Táborová kronika
Orlické Záhoří 1.-14.7. 2007
Výstavba tábora 28.6. – čtvrtek Letošní nakládání na tábor bylo trochu netradiční. Místo velkého nakládání v pátek se práce rozdělila na dva dny. První skupina jela do Záhoří již ve čtvrtek. Jejich hlavní úkol byl postavit velký hangár. Hrobař s Viktorem několik dní předem prohlašovali, že to zvládnou sami dva, nakonec svá slova nemohli dokázat, protože s nimi jel Šídlo a pomohl jim.
29.6. – pátek V pátek na nás čekal zbytek skladu. Naložili jsme, co si mysleli, že bude potřeba a doufali, že jsme ve skladu nic nenechali. (Jak se později ukázalo tak ano.) Cesta celkem rychle utekla a po odbočení na cestu směrem k táboru bylo vidět, že ani kluci nelenili a něco málo postavili. Když jsme přijeli, už stál velký i malý hangár. Jelikož pípu vezl Dan, a ten přijel jako poslední, začalo to pravé stavění až po jeho příjezdu. Jediné, co jsme ještě stihli v pátek udělat, bylo vyložení nákladu z aut. Potom se již jen sedělo u plápolajícího ohně pod krásným nebem posetým hvězdami.
30.6. – sobota V sobotu ráno, byly hned po časné snídani rozděleny úkoly, na práci toho bylo opravdu hodně. Prioritní byla kuchyň. Já, spolu s dalšími mladšími, dostal za úkol vyklidit čmelín. Jelikož byl ale napěchován až po strop, nebyla to zrovna lehká práce. Po dvou odvozech byl úkol přerozdělen, já, Kopr, a Mates jsme dostali jiný úkol. Popadli jsme krumpáče lopaty a vyrazili kopat záchody. Ondra a Buld jeli dolů nakládat na traktor, který jezdil mezi naším táborem a stodolou, kde skladujeme věci. Naši starší a ostřílení se začali věnovat kuchyni. Dan jezdil po táboře s autem, do kterého se házelo seno, které bylo po celé louce. Takže nakonec úkol vyklidit čmelín zbyl na Robina a Vaška. V sobotu se opravdu asi nikdo nenudil, do večera se stihla postavit většina podsaďáků a pohod. Opravdu groteskní pohled byl, jak si stavějí pohodu Mike, Robin,Vašek a Šéda. Dokonce jsme se na to přišli podívat blíže, abychom to měli z první ruky. Bylo vidět, že to kluci opravdu nikdy nestavěli. Celé jim to trvalo asi 45 minut. Když v sobotu přijela Eva, všem se nám zvedla nálada. Konečně nebudeme hladovět.Však také hned byl k večeři kuřecí plátek se zeleninou. (Poznal jsem rozdíl od oběda, který jsem vařil já, i když ten k jídlu také byl) Unaveni a žízniví jsme usedli do kuchyně na lavičku a odpočívali. Když tu Makule pronesla: „Co to má ten Alf v hubě?“ Stačil mi jediný pohled a bylo mi to jasné, vyběhl jsem od stolu se slovy: „To je můj salám!“ a běžel za ním dokud jsem ho nedoběhl a nevyrval mu ho z huby.
Táborová hra Vikingové 1.7. - neděle Hned po ránu byla cítit jiná atmosféra, bylo jasné čím je vyvolána, dnešním příjezdem dětí. Přesto se opět po snídani začalo pracovat. Bylo potřeba postavit rájáky a také hlavně udělat sprchu, umývánu, natáhnout hadice ( ,které jak se později zjistilo, se nechaly v Třebechovicích), vyklidit hangáry, postavit nářáďák,… bylo toho opravdu dost. Snad skoro vše bylo hotovo před příjezdem dětí. Byly slyšet velice vtipné hlášky např: „Děti ještě nepřijely, ale už by mohly odjet.“ A spousty dalších takových. Když děti přijely měly za úkol si vybalit a zabydlet se. Poté byly po oddílech provedeny táborem a seznámeny s jeho chodem. Dostaly matračky a do svačiny měly za úkol se zabydlet. Kuba, jako vedoucí hry provedl s rovery uvedení do celotáboré hry. Velice pěkně to zahráli. Přišli za dětmi jako Vikingové a prosili je o pomoc, Kuba si dokonce vyzkoušel věštbu z kostí. Letošní téma hry je Vikingové. Párky, které byly hned potom zasytily naše prázdné žaludky. Po jídle začalo oddílové seznámení. Každý oddíl si sedl k jednomu ohni, u něhož se děti seznámily s tím, jak bude probíhat oddílové bodování, jaké asi budou hry, mluvilo se o odborkách a spoustě dalších věcí. Tato činnost skončila chvíli před 21 hodinou. Než šly děti spát, měly za úkol uklidit po sobě ohniště, na kterém opékaly párky. Dostat je večer do stanů, aby šly spát to nebylo vůbec jednoduché. Opravdu to dalo všem vedoucím dosti zabrat, a tento večer se asi zrodila hláška : „Ten není z mého oddílu.
