Tak uï sedmnáct, co? Nemá chuè vyzkou et, co v tobû

Seventeen tisk_Sestava 1 18.5.11 16:07 Stránka 9

1 Dneska mám narozeniny. Je mi sedmnáct, sladk˘ch seventeen. Táta, máma, brácha, nikdo si doma nevzpomnûl nebo v‰ichni aspoÀ pfiedstírali, Ïe si nevzpomnûli. A tak jsem taky mlãel. KdyÏ se veãer z práce vrátila o pár let star‰í ségra, která dûlá zdravotní sestru ve vojenské nemocnici Sil sebeobrany, byl jsem zrovna ve spr‰e, namydlen˘ od hlavy aÏ k patû. Zahuãela na mû do koupelny. „Tak uÏ sedmnáct, co? Nemá‰ chuÈ vyzkou‰et, co v tobû je?“ Sestra trpí silnou krátkozrakostí, nosí br˘le a pfií‰ernû se za nû stydí. Zafiekla se, Ïe se nikdy nevdá, a proto se taky nechala zamûstnat ve vojenské nemocnici. K tomu je jí jedno, jestli se jí oãi je‰tû zhor‰í, ãte jednu knihu za druhou jako o Ïivot. Fráze, kterou na mû do koupeny houkla, je urãitû ukradená z nûjak˘ kníÏky. Ale aspoÀ nûkdo z rodiny si vzpomnûl, fiíkal jsem si, kdyÏ jsem se dál mydlil. Nepatrnû mi to v mojí samotû zvedlo náladu. Jak jsem si tak v hlavû pfiemílal její zvlá‰tní gratulaci, zaãalo se z m˘dlové pûny najednou zvedat moje pfiirození, a tak jsem ‰el dvefie koupelny zamknout. Mám rád, kdyÏ se mi zaãne zvedat, je to skvûl˘ pocit, jak se ve mnû vzedme proud silné energie a probûhne cel˘m tûlem. A taky miluju pohled na ztopofiené pfiirození. Posadil jsem se na stoliãku, rozetfiel si po celém tûle m˘dlo a zaãal masturbovat. První masturbace v sedmnácti. Dfiív jsem míval obavy, jestli není masturbace ‰kodlivá, ale kdyÏ jsem si v knihkupectví na stojáka pfieãetl jednu

9_


sexuologickou pfiíruãku, dozvûdûl jsem se, Ïe jedin˘ zhoubn˘ efekt, kter˘ s sebou onanie nese, jsou moÏné v˘ãitky svûdomí. Dost se mi tehdy ulevilo. Rád se dívám na ztopofien˘ úd, ale penisy dospûl˘ch muÏÛ s odhalen˘m, temnû rud˘m Ïaludem se mi nelíbí. Ani dûtské pindíky, ty jsou jak nezralá zelenina. Mám rád, kdyÏ je Ïalud penisu pfii erekci pûknû pfietaÏen pfiedkoÏkou jako v mûkkém svetru, a dá se jí tak pohodlnû masturbovat. PfiedkoÏkov˘ maz se v návalu horkosti rozpustí a slouÏí jako lubrikant. Takov˘ penis mám rád a tak funguje taky ten mÛj. Pfii hodinû zdravotní v˘chovy nám ‰kolní lékafi vykládal, jak se mazu pod pfiedkoÏkou zbavovat. V‰ichni se tehdy smáli. Proã asi, v‰ichni pfiece masturbujou, a tak se jim pod pfiedkoÏkou Ïádn˘ maz nehromadí. Já jsem na masturbaci znám˘ odborník. Vyvinul jsem dokonce techniku, jak pfii v˘stfiiku zachytit sperma do pfiedkoÏky: jednodu‰e ji na konci prsty uchopíte a za‰krtíte, jako kdyÏ utahujete igelitov˘ pytlík. Pfii‰el jsem i na jiné vûci, napfiíklad nosím kalhoty, u nichÏ jsem si v kapse udûlal tajn˘ otvor, a mÛÏu krásnû masturbovat i bûhem vyuãování. Dnes si pfii honûní vybavuju ãlánek, kter˘ jsem si pfieãetl v barevné pfiíloze jednoho Ïenského ãasopisu. Jist˘ muÏ se v nûm zpovídal z toho, jak pfii svatební noci natrhl manÏelce po‰evní stûnu a zpÛsobil jí zánût pobfii‰nice. MÛj ztopofien˘ penis je v nazelenalém stínu koupelny obalen bûlostnou vláãnou pfiedkoÏkou, tyãí se v prostoru, a na paÏi, která ho laská, jsou patrné bytnûjící svaly (ano, teprve teì jsem si toho v‰iml!). Zálibnû jsem se na nû zahledûl. Byly pevnû napnuté jako zbrusu nové gumové tfimeny. Jsou to moje

