Systémy přípravy pěstounů a osvojitelů

Systémy přípravy pěstounů a osvojitelů Srovnávací studie s příklady vybraných typů

PhDr. Jiří Kovařík Mgr. Hana Pazlarová PhDr. Věduna Bubleová

Středisko náhradní rodinné péče, Jelení 91, Praha 1 Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, Palackého nám. 4, Praha 2

Praha 1999

Obsah 1.

Úvod

4

2.

Mezinárodní srovnání

7

2.1.

Metoda výzkumu a výzkumný vzorek

7

2.2.

Popis systémů v jednotlivých zemích

8

2.2.1.

Velká Británie

8

2.2.1.1. Parent to Parent Information on Adoption Services

8

2.2.1.2. St. Francis Childrens Society

8

2.2.1.3. Anglie-Bulharsko - The Christian Children s Fund of Great Britain

9

2.2.2.

Rumunsko

10

2.2.2.1.SCOP (Society for Children and Parents - HOLT- Foundation)

10

2.2.2.2.Directia judeteana protectie a drepturilor copiliului Arad (Child Protection Department in Arad)

11

2.2.3.

Německo - Eltern für Kinder (Parents for Children)

2.2.4.

Slovensko - Občanské sdružení Návrat

12

2.2.5.

Estonsko - Parnu Pereabikeskus (Family Aid Center)

13

2.2.6.

Slovinsko - Center za socialno delo

14

2.2.7.

Kypr - Department of Social Welfare Services of the Ministry of Labour and Social Insurance

15

2.2.8.

Minnesota USA - . Professional Association of Treatment Homes

16

2.3.

Srovnání přístupů k jednotlivým tématickým okruhům

17

2.3.1.

Identifikace organizace

17

2.3.2.

Další odborné služby

19

2.3.3.

Právní úprava PP

20

2.3.4.

Skladba a účast dalších expertů a institucí na výběru

21

2.3.5. Kritéria výběru pěstounů a osvojitelů a rozhodování o NRP

22

2.3.6. Zvláštní formy NRP

24

2.3.7. Systém, formy a skladba přípravy

25

2.3.8. Metodologie a příprava metodik

27

2.3.9.

Finanční a jiná podpora a odborné služby

27

2.3.10. Sdružování, výměna informací a další vzdělávání

29

2.4.

31

Průzkumná sonda - Rakousko: Sdružení “Iniciativa náhradní rodina”

2

2.4.1.

Základní charakteristiky rakouské situace

31

2.4.2.

Sdružení “Iniciativa náhradní rodina"

31

2.4.3.

Příprava pěstounů - rakouský model

33

3.

Domácí zkušenosti

36

3.1.

Příprava matek-pěstounek pro SOS dětské vesničky

36

3.2.

Metodiky výběru dětí a žadatelů ze 70. let

37

3.3.

Aktuální témata a požadavky

39

4.

Návrh bakalářského studia „pěstoun-terapeut“

41

5.

Shrnutí a závěry

43

6.

Doporučení

44

Literatura

45

Přílohy

47

7.

Příloha 1 - Dotazník (česká a anglická verze)

48

Příloha 2 - Metodologie pěstounské péče (Materiál připravený Centrem pro sociální práci pro slovinské Ministerstvo práce, rodiny a sociálních věcí)

67

Příloha 3 - Příručka pro pěstouny - ukázky z rakouských podkladů

75

Příloha 4 - Přípravný program pro pěstounskou rodinu

92

Příloha 5 - Pomoc při integraci

98

Příloha 6 - Projekt “Sociálně - pedagogická pěstounská rodina”

101

Příloha 7 - Sociální služba pro denní péči o dítě

107

Příloha 8 - Osnova kurzu pro matky v SOS dětských vesničkách

108

3

1. Úvod Na mezinárodních pracovních seminářích, které jsou v rámci dialogu WestEast každý rok věnovány problematice náhradní rodinné péče vystupují opakovaně do popředí otázky spojené s výběrem a přípravou náhradních rodičů, především rodičů-pěstounů. Důvodem je jednak zvyšující se náročnost jejich práce, jednak snaha předejít možným problémům a selháním, která ve většině případů poznamenávají obě strany nového svazku,

nicméně největší dopad mívají na

svěřené dítě, neboť přidávají k předchozím zkušenostem “nepřijetí”, zklamání a ztráty domova další podobné, ony předchozí zkušenosti potvrzující zážitky. Zvýšená náročnost práce pěstounů je dána především proměnami populace sociálně osiřelých dětí. Zatímco v prvních desetiletích dvacátého století bylo sociálně osiřelé dítě dítětem poměrně zdravým, mění se v průběhu doby jak skladba dětí, které jsou nuceny vyrůstat mimo vlastní rodinu, tak jejich typický obraz. Již se nejedná o poměrně zdravé a dědičně nezatížené dítě svobodné matky – služky, která se vydala za službou do velkého města, ale o děti s poměrně častou a výraznou dědičnou zátěží, o děti s určitou smyslovou, tělesnou či mentální vadou (velice často vadou kombinovanou), o děti, které mnohdy přežijí jen díky kvalitní péči porodníků, neonatanologů, pediatrů a dalších specialistů. Právě tyto děti však velmi často zůstávají bez péče vlastních rodičů, kterým chybí schopnosti, dovednosti a často i zájem, zralost, odpovědnost a ochota se o postižené dítě starat. Velmi často se mezi sociálně osiřelými dětmi setkáváme s dětmi romskými (Říčan, 1998, odhaduje jejich podíl na populaci ústavních zařízení na 60%, což by při současných stavech znamenalo přibližně 12-15 tisíc romských dětí). Již z takto stručně naznačených problémů je zřejmé, že pěstouni (a vůbec náhradní rodiče) takovýchto dětí musí být nejen osobnosti zralé, poměrně zdravé a vyspělé, ale navíc musí být ještě vybaveni potřebnými znalostmi z vývojové psychologie a psychopatologie, speciální pedagogiky, somatopatologie, pediatrie, komplexní rehabilitace apod. Nejde jen o poznatky. K jejich výbavě, podle našich zkušeností, jsou nezbytné i určité dovednosti sociálně psychologické a terapeutické.

4

To potvrzují nejen naše domácí zkušenosti s pěstounskými páry z velkých pěstounských rodin a s matkami-pěstounkami z dětských vesniček, ale i stále se zdokonalující systémy výběru a přípravy pěstounů v zahraničí. Právě zmapování těchto zkušeností je hlavním cílem této studie, v níž se pokusíme poznatky o těchto zkušenostech získané a) utřídit, b) srovnat a c) využít k návrhu doporučení pro různé varianty systému přípravy náhradních rodičů v našich podmínkách. Předmětem výzkumu jsou systémy a způsoby přípravy a výcviku žadatelů o pěstounskou péči (PP) a žadatelů o osvojení (AD) ve

vybraných zemích světa,

zejména v zemích EU. Hlavními okruhy, na něž se výzkumná studie zaměřuje, jsou: - kritéria a požadavky na žadatele o náhradní rodinnou péči (NRP) - obsahy a formy přípravy žadatelů - instituce a agentury zapojené do programů přípravy a jejich spolupráce. Pokud jde o zvolenou metodologii, vybrali jsme pro mezinárodní část výzkumu: a) dotazníkovou

metodu sběru dat a informací, které předcházela pečlivá

analýza sledované problematiky v zahraniční a v tuzemské odborné literatuře. Formou dopisu byla oslovena jednotlivá centra ve vybraných zemích a byla požádána o vyplnění dotazníku zaměřeného na výše zmíněné problémové okruhy ; b) studium metod a způsobů přípravy ve vybraných institucích (v našem případě zejména u našich slovinských, rakouských a slovenských kolegů). V části práce, která se zaměřila

na zmapování a rozbor tuzemských

zkušeností a poznatků, byla provedena analýza dokumentů,

tj. dostupných

metodických materiálů a podkladů od odborných pracovníků orgánů a institucí, které se problematikou náhradní rodinné péče (NRP) v ČR zabývají (Poradna pro NRP Kolín, Středisko NRP, poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, Sdružení SOS dětských vesniček, OPD aj.), nebo pracovníků institucí, které již mají určité zkušenosti s metodikou a realizací přípravy žadatelů o NRP v Slovenské republice ("Návrat" - Bratislava). Potřebné údaje byly tedy shromážděny jednak

5

dotazníkovým šetřením,

jednak v průběhu a) tuzemských seminářů a pracovních setkání, b) mezinárodního semináře o NRP konaného v rámci dialogu West-East na podzim roku 1998 ve Vídni. (West East Dialog vznikl z iniciativy odborníků, kteří se

dlouhodobě zabývají

problematikou náhradní rodinné péče. Jde o spojení několika evropských státních i nestátních organizací, které se podílely mj. na vypracování etického kodexu pro pěstounskou péči.)

6

2. Mezinárodní srovnání 2.1. Metoda výzkumu a výzkumný vzorek Poté, co na základě vlastních zkušeností a poznatků shromážděných na základě studia odborné literatury byly vytipovány hlavní tématické okruhy, byly v rámci tuzemských setkání a seminářů podrobeny kritické rozpravě a reflexi. Tento postup přispěl značnou měrou ke konečné

formulaci otázek a stanovení hlavních

tématických okruhů mezinárodní dotazníkové ankety. 1) Prvním tématickým okruhem byla identifikace zahraniční organizace a zjištění, zda se zabývá výběrem, popř. přípravou pěstounů či osvojitelů. 2) Druhý okruh zahrnoval zmapování dalších služeb, které organizace na poli NRP poskytuje. 3) Další okruh se zabýval právní úpravou pěstounské péče (PP) a právní úpravou NRP. 4) Skladba a účast expertů, popř. dalších institucí na výběru náhradních rodičů (včetně poslední rozhodující instance) představovala čtvrtou tematickou oblast dotazníku. 5) Pátý okruh otázek zjišťoval zákonem stanovená kritéria výběru náhradních rodičů, ať již pěstounů či osvojitelů. 6) Další soubor otázek mířil na zmapování existence zvláštních forem NRP, zejména PP. 7) Rozsáhlý sedmý okruh zahrnoval otázky směřující k systému, formám a skladbě přípravy jak běžných pěstounských rodin, tak rodin profesionálních pěstounů či pěstounů-terapeutů. 8) Osmý okruh mířil do oblasti metodologie a její přípravy. 9) Devátý okruh mapoval podporu a odborné služby poskytované v dané zemi v oblasti NRP. 10) Otázky osvěty, sdružování, výměny informací a dalšího vzdělávání jak náhradních rodin a žadatelů, tak

ostatní veřejnosti byly tématem desátého

okruhu. Českou i anglickou verzi dotazníku obsahuje část věnovaná přílohám.

7

Po zkušenostech s dotazníkovým šetřením, které bylo zaměřeno na problémy mezinárodního osvojení (Bubleová, Kovařík a kol. 1997), jsme se obrátili jednak na některé již dříve kontaktované instituce, které se NRP péči zabývají a jsou ochotné na tomto poli v rámci Evropy (popř. Severní Ameriky) spolupracovat, jednak na některé další, jinými experty doporučené organizace, které v této oblasti působí. Anglickou verzi dotazníku s žádostí o jeho vyplnění a zaslání zpět tazatelům a zpracovatelům jsme rozeslali 32 organizacím. Zpět se vrátilo a ke konečnému zpracování bylo “způsobilých” 11 dotazníků: 3 z Velké Británie - z toho jedna organizace působí v Bulharsku, 2 z Rumunska, a po jednom ze Slovenska, Slovinska, Estonska, Německa, Kypru a USA. Přestože jsme nezískali vyplněný dotazník od našich rakouských kolegů, podařilo se navštívit jejich pracoviště a získat poměrně podrobné materiály zaměřené na přípravu pěstounů. 2.2.

Popis systémů v jednotlivých zemích

2.2.1. Velká Británie 2.2.1.1. Parent to Parent Information on Adoption Services Anglická „Parent to Parent Information on Adoption Services“ je charitativní organizací

zaměřující

se

převážně

na

poskytování

informací

spojených

s problematikou osvojení a služeb v této oblasti. Výběr ani přípravu náhradních rodičů neprovádí a nepotřebuje tudíž ke své činnosti licenci. 2.2.1.2. St. Francis Childrens Society St. Francis Childrens Society je dobrovolnická organizace (voluntary adoption agency), která zajišťuje výběr i přípravu žadatelů o adopci či PP. Každé tři roky je jí Ministerstvem zdravotnictví obnovována licence. Kromě toho poskytuje i služby biologickým rodičům a věnuje se výuce. Pracuje podle zákona z roku 1991, který

upravuje

podmínky PP i výběr

žadatelů o osvojení a PP. Na výběru se v obou případech podílí sociální pracovník, právník a lékař ve spolupráci s místními úřady. Metodické vedení poskytují vlastní vypracované materiály spolu se státním sociálním pracovníkem.

8

Pro žadatele o adopci je stanoven minimální věk 21 let u ženy i muže. Pro pěstouny podobný limit není. Žadatelé o adopci museli být až do současnosti manželé, nyní se připouští i adopce svobodnými osobami. Výběr probíhá postupně ve třech kolech,

třemi různými pracovníky, aby byla zaručena maximální

objektivnost. Na konečném rozhodnutí se podílí pracovníci agentury a její ředitel. Příprava pěstounů probíhá 6 měsíců a je v ní zahrnuta jak teoretická příprava, tak praktický výcvik ve skupinách. Pěstouni dostávají zvláštní odměny a agentura se jim i nadále snaží nabízet různá skupinová setkání nebo individuální návštěvy. Během nich sociální pracovnice z agentury získává přehled o situaci v PP rodině. Pěstouni se mohou stát členy sdružení PP rodin “National Foster Care Association“, které vydává i časopis s touto tematikou. Podobné sdružení a časopis mají i adoptivní rodiny. Ve Velké Británii je rozpracován i systém profesionální a terapeutické PP, která je organizována místními úřady a dobrovolnickými organizacemi. Tito pěstouni – terapeuti absolvují

zvláštní výcvik. Tato forma PP se využívá pro různě

znevýhodněné či problematické děti (mentálně či tělesně postižené, starší, mladistvé matky s dětmi atd.). Předpěstounská péče je ve Velké Británii neznámým pojmem. 2.2.1.3. Anglie-Bulharsko - The Christian Children s Fund of Great Britain The Christian Chidrens Fund of Great Britain (CCF) je anglická nestátní organizace, která na základě dohody s bulharskou vládou působí na území Bulharska v oblasti NRP. Stará se o výběr i přípravu jak pěstounů, tak osvojitelů. Mimo to poskytuje sociální poradenství, psychodiagnostiku, provádí výzkumy sociálních procesů v období transformace atd. Vzhledem k tomu, že v Bulharsku není zvláštní zákon o PP, řídí se při výběru žadatelů podle jiných právních norem. Výběru pěstounů se účastní sociální pracovník, psycholog a zkušení adoptivní rodiče. U osvojitelů je tento tým doplněn o právníka, lékaře a pedagoga. Metodiky pro výběr jsou dílem týmu sociálních pracovníků. Výsledky šetření jsou považovány za platné a žádná další organizace či osoba je dále neprověřuje. Věk osvojitelů je určen zákonem (respondenti neuvádějí konkrétní údaje). U pěstounů je minimální věková hranice 25 let. Dále musí osvojitelé i pěstouni splňovat některé další požadavky. Musí být bulharskými státními občany s čistým trestním

9

rejstříkem. Nesmí být závislí na alkoholu nebo drogách, nesmí vést “nemorální život” a jejich rodičovská práva musí být zachována. V Bulharsku neexistuje ucelený systém přípravy náhradních rodičů ani profesionální či terapeutická PP. Finanční pomoc PP rodinám není uvedena. Jinou podporu formou setkávání PP rodin, rad a doporučení poskytují sociální pracovníci. Neexistuje sdružení PP rodin ani časopis na toto téma. Alternativou NRP jsou dětské a azylové domy. Situace NRP je v Bulharsku zřejmě značně problematická. CCF GB je jedinou organizací, která se jí systematicky zabývá, a to bez jakékoliv finanční podpory bulharské vlády. Chybí rovněž legislativní opora činnosti této organizace, což značně komplikuje její práci. Povědomí a zájem o NRP je ve společnosti mizivý, neexistuje zde kulturní tradice PP. Práce Fondu se nesetkává s velkým porozuměním vlády ani veřejnosti. 2.2.2. Rumunsko 2.2.2.1. SCOP (Society for Children and Parents - HOLT- Foundation) SCOP (Společnost pro děti a rodiče - Society for children and parents) je nestátní organizace, která získává vždy na dobu jednoho roku licenci na přípravu pěstounů. Tu jí na místní úrovni uděluje Úřad péče o dítě (Child protection department). Kromě toho poskytuje sociální a psychologické poradenství, provádí diagnostiku. Zaměřuje se také na výuku a výzkum. Právní rámec PP tvoří od roku 1997 zákon, který zároveň upravuje výběr pěstounů. Pro výběr AD rodičů podobná norma neexistuje. V obou případech (jak PP tak AD) se na výběru žadatelů podílí sociální pracovník a psycholog. Pro osvojitele i pěstouny není stanovena věková hranice ani žádné další podmínky. Potencionální pěstouni absolvují 26 hodin teoretické přípravy. Nestátní organizace při výběru spolupracují se státním Úřadem péče o dítě, který jim pro tuto práci rovněž poskytuje metodické vedení. Tento státní úřad je také poslední instancí, která rozhoduje o způsobilosti žadatelů. Pěstounská péče je v naprosté většině případů dlouhodobým řešením. Pěstouni dostávají odměnu ve výši platu sociálního pracovníka. Různé služby poskytují PP rodinám nestátní organizace. Pokud jde o dohled nad PP rodinami, je

10

situace nejasná. Organizace PP rodin není založena. Žádné periodikum ani jiná média se otázkám NRP pravidelně nevěnují. Profesionální nebo terapeutická PP nefunguje, institut předpěstounské péče existuje v rozsahu max.3 měsíců. 2.2.2.2. Directia judeteana protectie a drepturilor copiliului Arad, (Child Protection Department in Arad) Oddělení ochrany dítěte v Aradu je státní organizace se stálou licencí, která se kromě

práce v oblasti NRP zabývá i sociálním poradenstvím a výukou. Na

podkladě zákona č.26/1997 provádějí výběr a přípravu pěstounů a osvojitelů.

Na

výběru spolupracují sociální pracovník a psycholog s místními úřady. Žádné speciální metodické pokyny pro výběr nejsou zpracovány a způsobilost rodičů znovu přezkoumává státní komise (Commission of child protection). Jedinou předem stanovenou podmínkou pro osvojení i pěstounskou péči je minimální věkový rozdíl 18 let mezi rodiči a dítětem. Na přijetí dítěte se rodiny připravují hlavně s pomocí sociálních pracovníků, ale absolvují i 2-4 týdenní praktický výcvik. Ten je zaměřen na sociální práci a provádějí ho pracovníci organizace.

Pěstouni jsou odměňováni určitou finanční

částkou a sociální pracovníci by jim měli poskytovat podpůrné služby. Návštěvy v rodinách provádějí soc. pracovníci jednou za tři měsíce. Žádná zastřešující organizace pro PP rodiny v Rumunsku nevznikla. Stejně tak neexistuje žádný časopis nebo pravidelný pořad na toto téma. Snahy o ustanovení profesionální PP jsou v začátcích, takže zatím není hotov ani systém vzdělávání budoucích pěstounů-terapeutů. Jako další formu NRP uvádějí respondenti umístění u příbuzných.

2.2.3. Německo - Eltern für Kinder (Parents for children) Eltern für Kinder

je nestátní organizace, která

se zaměřuje na výběr a

přípravu budoucích adoptivních rodičů. Specializuje se na mezinárodní adopce. Má stálou licenci udělenou Úřadem péče o dítě (Landesjugendamt). Rovněž podporuje

11

projekty a rodiny v partnerských zemích. Při výběru vždy spolupracuje sociální pracovník, psycholog a lékař. Podle právní úpravy partnerské země se celého procesu mohou zúčastnit i další odborníci. Spolupracuje se i s místními Úřady péče o dítě. Výběr osvojitelů se provádí podle určitých kritérií. Základem jsou přiměřená životní úroveň, pedagogické schopnosti a předpoklady pro navázání citového vztahu k dítěti. Minimální věk adoptivní matky musí být 21 let, otce 25 let podle právní úpravy konkrétní země. Zjišťuje se schopnost přijmout odlišný kulturní původ, životní zkušenosti a fyzické či mentální postižení. Rozhodnutí sociálního pracovníka dále ověřuje místní Úřad péče o dítě a státní úřady v partnerských zemích. Na národní úrovni existuje v Německu sdružení PP rodin, které vydává i časopis. 2.2.4. Slovensko - Občanské sdružení Návrat Na Slovensku se přípravou žadatelů o pěstounskou péči a osvojení zabývá Občanské sdružení NÁVRAT (OZN) - Civic Association Návrat. Toto sdružení má licenci od ledna 1999, udělilo mu ji Ministerstvo práce, sociálních věcí a rodiny. Sdružení provádí výběr i přípravu pěstounů a přípravu adoptivních rodičů. Jeho další činnosti jsou: sociální

poradenství, výuka, výzkum, psychologická diagnostika a

poradenství, spolupráce s médii, sociální práce. Výběr pěstounů je právně upraven zákonem č.53/73 Sb. (stejně jako v ČR), výběr žadatelů o osvojení právně upraven není, je

upraven jen jako metodický

pokyn. Při výběru pěstounů i žadatelů o osvojení se vždy podílejí tito odborníci: sociální pracovník, právník a psycholog, někdy se podílí lékař nebo i jiní experti. Kromě OZN se výběru účastní ještě CPPS (poradní centrum). Při výběru se nepostupuje podle žádných daných směrnic nebo metodických pokynů ani se neověřuje další způsobilost výběru

náhradních rodičů. V poslední instanci o přípravě i

rodičů rozhoduje CPPS. Minimální ani maximální věk osvojitelů

pěstounů není zákonem stanoven, musí jít ale o věk

ani

přiměřený a vhodný. Pro

náhradní rodiče existují některá explicitně stanovená kritéria, jako je např. morální bezúhonnost. Na Slovensku znamená pěstounská péče řešení spíše dlouhodobé. Právně je upravena i tzv. předpěstounská péče v rozsahu 3-6 měsíců. Zde existuje i

12

institut profesionální a terapeutické pěstounské péče. Speciální formy pěst. péče pro děti

postižené, etnicky odlišné, adolescenty či adolescentní matky s

dětmi

neexistují, jediná jiná analogie je poručnictví. Systém přípravy pěst. rodin zatím jako takový neexistuje, ale náhradní rodiče musí projít výběrem CPPS. Neexistuje ani systém terapeutických pěst. rodin, pouze

přípravy profesionálních či

Sdružení NÁVRAT pořádá 1-týdenní zácvičný

program pro profesionální náhradní rodiče. Příprava běžných pěstounů neobsahuje část teoretickou ani Sdružení Návrat někdy provádí už zmíněný zácvikový

praktickou.

program zaměřený na

techniky s vlastní zkušeností. Při přípravě spolupracuje Návrat s psychologickými poradnami a s Okresním úřadem. Příprava pěstounů profesionálů či pěstounů terapeutů obsahuje teoretickou část (15 hodin), která se týká vývoje dětí, základních potřeb dětí a komunikace. Náplní praktické části (35 hodin) je zdokonalení komunikačních dovedností, zvládání konfliktních situací. Výcvik provádí Sdružení Návrat. Při přípravě se postupuje podle určitých směrnic, které jsou

vydávány ve spolupráci s UNICEF Ženeva a

Ministerstvem práce, sociálních věcí a rodiny. Pěstounské rodiny jsou finančně odměňovány, a to odměnou pěstounům a zvláštním příspěvkem na dítě. Nad pěst. rodinami je

prováděna supervize, kterou mají na starost soc. pracovníci.

Pěstounským rodinám jsou pak nadále poskytovány podpůrné, poradenské

a

terapeutické služby v "klubech" rodin, které pořádají ve větších městech 1x měsíčně setkání. Sdružení pěst. rodin na Slovensku neexistuje. Zatím není ani časopis pro pěstounské či adoptivní rodiny, ale Návrat připravuje spolupráci na časopise se Střediskem náhradní rodinné péče v Praze. Ve slovenské televizi se nevysílá žádný pravidelný pořad pro náhradní rodiny. 2.2.5. Estonsko - Parnu Pereabikeskus (Family Aid Center) V Estonsku se problematikou NRP zabývá PARNU PEREABIKESKUS (Centrum pomoci rodin). Jedná se o státní organizaci, která provádí jak výběr, tak přípravu pěstounů i adoptivních rodičů. Její činnost se od roku 1995 opírá o nový zákon, který upravuje podmínky adopce a pěstounské péče i podmínky pro výběr vhodných uchazečů.

Kromě těchto aktivit

13

poskytuje organizace i sociální

poradenství a vede výzkumy v dané oblasti. Při výběru vhodných pěstounů vždy spolupracuje sociální pracovník psycholog. Někdy je přizván lékař, psychiatr nebo pedagog.

a

Pro pěstouny není

zákonem ani jinou normou stanoven věkový limit nebo jiná další kritéria. Výběru adoptivních rodičů se kromě sociálního pracovníka a psychologa standardně účastní i lékař a pedagog, v případě potřeby psychiatr. U adoptivních rodičů je zákonem stanoveno, že nesmí být starší od dítěte více než 40 let. Respondenti ovšem uvádějí, že existuje celá řada výjimek. Způsobilost náhradních rodičů ověřuje ještě sociální pracovník péče o děti. Metodiky pro výběr žadatelů připravuje Ministerstvo sociálních věcí. Vybraní pěstouni prochází přípravou v rozsahu asi 40 hodin. Konečné rozhodnutí o svěření dítěte je na soudu, který spolupracuje se specialistou na NRP. Pěstounským rodinám je poskytována finanční odměna a příspěvek na dítě. Dále místní úřady poskytují rodinám různé bezplatné služby: psychologické poradenství, zájmové kroužky pro děti, tábory, výlety atd. Místní sociální pracovník také provádí v pěstounských rodinách supervize. Spolupracuje při tom se specialistou na PP a pracovníkem, který pracoval s dítětem dříve. Sdružení PP rodin, časopis nebo televizní či rozhlasový pořad, který by se zabýval problematikou NRP v Estonsku neexistuje. Předpěstounská, profesionální či terapeutická PP není v Estonsku zavedena, ovšem podle názoru expertů lze její vznik očekávat do tří let. Dalšími formami NRP jsou dětské domovy a opatrovnické (poručnické) rodiny. 2.2.6. Slovinsko - Center za socialno delo Centrum

sociálních záležitostí je státní organizace, která provádí výběr

žadatelů o PP i adopci. U budoucích osvojitelů zajišťuje i jejich přípravu. Zabývá se i sociálním poradenstvím. Pěstounská péče není ve Slovinsku ošetřena samostatným zákonem, ale je pouze součástí jiného zákona. V rámci něj je upraven i proces výběru žadatelů. U pěstounů je vždy účastníkem řízení pouze sociální pracovník, někdy psycholog.