2.7. – pondělí Tomíno s Dědkem ráno měli na povel budíček, Tomíno potom provedl malou rozcvičku. Po snídani byl rozkaz, hned po něm se rozdělila práce na táboře. Skauti dostali za úkol postavit fotbalové a volejbalové hřiště. Skautky stavěly dva sušáky, jeden v lese a druhý hned vedle velkého hangáru. Nad sušákem v lese byla vybudována i stříška, která se ale zbořila při pěkné bouřce. Po této bouřce byly skautky v jedné pohodě v lese (ve které to zrovna teď píši). Probíraly historii a základy skautingu. Světlušky začaly hrát hru Král Waltr. Vlčáči hráli pod dohledem Hrobaře šiškovou válku, chvilinku předtím než začalo pršet. Déšť, který přišel, byl doprovázen ohromným hřmením a blesky. Děti byly zahnány do hangáru, kdy byly zaměstnány kreslením lodi. Jakmile déšť ustal, začali se dodělávat již od rána rozestavěné stavby. Když bylo vše hotovo, začala hra ‘Výzbroj bojovníka. Šlo o to, aby každá posádka vyzbrojila jednoho svého člena. Když měli hotovo, měl být malý táborák, jelikož ale začalo opět pršet, přestěhovala se celá akce do hangáru, kde se zpívalo za doprovodu kytary. V kuchyni mezitím vedli Olskauti stávku. Protože jim Jana odmítla dát oddílové příspěvky. Proto vstoupili do stávky a požadovali 85 piv a jednu čokoládu. Stávku dovedli do vítězného konce, Jana se podvolila a požadavky Olckautů splnila. Zbytek tábora jen tiše záviděl.
3.7. – úterý Ráno nás probudil Kubův silný hlas. Protože byl vůdcem dne, byla pod jeho velením vedena i rozcvička. Jelikož jemně pršelo, nahnali jsme skauty do pohody, kde Hanka pro jednu skautskou družinu dělala přednášku o zdravovědě. Zatímco druhá půlka hledala předmět, který měl být ukrytý někde u tábora. První půlka ho vůbec nenašla kdežto druhá po pár minutách přinesla malou hadici která byla schována. Vlčata měla další etapu jejich hry s názvem ‘Krakonošovo Sojka + koření. ‘ Cílem hry bylo poznávat zvířata a rostliny z kartiček, které byly rozmístěny po lese. Skautky se ráno trochu namohly, sice ne fyzicky, ale musely přemýšlet. Dělaly totiž morseovkou a různé šifry. Určitě to nebylo nic jednoduchého. ‘ Cílem hry bylo poznávat zvířata a rostliny z kartiček, které byly rozmístěny po lese. Odpolední program byl v rukou roverů. Ti hned po obědě začali táborovou hru ‘Lov masa. Úkol byl jasný najít v lese kartičku a donést ji do tábora. Po skončení této hry následovaly aktivity. To znamenalo, že každý si vybral, co by chtěl dělat a to taky šel dělat. V tento den bylo na výběr z fotbalu, ringa, vzduchovky. Před večeří měli všichni čas si připravit nějakou scénku na večerní táborák. Naštěstí počasí jakž takž vyšlo a tak se táborák konal. V průběhu táboráku jsem obešel většinu tábora a vysvětlil jim zajímavou hru. Pojmenovali jsme jí „Mince“. Princip spočíval v tom, zbavit se staré mince. Komu zůstala jako poslednímu na čtvrtečním rozkazu prohrál. A celý pátek musí umýt ešus tomu, kdo ho požádá. Mince se mohla podat jen z ruky do ruky, a po předávce se to dotyčnému muselo říci, že minci dostal pokud si toho sám nevšiml. Tak uvidíme kdo to na konec bude. (doufám že ne já)