_10


svaly! Schválnû prohmatávám svoje vlastní svaly a zkou‰ím, co ve mnû je. Projela mnou vlna euforie. Jo! Seventeen! Je to tady, usmál jsem se. Jsou sice je‰tû mladé a moÏná i trochu dûtské, jak tricepsy a bicepsy na paÏích, tak stehenní svalstvo na nohou, ale kdyÏ se jim budu vûnovat, zesílí a zpevní. ¤eknu si tátovi o posilovací pruÏinu nebo ãinky, napadlo mû. Táta je sice lakomec a bude se cukat koupit mi posilovací náfiadí, jenÏe já byl momentálnû u vytrÏení a pod proudem pfiíjemnû teplé vody a jemného m˘dla jsem byl pfiesvûdãen, Ïe otce dokáÏu nûjak udolat. Do pfií‰tího léta budu mít velké svaly, vyvinuté do posledního coulu, dost moÏná budu na pláÏi pfiitahovat pohledy holek a do hlav sv˘ch spoluÏákÛ zasadím kofieny respektu. Jemnû slaná pfiíchuÈ mofiského vánku, horká píseãná pláÏ, na opálené pokoÏce ulpívá písek, do vzduchu se mísí vÛnû polonah˘ch tûl, mého i m˘ch kamarádÛ, v˘kfiiky spousty koupajících se lidí... najednou se mi zatoãila hlava a já padal do propasti tichého, ‰Èastného osamûní. Ááá, áá, áá, pfiivfiel jsem oãi a po krátkém zacukání pevnû sevfieného penisu jsem ucítil, Ïe mám dlaÀ plnou semene, které z nûj proudem vystfiíklo. Bûhem chvilky mi do‰lo, Ïe pravé letní poledne v mém tûle pominulo a davy lidí se v mofii mé iluze úplnû obyãejnû koupou. Na pláÏ zavítal chlad podzimního odpoledne. Zachvûl jsem se a otevfiel oãi. Sperma zalétlo aÏ na podlahu vedle vany. V tu ránu to nebylo nic neÏ studená, prÛhledná, hrudkovitá tekutina. Se mnou nemûla uÏ nic spoleãného. ZasaÏená místa jsem peãlivû opláchl horkou vodou a spláchl do kanálku. Poslední ztuhlé hrudky se dostaly