U adopcí je psycholog se sociálním pracovníkem

přítomen vždy a

v případě potřeby i právník. Vzhledem k tomu, že jde o státní instituci, metodické

14

řízení provádí nadřízené státní úřady a nikdo jiný do procesu výběru nezasahuje. Osvojitelům musí být alespoň 18 let, musí být manželé. Podmínkou je i zachování rodičovských práv, psychické zdraví a také o 18 let vyšší věk, než je věk osvojovaného dítěte. U pěstounů jsou předpoklady podobné. Jejich věk však nesmí být vyšší než 60 let. Přípravu PP provádějí sociální pracovníci formou individuálních i skupinových programů. Pěstounská péče je považována za dlouhodobé řešení. Pěstouni dostávají finanční odměnu plus příspěvek na každé dítě a na rodinné aktivity*. Další dohled nad rodinami probíhá v podobě individuálních návštěv doma. Sociální pracovníci nabízejí i nejrůznější přednášky a možnosti dalšího vzdělávání. Ve Slovinsku funguje i sdružení PP rodin, které se snaží o podporu a rozvíjení vzájemných kontaktů, výlety, setkání atd. Na toto téma je vydáván i časopis. Podle nejčerstvějších informací se připravují nové metodické pokyny pro adopci a pěstounskou péči, na jejichž vzniku by se měli podílet i odborníci z praxe. Předpěstounská ani terapeutická PP nefunguje. Příspěvky na děti v PP a pro pěstounské rodiny činí: * 90 DM – pro každé dítě (pro postižené o 15-50% více) 135 DM – příspěvek na rodinné aktivity příspěvek podle věku dětí:

0 - 1

–

290 DM

1 - 6

–

230 DM

7 - 15

–

260 DM

15 - 18

–

280 DM

2.2.7. Kypr - Department of Social Welfare Services of the Ministry of Labour and Social Insurance Na Kypru má výběr a přípravu náhradních rodičů ve své kompetenci státní úřad, konkrétně oddělení služeb sociální péče Ministerstva práce a sociálního zabezpečení (Department of Social Welfare Services of the Ministry of Labour and Social Insurance). Tento úřad je zároveň tím, kdo nakonec rozhoduje o umístění dítěte. Jeho činnost je určována zákonem č. 352 z roku 1956. Jediným stálým odborníkem při výběru potencionálních náhradních rodičů je sociální pracovník. Osvojitelé nesmí být mladší než 25 let. U pěstounů žádné omezení není. Dále

15

musí být náhradní rodiče finančně zajištěni. Zjišťuje se osobní a rodinná historie, postoj k dětem, partnerský vztah atd. Žádný systém přípravy pěstounů a osvojitelů neexistuje. S uchazeči pracují pouze jednotliví sociální pracovníci podle existujících metodik. Po přijetí dítěte sociální pracovník dále udržuje kontakty s rodinou a navštěvuje ji podle potřeby. Rodina dostává od státu finanční příspěvek na dítě. Předpěstounská ani profesionální PP na Kypru nefunguje. Není založeno žádné sdružení pěstounů. Média se problematice NRP pravidelně nevěnují. 2.2.8. Minnesota USA - . Professional Association of Treatment Homes V Minnesotě se výběrem a přípravou náhradních rodičů (osvojitelů i pěstounů) zabývá Professional Association of Treatment Homes. Jedná se o soukromou, neziskovou organizaci, která získává pro svoji činnost státní licenci vždy na určitou konkrétní dobu. Mimo to poskytuje i sociální poradenství a různé služby biologickým rodičům. Při své práci se opírá o zákonnou úpravu. Při výběru vždy spolupracují sociální pracovník a lékař. V případě potřeby je přizván právník, psycholog, psychiatr, pedagog nebo jiný odborník. Organizace se řídí vlastními metodikami. Výsledkem šetření je odborný posudek, na jehož základě sociální pracovník rozhodne. Pěstouni i osvojitelé musí být starší 21 let. Musí mít čistý trestní rejstřík, řidičský průkaz? a tři doporučení. Patrně existují i další kritéria, která respondent nebyl schopen vyjmenovat. Po přijetí dítěte rodina dostává příspěvek 35 – 45 dolarů na den (agentura okolo 20 dolarů). Agentura jim prostřednictvím svého sociálního pracovníka poskytuje další služby. Dohled nad rodinami provádí nezávislý sociální pracovník s licencí a VŠ vzděláním. Mezi pěstouny a tímto pracovníkem je uzavřena smlouva (extensive contract), na jejímž základě se supervize uskutečňuje. V Minnesotě je zavedena profesionální PP. Profesionální pěstouni i náhradní rodiče prochází teoretickou i praktickou přípravou. Rozdíl je pouze v intenzitě, která je u profesionálů vyšší. Vzdělávání probíhá formou přednášek a výcviků. Profesionálové

musí absolvovat minimálně 30 hodin ročně. Rodičům přednášejí

sociální pracovníci, psychologové a universitní učitelé různých oborů. Příprava je zaměřena na vývoj dítěte, psychologické a výchovné problémy, související právní otázky, problematiku týraných a zneužívaných dětí, fetální alkoholový syndrom atd.

16

Agentura se snaží spolupracovat s jinými podobně zaměřenými organizacemi a universitami. “Její” rodiny mohou navštěvovat akce státního i národního sdružení pěstounů. Existuje i časopis o NRP. Kromě NRP mohou být děti umístěny v azylových domech. 2.3. Srovnání přístupů k jednotlivým tematickým okruhům V následujícím srovnání – tabulkách – budou, z důvodů úspory místa, jednotlivé organizace označeny číslicí, a to následujícím způsobem: 1. Občanské sdružení Návrat – Slovensko 2. Parnu Pereabikeskus (Family Aid Center) - Estonsko 3. SCOP (Society for Children and Parents) - Rumunsko (HOLT-Foundation) 4. St. Francis Childrens Society - Velká Británei 5. Center za socialno delo - Slovinsko 6. Directia judeteana protectie a drepturilor copiliului Arad - Rumunsko (Child Protection Department in Arad) - Rumunsko 7. The Christian Children s Fund of Great Britain - Bulharsko 8. Eltern für Kinder (Parents for Children) - Německo 9. Parent to Parent Information on Adoption Services - Velká Británie 10. Department of Social Welfare Services of the Ministry of Labour and Social Insurance – Kypr 11. Professional Association of Treatment Homes - Minnesota - USA 2.3.1. Identifikace organizace Čtyři z organizací (Centrum rodinné pomoci - Estonsko, Centrum sociálních záležitostí - Slovinsko, Oddělení ochrany dítěte v Aradu - Rumunsko a Oddělení služeb sociální péče – Kypr) jsou státními subjekty či jejich součástí. Stejný počet působí v neziskovém sektoru (Sdružení Návrat – Slovensko, Společnost pro děti a rodiče – Rumunsko, Britský křesťanský dětský fond působící v Bulharsku a sdružení Rodiče pro děti – Německo). Zbývající organizace se popisují budˇ jako charitativní nebo jako soukromé, neziskové. Neziskový sektor tedy v této oblasti převládá (viz tab.č.1).

17

T a b u l k a 1 Typ organizace 1 organizace státní NGO jiná

2

3

4

X X

5

6

x

x

7

8

X

X

9

10

11

x

x X

x

X

Pověření, licenci na práci v oblasti PP mají buď stálou nebo na dobu určitou (v jednom případě tříletou, v jednom roční a v dalším se obnovuje každé dva roky). Britský křesťanský dětský fond působící v Bulharsku má uzavřenu smlouvu s bulharským ministerstvem. Čtyři organizace licenci nemají. T a b u l k a 2 Licence 1 licence stálá na dobu určitou jiná ne

2

3

4

x

X

5

6

7

x

8

9

x

10

11

x X

x x

X

X

X

Licenci uděluje na Slovensku Ministerstvo práce, sociálních věcí a rodiny, v Rumunsku na místní úrovni Oddělení ochrany dítěte nebo Komise pro ochranu dítěte, V Británii (Společnost pro děti sv. Františka -. St. Francis Childrens Society) oddělení zdravotnictví, v Německu zemský úřad (Landesjugendamt v Berlíně), na Kypru je jako obecný garant uvedena vláda, resp.stát. Na otázku, zda provádějí výběr a/nebo přípravu pěstounů odpovědělo šest dotázaných organizací kladně na variantu „výběr i přípravu“; jen výběr provádí Center za socialno delo - Slovinsko, na přípravu pěstounů se orientuje Společnost pro děti a rodiče z Holtovy nadace působící v Rumunsku. Pokud jde o výběr a/nebo přípravu adoptivních rodičů je situace odlišná – osm organizací provádí výběr i přípravu, čtyři jsou státními subjekty, čtyři lze zařadit mezi neziskové organizace. Pouze na přípravu se zaměřuje Občanské sdružení Návrat na Slovensku.

18

T a b u l k a 3 Výběr a příprava pěstounů výběr a příprava pěstounů výběr i příprava jen výběr jen příprava ne

1

2

x

x

3

4

5

x

6

7

x

X

8

9

10

11

X

X

10

11

X

X

x X X

x

9

T a b u l k a 4 Výběr a příprava osvojitelů 1 výběr a příprava adoptivních rodičů výběr i příprava jen výběr jen příprava ne

2

3

x

4

5

6

7

8

x

x

x

x

x

x X

x

2.3.2. Další odborné služby Deset organizací se kromě případného výběru a přípravy náhradních rodičů zabývá ještě jinou činností,

popř. poskytuje ještě jiné služby. Nejčastěji je

uváděno sociální poradenství, popř. výuka či výzkum. Ve výčtu dalšího působení nacházíme dále práci v médiích, podpora projektů a rodin v partnerských zemích, supervizi pěstounských rodin, vypracovávání léčebných a rehabilitačních plánů a zpráv o situaci a pokroku v rodinách, diagnostiku a úsilí zaměřené na získávání komunitních zdrojů ve prospěch dětí. T a b u l k a 5 Další služby a činnosti sociální poradenství výuka výzkum psych.dg. a poradenství terapie služby biol.rodičům jiné

1 x x x x

2 x x

3 x x x x

4 x

5 x

6 x x

7 x

8

9

10 x

11 x

x x x

x

x x

19

x

2.3.3. Právní úprava PP Samostatným zákonem je pěstounská péče upravena na Slovensku, V Estonsku, Rumunsku, Velké Británii (v rozporu s tím je sice informace organizace The Christian Children s Fund of Great Britain, Společnosti dětí sv.Františka však existenci zákona potvrzuje), na Kypru a v Minnesotě, USA. Ve Slovinsku je součástí jiného zákona. Nejstarší normou je zde zřejmě estonský zákon z roku 1956, na Slovensku platí federální zákon č.53 z roku 1973, další normy pocházejí z let 1991,1995 a 1997. T a b u l k a 6 Právní normy týkající se PP zákon o PP ano součást jiného zákona ne

1

2

3

4

x

x

x

x

5

6

7

8

9

X

10

11

X

x

x x

Výběr pěstounů je právně upraven v sedmi případech, v jednom případě (na Slovensku) je upraven metodickým pokynem a obdobně je tomu i v případě osvojení (tab.č.7 a 8)

T a b u l k a 7 Právní úprava výběru pěstounů 1 právní úprava výběru pěstounů ano jinak ne

2

3

4

5

6

7

x

x

X

x

X

x

8

9

10

11

X

x x

T a b u l k a 8 Právní úprava výběru osvojitelů 1 právní úprava výběru AD rodičů ano jinak ne

2

3

x

4

5

6

7

X

X

x

x

x

8

9

10

X x

X

x

20

11

2.3.4. Skladba a účast dalších expertů a institucí na výběru Na výběru pěstounů se nejčastěji podílejí sociální pracovníci a psychologové (tab.č.9), sociální pracovníci participují v podstatě ve všech případech, a to vždy, kdežto

lékaři,

psychiatři

a

pedagogové

spíše

jen

v některých

případech.

Nejdůkladněji provádějí výběr pravděpodobně v Minnesotě, kde se na výběru podílejí ve všech případech sociální pracovníci a psychologové a v některých případech jak lékaři, psychiatři a pedagogové, tak zkušení náhradní rodiče. Ti participují při výběru i v případě Křesťanského dětského fondu ve Velké Británii. Právník je pravidelným účastníkem při výběru pěstounů na Slovensku a rovněž ve Velké Británii. T a b u l k a 9 Experti, kteří se podílejí na výběru pěstounů soc.pracovník právník psycholog lékař psychiatr pedagog jiný

vždy 1 - 11 mimo 9 1, 4 1, 2, 3, 6, 7 4, 11

jen někdy

ne 2

5, 11 1, 2 2, 11 2, 11 11

7

S menšími odlišnostmi je rozložena i participace expertů při výběru osvojitelů (tab.č.10). Častěji zde vstupuje do hry lékař a právník. T a b u l k a 10 Experti, kteří se podílejí na výběru žadatelů o osvojení soc. pracovník právník psycholog lékař psychiatr pedagog jiný

vždy 1 - 6, 10, 11 1, 4, 6, 7 1, 2, 3, 5, 6 2, 4, 7, 11 2,7

někdy

ne

5, 11 11 1 2, 11 11 1, 11

2

Pokud jde o participaci dalších institucí, jsou to (zejména v případě NGOs) příslušné místní úřady, oddělení pro ochranu dítěte apod. Pouze slovinské Centrum sociální práce neuvádí žádnou další zúčastněnou instituci.

21

2.3.5. Kritéria výběru pěstounů a osvojitelů a rozhodování o NRP Metodiky k výběru žadatelů připravují buď státní instituce (Estonsko – MPSV, Rumunsko – oddělení ochrany dítěte) nebo teamy složené bud´ a) ze zkušených sociálních pracovníků ( The Christian Children s Fund of Great Britain) nebo b) ze sociálního pracovníka, psychologa a zkušených náhradních rodičů (Německo). Mezi dalšími experty jsou dále uváděni pracovníci péče o děti (Estonsko), komise pro ochranu dítěte (Rumunsko) a pracovníci úřadů pro mládež (Německo). Ti všichni se rovněž podílejí na dalším prověřování způsobilosti náhradních rodičů. Další ověřování je poměrně obecnou praxí (viz tab.11). T a b u l k a 11 Další ověřování způsobilosti náhradních rodičů 1 další ověřování náhradních rodičů ano ne

2

3

4

o

o

o

5

6

7

o

o

o

8

9

10

o o

11

O o

V poslední instanci rozhoduje na Slovensku a ve Slovinsku soud, v ostatních případech je uváděn buď odborný team, komise, sociální pracovník, ředitel nebo pracovník agentury. Stanovení věkových hranic osvojitelů není explicitně zmíněno pouze ve třech případech (viz tab. 12). V případě Slovenska (podobně jako v ČR) je uveden pouze „přiměřený věk“. Estonci sice uvádějí „ne více než 40-letý rozdíl od dítěte“, ale uvádějí též celou řadu možných výjimek. Na Kypru stačí, když minimálního věku dosáhl alespoň jeden z osvojitelů. Další kritéria výběru osvojitelů jsou uvedena a stanovena explicitně v případě sedmi odpovědí. Slovenský Návrat uvádí „morální přiměřenost“, Společnost dětí sv.Františka – VB požaduje, aby žadatel byl vdaný či ženatý, avšak dodává, že v současnosti mohou být osvojiteli i svobodní či samotní rodiče. Slovinské Centrum pro sociální záležitosti uvádí následující požadavky: „ženatý, vdaná, musí mít

22

T a b u l k a 12 Vymezení věkových hranic osvojitelů 1 zákonem stanovený věk osvojitelů matka ano min max ne otec ano min max ne

2

3

X

x

4

5

x 21

x 18

x X

x

6

7

8

x

x

9

10

11

x 21

x 25

x 21

x 25

x 25

X 21

x x 21

x 18

x

x

rodičovská práva, psychické zdraví, musí být o 18 let starší než dítě“. V Bulharsku (Křesťanský dětský fond VB) se musí jednat o „bulharského občana bez závislosti na drogách nebo alkoholu, nesmí vést nemorální způsob života, nesmí být zbaven rodičovských práv, nesmí být trestaný“. Německá organizace uvádí ještě „schopnost přijmout odlišný kulturní původ, předchozí život, psychické nebo fyzické postižení“. Kyperské směrnice zmiňují "dobrou finanční situaci, spořádanou osobní a rodinnou historii – neproblematickou anamnézu, ujasněné postoje k dětem a k biologickým rodičům“. Dále je v některých případech ještě uveden „čistý trestní rejstřík“. Pokud jde o kritéria výběru pěstounů jsou – zejména v případě věku (viz tab.č.13) – mírnější než v případě osvojitelů. Častěji se také setkáváme s formulací „přiměřený věk“. T a b u l k a 13 Vymezení věkových hranic pěstounů 1 zákonem stanovený věk pěstounů matka i otec ano min max ne

2

3

4

5

6

x

7

8

9

10

x 25

X 21

60 x

x

x

X

23

11

x

Z dalších kritérií výběru pěstounů uvádí slovinské Centrum „stejná kritéria jako při osvojení“; v dalších případech je kladen důraz především na „rodinnou a osobní historii,

stabilitu manželství, motivaci, postoje k biologickým

rodičům“,

popřípadě je uvedeno, že „ naši pěstouni poskytují speciální PP pro děti s citovými a výchovnými problémy“ a je tudíž třeba zkoumat jejich způsobilost v tomto směru. 2.3.6. Zvláštní formy NRP Dříve než prozkoumáme zvláštní formy PP, podívejme se na její celkový kontext v jednotlivých zkoumaných zemích. Poněkud překvapivým zjištěním je okolnost, že naprostá většina respondentů-organizací uvádí, že PP v jejich zemi není řešením primárně krátkodobým. Překvapivé je to každopádně v anglosaských zemích. Za pouze krátkodobé řešení ji nepovažuje ani jedna z dotázaných stran. Estonsko, Rumunsko, Bulharsko, Kypr a Minnesota USA upřednostňují formulaci "jak kdy – podle potřeby“. T a b u l k a 14 Jaké řešení osudu dítěte představuje PP 1 PP je řešením krátkodobým dlouhodobým jak kdy

2

x

3

4

5

x x

6

7

x

X

8

9

10

11

x

X

x X

Pokud jde o tzv. předpěstounskou péči, je jen výjimečně (Slovensko, Rumunsko) upravena zákonnou normou, a to v rozsahu 3-6 měsíců. Profesionální či terapeutická PP existuje na Slovensku (o její „zvláštní podobě „ – podle zákona.č. 279/93 - referoval nedávno Vlado Matěj na 6.konferenci o NRP v Olomouci), ve Veliké Británii a Minnesotě, USA. Uvádí ji i rumunské Oddělení ochrany dítěte v Aradu. T a b u l k a 15 Existuje u Vás institut profesionální či terapeutické PP? 1 profesionál. PP ano ne

2

x

3

4

5

X

6

7

8

9

10

x

X

x

24

11 X

x

X

Ve Velké Británii je organizována místními úřady a dobrovolnickými organizacemi pro problémové děti. Naopak hlavní náplň činnost představuje speciální PP v Minnesotě, USA, kde se zaměřují jak na výcvik náhradních rodičů, tak na větší zapojení sociálních pracovníků. Jedná se především o PP pro problémové či narušené děti. Jejich pěstouni jsou také lépe placeni a mohou využívat odborných služeb agentury. Analogické formy péče uvádí osm z deseti respondentů. V naprosté většině případů je uváděna péče opatrovnická či poručnictví, ojediněle také péče příbuzných (Rumunsko), nouzové azyly (USA), popř.péče ústavní. Německá organizace uvádí též „SOS skupinové domy“. 2.3.7. Systém, formy a skladba přípravy V případě běžných pěstounských rodin je systematická příprava uvedena pouze ve čtyřech případech (Velká Británie, Slovinsko, Rumunsko-Arad a Minnesotta). Na Slovensku neexistuje systém přípravy v pravém slova smyslu, jen je testována způsobilost v příslušné poradně. Britové provádějí tzv.“homestudies" a

přípravné

skupiny pro žadatele-pěstouny. Slovinští sociální pracovníci mají jak programy skupinové, tak i individuální. Na Kypru sociální pracovník sleduje psané pokyny zaměřené na přípravu adoptivních rodičů a pěstounů a vyplňuje zprávu o postupu. V Minnesotě mají běžní pěstouni kratší a méně intenzivní výcvik než mají pěstouni profesionální. Ve skladbě přípravy lze i zde rozlišit část teoretickou a praktickou (viz tab.č.16). V případě teorie se jedná vesměs o přednáškové kurzy v rozsahu od 26 hodin – Rumunsko –SCOP; 40 hodin – Estonsko a 6 měsíců Velká Británie). V některých dalších případech je připojen i další praktický výcvik zaměřený na sebepoznání (Návrat – Slovensko), potřeby dětí a zvláštnosti péče (Velká Británie – St.Francis Children´s Society) či na vývoj dítěte, právo, psychologické a výchovné problémy a fetální alkoholový syndrom (Minnesota, USA – viz tab.č.17). Provádí jej většinou zkušení sociální pracovníci a psychologové.

25

T a b u l k a 16a, 16b Příprava pěstounů-neprofesionálů 1 příprava pěstounůteorie ano rozsah ne

3

4

x 40h

x 26h

x 6m

5

x 2

3

x

6

7

8

9

10

11

X

x 1

příprava pěstounůvýcvik ano rozsah ne

2

4

5

x 6m

x 6

X 7

8

9

10

X

x

11

X

x

T a b u l k a 17 Praktický sociální či jiný výcvik 1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

jiný výcvik ano rozsah

x 50h

x 6m

x 2-4t

X

Spolupráce s jinými institucemi při přípravě pěstounů existuje pouze na Slovensku – okresní psychologické poradny, v Rumunsku – Oddělení ochrany dítěte a v Minnesotě, kde se jedná o občasnou účast univerzitních učitelů na přípravě pěstounů a kde rodiče-pěstouni mají možnost navštívit i jiné výcviky. V případě přípravy pěstounů – profesionálů či pěstounů terapeutů je rozsah poněkud širší. Pomineme-li zvláštní formu PP na Slovensku, kde se jedná o 15 hodin teorie a 35 hodin výcviku, který je zaměřen na dětské potřeby a rozvoj, může být určitým modelem program minnesotské organizace, který zahrnuje každoročně 30 hodin teorie a poměrně rozsáhlý výcvik orientovaný mj. na problematiku týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí, deprivaci a problémy spojené s nedostatkem pozornosti, které se dítěti dostává, komunikaci, vytváření pevného citového pouta („attachment“), chování problémových dětí, prožívání terapie a zvládání ztráty apod. (tab.č.18). Na tomto typu přípravy se podílejí i další odborníci.

26

T a b u l k a 18 Příprava profesionálních pěstounů - skladba 1 příprava profesionálních pěstounů teorie rozsah výcvik rozsah

x 15h x 35h

2

3

4

5

6

x 6m x

7

8

9

10

11

X 30h/r x

2.3.8. Metodologie a příprava metodik Vzhledem k výše řečenému nepřekvapuje, že přípravou metodiky pro přípravu profesionálních pěstounů se zabývají pouze dvě instituce – slovenský NÁVRAT a minnesotská profesionální asociace. NÁVRAT připravuje příručku ve spolupráci s UNICEF-em Ženeva a MPSVR, minnesotská agentura své metodiky průběžně aktualizuje. Vzhledem k tomu, že naše průzkumná sonda je zaměřena k našim rakouským sousedům (viz následující kapitola 2.4.), přesáhl by rozbor těchto dvou systém rámec a rozsah předkládané studie. Stáž na rakouském pracovišti je také snazší záležitostí než stáž ve Spojených státech. 2.3.9. Finanční a jiná podpora a odborné služby Finanční podpora pěstounům je uvedena ve třech případech: Rumunsko, Slovinsko a Velká Británie. Kombinace odměny a příspěvku na dítě existuje na Slovensku a v Estonsku. Pouze na příspěvek na dítě v PP se finanční podpora omezuje na Kypru. Stejná podpora jako u běžných rodin je poskytována pěstounům v Minnesotě.

27

T a b u l k a 19 Finanční podpora pěstounských rodin 1 finanční podpora PP rodin ano,jako u každé rodiny ano, odměna pěstounům ano, odměna a příspěvek na dítě ano, jen příspěvek na dítě ne

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

X x x

X

x

X

x X

x

V Rumunsku je poskytována zhruba ve výši platu sociální pracovnice (SCOP); na Slovinsku je odstupňována následujícím způsobem: 90 DM pro každé dítě (pro postižené děti o 15-50% více) 135 DM příspěvek na rodinné aktivity a podle věku:

0-1

290 DM

1-6

230 DM

7-15 260 DM 15-18 280 DM V Minnesotě činí denní příspěvek 35-45 dolarů (USD), další peníze navíc získávají za tzv. respitní péči a výchovu (agentura dostává – zřejmě za služby v PP okolo 20 dolarů za rodinu denně). Supervizi pěstounských rodin provádějí na Slovensku, v Estonsku, Rumunsku, Velké Británii, Bulharsku, na Kypru a v USA – ve státu Minnesota. V posledně zmíněném případě ji provádí nezávislý sociální pracovník s licencí a VŠ vzděláním, přičemž mezi pěstouny a sociálním pracovníkem je uzavřena poměrně rozsáhlá smlouva. Ve většině dalších případů je supervizí pověřena sociální pracovnice; v případě Společnosti dětí sv. Františka (VB) ji provádí pracovník agentury. Způsob provádění supervize buď záleží na sociální pracovnici (Slovensko) nebo se uskutečňuje formou návštěv každé 3 měsíce (Rumunsko) nebo se také provádějí podle potřeby pokud možno pravidelné návštěvy a rozhovory s dětmi a rodiči.