4.7. – středa Nějak si na Danův budíček nepamatuji, asi jsem spal. Dan bude muset ještě hodně trénovat. Ráno po rozkaze byl celý tábor nahnán na škrábání brambor. To trvalo snad až do svačiny. Ono škrábat pytel brambor není žádná legrace. Po této ne zrovna příjemné činnosti byla hra „Důvěra“. Rádce každé družiny měl jako jediný rozvázané oči. Zbytek družiny měl oči zavázané a držel se v kruhu. Úkolem bylo projít trať a to v co nejkratším čase. Nikomu se nic nestalo a tak se mohlo jít na oběd, po kterém nastal polední klid.Vlčata šla po poledním klidu vařit čaj. Uvařit vodu s mokrým dřevem nebylo zrovna jednoduché. Přesto si s tím poradila a čaj z přírody byl i k pití. Světlušky začaly hrát jednu z celotáborových her krále Walltera. V lese byly rozmístěny kartičky se šiframi. Měli je najít a donést.(Asi i rozšifrovat,ale to nevím a nechce se mi chodit ptát)Tuto hru nehrály jen jedno zaměstnání ale hned tři. Asi to bylo způsobeno i deštěm, že ji hrály tak dlouho. Skauti a skautky vyrazili společně do vesnice na menší nákup. Jak jsme stáli u krámu přehnala se kolem nás menší přeháňka. Naštěstí hned potom vykouklo slunce. Bylo hrozné jak dlouho jsme u obchodu ztratili času. Bylo to i tím, že ve vesnici byl ten pohřeb a krám byl zavřen, proto tam bylo odpoledne spoustu lidí. Hra s mincí, která začala včera se opravdu rozhořela naplno, já ji ten dostal asi třikrát. Naštěstí jsem se jí hned zbavil. Uvedu pár příkladů předání mince. Viktor dával Anče peníze za sušenku, s nimi jí podal i minci. Anča se jí zbavila tak že jí dala pod víčko láhve a tu podala dál. Opravdu dobrá hra.
5.7. – čtvrtek Díky tomu, že je ve čtvrtek státní svátek, byl posunutý budíček na 8 hodin. A jelikož ráno pršelo, dělal Viktor rozcvičku ve stanech. Celé dopoledne byla oddílová činnost, která díky dešti probíhala ve stanech a v hangáru. Skauti dostali za úkol dělat testy, měli různé druhy, z logiky, českých filmů a spoustu dalšího. Přitom měli ještě názornou ukázku jak se vaří na lihovém vařiči. (Bylo to naschvál ne jako provokace ale aby viděli jak se používá protože to dostali na konci jako cenu.) Vlčata se učila rostliny, které potom měla poznávat v lese. Světlušky se snažily luštit šifry, které předtím hledaly po lese. Většina vedoucích byla v kuchyni a připravovala oběd, byly brambory a špíz, ten byl letos opravdu vynikající, protože v něm bylo i šest kousků masa. Skautky se učily práci s buzolou a mapou. Neměly s tím velké problémy. Po poledním klidu následovala stavba lodí. Každá družina potřebovala udělat loď aby doplula na ostrov nepřátel. Lodě nebyly zrovna nijak veliké, ta největší neměla ani půl metru. Zato byly pěkně ozdobené. Lodě potom vysázeli kolem stožáru. Na večerním rozkazu byla ukončena naše dvoudenní hra. Několik minut před rozkazem proběhla táborem vlna šepotu následně i křiku kdo jí má. Ať si na něj dáme všichni pozor. Chudák Buld, vydržela mu až do konce rozkazu. Takže následující den bude jako trest mýt tomu, kdo požádá po obědě ešus.