11_


do mezer mezi prkny a za Ïádnou cenu ne‰ly vypláchnout. Kdyby se k tomu místu ségra pfiitiskla hol˘m zadkem, mohla by klidnû otûhotnût. Byl by to incest a má zneuctûná sestra by se z toho nejspí‰ pomátla na rozumu. Mé tûlo zaãalo pomalu vychládat a já cítil, Ïe se uÏ brzy zaãnu tfiást zimou. Vlezl jsem do vany s horkou vodou, ale honem se zase rychle s rámusem a cákáním vyhrnul ven. Do‰lo mi, Ïe kdybych byl v koupelnû pfiíli‰ dlouho, vzbudilo by to matãino podezfiení. To si pak neodpustí poznámky jako: „Ten ná‰ kluk se do loÀska ve vanû sotva o‰plouchnul, to by mû zajímalo, co na té koupelnû poslední dobou má.“ Na‰tvanû otáãím klíãem tak, aby nebylo sly‰et ani cvaknutí. Ve chvíli, kdy opou‰tím koupelnu, se v páfie, slabû vonící po spermatu, vzná‰í pocit blaÏenosti, pfiátelství a solidarity, pojící mû s neznám˘mi lidmi po celém svûtû. V pfiedsíÀce koupelny visí velké zrcadlo. Podívám se na sebe: nah˘ a sklesl˘, sám samotink˘ v naÏloutlém svûtle Ïárovky. Jak jinak, jsem deprimovan˘ sedmnáctilet˘ puberÈák. Zvadlé pfiirození v fiídce zarostlém podbfii‰ku se scvrklou tmavou pfiedkoÏkou jako vrásãitou mot˘lí kuklou visí tupû dolÛ jako nasáklé, aÈ uÏ vodou nebo spermatem. Varlata, která se v teplé vodû uvolnila, jsou vyvû‰ená, jako by chtûla dosáhnout aÏ ke kolenÛm. Pohled postrádající jakoukoli pfiitaÏlivost. V zrcadle také nejsou vidût Ïádné svaly, jsem doslova kost a kÛÏe. Osvûtlení v koupelnû muselo b˘t lep‰í. Byl jsem zdrcen. V totální depresi jsem si oblékl triãko. Z v˘stfiihu se vyvalila a zírala na mû má vlastní tváfi. Popo‰el jsem blíÏ k zrcadlu a pozornû jsem se na sebe zadíval. Takov˘ protivn˘ obliãej.

_12


Asi se nedá fiíct, Ïe bych byl nepohledn˘, ale ta moje tváfi je prostû protivná. Pfiednû, kÛÏe v obliãeji je pfií‰ernû oplácaná, jak praseãí tváfiiãka. A to navzdory tomu, Ïe se mi líbí vyzáblé tváfie atletÛ s vypnutou, opálenou pokoÏkou. Mnû se namísto toho hromadí v obliãeji maso a tuk. Jako bych byl v obliãeji obézní. Navíc mám úzké ãelo a hrubé husté vlasy, které obliãej je‰tû více zuÏují. Tváfie mám nafouklé, jen rty jsou malé a ãervené, skoro Ïenské. Oboãí husté a krátké, roste si, kudy chce, a nedrÏí Ïádn˘ tvar. Úzké oãi s v˘razn˘m bûlmem se dívají vyãítavû. U‰i s hlavou svírají skoro prav˘ úhel, boltce jsou masité a neforemnû zakulacené. Za svou naducanou tváfiiãku se stydím a vÛbec nejhor‰í je, kdyÏ se mám fotit. Zvlá‰È pokud jde o tfiídní fotku ve ‰kole. VÏdycky na ní vypadám tak depresivnû, Ïe bych nejrad‰i umfiel. Ale fotograf na‰tûstí moji tváfi pokaÏdé je‰tû retu‰uje a udûlá druh˘ snímek. Pfii pohledu na tváfi v zrcadle pfiede mnou se mi chtûlo breãet. Pomalu se z ní vytrácí barva, snad je to znamení, Ïe ãlovûk dennû masturbuje. Svou tváfií kaÏdému na ulici i ve ‰kole prozrazuju, Ïe v jednom kuse masturbuju. KdyÏ se na mû lidi podívají, mají moÏná hned jasno. A kdyÏ se nûkdo podívá na mÛj nenávistn˘ frÀák, fiekne si: „Hele, ten si to urãitû dûlá.“ A pak si to v‰ichni mezi sebou pûknû poví. Stejné vûci mi pfiicházely na mysl i v dobû, kdy jsem nevûdûl, jestli masturbace není zdraví ‰kodlivá. KdyÏ se tak nad tím zamyslím, moje situace se od té doby ani trochu nezlep‰ila. Tím myslím, Ïe kdyby se ostatní mûli o mém zlozvyku dozvûdût, stydûl bych se tak, Ïe bych rad‰i umfiel. „Hele ho,“ ukazovali by si na mû, „to je jas-

