SYLABUS PRO 2.ČESKOU ILŠ 2004
Zpracoval : Jaroslav Šlosárek - Jerry
RÉTORIKA - MLUVENÝ PROJEV ÚVOD: Veřejná komunikace – projev neznamená pouze schopnost promluvit. To dokáže každý kdo není němý. Tento termín vyjadřuje schopnost komunikovat s jasným cílem komu, co, jak a za jakým účelem chci něco sdělit. * „Řečnictví je umění pronášet myšlenky logickým, přirozeným způsobem, formou hladkou a plynulou, řečí správnou a hlasem pevným, zvučným. A to nejen v úzkém kroužku, ale i před cizími, veřejně, v místnosti uzavřené nebo ve volném prostranství. Kdo toho všeho je schopen, ten je řečníkem.“ (A.B.Svojsík, J.Novák: Základové skautingu, 1920, str.577)
I. DRUHY MLUVENÉHO PROJEVU 1. 2. 3. 4.
Řeč - debata Vyprávění Přednáška Výuka
1. ŘEČ – VEDENÍ DEBATY a) Jde o sdělování poznatků formou diskuse – dialogu s cílem vzájemné výměny názorů. Nejde pouze o jednostranné předávání informací směřující k posluchači, nýbrž i o vlastní informační obohacení. b) Dbáme na rovnoměrné zapojování všech diskutujících. c) Je dobré mít jasného, všemi respektovaného, vedoucího debaty s právem diskusi usměrňovat. 2. VYPRÁVĚNÍ a) Jde o sdělování informací za účelem pobavení, vytvoření dobré pohody a emočního zaujetí posluchače využít k předání vážných myšlenek často i cestou humornou. b) Vyprávění na rozdíl o „přednášky“ nemá za cíl vzdělávání posluchače, ale spíše jeho pobavení. Proto volíme způsob projevu spíše více emoční, než věcně informativní. – Používáme hovorovou řeč, mnohdy i hovorový „slang“ - (citoslovce apod.), využíváme hodně gestikulaci, měnění rychlosti a spádu řeči, a také i širokou škálu hlasové modulace. 3. PŘEDNÁŠKA a) Jde o vyložení tématicky pevně vymezené problematiky a nastínění jejího řešení. b) Jde o odborný výklad specifického tématu provázený praktickými ukázkami, doplněný grafy, nákresy, diapozitivy, videošoty, počítačovou prezentací apod. c) Po přednášce (která je veskrze monologem) je možno zařadit příležitost k zodpovězení dotazů z řad posluchačů. 4. VÝUKA a) Jde o tématicky pevně vymezené oslovení posluchačů s cílem jednak sdělit potřebné informace, ale také je posluchačům předat tak, aby je přijali za vlastní, mohli je používat v praxi a případně i předávat dál. b) Pro výuku je nutné zvolit správnou metodiku úměrnou věku a inteligenci posluchačů. c) Nejde pouze o výklad (i když v první fázi výuky je nezbytný), ale i o následné praktické předvedení a vyzkoušení zvládnutí dané látky posluchači (případně její procvičení). d) Vyučující musí být v dané oblasti odborníkem, ne pouze interpretem vyčtené teorie. e) Je vhodné co nejvíce využívat audiovizuální pomůcky a praktické ukázky.