6.7. – pátek Na pátek bylo připraveno malé překvapení. Já, Viktor a Přemek, který přijel už včera, jsme šli budit skauty trochu dříve než je budíček. Bylo to již o půl 7. Byl pro ně přichystán tajný výlet do Třebechovic. Kluci opravdu nevěděli co se děje, došli jsme s nimi až do Rokytnice, přes vrch Zakletý po sjezdovce do Říček. Bylo celkem zábavné pozorovat skauty jak hádají kam, že to jdeme. V Rokytnici jsme je nahnali do vlaku a v Doudlebách jim zavázali oči a dělali, že je postupně vysazujeme. Trochu nám to pokazilo Týniště kde hlásily náš vlak kam jede a kde právě jsme. Po vystoupení v Třebechovicích absolutně nechápali, co tam děláme. Odvedli jsme je do střediska a tam je nechali připravit oheň na večer. Já s Viktorem jsme se šli domů umýt a zatím je hlídal Přemek, který přivezl jejich spacáky. Ještě před opékáním párků, byla provedena návštěva Štěnkova a tábora dívek. Po návratu se začali opékat párky. Potom Dan Hubálek slavnostně složil skautský slib a my si šli sednout k ohni. Měl slibovat ještě Tomáš Hlava, ale byl unaven z cesty a spal. Ráno se mezitím v táboře odehrál azimutový závod. Posádky měly jít podle azimutu na určité místo. Po obědě šly skautky na zdravotnický závod. Postupně se přivázaly na lanko a šly, po pár metrech byla kartička a rozcestí. Měly podle otázky na kartičce zvolit odpověď a podle šipky u ní jít dál. Trasu jsem dělal já a Viktor a musím říci, že jsme si u ní dali celkem záležet a někdy jsme je i litovali kudy budou muset projít. Po svačině hrály holky až do večeře aktivity. Světlušky mezitím pobíhaly po lese a hledaly kartičky s větami od krále Walltera, které potom skládaly dohromady. Vlčata také odešla z tábora na výlet. A to na marínu. Prý tam spali všichni po kupě, Hrobař říkal, že tam bylo nedýchatelně...
7.7. – sobota Nedivte se, že opět začínám a píši nejvíce o skautech, ale jelikož jsem s nimi tak nevím mnoho o těchto dvou dnech, kdy jsem nebyl v táboře. Snažím se něco sehnat, ale mnoho toho není. . . Ráno mě překvapil Viktor, který si šel zaběhat. Skauty jsme budili asi v 9 hodin, nechali je nasnídat, uklidit a vyrazili jsme na náměstí. Tam jsme čekali až přijede autobus. Dělali jsme si s Viktorem legraci, že přijede úplně plný a nevezme nás. Když přijel, byli jsme zděšeni, že se do autobusu nevejdeme. Dobře to dopadlo a my vyjeli směr Deštné. Z autobusu jsme zahlédli svatbu na kterou jel Robin, Matěj a Kopr. V Deštném bylo podstatně chladněji než v Třebechovicích. Kluci naběhli do bufetu a koupili si jídlo. Tahle krátká přestávka se protáhla na hodinu než si každý něco dal. Začali jsme stoupat do Luisina údolí. Poslali jsem Přemkovi smsku : "KDF" jeho odpověď byla smailik. (jen pro pár vyvolených) Cesta nahoru na hřeben nebyla snadná, zvlášť když Dandovi dali do batohu kameny. Ale cesta po hřebenu byla krásná. Vtipná byla poznámka na projíždějící cyklisty, které zněla: „Jen si píchni!“ Do tábora jsme došli asi ve 4 hodiny. Dostali jsme na svá prázdná břicha vynikající svíčkovou od Oldskautů. Potom co byli skauti nakrmeni byli nahnáni do sprch se umýt. My jsme se svalili na zem a odpočívali. Dění v táboře během dne. Po snídani bylo hromadné česání světlušek, poté byl nástup na rozkaz a po něm hromadný odchod na Černou vodu. Na rozcestí před pěticestím se Buld rozhodl, že si doběhne na pěticestí do bufetu. Holkám se nechtělo čekat a tak vyrazily napřed. Namalovaly na zem šipku aby Buld trefil. Nakonec holkám volala Radka, kde jsou, že přišel Buld do tábora s tím, že je ztratil. Protože měly holky jeho svačinu tak si tam dojel na kole. Skautky a světlušky si mezitím daly hodinovou pauzu, při které blbly na prolézačkách a houpačkách. Když se vrátily zpět do tábora, vlčata tam již byla. Asi hodinu po nich přišli skauti, to už byla většina holek i vlčat umytá. Po zbytek dne byla volná zábava.