13_


nej nenapravitelnej onanista, vÏdyÈ se podívejte, jak je bledej a jak se divnû kouká, jak má kaln˘ oãi!“ a moÏná by po mnû i plivli jako po nûãem hodnû nechutném. Zabil bych je, do jednoho bych je postfiílel samopalem, v‰echny bych je zabil. Zkusil jsem si to fiíct nahlas: „Zabil bych je, do jednoho bych je postfiílel samopalem, v‰echny bych je zabil, jo, kdybych tak mûl samopal!“ vychrlil jsem ze sebe jen ‰eptem. MÛj dech zamlÏil zrcadlo a zahalil v nûm mou tváfi, planoucí vztekem, do oparu ‰pinavé mlhy. Pln˘ nevole jsem si pomyslel, jaké by to pro mû bylo vysvobození, kdybych podobn˘m zpÛsobem dokázal svou tváfi skr˘t pfied tûmi, kdo se mi vysmívají, kdyÏ mû vidí. Ale takov˘ zázrak se zfiejmû nestane, vÏdycky budu v oãích ostatních do naha vysvleãen˘ nenapraviteln˘ onanista, sedmnáctilet˘ fracek, kter˘ si to v jednom kuse dûlá. Do‰lo mi, Ïe poprvé v Ïivotû mám tak mizernou náladu zrovna v den sv˘ch narozenin, a pomyslel jsem si, Ïe v‰echny dal‰í narozeniny v mém Ïivotû budou urãitû stejnû mizerné nebo je‰tû hor‰í, o tom není pochyb. Kdybych to jenom dneska nedûlal, ozvaly se v˘ãitky svûdomí a rozbolela mû hlava. Ze zoufalství jsem si zaãal pobrukovat Oh, Carol a rychle na sebe hodil zb˘vající svr‰ky. Ty mû trápí‰, aÏ z tebe pláãu, ale kdybys mû opustila, urãitû bych zemfiel, óó, óó, Carol, ty jsi na mne ale krutá! Ani u veãefie nikdo neprohodil nic, co by se nûjak t˘kalo m˘ch narozenin, a ségra taky uÏ nezopakovala to, co na mû pfiedtím pfii‰la houknout do koupelny. Tak nûjak jsem z toho vyrozumûl, Ïe neexistují Ïádná slova, která by na mé sedmnáctiny vhodnû vyznûla. Navíc se

_14


u nás doma pfii jídle nikdy nemluvilo. MÛj táta, zástupce fieditele na soukromé stfiední ‰kole, nemá rád, kdyÏ se pfii jídle mluví. Má za to, Ïe se jedná o neodpustiteln˘ poklesek. Cítil jsem po masturbaci únavu, taky mû ukrutnû bolela hlava a vÛbec jsem mûl pûknû zkaÏenou náladu. Sv˘ch sedmnáctin jsem mûl aÏ po krk, a tak jsem ani nemûl v úmyslu dávat najevo nespokojenost s tím, Ïe veãefie probûhla v tichosti. Nakonec jsem sám dospûl k tomu, Ïe moje narozeniny si nezaslouÏí zvlá‰tní pozornosti, a Ïe je tedy zcela v pofiádku, kdyÏ se ke mnû rodina chová stejnû jako jindy. Po veãefii jsem nûjaké narozeniny i posilovací pruÏinu vypustil z hlavy úplnû, sedûl jsem u stolu, pfieÏvykoval jsem korejskou nakládanou zeleninu a usrkával k ní ãaj. Pfiece jenom jsem ale moÏná nûkde v koutku du‰e na své sedmnáctiny pofiád myslel Listoval jsem veãerními novinami, obãas se zadíval na pu‰tûnou televizi, Ïv˘kal jsem zeleninu a zapíjel ji ãajem. Jak jsem tak chroustal tu korejskou zeleninu, vybavilo se mi, jak si mû na niÏ‰í stfiední, kterou jsem vychodil na venkovû, pofiád dokola dobíral jeden vysok˘ Korejec ze stejné tfiídy. ¤íkal mi, Ïe jsem prcek. V televizi se objevil zábûr císafiského korunního prince a jeho Ïeny, sdûlující své dojmy ze zahraniãní náv‰tûvy. Korunní princ se vyh˘bav˘m pohledem díval daleko pfied sebe a pfii tom pronesl nûco jako: „VynasnaÏím se, abych splnil oãekávání celého japonského lidu.“ Princezna po jeho boku se spoleãensky usmála a shlíÏela na nás, cel˘ japonsk˘ lid. „Ty zlodûji daní, co to plácá‰ za nesmysly, já od tebe

