l9ó
u qs1#',;
.'4,€EÉ
ť+
Isq
* *-,i
tt,l, r'
.!,.
.'
V€ýí' v oBsAHUl F|LM
ohuolity z celého wěto.
Cowboyský romón.
-
Sportovní
o
-
Filotelie.
_
Ženské olénko. - Romón, ÚDoLl DIAMANTÚ.D.Wheotley. - Krótké zprovodojství Rodokopsu. - Křížovkyo vtipy.
weekendovó rubrikq.
t
noikřó3něiiíCh
.ozů romontíGkého M.G'M.' ve kleróm J.
Mc. DoNALDrvÁ SVOU I
her*kou populorltu
RADIOFITM
V tomio ovzalušÍv}Ťústá
malý Tominy Martin. Jeho matka Marta Je vilova, které zarrechal Její muž zadlu_ žený statek' @ poněvaťlž ne_ má peněz, je nyní valěěna' kťlyžse Jí a Jejího syna ujme přlsný strýc williaťn'
viny' zavane vítr otevřenýrn oknem a zanese mezi listy dvacetiťlolarovou bankovku' Irterá ležl na psacím stole
strýce'Williama' Tommy si toho nevšimne a proalá no-
ztělesňujícÍvšechny zásaaly
zile nalezne Tornmy
MenDonitú.
yyjádřiti' volá ho povinnost
tlo Goshenu, kde má
mohl Jet sé svou metkou
práci
jako uklizeč. Terwi)liger se snažÍ vyťIělat i na Tomm}'rn a vyplácí mu pouze čáÁt jeho 1ý_
o Martu se uchází vťlovec Johnson, ale než se může syou
far'mu. Marta by se ráala otlebrala rovněž do Goshenu' ale je tak c}tutlá' že nemá ani 92 ťlolart na ces_ tu vlakem' o tom vÍ Ínalý Tommy a rátl by matce po_ mohl' jenže nevÍ jak. Náhoita mu přivefle ťlo ces_ ty vetešnÍkaTerwilllgera, jemuž Tommy chce proilat gtaré noviny s historickými ualálostmi. Iíťlvžsklátlá no_
do Goshenu!
HOLLYWOOD- INDIE Maharatlža z Bheun_ &g&Íu 5e můžopo-
Aby Terwilltger na,pravil, co
zavini,l, v}ŤlatÍ okamžitě Tommymu vŠechÍIypenÍze a ten oťljede přes všechny jeho protesty ,člomů'Ter-
clě1ku'
Při
chlubit' ž,e má,
i
viny' v
Je ona
ban_
'tichŽ kovka. Terwilligerovi za ne-
MOTDAVIA
FItM
s<
svém majetku --dvir_ nóct koní' kteří hráli do filmu. Získal ie nce|* zajímavým
hutlebrrí zkoušce k leťl{rí revui, jejížhvězclou je williger přijeťle za nÍm' ale
pětiletá krasobruslařka rre_ Tommy prohlásí' že nejtlřína Dareová, objeví řetlitel ve must ztracenou Tommyho příjemný hlas a bankovku,'ralézt aby se ospraangažuje hocha jako zpě_ veallnil,
způsobem. I(ilyž bv| notáěen film >Suez<'
navštívilrrroharailža Nyní se oba llollywootl. Při r nyní zatajÍ Tervdlliger že uovia. v nichž by mobla právě notáěení jedné scény Tomm}rmu praÝou výši pla- být ona bankovka' použili vBiml si píekrásného tu' a]e tato lež má opravalrr iako vycpávky tlo Btaxé arabského koně. na krátké nohy: kdyŽ jtle o to' žiaue. kterou Terwilliser kterém Ferilinanil aby celá revue byla před_ prodal rra svých cestách. LeEseps Tyrone váděna v New Yorku, ťlozvÍ Jetlou proto blealat ži,dli a _ Power Jel pouští, se Tommy' že zadržené!e- najalou ji aŽ v museu, kde vytvbřenou na dveonlze činíprávě tolik, aby právě měla být spálena jatiakrovó ploše u íilko poťlvržená starožitnost. rrrových ateliérů.Dořezů nožeÍn a ČlraHxou KAŽDÉHo Několik věilěv se oil režiséra pohřešovaná bankovka Je NÁvŠTĚvNlKABloGRAFU I)wana' že kůň Allana na světě! JE KNIHA pocll'6rz7 z pěstitelstrýc william uzná svtJ .ilEzilÁilÝ HorLYwooD. l(e]logostanico ské omyl a DrosÍ Ťommyho za kniho bohqtě ilustrovonó, ieliž va rnstitutu' pověřil oclpuštěnÍ' ale Tommy odvelikó roršířeni mezi čtenóřl jak Terwilligerov,lt ihneil svého sekretímÍtne Únožollo nílkó a lidovó ceno pozvánÍ ře. aby tam pro něj nabídku, tak l strýK 21'- za výtisk brožovoný 'Willia.ma, aby zů,stal koupil alvanáct koní. ce o K 32l uo výtisk vózoný. i naalále u něho. oaljÍžatÍ zú jeilnoho Blatil s matkou do Goshenu, kde 2600 dolarů. Árabský hřelrec' n& Irtelém vÝBoRNĚ SEHRANÝ PÁR z FltMU. čeká oba šťastná butloucpři filmování >rSuezu< .NAHÁ PRAVDA nost. Tornmyho u řáťlné rozpomenou'
váka.
který je příLlod
noq veselohrou'
ze Lteré by
iezilil lyrone Power,
práce a Martu po boku rnilovaného Johusona...
měl
cenu 9000 tlolaaů.
se
mohll nqšl režlséři qčlt.
i}, -#i
KBÁSNÁ Gi.BAoE uooaDovÁ hral
o
lrlavní úlohu' ve íilnu colurnblo
Únos Do ABGENTf,NY NÁzEv FtLMU:
:lr rl ř;1':
ď;
i'i:l
"tr
obgo zgn í:
zópletko:
prostřed í:
hrdinové:
p
řed
n
ortl;
poznómko avÝ
*
a car je
pon
filťn .s orien-
si zamilw'e dceru knížete
car
Vl. Burian, A. Mandlová
Lt
'
oo kritika vialí
paláce, Pďrohraal, park, sa-
ýzícné}lona té
lonv. Paříž
pokiaalna,
l
kud operetní
*t
stojÍ za to, n, budeto litovar UpoaornčnÍlNáš přehled fllmoYých her se neřítll p1a'žskými premiérami. neboť Rottokaps je odebíTán čtenáři rozptýlenými po cel6 republice a filmy zŮŠ1 vaJ'í na progralrtu biosrďů několik měsícŮ. Je sesta'vován pro infoťmaci čterrrířů,tak, a,brr si mohli vybrat film podle své záliby. řídÍce se buď pod]e náÍně heret. nebo Drostřeall nebo poalle jiné okolnosti, jiŽ ve zkřatce uvádíme, pokud ji ]pokládáme za chaIakteristickou. Připoju-ie'me-u kritiku' .ie míněna nestran ale můŽe být subjektivnÍ. Naše kla,sifikate tříťiíto]Íko fitmy označenéze >ýýzna'g\é<, cú znamená, že v nÍ nenďalete filmy naprosto špatné.It vyjáclř' stupné kvďity ÍilnťužÍvánghvězdiřek. (Ú,PnAvA ollRÁN&{Á PRo RoDoKÁ.P nemocnÍ. za-
tÝDaRÍn
RoňA Sffiaci se
množí.
- ."Y,!::ltiií'{óiii$í:#ť;T,ťsi:?:i mnoŽeni různých drobných Šclem' jako Jsou
J
'
UIT&M
E xxxUl ll. PUlí.
lišky' kuny' branostajové. Tento zjev vysvětlují si tím, Že novÍ majitelé lcsú, které dříve patřily k Česko-Siovensku' šmahem fl Žijene vg zÍněněný'ďt pměreclr. a_ k blďru a rcdtvěfu našeho atártu lesy káceji a tak drobná. zvěř hledá nová jemo -v době, kdy toprve zjlšťujomevšoeluty o svatolr povinnoatl
útoěiště v nedotčených lesich na našístraně. nodostatky, jež lyplynuly zo zmetrLš€Íri
Blahobyt v
uSA.
šeho írzemi Nesmíme vŠak propada'd
nc- AŽ butteme po-'
ť*"*-'iť,I."*n'ff'lÍ l'.to'9aETó
Jo iedlnou
proclrázotl rozsátrlý'rnr expoď_
coml lotošníhó jarrrího ergxxětro vzdrko.
l:lT'1i:[T'ťjŤ:Ttr.#i.+Ťnffi*i p.runí musímo rloká'z'at .P _g9_ vzdy dovoáb se uŠkro!"rút'raiÍit se, iluy só a žl- vodeme' "'ě_t!'-.lu jsme že sehopnl Žlvota a zasó vzchopil a žtI. votní úrovni ve spo;enýórr ái" nu4 -9-"tÁt""r'' ved]e ostrých ."8tu1r i.óul;i;i;bř' ry právo na Život' Prací-musíme nahradlt Lobšni veletrh má mnoho novirrelr" lllá 'ti"ý. PIná třetina americkýóh rodin má ročni dá_ v-šechny nedostatky zmenše'ného*{?9T!-?:r -rr"r." věcí, o ntŽ mÁ' záJorn cizina. Mohou Stále čteme a slyšíme o blahobytu
chod pouze 47o dolarů. Prepočteno náŠikážomo to' a'le jenorn prací nejhodnotnějši' pr#pěfi na-šerrru řyoo"u Naše prů''* Na Našt st{á'tníci a lúdcové,lrtoří lza.lt v těž_ 'n'r"rg rněnu znamená to asi I< 1100.- měsíčně. m}slová vý-roba" dík dobrómu zkušenému naše poměry by to byla sltlšná částka' kých dobách do rukou otěŽe tohďo státu, vodoní, dík všem tlělníkům,lnženýTůrne v Americe znamená vŠak takový přijem y661l už nosčotněkráte k nrirodu, volďi ho technikům probíjíse, Jak se dá, ale pr.o_ ubájení holého Živobytí, uváŽíme-li, že pát k novému Životu a prác|. Ná.md pochopit. bÍjíse sta,točně! Všechny doe,a,vadní trhy, bot, zcela obyčejných' tam stojí asl 220 K. Že 1"11zj1míni nad osuítem, ngbo bezrad- Jež vžil.l'cky rra volotrzích buďly pozornost' Ve středních, bohatých částech velkých nost, nor.ozhotlnost a apa,tie t'odly by :td jen jsou l letos čestně obeotány a dobrá čmkó měst této bídy.nikdo nevidí, avšak některé ke zkáne. Naše místo je v díIná,ch, na poll, práco a podnikavost najde tu jistě uz,ná,nÍ. j'Žní státy přímo křičístrašlivou bÍdou'_5.te- v ka,ncolářt, v f-o'várně nebo um_ě_lecké díl_ .ro nesporné, že letošníjarní veletrh má rou lze srourat Jen s poměry v nejchudšíchně, všutte tám, kde je potřeba oťtas l v cizlně' kde Je zájem, jďr _lldí se "dm.: kraiích na se vzchop' 'eŇ
PvlI.
Balkáně'
;ýil";x"r[T"#'&JT'J';ťjiod
m"in**lriT*""'J*';m;*l.k
rlě+itmatt tlumočníky.nd&]oT'"*?Ť""ii:;T*li"*$'.*o*!i3 Txl: Tff-ť řffi-HE'ř}''*'J#Íli"'ffÍ"F,.j3; poctlvá práce
a Vzhledem k očekávané velké návštěvě cl- kového voleúrhu, prvního velotrhu v no- zklatná,,rú. Práce, dobrá a zinců na příštíjarní veletrh v Ptazn rrg vý'ch porněroch. Změnila-so ropublilta_svým důmysl českéhočlor'ěka _pronikavě předčí 193; ;;;í-; l#f#i' YŤ:ffi1":#',3x'.lliřTi'"?li :"'J'#t*fáť-'*ffi'i.lilť"sm:*'#"'H dnech od 12. do 19.
bř.;
správa Pražských vzorkovýclr veletrhů již průmyslník, vědec i umětec! Zďravý národ uhájí se doma. dnes tlumoťniky pro usnadnění styku za- ngzastavi nic v jeho vývojt._ Je-li zachová- Na^šlm výrobc&m, qystavovaÍelťrm, zil hraničníchzájemců s vystavujícími firma- na, krev, Život, a řeč' je zaclro-ván ce!ý ná- Jomcům t kupcům přejome, aby šlt vžtlycky je zachováno všechno. š tat
'.u"" '
MILÁ ČrnuÁŘxo. MILÝ čŤENÁň,I l
Na oos1ední straně obá]ky tohoto lÍs1a Rodokapsu ot1skuJeme barevný obrazek dvou proslutých fÍ1mových hvězo M. o. M : Je to Maureen o'SuI]1_ Vanova a A11an Jones. obrázék.ie v pěkném ramočku a podlepít6-11 s1 jgJ ]e enkou, zrskat6 krásnou ozdobu rro svcu chatu nebo svůj příbytek. PřÍprav111 jsme jeŠtě da1šÍPodobné obtáz]xy, kteró by tvoř11y pěknou obrazarnu Rotlokapsu. NeŽ11 vŠakbuoemg v otÍst
lese 3
tl
v
E
s
!v
T
A s T I| A PA M A T. J
ll
v-
niekoťko úzlov. A výsledott? Alebo nemaJú
*ttttr'ít{L}ůt?iť#"Í'*Jn*Fil
Pamáť, podivná a mohutná schopno.ť! PoŽičal mi oo x.o K _ hovoríme r_"i.fuťJr3''''i|a:l?'i}$; ni|":iŽ3ťi 'aitra Naj1acnejsiáasúčastneajdosťp"a.xticxápriateLom. kartotéka, ktorú nosime v htave._ Po 30 žajtraJškochslretávame o stovku thago postitrnuté nešťastírnu Sama a Ha'
Niekto nám povie, aké má čislo telefonu chudobnejšiěho priateťa a tun oi.x"etne na* a my túto cennů informáciu ihneď umi"stl'- pripomeníe osudnú transakciu'
mal 1qu o Sama!
po zvesti o tom zvo]ať:
o
Sama'
v prislušneJ prebrade. _ Do smrti som na to zabudol. omlúva ra _ Keď vezmeme prvé pismená týcb slov' Iiudia, ktorí uedóverujú vlastneJ památi' dobre vychovaný človek ;;k j; .ái''y'-"v: dostaneme výraz SoS' A tento výraz nám pri.pomína 202. . . Všetko takto zapisuJú si číslado notesov, ďe i potom -qi iiairne lenaženřu' .r. p"órir.áiý'-á;ď ,'a!_ Jeme
-optict
Premiié je moje dievča Marina _ usho. rajú v mladosti >nedos voril som sá s ňou na piatu do kina'( pretože si nevedia *n"':ff;;i,';.á'";i"'Ji? 8& smluviti na šiestu hodinu. Je to. A:e 21ý spÓsob, ale za Lo-p_rí_stu.pl{ ta! prečo_si prišla o 7. hod.? _ robil ten alebo onen panovníti. :- Nu ten ťuďom, ktorých doprevádzajú básnické prekvbperý mtadík. sa Pýta V mladom veku to ;;;; vynrotať MIŠo' tam, kde pamáť vypovie sluŽbu. vŽdy sa "a tu _ Ale zabuďa som. Myslela som, že sa Múzy' najde koiega' któ;ý napovie z m|ozgovej ll4ln9:tsť 9 _8:_1,"d*Io :1_T} 19 !"'ryl: kaitotety s_"trateaé áatuň'-e-nescáit"8 tal byť o 7., odpovedá eo zaráŽ'a!(teou nelogie' seň, ktorú, Bedaj BoŽe, si zapamátať, *62- kosťou krásna žeaa' no ako tak sosmoliť z tlstku, šikovne scho_ v tekýehto ebvílach dostávafir mlgdí ťtř vaného v dlani, ak má ovšem človek dobré dia prudké záchvaty ztosti. oči. Já samozrejme nedoporučujem_ ani teí Len vyuimočni flegrnatici na to nereaguani onen spósob, pretoŽe, po prvé Je to ne- Jú, ba dótonea si z toho vtipkuJú: pekné a po druhé Je to predsa len starý ná- Dobre' Že sl nemysl e|a, Že sme sa ut pad. na z'ajLra, pretoŽe by si prišla sbovorili Je horšie' keď rď<"y utekajú a pamáť ;l;;'
*:nlí:nxrn**n"*'x **
"a nerozvíJa. moř malo. Preto rtYLg ulva' výnimok je takýcb YyIumoK Jc JIra]U' V Živote Je málo kolegov, ldorí aa,povedia Ale [axycn hrtrlntrtÍ 1otázku<_ Šřnr<áx s(l sú len lei v di_ 61_ no povedať, Že všelky konflikty' povsialé >otázku<. Šepkári slabej parrráti nasledkom sl3'oej Jedného z partne' r3u{iti Je$'1jtt9 'abudnutú Yaďe _ na scéne eivota tréta o"á"i *oju Dasledkom. prudký, ba dokonca mávajú často dosť rov, nazpamáť. úlohu brutá.lny priebeh. teoretiexy jestvuj{r rczlIÚrié spÓsoby pr€ Fosledni rrovlnka Je: VnČE$ŇÍ ttLDKÁ- oŽivenié památi. rÍ',*r:váó Ďot*so'd ta,ngo z filrnu uDnlhé Jedným z lielrt -'najstaršíma najlacneJ' rrrtfirti<. Kou1Íte v kažó'óm knlhkupecťl{. šm'Je kapesník, prípadne úzol na ňom. Sí ťud-á, ktorí takto za hodÍnu urobia aJ Nakta,datet KováříI{, pÁr*-i.
Panika v Novém Yorku
a poučeníz toho plynouci.
B. gTBÁNOICKÝ. _ listě se xšrchni pttou,tujete na ned'á,tlttou sensačnípřóhodu
o Atnetlce, kterd, zptt'sobžla strašIillou paniku. Ameri,cký rozhla.s ogsílal o jeilnotn ze jracb pořanďr fufuta'stitkou reportdtž >Vtilka ttsěttI<, u nížse Ií.čiJo'jak Úólečné sbory
Sila zvyku. ; ypypsflp -ieilnu krabiěkua tI
ntuotnich
Abqd.ie!<
.
cl,uti,nelc
l'rlo opět zled,na't ltlid, cl poŤtid,ek o vrd'tit po- našeho nd,ročIního hocke'Eol:élto tnužstva tn Šz:ýcarsku, ten l)olldr slušnosti, ktery při' bwaněné á'alzg d,o jelich čIomoxtl,. Ta.k se tečlg zachoÚali ofuvateté americ- lsezli a ilofuli ts soupeřeni s represetúantE m,rlcnějších nd'rodtl', kteŤí kého města o h.lubokém-mirríi ňi .,."--i't ilaleko tětšícha přeťI kl:al;tou maléIt'o, ale museli se sklonit prchald pŤečt n"který nepřitelem, a wnice turdélto ndročln. A tako,:í mugíme z&stat. l}yslutr ne jej,ch nxěst' i,'ri liá,r'i'p.'-.'."|. ""'" aÚ osl jetňůtl tito tldé, iidiag- j"jii,"i *4'tg I|Ilt'sttne žrirlll:ě a bedliuě strežit suoji nú" třylo napaaeno skutetngm íi{i.ní"i"*,,ryrtťr- ,rdni klsalitnl, hotoui l:žťIyzasdhnout tcrn' nó ,aanfuam ieho granítů,,jáii tu se óho-uati, ltd,e buile zaručeno titězstui. NesŤLÍ'ne ha' zarčl.olsat, nl,tlsíme být rclmi opatrni aždg o"ž Uu l: uliěích óybucnóLiri|u- ú""^ú; "'7i6/ piE- d,oure uoó,žit, než se tlo něčeho pustime, mu' paclili zasaženi úlómkg siiěí "-oiiaJ"rii nol$mi stŤelatni? ooňa""ň- wtiÁ ii"ueí,l"* sime ožily uyčkrl,t' až pŤijile chltile, kterd za,' chňd'nlm, že W mí'sti ,;"' ;dí;; eáÁgš!"tt ručuie úspěcll. A aby se úspěch t:žtlg dosta' t;il., musítle se pečIiuě připrauotsat, být duna útěk, óoz -utíkat ie |o ne!"mriiejst" inazěip- šalmě o jednu oelikou jed,notu o ne"o uěk uděIttt: a pri titi'iiea,* ,riy- tŤištitspojeni se, šetřit st'lami. nout, ttcbo ušlapa't a zianit ii, ii;i *í iř"ekd,žejí o útěku o nernlt ani špetku totlhg postaoit se jako rnuž a ztreštat nepriňú a, A tu se d,ostóuú'm k hlaem'ímu tématu sl:é'
. ofutntelů, platretg Marsu napad\1 zemi, speelelně New York. Líčenlpřepadu fuln tak rózností s1,étrc oapoŤu piit"*lí-no'i i'tip"' xar!!ÍiY;"ť,3,i#!Tfru{"Í,#o,,I.,ť:y:"íi:;: lsýstižtlé a oěrné, že se poslucltačů, nnocnlla lak ogsoko nail pŤíslušníkgmocného a etidzl propagand,a, lLtočtídzbraň m,oclerňÍ d,onejproe hrůza a strack, které rychle pŤešlg sll,tlé|lo arnerického soustdtí stú,l každý čZen 6E, kterou se nepřÍ,tel snažírozurdtit mordtpříbgtkE|' 1, Wrrlkq LiiIé opotl,štěli sué D?aO- maléko ndroila česko-sloueruského, který n6 nepŤitetre a ?pů,sobit u něh,o wni.ku, Dnešše s sebou jen to nelnutnější ze soého majet- o tninulém, roce prokd,aal tolilc h.rdinstul' ěe ni d'oba je přímo nabita, propaoačni elektři,ku, co ue spěchtt, mohli nahdzet do ku|rů,, celý sllět stojí ts úctě 7lŤeil timto nd,roťIern. nou' Skoro denně člot;ěk d,ncs sl11št něiakou lnnozi nerněli, ani kdg, aby se úplně ustrojilir. o prchali, jati hrúzul, ll loěnitn prdd.le, pŤes -pioio,něž oblékli jen kabdty. Zmatek ilaoů zls,11šo- ,"tÍ*,"#W#x:t#"T,'#ť-#;'#,;"{óiy;,\!".'I!,3',ffi lcil'11ž si lc tom,n uuědomíte, že to šířt ,nnohda zě l;^džnt tali fanta,stoaé, kteřÍ chrlili ze sebe ínfor-m* stsé oběti -j kterou eil*it i" lidé a že jsou pŤe&rěclčenž, že se to n'eb ce, že už dilěli Mart'anly na střechú,ch mra- W se bgy bdl, ate "uy z'irciiiiit ži,it iaioa", ono tak stane' iak říkají' kod,rapťt, a popisouali, jak ogpadajt. T.Im' iapsal_ncn>w strd,nícu š"iiti'"ěiiú"h'-dějin" kd,e šílenstot ilostoupilo vrcholu' d,ochó'zeto ne mén'ě slaonou' tnž bEIg stró'nkg minulé' Je třebo pí'iponxenout, že šlření wtané pŤok ilrttsot'ýrn scé,tld'ln, pŤi nichž bglo zraněno .' Nechci se ikíle rozepžsolsat o tom, co jsme paganťIy ie óhrožoaúníbttd,ou.cnosli ndíoda. potlučeno a mnoho osob, Bglo to hlamě u t|ž dokd^eali, nechci zrtolru tgad.tilrcuat l;el- NěuŠimbiie si toho, co kilo 'winl chce nannlu,t:chod,tt, ke stanicí,m pod,zarnnt il,rú,hy, na, nÁ. kou, mord,lní sí!u, kterů o n(ts je a kterú nós ,tlit, okŤikněte každéIt'o, kčlo straš| lM, o,nebo stu pi št Í c?t měs t sk ý ch p ottllč n ch d r ah, zkr dt - zoedla p prachu a pfinuti\a, afuchom s ťIů-ho pŤeitejte k potrestdní; sami iť\ěte kli.čtně ka tšučletam, kdn nějakÚ dopral:ní ptostře- oěrou-I' builoucnost pusti|tr se, pevně ťÍtwh za sl)ou pracl, oěnujte chvitku, kterou baste il,ek s|týtal lid,enn naděit, ěe se rgchk ilosta- k- tlry.hu přimknuti, čl,o boje s tordostí žiuata. ztratili hlouplým polstčLcln*rn 8 někan, Ťaděll nou a města,, Pa'nika nabgla takolzých roz- Bzod si ani sami npul:ěólryn'tuienxe' co pro- stému Dzd,ěI(iA)dní. Blltt'te šiřiteli otru, *a au. nlěrů, že jatwm s nci,tlětšlrn úsllímse pod* pogačně il'emew1 pro tuit"š n&rod, ýLtě?^stlyl douc"twst ja q ŤWsÍ W lcše!
:,?;ť;':-W'{:i
Í
4
rgso
DÍ. V. Poťlrec vídal Jsem h9 ]tá,L téměř dcnně. v m^slém' Á doplnit,tím Ydm, oo l< tomu přid.al _ Vzpomínám si na výrok jednobo z našigh příz,emnÍT g|én}ru' otevřeném do zalrra'dy a přemys.lil. pr"a"t'ui,teít, toyz řekl: Nezálemrtuini"n '€ š tě _ s vonícími rúŽeml a popínavým polygoniem oo to vlastoě čtť'_T-.*l too et", a1ó pródevším lidi př.i_ o" to-, do ii _.P!P'ť] podleti''či rozkvétaJícímšeříkem jara, s bra- kdý rrtdÍm klulra Jako obvykle. ?Eře"é_ho ;a"t k tornu a'uy v ů u etii. Je už poťom dou podepřenou o obě dlaně nrkou _ hreděl v s vlasy rozcucbanýni jak Papuá:r. veói oapovean1ión uai, 'ď ukazovali'cestu, ab'/ do ryzeyienýcb strá.nek ůoih nemjl,uvě' no. Ne{a|o 'qqnrml to, abych se ale.spoň jednou De ukaz.ováli ěetbú, sdi1eli s clenarem jeho přávzlt|iúejicl, Jď
t'ť3by ffi
_
severskyzasriušenéMtavě,arrite oeprer<íartru ó po!touco"í'""i.ňi"o"-:"íi;l? J"- {3|:"i'"!:,.qř"*n'i"[ffi""f;lŤ:i:ti:ť''í* pí tetovaný domorodec z bushe, budeš_li se se uč.lš,kdý státe jenom čteš? .,rývoj celébo druhu. oar jednoduchosti ávotoulati okolÍm Velké Prahy' A přece, člov& I{m, to ile samo. Já se nic neučÍ,m, to ůisoe aŽ k daešnÍ vysi tírlturnÍ přes nomá_ ku se chce všecko t9!te yi{ýt' zy&t copak 12-rrmim'á stóú t" přece nic aenl, :'od- L, lovce, rytíře, průkopníka civilisace, hrdi- _ kdyby Pepek Pollvků věděl o tom vÍc po"ioe se srníctrJm. oár_ nu sportovnícb hřišť, ou:*řer" pňr.u'a 1 najít uspokojenÍ svých dobrodružných 't",_ co bylo óbjevuju*u ., sobě ši. žnovu bezděky, v"p.;Í;* si Že skutečně Hoa_ tužeb a plánú' kde vzarítit fantasii a alespoň dávno, dávno před námi. snad pro' -*de v myslí se prohánět někde daleko odtual, kdJ za l_e pil"ý-'!]uk. Ne-dávno v potoletÍ si Jeho objeveno lffomě iedné dvoJ- to a jistě tolÍk záli'by po romantice, po dob_ kvetou mandlovnÍky nebo ostnaté katVyrostli jsme Honza toh,le všechno má v knížkácb. .rato T.a celé kolo.. - ve- !}
lnterwievu. Které' nu... Rodokapsy' se ti nejvíce - znovu útoěím na něj. lt'bily? _ Nevím, Jak vám to mám říci' ty první'
1-@_
ale trpícího poněkud přemírou vášně čtenář' ské. Za několik tret se bo z€pt6fi-, Jak ve čtenÍpokročil.
írancovka pro rekonvalescenty asi ,do sjovk;r, byly-všecky.pěl.
po chřipce k posílení a
osvezeiÍ
ljáliili
?"!ili'x1#:i';'1i,"'1"j'ffi"ť."'Tj:
ho přemýšlet' Ale přece ještě si i nynÍ hod_ i"a"a"i áo"t'a"i *ěni u ostatnícb, Že Žívot né vyberu' Pane' taková ze7ene paruka nebo jak se zdá, a Ž; není jenom tak jednoduchý je třeba skutečně se ho
abys něco vykonď, třeba odvotlr:il močálv
-;
p*!t'-u,nebópostavilsrubuprostředpralesa,
FredaNevadu Jsem četl celkem šestkrát!
._ Šeslkrát? A
to_
se
ti to tak
lÍbilo?
že nrusíš jít Í
život a co je sen. Pravda, pěkně se o tom Víte, nemám rád, kdyŽ to končÍsvat---li!.l - Ťo je takové divné' všem sní a mnoho ještě dokreslí fantasie, ]lou. Copak musÍ si vždy
ale tady je to a to, s čímnutno počítat:lakový střelec vát nějakou ženskou, co se vzor gentleman'a a ÝzoT boje o ávot. Jistě, :lu vlastně jenom plete v jeho plánech a že nebude takový, aŽ t:onz3, cl:-;r-lg. Ií-1.u; k vůli nížmohl být už třeba mrtvý? Já pak, včera se zase máma trrozira, Že co ne- bycb to tak nedělal. To je jako v bÍografech vidět pustí tátu z práce. Kdyby byl jako on a pr.oto tam nerad cbodím. Já mám nejradědospěiý' jistě by si věděl rady co počít.Však ji' kdyŽ je tam v těch r.ománech }rodně děje, uŽ jednou mu radil' aby se odstěhovali na ale ten děj aby byl pravdivý' abych věřil' že venkov, zúoŽilínějakou dřevěnou farmu, jen se to tak stalo a ne vymyšlený. Mně se vytak z iaciného dř'eva a pěstovali nu, _ dej_ myšlené ro'mány nelíbíani za mák. Proto králíky' slepice, husy. . . eopak čťurád i ostatní věci v Rodokapsu' jako me tomu - .. . l{onza neví . . . ale honem jiného něco zptál1 z celého světa, sport a jiné. _ dělat, podníkat. . . táto' net}oj se! Itronza sk]ání hlavu a úkosem pohlÍŽÍne Pr:ece také takhle to zaéalo v Minesotě, kdyŽ sťarý Carson se svýnri dvěma syny a Ženou začaIÍstavět srub a hospodařit. A to má všecko lÍonza z knih. Nedej Pán Bůh' kdyby vám to všecko měi wprávět! S u ě l n i člt o u ti 3ť;'].šáiÍt|'':}TX Ptat|.aI.ZELE.ZNA lt,(Proti Lyon. domu hedy.)
Dr.
3iá:1t:Ir,'l1ď'i,oo.
o"o
CHonoBY HUZE
nozevřený román. Chápu, c}rce zase číst. _ Nu, nebudu tě tedy vyrušovat, ale poslouchej, ještě mi řekni, čtešvůbec také ně-
co jiného než tyhtety romány? táži se na odchodu.
Toť se ví, čtu všecko, co mi přijde do
- Mně Je to jedno' všude Je něco pěknky. ného' _ usmÍvá se ltronza a sklání znovu
oěi.
Máš pravdu' říkám si již v duchu.
Z -tebe
bude slruteěně jednou dobrý ětenář. leel 5
-.--- 2-)-2
BI]rT'AIÍ) Hrdina někdejších >buffalobil]ek( vystupovď v lotech BII}L
Akaderni,e""'",lí*"ií;.llj'''řTH:'-TlTil:'*''*.
citkáni věčítéspoJeni meá 911614. že celkový počet anámýcb ži- I'bohý atgv wvotal bouřlivé de^ri1at a jejich muŽem 8, Že'c:ga říznutírn noŽem do ntky a výcb i mrtvých jazyků páčíse na 6760' monstrace obecenstva Bán a Tořnádoslovným tak smícbáním krve. Naprot'i to- z nicltž se Jicb uŽivá uyní Jeu 2796. Z řeči n*1; hrdina musil hledět eo nejrych]eji ze mu Japooští s0xoubenci pijÍ čaJ z konvice o bilé rasy je nejvice rozšířena angliětina, dále 5o3;"* nnizet. dvou násoďrách, při ěemž paplrovt motýli' němčina, ru'ština, španěištiaa, portugatština, Nové stroJe na výrobu posazení Da víčkunádoby majÍ aamenat francouzŠtina a italština; z řečÍbarerných PLEcHovKY krabic konservových NA KoNsrjRvY jalponština, potomstva. abý zr4lk veli, Číustý hindusras: čínŠtina, a.rabštiora, LoJnost mají denrú výkon 180 tisÍc kusů' Před gnoubeoec psa,t své vJrvolené na červenémtánŠtina a perština. paplře; odtud se doba zasnoubení zve >dny HUDDBNÍ V jeťlnom pařížslrémhudeb_ několika máJo Iety zručný dělník za den vy' nrdých dopisú<. Jako Je tomu podnes.v Indii Ňovrpry. ním a,lrnanachu z tetošní,}ro robil toliko 75 plechovek' a u řady jiných národfi' kdysi t v Álglii s€ roku Jest uvedeno, že zs, posledníoh deset PgTovIlNÍ V Lonťtýně v 18. gtoletí by_ dály zásnuby děti' jichž budouci sňatek byl tď bylo na světě vynalezeno 369 úplně no- vsTUPN]Ď lo zvykem, že dívági, kteři prostě úmluvou mezi rodiči. Tak ve snrlouvě vých hudebnich nástrojů. Z toho veiíkého přišli na př'edstavení aŽ během třetrho děj_ z loku 1528 se dočítáme'že si'r lMilliam množství těchto různých vřískadel (jsou to ství hry o pěti jednáníeh, dostall se do dL SturtonKnight sezavez.al oženitisvéhosy- většinou doptňky Jazzové hudby) sotva 12 van'laza, polovíčnívstupné.Tak se s!ívalo, na Charlesa, až nadejde čas, s Jednou z dce- o'5.1"ojů má jakýsi takýsi význam a dá še že .l"uhá půte představení byta daieko porek Wa}tra Hungerforda. Byly při tom sta_ použíli pro orclrestr i sólo. čstněji navštívena neŽ první část'. Tento z1o. noveny i uřčitésplátky na-vyvěnění; u]hT neNejvětšim zvyk u'smyslil si odstranit proslulý anglický _ xnpň,ÍTEL zLlLTA mladý Charles mě1 alespoň- volbu v'át přítelem zlata herec Garrick, který rovněž v Lond:Íně byl vÁiKA-. ", Ellinor' Mary, nobo Á'nne Hungerforr'lovou' Jě vilka. PrvnÍďr zlatých >reserv< světa, jež Ťeditelem jednoho di.vadla. První večer, kdy nashromáŽdili Egypťané a Žiae, zrnocnili se nové nařízení měto vejíti v platncst, došlo zemi mrnoha superla_ V ŠprNavÝ cLEvDIl\ND. tivů, jíŽ jest' Amerika, Assyřané. Tém je uloupili Peršalréa těm v divadle k úplnému vzbouření. Stoupenei správně by se mět Cieveland zvát nejšpina_ opět Rekové a Rekům Římané, kteří přesto polovičníclrcen rozbíjeli Židle, vybiJi Ióže' vějšímměštem světa. Dlouhá léta honosil se neměli zlata la veliký rozsah své říšeani zalrnali herce na útěk a vítězoslavně pak tím'to ne právě krásným atributive,rn Pibis_ tak mnoho : agi 74 dnešních našich 50 mi- opustili divadlo. Garrickovi nezbylo proto brrrg v Pennsylvanii; nynÍ však nrirok na liard K. A kdyŽ za pěť set let, barbaři pře_ nic jiného, neŽ a'by ponechal polwičníceny ag131irrm _ v platnosti. titul >nejšpinavější<< má prý Clevelalrd ve paďi Rím,'státnÍ poklaďna státě ohio. Špína,která je domorodou v o- byla prázdná. Álariel sebnal -stěŽÍ z.a 66 mií Silueta d!'_.^+^ Ženy se neustále měnt' ŽENSK'{. bou těchto městech, uenÍ však způsoberra lionů a Attila uŽ :.o lz *iion;;"*,';r;; těchto proměn jsou Náklady uona nedbalostí Jeho o,bčanů,nýbrž přiěiňr:ji k uí soukromých rukou. Kam ;;';ú;li' jara a od léta do zi_ léta do od nesrnirné; bezpočetné továrny, k'teré svýmí komíny na- zlaté poklady? Z déj:n n'i|["_ liber šterlinků' prý miliardu páčl na se ''á*";;; p'""r.*, plňují širošiŤéokoií koulYem a pokrývaJi dy. KdyŽ Xerp<es vtrhl do -eil ""- llffi: se měnící obrys žerr'ské postaw Jost všechny věci nevzblednou patinou černých bou obrovskou karavanu
trlťl161f.
'.in^"ůt, "" vlastně osou wětového obchodu' jemuŽ přL ''ióí Baz:,v Qlevela'xdu, k'terý má nynÍ přes mi_ nichŽ byto nal,oŽeno .-'s."n""-ň;: pravidelné oŽivení s kaŽ"r"t tion obyvatelú, továnry >vyrobí< ročně na ství perské říše.no pora}ou*'í t''.*ůi náš! většía nadto dobou' Výroba umělého roční aou novou 50.000 tun saá, Jež způsobl hospcdářskou Xerxes překotně uprchl. ";;;"Ň;.;-j]_ do dneška se zesteroní r. 1921 od hedvábí škodu, dajícíse odbadnou,t deseti mili'ony do- to po celé Malé Ásii. "l." ip""u""e Ž'předloni ve "i"irástatistik Jakýsi sobila. jeho pro pokladu Ztot^ r^ lzo *i_ lary, nehledíc k nesmírné újmě na zdravi' nili sebe z ::?y, Britanii bylo od_ velké a sfuíteclr Spojerrých Clevelandské hospod1rrě musejí týdně vymě_ lionů. DŽi,ngischán dal jedaolr svým lidem _ _ nýbtŽ oipotřebwá'rro snad ne loženo l1ovat záclony; osobní a stolní prádlo zůsta- pět 3eť vozů nďožených zlatem a stnnrem že;rskýcb dolart 2 miliardy za z módy vyšlo ne tak den čtstéa lí,meček,abys měonil nej_ a Tamerlan odvezl všechno n"n"lt"i l"" oděvů. A nemenšíěástka byla ovšem véno_ méně dvakrát de,nně' Nyn'í uŽ na to městská die. Kam asi? Kde :o .rrsu"rroo 'i"t "'i""_ v6na zase na poŤízeníobleků lfravýcll' Žádrada ustanovila protikouřovou komisi. Bude- tých věků, nikdo neví. zrychlenÍ Ii tak agilní jako naše ptažská, pak cleve_ IJ nás známe jen t, *.n?--rúízenia nařízení ohtedně landský kouř se vesele-bude huÍí'ta ou''o "$MoRGAS_ oběhu peněz se nodají vrbec porcvnat s re_ ,srreosto,', ,'i.u",'}Ju'"_ fro*Du. ženská dál. c"]i!o.u* a poharrěčem' jímŽ je
jíeíz náÍezů', studeného **'_'-.Jin.;;;; moda' Chrápání vznjká tím, že r"ja.t'' ]" ;* fu- *o_ "*"o"s*r".ápři výdecbu se spoluchvěje měkké patro a dek; Eahromaděná po celém stole v podobě V příštím(197.) čípek.Je to namáhavé dýchání' hluboký rozma'nitých mís s obloženými chlebíčlry, čÍsletýdeníku vdech a dlouhý výdech aosem i ústy. Zdra_ z ni'clnŽ' si můžehost vybrat poďe libosti, RODOKAPS vý člověk dýchá přirozeně nozdrami a za- aby dostál >chuť< na h]avní jÍd]o, totiž na vyjde dalšíčást zeměpisného braňuje thk'rozechvíváni se votných tkání oběd. Ve skutečnosti však se k tomu sotva atlasu, a to v krku. všeobecně ukazuje chrápání na po- dostane, poněva.dž ony >hors ďoeuwes< JeJ ffumunska, ruchy v dýchacím ústrojí,zvlášté v nose. tak zasytí, že na dalšíjídlo nemá'růbec poPřekáŽkou rnohou být polypy' zduř'eiá sliz- myšlení. Jedea z největších švédskýchdenÍBude to opětně krásná ětyřbarevná nice, nepravidelný tvar chrupavčitépřepáž- ků se staví proti tómuto zvyku, pocházejÍci_ mapa pořízená podle nejnovějších ú_ ky v nose atd. Poďe mírnéboodhadu chrá- mu z feudálnjch dob, kdy Švédskobylo veldajŮ. Bude doprovázona ěetnými ilu_ stracemi, výstiŽným popisemi země pe silněji nebo sla,běji každý osmý člověk. mocí. Představuje totiž světu Švédyjako náa statistikami. Podle pokusů pomoci audiomotru bylo zji- rod velkých jediíků.Navrlruje'nahradit lu_ Neopomiňte zaJiŠtit si příštÍěíslo,abyštěcro' Že někťerý čIověk chrápe, vydávaje kullskou ' přpspíd,ávku jedl'im nebo dvěma ste mělí všechny dosud vyda'né ma|ry zvuk.asi tak silný' jaký je v'btučné}rance1á-,.národními jídty, který by pro Švédskobyly a aby tak Váš at las byl úplný.
oHRÁPETI!
ři nebo v automobilu.
6
rcsz
lepšÍreklamou neŽ pověstný >smÓrgasborri<
7t.rr,
D,**'MEATL EY KÁPÍl.oLA L Dóaltcové Johna Thomage Lo''}gal
Dešťová voda stékal,a drobnýrni potúč,kypo okneďr oú/okátoyy čekárny' Pígař stá.l u dveři a. pokorně se us.mílral" >Litujt pane Í-oťtgu, aíe pan Bu{lett Je právě zaměstná$ a nemůževu.s přijmout' dříve' nežli přijdou ootatnl,< prav!'L tlen'ry Í_ong mu pok}ar,ul' Že ho mllorsLj,vě pťop'ouštía obrátll
se ke své dceři' která seděla vedle něho. Heouy Long měl vychytralé šedtvé ď!' dloultý tenký nm a širokéčelo, nad nimž
býly krátce přistřiŽené proŠedivělévlasy; měl poněkud vyčnlvajíci lícníkosti a bradnr, která svédrúi}a o pevné poýaze. }To jÍšem měl védět,< zarnr.r,čel >Že Bultlelt si YyTnyslí nějarkrru {irnluv.u, aby s námi nernusi.l mluvit dříve, neáli přečte závěť'< )Nevadí,< uklidňovala ho' >vŽdyť se dÓ,lkáme.<
Ještě než'li domluvi'la, dveře se otevřely a vsbourpila Ž,ena aei šed.esátíletá, která se nápadně podobďa HenrJnmu Longwi, a s ní óernoYla.sý, elega,ntně oděný mladý muŽ' Jďrož pohled ilrued se zá'}mem 8počin'ul nÁ djívte'
>Jak se daří' Gertrudo?< pravií. Henry Long a podÉJilalr.ljtku wé glaršísestře, s nížse nosebkď už dlorúro. UsmáLa so po'nělrud chlartlttě, v jeJíďr očíďr vŠa,i{ byla, rnír.ntat,,
která
ďI'4}ěůa
očímjeJfuo bratra'
urrurérn obličeJi byrl půvalb' Dt"eře se otevřoly zurow a písď ďrlašoval: >Pan George $ pa.n EÍnest Beanettovi.< >Hďó, maltko'a StarŠÍbratr, dostl těln"etý e téměř úpině i1tý ťnuž,a.st ětyřirc"eti,1etý, pi'istoupil ke Gertrudě a do,bromyslně Jt
podával rulru- Napooledy v'iděl sirou ma'tku před sedmi lety, a to v téžeadvokítrú kancelál{, kde vyřizovďi jakousi r'odinnou věc.
Froto' ačkolíbyl dobrcm1-slné povahy' toto setkáni přece bylo prp ného poněirud tísnivé. )EIa,ló' Henry
jedr
_
dou,fá.m' že }si zd,ráv,< pÍavil _ú.sečně, opatřív NeÍněl ho níd' q' to zvtáště od té doby' ktly se
Hertryho Lotlg€dovětlěl' že po sabevraždě, kterou spáďajt jď'o o{tee, kd}ž Žena tro opttstila, ten'to bohatý strýc se jiď zřďil. Ernesl byl štíihlejšÍa vyššíneŽli George, joho ůsta byla stáJe otevřena, a to bylo by doďáÝalo Jeho o,bličeji jakéhosi hloupého vý,tazt, aob1it bys,t'ýoh černých očÍ,které svěd,lily o ďrylrosti. Svého otr.ýce si arri nepovšiřn'il' $pěšně a ohlarjně polÍbii evou &\atliu' stískl nrku Patrioii a potom se oilráti,l k m1adlšímu rnuá; >To tedy je můJ nevtr'astní bratr Mictral * vyrosLl jsl oprar'tlu,
ryrosíl jsi'
hoďru'<
Mi.ůa.l se na obe př'átelsky usm}ál. KdyŽ jeho mattka opustli,Ia pa,na Bennetta.' přeruŠile všechny etyky se svou dřívějšírtlc'|jnou
& vždy odpírala Mieha,Ioví, kclykoli vy'rslovil přání' že by se
ráxl
svými nevlastní,rni bratry. >T?,k Jsme se tcdy sešli,< pravil Goorge vesele, >abychwn se konečně dověděli' co nÁm odkázal náš dra,bý strýc John.< >Dou,f6m' Že se nemýiíě,< pravil Heorry Inng ky-cele, }a ř.e John se zeďroval ke své rodtně rnnďtem lépe po srtrrti nežiH
saše,l $e
>Jak vidí,rn, neze"gLárl jsi příliš,< pravrla. >A'to 1e trrofu dcern Patriďte' že ano? Blabopřejeme ti k ní, Henry.< Patriqi€ se dívalo s ýak1ýrnsi obdive,m na tuto svott ÍleunáÍno,u tetu, o nížvědě,la Jenom toli{r, Že k vůlii boha.témnr statkáři za, ŽNa< Eleronovl l$ne-Swiťtovi opustila své}ro mnrrže e dětÍ. >Nu, nevfurr,< na,mltal George. >NiltMétto syna Ještě neznáte,< pokra.čovala Gertru'da. >To j€ tvůl Jďto -rodína se o nělr'o obzvLáště sta,Ť&la.< s[Úc HenrÍ a tvoje sestřenlcg Patricle, Miďlaile.( >Když nic nevíŠ,tgk tody o tom n'ern'luv,q p,avil Henry Long Michal oeslyš€l o strýci Henrpn nikdy nic dTvůj stlýc Joho byl usťavičně v tísrri a stáJe psal tlomú když ho viděl před sobou' vězu tomu Ještě více, ale mal,á o nějakou pornoc.( sestřeaka Patricde' to bylo ovŠeÍnněco dooela iiného' Byla velmi >Rád bych véděl, Jak vetr{ré byio jeho jměai'< pAno, ta,kový byl Jobrr,< přikývl strýc Henry. >rl)otrfejme, Žc byl téměř tuipý. Mól i/šek šlroká ramena a také iinak byl doMe vršg ,rreu'tratiil a že a'tespoň něco r1al slraaou pro rorlintt, kte'r'ó urostlý' ngb''l přespří.ťš h€zký' ale v jeho upř'ímnérn fu r@-
re$ 7
vc svém mládí zp{1scbil toUk j€'ště čekáme ?<
nesnájaí
-- ale
na 'ko'ho vlastně
>Ještě zde není ztlzaÍrin syn Sandy,< pravila Gortruda. >A}e kclo ví, zda přiiede až z JiŽBl AfriJty!< >Znáte ho někdo?< tázal Ee George Bennett.
Všich-ni zarrrtěli lrlavamt, krorně Ggr'trudy' která za'ř,a,la &
h}asi'tě vzpomfuat: >Mystím, Že mu bude teď a.si třicet'pě{' lď. \'zpomínám sú, že jsem kdysi sl}Ě€la, že jeho otec zemřel krátce p fuz.ané, Mcf)iam,id měl veliký majetek někde u Kapskélro .s{ěsta a tartr, m1relkn, Sandy stále ještě pěstuJe víno a ovoce. .q NeŽii však mobla do'konči't, dveře se otevi'ely a 'rstoupil muž vysoké, atletické postavy. Také on měI Ďerné vlasy, jako všichni z l-ongovy Bcddny. Poněkud ne}istě se usmá'l na tut'o -eiruplrru neznánrýďr pří,buznýc,}r e snažil se r^ozeznat je podle toho, co mu má'tka vyprar'or'ala o svém nepřljernném. Živo'tě Ý Ang1ii'
Sarrdy McDia.m'id se vesele zasnr'ál. A opravdu, zda to nďoylo veseié, tato závěť, klerá ukazovaLa, Že. žer|ovný sLrýc John roa_ ďí1Í své jměni bývalým mi'}enrkám? >TrpěIivo$t, prosírn,< n€.ponr'í:ral pan Bul'lett & če':i dáile:
>Dvacet tisíc liber obdŤŽí soudce van Nioket'k' JÍžaríAfriilrá' Pťeioria, Churoh sLreet.( >vím, kdo to je,< pravil Sandy pďohtagem' }šem vš€j.'
'myslll
že už je mrtev,<
Pan Eullett, ned'baje této pcznátnky, pokračoval:
t'síc lirber obdržÍMad€moiselle Cotrle'tte la Clocřre, v r. 19í.? byla zaměstnána v ob_ ohodním'domě le der.lx Frěres v Bermico'rrrtu' nedaleko st. Pol' >I}vacet
původom z Armarrtiěrm, která
F'raorcie.<
Nálada roďtny klesla k bo,du ÍÍtt&T|t.ÝŽďyť z tďto jmění, o něrnž všicllni sniÍi v p,:siednícir týJneeh' se
,
ve]tkéťto
lĚ toz'
nežli se setka}a s mladý'rn jihoafrickým majiteiern vinic' za něhď s€ poaději provdala. Jako dÍtě často slýchával od svého otcč veimi osiré siova o lakomém a bezohle'dÍ!ám strýci' který ztrpčoval ávot mladé Zuzar'é, a tak dost snadno poznával stťýce
plynulo sto tisíc liber. >.Pét tisíe obtilži poručíkltoger Pb!trbeaďr l 461. pěŠíbri8á'dy' o něnú vítn, že v roce 1923 byl obchorlním zá.str:rpceirr finrry R!t!ren, Rut}rern a spoi.' voikoo'LlehodnÍci s vínem, Lond1ýn'
na Žid}i u okna.
barmanem
I-Ienryho v onom ďrladném, necitelném m,uŽl' jenž seděl vzpřímen
El'nest Bennett přerušil tísrrivé tic}ro' >Tak po'jď Jenorn z'lolal. >ať se na tebe pod{yá.me.<<
dáJe'
hooiru,<
s'rndy se lelrce usanál, ale nežli se mohl představÍt Yšem čl€rfun ťodi:]y, jiŽ se opět objevil písař, jenŽ ohlaŠova'!: >Prosírn' vstttpte, pan Butrlett uŽ čeká.<
KAPIŤoLA n. %ár,ě3
labna Longa.
Pan Bullett seděl za s\ri'm psacÍm stolem a pŤes býle se pi'ísně
díval ira dědice. Fřed stolera byly v polokrrúu rozesÉaveny židle, kťeré .qna'd lryly kdysi velÍni hezké' ďe teď už byiy roahodně
z mótiy. Sandy McDiami'd se s neohrrtí rvzh|1ž'el po táto advokátni kanceiáři, kde v'šeehno páďllo st'ář'írn. Byl jetlir:ýrn č1enem tétf, rnalé spolďno.sti který s€ příiiš nestarai o obsah závěti s,|qýce Jo,hna- Nec]rápal, proč by nernámý s'trýc, o :rěnrž málo]idy slyšel,
mě1
mu něco
Kdý
odkazor,'a.t.
vŠichni si 8tiskli ťuÍru 8 l}&nelll Butlďteln & tozÁedl{' se přc.J jeho stolem, a.dvokát zaěal suchým hlasem: >Je vám za}i.sté xťamo, proč jsem vás požácal, aíbyste mne d'nes navštívi'li. Je mou povinrrostí, abyclr vrírn přečetl závěť lyvého -zvěčltčléhoklienta Johna ']tho,mas'€ Longa.d
odmlčel se' vzal se sto}u sv&ze.k listilr, svázaných čerwenou Í' vyňel jeíjnu listilu a zača,l čísti: >'távěť a pos1ední v&le, lrterou jsem já, John Tho,mas L
stužkou, tozvázalr
rozum{L
Ustanovuji, aby !víl$á{n Yates Bullett, advokát' tondýn, Gray's Inn 97' byl mým je
náLrradu za všechny nt1,ádí.
ty
no*vráac.
které 3g.-lrr mu apůsobil ve sr'ém
ŽárLárt řpčeaóho Ya,t'ese Bu,iletta, a}by pÍodal vŠecfury nré cerrné
papíty' akcie, podíiy a jiný rnajetek, k'romě métro domu v ironkonu' a z výnosu aby vypIatil legá:ty oso,bá:rr. které zrJe uvá.tlím: I)vacot ťisícliber obdržíLueie B.n'tonová, o které vím, že
v r' 1320 bycilela v Lonrlýně, Bloomsbury, Etandelstreei 72.( Členor,ét'cciny se mlčky navzájern d'o|aaovati pohiedy, zda rrěkco vÍ o této šťastnélir-rcií, avšak pan Buílett četi dáJe: >>i)'i'aeet ťisíclíber obdrŽí Eiena or&neyo\'á, Žena Will'iarna oťkneye, o nížvínr, Že v ť' Ig24 tíýa v Itžni Áťťice,Kap,ské ltě.sto' Hilton Road.< Hrczný straďt pojednou zaclryáli'l Hen::yůo Loaga. Což jestliže tetl rrtarnotratný Jorhn celé své 'jrnění od,llázal ťrpinýrrr cizincůan? ,.;Dvacet tjsíc iibe'r o,bdrŽí Violeta Rrrhjrrscvá,, rozená Ťwiedo_ n
Road
I
122.<
tu,+
Pět tisíc liber obc.ržíJoe Jack
v
l!Íaůrout', jenž byl
Roy'ď lrotolu, Du'růan' J'Žní Aft-itka'
v r.
19?3
ob,clrŽí rzrael Rubenstein, jenŽ v I'oce 1919 I'ondý"ně, whit'c clla'pel, otd Mont'ague Street 299.<
Pět tisic liber
v
>Bcže aa nebi!< zvolal George. >VŽdyť to
lříd'ni loterii.< >Jr: r,de
ýz€L
jiŽ jetom je'díný odkáz,<
je jako tďl
žil ve
rrokr'ačovď paÍr Bu'llett,
$lCéi
Padesát tisíc iilt'eŤ o,bdr'ží nr*ndrrill Lu Hi l'u v městě He'ťrčou, Čína,Špodrnínkou, Že odpustí a opět k sobě pi'ijme svgu d'cerrr l{and1oňcr4ý květ, která napLňovala poslední léta méňo Živola vcl1rým. štěstím.od,mítne-l1, tyude ta|o čáslka vyplacena řečené ilárrrě spolu se zb}-Lkom mého Jrnění, včetlrě čá^giek' které jeetrr oclikázal osobám, uvede-nýrn v této závétj, jesti{že tyto o-soby zenrrou přede mÍrou. -}z[andtoňový kvěi, odkaauji také sr'rilj diinr Řečenéd'á.rně, miss
v Honkonu se všim, co v něm je a co k němu ná'!eŽi.< Á'-lvokát se odmtčel a oka'm'Žik zkott'mavě prolrlíželvšeo}rrty |yto zklanranó tr'áře.
FIenlT tong, jeltož obl!čej zešedivěl zlostí' prrrdce povstel na svou dceru. )2Považuj{ to za uráŽku, Že jstne
>rrojď,< vzkři[
sem byli přivl'ečeni, a;bychom zd'c v],'slechli takol'ou Žl+mysln$u z4rr{vu o hříš*órn Životě. Poradírn se s jiným adv'o;kÁtern, Brt'liette. protože hod}ám popÍrat pla.tncet této šílenérávětL< >Okan-ržíJr.<< Pan Bu'itett pozvecl svou štíúr]ou,srrcho',r ruku. >Tata rÁvět, je řáfuě sepsána padte předpisů zákona a p 1r nl pi'ipoJeno
také iékaískévysvědčenÍ o
cluševrrÍrnzdraví Jobna
l'lromase Louga. Nepozval j'seilr vás však, abycJr vánr přečetl pouze to' co Jolrn 1''holrias l,cd8 odkazuje j'in;fon lidenl _ nrá.me zcle ještě něco jiného.< HenÍf,I Long opět u"sed!, také lxštctlni ogtatní se pozomě zadí-
vali ná, acivokáta. ._.-
>Je vám všenr do'břc známo, Že ještě as,i ta'k pře,d deset{ lety.r pokl'ačova.l pan Bullett >tou1at se John Tlrornas Long světe:r'l - ř1ci, Že by1y znač.nčstíB.aěné'Pokud poměreeh, o nichž rno,hu
Ý vírn, neměl nikdy skoro ani měďáku, kromě ma'lých částek. které si trr a tam v}"dělal jako pr":spektor, nebo jako lovec, nebo jaj
jenom nepatrné. Pojedamr vše]< nesmírně zbohatl. Ja,k získel jrnění, jeltoŽ rozdělení senr vá.m právě p,řečetl, to bylo vždycky ueproniknutelný:n tejem.stvím, a.vša.k můJ zvěč,nělý klient připojit ke své závěti clopls, v němŽ ptvzvan,$e pramcn svého bohatství. Te.nto dopís je jedíilým jď1o odkaze.Ín krevn1m .gvé r'etrkó
l}řÍbuzným'(
K.{PITOLA TII. Je kr.t'v hu's-tší nežll r'odg.? Pan Bull€fi't si opět odJ
si
brýle ne rxooe, r,zal
>Bratři' sestry, s]''novci a neteře! Por,*!m'}i :lsťe sÍ ra.ý,sLé' Že v6nr neříkám protože draaí mi rozhodně neýste. Vysleehii Jste $ž',draá", ohsab mé záyěti a pffinali iste zklanÉari e roz-
bněváni' že všechny peníze }sem adkázal těrr4 kdož .mi zaŽirv^ poslkytovaii radosti a potěšení, čeboŽ niLdy neurliniil nlkdo z vás. Nepochybuji' ž'e rnez.t várni je i sťarý Henry, neboť jse'nr přewědčen, že bude se držet žtvota ptávé tak, jďto se vždy€ky {tŽel svýclr pytlíků s penězi, a molru jerrom lito,vat, že nejsenr s vámi' abych byl svědkem jeho zklamání. Víťám ťaJ<éGertrr,rdu, aěkoli jí nejsenr njlčim z.ayázán, neboť v1'trvďe odhazovaJ€, všechny mé dopisy' kter;'ftmi js€m ji žáda\ o mďou vý';roanoc, ačkoli mi po'moci mob]a' zdravím ji však proto, Že si vážím oďvahy, s jak9u opusti_ la starého Bennetta a dovolila Kane - Swiftovi, aby z ní učhil pc;'lestnort Ženu. Jsou snad přÍťomni také Bennettovi hoší, jestliŽe Šťastněvyváali z války, a snad" i. Ztv'ar,la, která byla z celé mé skrblické rodiny nejlepší. Často se říká, Že'krev je přece Jenorrr bustší neŽlrí voďa, a že člověk, lrterý všechen svůJ majetek odlrazuje cizÍm lidem, se do_ pouštíchyby. Chci tedy vyzkoušet, a to s Ýelkým po'těšeníÍr\zda toto staré přísloví je pravdivé. I{dybych ďrtěl" mohl byoh zařídit aby kaŽdý z vás měl v několika málo měsících majetek tal< vel'ký, či snad ještě většínež_ lr je to' co Jsern právě oti'klfual cizím lidem, neclrci to všaJt učinit, ledaže rlokážete' že.tážkrev, která oživovala mů'j moze& a vedla jej k rramahavému, pečlivému pátránÍ, posilovella mé těIo, aby sneslo všechno u|rpení, nebezpečí a trýzeň, koluje také v žitá'r'll vašich. ]Vtám na mysli pramen svého velkého bohatství, které mohlo být desetkr'áte, dvacetkráte, padesátkráte věťší'neŽli byl onen tlil, kte4i jsem vzal'pro své skrornné pďěšení. Byio to v Africe, několik let před mým odjezdem do Evropy' kcle jgem se zúčastnilSvěťové vlí.lky. Ťehdy jsem po prvé ?.asleehl o lrájnénr údolí,které je zná,.mo jako vetkého třpy_ ',Místo tu". Říkalo s€, že něktelaí prospektoři jiŽ v1pátrali toto údolí a, orfeŠii z nělro s velk1ým jměnÍrn v kapsách. Potom ještě mnozí se pol
Tyto symboly Ísou Jedin'ý$i rnýnr e.rďrazem rrré todíně'a bnxle-li vás více neŽIÍ tři, rrrrrsíte o ťrě losovat. Dgvedeťe-li si spŤávně vyloŽit tyto zástaÝ}' a máte_lí dbct od'r"ahy, trpělivosti €r vytrvďosťi' abyste po'dŤtikli pátrání á namáh:áívou eestu, pal< se rÝšem'ukáŽe, že krev opravďu je hustšíneŽÍi' ýoda, a buc}ete rÍÍými šťa.gtný/Ířfi ťlěr1řcÍ.
o'tevřít novou zási.lku steré b,ťanďy, která mne právě došla od mého dodavatele ná Pď MaIu. Áž potorn budu brandy ochutnávat a Mandlollový lrvět bňIde 2pívat Jeďnu z těch okouzluJícíchpísní,které má Jediné pfo mne, troehu se budu smát při myŠlencena bratra ÍÍenryho,Jehož álámá trattota Jlstě ho svede, aby se qlďal ná tak nar'1ahavcu cestu, bn:dtt -se smáť při myšlence, Jak on ulehá k spán'ku v Údo,lí Leopardů. John Thomas Long'<
Jdu si
rrynrí
KdyŽ paÍI Bullett dočetl, naslalo tísnivéticho ve staré advokát-
ni kanceláři. Všichni ě]el'rové rodiny pocítili tajné zachvění při
nryšlence na ná'Clheťné bohatství, kťerése pojednou před nimi otevřllo' ovše.m někd'e r'elmi daleko.