28

T a b u l k a 20 Supervize pěstounských rodin supervize PP rodin ano ne

1

2

3

4

x

x

X

X

5

6

7

x

x

8

9

10

11

x

x

x

I další služby v oblasti PP poskytují vesměs sociální pracovníci, popř. pracovníci agentur či místních úřadů (tab.č. 21). Na Slovensku jsou služby poskytovány převážně skrze kluby v šesti velkých městech, a to 1x měsíčně. V Estonsku nabízejí pěstounům následující bezplatné služby: psychologické poradenství, kroužky pro

děti, tábory a výlety;

v Británii (Společnost dětí

sv.Františka) provádějí individuální návštěvy a skupinová setkání.

V Rumusku

(Arad) se jedná o návštěvy doma, individuální práci s klienty, přednášky a vzdělávání. Britský fond v Bulharsku pořádá setkání pěstounských rodin, diskuse o problémech, poskytuje rady a doporučení; na Kypru jsou služby poskytovány v rámci pravidelných návštěv rodin. T a b u l k a 21 Služby pěstounským rodinám služby pěstounským rodinám ano ne

1

2

3

4

5

6

7

x

x

x

X

x

x

x

8

9

10

11

x

X

2.3.10. Sdružování, výměna informací a další vzdělávání Ku pomoci pěstounům a k podpoře prosazování jejich potřeb a zájmů přispívají asociace či sdružení náhradních rodin či pěstounů. Existují ve čtyřech zemích - Británii, Slovinsku, Německu a Minnesotě, USA.

29

T a b u l k a 22 Asociace či sdružení náhradních rodin či pěstounů

sdružení PP rodin ano ne

1

2

3

x

X

x

4

5

x

x

6

7

x

x

8

9

10

x

11 X

x

Asociace se zabývají především podporou rodin, rozvojem přátelských kontaktů mezi rodinami, pořádají výlety

a setkání, popř. poskytují

informace,

provádějí přípravu pěstounů a adoptivních rodin, v jednom případě (USA) i výcvik. Důležitou platformou pro sdělování a výměnu informací je

časopis

či

bulletin pro pěstounské a osvojitelské rodiny a pro odborníky, kteří v této oblasti pracují. Pro celou oblast NRP vydávají takovouto publikaci ve Slovinsku, Velké Británii, Německu a v USA, v Minnesotě, kde rovněž existuje speciální internetová stránka věnovaná tomuto tématu. T a b u l k a 23 a, 23a Časopisy pro náhradní rodiny 1 časopis pro PP ano ne časopis pro AD ano ne

2

3

x

x

x

x

4

5

x

X

6

7

x

x

x

x

8

9

10

x

x

X x

x X

11

X x

Pouze ve Velké Británii (St. Francis Children Society) mají pravidelný rozhlasový a televizní pořad věnovaný NRP.

30

2.4.

Průzkumná sonda - Rakousko: Sdružení “Iniciativa náhradní rodina”

2.4.1. Základní charakteristiky rakouské situace V Rakousku existuje právní úprava NRP. V případě osvojení je obsažena ve Všeobecném občanském zákoníku (Allgemeines burgerliches Gesetzbuch, § 179185). Na rozdíl od ČR je možné v Rakousku osvojit i dospělou osobu, a to i takovou, která uzavřela manželství a má vlastní děti. Rakouský právní řád nezná institut tzv. nezrušitelného osvojení. Vedle osvojení existuje v Rakousku i pěstounská péče, resp. schovanství. O svěření dítěte do PP rozhoduje soud. Zvláštní postavení má tzv. “ochránce blaha mládeže” (Jugendwohlfahrtstrager). Tento úřad vykonává poručnictví nad dětmi, které nejsou v péči rodičů, až do rozhodnutí soudu o ustanovení řádného poručníka. Poručníka určuje poručenský soud, jakmile se dozví, že je to potřeba. Existuje zákonná povinnost sdělit soudu tuto potřebu. Nesplnění této oznamovací povinnosti může být sankcionováno. Poručníkovi potom přísluší výchova nezletilého a péče o jeho majetek. Rakouské právní předpisy obsahují velmi podrobná ustanovení, která mají chránit majetek svěřených dětí. Např. maximální roční odměna poručníka může být nejvíce pět setin výnosu majetku dítěte. Kromě výše zmíněných forem je možné ještě tzv. opatrovnictví (kuratela). Kurátoři se ustanovují osobám, která si nemohou své věci obstarávat sami, nemají zákonného zástupce nebo jsou nepřítomné, neznámé či nenarozené. 2.4.2. Sdružení "Iniciativa náhradní rodina" Jednou z organizací, která poskytuje v Rakousku služby v oblasti NRP je Sdružení “Iniciativa náhradní rodina”, které se pod vedením Dr. Elisabeth Lutter soustřeďuje na pomoc a podporu PP rodinám , ale i na přípravu budoucích pěstounů a osvojitelů. Sdružení úzce spolupracuje s Úřadem pro péči o mládež. Jeho činnost se opírá o Zákon o ochraně dítěte z roku 1990 (§8, 21, 26). Podle tohoto zákona je sdružení oprávněno zprostředkovávat, připravovat a doprovázet pěstounské rodiče, poskytovat speciální výuku, další vzdělávací kurzy a další doprovodné programy.Pro potencionální náhradní rodiče pořádají

na Vídeňské lidové universitě přípravné

31

kurzy, které trvají dva semestry. Pěstounským rodinám nabízejí další

odborné

přednášky na nejrůznější témata. Přednášejícími jsou odborníci z daných oborů (lékaři,

psychologové,

psychoterapeuti

atd.).

Sdružení

rovněž

spolupracuje

s universitními pedagogy. Každý měsíc jsou organizována setkání pěstounských rodin, kde si mohou rodiče vyměňovat své zkušenosti a názory. Všechny aktivity jsou zdarma na bázi dobrovolnosti. Sdružení se velmi angažovalo při vzniku projektu sociálně-pedagogických pěstounských rodin. Rodiče, kteří se zapojí do tohoto projektu, projdou nejprve dalším nástavbovým kurzem v rozsahu 61 hodin, který by měl prohloubit jejich poznatky ze základního kurzu a seznámit je se specifiky profesionální PP. Do takovéto terapeutické rodiny přicházejí děti jinak obtížně umístitelné, různě znevýhodněné, starší apod. Po převzetí dítěte tito pěstouni dostávají kromě úhrady nákladů spojených s péčí o dítě finanční odměnu (plat) a plné sociální zabezpečení, jako by byli zaměstnáni. To je hlavní rozdíl oproti předchozímu modelu. Z rakouských zkušeností vyplývá, že i přes takto zvýšené náklady je tento způsob stále ekonomičtější než pobyt dítěte v dětském domově. Denní náklady na dítě v profesionální PP jsou 850,- šilinků denně, zatímco v dětském domově denní rozpočet představuje 3000,- šilinků. Snahou Sdružení je, aby se na náhradní rodiče začalo pohlížet stejně jako na pracovníky v dětských domovech i co se týká výše zmíněného sociálního a finančního zabezpečení. Další formou pomoci rodinám, kterou Sdružení podporuje je

model tzv.

“Denní matky” (Tagesmutter). Jedná se o matky v domácnosti, které jsou ochotny si ke svým dětem vzít přes den do péče ještě další děti rodičů, kteří celodenně pracují a nechtějí, aby jejich děti navštěvovaly hromadná zařízení. Sdružení tyto “denní matky” připravuje a školí. Rovněž těmto ženám náleží určitá finanční odměna. Přestože jsme měli možnost Sdružení „Iniciativa náhradní rodina“ navštívit a opakovaně jsme se setkali s jeho ředitelkou dr. E.Lutter i s jejími spolupracovníky, nepodařilo se nám získat od nich slíbený vyplněný dotazník. Také proto se tímto modelem zabýváme izolovaně, bez porovnání, které by umožnil vyplněný dotazník.

32

2.4.3. Příprava pěstounů - rakouský model Příprava

náhradních

rodičů

tedy

probíhá

dvousemestrálně.

Jedním

z důležitých podkladových materiálů je „Malá příručka pro rodiče-pěstouny“. (Překladová ukázka z tohoto materiálu je uvedena v příloze...). V pedagogickopsychologické části se zaměřuje především na následující otázky, jejichž ujasnění považuje pro úspěšné pěstounství za nezbytné: Proč si chci vzít dítě do pěstounské péče? Proč potřebuje dítě rodinnou péči? Jak velké je při tom mé riziko? Jak velké je riziko pro takové dítě? Mohu mít citový vztah k cizímu dítěti stejný k vlastnímu? Mohou cizí děti

jako

v náhradní rodinné péči pociťovat stejnou vazbu

k novým rodičům jako k vlastním? Těmito otázkami se pak podrobněji zabývá příloha. Poznatky, reflexe a doporučení našich rakouských kolegů se přitom často kryjí s našimi vlastními zkušenostmi, jak jsou např. zachyceny v nedávno vyšlé publikaci prof.Z. Matějčka a kolektivu „Náhradní rodinná péče“. Dvousemestrální kurz pokrývá problematiku životního běhu, vývojové psychologie, zvláštnosti dětí v NRP, právní a pediatrické minimum, přehled o síti služeb a především již zmíněné otázky motivace a problémy, jež mohou vyvstat v kontaktu s okolím. Kromě toho nabízí Sdružení dalšího vzdělávání a pravidelná setkání náhradních rodin. Následující příklad doplňkových přednášek pochází z roku 1996. Nabídky dalšího vzdělávání: Večerní semináře od 19.00 do 21.00 1. Čím bych chtěl být ? – volba povolání 2. Zneužívané děti - jak se vyrovnat s následky Lektor: sexuální terapeutka 3. Puberta je - když začnou být rodiče obtížní Lektor: psycholog 4. Praktická pomoc rodičům s nezvladatelnými dětmi Lektor: psychoterapeutka Hudba jako pomoc při výchově hyperaktivních a agresivních dětí 5. Všeobecná medicína – nabídka speciálních terapií (kinesiologie, hippoterapie, hypnoterapie) Lektor: dětská lékařka - homeopatka

33

6. Dítě a sdělovací prostředky Lektor: specialistka v oboru sdělovacích prostředků 7. Závislosti Lektor: Informační středisko pro prevenci drogových závislostí 1. Koupěchtivost aneb konzumní závislost: náhradní uspokojování nedostatku sebevědomí Lektor: šéflékař, vedoucí oddělení psychosociálních služeb města Vídně Podobně jako u nás ubývá v Rakousku žadatelů o děti do náhradní rodinné péče. V roce 1986 byl vypracován “Přípravný program pro pěstounské rodiny”, který měl v této době dobrý ohlas. V průběhu času však došli žadatelé k poznání, že úloha náhradních rodičů je velmi různorodá, ať už se jedná o zodpovědnost či zvláštní péči, přičemž právní ochrana je ve značné míře nedostatečná. Tyto zkušenosti vedly k tomu, že se počet žadatelů značně snížil. Ti žádají nyní buď právně zajištěné dítě (prostřednictvím adopce) anebo pracovně-sociální zajištění vlastního sociálněpedagogického nasazení (placené zaměstnání a plné sociální pojištění). Naléhavou se stala situace v roce 1993: za stávajících podmínek se prakticky nehlásí žádná náhradní rodina! I malé, zcela zdravé děti musí být vráceny do dětských domovů. Tyto jsou beznadějně přeplněné a i zaměstnanci nejsou ochotni za stávajících finančních podmínek v domovech dále pracovat. Nábor náhradních rodičů bez současné nabídky finančního odškodnění – nový zákon Úřadu péče o mladistvé – a zvýšení požadavků (doplňkové vzdělání, kontakty s rodiči, spolupráce s rodiči, spolupráce s úřady a terapeuty) by bylo zcela nezodpovědné. Sdružení “Iniciativa náhradní rodina” proto vypracovalo ve spolupráci se Spolkovým svazem rakouského sdružení pro péči a adopci dětí společný vzdělávací a ustanovující model pro náhradní rodiny, který se snaží prosadit v celostátním měřítku. Počáteční etapu by měl tvořit pilotní projekt “Sociálně-pedagogické náhradní rodiny pro postižené děti”, protože právě v tomto úseku je oprávněný požadavek na dotaci nejnaléhavější (viz příloha....). Rakouský model naznačuje určitou cestu, po níž by bylo vhodné se v budoucnu vydat i u nás. Z hlediska potřeb přípravy pěstounů pro děti se zvláštními potřebami (děti vážněji postižené a obtížně umistitelné do NRP) však, po našem soudu, zůstává na půli cesty.

34

K tomuto problému se ještě vrátíme, a to v závěru, v souvislosti s návrhem bakalářského studia „pěstoun-terapeut“.

35

3. Domácí zkušenosti Otázkami výběru

a

přípravy náhradních

rodičů

se

odborníci začali

systematičtěji zabývat na přelomu 60. a 70. let, a to zejména v souvislosti se vznikem nových experimentálních forem náhradní rodinné péče – velkými (pěstounskými) rodinami v čele s manželskými páry a SOS dětskými vesničkami s velkými rodinami matek-pěstounek. (Pěstounská péče byla u nás zrušena počátkem 50. let a zcela právně obnovena byla teprve zákonem o pěstounské péči z roku 1973; cestu k vytváření experimentálních forem NRP však otevřel již zákon o rodině z roku 1963 – paragraf 45, svěření dítěte do péče jiného občana). Tehdy byla mj. jasně stanovena kritéria výběru matek-pěstounek pro SOS dětské vesničky (zdravá, zralá, vyrovnaná žena ve věku 25-40, později 27-45 let, bez závazků svobodná, rozvedená či vdova s dobrými mateřskými fondy) a připraveny osnovy kurzu jejich odborné přípravy, která se později - po několikastupňovém, náročném výběru pro vybrané uchazečky realizovala. 3.1. Příprava matek-pěstounek pro SOS dětské vesničky Předpokládalo se, že uchazečky budou mít předběžné vzdělání na úrovni základní

devítileté

školy

(naprostá

většina

vybraných

pěstounek

dosáhla

přinejmenším středoškolského vzdělání). Dalším předpokladem bylo absolvování praktického zácviku při výchově dětí na stanoveném pracovišti. Osnovy byly vypracovány pro teoretickou část a předpokládalo se absolvování tříměsíčního kurzu. Osnovy měly následující problémové kapitoly: -

psychologie - pedagogika

-

psychopatologie - psychiatrie

-

péče o dítě

-

vedení domácnosti Cílem kurzu bylo vyzbrojit matky potřebnými informacemi, které jim usnadní

jejich činnosti v rodině SOS vesničky. Matky se zde seznámily s individuálními zvláštnostmi duševního a především citového života dětí, s různými vývojovými poruchami, vadami a obtížnými projevy dětí, s nimiž se setkává každý rodič a k jejichž nápravě je nutná nejen láska a trpělivost, ale i porozumění a znalosti. Za

36

nezbytné bylo považováno seznámení se základy pedagogiky, s jejími metodami v rodinné výchově. Matky se také seznámily s osudem opuštěných dětí a s cílem a výsledky hnutí SOS ve světě i u nás.

Dále byly do osnov zahrnuty poznatky

hygienické a informace k zajištění tělesného zdraví dětí. Z hlediska ekonomického i praktického získaly matky informace o vedení domácnosti. V předmluvě k osnovám je výslovně uvedeno, že získané poznatky z krátkodobého kurzu mohou pomáhat pouze v “zasvěcených rukách”, neboť být matkou není kvalifikace, nýbrž talent a být matkou v SOS vesničce není obyčejné zaměstnání, nýbrž poslání. Přednášky měly být nekonvenčné, spíš s použitím příkladů, literárních ukázek ve formě teze (otázkyodpovědi v duchu osnov). Týdenní obsah přednášek představoval 30 vyučovacích hodin. Přednášky byly dále doplněny exkurzemi v kojeneckých ústavech, dětských domovech, v Ústavu sociální péče, sledováním soudního jednání (opatrovnický soud), 14 denní praxí v Rakousku a návštěva divadel, koncertů, galerií. Plán studia byl doplněn seznamem doporučené literatury. Její seznam a

tématické okruhy

přednášek jsou uvedeny v příloze. 3. 2. Metodiky výběru dětí a žadatelů ze 70. let Krátce po znovuuzákonění pěstounské péče

se objevily první metodické

podklady vydané převážně Ministerstvem práce a sociálních věcí. V příručce “Pěstounská péče” z roku 1974 nacházíme kromě metodického pokynu k provádění zákona o pěstounské péči a metodického pokynu ke zřizování a provozu zvláštních zařízení pro výkon pěstounské péče také tzv. metodické pomůcky pro tehdejší národní výbory. Zahrnují dotazník žadatelů o svěření dítěte do PP, žádost o posudek na pěstounskou rodinu, schéma odpovědi k žádosti o posudek na pěstounskou rodinu, seznam (formulář) dětí vhodných pro PP, seznam (formulář) občanů vhodných stát se pěstouny, návrh (formulář) soudu na svěření dítěte do PP, rozhodnutí (formulář) o příspěvku dítěte a odměně pěstouna,

hlášení (formulář)

nového případu PP krajskému národnímu výboru a informaci pro pěstouny. V roce 1979 pak vycházejí “Metodiky odborných služeb v NRP”, jejichž editorem byl autor této studie. Metodiky představují první díl chystaného třídílného (popř. dvoudílného) kompletu, který se měl systematicky zabývat jednotlivými etapami odborných služeb

37

- výběrem a diagnostikou, poradenstvím, terapií, rehabilitací a supervizí. K vydání dalších dílu však již, bohužel, nedošlo. Svazek věnovaný výběru dětí a žadatelů je, po mém soudu, dosud nejucelenější informací k tomuto tématu a stálo by za zvážení, zda by neměl být aktualizován, doplněn a znovu vydán. Hlavní kapitoly metodik obsahují část sociální, část psychologickou (výběr dětí a výběr žadatelů) a část zdravotnickou. Pro oblast psychosociální diagnostiky dětí i žadatelů formulují jasná kritéria a zároveň uvádějí metody, jimiž je možné tato kritéria poměrně spolehlivě ověřovat. V přílohách lze nalézt některé, v té době méně známé či pro účely NRP adaptované metody: hodnocení zdravotního stavu osvojenců a osvojitelů, osnovu polořízeného rozhovoru, modifikaci testu rodinných vztahů, hodnocení dítěte při psychologickém vyšetření a zdravotní hodnocení dětí a pěstounů v PP. Mezi autory jednotlivých kapitol můžeme nalézt známé odborníky z oblasti NRP – J. Koluchovou, J. Dunovského, Z. Matějčka, P. Říčana, V. Capponi aj. Psychologická část seznamuje rovněž s kritérii náhradní “rodinné” péče a odpovídá tak na otázku, čím je pro dítě a rodiče rodina a rodinné prostředí. Pro samotné děti pak formuluje čtyři základní kategorie výběrových kritérií: 1) biofyzické faktory či danosti (pohlaví, vzhled, defekty, dědičnost), 2) vývojové faktory – vázané na čas (věk, vývojová úroveň a prognóza, případný mentální defekt, vývojová poškození prostředím), 3) sociální faktory spojené se sociálním prostředím dítěte (vlastní rodiče, sourozenci, příbuzní a vztahy k nim) a 4) faktory situační, vázané na vnější podmínky života dítěte v nové rodině (vzdálenost - s ohledem na vztahy k pokrevním rodičům, životní prostředí – např. s ohledem na alergie dítěte aj.). Obdobně jsou vymezena i kritéria pro výběr žadatelů. Publikace obsahuje i vzor zprávy z psychologického vyšetření.

Autoři poukazují shodně na potřebu

nejméně dvoustupňového vyšetření dětí a žadatelů (obecná vhodnost pro NRP a konkrétní přiřazení žadatelů k dítěti), potřebu ověření validity a reliability výsledků vývojových vyšetření zejména u menších dětí a náročnost celé této práce. Uvádějí, že

“podle šetření v některých manželských poradnách, v poradně pro náhradní

rodinnou péči v Kolíně a na základě vlastních zkušeností můžeme konstatovat, že vyšetření dítěte a žadatelů, včetně zpracování materiálů a napsání zprávy, vyžaduje

38

zhruba 2-3 pracovní dny jednoho psychologa”. Zdůrazňují též naléhavou potřebu, aby v odborném teamu či na aktivu NRP byl vždy někdo, kdo zná poměrně dobře obě strany budoucího svazku – dítě i žadatele. V této souvislosti považuji za potřebné připomenout některé další zásady v té době formulované, doposud stále platné avšak často opomíjené a nedodržované. Teamová práce není či by neměla být pouhým nekoordinovaným řešením dílčích a pouze formálně spjatých problémů. Má-li mít smysl a má-li být účinná, musí být komplexním, z několika stran, v několika směrech a vrstvách vedeným řešením jednoho problému, jehož dílčí složky jsou navzájem vázány vnitřními, logickými vztahy. Takovýto přístup ovšem vyžaduje společnou, všem zúčastněným stranám srozumitelnou, řeč. Dále je nezbytné, aby odborní pracovníci, kteří se na výběru podílejí, dále sledovali jednotlivé pěstounské, popř. i osvojitelské rodiny, poskytovali jim odbornou pomoc a získávali zároveň potřebnou zpětnou vazbu, která jim přinese informace o kvalitě jejich diagnostických úvah a poradenských či terapeutických zásahů. 3.3. Aktuální témata a požadavky Tyto požadavky platí i dnes. Jejich platnost potvrdila mj. pracovní setkání a odborné semináře, které jsme v rámci tohoto výzkumného úkolu uspořádali ve spolupráci s nadací pro rodinu Hestia, v prostorách bývalé pražské poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Kromě požadavku na aktualizaci metodik pro oblast náhradní rodinné péče, zde v naprosté většině došlo ke shodě v následujících bodech: 1) Je třeba zkvalitnit výběr dětí a žadatelů do NRP a metodicky připravovat odborníky, kteří se na této práci podílejí. 2) Náhradní rodinná péče se stává – zejména vzhledem ke skladbě opuštěných dětí – stále náročnější činností, která bude v mnoha případech vyžadovat speciální přípravu žadatelů. 3) Je třeba rozvinout a obohatit dosavadní formy pěstounské péče, a to zejména o následující formy:

a) krátkodobou PP b) profesionální terapeutickou PP c) PP pro zvláštní případy péče o adolescenty, nezletilé matky s dětmi aj.

39

4) Připravit romské asistenty a sociální pracovnice na vyhledávání, výběr a přípravu romských pěstounských rodin tak, aby sociálně osiřelé romské děti mohly být alespoň

v některých případech umístěny do náhradních romských rodin.

5) Apelovat na podepsání a ratifikaci tzv. Haagské konvence, která stanoví právní rámec pro mezinárodní osvojení. 6) Vypracovat systém přípravy a výcviku profesionálních pěstounů-terapeutů a doporučit vznik bakalářského studia pro obor pěstoun-terapeut či pěstounrehabilitační pracovník se širším zaměřením tak, aby jeho absolventi mohli pracovat jak v oblasti NRP, v oblasti péče o děti, tak v oblasti péči o staré či nemocné. 7) Vypracovat systém přípravy pro

žadatele o PP, případně i zájemce z řad

žadatelů o osvojení.

40

4. Návrh bakalářského studia „pěstoun-terapeut“ Na tomto místě se omezíme pouze na velmi stručný nástin. Bakalářské studium „pěstoun-terapeut“ by mělo vzniknout především při katedrách sociální práce či katedrách a fakultách podobně zaměřených (zdravotně-sociální, psychologie, speciální pedagogika). Sociální práce by však měla být orientací preferovanou. Studium by mělo být tříleté, orientované zejména na

starší a již alespoň zčásti

zkušené zájemce (doporučuje preferovat věk nad 25 let). Tomu by měl být přizpůsoben i charakter studia, které bude mít svou část teoretickou, kterou by mohl student zvládnout i v rámci individuálního studijního plánu nebo v rámci dálkového studia. Po obsahové stránce by mezi teoretickými předměty neměl chybět životní a rodinný cyklus, vývojová psychologie a psychopatologie, základy sociální pediatrie, sociální práce a sociálně-právní minimum. Praxe by měla zahrnovat tříletý sociálněpsychologický výcvik v rozsahu nejméně 250-300 hodin plus následné stáže a supervize. Nezbytnou podmínkou dokončení studia by měla být minimálně 80% účast na výcviku a praxi (DD, KÚ, náhradní rodiny, dětská psychiatrie, azylové domy aj.). V náplni výcviku musí být obsažena komunikační cvičení, nácvik rodičovských dovedností, řešení konfliktů, krizová intervence, metody sebepoznání a relaxace a vymezení profesní role. Závěrečná písemná práci by měla reflektovat do hloubky dílčí problémy NRP a sociální práce; vstup do praxe by měl být provázen supervizemi prvních případů. Pěstoun-terapeut by však neměl být pouze kvalifikací pro oblast NRP. Měl by být universální sociální profesí, která by umožňovala uplatnění: • v oblasti práce se starými lidmi • v práci nemocnými a tělesně, smyslově či mentálně postiženými • v práci s uprchlíky • v práci s bezdomovci a narkomany • v práci s adolescenty • v práci s lidmi v krizových situacích - katastrofy, povodně apod. • a samozřejmě i v oblasti PP - jak krátkodobé, tak dlouhodobé. Právě z těchto důvodů by měl studijní obor odpovídat i vzdělávacím standardům v sociální práci, jak je vymezuje kolektiv autorů ve stejnojmenné publikaci. Naprostou nezbytností by proto muselo být zvládnutí dovedností sociálního pracovníka/pracovnice, jak jsou taxativně vymezeny na str.102:

41

•

komunikovat a angažovat se

•

posuzovat a plánovat

•

podporovat a pomáhat k soběstačnosti

•

zasahovat a poskytovat služby

•

pracovat v teamu

•

rozvíjet profesionální kompetence Měly by rovněž být obsaženy standardní výukové celky pro bakalářské

studium (str.118) a veškeré další znalosti a dovednosti v této souvislosti vymezené (viz str. 199-205, 223 a dále, sylaby str. 227 a dále 233, 245, 288, 292,294 a 303). Kromě kateder sociální práce, popř. při nich by měly působit a pracovat teamy zkušených odborníků, kteří by měli vychovat první generaci trenérů a lektorů pro obor „pěstoun-terapeut“. (Pokud se někomu nelíbí název „pěstoun-terapeut“ nechť se vrátí k etymologii a významu zmíněných slov - pěstovat znamená ošetřovat, chovat, šlechtit a therapeutikos byl původně ten, kdo byl „ošetřující“ a „úslužný“).

42

5. Shrnutí a závěry Srovnání domácích i zahraničních zkušeností nás nakonec dovedlo k sedmi výše uvedeným požadavkům, které považujeme za nezbytné pro další rozvoj forem NRP i služeb v této oblasti. Naše závěry se opírají jak o kvantitativní a kvalitativní analýzy, tak o dlouholetou klinickou a poradenskou zkušenost v oblasti psychologie a sociální práce v NRP. Závěr je jednoduchý - je třeba rozšířit a zkvalitnit repertoár forem NRP tak, aby umístění dítěte do ústavu bylo řešením dočasným, krátkodobým a nouzovým. Současně je třeba mít na paměti, že bez ústavní péče, azylových domů, „přístřeší“ či „útulků“ pro případy nouze je fungování celého systému náhradní výchovy nemožné. A za druhé: je třeba zkvalitnit jak odborné služby (výběr, diagnostiku, poradenství, rehabilitaci a terapii), tak přípravu náhradních rodičů na zvláště obtížně zvladatelné případy dětí se speciálními potřebami. Základními principy pro jejich realizaci jsou: komunikace - interdisciplinarita - teamová spolupráce a průběžné monitorování a vyhodnocování kvality poskytovaných služeb, pro něž platí známá propojenost: potřeby a požadavky a práva a služby a ty opět jako odpověď na základní vitální potřeby všech klientů v NRP (včetně poskytovatelů služeb: lektorů, trenérů výcviku, poradců, terapeutů, sociální pracovníků, psychologů, pediatrů, právníků a dalších zúčastněných expertů). Pokud jde o systematické sledování (monitorování) a vyhodnocování je patrné, že bez kvalitního výzkumu - a tedy kvalitní zpětné vazby se ani tato oblast sociální péče a práce neobejde.

43

6. Doporučení Zjištěné údaje, jejich analýzy a hodnocení by měly vyústit ve doporučení a návrhy možných forem a způsobů přípravy Doporučení

zpracovat

v

této

souvislosti

handicapovaným dětem - považujeme

další

vhodná

žadatelů o PP a AD.

formy

pomoci

sociálně

v této souvislosti za poněkud přesahující

záměr a možnosti této studie. Nevylučujeme však, že získané poznatky bude možné modifikovat a aplikovat i při práci se zmíněnými doporučenými skupinami, jako jsou rodiny, kde dochází k týrání dětí, rodiny nezralých osamělých matek, při práci s rodinami po rozvodu aj. Totéž platí i pro zmíněnou problematiku "street children". Výcvik a příprava v oblasti "rodičovských dovedností" (parenting skills) jsou součástí mnohých výcvikových programů i na poli NRP. Konkrétní a bezprostřední doporučení vyplývající z této studie jsou následující: 1) Aktualizovat metody výběru dětí a žadatelů do NRP a doplnit je: a) metodikami sociální a poradenské práce v oblasti NRP b) metodikami terapeutických a rehabilitačních služeb v NRP. 2) Vypracovat návrh obsahu a metod přípravy pro náhradní rodiče - pěstouny a osvojitele pro běžně umistitelné děti v NRP 3) Dopracovat návrh Střediska NRP na curriculum bakalářského studia profese „pěstoun-terapeut“

44

Literatura Brianti G. Implementation of the Convention on the Rights of the Child: Seeking Family-based Alternatives for Children who are Abandoned or at Risk of Abandonment. Sofia 1992, Framework for a Plan of Action, 1993, DCI, ICCB, ISC, UNICEF London Bubleová V. Péče o děti ve zvlášť obtížných životních situacích. Lékařské listy, 1996, č. 35 Bubleová V. a kol. Analýza problému mezinárodních adopcí. Praha: GK MPSV-0126/97, 1997 Čačinovič-Vogrinčič G. a kol. Foster Care Methodology, Ministry for Work, Family and Social Affairs, Ljubljana, nedatováno Dunovský, J. Dítě a poruchy rodiny. Praha: Avicenum, 1986 Dunovský J. Pěstounská péče: současnost a perspektivy. Sociální politika, 1993, č. 12 Kolektiv autorů (red. Kovařík J.). Metodika odborných služeb v náhradní rodinné péči. Praha: MPSV, 1979 Koluchová J. Diagnostika a reparace psychické deprivace. Olomouc: Universita Palackého, 1990, Kopřva K. Lidský vztah jako součást profese. Portál, 1997 Kovařík J. (red.). Náhradní rodinná péče. Praha: MPSV, 1982 Kovařík J. Pestúnska starostlivosť. Bratislava: VÚPSV, 1991 Kovařík J. Dětství a ohrožené děti. Praha: VÚPSV, 1992 Kovařík J. Skladba rodiny. (Rodina ze čtyř perspektiv). Praha: VÚPSV, 1995 Kovařík J. Pěstounská péče - nový kontext, staronová perspektiva. Praha: VÚPSV, 1996 Kovařík J. Úspěšnost náhradní rodinné péče, část I. (Příčiny neúspěchu pěstounské péče). Praha: VÚPSV, 1996 Kovařík J. Úspěšnost náhradní rodinné péče, část II. Praha: VÚPSV, 1997 Kovařík J. a Kukla L. Děti v ČR 1996 - situační analýza. Český výbor pro UNICEF (v tisku), 1996 Langmeier, J. a Matějček,Z. Psychická deprivace v dětství. Praha: Avicenum, 1974 Matějček, Z. Pojem psychické subdeprivace. Psychológia a patopsychológia dieťaťa, 1987a vol. 22, č. 5 Matějček, Z. Begriff der psychischen Subdeprivation. Sozialpädiatrie in Praxis und Klinik, 1987b vol. 9, č. 9 Matějček Z. Rodina vlastní, nevlastní a náhradní. Praha: Portál, 1994 Matějček Z. aj. Pozdní následky psychické deprivace v dětství. Praha: Psychiatrické

45

centrum, 1995 Matějček Z. Bubleová V. a Kovařík J. Pozdní následky psychické deprivace a subdeprivace, I.-III. část. Československá psychologie, 1995, č. 6, 1996 č. 1 a č. 2 Matějček Z., a Bubleová V., Pozdní následky psychické deprivace a subdeprivace. Lékařské listy, 1996 č. 35 Matějček Z. aj. Náhradní rodinná péče. Praha: Portál, 1999 Luther E. a Stubenvoll E. Vorbereitungsprogramm und Tagesmütter – Ein Angebot der Erwachsenenbildung. Wien: 1989 Luther E. Integration und Rehabilitation von Kindern mit besonderen Bedurfnissen in Pflegefamilien, Werkbericht und Pilotprojekt des Vereins Initiative pflegefamilien. Wien: 1991 Luther E. Professonelle Formen Familiennaher Fremdunterbringung von Kindern Dokumentation der Frühjahr-Bunedeskonferenz. Wien: 1996 Luther E., Lessing F. a Krista A. Kleines Handbuch für Pflegeeltern - Ein Führer durch psychologishe, paedagogische und rechtliche Fragen mit einem Beratungsstellen-Verzeichnis. Wien: 1993 Reitz M. a Watson W. M. Adoption and the Family System. London: The Guilford Press, N.Y., 1992 Vzdělávací standardy v sociální práci. Sešity pro sociální politiku, Praha: Socioklub, 1997

46

7. Přílohy

47

Příloha 1 Dotazník (česká a anglická verze) A) Česká verze 1 Vážení kolegové a přátelé – obracíme se na Vás s prosbou o vyplnění následujícího dotazníku, který se pokouší zmapovat situaci pro mezinárodní srovnání systému přípravy náhradních, zejména pěstounských rodin. Dotazník je zaměřen primárně na oblast výběru a přípravy náhradních rodičů, otázku přípravy a výběru dětí ponechává stranou. Vyplňte laskavě dotazník – stačí čitelně rukou – a zašlete nám jej co nejdříve ( nejpozději do 14 dnů) na adresu VÚPSV – Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí (k rukám PhDr. Jiřího Kovaříka), Palackého nám. 4, Praha 2, 128 01. S výsledky Vás seznámíme nejspíše na stránkách našeho bulletinu pro NRP, jehož nulté a první číslo Vám zasíláme. S díky za spolupráci a porozumění PhDr. Jiří Kovařík PhDr. Věduna Bubleová 1. Napište, prosím, přesný název Vaší organizace (Vašeho pracoviště) a připojte, prosím, jeho anglický překlad ................................................................................................................................. ...................................................................................................................................................…………. 2.Vaše organizace je: 1. státní 2. NGO: jaká právní forma ........................……………………………………………………………………. 3. jiná – jaká ..............................………………………………………………………………………………… 3a. Pověření, licenci na práci v oblasti PP máte: 1. 1. 1. 1.

stálou na dobu určitou - jak dlouhou …............... jiná možnost nemáme

3b. Kdo tuto licenci uděluje ….....................................................................……………….. (vypište) …................................................................................................................................................... 4a. Provádíte výběr a/nebo přípravu pěstounů? 1. ano – výběr i přípravu 2. ano – jen výběr 1. ano – jen přípravu 1. ne 4b. Provádíte výběr a/nebo přípravu adoptivních rodičů? 1.ano – výběr i přípravu 2.ano – jen výběr 3.ano – jen přípravu 4.ne Pokud se nezabýváte ani výběrem ani přípravou pěstounů či žadatelů - ukončete, prosím, vyplňování dotazníku a zašlete jej zpět na naši adresu - a zašlete, prosím druhý exemplář prázdného dotazníku pracovišti, o němž víte, že se uvedenou činností zabývá. Děkujeme Vám předem za Vaši ochotu. Pracovníci

48

VÚPSV a SNRP

5.Provádíte ještě nějakou jinou činnost, poskytuje ještě jiné služby? 1. ano 1. ne 6.Pokud ano, jakou či jaké? 1. sociální poradenství 1. výuka 1. výzkum 1. psychol. diagnostika a poradenství 5. terapie 6. služby biologickým rodičům 7. jiné - jaké….......................................………………………………………………. 7. Je pěstounská péče upravena ve Vašich právních předpisech samostatným zákonem? 1. ano – zákon č. …................. z roku ….…………… 2. ne - je součástí jiného zákona – jakého…….................................................…. 1. není upravena 8. Je právně upraven výběr pěstounů? 1. ano 1. ne, je upraven jinak – jak (metodický pokyn aj.) ……………………………………… 1. není upraven 9. Je právně upraven výběr žadatelů o osvojení? 1.ano 2.ne, je upraven jinak – jak (metodický pokyn …......................................................... ……...........................................................................................................................…. 3.není upraven 10a. Kdo, jací experti se podílejí na výběru pěstounů 1. sociální pracovník 2. právník 3. psycholog 4. lékař 5. psychiatr 6. pedagog 7. jiný odborník - jaký

1. ano, vždy 1. ano, vždy 1. ano, vždy 1. ano, vždy 1.ano, vždy 1.ano, vždy

2. ano, někdy 2. ano, někdy 2. ano, někdy 2. ano, někdy 2. ano, někdy 2. ano, někdy

3. ne 3. ne 3. ne 3. ne 3. ne 3. ne

….......................................................................................……………….. 1.ano, vždy 2. ano, někdy 3. ne

8. jiný další odborník - jaký…........... …............................................................................................. 1.ano, vždy 2. ano, někdy 3. ne 10b. Kdo, jací experti se podílejí na výběru žadatelů o osvojení 1. sociální pracovník 2. právník 3. psycholog 4. lékař 5. psychiatr

1. ano, vždy 1. ano, vždy 1. ano, vždy 1. ano, vždy 1.ano, vždy

2. ano, někdy 2. ano, někdy 2. ano, někdy 2. ano, někdy 2. ano, někdy

49

3. ne 3. ne 3. ne 3. ne 3. ne

6. pedagog 7. jiný odborník - jaký

1.ano, vždy

2. ano, někdy

3. ne

….......................................................................................……….. 1.ano, vždy 2. ano, někdy 3. ne

8. jiný další odborník - jaký…........... …................................................................................... 1.ano, vždy 2. ano, někdy 3. ne 11a. Podílejí se na výběru, kromě Vašeho pracoviště, ještě jiné instituce? 1. ano - vypiště jaké …...............................................................................………………… …....................................................................................................………………………….. 1. ne 11b. Postupujete při výběru podle určitých směrnic či metodických pokynů? 1. ano 2. 2. ne (V případě, že takové metodiky existují, zašlete nám, prosím – je-li to možné – jednu kopii) 11c. Kdo tyto metodiky připravuje a vypracovává? (vypište)…....................................................................................................................... …..........................................................................................................…………………. …..................................................................................................................................... 12. Ověřuje někdo další způsobilost náhradních rodičů (pěstounů, AD) 1. ano - vypiště kdo či jaká instituce …..........................................................…………. …........................................................................................................…………………… 1. ne 13. Kdo - v poslední instanci - rozhoduje 1. o výběru pěstounů……............................................................................………….. 1. o jejich přípravě…...................................................................................…………… 14a. Je ve Vašem zákoně stanoven minimální a maximální věk osvojitelů? a) 1. ano,matka – min….............. max…............. 1. není stanoven b) 1. ano,otec - min ….......... 1. není stanoven

max….............

14b. Je minimální a maximální věk osvojitelů stanoven jinou normou či metod. pokynem? 1. 1. b) 1.

1. ano,matka – min….............. max…............ není stanoven 1. ano,otec - min ….......... max…............ není stanoven

50

14c. Jsou explicitně stanovena nějaká další kriteria výběru žadatelů o osvojení? 1. ano 1. ne Pokud ano, jaká? (Krátce vypište) …................................................................................................................…………………. 15a. Je ve Vašem zákoně stanoven minimální a maximální věk pěstounů? a) 1. b) 1.

1. ano, matka - min….............. max…............. není stanoven 1. ano, otec - min ….......... max…..........… není stanoven

15b. Je minimální a maximální věk pěstounů stanoven jinou normou či metod. pokynem? a) 1. b) 1.

1. ano, matka - min….............. max…............. není stanoven 1. ano, otec - min ….......... max…............. není stanoven

15c. Jsou explicitně stanovena nějaká další kritéria výběru pěstounů? 1. ano 1. ne Pokud ano, jaká? (krátce vypište) …................................................................................................................…………………………. …...................................................................................................................................................... 16. Je pěstounské péče ve Vaší zemi řešením: 1. spíše krátkodobým 1. spíše dlouhodobým 1. jak kdy – podle potřeby 17. Upravuje nějaká právní norma tzv. předpěstounskou péči? 1. ano - v rozsahu …......................... (týdnů, měsíců) 1. ne 18. Existuje u Vás institut profesionální či terapeutické PP? 1. ano 1. ne Pokud ano, krátce ji, prosím, charakterizujte …..........................................................................................………………………………………… ………….........................................................................................................................................

51

19a. Existují speciální formy PP pro a) děti postižené 1. ano 1. ne b) děti etnicky odlišné 1. ano 1. ne c) adolescenty 1. ano 1. ne d) adolescentní matky s dětmi 1. ano 2. ne e) jiné (jaké)…................................................................................………………………………… 1.ano 2.ne Pokud ano, co je odlišuje od běžné PP? ….................................................................................................................................................. ….................................................................................................................................................. 19b.Existují ještě nějaké jiné typy či analogie PP? 1. ano 2. ne Pokud ano, jaké…........................................................................................................................... 20. Existuje u Vás nějaký systém přípravy běžných PP rodin ? 1. ano 2. ne Pokud ano, krátceji, prosím,charakterizujte……………………………………………………………… ……….......................................................................................………………………………………… …....................................................................................................................................................................... 21. Existuje u Vás nějaký systém přípravy profesionálních či terapeutických PP rodin ? 1. ano 2. ne Pokud ano, krátce ji, prosím, charakterizujte........................................................................................ ……………………………………………………………………………………………………………………

52

Příprava běžných pěstounů 22 a. obsahuje a) část teoretickou 1. ano 2. ne Pokud ano v jakém rozsahu (specifikujte časovou jednotku - hodin, dní. týdnů , měsíců, let) .............................................................................................................................................................. s jakou náplní - popište...........................................................................................................………... …………………………………………………………………………………………………………………… b) část praktickou či výcvikovou 1. ano 2. ne Pokud ano v jakém rozsahu (hodin, dní)........................................................................................... s jakou náplní - popište .................................................................................................................. .......................................................................................................................................................... 22b. Pokud provádíte praktický (sociální či jný) výcvik a) na co je zaměřen............................................................................................................................ b) kdo jej provádí............................................................................................................................... c) jak dlouho trvá............................................................................................................................... d) neprovádíme 22c. Spolupracujete při přípravě s dalšími institucemi 1. ano 2. ne Pokud ano, napiště, prosím, s kým............................................................................................…

Příprava pěstounů - profesionálů či pěstounů terapeutů 23a. obsahuje a) část teoretickou 1. ano 2. ne Pokud ano v jakém rozsahu (hodin, dní).....................................................................................… s jakou náplní - popište...............................................................................................................… .........................................................................................................................................................

53

b) část praktickou či výcvikovou 1. ano 2. ne Pokud ano, v jakém rozsahu (specifikujte čas. jednotku - kolik hodin, dní, týdnů, měsíců, let) ......................................................................................................................................................... s jakou náplní - popište ...............................................................................................................… ...............................................................................................................................................…….. 23b. Pokud provádíte praktický (sociální či jný) výcvik a) na co je zaměřen............................................................................................................................... .............................................................................................................................................................. ............................................................................................................................................................... b) kdo jej provádí.................................................................................................................................. ..............................................................................................................................................………….. c) jak dlouho trvá.................................................................................................................................... d) neprovádíme Pokud u Vás existuje profesionální a/nebo terapeutická PP, vyplňte, prosím, otázky 23a-23f. Pokud neexistuje, přejděte k otázce 24. 23c. Spolupracujete při přípravě profesionálních pěstounů s dalšími institucemi 1. ano 2. ne Pokud ano, napište, prosím s kým.................................................................................……………….. .........................................................................................................................................……………… .........................................................................................................................................……………… 23d. Postupujete při přípravě podle určitých směrnic či metodických pokynů? 1. ano 2. ne (V případě, že takové metodiky existují, zašlete nám, prosím – je-li to možné – jednu kopii) 23e. Kdo tyto metodiky připravuje a vypracovává? (vypište) …………………………….. ………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………

54

24. Existuje u Vás nějaká finanční či hmotná podpora PP rodin? 1. ano, jako u každé jiné rodiny 2. ano – odměna pěstounům 3. ano – odměna pěstounům a zvl. příspěvek na dítě 4. ano – ale jen příspěvek na dítě 5. ne Pokud ano, stručně ,prosím, charakterizujte (kritéria, výše odměny aj.) ............................................................................................................................................................. ............................................................................................................................................................. ............................................................................................................................................................. 25. Provádí někdo supervizi PP rodin? 1. ano 2. ne Pokud ano – a) kdo...............................................................................................…………………. ........................................................................................................................................................... b) jak............................................................................................…………………….. ...........................................................................................................................................…………. 26. Poskytuje někdo podpůrné, poradenské či terapeutické služby PP rodinám? 1. ano 2. ne Pokud ano – a) kdo ………………………………………………………………………………………… b) jak …………………………………………………………………………………………. 27. Existuje ve vaší zemi asociace či sdružení PP rodin či pěstounů? 1. ano 2. ne Pokud ano, jaký je a) jeho statut......................................................................................................................….… b) čím se zabývá.................................................................................................................…... ..................................................................................................................................………….. c) s kým spolupracuje ........................................................................................................…… ..................................................................................................................................................

55

28. Existuje časopis či bulletin pro PP či AD rodiny? a) pro PP 1. ano 2. ne b) pro AD 1. ano 2. ne (Je-li to možné, zašlete, prosím ukázkové číslo či alespoň uveďte název časopisu) 29. Existuje nějaký pravidelný pořad v rozhlase či TV pro náhradní (PP a/nebo AD) rodiny? 1. ano - TV i rozhlas 2. ano - jen TV 3. ano - jen rozhlas 4. ne Pokud ano, stručně, prosím, charakterizujte...........................................................................….. ...................................................................................................................................................... ……………………………………………………………………………………………………………… 30. Chcete-li uvést ještě něco zajímavého z oblasti služeb v náhradní (pěstounské a adopční) péči, využijte, prosím, volného místa v dotazníku

Ještě jednou Vám děkujeme za Vaši ochotu, úsilí a cenné informace a těšíme se na další spolupráci Jiří Kovařík a Věduna Bubleová – VÚPSV a SNRP

56

Questionnaire – English version Dear friends and colleagues – we are trying to make an international comparison of different systems of preparing foster parents (or adoptive parents) for their future tasks. We would appreciate very much your assistance and willingness to fill in the following Questionnaire. It is focused mainly on the selection, assessment and preparation of foster or adoptive parents. (The assessment and preparation of children is left aside).

Please, be so kind and fill in the Questionnaire – a good

handwriting will do – and send it back to us as soon as possible (in two weeks, not more) on the address: PhDr. Jiří Kovařík , RILSA – Research Institute for Labour and Social Affairs, Palackého nám. 4,

128 01

PRAHA 2, Czech Republic. We enclose our Bulletin ”Náhradní rodinná péče”

(Substitute Family Care), No 0 and No 1. We will inform you about our findings and results in some of the next year edition. Thank you very much for your understanding and your help!

PhDr. Jiří Kovařík PhDr. Věduna Bubleová 1. What is the precise name of your organisation (your institution or office)? Give also the English translation. ................................................................................................................................................................. .................................................................................................................................................................. .................................................................................................................................................................. 2. Your organisation is: 1. governmental 2. NGO: what kind of judicial form …………………………………………………………………………… 3. other : .....................................……………………………………………………………………………… 3a. Your licence for working in the substitute care (foster care, adoption) is: 1. permanent 2. limited for a certain period of time - how long....................................................………………………. 3. other….....................................................………………………………………………………………….. 4. we have no licence 3b. Who is the licensing authority…………………………………………………………………………. ................................................................................................................…………………………………… ..................................................................................................................................................................

57

4a. Do you provide services in selection and/or preparation of foster parents? 1. yes – both selection and preparation 2. yes - only selection 3. yes – only preparation 4. no 4b. Do you provide services in selection and/or preparation of adoptive parents? 1. yes – both selection and preparation 2. yes - only selection 3. yes – only preparation 4. no If you are not involved in selection and/or preparation of neither foster nor adoptive parents, finish your filling in the Questionnaire and , please, send it back to our address - send the second kit (the empty Questionnaire and two copies of Bulletin) to an institution/

ORGANISATION SELECTING AND / OR PREPARING FOSTER AND / OR ADOPTIVE PARENTS

I F YOU ARE INVOLVED IN SELECTION AND PREPARATION SERVICES , PLEASE , FILL IN ALSO THE NEXT FEW PAGE S OF THE Q UESTIONNAIRE .

T HANK YOU VERY MUCH FOR YOUR ASSISTANCE

PhDr. Jiří Kovařík PhDr. Věduna Bubleová

Research Institute for Labour and Social Affairs Centre of Substitute Family Care

58

5. Are you also involved in any other kind of services or activity? 1. yes 2. no 6. If so, specify, please, which one. 1. social work/guidance 2. teaching 3. research 4. psychological assessment or counselling 5. therapy 6. services to birth (biological) parents 7. other – specify ......................................................................................................................………. 7. Is there any special Code or legal norm for Foster Care in your legislation ? 1. yes – Code no......................................from the year ....................................……………………….. 2. no – just part of some other code or law- specify …...............................................................……. 3. no special legislation 8. Are there any guide lines for the selection of foster parents in your legislation? 1. yes 2. no, just some methodological guide lines (criteria), – please specify……………………………… ............................................................................................................................................................. 3. no guide lines 9. Are there any legal guide lines for the selection of adoptive parents in your legislation? 1. yes 2. no, just some methodological guide lines (criteria), – please specify ................................................................................................................................................................. .........................................………………………………………………………………………………………. 3. no guide lines 10a. Who (what kind of experts) takes part in the assessment and selection of foster parents? 1. social worker 2. lawyer 3. psychologist 4. medical doctor 5. psychiatrist 6. pedagogue

1. yes, always 1. yes, always 1. yes, always 1. yes, always 1. yes, always 1. yes, always

2. yes, sometimes 2. yes, sometimes 2. yes, sometimes 2. yes, sometimes 2. yes, sometimes 2. yes, sometimes

3. no 3. no 3. no 3. no 3. no 3. no

7. other expert please, specify................................................................................................…………………………….. 1.yes, always 2. yes, sometimes 8. some other expert please, specify.......................................................................................................………………………… 1. yes, always 2. yes, sometimes

59

10b. Who (what kind of experts) takes part in the assessment and selection of adoptive parents? 1. social worker 2. lawyer 3. psychologist 4. medical doctor 5. psychiatrist 6. pedagogue

1. yes, always 1. yes, always 1. yes, always 1. yes, always 1. yes, always 1.yes, always

2. yes, sometimes 2. yes, sometimes 2. yes, sometimes 2. yes, sometimes 2. yes, sometimes 2. yes, sometimes

3. no 3. no 3. no 3. no 3. no 3. no

7. other expert please, specify...........................................................................................................……………. 1.yes, always 2. yes, sometimes 8. some other expert please, specify............…………………………………………………………………………………….. 1. yes, always 2. yes, sometimes 11a. Are there any other institutions involved in the assessment and selection process? 1. yes – please, specify ..................................................................................…………………….. ……………………………………………………………………………………………………………… 2. no 11b. Do you follow any criteria or guide lines in the assessment and selection process? 1. yes 2. no (If your answer is ”yes” – if there are any such guidelines and if possible – send us, please, one copy) 11c. Who is responsible for preparation and development of these guidelines/criteria? (please, specify)............................................................................................................................ ..................................................................................................................................................... ...................................................................................................................................................... 12. Does anybody else check up (verify) the readiness and abilities of foster/adoptive parents? 1. yes - specify .............................................................…………………………………………… ............................................................................................................……………………………. 2. no 13. Who makes finally the decision concerning a) the foster/adoptive parents selection................................................................................... b) their preparation....................................................................................................…………

60

14a. Are there minimum and maximum age of adoptive parents in your legislation ? a) 1. yes, mother - min….............. max…............. 2. no limits b) 1. yes, father - min ...........…. max.............… 2. no limits 14b. Are there any other criteria or recommendations (not anchored in the law) concerning the minimum and maximum age of adoptive parents? a) 1. yes, mother – min................. max................ 2. no limits b) 1. yes, father - min ...........…… max............... 2. no limits 14c. Are there any other explicit criteria for the selection of adoptive parents ? 1. yes 2. no If there are other criteria, please, specify (briefly) ................................................................................................................................................................... ................................................................................................................................................................... 15a. Are there minimum and/or maximum age of foster parents in your legislation ? a) 1. yes, mother - min................. max................ 2. no limits b) 1. yes, father - min ...........….. max............... 2. no limits 15b. Are there any other criteria or recommendations (not anchored in the law) concerning the minimum and maximum age of foster parents? a) 1. yes, mother - min................. max................ 2. no limits b) 1. yes, father - min ............. max............... 2. no limits 15c.. Are there any other explicit criteria for the selection of foster parents ? 1. yes 2. no If there are other criteria, please, specify (briefly) …………………………………………………………… ................................................................................................................................................................... ................................................................................................................................................................... 16. As for the child – is the foster care in your country 1. mainly a short-term solution 2. mainly a long-term solution 3. both – it depends on total assessment

61

17. Is there any legal norm concerning ”pre-foster ”care? 1. yes - specify how long (days, months or so)………………………………………………………….. 2. no 18. Is there so called professional or therapeutic foster care in your country? 1. yes 2. no If so, please describe briefly………..................................................................................................….. .........................................................................................................................................................……………… ……….. .........................................................................................................................................................….. 19a. Are there special forms of foster care for a) handicapped children 1. yes 2. no b) children of ethnic minorities 1. yes 2. no c) adolescents 1. yes 2. no d) adolescent mothers with children 1. yes 2. no e) other (specify) ................................................................…………………………………………… 1. yes 2. no If so – what is the difference from the ”non-special” foster care? ……………………………………… ..................................................................................................................................................……………….. ...................................................................................................................................................………………. 19b. Are there any other types or forms of substitute care for children not based on foster care? 1. yes 2. no If so, please specify ………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………. 20. Is there any developed system for preparing foster (non-professional, non-therapeutic) parents? 1. yes 2. no If so, please, describe briefly ......................................................................................................….. ............................................................................................................................................................. .............................................................................................................................................................

62

21. Is there any developed system for preparing professional or therapeutic foster parents? 1. yes 2. no If so, please, describe briefly ......................................................................................................…….. ................................................................................................................................................................

Preparation of non-professional (non-therapeutic) foster parents 22 a. includes a) theory 1. yes 2. no If so, how long – specify time unit – hours, days, months or years ………………………………………. ….............................................................................................................................................................. Specify briefly contents or subjects …………………………………………………………………………… …............................................................................................................................................................... b) practice or training 1. yes 2. no If so, how long – specify time unit – hours, days, months or years……………………………………….. ..…………………....................................................................................................................................... Specify briefly contents or subjects …………………………………………………………………………… ……......................................................................................................................................................... 22b. If you provide a practical (social or other) training, a) what is it focused on……..............................……………………………………………………………… b) who does it…............................................................................................................................………. c) time span…..........................................................................................................................…………… d) we do not provide practical training 22c. Do you co-operate with other institutions when providing preparation for foster pare 1. yes 2. no If so, specify, please .................................................................................................................………..

63

Preparation of professional and/or therapeutic foster parents If there is a professional and/or therapeutic foster care in your country, answer, please, questions 23a-23e, if not go on to question 24. 23a. includes a) theory 1. yes 2. no If so, how long – specify time unit – hours, days, months or years ………………………………………… Specify briefly contents or subjects……. ……..……………………………………………………………….. .................................................................................................................................................................. b) practice or training 1. yes 2. no If so, how long – specify time unit – hours, days, months or years …………………………………………. Specify briefly contents or subjects…………………………………………………………………………….. .................................................................................................................................................................. 23b. If you provide a practical (social or other) training, a) what is it focused on ………………………………………………………………………………………. ............................................................................................................................…………………………. ............................................................................................................................................................... b) who does it...............................................................................................................................……. ……………………………………………………………………………………………………………………. c) time span.............................................................................................................................………… d) we do not provide practical training 23c. Do you co-operate with other institutions when providing preparation for foster parents? 1. yes 2. no If so, specify, please .................................................................................................................……… ............................................................................................................................................................... .........................................................................................................................................………………

64

23d. Are there any handbooks and/or guide lines (or teaching plans, methodology etc) for the preparing (teaching and/or training) professional foster parents? 1. yes 2. no 23e. Who is responsible for working them out and developing them? (Please, specify and if possible, send us a copy) ....................................................................................................................................................……… .............................................................................................................................................................. 24. Is there any financial and/or material support for foster families? 1. yes, as in other (non-foster) families – i.e. family or child allowances 2. yes – salary or financial payment for foster parents (plus normal child allowances) 3. yes – payment for foster parents and a special benefit for foster child (plus normal child allowances) 4. yes – only a special benefit for foster child (plus child or family allowances) 5. No If so, please specify briefly ( criteria, what kind of, how much etc.) .............................................................................................................................................................. .....................................................................................................................................................……. 25. Does anybody supervise foster families ? 1. yes 2. no If so - a) who...............................................................................................…………………………… ............................................................................................................................................................... - b) and how............................................................................................…………………………. .............................................................................................................................................................. 26. Does anybody provide foster families with support, guidance and/or therapeutic services? 1. yes 2. no If so - a) who …………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………… b) and how ......................................................................................................................……… ...............................................................................................................................................................

65

27. Is there an association of foster parents in your country? 1. yes 2. no If so - a) what is its (legal) status like ...................................................................................…………….. ................................................................................................................................................................... b) what is it focused on ..........................................................................................................…… ....................................................................................................................................................………… c) whom it co-operate with .......................................................................................................... ............................................................................................................................................................... 28. Is there a journal or bulletin for foster and/or adoptive parents? a) for foster care 1. yes 2. no b) for adoption 1. yes 2. no (If possible, send a copy or specify the title ) 29. Is there any regular programme on TV or radio broadcasting for foster/adoptive families? 1. yes - both TV and radio 2. yes - only TV 3. yes - only radio 4. no If so, please describe very briefly .......................................................................................……………… ................................................................................................................................................................... ................................................................................................................................................................... 30. If there is anything worthwhile to mention (in the field of foster and/or adoptive care) , please do so here. We would appreciate it very much.

Once more – many thanks for your effort, willingness and information. We are looking forward to further co-operation Jiří Kovařík and Věduna Bubleová Research Institute for Labour and Social Affairs Centre of Substitute Family Care

66

Příloha 2 Metodologie pěstounské péče (Materiál připravený Centrem pro sociální práci pro slovinské Ministerstvo práce, rodiny a sociálních věcí ) Úvod A. Centrum pro sociální práci Centrum pro sociální práci je agentura , která byla vládou Slovinska pověřena, aby realizovala pěstounskou péči (PP). Hlavním cílem PP je umožnit dítěti, které nemá svou vlastní rodinu anebo nemůže z nejrůznějších důvodů žít v pokrevní rodině, prožít život v jiné rodině tak, aby byl možný jeho zdravý růst, osobnostní vývoj, vzdělání a učení. Metodologický přístup a úkoly, jimiž je Centrum pověřeno, se musí

vztahovat jak na dítě v pěstounské péči a pěstounskou rodinu, tak i na

celou společnost. 1. Profesionální odborný team Centra pro sociální práci je pověřen úkoly v rámci pěstounské péče. Odborný team je složen: rodinný sociální pracovník (z nejbližšího Centra pro sociální práci - měl by to být, pokud možno, stejný pracovník po celou dobu vývoje dítěte; měl by dobře znát rodinu dítěte) sociální pracovník, který má na starosti PP (vzhledem k tomu, že dítě může být často umístěno daleko od pokrevní rodiny) psycholog pracovník, nejčastěji právník, který má na starosti právní záležitosti. Rodinný sociální pracovník stojí na počátku procesu vytváření odborného teamu. Rozhoduje (za pomoci ostatních odborníků) o umístění dítěte mimo vlastní rodinu. Koordinaci teamu má na starosti pracovník pověřený právními záležitostmi. Pracovní team se schází nejméně jednou do roka; může se však scházet tak často, jak je tomu v daném případě zapotřebí (obvykle častěji na počátku umístění dítěte).

67

1.1. Úkoly teamu 1.1.1. Teamová práce je povinná ve všech případech, v nichž se uvažuje o umístění dítěte mimo rodinu. 1.1.1.1. Posouzení dítěte, jeho rodiny a jeho potřeb (anamnéza dítěte). 1.1.2. Rozhodnutí o umístění dítěte do PP se souhlasem rodičů – teamové rozhodnutí je obligatorní. 1.1.2.1. Formální rozhodnutí podle zákona (úřední doklad) . 1.1.2.2. Rozhodnutí, zda budou rodiče dítěte přispívat na náklady PP (plně, částečně,

vůbec ne).

1.1.2.3. Výběr nejvhodnější pěstounské rodiny

pro dítě, s ohledem na kulturu a

náboženství dítěte, školu atd. 1.1.2.4. Rozhodnutí a plán individuální (konkrétní) PP (délka, kdo, co, jak). 1.1.2.5. Srovnání a sladění očekávání dítěte a očekávání pěstounské rodiny (rodinný sociální pracovník, pracovník pro PP). 1.1.2.6. Rozhovor s dítětem a jeho rodiči (rodinný sociální pracovník, pracovník pro PP). 1.1.2.7.Vzájemné představení dítěte a pěstounské rodiny – návštěvy (rodinný sociální pracovník, pracovník pro PP). 1.1.3. Rozhodnutí o umístění dítěte do PP bez souhlasu rodičů – teamové rozhodnutí je obligatorní. Tento typ PP je významně zaštítěn zákonem a je značně formalizován. 1.1.3.1. Určení a sestavení odborné komise (je formalizovanější než team). 1.1.3.2. Slyšení (odehrává se na půdě Centra). Slyšení je specifickou právní záležitostí, něčím mezi diskusí a soudem. Jelikož nemáme rodinné soudy, odehrává se v Centru. Pozvány jsou všechny zúčastněné strany; mají vyjádřit svůj názor na daný případ (např. umístění dítěte do PP či DD). Rozhodnutí provádí odborná komise nominovaná Centrem. 1.1.3.3. Formální (úřední) rozhodnutí. 1.1.3.4. Plán realizace rozhodnutí. 1.1.3.5. Rozhodnutí zda, popř. jak bude docházet ke kontaktu dítěte a jeho rodičů. 1.1.3.6. Spolupráce na přípravě odebrání dítěte z rodiny. 1.1.3.7. Rozhodnutí, zda budou rodiče dítěte přispívat na náklady PP. 1.1.4. Uzavření dohody mezi Centrem pro sociální práci (jakožto představitele státu)

68

a pěstounskou rodinou.. Dohoda, smlouva sestává z: -

práv a povinností pěstounů, zejména:

a) přesný obsah péče b) povinnosti vztažené k realizaci plánů individuální projektové skupiny (IPS) c) povinnosti vůči rodině dítěte d) právo na odbornou pomoc, - výše a způsobu finanční odměny pěstounů, - způsobu informování, - způsobů, jak budou řešeny případné konflikty mezi pěstouny a Centrem. 1.1.5. Umístění dítěte 1.1.5.1. Dítě je umístěno do pěstounské rodiny rodinným sociálním pracovníkem, sociálním pracovníkem pro PP za asistence rodičů. 1.1.6. Sledování dítěte v PP 1.1.6.1. IPS předkládá návrhy postupu v průběhu PP. 1.1.7. Rozhodnutí a formální rozhodnutí o ukončení PP.

2. Vytváření individuální projektové skupiny (IPS) pro každý jednotlivý případ IPS tvoří: - sociální pracovník pro PP (vedoucí skupiny) - rodinný sociální pracovník - pěstounská rodina - dítě - pokrevní rodina - podle potřeby další důležitá osoba nebo odborník (lékař, pedagog aj.). IPS se schází podle potřeb (problémy, dohody, rozhodnutí). Povinně se schází, když je dítě umístěno do PP (každý měsíc během prvních tří měsíců; později jedenkrát za 3 měsíce). IPS vytváří plány, sleduje postup a pokroky a analyzuje svou práci. IPS se schází v budově Centra, v domově PP či jinde; veškerá rozhodnutí a dohody však musí být evidovány.

69

2.1. IPS a její úkoly 2.1.1. Vytváření individuálních plánů pro PP, které musí brát v potaz věk dítěte, jeho vývojovou fázi a jeho potřeby v souladu s důvodem umístění do PP. Musí zahrnovat: -

zdraví dítěte

-

jeho emoční a celkový vývoj

-

vztahy k rodině, vrstevníkům a společnosti (komunitě)

-

proces učení, jak se o sebe dokáže postarat a možnosti růstu k samostatnosti a nezávislosti

-

jeho identitu

-

vzdělání (popř. zaměstnání)

-

sociální dopady. Individuální plán by měl zahrnovat rozumně zvolené cíle, přesněji: co je třeba

udělat v určitém stadiu, v určité době ve výše uvedených oblastech; dohody o specifických úkolech

každého z členů IPS během nejbližší doby. Má rovněž

zahrnovat způsoby sledování vývoje dítěte. Primárním cílem je opětovné sjednocení, návrat dítěte do jeho pokrevní rodiny. Individuální plán má být podle potřeby měněn a vždy by měl být naplňován. 2.1.2. Každá pěstounská rodina by měla obdržet jakoukoliv potřebnou pomoc (denně). 2.1.2.1. Péče a pomoc se má týkat všech záležitostí, které patří k dobrému rodičovství (pojištění, cestovní pas, stipendium, prázdniny atd.). 2.1.3. Zvláštní úkoly jsou spojeny s přípravou dítěte na odchod z pěstounské rodiny. 2.1.3.1. IPS se zcela konkrétně domlouvá se svými jednotlivými členy (kdo má co udělat, kdy či dokdy a jak atd). Např.: -

příprava dítěte na odchod do jiného ústavu, instituce, do rodiny

-

pomoc při zvládání úzkosti a strachu, spojenými s odchodem

-

návštěvy nového prostředí

-

spolupráce při vlastním přesunu

-

dohoda o dalším kontaktu a styku s dítětem.

70

osvojení, zpět do

2.1.4. IPS a zvláštní úkoly spojené s dosažením zletilosti dítěte, které zůstává nadále v PP: - když dítě dokončilo vzdělání nebo přípravu na povolání - dosáhlo zletilosti, ale dále studuje - když skončila PP a dítě není zaměstnáno ani nestuduje. 3.

Další úkoly Centra v rámci PP

3.1. Práce s rodinami, které se chtějí stát pěstouny 3.1.1. Vyhledávání nových rodin 3.1.2. Práce s rodinami, které se ohlásily 3.1.3. Propagace PP v médiích 3.1.4. Propojení preventivní práce a PP 3.1.5. Organizace kurzů informujících o PP 3.1.5.1.Příprava programu pro perspektivní pěstounské rodiny (se základy vývojové psychologie, psychosociálních procesů v rodině, specifické potřeby dětí v PP aj.) 3.1.5.2. Základními metodami práce v tomto programu je skupinová práce, hraní rolí, dotazníky, individuální rozhovory atd. 3.1.5.3. Hlavním účelem tohoto programu je okolnost, že Centrum má lepší vhled do rodinné dynamiky a pěstounská rodina má dobrou příležitost promyslet si znovu své rozhodnutí. 3.1.5.4. Program je povinný pro všechny pěstounské rodiny. 3.2.

Práce s pěstounskými rodinami

3.2.1. Organizace vzdělávání, poskytování informací a kvalifikace pro PP 3.2.1.1. Program je povinný pro všechny zapojené pěstounské rodiny 3.2.1.2. Kromě toho mají být organizovány dvoudenní kurzy 3.2.1.3. Organizování měsíčních setkání pěstounů. 3.2.2. Organizování zvláštních programů pro práci s dětmi se specifickými potřebami (zneužité, postižené aj.) 3.3. Skupinová práce s dětmi v PP 3.4. Podpora aktivního zapojení dětí v PP do života místní komunity 3.5.

Zdokonalování odborných znalostí sociálních pracovníků ( kurzy, supervize aj)

71

B. Pěstounská rodina Podle zákona o rodině by měla být pěstounská rodina uspořádaná (jak po stránce vztahové, tak materiální), měla by být věkově i z hlediska sociálního postavení schopna zajistit rozvoj dítěte jak po stránce zdravotní, tak po stránce jeho osobního vývoje. Měla by dítěti poskytnout dobrou příležitost ke vzdělání, přípravě na práci a samostatný život. V tomto kontextu jsou pěstouni vlastně spolupracovníky, kteří se podstatným způsobem podílejí na změně metod doposud prováděné sociální práce. 1.Rozhodnutí rodiny stát se pěstouny 1.1.Podání žádosti na nejbližším Centru sociální práce 1.2. Představení a seznámení s jejich rodinou (bydlení, věk, vzdělání, typ rodiny, práce, zvyky, zdraví atd.) 1.3. Povinná účast na prvním semináři či sezení (motivace, očekávání, opětovné zamyšlení nad vlastním rozhodnutím, nové úkoly, změna dynamiky rodiny, přání ohledně dítěte) 2. Rozhodnutí přijmout dítě do své rodiny 2.1. Příprava – vzájemné seznámení 2.1.1. Seznámení s dítětem, s důvody umístění mimo vlastní rodinu, věk, původní prostředí, zdravotní stav, anamnéza, návyky atd. 2.1.2. Příprava domova pro dítě (jeho pokoj a jeho věci, místo ve společných prostorách atd.) 2.1.3. Povinná návštěva dítěte v pěstounské rodině před jeho umístěním – spolu se sociální pracovnicí, pokud možno i s vlastními rodiči dítěte. 3. Přijetí dítěte 3.1. Přijetí by mělo být připraveno a zorganizováno 3.1.1. Pokud možno za přítomnosti všech členů rodiny 3.1.2. Představení všech členů, pokoje dítěte, bytu, domu 3.1.3. Rozprava o běžných společných pravidlech rodiny 3.1.4. Povídání s dítětem o pravidlech a zvycích, které znalo z vlastní rodiny

72

3.1.5. Pokud jsou přítomni vlastní rodiče dítěte, je dobré využít této příležitosti a vyjasnit otázky vzájemného kontaktu a toho, jak by měl probíhat 3.1.6. Seznámení s okolím 3.1.7. Uvedení dítěte do školy 4. Výživa a péče - domácnost - strava - hygiena - oblečení - školní potřeby - zabezpečení atd. 5. Život s dítětem v PP Soužití s dítětem by mělo probíhat podle individuálního plánu, který byl pro dítě připraven. Veškeré činnosti ve všech důležitých oblastech plánuje IPS. Pěstounská rodina musí zvládnout několik úkolů: 5.1. Připravit se na nového člena 5.2. Postupně začlenit dítě do života rodiny 5.3. Poskytnout dítěti potřebnou psychickou podporu 5.4. Zapojit dítě do zdravotní péče 5.5. Je-li zapotřebí, zapojit je do terapie, nápravy řeči, psychiatrické péče atp. 5.6. Postupně vytvářet dohody o spolupráci obou rodin dítěte (vlastní a PP) ve všech důležitých otázkách 5.7. Spolupracovat pravidelně s odborníky, zejména v době krizí (individuální, ev. teamová pomoc) 5.8. Pomáhat dítěti s jeho “knihou života” (kronikou) tak, aby byla zajištěna její kontinuita 5.9. Řešení problémů, které se objeví v jejich vlastní rodině 5.10. Umožnit členům rodiny čelit a vzájemně si pomáhat při zvládání problémů spojených se soužitím s dítětem v PP

73

5.11. Poskytovat dítěti vhodné oblečení, školní pomůcky, hračky, sportovní výbavu atp. 5.12. Pomáhat dítěti při přípravě do školy, předškolnímu dítěti v herních aktivitách (začlenění do mateřské školy apod.) 5.13. Pravidelná spolupráce se školou 6. Vzdělávání, kvalifikace, schůzky a setkání 6.1. Kvalifikace 6.1.1. Individuální rozhovory se sociálním pracovníkem 6.1.2. Rodinná interview se sociálním pracovníkem 6.1.3. Setkání pěstounů – skupina 1x měsíčně 6.1.4. Doporučená literatura 6.1.5. Kvalifikace pro pomoc dětem se speciálními potřebami 6.2. Vzdělávání 6.2.1. Semináře – základní znalosti 6.2.2. Účast na organizovaných vzdělávacích kurzech – speciální otázky 6.3. Setkávání 6.3.1. Setkání s dalšími pěstouny 6.3.2. Organizovaná setkání všech zúčastněných (odborníci, právníci aj.) 6.3.3. Společenské akce, výlety, oslavy, dovolené 7. Příprava na odchod 7.1. Přijmout skutečnost, že dítě odchází. Pokud je třeba, vyhledání odborné pomoci 7.2. Pomoc dítěte při přípravě na přechod do nového prostředí (pokrevní rodina, ústav, nezávislost) 7.2.1. Povídání si s dítětem o jeho odchodu z rodiny 7.2.2. Pomoc dítěti při přizpůsobování se novému prostředí, návštěva nového prostředí 7.2.3. Aktuální příprava (co si má vzít, jak si má počínat) 7.2.4. Poskytnutí možnosti navštívit (navštěvovat) po odchodu pěstounskou rodinu 7.2.5. Příprava dítěte na zletilost a samostatnost by měla trvat jeden rok a měla by být důkladnější a podrobnější.

74

Příloha 3

PŘÍRUČKA PRO PĚSTOUNY Editor Dr. Elizabeth LUTTER

Předmluva Milí náhradní rodiče! Svěřené dítě je stejné jako ostatní děti – jen s tím rozdílem, že nemohou určitý úsek svého dětství prožít s vlastní rodinou a jsou namnoze poznamenány událostmi a zkušenostmi, které bezesporu zanechaly hluboké stopy. Jestli chcete přijmout takové dítě do rodiny, rozvažte v klidu, jaké důvody vás k tomuto kroku vedou. A my říkáme zcela otevřeně a pravdivě: chcete-li tuto úlohu převzít, musíte zaujmout k tomuto problému zcela rozhodující

pozitivní postoj.

Jedině tak si ušetříte zklamání a pozdější neúspěch. A nedokážete vytvořit ani potřebnou pozitivní atmosféru, která je důležitá nejen pro vás, ale především i pro dítě, které vám bylo svěřeno . Děti

nejsou majetek ani rodičů, ani společnosti. Každé dítě žije vlastním

životem a rodičům je vlastně jen svěřeno. A to platí především pro dítě, svěřené náhradním rodičům. Jsou rodiče, kteří mladého dospívajícího člověka považují za jakousi živoucí mašinu, kterou mohou zapojit a vypnout podle toho, jak se jim hodí. Pro nás takový postoj znamená – drezůra! A tato drezůra omezuje volné rozvíjení osobnosti dítěte. Z odborných průzkumů víme, že takový tlak je namnoze základem pozdějšího utrpení dítěte. Naproti tomu je zde další teorie – podle našeho mínění také k nepotřebě. Nevede totiž k vytvoření šťastného vztahu dítěte s rodiči: mladý člověk totiž musí chtít a pak se bude rozumně a správně chovat. Nehledě na to, že takové pojmy jako “rozumně” a “správně” můžeme jen s obtížemi vysvětlit – a co horšího, připomínají časy, kdy rákoska byla výchovnou pomůckou, která měla přivést dítě “k rozumu”! A tak i tato metoda může být zárodkem k nedůvěře a napětí ve vztahu

75

dítěte k rodičům. Základem ve vztahu rodiče – dítě je v prvé řadě porozumění a oboustranná důvěra. Předpokládejme, že vaše svěřené dítě nebude již kojenec, ale dítě o něco starší, to znamená, že vzájemný vztah nebude začínat od nuly, dojde pravděpodobně k tomu, že důvěra a náklonnost se budou vyvíjet déle. Tento proces musíte vy i svěřené dítě nutně prodělat. Čím citlivější je toto dítě, tím více rozporů bude v jeho chování, v jeho reakci na nové prostředí – a samozřejmě na vás, nové rodiče. V zacházení s takovým dítětem musíte pečlivě dbát na to, aby si dítě bylo vědomo toho, že ho berete vážně, ale na druhé straně musíte s laskavostí a taktem dát dítěti najevo, kde jsou

jeho hranice. A právě vědomí těchto hranic je pro

mladého člověka velmi důležité, aby se sebevědomě mohl začlenit do sociálního společenství. Přílišná povolnost, ale i přehnané donucování může u dítěte vyvolat komplex méněcennosti nebo naopak nezdravé velikášství. Svěřené děti nejsou vždycky snadné, někdy jsou nápadně drzé, jindy zastrašené, nový rodinný řád je pro ne cizí,

nepříjemný a obtěžuje je. Ale jestli jste se rozhodli všechny tyto úkoly

spojené s výchovou převzít, pak to znamená, nebo by mělo znamenat, že uděláte vše pro to, abyste takové pocity dítěte proteplili láskou a náklonností, abyste mu pomohli najít správnou cestu a tím i cestu pro vás samé. Je to úloha, která i vám může otevřít nové perspektivy a vzbudit ve vás nové životní pocity. Jedna příhoda, pravdivá událost, by měla napovědět, jak by měla vypadat ideální pečovatelská rodina:

Jednoho dne

našla náhradní maminka čtyři malé

zajíčky, kteří zřejmě ztratili matku. Rodina se rozhodla, že se opuštěných zajíčků ujme a tak je zachrání před jistou smrtí hladem. Jak se ovšem ukázalo, nebylo to tak jednoduché. Nakonec se matka dozvěděla od odborníků, že to skutečně není lehký úkol vychovat z opuštěných mláďat

dospělé zajíce. Ale maminka se nevzdala,

obstarala si odbornou literaturu, radila se se zkušenými veterináři o tom, jak má ty malé zajíčky krmit. Bylo zapotřebí vynalézavosti, trpělivosti a dobré vůle, ale přece jen se jí podařilo vypiplat sirotky a jako statné zajíce je vypustit do volné přírody, kam patřili. Knížka, kterou vám zde předkládáme vám má pomoci zvládnout co možná nejlépe situace, do kterých se jistě jako náhradní rodiče dostanete. Přejeme vám k tomu mnoho úspěchů a radosti!

76

MALÁ PŘÍRUČKA PRO RODIČE – PĚSTOUNY 1. část - pedagogicko-psychologická Proč - si chci vzít dítě do pěstounské péče? Proč - potřebuje dítě rodinnou péči? Jak - velké je při tom mé riziko? Jak - velké je riziko pro takové dítě? Mohu mít citový vztah k cizímu dítěti stejný stejný jako k vlastnímu? Mohou cizí děti

v náhradní rodinné péči pociťovat stejnou vazbu k novým rodičům jako

k vlastním? Biologické rodičovství Takzvané biologické vztahy mezi rodiči a dětmi vznikají již při početí, těhotenství a porodu. Ale tyto tělesné vazby nejsou jedinými základy pro vztah rodiče - dítě. Rodiče novorozeněte totiž velmi rychle zjistí, že požadavky kojence dokáží zaběhnutý rodinný život pořádně zpřeházet. Děťátko křičí ve dne v noci a dokáže dokonale nabourat nervovou soustavu obou rodičů. Rodiče znejistí, nedokáží sami rozhodnout,

zda s dítětem zacházejí správně, hledají radu a pomoc někdy u

odborníků, ale většinou u ostatních rodičů, kteří mají zkušenost s ostatními dětmi. Toto stádium, jakýsi počátek vztahu dítě - rodiče, nazýváme psychologické rodičovství. Psychologické rodičovství Toto psychologické rodičovství ovlivňuje vztah mezi dítětem a rodiči podstatně silněji než rodičovství biologické. Pečovatelská rodina

spatřuje rodičovství

jako

jakési umělé psychologické rodičovství. Přesněji řečeno: takový přístup by byl ideální. Ovšem v tomto případě je při další výchově dítěte rozhodující pravidlo: neexistuje všeobecný recept, protože každé dítě je v podstatě jiné. Historie původu dítěte Každé dítě umístěné u náhradních rodičů má svojí osobní historii. Důvodů, pro které došlo k rozdělení dítěte od biologických rodičů, je tolik, že v následujícím líčení

77

zmíníme jen některé případy. 1. Sociální sirotci jsou děti, které byly rodiči, nebo jedním z nich, zanedbávány nebo týrány, dále děti rodičů, kteří jsou stabilně ve finanční tísni, děti bezdomovců a psychicky nemocných lidí – to znamená alkoholiků, drogově závislých, ale i rodičů, kteří jsou pro svou trestnou činnost v nápravných zařízeních. Jsou zde ale i jiné přitěžující okolnosti, například svobodná matka nebo samoživitelka, která kvůli povinnostem v zaměstnání není schopna dítě odpovědně vychovávat. 2. Děti z dětských domovů jsou děti, které ze shora uvedených důvodů musely být umístěny v dětských domovech. Pro takové děti je umístění v pěstounské rodině přinejmenším druhá rozhodující změna v jejich životě. Předpoklady a okolí S jakými předpoklady přijde takové dítě do mé rodiny? S jakými úspěchy při výchově tohoto dítěte mohu počítat? Pokusíme se vám tyto otázky zodpovědět: ”Počítat” nemůžete vůbec s ničím. Jak ovlivní předpokládaný vývoj dítěte nové prostředí nebo prostředí, ve kterém se narodilo, není možné ani odhadnout, natož vyčíslit. Osobnost člověka se jeví na začátku jen v jakémsi hrubém nárysu, ale možnost rozvíjet eventuální nadání nebo jakýkoliv postoj k životu je odvislá od prostředí, v kterém bude dítě vyrůstat. Je zajímavé, že i tělesně postižené děti, u kterých by se dalo předpokládat, že jejich možnosti jsou omezené, může pozitivně ovlivnit prostředí, ve kterém budou žít. Například agrese, chorobná nepořádnost, lhaní, krádeže apod. nejsou dědictví “špatných rodičů”, ale získané zkušenosti právě od těchto rodičů nebo ostatních, kteří se v minulosti podíleli na jejich výchově. Tyto zlozvyky dítě jednoduše přijalo – a to je jediná odpověď na dotaz, proč se dítě takovým způsobem projevuje. Čím déle je dítě vystaveno takovým vlivům, tím více se to bude i v budoucnu projevovat při další výchově. Podrobné informace o dosavadním průběhu života dítěte vám pomohou dítěti lépe porozumět a pomáhat mu řešit jeho problémy. Budete-li mít strach z takzvaných “špatných předpokladů” dítěte, může se stát, že i váš počáteční optimismus, který je nutný k překonání prvních problémů, se jaksi vytratí do ztracena. Máme bohaté zkušenosti s podobnými případy a můžeme jen doporučit, abyste se

snažili do

nejmenších podrobností vypátrat “historii” vašeho svěřence a z těchto skutečností

78

vytvořit pro dítě správné prostředí. Motivace Jste ochotni přijmout cizí dítě i když se domníváte, že to nebude bez potíží? Proč jste se vlastně rozhodli přijmout cizí dítě do vlastní péče? V odpovědi na tyto otázku vám předkládáme několik “motivů”. Napřed si položte sami otázku: Jakou motivaci nabízí předpoklad, že přijaté dítě bude mít možnost přirozeného rozvoje

své individuální osobnosti? A jaká je motivace

k očekávání výsledků, ke kterým dítě pravděpodobně ani nemá vlohy? Motivace •

Máme dítě jednoduše rádi

•

Je nám líto ubohého dítěte, chceme mu pomoci

• Nemůžeme mít vlastní děti a nechceme čekat nekonečně dlouhou dobu na adopci anebo se nemůžeme s konečnou platností pro adopci rozhodnout. • Naše vlastní dítě nám zemřelo - dítě, které si vezmene do péče, nám pomůže překonat ztrátu •

Naše vlastní dítě potřebuje nutně “sourozence”

• Naše vlastní děti jsou již odrostlé, ale my jsme stále ještě schopni vychovávat další dítě •

Dítě se stane naší oporou ve stáří

• Vím z vlastní zkušenosti, co to znamená být dítě z dětského domova anebo vyrůstat v pěstounské rodině •

Dítě v pěstounské péči přinese i peníze a “sveze se s sebou”

• Jenom takové dítě může pomoci jako konkurent našeho vlastního rozmazleného jedináčka nebo také jako náhrada ochladlých manželských vztahů. Je možné, že jste tyto motivy, které jsme vám nabídli, již roztřídili na “čestné” a “nečestné”? Možná, že se i trochu zastydíte, že jste při rozhodování také trochu mysleli sami na sebe (např. pomoc ve stáří). Možná, že jste začali i trochu pochybovat. Jaká je vlastně moje motivace? Možná, že je jich dokonce víc? Ne

všechny motivace našeho jednání jsou vědomé. Zde mohou pomoci

pohovory s psychologem, sociální pracovnicí, ale i s lidmi, kteří jsou

v podobné

situaci. Lidové vysoké školy pořádají kurzy pro budoucí pěstounské rodiny. Těch se zúčastňují i rodiče , kteří s péčí o dítě již zkušenosti mají. Všechna tato setkání vám ujasní i důvody, pro které jste se rozhodli dítě do rodiny přijmout.

79

A právě v takové atmosféře se nemůže stát, že by ta vaše původní motivace byla zavržena. My se totiž domníváme, že “žádná motivace” není právě ta “nečestná”. Ani vyhlídka na finanční podporu není špatná. Protože právě tyto peníze tvoří předpoklad pro přijetí dítěte do péče a jestliže tyto peníze zlepší

finanční

rozpočet rodiny, pak i to je dobrá motivace. Ale za nejdůležitější motiv považujeme to, abyste se k tomuto kroku rozhodli především z lásky k dítěti a v pevné vůli respektovat všechny dětské potřeby. Očekávání To, co od dítěte očekáváme, není závislé jen na motivaci, která nás vedla k jeho přijetí (např. musí být tak chytré a něžné jako bylo naše zemřelé dítě). Je zde přímá souvislost i s tím, jak jsme sami vyrůstali, v jakém prostředí jsme prožili své dětství. Jaké zde bylo rodinné zázemí, jak se zachovávaly tradice, jaká byla celková rodinná atmosféra, co jste jako děti směli a co bylo zakázáno. Vaše nové dítě přijde pravděpodobně z docela odlišného prostředí, kde byla zcela odlišná pravidla hry. A zde vám opět pomůže dokonalá znalost toho prostředí a celé historie vývoje dítěte. Pochopíte některé nesrovnalosti v chování dítěte na počátku jeho žití v nové rodině. Ale i když odlišné chování dítěte pochopíte, nesmíte zapomínat, že k dalšímu soužití je potřeba i notná dávka tolerance. Z našich dlouholetých zkušeností víme, že úspěšný vztah pěstounů a dítěte je závislý především na tom, jak se budou rodiče držet předchozí motivace a jak dokáží obrousit některé ostré hrany eventuálních rozporů. Čím jasnější přístup, tím větší je šance ke spokojenému, vyrovnanému soužití nových rodičů s novým dítětem. Proto vám z celého srdce doporučujeme naši poradenskou činnost. Zde si v klidu a v pohodě ujasníte všechny otázky nezbytné k šťastnému rodinnému soužití. Dítě, které jste se rozhodli vzít do pěstounské péče, má již za sebou určitý úsek života, mnohdy spojený s nepěknými citovými zážitky, které do jisté míry již ovlivňují jeho další vývoj. Co vlastně znamená vývoj? Vývoj Novorozeně přichází na svět bezesporu jako lidská bytost. Musí ale nejenom

80

vyrůst, ale musí se vyvíjet i v celé řadě typicky lidských vlastností, musí se naučit znát pravidla chování. To znamená: musí se naučit chodit, mluvit, myslet, musí se naučit chápat význam slova svědomí. A tento proces nazýváme vývoj. V podstatě se takovýto vývoj v hlavních rysech skládá ze tří komponentů a neprobíhá vždycky současně: Zrání, učení, vtištění Údobí klidného vývoje je vystřídáno údobím krizovým (bývá to zpravidla puberta). Součástí vývoje je zrání - to znamená fyzický vývoj, dále pak učení - to znamená

napodobování

a

získávání

znalostí

v jednání

a

chování

-

a

“vtištění”(imprinting, Prägung) – působení jednorázových, jedinečných a velmi silných dojmů (především z nejranějšího dětství, které např. podvědomě vyvolávaly strach). V mnoha případech bývá tento vývoj komplexní a probíhá společně s procesem učení. Jeden příklad z období zrání a učení. Dítě se naučí chodit teprve tehdy, když jeho nervový systém dozraje natolik, aby umožnil schopnost pohybu (to je zrání) a jeli mu dána příležitost, aby tyto pohyby cvičil (to je učení). Pro každý tento proces – zrání – učení – je v životě dítěte vymezen určitý čas, ve kterém je zaručen úspěch – je proto velmi důležité tento čas nepromeškat! Jestliže vaše nové dítě v době, kdy jste je převzali do péče, nedokáže všechno to, co ostatní děti v jeho věku již znají, pak je jasné, že tento úsek byl zanedbán. A zde je vaše příležitost s láskou a péčí pomoci dítěti dohonit to, co bylo zameškáno. Vývojové krize Krize ve vývoji či vývojové krize - co to znamená? Jakých problémů se musíme obávat? “Vývojová krize” to je takový více méně odstrašující odborný výraz pro vývojové období dítěte, které musí tento úsek svého života nejen nově objevit, ale i překonat. Je to období, ve kterém je dítě nejen fyzicky, ale především psychicky labilní a velmi citlivé k chybám, kterých by se členové rodiny mohli dopustit. Pod ochranou šikovného pedagoga, který pouze pozoruje ale neruší,

se dá situace

zvládnout. Ovšem “šikovný pedagog” nemusí být zrovna odborník. Tady totiž nastupují rodiče – v tomto případě pěstounská rodina – kteří si všeho bedlivě všímají

81

a pozorují. A tomu, co vidí a cítí, rozumějí a podle toho také jednají. Taková krizová období prožívají tyto děti ne vždycky v laskavém, chápavém a bezproblémovém prostředí. A tady mohou vznikat poruchy chování. Podívejme se na normální krizová období a jejich možný rušivý vliv, který by mohl být příčinou pozdějších poruch chování. Úzkost osmého měsíce Úzkost a zdánlivý strach a ostych se projevuje v druhé polovině prvního roku života dítěte. Prozrazuje, že se dítě učí zřetelně rozeznávat a odlišovat známé a neznámé osoby a že s nimi podle toho také rozdílně “komunikuje”. Právě zde jsou zdroje základní schopnosti dítěte navázat kontakt. Děti, které v tomto životním úseku neměly žádnou pevnou vazbu na konkrétní osobu, nebo byly předávány z jednoho místa někam jinam, se zpravidla chovají takto: buď projeví trvalou, stálou lásku někomu, o kom se nekriticky domnívají, že je to “jejich člověk”, a tak např. stejně nekriticky navazují kontakt s každým, kdo se k nim přiblíží, aniž by se k němu citově připoutaly nebo se chovají naprosto odmítavě, aby si ušetřily další zklamání (kdo by se zabýval takovým zlým a agresivním dítětem). Údobí vzdoru Údobí vzdoru – které také nazýváme údobím autonomie, protože vzdor je jen nejnápadnější symptom – můžeme očekávat mezi druhým a třetím rokem. Autonomie v tomto případě znamená, že se dítě chce osamostatnit. Pro dítě to znamená důležitý krok v poznávání světa, v myšlení, v kladení nároků, začíná se prosazovat jako samostatná osobnost (i když prostředkem k dosažení cíle je vzdorování a vztekání). Chce prostě dělat všechno samo a má k tomu i odvahu. Ale při těchto projevech je stále velmi závislé na lásce a pochopení dospělých a jakákoliv agrese z této strany by mohla celý vztah vážně ohrozit. Hrubé zacházení, ať tělesné nebo duševní, mohou prohloubit propast mezi dítětem a

pěstounskou rodinou.

Nejhorší jsou tresty, kterými je dítě zastrašováno – zavíráním do prázdné místnosti, ponecháním dítěte o samotě, nebo osudné “vrátíme tě zpátky”. To všechno vede ke zvýšené úzkostnosti, ale může se to odrazit i v provokující agresivitě. Právě zde mohou být její kořeny. Jiné děti se mohou tvrdohlavým vzdorem pokoušet dosáhnout

82

vytouženého cíle a když se jim to jednou podaří, není lehké je tuto osvědčenou metodu odnaučit. Vstup do školy Ve věku, kdy má dítě nastoupit do školy, se dostává do velmi labilní fáze tělesného vývoje: objevuje se náchylnost k onemocněním, nechutenství, nervozita. Tyto projevy bývají střídány únavou a neschopností z něčeho se radovat. Duševně však dochází k obrovskému kroku dopředu (čísla a písmena jsou náhle zajímavá!). A k dítěti začíná náhle proudit celá řada nových zážitků: navazování nových kontaktů, které jsou odlišné od těch ze školky. Jsou to nejen stejně staří kamarádi, ale i kontakt s učitelem, který začíná být středem pozornosti, a dále nové, prakticky první povinnosti. Dítě však může zájem o školu také velmi rychle ztratit. Možná proto, že to pro ně bylo málo zábavné, nebo proto, že přišlo do školy příliš brzy, že byly přeceněny jeho duševní schopnosti nebo naopak, že byly podceněny. Dřívější zklamání, kterými dítě prošlo, mohou mít neblahý vliv na vztah s učitelem, event. i se spolužáky. Ze strany dítěte je zde celá řada možností, jak se s takovým problémem vyrovnat. Buď agresivitou nebo také podlézavostí a vykupováním si přízně a lásky různými dárky a pozornostmi. V každém případě při vstupu do školy je nejdůležitější partnerkou pěstounů učitelka. S tou je nutné nejen si vyjasnit, co může – a v jaké formě – od svěřeného dítěte vyžadovat, musí ji za každou cenu získat pro to, aby brala ohled na speciální problémy dítěte a také aby je jako náhradní rodiče plně akceptovala. Možná, že bude třeba takové problémy i diagnosticky objasnit, zde také může pomoci porada s odborníky. V žádném případě byste se neměli ostýchat navštívit odpovídající poradnu nebo se spojit s ostatními pěstouny. S nimi se můžete podělit o zkušenosti a poradit se, jak zvládat problémy. Tím se utvrdíte v roli náhradních rodičů, získáte jistotu a odvahu k dalšímu soužití. To platí zejména pro rodiče, kteří si vybrali tělesně postižené dítě a kteří tudíž musí počítat s tím, že se zde mohou vyskytnout problémy nejrůznějšího druhu.

83

Puberta Předpubertální jevy, puberta, adolescence – to jsou pojmy, které představují obtížný životní úsek, úsek mezi jedenáctým a dvanáctým rokem (kdy se začíná hlásit) a devatenáctým a dvacátým rokem, kdy přibližně končí. Je to období obtížné nejen pro dítě, ale i pro vychovatele. Obtíže způsobuje dospívání, které sebou přináší desorientaci, obavy a nejistoty. Budeme-li se pokoušet tato údobí pochopit, nebude od věci, vzpomeneme-li si důkladně na naše vlastní dospívání a z autentických vzpomínek si uděláme jakousi pomůcku k řešení současné nové situace. Vzpomeňme si na houpačku pocitů a emocí od vrcholných zážitků až po propad do beznaděje. A jak se měnilo naše tělo – prudký vývoj, který nás tělesně zviditelňoval a který šel ruku v ruce s psychickými problémy. Stavy nejistoty, které jsme drasticky přeháněli, náladovost a konečně i sexualita, která sice nevzniká teprve v tomto období, ale právě v pubertě začíná zrát. Dále to byly i problémy s navazováním bližších kontaktů a v neposlední řadě pak problémy ve vztahu k autoritám. A stále přitom nesmíme zapomínat na dva důležité momenty, které naše pubertální problémy odlišují od problémů našeho pěstounského dítěte: mladý dospívající člověk na rozdíl od dítěte, se orientuje daleko silněji na okolní svět a na společenské formy, ve kterých se nachází. A v našem uspěchaném světě se tyto formy a hodnoty mění daleko rychleji, než tomu bylo v době našeho dospívání. Módou počínaje, přes umění, kulturu, od pracovních podmínek až po možnosti využívání volného času. Takže nemůžeme jednoduše srovnávat naše dospívání s problémy dospívání dítěte, které nám bylo svěřeno do péče (ostatně to platí i pro rodiče vlastního dítěte). Pro děti v náhradní rodinné péči vyvstávají v období dospívání dva zvláštní typické problémy: • Je to tzv. krize identity, kdy vzniká naléhavá otázka: Kdo skutečně jsem? Kam vlastně jdu? Odkud přicházím? • A dále otázka odloučení od rodiny, která pro dítě znamená: Od jaké, od které rodiny? A právě na tyto dvě otázky musí být dána jasná odpověď. Dítě musí vědět mnohem dříve odkud přichází, k jaké rodině náleží (a mohou být jmenovány obě rodiny, nejen ta, kde se dítě narodilo, ale i ta, ve které nyní žije!) Může se totiž stát, že některé pěstounské rodiny (ale i rodiny adoptivní) se začínají tolik obávaným

84

hledáním “vlastních” rodičů zabývat příliš pozdě. Tomuto tématu se dříve vyhýbali a nemluvili o něm a to přináší své plody, popřípadě i rozčarování pro dítě, které si v nevyhraněné fantazii vysnilo možnost překrásného života ve “vlastní” rodině. “Vývojové krize” jsou přirozené fáze urychleného vývoje, v tomto případě dospívání. Budete-li se potýkat s tímto problémem, nechte si poradit. Dobrá rada vám může pomoci zdárně překonat dětské nejistoty a obavy. Pěstouni se učí Cennou pomocí pro pěstounskou rodinu je odborná literatura a rady příslušných odborníků. Ovšem bez spontánního nasazení a bez zdravého selského rozumu, kterým budeme naše počínání vždy znovu kontrolovat, se to neobejde. K tomu dodejme několik rad: • V otázkách výchovy se pokuste držet krok se všemi dosažitelnými informacemi. To znamená cíleně a v rozumné míře využívat odborné literatury a odborných přednášek. • Nepřejímejte ovšem nekriticky všechno, co se nabízí, ale ověřte si získané vědomosti a poznatky vlastní praxí a zkušeností a výsledky porovnávejte. • Dobré je také rozdělit se o své poznatky a zkušenosti s jinými pěstounskými rodinami a naopak jejich zkušenosti aplikovat i ve vlastní rodině. • Nesmíte ovšem zapomínat ani na vlastní tělesné, ale i psychické rezervy. To znamená všeobecně: nikomu neposloužíte, vzdáte-li se svých osobních koníčků nebo kontaktů s přáteli a v každém případě musíte svůj vlastní volný čas bez dětí pokud je dítě ve škole, nebo v zájmovém kroužku či jinde – věnovat svému zotavení. Žádný člověk nemůže do nekonečna vydávat své síly. Tyto síly musí umět také získávat a obnovovat. Zvláštní formy vztahů v pěstounské rodině Právě zachování fyzické zdatnosti by si měli být vědomi ti pěstouni, kteří se rozhodli vytvořit pro dítě speciální rodinné prostředí. Zařízení denní péče Denní “maminka” opatruje kromě svých dětí i několik dětí, které jí svěřují pracující rodiče, kteří dávají přednost doplňkové náhradní rodinné péči během týdne před umístěním dítěte v jeslích. I denní maminka musí hledět, aby její síly a možnosti nebyly přeceňovány. Je důležité, aby její práce spočívala na dobrém vztahu s matkou dítěte, aby se shodly na postupu výchovy. Ale hlavně si musí být vědoma

85

odpovědnosti vůči dětem, jejichž počet nesmí přesahovat její síly. Krátký pobyt v pěstounské rodině Dítě, které z nejrůznějších důvodů musí být přechodně umístěno mimo domov (pobyt matky v nemocnici, různé rodinné krize atd.), může být umístěno na krátkou dobu v pěstounské rodině. Pro dítě je to výhodnější než umístění v dětském domově. A tady je opět na místě otázka, jak šetřit s vlastními silami. Dítě samo o sobě nemusí být vůbec problémové, je však téměř jisté, že se nachází v jakési napjaté situaci a že nebylo připraveno na pobyt v cizí rodině, s kterou se nemohlo dříve seznámit. Jak se zachovám a jak přijmu takové dítě, jehož zmatek vyústí v bezmezný smutek, strach, nezvladatelnost a odpor, někdy i v agresi? Jak se k tomuto novému dočasnému členu rodiny

zachovají vlastní, pěstounské nebo

osvojené děti, které již žijí v rodině déle? Nenaruší se celý dosavadní rodinný systém? Najdu tu správnou míru náklonnosti, s kterou budu moci toto rozrušené dítě uklidnit tak, aby našlo svou schůdnou cestu v neznámé rodině? A vůbec - zvládnu to? Sociálně-pedagogická pěstounská rodina Ať už to nazvete sociálně-pedagogická či terapeutická pěstounská rodina v každém případě je velkým přínosem, je-li alespoň jeden z rodičů seznámen se základy pedagogiky nebo má-li dokonce v důsledku svého povolání v tomto oboru zkušenosti. Jedná se zde o výchovu dětí, pro které jako alternativní umístění připadá v úvahu dlouhodobé

umístění v dětském domově. Ale právě struktura dětských

domovů je pro takové děti naprosto nevhodná. Vyplývá to ze zkušeností, které ukázaly nevhodnost dlouhodobého ústavního řešení. Jak uvažují rodiče, kteří si vzali do péče takové dítě, o rozložení svých sil? Např.: Znám sice takové děti z vlastní zkušenosti (ze školy, z dětského domova, z vlastní sociální práce atd.), ale nyní to bude služba “ve dne v noci”, přinejmenším po dobu zabydlení a nebude oddychu! Zvládnu to? Jak se s tím vyrovná můj partner/partnerka?