15_


nic neãekám,“ pronesl jsem znechucenû sám pro sebe. Ségra, která si do té doby ãetla nataÏená na zemi vedle televize, se v tu ránu postavila a vy‰tûkla na mû: „Jakej zlodûj daní, co to tady plácá‰ za nesmysly?“ Lekl jsem se a cítil se trochu provinile, jako bych fiekl nûco ‰patného. Otec ale nezaujatû odvrátil tváfi na druhou stranu a vyfoukl z plic cigaretov˘ koufi, star‰í brácha, zamûstnan˘ u televizní spoleãnosti, byl zabran˘ do stavby nového modelu letadla a matka, která nûco dûlala v kuchyni, s vykroucenou hlavou sledovala dûní na obrazovce s takovou dychtivostí, aÏ to hraniãilo se smû‰ností. V‰ichni byli k roztrÏce mezi mnou a sestrou zcela lhostejní, takÏe jsem se nechal vyprovokovat a postavil se, rozhodnut˘ vrátit ségfie, co si zaslouÏí. „¤íkal jsem, Ïe korunní princ a ta jeho jsou zlodûji daní a Ïe my od nich neãekáme nic. A nejedou v tom sami, pfiipoãti si k t˘hle zlodûjsk˘ bandû i Síly sebeobrany, v‰echno je to jedna sebranka. Tos nevûdûla? Pod lampou je nejvût‰í tma...“ „Císafiskou rodinu z toho vynech!“ zasyãela na mû ledov˘m tónem sestra s pfiimhoufien˘ma oãima, podivnû posazen˘ma za tlust˘mi br˘lemi. „Proã by mûly b˘t Síly sebeobrany zlodûji daní? Kdyby neexistovaly, a kdyby u nás nebyla americká armáda, jak by to pak bylo s bezpeãností Japonska? A co chudáci druhorozen˘ a dal‰í synové z venkovsk˘ch rodin, kde by asi na‰li práci, kdyby nebyly Síly sebeobrany?“ Byl jsem v koncích. Nav‰tûvuji nejpokrokovûj‰í stfiední ‰kolu v Tokiu, nûkdy dokonce pofiádáme demonstrace. KdyÏ nûkdo z m˘ch spoluÏákÛ zaãne kritizovat Síly sebeobrany, já se jich

_16


vÏdycky zastávám, právû proto, Ïe ségra pracuje v jejich nemocnici. Ale mám dojem, Ïe bych chtûl b˘t spí‰ leviãák, a jak to tak cítím, inklinuju opravdu jasnû doleva. UÏ jsem se jednou úãastnil jejich demonstraãního pochodu, a dokonce mû pfiedvolal uãitel obãanské nauky do sborovny, kdyÏ jsem pfiispûl do ‰kolního ãasopisu ãlánkem vybízejícím stfiedo‰koláky k úãasti na protestech proti americk˘m základnám. A teì, kdyÏ pfiem˘‰lím, jak ségfiiny argumenty odrazit, jsem v koncích. „To se jenom tak fiíká, jsou to fráze, kter˘ma ti ‰mejdi z LDS krmí obyãejn˘ lidi,“ zablafoval jsem a ohrnul nos. „To fiíkají jenom tupci s prázdn˘ma hlavama a jasnû tím ukazujou, jak je snadn˘ sednout na lep zlodûjÛm daní.“ „Tupci s prázdn˘ma hlavama, no jak myslí‰. Tak mi teda, ty chytráku, zkus odpovûdût na tohle. Kdyby se z Japonska stáhly v‰echny zahraniãní vojenské síly a rozpustily se i Síly sebeobrany, a území Japonska by se tak stalo vojensky neozbrojen˘m vakuem, mohli bychom – je to jenom pfiíklad – ale: mohli bychom nûjak tûÏit z mezinárodních vztahÛ, fieknûme tfieba s JiÏní Koreou? Japonsk˘ rybáfisk˘ lodû jsou i za souãasn˘ situace zadrÏovány u I Sung-manovy linie. A kdyby nûjak˘ stát vysadil na japonské ostrovy tfieba i prÈav˘ vojsko, co bychom jako zemû bez jak˘chkoliv vojensk˘ch sil asi dûlali?“ „Staãilo by asi poÏádat OSN, nemyslí‰? A kdyÏ z toho vynecháme JiÏní Koreu, je blbost, aby se tady v Japonsku vyloìovala hrstka nûjak˘ cizí armády, vÏdyÈ nemáme Ïádn˘ho potenciálního nepfiítele.“ „OSN není v‰emohoucí, jak si moÏná myslí‰. A nefiíkám, Ïe nás napadnou MarÈani, ale aÏ na nás zaútoãí nû-

17_


jakej stát na t˘hle zemûkouli, mÛÏe se stát, Ïe bude mít v OSN svoje zájmy, a nikde není napsáno, Ïe by OSN myslela jen na osud JaponcÛ. A pak, aÈ uÏ jde o konflikt na Korejsk˘m poloostrovû nebo o boje nûkde v zastrãen˘m koutû Afriky, OSN zasahuje teprve, aÏ kdyÏ vypukne válka. Kdyby do‰lo na japonsk˘ch ostrovech k boji, zemfielo by bûhem prvních dnÛ nepfiedstavitelné mnoÏství JaponcÛ. A pro mrtv˘ Japonce uÏ nemá OSN Ïádn˘ v˘znam. Na Dáln˘m v˘chodû je setsakramenstky dÛleÏit˘, jestli nûjaká zemû má, nebo nemá v Japonsku svoje základny. Kdyby se Ameriãani stáhli, neusilovala by snad levice o zavedení sovûtsk˘ch vojensk˘ch základen? Jenom proto, aby zajistila zemi bezpeãnost? Já s Ameriãany ze základen pfiicházím do styku ãasto, mnohem víc neÏ ty. A taky si myslím, Ïe není ideální, Ïe jsou v Japonsku cizí vojáci. Mûly by se posílit Síly sebeobrany. Souãasnû by se tím pfiede‰lo nezamûstnanosti klukÛ z poãetnûj‰ích venkovsk˘ch rodin.“ Cítil jsem, Ïe mi nezb˘vá neÏ co nevidût kapitulovat, kypûl jsem vzteky. Nechtûl jsem prohrát a pfiipustit, Ïe bych nemûl pravdu. Sestfiiny argumenty nepfiedstavovaly pfii na‰ich ‰kolních debatách se spoluÏáky Ïádn˘ problém, obyãejnû jsme je okamÏitû smetli ze stolu. Mûl bych tedy obstát i doma! Sakra, to jsou ty Ïensk˘ rozumy! Nikdy mû nenapadlo, Ïe by do této diskuse patfiil argument znovuozbrojení. „A není to náhodou tak, Ïe pfiíãinou jejich nezamûstnanosti je ‰patná politika souãasn˘ho konzervativního kabinetu? A vláda, která za to mÛÏe, je pak je‰tû ke v‰emu zneuÏívá k vlastní propagandû!“ rozvá‰nil jsem se.

_18

Tak uï sedmnáct, co? Nemá chuè vyzkou et, co v tobû

Recommend Documents