TIC Stálá mise při OECD v Paříži
Gestor: OMEV Ostatní adresáti MZV: AFR; AMER; ASIE; BVA; EUGA; EUPO; KMI; KSAP; LPTP; NMDT; OAZI; ODEV; OJVE; ORS; OSE; OSN; OSVE; SBM; SEK; SEV; SMN; SZBP ZÚ: Brusel SZ EU; Buenos Aires VV; Dillí VV; Hanoj VV; Jakarta VV; Káhira VV; Peking VV; Pretoria VV; ZÚ v zemích EU 27 + kandidáti/potenciální kandidáti; ZÚ v zemích OECD; ZÚ všechny SM Externí adresáti s propojením: KPR, MF, MPAO, PSP, SENAT, UVL_SEZ, VLADA Ostatní externí adresáti:
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected];
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],;
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected];
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected] V Paříži dne 31.05.2012 Č.j.: 266/2012-OECD Skart. znak: S/5 Věc: Fórum OECD (Paříž, 22. a 23. 5. 2012)
TIC, strana 1
Shrnutí: Ve dnech 22. a 23. května proběhlo v pařížském sídle OECD každoroční Fórum OECD, které již tradičně předchází zasedání Rady OECD na ministerské úrovni. Fórum zahájil GT OECD Angel Gurría, hlavní řečnicí pak byla jordánská královna Rania. Dvoudenní setkání politiků, akademiků, občanské společnosti, zástupců soukromého sektoru, expertů z různých oborů, zástupců médií i odborné veřejnosti nabídlo účastníkům Fóra řadu zajímavých platforem k diskusi, ze které vzešlo mnoho zajímavých podnětů. Hlavními tématy Fóra OECD byla přetrvávající ekonomická krize a možné způsoby jejího řešení, a s tím související otázky vzdělání, tvorby pracovních příležitostí, sociálních nerovností, důvěry občanů v instituce, role střední třídy, role žen, rozvoj měst, finanční regulace, nové ekonomické a sociální přístupy či „inkluzivní“ ekonomika. Fórum OECD je zajímavé nejen proto, že každoročně přiláká plejádu špičkových odborníků či diskutérů, ale také proto, že debata, která zde probíhá za účasti politiků, je díky své neformálnosti a akademickému zaměření do značné míry oproštěna od obvyklé politické korektnosti, což jí přidává na zajímavosti. V následujícím textu uvádíme zahajovací projevy a dále výběr z tematických panelů, diskusí či seminářů, které SM OECD Paříž z hlediska zájmů ČR považuje za nezajímavější a nejpodstatnější. Úvodní slovo Fóra: GT OECD Angel Gurría a Její Výsost, královna Jordánska Rania Al Abdullah Proslov GT OECD by se dal charakterizovat heslem „Od rozhořčení a nerovnosti směrem k začlenění a integritě“. A. Gurría dále uvedl, že v letošním roce se bude Fórum zabývat zejména obnovením sociální důvěry. Pro OECD je toto Fórum klíčové k dodržení mandátu o podpoře politik pro lepší životy (již známé heslo „Better Policie for Better Lives“, které se stalo mottem 50. výročí založení OECD v r. 2011). Letos vstupujeme do pátého roku krize. V globálním měřítku lze spatřit povzbudivé signály, ale problémy stále přetrvávají a sociální dopady krize jsou již tragické: miliony lidí ztratily práci, celková nezaměstnanost strmě stoupla, mnoho lidí nadále (díky této krizi) žije v extrémní chudobě. Jak uvedla Diane Coyle ve své knize „The Economics of Enough“, kterou Gurría citoval, dochází v dnešní době k dramatickému úpadku důvěry. V nedávné minulosti vyšlo do ulic značné množství nespokojených občanů, mladých i starších, aby vyjádřili svou nelibost: nejprve v arabských státech, poté ve Španělsku, v Londýně, v jihovýchodní Asii, v Santiagu i v Montrealu. Došlo také k politickým demonstracím v Evropě a v Rusku. Všechny tyto protesty mají společný základ, a tím je (chybějící) sociální začlenění, což není žádným překvapením, nerovnosti v posledních letech vzrůstaly konstantním tempem. V členských zemích OECD je průměrný příjem 10ti % nejbohatších lidí 9x vyšší než průměrný příjem 10ti % nejchudších lidí. Tento ukazatel nerovnosti (dnes 9:1) vykazoval před několika lety hodnotu 7:1. Nedávná studie UNICEF navíc ukázala, že dvě třetiny všech států světa se v posledních 20 letech potýkají čím dál tím více s nerovností, která se stále zvyšuje, což v lidech vyvolává pocit zrady - perspektiva do budoucna tedy ne příliš radostná. OECD je přesvědčena, že od rozhořčení a nerovnosti se k začlenění a integritě dá dojít vytvořením nového typu růstu, při jehož tvorbě bude podporováno sociální začlenění a udržitelnost, nebude zde naopak místo pro podporu chamtivosti a spekulací, a účinná zodpovědnost, průhlednost a vyhodnocení rizik zaručí lepší fungování ekonomických trhů. OECD radí vládám, jak podporovat nový typ růstu, zatímco se tyto snaží vyrovnat veřejné rozpočty. Hlavní rady OECD tedy zní: Vydejte se cestou strukturální (rozumí se reformy), cestou sociální (rozumí se ekonomiky) a cestou zeleného (ekonomického) růstu. (Pozn. SM
TIC, strana 2
OECD: Gurría zde vyslovil nové neformální motto OECD : Go structural, go social, go green). OECD doporučuje strukturální změny ekonomik, jelikož všechny státy mají stále mnoho prostoru pro zlepšení a zreformování svých ekonomik, které mohou poskytnout růst a zaměstnanost rychleji, než je tomu dnes. Doporučuje cestu „sociální“, jelikož dopad krize na rodiny je devastující, a proto je třeba výrazně (a co nejdříve) zlepšit sociální politiku. Doporučuje klást důraz na zelený růst, protože již není možné nadále pokračovat v podpoře ekonomického růstu založeného na výrobě energií, které drasticky znečišťují životní prostředí a není možní pokračovat v nadměrné spotřebě. Gurría tento třetí bod shrnul do lapidárního vyjádření, že lidstvo se ve vztahu k přírodě ocitlo na „kolizním kurzu“. Tři zásadní opatření, které OECD navrhuje, pomohou státům vyvinout nový typ růstu: silnější, čistší a liberálnější. K tomu je však zapotřebí nového myšlení. V závěru svého proslovu A. Gurría zmínil, že v rámci Ministerského zasedání Rady OECD hodlá požádat ministry, aby schválili iniciativu OECD, která ponese název „Nové přístupy k ekonomickým výzvám (NAEC – New Approaches to Economic Challenges). Královna Jordánska Rania Al Abdullah: Její Výsost zdůraznila klíčovou roli vzdělání, které snižuje nerovnosti a napomáhá k vytvoření rovných příležitostí pro všechny. Prosperitu a rovnost pojí vzdělání. Vzdělání však v rozvojové agendě nemá stejnou důležitost jako ekonomické otázky či péče o zdraví. Ve školství se podle jordánské královny potýkáme se zastaralými učebními plány, které připravují mladé lidi o schopnost uvědomit si a rozvinout svůj potenciál. Výsledkem je značný rozdíl mezi znalostmi studentů a vědomostmi, které potřebují potenciální zaměstnavatelé. Rania Al Abdullah dále hovořila o situaci v Africe, kde je 60% lidí mladších 25let a každý čtvrtý z nich je nezaměstnaný – nejvyšší poměr nezaměstnanosti na světě. Zmínila rovněž program OECD PISA (Program pro mezinárodní hodnocení studentů), který porovnává každé 3 roky znalosti 15ti letých studentů ve 31 členských státech OECD a ve 43 nečlenských státech, vč. Jordánska. (Pozn.: PISA poukazuje na schopnost studentů použít znalosti načerpané ve škole v běžném životě či při práci. Poskytuje také srovnání vzdělávacích systémů jednotlivých zemí). Po úvodních projevech GT OECD a jordánské královny pokračoval program řadou panelů, seminářů a debat, z nichž vybíráme následující témata: Rozprava o inkluzivní ekonomice (Talking about a More Inclusive Economy) V rámci tohoto panelu vystoupil John Martin (ředitel direktorátu pro práci, zaměstnanost a sociální věci v OECD), Sharan Burrow (Generální tajemnice ITUC – International Trade Union Confederation), James K. Galbraith (USA, University of Texas, Austin, TX), Seyfettin Gursel (Turecko, Universita Bahcesehin, ředitel centra pro ekonomický a sociální výzkum). Moderovali Stewart Lansley (ekonom a autor) a Paul Hannon (The Wall Street Journal). Martin zmínil 2 indikátory na měření příjmové nerovnosti: koeficient GINI a poměr mezi občany s nejnižšími a nejvyššími příjmy. Uvedl, že příjmová nerovnost ve všech zemích G7 za poslední 3 desetiletí vzrostla. Jak tedy zabránit nerovnosti mezi příjmy? Globalizací a finančními trhy, změnami v technologiích, institucionální a regulatorní reformou, změnou v partnerství pro zaměstnanost, změnami v rodinné struktuře a zaměřením se na poptávku po kvalifikovaných dělnících. Martin dále podtrhl velký rozdíl
TIC, strana 3
v přerozdělování daní v jednotlivých zemích. Sharan Burrow zdůraznila nutnost podívat se na sociální situaci v jednotlivých státech a také nutnost solidarity. Seyfettin Gursel hovořil o situaci v Turecku, které je dobrým příkladem makroekonomického rozvoje: nerovnost a chudoba zde poklesly. Nyní se Turecko soustředí na vzdělání a na zvyšování kvalifikace. Rozpočtový deficit poklesl na 1,4%. Mezi lety 2003 a 2007 se průměrný plat zvýšil o 50% a došlo ke snížení daní z 15ti na 5%. Ovšem ceny základních potravin od roku 2007 rostou, což má negativní dopad na chudobu. James K. Galbraith uvedl, že Turecko není jediná země šelící tomuto problému - je tu i Latinská Amerika.. Index lepšího života (OECD Better Life Index) V rámci tohoto panelu vystoupili Anthony Gooch (ředitel komunikace, OECD) a Martine Durand (ředitelka statistiky, OECD). Moderoval Simon Rogers (The Guardian). Výše zmínění odprezentovali nový index OECD, který statisticky „měří kvalitu“ života. Je založen na jedenácti faktorech, mezi které patří: úroveň bydlení, příjem, zaměstnanost, společnost, vzdělání, životní prostředí, zdraví, bezpečnost, pracovní vytíženost, podíl občanů na správě věcí veřejných, a životní spokojenost. Každý z těchto faktorů je měřen pomocí více indikátorů. Index porovnává kvalitu života mezi jednotlivými zeměmi a také rozdílnou kvalitu života žen a mužů. Mezi země OECD, kde byla provedena prvotní měření, byla později zařazena také Brazílie a Rusko (díky vysoké návštěvnosti webstránek z těchto zemí). Kromě francouzštiny a angličtiny budou stránky dostupné také ve španělštině a v němčině. Dosavadní reakce na uvedení tohoto indexu ukazují, že jde o výrazně lepší ukazatel než jakým je samotný HDP. Index je dostupný na webových stránkách: www.oecdbetterlifeindex.org. (Pozn.: Podrobnější informace lze nalézt také v našem č. j. 240/2011-OECD ze 26. 5. 2011). „Vyždímaná a rodící se střední třída“ (The Squeezed and Emerging Middle Classes) Diskuzi moderovala Matina Stevis, redaktorka prestižního ekonomického deníku The Wall Street Journal a Dow Jones Newswires. V rámci prvního bloku, který nesl podtitul „Od tiché většiny k motoru ekonomiky“ vystoupili Marcelo Neri (hlavní ekonom „Center for Social Policies“, FGV Foundation, Brazílie), Richard Trumka (předseda odborové federace AFL-CIO a TUAC), Sanjit Bunker Roy (zakladatel a ředitel Barefoot College, Indie). V druhém bloku, nazvaném „Od nejistoty k otevřenosti“, patřili mezi hlavní řečníky Ian Golding (ředitel Oxford Martin School, University of Oxford), Elena Panfilova (generální ředitelka, Transparency International Russia) a William Lacy Swing (generální ředitel IOM). Mezi hlavní přínosy panelu lze zařadit porovnání různých cest k vytváření střední třídy – např. brazilská střední třída vznikla „odspodu“ a nemůže se srovnávat s americkou střední třídou, která je mnohem bohatší. V USA však dochází v posledních letech k úpadku střední třídy v důsledku tři nerovnováh: (1) nerovnováha mezi reálnou ekonomikou a finančním sektorem, (2) nerovnováha mezi zaměstnavateli a zaměstnanci a (3) dvojí deficit (tedy schodek federálního rozpočtu a platební bilance, což ukazuje, že Američané konzumují více než stačí vyrobit). Dalším faktorem úpadku je, že současná generace si nepokládá otázku „Co chceš udělat?“, ale „Čím se chceš stát?“. Brazílie naopak vykazuje dynamickou střední třídu, zejm. díky dobré kombinaci pro-tržních a sociálních politik a díky optimismu.
TIC, strana 4
Indie se potýká s problémem nových zbohatlíků, kteří ke svému bohatství přišli bez dostatečného vzdělání a neumějí se svým jměním zacházet. S. B. Roy upozorňoval na nutnost nalákat střední třídu zpět do vesnic, jinak hrozí masivní odliv znalostí z venkova. Na příkladu Barefoot College, která úspěšně vzdělává ženy středního věku v solárním inženýrství, ukázal způsob, jak je možné s tímto odlivem bojovat. Rusko vstupovalo do 90. let bez jakékoliv střední třídy. V letech 2001/2002 začaly do tohoto vakua pršet ropné dolary, což vytvořilo novou elitu konzumující luxusní zboží. V letech 2008/2009 došlo ke vzniku sociálních skupin, které se snažily řešit společenské problémy a začala se formovat nová střední třída, která by mohla být do budoucna příslibem demokratizace Ruska. Lidé chtějí práci, ale ne za cenu opouštění základních hodnot a etických principů. Zajímavá byla úvaha I. Goldinga o průmyslové revoluci, která vytvořila novou střední třídu. Je možné, že se z průmyslu stane zemědělství a průmysl bude ve vyspělých zemích vytvářet pouze okolo 5 % HDP? Tato technologická revoluce by vytvářela silné tlaky na růst nezaměstnanosti, jelikož nové technologie nejsou nijak intenzivní na práci (např. Google a Apple zaměstnávají v poměru ke své tržní hodnotě jen velice málo lidí). Golding si proto není jist, zda se opravdu chceme vydat tímto směrem. Lze si představit svět, který by produkoval mnohem méně zboží, nicméně by k tomu byly nutné radikální změny v politice. Klíčové je vědět, jak správně reagovat na inovace a rostoucí propojenost světa. Je nezbytné dále podporovat transnacionalizaci, ale zároveň být schopný redukovat její rizika a zajistit práci pro všechny. Finanční regulace: Jak dosáhnout správné rovnováhy? (Financial Regulation – How to Find the Right Balance) V rámci panelu k problematice finanční regulace vystoupili Ira Rheingold (výkonný ředitel, National Association of Consumer Advocates, USA), Phil Jennings (generální tajemník, UNI Global Union) a Thierry Philipponnat (generální tajemník, Finance Watch), diskusi moderoval Axel Threlfall (Reuters). V diskusi zazněly různé názory na příčinu nedávné hypoteční krize - nepraktické půjčky z pohledu spotřebitele (hypotéky, které si spotřebitelé nemohli dovolit); vývoj na pracovním trhu (růst nezaměstnanosti způsobil problémy spotřebitelů se splácením hypoték); tlak na soutěživost bank za účelem dosažení vyšších výnosů (požadavek na vyšší výnosy vytváří stále větší tlak na představitele bank, což v důsledku ovlivňuje chování na finančních trzích). Řešením současné situace je podle diskutujících zajištění inkluzivního růstu (včetně tvorby pracovních míst) a stabilního bankovního sektoru (tedy zajištění odolnosti bank prostřednictvím efektivních a dostatečně diverzifikovaných aktivit). V oblasti finanční regulace je podle vystupujících nutné regulovat jádro problému, nikoliv jeho důsledky. Chybou bylo zaměření se pouze na inflaci, bez sledování finanční stability. Kritéria, podle kterých by měly být jednotlivé aktivity povolovány, by měly být zejm. společenská prospěšnost a produktivita. Krokem správným směrem k zajištění stability bankovního sektoru je Dodd-Frankův zákon, je ale nutné přijmout další opatření. Ve svých vystoupeních panelisté dále upozornili, že vytvoření dohledového orgánu 1 je pouze 1
Dodd-Frankovým zákonem byla mimo jiné zřízen dohledový orgán (Financial Stability Oversight Control), jež má za úkol monitoring stability finančního systému.
TIC, strana 5
prvním krokem, je zapotřebí také lidí, kteří jsou ochotni a schopni regulační opatření implementovat. Současně by měla být nalezena rovnováha mezi soukromým (ziskovost bank) a veřejným zájmem (stabilita finančního systému). Diskutující dále vyzdvihli finanční vzdělávání a doporučili přijmout jednoduchá regulační pravidla, kterým budou lidé rozumět. V rámci diskuse také zazněla kritika konceptů „too big to fail“ a „systemically important financial institutions“ (systémově důležité finanční instituce) – tyto koncepty narušují přirozenou bankovní činnost a zvyšují morální hazard. Růst „stříbrné“ ekonomiky: spolupráce v pantoflích (Growth of the Silver Economy: Network Slippers) V rámci tohoto panelu byly diskutovány zejména problémy financování zdravotní péče v důsledku demografických změn ve vyspělých zemích. Státy se potýkají s nedostatkem lékařů a více pravomocí a zodpovědnosti tak bude muset přecházet na zdravotní sestry. Je nutné snížit administrativní zatížení doktorů, kteří nemají dostatek času na pacienty. Diskutovaly se také možnosti měření efektivnosti zdravotnictví – např. britské zdravotnictví se zdá být výkonnější než francouzské, přestože Británie vydává na zdravotnictví pouze 60% francouzského rozpočtu a má přitom stejné procento úmrtnosti. Lidé by si měli více uvědomovat skutečnou výši nákladů na zdravotní péči a dbát preventivně o své zdraví. Inspirace 2012 a perspektivy 2013 (Inspiration 2012 and Perspectives 2013) V rámci bloku věnovaného možným tématům Fóra 2013 vystoupili Eric Beinhocker (výkonný ředitel, Institute for New Economic Thinking, University of Oxford), Naomi Colvin (členka hnutí Occupy London), Tugrul Kudatgobilik (předseda, „Turkish Confederation of Employer Associations“) a Stewart Lansley (ekonom, autor knihy Cost of Inequality). Diskusi moderoval Anthony Gooch (ředitel, Public Affairs and Communications, OECD). Ve svých vystoupeních zmínili diskutující zejména problematiku nerovnosti a nutnosti zajištění inkluzivního růstu. V otázce nerovnosti došlo k posunu v politických názorech a na tento problém se nyní více zaměřila pozornost. Nejvíce se podle diskutujících v současné době hovoří o nerovnosti v příjmech, jelikož se dá snadno změřit, ale existují také další nerovnosti. V souvislosti s růstem je podle panelistů nutné vytvořit model, ve kterém budou přínosy růstu rovnoměrně rozděleny. Současně je ale nutná diferenciace, není vhodné příliš generalizovat jeden model růstu (jako příklad byl uveden anglosaský model). Diskutující se shodli, že prioritou je tvorba pracovních míst (zejména pro mladou generaci) a podpora investic soukromého sektoru. Turecký zástupce dále upozornil, že Evropa musí přijmout opatření již dnes (zítra je pozdě) a doporučil návrat k politikám ekonomického růstu. K otázce možných témat příštího Fóra zazněl návrh z publika více zahrnout problematiku, která je blízká zemím BRICS a otázku vlády práva (rule of law). Zajištění dlouhodobých investic: Města jako zdroj změny a růstu (Attracting Long-Term Investment: Cities, Source of Change and Growth) Hlavní diskutovanou otázkou panelu bylo, jak zajistit zdroje nutných investic pro velká města, kterých v globálním měřítku velmi rychle přibývá. (Počet měst, které obývá více než milion obyvatel, brzy překročí pět set).
TIC, strana 6
Účastnice panelu z tureckého ministerstva financí, která hovořila o projektu rozvoje Istanbulu jako mezinárodního finančního centra, opakovaně jako nutný předpoklad získání investic pro města zmínila potřebu makroekonomické stability. Tu ovšem města nemohou příliš ovlivnit, ale je třeba ji zajistit na celostátní úrovni. Italský zástupce bankovního sektoru považuje za užitečné, pokud mají města přímé příjmy z daní, se kterými mohou volně nakládat. Jako pozitivní příklad zmínil autonomii, kterou v tomto ohledu disponují italská města. Jeho banka s nimi spolupracuje při identifikaci vhodných investičních projektů. Důležitou roli podle něj, a to zejm. v Evropě, hraje hledisko environmentální udržitelnosti projektů. Jeho banka proto má např. zainvestováno více v projektech na produkci obnovitelných zdrojů energie než v klasické energetice. Účastníci panelu se shodli na užitečnosti úzké spolupráce oficiálních řídících orgánů měst, soukromého sektoru i zástupců občanské společnosti na identifikaci nejvhodnějších projektů, které si zaslouží podporu. Za velký problém řady světových měst (což se příliš netýká členských zemí OECD) je považován značný počet obyvatel velkoměst žijících v „neformálních“ příbytcích (tj. ve slumech). Proto by měla být potenciálně velmi atraktivním odvětvím podnikání výstavba sociálních bytů. Dotace. Doplácí na ně Země? (Food for Thought: Subsidies. Are They Costing the Earth?) V úvodu panelu uvedl zástupce Sekretariátu OECD, že různé podpory byly dlouho na úrovni vlád považovány za „nudné“ téma, o kterém se mnoho nediskutovalo. Pak se tato problematika dostala do popředí díky aktivitám některých nevládních organizací, které upozornily na mohutné podpory velkých projektů s nežádoucími dopady na životní prostředí. Obecně podle názoru OECD nelze podpory zavrhovat, ale většina dnešních podpor neplní cíle, pro které byly původně určeny. Například dotace energie byly původně zavedeny k podpoře chudých obyvatel, ale jak vyplynulo ze studií IEA, jen 8 % podpor se dostává ke skupině 20 % nejchudšího obyvatelstva. Důvodem je, že toto obyvatelstvo často nemá k dotované energii ani přístup. Důsledkem je plýtvání zdroji energie s nežádoucími dopady na životní prostředí i na státní rozpočty. Odbourání energetických dotací by znamenalo zásadní příspěvek k eliminaci emisí skleníkových plynů. (Pozn.: Jak vyplynulo z další debaty, problém dotací fosilních paliv se zdaleka netýká jen rozvojových zemí. Např. EU dotuje fosilní paliva 6x více než obnovitelné zdroje energie - např. dotacemi neefektivních dolů . . . ). Podle panelistů je třeba zaměřit se na odbourávání dotací i přesto, že řada zemí aktuálně bojuje s ekonomickými problémy. Problematické jsou zejména podpory směřující do zemědělství (způsobují nadvýrobu a degradaci půdy), rybářství (způsobují vymírání rybích populací) a energetiky (viz výše). Při debatě panelistů s publikem zazněly názory, že kromě postupného odbourávání stávajících podpor je třeba velmi opatrně postupovat i při zavádění případných nových podpor, které by v zásadě měly být přijímány jen na časově omezenou dobu a při jejich přijímání by měly být zváženy případné environmentální a sociální dopady. O pokračování v poskytování podpor by mělo být rozhodnuto vždy až po důkladné analýze, zda správně plní stanovený cíl.
TIC, strana 7
Ženy „u kormidla“ (Women on Board) V rámci tohoto panelu, který moderovala Katrin Bennhold (International Herald Tribune), vystoupila Vuslat Dogan Sabanci (šéfredaktorka Hurriyet Gazetecilik, jednoho z hlavních tureckých deníků), Charles P. Heeter, Jr. (předseda BIACu), Karolína Peake (místopředsedkyně vlády ČR) a Manu Sareen (ministr pro rovnost pohlaví, Dánsko). K. Peake upozornila na společenský stereotyp, kdy stále není běžné, aby muž zůstal s dětmi doma a staral se o ně, protože se tímto způsobem dosti často cítí „méněcenný“ a výjimkou nejsou ani případy, kdy jsou tito muži svými přáteli zesměšňováni. Je tedy třeba utvořit rovnost mezi partnery v rodinách. K. Peake představila svou politiku „pozitivní činnosti pro rodiče“, která se zaměřuje na pracující rodiče a jejich spokojený rodinný život. Je rovněž zastánkyní vícegeneračního soužití v jedné domácnosti. Rodina by měla ženy podporovat v jejich práci. K. Peake dále poznamenala, že v ČR přetrvává problém s nedostatkem nabídek práce na poloviční úvazek, které by umožnily mnohým ženám začít pracovat. M. Sareen uvedl, že je nutné vzdělávat již děti ve školkách a školách, že i žena může být např. policistka. Velká zodpovědnost je na rodičích, aby svým dětem ukázali možnosti různých povolání. Navrhl systém kvót s cílem, aby bylo více žen na vysokých pozicích. Ch. Ureter uvedl, že v jeho organizaci jsou na vysokých pozicích ze 70ti % ženy, je jim tak umožněno pracovat jen 3 dny v týdnu jako tzv. partner. Vyzdvihl nutnost vytvoření „modelů“ („role models“). V. D. Sabanci vyzdvihla potřebu více žen-soudkyň, právniček atd. Na otázku z publika, zda by řešením nemohly být dívčí školy, odvětila K. Peake, že nikoli, protože konkurence je nutnou součástí formování osobnosti. M. Sareen poznamenal, že pro něj je nejdůležitější, aby existovala možnost jak pro ženy, tak pro muže pracovat na vysokých pozicích, poté už se tolik nezajímá o to, kolik procent žen či mužů na těchto postech působí. Sareen zmínil také nutnost upevnění legislativy pro muže, aby mohli na mateřskou dovolenou. K. Peake zmínila, že ženy potřebují pocit bezpečí, aby se pustily do rizika a začaly podnikat. Nové ekonomické a sociální přístupy (New Economic and Societal Approaches) Mezi hlavní panelisty patřili v rámci tohoto bloku Vedat Akgiray (ředitel „Capital Markets Board“, TUR), Robert Johnson (výkonný ředitel „Institute for New Economic Thinking“), Robert Skidelsky (emeritní profesor politické ekonomie, University of Warwick, GBR), Bill White (předseda výboru OECD pro ekonomické přehledy, EDRC), Ngaire Woods, děkanka Blavatnik School of Governemnt a ředitelka Global Economic Governance Programme, Oxford University, GBR). Mezi panelisty probíhala živá diskuze, zejména na téma současného ekonomickosociálního systému. Zaznívaly hlasy pro nutnost úsporných vládních opatření i opačné názory o potřebě zvýšit veřejné investice. Skidelsky vidí jádro celého sporu v tom, zda existuje keynesiánská efektivní poptávka, či nikoliv. Velká část veřejného dluhu byla podle něj primárně generována soukromým sektorem a je tedy nefér nyní řešit problémy úspornými opatřeními, na která doplatí všichni občané. Johnson zastává názor, že celá ekonomie se dá shrnout třemi hesly: (1) politika, (2) politika a (3) politika. Existující systém finančních trhů je příliš lavinový a je proto nutné jej restrukturalizovat. V podobném duchu vystoupil i Akgiray,
TIC, strana 8
který považuje za systémové riziko stejnorodost, hodnota schopnosti odlišit se proto vzrůstá. Woods upozorňovala na krizi důvěry občanů v národní a mezinárodní instituce. Důvěra v G20 silně opadla, zejména proto, že se skupina rozdělila na G7 vs. zbytek. Při hledání nového přístupu je podle panelistů nutné zvyšovat důvěru občanů v instituce, které však musí prokázat, že jsou akceschopné. Osou při hledání nových přístupů by mělo být zajištění funkční mezinárodní spolupráce. Johnson doporučuje přestat se současnou hrou se záporným součtem – současnou situaci přirovnává k Titaniku: několik lidí na palubě vidí, že se loď rychle blíží k ledovci. Dívají se na sebe a přemýšlí co teď – sebrat rychle co lze a skočit do záchranné lodě, nebo běžet varovat kapitána, aby rychle změnil kurz? Akgiray navrhuje přepracovat modely optimální kapitálové struktury podniků a oceňování podniků, tak aby lépe zrcadlily systémová rizika. Skidelsky by rovnou rozbil celý systém existující makroekonomie na kousky a následně by ji přestavěl nikoliv na základě agregace mikroekonomie, ale na základě zdravého rozumu. Nesmíme přitom zapomínat na oblíbené úsloví ekonomů: k tomu, abychom usmažili omeletu je nejprve nutné rozbít vajíčka. Podle Woods to však jaksi vyvolává sympatie a soucit vůči vajíčkům (cit. Amartya Sen). Sérií závěrečných bonmotů završil B. White, který považuje za největší omyl považovat za pravdivé přísloví, že na složité problémy lze vždy najít snadné řešení. Další informace www.oecd.org/forum
k Fóru
OECD
lze
nalézt
na
webové
stránce
OECD
Vypracovali: Mgr. Petr Janoušek, Ing. Helena Čížková, Ing. Jitka Vyoralová, Ing. Michal Šupita a Jana Skákalová (stážisté SM OECD) Schválil: Karel Dyba, velvyslanec
TIC, strana 9