2
II. PŘÍPRAVA MLUVENÉHO PROJEVU
1. Struktura projevu ÚVOD a) Oslovení – uvítání posluchačů a získání jejich sympatií. b) Představení tématu - získání pozornosti a zájmu posluchačů, vzbuďte u posluchačů zvědavost - naznačení základních myšlenek projevu a představení struktury výkladu - získání důvěry posluchačů (5% z celkového času projevu) VLASTNÍ TÉMA a) Rozdělit do 3 – 5 hlavních bodů projevu b) Jednotlivé body vyjádřit stručnou, výstižnou větou nebo jedním slovem c) Každý z bodů rozvinout v samostatných myšlenkových celcích jasně navazujících na příslušný hlavní bod a celkové téma projevu (80 – 85 % z celkového času projevu) ZÁVĚR a) Shrnuje obsah projevu do stručného vyjádření. b) Apeluje na posluchače k praktickému využití předneseného tématu. (10 – 15 % z celkového času projevu)
2.. Příprava materiálu
a) Promyšlení Cíl projevu - buď jen informovat, předat své poznatky posluchačům - anebo utřídit a zpřehlednit přednášenou látku posluchačům - nebo je pro něco nadchnout - nebo vyložit a vysvětlit danou problematiku – navrhnout řešení, postupy… - nebo vyučovat - posluchače něčemu zcela novému naučit Každý z těchto cílů vyžaduje jiný, specifický způsob projevu a výsledek z velké části bude záležet na jeho správné volbě. Druh a způsob projevu - Viz bod I. - Je nutno zohlednit složení posluchačů (dospělí, děti, míra jejich vědomostí o přednášeném tématu, IQ, … - Uvědomit si své možnosti a podmínky ve kterých budu přednášet - Technické vybavení, které budu moci využít při projevu Místo a čas projevu - Bude to v místnosti, venku, - ve škole, na táboře, - v pracovní době v době osobního volna… - Kolik času budu mít k dispozici - Jak si daný čas rozvrhnu - délka pro jednotlivé části projevu ( výklad, ukázky, diskuse…)
b) Sbírání materiálu pro mluvený projev - „Kapsář“ na písemné podklady - „Kroužkový blok“ - „Nápadník“ - kapesní formát vždy po ruce s tužkou Nutno vše ihned zapisovat (nápady, myšlenky, citáty, odkazy na zdroje…) * Baťa: „ Lepší špatná tužka a papír než dobrá paměť“ Nos „materiál v hlavě“ než mu začneš dávat konečnou podobu – přemýšlej o svých posluchačích c) Třídění sebraného materiálu Nutno dělat promyšleně, cílevědomě, „nemilosrdně“ - s uvědoměním si zásady „méně je více“
3
d) Písemné zpracování mluveného projevu (orientační informace) Spoléhání jen na paměť je ošidné a nebezpečné – náleží géniům. - Písemná příprava pomáhá : při správném časovém rozvrhu při správném myšlenkovém vyvážení projevu v časové orientaci při projevu samotném - Při písemné přípravě postupujeme následujícím způsobem: 1 Téma - oznamuje o čem se bude v podstatě hovořit 2 osnova - dává nám celkový obraz o rozsahu přednášky - projevu 3 rozpracování tématu - zahrnuje zachycení všech podrobností přednášeného tématu s odkazy na místa užití příkladů, ilustrací, ukázek, + důrazů, řečnických finesu, apod.
3. Písemné zpracování projevu - způsoby zápisu
a) Téma - Oznamuje posluchačům obsah projevu - Nejde ani tak o to o čem budeš mluvit, ale co tím projevem chceš sdělit - Je důležité si ho jasně definovat neboť stanovuje cíl - Má být vyjádřeno jednou větou – (někdy i třeba jen jedním slovem) - Mělo by znít zajímavě, aby zaujalo pozornost posluchačů a měli bychom ho v úvodu představit - Všechny další body musí mít souvislost s našim tématem projevu - V písemném záznamu je piš velkými písmeny, tučně – s podtržením. (Viz nadpis tohoto projevu.)
b) Osnova 1 ) Úvod Úvod zpracováváme až na konci přípravy, když už jasně vidíme odkud, kudy a kam své posluchačem povedeme. Úvod by měl začínat oslovením posluchačů – něco milého, vtipného, neotřelého co ti získá sympatie posluchačů - (poznač si nějaký „vtípek“ související s tématem) Úvod musí být jasný stručný, zajímavý – takový, aby zaujal pozornost posluchače a přesvědčil jej, že to co bude poslouchat mu bude k něčemu užitečné… (Krátce popiš situaci, kterou pomohla vyřešit znalost toho o čem budeš hovořit - např. o KPZ, apod.) Neodváděj však úvodem mysl posluchačů k jinému tématu! Tvůj úvod by měl fungovat jako „lupa“, která soustředí roztěkanou pozornost posluchačů k jednomu „bodu“ = k „tebou přednášenému tématu“. 2 ) Hlavní body a) V písemné přípravě by měly být vystiženy stručnou, „holou“ větou nebo i třeba jen jedním slovem. b) Napiš si je velkými písmeny, s podtržením a označ podle posloupnosti římskými číslicemi. c) Není nezbytné je vždy citovat v zájmu plynulosti a spádu přednášeného, ale je to možné udělat pro lepší orientaci posluchačů. - Slouží více přednášejícímu, než posluchačům. d) Hlavní body musí logicky rozvíjet ústřední téma (jako paprsky ze slunce). e) Hlavní body musí na sebe navazovat logicky a správně chronologicky.