8.7. – neděle Na Hrobníka přišla v neděli nemilá povinnost být vůdce. Dnes měl za úkol vítat rodiče. Po Hrobníkově vtipném raním nástupu se šli škrábat brambory. K obědu byl totiž jako každý rok řízek. I kvůli němu jsem vynechal snídani, svačinu také a nechával si místo na oběd. Během škrábání brambor byl náběh na stany. Jak se říká „Letecký den“. Snad polovině stanů vylétali kufry ven. Bylo zábavné pozorovat jejich obličeje při pohledu na své věci na zemi. Po zbytek dopoledne bylo hlavní zaměstnání úklid tábora. Jen co jsme dojedli, přijeli první rodiče. Jelikož všichni měli narvaná břicha, mizeli pomalu ve stanech a odpočívali po obědě. Ten den bylo opravdu pěkně, spousta lidí si po obědě vzala deku a šla se vyhřívat na sluníčko. Kolem druhé hodiny bylo v táboře neuvěřitelně mnoho lidí. Za stany se udělal hlouček, protože Tomínův táta přivezl bič a práskal na louce. Hodně lidí se dívalo jak práská. Děti celý den provázely rodiče přes tábor a ukazovaly jim jak to tady chodí. Nebyl snad nikdo z rodičů, kdo by nedovezl buchtu. Hromadily se na pultu až tam nebylo volné ani jedno místo. Před 18. hodinou odešli skauti, skautky a roveři do vesnice na fotbal. Mělo to být údajně dojednáno, jenže tam nikdo nebyl. Takže jsme hráli proti sobě. A aby nebyla v táboře ostuda, řeklo se, že tam byli a utkání skončilo 2:2. Vlčata hrála mezitím hru maskování v lese. Úkolem hry je schovat se v lese. Když potom šel Dan do lesa, ten koho spatřil prohrál. Dnešní den nekončil. O půlnoci byl druhý budíček a nástup na noční hru. Roveři osvětlili fotbalové hřiště, družiny nastupovaly proti sobě a úkol byl ukořistit vlajku druhého družstva. Některé zápasy byly pěkně dlouhé, jiné naopak trvaly několik vteřin. Znovu spát se šlo až o půl druhé.
9.7. – pondělí Jelikož Lucka nemá silný hlas, tak ráno měla menší problém s buzením. Celé dopoledne byla etapa táborové hry. Každá posádka šla postavit chýše. Viděl jsem jednu chýši a ta mě překvapila, byla asi ve dvou metrech a měla dvě patra. Sice měla hřebíky ve stromech, to není asi nejlepší, ale i tak to vypadalo dobře. Tato hra vyhovovala hlavně vedoucím, protože vlastně měli celé dopoledne volné. Tak před obědem seděli u kuchyně a zpívali. Učili jsme se písničky, které neznáme. Během poledního klidu bylo dohodnuto další zaměstnání, byla to menší bojová hra. A tak po poledním klidu se šlo na věc. Tuto hru hráli jen skauti, skautky a roveři. Vydrželo nám to až přes svačinu, jenže asi v pět hodin začalo dost silně pršet. Byla klika, že byl štáb objeven a hra skončila. Stejně jsme celkem slušně zmokli. U kuchyně padaly názory, že je to jen lehčí přeháňka, ale vyklubala se z ní asi tří hodinová bouřka. Během ní se šlo pár vedoucích sprchovat, zbytek těch co hráli sušili v hangáru mokré věci. Vlčata měla olympiádu, měla za úkol hod kládou, vrh kriketovou koulí, střelbu ze vzduchovky. Světlušky si dopisovaly zprávu ke hře. A když začalo pršet začaly si v hangáru kreslit. Už podruhé nevyšel táborák kvůli počasí. Byla udělána malá kompenzace v hangáru. Tomáš hrál na kytaru a až do večerky byl slyšet zpěv. Část vedoucích hrála karetní hru Bang!, která je zde na táboře velmi populární.
10.7. – úterý Úterý pro mě začalo velice zajímavě. Byl jsem totiž vůdce dne. Když jsem vylezl ven hned u prvního stanu jsem zaslechl pláč. Jedné malé světlušce se začalo stýskat po mamince. Nakonec se mi jí podařilo utěšit. První vzhůru byl asi Dědek a Eva, kteří chvilinku po sedmé odjeli někam nakupovat. V 7,20 začalo buzení tábora. Bylo vidět, že se nikomu moc nechce. Přesto ale na rozcvičce snad byli všichni. Rozcvička, byla zakončena během, ale ne ledajakým. Jelikož cvičili v kruhu dostali povel běžet do té doby než předběhnou 5 před sebou. Jakmile se rozeběhli byl to velmi směšný pohled. Po rozkazu byl nástup na škrábání brambor. Vlčata si vyrobila košťata a měla za úkol na něm proběhnout trať. A aby to nebylo jednoduché běhala po dvojicích. Skauti běhali zdravotnický závod. Během té doby mi někdo zatloukl sekeru do špalku, abych si to první vytáhnutí opravdu užil. Ještě než byl oběd měli skauti volno a tak jsme vymysleli pro ně úkol. Měli se minutu udržet ve vzduchu alespoň metr nad zemí. V době zadání jim do oběda zbývala asi hodina času. Skauti to ale nestihli a na jejich výkon se pak chodil kdekdo dívat. Když už nám jich bylo líto poradili jsme jim ať udělají trojnožku a zkusí to tak. Asi po hodině a půl snažení kdy už byl celý tábor po jídle se jim to povedlo. Když se najedli rozebrali stavbu ale klády nechali tam, druhý den to měli vyzkoušet skautky. Po obědě byly aktivity a hráli se různé hry jako byl fotbal, přehazovaná a tak dále. Jak se večer blížil poznali jsem vhodnou příležitost na táborák, vypadalo to že nebude pršet. A tak před večeří měli děti čas si nacvičit nějaké scénky. Po večeři se tedy konal táborák, který měl být už v pondělí. Za jasné oblohy jsme se odebírali spát.
11.7. – středa Jak jsme si typovali podle večerní oblohy bylo ve středu krásně. Proto se začaly dělat hry které se doteď nemohly, když bylo malinko mokro. Díky tomu, že dopoledne byly aktivity byl čas si je připravit. My jsme toho s Viktorem využili a vytyčili skautům cestu podle které po obědě šli. Když jsme se začali vracet do tábora potkali jsme Kopra, Matěje a Báru jak čekají na konci lesa. Byli oblečeni do kostýmů a čekali na děti. Ty měly proběhnout lesem až ke královně a dát jí dar. Chvíli jsme u nich čekali a poslouchali s nimi křik dětí z lesa jak je honili duchové (roveři). Když děti dohrály přišly na oběd. Byla k němu kapaná polévka a k druhému plátek a brambory s omáčkou. Při poledním klidu se v malém hangáru sešla skupina porotců darů. Některé dary byly opravdu zajímavé. Například tanga z kůže, podprsenka a spousty dalších pěkných dárků. Vybralo se pár opravdu pečlivých a za ně se udělili body. Když skončil polední klid svolali se všichni na náměstí kde se hromadně zpívalo. Cílem toho všeho bylo naučit všechny několik základních skautských písní. K tomu hrál Tomáš s Leninem. Vydrželo to snad celé odpolední zaměstnání a hned po svačině byly opět aktivity. Každý si opět vybral svou činnost a tu šel dělat. Po svačině stál u kuchyně Ondra a hrál dámu s Bárou. Na tom by asi nebylo až tak nic nezvyklého. Ale oni tu dámu hráli s jogurty co zbyly. Místo večerního zaměstnání se šlo hromadně do sprch. Museli jsme využít pěkného počasí a zase aby nám děti nepřijely po táboře celý černý.