Bohatství taÍn bylo. bylo pro ty' I
aby o- zkuoil, a sandy již vědá' že dá se do této oď,vážné h'fy. >Avšak,( říkal si v duehu, >půjdeš-li opra]vdu' hoehu' starej se
sám o sebe a nezapleť se s těmito neanámými příbuzÍ'ými.< Gertruda viděia duševním zrakem sv&J krá,mý domw, do něhož ji přivedl }Ieron Kane-Swif.t před dvacetipět'i lety. KočáJy'-auta' četnéslužebnictvo, Iovecké přesniďávky pod vysod<ýTni cedry palrku' skvělý ples, k němuŽ pÍicházi všechno, co má něJaké jméno v celém hrabst'ví ._ a Její syn viděl druhou stránku tohoto obra' zu: Prázdné strije, Žaned'baný par.k á krásný staný důrn, jenž ponenáhlu se rozpa,dává- Jeho obličej se za,rdě vzr'rŇením. Lásky'
plně objal matku okolo pasu a zašgptal: být' matko. Půjdu!<
>>A
něec na tom rnůže
Výrhla se' vyrušena z
krá.sÍrého sru. >AIe' múj dnahý Michale' pomysi přece'na to nebezpečí* a kromě to'ho. . .< >vím,< přerrušil ji šepterrr- >Chce ř4ei, Ž'e taková cas'ta by stál6, nÍ:ďlo peněz. Pomysli však, co by to přo nás zÍraÍn€.rďo.< Gertnrda Kane _ Swiftová to věděLa až př'ílišdobře. Když její manže| zahynul přede dvěma lety nešťa.s'tnou náho'dou ná boťlu zjistilo se pal< velrni brzy, že áili téměř výluúně jen z hotor'ďto. P{rtoÍn s€ zouÍale snažila, aby qrrwďa majetek ue sp&ú h}-To_ ťék.
Elrnest Ben,nď
se. na,klo{tit
k sandymu' >Povídám. McDíamide'<
pravil, >ty pŤece znአtu krajinu Pověáe, můŽe být n* tom ně'
co pťavdy' nobo Je to jenom pohádka,?< Sandy se mí.rně u,smál.
>Zná,m JiŽní .dfrikrr, vlastně jeÍ'o.Ín širol{éokr.lí Ka'pské}ro lVÍěsta a veIká města, jaJto Je Johannesburg a Durban. BÍohrr
všalt řÍci, že tzho leg"enda Je dobře 6Lá,na po cel,é JižníAfřice stýc John přišel k ták velkému bohatství, tedy mueíme věřit v jeho Místo velkého a po'ná/aťlž nemáme jiného vywětlení, Jak třp}'tu.
>>Kdo se nlčďro neoďváži, nic nemá,< pržlvil trne*t, mla.dší Bénnett. >otázka Jenom Je, Jak to zařídit, abychom mohJi jít.< >Ob, o to není Žádná starost. Veememe si dovoů€Írou na dva, tři měsíce a to snad postačí'Ještě nevím,< odvětil Henry Long r,dr:ze|ivě. >chcl si to dobře'
rozmyslil< >Prď rozmýšlď, o'tče?< zvollla Patricie. >Mystím, Ž.e je už
roďrodnuto * půjdeme.< >Snad nemyslíš, že bych tě vzď s Še'bou,kdybych se rgřňod'l, Že půjdu?< pr:a'rril přfuně. >Na to nemám dosti peněz!< >Dobrá,<< oclvěti}a rychle, >>burIu za sobe platit sama. Jsern dě_ dičkou str1ý'ce Johna právě tal<, jako kdokoli z vás. Mám peníze po tetě Mary. Pět set l'iber ve váJečných půjčkách,karé mně odká,zala Mohu je prodat, kdykoli budu chtít.<
Její otec pokrčílramerry' >Chcď-li ýybaaú'at své peníze
oknem, nemohu ti v'tom bránit,< pravíl ohlaďně. >A co je s oněmi symboly?< tázal se sandy aďýoká'ta. je snad zde?<<
>'Máte
tees
I
Pan Bullett přik1ivl' povstď, při]rr'očÍl k vysoké skřÍni' otevře} Ji a vyňav její obsah' poloŽil Jej na stŮ].. Byly to tň věci: krásrrý kyj 2 těŽkého černéhoclřeva, nátrrrdeln!k' diouhý a.si čtyři slopy, sloŽený z maIých lebek všech roz_ něr'ů, z nichž nejmenšÍ byla sotva r'ěLší nežIi nohet na paJci a největšíasi tak velká, jďro ki'iketová koule, a konečně lmpantí kcrŽiŠina'jaké domorodci ďriekého l'nitroaemí používajíjaJ.Ie
to nií.hrdelnik černošských kouzelníkrl,< pravil.
>Ne,jrsou
tn
ol'šenr lidské lebky, jsorr to hlavy malých opic.< >Musínle se vrátit k pokynům rrrého zvěčnělého klienta,< pravil pa"n Bullett. >>Je vás více nežli tři a pr'oto je mou po!"innostl' allych týo symboly rozdělil losem. Tušil j'sem to a proto jsem
nrysJu, tedy je v jejín vlastnim zejm1f,, &by se sna,žřla udŤŽet' ceny na slušnév1řši. Jsem pevně přesvědčen, že ďespoň teď, a mořná i v pří'štíchletech, jihoafrická vláda ne'dovolí, a,by bylo otevřeno nové diarrrarrto,vé pole, které by zaplavilo t'rh ÍnÍ}oáštvímzboží a tím způsobilo pokles cen.<< Michal poho'dil hlavou. >To všechno je pěkné' ale co nám brání, a,bychoÍt neučinílitoLéž,6 tlčinil strýc John?< pravil" >vyhledáme olrro misto' Í}aplnÍme sl všechny kaps-y dia'manty a potom Je v;rvezeme z Jlž.Íli Afriky' pt'ávě ta'Jr, jako je vJrvežl o11" Již .j*sem se rroabodi. Pohusínr se o to.<
xAPIŤoLÁ n'.
všechno připravil.< vkérzal na malou krabici, v níŽ byly úttŽky papíru stejných roz,rněrŮ. >Nal'rhrrji, abyste táhli své lošy podle sítáří.<
Přistoupila Gertr'rrrla ja'lro nejstarši, sáJr}a do krabice, wňala z ní papÍrek a když jej rvzložila' bylo rra něm vidě't inkotrstem napsaná slova: >>Leopardí kožiŠina.<Pak táhl Henry; je,ho papírek tryl prázdný, po něm George Bennett se stejn1řm rýsle'tlkem. Potom Ernest po.hlérll na Sa.rrdyho. :>KÁo Z nás dvou je stařŠÍ?
je třicet pět'< odvětil
Dota,zy e nopřiJeřrrné překva&fili. >Michale
:( Gertruda mu po'ložila rrrku na
snrÍšani pomýšlet!<
ra.nreno. >Na
to
ne_
Proč, matko? VŽdyť je to naše jedÍÍná naděj'e.<( >Zapomněl jsi' jak se ?Áá, že trúj áomJ'slný strýc tí neodkázal pr'arric, pomo€í čeho bys nďezl to j,mění,< pravil st4řc "'áa|úné Henry ostře. >Bylo by to zbytečným plýtváním peněz. taJrová výprarta.<
Patriciiny tváře se protá,}tly. >JatkŽe, otče,( pťavda, :zrranrená >Mánr tedy před tebou přednost,< usmá'l se Ermest, )protože to, Že clrceš zůstat do,rrra?( ' je mi už třicetosm.< Ále neměl o nic víee štěs'ti nežli jeho bratr. ' >Rozho(lně,< odvětil Henry Long, >Bullett má pra,vdu. z?i nyŇásledoval Sandy a vylosoval si kyj. Zb:řval uŽ jeno'rn r:álhr"deilnějšího stavu diamarrtového tr'hu nedovolí jihoafrická l'áda, a'by ník z lebek, o nějž měli losovat Michal a Paltr'icie. se otevřelo nové diamantové po'le.<< >Nemohli bycho'm s.e dnes vďer někde sejit, abychon'r si o tom >Mně je dvacetčtyři,< pravil Michal. >>Ale dám ti s nejvéLší tlúkladně pohovořili?< navrhoval Geotge Bennett. ra,lostí přednost.<< '>>Mně
S'randy.
všeclrno podle poř|á.dku,< usn-rála se. >Jsi sta"rší o ťok.<< Byla to však Patricie, na niž zbyl náhrdetník z lebek. KdyŽ pak lclsováÍrí bylo skolrčeno, pan Bullett si oclka'Šlal a pravil: ';_ProlsÍm, rxedněte ještě, rád bych várrr totiž ještě něco řekl'<< . Všichni hned zmlkli a upřeně hleděli na adr'okáta. >Podle toho, co jsem o'd vás sl5Ňol, mohu povaŽovat za jisté' že alespoň někteří z vás se rozhodli podniknout cestu do ÁÍr'iflry a tam hledat lrrísto, o němž se zmÍňuje dopis nrého zvěčnělého klienta. Je tody rnou povinností' jakožto vašehc rodinného práv_ ního zástupce' abych vám dal vážnou výstrahu' Neb€ŽŤeči a potiŽe, o nic|lž mluví dopis mého zvěčnělého kliealta se mne ovšem netýkají' je však zde také plávní otázka věci, a o té bych si s vámi cŤrtěl promluvit, nežli s€ vydáte na tento podnik' kteqý si bude vyžadovat značnéhopeněžitéhonákladu. Jest'liŽ€ můj zvěčnělý klient opravdu objovil zántatné diamantové pole, pak Ještě nemá zákonitého práva, aby s ním jednail po'rlle vl'astní vŮle. Je.st1iŽe nepodal jihoafr'ieké rdádě zprávy o svém nál€uu a pr.oda,l diamanty bez jejího povolonÍ, pak s€ tím provinil protí zákonu a nijak nepochybuji, Že byl by býval odsouzen k velkému trestu, kdyby byl býval při torrn přistižen. Roa'hodnete_li se tedy prc tuJto výpran'u, pa.k první vašípo'rinností bude, abyste si opatřili od jihoďrické vlády prospektorskou liee.nci a to' jak je mi zlámo' Je dost obtíŽné. Nalezrrete-li záanňné údolí,js'te poívinni o tom podať zprá:lu jihoďrick;im úřadům a' za žídnýa}rpNa tom přrce nezáleží,Ktlyž něco najdeme, pak ie to naše.<< Ale Sandy zavrtěl hlavou. >Ne, pan Bultett má pravdu,<< ujišťovď. >Mně múžetevěřit. Zná'm jihoa,frlcké záJrony.( >Á' co se tedy stane?<< táaal se George. >Ji'h'oa,frická v'Iáda rrám přece neveame vše, kdý podniknenre výpra'vu na vlastní útraty.< >V'fuchno ol'šem ne,( oťlvětil pan Bullett váŽně. >Podle dŮ]ních zákorrů v Kapské provi:rcii dostanre vláda čtyřicet procerrt, ale gamozaiejirě nebude vám dovoleno, abyste vykoř'istiti údolícďé :>Ne.
6Ami.<
>A pttč?< zavrčel Henry Long'' >ProtoŽe diam'antový průnrysl v JiŽnÍ Afrlce má ve}kqr o€řrra._
nu,
V
posiedních dvou lďoch anačně poklesla cena ďiamáfltů'
pourěvadž jiboaÍr|cká vlá.da nrá velké příjmy
l0
rse6
z
&
djamantor'é}ro prů_
>Vý'borně'< zvolatr
kývl.
Michď
nadšeÍrě, kdeŽto Sandy lhostejně pň-
ty tonru říkáš, sťr"ýčeHerr.ry?< i Patricii.<
>A co
tebe
Láp,al se Geo'rge. :Zvrt
>>Děkuji ne'<< o,rlmitt Herlry l-ong. >Bylo by to zbyte&té' když jsem se rozhodl, neúčastnitse tak nesmyslrrého podniku.< George Bennett se obrátil k osta,taím: >Hodil by se vám Simpsonův r'es,ta'urant na St'randu, dolejší jídelna. pře_qně v půl osmé
večor?<
Všichni souhiasili,
ro%lo,učili se
jen Henry Long a Patricie.
s a.dvokáten a
odešIi, ztrstali
bych měl opis té záwěti, Bullette, a ta.ké adřesy vŠeclr pravii l{enry l_ong. >.zajiisté, mohu vám však dáti jenom ony adresy.star'é a nikoli >>Rád
dědicú,<<
adresy nové, po'kud jsem zJistil,< odpo,vídal Bu}lett. >Jsenl l'ázán úř'ední mlčelivostí'<
>>Rozumim,< pravil Horr'rxl I'ong, n*atajoval vŠalt' že je zklamán. >DeJte mi tedy opsat aspoň ty staré ad'resy.< Asi po desíti minutách odeŠlii Herrry Lo,ng a Patricíe, a odjeli
starým autem, kterÉ Henry Long sá'rrr řídil. Sandy McDiamid stál Jim,i nepozorován ve výklen}u sousednich domovních dveřÍ,
a jakmile vidět, že odjíŽdějí, i}rned se roz'běbl xpátky do karrceláře a,dvokátní firrny Bullett a Legge'tt. Parr Bullett se usmál, když vyslecht jerho Žáclost, a vyho.věl mu jenom tolirk, jak vjlhověl Henrynru Lorrgcrvi,'to jest ctď pro něho opsat adresy dědiců, ja.k by'Iy uvedeny Y ?Áyěti, odepřel však pr'our€.dit mu ony adresy nové, které již sám zjistil. Sandy si prďetl tento seznanr a viděl, že nejbližšíje Lucie Berrtorrová' ktorá bydlela r. 1920 v Londýně' Bloomsburjl, Handol,street 72' Ale tam ho očekávalo zklarnáni. o'nějaké Lucii Bentonové nikdo JiŽ nevěděl. zdálo se, že v tomto domě s mďý'rni byty se zatím vyměnili všichni nájeÍnnícl, i s domovníke'm. Mohl r'šak aspoň potržíttelefonu. Telďonorr'al flr:rně BratřÍ Bugoyne, dovozcÍ jihoaÍrických vin, s nimiŽ byl v obchodn.írrr styku. a ti mu ihned 4i.stilt adresy fiitny Rithen. Ru'thern
a spol, Autotaxi ho ?Aýe|o na oxfonlstreet 320' a šéffirmy Rithen, Rut1rern a spol. mu pa,k srlělil, že šťastnýdědic Roger Philteach vysto'upil ze služeb firmy právě přod týdnem' kdyŽ byl obdrŽel zálořru na 9vé dědictví. sařrdy se trcclau zamráčil, když zvěděl, že Roger Ptr,ilbeaah by'dl1 aŽ ve We'Ínbleyi, ale šéffi'nny }16 urspokojtl, že s nim můŽe nr,luvít tetďorriďry. S,rnluvili se, Že s€ sejdou u firan'y Ritlren přesně v šogt ho{Ťiťr vďer. a Sa'ndy se
dal zavést na old Morrt'agtx'treet, přeťl dům č. 299. obchodni talbule 'se jmépqm lztzele R'ubensteina mru ukázala, žA je tc, 'r\alá, za'stavátrna, spojená s vetošnicLvím. Uvnitř byr mladý žsd', jet:ž qaslechl jďro pŤáJIÍ a mlÓky ho zavedl do mÍstnogli za krámem. stal*í Žial. povsLď u psacího stďu, nabíď mu žiďi & táz&l se,
čímby mu mohl poslouŽit.
>Nedávno jste obdrŽel odk'az po mém stďgi' Johnovl Longovi,< pravil Sa.ndy docela otevř'eně, >a přišel jsem vás pořÁÁat, ab1'sťe mi řekl rdechno, co o.mém sl{ýci víťe.< StaI1ý Ruberrstein okamžik nebo dva vážně kýval hla_vou se streny na sLranu' >Váš slqý'c nebyl o'byčejný ělovélr,< pravil ko_ neěně. >Seznri.rnit jsem se s ním před dlo'uhými lety. Potom. mne přišel poŽádat o půjčku.Myslím, že to bylo před jeho první cestou do JiŽní Afrlky. Vyhověl jsem mu, ačkoli záruka, kterou mi na,bítl,l, byia ve]mi slabá. všechno zapl*tll, & později" T}o svěťově vojně, Js,em mu pťijčilatovu. Své peníze j6em obdrŽel zýt, a tlž
jsem na,to úplně zapomně}" kdyŽ jsem obdrŽel ilopis od a.dvokáta, Že pan Long mi odkázal pět tisíc liber. ByI to šlechetný rfiJž, kéž' jeho duše odpďívá v lůně AbraJramově.< San.]y mlčky pŤlkyyl při tomto zbažo.érn přánt a potom ukáz&l kyj, který drŽel' pod paŽi. >T\r'to věc jste asi ni]kdy neviděl?< tázal se. F'an Izraď Rutben$lgin pomďu z-avtLéL h'lavou' a Sancy' pochopÍv, že nic jiného se už od něiho neďoví o svéÍrrst{ýci' poťlěkoval mu za jeho 'laslraloqt, a ďq.l se ?*I'IéIL páirky t finmě Rithen, Ruthern a spol. Pan Roger Ptrilbeach, kdys! poručíku 461. pěšíbrigády a pozrlějd obc0roťlní jednatg! s, vínem, jjŽ tatrn čekal Byl to velký veselý ďrlapíik, asi tak padesátirletý, červenýďr tváří. obličej mÚl ta'k ši'roký. Že jeho černá očka téméřmizela v tuku. sandy mu řeld, proč příšel,'a -pan Ph,ilbeac{r se hlasi'tě rozcihecrlrtal
>Taír vy jste tedy syjrovgc starého Johna?<< vo1al: >Byl to výborný ohtrapík, už proto, Že mí odkázal pět ti,sí'c li,ber. Yíte' seznámili jsme se 've světové váice. Měli jsme společný sLan' společný zákap, a vůbec všeohno, dobré l z1é. Ale o tom sl po}rovoříme 'ně'kde jinde'' Co děláte dnes .večer?< >Jsem. bohužel, zad{n. 'o půl osmé mirsím být u Simpsona' a'le do té doby jlsem volný.< >Ďobrá, 'to nám stačL. Zaved,u vás do ma.lé vinárny a te.m si
sp]i'u promluvím€.< Roz}etrčiv se pak se' sv1im býwalým šéfem,pan Roger FhiJbeach odved'l Sand1'ho k autotaxi, Í'ekl šoférovi, kam má jel' 'a .vůz
se
rozj.el,
Byla jim tma, nudný deŠtlvýzirnní veÓe'r. Na u1icÍďt bylo jen
máio chodců, kdo ne1nusel, neŠelven. Sa:rdy uká'zal Philibearghovi ky"j a ťáaal sq ho, zda p nárq někdy něco siyšel od Jďtna Longa. Philbeach vzal kyj do ruky, prohIíŽel si j'ej a váž'il v ruce. je . >l"Ie, jalúiv jsem. bo nerridě! - ale. to vlas'tně stra'š'livá zbraň, eh?< oslňrrjícípřední srrětla 'auta vyskoč'ila před nrirni ze tmy. >Podívejte se, kdo to jedel< zvolal Roger Philbeaeh. Sandy se s\l9nil k cÍlréilku,aby.lépe viděl, a pan Roger Ptrílbea€ih pozved.l kyj oběm4 n-lka.lna.. Sandy měI na okamŽilr pccít' Že celá katedrála s tého Petra se mu sval'iJa na hlavu, a v m41obách se ská.cel na poďlahu auta.
o
KÁPIToLA v' lháříoh a j'iných litloolu
Michal si:dru}rého dne srn]uvil s Fatricií telofonicky na od'po_ ledne s,ch&Žku', hlavně'proto, jak řekl, aby jí poďal zprávu o tom, co bylo večer ' m]uvério .v Simpsonově res'ta'urlan'tu na Stra,nd. Miohal h1ě1 doce]a jinbu výcho'vu neŽIi Patricie. Žlt od dětství
v
přepyehové:n okolí' hýčkán matkou a zboáouán otcenr. Na štěstl byla jetio 'pova&a. o'd př"irod3l dost zdravá, ta;kže ani ýe_ piaté nraziéníji nem,ohlo úp'lně pokaait. Po celou cesLu se v ďuchu modlil, aby strýc Henry nebyl doma; chtěl lrýti s Patricií sám' ač'koiiv si ještě'ne'uvěclomoval'
že pÓ'd1éhá J€Jímu půvabu. Starší 'služka'ho' uved;la do .
orbýwac'ítro pokoje, kde ,Patricie něco šila.' >EÍa.l6!'(' pravil ' Miohal' >Haló,( odvětila Patrioie'
}posaď'so; pťosím.<
>Děltu$.< U'seď[ a udive[ě se rozllrliŽel. Na sténá,ch bylo plúo obrazů a 'MichaÍ' ačkoliv nebyl znalcem' přece jen dovedl od. hadnout, Že někleré byly značrréceny. O st4ýc.i' Hmrym vě,děl jenom, Že je la,korný a dosud nebyla rnu znárna jeho uměteclr,á záliba' Avšak br'zy si přestal prohlížet obrazy a obrátil se ku Patriciii. >Je to hrozná šúroda,že nepů,Jdešs námi na ten výle!<
pravil.
>Nomohla bys přemluvit svétro otce, aiby ti to přeoe jenom dovolil ? Vždyťbys byla Íneá příbuznými a ne g ciainci. ovšem, molrLa bys jet' s ná.mi Í€nom do Kapského Mágta., dá'le ae, prvtože by to bylo přÍliš nebezpočné pro tebe.<
,' Patricie jiŽ ďttě1a odvěilt' Že by ji a"ni nena4lad'lo, dát si před_ pisovat' ale místo toho pravila' dívajíc se stra.llou: >BohÁržel, není to možné.otgc by mi n'ikdy nedovolrit jít s vární. Půjde s vámi Sandy McDi'amŤd? A jak se roárod'li Beunef,tovi?< >Sandy odřeld' a to je škoda, protože je to, jal< se zdá, slušný
ělý'/ék.<
Patricie př'isvédčila. >A
tak půj.&r tlo Afriíry s
oběm'a Bennettovými sám,< pďtra-
čoval Miďtai. >oťl'cestuj'eme hned átra, parníkerrr Urrion Cas,tle. MaLka mi zpn'u neďr,těla' dovolit, ale konečně svolite' kdý jsem jí důkladně vysvětlÍil, že bu'dorne muset pr"odat ten náš starý' kráený Harcourt, nenaleznu_lri v AÍrice díamanty.< >Ano, ale Jak ,bys je chtěl proda"t, i kdyby 6e tí podařilo Jg najít a podlordně dopravit z ÁJrIky?< táza'la se Patr'icie za_ myš}eDě.
>oh' to je malá' starust,< uj,išťoval Michal. rErtregt má přÍtele'
který je obohodrríkern s diarnanty. Nabídne,rne mu sluŠnýpodíl na zfuku, a on to jiŽ nějak zařídí. Bennottovi by rrádí od tebo kotrrpÍli ten ná*rrd€hík z opičíchlebek.<
>vím,< pravila Patricie' >Geo'rge mi dnes ráno te}efonoval Ale papá rozhodně odmítl ----j musela mu tu věc odevzdatl, ghce s! J'i uschovat jako zvtáštnost.< 'sem >Škoda. Máln ted,y uŽ jenom moji koášinu, když S.andy ztrart'íl
ten kyj
!<
>Jak to, zttattl? Ťomu nerozumírn, Michale.< >Ano, ztrati'l. Bennebtovy tvrdil včera večer u siÍnp,sona, Že se ;to stalo ve zmatku.při sráŽce jeho auťoťaxi, ale před njmi mnoho nomluvíl, jeno,m to, že pozitři taJíéodjiždí, přes Marseille, odkud PcÝužije ita]ského parníku, ta,kŽe bude v Kapském Měs'tě o den dříve, než my, a že našív1ipravy se nezúčastní,protoŽe považuje takové,podlo'udni'c,tví s diamanty ?a příliš nebeapečné. Rozpovídat se však] když Beruret'tovi ode-šll, clokonce mne poaval .na dnešek
k obědu, a podrobně
PaLrieie.<<
mj.
q/líčil.Ía,k ztrati'l terr kyJ. Bylo to tak, :
A Michal Byní vypravqval Patricii Long'ové a příhodě Sandyho Mc Diarnida s Rogerem Philbeachorn. >Mi]osrdrrý BoŽe!< zvolala Patrieie, kclý skončil. >To 'je poveclené, Že ? Když Sandy procitl ze mciloby, šofér '
-
autotaxi jím třásl' aby ho probudil, a řekl mu, že jsou v Goldero Greerru, kam Jet mtl ppručil ten druhý gentleman, kteqý dal za_ stavit a vy'stoupil cestou. Philbeach byl ovšem již te'n tam. Dnes při oběcě mi Sarrdy vyl}ra,vova1, Že Jel ráno do Wembleye, ďe tam zvěděl, že Philbe-ach slďil hned vďer svá z.a'vaza'd|a a odJel. Rozrnýšlel se; má-li jít do Scotlan'd ' Yariu, ale pak si řelrl, Žc by to asi bylo manné, že pollcle by oďmítla, dát se r'ozčilovat k vůli nějakému černošskémukyji. Sanr1y však myslí, že Phíl' beach vypátral nějakým způso,bem naši rod'inrnou historií a Žo sám hodiá pálrat v Africe. Proto mne Sa:rdy varwď, prctožo není vyloučeno, Že Philbeach se pokrrsí vzít mi tu leopardí kůži' kterou. jsem dostal od matky.< Patricie přikývla' >Anc' možnéby to bylo,< pravila. >Sandy se zachovď pél(ně, ž€ ti dal tuto v1Ístrahu.< >Dal mi ještě'nóco. Je to kniha o ÁJrj.ce. Podívej se.( FaLr'icie přijala od něho knihu a četla její název: sedm ztra.
cerrých, cest Aťriky' Vypravování o dobroc]'ružných v1ipravách' sta4ých, i nových, za ne áÍrrÝmJ poklaťly. Napsal 'Hedley A Chihers. >>To mŮ_Že být zajímavé,<pravita, >již sis to prohl!žel?c >Ano, ale bohužel, o tom našem Nezná,rrrém údolídra,lrokamú,
kterému 'dombrodci řÍkajíMísto velkého třpÉu' Je tanr pouze několik stránek. Oriřraduji, Žo ná.Ě. stýc John vypátrar orro údoll
lsg? I I
asi šest let před napsáním této knihy' ale splsova,tel o něťn nevt.
Jinak ďe potvtzuje všechno, co jsme
jž slyšeli, íak je to
těž,!ré
a nebezpeěné, do'st&t se ta.m.< Patrricie c}rvíli seděla mlčky a zamyšleně se díva"la na knihu. Michal z.etim vza.| se stolu sošku vzpínajícÍttose kfflě. >Pěilrná
pravil. >Je v torn při,rozený pohyb.<
práce,<<
>Líbíse ti to?<< Láza]a se s úsměve,m. >Áno' také to povaŽuji za své nejlep,šídílo,< a vido,trc jeho udivený pohled' dodala: >Za' bývám se totiž trochu sochařstvíÍn.< >opravdu?< zvolal. >A já jserrr se kromě strojního inŽenýrcM, v němŽ jsem s námahou složil zkoušky, nonaučil ničemu zvlášt_ nímu, leda tr.ochu portugalštině a zach'ázen| s koňmi.< >Michale,< pravila pojednotr Patricie, >lžeščasto lidem?< >Ne, lszhodně ne,<< usmál se. >NenÍ mi to, abych ta,k řekl, tě' lesně příjemné.< Při]rývta. >Mně táké ne,< pravila. >>A proto se ti musím přimat, Že. . . Ť'e otec by zuňl, kdyby věděI, Že jsem ti to pro' - talké půjdeme do AÍriky.< z/,adila _ ale my
KAPTI\CI,A \rI.
>Jak to?<
>>Jsem si docela jist' že je to ničemný plán, jak mne vyláJrat z domu ďespoň na dvě hodiny' a'by pan Philbeach se mohl sem
vlorrpat, přijtt si pro náš náhrťelnirk.< >Co tedy hodláš učinit, otče?< >Zůstanu doma nebo ne! odejdu, ďe zase se vrátím zadnÍ-
za}lradními vrátky. Budu zpátky Joště věas, a,bych uvítal pana Philbeacha. Ty zústaneš zde ještě asi půt hodiny, poto'm zhasneš světla a půjdešna,horu spat. v posteli můŽeš ještě ta'k deset rnirrut čísta potom zhasneš. odhaduji, Že by trýalo asi Jednu a půl hoditty' n€žli bych přijel do nemocnice, zjirsti'l tam' že jsem byl oklamán a za.se se vrátil. JestliŽe tedy Phiilreaeh zamýšlíloupeŽ' musí přijít r.oďtodně před půl jedenáctou. Teď máme čtvrt na deset.< mi
>A co služebnictvo?<
>o ty se nem'txíme starat. Všiohni Jdou srpat ne}poaději v
de_
set hodln.< >Nezapomeň vš.ak, otče, eo ten človětk učinil Sandymu. Nemyslíš'Že je to pro tebe nelbeř'pečné?( Patricie se úzkost'livě dí-
vala na otce.
>Nic se o mne neboj. Dárn si na sebe poa.or, Ty také m,ugíšmít uši otevřeny a uslyšíš-li'že Jsem třikrát zadupal na podlahu' Po této zpovědi se Pat'ricli ulehěilo. Micřral vzbudil u ní při únebo rrslyšíš_riněja,ký hJuk, Jdi do hally a telefonuj policii.< vý dojem wojí upfimností a proto byla ráda, že mu konečně Za malou chvíli Henry Long opustil dům' šel do ga,ráŽe pro také pověděla pravdu. zklameni Michalovo bylo vša]r tím vě'tší' Že nynl věťlěl, Že Patricie talré pojede do Afri'ky, nikoli Ý'šak své sťa'ré auto a odjíždělpak silnicí k Lond1ýnu Ujel asi tři l ním. Ať přemýŠlel,jak chtěl, nemohl se dopátrat, jaký je dů_ čtvrti nríle, za.stavil u benzinového čerTadta, auto tam nechal a rychle 8e vracď polní cestou, která vodla k zaclni části jeho vod pto tajnůstJ<ářstvÍ jďro strýce a pro jďro rozhodnutÍ, že po. donr.u. otevřel vrát'ka, prošel zaihradou, stáJe se drŽe v hlrlboceatuje se wojí dcerrou sá,rn. Patricie mu nemohla nijak v tom kém stínu živého plotu, a zjistiv 'si naslouchání,rn, že služebnictvo pomoci' ďe r1j'měnou za jeho výstrahu, ktorou Jí dď o PhitoÍ}ravdu š1o už spa,t, vklouz,l do dcmu kuchyňskýrni ďveřmi, beachot/i' vaná.rnila, mnr, Že otec rovněž pátrď po poslední adrese V celém domě byla tma. V je}ro pracovně bylo txrchu světla o,d Iargie Bentorrové, že mluv!'l g rzraelom Rubears,t'einem a že hodlá dále vyp'átrat Phi'lb€acha. Byla nemálo doJata, kdyŽ Michal ji pouličníiarnpy, taikže mohl rw'g.návat alespoň trábytet<. Přikročil ku psacírnu sfolu, z jedné zásuvky vyňal rovolver, pofom domlouval, aby dop,roqzodila wďro otce Jenom do Kapskélro Měs,ta postavil Žíd|1 za skříň' kťorá stá,la blízko dveří, rrsedl a s revolvenea arť o l
zloděj.
mnohgm lychleji' nežli se domnívali, a součamě byla zaohvácena obavaÍni, co by ast otec řekl, kdyby zastihl u ni Michala. Nebylo ovšem ani Jedtrrého důvodu, proč by Henry Long měl něco namítat proti návštěvě wého synovce Mic}rala. Patr'icie všailr věděla velmi dobře, Že otec to nevidí rád' přijímá-lt návštěvy. Nazna_ čila proto Michalovi dost otevřeně, že by vlastně už měl jít a Michal to s úsměvem po'erhopi'l.
Henry Long se však vráttl dormů až asi o jednu a půt hodiny později' Velkorr čás,t tohoto dne ztrrávil marným pátránim po Rogerovi Philbeachovi. Při večeři vypravoval Patricii, jak zvéděl ve Wenrb|ey, Že Philbeach včeťavečer nárlrle odjel. Pa'tricie pak povaŽovala za svoji povinnost, aby mu řekla vše, co slyšela od Michala o pravé příčiněPhilbeacřrova odjezdrt' či tépe řečeno útěku. Překvapito jí, Že otce níjak nernrzelo, když zvěděI o Michalově návštěvě a že naopak se Jí peč;livě vyptával na Michalovy plány o cestě s bratry Bennettovými do ÁÍriky. Po večeřl' právě když naslouchali nejnovějším zprívá;m rozhlasu, přinesl Jim listonoš telegram. Henry Long jej přečetl a pohléd} na woJi dcerru.
>Poslyš, Patricie,<< pravil, >Michal nám te;legraÍuje toto: Matku přeielo dneg 6dpo'tg{ne auto. Vážně zraněrra. Je v nemocrricl gvatého Jří. Přijeďte ihned.<< >oh, chudák' to byla pro nělro llrnzná rána,( pravila Patricie.
)víšsnad
ná}rodou, 'kde b3ldlí ten mladý muŽ
tázal se Hen,ry Long' >Ne, o tom se mi nezmínil anl
a jďto matka?<
slovem.<<
je škoda' Už je pozdě, aby"chom zýě'děli jejich ad'reslr Bulletta. Jeho kancelář jistě už Je zavřena.< >Telegr'a'rn přece praví, že teta Gertnr'da byla dopravena >To
nemocnice Svatého >>Nu,
nevím.<
rsea
do
Jiří.<<
Hmry Long složil telegram a vložil jei do kapsy.
)Nejsem totiž nijak přesrlědčen o aestry Gertrudy.<
12
od
auto,mo'tni'Iové
nďtodě mé drďté
půlnoci, ne,boť' Jak si vypočítal,do púlnoei by se byl vrá,tíl z Í,ondýna' lr,dyby byl jer do nemoc'lťce a ta'm zjisťil' že byl po,dveden' Pojednou na blíatrékostelní vÚŽi z-agaly odbíjet hodiný Jedenáct. A sotva za.rrikl tento dunivý zlll;ií,<, již Henry Lorrg za'slechl
mírný skřípot u okna' S neJvětši opatrnos'tí povstal a nacbýlil hlavu' Jenom tolik, aby Jedním okem mohl pohlédnout okolo skříně k oknu. V matném světle viděl, že zÁclona se pohybuje a že temný stín nějakélro muŽe se krade přes rám okna. Čekal pŠtěokamŽtk' a tu jjž vetŤelec vyňa| z kapsy malou elektr'ickou svítilnu, stiskl jejl }cnoflík, po'wítil si do pokoje a spatřiv p,sací stůt, tiše se k němu blížíl.Henry Long otočil vypinač světla a namřiv revo,lverem, pr'avil drsně: >Ruce vzhůru!<<
Cizinec pus'til na podla,lru elekt,rickou svítilnu, zaklel polo&t'lasem a ob'rátll se. Vída však' že nemá nej'menší naděje proti re-
ýolveru, uš}tlíbls€ a pomálu peavedl rrrce nad hlar'u. >eán Roge'r P}ri1,beacilr, že ano?< pravii Henry Lorrg klidně. >Ano, to j,sem'iá.< Ilřmotný muž opět spustil ruce k boků'm paůrně zadním vcho'dem.< >Tody jste se vrátiJ >Arro, byl jsem ta,k smělý. A teď jsem 1'á's přistihl při čínu.
Máte jiŽ na svědomí včerejšiútďr na mého sJmovce a proto myslím, Že si hezky dloutro posedíte za mřtŽrmi.< ' >To tedy také uŽ víte?< Philbeach se us'mál. >Ano, chtěl jsent se zmocnit jeho kyje, protďe věci, ktoré o'dká'za,l vašírodině váš bratr, mohou anamenat obl"ovské jmění, JestliŽe totiž je někdo ukáŽe na správném místě.< )co vy můŽete o tom vědět?< pravil Henry zastíraJe úsďným hlasem svůj náh'lý zájem. >Co o tom mobu vědět? Což jsern nobyl llejlopšírnpřítelom vašeho bratra? Nikdo ho nezrral tak dobře jartro Já. Právě pnoto Jsem si 'ř'ekl' kdý Jse,Ťn dosťď advokátúv do,pis o odk'aau pro mě, že sice pět tisíc Dber js,ou l$ásné peniae, Že vša'k starý Jď'n
zanechel po sobě Ještě něco.mnohem lepšiho a budu_lt st počínat 6právně, budu mi! z loho ďaspoň milion.< >A proto Jste udeřil mladého McDianr,ida přw hIavu,< pra,vil
lÍenry Long suše.
>Nic Jinďro se nedalo dělat,< odvětil Phllbeao?r lhostejně. >Po,d-
platil Jsem pisaře v
mi opatřil opis nezávětÍ, nýbÉ t dopisu starého Johna odpoiedne rni Včera Jon a,dvokánÍ kanceláři, aby
také oarrámu, jak jste vylosovali kfi, náJrrdelník a leopa,rdí ko_ áŠinu. Potom jsem mohl uŽ ktidně čokal. Byl js€m pevně pře_ sl'ědčen. Že tqt č1 onen z vás vyhledá postupně vŠechnydědice' aby se pokusil 't1y'zvědět na nich, kde asi jest ukryt poklad starého Johna- McDíamid byl prvni a měi jsem tolik štěstí' Že jsem
mohl s nínr vypořádat.< >A dnes večer jste si přišel talré pro náhrčtelník" Ale místo toho p0jdete teď za rrfíŽe.< >PoŠlyšte, mitý přÍteli' mluvte přece tozumně. Nevím, zda ' s,e
'chcete také po.dnitknout výlet do Afriky. Ale mezi námi, kdyŽ my dva teď máme dohromady dvě z oněch tři věci a poku/síme-li se spolďně získat třetí _< >Sorldi! Jsem, Že postači jodna.<
>Nap,rosto ne,< ujiŠťovalPhilbeach' >Jsou to tŤl stopy a kažťlá
z nlch
vede ke správnému pouŽití druhé. Bez mého kyje nemá 6nad váš náhrtle'lník naprosto Žádné ceny. Kdybychom si však spolďně opatřill jeŠtě i onu leopardí koŽišinu a k tomu připoji.li všechno. co m,ně Je zrrámo o eestování staréilo Johna, pak bychom kaŽrlý z toho mohti mít po miljonu.< Ztuhlé tváře Henryho I'onga se uvolnily e ruka' držícírevolver sklesla. Patricle. leŽícína svém lůžkuve tmě, mařně čekala tÍď-smlu,vené uv"menL
KÁPrroLA vII. Nejryclrlejší cesta do Afriky. Pa,tricie se probudila druhé}to dne ča,sně ztána se strašlÍvou myŠlenkou, Že snad se jejímu otci při}odilo něco zlého. vyskočila
z porstele, přehodila přes seftJe kimono a spěchala do jeho loŽnióe. Ale také Henry Long byl už vzhlru a dařilo se mu-docela dobře. Na její gpěŠnéotázky jí ujistil' Že PhÍlbeach nopřišel. Patricie rnéla z ťoho starost o Michala, neboť se jiŽ doÍnnívala, že ten
teleg'ram přece jen byl pravý a že tedy Michalova matka Je těžce zraněn& Po snídani telefonovala panu Bullettovi, doufajíe, Že od něho se doaví Míchatovu adresu. Advokát však jí nemohl říci nic jlného, nežli že venkovs'ké sídlo Gerlrudy Kane-Swiftové Je Harcourt a Že o Jejím londýtském pob3rtu mu není nlc známo. Telefonovala tedy do nemocnice watého Jiří' ale tam jí cdpově_ děli' Že během včerejšíhodne nebyla ptívúenaŽádná oběť auto-
mobilové nehody. Patricie neměla tedy nijakého prostřed'ku, jak by. vypátrala Michalův pobyt v Londýně a proto se toho muEela vzdát. odpole'dne Jí telefonoval otec, Že přivede k večeři svého dobrého přítele' oba přišli krátce po sedmé hodině a Henry Long jí představil tohoto svého přítele jako Phiiipa Wi'sdona. Byl to muŽ velké, hřmotné a přitloustlé postavy, asi padesátiletý' měl dunivý hlas, který se ozýva| stále, neboť r}an wisdo{x -Ít"Lay zavřel ústa. Jeho malá očka byla státe chladná a vypočítavá' i kdyŽ pan Wisdon se srdečně sťnál' Patricie dospěla pucÍově
k závě'nr. že to'muto člověkovíse nemůŽe věřit. Toto Její pře_ wědčeníby bylo bývato jístě potvrzeno, kdyby 'Jyla věděla. že Její otec přemtuvil Philbeacha, aby vystupoval pod Jiným jménem, neboť Henry Long n€věděl, ja,k by vysvětlil svůj náhlý o,brat k vetřelcoq/i, který se v noci vloupal do jeho bytu. Usedli k večeři, pŤ1 níŽ pan Wisrlon v}Travoval. že Ži1 po někotik let ý jiŽni Africe a že se tam seznámil s Johnem Longem. Henry [,ong k tomu dod.al, žepa,n Wisdon byl tak la_skav a svolil, že bu' de jeílch průvo.dcem při za'mýštenémvýletu do JiŽní Aťril{y. Po vďeři orlešli ílÓ kníhovny, kde I{enry Long vysvětlil panu Wisdo' novi ce!ótt situaci, iak byla znarna jemu a Patricii. >Bude to dost těž;ké,< pravil Wi_Doat těŽké,< opa,koval. >>Musíme tam letět, Ne' buděme:li tam ze všech pn'ni, pak jsme ztraeeni' Znám dobře
tu zernl talrŽe mohu vŠechno uspořídal Proslechne-it 5e vŠa&
Že někollk lidí nebo dvě' tři skupiny zahájilt pátraní po lÍ.istu velkého t'pylu' pa.}< so ta,In sgŽene kdekMyslíte tedy, že Jedinotr našína,děJí je, dostat se ta.Tn jako
první a z'ase zrnizeL neŽ přijdou ti
ostat-ní,< pravil Henry Long. jest,< souhlasil pan Wisdorr. >Poe'}rybuji sice, Že se nám podaří přijít do Kalalrari a vrátÍt se do Upingťonu, neŽ ti drrrzÍ přijedou do Jižni Afriky, a]e hlavní věcí je, mít aspoň před]skok >TaJ<
několika dnt' }ÍlŽeme se ovšem srazi! s tírn Jihoďr.ikánem _ Sandy se jmenuje ? pouŽije_li on ta.ké letadla, ale to risÍko uŽ musíme převzít.<
-
>Patricie rni řokla' Že McDianrid se
pá[rárti.<
již roďrodl, že se
vzdá
>Nevěřte tomu, to on Jen tal< říká,< ujišťoval patr Wisdorr.
)sandy se vt'áti do JiŽní Afriky italským paÍníkem,( p,r"avila Fatricie. >Michal mi včera řekl, Že Sandy odpluje z Ma"r'seillo pozit-ti.<
'Wisdon přikývl. >opustí tedy Londýn
zitta táno, v Kapském počkejte _ a.no, dvanáctďro února. Letadlo, kterého můžeme poÚžit, odletí prvního února- Costa pottwá o6m dn&,
Městě bude
_
takže budeme v Johannesi:trrgu osmého' ťo jest budeme na p'ůdě Jihoafrického svazu a.si tak čt5.ři dny před ním. Provedeme tam rychle pátrání' potom pojedeme do Upingt'onu na oranŽské řece, tam si koupíme vůz 8 volským spřeŽením e vydáme se na costu dtive, než přijedou tl dtuzi', ať to budou Bennettorri nebo ten Sandy.<<
A tak se stalo, Že po pěti dnech vstuporrata PaťricÍe se sqírn otcem do velkého letadla a parr Wisdorr převzat veleni malé qý. pravy' Tato přítomnost paňa wilsdona ji nija,k netěšila. ZdáLo se, Že pan'Wisdon si Ji v posledních dnech obzvlášť oblíbÍla. to Jt působilo nenra'lé rozpaky' Nelíbilo se Jí. že Jí prokazuJe pozor. nost, která byla rozhodně více než přáteiská Michal Jí zaslď na rozloučenou před sv1ým odjezdem ťÚztoÍnilý dopis, který nyní odpočival v JeJí kabelce. Přál Jí mrioho Šťěslí a projevit litogt, že Ji nenaleal v sezlamu cestujicích parník{.r >Ijnion Castte<, ale nezmínil se ani slovem o něja,ké nebodě' která měla potkat Jeho matku. Byla to tedy velká zehada, te\ telegram, a PatTicie'o ni stále přemýšlela. Cesta letadlem byla ťrolně klír]ná. Í,etěli nad Egyptem' Sudanem a UÉíandou.osmého dne po odletu z T,onclýna přistati v Germístonu u Jďtannesburgrt kam potom odjell autern a ubytsvali se v hotelu Carltott. wisdorr se trochu zna! se starým Van Nieker'kem, jenž bl Jedním z dědtců starého Johna L'ong'a a vyličoval ho jako jed' noho z. těch na,foukaných Hďanďanů, kteři o sobě myslí' Že jsou šlechtici v JtŽni Africe a to jenom proto, že byll z pruních osad' níků.Vědéli ovšem od Bulletta, že statý Van I'Iieherk jest jiŽ mrtev, mělt však jeho adrgsu v Preťof1i. Froto drrrhého dno lVisdon najat auto, kterým odjett do Pretorte. JiŽ o Jedenácté hor1ině dopolecrní vjetl do tohoto malého, staro€větského mésta a konečně auto zastavilo před domem Ýatl Niekerkm4fm. Uvítď Je tam dcmorodý sluha, který jim řokl, že v tomto domě nyní byd,lí pan Cornelius Van Nlekerk, syn zesnulého. stuha Je pak uvedl do rcate}rlého pokoje. z néhoŽ vedly sklenďné dveře na ši' roko,u verandu. Po několika minutách vstoupil vysoký, trezký mladý muž, jenŽ je při'"'ětivě pozval' aby usedli a tázja,| se jictt' čímby Jim mohl poslouŽit. Henry vysvětlil, proč přišli a táza| se bo, z,da znal jeho bratra. zesntt!ého Johna Innsa. Ále mlatlý 1ran Niekerk zavttél hla\'ou' >Nikdy jsem se s niÍn nes€lkal,< pravil, )ale mnoho jsem o něm slyšel.<
>Byt bych vám tedy vetmi povrtěčen, kdybyste mi řokl ýšechno,
co je vám známo o jeho Životě,< pravit Henry Long. Miadý Cornelirrs van Niekerk se rrsmál, sáhl do kapsy a vyňal z ní kabelogram' >>Lituji.< pravil s úsměvem, >>ale nemohu vám
řlcl pranic. Přečlěte si mlčet.<
Henry Long přiJal
tenťo kabelogram
o,d něho telegra.m.
a uvidíte, proč musím
v|e se zamtaětl,
kdý
četl:
>van Niekerk, Chrrrch Street Pretoria. Stutloval Jsem na. káp' ské universitě s Vašírnbralranrcem Pavlern On mne Vám dopo'
'eee
t3
nrčil. Lltuji, Že po s,rnrtl wého oťce nej,ste dědicern zesnulého
o
preuueni Lorlguva bchatství' Ve svém vla-stnim zájmu mlČte o tom' dokud nepřiJedu. odpluji devětádvacátého iedÍIa. Potom ihne'd přijdu do Pretorie, Sandy McDiamid.< Jol-rna 'lhoma.se Longa. I3uueLe dotazola.n
KAPITOI,A
\ITN.
Zulu N'hluzili.
Pan Van Niokerk pozval sice malou společnost k čaji, ďe pevně trvď na svénr roďtodnutí, Že jim nemůŽe p,Ianic Ťício
zesnulém Johnovi Thoma.sovi Longovi. odešii tedy s nepořízenou. Paťricie byla by ráda zůstala o něco déle v Pretorii' aby si pro_ hlédla toto z,ajimavé měSto, avŠa,k wisdon naÍnital, Že nutno co
nejrychleji vyhledat paní Elerru Orkneyovou a Joe-Jaeka Ma}touta. Bylo tedy roahodnlto, Ž.e nejdříve zajedou do Durbanu' aby tam vyhledďi indického barmana Jce-Jacka Mahou'ta. Jeli do Durbanu opět autem' Přenocovďi v Estcourtu a ráno jeli za tleště dále. Teprve pozdě odpo'ledne přijeli do Durbanu a ihned zamiřili do hotelu Royal, kde si najali pokoje a dotazoval! se
po barmanovi Joe_Jackovi IvÍahouto1'i. Zr'ěděli, Že Mahorrt opustil hotel Již před několÍka lety, avŠaksprávce hotelu mohl jim sdělit jeho nynějši byt. Byl to dúm v in.dické čtvrti na mořském po' břeži a tam ihned odjeli. Museli se často dota,?,ovat, neŽ jim konečně byl ukázán buxgalow dost velkýcřr roaměrů, na něÍnŽ bylo vidět, Že byl teprwe nedávno opravován' Joe-Jaok Ma'lrout byl doma a když vstoupili do jelro olbý'vacího po'koje, po'vsta], dost těžkopádně, neboť byl nesÍníŤnětlustý, s pohovky, kterou svý'rn
tělem v1rylňova] aspoň do poloviny. Stejně jak Van Niekerk' i' Joe_Jack Mahorrt obdrŽel telegram se Žádostí, aby nikomu nic nescětovď o svém dobro'dinci, dokud nepřijďe k němu Sandy McDiamid' a'le tento bývalý barman neuznával, proč by měl to-
mu qyhovět. Byl to člověk povahy vesolé, který rád mluvil o svém zvěčnělém dobrodinci. Jedné věci se všal< pďlivě yyhýbal ve wých odpovědich na wi,sdonovy otázky, to Je"d, nechtěl za žádnou cenu prozradlt, jaké to byly služby, které prokázal Joh' novi Ťhomasovi Longovi a za něŽ tento gentleman vzpo'mněl na něho ve wé závětl. o leopard! kožišině, o kyji nebo náhrdelníkrr nemohl Jim řícl. pranic, avšak aspoň jedn,a dúleŽitá věc vvšla na,ievo při tomto razhovoru. Jistý Zulu, který se jmenoval N'hlu' zili. t'í'val sluhou a průvodcem Johna Ttomagg Longa při jeho výpravách za zlatem a Joe-Jack byl pevfiě přowědxen, Že tento z|Jlú'by| s Lorrgem i při jeho v1ipravě posletlní. sděli] také. Že
vážně přikyvoval hlavou
a to zvláště uctivě, kdykoliv
jrneno zvěenělého Jobna' .l'hornase "Ircnga'
za'slechl
lVisdon pototn vJDal z l.ufÍ}ku ná'luťelník z opÍČíchleDek a podal jej N'hluziiimu. Náčelník si jej chvÍli zvědavě prohlíŽel. >To nenáleŽi mému lidu,< pravil konečně. >Ťakové véci nosí ti bídníKřováci, v jejichŽ krvi muj licl v dáialých dobách omý_ val své oštěpy. MoŽná' Že Lo náleŽelo některému potomkovi toho oLrockého iidu, který teď Žije na okraji VeIl<é Žízně, ale já jsem to nikdy neviděl.< wisdon přiJr;ivl' že tozJJmi a potom přetlumočil tuto řeč Hen_ rymu. a dodal, Že ýe].ká Žlzei znamená pouŠťKalahari. Pak ukázal náčelníikovi kyj. Sta4ý muŽ, spatřiv tuto zbraň pozvedl hlavu' ďi mu zajiskřily a potom přijal kyj s lásk1plnou péčído svých hubených' kostnatých rukou. >Tuto věc znám ve1mi dobře,< pravil. >Byla to moje zbraň, kdyŽ j'sem ještě byl mladýŤn bojovníkem a touto zbr'aJri jsem poslal mnoho muŽů, aby se připojili k duchům sv1ích ot'ců.< Wisdon se radostně zasmál a udei'il Henry Longa do zad. >IJž to máme,-můj hochu,< křičel roačileně, >teď jsme rrŽ na dobré cestě.< Potom se tázal náčelníka'zda je oc}roten podniknout s nimi tutéŽ cestu. kterou naposledy podnik] se svým zvěčnělým pánem' a Jak brzy bude k ní připraven.
>]\{ám mnoho Žen,<< pravil N'hluzili pomalu. >Mnoho dobytka, silné syny a všechno, co mne můŽe tášit _ ale zbÝvá' ril už jenom málo let, abych se tím těšil.<
>Nemluv ta'k h'!orrpě,< naléhal Wisdon na něho hněvivě' >Dobře
zaplatime _ mnoho peněz _ mnoho dobytka.< VěděI však, Že nemá nijaké moci, a,by donutil náčelnika k poslušnostl, jestliŽe odmítne, a proto nemohl ni,c dělat, Jenom uvnitř zuřit, kdyŽ N.&luáli otivět'il poněkud opovrŽlivě' avšak roz"horlně: >Pranic, co bys mi mohl nabídnouti mne nesvede, abyclr opět rr.stoupil do země Vetké Ží'zně'q
KAPITOI,A D(
Santly získávár spojence v Protorii. Zrána Loho dne, kdy Wisdon a Henry lrcng měll r.oálovor s Joe_Jaokem Mah,outem' Sandy McDiamid procházel celnici v Kapď<ém Měs'tě. Mezi všemi příbuznými zvěčnělého Johna Longa byl m jediný' zcela Jediný. kte4ý plně chápal, s jak l'elkým nobezpečíma nesnázemi je spojen podnik, o nějŽ se po_ koušejl' a z tohoto tiůvoobávám se' Že nemůŽenre vás vzíti s sebou'< ho nutl, aby odjel k severu. >A prcč ?< tázala se udiveně. sandy se roahodl pro svou lýpravu teprve po dlouhém a dŮ>ProtcŽe tito negŤi Jso,u diLxi lidé, pokud Jde o bíléženy. kladném LlýaŽtrrenl. Vědě1, že Je Lo váŽné rorďtodttutí, vzdálit se Proti muŽům nic nernaJí, poltaŽovalí by vša'k za urážku, kdyby v dnrhé polovině února ze gvých vlnic a z ovocných p|antáŽ1, do jejiclr kraaltr přišla bílá Žena. Muslte zde na nás počkat.( neboť právě v této době .|e v JlŽni Africe tře'ba největšího rlsilÍ a všech rukou které Jsou sclropny práce' Byl však pevně přePa'tricie paí<, zatajujíc wé z]rlamáIí jak Jen mďrla, vrátila se do auta a Jeji otec a Wisdon odcházeli ke kraalu' Tanr se svědčen. Že má-ti se pokusit o zi'skání diamantú, musl se při_ Wi'sdon tázal Jednoho černé}roa kromě toho Ještě šp'inavého činit, arby byl na místě ze všeeh pnrnl. věděl. že Michal a Bennett podniknou tento poku's v kaŽdém případě a Že přijedou pa'r'nikem dítěte, zda náčelní'kN'hluaili jďtě žije a k velkému svému po'' Unio'rr Ca*s't]e jiŽ příštíhodne. a potom, aŽ tato náp€dná troiice těšení se dověděl, Že ano. Černý kluk od'běhl a JiŽ po několika si bude kupovat na okra'ii po,rr,ště Ka)ahan v<my s volškým spřeokamžicíchbližil se k bílým hostům pomďým' dostojným -kroženim. zcela Jistě to vzburlí všeobecné podezřenÍ. Henry Lnnq kem vyso'ký a kostnatý starý Zulu' lVisdon, Jenž pl1nně mluvil sice problásll u Bulletta, že ho ani nenapa.dne. nřry se l'ystavovď řeči Zrr]ů, zt]vořile ho norz
{
zoco
BencleltovÍ, t'ak l Henryrho Lorrga, tedy si musil opravdro JtŽ pospíŠit'alby se dostal ng Místo ve.lkého trpylu a zpátky ještě dříve, neŽ jihoa^ťrické úřa/dy se z:'črlor.;- zajimat o tuto podezřelo'u ěfunost !ř'í v;ýprav. Nejdříve odeóď na Hiltoťr Roa,d, a.by vyhledď paní Elentr Orkneyovou Čisto 3eiitro domu nobylo uvedeno v závětL zv&něIého Johna Thomase Longa. Sa,rrdy musel tedy pátra,t dům od domu. Konečně nďezl v jednom domě starší ženq která mu sdělilá" Že jeji manŽel koupil tento dům a.si před tiemi lety od paní Eleny Orkneyové. Nevěděla vŠak'kam paní orkneyová se přestěhova,lá a' tá&é nemohla Sandymu říci, kdo by mu o ní podal b1iŽších zpráv' To ovšem bylo velké zklamánl Kdyby měl aspoň jeden z Lée)t tří symbolů' byl by odjel ihned & rovrro{t k vesrricím, ktoré jsou na jiŽním okraji pouště Kalahari g talÍn se dÚitaz'o'vaI rúzrrých místních domorodýc,h náčelrríků.Ale nemaje v rukou nic, závisel téměř úplně na tom, zda se mu podaří vy' pátrat u jedné ze tří jihoďriokých adres, uvedených v závě'ti' etopu putování starého Jobna- Jeho blavní naděJi ovšeÍnbyl va,Íl Niekerk v Pretorii. NeÍdříve vŠa.k odjel na svoji farmu u Corrstantie, severně od Ka,pského Města, a shledď taÍ{L, Že všechno je v nejlepšímpořádku' Práce pokračovala i za jeho nepřÍtomnosti. o šestéhodině večerníse vracel autem do Kapského Města. JiŽ předem si teIofonicky zajistil lůŽko ve spacím vagonu expťesního vlďtu z Kapského Města do Pretorie. vlak odjíŽděl až druhého dne ráno a to Sarrdyho troctru mrzelo, neboť věděl, Že je Lo r4ak, jenŽ má, spojení s parai}em Union Ca,st!e, kterým přijedou Michal a oba bratří B€nnettovi. Nijak netouŽil, aby se s niJni setkď. Bra|ry -_BenrretLovy neměl rád a ta.ké Michalovi se chtěl vyhnout, ačkoliv tento mladý muž se mu líbil. sandy však se dobře znal a věděl, že má jednu velikou slabost, to jest příliš velkou sdílrrost k lidem, které si oblíbí.obávď se proto, že by se s Micha1em přiliš sblíŽil, kdyby se s ním teď setlral, s pak by se mohlo velmi snadno stát že přece jen by se dal zlákat, aby se př'ipojil k jeho společnos,tl v pondělí ráno, asi právě v ťéŽechvíli, kdy trojčlenná společ_ nost Henryho Longa nastoupila cestu, aby vypátl"ala N'htuziliho, sandy vstoupil do expresního vla,ku v posledním okamŽiku. Po. tášilo ho' kdyŽ shledal, Že bratři Bennettovi a Michal nejsou aspoň v témŽe vagonu jako on.