4
KPZ
CO TO JE „KPZ“
CO „KPZ“ OBSAHUJE
NA CO JE „KPZ“
3 ) Rozvíjející podbody a) Rozvinutí hlavních myšlenek – bodů, musí být vždy „k věci“ = přímo rozvíjet daný „hlavní bod“ a nesmí odběhnout k jinému tématu. b) Nadepiš si je malými písmeny, bez podtržení a označ je podle posloupnosti arabskými číslicemi. c) Podbodů má být tolik, kolik vyžaduje jasné vysvětlení daného „hlavního bodu“ d) Rovněž podbody musí na sebe navazovat logicky a správně chronologicky.
KPZ I. CO TO JE „KPZ“
III. CO „KPZ“ OBSAHUJE
II. NA CO JE „KPZ“
1.špendlíky
*„Kostra“ projevu
2. nit
3. sirky *Pád do řeky…
4 ) Ilustrace a) Ilustrací se míní „názorný příklad“, - „zkušenost – zážitek“, - „názorná pomůcka“, - „příběh“ (třeba i vymyšlený, nebo vyčtený…) pomáhající pochopit přednášenou myšlenku. b) Zapiš si ji v písemné přípravě odlišně od ostatního textu - kurzivou , nebo jinou barvou a označ okénkem, apod. např. hvězdičkou * , c) Dobrá ilustrace není samoúčelná. Má osvětlit přednášenou myšlenku, ale nesmí odvádět pozornost od přednášeného tématu…
*
divák se nemá dívat na svíčku, ale na obraz, který svíce ozáří … d) Je „kořením“ projevu - Pozor „nepřepepřovat“! (U přednesu dětem, n a o p a k „připepřete“!)
5
5 ) Závěr a) Závěr by měl být vyvrcholením celého projevu. b) Měl by shrnout ve velké stručnosti podstatné myšlenky celého projevu. c) Závěr by měl být krátký a úderný. Jakmile svým posluchačům naznačíme, že jdeme k závěru pak svůj projev již nesmíme prodlužovat.
* Některé řečníky bychom mohli přirovnat k váhavému pilotovi letadla, který přistává na 10 x… c) Vypracování „dispozice“ = písemné formy projevu Každý může mít jiný způsob - užívej takový, který ti vyhovuje nejvíce. Seznam se však s různými způsoby, vyzkoušej je a možná, že objevíš lepší anebo alespoň ten svůj budeš moci vylepšit… - Doslovná dispozice svazuje, ale pro začínajícího řečníka je “jistotou“ … - Dispozice písemně zpracovaná pouze v bodech „osvobozuje“ od upoutání na psaný text a promyšlené formulace. Dává přednášejícímu východu většího zrakového kontaktu s posluchači, ale musí dávat pozor na to, aby se nezapovídal… Písemnou přípravu dělej přehledně, používej barevné tužky a zvýrazňovače. (Označ si na okrajích textu místa, kde použiješ „zvýšený důraz“, - „zrychlíš spád řeči“, - „změníš tón hlasu“, - „užiješ pauzu“, názorný příklad, graf, … apod.) Vol vhodný formát pro své poznámky (A4 je vhodná tam kde budeš mít dost prostoru na stole – pultu), nejosvědčenější je A5 do kroužkového bloku psaná z jedné strany - stránky si viditelně očísluj !
4. Příprava mluveného projevu
a) Volba správné formy mluveného projevu Uvědom si dobře skutečnosti zmíněné v bodu I. DRUHY MLUVENÉHO PROJEVU a vyber ten nejvhodnější pro zadaný úkol.
b) Řečnické zásady - Musím si uvědomit, ke komu budu mluvit – dospělí, děti, - znalí přednášené tématiky či ne (budou to vůdcové rádci nebo nováčci …) - Musím vědět co chci sdělit – nemusím do svého projevu vtěsnat vše, co o dané problematice vím, ale vybírám jen podstatné části úměrně k času který mám k dispozici, či jen určité aspekty daného předmětu. - Mýlí se ten, kdo říká, že záleží jen na tom „co říkám“ a už ne tolik na tom „jak to říkám“! - Kdo nemá co říci, tomu však ani sebevětší péče o kvalitu přednesu nepomůže! – Věcná znalost tématiky je naprosto nezbytná. Existují tři cesty, kterými sdělujeme informace: 1. slovem = slovní popis 2. činem = názorná ukázka 3. beze slov = nonverbální komunikace – gestikulace, modulace hlasu a spád řeči 1) Slovy řekneme mnoho, ale ne všechno. - Falešná je představa, že mluvíme jen slovy. 2) Jedna krátká ukázka vydá za dlouhý slovní popis 3) To co říkáme beze slov je „více slyšet“ !