86

Velká pěstounská rodina Považujeme za ni takovou rodinu, která má více než čtyři děti. Vzniká na základě toho, že přebírá do své péče i další sourozence. Čím více dětí v rodině žije, o to důležitější je, brát zřetel na potřeby každého jednotlivého dítěte. A opět je zde úvaha, jak hospodařit s vlastními silami. Zásadní otázka zní: Jste schopni a připraveni zvládnout větší počet dětí v rodině? Kde leží hranice počtu přijatých dětí? (Tuto otázku si musíte pokládat vždycky, když se rozhodujete přijmout další dítě do kolektivu, obzvlášť u dětí, které mají v rodině zůstat dlouhodobě.) Můžete počítat s někým, kdo by vám vaši práci ulehčil, kdo by vám vypomohl? Pokud máte vlastní děti: jste schopna jim dostatečně vysvětlit, proč do rodiny přibyly další cizí děti? Zvládnete to? Normální vztahy v pěstounské rodině První krok po uvážení všech okolností byl s úspěchem učiněn. To ovšem neznamená, že byly zdolány všechny byrokratické překážky. Konečně vám bylo uděleno povolení, abyste se stali pěstounskou rodinou. Můžete začít první pokus seznamování se s dítětem. A právě starší děti, které prožily delší dobu v dětském domově, by měly mít možnost pomaloučku “očuchávat” a testovat nové prostředí, aby se pak mohly svobodně rozhodnout: Ano, u vás chci být, u vás mi bude dobře, … to ovšem za předpokladu, že odchod z dětského domova do nového prostředí není z různých důvodů uspěchaný. Sžívání Období sžívání se s dítětem je mnohdy předznamenáno nadšenou horlivostí ze strany pěstounů. Snaží se svému “novému” dítěti dát pocit bezpečí, vytvořit pocit teplého rodinného zázemí, aby se dítě co nejdřív cítilo “jako doma”. Mnohdy může dítě reagovat nervózně, neklidně, nebo naopak příliš horlivě se snažit sžít se s novou rodinou ze strachu, aby dělalo všechno správně a aby si tak získalo uznání nových rodičů. Takové obavy vedou mnohdy k tomu, že se přízeň dítěte soustředí na osobu, která mu v tomto období nejvíc vyšla vstříc. Takovou reakci nemůžeme považovat za vztah v pravém slova smyslu, ale spíše za fixaci na určitou osobu. Jakmile se ovšem překoná první “zabydlovací” stádium, dostaví se

87

každodenní všední problémy. Tedy s tím rozdílem, že do života rodiny přibylo nové dítě. Pro toto dítě ovšem i každodenní všední život znamená velkou změnu. Teď už není tou zvláštní osůbkou, na kterou se v počátcích soustředila veškerá pozornost, ale začíná období, kdy je nutné sžít se s ostatními členy domácnosti, vzít na vědomí, že jsou zde i “noví sourozenci” – jinými slovy, zde začíná jeho první úkol začlenit se s pomocí pěstounů do nové rodiny. Ke změnám v rodině přistupují také reakce okolí. I tato skutečnost může do jisté míry ovlivnit pocity a chování členů pěstounské rodiny. Někdy může chování okolí pomoci, ale někdy může působit i negativně. Radíme rodičům, aby v případě negativních

projevů

v blízkém

okolí

čelili

jakýmkoliv

výpadům

či

útokům

sebevědomým a jistým vystupováním. V období přechodu na běžný denní režim může dojít z vaší strany k pochybnostem, zda bylo správné vaše rozhodnutí, nebo se začne život vyvíjet pod určitým tlakem. Možná vám v takovém případě pomůže několik rad: •

Neočekávejte, že si nové dítě zamilujete od prvního okamžiku.

•

Neočekávejte ani od dítěte lásku na první pohled.

• To vás ovšem nesmí odradit od toho, abyste s dítětem zacházeli s láskou a pečlivostí. • Od začátku dejte dítěti najevo jasně, ale bez zbytečného kázání, co od něj očekáváte, ale také co nebudete v žádném případě trpět. • Musí vám být jasné, že dítě potřebuje určitý čas k tomu, aby změnilo dosavadní návyky a přizpůsobilo se. •

V žádném případě se neostýchejte žádat o radu zkušené odborníky.

•

V rozhovorech s ostatními pěstouny hledejte pomoc a jistotu.

• Nebudeme znejisťovat ani sebe, ani dítě tím, že budeme do nekonečna diskutovat o svém rozhodnutí přijmout nové dítě do své péče. • Budeme pozorovat první opravdové příznaky oboustranného sbližování, ale bez rozsáhlých komentářů. Malý projev náklonnosti znamená mnohdy víc než velká slova chvály. Stabilizace Po roce či po dvou letech by mohly být vzájemné vztahy stabilizovány, to znamená, že počáteční krize by měla být překonána a žádný velký problém by neměl zatěžovat společné soužití. Podařilo se nalézt společnou řeč, zatěžkávací zkouška

88

proběhla bez velkých problémů. Mluvíme-li o průběhu bez větších zátěží, máme na mysli v pravém slova smyslu stav, který může nastat v dalším průběhu. Ale na tyto eventuální krize jsme již připraveni, naše citlivost je již jaksi stabilizovaná a tím je dána i hranice našich možností. Kdybyste se ale přesto cítili, že stávající situace přesahuje vaše možnosti, neváhejte a vyhledejte odbornou pomoc. Takové okamžiky, kdy se cítíte přemoženi a nadměrně zatíženi, mohou nastat kdykoliv a z jakýchkoliv příčin. Obtížné situace Chtěli bychom uvést jen několik klasických obtížných situací, do kterých se mohou dostat pěstounské rodiny: •

Jednání s biologickými rodiči dítěte

•

Styk s nejbližším okolím (příbuzenstvo, přátelé, sousedi)

•

Styk s úřady (především s úřadem pro mládež a rodinu)

•

Zacházení “se sebou samými”

Biologičtí rodiče dítěte Vlastní rodiče, kteří vyhledávají kontakt s dítětem, mají pravděpodobně i zájem o dítě, ale tento zájem může mít zcela rozdílné kořeny: • Je pravděpodobné, že své dítě opravdu milují a využijí všech příležitostí, aby byli s dítětem často pohromadě a mohli se podílet na jeho výchově a vývoji. • Vztah k dítěti je ambivalentní, to znamená kolísá mezi náklonností a odmítáním. A právě tyto odmítavé pocity jsou příčinou toho, že mají pocit viny a v důsledku toho projevují přehnanou náklonnost a péči: navštěvují dítě často, ale přitom kritizují chování pěstounů. Jednají tak jednak proto, že mají strach z toho, že dítě ztratí nadobro, ale také z pocitu, že jako rodiče zklamali. • Nechtějí se dítěte definitivně vzdát, protože se obávají, že zde nebude nikdo, kdo by se o ně ve stáří postaral. • V případě, že zjistí vzrůstající náklonnost dítěte k pěstounům a tím oslabování vlastní pozice, znásobí své úsilí získat přízeň dítěte. • Právě takoví rodiče, kteří mají strach z odcizení dítěte, dávají přednost umístění dítěte do dětského domova, kde mohou bez velkých problémů s dítětem komunikovat. • Zjistí, že se dítěti v pěstounské rodině nedaří nijak zvlášť, že se dítě necítí dobře a nevědí, jak se s touto situací vypořádat.

89

• Mladá svobodná matka hledá u pěstounské rodiny náhradní rodinu sama pro sebe. To, že má svěřené dítě vlastní biologické rodiče, je skutečnost, se kterou se musíme smířit, a dojde-li ke komplikacím, je nezbytné obrátit se na odborníky o radu. Čím podrobněji jste seznámeni s životní historií dítěte, tím snadnější bude i navázání kontaktu s jeho rodiči tím bude usnadněn i kontakt mezi dítětem a rodiči. To ovšem předpokládá, že informace, které jste získali před přijetím dítěte do péče, nepoužijete k tomu, abyste zabránili budoucímu styku dítěte s rodiči. Svěřené dítě totiž nutně potřebuje svoje rodiče, kteří jsou součástí jeho identity. Existují samozřejmě i obtížní rodiče, kteří sami žijí v neustálých problémech. Takoví rodiče ovlivňují negativně vývoj dítěte a dokáží vyvést z míry i ty nejlaskavější pěstouny. V takových případech je nutné obrátit se na odborníky (psychology, sociální pracovníky, lékaře, odborné poradny). Tito lidé stojí mimo případné konflikty a mohou nestranně zasáhnout a poskytnout pomoc. Okolí, příbuzní, přátelé, Sousedé, prodavačka z krámku na rohu, ti všichni samozřejmě zjistili, že do vaší rodiny přibylo nové dítě. Ti všichni budou pozorovat, vyptávat se, udělovat dobře míněné rady, budou ale i kritizovat, budou možná i litovat… Jestliže, v jakékoliv podobě, bude dítě do takovýchto projevů zataženo, musíte bezpodmínečně rychle reagovat, objasnit stávající situaci a především chránit dítě. Pokud se jedná o kladné, ale i záporné výchovné výsledky, je reakce náhradních rodičů stejná jako u rodičů biologických. Jde-li totiž o to, že jsme se skutečně

rozhodli vzít na sebe úlohu

náhradních rodičů, pak budeme s lidmi, kteří jsou na těchto problémech zainteresováni, diskutovat, ale v žádném případě nebudeme naše stanovisko a způsob výchovy ospravedlňovat. Styk s úřady Nebudeme mluvit o úřadech, s kterými pravděpodobně na počátku nebudete přicházet do styku a které vás vlastně jako náhradní rodinu ještě ani nevzali na vědomí. Máme na mysli například finanční úřad, pasové oddělení, zdravotní úřad apod. Podívejme se raději na úřady, se kterými ve své nové funkci budete přicházet

90

do styku. Bude to pravděpodobně sociální oddělení úřadu pro mládež a rodinu. Rádi bychom vás seznámili s funkcí podobného úřadu v Rakousku

nebo

v Německu. Zde má úřad pro mládež a rodinu ze zákona povinnost pečovat o náhradní rodiny (např. pomoc při výchově, pomoc při získávání dětí do péče apod.). V úřadě pracují lidé za méně výhodných podmínek. Ne každý sociální pracovník má místnost pro sebe, kde by mohl nerušeně přijímat klienty a projednávat s nimi jejich problémy. Je to vlastně úřadovna , ve které spolupracují sociální pracovníci, správci, opatrovníci, ale i úředníci, kteří se starají o účetnictví. Důležitým partnerem úřadu pro mládež a rodinu je bezesporu sociální pracovník /pracovnice, který musí mít na zřeteli jedině prospěch a dobré zázemí v náhradní rodině. A to znamená, že musí mít i dobrý vztah s náhradními rodiči, který spočívá na vzájemné důvěře a ochotě vypomoci radou i skutkem v každé situaci.

91

Příloha 4 PŘÍPRAVNÝ PROGRAM PRO PĚSTOUNSKOU RODINU

Předmluva Milí náhradní rodiče a vy, kteří máte zájem o pěstounskou péči! Mnozí z vás právě očekávají nové dítě. Na jedné straně je úřad pro péči o mládež povinen ze zákona prověřit pečovatelskou rodinu, je-li je vhodná přijmout dítě do péče - a toto prověřování trvá obvykle velmi dlouho. Na druhé straně ovšem musí být vyhledáno dítě, které se právě do vaší rodiny hodí – požadavky dítěte musí odpovídat charakteru vaší rodiny. Ani tento proces nemůže být vyřešen ze dne na den. A jak prožíváte tuto čekací dobu vy? Dospěli jste k velkorysému rozhodnutí, které je podložené vaším sociálním cítěním. Ani toto vaše rozhodnutí nebylo výsledkem jedné rozpravy. V rodinné radě jste zvážili mnohá pro a proti. A nakonec jste své konečné rozhodnutí – přijmout do své péče dítě, které potřebuje rodinu – přednesli na příslušném úřadě. A najednou začínáte mít dojem, jako by toto vaše rozhodnutí zůstalo ležet bez povšimnutí, nevyužito. A to právě nyní, kdy celá řada dětí potřebuje umístění v rodině – a jak je veřejnost informována tiskem a jinými sdělovacími prostředky – čekací doba se stále více prodlužuje. A během tohoto čekání vás napadnou i další myšlenky: Budeme vůbec schopni splnit úkol, ke kterému se tu zavazujeme? Nepředstavovali jsme si to příliš jednoduše? Zvládneme to i při nejlepší vůli a zodpovědnosti? A jestliže s dítětem, které přijmeme do své péče, nastanou problémy – kdo nám pomůže? Od koho můžeme pomoc očekávat? Je to totiž tak: budoucí pěstounská rodina není v podstatě nijak speciálně připravena na svou budoucí úlohu. A také si třeba říká: je skutečně zapotřebí odborné přípravy? Vždyť se svými pokrevními dětmi vycházíme velmi dobře a máme značné zkušenosti s jejich výchovou. A nemohou zde např. pomoci aktivní náhradní rodiče, kteří již mají dlouholetou zkušenost z vlastní praxe?

92

Odpověď na takové i jiné otázky - pokud jste se rozhodli vzít do své péče malého svěřence - jsme pro vás připravili v naší brožuře. Přípravný program pro pěstounskou rodinu Program jsme sestavili ve spolupráci s Úřadem pro péči

o mládež a

pěstounským referátem města Vídně. Podíleli se na něm i odborníci a pěstounská skupina z Akademie sociálních věd. Přípravný program, který vám zde předkládáme, je pokračováním ”Základního kursu

pro náhradní rodinnou péči”, který vznikl

z podnětu sdružení “Iniciativa náhradní rodiny” již v roce 1981 ve Vídni a který se velmi osvědčil. Od roku 1985 běží v rozšířené formě každoročně na třech lidových universitách a těší se stále větší pozornosti. A právě tato stále stoupající zainteresovanost nás utvrzuje v přesvědčení, že budoucí náhradní rodiče tu shora uvedenou čekací dobu rádi využijí k seznámení se s problémy, které na ně čekají. Informace, které vám ve zkrácené podobě předkládáme v této brožuře, nemají nahradit vaši ev. účast na zmíněných přednáškách. Také vás nechceme ani ovlivnit diskusemi, které přinášíme a které otvírají různé pohledy na případy z běžného denního života z prostředí pěstounských rodin. Ale možná že vám pomůže připomenout některá pravidla, doporučení a rady, které jste získali na přednáškách a během času vám vypadly z paměti. Ovšem: dobrá teorie je předpokladem k dobré praxi. Ani nejperfektnější teorie nebude k ničemu bez neustálé součinnosti s konkrétní praxí! A proto uděláte dobře, nebudete-li při přípravě na příchod nového dítěte do rodiny brát za bernou minci jen poznatky z přípravného kurzu, ale naopak budete hledat pomoc v praktických zkušenostech, které vám mohou poskytnout jen aktivní pěstounské rodiny. V celém Rakousku pracují Sdružení náhradních rodičů, ale i Úřady pro péči o mládež pořádají různé kurzy - debatní kroužky na pomoc budoucím rodičům. Doporučujeme vám vřele spolupráci s těmito pomocnými sdruženími - i když třeba ještě žádného malého svěřence nemáte! Dále bychom vás chtěli upozornit na speciální rodinné poradny pořádané sdruženími náhradních rodin, kde pracují odborné týmy sociálních pracovníků, lékařů, psychologů, pedagogů, právníků, kteří jsou vám kdykoliv k dispozici - jsou bezplatné, smluvené termíny jsou krátkodobé a na přání naprosto anonymní.

93

A jestliže začnete pochybovat o správnosti vašeho rozhodnutí a vaše odvaha začne klesat, pomyslete na to, že nejste sami se svými starostmi, otázkami a problémy! Patříte do velké společné rodiny, která vám nabídne pomocnou ruku. A ve skupině, ve sdružení, které zastupuje společné zájmy, se všechny otázky řeší daleko snadněji. A tak začínáme být jaksi střídavě na sobě závislí: my pomůžeme vám a vy pomůžete těm, kteří vaši pomoc nejvíce potřebují – opuštěným dětem. Jejich osudy se skutečně dotýkají nás všech! A tak vám přejeme do vašeho budoucího soužití s vaším novým svěřencem mnoho radosti, síly a naděje!

Dr. Elisabeth LUTTER Prezidentka Spolkového svazu

94

Socializační pole rodiny Význam rodiny pro socializaci dítěte Rozsah a způsob komunikace kojence s prvním náhradním rodičem má rozhodující vliv na emocionální, sociální a rozpoznávací vývoj. V “dialogu” si kojenec osvojuje základní model sociálních vztahů. Jednání první pěstounky by mělo v první fázi vypadat asi takto: V první řadě je důležité, aby měl kojenec pocit, že je skutečně akceptován. Náhradní matka musí být v každém případě emočně připravena přijmout dosavadní pocity a stavy dítěte a vnímat naprosto přesně jeho potřeby. I kojenec totiž “rozumí” zcela bezprostředně chování náhradní matky, vnímá její citový vztah a toto poznání pak ovlivňuje i jeho fyzický stav a vývoj. Poznání, že se kojenec ztotožňuje s emocionálním vztahem náhradní matky, prokázal vědecky René Spitz, který záporné jevy nazývá “psychotoxické poruchy” nebo “vykolejený dialog”. K těm patří např. prvotní a neskrývané odmítnutí dítěte jeho biologickou matkou, které může vést až ke komatu se podobajícímu šoku nebo přehnané úzkosti a ustrašenosti. To může zakládat neuvědomělou agresivitu a může u kojence vyvolat dokonce kožní onemocnění. Podle Spitze tyto biologické matky interpretují vlastně co samy prožily, přičemž rozhodujícím momentem byl vztah s jejich vlastní matkou. Z toho důvodu nejsou schopny zbavit se strachu z příchodu nového dítěte a nedokážou také s dítětem od prvního okamžiku komunikovat. Kromě pozitivního citového vztahu potřebuje miminko také stabilní neměnnou fyzickou péči.

Jsou-li tyto dva faktory v souladu – citový vztah a pravidelné

uspokojování fyzických potřeb – vytváří se základ pro základní důvěru dítěte. Erik Erikson, který se těmito problémy zabývá, dochází k závěru, že se u kojence vyvíjí pocit “mohu se na tebe spolehnout”, pocit jistoty, pocit sounáležitosti, schopnost opětovat lásku a pocit vlastní identity. Stane-li se ovšem častěji, že nejsou splněny všechny potřeby, že nedošlo k dialogu mezi matkou a kojencem, projeví se to ve změněném chování dítěte. Je ustrašené a rezignuje na další podněty. Trvá-li takové zacházení, může se u malého dítěte rozvinout těžký pesimismus, dítě se staví pasivně ke svému okolí, dostavují se i depresivní stavy, kdy je nutná hospitalizace. Z klinických výzkumů vyplývá, že ranné komunikativní poruchy mezi matkou a dítětem mohou být příčinou pozdějších autistických a psychotických poruch.

95

Stálost a pravidelnost sociálních vztahů je předpokladem pro další zdárný vývoj citového vztahu mezi dítětem a náhradní matkou. To vše předpokládá stálý, stabilní, vždy znovu prožívaný příklon matky k dítěti. Dítě musí mít jistotu, že se jedná o vztah trvalý, ne jen přechodný. V prvních měsících života, které Spitz nazývá

“bezobjektivní

fáze”,

má

kojenec

převážně

anonymní,

vyloženě

materialistický vztah k matce. V pátém až šestém týdnu života reaguje sice prvním vědomím úsměvem na přiblížení matky, ale není zde ještě kontakt s určitou individuálně zakoušenou matkou. V tomto stádiu vývoje představuje tento úsměv jakési optické schéma. A v tomto stádiu je také matka ještě relativně snadno zastupitelná. Jakási fáze objektivní začíná asi v druhé polovině prvního roku života dítěte. Kojenec začíná vnímat matku jako identickou, trvalou, individuální osobu. Vztah začíná být stále méně závislý na krmení, objevuje se potřeba lásky. Dítě začíná milovat matku kvůli ní samé. Na odloučení od matky reaguje velice výrazně, objevují se jasné symptomy opuštěnosti, které Bowlby popsal jako proces rozdělený do tří fází - protest, zoufalství, lhostejnost, popř. zavržení. V první fázi se dítě brání křikem, aktivně protestuje a chová se agresivně. V druhé fázi propadá zoufalství a žalu a ve třetí fázi lhostejnosti. Pak jeví naprostý nezájem a je nepřátelské vůči okolí. A právě takové děti nacházíme v dětských domovech . Aby mohl kojenec svoje zděděné motorické a emocionální vlohy a schopnosti dále rozvinout, potřebuje někoho, kdo mu kromě naprostého pocitu bezpečí poskytne i přísun rozmanitých podnětů. Odborníci, kteří vycházejí z teorie učení, považují matku, nebo stálou náhradní matku za jakousi zprostředkovatelku zcela specifických, láskyplných podnětů a hodnotí to jako ten nejvhodnější způsob seznamování dítěte s okolním světem. Takovéto zacházení s dítětem je rozhodujícím stimulem pro jeho intelektuální, afektivní a fyzický vývoj. Podle výsledků výzkumů trvá závislost na matce v celkovém rozsahu po dobu prvních tří let. Jakmile je dítě schopno samostatného pohybu, jakmile začne do jisté míry

ovládat své tělesné potřeby, začne se měnit jeho vztah k matce. Není již

odkázáno na pouhé pasivní reagování na své okolí a jeho podporu, je již schopno dosáhnout svého vytyčeného cíle vlastní silou. To platí především v tom, že je schopno ovládat své svěrače, své vyprazdňovací potřeby. Je to projev náklonnosti

96

k matce, jakési malé “vyznání lásky”, ale v opačném případě, když dítě vědomě nezvládá tyto úkoly, může to znamenat i začátek konfliktního vztahu. A zde nastává moment, kdy se

vztahem k matce může dítě manipulovat. Takto získaný pocit

převahy a moci se může stát rozhodujícím faktorem vývoje pozdějšího sebevědomí a nezdravé sebedůvěry. Předpokladem k tomu, aby se pocit nezávislosti dítěte vyvíjel správným směrem je zdárné počáteční vzájemné působení, které pak vytváří základ budoucích vztahů. Dítě musí mít jistotu, že jeho pokusy o osamostatnění a projevy odporu v podstatě neznamenají konec láskyplného vztahu k matce - a že to matka ví. Do tohoto vývojového období spadá také začátek oidipovské krize, kdy se ve vztahu k rodičům střídá láska a nenávist. Řešení tohoto problému není snadné. Rozhodnou-li se rodiče pro delší odloučení dítěte od rodiny v domnění, že tím posílí rodičovskou autoritu a zlomí tak odpor dítěte, je to rozhodnutí velmi špatné a může být pro dítě traumatizující. Dítě se cítí provinile - chápe to jako trest za projevy nenávisti - v tomto období totiž věří ve všemohoucnost svých úvah a myšlenek. Při takovém citovém šoku způsobeném drastickým opatřením dochází u některých dětí k regresi - vyvstanou vzpomínky z dětství, přihlásí se někdejší duševní zážitky - a výsledkem je nezdravá ustrašenost, pomočování a mnohdy i návrat k dětskému žvatlání. B.Hassenstein ve své knize tvrdí, že naučit dítě základním principům aktivního prožívání zkušeností (poznávání, hra, napodobování, zvídavost a vynalézavost) je možné jen v harmonickém, bezproblémovém prostředí. A dítě se necítí ohroženo jen tehdy, ví-li bezpečně, že jeho rodiče jsou mu nablízku. Ztratí-li dítě osobu, na kterou bylo v první fázi života vázáno, dochází ke všeobecnému znejistění a pocitu ohrožení. Výsledkem toho jsou zpomalené reakce v učení, neschopnost koncentrace pozornosti a nedostatek sociální jistoty. To vše jsou následky základního pocitu ohrožení dítěte.

97

Příloha 5 Pomoc při integraci Velký úspěch mělo vydání brožury “Pomoc při integraci”, kterou nabízí Sdružení zájemců. Dále nabízí též pomoc v oboru poradenství a terapie. V případě nutnosti se nabízí i klinická pomoc. Celkem 98 rodin, které pečují o postižené děti se obrátilo na Sdružení o pomoc, které se dostalo nejen jim, ale i biologickým rodičům. Pomoc spočívá v poradenství, pěstounské péči, terapii a v činnosti rodičovských poraden, které jsou na Sdružení napojeny od roku 1981-1982 . Pokud rodina přijme do své péče nemocné dítě - není rozhodující, zda rodiče dítěte byli postiženi či nikoliv - mají možnost obrátit se o pomoc na naše Sdružení. V minulosti to bylo 22 rodin. V ostatních případech, kdy dítě nenašlo ještě svojí náhradní rodinu, zapojuje se do pomocného procesu Sdružení

již od samého

začátku. V případě 14 rodin, kde rodiče svěřeného dítěte byli nemocní nebo jinak postiženi - opět nehraje roli, zda je dítě nemocné nebo zdravé- byla rodičům a dítěti poskytnuta rozsáhlá pomoc. Kromě toho podporovalo Sdružení 14 dětí a 11 biologických matek. Z uvedené bilance je zřejmé (je však zároveň na pováženou), že Sdružení je přizváno ke spolupráci s veřejnou péčí o mládež jen okrajově, a to v případech, kdy Úřad pro péči o mládež není schopen vyhledat vhodnou pěstounskou rodinu pro dítě jakýmkoliv způsobem postižené. Z výsledků vyplývá, že se podařilo umístit průměrně 12 dětí tj. v průměru jedno dítě měsíčně. Je nutné připomenout i tu skutečnost, že se podařilo umístit i starší děti, resp. mladistvé mezi 15-17 roky. Relativně vysoký je i podíl dětí s těžkými poškozeními - např. s Downovým syndromem, AIDS, slepé a spastické děti, děti s chybějícími končetinami a podobně. Při umísťování těchto dětí byla rozhodující perfektní příprava, trvalý doprovod, vedení, poradenství a partnerská, otevřená spolupráce - bez pocitu kontrolovanosti. Mohlo by být dosaženo mnohem více úspěchů, kdyby se podařilo vybudovat systematickou spolupráci

mezi veřejnými a soukromými ústavy pro péči o dítě.

Prvořadým cílem Sdružení je umístit dítě tak, aby se cítilo pokud možno dobře. Pracovní strategie spočívá v tom, aby bylo přihlédnuto nejen k vertikálnímu vývoji dítěte, ale především k horizontální rovině – to znamená, aby byly vytvořeny dobré

98

rodinné vztahy. Je zcela nesporné, že děti potřebují rodinu. Zde získávají potřebnou rovinu, která bude v budoucnosti základem jejich sebevědomí. Má-li být dítě začleněno do náhradní rodiny, je nutné brát zřetel i na to, že má své biologické rodiče. V tom případě musí noví rodiče dbát na to, aby dítě seznámili s touto skutečností co nejšetrněji a v pozitivním světle. V ideálním případě představuje umístění dítěte v pěstounské rodině jakési rozšíření rodinného systému připomínající život v dřívějších takzvaných velkých rodinách. Přerušení vztahu mezi biologickými rodiči a dítětem je nevhodné a pokud je to možné, je třeba se tomu vyhnout. Takové přerušení totiž může znamenat pro dítě velké trauma a může narušit jeho identitu. Aby se dítěti dařilo dobře, musí se cítit dobře i dospělí. To se týká všech osob, které přicházejí s dítětem do styku. Jestliže jsou mezi biologickými rodiči a rodiči náhradními optimální vztahy spočívající na vzájemném porozumění, pak je zaručen i pozitivní vývoj dítěte. Bezkonfliktní soužití a společné úsilí o blaho dítěte je ovšem možné jen za předpokladu, že tento “trojúhelník” dítě - rodiče - náhradní rodiče je dokonale vyvážený pokud se vzájemných vztahů týká, ovšem s ohledem na to, že i požadavky všech dospělých jsou uspokojovány. Jsou to jistě velmi náročné požadavky a aby byly splněny, potřebují všichni zúčastnění pomoc. A takovou pomoc v nejrůznějších formách nabízí Sdružení. Nesmíme zapomínat, že všichni pracovníci a pracovnice zaměstnaní ve Sdružení ale i dobrovolníci - tvoří jakýsi “systém”, který vytváří další komponenty při umísťování dětí do náhradních rodin. A tak spolupráce s tímto systémem je stejně důležitá a přináší pozitivní výsledky. Sdružení spolupracuje se dvěma rodinnými poradnami. Tým pracovníků sestává ze sociálních pracovníků, psychologů, pedagogů, lékařů,

právníků a

terapeutů. V oboru terapie jsou různé nabídky, například systematická rodinná terapie, analytická a orientující terapie jak jednotlivců tak celé rodiny, ale i terapie hrou či rozhovory. Obě poradenská střediska se vyznačují vysokou odbornou kompetencí a specializací. Další předností je skutečnost, že jsou vždy k dispozici, bez dlouhých čekacích lhůt. Zájemci a uživatelé těchto služeb vyhledávají poradny v hojné míře, výsledky jsou naprosto anonymní a nejsou vázány na poradenskou službu Sdružení.

99

Na Sdružení se obracejí jak biologičtí rodiče, kteří momentálně nejsou schopni postarat se o dítě, tak i rodiče, kteří mají zájem převzít dítě do náhradní péče. Vedle pomoci biologickým rodičům se dostává odborné porady a pomoci také nastávajícím náhradním rodičům. Kromě jiného jsou zde organizovány přípravné kurzy trvající dva semestry, dále probíhají vzdělávací přednášky a měsíční schůzky pečovatelských rodin. Účast na všech uvedených aktivitách je zdarma na bázi dobrovolnosti. Náhradní rodiče vyhledávají často tuto nabízenou pomoc s pocitem, že je Sdružení dobře zastupuje.

100

Příloha 6 Současná situace a výhled na rok 1993 Projekt “Sociálně - pedagogická pěstounská rodina” V posledních letech ubývá žadatelů o děti do náhradní rodinné péče. V roce 1986 byl vypracován “Přípravný program pro pěstounské rodiny”, který měl v této době dobrý ohlas. V průběhu času však došli žadatelé k poznání, že úloha náhradních rodičů je velmi různorodá, ať už se jedná o zodpovědnost či zvláštní péči, přičemž právní ochrana je ve značné míře nedostatečná. Tyto zkušenosti vedly k tomu, že se počet žadatelů značně snížil. Žádají nyní buď právně zajištěné dítě (prostřednictvím adopce) nebo pracovně-sociální zajištění vlastního sociálněpedagogického nasazení (placené zaměstnání a plné sociální pojištění). Naléhavou se stala situace v roce 1993: za stávajících podmínek se praktický nehlásí žádná náhradní rodina! I malé, zcela zdravé děti musí být vráceny do dětských domovů. Tyto jsou beznadějně přeplněné a i zaměstnanci nejsou ochotni za stávajících finančních podmínek v domovech dále pracovat. Nábor náhradních rodičů bez současné nabídky finančního odškodnění - nový zákon Úřadu péče o mladistvé - a zvýšením požadavků (doplňkové vzdělání, kontakty s rodiči, spolupráce s rodiči, spolupráce s úřady a terapeuty) by byl zcela nezodpovědný Sdružení “Iniciativa Náhradní rodina” vypracovalo ve spolupráci se Spolkovým svazem rakouského sdružení pro péči a adopci dětí společný vzdělávají a ustanovující model pro náhradní rodiny, který se snaží prosadit v celostátním měřítku. Základní myšlenky: 1. Obdobné využití základního pravidla rovnocennosti pro opatrovníky v dětských domovech a pro náhradní rodiče, s přihlédnutím ke stále vzrůstajícím nárokům na jejich profesionalizaci. 2. Porovnání finančního zatížení veřejného rozpočtu na chod dětských domovů s výdaji na chod pěstounských rodin: Přerozdělování je nejen možné, ale i nutné. 3. Patří sem i model “Denní matka” (Tagesmutter), kde je matka velmi dobře vyškolena podle vládních norem a následně pak zaměstnána soukromými organizacemi za minimální odměnu. 4. Pochybnosti pracovně právní nejsou nijak závažné. Rakouský spolek “Pro

101

Juventute – Dětské vesničky” praktikují přibližně stejný model. 5. Podle nového zákona o péči o mládež by sdružení pro náhradní rodinnou péči v celém Rakousku měla být uznána jako svobodné organizace, které by měly právo vyškolit a později zaměstnat budoucí náhradní rodiče, a k těmto účelům by měla obdržet i příslušné prostředky. 6. Počátečním startem by měl být pilotní projekt “Sociálně-pedagogické náhradní rodiny pro postižené děti”, protože právě v tomto úseku je oprávněný požadavek na dotaci nejnaléhavější.

Umístění postižených dětí v profesionálních pěstounských rodinách Základní pravidla Při umísťování postižených dětí v náhradních rodinách je obtížné najít vhodnou rodinu. “Děti vyžadující zvláštní péči” jsou děti s vrozenými vadami, nemocemi, děti se zvláštními vývojovými riziky, děti duševně nebo tělesně postižené nebo děti problematických rodičů (nemocných, tělesně postižených, drogově závislých, alkoholiků apod.). A právě v takových případech je pro integraci a rehabilitaci dítěte obzvlášť důležitým faktorem citlivý psychosociální přístup náhradních rodičů. Na základě uznání našeho Sdružení chceme budoucí pěstounské rodiny připravovat, vzdělávat, radit jim a být jim oporou. Takto vyškolené rodiny pak budeme moci zodpovědně doporučit Úřadu pro péči o mládež. Ochota k přípravě, výcviku, vyškolení a návštěvám dalších odborných kurzů k přijetí dětí vyžadujících zvláštní péči, musí být ovšem zajištěna i finančně s přihlédnutím k případnému sociálněpedagogickému vzdělání a s tím spojenými výdaji. Nezbytné je i sociální pojištění. V této oblasti nabízí Sdružení po dohodě s Úřadem pro péči o mládež následující postup: • Podle § 8, 21, 26 vídeňského zákona o ochraně dítěte z roku 1990 je družení oprávněno zprostředkovávat, připravovat a doprovázet pěstounské rodiče. • Nově vzniklým skupinám poskytuje speciální výuku, další vzdělávací kurzy a doprovodný program. Na základě specializace a uznání práce sdružení na poli projektu “Náhradní rodiny v péči o postižené děti” si představujeme úzkou spolupráci s Úřadem pro péči

102

o mládež. To znamená, že tento úřad převezme příslušnou odpovědnost, která bude v souladu s právními požadavky. Spolupráce mezi Úřadem pro péči o mládež a Sdružením musí být písemně potvrzena. Realizace projektu Projekt by měl být realizován ve dvou fázích: 1. Současně se zahájením sociálně-pedagogické přípravy budoucích pěstounských rodičů podá Sdružení podrobné informace o začínajícím programu i s příslušnou nabídkou na spolupráci všem Úřadům pro péči o mládež. Současně by mělo dojít k vyjednávání se správou o možnostech spolupráce a financování. 2. Po dokončení prvního speciálního kurzu a zakotvení podmínek pro další možnosti spolupráce s Úřadem nebo s obecním zastupitelstvem města Vídně, může začít akce zprostředkování dětí. Uznané postavení náhradních rodičů začíná teprve při převzetí dítěte do péče. Reference Z dosavadních zkušeností víme, že existují rodiny, které jsou ochotny převzít za určitých podmínek tyto speciální úkoly a velmi dobře se k tomu hodí. Sdružení ve spolupráci se Svazem rakouských pěstounských a adoptivních spolků je seznámeno s podobnými projekty, které jsou organizovány jak veřejnými, tak i soukromými skupinami pečujícími o blaho dětí. Víme, že se tyto modely setkaly všude s úspěchem. V rámci desátého výročí zdravotně-pedagogické stanice vídeňské dětské

kliniky

(listopad

1991)

představilo

Sdružení

výsledky

universitní zkušeností

z rehabilitace těžce postižených dětí v péči náhradních rodin, kterým byla poskytnuta naše pomoc. Schematické znázornění pilotního projektu Start pěti vybraných rodin Předpoklady: •

Základní kurz pro pěstounskou rodinu - právě probíhá

103

• Nástavba pro sociálně pedagogické pěstounské rodiče – curriculum bylo již zpracováno. Přihlédnutí k možnosti zátěže rodičů na základě několika rozhovorů a návštěvám v rodině •

Převzetí dítěte vyžadující zvláštní péči – katalog kritérií byl již sestaven

•

Lékařská a psychologická podpora:

• těsná spolupráce s lékařsko-pedagogickou stanicí dětské universitní kliniky (má k dispozici ambulantní, personální i stacionární kapacity) Možnosti odškodnění – zajistí Sdružení, které bude žádat o náhradu příslušné oddělení správy města Vídně. Vědecká doprovodná studie – ve spolupráci s dětskou klinikou nebo psychologickým institutem vídeňské university. Výhledový nárok na úhradu výdajů 1. Úhrada spojená s péčí o dítě 2. Výchovný příplatek za zvláštní výdaje spojené se sociálně-pedagogickou péčí podle nejnižšího tarifu pro odměnu pečující matky plus 50% 3. Stravování, školení a ostatní výdaje. 4. Celkové náklady spojené s pěstounstvím a pečovatelskou činností se tedy skládají z jedné třetiny z výdajů uvedených pod bodem 1 a 3 a ze dvou třetin uvedených pod bodem 2. To znamená v praxi, že odměna pro sociálně pedagogickou náhradní matku obnáší přibližně 850.- šilinků na den. Naproti tomu pobyt dítěte vyžadujícího zvláštní péči v dětském domově představuje denní rozpočet asi 3 000.- šilinků. Hlediska

při

posuzování

dětí,

které

mají

být

umístěny

v sociálně-

pedagogických pěstounských rodinách. Základem pro umístění dítěte v takové rodině musí být především potřeba dítěte. Jde o děti •

se zvláštními odlišnostmi chování

•

postižené tělesně nebo duševně

• s obtížným kontaktem s biologickými rodinami (vždy s přihlédnutím ke spojení shora uvedených případů) •

s vrozenými vadami

•

po mnoha ztroskotáních v dřívějších umístěních

•

po fyzickém týrání a zneužívání

104

•

po zneužívání sexuálním

•

starší – žáci základních škol

•

se kterými je možno přijmout i jejich sourozence!

Kurzy pro sociálně-pedagogické pěstounské rodiny Pokračovací kurzy navazují na dvousemestrové kurzy tzv. “Přípravných kurzů pro pěstounské a adoptivní rodiny”. Kurz bude trvat celkem 61 hodin, vždy po osmi hodinách na zahájení kurzu a jeho ukončení a po třech hodinách běžného školení je zahrnuta i následná diskuse. Vedoucí kurzů by měly být dvě sociální pracovnice, které by se střídaly ve výuce i ve vedení diskusí. Plán kurzu Úvodní den Tento den je velmi důležitý, protože účastníci kurzů přiházejí z různých základních kurzů a měli by se vzájemně seznámit. Budou se zde projednávat pracovní postupy budou stanoveny důležité body budoucí výuky. V prvním dnu to budou 2 x 3 hodiny s dvouhodinovou polední přestávkou. Další dny Jednou týdně tři hodiny Vývojová psychologie a poruchy chování 1. večer - předškolní věk 2. večer - školní věk 3. večer - doba dospívání 4. večer - diskuse Vše z hlediska medicíny 1.večer - postup léčení z hlediska pedagogiky 2. večer - následky rodičů narkomanů a alkoholiků, které ovlivnily vývoj dítěte 3. večer - jak zacházet s postiženým dítětem 4. večer - první pomoc (při popálení, otravě apod.) 5. večer - jak zacházet s psychosomatckýcm a jinak nemocným dítětem 6. večer - diskuse

105

Terapeutické možnosti 1. večer - základní seznámení s programem ARGE – Co můžete udělat…? 2. večer - zdravá výživa - dieta 3. večer - význam stravování a poruch příjmu potravy 4. večer - alternativní léčebné metody - homeopatie 5. večer - diskuse Závěrečná diskuse Přesný termín bude domluven s účastníky kurzu hned při prvním vstupním dnu. Trvat bude jeden den a to 2 x 3 hodiny s dvouhodinovou polední přestávkou.

106

Příloha 7 Sociální služba pro denní péči o dítě Hledáme angažované rodiče pro denní péči o dítě Denní péče je individuální řešení pomoci dětem, které potřebují pouze denní péči. Vzhledem k tomu, že stále více rodičů pracuje celodenně, vzrůstá potřeba denní péče o dítě. Proto hledají zaměstnaní rodiče pro svoje děti v době jejich nepřítomnosti laskavé pečovatelské či pěstounské rodiče, maminky a tatínky, kteří by se individuálně jejich dětem věnovali. Zpravidla se jedná o děti velmi malé, ale může jít i o školáky různých národností. Může se jednat i o děti tělesně nebo duševně postižené. Čas, ve kterém mají být děti v opatrování, může být rozdílný, rozložený na několik hodin denně. Dítě může být v této době buď v pěstounské rodině, nebo v bytě rodičů. Velkým přínosem pro péči o dítě by mělo být: • především radost z možnosti dítě vychovávat, dokázat se vcítit do obtížných situací a zvládat je - dokonalá spolupráce nejen s rodiči, ale i s Úřadem pro mládež. Máte-li předpoklady splnit tyto podmínky, budeme se těšit na vaše zavolání. Co vám nabízí Úřad pro péči o mládež: • Z naší strany učiníme vše pro vaši podporu a ulehčení v obtížných situacích, zajistíme vám individuální konzultace, týkající se spolupráce s rodiči dítěte. • Budeme vám nápomocni i v péči o problematické děti, podle jejich individuálních potřeb • Úřad pro mládež má možnost zajistit i finanční požadavky, jejichž výši bude ovšem určovat i rozsah péče.

107

Příloha 8 Osnova kursu pro matky v SOS dětských vesničkách Předpokládá se, že uchazečky budou mít předběžné vzdělání na úrovni základní devítileté školy. Dalším předpokladem je absolvování praktického zácviku při výchově dětí na stanoveném pracovišti. Tyto osnovy jsou tedy vypracovány pro teoretickou část a trvání kursu plánujeme na dobu tří měsíců. Osnovy mají tři problémové kapitoly: •

psychologie – pedagogika

•

psychopatologie – psychiatrie

•

péče o dítě

•

vedení domácnosti Cílem kurzu je vyzbrojit matky potřebnými informacemi, které jim usnadní

jejich

činnosti v rodině

SOS

vesničky.

Matky se

seznámí s individuálními

zvláštnostmi duševního a především citového života dětí, seznámí se s různými vývojovými vybočeními a obtížnými projevy dětí, s nimiž se stýká každý rodič a k jejichž nápravě je nutná nejen láska a trpělivost, ale i porozumění a znalost. Nutné je seznámení se základy pedagogiky, s jejími metodami v rodinné výchově. Matky se také seznámí s osudem opuštěných dětí a s cílem a výsledky hnutí SOS ve světě i u nás. Jsou uvedeny i poznatky hygienické a informace k zajištění tělesného zdraví dětí. Z hlediska ekonomického i praktického se dostane matkám informace o vedení domácnosti. Získané poznatky z krátkodobého kursu mohou pomáhat pouze v zasvěcených rukách, neboť

být matkou není kvalifikace nýbrž

talent a být matkou v SOS vesničce není obyčejné zaměstnání, nýbrž poslání. Přednášky bychom si představovali nekonvenčně, spíš s použitím příkladů, literárních ukázek ve formě teze (otázky-odpovědi v duchu osnov). Počítáme se 30-ti vyučovacími hodinami týdně. Psychologie a pedagogika •

Význam a využití psychologie v rodinné výchově.

•

Základní pojmy obecné psychologie: vnímání, pozornost, učení a paměť,

108

představy a fantazie, myšlení, city, vůle, motivace, jednání – 12 hodin. • Osobnost, pojem osobnosti , potřeby a zájmy, schopnosti a nadání, zájmové činnosti dětí, dětský kolektiv, temperament a charakter, soužití jedinců různých typů osobností – 8 hodin. •

Ontogeneze psychiky – 12 hodin.

• Základní pojmy z pedagogiky: složky výchovy, výchova, vzdělání, vyučování, prostředky a metody výchovy. • Organizace výchovného působení v rodině, materiální podmínky výchovy. Výchovné zaměstnání, význam činnosti pro rozvoj osobnosti dítěte, hlavní druhy činností (hra, práce, učení), zájmové a sportovní organizace, spolupráce se školou, první dětské knihy, volba knih, dětská literatura, reprodukce v knihách pro děti. Pěstovat lásku ke čtení. • Hudební a umělecká výchova. Seznámení s malířskými technikami, seznámení se základními výtvarnými směry, návštěva galerie. Výtvarná práce s dětmi (modelování, kreslení, ruční práce). •

Denní režim dětí, příprava dětí pro školu.

•

Zvláštnosti výchovy nevlastních dětí.

•

Typy nesprávné výchovy a její důsledky.

•

Prostředí SOS vesničky jako výchovný faktor - 24 hodin.

• Vývoj a výchova řeči, lateralita a motorická výchova, běžné poruchy řeči a možnosti včasné nápravy - 6 hodin. • Psychické potřeby dítěte, formy nedostatečného sycení (frustrace, deprivace), zdůraznit účinky kladného citového uspokojení osobnosti dítěte - 6 hodin. • Etika obecná, individuální a sociální, pojem morálky a její původ, poměr k vědě a náboženství, struktura morálních hodnot, normy, mravní vědomí, veřejné mínění, morální konflikty a jejich řešení, etické vztahy. Zdraví, střídmost, sebeovládání, čest, skromnost, zdvořilost, pýcha, sebevražda, snášenlivost, vděčnost, přetvářka, pomluva, láska k pravdě, láska k vlasti, přátelství, vztahy mezi sourozenci, vztahy mezi rodiči a dětmi - 12 hodin. Dětská psychopatologie a psychiatrie - 30 hodin • Biologické a sociální faktory v etiologii duševních chorob, otázka dědičnosti a determinace vývoje osobnosti, zejména jejich abnormity - 4 hodiny. •

Pojem duševního zdraví, normální chování, modální chování - 1 hodina.

• Poruchy a závady v chování (neposlušné dítě, vzdorovité dítě, neprospívající dítě, zlé, hravé, toulavé, dětské krádeže, antisociální projevy, predelikvence, delikvence 5 hodin. • Neurotické návyky a neurotické reakce, fobie, pavor nocturnus, onychofagie, pica, enuresa, somnambulismus - 2 hodiny.

109

• Stručná informace: neurosy, dysharmonický psychopatie, encefalopatie, oligofrenie - 6 hodin. •

vývoj,

psychopatický

vývoj,

Chronicky nemocné dítě (psychická reakce na nemoc, defektivita) - 2 hodiny.

• Principy psychoterapie laické a odborné, otázka reedukace, rehabilitace (tělesná, pracovní, muzikoterapie, arteterapie) - 4 hodiny. •

Základy duševní hygieny - 4 hodiny.

•

Permanentní sexuální výchova (metodika) 2 hodiny.

Péče o dítě - 70 hodin •

Hygiena obecná (voda, půda, ovzduší).

• Hygiena komunální: Bydlení, úklid, úprava prostředí, odstraňování odpadků, zásobování vodou, osvětlení, hlučnost - 6 hodin. • Hygiena osobní: koupel, mytí, čistota oděvu, nehty a vlasy, metodika koupání dětí - 4 hodiny. • Hygiena výživa: Hygiena potravin, pokrmů a jídel. Zásady správné výživy. Biologická a kalorická hodnota potravin a její ochrana. Výživové normy pro děti. Správné zacházení s potravinami v kuchyni. Uskladnění potravin. Základy stolničení, obsluha u rodinného stolu a správné chování u jídla. Mytí nádobí. Desinfekce a desinsekce - 14 hodin. • Ochrana dítěte před infekcí. Očkování, karanténa, šíření infekčních chorob - 4 hodiny. • Význam tělesné výchovy a otužování (termoregulace). Základy sportu, aktivní provádění gymnastiky, národní tance - 2 hodiny. •

Hygiena pracovního prostředí a pracovního procesu - 2 hodiny.

•

Růst a tělesný vývoj dítěte - 4 hodiny.

•

Péče o nemocné dítě v rodině - 2 hodiny.

• Základní syndromy - horečka, bolesti hlavy, bolesti břicha, vyrážky, průjem, alimentární nákazy, zácpa, paraziti, rýma, výtoky, zvracení - 8 hodin. • První pomoc při úrazech, ošetření ran, desinfekce, obvazy, zlomeniny, spáleniny, krvácení, ochrana dětí před úrazy - 10 hodin. •

Domácí lékárnička, podávání léků, hospodaření s léky - 2 hodiny.

• Sociologie rodiny, kompletní a nekompletní rodina, kompensační možnosti. Sociálně právní principy péče o dítě. Historie SOS dětských vesniček a dosavadní zkušenosti, principy SOS, právní postavení matky a dětí v SOS a další informace o podstatě a cílech tohoto hnutí. Zvláštní úkoly matky v SOS DV, SOS jako složka diferencované péče, výhody oproti adopci a pěstounské péči, jejich zvláštnosti, SOD DV jako forma sociální komunity. Vzájemné soužití v SOS DV (mezi matkami). Provozní řád SOD DV - 12 hodin.

110

Vedení domácnosti - 100 hodin teorie a 50 hodin praxe podle dodatečného rozpisu hodin • Domov a jeho význam, místo pro práci, zotavení a odpočinek. Slavení svátků a výjimečných rodinných dnů. Formy, metodika, náplň a význam. Rodina - přirozený základ společnosti, její přednosti pro členy kolektivu i nedostatky. • Rozdíly rodinné buňky SOS oproti přirozeným rodinám (výhody a zápory, možnosti kompenzace omezené účasti mužského faktoru). • Duchovní prostředí rodiny, rodinné besedy, domácí četba, poslech rozhlasu, magnetofonu (využití pro citové sblížení členů rodiny), ukázněné sledování televize, společné zájmy členů rodiny, návštěvy, společné výlety, archivování rodinného života (foto, film, zápisky, korespondence apod.). Společné soužití i právo na soukromí v rodinné buňce (dětský pokoj, pokoj matky, pokoj tety) - 20 hodin. • Hospodaření rodiny: rovnováha mezi příjmy a vydáním rodiny. Výdaje pravidelné (strava, byt, světlo, vzdělání, kultura), výdaje občasné (opravy, dovolená, odívání, služby), výdaje mimořádné (bytové či jiné investice, dárky apod.) - 10 hodin. • Práce v domácnosti: zařízení kuchyně, použití nářadí, strojků a k ulehčení práce, bezpečnost matky a dětí při kuchyňských pracích v domácnosti. Nákup potravin, vážení. Hodnocení kvality nakoupených konzervování ovoce a zeleniny. Estetická úprava domova: volba vhodných květiny v domácnosti - 15 hodin.

přístrojů a práci potravin, obrázků,

• Domácí evidence vydání, vyúčtování,, jednoduché účetní záznamy, svěřování peněz dětem - 10 hodin. • Základní úprava pokrmů, vaření, dušení, pečení, smažení, základní druhy pokrmů - 10 hodin • Vhodné oblečení a obutí, nákup hotových oděvů, výhody a nevýhody konfekce, prádlo a doplňky, ruční šití: pomocné stehy, spojovací, obšívací, ozdobné. Strojové šití, cvičení v šití na stroji, obsluha a údržba. Střihy, zkoušky, dohotovení. Látání a záplaty, čištění a praní oděvů a prádla. Základy pletení a vyšívání - 35 hodin Exkurse - 1 týden • Kojenecký ústav, Dětský domov, Ústav sociální péče, přítomnost při soudním jednání (opatrovnický soud). •

Návštěva divadel, koncertů, galerie.

•

Praxe v Rakousku - 14 dní.

111

Závěrečné besedy - 1 týden Doporučená literatura: 2. Klindová, Singule, Štefanovič: Psychologie pro pedagogické školy 3. Brunecký: Zlozvyky v dětském věku, 4. Matějček, Langmaier: Deprivace, 5. Pečka: Jak jsme přišli na svět, 6. Hysie: Mladé manželství 7. Peter: Dospíváte v dívku 8. Spalová: Umění kolem dítěte 9. Černý: Duševní hygiena školáka 10. Stromšíková: Co a jak čte vaše dítě 11. Cipro: O dětské neposlušnosti 12. Matějček: Trestání 13. Koch, Damborská: Psychologie a pedagogika dítěte Tento text je podkladem k diskusi, podle recensních připomínek bude formulováno konečné znění. Pro IV. Kapitolu byly předlohou osnovy pro střední odborné školy (1968) MUDr. Miloš Jetel, ordinariát dětské psychiatrie OÚNZ Karlovy Vary

112