Sandy zústal sám po celý tento den i po cetý den příšťÍ.v JG. hannesburgu, opatrně se dívaje oknem' zahlédl mladšíhoBennetta na nástup!šti. Poněkud ho udÍvilo, že tato soupeřícíspo'lečnost vystupuje z vla]
přece jen se mu podařilo jí vyhnout. Fřed sedmou hodinou vďerní přijel do Pretorie, kde si yzal pokoj v Polleyově ho|elu-. Vykoupav se, spěchal pak k van Niekerkovi. Mladý van Niekerk lro uvítal v témžeprostorném pokoji, kde před pěti dny přija^l Henryho I'onga' Wisdona a Patricii. s van Niď<erkem, muŽem vysoké, štíhlépostavy byla plavovlasá dívka mod4ich očí,kterou Van Niekerk představil Sandyrnu Jako srou
sestru Sarii. >Již jsme vás očekávali,< pravil Cor"rrelius Van Nieker.k. >Sarie byla pevně přesvědčen:a, že přijedete tímto expťesním vlakem e povaŽovali jsme jiŽ předem za jis,té, Že dnes pol'ečeříte s námi.< >Jste oba velmi laskaví,< děkoval Sancly. >obár,al jsem se, Že mne budete povaŽovat za šíIencc,když jste obdrželi můj tele_ gram. Pi'ece v'š.ak jsem povaŽova'l za nutné vám telegrďovat, abyste nic neřekll, ať k vám přijde kdokoliv.< >A měl jste pravdu,< odvětil Van Nielierk, u'smívaje se. >Byl1 zde před pěti dny tři lidé. Starší muž, který se tvářil velmi ky_ scle, mladá hezká dívka a nějaký hrozně nepříjemný člověk.< >>Toho staršíhomuže a tu dívku zná"rn,< pravil Sandy. >>Patrně přícesťovali letadlem. Ale toho dnihého muže neznám. Nechťěl bys,te mně 1ro vylíčit?< >Poku'sÍm se o to,< odvěťíl Van Niekerk. >Je ťo rÝruž skoro stejně široký' jak je vysoký. Tiustý v obličeji, odulé tváře, čorné oči a v nich nepříjeriný výtaz a chová se s onou dotěrnou srdečností, která je vždy náramně pocie,zřelá.<< >Pane Bože!< zvolal Sandy. >>To by mohl být Philbeach _ ten dareba' který mne v I'ondýně málem ?'avtaždi|.<
bzde se
věal<'
že vám Lo nijak neuŠkodilo,( podot!.ria
ctívka.
si teprve teď jí blížepovšitml. }3yta vysoké a štilllépostavy jako jeji bratr' měla pleť z/lravé barvy, což svědčilo, Že Saitdy
ráda se poh3lbuje na čeÍrstvéÍnvzd'uchu a miluje sport' a její oči se u$mívaly. >Bohu,dí.ky, mám dcjst pwnou lelrku,< pra.vil sandy a vylíču pak stručně' co se mu stalo v Londýně. Při vďeři pa& vylíčilobšÍrněji svoJi situaci. Va.rr Niekerk a jďlo sestra poaorně naslouchďi a Va,rr Niekerk, kdyŽ Sandy skončil' krátce se zrnínil o toÍn, co slyšel od svétro otce o starém Johnovi Ťhomasovi lrcngovi. KdyŽ se vrátilí clo obývacÍho pokojet Corneliw Van Niekerk pohlédl na sandyho a pravil vá,žlté: >znáťe přece zdejŠízákony o ochraltě diaÍnaJrtového průmyslt! Nemyslíie tďy, Ž* se vydáte ve velké nebeapečt, pokusí'te-li se nalézti to tajemné dia.mantové pole?< >NeÍnyslím,( odvětil sandy. >Pochopíte ?,aj|sté, Že bych neqpu'sfil svoji farmu u Kapské}to Města právě v rlobě sikliuně ovo. ce' kdýbych se musel vážně obávat' že místo očekávaného bohatstvÍ áskfun jenom krimináJ.( >Á tď{é vaše wědomí nic pttoti tomu nerramítá?< >Pranle. vŽdyť přece tato země náležínám všem, nemyslíte ?
A
Jestliž,e je někde
v nl sktyto přírodni bothatství'
pa;l{ máme na
ně stejné právo Jalto tl ďamantovÍ knf,"lové. kteří si vynu'tin ony zákony Jenom proto, aby chránil své sobecké záJmy.< >Vlastně máte pravdu'< přisvědčÍt Van Nieker,lc >JeŠtě před Jednou generací bylo tomu docďa Jinak'( poltf&čoval Sandy. >Kdo měl tolik odvahy a v}'trvalostl, aby snesl vše€hny po,tíŽe a utrpení s tím spojené, mohl hleda.t cokoliv chtěl a všechno mu pa,l< paJtřilo. ony zákony, o nichŽ Jste se zmínil nemají nic spotečnéhose snalrou o za'c}:rováJ,;i obclné bezpečnostt a blahobytu. JeJich JedÍným účelemJe' aby chránily sobecký pl$' spěch asÍ půl tuctu zdejšíďr boháčůa nělrolika tlsic podíbrík0 v landýně a v jinýeh evropských méstec.h.< >To Je ta.ké pravda,< přisvědčil Van Niekerk. >Jtž Js[e se tedy roďlodl, Že se vydáte sám na tu nebeapečnou výryrarrr?< Sandy horlivě přikyvoval. >Rozumím,< pravil Va.rr Niekerk zamyšleně. Potom powtat a, odešel k oknu a sandy si přitorn povšiml, Že Van Nieked{ le'hce kulhá. >BenneLťoví chtěrlí, abych
se s nlmi spojil, a.le radéjt půjdu sám' než abych si v zemi, kde cestování je ta,k sviz€lné hrál na chtlrr nezkušených lidí... ovšerr1 kdyby někdo Jiný...( sandy se poJednou odrnlčel. >Prrosím, po,kračujte'( naléhal Van Niekerk. >Napadlo mne| žE neb]ýt $nrti vašeho otce' bylt b5lste zdědíli
po
Jo,}rnu Longovi dvacel náňradu.< >>Ano, taJ<é Jsem
legram.<
tisíc liber a že tedy máte právo na
o tom přemýšlď, kdyŽ Jsem obd,Éel váš te'
>Myslíte tedy' že byste mohli. ..< >>Proč ne ? Bohudíky, Sarie Í já máme dnst peněz, e.J'e ptizne. vám se, že jednak mne láká takové dobrodm.rŽství a jedna,lr větši bohatství nikdy nemůže škodi!.< TVáře Sandyho zazetlLy. >Te,dy ujednáno bea dlouhých řečÍ. Půjdeme spolu a nďe.zneme-li !o místo' bude tam jistě dosti bo' halství pro nás oba.<
>>Jste-li roz}rodnuti, Že půjdete spolu,< pravila Sarie' >tedy vám musím připomenout, že budete potř'ebovat někoho' kdo vám bu'
de držet koně, až půjdete na lov leopardů a Že to musí být někdo' na koho se můŽete spo.lehnout.< >oh' Já ti rozumím, Sarie,< pradl její braLr. >Ale o tom ne_ můžebýt ani řeči. Ani mne nenapadne, abych tě zatahoval do tak nebezpeČného podníku.<
l>Cornelius má pravdu,< přisvědčoval Sarrdy' >Nes''mí'te zapo_ mínat, že hodláme porušit ťak zvané diamanťové zilkony, Že nám tedy stále hIvzí nebezpečíz-atčerti a uvěanění, a do toho vás n}
smÍme za,táňnout.< >Dobrá, ja;k chcete'( pokrčila rameny. >Bu,deteJi vša& tvrdo' šíjnětrvat na tom, žo mne nevezxne s sgbo{r' pa,k za.se já vám
nepovím, co je
mi
\álno.<
200r 15
co ty múžešvědět?< zasmál se Cornelius Van Nlekerk.
'A co by vám mohlo být velmi prospěŠné,<< pravila'Sarie. >Něco, )víŠpřece, Že sám ses skoro nikdy nesetkď se star1im Johnem Longem, protorŽe jsi při jeho posledni návštěvě u nás byl na studiích' Tehdy mi bylo pouze třináct let, ďe často jsern s nim mluvila. Rád sedával v naŠízalrradě a hovořil se mllou' Jak dospěli lidé hovoří s dítětem. Bylo to spíŠehlasité přemýšlení, jak často činístaršílidé' a upřímně doznávárn' Že tehdy jse'm z toho rozuměla sotva čtvrtÍně. Pochopila jsem jenom, Že byl na jakémsi mÍstě, kde nerostou ovocné stromy, kde nerri čokolády' zÍnrz7iny, a skoro nic k piti' kde všall Jsou leopardi a hadi, dívoké kočky a hyeny. TaJ<é jsem pochopila, Že Je tam jakási jeskyně a John Long mi ukazoval na malém modelu z hlíny a písku' ja,k a.si vypadá. Jednou se nrne také žertem táza7, zÁa bych měla dost odva}ry proplavat po,ďzemní řekou, která mizí v hoře a o niž nikdo
nevi, zÁa se opět objevuje na drubé straně. Vzpo,mněla Jsem si na to vŠechno' když pan McDiamid nám poslal sv0j telegram a zvláŠtě jsem se snaŽila vzpomenout si n,a jednu věc' Bylo to jméno místa, o němž se mi několikráte zminil a Jsem si jlsta' že byla to vesnice, kde si chtěl opatřit wé průvodce a nosiče, neŽ se vydá na cestu do neznárna' Je tomu teprve deset let' co se vydal na tu cestu, takŽe jistě žiji někteři domorodci, kteřl tehdy šll s ním. Kdybyste znali Jméno té vesnice, zcela jistě byste šli přímo tam a zaéa'|i tam pátrat, že ana?< txmála se, a dodala: >Nuže, na to jméno jsem si vzpomněla právě v noci na dnešek.( Potorn nastal dtou}rý spor' při němŽ oba muŽi se jí snaŽili pře_ svědčit, že za žá.dnou cenu nemůže jít s nimi a Že Je její povinno'stí, aby proaradila to Jmérro, dlvka vŠakse nedala a tak konečně se dohodti' Ujednáno, že půjde s nimi prozatim aE' do oné vesnice, a dalšíse uvidÍ. Po této dohodě se roálovořili o po'drobnostech costy'a řokovali také o vyhlídl<ách obou dnrhých výprav, pojednou vša'k Cornelius Van Niekerk a zvolal: >Už o to'm ne'mluvte. Vždyťmy tu celou věc budeme muset provést docela jiňa};< Chvíli se, lehce kulhaje procházel poko,Jem' potom se zastavil a načrtl plán naprosto nový' >BoŽe na nobi!< zvolal safidy. >Máte p,ravdu, corÍrelie' Ano' ta,k'
to mrníme učinÍt'(
KÁPIŤoLA x.
Při
PátránÍ }Íichala Kane_Swtf ta. plavbě ze Southamptonu do Kapského Města seanámil se
Michal Kane-Swift na parniku Union Castle se šedovlasou pŤivětivol't dámo,u la,skavých očí'které se jmenovďa paní witney-
ová a vracela se do JižníAfriky' své druhé vlasti. Šťastnounáhodou tato dáma zrlala Elenu Orkneyovou, ba dokonce věděla t Lo, Že tato její přítelkyně zdědila teprve před nělrolika týdny zcela neočekávaně dosti velké j'mění' Paní W'itneyová vJrcravovala lvÍichďdvi, že paní orkneywá opustila Kapské Město jiŽ přede dr'ěma roky a Že se usadila v Johannesburgu. Doc1ala, Že Elena Orkneyová je dáma velmi přívětivá a na Michalovu Žádost dala mu pro ni do,poručujícídopis. Miehal mluvil také ještě s jinými lidmi a ta,k se stďo, Že Ještě dříve, neŽ]i přistali v Kapském Městě od nich zvěděl, Že Van NiekerJ< zanechal dvě děti' Corrrelia a sařii, kteří bydlí v Pretorii' Seanámil se také s plantážni'kem, JenŽ Žil nedaleko Dur}ranu a nejasně si vzpomínď na Joe_Jacka Mahouta, který byl asi před sedmi loty barma'nem v hotolu Royal. Dne 13. února přistali v Kapském Městě a ihned se odobrali do jídelního vozu expresního vlaku. o půl jedenácté
vla} vyjel z nfidraž1, zpnrr projížděl úrodlým' přívětivým údolíma poťom krajinou, kde bylo více pra.c}lu nežli rostlinstva. To trvalo také po celý příštíden, kdy k šestéhodině vďerní přijeli konečně' unaveni, ztrloceni a zaprášeni do Johan' nesbu,rg'u, kde se u,byt
že je tn jedno z nejelegantnějších před.městí, a proto se Íoďlodl, Že bude lépe, zatelefonuje_li neJdříve paní Orkneyor"é a dotéŽe se, zdďi je přijme. Paní orkneyová odpověděla velmi ochotně' Jen aby přišli asi o Jedenácté hodině. Vzali si tedy autotaxi, proJeli městem a jeli dále za náÁtaži až do vilové ótvrti
16
zooz
Paní Orkneyová by|a již staršídáma, menšípostavy, měta bllé vlasy, jasné oči a pravidelné rysy v obličeji' které dokazovaly, Že v mládí byla velmi hezká, ba krásná' Uvítala je přívětivě, ctrovala se zdvořile k bratr&m Bennettovýn, zdálo se vša&, Že si zvláště oblíbila Michala. .neboť ochotně mu v]pravovala všec}rno, co jí bylo zrrámo o jejich strýci Johnovi
Thomasovi Longovi. >Byl to velký hříŠník_ ale příjemný' alr' jaJ< dovedl být příJemný!< Její oči se zaleskly, kdyŽ se zadivala na Micha]a. >Ťrochu se mu podobáte, Pozrlala jsem ho v roce 1908 a myslim, Že můj manŽel se netášil z našeho přáteiství' neboť John ňet strastivou pověst. Často k nám přijíŽdívď, nikdy se vŠal
ve}kého jmění. Ate to mně řekl předtím již několikrát a pxoto Jsem si toho ani nevšim]a.< >A vrátil se zase?< táaal se Michal ryohle. >Ano.< stará dáma se usmála jeho hor)ivostl. >Vráttl se a'sl za dva měsíce a byl to uŽ člověk doceta jiný. Byl htůený, vychrtJý a prc horeěku se sotl'a dovedl udrŽet na nohou. UloŽila Jsem ho-' & potom nás]edovalo několik zlých dnů. Byl v deliriu a v tormto svém horďném třeštění mi prozradil něco z toho' co zaž|| přl své poslední cestě. Divoci Křováci p,Ťepadli jeho rroz s volským spře_ ženíma nežli je mohl zapudit stře]bou, zavťaŽdili dva jeho domo. rodé sluhy. Octl se v r}oušti, kde ne'byto paliva, takŽe nemoh] za' Žehnout oheň a tu jedné noai teopardi napadli a odnesli jeho voli' Ale přesto přese všechno se mu podařilo Clojí,t k cíli cesty a pak se opravdu vrátil, přinášeje si obrovské jmění. všechno v nebro,u^šených ciamantech. Prohléc]la jsem si je, ačkoliv o tom nevěděl. Měl je uloženy v cpa,sku. KdyŽ se opět uzclrarzil, opustil
nás; pak jsem ho' j!ž nespatřila, ani jsem o ně'm již neslyšela, aŽ jsem konečně zr'ěděla, Že na mne pamatoval ve své závěti.< >To jest op'ravdu velmi zajímavé, pani orkneyová,< pravil Geor'ge Bennett a rozbalil baliček. >Nemohia byste nám říci, zda jste jiŽ někdy viděla tuto věc?<
>Nevím,< pravila spatřivší leopardí kožišinu. >Je to docela obyčejná kůže'Tá.]iových jsem viděla v pos.tedních padasáti letech snad několik set.< >Doufati jsrne totiž, Že ná'm budete moci říci Jméno Jejího maJitele,< pravil Ernes't Bennelt. >odká.zal nám ji stýc John a je to jediná věc, která pry nás můŽe uvést na stopu onďIo pra.rÍre' ne, z nébcrž čerpal své bohatství'< >Ano, JiŽ si vzpomínám,( pravila. >John měl takovou kožišinu ve svých ?ava,zedlď,h, kdý se vrátil ze své posledni výpravy. Byl tam také náhrdelník z opičíchlgbek a jestliŽe se dobře panratuji, také kyj z černélrodřeva. sna,d ty věci náleŽďy jednomu z jeho domo,rodých sluhů.< >A nepa.matujete sl, madame'< nďéhal Michal, >zda sLrýc Jo,hn se znfuril před vámi o jménu některélro ze svých sluhú?< okamŽik přemýŠtela a pa& pravila: >Ano, jedno j'méno opaLo'
val dosti často ve svém horečnémtřeŠtění'Bylo to Kieviet. _ A potom ještě jedno Jméno _ ano, N'hluzili. ,,Ryehle, N'hluzili' rychle, tvůj asagaj," tá< často křičel, když se v horečce anítď
na loŽi.( Micha,l si zapsal obě Jména, hovofili pak s paní Orkneycrvou Ještě asi hodinu, gle nemďr]a jim řici uŽ oic, co by jim něJďí prospělo.
Mohlt být však spokojeÍ't s tírR, co již zvéděll, a když se wátllt do hgtelu, George nďehal, aby joště t'ďrož dne od,po.Iedne odjeli do PretorÍe k Van Niekonkovi. Cersta autem z Johamesburgu do Pretorie jim uplynula po dobré silrrici velmi rychle e jrž o páté hodině odpolednÍ stáli u zahradních l"rátek před domem Van Niekerka. Ccyrnelius Varr Nie_ kerk uvítď je zdvořile, pečlivě, ate skrytě si je prďrlíŽel a svůj zájem o ně za}rďoval do zdánlivďro překva"pení, kťtý mu vylíčili důvod své návštěv5l. Ukázďi mtr leopardí koŽiŠinu, ale corŤleuus 7.aýtté| hlavou a prohlašovat, Ž'e nic o ni neví a jakŽiv Ji neviděl. Dodal však, Že r6d jim poví všechno, co je mu zrrámo o jejich zvěčnělém strýci. Dotazovďi se ho podrobně a nňáště na něho nalehali, zda si vzpolnlná,, že jejich strýc s€ před ním nebo přod jeho obcem zmínil o dvou donrorodcÍch, kteří se rr'aaývají Kieviet c N'hluzili. cornelius Van Niekerk si v duďlu zaanamenď obě taťo jména' prohlásil vša,k, že boh'užel jim o nich nic nemůžeříci. Potcm, jako náhodou se zmíni't, Že John Thomas Long vydal se podte jetro ná,zoru na svoji v1ýpravu z vesnice nebo m&steěka, kte_ rÉse jmenuje Zwart Modder a Je vzdáleno asi šedesát mil severozápadně od města Upingtonu. Doda.l, že jeho otec mu o tom v5pravovaJ.
oba bra|ři Berrrreťtové mu radostně stiskli Íuku z'a tuto ?Právu a ta,I{é Michal se s povděkem usmál. Zdálo se, že toto jejich pátránÍ bylo mnohem sna,dnější, nežli se zprvu domnivali. Za jediný den zjistili jména dvou domorodců, kteří pravděípo,dobně byti prů-
vodci jeJich zvěčnělého strýce Johna a kromě toho zjirsti'li jméno vesnice, z niŽ se John Ttromas Lorrg vydď na svoji posle'clní vý_ pravu. Mohli tedy doufat, ?'e v tét'o vesnicl vypátrají i oba průvodce
Van Niekenk nabÍď jim občerstvení e pa,k, kdyŽ mu poděkovali ve.lrrrtl laskavost, opr:stili Jeho dům & !Ťaceli se au,tem
zť jd-o
zpá.tky do Joharrnesburgu.
Sotva vŠakse za nimi zavŤela zahradrrÍ vráťka, již Sandy a Sarie' kteří dosud byli skryti v pokoji v zadÍ}íčásti domu, při-
spěchali ke Cornellovi' )Jak to šlo?< tá.zali se oba Jedním dechem. >Báječně'< ujišťoval Cornelitrs. >Doslova vyskorili ra,dostí' když jsem jim řekl jméno Zwart Modder a nepodezlrajice, že já talré mohl bych být zúěastněoro,u stranou, prozradll mi Jména obou sluhů sta,rého Johna Longa Patrně je někde už v1ryátrali. zapištrsi obě jména' Sandy Kleviet a N'hluzili. >Výborně,< zvolal
-Sa.rrdy.
>Přece však ti lidé jsou nebezpeční.
Pu'stíme-li je před sebou, pa,k se vystavujeme velkému nebezpečí'že úřady začnou podozírat, Že se vydali hledat diamanty.< >To je jenom va,šívino,u, příteli,< namítal Cornelius. >Kdyoyste si byl-uchoval kyj' věc mohla být docela jiná. Ale takťo' kdý nemáme ani kyje, ani ž&dnéz oněch ostatnígh věcí, jakou bychom mohli míti naději, Že přinutíme dřívějši průvodce Johna Longa, aby s námi mluvili o jeho r1ipravě ? oni však mají leopardí koŽišinu' a já jsem jim řekl, kam mají jít; jsem přesvědčen' že se tarn v54lraví jiŽ zitra, vyhleclají ony průvodce a přemluví je, a'by s€ s nimi vydali na novou výpravu do velké žizné.< >Máš pravdu,< pravila Sarie' >>A nám potom postačí,abychorn vyčkali' aŽ se budou plahočit pouští s volský.rn spřďením a vyda"Ii se pak za nimi tvým aeroplánem.<<
KAPITOLA XI. Z Drrrbaaru k okraji pouště. Jak Wisdon předvidal, všechao úsilí,přimět N'hluziliho, aby se stal jejich průvoclcem bylo úplně marné. Konečně se museli toho \2Á'ít a spokojit se s tím' co mohli zvědět od něho o jeho poslednt cestě s Johnem Thomasem Longem. Řekl jim, že !'ong si koupil v Upingtonu vůz a volské spř'eŽení a Že potom cestovali po sil-
nici k mďému městu, jehož jména si však N'hluzili
nepanna'to-
k sovelozápadu a to aŽ k místtr, kde je velké jezero. Dále už nobyto vyjeŽděné cesty' plahočili se po celý derr po trávě, přenocovalí u jiného je?éra' kde je přepadli ti bídníKřwáci, zapř'isáJrlí nopřátelé všech bělochr i Zu\fr. Pak odbočili trochu směrern k severovýchodu a vď. Potom se
ubíra^li půIdruhého dne srněrem
po sedmi dneďr se octli na píseěné po'ušti, kde nebylo ani stopy
po
líťl^*kémživotě
a za
nuž bylo '.ztdét vysoké horské hřeberry.
osmého dne přijeli k předhoří a v té hodině, kdy obvykle opět na}stulpovďi po poledním odp
N'hlu'd'li nedoved,l říci pranic. vypravoval pak, že staqý John' vr'átiv s€ do tábora nařídil' aby se všechno připravilo k náwa.tu' ďe vďer toho dne je potkalo velké neštěstí. Neměli lsž z čeho tďÁéláva.t oheň, seděli pr'oto ve tmě a j.iž se blíŽila noc, když je napadli leopardi. Lidé s€ ovšerrr ukryli ve voze a tím zachránill své ávoty, ale ráno viděli ke svému velkéÍnuzármuťku, že nezůstal jtm aÍIi jediný vůr. Ty dny, lrteré pak následovaly' byly strašné i pro otužilďlo N'hlttziliho' Bylo jich sedm, kdyŽ se vy' da,li na tuto v1ýprarnr a pouue třl se vrátili. Bílý muž, N'hltrzilt
a jeden mlaclý domor.odec. wisdon se ihned tázď N'hlrrziliho, jailt se jmenuje tento domo_ rodec, ale statý Zltltl opovržlivě pokrčil raneny a prohlásil, že byl to člověk z nízlié}rokmene, který je nejbližŠímpřÍbuzným opic a Že snad ani Žádného Jména nerněl. Bylo jD zřejmo, že nic jiného se nemohou od něiho dozvědět
a proto Wi'sdon a Henry Long opuslili Jeho kraa'l a vrátiii se k autu, kde na ně čekala Patricie. odjeii pa& %petky do Durbanu'
při čaj{ na širokémba]lkonu hotelu Royal uspořádali novolr válečnor.r poredu. Museli se vrátit do Johannesburgr1 aby ode'
t<de
vzťtali vypůjčenéauto, s.le
z
Johannesburgu mohli jet vlakem
do De Aaru po hlavnÍ traÉi a potom 'po trati místnído l{im' berleye. Než přijeli do Johannesburgrr, Patrlcie byla již tělesně
úptně vyčerpálra z prachu a hoťka. Příštíhod'ne ráno s€ vŠichnl tři shromáždili v hotelové ánrní za*rradě. Při snÍdani Henry _ Long a jeho dcera měli čaj, wisdon Yšat{ !'/hisky e eodovku
Wisdon začal vykládat, že pro příštíčá:st své cesty musejí mít aspoň d,va bítépomocníky. Zdůrazňoval, že Henry Í,ong a Patricíe Íremohou býti p,rÍ rrýpravě niči.rrr ji:rým, n€žli nečinný'mi oestu'
jícímia že do vo'zu s volským spřežením musí sl vát'i hlavně jenom sudy s piLnou vodou, jinak by v pouŠti, nazvané Velká žízeň,jistě zemřeli, takže co do stravy budonr závtset pouze na zvěři, kterou uloví a kromě toho, kdyby bylt v poušti pře_
padeni, byli by pak úplrrě bezbranní, neboť nlkdo z niďr neovládá pušku. Pro}rlašoval, že je tedy na,prosto nutné, aby mě1i dva zkušené společníky'kteří jednak ro'zumějí domorodcůrn, jednak j€ou schopni lovit zvěř' Henry Lng sice měl námi'tky, zvláště nechtěI věřit, Že by mohli býti přepadeni, Wisdon vŠakmu při' pomněl Údolí 1eopardů, kterým mursejí projít a všechna nebeupečí cesty, jak jirn je vylíčilN'hlrrzili. Řekl' Že oběmg" pomocníkům bude sice nutno dát velmi pěkaou odměnu, dodal však, Že rLtáví| mnohá léta v JiŽní Africe a Že tedy docela jistě naÍde dva spolehlivé, otužiiéMlochy, kteří budou ochotni podni'knout s nirni
cestu, ať jiŽ jakéhokoliv druhu. Ihned se nabídl, Že půjde se poohlédrrotr't po dvou spolehiivých mužíche Že především se podívá mezi své staré přátele. Henry Long sice nechtěl zprvu -avolit, aby do svétro tajems'tví zasvětiti dva cizince, neboť se obával, že ti lidé by pak na nieh vydírali, wisdon však pro_ hlašoval, Že Místo velkého třpytu sk4ivá bohatství tak obrovské' že vŠichnibudou moci býti spokojeni, a tall{ konečně Henry ló'ng uznávaje, že on i Patricie by byli úplně bezrnocní, kdyby nějaká nehoda potkala Wisdona, dal souhlas k jeho návrhu.
Patricii překvapovalo, jak její nevítaný ctitel si jtž ziska| důvěru jejího otce. zdá\o se, že oba jsou spojeni jakýTnsi tajným poutem, a Henry Long byl už úplně pod vlivem Fhilipa wjsdona. Nemá ho ovšem rá,d, ba vlastně jím opovrhoval nemohl si všalr pomoci, podléhal m'u skoro ve všem. Když Wisdon odešel, Patrície ukázala svérnu otci dopis, o něrnž se mu j,iž zmínila. Byl to dopis, kterýÍn jedna z jejích dúvěrnýďt pří,telky^ní ji dopomčovala paní Mastertonové, choti velké}ro srně'
nárníka v Johannesbur8'u. Henry L,ong ochotně avolil, a'by ji š1a na;vštívlt. Patricie se dala zavéztí z hotelu Carltonu ná Pritďlard Street, kde pan Masterton měI směná.rnu. Byl to muž a"si pro_ středBího věku, jenŽ Ji srdečně uvítal & ihned telďonovď pm
zÁs
tt
gvou ženu. TJkázalo se' kd1ž příjela' že je to žena i,nenšípostavy, vel'mi hezká, plavovlasá, která uvítala Patr,icii jako vlastní sestr'rr a ihned ji odvedla do Městského klu,bu k obě'du' obědvďy na širolkéterase lrlubu. Pa,tricie viděla pod telasou půvabnézahrady, které klesaly po svatru k ma}ému jezeru' se vŠech stran obklo_ peněmu háji palem a, smu'tečních vrb. Kdý byla podánp káva
a likéry' pojednou,
rozhlédnuvši se po terase, spatřila Michala Kane_Swifta' jenž obědval nedaleko s dvěma gentlerneny, s nirniž se seznámil v těchto dnech. Michal se na ní dÍvď už aspoň čtvrt' hod'iny' a. kdyŽ obě, Patricie i její hostitelka opustily terasu a sestoupily do zahrady, kde usedly na houpa,Óku' aby si ještě trochu pohovořily, omluvil se svým přátelům a rychle se odgbra'il za nfuni. Patricie ho představila paní Mas,ttrtonové jďro svého bratrance, pani Mastertonová však pochopila ýe|rrrí blzy, že Michal byl náramně rád s Patricii o samotě, prrcto se omluvila, Že musÍ ještě něco telefonovat a odešla do klubu. >Tedy jsi přece přišla do JíáríAfrlky'< pravil Míchal' >To je' myslím, viclět' že ano?<< u^qmála se. >Ano bohudíky. A jak dlouho uŽ jsi v Joha,rrnosburgu?< >Něco- přes týde,n'< odpovídala' >PouŽili J'sme totiž letadla.
Ále teprve včera rtečer jsme se vrá.tili z Durb'anu, kde jsme pátrali po Joe_Jackovi Mahou,tovi.(
>Á měli jste štěstí?< tÁza'| se, >Nevím, zda byďr ti to měia říci,< usmála ae. >Vždyť jsi p,řece v nepřátelském táboře.< >Nemyslíš tedy, že bychom měli uzavříť jakési soukromé příměří' aspoň pokud jsme oba v Joharrne,sburgu ? Ani nevíš, jal< by mne těšilo' kdybys mi dovolila, abych tě dnes odvedl k ve_ čeři a potom třeba do biogrďu _ šla bys?< >S největví Ťaalostí,(< odvětila, jŽ pernrě roárodnuta, že si vybojuje svolení wého otce. >Kde bydlíš?< >V Carltonu. A ty?< >My t&. Byii bychom se tedy setkali, ať už tal]r nebo onaitr. Kdy se uvidÍrne dnes večer?< >Brr'dtr na tebe čekat o pů.l osmé v zimní zalrradě.< >Dobrá.< Povstala vidouc,
Že pan| Mastertonová se \rra4í. Ale oo můŽe namítat' kd}"Ž
>Otec bude asi zuřlt. Nemá vás rád.
Jsme tak blízcípříbuzní.< Q čtvrt na osmou voče.r Michď
jlž čekal v zimní zajhradě a Patricíe zatím nahoře ve svém pokoji si nnposledy přičesávala vlasy"Teprve dnes po obědě, když se s ním setkala v klubu, sl uvědomila, Ja& velké maožstvÍwýoh myšlenek aŽ do,sud věnovďa tomuto přÍjemnému trratranci. oči Jí zářily vzrufunírn, nohy touži.ly po tanci, orpovržlivě oťlmítla dvtž a le,hce s€foěhla po širokých schodech do zimni zah,rady, Micřrď JIž vypáftrat, Že v Jďrannesburgu se nejlepší vďgří v restau;raíltu Criterio, tarn Ji zavedr a potom šli spolu do biografu Metro. I(dý pak se opět octli na ulicích, zaplaverrých Jasným světlern měsíce; měli oba dojern docela určitý, Že by to byl hřích, Jít tak brzy spat a pmto Michal navrhl, aby vyh,ledali mís!o, kde by mohli tanči't. Přívětir1ý polictsta je poučil, že nejiépe učiní,půjdou-li do Aawogelskopu. oťljeli tam v autotaxi a shledali, ža Je to elegantní tanďní síň med kopci za mástem. Bylo tam plno mladých líd1, jazznvá hudba a Michal brzy zjistil, že jeho sestřenice Je velml dobrou tanečnicí.Kdý tancem byli skoro rlŽ unaveni, navr'hl jí procltázku v parku. Patricie ochotně svolila a kdý pak měli tanďní síň už dost daJe'ko za sebou, Michď Kane-Swifť pojeťlnou otočil Patricii k sobě, uchopil Její hla'vu do dla.ní a vášnivě Ji poiíbil na rty.
se spojiÍ s vámi. Mtuvil_li pra1rdu ten áopis, ktery ná*'zanechat st4ýc Joha, pak na tom místě je toli]r diama4tŮ, Že budeme
povínl bolrati všÍchni. Pokud Jde o mne, jsem již roďrodnuta -. ti, co. jsrne vypáťrďi.< >Chtěl jsem ti navrhŤto,rr,t tot&,< odpovÍdal Michal, ,>a abych dokázal' že to myslím upřímně, povím ti nejdř'íve já, co my Jsme jiŽ vypátrali, ačkoliv zde nejsme taik dlo.uho.< Vypravcrvď JÍ paJr' Že na]ul paní orkaeyovou a že od Vart Niekerka vyzvědět některé důleŽitépodrobnosti o poslední cestě strýce Johna' K.dilž se však zmínil o Varr Nieke,rkovi, Patricie upřela naň přokvapený pohled. >To je podivné,< pravila, >Nám nechtěl říci ani sfova. obdržel
telegram, kterým ho Sa"rrdy ŽÁ'dal, .a'by mlčel až do jeho pří'
chodu.<
v Kapském Městě den mrre oblíbil v t ondýně,
>snad se to dá vysvětli't. Sandy přistď
před námi
a
vzpomínáš-li si, dost
si
takŽe není vylo'učeno, Že navštívilVan Niekerka před ná^ťni a řerkl mu, aby mně po'vědět všechno, co povědět rnůže.< >To by ovŠem mohlo býti dost dobré vysvětieni,< přik;ývla' a potom mu vypravovďa, jak nalezli N'hluziliho v Jeho kraďu v Natalu, jak N'hluzili jim potvrdil, že vykonal onu cestu se strýcem Johnem, avšak oďmÍtl co nejroďro'dněji, kdyŽ ho Žádali, aby šel s nimi Jako Jejich vůdee. Dále mu vypr&vovala ta,ké všechno, co zvěděli od Joe-Jacka Mařrouta. Pak byta zase řada
na MichaJovi a oilr vJ,Ťr&vovď, ja'k zvěděli o Kievitovi a o měs' tgěku, které se Jmenuje Zwart Modder, odktld strýc Jďrn se vydal na cestu přes poušť. Palricie sě ve svém vypravování zmínila jelrom leťmo o Wisdonovi, Michal však vytušil i z těch' to několika slov její hluboký odpor k tornuto cizincl, kterélro
si Henry Í,ong vzal s sebou do JiŽní Afriky jako průvodce a spo' lečníka. Bylo pak už ptl třetí po půtnoci' když Jeli zpátky lidu_ prázdnými ulicemi k hotelu Carlton. IIenry Long a jeho spoleěnost měli opustít Johanrresburg JiŽ příštíhodne, avšalr bratři Bennettovi obdrŽeli tohoto rána le_ teckou poštou veliký balík dopisů á roztro'dli se, že je to pro ně posiední příležitost, aby vyřídili Ještě některé věcl, souvlsíeí s jejich londýnsk;im obchodním povo áním, než se vyda'jl na výpravu, která srratt potrvá bůhvíjak dlourtro. Michal tedy neměl aÍri potuchy, kdy opět se sejde s Patriclí, kdyby Henry Long odmítl návrh, aby obě skupiny se E)ojily, a proto, ač bylo již pozdě v noci, ji přemluvil a.by a/spoň na chvili s ním šla do zLmni zaJrrtady. Bylo tam jen několiJ< mílo lidí a u Jednoho stol' ku spatřila Patricie wisdona a dýa cizi muže. Nenápadně bo llká,z'a\a, Micha]ovl >Pojďme odtud,< pravil Michal po chvÍli. >Nemohu se dÍvat na toho člověka' jal< potyirá jednu whisky za druhou. Půjileme .do čítárny.< Usmála se,
1lala vša,k svou kabellku a povsťďa' Micha^l Ji pak odváděl z* zlrwú zahrady a dále chodbou do čítárny.V čítárně byla tÍna. okny pro,rrikďo pouze nojasné světlo pou]ičníchlaÍnp a. ukazovalo dvě řa.dy stolů, ilusťrované týdeníky na nich roz' házehé,.a křeďa. Mict'al neotočil vypinačem eleIktriokého světla' uÉedl do kře-sla a Patricii si stáhl na kolena. >Nesm,Íš jít do dÍwčíarys talrov1fon ěIověkerřL{ še6rta,l'Jí chrlaptivým hlasem.
Paťricie přijala tuto situaci jalro věc docela přirrozenou, ba dokonce ho objata okolo šÍje.>A proč?< tázaja se. >Teťr ělověk Je do tebe zamilová,rr,< prohlašovat hnšvivá >vž'dyl: mu to vldím na očích;<<
přece budo
ZNic se neboj, mŮ.J dratrý< uklldňovaía ho. >VŽdyť Í<APrťoLÁxn. 8e nurou otec a krorně toho, dovedu se sama o sebe postaral< Láska a spiknutí v ;Ioha,nn€6.bur$L >A eož' stalne-li se něco tvému otci?< >Co by se mu mohlo,stát,?< >Michďe!< Patricie'dívďa se na něho zářlcina očtma, kdý >Nevím, ďe nic ta'lkovóho není nikdy vylorrčeno. Ne, Patr1cig opět us€dli'ke stolku na okraji tanečníhoparketu' >Proměníme toto příměří v o,pravdovou mírovou-grrlouvu. Prostě nesnesu měla bys ztstat v Upingtonu nebo ve Zwart Modderu'< myŠlenku, že bys marně a hezúčelně pátral tŤeba po celé JiižnÍ '. >MluvíĚí zravtLa tak, Jako můj otec, Michale' Vy .rnuŽi máte Afrlce, r.etim co my jmrle už v posledním týdnu vyzvěděli vše- Prapodivné předsta,vy o nás žená.oh, Jsem vša,k JiŽ roahodnrr,ta" chno, co se vyŽvědět dalo.
dávrrý spor s cl'sorgem Bennettem,' 1řeee však se jďtě nevzdávám naděje, Že svolí, na,vrhÍ}eme-u mu' a]by
otec má sicd
I
I
zooe
jaí<ý:si
Zůstanu s otcem aŽ & konce.< >Nic bych proti tornu nenamítal.< pravil, >nobýt tď'o' Že g vil mi pŮ,jde ten ělorrělr. Je to nebezpečrrý ělověk, tb Js€'lÍt d Ítď.<
rrevěřím. zbytďně dětá.š u koÍnáre veltrlouda,
'ŤcltrÚ proto, že mne nráš írochu rád,< norrr
a ťo Js".
>Že tó mÁm |rochu rád! Božo rra nerbi! l|Ždyť jí tě rnii'uJ| Fatricie. To přece už víě. A ty m,ne také miiu'je.š. Polib mng. ' . Ne, ta& ne _ porřridně' ta,k jaJ.o Jsl mne políbila přtd hodinou
v
Áaevogelltotrlu< )lvticha;te _ můj dňaJ1ý _ ng, to n€smířre-< Bránlla se, ale Jerrom zpola >vž,JryťJe to všechno ma,rné Ctrceš-ll udržet svúj dú.m, mrisÍšse bohatě crŽen1l a krcrmě toho, ržclyť Jxne přece
btízcípříbuznÍ'..<-
>0h, rra tákové věct já teď nemyslÍrn. Chci, abys mne lÍbala. '. ano, !alr' to už Je mnohem lepŠí'oh' Patricie. . .< A zaťím,co se Palricie a Miohal objírnali a líball ve velkéťn křesle v tmavé čítárně, Wisdon se narklonil k oběma wým spo'
léčníkůrn->Ne, rnusírno je vzít oba s $ebou,( pravil. >Ate Jesťližc
9e ten'staď }úupák newátí, co bude na tom? Jsou taÍÍLřo' váci, leo'pardt, horeělra, Žizeň' a sto Jlných ťtůvodů,a,by es už nilr
KÁPmoLA xm. PříměřÍ b ?,tňill Přištliho dne rá.no saděl lvric}'al na okra"ji postele' na nlú teúal. Goorge Bennebt. >Buďe toto nejrozumnějšÍ, co můŽerne učltnit.ť prohiašovď.
>MožÍtá, že máš pravdq< od.povídql George vá,lravě. >Ale ten starý pokrýec nám lhal, že zůstane v Londýně a proto nija& netoužímPo Jeho spoiečnosti- Mohl by ná.m prová"rt' nqaJd
darebácLví.(
>Pomystri ýšaft, ja,l<é to bude mít rrj'hody,< naléhď Michal. >l!Íusime ještě vyhledat tďro černošskéhokouzelníka B krortré toho, tlva syrrr'boly burlou nám mnoherr prpspěšnějšínežli Je_ den, a čímvětší bude naěe qýprava, tim menší bude nebeapeč.i v té ďábelské poušťi.< Gcorge Wedl na posteli. >Arro; možná, Že má,š prav
pouštěl. >Uvidime, co tonru řekne Ernie,< dodal, neboť prd'vě v tomto okamžjku se Jeho bratr vráti'l ze spoločně koupelny' Miclia,l pa.lr zrrorrr vyloŽil dťrvoťly, proč by obé výpravy se nrěly spojit & Ertrgst Berrnett, vysleclmuv ho, pravil vážně: >Ří&á se, Ž,e dvé hlavy jsou lepši nežii jedna' Kdy{ to vŠe_ ďrno verzmenre kolem dol
I{ongěné i George svolil, aby Michad se pokusil přemluvit strýce Henryho, aby ob'ě výprar1y se spo,jily, a Michal pak, obiéknuv se, ode'šcl do jídelny, kce zastihl Henry I'onga sannotného při snídani. zptvu se zatazi\ vir{a chladný pohled šedivých oěí stťýce llcniyho, v'zpomněl sÍ však tra Patrlcli, jak by měla prrtovat poušt'í pa}.Wz.e se svý':n otcem a s Wisdonem, a pmto npsa.di{ vše-
ch4u svotr v5imluvnost, aby přosvédčilstr:ýce Henryho' Že Je v zá,imu obou výpr'av. aby se spojily. >Protl tobě nie nemám, hochu,< p,r'avil Henry vážně' >Aie tyoji ngvla.stnÍ bntň mnoho mluví a poněvadŽ náš pcrdnik je proli zdejšímplatným zákonům, tody se obávám, že bych molrl býli zatčen jenom proto, že oni nedovedou udržet jazyk za zwby.< )KřiydíĚ jirn, strýče'< odporoval Michal. >vŽdyť o4j1 znejí všechtro nebez1xči zrc'vna tak dobře, Jako kdokoliv z nás a dosud neprozredili nlkoc"nu anl elovom, jaký Je pravý cíl naši cesty do JiŽní ÁÍriky. Jsem gi jist' že jim můŽešplně dťrvěřovat. Špo_ jeni" mólt by:hcm mnohem větši naději, Že náš podnik se zdařÍ.< >Ano, něco na tom je,< souhlasil Herrry lrorrg. >Mueím si vĚak o tom promluvit s Philipem Wisdonem, kterého Jsem sl vaal s sobou z Londýna' aby nri pomáhal, a teprve potom ti mohu dáti uxčitou ocl'pověd'. Promluvím sl g ním ihned a bude_li 69uhl3,sit, soj,deme se zde opě't o půl třetí odpoledne. Nobude_li aori_ hla-git, nechám ti u vráLného dopi.s.<
>Ieďg jsi plÍece přišla do Jiění A|rilcg.<
S |im se musel Miohal spokoji!, pToto povstav, odešel k bra,trŮm Bennettovým, aby jim poďal 4právu o výsledku svého roz. hovoru se sťýcan Henrym. Telďonovď pail{ dolnácím telefonm Patricii a tá,gal s€ jí, zda by chtěla ztsávLt do'poledne s níÍ'' Patricie mu vše,k odpovětiěla, že mtxí skládat zavaza'd|a a řa knomě toho Je to pro ni posletlní příleŽitoct' aby si dala u lmr
rleřnice upravlt vla-sy, Jostliže neehce v;ipadat >jafto strašicllo(. odešel tecly sám' neJd,říve do zoologické zahrady e po,tom na oběcl do klubu. Před půl třetí odpoledne se vrátÍl do hotďtr Carlton. Potěšilo řro, Že vrátný mu neodev"zdal dopiq pťoto 8o itured rozbělrl pro oba bratry Bennellovy a s nimi odešel ato zirrrní zahrady, kde JiŽ byu jďro strj'e Henr1r Long, Patricla' \y'ýisdon a oba cidnci' které spatřil včera večer. Henry Lrurg e George Bennett se po.zdr'a1'ili dosti ohla{luě a Wi'sdoÍl paik přeťlrstavoval oba muŽe' >To Je Bickhartz, kterému řikárne Černý'< pravil, mávnuv tlusťou rtrkou k muŽi rnerši postar4r, čemýeh vlast a do hněda opáJené pleti. Jenž' se polměšÍle rrsmívď a tím ukázal dYě í'a.dy zratých zubů' >A to Je Plettenberg, kterému říkárne Červarrý.< Na ČertrémRiokhartaovi bylo vidět, že je původu čistě evrop sltého, ale zato Červený Ptettealberg rrrě1 zcela jistě ve evÝch álách krev černošskou,ačkoliv měl pleť bílou a r'lasy naarzlé. Dokrae*valy t.o jeho odu1é rnty a cďý tvar jďro lebky. Když usedlt Wisdon pravll ve.sele: >Nejdříve něco v}'piJeme Í!a. dobré přátelství. co toÍnu říkáte' hoši?( Zavo|a| pal{ hlasitě číšní,ka,a když st objednalt nápojq lhngd začali bcpořit přímo o věcl.
Herrry Long a jeho lýprava měLi a411eL z Joha.rrnesburgu jeŠtó téhožtxipoledne do De Áaru' tam pÍesednout a přijet do Upinatonu příštíhodne večer. lťlsdon prohla_
It
ležel ná,hr'rlelník z opiČíchlebék a že pÍ'ed tful jim jcŠtě :iějaký č.as zabe.-e lrákup volských spřežení a 1,ozu v Upit1g'lo'l:u. >Proč tedy bychom nernchii odjet jiŽ odpolgdne, jak jste půllorl$ě chtěli, a poikať ve Zryar'd Moddenr?<< >'Io je pravd.a,<< sou!}!a.sil llÍisdan, vrlrnuv rychlý pohied na Rickhartze. Tento návr'h souhlasil přesně s piánem, o němž m1uvil toho,to dopoledne s Henry Longenr. >Buceme šťastni, dostan€-roe-li se z Upiogtonu asi tal< za. týden.< >Zajisťé,< prohla-šovai Ricklrartz.
Michal poděů{oval l?*'rlrioii lieměv€m. za její :rávrh, ptltorn Je.ště nrísledoval křátký- rczhovoÍ George E*:netta s Wisdonem o cerrě vo]ů s jiJ1ých- potí'ebných věci, které nrusí býťi nakoupeny v Upington'u, a clba bra'lři ]3enxettovi pa,Ii odeš}i, a"by se vrátili ke svým číslicírn'Michail zůstď, a kclyŽ se příblížilado'lra ocljezdu, doprovodil Longovu výpra"vu ne ná'rjraží. Vlak konečně odjel. }.{ichal se sřnrrtně dival ra niÍB e pomysiil si, Že přece jerrom měl navrhnout, Že po'jede s nimi. lltóšoval se vŠakmyšlenko,u, že se sejcle s Patricií opět nejdéle ca pět dnů, Potom od tohoto pátečniho odpoledne se mu vie.k} čas v Joha-n_
nesburgu zouťale rtudně. I{onečně však $e při't}iížilo pondělí, kdy Bermettotri cirtěli o'pusťiů.Toil:ls,r],netburg a odjot tlo tlp,ngtonu přes De Áar. Michal se toupil řáno ze svého pokoje 'ťio jíťlelny' aby p.'snídal, ele Y halle ho za'stavi! l'rátný, jerrž rnu otlevzdal tonto teiegrarnl >Naleali jsne plťrvodce p:'o ioveckau r{pr^avu. řLacli riárrr, aby_ chom zakoupili vozy a t'Šeehno pcLYeb::é v Postnrasb*rgu. Vy_ trledejte nái tam v hotelu Westend.. Líbá Patricie.< Michď se zachvěl při těclito poslettrIrích dl.orr slor'ech teleg:ra,_ mu, potom však věnorlal rěecl:::u st.dtr po,zorno*ť té zrnětrě Jejich plánu. která teiegra nenr byla vynricena. Yrá.tný rnu předložil Železlrlčnímapu a Michal si na ní zjistil, že Pc*trnasburg je malé měeto na jižnímolrraji pouště Kďaha'ri a Ž"e v ťomto měsLě lrončíželer.níčnítrať z T{i.mtel:leye' Cesta z .Upiřrgťonil do P$.st_ macburgu přímo byla mnohem kratšÍ neŽli olrlikou přes De Áar a z tďto násler]ovalo, že GpuŠtí-liPa.tricie LTpington ještétéhoŽ ťkte, bude v Postmas,'burgu nejpordt1ji zít"r"a, to jest v úteqý v€čer. Miclral spěchal s' telegr:amem k Bennet,ťovjrr:r, a kciyž jinr stlělil' že nrolrc'u jeti vlakem aŽ do Postmas'brrrg'u, olb,a bls'třj se rcalrodli, Že odjadou z Jo1rannesbt]l!.g1r brzy Fo snidaní, jak pt_ vodně uje"dnáilo.
Fotcm po cďé dopolecine a po dlorrřré, horké o,clpoledne je oťtnášel eryresřrÍ \,']ark k jiřru sketnatcu a prrstcn-r krajinotq a lro* neč:rě r'ečer přijeli clo Kimttr'leye, kde však rnuseli pŤenocovat, neboť vlak do Postma'sburg'u odjížtlěl až přištllro od.pďcdne. Po příjezdtt do Postmasibur'gp zjistili, že je to ma]é měs'to, kte'ré má pottze jediný hoťel a že T.otrgtlvi jeĚtě rrepřijeii aní rrete]ef,rno_
vali' Po
ce].otr stře,du
Mlchat jcrr s největší ná.mahou lirctil svoji
nettpčtrivord. Vž'lýJ Patrlcic nrěla z&e
i
již dál'r}o být. Ve čtvr'tek
Bermettovi byli ;achvá'ceni starcstmi o osud Lon_ gowy výpravy a pťoto odpolerine George poslal te)egram všem třen hotelůnr v TiÍpln5tonrl Fo večcři oird'ržel teiegraficlrou odp,ověď z hotelu Gordcnia. zeč],!'ačilse a ircdll telegrarrr Mieha_ o{}a tyraťř'i
lovi.
>'fu to nrárrre,< rrzkřikt hněvivě' >Longovi odjelí trž v ponclělí
Zeý' trltoddenl. A my ztÍe teď se{tí,me v této clíře" o,dilrucl se ttecostanerrre do tlplngtorrrr pŤed konlem tý-drre, a .tak jsme se dalt jiÍmi napáJit a oni nás před,stihnou aspoň o šest. dnů.< >Neroz,urrrírn tomrr ?<< odvětil ]Vliche.'l. d
>Žene?< v$řikl George onor'ržlivě' >A lrdo tě přiměl, al:vs jino prc,zradil to 'iméno Zwart }.{odder? _ a jrnéna dcmcrodých pr'ů_ vodcťr _ a kclc narlr]rl. že oni pťrjdorr ta-nr přcci riár'ni, kd,o pc's:!-al ten telep;rain, lrterým jl'n:e byli zláxáni se,nr ? KrÍo jinÝ, neř ta čertice s těnra čern;ímaočirna, ta tě poř.ádně napálila!<
-
KÁPIToLA xlv' Nárirrr-lofurik ki}u?.e!níka Kievigt':r.
Doi:olcrlne přctlsšlou scbotrr' }rt1y P'aťrlcie se biiŽila
a
k
De Aa'r'v,
scurcaenci \'an Nlekert
2S
:i
oi
zásobu střélíve' a kroa1ě puškanrÍse vyzbťt}jiii i automa|ichýtní pis'Lote}ni, nejen pro sebe, nýbl'Ž i pr'o starého čern61ro sluhrt Willema' Sarie' nakoupila veimi peělivě vybrané konservy rrejrffznějšich jídel v 'cínových krabicích, nikoli však ovoce a''čers' tvou zelen'llrrr, neboť se spoléhďa, že to všechno closta,rre
le
zTÍaÍL-
}Ioclderu. Ú'to bm Sa'ndyho byio, aby olpatřil nejlepšÍmap}' pouště l(alanari, zvlá-ště Její jižníčás,ti a celého ok_ótí, a corne' lirx si zjedr'ral rrejtepši mechaniiry, -c rrimiž dal do pořádht't lertadio.
Vzdáleno'gt z Fretorie ďo Zwa,tt Mo{ideru vzdušnou ča:'ou jt' J!ěco přes 150 mil, neletěli však přímo, nelroť v cestě Jim byly tlost vysoké hory a ta& zvané vzd'ušnélrapsy, proto učinili me-
k jihu. KráLce před večerenr se oetii v okolí Uptng_ tonu. Pod nimi byla plodná zernědělslrá půca, lemujícl břehy or'anŽské řeky a jejích přitoků. Cc'rneiitls však, jalnrrile zahiéd: město, od,bočit k severoaápa,du a Již po půihodině dalšíholetu s1}a,titi! několi,k í:ard mďých tlo,rnů, o nichž ponralí, že jistě je to Zvrart }iíodcler. Roz,bodli se jiŽ dříve. že riepřistalrou přímo }1 tou okliku
městeř"ka, nýb'rŽ opocá'l, a,by nevzbuctiii zbytečnou poz'ol'nosL e t}oů'ídánímístníghlidí. Cornelius vybrď si ku přístanítravna_
tou rcvinku blízl;o n'lalého přÍloku f)ranžskéřeky a Šn€si
se
ned,aleko gurnor,rríl*ové planfui.že. Ťa'm byli' clobř"c skryťi, nelroť
í'd Zv'íart Modderu byti oddéleni souvislým řetě:enr kopc&. o torn' co činívýp,rava řtrerrrylro lJonga, n€vě.1ě1i pi'an!c, bylo vš.ek skoró vylo'uče,no' že }liclralova, skrrplna přijde do Zv.lart Moclcenr dŤíve, než příštíhodne l'ečer, proto si rozbiii svůj tri.ir.rr a sarie, kter'é pomáhat starý Wíllem' přlpra.vova]a večeřL }''{"ež všechno bylo připaer''''eno, již s9 sn€s]a noc a myriady hvěr.d za' jiskřily vysc'ko na temně !ilo'dťéobloŽ€. u rána uspořáclali rrovorr poraclu a rrsnesli se, že oclpolet)llt: z&starro'u Van l{iekerk a' sandy v táboře, sarle Yšak půjde ďo Zqrari Modde,ru a rrbytúja se tam v hostinci. Benneltoyi a Mi_ cirael j:. dosu.l neznali, a proto sarle btrde rrroci pgŽoroÝr-t jl:jich př!c}rod, aniž by se musela o'bávat, že wou příťonrnostíptzfterJí i přílc,mnost wélro trratra a san'ď}'ho. snad se jí podaři seá.!á' mit se s rrimi a vypáí;ťat, jaké jsou dalšíjejioh xtrrěry. o čtr''rt'é hoďilrě odpoleclní se vydala 11& eeatu, a saí'dy, nesa její ručnÍ vá"k, ji dopl"ovázel skoro až k pn'ním do'mů.m. >Uvidíte mne, aŽ se k vám zase vrátím,< lorrčila 6e s ním ve^ sele. >Kdy to bude, to or'še'rrr ttevÍril. ]!/týzná, že jiŽ zítra, možná, Že s'Ž ?'a lěkolik dnů'( >Prcč byste se k nám nerněIa vrátit jiŽ dns r'ečer?< odÍ}c'ro_ val'. Jeho poh,le.ťl prozra.zoval přitom, jak velký je Jeho obciiv. >Ani .za celý svě,t,<< odpověděla. >>Clrci se vyspat pohcdlně v posteli a liromě toho, nrrrsím zde sebrát svoji ú'lohu. }Te'irrohu si přece najmorrti poko,j e pak se jít vyspat ně'liam jirra.m.< >}'fyslil jsem, Že byste příšla jcrrom rra rnalou chvilku,( 1tjišťo_ Yal ťychle. >Pť'ijdu tedy sárn! Řekněme asi v de!ět hodin. Půjdeme spclu na procházku někaj]l daieko, aby nás neviděli Bennet_ tovi nebo Miehal, jestliže zde uŽ btrdou.<< Zasnrá'la se, polichocena jelro toužebným hiasenr, eulvr'lěi* vš.ak hlavou a od,věti.lal >Ne, půjriu_li clnes r'ďer s nělrýj.Ťl na pťo.,i1áz!u. te>oil, vŽdyť je to ješiě cl:Iapec'<< pravit sandy á, pc"lrl'č'il rameÍry, >n|& toho přece nelr;udu Žár]'it.< >Dákuji vám,< uslnála se. >Je to opravdu zajinavé, vÍi1'l-Ii, Že mne m6'te rád aspoň tolik, abyste k vůii mně žárlii. Je.siliŽe však ten Mtchď je aspoň zpolovi-ny tak příjerrrný, jak jsťe mi o něrtr v}T}řavoval' pa}r zcela jistě půjdtr s nítrr dncs večer podívat s€, ja]r vypa'dá atriclaý měsíc -- a vy zatíin mr}žete 1rřemýšie't a r"adiť se s corneliem.<< Sarie pak odešIa do hcstince, kťlc prrclc svého plánt'r sc zapsa1a jako slečrra l4]ena Or'kneyová, Poťonr trj}ělivě čekala, aŽ přijdo'u Bennettovl a }Áicbal. Ťcho:t'o večera vš'a,k $epřiše} nikclo. Vďer sandy sám seděl v tábcře s co.nlelienl Van Niek:r1re'm a r!}rr.seli se spokojit s tím, co jim ll večel'i pitpravil starý černoch Willem. K.dyž si potom vypravovali' san.dy ta.ké z'l'ěděl' ja'{ se 6tďo, Ž€ Corneiirrs trochrr kulhá. Byl }ro*;,třďgn rur l
ale talo lralá r.a'
Palricia
Novi hosté vstoupili do hostince a Sarie Bsedla rra verandě, kde čelrala' Nebyla nijak pře!(vapéna, když po nějaÍ<* době divka, o nížbyla přosvědĚerta, žéJe to Patricie Í,orrgová k ní přl$touFi]a a pravila trsch'u vá'}r&l'ě: lPrcxínr, prorniíťe,jste srra,d slečna orklleyová?( Sarie se v duc.hu usmála. Někdo z těchto nových lioEl"í si tedy
JtŽ prohl&tt kní,hu eizirrcfi. >Ano, jsem,< pravila vážtrě. Patricie se před$tavila, used]g a pokréčcvďa: >To Je oprar'du' velmi zajímavé' Nejste snacl příbuaná s pa.irt Elenou orkneyovou,
která kdysi bydlila burg'u ?<
v Kapském MěJtě s' nyni žijc v
>ovšerrr, vždyt jeerrr
touto otázkou.
A
Jolrann€s.
její dcera,< ujišťovale Sarie, Jako tldivena
pototn byla sa,rlna úloha již doc€l&
sn&drrá. Patricie připředstevilá tal<é svého otco, dále Ro8.ere Philbeacha, avšenr pod jménem Phillpa Wisdona a o*n jeho spolďrríky. Všichni se shlukli okolo Sarie g naiéhali na ni, aby jim řekla, r'iJi něco o zvěčnělémpřitelovi své matky, Johnovi Thmnasovi Lon_ govi. Sarie ihned o,dpověděla, že je to gentleman, který odká@l její matce dvacet tisíc liber, a potom hrála ve'lmi dovedně úlohu, prtl niž se rozJlrotlia, r1lohy dívky sice z.dvořilé a přívětivé, nikollv 1'ša.k příliš ehýré, která sÍ odpočívá v tomto osamělém městeč-
vedla
a
ku, a.by se zotevila z pl*6ové sezony. Dopoledne příštíhodno pak odečia s Patricii na procházku' jř Jako dvě nejlepšípří_ teikyně.
Zatím se
Ýňrisdon,
Černýa Čerwený hor'livě dotazovalí u donrr>r'oclých o'!:chor!níkŮ na l
Sarie stála o nď{olik krokú riza'd,u, p<sz'onliě všan< naslorrcilrat4 jatr Wisdxrn se dotaauJe tohoto náčelnika podiv"Jxou řďl' která
byla směsicí místního dialektu a jihoafrické holandŠtiny' 'Wisdor vxšÁza1 náhrdelnÍk z opičíchlebek a řekl náčelnikoýl, Že by st
rá,d pmnrluvil e kouzelníkem lfievietorn- Náčetník si vša& smutně povzdeďů >Ano' po,rnáv&n tuto věc,( pr'avlL >Nálež'ela dřive kouaďnílovl lfievietor'i, ďe terr už nemůŽe s niký"rn m,ltrvit, ful třemi rněsÍct Jsrne ho za[copali na břďru řď{y.(
KÁPrťoLA xv' Zaso rozpory.
Bylo to srrrutná spolo)nost' která rxeďa toho tlne v
lxrgtinr:i
ve z'watt Mcdderu k vočďt' Šťa"stněs9 Jim podařilo vystopovat dva re tří majitelt oněch podivnýoh symbolťr, které Jim odkáaal Jďrn ?homas Long, avša& prýnl odmi,tl co nejrczhotlněji vJ'd&t se s nirral do pouŠtě Kalahari a druhý byl mrtev. Zlbýlal tedy Ň.
pouae Jectiný s5rmbol, leopardí kožtšina'neměll však n&děje, žé
by Ji mohii získa.t.
Patrieie, p|a.* horiivostl tlaléha'la" a,l'y }'n€d přištíIro dÍl€ Ěe vyd*li na cestu př€s poušťa spď(ojili se B t'm nopalrným po-
učtxrínr, kťeré Jim
po.směohem:
moh dát N'hluáli, ďe Wlsdm ii
orlpclv'ěděl
>Nebudenre_li mít spsilehllvého vůdce' budeme se potulova.t po po,'ršti jako MojŽiš třeba čtyřicet let a přece onoho místa ne.'
( prohJašoval. >Nan"štivímevšechny okr}nÍ kraaly domorodc{,< vmisi! Be do rrozlroru Čen-ený, >a jistě tam najrl'eme Běkoho, kdo nárn lnrrle mocl pore.dit anebo Jít s náirrí.( n&j,deme,
Sarie'přodstírala lhostejnost ťak dovalně, že všichni mluvili před ní o wýcb plánech docela volně, avšak co teď slyšďa' na" plnilo ji téměř zoufalstvinr' Zdálo se' že se stane právě to' čďto se saÍldy nejvic obával. vždyťPhil,beach a tito Jeho přáte!é by vzrušili eeté okďí sv;inr dotazováníJÍn po legendárním c]lamantovém poli, a následkem toho, jakmile oittu
vrát.ila na verandrr' ohlásila Longovým, že právě mluvile se svou rrratllrort, že se g ni radila o vše91l těchto neená.zích a že paní orkneyová si n{hodou vzpolBněla, Že onen domorodý'r{'dcg ktarý provázcl Johní Thoma*qe Longa pocházo] z vesnice u vo' dopádů, kráte Jiřího, a.si sto mil oťl Upingtonu po pttudu oranŽ. škéřeky a doeola biízko bíléosady, kťerá se Jmenuje Kaka'mas. předpovídat budoucnost. Philbeach si zavclaf tlostin,s'kého a dotalaoval se ho ná ce-clu 1;yhor'ěl tedy její žádosti }:ez jakéhokoiiv váhání a. vŠíchÍise k r'odopátlŮm krále Jir:ího. Hostinský Jim raťti!, arby se vrátili q'dali na cestu podél břehu ř'eky k černošskévesnici. Kráěeli vozeÍt do Upingtonu a odtuťl aby je.li úzkoho!eJr'rou dr'ahou do pomalu, neboť bylo hro:rrré vedro, takže trwalo přes p{rldruhé hoKakamasu' neboť o'd tolroto rněsta Je k vodopádům jen ssi deset clinv, než před sebou spetřiii knrlrovitou palisádu z kůlů,ktelá mil. Philbeach mluvil s ním jiboafťickou holandšiinou e kd}ž cbli1opov&la hritentots'kou vecrrici. Všicbni byli zaťímjiž dů_ výsledek rozhovoru přetltrrnclči! Patricii a jejímu otci, Henry kla-{ně zpoceui' všichni, kromě Sarie, a ku podivu, i tě}natého Long pravil: W:sdona>>Dobrá, musí-li to bý't' teily ta,m ptjdeme.( ;,'V Africe je přece jendirr kráslrě,< prohla.šov.al Wlsdon. >NeSarie, narlšt:na úspěehem sv6 strategie, vychvalovďL ]e 'z8. dovedu teď pochopit, proč jsem Áfriku kdy optistit.< Jejich odr'ahu a rychie si vyrnyslila domnělou svou afu'esu v Jo' Nikdo neodpověděl, ale Červenývýzrramně pohtédl na Čera!é- hannesbur3r a zvala. Je horlivě, aby Ji navštívili, až se tÍtátl 74 ho. oba z:lali Philbeaeha již dlouho a zÍlali ho poťl několika své cesty. jmény' a proto věciěii také, prď asi před jedenácti lety musď Zrána druhého dne se s nimi razloučila a ještě chvili hieděls rtp:chnout z Jižni AÍriky. za tímto rnatým prŮvodem, kte{ý odjíždětpo rrliei měs'tečka' Yěcěli, Že pouze tato dlou}rá doba, v jejímŽ průběhu se oděl Potom se rozhodla, Že rravštivi svéůro bratra a sa.ndyho v jejictt tto úctyhod'ného rorrcha počestnéhoces'tujícího u l'elkoÓbchod_ tábo,Ťe. Kttyž ji.m tam pověděla, co se stalo, oba se ot'řásali srnínÍkús vínom rrtu umoŽnila, aby si získal pod novým Jménein ehem při myšletrce, Že Roger Plli'}beaeh čiii Philip wisdon, obe cestovní listiny a vrátil se d$ JižníÁfriky, přesvěclčen, že niIrdo Jeho přátelé a Henry Long' se svou dcerrou sc n.vní vlekgrr k Uping' zs1e už ho nepozná. tonu. a Jak buclou asi zl
7l
z průvodcú,kteřl pofui'kli s Johnern Longem výrllavu před rleseti lety, nebo nebudou-li moci sledoÝat některrcr: ze soupeříeích výprav leiadlem' Ovšem, hityby Michal a jelro sku' pina, pi'ece jenom přišli, přinášeJíce leopar'dí kožišinu,palr by Bnad měli většíštěstíneŽIi Longovi, Proto 6e nx.h'odli, že vy' ěkaji ještě několik dnťr a teprve pototn se serrni poilu*ci vi'pátrď
Je&toh-tr
některďlo domorodého pr&1rcdce. Večer příštíhodqe po crdjezdu ze ZpsarL Mroriceru L"r*igrlv Wlz' taŽený voty, se pi'iblížilk Upingtonu. Henry I"ong byl uŽ syt tohoto únavného způsobrr gestováaí a Patricii bole}o celé tělo po nozuyklé JízrJě kcrňmo. olra tedy rarloetně ur'ítali malé rněsto, kďe byly tři poho,rJlné hoťely. Patricie měla ještě jiný dtlvr,il pro rrroji ra,do"st, rreboť byla přesvěclčena' že její otec trecbal v Uping_ Ůorru vzkaz prro Michala, se žádos'tí, aby tanr pobtBude to pro vás ošklivá clrvil&a., aŽ Pa.trieie zjisti' proe .ieji mladý přítel zde není.< Henry po,krčil ramerry. >A jak by to mohta {isLit?( pr"a,vil. >Mic}tď mohl přijet do Postmasibergu teprve před čtyřrni drry, a JostJiže uŽ něeo tuší,přece jenoTn potrvá ještě nejméně dva dmy, neái přiJde s.em. Vždyťjs'me přece počítalj,Že náš telegrarn Je zMžt nejméně týderr.< Wisdon m}ěky při]rývl. Přece je.n se tt'ocřru clbával, Že Bennet*
tovi a Michď by mořúi přijít do Upirrgtonrr o něco dřive' nežl! ei s Longem r,'ypočítal.Kdyby se Patr:icie seŠla s Michaienr, byl by nucorr znovu se starat, jak je opět' roz'loučit, neboť byl již pevně roatrodnut, že s ním, Černýma Červeným ne1růjrte ťto pouště KalaJrari ni.kdo jtný nežlÍHen'ry Long'a jelro ilcera. By! pŤew&lčen, Že sta4ý Herrry oibJemny bďíček bankcrvok
l
sÍ vzati z Lorulýna na cesttr
az
dost
toho pro ně}ro násle'clovalo, Že v ttym případě' Že se Jim nepo'd'ařÍ vypátrat dlanranťové ťrdolí,
bude přece jerrorn m-ít na,ději na dos,t'i slušnou o'dměnu své rrámahy. %adrží lrenrybo Longa rl potršti při hled,u & ŽIznL Lak dlou}to' až mu vydá všechny své peníze a kromě toho podepíše nějaký ten šek, a to ostatní, čohrr bude Ještě třeba, obstarají Černý9' Če,rwený. Kromě toho byla tu ještě Fatricie. Roger Phil@ l/tlisdon Philb,ea.h byl již roaůrc,o'nut, Že jí netlopřeje Michalovi. Fa,tricie byla nesmÍrně zkja.lrrána, kdyŽ v hotelu Gordoirrla nikdo Jí nemo}rl nic říci o Michalovi. Plríiipactr a Hen,ry Lorrg Jenom pokr'čili rarneny, když při večoři v5,xlovila názor, že je to podivtré' Že Michal a l]mnettovi ještě nejsou v Uplngtonu. Pro'to Je rvzrrwzemé opusťila a vyklou:zla postranními dveř.mi, roz*rod_ nuta, že bude pátrat ještě v obou ostatních místníchhotelích. Ryehle kráčela ulici a vsto,upila do ho,tetu Impet"ial. Prr'rrí oso_' bu, kterou tarrr spatřita, byl Michal. Seděů u stcllku n'a verrandě a_mlurg'il s' obě,ma srrýrrni nevlastními bratry. Radostně se roabďrla k něrnu a voůaJa vesele: >Micbďe! Tedy přece Jsi už zde!< , Mtchát chladně porrstal. Měl Ji rád -_ věřil Jí * a,no' rnilovď ji' ona však bo oklamata. NeJdřive vyláírďa na něrn ]sti_ qř:rn liohocenim Kievietolrc jrrréno, po'tom ji také ř€1kl, že strýe Jolu' na.stoupil svou v3foravu ze zv{art Modderu a on€' n]u v ná_ h;rafra z'a'
to neřekla pranic. ByIa to také orra, ktení první ze
všech nar,rň,la' aby o'n se svc}u skupinou se vydď napřed, a, ko_
nečně byla to oma, která mu pos]ala orrerr osrdný telegranr. ŤaJ,lé oba br'atři Bennettor,'l se na ni ehla,,dně dívali, přeneelrali vŠďl Michalovi, aby rrrlrwil oar. >Áno, jsme zde,z< pravil. >Pat'rtě ses domnívala', že sÍ.áJe Ještě
agdÍme
}v
v
Po$tmasbeŤ8:tl.(
PostJráasbeťsu
_ a proč ta"m?<
se ttdivelrě. >olr' to přece sama víš.Posťm'asberg, tc Je ono hnkdo, ka'm náÉ po'slale.<
/'siBTo,mu
22
:oo*
nerogrtrnJ'm.< vydycÍrta.
tár'a1a.
>Cjrr:eš snad
tvrtit, Že jsi nám neposlala te}egrarn, abychortt a ta"rn na tebe ěekali?< táz,al se Georgc
Je}i r1o Postmas,bergu posměšně" :>Ne,
nic takového jsen1
nénJčinila.< Patncie sJ
už pla,ka]a.
>Ten telegra.rrr byl podepsán tvým jménem,< prohla*šoval Mi_ c}ra'l chladně. >A důvod je docela Jasrrý' Chtěla Jsi ná,s tant zótžet. ab"lrg'tg nás mohli předstihnout.< .:>Ne, ne,< ujlšťova}a lro. Fomďu uŽ zaě|nala tušit, že to byi lVisdon, který zrreuŽil v telegr'amu jejiho jrnéna. >IrTic takového
jsem nerrčixila. . . věř mi přece, Michale. . . Jistě to ulinit te,n muž, kťerého otec vzal s sgbou z Anglie. Ijřed čtyřmi dny Jsme odjeli do Zrvart Modderu. Řekli mi, Že vám zŘekni nám však' co všechno se stďo v těclr dnech, }rdy byli zdrŽeni v Postmas]lrergu,< nalé}u'l.
jrcmc
Patricie. >Netrršila Jsem, co zamýšlí,a mohu předpokládat, že ta nezaraýšlel, kdyŽ svolil, abychom se spojili. Byli j-sme ve Zwa,rt Mo'dtleru a tam js,rrle zjistiti, že Kieviet zemřel již přert třemi měsíci, takže ťa'ta :>Řeknu vrínr to,<< souhlasila
'lvis,t1oi1
naše naděje j€
anařena.<(
::M'hrvíšlipťa,vdu,<< pravil George Bennett, >pak t}$ nás zaljimalo' jaké jsou r'aše nové plány.< ))l\ltlrrvím pravdu,< prohlašovala Patricie horlivě, :6. povlrn vám všechno, co vím' Měli js:rre štěstí, kd1'ž jsme pŤije}í ct* Zwart Mo,dde,ru. V hotelu Jsem se se':;námila se s]ečnou Elerrotl or'kneyovotr a zjistila jsem, že Je to dcera oné parií Eleny orkneyové, na niž sl strýc John Ťhomas Lcng vzpo]nrně.] ve své závěli. Chova'la se k nám přátelsky a l.dyŽ od nás zv&dě!a, ár I{ieviet je jiŽ mrtev, telefonovala své matce do Joharrnos'turgu a.
pak nám
tetr
že jeden
z
domcrrodých pr.&rrodců' kte.ří p'ro-
váaeli strýce Johna, žil u vodopádť'r kráIe .Tiřího. Zitra se tarrr 'iYdáme a b'u'deme ho hledat.< Pojedno'u se od'mlčela. což tt Iídéjí stáie ještě nevěři ? >Řokta jsem vám již všec}rno a nii:
Jiné,leo nevím,( dodal'a sklesle.
Mí*hal se díval na ni přísně a jeho rty se sevřely hněveru. t3,<< prar.lil drsně. >Ale tak r,'olci blázni Ješt'ě nejsnre. at}ys Írá*g mohla o.klaťnal.t znova. Zapoitrínáš, jak se ucá, Že jenre ge setkali v Joirannesbu.rgu s paní Orkneyc1'o'u a Že vÍtrne. Že >Děkttji
nertlá dětí'<
K:t'PlŤoLÁ XV]. Hotentot Omliulike. o t,řÍ tlny pozrjěji přijeli Bennettovi a Mlchat do Zvla'r.t M'o'.l(;tru, Tyto tři dny byly lrro:rré pro Michala l{ane-Swifi;'a. Zorrfai sl pro svúj roakol s Patrlcií a tuto jeho náladu zhor.šilÍ ještě oba Bennettovi' kteří ho varovall, a]by 5vé miikování s Patricii nebral přilÍš váž.:ně, poněvar]ž oma je jeho ses'iřenicí a krvlmě tc}rc Í její rodiče byli b|íze| příbuzní: To Míchal c]o"strd nevěděl, nyn!
však si byl J'ist' že i v tom případě, že by se rrru potiařilo
nápl'a'_
vit' eo se s,ťalo mezi ním a Patricií, již nen-rá naděje rra siiate'li s ní. oba bratři Benrretťovi přije,li do Zwart }ťodrlelu jako roz-
b'ití. Neuměli jezdit koňmo a pro,to rnu,se]i buď cho'dit pšškynebo sedět ve voze, taženémšestnácti voly, )
který se jmenoval Johnie a tnluvil troe'hu ang1icky' e kromě
toho dva
c1o''mor'odce
dobře vařit.
z
krnenu Sesutů, z ni.ehŽ jerlen uměl d''ist
Van Niekerkova spÓ,lečnc'Štbyla ve Zwatt, Mo'dderr: irž ce,lých devět dní' a polrěva.rjž Michal a Bennettovi s,tále jeftě nepři_ eř.ázeli, rolz:lmd;l se \Iarr Niekerík a Sandy teprve toho'to odpct-
ledare, Že Sar"le opustí hostinec
a vrátí se k
nirrn do tábora,,
se pak všichni pa,kirsí sa,mi si najít vhodrrého vůdce. KdyŽ
a že
ted-v
Sarie o
6eďění
dovnitř' Pnrní osobu, kterou spat}ill, byl Sandy' Vedle ného seděla Sarie a ve svých šor|kách z plátna barvy kha,lri vypadala ja]ko filmová hvězda' připraverui vydat se do dŽungle, kde se
bude na|áčet dobroclruáIý film. >A hleďme,< zvola'l George. >Ty Jsi ale chytrý, Sandy. Nám jsi narnlorwď u Simpsona, Že tě arrÍ nenapadne, vyd,at s€ na ta& rrebozpečnciu cdstu, a teď tě zde nďéaríme.< -pochopil, saJlaly že jest přistiŽorq aJe jiŽ měl r4ýrnluvu. >Jsem zde k vůri jiné věci'< pravil přátelsky. >.I,de o jak1Ísi měděný důl. Jsem aJe rá,d', Že lá,s zÁě vidím. Smím várrr přeťlstavit svoji že_ nu ? Dratroušku, to jsotl mojí bratraÍt:ci, George a Ertrest a Mi' chal Kane-Swift.< Sa.rie zr'rrclla až po kořínky vlasů' Nedalo se všalt' nic děla.t
m'seia přijmout tuto situaci a proto uvítala tři bratr'ance San_ dyho, hrajib fiohu paní McDiarnidové. Sa,rr'dy, vida jďr Sarie'zru.dJa a Jak na něho vrhla zlostný tr}ohred, býl teď v nejlepšínáladě. >VypiJeme něco,( zvolal, ukazuje
na řadu la}rví za barem. '
'>Skotskou
whisky;< pr'rr.-vil Ernest. >Nevěctěl JseÍn, saťdy, Že jsi ženať.To je opravdu ýřehapóní.< >Že jsl o tÓm'iievědél?< Sandy se dobromyďlě usrnál" >Áno' Je to moŽné. Mluvili Js'me spolu v Londýně jenom porněrÍrě kráL kou c'hvíli a patrně jsem ti to zapomaól říci. Pfavde'všaÍ< je, že
:: vŽdýť ddkonce už'márne tři děti.( George udivertě se podíval na Saril, ktorá byta štílúájako ýila. >Ťo by nÍkdo Treř'ekl, Že jste už matJrou tří dětí, panÍ McDiarnidová,< pravil. >oh, ťlva z nich JšÓu NéŠetkďi jste se. ŠHenrym Lorrgem? Bylí zde asi před pětj jsBÍn ženát už dost dloutlo
dny.< >.Ano,<< přisvědčil MÍchal. >Setkaii jsme se s nimi v Upingtonu. Chtěii nám nam]uíit, že se zde sezÍlámi]i s dccrou pani orkneyové a Že téď půjdou'lr voďopádtm kráJe Jiříiro, ale tonu Jsme
ovšem nwěřili.< >A proč jste tomu nevěřili?< táza.| se Sandy. >Por]ěvadž zrráme pa.rrí Orkneyovou v Johannosburg!. a víme' že nemá dceru.< >A co ted' hod,láte učinit?< vyzvídď Sandy. >NavštívÍmevšechn}r *raaly v olrruhu několika mll a bu.deme tam:h]e'da.t Jistého do,nmrodého kouzelníka,< odvětil Michal, sáťie se :uslhála. ',>I{iedáte_1i Kievieta,< pravila, >>ted5r" vám mťžbrŤIeříci, 'kťle na}ehrete jebo'rodinu, ďe on sám už je-mrtev.< .
>>Smím se tázat, jak to víte, paní MeDia.mialová?{ tázď se Gcorge Bennctt rychle. opět se zardě,la při tomto oslóvení a sktopivši oči, odpovídata: >ProtoŽe Sandy se''sošet'E' tr"ongovými, kdyŽ zde.byli a jeho
sestřgrrice Patricie mu to Ťe}rla' IJostinský vám po,ví, kde je kraal' kde Žii starý Kieviet.'.re tó ootud po.uze'díe mite.<:' >o tgr prwa!,!T^ nenr1qvme,< pravil ErnElt. 2Půjdeme,se nyní
trochu umý't a potor-n společně povečeříÍne.<.
,,: >Lituji,<<. odvěťil San(lý. >Avšak mpje žena a
já bydlime u.nréiro
přitele, k němtrž 'jsem přiše! k v'ůli -tpmu měděnému dolu. NemůŽeÍBe.tedy večeřet s..várnr. PŤejete-li si však, půjdu s 'ýáÍni zitra odpoledne do Kievietova lrraalu.( >Jsi veJrn{. laskaY. Přijímáme s největšíradostí,<< děkoval mu
George .:
,
,
jiŽ spatřila ná'dhe'rnou př'íleŽitost k odr'eté a prolo sravila, .sladce se usnrívajíc..na.Sandyho: >Ano,. ty s nánri nemů_ Žeš večeřet,.,'drahorlšku, protoŽe musíŠvyr.ídÍttu obc'hodní věc' ale mě takové obchodni hor'ory tzronlé nudí'a proto. s nejYět*ší .A.všek sa,fie
radosií přijírnáJTl pozváni trlých braťranců.< San-dy.v duchu-aasténal. Svým žetťuern se.připravil o večer se Sarií. Sarie;potrtédla na.náramtové hodi4ky a'pra''!'ila: >Ale teď už rausíšběžet', miláčku' vždyťje uŽ půl deváté.g . Ša"rrdy, tváře se k .tomu polru{ .moŽno nejpřívětivěji, loučil se se svými bratr;anci,a's!íbil, že přijďe pro ně qaáně $nq Již qdcltáae\; kdyŽ Sarie pravila: >Ále:í& 'lnllQ. nečekej, miláčku' patrně
porušuie zoŽívóní, čímžse krev otrovuie Dostovu|í se pok obtíže, bolesti hlovy o v křÍŽi, hemoroidn nervoso, nevolnosi"Tu pomóhó
přijdu hodaě pozdě, prďože se těšíÍnna roztrovor s tvými brat. rancl<
za6Ťb,i1 se vedle ní, rrsrnál se, potom se k ní sklonil a neŽ vy_ tušila' co chce učinit, uchopil ji do ná'ručía políbil Ji aŽ to mla'na ostatní, aďeln&ze! ke dveŤím, tam se Ještě zasklo. Usmál se stavil a olrlédnuv se pravil: >Přijď tak porzdě' jaJ< buťlešchtít, drahoušku, lždý se do rána ještě ry'qlíme.< Sarie však nepřišla pozdě, jak hrozila- Benneťlod byli příriš unavenl po d,lo.uhé costě a šri brzy spat, a l\1tiďrat, kterétro se snažila získat Jenom aby poulobi}a Sarrdyho, byl chta.dný a Ířúče_ lilý. I kdyby byl v dobré nátadě pro takové žerty, Jistě nebyl by s ní ťlirtoval, poněvadŽ ji považovat za Že4ll S,anilyho. Líblla se mu ovšem, ba dokonce mu připornínala Patricii. Byla wšem vyš_ šÍpostavy, plavovlasá a měIa modré oči, kdeŽto Patricie byla černovlasá, ďe Jtnair byly st obě ťlívkysvými ob'ličeji aŽ nápactně podobné' takže kromě tohoto roa.dílu v ba-rvě vlass a očímďúy být povaŽovány za sastry. Michal s|ále přemýšlel o Patriciině zradě. NemoÝr,l uvě*it' Že by to bylo něco Jiného než pouůténedorozumění, ďe na ctruhé straně ho skoro přesvědčovalo, co mu řekli oba bratři Bennetovl Tak z tohoto tvzporu nepourávď nic jiného' núla Ee Ji miluje
.
mnohem více, než se dříve domníval. sarie se vracela do táborD pevně rozhoťlnuta, že ten žert, kterého se dorpustil Sandy, přijde mu drďlo. Tvářita se prcto, jako by byla hluboce uražena. To nebylo přiliš snadné, neboť sandy
jiŽ vypraYoval Van Niekerkovi o příhodě v hostinci a tak' kdý Sarle se vrátila do tábora" ccrnelius ji uvital hlasitým srníchem
'a potom vážnými ďotazy, ja,k se daří jejím dětem, zejména těm dr'ojčatům.
Druhého dne dopo'ledne odmítla doprovodit sandyho do zw'art lVÍodderu a pro,to odešel sárn y nálaťlě ještě horší' aby dopror."odíl
bratry Bennetlovy a ll{ichala do hotentotskóho kraďu. Snadno
nalezlí onoho kouzelníka', o němž přode dvěma dny mluvita Sarie a- jeho spcleěností. Michal tozlclŽí| před ,ním leo' pardí kožišinrra Sandy se ho tázal v jihoaÍric{<é holarrrdštině, zda
s EIenry Longem
vi
'komu tato věc dr:íve náleŽola- Vrásřitý Hoten'tot dlouho dívď do dáIky a zvďna k]fual hlavou"
se
>Tato věc,< pravil, >náJeŽela vysokému, sbatečnémubí1érnu lví odrvahu v srdci. &le uŽ z,enr.řel v zemi, která je dďgko odtud za ve]kou votlou.< >Á" komu náležela před ním?< >|řed nim , " , ná7ežeÍa jodnonru z na'šich lidi ' '. jednomu, který ještě žije ' ' , Žije v kraalu & tkn kopcem a jmenuJe se ombtl-
.mtrži. . . Mět
'ŤJyž Sarr,dy to přetožil svým společníkůma ron :im, že nutno odrněnit starélro kouzelníka za jetlo přemýšlení, George zvola,ll >Vsadím se' že on už hned od počá|ku vóděl, že ta kožišinaná_ leŽela nékomu, I<ťio bydiÍ ne'daleko odtud. Ťu komedii seirráI, aby od nás dostal věLší odrněnu'< >MoŽná, ale Ťekl nám všechno, co jsrne chtěli vědět,< pravil Miclraf a z v1astní kapsy š|ědře odměu1il starého kouzelníka. uifůiďer"e lrnetl za kopec do toho druhého kraa.iu,< naléhai paksáňdy svolil, že je tam doprovodí. Druhý hotentotský kraal byl ve všem stejný jako kraď pn'rrí. Byly to chudobné cha,ťrče z hlÍny a byl tam zástup domoro'dců, vesměs menšípostavy, po' do,bných opicím' sandy se zno(''u ujal úlohy tlumočrríka a paír itž brzy nalezli muže, k němuŽ přišli. Byl to muŽ mďó, ďe svalnaté postavy a Jelro r'yčnívajícíiícnl kosti a trojhranný obličej clokazovaly, že pochrí,zí z čiqtélrirten_ totské rasy. Trpělivě vyslechi Sanrlyho a potom neváhaje' prohlri"sil, že. je znovu ' ochoterr podniknouti cestu, jostliŽe si to přeji bratří jeho Ve}ké'ho pá4a. aLe?áÍl, kdy by rnohl oclejíť, přehcralil si zaas
z3
přos raÍri€na leoparrtí kožišinu, kter'otr rnu lVtichď ukázď, obrátil se, siá]:l za, dveře wé chatrče, vzď odtud asagaj a'maiý kožený váčeik, v němž byla jeho dýmka, nůŽ, tabák a růzr'á kouzla' vzpřímil s€ a pravil krátce: >Dnes nebo zítra. Den je ja,}
Pa,triaie opalrovala svému otci to, co jí řekl Michď, že pani Orkneyová nemá dcery, oba by'li ihned přesvědčerri, Že mladá žena, kte'rá se vydávala za slečnu !]lenu orkneyovou, Je obelstila a proto se roďlodli, Že wá'tí se za Bennettw1imi do Zwa'rt Modderr.r, že je tam budou pozorovat a že také prohled'ají všechny krealy a pokrrsí se získat si spolehlivého vůdce.
Kdý
Micha,l spatřil Patncii a jejího otce, kteřÍ seděli na a oba b,ratři Berrnottovi se zastaviu s níJtl.
verandě, zanaziL se
Jejich obričeje zru]dty }rněvem při pohledu na nenáviděného st4ýce. Sandy, který neviděl Herrryho Long'a a Pat'ricii od ro,zchodu v Lond1ýně, byl ne,málo obveselen tímto pohledem a obrátiv se
k
MichoJovi' pra,vil vesele: >Va.ši soupeři js.ou tedy zde. Ale 4e-
vidim toho hlavnlho z niclr. Co se asi stalo s Fhilbeachem?<< >S Philbeachem?(< ofi}aJo kom to vla;sl' ně m]uvíte ?<< >což w to nwíte?< pÍajýil sandy. Pojednou ho vša{< napadlo' že nesmí proaradit, že podle popirsu, který mu poskytl Cornelius v Pretorii, poznď ve Wi.sdonovi Philbeacha. Bennottovi nesřněli zvědět, že Sarr,dy je ve spoJení s Varr Nieker.kenr. Proto pravil J'}tostejně: >Ná'trodou jsem s,ly,šel, Že Longo,vi ho vzali s sebou Jako svélro pr&vodce a pří.tele.< >Parre Bože, věci jsou tedy ještě mnoherrr horší n€ž jsem s'l mysul,< pravil Michď. >Setkail jsern se s ním v Johannesbtrrgu
a hned se mi nelíbil. Lorrg
vylffočil opět k verandě, ale v tonato ď<arnáku se dbjevila Sarie a za,slaxila ho. >Hďo!< zvolďa. >Měli jste d'nes štěstí?< Mícha,l byl tedy aspoň ze zdjvořilosti nucerr' aby s ní krátce proťnluviJ, Vypr'avorval jL, že nalez,h onabulika a, přemluvili ho, aby šď s nirni. Poto,rn se s ní všarl< rycble roalou,ěil a odešel n'a venand,u.'
Patricie zynznrovatra tyto čtyři rnuŽe térněř souča$ně, j'ailďnile se zastavili a nč,af,íspolu mlr.rvit na ulici. Že v]rdí opět Miehala a bra{ry Bemneůtwy ji nijaJí nepřokvapovalo ale Sandy! Tedy - Potonr k nim přiorr taiké přišel sem, na ojkraj poušťě Kalahari. stoupila ta mladá Žena, ktetá o so;bě říkala, že se Jmenuje E1ena orkneyová teď Michď, jenž do'mnělou slďnu Elenu ork- a neyovu Llwědčil z nepr'avdy, s ní teď mluví a srněje s€ s ní' jako by již po léta byl'i nejlepší přátelé! oh' ja,k Patricie jí po,jedinotr záviděla tu štíhlo'u postavu, do i:,ronz,ova opálemý obličej a šíji' zvláště vša& její nenucenost, s jakou hovořila a smála se s ]VIichalem. Potorrr v'šalr Patriciiny ďi' zostřené žárlivostí si povŠlmly' že Sarie Jest pro'sťovlasá, ačkoliv sJunee páliJo j'ako samo peklo. Ne' tato dívka se jistě narodila zde, v JížníAfrice _ a Patricie jiŽ jednou viděla tento obličej, ďe kde? Tyťo ušlechtilé rysy' zlaté vlasy a toto aristokratické sobevěďomí a jistota. . . A pr'ávě, kdý Micb,al se loučil se Saril, Patricie spa'třila duševním zrakern ten světlý, veselý pokoj v Pretorii a coryrelía van
Nie'kerrka. Áno, je to jeho sestra. Poďob,rrost je příliš ur{.itá. KaŽdý ornyl je uŽ vyloučen. Paťriciia molek zařp,f, rychle přemýŠlet. Sandy má Niekerkovy sourozence v kapse _ vždyťCornelius odepřel nr'lrr,vit' kd}ž ob-
drŽel jeho telegram a po'tom, kdyŽ sandy k němu př'ijel, íhled se s ním ryojil. Micřul má rršechno co ví, jenom od nich _ Sandy si ho oblíbil už v Londýtě tyto skupiny se tedy spojily _ - obě Michď jiistě jím telegp'afoval z Joharrnesburgu _ a právě proto ta,to dívka, Van Nieker'kova sestra, se vydávala ze Elenu Orkneywou _ ale pr'oč tedy odošel Mi&el do Postmasburgu ?
74 zon
Na tutr: ot:ánku rrcnaf,émla o,dpovědi _ a]€ neÍrěla jiŽ kdy na přemýšlerrí. Michal uŽ prošel zahradními vrátky. Pa'Lr{cie všair se nechtěIa háda,t s ním před sr'ým otcem, proto se r.ozběhla Po stupltích vedoucích s terasy na zďrradní cestu. >Patr{cie,< pravil Micřrď, kdyŽ stanul před ní. >Právé jsent něcoslyšel ,'"<< >Nevím, co jste slyšel a je mi to jedno,< přerušila ho hněvivě' ale jenom polohlasem. >Nechci se s vámi hádat před oťceÍn a je_ nom proto jsem vám šla vstříc. Chci vám říci jenom to Jediné _ že my dva se uŽ nikdy neulidínre.< >MusíŠrrrne vyslechnout,z< 16161''' Michal. >Právě jsem zvěděl' že čloÍVěk, kterému ři,ká,te Wisdon, se doopravdy jmen.irje P}tilbeach. Je to ten ničema, který v Lotrdýně omráčil Sandyho.< Nedú.věřivě pohodita hlavotr' >Mysůíteopravdu, Že mne můžete ošátit takovou pohádkou ? Pat'rně se domnír'áte, Že jsme doet hloupí, abyclrom vám to uvěřili, a chcete ná,m za"b'ránit abychom pokračovali ve wé ce"gtě, abyste nás mohli předstihnout.< >Ne, ne,< odporoval. >Jestlře se někdo pokoušel o něco takové}ro, pa'l< jste to byli Jenom vy" Bylas to ty, Patricie, která jsl nás vylákďa do Postmasb;urgu' ale já mtuvím jenom pravdu.< Zasmála se, ďe ne'byl to její obvyklý přívětivý smích, byl to srních, z něhož se ozývala tr?kost a zklamání. >.'Myslite, že uvěřím ve vaši prawdornluvnost po tom, co j,ste učínil? Kdybychom se nebyli náhodou s váJrri set&ati v Upingtonu, trčeli bychorn teď nělrde u vodopádů krále Jiřího. Jděte, vraťte se ke své přítelk}mt,
s
kteron'r jste to všechno nastmžil.<<
Á zuřivě
pohodivši h'larvo'u směrem
zlpállry na verandu.
k sarii,
Patr"icie uterlrla
KAPTTOLA XVII.
Plknik v
porršúi Karalpri.
Henry Loatg ovŠem nemohl slyšet, co Patricie říká MÍchalovl'
pozmal vŠa,lr z Jejích zar'dělých tvá"Ťi, že vzrri{
qpoů'' a to ho těšilo. Před třemi dny rllu Patricie prrrdce vytýkaJe', Že s Wisdonem zláka.l bratty Bmne'ttovy a Michďa podvržoným telegra,rrrem do Povťmasburg'u, a Hen_ry Long, jenž byl pevně přewědčen, Ž* kažÁý otec je na místě božím,or]mítl ja.ké]íoliv vysvětlová.rrí a od té doby se Patricie stále jerrcrm mračile,
Jeji nálada mu byla úplně lhostejná, zuřit však, že jeho vlastnÍ dcera se opovažuje podeaírrat jeho počestnost, a proto teď byl s'ntečně potě'šen, když vidě'l, že se pohádoJa s Michalem, ne'boť JiŽ vy'tušil' Že jeji zájem o tohoto mladého muŽ,e byl hlavním důvodem její vzpoury proti vlastnímu oťci. Fatricie se nezasta.ťrla u náro na torase, af,e 'aěžela dá]e do
hostirrce' He'nr1r povstal a šel za ní. NetouŽil po roďlovo'ru s Bennďt'ovýmů' k'teré zahlédl na utrici. Michal zatím c'dešel ze zaktró,rJky před hoslince'm a vrátiů se na ulícj. Kdý všatk př'islto,upůl k malé skupině, která ta,rn stála, jlž zaě,ď přemíttat, co tím Patricie myslila, kdyŽ tvrdíla, Že to byla Ž,eaa Sanclylro McDiamida, která je vylálka,La k vo,dopádům
krále Jiřího.
>Parrí McDiamidoívá,< pravil, >seťkala jste se s Longovými. byti před někoiika dny?<< Sarie ihnod vytušila nebe'ztrlďí. >Ne,< zalh&rrďa. >Ta 'dívka, g kte,rrc'u j'stě prrávě mluvíl, si srrad nryďí, že mne zná? Z dáJky mne patrně povaŽovala za mladou dámu, která se jmenuje Elena orkneyová a která bydlďa v tomto hostinci před něko}ika dny. Sl3lšele Jsera o ni a vím, ž.e má vl:a.sy a oč.i sťejnébarwy jalto já'<< >Áno, to je p,r:avda, j'menoívata se Orkneyová,< p,ťohl'ašoval Sandy. Potom všalr, aby zbavil Sarii všech dalších nepříjemnýcřr atáa'e,k, uchopil ji pod paŽí a pťavi]; >Pojď, drďtoušt}iu, musÍ.rne už jilL _- nraše dvojčata uŽ na nás če'kají.< Když v'šak vyšli z měsťďllra, Sarie se m'u rycřrte vy't'rhla. >Sarie,<< Lázal se, >proě jste ke mně tak zlá?< >Dvojče,ta!< zyol'aJa hněvivě. >Mysiíte, Ž.e váxn to oqp,ustÍ_Ín?< >vŽdyť jsem jenom ŽertovaJ.< >Snad, ale já talrovým žertúmnerozumlm,< odnritla příislrě, ale přitcxn ho po ďku poz4'Ilo1'ala.
k$ž ňe
'.)
)Pl(ÍÍdňte,(prrxil $; ÍnechtélJoóm vás uÍauit. A t&ké Ére vá.rÍl musím omluvit' pro to'Bbliberri, to byl royněá Jsnotn ŽeÉ,váfulě bych to nikdy neudělal.< Pojednou se zagta,vita a .JejÍ motr€ oč1 zaJiskřily hněvem. }Talk,< prravila' >váž'ně byste to tcdy njkdy n€udáal. To je ptp
pÍe,ťy' Ast hoďnu před zápa'dern slunce us€{iu do leta.Qlq Corrr.g. }fu.rs sprrstiů motor a letadlo se lohce vum€sro přes nizJ<é kopce.
tÍrne za to, že jsem vá"s políb! 4 zase mi říkáte, že by to byla pro vás špatná potklona, kdybych vás nopolíbi'l.< sarie se rrs'mála. >catěl byste' abyďt to sa.ma nějailr napřa.
pra.vou pfi"ý'nl"
mne pěkná poklona.< San'dy se rovněž za,sta.\ri'l a lítoÉivěse rra lrl dÍval' >JaJt to 'žďostně. my'olíte?< táaal se >Co tedy má.m tlěla,t. ZlobÍte se na
vila ?< >Ano' chtěl' ale nevím jak.< Pojednou ho uchopila ďCo Jste ml dal, musím várn
tedy vrátit,< zvolala a potíbila ho. >Saríe!< chtěla mu opět uklouanouÉ, ate bylo jtž příIišpozdě. Již ji opět svíťalv náručía tÍba,l Ji zrro{ru. zprvu se chtěla bránit, ale pak bezvládrrě spÓčívata na jeho hrr'ldi' Pďom se opět zasinála _ byl to všaik sŤ!ích Jenorm nejistý' *>V'prarvé potedne ".. oprl'xvd'u, měl byste se stydět,<'zajílra-la s€. Sandy j,i opět uchoípil pod pažía odváťlěl ji k tábo,ru' vzdáJenému asi dvě mÍle. Srdce ji,rn divoce bušilo, ďe nikalo z tt7ch llž nopromlurvil,
'Cornelitrs čokal na ně v táboŤe s obědem. Sandy mu Y1pr'&vo-
vď' kde byli dopoloclne a j'ak'se Michď setlral s Patricií Longovou. sařie všaik m]l,čďa. Po obědě měli krá,tltou pora"du a usnesll .se, že nyní, kdy Sarie :je podezírána, ne-bylo by dob'ré' .q"by se opět setka}a s LongoíVýlŤri nebo s Bonneťtovýml, a poněvadž
i
S,anťlymu hrozi\o nebezpďí neBříJemaých otázek, umesli se, že bude to Cornelius, jeirrž bude pozoroYat obě skupiny. Netušilí,Že Patricie jIž podu1tá' že Sarie je sestmu corneliovou a proto se domaítlali, Že nílk'do z nulýcln ho6tí v ZwaÉModrle'ru nepozná y mladém Ho1a,rrďanovi qsmahlého obličeje, oděném v plátěné ša'ty barvy hhai{i, s klobou'l<ern se širorkou střechou na hlavě, ono-
ho ďegantního rnladého muže, s kterým na několik okamžikú mhwili v Pretor'i1, leč by se s nírn seůkali tváří v tvář'
Cornelius oďešel do Zwart Moddenr asi o třetÍ hodtně adpoleďní Sa.rrdy pal. ÍlalThl Sarii procházlku po břďru řoky. Sarie všarlr rc"zhodně oďmítla a odešla do svého sta^rr.u, kde, jak prohlásiůa, měla jalrorci naláhan'ou práci. \ryšla ?é sta.Iru pak až večer' kd1ž _Cor'neiius 'se jriŽ vrátil. Vyp.ravoval, Že zjisHr, Že Bennettova skupina chce odejít přištího rá.qra k jezenr Noro Kei, kde Je někol'ik osad clomorodců. S Bennettovými nemluvil, ale vyzvěděl to od
a
jejicet černéhosluhy Johnieho. Cornelius optlstil dn:hého dne zrána tábor než vyšlo glrxrcé a vrátil se pak dŤíve,než Sarie připravira snída'ni. Vypr.avoval, Že
již opuštila zwart Moddet a žA j9 Prova^zt ombulike a jeŠtě tři čenroši.Skmo po.lovina obyvatelsLva Zwart lVtodderu byla přitomna tomurto o,djezdu sněrem k Noro Kei, aršarlr Longov1 8€ objevili až asi o půl hodiny později. Také oni se připravjli k odchodu. Patricie, wisdo[ a orba jďro přátelé jeli kořtrrro, a Henr5l Long sgítět na kozlíku vedle domorodého kočího' Be.qrnettova sku'pina
Ye vgze seděli Ještě dva
d,omorodci. Tento dnrřrý odjead vdbudil zvědavost dIuhé poloviny obyvatelstva zwart Mo,aldeťu ta]<é všaík mí,sťníhopolicls,ty, JenŽ s verl'kým zájmem pouor'ova,l, jalt tato.sku_ pina odjíŽdí za prrrní. Lorrgovl tedy cřrtěli Jít po stcpě, kter.ou jim
zan€chali Bennetovl >A co teď uěiníme?< táaal se Sandy. >Nic' Budeme spát'< prohlašovď Cornďirrs. >odletíme aE po"ré odpoledne. znárne směr jejich cesrty a snadno je dohoníme.< Rychle posnídal a zmirr-| ve svérn stanu. Sarie se pečlivě vytrýbala Sandymu a jiŽ po několika minuťácrh také ležela na svém polním lůŽku, ďe nespala, zato přemýšlďa o událostech předešiého dne' Přeirnýšlela o SandJ,ryn. LÍbil se 3í, mála ho ráda, ďe otázkou pr'o ní býo' zda je to opravdová lásJís. Sandy se zatim zab,ývat př'ípra,vami k od'letu. V Pretorii si koupill několik nádoú na vodu, které teď naplrrtl zé .skalního pramene' pak je uloŽil do aeroplánu ved,le zásob 4řže a konserv, a po_ toan odešel do z\ý'arL Motlderr:, kd€ zakou'pil tolik ovoce" kolik mobJ tmést. VrátiÍ se k obědu a potom rršic}rrrl dokončova,li pří-
Vyletě}o do výšky asi tří ti'síc stop a jlž asi za půl lrodiny Co* nďius zairléďl obě výpra.vy. Prtrní v]Ítr}r&va se jlž zast-anhs a vyÉář'ra voly, a výprava dru,lrá se poma.lu vlekla za ní po písčitó cestě. Cornelirrs viděl, Že z dnŇÉ výpravy se roujeil jvÁec, kťerý když pal< vypátral tábor Bennettov1ýoh, za.se se vrátil cvalem k Loargovýrrr' a druhá qýprava se zaÁta,vila asi jednu míli za výCornelítrs se sťresů se wýrn letadlem do mďé prolá,kliny, rrzdá' lené několik rnit od obou háJborů a' za hodi:ru večeřeli pak jďtě ďouhou chvít'i rouniouvďi a konečrrě šli spat. Časně ráno byli opět ve vzductru a s qýšky opět pouorovďi odďtod obou výprav. Potom se opět sne,sll a bavili se, jak se to dalo, vďer se letadlo otrĚt vaneslo, a pak zahlédli pnrní qýpravu na olrraji šiřoké baŽiny, která se táhla oilrolo osad dornorodců u Noro Kei. V tako'véťn ďro1í měl Sa;rrdy pram,alou n'a,ději'.že bude a"strloň chvillcu sárn se Sarií, ale dnúéhovečera ji přece jerrorrr přistihl v ma]é v7<jáJenosti od táborového ďmě, sgvřď ji do nárrrči a horečně ji li'bď'
dívka vša,k se mu v;ÉriNaa jtž v pčíštivteřině se'děla u Švé}Lo brratra a smáJa se a hovořila, jatlo by se nic nebylo stalo.
V torrr'ťo způsobu cgs'tová,rrí pokračovali i paJr' kdyŽ q1ustili Noro Kei' Krajba byla státe stejná^ K qýohodu bylo nepr'onik' nutelné houští,ate up,rostřed g, k západ'u byla rozr'lněná půd4 za'rcstrlá drsnou tr.&volt. Den po dni se Sandy snažil, aby as'pQí na někďík okamŽiků byl sám se Sarií, ďe Sarie se vŽdy doveďa tomu vyhnout. Nobyl:li u ní Co'rnelitrs, tedy zcela jirstě to byt starý černý sluha willefiL Večer vŽdy předstírala, že se hrozně bojí op.usLit okrrrh světla táborwélro ohně ze strachu p,řed dra_ vou zvěří, jejížtemný řev stále bylo slyšet. Čtvrtéhodne po od' letu z'Noro Kei spatřili na severnim obzo,rrr dlouhý řetěz hor..Po tři dny, které pak následovďy, volzy se stále plíŽily k těrnto hď rám. Sedmého dne odlpotedne zaJrlédl Corneliu's s výšky' ja'lr Ben' nettov& výprava mizl v úzkémúdolí,jehož úbočípříkře stoupalo'. o hodinu později i Ljngt'v vůz vjel do tohoto údolí,a oorneliuŠ pnívě hledai vlrodné míÁto plb přistaní, kdý zptorz'otwď, ž'e Jďto motor začínáv5rnechávat. Šarie zbledla a uchopita Sarrdyho za ruku. Zdárlo se, že zble,clly i černétvá.ře sťarého wiuerna. Cornelirrs se úzkostlivě dívď do_ 1ů a v šilenémsÍpěch! hlodal misto lru pťxtaní.Věděl' že ty svěLlé skvrny dole pod ním znamenají písek, do něhoŽ jejioh leta" dlo by se zarylo čelenr a snad se i vzňalo. Skvrny čer.néznamenaly psdu mnohem pevnější. Kone'ěně vypátral vhodné místo příÍno u vchod;u do údolí,l' němŽ zmlzely Ýozy' a klor.rzav:im lelem se spouětě,l dolů. Letadilo nara,zito na z.em' vyskočito, vzrreslo se crpět zllo!'u se spustilo dolů, jelo po rovné půdě asi na vzdďenost dvou set y'ardů, ale Corrreliovi s€ podařilo aerar,lt }ro ještě včas' nď
naŤazilo na skálu. >Co se to stalo?< zvo,lal Sandy. Corrrelius ďlvili mlčel a Jenom st ooušovat karpesníkem pot s t]váří. >Bl1r vi,< zamručgl a pďom zača"l prohlížetmotor. Pro' hlídrlPeřo writřní záklorpky se zlomilo a' bohužeil, nedá ge to na-
pravit. NemŮŽeme odtud.< >>oh,
Bože!< zastena,la Sarie. >A jsme tak daleko od zwart
Modder'rr
zde
_
nikdy se tafin nodostane,rrre
_ a
za}r;rnerne,
jest]iá
zůs,tanteme.<
KAPTTOI.A X\rITT Peil
pouště Kara,hart.
Až .do odehodu ze Zwar.t Medderu se všichni angličti dědicc' vé zvěčněléhoJohna Thomase Longa těšili ze s\'é návŠtěvy v JiŽní Africe. Jakmile však opu.stili tuto posledaí r4ispu civi' llsace, i}rned pro ně ns,stďa změna. Nebyla to jiŽ barvitá Afri'kq byla to pustina po,ťl palčivý_m sluncen, pustina nekonečná, stále
A v tomto hor'ku vyschJa jim hrďa, takŽe jiŽ nemohli aÍť mluvll T'aže, ruce a tvá.ře jim opuch,ty e oči Je páli]y. V noci pa'k je obtěŽovalo nesčislnérnnožslvi mo,srkytfi. Marně se pro'ti tomu brániii a jestliže konečně usnuli, byl to Jen spánek z úplného s|ejná.
tělesrré}ro vyčerpání. Ve výpravě Bennet'tových nejvice
tím Lrylěl
}an 25
Již úplně alizela ÍůodřfuěÍšísrdečná do,bíomýslnost' sLále si vyčítď, Že opustil Irndýn a sám si namlouval, že podlehl jeno'm domluvám svďto bratra Ernesta a bratrance Michala. Ve dne stále pit a přag Miďrďo,vu výstrďru, Že to není mcnrdré pÍt ďkohol před zápa,dem slunce, vyprá,zclnil sám aspo'ň půl tuctu lahví. Sedmého dne opustiJ.i Jednotvárnou rozvlněnou pláň a vstotrpili do pahorkatého kraje. Kroutili se pak mazi vysoklřmi kop€i' vlekli se pust]imi roklina,řÍti a zdálo se jim, že vstupují do samotného pekla. Byl to gvět, o němŽ modernt lidé nemají ani potuchy _ strašJivý svět, kde nebylo nic jiného nežli bďvany a skáIy, a býly chvíle, kdy i Micha,l pociťovď nepřekonatelnou touhu, aby vy' křilrl, raději křičet nežli trpět tírnťo strašlivým, ttrtivým tichern. Začďi se vzájemně nenávidět, Michal-Kane swift a bratří Ben_ neťtorrÍ,nenáviděil se jal
hého.
v ďouhých nocích' kdý nad ním bzučely myriady moskytů' Michal přemýšlel o Patricii. Jeho hněv ptvti ní Již vyprchal a cítil jenom srnutek, Že bytost talr půvabná a zdánlivě tak upřírnná se mohla dopustit ohařné nady. ve dne často zahl&l jezdce a z toho porzral, Že Í'ongwa výprava je nášledrrJe do'této vetké pustiny, která se nozývá Kalahari' A to byto pro něho jďtě hor'ší. Přďgtavoval sl Patricii, jak je v této druhé v;ýpravě týrána jako on sám hm}zeťlq a horkďn,'k!'omě toho však jal< mlrno svého
otce nemá jiné ochrany pře'd těmi Philbeachovými maJýrni černými očima, které si Jí smyslně prohlíŽeli. Patricie opravdu tím trpěla stejně jako on. Phi}beach stále na ni do|írď wými nepříjemnými pozorno,stmí a jednou, když ji zastlhl samotnou za vozeřrn, chtěl jí po!íbit. od této události Patr"i_ cie dbala pečlivě, aby se pokud moŽno ani na krok novzdálila od svého zam]klého a zamra'čenéhootce. Serlmého večera po odchoťlu z Noro Kei se octli u předhoří vď'
kých hor a krátce po západu slunce se zastavili u vc*todtr do pustého údolí,do něhož Michatova společnost vstorrpila tďtoto odpoledne. Jako obvykle se utábořili na noc. Patricie odešla do svďro stanu, ale asi hod,inu před wí,táním poje'dnou pro€itla. vi' déLa, žn nad ní se sk]ání jakási hřmoůná postava' >Ticho neděůejte Žádný hluílrl< Philb€aoh jí přitistkl dlaň na
- veďé úst'a, póklekl
ní a chtěl ji políbit' Prudce se mu výrhla, zápas trwal ještě okarnŽik, pojednotr však Henry Lorrg vsunul hlavu 1 ramena do úzkéhootvoru nízkéttost'anu. V pra,vici měl automatickou plstoli. >Co je to?< tázal se ťlrtsrně' Philbeach ptrstil dívku a stále Ještě kloče' obrátil so k rrěrrrrr. >Dejte to pryč,< vzkřikl. >Mořtlo by to spustit.<< >Mďllo,< souh,la,sil Henry Long sr-lše. >IÍleďte' a.ť jstp zase
venku.<<
>Prpč ne
ďe stojíte mi v cestě,< zav,rčel P}ti}beaoh. V níŽkém
stanu sc nemohl vzpřímit' ďe když Henry Long usto,upil stra-
nou, Philbeac,}r se vy;r!íŽil po všech čtyřech ven. >Ať se to uŽ nikdy neopďruje,< pravil Henqr Long přísně. >A co s€ stďo?< za.smál se Philbeacb. >Trochu jsem se chtěl projit a lrdý jsem se vracď, omylem 3lsem vstoupil do stanu va"šídcery.'Nechápu, p@ s !ím děláte ta,kový povyk.< Henry Long sipomyslil, že bude lépe, pňjme-li'toto vysvět'lení,
pohodil vŠak hlavou k vyďrázejícímu slunci: >zdá, se m7, Že uŽ je dost svěťla, abyste mďrl raz@nt sv&j vta.stni stan,< pr.avil >A prď ti 'druzl ještě nevstďi?' Je už nejvyššÍčas, abyghom se vy
>Nikařr nepůjdeme,< pŤoh,lašoívalPhilbeach úsečně.>Mlrrrvit o tom včera vďer s Černýma Červeným a roďlodůi jsme
J€eďn
se, ž'e zfrstarteme zde.<
>A proč?<< táaal se Herrry Long uďlveně. >Jgště dva dny cesťy
a budeme na
mÍstě'<
Phi'lbeaďt mávnu] nrkonr k horám. >Protoi< pra.vil. >zde na pláni je dost velké ho'r'ko, a.le tam v těch prokxetých údolíchby bylo ještě tisíckráte ho,rší.<< >Přišel Jseťn pro ty diamarrty a mu'sím je Ínit,( od'porrovď
Henry Long,
26
zatz
>To se rozulYlí, a já'taJíé'< ušůdíb'lse Philbeach. >Ále našl dobřl trrřáteié jštou ta.rn před náÍni a my jsme s€.roď}odli, že jim přene-
cháme ttr nejhorší práci. Jestliže tam ty diamarrty opravdu jsou, oni je najdou a v pěti dnech se sem vrátí. My si zde na ně počkáme a po'lom jim vŠ€cko vezlneÍne. Budete_li chtít, budete mít nejlepšípřílďitost po'uŽít té své boucha,čky. Nebo jeŠtělépe' můŽete
se jenom dívat na rnÍre a na moje dva přátele, br.ldete-li ďttít
vidět, jak se má doopravdy střílet.<
KAPIToLÁ
xD<.
Po
Michď uŽ ngmďrl sedět na koni, musel ho vésti z.a uzdu. YŮz skřípď a naříkal, těŽce se potácel přes karrreÍly, kte4ých bylo tolik, Že se jim nemohli vybnouti. George Bennett pil ted' toli,k' Ž,e prostě- již noJcyl k potřebě, kromě tďro však stáJe obťěžova'l' svého braLra Eraesta i Michďa Kane-SwiÍla svým věčným naří' ká.rrí,m a výtkarrri. Jedné noci, kdyŽ oba bratři pgvně usnuli' Mi_ ctral vlezl do voau, vza.l odtud všech zb1ivajícíchpět lahví whisky
a potom je rozbil o karnení. Druhého dne už časně zrána, kdJĚ Geo,rge si zjistj'l, co se stalo' ýznlkJ. z toho strašlivý kÍ'ik. Asi v polodne se zasrt'avili v je'dnom z'těch nekonďných skď' natýcůr údolÍ,kter1foni se teď pohybovďi, a ombulike přistoupil k Micůrďovi, kterého, aé byl z bělochů nejmladší, považovau do_ moro,dÍ sluhové za vůdce v1ýpravy. ombu'like ukazoval hďí ke
konci údolí.ZdáJo se, že údolÍ se tarn na svém konci, kde vzduc'h byt rozeohvělý vedrem, ztráLci ve vysorké hoře. ombu[ke v5Ékl pouae jediné slovo:
>Voda.<<
PomyŠleÍrína vodu
_ nikoliv na, skrovnou dávku vlaŽné ne_ se v těcřr,to dnech museli spokojovat'
ďr.utné tekutiny, kterou
nýbrž na chůadnou, svěží pitnou vodu, které budou míti více neŽ po,třebují a dokonce snad i tol'iik, aby se v ní vykoup.ali na-
- wplnila je rozčilení'rn tak velk1im, Že i,l'rned se roz}rodli zkráL|lt, le,dni zastávku. Za mďou c}wíii se vydďi na dalšÍpoc&rod tirntc údolím' jďtož dno bylo poseto vďk1imi ba,lvarry
i
mal]foni kame-
ny' a pa& jiŽ asi za lrodilu nebo půl dru}é ho,diny' kdyŽ obešli
spotxtu sesypaných balvanů, na]ezli přod se,bou širokou bystřinu, která se řítila v hloubce nókolika málo st'op pod ni,mi. v šíleném spěcřru sešplhďi doůůpo kamení, vrhli se rua zem' ponoř{li ohůičeje do chla,dné os'věžujícívody a pln1imi do'ušky polykali tento ne'besiltý nápoj. Poto.rn se rychle vysvlékli ze šaťů,ponořili se do bystřiny a šťastni,spokojerri onr;fvali wá ?Arudlá', prachem po'krytá těta. Kdý se opět o,b,lékli, jako by se zllovu byli na,rodíli. Zapo.mnďi na všechny spo'ry, srnáJi se, Žertoryali, celý svět byl teď Fro nj docela jiný a všichni tři bělcši ochoťně souhlasili, že
půjdou dále a budou se držet poku,d mo,žrro podél břehu bystřiny. I{dyŽ paJt ďe se ubírali po jejírn břetru již asi hodinu, ocťli se na mwtě, kde bystřina nátrile aniaela. Vysorko nad jejioh hlavy' snad do výše několika set stop, tyčila se před nimi skála, příkrá jako z*ď' Zalyira]a celé údolía u její paty s€ voda řítila do čer:rďro tunelu.
ombulike
pŤedďorr,pi.l a uikazuje holí na černý vchod do trrnelu, šrměla voda, pravil: >To je ta cesta, kterou odešel Vďký pán --: já jsern zde čekal na něho.( Miohal přikývl a potúédlna. bratry Bennettovy. >ornbulike má prravd'u,< prawil. >Ano, to je to mísrto. NemŮžeme o tom pochybo_ va,t. Vypadá přesně tak' jak Hedley Chilver' Je po,psal ve své 'kniae o sed,mi ztracených cestách do AfrÍky.< )Ale mně se to nelíbí,<< pravil Ernes{t upřímně' >Mně také ne,<< souhlasil George' >Přece mrrsí býti ještě ně-
v
nÚrnŽ
jal<á
jíná cesta.<
>Zcela jistě. je.< Micřral pozvedl
příd
ďi k
roztrhaným wcholkům
>Strýc Jobn' když se do tohoto tidolí dostď po vo_ dě' přece jen m'usel se někudy ji:rudy vráti,t. Je prostě vyloučeno, Že by se mu bylo podařilo dositat se ztrĚt trr,nďem prďi pro'rrdu bys'třiny, mortril bychorn vša.k b'lo'uďt mezi těrnirto honami třeba několi,}< měsíců a kdo ví, zÁa by se nám podařiJo nďéat tu ďruhou cestu.<
Všichnítřt s'ťáli il}ak ďouho{r chvíli múěky a jenom s€ díl'a']'i na nar.ážela rra skalní stěny než zrniz*|a
šmícíbystřinu, jejíŽ voda
č€rném.tr.rnel'u. Ql1ápali, Žp,naNuŽe, hoši'< pravil Ernest, >kdo se nic neodváŽí, nic nevy_
v
aby nasaditi wé Životy,
hraje
-
to je stará
pravda.<<
>Ano, je to pr&vda,<< souhasil Michal, a.ěkoliv trochu zbledl pod osmahlo;rr pie'tí při myšleÍ}ce, Že by se mě,l odváŽit vrhnout s€ do toho černéhoneuláma' >Nejlépe bychom učinili, kdybychom vzďi všechrro dříví, které máme-ve svém' voze a ýrá"zali si z nďro vor. Máme také dlouhé lrů'ly, takŽe arŽ proud lrc.nese náš vor, budeme se moci odstrkovat od sk'ďních stěn a dÉet se stáJe upro-střed. Snad to přece jenorn nebude tak zlé, jak si to představujeme, vždyťnebudeme tak do' Pojďme, dá' cela ve tmě - máme své velké elektri,cké svítiJ'ny. me se do práce'<< zbývalo jim ještě několik hodin denního sv'ětla a proto se roa_ hodii, Že rarJěji podnil<nou tento pokus je"ště dnes odpoledne, núIl zítra táno. Vynesli z voanr všechny bedny' stanové kůly a zktátka vŠechno, co bylo za dŤeva. Když paJ< vor byl jtž svá,zán a přip'ra_ ver'4.'Gecrge Berlnott urovu se podívď na tu bystňnu, řítícÍse do
černďro tunelu, a potom pohlédl na o,b,a své dnrhy. >Není přece třeba, abychom tam šli všichni tŤi,< pravil. >Někdo by měl zůstat zÁe, aby hlídď černochy a l'ůa.<< Michal pŤisvědčil' >Ano, to je dobrá myšlenka. Dva z nás po_ otačí,aby rrasbírati toli,k diama.rltů, abychorn všichni tři mohli aŽ do smrti žítv blahobytu. Není tedy třeba, abychom D&.sázovďi své životy všichni. Jeden zůgtane zde a jestliŽe oba dnraí s€ nevrátí do osmačtyňceťi hodin' pak sám se roahodne, 'zda se pokusí jí,t za nlrni, nebo se vráti do Zlvart Modderu.< Ernes,t sáhl do kapsy pro kapesní kďendář, v1"trht z něJ list' kte,r'ý rozdělil ve tři částky, rútlžkysložil a dar si je do klo'bouku. >Jsou ta,m tři data, oan'amovď. Ten, z nás, kte4i vylosuje neJnižší,zůstane zde. Miďrď je z nás nejmlaťší,ať tďy začne.< Michď přistoupi'l a v}'losov''a.l si osmý srperr. Potom tá'h1 Ernest a vylosoval si sedmý s'rpen. George při'stoupil se stísněným eryJcem. TŤďí číslicímohl býti buď dwátý nobo šestý srpen. Vytáhne_li si devártý srpon, půjde s Michďem, vytáJrne-li si Šestý srpen, zŮs,ťane zde. George roabďil papi,rek a zamrrrčel. Byl to devátý slpen. osud tedy roz'}todl, že Miďral a George s€ vydají na nebezpeČnou costu a Ernest zůstane zde e bu,de čekat na yý_ slederk.
Michal, o něrrrž rozlro'dlo losování ze všech nojdříve' byl již rozho'dnut, že nes|rpí Žádný dalšíod'klad. Ihned odeŠel k vo,nr, který
Již byl na vodě v malém záJivu, lrde byl chráněn před prud,kým pror;dem. George ktáňe| za, ním, ale jenom vá'havě'
Kdý
potom oba opatrně usedli na vor, Ernest jtrn ještě přiaesl toLk zásob' aby s nimí vystaěili aspoň na dva dny, také Miďtalovu pušku a zásobu střeliva, všechno pečlivě z'albaleno v nE)romokaván plátně, a krcmě toho i jejich elektrické svíti'IJry. Mnoho toho ovšem nemďrlo bý[, neboť jejlch vot byl jenom lehký. okolo stáJi jeJtďt černísrluhové a trochu se ušklíbalina sébe' jako by se smáli tomrr šílenstvíbíJý'ch mužú.Ernest Jt'm Jďtě nalposledy přáJ mnoho
štěstí _ a pc,tom
odr,.azitri'
je zs'ebýil., jalvnile opusti'li mďý zá|iv' za,točil voFem a potom jej ryehle odnášel k tunelu' v příštímokamžiku nnir*7a jirn Ernestova postava za balvarrem, v okarnŽiku druhém zmizelo svět]o zapadajícího slunce, přod nirni byla {rplriá tma, do které je unášel divoký prcud bystřiny a za nimi byl bílý kotouč wětla, t
hla'dinou vo,dy, ale teď viděl Micha,l s náhlou rizkos,tí v srdci, že nad jejich hlava.mi jost prostor so,tva na několik málo stcp a Že strop tunelu se stále srižu'je. Moul<eťn mu zablýsikla drtivá myšlmrka, že nevědí, v kterou ročnídobu potlntkl strý'c Jclrn tuto ' sbrašlivou cestu. Snad to bylo v onom ročnim obdo'bí, kdy je vody jonorrn máo, kdežto ted', kdy bystřina je. ještě rozvodněna
poď@nirni dešt'i' snad se octlrou na místě, kde -yod'a so stý0<á se skalním strope'rn -- a v tomto případě bude zpečetěn Jejich osud. Bylo prostě vyloučeno, že by se mohli obrátit. Stěny skal_ ního tunelu byly hladké jako sklo, nebyl tam ani jedirrý v;ičnělek' kterého by se mohli u,držet. George poje
rrá^hlém pohybu vyp,adla Michalovi ďek|rická svítiLna z rrrky do pro'udící vo'dy, ale George měil svítilnu sÍvcÍua měl ještě aspoň
aby stiskl její knoflík. V jejím světle co tolik podósilo jeho bratrance. Tunel byl čím dále tím n펚i,jE nemohli usedno,ut na voru a mrrseli zůst'at le_ Žet. George křečovitě sr'íral v rrrkou svoji svítilnu a Michal se
tolik
ducharpřítomnosti,
pmana| Micha,l'
zatím s úspěchem snaŽil' aby od'ra;ail křeh}ý vor od per'né skatlní stěny' kd}Ž tunel tvoři.l noqý ohyb. Trvalo to pak jř několik máJo vteřin a konec byl náhlý. - svítilny, že skála George zatajil dech, vida ve světle elektrické a řeka splývají v jedno' Michď ukryl hlavu v loktech, ďe se strašlivým pocitem, že ne.chť učiníccikoliv, nemá již nadéje, žn opět spa,tří denní světlo' V příštívteřině pak jeho lokď byl za_ ohycen skalním str.opem. Vor byl tmášen vodou tak rychle' že
M'chal s něho byl stržen. Ledová voda se z'al,lřela nad jď1o blavou' a když se opět vynořil nad hladfulu, tě'Žce lapaje po vzdu_
chu' jiŽ všechno zmizeío orkolo něho George, vor l světlo. VŠu- strachu sa,hď oběma rukade byla jenom černá tma. V šíleném ma okolo sebe, snaže se, aby se něčeho zachytil. Ale sk'ání stěny byly mokré a kluzké a proud podzemní řeky ho unášel ta]k r5rcřrle' Že i kdyby se mu snad bylo podařilo zae'lrytit nějakďro vý' čnělku' zcela jistě by ho vod,á, byla opět sgb'rďa. Zclálo se mu, že zápas1 už ce'lé hodiny. A tu, právě když se už chtěl vzdát' tma se začďa rozjasň'ovat. Přod ním, kde dosud byla tma jako pevná černá zeď, jiŽ se ukazovď matný nádeeh šedivé_ ho světla. V přištím okamžiku proud jím hodil oko'lo nového ďrybu tunelu, a potom již Micbal viděl konec podaemní cesty, kudy dov_:ritř pronikalo dennÍ světlo. Byl k tomuto výcřrodu unášen vodnírrr proudern neu'vóřitelnou prřímo rychlosti. Btzy jiŽ viděl
p'řed sebou klenutý otvor a dale,ko za ním mo,dravé hřbety hor. Slyšď vša.k teď kromě syčivéůrošurno'tu vorly i něco jinďlo ra-
cbativý řev, a tento zvrrflr ho varova'l před novým nebez,pečím. Podzemní ře,ka řítila se do údo'líza ská'lou velký'rn vodopádem. Rachotivý povyk vzrůstď a Michď úzilrastlivě hledď, čďlo by se zachýi| na skalní stěně. Podaňlo se mu to teprve v posledním okamžiku. Zoufale svírat prsty vyčnívajícíkárnen. Přitorrr proud uc}ropil Jeho nohy a orbrártil ho, ta,kže teď ležel hlavo,u zapět. To bylo jeho štěstí. Tím se dostal do kli,dnější vody, taí<žese mohl udrŽet. S posle'dním risilírm se q'tářrl na kámen a tam zůstď ležet. Jak dlouho tarn ležel, toho si nedo,vedl uvědomit, když se vša,k vzpamatoval pryní jeho myšlenkou bylo, aby s€ doŠtalpo' kud možno ne.jdále ocl tohoto nebezpečí. Slunce už zarpadlo. Při ochabujícím světte se o,dplížilz ttmelu' s kamene na kámen a potom sestupoval opatrně po jedné sťraně vodopádů dolů do úriolí, ka'rn voda spa,rlala s obrovskÝm řevgm do šlrokétt1ně. Mp'zl ka_ meny, dost daleko od vodopádu' rrateá pal< kus gvého voru. Ále po Georgovi neby.lo nikde ani storpy, a MichaJ, ruh|1žeje se ve večeraímpološoru věděl doeela jistě' že nikdy již nespatří sebevědomý úsměv svého nevlaš'tnlho bratra. Vytáht z vodv všechno, eo zbylo z yo'rv a ke svému přelkvapení s}rledal, že, zá'saby, kteté ,
byly přivá.zány v nepromokavém plá,tně k jedné bedně, byly sice mokr'é, Jinak však r]ocela zachor,alé. odnesl je na břeh, tam u's€dl' roů:.|1žetse a přemýšlel . Zcela jistě bylo to ono místo, které přlěll hledat v JiŽní Africe. Podo&alo s€ ob,rovské, pohorllné jámě' dlouhé asi clvě míte, široké asi polovinu míle a jako vyhlouibené mezi
hora.mi. Na onom konci, kudy sem luichal vnikl, ce]é údolíbylo kromě úz-kých břehů po obou stranách vy-plněno tůní.která se vŠakpos'tupně opět úŽi!a, až ko'nečně se proměnila v řeku. tekou_ cí ječ,tě na malou vzdálenost, po'tom však opět mlzící v hoře na konci údollí.Stěnv tohoto obrovského krateru by]y příkré, a tak
Micha-l, alkollv věděl. že je zde aspoň bezpďen před
Áno. doce-la iisfě 5u1o to'ono místo,61ěnž mJrrvtl strÝc.Tohn' v dopise, připojeném k zevěfi ďe kde j,sou dia.manty? Michal
-
2013
27
povstal a dlouhou chvíti chodil po břehu j*era, oťlkorpávaje ka_ mení: Na,paclla ho zuřivá myšlenka, Že sna'd staqi John získal své ve}ké jměrrÍ něktle jinde a že napsál sr'ůj posledni dopis je_ nom proto, aby se ještě po smrti mohl vysmát svému lakotnému bratrovi l{enrymu. Ano, doceta jistě bylo ťomu tak' Stal se oběLi zlomyslnostl strýce Johna' který se pokusil svásti Henryho, apJl vydal vel,ko'Lr část svóho jmění, na,slřád'ané měďádl po měďájku. St4ýc John ctltěI se tak pomstí,t svéin'u bratrovi za jeho lakotu 1 za 1'o, Že vždy odmÍtal jelro žádost o po,moc. Zrnit"ely už poslední paprsky zapadajícíhoslunce a v tomto zouÍale smutném údolínebylo trávy ani listí, které by si Michal mohl nas'bírat jako s,kromné lůŽko. Mus€,l se proto spokojit mís_ tem, krle by'l mě}lký písek: Ule}rl, ale přesto, Že byl unaveil něÍrlohl usnout' Stále musel přemýšlet o strešli.rém osrrdu, kťerŤ poťkal jeho nevlastnílro braťr'a George Berrnetta a také o smuťné situ,aci, v n!Ž se sám octl. od Ernosta a černých sluhů byl oddělen vys'okou, holou sikalou a celým o'knrhem slral jinýů' na něiŽ se nomohl lyšplhat. I kdyby se snad mu podařilo najít cestu někudy směrem opačným, na protějšÍm konci údolí,přece jen by se musel dlouho a dlouho potulcvat mezi hora,mi, než by se opět do_ stď na pláň, a po'tom ještě byl by vzdálen od kra'je civilisace'na několi'k dnů dlouhého a úna.rnéhopocho'du. Zásob potřa,vin měl soťva na tři, nejdéle na čtyři dny př"i nejvyššískro'rrrnosti, jeho ptlška l střelivo lďelo něIrde na dně tůně a měl potlze polní 1á-
hev' a jak dlouho by vystači]'a vo'da, ktero'Lr by jí naplnil? Zbý va]a mu pouze Jediná zbraň, autorrratická pistole, kterrou měl
v kapse.
Usedl na písku, hiavu dal do dlaní' lokte na kolena. chtěl žít' ale zoufale pochybo./a"1, že se mu 'poda"r:í zachtánirť si holý Žtvo't.
Proklínal se v duchu za tu nesmírnou pošetilost, s
jarkou uVěfil
fantastíc,lté bistorii o skrytém úcloůís lráječným bohatstvím, a'ták seděl a ve tmě zápasil se svými trPkýai myšlenkami. Potorn nad vrcholky hor vyšel měsíc a zaplar'il celé údolí$vým podiu1ým světlern. Zářil tak, jak záŤi rněsíc jcnorn v Jlžni AÍrice,,byto to svět]o m,rllé, ďe bílé'skoro Ja,ko ve dne. Michal se vytřeštěnýma oĎima rozhljžel okolo seb€, skoťo již
k
šílenstvítou strašlivou ng=spravedlností, kteřé se na ném dc{pustil Jeho mrtqí sťrýc, kttý ho jenom ze áomyslnosti k rodi11ě poslal do tohoto pekla ur}róstřed pouště. Rozhlížel se dohnán
pcsle:lní na,tlějl' Že'snad přece jertc'm s€ mu podaří na'lézt nějakou tu pojed. Průn'u v této ska'lní hracibě. ktcrá llo obklopovala - avztláléném nod Jeho pohled spočinul na jakémsi jiskřivénr svět]e,
sotva yard od jeho nohy. KdyŽ se podíval pozorněji, byla tam i jlná taková světla ce!é desítky ne, celé stovky, ťozházené
-okrouhlé, podélné - }ameny l kameny nel}rapo břehu 3ezeta videlných tvarú, které zachycovaly a odrážely mírnou záři měsíčníhosvětla. Srclce se mu zastavilo. Michat poohopil celou pravdu. Jeho strýc John llhomas Long jim nelhal. Michal zde seděl nanrosto sám, seděl v písku, obklopen diamanty. Ano, nalezl to, byl teď ňe _ v údolíbájeóného bohatství, na Místě volkého třpyťu.
KAPITOI,A XX, Údolí teo1nrdů sandy, Cornelius a Sarie stáll vedle leťadla a Jejich tváře ztuh_ ly úzkostí.Byli r"zdáleni oct nej'bližšídoŤnorodé o"sa,dy u Noro Kel aspoň sedm dnů pocho'du a neměli vozu, volŮ ani koní. Jak by mohli doufat, že na zÁ eeh si odnesou tolik zá-gob vody a potravin. kolik by potře,bovali na tak da]ekorr ces'tu' Kro,nrě tořro byla však Ještě jiná potíž Cornelius kuthal a ačkoliv mu-to neva-' dilo v chůzl no'rmální, -přece jen by jis'tě nesnesl cestr tak namá-
havou a obtíŽnou. >Zbývá nám uŽ pouze jediné,< pravil Sandy. >Musime zde sedět a čekat, až jedna z obou druhých yýprav se vrátí, a polom je poŽádáme' alby nás vza.li s sebou'<( Bylo tecly roďroďnuto _ budou čgkat. onen horský hřbet do něhož, ja,k vidái časně ráno, zmíze'lo prvRí volské spřéžení,byl v:'dálen pouze několik mil a místo, karn jejich leta.dlo sé mrxelo snés| by,lo obklope,no kopci pře'1hořL
28 zou
Sandy se vydal na výzvědnou cegtu e ujiisttt, že ast pt{ míle oci letadla je mÍgto, kde dva obŤovškéĎatvaay tbrity jalrousi jihu Jesky$.í, která byta směrem k severu uzavřena a směrem k otevi'eÍa, takŽe í v Í}olední byt tarn stin. Dalšívýtroda byla ještě v tom, že olba balvany mohly jim posrytovať v nocí oďrÍanu před dral'ci a že postačilo, aÍby rozdělali oheň pouze u vďrodu. Corneli,us sdhváIil jďro návrh, &-potorn iir,ned začali přenášet všeďmy své zásoby, Žbtaié i střelivo na nové své tábořiŠtě. Než nastala noc, byly skončeny všechny jejich přípravy'a oheň z&' plápolal přeal polokruhém, vytvořéným dvěma ve)k;imi belvany. odněkud V okolni tmě Již zapačala obvyklá nočníseronáda" 'štěkavý smích z b7iŽkého údolíse oz]rval chraptivý řev lva, a hyeny, která slÍdila po Žbytcíc}r, Žanechanýďr králeÍÍ} pouště' Sandy, dír'aje se do t-my za ohněm, zachylil chvíIemí poh'led na dvě okrouhlé Žluté oči, které odrrážely světlo íako zrcadla' Snad to byl leopard, Jenž tam ležel připraveI ke slíoku, kdyby jedne z těctr clvouaďrýcrtr bytostÍ se odváŽiia za. oc}rranlný knril světta.
Příštíhoďr'e
zrá'a'a"
Sandy se vyda,l na ilovgu výpraÍ\'!u s puškou
ruce. Pojednou spatřil před sebou vújz, za'rrechaný v p*:'éll' všechno, co bylo ze dřeva, bylo již do běIa výbileno neúnavnými parprsky slmce. Plátěná střecha už dálrno zmLz,e7a, ještě všaft'
v
tam byla dřevěná žobra, která ji 'kdysi 'dtžela a na'nich ku'sy cár:ů. Když p81r sandy se' přiblížilk opuštěnémtr vozui nalezl v písku někotik velkýctr kostí, zřejmě kosií volů, kt€ří'byli pře padeni a požráni leÓpardy." Ve voze nalezl několik beden, ale
nwěnoval. se jeji'ch prohiídce, n]í,bržihned se'vrátil do tábo'ra' ByI pŤesvědčen, že na\ezL pos1eďí! zwLkv z výpravJ - svélro zvěěněIého strýce. 'saťiéby1a v táboře saJna se starý'rn Willemern, neboť cornelius odeŠelna lov, a jakmile jí sanaty řekl, co nalezl, jiŽ prohlásila" Že půjde k vbzu Širírrt; oíba cestou mlčelí.Šaddy čékalná vhodňorr chvilliu, kdy bude mÓci promluvit a Saríe to věděla. Kdý pak přišli k vozrr, Sendy vyskočil dol'n:itř a podaý Sarii ruku, pomoht
Jí k so.bě. Potom stále mlÓky začali prohlížetbedny; B}'la na íich'v}pálena písmena J. T' L, takŽe již nemohli. poďt5l56''/'q
že je to vůz trrdysi Jďma Thomase l/ongs. Neměli skoro Žácnou naději, že by zde nalezli, co by moh'li potřebovat, přece vša\
třeba jen ze zvěda.vosti prohlíželi jednu bednu ze druhou; v jodné nenalezli nic Jiného 4ež1i velkou'kost od' šunky, čistě obrano'Lt mravenci. V druh'é byla řada lahví na vodu, jejížobsah však již dávno se vypařil' e potom na]ezti malou želez,nou bednu, kt'erorr po zračnérLámozo se SBífidJrmu podařilo otevřit. Byl taa+ pouze jerliný měďák, který .dokazoval, že ltdysi to byla pokladna' ale kromě tohoto penÍzu nebylo tam uŽ uic Jtného, neŽlÍ staré papíry' několik vybledl1foh úětůa několik balíčkůdopisů. Sarie vzďa jeden balíčeka. sandy druhý, potom
Johna T'homase Longa.
)Jsou to milostné dopisy,< pravjla sarie za okamžik, a,le sotvB to vyřkla, Sandy jiŽ odložil w&j balíčeka uďtopi'l ji do náťučL >Mi1ostné ťlopisy!< zvolal >Ano, a o lásce dhtěl Jsem s váml
m'luvit už tak dlouho. Chovala jste se ke maě oŠkiivě v posiedníďr
dnech, Sarie. v]dte' Že rnne milujete?( >To se přece rozumí, vy hlupáčk{r,
což Jste to nopoznal iÍrned?< Pojednou ďlrlopita oěi e skryla svou zlatou hlavu na jeho rameni. >oh, má drahá,< sandy pozvedl jeji bradu a vášnivě ji líbď na ústa. >Já to větlěl, já to věděl'< volalt )ale proč jste b:íla ke mně tak ďábelsflry krutá od toho dne, kdy jsme opustiJ.t
Zwart.Modder?< >To není prav'da,( odporovala, usmívajic se. )JenorÍl se mi zdálo, že nechcete se mnou mluvit.( >oh, vy lhářko,< opět ji sevře'l do náruče. >Úmyslně Jste se
mi vyhýbala.
>Myslíte?< pravilq stále se usmívajíc'>Ale teď se vám uŽ nevyhýbám, Že?< V příŠtíchdvou dneďl se zdáIo' Že tl dva mají' obzvláštnt zájem pro vůa, zanechaný v pusttně. 'Každéýtodne zrána, brzy po- snídaní, oba opustiIi tábcr' vrátill '.se pak k qbě{q' a19 ihned potom zase odešli a přišli až za Yečerního Šera,Cornelilx ovšem
chápal velmi dobře, co to zrranrerrá. Sandyho měl rád a čjstě nesobeoky se radoval z tořroto štěstí'které' jak se zdálo, obránilo oba mladé lidi před onou drtivou tísní,která ted' těžce spočívala
na
něm.
okrorhlýma čornýma očinm' které vypadaly tak podivně v téměř mrtvo.lně bílémobličeji.
Jeho
Yida, Že nic jinďto nernůŽe ucinit, rraplněn však celou trpkosti své porážky. Sandy pravii zvolrra: >Máme sice spolu jakýsi nevyror'naný úěet z Londý'.ra a kdyby_ cho,m se byli setkďi někde jinde, jlDěkujl,< Philbeach se uš:ěpačně usmál. >Ale nepo,třebujete mi pra,rric sliíbovat o wém jazyku. Nej,déle za týden uŽ nikdo ž vás
Zásoby potravin jim nedělaly sťarosti. Konserv mě'li asi tak na rněsÍc a kromě toho Cornelius denně zastřelil nějakou lovnou zvéř. Také se zásobami vody mohli ptozatim vystačit při přísném odměřování aspoň na několik týdnů' ale opravdovou potížíbylo shromažďování paliva pro jejich nočníohně. v této pustině na okraji vysokých hor ne'bylo rostlinstva, kromě kaktusů a tťochu křoví' které se krčilo tu a tam ve skalníďl průrvách. Daleko za nimí zůstaly plochy' porostlé hnrbou travou. Tak byli uvězněrri ve velké písčítépustině, o nížN'hluzili se zrnínil, kdý vypra_ voval Phitrbeachovi, kterak leopardi požrali volslré spřežení, a to jenom proto, že John Ťhomas Long nenlěl paliva pro oďtranné nobude schopen prom.luvit. ohně, Za tři dny spálili uŽ i tu poslední větev, ktero'u mohli >Cože!<< zvolal sandy. >Chcete tím řÍci, že nám odpíráte pomog <<
nalÓzti. Čtvrtéhodne večer a v noci lehla popelerí dobrá polovina vozu starého Johna Tlrotnase lrnga. Slndy a Sarie byli pak donuceni vyh'ledat si jiný koutetr pro své dlouhé a důvěrnérczůrovory, kter]řm se teď věnovali denně. zdó\'o se, Že úplně zapomněli na to strašlivé nebozpečí, které se k ninr teď blÍžilo v podolbě dravcú, obléhajícíchjejích tábor
každénoci, ale Corneliw vyšpl'hal se kaŽdého clne na balvan a odtud se úzkostlivě díval směrem k horám. Nepřijdou-li Longwi nebo Bennettoví za ně'kolik hodin, palr příštíhodne zrána budou Clornelius, Jeho sestra a sandy nucerri podni'knouti zoufalý pokus' aby přešli pustinu, která je odděluje od Noro Kei. záhy odpoledne tohoto dne jeho srdce se pojednou na okauržik zastaviio, neboť malý oibláček prachu, který se objevil rnezi kopci' ohlašova] mu příďlod vozu. Rychle sklouzl s balvanu a kuibavýn krokem přeběhl onu rní'li, která ho oddělovala od Sarie a Sandyho. oba do krvava zru'dlí odskočili od sebe a paík spěďlali s Corneliem k rloklině mezi dvěma, kopoi' kde kahdý,Ín ďramžit{eirr se měl vynořit vůz. Za ďtvíli JiŽ viděli' Že je to jeden vůz a tři Jezdci. Zř.ejmě to tedy musel býti Philbea.dh a Longovi. Po nějaké chvíli již tozezníyalí jezdce, pozna]i v nich FhíIbeacha, Rickhartze a Plattenberga. Šandyse zloblé r'anračů'kdyŽ sl uvědomil, že bude m,uset žádat o pomoc toho zrádce, který ho ornráčil v t ondýně. Philbeaoh spatřiv je' pobídl svého koně v klť1s a zast'avil ge pak několik yardů před nimi. Zlomyslně se rrsmát, když je pozrral. >Hleďme,< pravil uštěpačně, >tak jste přece š}i htedat diamanty. Nic Jiného jsem od vás neočekával.<( >>Áno, ale nepodařilo se nám to,< pravil Sandy pokud rnoŽno
klidně. >Naše letadlo mě1o nďrodu. A. což vy? MěIi jste úspěc*r?< >A myslíte si, že bych vám to řekl, když přece mohu vědět, Že policie už na nás čeká ve Zwart Modder'rr?< >Tedy jste měli ús.pěoh,<< pravil Corne,lius s'uše. >Do toho vám pranic neni, hochu,<< zasmáI se Phillrpr"í-
větivě. >Kde Jsou l_omgovi?< tá,zala se Sarie. >ŤaJré onl mě'li malou nghodu,<< otlvětil Philbeaeh stá1e se ušil€ta4i Hor:.ty a jeho dcera nedbali mých výstrah, každého večera se procházoli za táborem, a tak se konečně stalo, že jed_ no.u
večer je přepadl leopard. Starý Henry by! mrtev
mrnohem
dŤíve' nežli mohl vzkřiknout' jďto dcera ve wé hlouposti spěchala mu na pomoc a leopard se vrhl i na ni' Učinili Jsme pro ni, co jsnte mohli, ale zttaLila přílišmnoho krve' Než se rozedÍrilo, vy-
rlychla naposledy.< >>Rozumím,<
nespatřili
pravil sandy zttolna. >A tu druhou rrýpravu Jste
?<
Phj,lbeach přiJ<ývt. >Áno, <<pravil, >a ta'ké oni jso,u ztracenl. Přede
dvěma dny jsnre nalezii v těchto prokletých horách stopy jejich vouu na o'kraji propasti. Tam dole, v hloubce aspoň jodno}ro sta stotp' leŽelo to všecko na hroma.dě. Vůz, voli, koně i lidi.< NeŽ dokončil potpis tragedie, ktetý prý po'tkala Michďa a brat_ ry Bennettwi, Červemý a Černý přijeli k němu a vůz s volským
spřeženírn se zastar"il v mďé l"zdálmosti. Černýseděl v sedle, Šklobilse na nešťastnétrosďníky a Červený se na' ně clivď
a necháte nás zde zemřít?< >A proč ne?< Philbeach zafilédt' že Corneliova ruka zamířila k r'aÁní kapse, kde Van Niekerk měl svo'u pistoli, a již v příští vtďině Philbeachova au.tornatická pistole míňIa na všechny tři' >Žá'd1é hlouposti,<< vyštěkl, >chcete-li žit ještě aspoň několik dnů, než vím dojde voda.< Potom se obrátit ke svým druhům' >Budeme-li muset stŤílet, pa,lr myslim jirn ukážeme, co dovedeme, viďte, hoši?<
Červenýse také zasmá;| a lásk1ptně pďlladil svoji automatickou pistoli. >To byďt řeikl, ďe tu plavovlársku bych vzď s sobou' kdyby byla oc,hotna zo,platLL za sverzení.<< >Do pekla s vámi, darebo,< vzkřikla na, něbo sa'rie. >Je-li na tonr,to wětě něja,ké peklo, o tom se sami uŽ brzy pře'
.
a lrotom dal t@!xa.z k odJerzdu. JiŽ asi za deset mjnut zrnizeli za vrcholkem kopce. opustili Cornelia, Sarii a Sandyho a přeneďla,li jim, a,by čeli'li poslední své nocl za oo}rrarrnou }rrad,bou o}urě ze zbytJrů &eva z vozu staré}ro Johna. A potonr . . , buď os,rndesát mil cesty pouští' rrebo. . svědčíte,< zasmál se Philb€ach,
.
leopardi.
KÁPIŤoLA )oil. Smrt pott žha,vým gkncom. ÍÍenryLong neodporoval, když Philbeach mu oznárni1' Že chce přepadnout ieho sJmovce, až se budou vracet' a o'dejmo:.:t jirn diamanty. Jindy byl by to nazva'l loupeží, ale Jeho přísnost už značně poklesla následkem útrap této cesty. I(dý se dívď před staÍrern své dcery na to,hoto hřmotnďto a drsnéiho člověka' poďtopil JlŽ zpLna, jaká to byla pošetilost, že m'u vůbec kdy dúvěřoval. Zbýruala mu v'šak ještě jelro vtozgnÁ, lstivost. Říkal si v d'uchu, že nechť se sťane cokoli, dostane svůJ podíl ze skrytého bájďného bohatstvi. Najdou-li Bennettovi a Michal ony diamanty, o nichŽ psal jeho bratr Jolrn, par nechť Philtbeach a jeho dva přátelé učinís nimi, až se budou vracet, co sami budou ohtít, on se do toho nelbude vměšovat, sebe a Patricii dovede chránit svým revolverem' & na synovcíoh m1I nďá.lúí. Philbeach se zmocní diamantů, ale tím nebude Ještě všemu konec, kameny bude nutno podloudně dopravlt z JtŽn.í ÁÍriky' a odmítne-li Philbeach po návratu do Zwart Modderu spravedlivě se rozdělit, postači jistě pohrozit mu policií. Po snídani byl nucen všák l{enry Long konečně říci Patríri!' že plán byl zrněněn. Poděsilo ji to a naléhala na něho, aby buď se vrátili do Zwart Modderu, nebo polrťaěovali v cestě. Philbeacih přistoupil právě včas, aby zaslechl po'siední slova jejího na'léháÍ'í'
vysrnál se jí do očípro Její úzkost' Patricie pak, dohnálna tomu strachem o sebe i o Michala, vytýkala mu ostře tuto zrněnu plánu jako ztadu a při tom mu řekla Laké, že ho nenávidí a opovrhuje jím. Ale její hněv a všechno naléhání bylo marné. Henry Long jenom odmítavě zavrtěl hlavou, roďrod:ru't, že si ušetřísvou energii nÍkoli pro spor s dcerou' jejíŽ poviÍnostíbyio mičet a poslouchat, nýbrŽ pro vážnějšípřípad' a Phi]]beach se ušklíbl'pokrčil rameny a odešel k otěma' sv:ýÍn pomocníkům, kte,ří seděli ve stínu balvanu v malé vzdá]enostl od vo,zu. Po tom,to rozhodnutt, že jlrž nepůjdou dáJe, zůstanou a budou čekat na n4vrat Benaettovy výpravy, život byl pro ně již trochtl
a k
2u5 29
Kdý se zastavila, rukou se opít'ajíco skáJu, Jakási pos.tava že jiŽ nebylo třeba. uamá,havé se a zvol]xa jedot'tcírn vp?en. obošIa tento ohyb. Na okarnŽik se ji zdálo, že je to Mi.chal, potoan Patricie měla z tohoto obratu tax<é jiný zirsk' Henry Irorig již že je to hotentst jeden z domcrodých průvodců- Byla zpola oslepena potem a prachem a. viděla jenom jako v Ín]ze. Henry L,ong pochopit, jaké nebezpečíLttozí jemu i jeho dceřÍ, neboť Phi]beaďl' jenŽ docela otevřeně mluvÍl o zamýšlenéloupeži, byl z4jisté přiběhl k ní a uchopi't ji za rameno.
sna,dnějŠi, pře'devším proto,
vléoi pod
r.ozž}raven1/m slrrncem
schopen všeho, a qfuledkem toho bylo, že se pokusÍl, aby překlenul ono odcizení, lrteré vzniklo mezi ním a Paťricií.ohoval se teď k ní ta'k laskavě, jako ještě nikdy' a chtěje zabtá.nit, aby ji Fhitrbeach nemohl j1Ž obtéŽovat' neopouštěl ji téÍněřani na
krok'a na noc ji vzal k sobě do svého stanu' Philbeach, Černý a Červený se střídali vŽdy po dvou hodinách v hlíilkování u ohybu údotí'odkud bylo vidět do ťlálky nej'mé'ně jedné míle, takŽe si mohli být jisti' že zablédtlou včas aŽ se bude vracet Bennettova ffilrava. Šestéhoďne odpoledne přiováJal Červený z téLo hlídJ
prachu, coŽ mohlo zna,rnenat pouze jediné. Philbeach se tŽ rozhod,l, co učÍnía mluvil o tom docela otelŤgně: Černý a Čerwený si ukazují, ten vpravo, onen Ý{evo meui balvany na svazích úzkého údolí,kterým se vrací Benne'ttova výtr'rava, on sám Ji zastavi a wTIe, aby vydali všecbny dlama-rrty. Při nejmenším atameni odporu oba muŽi začnou střílet. Patricie snadno pochopila' Jaký btlde výsledek; Philbeach si umínil nedopustit, aby se Bennettovi
a Michal vrátili do Zwart Mod,deru. Postaví se proti nim sám
a tím je pcdníťí,aby se bránili, a oba jeho po,mocníci bu'dou pďr mít záminku ke střelbě. IVÍichal rozhodně bude bcjova,t, aby si za_ c,hránil boha,ts'Lví, které si ziska] z.a cenu ta.k rrarrra.}ravé cesty, tím si bylá Patricie jista. Stále o fnm přemýšlela a jiŽ se rozhodta, že za"brá.ní toma.r, co považovala za ďábelský plán. Jakmile Plrilbeach rozestavil ob'a své muže a sá,rn kráčel do údoií,veda koně za'uzdu, PaLricie se rozběhla ke své klisně a vyskočila do seďa. V příštívteřině ujížděla.prudrkým tryskem k ohytlu itdoli, za nimiž se snaci kaž,d]řm okaÍnŽiken měl objevit vůz Bennettorry výpravy. Phil'beaclr z.asleclrnuv cvakot krlňských kopyt na kamení oblédl se a již na ni vzkřikl, aby se zastavila. Dívka si toho ngvšírnala' skloniia hla.vu a proletěla okoůo něřro právě kdyŽ pozvedl pušku a za,hulá'eal: >stát
nebo střelím!<
Iíenry-Long, jerrŽ byl pouze o dvacet yardů vzadu, rozběhl se k němu, aby mu srazii pušku, přece vša,k se z4)o,zdil. SkaJy opa_ kovďy výstřel, kte4ý třeskl ja.ko prá,Šknutíbičem, a Faťricie pocítila, jak její klisna sebou tihla. Ttr však jiŽ tře9kl nový vý_ stŤe}, byta to puška Červenóho, Klisna zouÍďe zarzala, a sťřelena do boku a do hlavy zhrwutila se k zemÍ' Patricie vyletělá zé sedla, dopadla rra'7.errrí ve vzdáJeno,sLi asi
desíťiyardů a o kamení si rozedřela ruce a kole,rra' Povstala však
a'tiala se na útěk sé strachem v srdci, že kaž'dým okarnžikenr
Ťeprve v tomto okamáku zahlédla velkého, svaInatébo leoparda, jenž stál několík máIo kroků od ní, těsně u skály, o niŽ se otrlírala.
Díval se na ni se zlolbou ve svých velkých Žlutých očích. I{dyŽ dravec vyskočil' dívka vzkřlkia a uskočila, upadla stranou. Slyšela chraptívý řev' strašlivý nářek, a kdyĚ pozvedla hlavu, viděla, že ,dravec leži na jejím oťci. Přední drápy zaryl ďo jeho ramen a zadními otřrísal jebo těIo. opět vzkřikla, zpola šÍleníhrůzou. Leopard povstal a uchopiv Henryho do zubů, zatřrísl jÍm jako kr}'sou. z*acbotLl výstřel' teopard rr.skoěíl stranou, a gvďil se na těIo Henryho Long:a., a Patricie omdlela.
I<ÁPmoLA )o(Il. Misto vo}lrďro trpy'tu.
Michat, učiqiv svůj báječný objet,
zaÉ,aLsbírat ty podiÝné
kameny, které ležely oko1o něho a třpytily se v mírnénsýět1e měsíce. Brzy však toho neohal, neboť zachvátiia ho ne'srhírná únava, musel ulehnouť na. písek a spát. I(dyž se probudil' siunee bylo už dost vysoko na obloze. Vykoupal se v řece a pak zkouinaJ své okolí. Na pfučitérnbřehu jezera, do něhoŽ hřměl veiký vodopád, byl podivný, opalísujícílesk. Hrál Wemí barvami drňy, na všech stranách to zátlJo a svítilo jako bíiý oheň. A Micha1, stoje zde, v tomt'o kaňonu, kde nebylo lidí ani zviÍaL, pochopil zcěla, proč domorodí objevirtelé, kteřÍ pak rozšířlli'tuto Iegend'u u svých kmenů, zvolili jmého >Místo velkétto třpytu<' Po několi,k hodin pak sbíral drahocenné kameny. opovržením porníjel menší, nebo ty, v jejiďrŽ načervenaléÍn zalbarvení poznáva7 granáty, áž konečně nasbíral tolik opravdu vzácnýctl' kaménů', kÓlik mohl podle svého odhadu odnest. Potom, místo aby přespal polední veďro, jak se již stalo jeho z-"lykem ve dnech pochodu, vysvlekl se a u]ehl do mělčiny u okraje řeky, kde kámen poskytoval stín je&o h]avě. Již se rozhodl, kudy se po.kusí tiostut zpiá,tky k Errrerstovi vě€lě] však, žo to potnvá mnoho hodln, ne'li dokonce něikolik dnů, a že Ledy největŠímnoi]ezpelím Fro náho bude nedostatelr vody, reboť vody mohl si vzíti s'sebou jenom málo. Věděl vŠa1rtaké, že ústa nejsou jedinou eestbu, kterou tělo rnůžeobcržet potřebnou ťekutinu, a proto si uminil, Že zůstane 7eŽet, v řece několi|k hodin' áby jeho tělo se nasytilo vodou. Pak se oblékl' najcdl se cloeyta ze svých zásotb' které vyiovil z jezera, vybralsi 'Ž nieh pečlivě' co si ctrtěl vzíti s'.sebo'rr,
svázal to do nepromokavého p1áLna a halík si připevnil'na záda.
Dia.rnanty rozdělil do všec[ kapes, polní láhev nalplni| aŽ po olrrej, poklekl na břehu, a pil z Ťeky aŽ jiŽ nemohl, a- pak se chala. '>siát, slyšite? Nobo vás' zasťŤe]ímlZabiju vás,< křičel zou' si už zauÍal, zaťa,l vša]r ztlby a v zuřivém odhocláÍ}í se drípal fďe, >neoclložÍte-li pušky!.< vztrůru, nerlJraje tolro, že prsty mu krváce;ií. Koneěně še přesunui Philbeach pokÉilrameíry a sklonil zbraň. >Dolrrá, jax. chcete,< na plochý vrchol skály, a tam d.lorllrou ehvíii ležet a.rri se nehýbapřetvařoval se, Že se podrobuie a povstal. Po'jednou vša,i< rnávl iukou a vytrhl l-o'ngovi re'rolver. >TaJr vy mne tedy zabijete, ;e. x,ryz se trrchu vzpamátoval, poo:vál se na hodinky; viděl, Že ťoto šp1hání ťrvalo přes dvě hodiny a Že je už půl šesté. eh?< uš'Irlíblse. >A teď béŽLe z,a ní a přiveďte ji zpátky' jituk Zved'l se, k'c1yž si t.loclru orJ'počinul a kráčel pak po vrcholu Ťybude konec s vámi oběma!< zahromSťůj,Patricie! Stůj! Jinaí< stÍ'elí sldrů, bylo ťo všal< marné, Na vzdáleno,st ta,k velkc'u nemoh}i ho slyšet. I{iíyŽ palr slrurce zapadlo, zmocnil se ho strach -před anovu!<< dravci. Zde na ploehém vrcirolu skály byl vystaven úťď
30
zoro
a Jďro ltdi, kteři leželi dole několi,k set stop pod ntm, a v šíleném úván\ Ji od jeho opasku a dlouhými dousry gnl z ni vodu, snr'_ spěchu Jal se hledat vhodné útočilště'kde by přenocoval. Běžel šenou s cilronovou šťavou'Potom rázrrě kráčel dáIe. po nerorr'né púdě srněrem k místu, kde, jak vÍděl, hora byla rozByto JiŽ asi pět hodin odpoledne, když pozna| že konečně přece trhána v roldiny a prů'rvy. Ále tam nenalezl vhodnétro místa. Jen se již dostď ze spárů těehto stra.šlivých hor, neboť před ním Klopýtal a klouzal se srázu na sráz & pomalu uŽ ho začtnďa byl mÍrný svah, kte4ý se skláněl mezi kotr}ci dolŮ k písčiteptáni, obklopovat tma. Konďně přibě}tl k prohlubině mezi dvěma' Joho mys'l byla, už talk zmatena dlou}rým utrpením, že ho ne_ vr"cholJHalo, vy tam! Pojďte sem tul chvili.( a jiŽ po cttvíli poanď' že úplně zb,louďl upťoetřed velkých neU'slročúIstranotr, současně vytrhl pistoli a pak, mžikaje očinra obyďenýďt horských hře,benů. Po důkladnéúvaz,e se roatrodl' divď se na m,uže, ktet1r se blíál k něntu. že jďto nejtq5ší na-tiějí je' po.uŽije-li slunce jajko wďto nejletrršiřto >HeJ! DeJte tu bouchačku pryč!< zvoilal tento muž a poJerbrort vůdce a po.Jrusí se dostat se ta.k s horskýc,}t hřobenů zpátky ne vzlrři'}rt: >Pane BoŽe' vždyťje to Míchal!< pláň. Věděl' Že ne'podaři-li s€ mu najít Einesta, nejdéte ve čtyřiMichď učini1 kro,k k němu, nrÍře na něho re5i'olveren. advaaeti ho'dinách, Ernest opustí podaemíri ř€'lru a t1m anlui >Vraťte mi moje diarnanty, vy zlo,ději,( křičel chraptivým hlavfuchna jelro naděje. Po celé dopo'ledne sesturpo;itď po písčitém gém, >nobo vás zastřelím!< -svg_}.u, přes poledne si odpočinu't ve stínu sr}rály a odpoledne opě,t >Mně se rÁá, Že jste se zbl.áaníl,< oř!'a,l ge jiný hlas tésrrě z;r v3rtrvale se po,tácel z ttdoli do údoli' Často musetr učiÍritvelkou ním' zmáÍn tě,< zamnrčel' Jďlo stcpy. Byl r''šak přespříliš una.ven svojí celodenni nárnahou, >ďe nevím, co se to se mnou děje. Nebyl Jsi s těrni lidmi' ktďi Že to'ho ngcbal a o1Ět rrrsnul' Ve dvou dnech, ktené pak ná,sledomne okradl1 o diarnanty a nechali tělo sta,rého Hon,ryho hnit valy' vzrlsta,lo v něm přesvědčení, Že jiŽ nilrdy nospatři lid'skou na slunci?( tvář' Stáie g, stále se potácel z rvkliny do rrc.kliny a zkoum.ď )Ne, nobyl,< ujišťovatho'Sandy. >Ale myslím, Že by'oh ti mďll ab?At za o,l.rzorem, v marn6m dsin vypátťa,t'E'rnesta a jeřro vúz. ŤÍri" ltdo to uřinil. Pojd'te, Cornelie, odvedeme ho do tábora.< Ťřetílro tlne-večer měl v láhvi uŽ Jenom nepatrný zbytek vody. Oba rnuá pak o,dváděli, či sqlíŠeodnášeli Michďa k l'ýchodu Verlro bylo tak velké, že c}rvílonri se ho zÍnocňovďo třeštěnÍ. z údolíaž mer,! oba bďvany, kde Sarie z;aLim jtž začinala připra_ Aniž o torn r'ě<Ťěl, začal zpívat, v Navě mu šumělo a eelé tělo Vovat vďeři. Nechala toho, jakrnile ho spatřila a. přj-skočita' ho bolelo. k něrnu. ošetřovďa ho pak jako milmrdná sestra, dala mu pÍt V tomto dušermim siavu pojedrrou zasleehl dva výstř.ety. Zprrru a rrmyla mu ob'ličej. Voda a pálenka, které se rra,pil, ďe ještě ani nopochopil' že je to pro něho nová narlěJe. Jenonr se okolo vÍce to neuvěřlte1né uspokojení, ž,e korrečně p'řece jen jest m i lidmi a d.okonce mezi přáteli, rychle ho zotavovďa' NeuplyritÍa sobe r'oahlížel vytřeštěnýna očima, ale okolo něho se nic nehýbalo Skály a rckliny r''ša& opaikovďy ozťěnou oba výs,třely, a tu ant hor]irra a jížmohl odpo'vědět na Sa.r{inu otáalru, že brrde s ni_ konďně Michal poohoq',il, že někde blíz-ko rnusí býti ridé a neJon mj večeřet. Při večeři pak jÍm vyp'ravoval, co všeclmo se m'lt ntato o'd té chl'íle, kdy opus'til Zwart Modder. Sar'ie mu pak 'vY_ t-o, pochopil i s'měr, kudy se nyní musí ubírat' Roa'oětrl se, pb'děvšah -Qn o'ba'''arni, že tí.iidéby mořrli odejíti jiným směrem. KdyŽ pak prarovala, co se stďo jí a jeji q1olečnosti. Jakmile se při,běhl k ohybrr úzkéh,oúdoti, spatňl přecl sobou ve vzdáJenosltÍ zmínila o Fhitrbeachovi a opakova,la Jeho lŽi' všechny myš'lenlry se Jediným ráaem vrátily k Patricii. ast půl míle malou skupinu lidÍ. Rciz'.iběhl se s no,výni sila"rni, ďe tu ttklouzl na hlatlkém kemeni, upadl, na,raÉil hia.voru na kámen Nevěděl ovŠem, že Patricie omdlela skoťo v térnžeo'}Ted' nemluvte,<< pŤavil Ji s drsrrou laskavosti v irlase. l:l3rzy valro,u, sáhl si do kapes. Byly práadné, diarna.nty z nich zrtlizely, uň vám bude lépe.< Dal jí napít vo'dy, poiom v5rňa1 z kapsy ma_ Slunce už se sklánělo Ir o]b,zoťrr a z tořr,o p,o,znal Míclral, Že c,lou_ }orrr ta*rv'čku s piiulkami a nař{dil j'í, afuY strroikla ětyři' Byla to ho ležel ve mďo'báoh. Přece vša'k ti lidé, lrteří ho oloupili a za- Jakási siiná dr€ga, neiboť Patricii, sotvaže zaěala př'elnítat' zda těm.ťo lidem se po'dařilo zaujmout }Íichala, čÍzda ho zastŤ'eljli. nechali zde v otběť bídnésmrti, nernořri,i být ještě příliš daleko. již opět zmizelo vědomí. Byla již ncc, když pa'lr procitla. TáboZm'ocnil se ho di1zoký, nsÍivý hněv, ďe terrto lrněv so,učasně olbrové ohně jasně plápolaly a Patricie slyšela jair Černý a Čelvený non'il jďto těle'3né síly a ta'lr Michal, zapo'rninaje, Že je zcela sánr, ostrým kr'okem vydal se dále 'do údolÍ'aby se v}'pořáda'l s lupiči. 8e sÍ}ějí.Byla zpola ještě omámena, př'ece však si jiŽ jasně r'zpo_ Za onirn ohybe'm, kde byl spatť'íl ony lidské posta'vy. rnálerrr mínďa na všechny ty událasti toho'to o,dpoledne, a sebr'a\'Ši se' }lolpýtl o mrtl'oltl strýce Honryho a o zdechlinu leo1}&rda.. HeÍrry op,u$ti]a 1'Ů'z' Long byl it"ašltoě zrltrayen Michal se na oí{amžik zastavil, nePbilbear:h ji i}rned zahlédl a když k ni přis'toupil' divka si Íiojerinou s hrůaou r'srr]ci uvědomila, jaik s'tl'ašlir.éje ny'ni jeji po_ e.hápaje' eo ae to zde stalo. Spatřil však st4ýco.lu polní táheirr.
2aŮ
ll
st€í/ení. Přistoupil až k ní, avšak nedottkl se jí a pm^ril pŤívětiYě! >UŽ vám je lépe? Pro svélro oice nenrrrlsrle naÍ'íkat Všjchni mu_ sÍme jednou zemÍ'ít'ať tak nebo onak.< Mlrky pi'iltývla a Phiibeacb dodal: >Doufám, že my dva bu_ deme teď dobŤí přátelé, e,o ři}táte?< )Ano,< zašeptata báalivě' )Buce to tak lépe p,ro vás 1 pro mne,< polkťačoýal. >Budete_ll še ke mně slušně c,hovart' palr se hr,dtt o vás sLar&t, ale jinak .twidíte' co se vám stane! Vraťte 8e teď zpátJšy do vo.u e pře. mÍršlejte o tom.<
KÁPIToLA xxilI.
'
I{rov je hust'ši než voda" K'dYŽ Sa,rie zrnl]
>Nalezl Jse.m v údolípotrae stqice Henrylto e mrtvélro lec4l€.ť. da * kde je Patricie?< >NebyJa s Philb€achem & s jď'o lidcrri' kdyŽ tudy šli asi před !řemi hodinarni,< ujišťoval ho Sandy. >Nenrohla však zmiaet'< prohlašovala Sarde. >Philbeach brrdil' Že leopard na,padl Jejího otce i ji' a JestliŽe si necl&ti tolik prríce, aby pohřbili starého rntú,e, z*ela jistě by nepohŤbiu ani ji. Jistě tedy byla uvěaněna v jejich voze.< >}Íi'losrdný Bo'Že !<< r'zi.řikl Miďla,l vyskočiv. >orr* je tedy sa_ fita v rrrlrou toů''o ďábla'( }Ubobé dítě'( pť'avil Cornelius, >Kéžbychom mohl! pro nÍ něco učinit. Ale bea koní a vozu jsme zde sami uvězněai.< >Ne, musírne něco uěinit'< zvolal Michď. >Jsou přod rÉmt 'po'uze tři hodiny _ půjdu za rrí.< Již ďltěI lykročit' ale sandy ho cbopil z"& rameno. >Jenom iltlid,< napominal ho. >Nemአani nejmenšínaděJe, že bys Je do_ hottil' a kromě tďro nejméně za hodinu b*de tma a zcela Jlstě by se stď k'ořistí leopartlfi.< >>To je mi jďno,< odporwal Mic}'a,l vášú!ivě. >Virlěl jseirr v posledních dnecfi smrt již tollkráte, Že teď o to nedbár$. Pejdu za niJni.<
>My všiclmi jsme teď blíz&o smrti,< po"Jo,'rJrl Corneliir.g zraohmu_
řile. >Zbytky starého ýozu a beden nám postačína oh€ň jiŽ porr ze na dnešrrínoc a potom moŽna př'ijtie smrt.< >Pojd''rne tedy i}med or]tud,< naléhal Michal. >Rárl bych' &Íichale,< pra\'i,l sandy, >není to všek moá'é. Ne, nráme alri stínu naděje, že bychom se dostali pře6 poušťk No!o KeL<
si pojednou vzpomněl De ietadlo' >Povězte mi něco vÍce o své nehodě,< naléhď na cornella, )ja-k 8€ to stalo ?< Mia.dý Holanďan mu vyhověl, a,le pak dgdal pot-řásaje lr'lavou: >MyslíÍn, Že je to všechno marné. Nemá,nre náhra,dní součá-*tky 1\{ic,1tď
l
nemůŽer:re se pokusit o nový start.( >RťtrJ bych 8e na to podíval,< nďéha'l Miohal. >Jse.nr přece in-
ženýrem, snad se nri podaří to spravit.< Byl'a uŽ téměř trrra, proto l,zali dva velké kusy dřeva, lIteré
zapátili a při jejich světle odešli k letadlu, vzdálenému ast pfll míle.
Mlchal se pak dď do práce s mrrtorenr. Ási ze p&t dnňé llodiny se vzpiŤímil a zyo'lall: >Mysiím, Že to půjde.<
Byia už úplná tma a museli proto zapátit ještě nové pochodně. Pak konečrrě Michal prohlásil, že jest hotov. Cornelius rprz,točít vrtuli, n,otor za.žýa,| a při to.mto zvuku se jejich srdce naplntla novou nadějí. ]tÍichal pek za,stavil rÍrotor a tu v nočntin tichu je trr.y oslovil trlas:
náš svět Je přece Jenom malý. Nikdy bych si ilebyl ponrys}il. že na takor'ám míEtě naleÍrnlr do'bré přátele.< >Rože na nebi,< zvolal Mtchal, >vřadyt, to .je Errrest! A kde .'ie tvťrj vůz?< >rTen
že Jsi ztracen.< Potom ukázal palcenr přes rarneno. >Vůz ie
vzadu. asi sto yardů oďtud. Nechal jsem Jej tarrn stát, když jsom ?.ah1édl l'P.še pl'"chn,"rně.
A
krle je Geoa'gc
ok"mžik bylo tieho. MlchRl
tIž ailrdy, _1
:
?Í)
ls
'
'<
?<
patrr zar.rrnrčel: >Chu'dáIt.George.
Brneet si rj$r' neaorrfď' kdyŽ oo 8€ Bta,lo s je.ho bratfenr. 'věcěl, Zaverili tto zpátJry do svého tábora a t]a,Er se Sarie a MiďBl su. žiii ho utěšit. Sandy a Oo'rnelir:s zavedli jea1o volďié ryřeŽeni do polokruhu k táboilové'mu ořuri. Potom se ra,dili, co by měli rrčinit, ErŤest byl pŤÍlišáomen ztrátou svého bratra, než aiby sé mďtl zúčastnittéto porzrly' z&to všač(Micř'al nďé&al, aby nyni' kdy jejiďt tetadlc jegt JiŽ qpra'veno' l:rdďi se co nejryehlejt zŮ Pa.trl_ cií. Ar'ša,k ani sandy aÍli Ccrrne.lius netylÍ ochot''i za.n€s}'at s8r'l s*moťnu s domorodýni slrrhy. Proto bylo rrm}rodouto, odlotí '.c nalo6 Sandy' Cornolius' Micbal a Sarie, Erxe*t zlstane v táboře, do voatr r'šechny jejich zá.soby a nevrátí-li se leta.dlo již příětího drre ziÉna.vyd,á "se svýroi oltr}y a se star;im 'W'i,llemom na, eest'u pouětí.
Při svét}e pochorlni crde*ti zrrrwu k lotarllu, spustili motor, kte. rý r,zčel tak kliaině, ja'ko by sc ni&rdy nabylo nie stelo, vso{tru do letBdl&' veJreBli se do qíšlryasi tisíe stop a již po několiika ok8r
mŽtcích z.ah!édii táborr:vé ďmě r}hiib€achovy vý"pr&vy. Ťuto rzdÁlerrost, kterou ulrar.ilo volské spř€ženi Philbea*horxl v;ipr*vy vc třech hodinách, přokonalo letaclo ve třech msttrtáďr'
coťneliovou hlavní starcstí teď byl'o, naJit vtrod:ré mlsto ku při-
s'ani. Nemc}úl všaik doufat, Žo by 8e JiÍn podařilo zatá'Jit svoil
př'tomnost, nsboť rachot motoru uela Jistě ttŽ le IttÚq,radil coÍ\ nollils se pfoto konečně tw'hodl' že nejlépéučiní,přist8.Í!e-li co BejblíŽe u okruhu táborových ohňů. Kdý se letadlo sneglo' }Ílehal a Sandy g€ vyklonjli, g ručniceÍnipřbravenlÍmi k výstřelu' s Již ta'ké zahl6úli, Ža muž,I, sedl,cl u ďrně, rT'.clročili v nÁhtém
poplaohu.
Phil'besch a ďra Jetu pomocnícl zá$lechll htrko! leladta pred okarnŽikern, neočěkávďi všaik, že se *nese přímo u nictr. všichnl tři sátúi po revolvereeh, ďe nď Je mrrhtt vytťhnout a T,o!""ČLet, xlotolr se zs-gtavl,I a Míchal rrzkřilrl: )AÍri se nďtýbejte' střďíme!( 'rebo
To ootallrí byio už s,nadné. Philbeach, Černý a Čmvenýpoaůrop'iri' že odpor Jo už marný. Cornelius e Jďlo přátelé seskočili s letádla, Sandy a Sarie mířiti ne Phitb€ache 8 oba muŽe ruč,nicemi, a Corneiirrs jim odňal lpvo}vetxl. MiďEl vŠak, novŠírnaje si ostatních' vyskočil do l.oau a Již v přištírn okannŽiJru vášnívě tibat Patricii. NeŽ se pan{ vrátil 8 ní k ďlňů'rq Cornelirrs již p'{r' htodal tupiř.e e odňal Jim vŠechny diajř$anty. ProhlíŽeje šaly Černétro,za.dival se lnu cto obiičeje & potom pťavil zvolna: j!Ž si vzpc''' >Myslím' že my dva rrž jsrne se někd€ viděli. ^no' do Žaláře mínárr. Mů.j ot€c' sou1ce Van Nieůter*, vá,s cdsaudi.l na pět le.t.< Černý se ušklí;bl. >b!o'žrrá, Že nráte pr'avdu,< previl. >Aie $'ťá,rý soudce, myslÍm, už Je táké mrtev. Odsedět jsenr si pět let a L+d' trŽ nic na mne nevite.< Michal přopočítal dianran'ty, aby se pře-sv&ičil, zda oprar'du
jsou všechny' a potom uspořádali u letacl'la krá.tkou poradu' >co t€ď učjnirne?< tá"za.la se Sarie. >Mánre trojí voiilu,< v}'sYětloval Cortelius. >;Mrlžeme se vÍá_ tit' k Er:reďovi Bennstovi, eož b:| však lreb}'lc přílišmoutiró, neboť již zítm časně zráfia bychom ho museli opět opus,tít. Mů_ žeme letět do Zwart Modderu, ale to by rovněŽ nebylo moudfé, neboť po vznršeíLí,kte,ré talrr vyvolaly obě vJ'pr'avy' pollcie zcela jistě č'oká na náš návrat a Její otázky rnďlty by nám být hraané nepříjemné. Za tteti múžemeletět' na jihozípad k Postmasburgu, kde nikdo nás neočekává. Navrhuji Postmasburg.< Sar'ie oclporlovala a prahlašova]*, be se musejí vrátit k Ernegtovi, s nímŽ by se jinak nesďli dří'r'e, než za ď1raná'ct dntl, a namítaia také, že Erttest by rnolil dohonit Philbeacha, klorý by ho potorm zajal. >>Jak to?< odvětil SanPokud jde o naši váhrr, je to tiocela sna,dné,< odvětil Cornelius, >ale někdo z nás se bude musit krglt vzadu'{
-),skŇim s€
l'šude,< pr'avila Patr'tcie, >Jenom ať rrž jsrrre
odtud,<
>PÍ'ece vŠalrmyslim, že bychorn se rtrěli r,:'átit jt Erncsttřvi Be'nnet'tovi, asp,oň na dnešní noc,<< prohlašovala saríe' avšď{ ten_
to spor byl pojednou ro'zlrc'dnut pro,ti ní, neboť Michal, JenŽ aŽ dosud se mlč,ky opílal o letadlo, se niiÍue zJrroutil a klesl k zemi. Pouae jeho na'léhal'é přání, aby co nejrychleJi byl u Patrlcie ho u-drŽovalo při posledních siiách, avšal( nyní, kdyŽ napétírrž zml'
zeio, Michal podlehl tělesnému vyčerpání. >Musirne s nírn co nejryelrleji k lékaři,( prcvi! saildy, když
Patr'icie poklekla
lena.
k lfiche'lcť a
pozr'edla si jeho lrla.vrt na lro-
>Dobrá, I}L]l.Jtíme do Postmasburgu,< soulrlasila Sarre. >Je to '''ětší městc nú zwar1 ]Vlodder a jistě ta'm bude dob4i lé]kař.<< >>j\íusímevš,ak přístat někdc pi'ed Postmasburgem'< pravi'l Cornelius, již u'sedaje do letad]a. >Teď, kdy máme pŤi scbě _'íianrant.v, kte,ré jsme si získali protí zákonu, muslme si počína.t
ďábel*ky opatrrtě.< Sandy, Sar'ie a Pat:tcie odrresli l!Í!cha]a do le'eadle, pak se vYs-plhali za n!Ín, a Philb'each, Če'rný a, Čeruenýse dír'alÍse zachntu'řilýrn zájmem na Jejich odlet. Let v ďrlcké hvěgdnaté noci b}'l k'lidný a snadný' a j!ž asi za půl clrrrhé hotiiny Cornelius zamířil dolů a po dďších dvacetÍ trrinutáctr spatřil vlevo wětla v cknech dornů, a po,zna't, Že Je ta Poslmasrburg. Měsíc již vyšel a v Jďto Ííatrré?ÁÍi přistali na rcr,:ré pioše asi rlvě míle jiěrrě od Po-qtmasb,r'rrg"t. Michal spal po celý let, teď však se prolr'udil a pťohlásil, Že k'romě únavy je mu clocela doibře, a p'ro.to se rozhodli, ž,e pro tuto noc se utálbří *]ÉTo měs,to, Falr nasbÍra]i sucihé větve, roadělali oheň a trla;r use:lli pod křidlo lctadla. Miclial jiĚ nebyl oÉp'alýa z,Jálo se, že' zactrrá'něni Paťricle dorlalo mu nové síty. Jeho oči sice hor'ečrrě zářiiy, Míc&al však co lrejrozhodně;i odňríťl nár'rlr, Že bo o
kou, avšak jeho moz,el< byl zccla jasný, a neb1ý't Jedné 'řěct na kternu oha stále myslili, velké lrcpokojení bylo by naplňovalo
Jojich srdce. >Dbár.š o náboženství?< táza.l se pojednou. >Mrloho ne a pr'oč?< vyzvídala. >VzpomněL jsenr si na to, oo je v našíMo'd.IÍt'eibní kniz€'< Patricie olAno vím, o če'l"tl jiri přeÍn}lšlď, sorr_ visi to s tínr, že jsme tď< blízce spřízněni'< >Ano máš pr"avdu.< >Nedrbala byctrr o záka,z naÉívíry,< zlšeptala, opÍra3ic hlavu o jeho ranreno. >Kdybychonr se však r'zrrli, nesmělt bychom mítl rlěrtí, a ty přece máš právo míti syna, mttj drahý Miohďe.< Přik]ivl. >Ano _ a bylo }:y to hrozrré, ktlyi:yďrom zplo,dili blbé ditč.( okanržlk bylo ticho, Michal pak vybucht: >o1r, t'o Je stra"Vlé' t*rt:. kdyŽ jxne bo}ratí. mám€ diama'rty, stáJe ještě je mezl náŤni
tak velká
pr'opasť'<
Mlc}ral neinclhl
KAPÍToLA xxrv' Loupež so zbraní v r&co. této noci ulnout' v tlier.ě mu
b'ušilo, oči tto bo.
lely a celé těIo pálilo horečlrolt. TY1'n5.,'', kterou vytrpěl, byla příliš veiká a dočasrré za'tayení po k;itkém spánj.-u v letadle bylo, jal< se u}ráaalo, pouhým úvodem k úplnémudelirirt. Corne-
lius, probuzen před výchoclen slunce jeho výkj'iky, shledal, že ceiý jenom hoří, ďi má vytr'eštěné a nrlrrt'i nesouvislé nesnrysly. ocnesli ho pak poJrud mcžno nejrychleji do rrrďého hostince rr Postinasbrrrgu, kde on a bratři Eennettovi byii př.ed čtrnác'ti c1ny. san'dy a Corneiius ho uložill do postele a hostinský' pan Versfeld, běžel pro lékefu. Byl to l'ez;ký mJadý Hola;rďan, který tep.rwe nedávno vys'Ludoval na universiíě v Kapsliém l\{ěstě. Když zl'ěděl' že také Sandy studoval na této u.tiversitě, vě,noval se Michalor.'i nejcn s odl'ornou pečí'nýirrŽ i s opravdovým přá-
lels|vínr. o'bě dívky se stiidaly u Micha.lova iůŽka jako ošet,řovatelky, a když na řadu př'išla Patricie, uspcrřáclali Sandy, CcrneJirrs a Sarie malou poradu ve Lřecb na terase hostince. Sarrdy vzď z Mic]ulov,ých kapes r,šechny diamanty, avšak ani on ani Va.rr Niekerkovi nepovažovali se za oprávněné rozho(lno'ut o d!'8.-
hokamech c1řír'e, neŽ se budou mcci pořadit i s l!Íicha]ern. IlÍicřral sice jiŽ pŤedeŠléřtcvečera prohlásil, Že se s nimi r.ozdělí na steJné clíiy' avšak poclie Cor"rreliova názoru to pro ně nlja.k nepostači!o' aby mohli nyní jeťlnat bez jeho svolení. Ccrnelius také prc_ blasit' ž€ Miclralův podíl' mu,sí být nejméně polcvice, l1eboť byi to orr' jearž díanrarr,ty naJeal, kcežto oni mu pouze'ponriiltali, a'by je dosíal zpět ocl Pťriibeacha. star,]št San'dyho se tý}(ala přede_ všímpolicle. PŤíchod a odcbod clvou výprav s vozy a s.přežr:ním nrezi Upingtonem a zwaxt Modderem zcela jistě už vzbrt{iil zvědavost policie, a. sandy považoval ne_li za jisté, tedy za ve,]lni trrc,dobné pravdě, ř.e v té chvíIí,jakmije se oba vozy vrátí do Zwart lvÍodderu, policie bude už rra mfu.tě a bude se p'řísně dotazor'at, ja,l<ý to vlastně byl poclnik. o Philbeachovi a jeho o'bott společnícíchse Sarrdy saacl nemrrsel olbávat, Že by mluvi!í př'íliš mnoho, ale zato Ernest b1"l po téťostránce dost nebezpečný. Až Ilmest Benneúť přijde do Zvrart l\{oddeyu a sh]ďá, Že letadio tanr jcště nenl, pat'rně se bude clomnívat, Že měli nehot1u natl pouštía iilned začne shánět pomocnou výpral'u. Za tim účeJem o,v_šem brrtie nruset vejít ve styk s místnímiúřady, a ovládá"lr myŠlenkott, a'by pornohl trosočníkům,btrde patrně až přiliš upřírrrný a vyzrad| všechno o třeclr výpravách za d.iamanty. Pak se ovšerrr t8}é prozradí' že Michal dlarnanty opravdu naleá' Fhilbeacb a jeho Špolečnícibudonr podr'o'ireni přísrrému 1'ý's!echu a policie, kdý se přesvětlčí,žc nem'ají diamantů, ihne
Proto 'bylo rozlro,d'nuto, Že Sa.tldy odjed'e ihnetl do zlvar'l Modtlonr, aby tarn byl jď'tě včas' až přije,de Ernest a mahl mu z&-
brán'it, aby se umínil před po.licií o diarnantgch. Miď:a-la chtěli otlvózt do Van Nieker'}rova rlo'tnu v Preto'r"i!' Sar'je však namítla, že kdyfuy Ýe zvIaŤt Moddon, na$tala po.ticejní sháňka po nich, pa'k zceta Jis'tě by jejich dům v Pretorii byi prvním místgm, hde by po,licíe je začala irledat Nato na.vrhl Cornelius, Že by n!ěli dorpravit Mie}ala do malého venkovsliého dcnru, ktetý zdědil po otci, ve vesniei Orchardsu v okojí Jo.hannesbttrgu' Byl to dům cípatřený náti3rtlrem a ještě před nedárnnenr byt obývrín úŤedni' kem velké trrits,ké pc,jišťcr'ací společnosti v Johannesburgrr, kte_ rý vŠakb1'l přeloĚen do Šanii:aje, talde důrn byl nyní prázdÍtý. MlaÍlý itoktor' ktoqý ošetřo"r'al Michala, se up'tvtl obával, ře nemocný má moukoÍvou h'orečku, ale joho léčenia péie, kterctr vě_ novaly Micru*iovi obě (iívky, kone&rě zepud,ila všechr'ro nebedPe']i, a rc&. 3ížšestého dne plŤhlásil lákař, že }itic}ra} je schopen pď-evt)anr. zakoupiu sl jígdnílistky do Pretorie e veř'ejně ohlašovali svůj ún:ysl, že pojeciou do tohoto hlavního města, ačkoliv ci:tě]i zůstat v Johanrresfonrrgu. Patricie, Sarie, Cornelirrs a Mlcha] konečně otljeli z Posrtma'gburgu tímto směrom, ale sandy 'odjel o několik lro
že jďio
6r|€1'y,
které se týkaly policie, byly
op"rávněné, ne'boť
irerrplynulo arri půl hod.iny a jiŽ ho na:r.'št!vil kapitárr lvÍoorťies. Ťtnto po!'ce3lí ins,pektor' byl muž vysoké po.Štavy' širokýeh r'a.rnenctr a vlídnó,Ilo ehování. Již po několi.ka úvodních sloveclr zača! sc Sandyho zchy|rale vyptávať. Sandy byl před třetni- t;irlny ve Zv.'a'rt lVÍodrrteru a byl q}aťŤorr v roa}rov_oru s růrnými lidmi' lrteří v tomto nrěstďrlr;rr, tak vzdálené'm od vel}iých nrěs't, byli hosty dost neobvyklýYni' Tak tiu přiilrla.du byla zt1e dí1'lka vysoké postavy, plal'ýclr vlasrll, zapsala. se v toJnto hostinci jallo Elena Orirneyová' ale sandy Jí přecl$ar'il o něco pczději jako svoji nranželku, Ťi druzí hos.té byli prý bratranci Sandy}ro _ dva
rnuži prorslřď"rrího věku a Jede'n rn]a''cík. Všichni tři se v'ytlďi hnetl násleďujícího dne 5 volslým spřeženínr do Noro Kei a od 20te
3t
tó ilcby rrobylo o nictr nic slyĚot' Jiná skupirrra hos'tů navŠtívtla '&{ottrderu, a'by sé nemohli domluvít' By'lo tomrr už de,vét dnú, 40' sa,ndy viděl Errtggta napostredy, proto mohl očekálrat' Že E'ÍTregt Zwart' }iÍodrter ďvakiáte, siaršímuž, díl'lia, dále muž asi padesá_ přijede do Zvrrarl Modcieru již zítra- Roďlodl se plotq že o,dje.íe tiletý, tělnatý a tr,řmottrý, a pak dva lrruŽi podeař'eléilro vz]rlerlu' Ťa tiri"rna, ktgr'ou Sa"irdy před'stavil jarko svoji Ženu a lrterír sama za. svítá.ni směrem k Noro Kei a pokusí se pťomluvit si s Eťne,s_ o sobě í'ikala, že je sierlna orl,rrreyová, byia několikŤáte str}atře' tem, než přijde poiicíe. Provedl tento záměr pří,šííhodne' osedlal si na"jatélb koně n& v rouhol'onr s těrnilo nolýr,oi hostmi, kteří pa'k tal{é odjeii. s nikdo nevěcěl kacrr' To všechno ovšem trenÍ nijair proli sáJíÓ' Ještě z,a tmy a pa& zrrovu lry'jď k severol1ýchodu do pouště Kals' hari. Ási o půl desáté dopolední zahlótil lúz s volským s'přeř€. n'u, Iraplu'n l!Íoories však p,řece soudí, ž€ jsou to věci třocÍldr po_ divné a byl by zavá;r-Ln Sarrdymu, kdýby rrrrr řďd jalko muž muží, nín' JenŽ se zyolna btížilod o|nr.zoťn' Mobt to ovšem b;ýť Phil_ beach, ďe ťob'o se Sandy nebál. Philbeach a ohe jeho společníci čeho &e to vlastně týkalo' Sandy se vynasnažil u€pokoJit uvědav$st policejnítro dů.sJtoj_ byli zbavenl svýďr ztlrraní, hdeŽLo orr, Sa:r,dy, měl nejen autcníÍ{apok'ud to š1o, aniŽ by při tom lhal, lreboť věděl, že každÉ. r'a,tickou pistoli v rJou'zdŤe u pasu' nýbrž ta.ké pušku přes raleŽ by ge motrla později otbrátiť proti němu. Řekl předevŠim' meno. Rozjel se vo:u vstříc a jtž brzy vidě1, že 1Ůz není pŤe. že slgěna orkneyová není ovšern jeho marrželkou, řa to byt vá'zen jezdci, c'ož z&aÍnenalo, že je to vůz Errres't&v, ledaže by panze žerť,že ti tři inuži, kterýnr ji ťakto představil jso'u Jelro koně Phi]beacha a jeho př'átel byli zah1"nuli cesLou' irratra:rct, že r'šak orr sám byl nejvlce přelrvapen, kdý se s ni' Potcrn už netrvďo příliš dlouho, a Ernest a saÍrdy si tls}rli ml nářrodou setli{al zde \|e zvřatť ]VÍodderr:. Zvěděl od niclr jenom ruce. EInest uvítal svétro bratiance 's nejvě!šírados'ti, ngboť se 'té d'ruhé gpolečLo\1k' ž.e se ďIystají na lc1'eokorr výprarnu a, o 3rŽ $bával, že letadlo va.Ír Nie.lreřkovo se zřítilo někde v poušti' nasti neví prarric. e jenoÍn plroto, pře,konáva)e zá'chva't lrorečky, Jel do ZwarL >'A byla ťo doce'la jistě jerrom lo'gecká' výp:'ava?< táa*l sa Moclderrt' aby tam neohl uspořár1.at pomocnou rťpravuka,piťán Moorries a jeho modré oč! se přitom rrsmí''ra-ly" V poledne se zasťavili k otlpočinlCo jinélro by to mďilo tlýt?< pravil sandy s předstlřaÍlou Errre,stovi, co všeďuro se stalo a spoiu se pak domtuvili, co řsk_ rlou kapitánovi Moorriesovi' Policie mŮže pŤohlodat je i vůz e nwinností. >Nobylo to ku příkladu neclovoiené pátrání po diam'antecdr?< nenajde B.ni Jediný diamant, a proto oba mu'ži doufali, že po >,Dcufátn' že ne,<< protlrlašoval San'dy. lrrát'kém výsleclru lrude jim poneďláno, euby odešli kam clrtějí, yDcaďáte: slyš€I jgem r'ša.Í<, Že jeden z těoh l€šicÍr bratraneů Roz}rodli se, že prodají palr vůz a vol$ké sirreaani, zapla"ti domo' qyjátiŤii překvapení, kdý vás z. e zař'lédl a pravil néco ta]io'' rod3y'm sluhůnr a i}r,ned odjedol'r onoho dorntr u JďÉnnesbtrr$r, véh*, jako že jste se přoce jenom oďrodial pro ten nebeqpečný kde se skrývají jejich př"átelé' podnik.< Přijeli do Zwart Moddeíu v sodm hodin večer. Ernes! po c+lcti Šanclybyi naprcsto ďrlad'rrý, ďe v ducilu za.lrlel na. svou ne_ '*vo,rl cestu pouštínespatřil Philbeacha a pr1oto se domníva"l, že prozřetelnosť, Ž* pÍed hostinstr<ým mlrrvil s Bennettov;fmi. >Tý Philllgach a. jeho spolďníci odjeli z Noro Kei jinýrn směrem. Ale j<ďc sc' to mé zarnýšle.'réúča^cťina otevření novélro měděného tenŤc hřrnotný těInatý clobro,tlrutr vykonal poslední úsek sl'6 tlolu,<. zali;ával. cesty ještě v noci a pŤijel do Žv"_art ]Vto'ďderu o něco dříve, než I(apitán Moorries přikýval' >Á'rro, to jsem ta;ké slyšel. A ngsaní'Íy časně ráato odjel. mohi brrs{;c mně říci jméno ťďro svétro přítele, tl iíteÍéhoJcte Krlyž Sandy a Einest vsloupíli do hostince, Philbea,ch a Čeťzde byrllel?< ilý již toJTl byli a opí'rali se o bar. >lJ .ník,Tak už Jste zde,< uťolal třetí muž, jerrž se dosud 4)o1s. odtud.< *k4ýr'al za otevřený'rni dvořni. Vítězoslar.ný úsměv ozářil jeho Ka,pitán Moorries se na, okamŽik zamlčei' >Neslyšel Jste trěrrsn:ahlý obličej. Nebyi to však Červený' ja'k s€ Sa,ndy zprvu c1okdy o néjakénr kouaelníkovi' ktetý s€ jmenuJe Kiewiet?< tázal ee rnní..'al 1' poiošeru. Byl to k&piťá.n Jdoorries. po.jednou. >,vítám vás, palre McDiamide,<< pravitr. >>Dnes dopcledně Jsem >>Áno.< Sattliy zaváhal jenonr krátký zlome& vtďiny' neň zt'óděl rnšeclrno o vá.s i o vašich přátelích. Zdá se, Že jste se neod,pověděl' >>Zajimám se o domo "odá plemena v JižnÍÁfrice a. $pokojili po1rze s nedovoleným hledrínímdiamantů, nýbrž Že jste lyroto jsern zde rravštívil jeden nebo clva kraaly domorodců.< takó srpáchal loupež se zbraní v l'uce. Mám na vás j!ž zaLylznáte ji,stého hotentota, který se jtrtenuje ornbulike?< >Ano,<< t\clznával Sandy opět. }(AIPIŤoLA xxv. )zdá se, že vši'obni hosté, kteří s€m přišli v poslecÍnÍ době, se Dfun Gandhiho. hr'ozně zajinrají o zdejěí corrrorodce.< Saniy ďekávď nes,ná;a s poiieií, aIe kdfi teď slyšel, Že Je )Mo,ará. v}?ijeme spolu sklenkir?< Sandy pokynul hosiinské_ mu. >"řo př'ece nerrí nic neobvyklého. Znáte p,řece ty angliďré zatýkáJl plro loupeŽ, prostě nebyl schopen slov. Nomohl uvéřít' že by Philbeach byl ta}í opovii'livý' a"by na něbo svedl, čeho se lrosty. Jakmile přijedou lt nám do JižníAfriky, chtějí přede_ sáryi copustil. víděi vĚalr, že kapÍtá,rr Moorries nežerttrje. Siá! všlrn .vi<.iěL černochy v jejich vtxsnících.( přcd Sanclym, ruku měl na pažbě aulonatické p!sto}e' rty p*l.'rě .,t\_no' ltt je pravda. . . Děkuji a na vaše zdrcví'< Kapi,tárr se.lřcrrý, připraveťt ihned trt činu, kdyby Sand1r 96 pokusil o odpor. poŽl'ed] $klenktl. >Máte pravdu, turisté, kťořípřijedqu k nám >Velký Bože!< zl'olal Sa.rrdy, ale snrích o nějŽ se pokusil mu do JiŽrrí AÍriky, chťějívidět negry, ale zpravidla ner}řichá"zejí LLviLzL v hrclIe. >!ťo přece nemyslí'te vážně, kapitáne. Nel'ite jejich jmény.< sex].l s natrxanrfini ještě, kdo jsou tito darebáci.< >.Bohrržel, to vám nemohu vysYětliť,<< pravil Sandy lhoste{ně. ' Poiicojní důs|ojníkpokr{il ťe!1eJly. >>Jsou to prcsr}oktGři' Kapitá.n pak dopil e por/stat. >Zůs,tanete zrle cilouho?< táaa! chSrs'{zljs se k odchodu, >To ještě nevím,< <xlvětii Sa.rrdy, >paťrně jr'nom něltolií<' dnt.
$s'
>D
uvidíme.(
pravil policejnrrí důrstojnÍk.>I)oufá'rn, Že se ještě
Kdyř sandy tohoto večera ulehl k spánku, tllouÍro nemotrrl Ta jeho Šlovníšar'!/át]'{a s kapitánem }rÍoorriesem ho stáJe zrrektidňova,ta' Z,dálo se vša.k, že kapitárr neví pťa.nic usnout.
o jejtch aeroplánu a Že tedy va.n Niekerko-vi ncjsott dosud pode_ zÍránl Ále ti oatatní byli již v silném po'dezř'oní, s. sandy se otbávď velkýclt zrlatků, aŽ přijedotr ltrrnest a Phi]-beach' Napadlo ho. Že kapi,tán Moorrie$ dá palr-rrě stř.e.žit ces,bu, vedottcí do Nortl Kei a zAíJťžiprtlezřelé ješt'ě dříYe, nežlÍpřije'dotl da zvřa'r.t
34
zozu
kteří maji úřodní povolení k iiledání diama.rrtů. Odpřtsáhlt že nalezli ncl'é dia"rrra,ntové pole v l{ďa,}rari, že vš*r'k vy a rraši přátelé jste je zadrželi a uloupili jirn ukázky kam€nů.( >Ne-snrysl. Ti lidé nejsou pros.tr}ektory o rúc víČeneřl! Íny' Vidě! jste jejicÍr llcenci?< >\rŠeI\l[ne zatýkáte také?< tácal se Ernest' >Vznrá*šíte obžalobu také pr,oti tomuto muŽi?< tázď se ka,pitán Philboach.a.
Philb.eaclr zaurtéL hlavou. >Ne,.'proti. panu Bennettovi nic
nemáme. NeviděIi jsme hq vž gelé tři týdny.< >Dobrá.< Moories. vzal Sa^ndymu autoŤna'ticko'u pÍstoli a položil mu nrku na rameno. >Půjdete teď se mnou. Přes noc vás za.vru do místníhovězení. Vy {va,< obrátil se k Černémua Phil_ beachovi, >se musíte dostavit p@ílří do Upingtonu, kde budete -muset svědčít.Nejlépe tedy bude, odjed€me_li zitta v sedm ho_
din ráno \Éichni spoiečně.<
. KdyŽ
kapitán odvedl Sa.ndyho, Ernest Bennett, nevšírnaje si a Černého,odešel na verandu' kde usedl a přemítal' Povšiml si' jak Sandy vrhl na něho varormý pohled a z toho . P{}chopil' že Sandy ghce všechno vziti na sebe a bude_li moŽno, nezatahovat do télo nepříjemné věci Michala, Cornelia a Sarii. Philbeach a Čorný budou se paťrrrě dovolávat svědectví svých -éir do'morodých sluhů a z totto náslodovalo, že Sandy se octne v situaci neobyčejně nepřÍjemné, setrvá-li na svém úmyslu, že nebude se dovo ávat svědectví svých přátel. Ernest si zprvu po_ myslil, že by ta,ké měl jet do Upingtonu, dostavit s€ před soud a bude_li to moŽné' nabídnout za sandyho zaruku. Kd}ž však přemýšlel o torn déle, tu ho napadto, že nejlépe by snad poslou_ žiI Sandymu, kdyby ho pr.ozatím opustil a odjel co nejrychleji k Van Niekerkovým do jejich domu, jehoŽ adresu mu Sandy sdělil při dopolední,m roalrovoru v poušti. Pro'to se rozhodl, Že svůj vúz s volským spřežením zaJ:'ecútá proaatirn ve zwart Moddenl a najm€ si auto a šoféraa odjede příštíhodopoledne do Philbea'cha
Upingťonu.
_':a.
Sandy ztrávil bídnou noc v mírstním vězení. Časrrě zrána byl nělia vyveden a musel usedno,ut na koně, a. potorn všichni'
hapitán Moo,rries, ještě jeden poticista, Philbeach, Čer'ný a Sancly vyjelí koňmo do Upingťonu. Ernest o,djel autem za nimi asi
" *ffr|oT'".,lil únavná ces,ta pro všechny. Philbeach a Černý slce chtěli žertovat s policisty, ti však nebyli k.tomu naladěni, a san.dy stále mlčel. V poledne se zastavili na oÍběd v hostinci u silnice & tu kapitán Moo,rries vywidat na sandJrrrl proto ka.pitán se snaŽil výPhilbeach se mu zminil o letadle a"alal zl'ědět od Sandyho, kam letadlo se podělo, neboť již tu,šil, ž'e i tato třeťí vý1rrava nějak souvisela s nedovoleným hledání'm diamantů. Sandy byt však velml opatrný' odpwídal velmi otbezřetné a celkem neprcirzradil pranic' Konečně, když se uŽ s,nášel vočer, zahléďi přod sebou pn'ní farmy v Upingtonu. Sandy byl pak crdveden na p.olicejnÍ stanici, Philbeach. a ěorný se ubytovďi 'v hotelu Gordonia, a Ernest, jenŽ přijel o něco poaději jel přímí] na n ďtaží ' , , Viak do De Aa,ry odjížděl za h'odlnu. Příštíhodne večer přijel Ernest do Johannesburg'u, ta'rn &i najal auto a. dal se odvézt k malému domu v o'rchardsu' zaplalil šoférovi a kdyŽ auto odjelo' stis&l zvonek u zabradních vrátek. Zanvoni| několikráte' ale ni]<do se neoz1ývď, Proto st'iskl kliku a wátka 8e otevŤela. Prďel za,hrádkou k dcymovnírn dveří.m a. taÍÍ}zrronil zfiovu. opět marně. začal se jlž obá,val, Že jeho přátelé opustiti tento dům, vzpomněl si všaik, že se zde vlastně jenom skqÍvají a proto zeela přirorzeně neoťlpovídaJí, když někdo zvoní u hlavnich dveří. obešel tedy dúm k jeho zadní straně, kde byla velká zahrada a vystoupil p9 stuprríďr torasy. Dveře s terasy do do_ mu nebyly zavřeny na k]íč.stiskl ktiku, otevřel a prošel choatbou' a palr se octl v místnorsti, která se podo,bala širokéJídelně. Na sťole bylo prostřeno pro čtyři osoIby' Byla to místnost vysoká a Erne'st si nepovširnl v po,lotmě, Že Jedoa její stěna neaabá aŽ ke stropu- sá}lr do kapsy.pro rÁpalky, aby roužal svíčku'která stáJa ve stříb'rném'svícnuna stole, ďe po.jednotr zťrnul, neboť se ze tmy ouval nad Je'}ro hlavou Jďrýsi hlas: >Haló, Erneste.< Ryc:lrle pohlédl vzlrůru, a J1ž ho také pozrrď. >To jsi ty, Mi_ Ghďe?< pravil.'>A co, u všecb čertú,tam děláš na otropě? Dú-
kladně jsi mě poděsi.l.< >SkrývÁme s€ zde a, dhtěli jmne se napŤed břésvědčit, kdo to přic'řIází,< za_smll] se Michal >Rozsviť; prnes'te, vypínačje u dvďí.<
Ernest ho lhned uposleďú a pď.r
1'Ídě1, Ž.e Jď:r,a gtěrro
nasahá
' ke stropu a že mezi nÍ a stropem Je votná pr^ostora," zakrytá zaclol;olt, Jeho přátelé JiŽ siézali do!ů po Že|ezném zasouvacím žebříku. ' >Je to historický dúm,< vywěttqvala Sarie. >Zde lrdysi bydiel Gandhi a: tam nahoře spal,< >To vykládejte své babičce a ne mně,< usmál se Ernest. ' >Á přece je to pravda,< ujišťoval ho Cornelirrs. >Gandhi začal 'svoji kariérrr v JiŽnl ÁÍrice jaiiro a,dvokát a zde bydlel' Kde
'aŽ
je
Sandy?< 'však >To je smutná
historie'< Ernest ulaveně slrlesl do křesla a pak začal v34lravovat, co se stalo se Sa,rrdym. >Je to odvaha od toho dareby,< zvolal Michal, kdyŽ Ernes;t skončil. >>Mne oloupil a svedl t4 na sandyho' vŠakmy mu teď ukážeme, když se toho ctro'pila policie'< >Ano, ukážeme, ale zttatíme přitom všeďrny diamarrty,< upozo'rŤovai ho Ernest' >A moŽná, Že sami přijtleme před soud pro nodovolené páťrání po diamantech.< Co'rnelius zavrtěL hlavou" >Myslím, že bu,de nutno Jednat do'
cela
jinak,<<
pravil.
>Přece nechceš tím řící, že necháme Sandyho v žaláŤi, aby byl obŽalová^rt z loupeže!<< zvolala Sarie. >Prostě půjdeme a řekneme soudu pravdu.< >Po,malu, má drahá'< uklidňoval Ji Cornelius. >NiiBudete však musel vysvětlit' co jste dělal v Kal.a,}rari se svým
letadlem,< pravila PatrÍcie, >a
to ovŠem,mpslím, nebude ták
snadné.<
Cornelirrs pokrčil rameny. >Tc rrarrávám, doufám vša,lt' Že sl vymysiíme něco, čemu soud uvěří. VŽrtyť kromě Philbeacha a Jeho dvou lidí nikdo nemůŽe doká,zat, že Michalovi se opravdu podařilo najít. diamanty. Doufám, že se nám podaří přesvědčit pol|cii, ž,e jsme podnikli pouze malý výlet do pouště a že Philbeach obviřuje Sandyho Jenom proto, že s ním má jakýsi starý s'por. IÍlavnívěcí jest' abychom tťesvědčilisoud, že nesmí Philbeachovt věřit, a jal
Na tomto svém roďlodnutí setrvď, přes vše€úmy jejioh námitky' Připomínal ji,rn' že je naprosto nutno, aby obě dívky, bude-li to Jen troďru moŽné, nebyly do věcí zanp|eieny, že by bylo šílensťvírn'kdyby se do toho vměšoval Ernest, kteqý až dosud má u úřadů ťrčetdocela ěistý' a že Michď se jďtě nezotavil úplně ze wé nemoci, aspoň ne tal<' a'by snesl novou úna'ynou cestu. Slíbil však, že jim zatelegrafuJe z Upixgťonu, kdyby bylo tře:ba jejic}t přítomnosti.
Po Jeho odjeadu nastal porněr:rý klid v nové malé domácnosti. Patrície se porrralu již zotavovala z otLé rány, kterou uttpěIa
smrtí svého ot-ce a také Ernest se smiřoval s myšlenkou, že wůJ budoucí ávot si musí zařídit bea poťnoci staršítlobra'lia. Pouze Sarie byla nekliťlná a v žalostném d'uševním stal'u. Teprve nyní ohápala, co všechao pro ni znamená Sandy, a vždy jí za"bolélo srdee, kd3/koliv viděla, JaJr Patricie se procháá v zahradě s Michalem. Cornelitr;s přijel do Upingtorru
a tam mu byl povolen krátký Sandyho zvěděl, ž'e téhoždne, kdy Er'nest přijel do Jďrnnesburgu, byl předveilen před soud, že všal< bylo vyhověno jeho Žádoeti' aby přelíčeníbylo odrořeno,na tři dny, aby si mohl povolat svého advokáta z Kapské}ro Města. Telegrďoval rnu a advokát ýijel do Uprngtonu současně s CornelÍe.m. Corneliu,s měl s ad,vokátem roďrovor ve svém hotelrt a spo_ lečně připravovali ob'hajÓbu Sarrdyho. Katyž však se příštíhodne dostavili k soudu, tu shtedali, že jejich příprava byla úplně zbytečná. Philb€actr a Černý nepŤišli anl dopoleďne a nepřišli ani'odlpoledne a pťoto soud Sandyho os,voiĎodl'l, Všichni tří pa.k odjeli do De Aaru, kde advokát se s nimi roaloučil a přesedl do vlaku rozhovor se zatčeným.
od
mil 35
Jeiloucího ke Kapskému Méstu, a olra přátelé vstoupili do rychlí_ ku, jedoucího do Jolrannesburgu. Byl jiŽ večer, kdyŽ p,řijeli do Orďrardigu. Ernest a Mic'}ral je bouřlÍvě uvítďí a všichni čtyř'i muži mái př'íjemný pocit' že nejhorŠíčást jejich dobrodr"až-stvi je už přokonána. ByIi teď pohro. madě' měli diamanty' ŽbÝva|o jiŽ jen nějaký čas se ukrýva,t a potom kaŽdý jin1im směrem opusťit JižníÁfriku. Hovořiii o tom, Že se pak opět sej,dou v Londýně, Že Ernest si promluví se znám;im klenottrikem v Halton Gardenu, že dají diamanty tajně vybrousit v Amsterodamu e Že onen klenoťníkse postará o jejich prodej. Sandy se ovŠem tázal, kde je Sarie, a Michal mu na'to řekl, Že odešla do R.osenbanku s Patricií, aby tam nakoupily potra.vl-
ny pro příštíden.
>Neměli jste je nechat odejíťsamotny,< pravil Cornelitx osLře. Ernest pokrčil raÍnelly. >Michat chtěl jít s nimi,( pra,'ÍiJ, )ale Patricie mu to nedovolila. Myslírn, fu obě dámy si chtěly spol,u
důvěrně pohovořit.< >Sarle by opravdu mohla býti již rozumnější,< pravtl Correlius nevrle. >Z Rosebanku půjdou sem pvašky aspoĎ hodinu a neŽ přiJdou' bude už noc...< >A co na tom?< tázal se Erne.st. >vždý to přece neJsou ttž malé děti' aby se bály ve tmě.< >>Vy tomu nerozumíte,< odvěťil Sa.ndy ůsečně'>Jsme v JiŽni Africe a ne v Anglii nemají qr- a v JižníAfrice nikdy Ženy cházct za" tmy bez muŽskébo průvodu' k vůli černoghům. . .<
Míchal rychle pohlédl na Cornelia. >vfryl: j6te mi řekl ťeprve předešlého týdne, Že černošimusí zvečerá se vrátít do svých osad, nebo jsou-li sluhy bělocht, musí se vrátit do jejich domů.< >To je ovšem pravda,<< so'uhlasil Cornelius, >ale v kaŽdém městé, zvlášté v předměstích a okolí Je vŤÁy několik černých darebákú' kteři neclbaJí těchto předpisů. Nesrníte zapominat, Že Jsme nejméně pět mil od Johannesburgu.<< >vďký Bo'že!( zvolal Michal. >Snad tÍrn nechcote říci, že někdo z těch dar€bů napadne Patricii a sarii.< >Ne, to tím nechci říci,< odpovídal comelius, ale troclru neJistě.
>Ale člověk nikdy nevi B proto byďt nikdy nebyl dovolil, aby Sarie sama odešla po zatmění z domu.< Nastalo pa"k dlouhé' stisněné tieho. o deváté hodině byli jiŽ
Ď
opravd'u vážně zneklidněnl a kctý obě dívky se nevrátily ani v deset hodin, Sandy a Cornelíus se roďlodli, Že přesťo, Ť'e se zde skrývají' musí se nyní obrátit na policii. V domě nebylo telefonu a proťo CornelÍus odešel telefonovat na místnípoštorrni úřad"
Ási
ta.I( z'a č,ťvrthodiny přijelo pro ně policejní auto, které je odvezlo všechny do Johannesburgu, kde na policejním komisařs'tví podali popis obou dívek. Potom po celorr noc je vozili policisté Ž míst'a na místo mezi rúanéče'rnochy, ale všeghno toto úsilíbylo marné. Po Sarii a Patricii nikde ani stopy. RáÍIo se skleslÍ vrátili domů. Asi o deváté hodině dopolední zaječď álonek u domovnich dveři. Všictrni čtyři běželi otevřít, doufajíce, Že je to po'licista s nějakou novou zprávou, byl všal< to pouze listonoš' který ji''n odevzdal dopis. Byl to dopis, adresovaný Michalovi. Michalovi se olwěly prstý kdý trhal obálku. všiďni se shlukli okolo něho a čettt dopis,
na/psaný strojem:
>Až orbd,Ižíte tento ťlopis, olbě mla,dé dámy budo'u mít za sebo{r velmi zajímavou noc' zdá" se však, Že dávají přednost vašÍspolečnosti před mojr. J,souli tyto ci'ty v?Áierffié, paJt přijedete zitre o Šestéhodině večernído Wlrite River hotelu, Severovýďrodní Trarrsvď, a ty věci přivezete s sebort NeÍ}řijdete-li včas' pal( na ty Va'še miláčky už nebude tak pěkný pďúed' jestliŽe
je ještě někdy uvidíte.
R' P.(
KAPIT\fLÁ xxvl
.
Přokva'poní.
}Bože na nebi,< zvolal Saady. >Ten ničema!< >Áspoň jsou živy a zdr*1ry, už jsem se obáva,l, že Je nalezrreme s tr}odříznutými krky,< pravil Cornelius. Vzal Michalovi obálku a prohlíŽel poštovnítazítko. >Dopis byl dán na poštu v Johannesber8u včera večer, patrně krátce po Lom, co se Philbeaahovi
podařilo zajmout Palricii a' sa.rli. Do White Riveru je odtutt
dvěstě padesát mil' přijeli tam tedy asi dnes časně rá.řto.< >Co teď učiníme?< trázal se Ernest. >Najmeme si auto a pojedeme,( odvěttl Sandy. >A budeme muset odevzdat všec}rny dia.manty,< pravil cor-
nelirx zamračeně.
>Nic jiného se nedá dělat.<
-ril
(44
\
1
4
\\N\1lN
E=
-?í= rez13,-1,_
'1= +-,'^
.',
?6 mn
ú ,|) jed'nw chtltli slušel měkké krokg
,,,
>Čert veyzmi všechny diamanty,< zvolel lvÍichat. >Myslím Jenom
na obě dívky.<
Sandy se ttpce zasmál' >Nemyslíšna ně sám _ myslirne na ně všichni,< pravil. )Ale jak jenom ten Philbea'ch mohl vJryátra,t, že jsme zde?< , >snad vás sledoval, kdyŽ jste jeli z Upingtonu,( pravil Ernest. >Ne, musel to vědět jiŽ dříve'< od'poroval Sandy. >KdyŽ Jsem včera vďer přijel s Corneliem' Sarie a Patricle jiŽ nebyly doma
z toho následuje, že Přrilbeach je chytil do své pasti petrně v téŽe cbvíli, kdyŽ jsme zde vystupovali z vlaJ
jel sem před pěti dny.< >Jak by to bylo možné?<JiŽ to mám,< zvolal corn€lius. >KdyŽ jste se vy dva' Ýy sandy a Erneste, setkali s Philbeachem ve Zwart Modderu, nebyl s ním tehdy Čerwený. Všechno měti JiŽ důkladně pronryšleno vás, sandy, dal zatknout, €lby vá3 odstranil s cesty, ale úmyslně neobviňovď Ernesta _ ptotuŽe tušil' že Ernest půjde pak přimo tam, kde se skýváme, aby nám řekl, co se stalo. Zatím co Phil-
beach mluvil ve zwart Mo,dderu s policií a vy, Sandy, jste šel vstříc Ertrestgvl na poušť, Čén/enýjiŽ ujížděldo Upingtonu. Tam čekal, aŽ přijede Ernest a potom jel s ním v témŽ€ vlaku sem. Jakmile potom vystopoval Ernesta aŽ k na,šískrýši, ihned telegrafoval Philbeachovl, a'by za ním přijel do Johannesburgu' a právě proto se Philbeach nedostavil v Upingtonu k přeltčení. Byli tedy 7Áe cel.é dva dny' aby mohli připravit únos obou dlvek.< )Áno, zdálo se mi, kdyŽ Jsem přestu'poval v De Aaru,< pravil Ernest, >Že Jsem zah'lédl člověka, ktetý z dálky vypadal trcchu Jako Červený, ale nevšímalJsem si totro.< >Teď uŽ nebucleme o tom přem1ýšlet,< prohlásil San'dy. >Máme před sebou dvěstě padesát mil a ty musíme ura,zit do šesté hodiny večerní.Půjdu telefonovat, aby nám poslali z gatáŽe nejlepšíauto.< Á nečekaje na jejich odpověď vyhěhl z domu. >Máme aznámit policii, co še'stalo?< tázď se Michal po jďto odchodu. >Chovali se k nám velmi slušně,< >Rozhodně ne,< zvolal cornelius. >Museli bychom Jtm říci, Že máme diamanty' policie by nám je zabavila a kromě toho bychom se museli zodpovídat z protizákonného prospoktování.< >A co na tom, máme je dát policii nebo Philbeachovi?<< >Nem]uvte tak hloupě, hochu,< vzkřikl Cornelius..>odevzdá_ me-li diamanty policii čímzaplatíme výkupné za Sarii a Patri_
cii?
Philbeach
je nikdy
ne,pusťína svobo'du, nevydáme-li mu
všechny diamanty, které mánre.< >Ano, máte pravdu,( přisvědčoval Michal sklesle. >Přece vša,k byclr chtěl' aby policie byla s námi, neboť jakou máme zárrrku, Že Philbeach nás neoklame v poslední chvili?< >Žádnou, pros,tě mu musíme věřit. Myslím vša,k, že nernusíte -
mít obav. Philbeach chce pouze diamanty a jakmile mu je vzdáme, všechno bude pro ného v nejlepšim pořádku.<
ode_
Sandy se vtáti| za několík minut a oznamoval, Žc nejdéle za čtvrt hodiny přijede rychlé oťevřenéauto a Že tedy je nutno vy,konat všechny přípravy k odjezd'u. Kromě matýďt zavazade| vzali s sebou také pistole' a když zÝivftnec z 4atáŽ,e jim odevzdal auto, všichni usedli, saJrdy k volantu, a rozjeli se směrem k Pre_ torii. Třicet mil vzdálenogti k hlavnímu městu Tnansvalu ujeli po pel'né betonové silnici ve třiceti minutá.ch, ale Již několik málo mit severně od Pretorie betonová silnice končile e za další čtvrt hodiny jí'zdy se si'lnice změnila v obyčejnou kamenitou polní cestu. sa_řIdy však př'esto jet rycrhlostí poku'd možno největší,aěkoliv auto divoee proskal
Rychlost' kterou Jell městem nebyla nedovoleaá
s
proto san.
dy' kdyŽ stiskl brzdu měl v srdci pocit nejistoty a obav. JiŽ
příŠttokamŽik mu dokázal, Že 8€ nemýlit. Polictsla se obrátil k hotelu a zýola\i >Jsou to onl'< z hotelu vystoupit kapitán Moorfies. Usmíval se, kdyŽ se dival na sandyho' >Tak uŽ vás tedy zase jŤláJn,( pravil. >Že mne zase máte?< opa&oval Sandy, předstlraJe překvape_ nl, ačkoliv věděl, Že je to marné. >Smím se tá,zat' co ode mne ďrcete ?<
>JakŽ'e, vy to nevíte ?( usmíval se kapitán. >CoŽ jste si oprav. du myslil, že vás nechám uprchnout tak snadno? Jel jsem za vámi do Joharrnesburgu a potom jsem vás uŽ nespustil s očí.
Ale nechal jsem vás v klidu, aŽ konečně js,te si mysleli, Ž€ mú-
žete vŠechny ty diamanty, které jste si opatřili proti zákonu,
po'dloudně přenést z tl?.eÍni Jihoafrického s\razu přes portugďslré hranice. Pojďte yšichni very musím vá.s prohledat.<
KÁPIToLA )oívII. Cesúa do Portugatské rrýchodní
AfrlkR
Michďor'i divoce buŠilo srdce. To tedy byl konec joho
dorbro.
družství. Měl diaÍnanty okolo těJa v plátěném opasku' který mu ušila Patricie' byl to však opasok příliš t]ustý, aby moht doufat, že se mu podaří jej ukrýt. Policie mu vezme diamanty, vŠichnl budou zatčeni, odvezeni zpátky do Johannesburgu a zatím Bůh vl co' hrozného se stane Patricii a sarii. Napadla ho zoufalá
myšlenka, že by měl zastřelit kapitána Moorriese
a jiŽ
apola
povstal' ale pojednou se skácel na sedadlo, ne'boť ta&é Sandy byl poděŠen osudem, který múžepostihnout sarii a proto rychle se Ťozhodl' ž'e se nevzdát" bez zápasu, zasurrul rychlost, auto vysko_ čilo a jiŽ se řítilo uIicí. Policista, kter1ý stál u auta, uskočil strarrou v posledním áomku vteřiny. Kapitán Moorries něco za nimi }řičet, aJe co,'to neslyšeli, a jiŽ v r}říštímokarnŽiku vyjížděli z měsťa a plnou rychlostí jeli do kopce' come]ius se naklonrl k Sandymu a l<řicel mu do ucha. >Policie má auto _ kaŽdým okamŽikem liudou za námi. Jedinou našínadějí je'odbočit se silnice rra.polni cestu. Znám tuto krajinu' nechte raději řídit mne.<< sandy"zastavil na'vrcholu hopce, vynrěnil si s Corneliem mís_ to a auto se alovu rozjelo. Jeli po silnici ještě asi dvě míle a Cornelius odjbočil vpravo na polni óestu, která se kroutila mezi kopci. Cesta byla hrozná. KaŽclou chvíli museli přejiŽdět vyschlá
koryta potoků a proto comelirrs musel z opatrnosti zmírnit
rychlost. Doufal vŠak,Že kapitán Morries bude se domníva.t, Že ujíŽdějí po hlavní silnici přímo k Barbetonu, to jest k nej'bliŽšímu místu na portugďských hranicíclr. Chvílemi cesta úpině mizela ve vysoké trávě, která šustila, kdyŽ auto si ra;zilo cestu' a o půl páté oďpoleclne se konečně zastavili u o'bchodní stanice nedaleko Elandshoeku, neboť Co,rnelius nebyl si zcela jist dalŠím směrem a proto se chtěl důkladně vypLat. Anglický majitel obchodní stanice přijal je s dokonalým pohostinstvím, na,bídl jim čaJ, neodváŽili se všal( zbytečně se zde zdtžovat, proto ho požádali, aby jim sděIil dďší směr cesty, a ilmed nato odjeli. Půl hodiny ještě poskakovaJo jejich auto po'kamenité cestě, po'tom muselo projet hustou travou, na.d níŽ se vznáŠeli mlliony motýlů'' dvakráte překročili ohyb KrukodÍií řeky a ko'nďně se opět vrátili na hlavni silnici, která se kroutiia jako had v dus_ ném údolí'Projeli městečkem Nelspruit, vyjeli opět do kopce a zastavili se před hotelem ve White Rive'rrr. Byla to docela příjemná budor'a o jednom poschodí. Na dlou' hé kamenné terase ser]ělo několik liclí u malých stÓtků, kteří popíjeli chla'dné nápoje. Michal a E.rnest byli překvaperi, Že zde v tomto malém hnízdě uprostřed divočiny nal€zaji docela slušrrý civliisovaný hotel. >Zde je výohodisko pro zábavné cesty do Krug:erova parlru'( vysvětloval jim corne]ius. >PřijíŽ,dí sem mnoho bohatých lidi' a,by se po,ťlivali na tuto naši prřírodní zvláŠtncst.< sandy pohtédl na náramlrové hodinky' >UŽ je skoro še$t ho' din. A Philrbeach ade ještě nerrí, Co se to asi stalo?e
20'331
}Ano; bylo by to hrozné' kdyby polieie sem přijela dříve, než Miciral. >Mysiim, ž:e tořto se nemusime obávat,< u&lidnovď ho Sandy. >Doufám, Že jsme jint Šťastněuni]ili a kdo vÍ, kde nás teď hledají.< Ještě nedomluvil a j:Ž před hotel přijelo velké zavřené a,uro. Philbeach seděl u volantu. spa.třil je Íhned' pokynul jim' a,by sestoupÍli s terasy k něrnu' Uposlechli a přistoupÍli k auťu >Máte Lo kamení?< ?.e"vl.čel na Michala.
On,< Plav1r
rAno.<
>Tak tedy dobrá. Ale zde mi to nemůžeteodevzdat Vskočte
dovnitř,
zavďz1)'
vás asi čtvrt nríle odtud.<
>Jak si přejete,< odvětil Michal a usedl vedle něho. Sandy otevřel zadni dvířka. >Vy pojedete také?< otázal
8e
Philbeactl
>Ano _ máte něco prcti tomu?< >Vůbec ne. Vím, že máte příliš velký sťrach
o ty dvě mladé dámy' než abyste se mohl pokusit o nějaké hlouposti.< Cornelius e Ernest náslodovali Sandyho do r'ozu a Philbeacfr Je pak ?,a!e| na vzdálenost asi půl míle od měst€ěka. )A ted',< pravil, kdý zastavil, >dejte mi to kamení.< Mi]ahgl však z3Jvrtěl h,lavotr. >Nikoliv,< odvětiů. >Nejdříve nárn musílte vrátit obě mladé dámy.< >Nic se o ně nebojte' sJrnu,< zasmáI se Philbeach. >Zůstanete a zitra v tuto dorbu přijdou k vám. oba vaši
zcle ve White Riveru miláčkové.<
>S tím nemůžeme souhlasit,< pravil Sandy. >Nedáme vám ani Jedí,ný d'iamant dříve, až nám vrátÍ,te o,bě dívky. Buď nás k nim z.avezete, anobo je přivezete sem.< >To byste tádi,.Že ano?< uŠklíblse Philbeach. )Až bych vám
Je vrátil a od vás pfijal ttiamanty, zavolali byste na mne poli_ cii a já bych byl v lotrži. Ne' tak ťo nepůjde. odevzdáte mi diamanty a já vám po'šlu ta děvčata. JestlíŽe nerrposlechnete, tak odjedu a podle krásného staré}ro čínskéhozvyku pošlu vám zítra poětou krabici, v nížnaleznete dva páry n&Žných ženských oušok.( >Vy ničemo'< Michal zpola povstal na sedadlo, aby ho udeřil' ale Comelius ho strhl zezadu. >Musíme se dohodnout'< pravil Cornelius. >Jak Je viclět, vzáJemně si nedůvěřrrjeme. Rozllodně však vám nevydáme diamanty
>Díky Bohu.< Starost o PatriciÍ ovládala všechny Michalovy
myŠienky.Pevně svíraje drahocenný op€sek, roaběhl se k chatÉL Sandy a Ernest šli za ním. Cornelius byl všal< zaohvácen náJr_ lým podezřenim a zvolal: >Sďkejte, ať je přivede ven!< Potorn se obrátirl k Philbeachovi. >Kde je Červený a Černý?q >Těší mne' Že vás opět vidím, pane Van Niekerku,< od,pověděl Černý sám za sobe, vystoupiv z hustriiho křovi. V ruce měl automatickou pistoll >Ruce vzhů''rrr' nebo střelím.< Michal zatim jtž oťerŤel dveí'e zprrstlé chatrte, stál teď na jejím prahu a dÍval se do tmy. skoro Ještě dříve, neŽ Černý zmlkl, ozval s€ z!'nitřku jiný hlas: >Mířím na vás a hnete_li třeba Jen prstem, ihned stisknu.< Potom se ČervenývJmořil ze tmy 6, namíŤen1ým revolverem vytlačil ho ven z chatrte' Byli v pasti a be"'e zbraÍrl V prvním divokém okamžiku sandy pomýšlel na znttfa|ý úťokproti Philbeachovi, který stál Ještě u auta a lhostejně se o ně opíral, věděl vŠak,že tito zločinci by bea milosti při Jediném podezřelém pohybu Je zastřelili všechny.
v
této divoké krajině ani jejieh mrtvoly nebyly by pak nalev duchu se proklínal za gvé Šílenství,že uvěřil Ptrilbeacho_ vi' ale nic se JiŽ nedalo dělat. Pomalu poar'edl ruce nad hlavu. Philbeach pal< přikročil k Miohalovi a vytrhl mu z rrrky optxek
zeny.
s
diamanty.
>Ano, vezrněte ď to,< křičel Michal' >vždyť jsem vám to slíbil' ale' pro Živého Bďta, splňte úmluvu a zaveďte nás k dívkfun.(
>Anl mne nenapadne,< vzkřtkl Philbeach zuřivě. Potom
se
opovržlivě zasmál a dodď: >o jejich tvářičky nemusíte mít Žárlných obav. Jsou příllškrásné, neŽ-abychom je pokazill. Na tu vaši malou Patricii Jsem měl uŽ dávno zálusk a Cervenému se líbl Sar1e. Mám ty dva l'záené ptáčky ve zvláštníklecl a dnes večer budou rpivat _ nám budou zplvlt.<
KAPITOLA XX\rÍIT.
Noc rra bř€hu řeky. >Dávej na ně pozor, Černý, a Já se podívám ke člunu.< Philbeach naposledy opovrŽlivě pohlédl na Čt}Ťipřátele a potom odcházel s Červeným ku břehu řeky, vzdálmé třicet yardů. >Kolik vám dáme, přidáte-li se k nánr?< zaŠeptalSandy' kdý dříve, než vy nám vydáte obě dívky. vidíte přece, Že policie Philbeach zmizel ve tmě. neni zde s náml Navrhuji vám tedy toto! PoJedeme za vámi >Mě nemůŽete podplatit,( o'dvětil Černý, a jlŽ v příštímoka_ ve svém autu' vy nás z'avqete tam, kde sltrýváte obě dívky a mŽiku se ozva|o ze trny zvo|áxli, které dokazovalo, Že Philb€a,c,lr potom provedema výměnu.< a. Čeryený jsou jiŽ na břehu řeky Komati' Phil'beach okamžik přem1ýšlel. >Ano, to by Šlo,<pravil konďně. >Hnete_li se, ihned stl'eiím, rozumíte?< pravil Černý, a stále >Ale vanrji vás. Kcybyste pomýšleli na nějakou zredu, odnesou na ně míře, ustupoval k řece. KdyŽ takto i.r'šei asi třetinu vzdá_ 8i to ony e ne já.( lenosti, obrátil se a rozběh,l se ku bř'ehu. Potom asi za deset minut obě auta byla opět na silnlci a vraCornelius a sandy, vedeni stejnou myšlenkou, okamžitě běcela se směrem k Nelsptuitu. Za Neispruitem orlbočil Philbeach Želi k autu. V příštímokamžlku nadzl'edli sedacllo, z truhlíku na po'lní cestu, která konečně úplně zmizela v trávě. Projížt1ěli pod nimi !'zeli auťomatioké pistole a již stříleli za utíkajícím lesnatým a skalnatým krajem. o deváté hoclině večernl na,padlo potom však Černým. Černý se obrátil a. jeho pistole třeskta Sanrlyho' že snad se Philbeachor'i podařilo převést obě divk.v na vzkřikl a svalil se na zeÍL portugalské územl. neboť pozrrával podle snrěru. že se stále blíŽí >Lehnout!< vzkřikl Cornelius na Michala a Ernesta, kteří k hranicím. Ale prwrÍ auto' v němž jet Philheach, brzy potom ještě stáli u zpustlé chatrče. Tato výstraha nepňšla &ni o oka_ odbočilo stranou a sjížděIo do údolí.Slunce jiŽ dávno zapadlo mŽik-pozdě. Phitrbeach a Čenený zahájili již palbu od řekv. Jea pomalu se sná^šela nočni tma. Jeli ještě anl na vzc1á]enosť jic,}t střely dopadaly do ďrnil6ho clř'er'a chatr'če a jeclna nobo dvě dvou mil a Philbeach pak zastavil asi deset yardů od zpustlé zasáňly také auto, u něhoŽ se kÉiliSandy Cornelitts' Michď a chatrče. Dnrhé auto zastavt]o raýna, Co'rnelius a jeho přátelé se v příštímokamŽiku rozběhl k nim, nalezl svoji automatickotr vystoupili a kráčell k Phllbeachovi. pistoli a se sv1imi přáteli se zúčastnilsLřelby. Tma byla už tak >Už jsme na místě.< pravil Philbeach. >Teď mi odevzdejte hr'rstá, Že obě bojující strany nevÍděly na se e. Čltrn byl skryt diamanty, áť je s tím konec.< potl vysokým dřevem. Za nitn bylo vidět bíléskvrny' kde pru'd>Jak si Pře-iete'< souhlasi! Michal a roaepjav kabát odvázal ce proudícířeka se pěnila mezi balvany a ještě dále bylo vidět 8i s těla plátěný opasek. >>Kde jsou obě dívky?< temnou zeď stromů, které lemovďy portugďský břeh. >TouŽíte uŽ po té své krásné Patr'icii' Že ano. synu?< ušklíbl >Přestaňte střílet.< nařizoval Cornelius. >Buď se vrátí na břeh ee Philbeaeh. >Máte dobnř vkus. Mně se ona také líbí,i Sarie, pro Čcrnéhoane'bo odrazÍ na řeku a potom je dostaneme'< - střílet. Ani je nenapadlo, ale Žá"rlná žena na světě nemá pro mne tak velkou cenu jako ty Philbeach a Čerwený rovněž přestali kamínky. kte'é máte ve svém opasku'< aby vydávali v nebe,zpečí svou kůŽi jenom proto, Že by zachtá>>Rycble.< naléhal Michal: >Vraťte nám obě dívky a já vám nili Černého.ať je mrtev nebo pouze raněn. vlekli svůj člun odevz^ám rliamantv.< dále pod ochranou vysokého břehu. Phl'lbeaeh poholil hlavou smě.em k ehafďl. >.Tsou tam uvnitř >>Nelihí se mi to.< pral'il Sanrly po dlouhém okamŽiku hltlbo_ gvá'"ány. chcele-li' můŽete se jit na ně po'dÍva.t.( Kého licha. >Mohou vystoupit na břeh a' obejít lás zezadu.<
38
zoz+
cornelius se rychlo ro{lé.q! po temném křovl. >Půjdeme do
chatrče,<< zaŠepLat.>r'aml budEnre aspoň troc]ru chráněni;<< )A kde je !)rnest?<< tázal se Michal pojednou.