6
Šest způsobů neverbálního projevu: 1 Mimika tváře + postoj - promlouvá výrazněji než slova. 2 Gestikulace - doplňuje mluvený projev a dodává mu plastičnosti Může být: přiměřená = je důležitá, oživuje projev řečníka a „zlidšťuje“ přednes nadsazená = není vždy vhodná a ne každý si jí může dovolit nepřirozená = je trapná a rušivá nevhodná = potlačuje význam mluveného 3 Tón hlasu - Dává mluvenému skutečný smysl. 4 Důrazy - Umocňují celkový projev. Pomáhají rozlišovat závažnost sdělované informaci. 5 Pauzy - Budí pozornost. Užíváme-li jich jako koření (přiměřeně málo) budou mít velkou sílu. 6 Spád + rychlost řeči - Je-li vhodně měněna, dodává mluvenému projevu dramatišnosti. Důležitější, než znát „řečnické fínty“, je nutné vědět, čeho se máme vyvarovat a jak zůstat přirozený. d) Řečnické fínesy : 1) Nejdříve se snaž si získat sympatie posluchačů a) pohledem … b) příjemným úsměvem c) přátelským gestem d) milým oslovením 2) Hned zpočátku zaujmi pozornost svých posluchačů a) něčím nevšedním, protože klišé uspává b) představ zajímavě a přitažlivě to co chceš posluchačům sdělit c) přesvěč je, že to co jim budeš přednášet má pro jejich život či profesi důležitý význam a ulehčí jim jejich další práci. d) Nedej důvod k tomu, aby se ti posluchači „ztratili“. 3) Po celou dobu svého přednesu usiluj o udržení kontaktu se všemi posluchači ! a) očima b) otázkami c) ilustracemi, příklady, alegoriemi d) ukázkami (mapy, grafy, věci, počítačovou prezentací, diapozitivy…) e) zdravým a vhodným humorem f) působením na city posluchačů - (p o z o r Nepřehánět!) 4) Nebránit se přirozenému a zdravému projevu citů (zvláště při formě „Vyprávění“) 5) Kontroluj svůj hlas při - při přednesu (dobré) - při argumentaci (důležité) - při kontraverzi (nezbytné) e) Řečnické chyby - jsou to v podstatě opaky výše uvedených „řečnických finesů“ - Nehrň se do projevu… (postůj v klidu, rozhlédni se…) - Nezačínej omluvami … (nemělo by smysl pokračovat) - Nemluv nepřirozeně silným hlasem (ale,hlasem jasným a rozhodným) - Neschovávej se za řečnickým pultem - Nedej posluchačům příležitost k rozptylování pozornosti (nekontrolované pohyby - zlozvyky) - Vystříhej se nekontrolovanému opakování „oblíbeného“ slova („prostě“, „takže“, „vlastně“…)
7
III. PRAKTICKÝ NÁCVIK MLUVENÉHO PROJEVU 1.
Ukázky různých druhů mluveného projevu
2.
Připravit a cvičně zrealizovat „úvod“ k mluvenému projevu
3.
Vypracovat „kostru dispozice“ na vybrané téma
4.
Praktické prověrky před ostatními frekventanty se zpětnou reflexí Čtení nahlas Přednes zpaměti Volné téma zpracovat písemně a pak je přečíst, + přednést Volné téma bez přípravy v daném časovém limitu (např. 3 min.) Účast v debatě Vyzkoušet si moderování – řízení debaty
5.
Vyhodnocování mluveného projevu frekventantů formou autokritiky a diskuse s ostatními „posluchači“.
6.
Využít co nejvíce technické pomůcky: magnetofon a video
ZÁVĚR Řečnické umění patří do oblasti kultury a je možné se mu naučit. