SYSTÉMOVÝ PŘÍSTUP PŘI NAVRHOVÁNÍ DODAVATELSKÝCH SYSTÉMŮ System Approach in the Supply System design Prof. Ing. Ivan Gros, CSc., Vysoká škola logistiky v Přerově, e-mail:
[email protected] Doc. Ing. Stanislava Grosová, CSc., Vysoká škola chemicko-technologická Praha e-mail:
[email protected] Abstrakt Fúze a akvizice jako příležitost návrhu nové struktury dodavatelských systémů. Koncept dodavatelského systému, jeho význam ve využití efektivní metodologie, implementace systémového přístupu. Klasická tvorba dodavatelských systémů, výhody a nevýhody v prostředí globální ekonomiky. Nová metodologie navrhování dodavatelského systému, význam marketingu, logistika a finanční spolupráci v navrhování dodavatelského systému. Simulační přístup k efektivnosti hodnocení struktury nového systému. Abstract Merges & acquisitions as the chance of new supply systems structure redesign. Supply system concept, its importance in the efficient methodology usage, system approach implementation. Classical supply systems creation, advantages and disadvantages in the global economy environment. New methodology of a supply system design, the importance of marketing, logistics and finance collaboration in the supply chain design. The simulation approach to efficiency of the new system structure evaluation. Klíčová slova Dodavatelský systém, systémový přístup, návrh nové struktury, simulace Key words Supply system, system approach, redesign, collaboration, simulation approach 1. ÚVOD Postupující globalizace ekonomického prostředí, projevující se mimo jiné koncentrací kapitálu a kapacit, výrazným způsobem ovlivňuje strukturu materiálových toků. Přičteme-li k tomu prohlubující se diferenciaci trhů, vedoucí mnohdy až k výrobě výrobků koncipovaných podle přání individuálních zákazníků, je zřejmé, že je třeba razantním způsobem změnit nároky na všechny složky managementu a vytvořit vhodné prostředí, ve kterém lze uspokojit na konkurenceschopné úrovni požadavky konečných zákazníků. Vedení organizací stojí před problémy řídit výrobu a distribuci velkého množství výrobků, ve stále větším počtu variant, ve stále geograficky rozsáhlejších regionech dalece přesahující rámec zemí a kontinentů. V konkurenci svou strukturou stále složitějších dodavatelských systémů postavených na spolupráci, vzájemné důvěře a vzájemném předávání informací mohou uspět jen ty subjekty, které nejen využívají moderních manažerských metod řízení, ale jsou schopny dynamicky měnit svou strukturu. Potřeba takových změn je mimořádně aktuální i v podmínkách ČR, kde dochází k řadě akvizic a fůzí. Příkladem může být potravinářský průmysl. Společnost Agrofert učinila řadu kroků, které vyústily v situaci, kdy ovládá nejen řadu potravinářských podniků, ale má ve svém dodavatelském systému výrobce strojených hnojiv, síť distributorů zemědělských produktů, nákup a prodej zemědělské techniky i poskytovatele služeb zemědělským podnikům. Zřejmým cílem je pokrytí toků surovin a zboží - 43 -
od výchozích surovin až po výrobu potravinářských výrobků. Skupina SAB Miller v současné době postupnými akvizicemi získala síť výrobců piva tak, že má majoritní podíl na trhu, skupina Ronaldsay B.V. nákupem Mattoni, Dobré Vody a Poděbradky vstoupila významným způsobem na trh minerálních vod, firma Lactalis akvizicí Ostravské mlékárny a Mlékárny Klatovy rozšiřuje své aktivity z distribuce svých výrobků i na výrobní činnost apod. Cílem akvizicí není jen získání podílu na trhu, ale také úspor z rozsahu v oblasti řízení výroby, distribuce, marketingu aj. Dosažení takových efektů však není možné bez zásadních změn ve struktuře dodavatelského systému a metod jeho řízení. Cílem stati je na základě hodnocení současného, mnohdy nejednotného pojetí dodavatelských systémů, formulovat jejich koncept z hlediska systémové teorie a navrhnout zásady navrhování nových nebo restrukturalizaci existujících systémů. 2. KONCEPT DODAVATELSKÉHO SYSTÉMU Aplikace poznatků systémové teorie znamenala nejen významný posun ve vědeckém zkoumání v nejrůznějších oblastech vědy, ale při důsledném uplatnění přináší významné efekty i v praxi. Přesto se stále setkáváme zejména v oblasti managementu s příklady nesystémových přístupů přesto, že pojem systém je velmi populární a oblíbenou součástí vystoupení manažerů i politiků, ale vlastní rozhodnutí jsou už daleko od systémového řešení. 2.1. Hlavní přístupy v pojetí dodavatelského řetězce nebo systému Pojetí dodavatelského řetězce lze rozdělit do dvou skupin. Z prvé skupiny lze uvést např. „Dodavatelský řetězec je síť organizací, které jsou zapojeny, po i proti směru materiálového toku do různých procesů a aktivit, které přinášejí hodnotu ve formě výrobků a služeb podle požadavků konečného zákazníka“ (Christopher, 2005) “Dodavatelský řetězec zahrnuje všechny kroky, které je třeba přímo nebo nepřímo uskutečnit pro splnění požadavků konečného zákazníka. Dodavatelský řetězec nezahrnuje jen výrobce a dodavatele, ale i přepravce, sklady, prodejce a zákazníky. Prostřednictvím všech organizací, např. výrobců, obsahuje dodavatelský řetězec všechny funkce, které jsou nutné pro splnění požadavků zákazníků. Tyto funkce - a nejen ty – zahrnují vývoj nových výrobků, marketing, distribuci, financování a služby zákazníkům (Chopra – Mendl, 2001). Podle Harrisona a Van Hoeka (2008) je dodavatelský řetězec “…síť partnerů kteří kolektivně transformují komodity ve finální produkty s přidanou hodnotou pro konečného zákazníka a kteří na každém kroku realizují nezbytné zpětné toky. Každý partner přitom odpovídá za procesy přinášející hodnotu výrobkům … partneři uskutečňují procesy jako dobývání surovin, dopravu…“. Definicí dodavatelského řetězce organizace British Institute of Logistics (1999): “Dodavatelský řetězec je posloupnost událostí zaměřených na splnění požadavků zákazníka. Patří k nim nákup, výroba, distribuce a likvidace odpadů spojené s adekvátní dopravou skladováním a využitím informačních technologií“, otevíráme výběr pojetí druhé skupiny autorů. Obdobnou koncepci dodavatelského řetězce nacházíme u Pernici, který spojuje pojem dodavatelský řetězec s „integrovaným procesním logistickým řetězcem vedoucím od dodavatelů až ke konečnému zákazníkovi resp. k recyklaci.“ Dále připojuje, že jde o „posloupnost kroků přidávajících hodnotu, vedoucí k uspokojení konečného zákazníka, zprostředkovaných informačními technologiemi, dopravou, sklady ad.“ (Pernica, 2005). Konečně je třeba připojit pohled mezinárodní organizace Supply-Chain Council, která v rámci konceptu srovnávacího modelu dodavatelského řetězce navrhuje jeho dekompozici na 5 skupin aktivit: plánování, získávání zdrojů, transformace (výroba,manipulace..), dodávky a realizace zpětných toků, které se v řetězci opakují v různém rozsahu u všech spolupracujících partnerů v řetězci.
- 44 -
K dokreslení nejednotného pojetí podstatě základního pojmu moderní logistiky je třeba ještě uvést, že lze najít v literatuře i pojetí dodavatelského nebo logistického systému. (Bowersox, Closs a Helferich, 1986) poznamenávají, že „k prvkům logistického systému patří jeho struktura, předpovědi poptávky, řízení objednávek, doprava, skladování, zásoby a balení“. Pernica (2005) pak definuje logistický systém jako „uspořádaný soubor technických a lidských prvků a vazeb mezi nimi, které spolupracují při plánování a výkonu logistických řetězců“. Obdobné pojetí lze najít i u Grose (1996). Přesto, že lze najít u obou skupin formulací řadu společných prvků, např. orientaci na konečného zákazníka nebo důraz na zvyšování hodnoty služeb a výrobků pro zákazníky, výrazně se liší v tom, že zatímco prvá skupina vyjadřuje dodavatelský řetězec jako posloupnost, síť, množinu organizací, které jsou nositeli funkcí nutných pro realizaci požadavků zákazníků, druhá jako sled kroků, událostí, aktivit, procesů. V těchto pojetích je i řada nedůsledností, kdy při uvádění příkladů aktivit jsou mezi činnostmi řazeny i organizace. Máme-li pokračovat v našich úvahách aniž bychom se dopustili dalšího směšování pojmů, je třeba ještě upřesnit vazbu mezi logistickým a dodavatelským řetězcem. Přechod od logistických k dodavatelským řetězcům je důsledkem vývoje ekonomického prostředí, zejména postupné globalizace ekonomického prostředí na jedné straně a prohlubující se segmentace trhů. Gros a Grosová (200.) na základě rešerše literatury formulovali hlavní rozdíly v jejich pojetí: ve srovnání s logistickým řetězcem se dodavatelský řetězec rozšiřuje po i proti směru materiálového toku – v budoucnosti v něm budou integrovány všechny aktivity počínající těžbou prvotních přírodních zdrojů až po dopravu zboží konečnému zákazníkovi. Koncepce dodavatelského řetězce v sobě dále zahrnuje všechny aktivity spojené s realizací zpětných toků vrácených nebo použitých výrobků, likvidací odpadů apod. Dodavatelské řetězce se transformují v dodavatelské sítě, dochází k jejich propojení jak ve vertikálním, tak horizontálním směru. Integrace je nezbytná i u manažerských funkcí, plánování, nákupu, předvídání poptávky, marketingu, financování aj. Konečně funkce dodavatelského řetězce není možná bez vzájemné důvěry, předávání informací a vzájemně prospěšné spolupráce mezi partnery, kteří činnosti v řetězci realizují. 2.2 Dodavatelský systém, jeho systémové pojetí Máme-li při koncipování dodavatelského systému využívat poznatků systémové teorie, měla by být i jeho definice „systémová“. Je proto na místě připomenout definici základního pojmu systémové teorie, systému. První skupina formulací je verbální. Autoři tohoto přístupu se brání matematické formulaci ve snaze najít takovou definici, která má nejobecnější platnost. Patří sem pojetí systému jako „komplexu vzájemně působících komponent“ (Bertalanffy,1968), „množiny prvků a množiny vazeb mezi nimi účelově definovaných na většinou reálném objektu, který jako celek vykazuje určité vlastnosti“ (Vlček, 1969), „souboru objektů spojených nějakou formou vzájemných vztahů a závislostí“ (Zadeh, 1969), „organizované množství prvků, které jsou vzájemně svázány a které plní určité funkce“ (Beer, 1964), „systém je objekt ve kterém proměnné různého typu spolupracují a produkují pozorovatelné signály, výstupy jako reakce na vnější signály, vstupy (Ljung, 1994) aj. Ze skupiny formálních definic Vlček (1969) formalizuje systém S jako sjednocení množiny prvků U a množiny vazeb a, S = {U,a}, jeden ze zakladatelů systémové teorie Mesarovič (1964) jako kartézský součin neprázdné množiny prvků X a množiny vztahů R, S = {X×R}, nebo S = {M,R}, kde M je množina prvků a R množina uspořádaných dvojic prvků z M definující vazby mezi prvky. Pro naše účely shrňme zatím z uvedených definic to, že systém je tvořen množinou prvků a množinou vazeb mezi nimi účelově definovanými na reálných objektech a že - 45 -
nositelem funkcí, aktivit jsou jeho prvky. Poznamenejme ještě, že účelovost definice systému znamená, že na reálném objektu je možno definovat neomezené množství systémů podle toho, jaký problém řešíme (Gros, 2009). Nejednotnost v pojetí dodavatelského řetězce, volné používání pojmu systém a řetězec a praktické negativní důsledky těchto skutečností zejména při restrukturalizaci existujících a navrhování nových distribučních systémů nás vedlo k návrhu používat vedle sebe pojem dodavatelský (logistický) systém a dodavatelský (logistický) řetězec: Logistický řetězec jako posloupnost činností, jejichž výkon je nezbytný pro splnění požadavků finálního zákazníka v požadovaném čase, množství, kvalitě a na požadované místo. Logistický systém jako množinu organizací a vazeb mezi nimi, jejíž prvky se podílejí na plánování a výkonu posloupnosti činností v logistickém řetězci definovaných Analogicky se nabízí použít stejný postup a definovat dodavatelský systém a řetězec: Dodavatelský řetězec jako posloupnost činností v integrovaných a vzájemně propojených logistických řetězcích včetně aktivit spojených s realizací zpětných toků, jejichž výkon je nezbytný pro splnění požadavků finálního zákazníka v požadovaném čase, množství, kvalitě a na požadované místo. Dodavatelský systém jako účelově definovaná množina organizací a vazeb mezi nimi, která se podílí na plánování a výkonu posloupnosti činností v dodavatelském řetězci definovaných. Nabízí se i zjednodušené formulace dodavatelského řetězce Dodavatelský řetězec jako horizontálně i vertikálně propojené množiny logistických řetězců Navržená definice dodavatelského systému podle našeho názoru plně vyhovuje pojetí systému v systémové teorii. Prvky systému jsou účelově vybrané subjekty, které jsou nositeli činností definovaných v dodavatelském řetězci. V takovém pojetí – a to považujeme za velmi významné – si lze představit, že jednomu dodavatelskému řetězci lze přiřadit množinu dodavatelských systémů. Na obr.1 je příklad dvou prvků z množiny variant dodavatelského systému pro řetězec činností nezbytných pro dodávku mléka do prodejen v geograficky rozsáhlém segmentu trhu. Tato skutečnost může příznivě ovlivnit procedury změn struktury nebo navrhování nových dodavatelských systémů. 3. NAVRHOVÁNÍ STRUKTURY DODAVATELSKÝCH SYSTÉMŮ Významným faktorem, který má vliv na funkci jakéhokoliv systému je jeho struktura. Na základě systémové teorie, podle které je „struktura systému definována jako množina prvků a vazeb mezi nimi“ (Habr–Vepřek, 1972), je i pro hledání vhodné koncepce dodavatelského systému fundamentálním problémem výběr partnerů a formulace vazeb mezi nimi. Nejčastěji využívanou metodou výstavby dodavatelského systému je metoda, kterou označíme jako volný výběr přímých partnerů v tržním prostředí. Poslední článek systému, např. prodejní organizace vybírají své dodavatele zboží, např. výrobce finálních výrobků, distributory nejrůznějšího typu, dovozce apod., jejichž množinu dynamicky mění podle toho, jak jsou tyto výrobky úspěšné u zákazníků. Výrobci finálních výrobků opět vybírají své dodavatele polotovarů, dílů, komponent z dostupné množiny podnikatelských subjektů stejně jako dodavatele logistických služeb, výrobci polotovarů stejným způsobem vybírají dodavatele surovin apod. Významná je skutečnost, že každý ze stupňů dodavatelského - 46 -
systému volí mnohdy odlišná kriteria výběru a to, že vybírají vždycky jen své přímé dodavatele. Takový postup na jedné straně posiluje strategický význam nákupu (Gadde Hakansson, 2001), ale z hlediska systémové teorie je spojen s rizikem, že vytvořený systém nebude fungovat optimálně. Uvedení autoři dále upozorňují, že nechceme-li dosáhnout jen sub-optimálnímu řešení, není možné při výběru partnerů hledět jen na bezprostřední články dodavatelského systému, ale věnovat pozornost i „dodavatelům našich dodavatelů…“. Bohužel jsme svědky toho, že naznačený „krátkozraký“ postup je v manažerské praxi v převaze. V literatuře lze sice najít doporučení, zda vybírat jednoho (single sourcing) nebo více (multiple sourcing) dodavatele jedné položky a hodnocení obou variant, nebo jak rozsáhlou zásobovací základu mít, ale opět jde jen o formování bezprostředně navazujících článků dodavatelského systému. Vnějším projevem takových postupů jsou časté změny dodavatelů výrobků a služeb, střídání outsourcingu s insourcingem apod. Problémy takovéhoto přístupu spočívaní v tom, že variant výběru má každý člen budoucího dodavatelského systému velké množství a počet konečných posloupností vytvořeného systému se násobí s jeho vertikální délkou. Bude-li např. množina dodavatelů prodejny, tvořená např. velkoobchody, distributory nebo výrobci finálních výrobků, {dj} mít i=1, 2, …k prvků, množina výrobců {mj} i=1, 2, …l prvků, množina dodavatelů dílů, polotovarů {mdj} i=1, 2, …m prvků a množina dodavatelů surovin, energií apod. {sj} i=1, 2, …n prvků, je celkový počet možných kombinací roven součinu k.l.m.n. Mlčky přitom předpokládáme, že každý ze členů výběrových základen je schopen plnit požadované funkce. Komplikace nastávají dále v tom, že výběr partnerů může být po i proti směru materiálového toku. Výrobci si mohou vybírat své distributory stejně jako silné prodejní řetězce své dodavatele výrobků a služeb. Tento postup není z hlediska systémové teorie správný, neguje jeden ze základních poznatků teorie složitých systémů, který jednoznačně potvrzuje, že globální optimum nelez získat prostou sumarizací dílčích optim. Popsaná metodologie však s takovým způsobem v podstatě počítá. Dodavatelský řetězec
Dodavatelský systém I
Dodavatelský systém II
Pěstování zemědělských plodin
Zemědělský podnik
Zemědělský
Výroba krmiv, balení
Výrobce krmiv
agropodnik
Doprava Výkup, skladování, úpravy Chov skotu, dojení, chlazení Doprava Zpracování mléka, balení
Výkupní organizace včetně dopravy Zemědělská farma
Přepravce Výkupní organizace Zemědělská farma
Mlékárna s vlastním svozem mléka
Přepravce Mlékárna
Doprava
Přepravce
Přepravce
Skladování, kompletace, balení
Distributor, velkoobchod, vlastní doprava
Distributor
Prodejny
Prodejny
Doprava
Přepravce
Manipulace v prodejnách Prodej, balení
Obr.1 Varianty dodavatelského systému - 47 -
Z uvedených důvodů považujeme za efektivnější postup, označme jej pracovně jako strategický návrh struktury dodavatelského systému, který spočívá ve třech hlavních krocích: − v prvém kroku se pokusíme určit všechny aktivity, které jsou nezbytné pro realizaci konkurenceschopné úrovně služeb cílovým konečným zákazníkům, činnosti, které přinášejí zákazníkovi hodnotu, − ve druhém kroku přiřadit činnostem, nebo skupinám činností jejich vhodné dodavatele, prvky dodavatelského systému a − ve třetím kroku ověřit funkci systému na simulačním modelu První krok vede k tomu, že při navrhování nových stejně jako při restrukturalizaci existujících systémů zvažujeme z globálního hlediska fungování systému jako celku, zda je realizace činnosti nezbytně nutná a můžeme tak odkrýt opakující se činnosti, činnosti, které se překrývají apod. Naše zkušenosti při realizaci návrhu např. nového distribučního systému to potvrzují. Postup také plně koresponduje s definicí systému jako účelově definovaná množina prvků a vazeb. Navrhovaný postup není zcela nový a dílčí snahu ho uplatnit lze najít např. v tom, že výrobce při hledání dodavatelů dílů předem determinuje používaný materiál vyráběný často jediným výrobcem, pokusy navrhovat distribuci výrobků systémově, tedy nejen z hlediska úspor přepravních nákladů, ale také z hlediska dosahované úrovně služeb, optimální lokalizace zásob, optimalizace přepravních cest, koncepce přepravních obalů apod., hledání dodavatelů, kteří vlastní špičkové technologie aj. Příkladem použití takových principů jsou také některé projekty navrhování a zavádění nových automobilů na trh. Zahrnují nejen návrh organizace, plánování s realizace výrobních procesů, ale i požadavky na díly a komponenty, používané materiály, přepravní systémy, lokalizaci dodavatelů, systémy distribuce aj. Navrhovaný první krok ústící v účelovou definici dodavatelského řetězce je opět plně v souladu s principy výstavby hmotných nebo informačních systémů. V popisech metodologie jejich navrhování následuje ihned po formulaci cílů specifikace činností (Habr – Vepřek, 1972), agend, funkcí (Astrom – Eykhoff, 1971). Ty jsou v dalším kroku východiskem pro „vypracování alternativ řešení“, nebo „návrh a analýzu prvků systému“ (Habr – Vepřek, 1972). Realizace tohoto kroku má zásadní význam pro úspěšné fungování navrhovaného systému. Otázkou je, jak takový postup realizovat v praxi. Domníváme se, že by to bylo možné v prostředí nastupujících CPFR1 (Ireland – Crum, 2005) systémů orientovaných na úzkou spolupráci při poskytování služeb konečným zákazníkům v oblasti předvídání poptávky, objednávek a jejich výkonu. Jde o metodu řízení existujících dodavatelských systémů postavenou na spolupráci, otevřenosti a důvěře partnerů. Tvrdý konkurenční boj dodavatelských řetězců musí vést k situacím, kdy při hledání dalších rezerv jak zvýšit úroveň služeb nebo snížit náklady, bude nezbytné přikročit k detailní analýze aktivit, které spolupracující organizace realizují. V dalším kroku pak hledat ty, které nejsou nezbytné, nebo přidat ty, které budou přinášet novou hodnotu pro zákazníka a restrukturovat celý systém. Ve druhém kroku stojíme opět před nutností vybírat z velkého počtu variant. Zdánlivě jde prosté přiřazení dodavatelů jednotlivým činnostem definovaného logistického řetězce. Problém je v tom, že, prvky množin {dj}, {mj}, {mdj}, {sj} a dalších, např. přepravců a dodavatelů logistických služeb (3PL, 4PL, 5PL)2 jsou schopné vykonávat soubory požadovaných činností, které nejsou navzájem disjunktní. Průmyslový distributor může zajistit nejen dodávku objednaných hutních materiálů, ale nabízí např. předvýrobní operace včetně zabezpečení JiT dodávek na požadované místo aj. na rozdíl od přepravce schopného
1 2
Collaborative Planning, Forecasting and Replenishment Third Party Logistics, Fourth Party Logistics, Fifth Party Logistics Providers
- 48 -
pouze zajistit dopravu apod. Jednoduchá ilustrace složitosti přiřazování dodavatelů množině nezbytných činností je na obr. 2. pro část logistického řetězce bez přepravců. Výroba plechů
Hutní závod 1 Hutní závod 2
Povrchová úprava Formátování
Galvanovna Galvanovna 2
Průmyslový distributor
Výrobce polotovarů
Lisování Výrobce polotovarů
Svařovna Lakování Montáž
Montážní závod 1
Montážní závod 2
Svařovna
Výrobce A
Výrobce B
…
Obr.2 Varianty přiřazování činností prvkům dodavatelského systému Úspěch návrhu při volném výběru bezprostředních partnerů stejně jako v námi navrhovaném postupu závisí na stanovení vhodných výběrových kriterií. Řešení tohoto problému není přímým cílem stati, ale nelze ho opominout vzhledem k jeho zásadního významu. Nevýhodou výběru jen přímého partnera v systému je nekomplexní pohled na efektivnost funkce systému jako celku, protože jsou preferována kritéria, která jsou významná jen pro dílčího rozhodovatele. To je ale v rozporu s formulací cílů dodavatelských systémů – každá z definic zdůrazňuje nezbytnost poskytovat konkurenceschopné služby konečným zákazníkům, minimalizovat náklady celého systému apod. Předcházející diskuze o metodách identifikace prvků dodavatelského řetězce a navrhování optimální struktury dodavatelského systému založená na poznatcích systémové teorie byla vyvolána zkušenostmi autorů při navrhování změn existujících dodavatelských systémů. Organizace od navrhovatelů často požadují od projektanta, aby nový systém akceptoval současnou strukturu materiálových toků, partnery, zavedená pravidla řízení, geografické rozložení spolupracujících organizací apod. Projektant pak má „svázané ruce“ a málo prostoru pro optimalizaci. V několika realizovaných projektech (např. Gros – Dyntar, 2008), bylo nutno přehodnocovat strukturu dodavatelského řetězce a opakovaně navrhovat novou strukturu systému. Takový postup byl časově velmi náročný a bylo možno se mu vyhnout specifikací činností dodavatelského řetězce. Na pracovišti autorů se mimořádně osvědčuje ve třetím kroku pro ověřování přiřazení variant dodavatelského systému definovanému dodavatelskému řetězci simulační model. Softwarové prostředí Witness umožňuje relativně snadné změny struktury modelu a realizaci série experimentů včetně jejich vyhodnocení. Simulační modelování se osvědčuje jako silný nástroj pro modelování dodavatelských systémů už dlouhou dobu, stačí opět připomenout práce Forestera (1969). 4. ZÁVĚR Navrhovaný postup má řadu dosud nedořešených problémů, kterým jsme částečně v textu věnovali pozornost. Přesto nás naše zkušenosti při navrhování reálných systémů, vedou k přesvědčení, že navrhovaný postup ve spojení s využíváním moderních SW - 49 -
prostředků povede k dalšímu zlepšení funkce dodavatelských systémů. Návrh na používání termínů dodavatelský řetězec a dodavatelský systém vedle sebe byl ve stati dostatečně zdůvodněn. Nepředpokládáme, že bude obecně využíván, označení Supply hin je sice nejednotně, ale široce používán v teorii i praxi. Význam návrhu spatřujeme v tom, že je třeba zejména při navrhování nových a restrukturalizaci existujících systémů důsledně oddělovat aktivity a jejich nositele a to, že pro efektivní funkci dodavatelských systémů je specifikace činností nezbytných pro uspokojení požadavků konečných zákazníků prioritní. Literatura Astrom, K. J., Eykhoff, P.: System identification-a survey. - Automatica, 7, 1971 Beer, S.: Cybernetics and management. - New York,Wiley 1964 Bertalanffy, l.: General Systems Theory. - New York, Brasilier 1968 Chopra, S. – Mendl, P.: Supply Chain Management. - Prentice Hall, New Yersley 2001, p. 3 Christopher, M.: Logistics and Supply Chain Management. - Pearson Education Limited London 2005, p. 17 Computers&Chemical Engineering, volume 32, issue 11(2008). - Elsevier, London Forrester, J.W.: Industrial Dynamics. - The MIT Press, Cambridge 1961 Forrester, J.W.: Principles of Systems. - Wright Allen Press, Cambridge 1969 Gadde, L. E. – Hakansson, H.: Supply Network Strategy. - Wiley&Sons, Ltd. New York 2001 Gros, I. – Dyntar, J.: Planing System for Distribution System Management. - Logistic News, Vol.V, No. 6, page 2-3, Reliant s.r.o. Prague 2008 Gros, I. – Grosová, S: Supply systems identification, theory and praxi - Interational conference Modern Approaches to the Corporate Management, Bratislava 209 Gros, I.: Logistika. - Nakladatelství VŠCHT, Praha 1996 Gros, I.: Matematické modely pro manažerské rozhodování. - Nakladatelství VŠCHT Praha 2009 Habr, J. – Vepřek, J.: Systémová analýza a syntéza. - SNTL Praha 1972 str.23 Harrison, A. - van Hoek R.: Logistic Management and Strategy. Competing through the supply chain. - Prentice Hall, Essex 2008, p. 7 Ireland, R. K. – Crum, C.: Supply Chain Collaboration. - J. Ross Publishing, 2005 Ljung, L.: System Identification, Theory for users.- Prentice Hall 1994. Mesarovič, M. D.: View on General Systems Tudory. - Wiley 1964 Pernica, P: Logistics for 21.century. Supply Chain Management. - Radix 2005, page 1660 SCORE model. - Supply Chain Council, Inc., Pittsburg, 2007 Vlček, J.: Systémová analýza a systémový přístup.- Ekonomicko-matematický obzor, 5,1969,4 Winston, W. L.: Operations Research. - Thompson Books/Cole, London 2004 Wintgen, O.: Matematische Griundlagen Kybernetik - Ekonomiser Modelle. - Berlin 1966 Zadeh, L.A. - Plak E.: System Theory. - Mac Graw –Hill, 1969 Recenzoval Prof. Ing. Vladimír Strakoš, DrSc. - 50 -