>Bůh vi' patrně někam utekl
_
pojďne'< odvětil Cornelius,
a pak se vŠichni tři rozběhli k chatrči. Jakmile byli uvnitř a zavŤeIi dvei'e; Sandy rozškrtl zápalku' V koutě se krtil ErŤlest
a jeho tváře byly bledé strachem. >VŠechnoje v pořádku, starý brachu,( pravit Sandy laskavě. >Jsme zde zase vŠichJli E)olu a prozatím aspoň jsme dost bez_ pečni'<
>Teď asi uŽ jsou u druhého Mehu,< pravil Cornelius klldně. >Có my vŠakučiníme?< táza| se Michal Žalostně. DuŠevnim zrakem vicěl Patricii a slyŠelji, jak zoufale volá o pomoc. San_ dy se zachvěl při myšlence, že Sarie je nékde v lese na protěJ-
šímbřehu a že je v rukou toho polovičnÍho černocha Červe_
ného.
>Kdybychom jen3m měli své cestol'nÍ pasy a přísluŠná visa, mohli bychom překročit u Komati Poortu ňranice PortugalsJré
qýchodní Afriky, ale takto. . .< V otevřeném okně chatrče pojednou zablýsklo světlo elektrlcké svÍtilny' >Rttce vzhůnr a žádný nesmysl,< vzkřikl ostrý
hlas. >Je to policie.< obrátili se
k oknu a viděli v něm široká
ramena a, pravici s automatickou pistoli' Rychlé kroky u dveří,
které se pak.rá'zně otevřely a vstoupili pak tři Jini policisté, nicltž jeden si svitil na Corne]ia a je,ho tři přátele. Pojednou
z
toto svěťlo utkvělo-na obličeji Sandyho. >A to je pěkné,< zvolal muŽ, jenŽ měl v ruce e]ektriclrou svÍtilnu. >Ať visím, není_li to pan McD'amid. Tomu řÍkám štěstÍ.< >Halo, Moorriesi, tedy jsme se opět shledali,( pravil saldy trpce. >Hledáte-li 'rrša'k diamanty, musím vám říci, Že stále Jste na mylné stopě.< >Díamanty a cosi j!ného,< zasmál se kapitán Moorries. >Pojďte ven' ať si vás můžeme prohlédnout.< lÝásledovall ho z chatrče a venku jim poltcisté vzAli zbrané a podrobili je drlkladné prohlírlce. Moorries ?k|amen z.avtčel a uká_ zď na Phi'lbeachovo velké zavřené auto. 2Ten vůz mne sem přivedl,< pravil. >Včera večer byl ukraden v Johannesburgu. a poněvaož jsem právě v tomto kraji, policeJní Ťeditelstvi mi nařídilo, a,bych po něm pátral. Kd1_Ž jsem se vyptával po vás, doevěděl jsem se, Že toto auto proJelo před púl_ druhou hodinou Nelspruitem _ a potom mne stopa zavedla aŽ sem. A kle je ten ptáček. který je ukradl ?.r >UŽ je na druhém břehu řeky,< pravil cornellus. >odešel odtud asi před ětvrt hodinou.< >Ach, to je škoda. Nemďru se pustit z2t ním na portugalský břeh.<
>K& by to bylo moŽné,< zvolal Michď' >on má ty diamanty. . .< >Áno, má je a měl je při sobě stále,< přenršll ho Sandy. >To obvinění, které vzrresl proti mně, byl Jenom pisď<, kte4ý vám bodil do
očl.<
>MluvÍte o Philbeachovl?< táza"| se kapitán Moorries' >A proč
tďy jste mi to neřekli ihned ?< >Nobyl Jsem si tím zcela Jlst a teprve dnes vďer Jsem se přesvědčil' Že Phi],beach má při sobě ty diamanty. Kfo'mě toho mám s ním starý osobni spor, kte4i Jsem si chtěl yyroynat b€z pomoci policie.( >Pro živéhoBoha,
prď otálíte? Pusťte se za ním, vždyť vám on má při sobě diamanty!< volal Michal' >Ne' nemohu'< od,po,roval kapi'tán' >Již jsem vám řekl, Že nesmím překročit hranice.< >PoslyŠte, kapitáne'< pravil Cornelius. >Jde o věc mnohem větší,nežli jsou všeohny diamanty. McDiamid vám právě řekl' Že máme jiný spor s Philbeachem. Unesl mou sestru a ještě Jednu divku, a skrývá je někde v.lese na druhém Mehu. l\frrsíte nám pomoci'< >Ťo asi jsou ty dvě ženy, které včera večer zÍnlzely v Johannesburgu,< přikývd Moorries. >Slyšel jsem o tom dnes Íeno' vznávfun' Že je to pro vás velmi nepříjemné, bohuŽel, moje ruce jsou povírlám'
Ž-e
svázány' Na portugalském územl nemohu pracovat bez zvlášt-
ní}to povoi€ní.<<
>Oh, pro mÍIosrdenstvi baŽi, pomcuLe nám,< Žadonil Michal, >již zpo|a šílímúzkostí'Ten ničema nánl řekl, Že je má obé v malé kleci a Že dnes v noci je přinutí, a,by mu zpívaiy. Nechápete' co to znanrená?<< >Co jste to řekl kleci?< Kapitánovy oči pojedIlou zajiskři- vzainyŠleně: ly. Potom pokračoval >Byl by to sn3d on ale ne' - pcdle vŽdyť jsme o něm neslyšeli uŽ aspoň deset let' ovšem, popisu by to nrohl býti on'<< >Myslíte tím Gorilu, kapitáne?< táza] se jiný policista. >vzpomínám si, že měl sk4fŠina stromě někde na portugaiském úze. mi, ale ta skrýŠe nikdy nebyla .vypátrána. Ř,íka] lomu klec.< >Byl na něho vydán zatykač pro zavraŽdění starého Brendo. na a ten zaLykaš, stále ještě platí.< pokračovď druhý policista>Ano,< zamručel kapitán Moorries, >dal bych nevím co za to' kdyby se mi pod'ařilo dostat ho do svých rukou.< Sandy a Michal opět naléhali, ale kapitán zavrtěl hlavou. >Jř jsem vám lYekl, Že nesmím opustit úzenri JihoaÍrického svazu. A i kdybych směl, kdo z nás vi, kde je ta skýŠe? I!Íohlt bychom prohledávat tyto baŽiny a lesy třeba celý rok a jeŠtě
bychomJi nenalezli < >To je pravda, ale máme zde někoho, kdo nás ta,m rnůŽe zavést,< vzkřikl Cornelius, a jž vyběhl z cbatrče a spěchal k rnístu, kde leŽel Černý. Uchopil ho za rameno a obrátil ho na záda. >Oh, BoŽe,< zastenal ilar.éný muŽ. >Dejte přece pozor na moji
nohu.<
>Děkuji Bohu, Že ještě Žijete,< odvětíl Corrrelius. )Ale dlouho
uŽ Žít nebudete, neučinite-li, co vám teď nařídím' Poticie je v chatrči a vy nás zavedete k Phitbeachově sk4řši na druhém
břeh't řeky, rozumíte? Ne_li' tedy vám přisahám při hro,bu své i kdylrych měl pak za to viset'<< Černý namáhavě usedl. >Takcxvé to tedy je,< pravil.. >Ale ne_ musíte mi hro.zit. Gorlla mne opustil, necha] mne zde, ten ničema, a kdybyste odešti i vy, v noci by sem přišli lvi a se mnou byl by konec. Ještě ho naučim, co to zrtamená, ztadií kamar'áda.q Zatím přišli l ostatnÍ m!Ží z chatrče a kapitán Moories přistoupil ke Corneliovi. >Zde je ten člověk,< pravil Cornelius. >Jmenuje se Rickhartz a říkají mu Černý.Philbeach je opravdu Gori]a a cerný mi právě slibil' Že nás zavede k jeho kleci. NuŽe, kapitáne, co tomu
matky' Že vás zabiji'
řÍkáte' pomůŽete nám?< Kapitán Moor"ries okanržik přem1fflel a potom pravil rczhod: ně: >Tedy dobrá. Učinímto. MoŽná' Že z taho bude diplomatická zápletka, ale co na tom. Jen kdyŽ se znocním Gorily. Ale odkuď přiŠel tenťo člověk?< dodal, uka,zuje na Černé}ro.)A jak to, Ž€ Je raněn ?( >VŠechnovám vysvětlíme,< ujišťoval Sandy, >ale nejdŤíve ho . odneseme do auta. Teď je škoda kaŽdého okamŽiku. Umíráme strachem o ty divky.< Černýbyl střelen do stehna a silně krvácel' Museli ho nejdňve obvázat a potom ho odnesli do auta sandyho, kde ho posadili na zadní sedadlo mezi Ernesta a jednoho policistu. Moorries svolil, aby cornelius a jeho přátelé obdťŽeli zpátky své zbraně a poně_ vadž Ernest byl mezi nimi jediný neo'rbrojený, kap1tán mu dal automatickou pistoli, kterou odňali Černému'Kapitán poto'm usedl vedte sandyho a policisté odešli do auta, které zanecha]i asi sto yardů od chatrče. Za ktátké jízdy do Komati Poortu vysl'ětloval Sandy kapitánovi zhruba, co se stalo a pokud to mohl říci' a auto konočně zastavilo na silnici $ed domkem pohranični hlídky.
Kapitán Moories vystoupil a poťom mjuvil s mladýrn muŽem' oiblečeným v uniJormě pohran!ční stráže. Corneljus a jeho přáte' lé neslyšeli, co mu říká a tak nezvěděti, Že kapitán si jiŽ vymyslll
přijatetnou historku o nebezpečných zločin:ícir,kteři uprchli ílzemi Jihoafrického svazu. Dťrstojník se ho táz,al, kdo jsou ti lidé v obou a,utech a ka,pitán pro'}úásil' Že jsou to policisté v ob_
z
n25 39
čanských šatech. Moorries byl v járlře Ínužvelmi laskavý a kdyŽ vitiěl, jak vetké je zoufa}ství Sanclylro a }Iichala' nechtěl je nechat čekat v Konrati Poortu, zatím co on bude pátr:at po PhÍl' beachovi. Pohraničnídůstojníkkonečně svolil, že nechá je přejí[ hranice, dodal ovšem, že s příslu^šnými úřady si to musí kapitán
vyřídit potom
sáIÍl.
Moorries přik:i'vl, vrátil se do auta a oba vozy se pa&' rozjely po mírném svahu přes most na protějŠíb,řeh. Projeli pak měs_
teČkem Ressano Garcia jž na portugaiském itze,rni a zasta_ýiJi se pÍ'ed Širokou, nízkou budovou. Všichni vystoupili z a1f,t a vkročili do velké mistnosti' kde byly jenom dva stolky, zato Ýfšak vše'
eny zbraněmi domorodců. Zde je uvítal mladý hezký muŽ temné pleti, oděný v hedvábné pyjama kŤiklachny stěny byly
o'zclo
r4ich barev. s kapitánenl Moorrisem mluvil neobyčejně zdvořile' ale zprvu nechtěl ani slyšet o tom, že by jim měI dovolit, aby pokračovali v pátrání na portug:alském území.Michal všá,k k velkénru překvapení všech ho pojednou oslovil portugalsky a struč_ ně podle pravdy mu vysvětlil situaci. Mladý portugalský úřed' ník okamŽik váhal mezi podezřením, Že snad jÍhoaJrická policie ho chce ok1amat a mezi vrozeným rytířstvím latinskótto plemene. RytířstvívŠakkonečně zvitézilo a úředník napsal povolení' ]
tterá byla
pomě'rně dobrá, jejicůr přední světla prořezávala tmu a jenom hukot obou motorů přeruŠovď nočni ticho. Asi tři mile za měs. tďkem Ressano Garcia se Černý obrátil k policistovi, o kterébo
se opíral s jedné strany.
>>Řekněte mu, aby potom, aŽ přijede tomu velkému stromu, kteý je před námi,. odbočil vlévo,< zamručel. >Je to jenom bidná cesťa a proto musí jet pomaleji.< Policista se naklonil k Sandymu a řekl mu' co má učinit a pak jiŽ btzy se obě auta kymácela po hrubé polni cestě mezi hustým ]<řovÍm. Zprvu jeli po pláni, potom vŠakmuseli sjet přímo dolů, projíŽděli lesem a kdyŽ takto ujeli asi dvě míie, Če,rný řokl, aby
k
zastavili,
>Dále nemůžemejet'< pravil. >Musíme pěšrky a pro mne to bude strašňé. Nevím' jak se ta"m dostanu, ale beze mne byste
to misto nikdy
nenaleali.<
>>Tedy viís poneseme'< pravil Sandy rychle. Vystoupiti z aut' dva statní policisté vzali se za llce, na něŽ sandy a Cornelius posadili Černéhoa |xdyŽ Čer"rrý, řekl kudy maji jít' celá společnost se Íydala na pochod. I(apitán kráčel vpředu, stále mezi hustými popínavými rostlinami a vysokou travou. Za ním nesli oba policisté Černého, Mic,lral, Sandy, Qorrrelius, Ernest a čtvrtý policista kráčeli vzadu. TrnÍté}rřoví trhalo jim šaty' tráva jím 'tozřazá,vala prsty. Zctálo se, Že nikdy neskončíťato cesta hustým křovím, pojednou však řekl Černý kapitánovi" aby zhasl e]ektrickou wítilnu. Pot'om jiŽ za malou chvilku vys oupili z kŤoví la široký palouk, osvětlovaný jenorn nejasným světlem hvězd. Uprostřed to,hoto palouku asi sto yardů od mís,ta, kde se zastavili' se tyčil osamélý strom. Byl to divoký fí]
>Nikdy ho nedostanerne Živého a budeme moci m]uvit o štěstí, jestliže on a jeho pŤítel Červený nepostřílí aspoň polovint z ná,s, až budeme útočit.obávám se také, že v tu chvíli, jakmile poz.ná' Že jsme ho uŽ vypátrali, podřízne oběma Ženám hrdla'<< V tomto okamžiku se oz.val do nočního ticha od vysokého sLro_ mu váhavý zpěv. Byl to Ženský hlas' Chvěly se v něm slzy a po několika tonech skončil bolestným zavzlyknutim. Sandy stál j.ako ztrnulý. Jeho nehty se zarývaly do. dle,,lrí a studený pot mu proudil s čela. Ihnecl poznal tento hlas' Byla to Sarie' Fhilbeach tedy donuti} p'táka v kleci, aby zpívaL
*A
zozs
KAPrťoI/AJpfix Ptrík v trtooť'tpívá. .sandy sÍce potlač'il výMik' ale vyskočil z křol'i. Moorr{es yšalr
ho uchopil a strhl ho do trávy. Jiný policista uchopil Michal&, jenŽ se ravnéžchtěl rozoběrbnoút ke sttpmu' za límec kabátrl >Blázni,< zamÍučelkapitán zlostně. >C}rcete, aby vás zastřďil
oba?< >To je nám jedno,( odíÝ'ětil Mieha,l, ztéŽka oddychuJe' >Jglom slyŠte_ ten ďábel je tam mučí.< Přes mýtinu se opět ozval sal'riin hlas a potom se k němu přÍ-
pojil hlas jiný, roaechvělý a \"áykavý hlas Patriciin' >Prxťte mne, déle uŽ to nesnesu.< Michal skoro uŽ plakal Chvěl se na colém těle, rty mu zbiedly a oči div mu nevystoupiiy
z důlků.
>oh, BoŽe, kdybych si mohl jenom něco vymyslit, jak tro do_ stat dolů se stromu,< mručel kapitán Moorries zauf'aie, >)Na to asi nejste dosti chytrý,<< zašeptal Černýs nestrarrným zájm€m' ale v témŽe okamžiku Cornelius se obrátil k němu. >UŽ to mám,< pravil. >vy sám to učiníteza nás. odneseme
vás ke stromu, tam vás poloŽíme _ a vy na něho zavoláte. Bude se domnívat' Že přesto, Že jste zraněn' se vám podařilo dovléci so aŽ sem, a oba pak sestou,pí dolů pro vás.< >Áno, a co se stane se mnou?< pravil Če'rný nevrle' >Zastřelí mne. jakmile uvidí, že jsem ho zradil.< >Neučinite_li to, tedy vás zaslřelím já,< zasyčel Cornelius" >UŽ dost,< přerušil je kapitán úsečně.>Poslyšte, Rickhartzl' co vám'teď povirn. vÍme o vás, že jste členem zločineckétlupy, ale učinite-li, co vám nařizuje Van Niekerk, tedy pokud jde o vás, chci na všechno zapo,menout. Svých dvou p,řátel se nemu'
síte bát _ dob'ře si na ně namíříme, jakmile slezou se stromu.( Černý okamŽik přemýšlel. )Dobrá udělám to,( pra'vil >ale mu' síte mi vrátit můj revolver.< >Zde je, vezměte si jej,< pravil Enrest' patrně ted, že se mohl zbavit nobezpečnéz'b,raně. >Tak jc to dobfe,< souhlasil Moorries. >Brrdete alaspoň míi, čímse brránit, kdyby ti dva něco proti vám začli, nežli bu,deme moci zakročit.<
Dva policisté odnesli ČernéIropŤes palouk a položili ho blízko kmene širokďro vysokélro stromu, ostatní je následovali, zastavili se vŠakasi tř'icet yardů od stromu a kdyŽ oba policisté se k nim vrátili, všichni ulehll do vysoké ttávy a vyčkávali, co se stane. Srdce všem divoce bušila, kdyŽ naslouchali rozecbvělým hlasům obóu dívek, které vysoko na stromě %piýaly strašlivou zádumčivou serená.du' Zpěv dozněl, a potom se Jako výstřel z pistole ozvalo prásknutí bičem. Bolestný výkřik a muŽi ležícíve trávě zaskřípali zuby' Vzlykající hlasy začaly pak zpiýat zÍ|ovt'. >Haló, lry tanr nahoře, Phile!< Po tomto zvoláni Černéhozpěv zmlkl. Ozvat se však překvapený výkřik PhittteachůÍ' Muá v trávě vyčkávali s největším napětím, a}e již brzy temná po_ s.tava seskočila s niŽšíchvětví stromu. >>Jenom
klid,< vydychl MoorrieŠ" >>Musíme počkat, až přijdg
dolů také Červený.<
Philbeach řekl něco tiše Černémua potoÍn opět zmizel ve vět_ vich stromu. Tu si Sandy povšiml, že Ernest, kte4ý ještě pŤed chvíli leŽel vedle něho, již tam není. >Krle jest Ernest?<< zašeptal Cornelíovi, jenŽ lež,el rra druhé straně. >Už zase uprchl,< odvětil Cornelius' >ale nemůŽešmu to vytý' kat" vžclyťnemá zbraně. Tíše,uŽ jso,u zde.<< Philbeach se opět orbjevil a s ním vysoká postava Čerweného; Kráčeli něl
kámen. Měli v rukou dlouhý provaz, kterým patrně chtěli Černéhovytáhnout na"horu.
ký
>Teď!< vzkřikl Moorries a všlchni 1'y5l
a
běŽel ?'a' n1m. Phit'beach vystřelil dvakráte po něm' Sandy stiskl s,pou"šť své auťomatické pistole, ale nábojnice byla prázdná- Zapo,mněl zrrovu nabít po boji u řeky Koma,ti. odhodil pistoli a mávnul zatatou pěstí' Rána zasóf,tla Philbeacha přímo do úst a srauila ho k zemi. sandy skočil na ného jako leopard' zaryl mu p,r'sty do hrdla, avšak Červený,který se ve tmě připlíŽil na druhou sťranu stromu, udďil Sandyho pažbou revolveru do temena hlavy. Sarrdymu se zajisk'ňlo před očima a pak omdlel. Philbeach odhodil jďto tělo stranou a povstal. >Kde je Černý?< z,avrčel r'a zatatými zuby. >Tomu darebákovi to odplatíirn' i kdyby to měl být poslední můj čin.< oka_ mžik tápal po zemi hledaje svůj revolver a konečně jej nalezl. V této krátké chvíli Cornelius, Moorrier a jeho policisté přesťaJi střÍlet' noboť se olbávali, že by ve tmě zasáhli někoho ze svých přátď' ale Michal oběhl strom, e sraail se tam s PhilberorryrěŽ
achem.
>Už vás mám!< vzřrtlk| a současně stiskl spoušť. P}titrbeach zaskučel bolesťí,nobyl však zranén taJr vážrrě, aby nemohl srazit Micha]a pěstí k zeml Jtž všalr při'běhli i ostatnÍ mvži a střelba opět započala. Červený se skácel hned po prvním výstřelu, Fhilbeach však, ačkoli zraněn, mrštně oběřrl sLrrcm, a tam naralzil
Čeraého.oba vystřelili současně. Phil,beach se přikrčil bolestí, Čerr:'ý zatajil dech a zhroutil se. zdalo se, Že boJ je tím skončen. Jeden z policistů pasvítil Cervenérnu do obličeje a viděl, Že je mrtev' Dva jiní pornohli Sandymu na nohy' Mlchal jiŽ špJhel na strcm a ?,a nifi i cornelius. rra,
Kapitán Moorries se sklonil nad Černým Rickhartzem, ale
ne-
bylo již pomoci. Černý před okamžikem l'ydechl naposledy. Kapitán tedy se ror,hlíŽel, kde je Phil'beach, nikde ho však neviděl. Nařídil proto svým lidem, aby si nabili pistole a započď honbu
na zra.něného zločince.
být nemúže,<< zam'ručel kapitán Moorries, tu porstřehl jnJ<ýsÍ pořryb ve tmě. Někdo tam zlostně vzkřikl
však a jakási postava se zvedla ?É zemá Kapitán a Jeden z policistů vystřelili souča,sně. výkřik' pá,d, a pak bylo ticho' oba se tar^ lýběhli' a nalezli dvě těla. Phi}beach leŽel vespod, již mrtev, a druhý muž ležel napříč přes ně}ro, o'blíčejem r,"z}růru. Ka,pitárr si na něho posví'til elektrickou wÍtilno'u. >Bože!< zvola'.. >vždyťJe to ělo'věilr, kterérrur >Da"leko
říkají Ernest!< Ernest byl zraněn. Nebylo to ŤÍz'la kůžina htavě
'všá,k zraněni vážné,střela pro.
a na chvili odňala Ernestovi vědomí. oťlnesli
h" ke stromu, opřeli o kmen a odešti na opačnou stranu, kde zat1m již Michď.a Cornelius spo.uštěli dolú obě dívky. Jejich šaty byly potrbány, obě však byly taJ< př'ešťastny z to' hoto neočekávarrého zachránění, Žn tam plakaly radostí. Sandy' který se už vzparnaIoval, stál u Sarie, která se ho držela tak pevně' jako by nikdy již ho necřrtěla pustit, a Pa;tricle hystoricky vzlykala v Michďově nátrrčí. Kapitán Moonries vyŠplhal se s jedním z policistú do Phil'beachovy klece a tam téměř pťrl hodiny hledali diamanty. KdyŽ opět slezl' byl zklarnán a nevr]'ý. >Nic tam není,< pravil mrzutě. >A při sotbě Gorilla také ne-
měl, už jsem ho prohledal. Poclívám se ještě na Červeného.< Mrtvý Čorvoný byl důkladně protrledán, ale marno vŠechno.
Kapitán Moorries mrzutě svolil, a'lry se všichni vrátili k autům; spokojil se s dohaclem Sandyho' Že Philbeach asi zakopal- diamanty někde na tajném místě ze straďru, aby mu Jich Červený neukŤadJ.
Ernestův stav vzbuzoval sťarostÍ; ačkoli bylo joho poraněni eelkem Janom nepaťrné přece jerr se dosud neprobrď ze mdloio.
Dva policisté ho nesli, kdyŽ se vraceli křovím a vysokou travou kudy byli přišli. Michal, Sandy a Co'rnelius podporovali o'bě ďívky' sami však se sotva udrŽeli na, nohou. Zdá)o se, Že se octli až na samotném.pokraji svých sil. KdJž ko,nečně frišli k au'tů,m, polc!'Žili Ernesta opatrně do vouu Sandyho a Cornelius se pak obrátil ke kap'itánovi Mooryiesovi. >Musí,rne s ním co nejdříve k lékaři,< pravil, >a po pří'padě do nemocnice, neboť nevínre, nomá-li otřos mozku. Nejbližšínemocnice je v Lourengo Marques.<
>Áno, ale to už je hluboko na portugalském územía vy nemáte cestovních p'asů'< namítal kapitán. >Máme za to něco jinďro,< pravil Michal. >Ťen milý hoch v překrásném pyjaÍna dal ml svou navŠtivenku s doporučeníma řekl' Že nám to zde postačí.os.tatně, půjdeme hned zítra ráÍlo k b'ritskému konsulovi v Lourerrgo Marques.<< >Je tam odtud nejméně osmdesát mil,< upuorňoval ka,pitán. >Arro, ďe silnice je dobrá, mnohem lepšíneŽli směrem vpábky,< prohlašoval Corrrelius. >Dobrá, jak si přejete. Vyřidíte si to s portrrgalsk]Írrni úřady sami, budete_Ii zadrŽeni pro nedovolené přďrročení hranic. Přeji vám mnoho štěstí'a buďte z]rávi.< Po tornto rozloučeníse kapitán ob,rátil k syému autu, v něnrŽ uŽ seděli policisté. Pojednou se z,asta,vil, okamŽik stáJ nernzhod_ ně' ale pak se wátil ke Corneliovi, dříve nežli saÍldy mohl usedno,ut
k volantu.
se zdá, že nějak spěcháte do Lourengo,< pravil kapitán posměšně. >Pojďte všiďrni zase ven!<< >A proč ? Co se stďo ?< tázal se Michal. >>Mně
>>Co
núli že Jste byli na;lroře na stromě asi jste tam nďeali diamanty a tak chcete
se stďo? Nic jinďro'
prřede mnou
uprchnout do-Lourengo.<
Michal pokttil rameny a vystou'pl z a:tlta,. >Lituji, kapitáne,< pravil, >ale Je to opět omyt. Prohledejte nás všechny, a uvidíte.<< Kapitán Moorries pokytul svým mužům a spolu pak probledali celou spol€čnost. r Sa,:rie a Patricie raději strpěly tuto prohlÍdku' než aby se vrátily přes hranice; dokonce i omráčenému Ernestovi zolbŤa.eli policisté všeohny kapsy. Potom bylo co nejdůkla.dněji prohlédnuto i auto, konečně však kapitán Moorries
urna|, ža Jďrc podezření bylo mylné. obě auta Jela s,polďně aŽ na silnici e tam, když se rroz,loučili s kapitánem Moorriesem - a Jeho policisty, kteří se těšili z tořro, Ž,e se jim podařilo odstrarrit navŽdy odvážného zločince, Jenž před de'síti lety' kdy byl anám pod jménem Gorilla, působil velké
starosti policii v severnim Tra.nsvaa,lu, Cornelius sedícíu vola.n_ tu' oblátil auto k východu a rcujel se po širokésilnici k městu
Lourengo Marque.s.
Přední světla vrhala dlourhé proudy bílýďr pa4lrskŮ. Patricie seděla Michalovi na ]rolenou a obličej. měta skryt na Jeho rameni. DrŽela se ho rukou ď<ďo šÍje,a Michal cítit, jak celé dívčlno tělo se ohvěje. Sarie dívaia se upřeně' beamy*lenJrovitě před sebe. Pojednou malý ptáJ< vletěl do proudu bílých paprs}<ů; jiŽ se
zdá\o, že bude sražen autem, pták se všák vzngsl, zatřepotal křídly rrad jeJiďr'hlavami a již opět uniznl ve tmě. Tak nepaťrná příhoda zlomila napětí, vŠernjako by se ulevilo a sarie s€ tiše roap'lakala.
KdyŽ př€stďa
plá'kat, Sandy pravil, jenom p.roto, aby raz'ptý>Škoda, Že nevím, kám Goritla ukryl diamanty. Kdybyoh měl alespoň nějaké tušení,vrátil bych se tam lined zitra, ale vím docela jistě' že by to byio marné.( >Ano, jsou pro nás zttaceny, & navždy,( přisvědčíl Michal. >Talrový je konec mého ďrického dobrodruŽství. vracím se na penězích chudší, neŽli jsem přijel, a1e musíme být vděčni, Že
lil její myšlenky:
Jsrne si zaohrá.rrili Životy.<
sandy o|bjal sarii. >Já jsem vděčen Ještě za něco jiného'< pravil: >>Nobýt závětí staréhc strýce Johna, niJ
setkď se sarií.< Patricie se tjskla ke wému bratrarrci, ale při těoht'o slovecJr Sandyho bolestná křeč jí zkřivila tváře.
V jednu hodinu po pů]noci pňjeli do Lourengo Marques,
hlav_
ního města Portugalské výďrodní AÍriky' Coraelius zastavil na nábřeŽí zálivu Dela"goa, před hotelem Polana, o némžrrjišťoval, že Je to nejlepší hotel v celé Áfriee. Nočnívrátný se nemálo di' vil, vida tyto rozcuchané a zaprá"šené pozdni cestující, wznal však v Corneliovi častéhohosta a ochotně mu slíbil nejen pěkné pokoje, nýb'rŽ i vŠechno nejlepšík jídlu, co jen bude moci sehnat. Když Cornelirx se vrátil k autu, byl překvapgn, vida, Že Ernest, který se po celou cestu aJti n€pohnul, vystupuJ'e z lozu. sám, bez jakékoli pomoci.
'f,27
1l
jsetn zaso v pořádku,< ttjiŠťovalEmest. rJeště mne fu:c' 'Už ghu bclí lrlava, ďe to přejcle.< Kdý se zapsali do kai}iy ciainc&, od'JŠlise vykoupat v horké rrodě
a
v jídelně, kde bylo rocgvíceno. Sandy, když Cornelius přijal od číšníka
po.tom se sešli u stolu
>Šampa_ňské,< pravil
vinný lístek. >Proč ne?< souhlasi] Cornelius a dodal po číšníkověodchodu: >Oslavíme své vítězstvÍ,i hdyŽ diamanty jsou pro nás zLraceny.< >A kdo to říká?< Er'rrest šibalsky přimhouřil jedno ze svých dvou očí'>sn'ad si nemyslíte, Že jsém si lďú přes Philbeacha pro nic a za nic.<< >Jalrže|. Ty je tedy máš?< zvďal S,andy. >To 3e rczumi,( zasmál se Ernest. >Vůrbec Jsem neomdlel, to Jsem jenom tak dělal, a ani nevíte, Jatk mi bylo do smlchu, lrdyŽ mě policisté nesll k autu. Potom jsem se ovšem pořádně vyspal'( >Žertuješ,< odporovala Patricie. >vždyť tě policisté prohle_
dali.<
Ernest mÍsto odpovědi pozvďl lwé koleno k desce stolu a rryhrnul si kalhoty. o1rolo týtlra měl jarrc ovinorraňkrr MichalůÝ plátěný opasek. >Nebylo by se ml to povedlo, kdýby policiŠténebyli tolik spě_ ďrali, aby uŽ co nejdřÍve byti někde pod střechou a v po€teli. o polovinu se rozdělíme my dva, Michal e Já _ polovinu druhou sl rozdělíte vy čtyři meaá sebe.< Z večeÍese takto stala slavÍrostníhostiná' při nÍŽ šampaňské teklo proudem. Zdá|o se, že Ernest a Cornelirrs Jsou roztrodnutl, sedět při vírrě aŽ do rárra, ale Sa.rrdy st ra.děJi ctrtěl promluvit se SariÍ a Michal s Patricil. Gpr'rstili Je tedy 8 o,dešli na terasu' pod niž byl záliv Deia8oa, překrárný v bílých paprccích měsíc€.
{
>Doufám, že Jest aŽ krajně na, čase, arbychom sl !"zájenrně blahopřáIi,< přavil sandy Michďovi. Michď však bolestně pohlédl na Patricii, neboť stále Joště byia meai nimi jako propast m3Ě1enka na jejich clvojnáso'bné bůízkéspřlanění.
>Blďropřeji vám oběma zplna sndce,< pravil Michď. >A1e bohužel, tvoje blalropřáni nemůžemepřijmout'. Nikdy se neodřtod' láme k sň&tku, proto,že oba chceme mít děti, ale nesmělí byohom
je mít'<
>Bože na nebi! Jsem já to hlupák!< zvolď Sandy a udeřil se do čela. >Pro sta.rosti, které jsme měli, zapomněl jsenr vám vy_ pravovat o korespondenci stýce Johná' kterou Jsme nalez]i' sa_ rie a já' v jeho opuštěném voze.< >A co Je s tím?< táza! se Michď bez dechu. >Vě!šinou to byty milostné dopisy,( Sandy vyprávěl vŽnÉeně, >ale byiy mezi nimi také dopisy od sariiÍlo otce, který jak se zdá, by| v mladších letech povedený ptáček. KdyŽ byl v Anglit' navštíviltam na doporučeníJohna I'onga Jeho bratra Henryho, ate strýc Henry byl tehcy v rrsku, a tu ten šibal se začal dvořit jeho Ženě. Psal o tom Johnovl Longovl, protoŽe se domníval, že ho to pobaví. V posledním dopisu mluvil uŽ docela otevřeně o tam, že Žena Henryho bude mít dítě cie je tedy sariÍna nevlastní se'str&l a s tebou, Michale, není spřÍalě'na. ony dopi'sy rnám nahoře ve svém polkoji. IvIára je přinést
?<
ta až:xa ráťro,< praviil Miďlal tiše, ncbcť štěsťím sotva mohl mluvit. >oh, Sandy, Sandy, to Je skvělé'< zvo]la'l po_ >No, neeháme
jodnou a uchopi] Patricii do náručí. >Pryč odtutl oba!< zasmála se Sarle. >Clrct být se saÍtd'Ťn sama a pro dvě dvojice zde nent místa.<
{,!,
t\l
Evropští bohači pfchají Přer! přítomností'itulího'poěasí do krasných jižníchkrajin, lrtle je věčnó jaro. Ta.llé lWexiko Je zemí, která loi ,zna zimy, ale jeho noklidné poměry činíz rrěho laaj' kde dobrodruás'bví číhána každ&n kroku. z tétlu. zenoě je čerpán děj napínavéhorománu
flollzlo
M€xfi&'m
od spisovatole D. Coolidge. Tento krásný, poutavý romrán rTr_ jde v přištím (19?.) číslotydeniku >Rodokaps< , jejž za, K 1.50 mďno dostat ve vš€ch knihkupectvích, prodejnáclr novirr a tra_ fikach.
12 nzs
PřÍšti
lg97.l
čiElo tÍdenit1u
,rnoqorl ob'sahem:
----E'ILDtovÉA'I{Tt]ALITY
sloveřrr
t
ob(az€.m
pŤl-
negou mnoho cenny'oh referátů a novinek stŤtlrr_
nélro 'Jrlátna,
v DIVADELNI rubrice
dozvíte
so
Ýšeclrlry novin!ÍiODoKAPsf'( zaujme čte_
náře aktu:ulitaml a ' krrriositami z cel6ho', 9vť!ta" na stránce sPoBŤU přlnesemc čtenáři postedňt
nqvinky ze všech drtrhů sportu' ŽEN$KE OI(ÉNopatři. cenhé poky'ny pro domácnost, j14ŤIE' KENDovÁ EUBRIKA potlá zprávy z osád. Dále
Ko
mnoho Žajímavýcb rad pro filatettsty. rÁravoL nických a i.
eo il0Tollo u 0$adáglr
Kamarádi. za$Ílejte n'árn zpťágy dříve. z (lúvodu technický!ň Íe můŽeme otisklouti aŽ 74 d,ll po obtlrŽenl.
Yolleyball. tennis.
ping-pong & hockey můŽete hráti' stanete_li se členy Klubu Tá'borník l(arlín. Má_
me vlastnÍ hřiště a k]ubovnu za Národ_ nín domem v l(arlíně. Informace podá
j€dnatel: M. Poledne. Praha vlu.. Tyršovo rránr. M n' Telefon č.
ved,e Mlf oslaD Kl,ac.
ITěco rr lraskeÚballrr.
W-45 a
Basketball jesi hť& blldoucnosti. V Se- cm. Místo trestního bodu je 'ěíra 60 cm verní Am.erice Jest z BejrÚzšíř.enějšíchh€r. _dtouhá' 2Yz cm Široká, nazrračeuá na zeml ProfesÍonálni zápasy ua'st<etlalrcvj z1sk&va- kolmo na spojnici středú hranic..pd _tle9t-y jí v tisícovýcn zástupeci';;ilň';"*''*"_ 5.11#*:i1""*1"ťť'l*.iiJ"ťj'1,.*1'; nivce' Basketbďl razí si vitězně cestu po. stranu 1 m vzdálené a kolmo vedené do celém světě. Největší rozŠířenlz1skává" v Čl- hřiště, protnu'té obloukem o poloměru 2 m, ně, Japonsku, Rusku, E'rancii, Anglii a, Ita- jehož střed je ve středu mÍsta trestního lii. Do střední Evropy se dostává přes za- bodu. Ke břišti náležejí2 desky tvaru obdél-
kotvený konservatismus pozvolna. Zak|ad'a- níkového.Detšístrana 2 m Jest rovnoběžná tel .této hry dr. K. Naismiůh' profesor na se zemí, kratši 1.30 m k ni kolmá. Ke zhoSpringfields college, měl púvodně na mysli toveni možno použítdřeva ne.bo jiného pevvytvořit hru pro zimní měsíce, která by by- ného materiálu, který jest ploehý a hlaaký, 1a hrá'na v lrrytých místnostech, a dala hrá- bilou barvou natřený. Jsou umístěny upročůmvšestranný pohyb a zábavu" Výhodou střed hranic 60 cm před nimi a obecenstvo této hry jest' že nepotÍebuje velkého mista nesmí býti blíženeŽ 1 m' KošíJ
Volleyba,ll,
Z
Proďárn $trat;r:-
a
huil.ba:
M,
veřejnosti své znovu_ utvorrenÍ' Po 4letém odmlčeníse g novýn a raalostným elánem h1ásÍ čtvři mušketýři
z Nového BydŽoTa své ustanoÝenl. Všem ka-
marádŮ,m
lrou
ďu.
I7ostr!-Konstantinovlč
d'o
I.
mr:htr'tné:
Ahoj ! zasílajl: J. X'unfera. L Funferová' V. BÓhnr a o.
Brák. Iilub ÚaIoIÍ Tlcba. Zpráva s'portovnÍ: Klub přijímá DabÍd_ ky na sehrání přátel_ ských zápa,sů v ping_ Dongu Ba svůj i tra cizí stůl. NabÍdky zasÍlejte na adr sport.
náčelní,ka: Stanislar. J€řáb' Žižkoý. 13Óři_ voiova ul. 9. - Xarna-
rádi.. máte-ll zájem o lehkou ailetiku. star1te se členy Klu-
bu Úd'olí Ticha, ienŽ
vám umoŽnÍ za levný
měs. příspěvek pěstosDort.
vአoblíbený
ZDn{Yy u Xlubu Ú'dotí Ticha.
JarnÍ sezo'nu zaháji klub 16. dubne 1939 běhe'm I. libellského
okruh'u. Bude to proDacačnÍběh o zÍskání nájmt pro lelrkou atletiku. závod tento
bude přístupIrý
prrr
závodníky všech klrr_ bů a 'osad. Náležitá
příplava oreianisač!í a z větší části jiŽ př'ipravené ccny svěťlčÍ.že tento závod buile náležitou propaga_ cÍ lehké atletiky v řadách lidových. závod se koná pro muŽe na 3 km' plo ženy a alo-
rost na 7tk km.
a
pochodová ohůze se
zatÍženim na 9 km. Infomace o tomto ávodě podár'á ied-
osad,ních písruí.
'
oslda )zan&dající šlunce( hlásÍ celé tla,mps'ké
vati
hra dvoi|c (doublů). Hra dvojic je snad nojroaš!řenějšÍ hrou Pravidla: Pťavidla dvojie jsou velmi a to z toho dŮvodu, ž,e se ěa,sto nesejde trrodobná praviďům hry v šesti, až na né. dostatek htáčůke hře na celém hřišti' koliilr výjimď<: 1. Hřiště je velikosti 9.15 m Mnozí htáči dávají jí přednost z těc}tto rlt_ krát 9.10 m' 2' H:váě, srní pŤi hře přes ou_ vodů: 1. Hráč hraje častějt. 2. Ilra vyža- pit přes střední čáru (pod sítí).3. Srní sa_ ďuje velké pohyblivosti' neboť ploc&n, kte- hat přes síťi pod síť,nesmí se však sítě rou brání, je veliká. 3. cviči se tím v oibran_ 661trg1q1. 4. Při sražení míčesmí míčzůné hře' v braní míčůa odvyká t' zv. ulej- stati na ruce sm€Ňaře,t. z'l. >tatrání míče< yání. 4: Hraje u sítě, učíse i smašovaL. je dovoleno. ostatní přaviďa jsou stejná. 5: Naučíse správně a přesně servicŮm" Končíme tato stručná praviďa voÍ}ey_ hlavně umístění na nekrxrté míeto. ballu a příště povíme vÍce o sportu, který Nevýhodou je: 1. Hráč se nauči z'ař,Lná nd,éz.ati vetké ob'tiby na našich osa_ brát sobeoky. 2. Naučíse držet, házet miě dáďt _ ba.sketball. Utvořilo se již 1ři smeši' přeskakovat přes čáru' přesaho- nékolik trarnpskýcrh basketballových mužvat přes síťt pod sítí.3. Naučíse mělrké- stev, která úspěúT'ě rrazí cestu poputaťi,saci mu servicu. tohoto sportu.
48.
(ve4elý tra.mvlský Íou-pochoil.)
wé chaiity Euiau
se .psem sladkým hlasern
*al:
natel klubu Rudolf .Teřáb' Libeň. Davídkova ulice 20. nebo \'ždy ve stř'edu na s(]hozi 1' klub. místrrosti v Praze I.. Věze'blrá ui. 9'
os*il'a ŠeitíVlcr. Yrář', přijme nat'Ídky k zá-
pasům v table-t'enni-
su p'ro druhé muž_
st\r'o. 1(orespondenci řiďte na nového jednatele václa,va suka.
Vršovice' Norská 5. Novým zapisovateleÚr
by] zvolen kamarád Jára D!.ořák'
Osadník Lád'a Svotn-
dl z Údotí ježkrl na
. (Senohnb:ý.) hlfuqí všem svým kamaráalům. že v osadě
Sázavě
přibyl uový č|en. za-
tÍm moc křičÍ a je nel'rlý' než ho Šťastný otec nauči způsobů.m. Nový osad'ník doplňu.je přesně
osadnÍ vole}'_balloTý
dourble' Ž"a přÍsného soualcovárrÍ šťašt'1é
.manrinky.
Footballová xI. divadla LÍranic v Prge
přij.me nebÍdky na sehrání rrřátelskÍ"c}l zá'pa,sů na svéln i éiZím hřišti. Nabídliy zastleite na adreigu jednatele: J. S.rdt*k. divadlo Uranje . ÍIo'le_
šovjce.
S. O. Gayapos korrála yalnou hrur:a_ du. lra nÍŽ' byl z\'olerr
terlto rýboř: předse_ dou J. Vávra, tnÍsto_ přcd,sedou D. vávra.
pokladníkem PÍtrák. dom. správc€nl
zají-
ček' s|portoÝní kapi-
tánern Ko'pecký'. jeho zástupcem vávra' ai_ chivář'em KrŠňák. se-
kÍetářem orlowgkl. -
Do DáhradnÍho výbo_ ru přiahází Pokorný. chlupalý a Škoda. _ vŠechny dotazy a infornrace řiďte ne ad_ resu se'lrretáĎe: Láďa OrlowEki. Prah& vII. lleřmanoYa i:. 3{i. Osada nusclskÍclt
sportoveů (o. N. s.) zútájila r.. 1939 dvě_ ma footbeilovými zápag'_. Přátelské utkání s osadou vagus skončilo 8:1,(ó:0) plo
O.N. S. Branky: Borovička. 4. Šafrárrek g, Mužíka P}achý pG
1avlastní-_Druhý ápas, bráný- s osadou BobIů' skončil rov:něž vítizstr'ÍmO.
N. s., a to 6:1 (2;1i. Branky za O. N. S.: Plachý 2, Bororíčka, },a.bounek. Ja.nccký e Šďfánek po jedné' za osa'dv l3obrú sco_
Ioval Poilele.
11. Stoxl cosi jako bulila tn gtrkraii sk4'1,9, Rafrén: starÚ hra'd,, etrruštěný iako íe to oanou pob1ut,en1, že se ŤLokl Jotlrxg tram,p i člavěk ob!]čejnÚ poxěst slgš6 z ildli" mq61elen této boud,g ótdt. pt'očllínz' zllěčera kd,gě rul t-gtaru ill,vné lozlíIil tórrE, Eo"*''lÍ'l'e' že ii ieště nlkd'o nel41krafi'. qnil; lúc nd'hl'a kornín z^ničeho IíožitrÚ hk&, ěe ji tŤeba d,á,t il'rálentkem stojt kousek ytroti prouiltt,''.co kttmenem aoÚuo ae lek' postel spatl'l& mu _ ^^^;^4^^7-^..: "-"-"'' ""*--
oij:u#xr;i.
,d'iat
"i#i'iť,f'ť*):"tYi,,ťor'!' , -: .- .se budeš tam mít slttší, o útr a hile bouda s-t;W'"' Na rnou dtttši, xtt'k zú,bttt:tl ; couT(t'l' pttk to altikš smú.t,.až se -I'bw't 1eileltkrdt, t; ostlčl,ě se po wclďnu ptul' ' straši tra,m1rír' Tffirr"n{Mrf?r]ť!#;, ov awvg 'U LwIlLv na'iednau ti spa'iln'e nu h|ui:tt' dó'q/, pŤ6ď Išil'e se $aa1 ttt, se ta,al, ditwý - tram,ýŤ Copyri,gbl by Edition >Č. H.( lŤaha. iarn-strÍl, o ptbllt.r,ci srruttn,ě ep|tlú' na'd hronailott ilŤíti:
"ol. TrampiŤ Johng se sÚým peiske^ er^:y:::
dotlo(ti^\.
půtrnoci to.Lkat
'/ozt:43
Spoleěnost s Í. d. ''SBERATEL." v Proze joko vydovotelko týdeníku Romóny do kapsy {Rodokops| ee rozhodlo, že ku podpoře tvorby lidgvého českéhoo slovenského dobrodružného o detektivního romónu vypÍšekoždoročně
LlTERÁRilí souTřiŽ
na hodnotný dobrodražrý a detebtirsní rovnán
Y celkové čóstce K
50.000.
Na rok 1939 vypistrje tuto literární soutěž za těchto podmínek:
t. Do soutěže budou přijímány dobrodružné a detektivní romány, psané česky nebo slovensky, roz" sahu 2B0 až 380 tisíc písmen (za písmena jsou čítányi mezery mezi slovy, jakoŽ i prostory neúplných řádek na počátku a na konci odstavců), dosuďnikde neotištěné, psané po jedné straně papíru, pokud možno na psacím stroji. 2. Ceny mohou být přiděleny popze těm románům, jejichž autoři budou moci prokázat úředními doklady, že jsou státními příslušníkyČesko_Slovenskérepubliky a že jsou národnosti ěeské nebo slovenské.
3.
Přiiináni proci do soutěŽe
bude ukončeno dnem n5rmní, to znamená, že práce budou opatřeny heslem jméno a adresu autorovu. Práca je nutno odevzdávat kapsy, Praha I., Bílkova 20. Přijetí každépráce bude
31. května 1939 o 18. hodině. Soutěž bude ano-
a doprovázeny zapečetěnou obáIkou, obsahující v redakčních místnostech týdeníku Romány do písemně potvrzeno a každéodevzdané dílo bude
pojištěno na částku K 3.000._. 4. o uděleni cen rozhodne porota, skládajícíse z ěesko-slovenských spisovatelů kritiků.
a
literárníc1r
5. Porota rozhodne o udělení een do 30. záÍi 1939 a výsledky jejího rozhodování budou uveřejněny v třetím říjnovém čísletýdeníku Romány do kapsy. 6. Udělenó ceny budou v5rylaceny dne 28. října 1939.
7.ceny budou rozděleny
První ceno
K t5.00o'-,
dvě dluhé ceny po
K 7.5oo'_ o dglši čtyři Geny
po K 5.000'-.
8. Yydovotelstvi si vyhrazuje otisknouti všechny práce do soutěže zadané i cenami neodměněné za ěástku K 3000.*. (Mimo eventuelně přidělené ceny.) Rozhodnutí o tom, zÁa ta která práce bude otisknuta, bude autoru oznámeno do konce r. 1939. 9. Koždý. kdo zadá do soutěže svou práci, tuči za její pů' vodnost a ipso facto se podrobuje všem podmínkám soutéže,jakož i rozhodnutí poroty a vzdává. se domáhání pořadem práva jakýchkoli nároků, které by mu z titulu soutěže vzeš|y. 10. ÚhrnnrÍ
čóstko vypsaných cen K 50.000._ byla
žena v hotovosti u Vzájemné zá,loŽny v Praze Ir., Karlovo nám., Palác Charitas, a bude celá podle soutěžníchpod-
mínek a disposic poroty vyplacena.
{4
zoao
slo-
K N I H K UP E C
KÁ
Ro
Minister Sidor
Fexnffies
o česke.i knihe
fuffiŇgffi'
vyhacluovať' v5ňerierne len diela, ktoré sa dotýkajú nábozenst'va a ktoré z'eticirýclr a politicl:ých dóvodov nánr nevyhovujú' Sa-
MAN
C
>>Českékrrihy
na Slovensku
nebudeme
nozrejme, Že ta,kďto
z
našic*r kližnic
Áloiza Jiráska
nebudeme vylučovaťz našiolr knřníc, ale
E.
}t. Před více nežli třiceti lety pňpra- zakázky s sebou ua kolo a rozvezl Je. A co vovall--se v Londýně dva synové obctrodníka nejrychteji zaopatřili i všechny žedanékni-
s#ii}H;',;'lffi*;J:y$iůl"1".rc Nebudeme
níc na Slovensku.
po
LieŽ|Jž
trh, či lďpšie
po-
se sm!šeným zbožím aa zkoušku pro správ- hy' jiclrž neměli na skladě, a ještě téhožve_ vedané, budeme pociporovať roavoj slovennÍsluŽt}u' obapropadli. l'ím sezačínáhisto- čera Je dali na blavní poštu. ského písomnictva a slovenské.krrihy. ÁŽ rie největšího knilrkupectvÍ na světě, firmy Ťou dobou sídlili bratří F'oylové se svým dosiať sú na Slovensku knižnice, v hto{ých bratří lV. & G. Foyle. z bídného.neúspěchuobeřrodem stále ještě ua předměstl. Ale ta_ je 8G_90'0/0 českých kníh. Dokonca i v ge stal velký úspěch. To je botová lfmallce' kové snaživéouctrodlítry, -jakými byli, tá}rlo iiackych kniŽrriciach Je 60*70$lo českýctr nebo chcete-li, román. to neodolatelně do stř.edu l"ondýna. Přesídii_ kníh. Nebolo to vždy preto' že by slovenWiiiam Alfred a jeho mladŠi brat'r Gi]bert' Ii ua cecil court poblíŽe Charirrg cross $kých knÍh bol nedostatok!<
neměli chuti po druhé zkoušet své štěstí'Road, veliké to tepny, spojující oxford
*líŤ"'ii'",i''$ff':":fť'sJ% ť."jst"'ŠťÍj :jfiff."#ffiťťil,;;#'*:Í'i"'|nu.tl.''|:; Lotyšský Holeček čebnie' jicbž 1ň nepc'třebovali. Na i:rsert dtlojici tak rnladých trochů. Jejieh lunch byt Živé potrebě našílru1tury, poznávat zenri_ v novinách dostali řadu poptávek- A-to býl zpravidla jenom kus sýra s chlebem 1 E !9: tá a tradičnÍdíla cizích ňarbot a v jejictt r'lastně začátek jích obchodováni: skoupili mu 1á/rev piva' Lá'hve na zálohu odnlišeli z"cáote p.oznávat i kořeny kuiturní tracice všechny antikvární exemplái'e svých učeb- nrnchdy hned upátky, aby měli na lístek na své, odpcvídá nejnověJší svazek románové nic od bývalých koleg'ů a prodali Je s malým &utot}us. knihovny Lg.K. Jé to rbmánová kronika >U áslrem pňhiásivšíln se záJemcům. Á dnes! Strauménů<,jeJímŽ autorem Je lotyšský spi_ pořádají títeřární_večírky, A začali tak obchodova't. }{ěli malý bý -Dnes Jic.!ž se sovatel a nořiňar Ecvants Ýirza.-o1ó,3át
všichnÍsprávně ehara,kterisuje spisovatel Knap v ea tak nejprve z kuchyně zářídili sí přlručnÍ zúčastňuje na sta ošobnostÍ, V roce_ 1929 po- dičnípozuámce, 5e 3baráym poclÍtem'krás_ sklad; a kdyŽ pak obchod se rozšířii, u.děIa- známí spisovatelé a umělci. -z-eJména ll si i z jíclelny sktadiště knlh. Ačkoliv 5g *stavíli na Manette Street proti své_mu h]av- ného, jn1adého a ženiitetrď ducha lotyšského tomuto obchodování mohli věnovat jenom nímu závodu skuteěný kni'Žní palác o.!tY_ národa v bilanci moderní setské tŤorby. Áu_ navečer, porrěvadŽ přes den bytí zaměstnúni leelr poschodích * Trefoil House. Sám ]on- tor v poměrně malém rozsahu Svéhb díla -- první jako písař' u advokáta, drrrtrý na {ÝnskÝ starosta slavnos,tně_ olvtral tqt'o bit- básnletiy osvětlil porlstatu lotyšskéhosel_ magistrátě _ Přece jejich obchod utěšeuě dow. Zaměstnávají ne unéně neái tři sta ství, ba se1ství vůbóc, a je pro iotyše něčím vzkvétal. KdyŽ oestačílyna práci večery, zaměstnanců. Jich různémístnostl jsou nI!í ta1rov''rn jako pro nás }ioieoet< něbo trratrí mladŠíGit'bert. neclrď své}ro zanrěstnánÍ a po celé délce jnrerrované u-lice, Maji ve svýctt y.51ii.ovď se s'i1pm Rokem na vŠ!. Krorrika cele se věnoval rostoucÍrnu antikvariátu. Po_ skladištích 3 miliony knib; v- jich neqoočet- >U S'trauménů< je prvním významným dítom učinili bratří prvaí krok k opravdové- ných oddělenÍeb na.jdete zkrátka všee_hDo'' lem lotyšským, přelóženým ab eestiny. vymu osamostatněaÍ: pronajali si 2"1 5 shiiln_ Nákup knilr jest u této firmy, která zača- da]a Nóvtnď. Cena 25 K.gů týdně malé sirladiště v severnÍ části Lon- la jalro malý antikvariát, věcí nejdůleŽitější. dýna. B3'It sice padníkaví, a,však nertnálrlo_ ft'oyle's netoliko mají všechno, nýbrž i lru-
! .- - , rz - : t- __ pro spatne ocr valiSevničem_anedalisesvéstúspčchenpujívšecnno.AntikvbrnÍtRychlá ďužba př'ivádi 8aieríi a k nirn přieházejí za nákupem kud americky. T'ak veliký kus zvětšcváclhtl
stále více zákaznikú,.<. Zntacovali protrr po_ všichni velcí knilrkupci kud mcŽno neproclleně všechny ranní poštou z Ameriky' došléobjednávky a sta'ršíbratr W'ílliam ývÁ"L
z
kontinentu
l
-
Artor. nicev klthy vydírva*el
:
|i
Paul de Krulí:
*oč",
E6
LliI mí prá'vo žít.
lluÉtrace' nc" n prosúředi děJe:
Be.lsl llnÍ&9a:lI
"t*o. Cen!: str.
Dobťó úpravs.
K 4ti-
Orbis.
l--.--.-** J,iř'Í Mařánek:
Ba}b8ř yok' Družst. oráce.
Jami]a
nemoci
Doba
posledního Roánberka.
Svatá:
ffi str' i x' $5._ |
Soilm lramará-dit slečny Yivillú. Petr.
&on
Drarnatic&ý útok lékařské vědy a prakse 'rra hromadně zabíjejícÍ
Do,brá.
úpravo.
t- ool"á
I
sťr. r n.- li
l{ostovský: rtorei.
fir2
Třl
Melantrich
l
turava.
Osudy bohaté alívky. l(terá u'prchne z oteovského zámku. &by poznala sYět.
skla není jistě levný ani v Árňerice. Nebyio by pro nakladatele výhodnější dát knihu sázet-většíuri typy?
fllovnl osoby:
Knlha. hodict !c Dfo:
|
."o."0
Dos'dekt
Americký bojovEík pr.oti smrti,
vok z Roánberka, v-zdě]aný
a
bÓl}etý
český pán.
Mladá milionářko
milovníkv historické čgtby
Jeden z nejle'šich půvÓdtlích rontii.nů
z poslednÍ dobv.
a jeji láska k mladému reporterovi.
Lehká. poula!'á.
Ťř'l staxi.
psycholocické vyprávěnl.
vti'pná ěetba. zaj1rna,ré
I I
Claude l{aushlo!: Clzincl.
Pďř.
I I
1El als.
K S.*
oorr"y
iI rDepÍr tisk.
Povabopisný roÍnán.
I
2ffir {5
Knihy a
bytě.
Vařímo ...
v bytě je přodo_ I(niby musíme ugpořádat tailq abyohom lĚím příkazorn pořádku. Co však,toto uspo- je ilcbřo viděli a ta,ké tak' a.by k nám knliřádá1rÍ vo okuteěnoehi zna.morrá, p32,lá, m* hy molrly hovořit' lrdykoli poúřobujomo. Přinášime několik předpisů na ddbi€ jltot knih, trte,rý je urovnává, ktt5'Ž se l( té- Dobrého přitolg norrrusÍno nikdy ďouho pokrmy z vajec. Doufáme, Že vejce budou to práci oilhotilá- Trvá to vžtly déte ngž volat v těžkých i v radoobtých ďrvílÍch, bruy jtž levnější' ne-ll opravd'u levná. pÍodpokltÍ.dal' a noní docela jisté, že po kdý potí'obqiomo ďuí,pa'jícítluše' kttyŽ po- CHLEB S VEJCL ďcocrčerri práco knihy jsou ekutečrrě v po_ třebujomo se opřit o něho' nobo když chcoDobrý chráb' pomazaný dob4ým másleťÍL spnilrÉ urornr:i,rrÍ
l{rrih
řárlku, aspoň pro povrchního pozomr.latele. mo ofuvří't radoetí přokypujicí srdce. Tak Po této pt-árct r,*óítlá' pro' majitele krrih no_ tomu mrrsÍ býtt t s knihou ilobrým při- stá't pí't nás. vý Ések života' ktorý žije s€ svými kniha- tolem. Na prvni zawlárrÍ musÍ ml. Knihovny mrrsí stále žítl,mrrsí so ob- ovšerrr' něktor€ knihovny jsou jďro poklad_ novova't) růs,tl, musÍ mít možnost růstí.nice. ilen tu a te'rn' s tóměř lžtty v novhod_ Z,do jgs,t právě účelsprílvného řízenÍ nou dobu se otovrou těžkédveře' aby vyknlhovny. Knihol:ra n€smí bý't takováo aby da,ly sr'lrÚ pďdad' knthq sna.d volké ceny nebyltl možno ji rozšířiÚ' a,bychom nebyll hmotrré, která vša,k lrgrrl pokrnom našo_ fluoffili děIat to' co ja,lro milolrrÍoi lnúh po- lro všodníhodno. Přlroaoně' že taková lrnlr"o'Žujerne za, zladu. Bodny s kniha,mi jsou ha
za dobr6 vysvědčerrí, l kalyž k nj
nornámo
vrrttřního vztahrr, zasluhÚe' a,by byla urnís_ těrm v lolihovně. Musi bý't zde, abyohom urotrli pozorovat růst své lurihovny o s{lu_ čar*ně l
svůj vlasdn.í"
poklademe koláčky ze studených na tvrdo uvařených vejec. Posypeme solí' pažitkotq pepřom a parma"zánern.
vAJtÓKA A RYBIÓKY. Uvaříme vajíÓka na tvrdo, vyloupemo z nich žloutky a jemně je rozsekáme. Bílky také jemně rozsekáme. Do sbředu nrísy upnavíme áoutky, kolem nich bílky a kolem bí'lkůvěnec ze salátu. Vše pokropÍme
maJonézou ne.bo podÁvárne ma.jonézu zvlášť
v
omáčníku. Na vajíčkapoloáme vše posypeme usekanou petrželí. 'rybičky. vEJcE ě la IIVINGSTONE. Pro 6 osob připravíme 12 vaJec, y2 |ItÍr, mléka- Vejce v mléce l'ozmícháme a potom je mícháme na másle na rendlíku. Kdý
tulmou, přidátne zbyLky teleci pečeně, na_ krájené na kastiěky' a jsou-li houby, uousime je na másle se zelenou petrželía rovrozštŤujeme" je přidáme. Kdý vše zttrhne jako mÍněĚ svůJ úkol. otá,z|a', Ína.jí_ltladhy být ulo_ žreny v uzavřorró nelro v otovřené knihovně, chaná vejce, odtálrneme rěndiík s piotny a bu'ile jiotě rozluštěrra vo pÍospěoh pros.tó mažeme vejci pi'ipravené opečené houstÍčotevřen6 lulihovny, po'rovná'rne-li Jt s uza_ ky' slabě pomazalré já|rovou paŠ|ikou slo_ vřerrou skřhrí' třebas l s dra,lrocenno{L ote. žímena mísu a podáváme teplé. vřeníl knihorrna rná tolik výhod, žo.převy- vEi'cB s UzDNýilt MASEM. šuji všochny novýhody knihovny uzavřerré. Porculánové koflíky vJrm€"žeme čerst_ Knihy v otovřgrró lniholarě uchrárríme přerl vým máslem dáme do kaŽdého jedno praclrem skl€r:čn'rÍni zaoouvacíml úatlutomi veJce, osolíme, na ně poiožímeprrouželt va" a lmihovna, zťrstává pm nrio vlagttrě ote_ řeného uzeného masa a po,stavíme do vřemá Proetá krúhovna, třebae jorr o dr'ou kastroiu s teplou vodou. Vařime, až vařaalác'h' před niŽ majitol sní o stěrrách své- jíčkanapolo ztuhnou. Na mísu dámg vaho pokojo' pokrry'tých knibaÍEi' přifa.huje řené makarony' pokropí,Íne máslem, posy-
Knlkouna, kterw postuyně sndna
jako maglot Pohod,hrá židlo jako by sa_ nla byln k nórnu přitahována t s rnďým stolkom a s lannporu A óím výše storrpaJí knthy po stěně' tím útu]nějšijo ttokoJ a tím častějt tam usedá.rne.
z?
.ta
MO DNi ZAJIMAVOSTT.
PBAI(TICKÉ PYŽAMA ké šimká a dlotrhá. Župan votmi sluší,ze_ z Jemné vlny, nejlépe z fler.nelu, Je šedé,jJ.néna ženánr tmavovla"sým a těrn, které červgně prrrhované. Velmi se osr'ědčuje 1g nemrrsí hned po .qrrídanrÍ se chopit' práce. cestách, zejména v zimě a ěasně z jata. Rm(^q,vlcru z cERNÍ: KIiA.'KY se budou nosit k ternněmodrým frencouasvÚfi vEČ:Íra,NIŠATY pro metršíspolečnost jsou z temně mor]ré ským kostymům. lehké vlněné látky. Vpředu široképruhy }I]\IÉDÝ PBU}IoVANÝ KABÁT z rnďinově červenéhokrepsatinu, uprostřed se širďrým1 l(lopaíni, dvouř.adový, se kom_ ae šaty zapínajÍ z],atým zipííín. binuje se suknÍ skořicové barqr. ÚaBvnNÁ KÚŽE A Z,LATý BmrEz tvoří pás temně zelených odpoledních šatú, K té1esnéhyg1eně moder_
X
tomu stejně konr,binovaný náiamek.
vIcsTIČI(A z JanÍlřÝcH BILÝoH I(ftA-
;IIIÓaK udobí černésamotové Šatys úzkou suknÍ
a kráíkýml, na Íxi rukár'y.
ŽuPAN
z
rulÍrenou loo(hatě na/braÍrý-
Lososovň BÚŽovtHo
IíBEPsATINI'
se štrokýml' dlouhými rulrávy. Sukně je ta. J en
46 nsz
ního člověka patří příj emně vonícÍ ODOFORM
v
Pravý or1g1ná].ních 1ahvích
peme stroulranou houskou, napo.lo osmaženou, vejce vyklopíme a sloŽíme okolo. Dá-
me na chvilku do trouby 8. potom podá-
váme.
Americká žema o výchově.
Povime vám krátce názm amerických Žen
o výchově dětí: Rodiče by měli
neeha,t všecholy dáti studovat na vysokých školách. DomácÍ práce prospívá středoškolským i vysokoškolským studentům a studentkám.
VysokoškoištÍstudenti by měli studovat
ptlně Jazyky.
Menši děti se majÍ učit ve škole hudbě a malování. Disciplina v dnešních školáoh n€lní doks.
nalá.
Při pfijímánído zaměstnání.neméli by za_ rněstnavatelé dbáti tolilk na školní vysvědčeoíJalro na schopnosti žadatete, když Jet
vyzkoušÍ. Kdyby pomocnice v domácnosti měly více volného času, pěkné stejnokrqje a kdyby byly oslovovály ďečno, více divek by se vě.novalo domácÍ ptácí. Za takovýob okolíostí by rodiče také dávaly svým dcerám příprarnr pro tďo zaměstnání. To Je výběr odpovědÍ, lcteré dostal velký amerioký Ženský týdeník na otázku, co žeay Žeay 9ký ženský o dnešlxt vj'cbově mládeže.
lltfiUody Ií připÍfrwě pokrmnu pojedn áuaiícío cestáeh uedoucích ke zhubnutí a ztloustnutí
s Fl c)vl{ lok přlprorlme
E J P o řs Y N rpróuně beeÍttGok no
Y
v
GIISLEi
í95
rožnl?*"|"Y'dusímespolečnědoměkkaana_
ffil3ií atff'1T"'sffi'".T1}ůhi"f::
Nesnesete-li a,rri oleJ a.r{ máslo, můžetevysoký. Beefstea& troc'hu potlučeme obrá_ beeÍsteak klidně péci přírodně lrez o'mastku cený.m nožem nebo kotníky ruky a polom 5y1g, suchá, ále přniš řídká také nesmí být. a bude' stejně chutný a j9mný. Dobře u- jej.namažeme !'eroutkou dobrým olivovým IíÁPÍl, NA -SÁB,DELL Vykuc}ranéňo pravení_beefsteakla rožni Je poc.houtka.a olejem nebo máslem. Rošt' at: už na, dře- kapra omyjeme, potřeme ur'nlk i vrctlem jeho příprava nedá mno}ro práce. Takto věné uhlí nebo plynový musíme necha,t hod_ u1i,gným máslem'se sardelkou,. dáme na upravený beefsteak (i každéjiné maso) je ně rozŽhavit a teprve potom naň vloŽím9 pekáč na máslo a.upeěeme. Rybu podte po_ lehce stravitelný a zdravý, neboť všechny maso. Na nedostatečně ruzžhavený rošt 11g6y poléváme šťavou. výŽivné šťávy zůstanou 'v mase zachwány. maso přichytne. Když jedna strana beď- ŠUNKovÝ PUDrNG. % kg uvařených První po.dmínko'u je alobrý rošt. Htavně :t_:* lj ."p*::3. d,o růŽova, což nastane studenýc}r bram'ború roastrou]háme, sini jednotlivé mŤlŽky roďtun"srňíbýtiširoké; 5:^^p"^5^j.T11ol'_posolí'me a opapříme c|rám_e s 2 Žloutky,6 dt.g sá'dla a 5 dkg na dru}rou strouhanky, přidáme 7+ kg pokrájené šttn-i'ime. N"jtepší ie že\e,xlý rošt-z kulatý"h ::::'."*9P,:Í-líT: _je lopaťkou pro oŽe jalhi' napostedy sníh ze 2-bíttů.Ýaříme 1 drát.r. ď ň1repsim o,hn-ěm pro pečení-j; ::'Ti-|*^d11e*v_i!tiět3u' y1q66u- blrd' ve vymazaném a houskou vyšťáva vyteče' Je-li |Y_a rozŽhavené ďřer,ěné uh1í anebo ia urrri[v i"^^ť]:P:a".19_-.*5.' shořelé dřevo, jeŠtěžhavé,ale jú be, plg'- beeÍ'steak hotový' to poznáme, když J4 sypaném ubrorxku, nebo v pudingové formene. Rozžhaveného uhlí musí býť dosta- l::"y":.91!:Ť:u]<$z. ou se zlatohnědé kap- mě. tečnémnožství,aby Žár vystaěil na pro- I{'^59lí'"y'l11"^.1|!1iš krvavá šťáva, neni KvĚTÁI(ovÝ PI'DING. 2 prostředně pečenÍmasa. lvÍoŽn-o také i
lýll''Hi'TÍ 'ff
!o_ kousek másla' necháme 'ie ještě ,r- '.^|9léukg y kost.ce,které tl,d,me lnŤit il,o PoW i::Í* poléuku n'eb-o hotwou dd,kdperne telcu' ""dd;;;h;íi"ň-*aiIovou jíškou a okořeniili t"Ěr"'^*oJr'r" !^u.' taŤL poléoko1"tlm'kořenírn. povaříme a do hotové ňi.íď;;i.táiiě ž1outek. siuAŽDNÝ MozpcEK. VepĎovÝ nobo cIBULovÁ PoLtvKA. Cibrrli nakrájí. telecí mozeček spaří,rrre, zbavím'e nňn, oso' me na kolďka a osrnaŽíme na omastku. líme, pomoučimě, narnočí'met1o roašlehaPotom zďijeme vodou, přidáme sekano{r ného veJce a obaiíme ve strouharrce. Smadám€
smaňnout, zaJijeme
aď rozpuŠtěné}romásla přidáme trochu
jenom krail
jíškapřitjš nezrŮŽověla a zalije_ míétrem.rbrro mrxÍ být tolik, aby-po 6 minutác]h vaření byla hustá kašička,tmďru_ _řidší neái děláváme kruPicovou. Do 9máčky přidáme trochu muškátovéřro oříšku, trochu strorr}rané}ro permazánu a kou611111,
me
ii
sek_ mzpuštěného másla. SiIné makarony zelenou petržel, pepř, tročhu hořčice, osolí_ ží'mena_ rozpáJeném tuku. me a vaříme asi půt hodiny. V ŠáJkumléka DUŠENÉ-LaDVINKY. Ledvinky rotrt)t_ nalám€me na menšíkousky a uvaříme Je rozkvedláme trochu mou*ý a za'va,řime do líme, vnitřek vykrojíme, dobře jó omňe- v osolené vodě do měkka' Procedíme je' polévky. Va,říme ještě asi"% hodiny. Na 1 me i spaříme v-aricivcroou. opuěrrnemó-Je smícháme s bešaÍnelerr! podle potřeby osolitr poiévt y počítáme así %-Lmeú. ve studěné vodě a nakrájí,rne na tenčípÉl-líme, dáme do vyma7Á'o.é ohnivzdorné mísy, rr,lltEiróvn FoLEýKÁ- Uděláme ky. Na sádle osmaŽíme drolbně usekánou posypeme strouhaným parmazánern' pohá_ světlorr máslovou jíšku,zalijerne ji vodou, cibulku do růžova,vloŽíme na ní pokrájg_ zíme kousky másla a zapečeme' osolíme, okořeníme květem, přidáme na né ledvirrky, přidáme Špetku papriky, tro ZAPEÓDNÝ ŠPENÁT s HOUBAJVII. kousky tazebraný květák a vaříme polévku chu kmínu a trochu rozetřené majoránky' PŮt kg špenátu uvařÍme a ne příliš Jemně asi půl hodiny. po dusíme až lysmatrnou, poťom Je usekáme. Na másle udrrsíme čerstvéhříb- hotové zamicháme žlou- Leclvinky tek tcprve poďijerne vodou a dusíme dále do ky, opepříme Je' srníďráme s 3 usmaženými PoLEVKA IÍBAcHovÁ. Večer hrách měkka. Necháme je znova vysmaturoutÍ, (míchan]imi) vejci a bešamelem, do kter€namočímea druhý den jej uvaříme do měk_ zaprášíme je moukou, zalijeme na omáěku ho po vychladnutí zamÍcháme 1 Žlautek, z ka. Protlačímeho sítem, přitijeme potř€b- po|řebným množstvím vody a recháme po_ 1 bílku sníh a trochu strouhaného parTnano/u vodu, zahwtímg růžovoumáslovou jíš-vařiti. 'Ieprve potom leťlviniry osolíme a zÁnu. Přidáme špenát' dobře vše pr.o'rníchákotr, přidáme trochu rozetřené majoránky, opepřilňe. me, osolíme potlle potřeby a upďeme v sŮl, špetku pepře a dobře p'ovař"íme. Do ŤIrLDcI zÁvIŤKY. Tenké telecí řízky ohnivzdorné míse. Před upďením pokladehotové polévký aame osmažený c}rlobíčďr, naklepeme, osolíme, poklademe na tenké me kousky másla a pos]4)eme stro'r.rhan]ým p]átky pokrájenou sla,ninou a doprostřed parmazánem nakrájený na mďé kousky. ČoČt{'ovouFoLtvI(U děláme týmŽ každéhodáme umleté vep,řové mallo' roz- PALAČINI(Y s DUŠENÝMI IIoUBA}íI. dělané vejcem, osolené a zahuštěné troš- 1 celé vejce rozlíverláme se lžícímlékq' 4)ů,so'bem' PoLEVKA PoRKovÁ. Nakrájíme pó_ kou strouhanky. Na jeden řrzek počítámetrochu osólíme a nalijeme na prosťředně rek na malé kousky a osmažíme ho trochu asi 5 clkg mletého vepřového masa. Řizky velkou pánev na. rozpáJené máslo' Přikry_ na másle. Přilijemé vodu, přidáme na kos- zavine'nre, ováŽeme nití a oirečeme zprurlJra Jeme poklicí & necháÍne na ohnl, pokud t'ičky nakrájený bram'bor, sůl' květ a za- na rozpálen{m onlast'tu po vŠechstranách. palačinka nezrŮŽoví. Tuto palačinku pečehustÍme světlou máslovo'u jGkou. Va.říme opečene závitlty zalejemi voclou, při čemžme pouze po jedné straně. Když Je hotová' nesmí být' celé potoperré, přidáme několi]r navršíme na polovinu dušené hou'by a druasi půl-hodiny. KAPUsTovÁ PoLEVKA. Kotlsek sla- pokrájených Žampionů a dusíme vŠ€ spo_ bou polovinu 'pňss ně přehneme. -moktra. niny nakrájíme na mďé kostičky, necháme ieenc co Ňaposledy necháme omáč- zŤR,AcENÁ vEJcD. Šálek vody, l |iLnt Ji iozpálit b odusíme na ni slabě rra nud_ 'ku qrsmahnout, zaprášímě ji trochou mou_ kyselé smetany, lžícimouJ
BÝŽovA PoLtvKA. ilolévkovou zele_ YÍ A IilDDLUBNAMI. vepř.ové k'olínko bíjeníd,báme, aby vejce zůstala v celku. a dáme Podáváme s brarn-bore'm.žímeji na'másle. ža^liieme vo,dori, osolíme, do t
Poiom přidá- zralých rajských jablíček,ne příliš _měk_ okořeňíme květem a- přidáme vJ''pranou síme, aŽ je maso pol,o'měkké. spařenou rýžL Zďtus'tírrre trochu máslovou me n^a ko*tičky pokrájené kedlubny a kých, sďíaneme vxšek s duŽinu vyd'labe_
NT 47
me. Naplnítrre je upraveným mggečkem, s vejci, sei'íznutými vrš'lty je za,se přikryjeme, a dáme na pánev na máslo do trouby' kde je asi 10 minttt pečeme. zELaNINovÝ llíAJoNÉzovÝsÁ.LÁT. Celer, mrkev, peLržcl, bíléboby a čočku' |
všeho s|ejné mnoŽství' uvaříme do měkka.
1-2 Žloutky hodně utřeme a za stálého tření přidáváme po kapkách dobrý olivový olej (na 1 žicutek osminu litru)' l(dyŽ je maj'cnéza u,ž bodně hustá, přidáme do ní trochu hořčice, pepře, sůI a polřebné mnoŽ-
ství octa. IJvařenou zeleninu nakrájíme na
a s.mícháme s majonézou. SAI'AT z vAĚEIvÝcH Í'AzolovÝcH LUsKÚ. opatř'íme si do€ele. te1ké zei9nélTlustý fazolové lusky, zbavíme je sbopek a vypejemné nudličky
krk.
sůl.
.íi^i"lnál"l Tltrstýkrk (vole) povstávázduřeufun511x- a*^e. Ps1'!'}t.-*lť* L q*y Ť^u -_Člově} soli však obsďruje Kotik cb]éb, sla'' aby zůstaly p*ne zetánll_řřiddil;'ňl"n_iiu"í.;;;;-liil";-;řň,,J;táw pr"_ nina, atd. VelcÍ bradatelé zjistili' Že ledviny šnptklt jedié ieÍllésody' sodý Tilskv Á.áai-o *. *-l:"_ _-_ *-.*. ,oin_-'jJ; ;;:'í;;' špetku ' chladnutÍ Je potijeme ""'u'#:*:,"*?"ffi"ffil3"ffI*H?,ír'*ffi&*TT;i"_T"l1lx e se solí. soll' s olejem a sore]em je nutno, aby *sr.JJťb*iffi3'íHi#|ůrŤi a;vaď;;il:sů'J6;;il;"yňř;i;fiVAŘENÝ SALÁT. zlďenÝ hlávkov*.*-lotéká Má-li vole zmizeti, lá.t roadělí'me na ieanotliň'irJv;'tňšweo- |nejaňve.j4?.-ť:i!ěŤ g.]^.__iilp-r**P :|*." '" těle a tvoří zÁsob1r chloru, TŤ jq rrurohých nemocÍ. Ženy spotřebujt il; ň;;il,;ňT";il;;';Játí'.ín'íňy*]oidtou. Vy'ltříháme se TF.&,vajec,.pokrmů příčinou n j1$e půt.t
Ťeme, uvaříme ve slané ióai
|
vrchních zelenýeh slazené medem neovoce, Ďl a uuĎtug dušenévvuwg' ca Špetkou šnatl:nrr jedlé .;;:;;-;;'-j'-.xlčerstvé é se sody pouze ně-lutrr_šUvv dú-l!" syrovým otdrrem, 9íb'JŤ1!?:-p-_._*T.y_ kotik minuL, natraiime na rrnÁX -!onÁ vodě sla,rré
""áiratvl l'n:F::-*:xý*nr PoLom zapláŠime *"T"'#, ml:ifr* o'iťjl#il.i''T litótr*l ů,otevr.á; oru"j'šáieíř'" {Ěil chu vodou, přidáme |[i''-u"*"e "'j*bol!i]l}1*iůtr'] 6iti.o_ Ještě--crryi]!
!qd9!,g9' tr
:i"nmi:'tuni6 }Ť*lJP3fsTi ementálského sýra še
}lId l oba.
obličeJ bledý, poloŽíme hlavu niže. Uvolnímo
",ť;sfi3á}:#,*3Ťffi*TtŤ'j,*
l:"-f:ijť:::::':j**'xll1ý*"l** lffiTl#ih:Tlťť*xtilťi"frHJT..:s ;ii;"*" stude'ou ootovou vodou'
lřiT:T-4ry1.'T":ťóiř?_šlď"É!li; Š}.r!:YT". dks utřeného má.sle ltí""i*i1'"ii*ffi|*:'Hr'."i:*";ruď"$ffl'i*xl*iryi!: 10 v'lb _v kořez odvaru kůry nello dtrlbové Twalá škytavkavyplývá z|<Ťeěe bránice -*'-Tr'a] odva,ru prorní< Ň;;Jž";"-;|z a
ddt}ře se vše j^|:aél_Lfl*^ ql':Ž*g"ťŠ^l_y-l'ry"yj:h.ll9_í^:: Iy':|v';l}j".-JP.po T.:; por#i*i"ni.}"ilat"ř }rousky, navrch *u -''"_-;;á;;""ila;.-s1"-lvičního poruše trávenÍ' Několilk d,nů trvajícl "* lx-]1lu*zábalu masírujeme vole. Počneme patr''né glické slaniny a dá se -ňóáaffii nina musí chrupat. lur91t1* :1'ěT"'T _}Ťky!avk*'-p1Í;iz tra1pe Jest křečovitě sťa|mqstl. význgln! lékaňi va.ruJí r-|ea-uzJva$1 žetra, můŽe býti vyvolána onemoorěním Jateplé.
tíáJř-*
l!1L iT::r:].T
Y_tř:P"^Ť^:'i9Y| Il"f,l'"i'g,#ťH"T*j'í''H:-Í: sTŤjfit i'"'i;#11Ťi[í tŤ,i'ř;''l.'Ťj*i''""'"ffÍ* ky, přidáme 20 dkg ***ll.i*-"'!:]* Ť]* |"íoo o zcleniny, se vystrr'tujó_"óróló" "r1á_ í_"ír""liiď 'iet_ří'ň'r.ii". opřeúý'ma o ka' aby povstalo ří'lkét*tíč'ko' n"n"y čaJ'|roti í"rěti rc fuďó: Jitrq naň nem stlačeoni trupu blubokým-před}?".9'Ťl|ř". oevetiil ře vytlučeÍne'Malou ?**'-"]rl!:iuÍ€ a-zóměžluč se s'í'ist stejným ď- r.ronem. Nebo vložime p"i"u p.ři.'Ěi' Íne tóer. noky a zavářime ju d"-^'"l::9 rtip"'ua.: L |žicípolijeme r nťróm'"_ l,ir'o"*u je, čÍmŽBatáh!€fire bráJnici a"'":išky|ř*'i. 'Ty_._--* TvARoIIovE ItsTo NA ovocND |n"r nechá.ure pňt"ýte 6 hodin stát, 1ay1* usřaíe. Ne,bo u,ši ucpeme malÍčkya "ooý, qryEDIÍKI,-_1o._ drlrs sóedíme: z,a*rr hoďimy pij.ome dou- pijeme přÍ tom někotik aoirptrt vody ďebo -tvaror}ru|potom -mě_kkďro ocolí-|&ek. Nohy chováme v teple. - -Jiný taj se iirn
'.!:1Ť vzniklo ne příliš husté._těsto.
Iz
ďrřipco
vše-
se:g.le''mu- oúinou Šlabost a únavu; -_ ""áríiii-.it',ií _copo'ruóení, _ zp9ma]ení všeďr másla zpraeujeme s trochou mouiky a upra- l nak na starne myu
.
-9-qurylg-_li
žímeatd.' což opakujeme po třikráte. Na_ Polledv vyválíme těs'to n-a t/2 cm tlustě, p- z* 3 btlků. ohnirrzdornou mísu vymaŽeme lou stupku, uvaŤíme je v mléce do měkka krí.jíme na čtverečky,doprostřed kaŽdéh9 máslem, vysypeme moukou, naplňíme těs_ a sítem je'protlačírnel6 dkg másla utřerte polďzíme malé, dtlšené,. ale jiŽ vy.chladlé tem a upečeňe. Můžemetd náÉyp proložit s r aoulIrý a 10 dkg cukřu, pridáme po jablíěko' jehoŽ rrnitřek jsme nožern rydla_ ur*1o,o,, loupanýoh jablek, po6yp;;ýďr cuk- kapkáďl dvě ]Žíce nrmu, pak kaštany, ? dkg ba1y a.-naplnilv zavrařeninou. Cípky máslo'. rem a skořicÍ.loúparrých sťrou'lra,rrých'mandli a z"tí t'iitoE vého těsta spojíme vždy_dwa proti sobě, po_ Órr-nóŇóÝv NÁKYP. 10 dkg cukrrr tře- turllr ňiu Upďemé zvolna ve llrmazarlé třeme roz-šlehaný'rn vají'ě\em a dáme do me s 5 Žloutky půl hortiay, potóm přidám" dortové formě. Vyáor'too výsypané horké trouby upéci do růŽova. " z půJ 'citro,rrď s_trouhanoi ttru ď šťávu, chládlý dort 'tiltízneme, potřeme zava,ŤéDUKÁŤovE BI]OIITIČKY. 4 žlouťkyješlě chvíli mícháme, přiťláme lžícislrou_ nirr'ou, polijeme čokoládovou polevou a uťřeme s 10 dkg másla a 10 dkg cukru, při_ bané žemle a z 5 bílkútuhý sníh. Ťěsto ozdobímé šlehanou smetanou.
dáme strouhanou cÍtronovou kůru, hrst vlijeme do !'J/ma,7ané ohnivzdorné mísy, vANILKovÝ KIrE]ÍÍ. Do 1/s I sl,adké sÍne_ hroainek a hrst loupaných pokrájených posypeÍne sekan;y'mi mandlerní a asi 15 mi- ta,rry za'micháme 7 dkg vanilkového cukru mandlí' t/, kg mouky, zadéIáme kváskem nut nechárrre v trotrbě péci. a zakvediáÍne 5 žlouťků.Mícháme tím rra ze 2V2 dkg kvasnic a potřebn:Ím mlékem, 11A11AMEL6yÝ PUDING. Do 4 1iL1 ohni tak ďouho' až krém ďtoustne, ale va_ osolíme' doilrře v5'pracuJeme a necháme vý_ vařícíhomléka zava'Ťime s oi<E ; řit se nesmí' Mícháme dále a kdý je vykynout. Potom tvořime z těsta maté buch- 7 dkg hladké mouky a mic.háň! 'í-á.l* 9ru_qdlý, zamícháme do něho na kousky na^ tičky, up-ečeme je do "'"t"i"* krájený e poléváme ohniŤak dlouho, az še ut""rii'i"átJiJ'tt_ zaveŤenÝ 'aJla.rlas (koupíme v kolr_ 'zlatoýa _vinnou pěnoui do }d liťru- přÍrodníůrobílé-16. Do vychtaálétro oňícháme 4 ž1ouLky, servě), naplníme do sklenTek, dáme ztuhho vína zamícháme 4 žloutky, 3 lžícecukru 7 o,tg cu]r-l.u, trochu va"irxy a_iur'ý ;"ft, ž; nout k ledú a ozdobírne šleharrou gmetanotl a za stálého kvedtání nechá'me na ohni za_ 4 bílÍú'.Vaříme 1 hodinu ř páře ře vy-a- ovocNÝ SALÁT. Všechno čersťvéovohous'Lnoutl' zané formě. Několik kostek cukru upraŽí- ce, které nám právě 1říroťlá skýtá, nakráEÝŽovÝ NAI(YP. 12 dkg cuknr utřerne me s trochou vody na ka,ramel, zalíjeňe vo_ jÍme na malé tousr.ý, pridáme pótrájenó se 3 žloutky, přidáme strotrhanou citrono- dou a necháme chvítípovařit. Nalijeme na ioupané mandle, jadéika} ořechů;Je-li nut_ vou kůrrr a vychladlou rýŽavoll kaši, uva- vyklopený puding. né,-osladíme to lrocrru, zakapeme líkérem řenou ze % l mléka a po.třobného množ_ I(AšTANoVÝ_DoBT. Yz ks kaštant maraskinov5im' necháme rÍ'zliežetv ctúar stýL rýže, Naposledy pflmíctráme turhý s&ih spaříme, olorr,páme, oasbaníme -l nďměd_ ou a poaeveme.
48
zoeq
Zuulafe naše aluiku
ope Dět n0 zómořskýGh loď
gch
Mrrave e LitÍle Evy ziín9ký továnrÍk a dobyvatel wětov$r trhů obuvi, Baťa, vlastnil také dvě námořní lodi. V r. 1932 zakoupil ve l'rancii loď,
?t
velkým parním strojeŤn. Baťa vypravil toď íiřii$;T}ťtj,:*.-gi.:Ťiltmffi průkopníky
se stroji a svými průkopníky do Indie, do Indie. kde _na postavii novoú továrnu ób.r.1r. měla velmi zajímavou historii. *Iad] |aJna se jmenovaia >Lulu Bohlen< a poTY_ť"e ji Němci v roce 1914 v hamburských :sJavjli loděnicíchJezdi]a ve ďužbách >Deutsche ost-Afrika Linie(<, mezi Hamburkem a ně_ koioniemi. ve světové válce za 1t199t<Ými riky. Afriky a Ásje s c"sr.o-*ňvunsxiÁ-;b"- llokády Němeoka byla Lulu Bohlen zakot' rvtár"n obživu' Po skončenl světové Evropské státy Je moŽno roaděliti do tři Žím_. Doprďva od roku 192ó ;eusaaíe ::l'u " Hamburku. Jalro válečná ná}rrada do kategoiii' oo pňni paťři námoÍÍtívelmoci, společnď se vzrústem eesxo-sioverxroórro"*ir" 11t_1v puJolďa "3t_ Francie, kde ji překřtili na >Courouss<' a tď Angtie, ř'rancÍe, Italie a' v postedni v'ozu. Maxima se dosáhlo u isž5' p;k "o"" let svého Ani Baťa ji cltouho nevlastnil. Proda! době opět Němeoko. Pak jsou to pří'moř_ doprava opět klesala.. Za deset Jt ské státy' které sice leŽí u moře, ďe_je- provozu (od r. 1920 do r. 1930) ujela Legie Jednomu .a.n!1ičanovi a nynÍ Morava, Jii jichŽ qýanam v námořaietvi Jest mďý 4-05.417 námořních mil, eož_ Jet6a8.667 km. zase pod jiným jménem, 6ra'zoi vtny ci:r_ '1 Za tu dLittle Evy{ DunaJ, odra a iáte."aetori náš stát je nil^u^^a ýřeve,'la ztozl iei ry p"1řá;;ď. áŤ#1 $:i;'jriJi"}5í'o'3í#oš."1".1'l vzdálen od moří několik set kilometrů, 20.000 vagonů. přece pluly pod česko-slovenskou vlaJkou V roce 1929, nás]edkem velké krise v na_ |-}ftÝm parníkem a silně poŠkozenou Ji iri narňoriii Íool po oceánech. Pokusími se mořní dopravé, klesla oopráv; ;b;áí i,egr Bata prodal'
Po naši netlávné dohodě s vládo'u itals}íou a od té doby sloužila jen nákladnt dopravě. o volném pásmu -oLá,zka, v terstském přístavě' vy_ Prvním velitelem na Legii byl korvetnÍ kazda opět pollu3i po' mo- pitán Holub a po něm eýe;;^ uur""i r.ipi_ nořuje se Ťich česko-siovenskéroa_i. tóuňori kaŽdého ián voseČex, kťerý zůsťalo'"tit"t"* iooi'ň c.", xdy uyřá ce,sto_sro-vensii]ň-;-": státu, i sebemenšího, l"'*iti- *"r., prí_ ""iy Na latune Lesre i;yto- a23i l..ta z.rtamená velký náňdohospodářstý"óu"t Jeúem. -ko-slovenstybrr namorňitt, Énimiz roo' nos, je levným dopravnírn pros*eát<óm, 'n_ spo1u;i kontiirenty á postyru1e statisícům konaja mnoiro jízd do jiŽ;i ;;;;;;iÁ-""_
zde v králkosti vylíčitijeJiďr
osrrdý'
g*.;-i" ťšlTl.'&"á*ř-ffuř'i##i.,.i -uvázána ''i'JŤ&-ŤTů*"ťř::''"'"Ť"'T1'tr*Ť:il v přístavu Nevlastní'rne 3lž žádnou. Nastává vŠak Taikai Mrru !_opravy. Legíe byla g#lT'1"'Ť Nejstarší z česko-sloven:.tý* [1ilo$*: t'"1iťi; :*l1liř"j#,'*n:'"ř'#f, i'lilg ff-T;'paťenis J'r:iá:: '1Í1ť"l.n l9di byla >Legie<, jď Těq !a,|é poo"i* r. 1933. vďz své}ro zbcŽi do eiziny. A nenl tedy ta.přírn-ou řecký i
Legie
divosto]tu. Př'ístav Vladivostok byl-v té d| zreorr'tLili<.' Rudolf Štechmiier. čily odváŽeti do vytouŽené' y [é 'době jiŽ ^ svobodné Ýlasti.
'.*ufl""1"?n#.*.,:
iŤix"lÍ::,'""-* '"ffi R o z I
oh
g'
u
t
poce
U o t e I s t w tI l motď3tých remi t r. t937.
ob
l:":'''í-i$'J"ť; íilili'"jifii;"J;I'Ť:: neirětšich kotoniálnich řiši suěto o leiich al maleřské země s troloniemi:
:
ko-slovenskýchlegiÍvPtaae zakorr]pitilod'' ocl Japonska. vladivostok byl v té době již přímo naplněn surovina'mi, pro které ne_ bylo lodí, aby je převozly, a ty co jezdily' byly zase tak přetíženy nákladni dopravou' Že' nebylo ani- jediné naděje, Že
přeplaviti
i
by mohly
naše leg'ionáře do vlasti.
Banka ť á]lo-slovenských legii koupila loď;Tai^ai Maru< od Japonců. Byla to krásně stávěná loď v loděnlcí'ch Uchida *--Conp. v Yu{--hamě. Délka lodi by'la 722m jířka 16.'' / m' hr'uibá nosnost 8759 tun' .\brutto reg. tun 5785.08, netto reg. tun - \28.31. Lu f měla parni stroj o 8750 HP' .nu vrfuli a ryďtlost 10 mil (16 km) 74 rdinu. Ke konci července byla 1oď naplně_ na s,uřollnarni a 24, srpna 1920 nastoupila
'
Spoj. státy severoamerlckó Italské imperium Belgie a Kongo Portugalsko Holandsko Japonsko
nářské ttrmátiy. Loď byla na jaře roku 1921
Mateřská
česko-slrrvenských legionářů, několik civi_ llstů a nredvídků Tím slavnostně zakončila epopej našich legionářů na Rusku a sibiři. Plaýba do vlasti byla krásná. vŽdyť to byla cesta domů do domovů k Ženám a dě_ tem,
-
Z Terstu odjeli legionáři vlakem a loď otlplula do Hamburku, kde mělo jiŽ Česc
DIOCnV
Sovětské Rusko F rancis
9 lmperií ostatnl státy c .;ě t
"Tý
sv!-
f,ove
Britská řiše
pod česko-slovenskou vlajkou křestní plavbu do't'erstu. 28. řijna byla pak slavrrostně v Terrtu překř'těna na Legii. Naložila vý_ hradnó výrobky nového a svobodného čes_ ko-slolunské;tro stáťu a odplula opět na Dátný 1,ýchod.
Ve Vladivostoku byly již zbytky legioupravena pro dopravu lidí' nalodila 400
0/'1
lmpcrla
I Poe
Mtet "t
ob"na
I
33,768.058 2 r,338.233
25,21
496,34.1.556
15,93
t2,037.3 t5
8,(19
9,678.8r3
7,23
2,5i0.732
1,92
2,401.t87
t'Í]0
t65,778.400 105,444.795 t37,(;04.330 45, r05.038 t7,733.041
2, t95.6.13
r.64
15,738.()54
2,O72.f,73 1,872.603
t,55
69,260.628
14,2 17,5 7,3
57,O.j 42,94
r3,4 t 9,3
10J,00
73314.2t8
r00,03
t5,4
o,t7 6,79
44,8s8.377 !33,769.700
6,45
27,0
0,4 t
4l,834.923
2.A2
75,-
t22,1754]5
5,,2
15,6
4',2,62t.U"A
r36,9 2e6,3
8,29 ).389
2,05 0,40 0,33 0,40
68, r94.900
3,W
177,7
23,03
25,6
65,67
1.183,0(-13.8,7
46.01().656
34,33
8J0,250 32
b) maleřské země samostalné: země
7,7 8,7
I
l29'783.5ó5
.9t 3
2,t7 0,8s
14,7
' 33,3
1,.40
r
23,94 8,01 5,09 6,65
1 km
0,76 3,34 6,26
87,(\41.257 133,95
světě
7,1
69,0
Ptocha v km'l I
Velká Britanie
229;761 4,76 t.465 550.574 7,836.357 309.937 30.485
Sovětské Rusko v Evropě F rancie Spoj. státy severoamerické
Italie
Belgie
Portugalsko
Holandsko Japonsko
9'mateřských zemÍ
9t.884
0,06J
33.567
0,02{ 0.29
382.
I
5,85 0,23 0,023
il 6
rc;sazlzz lnz
-l I
13,80
8,247 950 6,815.883
Trzzf+sJoe-l
2,t7
194,5
0
73,s 253,5
2035
{9
BflW&BB.S a &n$ffiffi& Něco o Frlmlové operetě Král tulákŮ
villoÍr, newfovnatelný bohém a dobrodruh' filharmonie' řízená nejslavnějšírn di'rigenrra druhé slťaně vsaii za;c vyiriedávaný prí- !er}l -A_n8'1Ie' s.telrl 1llJr'J_gelrr Ljeech&ngrÍL tel králů a Želn, byl opravdu ve'iice nada- V nynější době jes| jisté toto vítězstvíčes_ ný básník a živelný tvůrtípramen. Nikoli ké hud,by naši nejlepší prcpaganrlou. věčný kvas a rmut, nýbrŽ věčnéprcudícía vonnt vino jiskřilo v eisi ielro duďe, třebaŽe yEt{Á oPEBELTA uvádÍ po--revui >Svět stá1e nevyróv1ané a stá1e"zrápasící.'Či snad o torn vÍ< operďu R. Frimia >Katinka<. lmÍ.cÍ IL Pfeiffer, Nína N1l;il:.'"l*:rť:tiil}?ť:i#:E'l"}""'1||_
^rn*rovÍ
j.Ť " :ryl:l fl::ij':Ťnffi?l?""'ť;.:"x uÍ tn'*:ť li]:l.1Ltr""':1ť*}"#} ftiknou turné po venkově. Ti$'{:!i"4 DaJšífílmovl prací skladatele světovébo Rudolfa Tato romantická operela
pJo ňoi;; se točítajemni'řř imén3 hostují v divsdle Akřopolis v hu_ Její popularita d4vá jí možnos,t i.ite ''i'''':z " osudy. v'áoů'o'"tá'v';š;"ř; :Těj"i veselolhře >Tchán Kondeiík a Ženícb uplatnění sďvžaý a vŠude. Po_jejím-úspěš- ř';"i'o"an"aoejší vlasti _ uz í" uňát"o;;d;i'-;;t dební ném provedení v lvlor. ostrar'ď šlavila-své bylo tak ctludokrevné u;;l.;;';",-;;áj: Vejvara<. kde hlavnÍ roli hraje A. No_
-!"rinr]a'
' úspěchy v praŽskérn divarl]e Ury]lii -a v_ p-o- vlhodný rváč, přímo sálal prudkostí tem_ vohý. lov ně měsíce břez'Ja uvede ji Plzeňské ď-- pcramenlu, která se nevybíjila ani Žalařo- zNÁ!,fÝ l(oMPoNIsTA JAII,DA JAN_ vadlo. Ale i jiné divadclní scény hIásí její ií''i.''. Hýř.il na jedne sňariě, ate uÁatevar složil huctbu k nové operetě, jeŽ se provedení. chtěl bych divadelnímu obecen- hladenl pb něčeň vysoké-m' čeho proň."e il"žĚlňe"ói-ái"có-eóct', 'aóínc to *,'"itant<. _ stvu říci troclru o osobě hrdiny této operety světě nďbylo a co 3e1 stále úžasn!a ii[r**'o napsal Balda. .u-ez Flancois Villonovi y9ikém básníliu úkoje nešlo dál. Daium, ani místo Jeho "'"' Bude tomu shoro jiŽ_ PQ! - se1 i9t' ,i*iti není známo. Pravděpodobně zeňřel v D 39 staví velké uspěchy >Věra Luká_ Francie co žil Francois villon, gt|íziiy! diLé zkaŽe- brzy po svém vyobcová.ni ž PaŤíže, se šová<, kteúŽto hra pře1iročiía již ' JeŽ -prosto předného století' pijan' a rváč, tu'lák i zloděj a sta}o škutxem v led"nu 1463. IÁ. K" stavení. t{ra byta áakoupena firm a bude co nejdřííe natočen_a. i:1''Ť"řl:'tť.*' !#
i:1TjYnJJiH:
e
DIVADÍ-E NA vINo_ šťastnérJítě pozdní gotiky. narozené něko- Po VELKÉM ÚSřECIIU, kteý docítila v lvtÉsŤsl(ÉM lik dní po upátení Panny orleánské (1431) Česká filharmonie na svém turné v ÁÍ}glii, IIR,ADEOII byla úspěšně provedena pre_ a př'ece muŽ nejkrásnějších a zboŽných dosta,lo se česko_slovenskému umění další-miéra shekespearcvy hry >ve5e1é Ženy -ttlžeb že\ básnická postava veliké lyrieké ho řádného oceřrění a zhodnocení českéwindsorské< v překlad'r.r F. A. Saudka' v re_ sÍly i hloubky, l'ášnivá, prudká, věčně' Živá hudby. 1. kvě'tna L r. zaihajuje s€ sezona Žii B. Stejskal3 a ve výpravě J' Sládkai svěží.Čteme_li dries jeho verše, zdá se proslulé opery Covent_Garden operou B. V hlavriích rolích sklízeu úspěchy: Řepa, nárrr, Že čteme básnlka zce|a moderního' tak smetanv >Proda,ná nevěsťa<<. Při tomto Letenská j. h., Rosů'tková. Nedbal, Majer' je nám biízký. Proč? Fředevším pmto, že předsůavoní bude orďtestr tvořÍt londýnslrá Svozilová j. h', Kandert, Lotať.
Pfi 0nllÚilÁlct llrtilt P.ult [l,l,0 $iJiltl. *;::;"',3J*?",y.i*Í""!,1Ť"i3!'"iji3l?h'}ltil*"-"tň,?"!:Ť&'l'"1ÍíÍ#,Í#" 2. spol. carlysle: l}Iatčin výkřik. 4. spol. Zemarr: I)ěti krise. 5. Det. River: Z1ltí léž' 6. spol. Ermile' Ženlr se zavřonýma oělma' 7. Dobť. Barrin8l: o pe,trolď' 8. Spol. Dvořákcvá: Nio než tělo. 9. Dst. !'ietcher: Z$raccný pan r,inthwaitc. 10, Spol. Túrk: Jodno erdce pro dva' 1Í' Spol. Amberg: -Pan Pytha8:oras hleilá gvoJ|
ženu. 16. sport. I{alina' Boxerova oběÚ. 21. Cowb. Maly: zlató laso. 25. Dcbr Mowery: Íi.eka vzkříšuí. 27. Spol. Špička'Cluluoova dvojčata. 30. DeÉ.Amberei: Bilcil z. 3L Spol. Kálmán: liÍa,stef Bundash. 32. cov/b' carrey: ÍIrdinov6 zí.nadu. 38. Cowb Khiboney: Zlato Aljašky. 39. Dobr. Nicker: zletý drak. í16' Det' Andres: Hiedí 8e zloěln pro l{. }tiiuen. 50 Det- Muir: Dť. ft&feel. 62. cowb. Khibo'ney: řIvězda Nevaaly. 54. Yyzv' }Íason: Karlitán Noř1h. 66. Fant. Siodmak: Neviititelnó měsúo }NC. 69. Det' I{ulikín' Ncjvětší nřÍpad insp. Cumlnso 64. Cowb. Lukas: nanř u sedml závor. 67. Cowb. Khiboney' Arizona. 74' Dcbr. IÍuIikán: Kouzlo řÍaštše.
?7. Det. Adams: Kdo ie pachatelem? ?8 Cowb. !"erguson: tVr'ominsská tragédic, 8t. l'ant. Dominik: Fož4r Chmpsovy pyranrldy. 87. Covrb. LhibÓney: Zálron .iízdní pollcio.
sí f)gt Flnke; Yclání .Afrikv. 95 Dcbr. Rearly: Patsw mezi ganestery. s7' cow'b. Khib$ney: I)ěr'če z Výchoilu.
10{' oov"b' Conrard: o{'l.ážná Pegqy.
1rq Cowb í:oodFhild. í'oloradn Jim.
1CE Oovb Carneron: Xrev R zlato. 1Í2' cowb Carrey: T(onee PnÍlicka o'sulliÝrttra. 114. Cowb. Sorrl'n: I(arit:!nkn Jusnita.
corrb carrey: Půlnočnísluncr. 1116. Cowb south: Drilvec luéxik'&. 1,17. Det. Afforil: Zločinná ruka.
115.
u9. Le't- Laren: Ulounená lrřídla. 121.
De[ Elvestad: Proě zernřel cathfield?
1%'
Det. 'Weldiň. Ironba za n.iliony. Cowb. carrey: Děr'če z oohraničí. Det. Bigelers: Čínskýpapoušek. Dobr l'ergrlšon: I)obrodfužstvíne Boraeu"
!zz. CoýIb. South: Údolí 8lnrti. 1zl. Det. Simenon: I(omlsař Iu&lgret. 121. Cowb. Rochester: Létajícícorvboyová. 126.
1Zl. 128 1Z).
Yyzv. Horler Vyzvědač.
Cowb. \ryhitte: Žhavá Arizona. cov'b. Mowery: Zapovězené údolí. 1.32. Cowb. Bennet: zh:tá lavine. 133 cov'b- Cullum: osamělý rmó. 134. Cowb' Lomax' Dolryva'olé ilivočtny. 130. 131.
135.
Vyzv. Welter: Pod maskon.
137.
Cowb Rochester: ll,anč Flyins Y. vyzv Nord: Zločin na Mag'notově llnll. oowb Manning: Ťa.iemná zbraň.
136 cowb. Cullrrm: Stráže na nrérll. 138. 139. 140. 141.
1,42. 1,43-
144' 145' 146.
147.
cov'b. Good€n: 'Iexaský l(apitáD. Cowb. Whitte: tr'red Nevada. Det. Paul: LondlÝnský Nefonýr. Cowb Cameron: 7Ákoil Dustiny. cowb T1-1or: Zat}arovaní haelenda" Í.et. Bochester: Piriti vzduehu. Cowb. Culley:' Kavg'ír zánedu' I"ant. Dominik: Dětlictví r'ra!Jdú.
148 Cov'b Frand: ZlotY'n ve slra'áetr. 149 Cowb. Rubell: Šerifilv níměstek. 150 D^br' Po'ltzer: Smrt číhí.
151. Dobr Bennet: Ía"ti 'o-"1". 152. Cowb Brand zlatF osÍrrrhv. l-,íB. Vvzv l'tost: z6'ad proti ví'chodn.
lt54 Čowb ]lÍoore' Tlcrtř na hrlnicíeh. 1ň6 í-a^Ýb. RranrJ: Š+rqníie-in| 156. Dolrr. McŤton: zíhad' trÍoltaný.
"Ťřj;"ř}:?:*tÍ-?n*u?
Mitchell: Trlaaér Bill. Let. Vasek: Let&d-a nad sopkou. Dobr. coolidge: Uštknutý' !'otreg. Det Douglas: I(do je Nemo.
15?. Cowb. 158. 159. 160.
18l. cowb. Brand: V pustináclr arizonsLýcb. 162. Dobť. cárrey: ce6ta lI 6everu.
cowb' Baxte-: Bílí' Indián Cowb. Elayc.ox: stříbrná Í'oušť. Det. Drake: Faleonova kcřist. Cowb. Rubell: Stříbrný raně. covIb. Brand: Bančerova pornsta. 168. vyzv. Carco: V to"jné služlrě. 1E9' oowb. Khiboney: Půlnočníjedec. 163. 164. 16.1 166. 167.
Cowb Gregory: R:rnč hoří. 17l. Dotrr. Bower: Blltův zlatÝ důl. 170.
172.
Cowb Ermine: P6anPc.
Cowb. Mann: Z;ipqrlní raně. Det Graye; Nočnídrar'*. 175. Dobr. tTendryx: Seversli{ krev. 173. 174.
176, Cow'b.
Brand ltr6l
zriparlu.
177 l,e't. Po\ornÝ : T']sk:rlra olrět'ovanýeh. 178. Cnwb whitte: Na hřlnicíclr Mexika. l79. Cowb TTorton: Detel
18c. I)cbr oven: Petlolo'ový lrrál. ]{, nei. Bo|ň. zel._j- r'h 182. Cowb. Mann: Úrlolí psanců.
183 Vyzv. Mason: Zr:hadni' yyzvědař. Cowb MaeDonald: Vfirl^e Morqd'v. l85' Dobr. T{aydox: Na vellrÁ r{ě!fr-l(6.
181.
ln$ r'obr Gnodchilr]: Nanříř Al;lřliorr. 1'87- Cowtr Petem : Prllkoňní-i Á ř'zony' ]8c Det Morfon' V nrneFřové sínl. 189 cowb. Ril]ínq": ŤAÝašl.+ iP-.lF.. 1q1. c^\'b ltrarahal'!: Nevadské zl"'o. 1gl T}obr F'acko-á : $-řal11pÁ i^lrrodmžrívf. ]ď). Cowb }{a\'e ox: ' r^Á '^ ^^nšti. osrrdl6 t
195.
cl'1řton: qq.'ni.*v Č6rará' D6ÉPÍ. Dobr. KhÍboney: KrÁlor'nn l)arr'son oity.
D^trr
Krorně povíde!<, lLUsTRoVANlÉ FlLMoVÉ DvoJsTRÁNKY, krátkých zpráv, reeortáží, ženskéhookénka'
RoMÁN. nateznete v kaŽdém čísteRodokapsu ÚFLNÝ, VELKÝ' UKoNÓENÝ RoDoKAps DosTAt'{ETE V KAŽBÉt'! KNlH1{uPECTVí, PRoDEJNĚ NoVlN A TRAFlcE zA PoUHÝcH
sPoRTU, křížovekatd.
K1'5{}
noool(APs wcltizi lraždý pá.tek. _ oildržíteu všech knihkupců, v prode.inách novin' traÍikách a nádražních prodcjnách. _ cena sešitu nejrnénó o 52 stranách K l.50. _ PŤódplatné na celý roěník pťo česko_$lovensko. Polsko, Jugoslavii (52 6ešity) l{ ?8'_. na prll rolru I{ 39._. na ětv*t roku x !9.5o. Pro cizinu na čtvrt roku: Rumunslro K 23'_. rámoří a Dánsko. Italii. Švéttsko.r,iÍr!. Norško K 37.-. ostatni gtáty eýroÍ}skó l(:9*-. PŤedplatné přijílní kažítéknihkuÍrectv!. prodejna nebo pŤíno edministrace >Rodokaps<. Praha I' Bílkova ul' ó. 20' nn úěet poštovní anořitelný čís.9?.6l]0. - Ileklamace neznlepené se n"eÍrnnkují. _ Ža redakci odpoví
:JvÝNosNĚlŠ| rtLMY, JAKÉ rov
BYLY vYRoBENY
,rspěšňďst filnoů si zvykli Aneričanó Íiždáwro měňit jejiďr výnosností. Y\@il< právě přiz,rrávajÍ nové prveuretví Důsnoyově >>S n ě lr u r c e(, ktorá
Yboala všehny staré rokordy tňeb. Stóla sico
COTUMBIA
ť..
FITM
Prostředí velkých divodel, skvělých společností, nólodových nocí, slodkých ořgentinských písní, to vš€ je rómcem rušného děje o výborného humoru, s jedínečnou výprovou o nódherným zpěvem, kde krósnó Groce Mooroovó o ele-
1'670.000 do[rarů, na
::.Eckém trhu vša.lr Inló zarručený výnos 4'000.000 dola,rů a v ostaforíctrr -1.}ištÍú2,o00.o0o d]oliařů, z tďro 1,250.000 iLol,arů Íerr ne, britském úz€ťní 1'fiuritra< tody stcjí poďo finanč'níttto výrrrosu rra' prvém místě.so zaruřr.-
6 mililorry dola,rů. Nejvíce so přihtiňrje ze gta,rších úspěciltů>%p
''j
gontní Melwyn Douglos se předstihují
ve svých výkonech vtomto řomontickém velkoÍilmu
iv a-
bloud<< s Al Jolsonemr ktorý vynesl kilysi \ila,rnerůrn 5'250.000 b,lnru nal[r náďo&{ií >Čtyři jozdci z a.pokalypsy<<, ra,n&'výfrmB M. G. M. pŤí,iďa 4'500.000 dÚlařů' >>Ben IIur<' ktorý vynesl téže todukční fi!:mě 4,000.000 drolram&' a ětyři fifuny' jojichž výmos ilosrí:ltl Ě00.000 dolarů: >>Ja'zz Sirrgor<< s Aliloltsorrenrr (Wamrors)' >Big a, Foxova |arade< (Para,mount)' GriffiltLrovo >>Ztozo4fi národa<< Kava,lkáda<<. >>Noc v ráji<< (Srurmy sido Up) jo rra d,axším místě pořladí s lŤnpsořn 8'000.000 dblarů' 1n'rr nrísledulje ))Broa,dwa,y Mobdy< (Itt G. 1vÍ.) s 8'000.000 doila'ťůa teprve v ila'lšísfiT h e K i d<<
5x
>>Zla't'6
Moldovio,
opojoní(.
iloYÁ PosTAYA KREstENÝcH FltilŮ: .BÝ('
KTERÝ
MlLovAL KvĚTrN(Y.
je novou skvělou figurkou 'Walta Disneye. Jmenuje se >býk Ferclinand< a hraje
hlavní úlohu stejnojmenné grotesky. Tato nová Silly
ii.
symphonics líčíživot mla_ dého býčka' který je vychováván pro závoťlnÍ arénu, nemůže však vidět krev a hlealá své štěstÍ pouze v přá_
;:!
.
telstvÍ s vonnými kytičkami.
Ámerická kritika označuje
tuto
ili
*rr&&*,
'tt
grotesku jeťlnomyslně
za nejlepšÍ krátký
film' kte-
rý 'Walt Disney kdy nato_ čil pro spol. RI(o Radio_ film.
lvALT DISNEY \pobyt
'
_bnt
*irt
JADE NA DOVOLENOU
Zal(m co první colovečernÍ íílm>Sněhurko & geilm trposlíků(slovil na celém světě nevíilanéúspěchy' připravovď jeho tvůrco Walt Disney vše pro notočenídalšiho podobného díla. Nyní' ktly jsou všechny přeilběžnó prácc a skizzy tlokoněeny (nový {ilm se buale jmenovat pr&valěpoalobně >Bambi<< _ život srnky), otlchází I)isney na tlelšídovolenou. Není sice přesně známo' kam nojede, ale holtywoottští roDorÚeři tvrdí' že jeile tlo l(anaily k sterému příteli' ktcrý zilg má farnu stříbrných lišek. NeaÍ vylouěeno, žo Disney tu tr&čerpá námět pro nějaký nový Íilm.
BDI/I1AtrIY
vellcých úspěchův doienoho Ítlnu, po někollkoletóm
ob|evll so vo výborné cho_
,rLÍzIŇ LET Do IIEBE.. z rněhoň je naše ukázka, rná pokraěování ve filmu
olo." venlovrlého přlhruboi ptlrozeneho íormóle ve i iNAH Á PRAvDA"' dostol po tpechu řodu dolšlch úloh.
l
,,,LÍzzrNo ŠnňsTÍ..
I
J!Ú unrHoDY '.
pLI)NÍI.ILuo_
lcn nDBCÚ
* Bo Brvé v
dějinách
filmu, co 'ffiaéno :'ieno
byto
povinnó shlédnutÍ |h Íilmt.'pro mlailó heH.i edeDty. Tuto novotu 'I Paromount, a tice při
'ln Íiluu Cbarleso Laug.i >Beschcomber(. Jo to .*+-rteeky tak ilokonalý,
i vybrón jako první lIjnirm účelům.Ml&_ ' , leptům .igou rozdány ně_ . hlédlutím Íilmu jejich '
iáiti rolÍ o
hra
__..,h'amenáng pokusnou
rolou. Pak teBrve mladí Yidí Íilm o m'ohou ob_ 'i tvó šťastnějšÍkon_ lvlt xty. )N€ní to proto. aby
'návgli svůj chabý Ýý-
j'lii:
]::
s výkony oťoprocentních e''ežisér nových ailep- $tu, o bý bylo někily kru_ jeu mladým li'lcemo rkázat' co lzo uilělat kterou v poslední iiobě čosto vídóme v ú|ohóch sym_ tkoli role.< - Tento poticlrych oristokrotických monželek, ie ve 3kuteč_ film lr*ilý Laugtonův le u níg společnost Pa_ nosti vdovou po slovném divodelním řediteli o ,,vy_ nólezci'' revuólních sborů tonečních,,g i r l s" * brnt. Ziegíleldovi, jehož newyorské divodlo no Broodwoy
#x-_lvrilí oliver l[ins_
BILLI.E
BUBIrDovÁ
bylo po dvocet
inA FERBA5ovÁ BuDE HRÁT..' .vENouŠKA.
světovou sensocí.
Btázička< sÍlgaŽován'a naše nejlepŠÍfilmová subreta
íllmu o lorléry
k bylo uŽ
oznárneno, byla pro film >venoušék lra Tg*}asová, ťIědiěka slávy Anny ondrákové.
!!:_'..'.,.11t však Je, že I'erbasová bude hrát roli noušká, nikoliv, jak by se čekďo, úlohu Stázičky. ;o tuto roli se vyjednává s jinou mladistvou Íilmoir umělkýtl' Dále byla zÍskárno pro úlohu tety 'otyltly zd. Baldová, pro úlohu otce IÍuňáčka Jai' [vaJt a pro roli StáziččÍnaotce J. Kanatert.
let
Pottovont toDeěnlc Ye baze_
'|menných "glrls" ve íll. mu poplšgJa lnlho
'NGrilimý Hollywood' 8ro1K |, vóx. Kš2'zóde'lo u lo'dóho lnthlupcr.
íi,,.
. r'4", i
