.000 „ Dne 7.I.1958 byla v bývalém domě u Kryšpínů otevřena a velmi moderně vybavena Samoobsluha, nový druh socialistického obchodu. Tu si zákazníci sami vyberou z vyloženého zboží potřebné, a u pokladny předají a zaplatí. Vyskytly se i případy nepoctivé, kdy lidé si vybrali zboží, vložili do svých nákupních brašen a neplatili je. Tím poškodili státní obchod a ztrátu musel hradit vedoucí podniku. Měl tak zvané „manko“. Dopadení provinilci byli trestáni tím, že
84
jejich jména byla zveřejněna když před tím byli předvedeni před člena VB a pak potrestáni peněžitou pokutou. Souzeni byli trestní komisí při MNV. Snad se podaří vychovati tímto způsobem lidi k poctivosti.
Peněžnictví. Státní spořitelna v Uhříněvsi je pobočkou státní spořitelny v Říčanech. Činnost ústavu se datuje od r. 1872, kdy byla v místě založena Občanská záložna Včela. Nebývalý rozvoj celého národního hospodářství jako přesvědčivý doklad výrazného vzestupu životní úrovně pracujících je dokumentován růstem vkladů v naší státní spořitelně. Koncem roku 1958 spravovala Státní spořitelna v Uhříněvsi celkem 4.270 vkladových účtů na vkladní knížky na kterých měli obyvatelé uloženo 7,535.000 Kčs. Z toho 2.150 vkladových účtů na vkladní knížky bez výpovědi s celkovou úložkou 4,254.000 Kčs. 2.000 vkladových účtů na výherní vkladní knížky s celkovou úložkou 3,006.000 Kčs a 70 na vklady na běžném účtu obyvatelstva s celkovou úložkou 30.000 Kčs. Kromě toho spravuje 40 běžných účtů organisací, 16 účtů vázaného nájemného a 16 účtů a oprav k těmto účtům, provádí distribuci členských známek ROH, obstarává prodej losů a výplatu výher Čs. státní loterie a různé drobné služby v platebním styku. Důležitou službou pro pracující je podnikové spoření, které státní spořitelna organisuje na všech pracovištích svého obvodu. Skutečnost, že pracující mají možnost v širokém měřítku spořit je úspěchem socialistického zřízení.
III. Hmotná úroveň obyvatelstva. Plynová kamna má asi 315 rodin ledničky asi 35 % obyvatelstva lux „ 50 % „ pračku „ 95 % „ radio 100 % „ televisory 30 – 40 % „ Největší zájem je v současné době o ledničky, mixery, televisory, boilery, elektrická kamna a dvouvařiče. Kolo je téměř v každé rodině a mnohde 2 – 3. Motorky a auta má asi Zařízení bytů a oblečení je pěkné a mnohde velmi vkusné.
Bytová otázka : Větší část obyvatelstva bydlí dosti dobře, má přiměřený počet místností. Jen několik rodin 3 i 4 členných bydlí v 1 místnosti. Tyto rodiny mají podané žádosti o byty, které jim budou uděleny, jak jen to bude možné. V roce 1958 bylo podáno 150 žádostí o byty. V obci je několik nových domů, v nichž mají byty všechno příslušenství a jsou hygienicky vzorné. Mají dokonce i ústřední topení. Ve čtvrti Jiřího Kolihy se staví 4 nové domy.
Jídelny. Závodní jídelna Cihlářských závodů má asi 400, vaří též pro důchodce. Také jsou závodní jídelny ve VÚŽV, v Synthesii, v podniku Železárny a drátovny. Ve školní jídelně se stravuje asi 300 strávníků. Ve všech jídelnách se vaří dobře. Ve školní jídelně je strava výtečná a velmi vhodně pro děti upravená.
Zdravotnické středisko. V našem městě působí tito lékaři. MUDr. Jan Seidl, MUDr. Jaroslav Strejček, praktičtí lékaři. MUDr. Marie Strejčková, odborná interní lékařka. V roce 1958 bylo ve zdrav. Středisku provedeno praktickými lékaři 33.140 vyšetření a ošetření. Lékárna č. 284 vydala za hotové 144,370,69 Kčs na úvěr 259,180,11 „ 403,550,80 Kč.
Zdravotní komise : Úkolem zdravotní komise bylo rozšíření zdravotnického střediska o vhodnější místnosti, aby vyhovovalo potřebám průmyslového města. Úkol byl splněn a středisko bylo přemístěno do I. patra domu Státní spořitelny. Místní národní výbor věnoval na tuto adaptaci z doplňkového rozpočtu 12.000 Kčs. Na Vrchách pak je ordinace pro závody, kamž dojíždí 3x týdně dr. Strejček. Tamtéž jsou umístěná oddělení odborná a dětské. Zdravotní komise rozdělovala jednorázové podpory přestárlým občanům a sociálně slabým. Za rok 1958 bylo vyplaceno na jednorázových podporách : 3,830,Kčs na opakovaných podporách : 4,300,„ příspěvky na obědy 37,088,80 „ Celkem 45,218,80 Kčs.
Nejstarší občanka : Nejstarší občankou našeho města byla paní Marie Trojánková rozená de Castel, narozená dne 29. května 1859 a zemřela 1. srpna 1958. Byla pochována dne 4. srpna 1958 za veliké účasti občanů. Dne 28. září 1958 byl slavnostně otevřen v místnosti Na Kotvě klub důchodců. Při této slavnosti účinkovali pionýři obou škol a hudební odbor Osvětové besedy.
85
V místnosti je radio a časopisy a v zimě byla místnost vytápěna, takže důchodci hlavně osamělí tu trávili v pohodě i zábavě zimu.
Československý Červený Kříž Skupina má 176 členů. Předsedou je Ph. Mr. Antonín Čapek. Jednatelem MUDr. Miroslav Bechyně. Skupina spolupracuje se školami, zintenzivněla spolupráci s MNV, což se projevilo na vzhledu města a v udržování hygieny, během žní zorganisoval zdravotnické hlídky, při záplavě, jíž bylo naše město postiženo ve dnech 7. – 10. července 1958 byla vyhlášena zdravotnická pohotovost. Skupina byla přemístěno do jiné místnosti v čp. 274. Během roku se konaly velmi zajímavé odborné přednášky, které byly četně navštíveny. V každé komisi při MNV má skupina svého zástupce, takže spolupráce je těsná. Skupina si dala závazek, že získá do svých řad mladé, nové členy.
IV. Výstavba obce : Komisi pro výstavbu obce vede s. V. Rathouský. V roce 1958 se projevila výstavba obce asi takto : Plnění akce Z bylo velmi příznivé a její splnění nastalo před daným termínem. Na tomto úspěchu se podílejí z velké části uliční výbory. Byla provedena komunikace Na Vrchách, veřejné záchodky a chodníky na Stalinově třídě. I na sportovním stadionu se pracovalo, ale ne v tak velké míře jak by bylo třeba. V celku bylo na zvelebení města odpracováno 17.635 hodin v hodnotě 88.172 Kčs. V akci Z 4.800 hodin v hodnotě 221.400 Kčs. V zemědělství 3.600 hodin v hodnotě 18.000 Kčs. Souhrně to činí 26.035 hodin. Hodnota plánovaných akcí Z v roce 1958 činí 221.400 Kčs a ostatní odpracované hodiny lze hodnotiti částkou 106.175 Kčs.
V. Kulturní poměry. Zpráva o činnosti školy „u obory“. Ve školním roce 1957/58 se učilo v 11 místnostech a bylo 11 tříd. Při 5. 6. a 8. ročníku byla pobočka. Kromě povinných předmětů byli žáci v různých zájmových kroužcích např. elektrotechnickém, zdravotním, pěveckém, mičurinském, letecko modelářském, dramatickém. SRPŠ pracovalo se školou velmi pěkně. V roce 1957 koupilo škole gramoradio, elektrické hodiny, v roce 1958 magnetofon, který brigádně zapojilo do tříd, stany pro letní tábor. Škole pomáhají dle možnosti patronátní závody : Železárny a drátovny, Stavostroj a Cihlářské závody. Dětem je tady věnována pozornost a péče všestranná, takže se mohou zdárně vyvíjet, aby z nich jednou byli skuteční dobří pracovníci a pokračovatelé v budování vlasti. Děti se do budování již zapojují a to : a.) Účastí v kulturní činnosti : kulturní vložky v programech různých oslav ve škole v patronátních závodech, na veřejnosti v STM apod. V květnu sehráno : Čaroděj Marlesto. V prosinci „ Medová pohádka. Při otevření klubu důchodců ¨, při zasedání MNV, při oslavách VSŘR, dárky brancům a ženám v patronátních závodech, při Dni Armády. b.) Sběrem surovin. Sebráno 40.000 kg odpadových surovin, přes 200 lahví, 50 králičích kůží. V okresní ve sběru v r. 1957/58 se škola umístila na I. místě. Jedna žákyně vyhrála kolo Pionýr, další výhry fotoaparát, plnicí pera. c.) Brigádami : Na jaře v JZD Kolovraty a ve VUŽV Uhříněves na řepě 75 žáků. Podzim : na řepě pracovalo v Čestlicích, Dobřejovicích v Benicích odpracovalo 225 žáků a 11 učitelů 1 607 hodin. d.) Spořením : uspořeno 22.089,70 Kčs. O prázdninách bylo v pionýrském táboře ROK 66 žáků, ve stanovených táborech 6 žáků členů ČSM. Jedna žákyně byla na mezinárodním táboře PO. Na škole je 260 pionýrů tj. 80,62 % v osmi pionýrských oddílech. V květnu byla školní výstava Na Kotvě – 956 návštěvníků. Školních výletů se účastnilo téměř všechno žactvo. Navštívili Chodsko, Jizerské hory, Bezkydy, Hřensko, Lidice, Křivoklát, Karlův Týn, Konopiště, Prahu ZOO, Tatry. Úprava školy : O prázdninách byly nově vymalovány některé třídy, olakovány všechny dveře, pořízeny olejové nátěry na záchodech a chodbách a v dívčích záchodech instalována umyvadla.
Zpráva o činnosti školy na náměstí. Ve školním roce 1957/58 se učilo v 11 třídách. Pobočky byly při 1. 6. 7. třídě. V roce 1958 se učí od 1 září ve 12 třídách. Pobočky jsou při 1. 2. 6. 7. třídě. Ve třídě se zavedlo střídavé vyučování. Zájmové kroužky jsou tyto : Zdravotní, mičurinský, loutkařský, šachový, fotografický. Šachový kroužek se zúčastnil okresních přeborů. SRPŠ koupilo gramoradio a bylo rozhodnuto zakoupiti též magnetofon. Škole pomáhá podle možnosti její patron VÚŽV (pionýrské vedoucí, ekskurse. Kulturní činnost : Žáci sehráli pohádku Rozum a štěstí od K.J. Erbena. Hra byla hrána dvakráte a měla veliký úspěch. Žáci se účastnili i oslav MDŽ ve VÚŽV a v Lidovém domě, provedli pásmo k 28. říjnu, vznik ČSR. Sběr : Celkem bylo sebráno 30.000 kg odpadových surovin.
86
Brigády : V jarních měsících pomáhali žáci vyšších tříd ve VUŽV na jednocení řepy. Na podzim pak v Čestlicích a Dobřejovicích při dobývání řepy. Učitelé a žáci odpracovali celkem 1.700 hodin. O prázdninách byla 1 žákyně v mezinárodním táboře PO. V pionýrských táborech ROH bylo 58 žáků. Na škole je 228 pionýrů, což je 73 % dětí v osmi oddílech. Osmá třída pořádala týdenní stanování u Sázavy. V červnu pořádala škola ve školní budově Výstavu dětských prací a ukázek ze staré školy v Uhříněvsi z 18. a 19. století. Výstava budila velikou pozornost a těšila se zájmu návštěvníků, kteří se zahloubali do starých listin jako svědků školy z minulých století. Celkem ji navštívilo 1.157 návštěvníků. Úprava školy : O prázdninách byly provedeny různé práce, které přispěly k lepšímu vzhledu uvnitř budovy. Ředitelem školy je s. Miroslav Petržala, jeho zástupcem s. Jaroslav Polák.
Činnost místního kina. V roce 1958 byla nejslabší návštěva v našem kinu od dob založení. Hlavní příčinou toho je fakt, že přes našich občanů, kteří byli pilnými návštěvníky kina má nyní televisory. Bylo plánováno 71.000 návštěvníků a docílilo se pouze 59.407 návštěvníků. Na 1 představení se počítá 151 návštěvník průměrně. Byly promítány některé význačné filmy, jako : Cesta ke hvězdám, Proti všem, Rodina Uljanovových, Dobytí Everistu, Černý prapor, Bílá nemoc, Morálka paní Dulské, Akce Teutonský meč, Dům ve kterém žiji, Jeřábi táhnou a Vynález zkázy.
Místní lidová knihovna : V roce 1958 bylo zapsáno 287 dospělých čtenářů a 98 dětí v místní lidové knihovně. Půjčilo se celkem 17.508 svazků. Knižní fond byl k 1. lednu 1958 4.964 svazky. Na konci roku pak bylo 5.205 svazků. Knihovna instalovala výstavku knih a také besedu o knize. V klubu důchodců bude zřízena malá knihovnička. Celkový příjem byl 4.595,95 Kčs a vydání 3.519,80 Kčs. Zůstatek k 31.12. 1.076 Kčs. Příspěvek ONV na zakoupení knih byl 3.500 Kčs. Z vlastních příjmů bylo zakoupeno knih za 890 Kčs. Knihovníkem je s. Bedřich Liška.
Činnost Osvětové Besedy. OB má 2 odbory : Hudební a dramatický. OB má dva kroužky : Pěvecký a filatelistický. Dramatický odbor uspořádal v r. 1958 2 představení : 100 dukátů za Juana, Otec od Al. Jiráska. Filatelistický odbor pořádal pěknou výstavku. Hudební odbor měla na zakončení školního roku v kursech hudby závěrečné vystoupení žáků. V rámci hudebního odboru jsou zřízeny hudební kursy, které v roce 1957/58 navštěvovalo 53 posluchačů. Vyučuje se na tyto nástroje : klavír uč. Rameš, harmonika uč. Rameš, housle uč. Žďárský, Novotná. Hudební odbor má svůj orchestr, jehož vedoucím je s. Baxa Jos. Z Průhonic a dirigentem je s. Pařízek. Předsedou OB byl do 30. VIII. S. Lidák Oldřich. Od 30. VIII. Je s. Vl. Jedlička. Hudební odbor účinkoval v r. 1958 při otevření klubu důchodců, při uvítání sovětských turistů za jejich návštěvy našeho města, při Novoročence pořádané pro důchodce a starší občany Uhříněvsi.
VI. Různé : Dne 6. února 1958 vznikl požár na smetišti ve skladech Sběrných surovin. Dík požárnímu sboru byl požár brzy likvidován. 24. ledna udále se v Uhříněvsi v Pražských cihelnách tragická událost. Při bagrování zmrzlé hlíny byli zasypáni 2 mladí dělníci. Přes veliké záchranné úsili nepodařilo se je zachrániti. 15. dubna projíždělo městem auto Říčanských pakáren a tu náhle v místech u kostela se mu utrhla obě zadní kola a jedno z nich těžce zranilo chodce, který šel na vedlejším chodníku. Utrpěl zranění na hlavě. 24. října vyběhla ze školy žákyně I. třídy a vběhla de cesty nákladnímu autu, které ji odhodilo, takže itrpěla menší zranění ruky a nohy. 7 až 10. července přišly veliké lijáky. Byla to tzv. „padesátiletá voda“. Prudké deště se proměnily v povodeň, jíž bylo naše město opět po několika létech postiženo. Prudká voda strhla hráz v Říčanech a valila se přes luka do Uhříněvsi, strhla chatrný jez ve Vodici a valila se do města. Ulice Marxova a zahrady domů z náměstí Stalingradského byly zatopeny. Říčanka se rozlila do parku u pivovaru a do zahrad u domu p. Holeše a Šefčíka. Požárníci vypumpovávali vodu. U Nováků, kde se od pradávna říká „u potoka“, nemohlo se do domku, protože lávka byla pod vodou. Rovněž lávky u MNV a u „hájovny“ byly pod vodou takže byl přes ně znemožněn přechod. Požárníci obětavě a úspěšně zasahovali a podařilo se jim zdolati dravý živel. Rybářský spolek utrpěl materielní škodu v ceně 38.000 Kč. Při opadávání vody se zjistilo, že mnoho ryb přišlo nazmar. Pracovníci požiarnej ochrany okresu Levoča v rámci nadviazovania družby medzi okresmi Levoča – Říčany navštívili dnešného dňa město Uhřiněves. Za vrelé a milé privítanie ktorého sa nám dostalo při príchode na miestny národny výbor, vyslovujeme rade MNV a požiarnikom mestečka úprimné poďakovanie. Nech večne žije družba národov Čechov a Slovákov. V Uhřiněvsi, dňa 20. novembra 1959. Účastníci : 15 podpisů
87
Průměrné srážky v r. 1955 – 58 Měsíc I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. celoroční srážky
Rok : 1955 32,6 13,0 28,1 47,6 56,1 61,0 113,5 48,7 65,3 19,9 1,6 7,5 606,8 40,8
1956 18,6 18,4 12,7 27,1 14,5 158,2 34,6 91,4 17,1 116,7 30,7 28,1 588,6 49,0
1957 20,6 39,8 57,3 43,2 26,1 34,8 187,2 54,3 65,9 5,6 22,1 29,5 570,3 47,5
1958 35,0 36,0 46,0 36,2 87,4 130,6 158,8 71,4 58,6 70,7 14,3 49,5 794,5 66,2
1957 0,57 2,88 5,87 8,08 10,46 18,41 18,77 15,85 12,13 8,26 4,48 0,66 103,78 oC 8,64 oC
1958 1,91 1,99 1,09 5,23 15,53 15,61 18,71 17,68 14,51 9,50 5,07 1,56 111,39 oC 8,53 oC
Průměrné teploty v r. 1955 – 58 Měsíc I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. celoroční teplota
Rok : 1955 3,0 2,2 0,3 6,3 12,0 15,9 18,5 17,1 14,0 8,3 3,8 0,5 95,9 oC 7,99 oC
1956 0,52 11,17 1,57 6,12 13,27 14,30 18,11 16,24 14,67 8,65 0,94 0,91 83,29 oC 6,94 oC
88