12.7. – čtvrtek Ve čtvrtek byl náčelník dne Tomáš, jako jeho pomocník byl vybrán Kuba Horák. Po snídani byla skvělá hra jménem Bůh. Každá družina dostala svého boha, kterého musela v okolních lesích nalézt. Nebylo vůbec jednoduché ho nalézt. Bůh se sice nijak neskrýval ale i tak okolní lesy jsou veliké a družina když třeba nalezla boha, tak zjistila že to není její bůh a šla hledat dál. Jakmile svého boha našli tak ten měl pro ně přichystané úkoly. Jako třeba mám žízeň, doneste mi lahodný nápoj. Kručí mi v břiše napojte mě. Když byl bůh po jídle a splnili mu většinu přání nechal se donést do tábora, kde mu museli umýt nohy. Půjčili si z kuchyně lavor nalili horkou vodu a hezky před kuchyní myli nohy svému bohu. Až když byl bůh spokojen propustil své poddané a oni měli volno. Po obědě probíhala oddílová činnost, při níž se nějak ukončovala oddílová hra. Večer se také u malých oddílových ohňů slibovalo a vyhlašovali se nejlepší z oddílu. Skautům se stala nemilá věc s ohněm. Jelikož bylo mokro napadlo kluky dát na zem desku. Ale jak se oheň více rozhořel deska vybuchla a kusy lítali kolem nás. Začali jsme rychle hasit. Naštěstí se nikomu nic nestalo a tak to dobře dopadlo. Ten večer jsme poslali skauty dříve spát s tím důvodem, že zítra bude závěrečný táborák. V noci se stala velice zajímavá příhoda. Kopr někdy k ránu přiběhl k nám do stanu a začal se mnou škubat, křičel: „Vstávej hoří stan!“ V rozespalosti jsem mu odpověděl ať jde spát, že je asi malinko opilý. A spal jsem dál. Ráno když jsem vylezl ze stanu spatřil jsem díru mezi dvěma stany. A na louce děvčata jak třídí svoje věci. Několik věcí jim shořelo, ale naštěstí se nikomu nic nestalo.
13.7. – pátek Buld měl na starost poslední den tábora. Od rána se začalo bourat, ten kdo si co postavil na začátku tábora si to teď také zboural. Když byly některé věci zbourány, jako například fotbalové hřiště, byly připraveny aktivity. Velice jsme se obávali, že pokud bude takovéhle špatné počasí stany neuschnou a budou se muset stavět znovu. Celý den nebylo počasí zrovna nic moc. Dokonce když jsme připravovali táborák začalo mrholit. Báli jsme se aby se vůbec konal. Věřili jsme, že bude, a proto jsme si dali tak záležet na táborovém ohni. Jelikož byl pátek 13 postavili jsme třináct pater. Přičemž to spodní se nevešlo ani do táborového kruhu. Proto jsme do pagody dali ještě jednu menší aby to chytlo. Při stavbě táboráku jsme zpozorovali, že tábor ztichl, děti někam odešly. Asi za půl hodiny jsme si ale všimli že jdou zpět. Ovšem nějak jinak dělaly hada a ty vzadu běhaly dopředu. Něco si přendávaly. Mířily k nám. Když už byly u nás bylo poznat, že nesou zvláštní leštěný kámen. Položily ho do přichystaného stojanu a tam zůstal až do rána. Před večeří byl čas si připravit scénky. Hned po večeři byl rozkaz a z něj se šlo rovnou k táboráku. Ten den přijely ještě někomu rodiče pomoci s bouráním. Pan Hubálek hrál dlouhou dobu na kytaru a střídal se s klukama. Během táboráku předali skauti svoji tajnou činnost. Vyrobili křesla pro Janu a Dědka. Během táboráku probíhalo ještě vyhlášení vítězné družiny. Ta dostala za odměnu dort. Do postelí jsme se dostali až časně k ránu. Dlouho jsme zpívali a loučili se s táborem.
14.7 – sobota Sobota, odjezdový den tábora. Děti od rána bouraly co se dalo, ale stejně po jejich odjezdu zbylo ještě mnoho věcí na dodělání. Mnohým z nás nebylo zrovna dobře. Přesto jsme dělali co se dalo abychom už jeli domů. Naše síly byly až tak malé, že jsme s Koprem třeba na čtyřikrát vezli jednu kárku do čmelína. Pořád nám padal náklad. Chvíli po dvanácte bylo ale hotovo a my nasedli do aut a rozjeli se domů. A tak skončil další tábor, opět plný nečekaných věcí.
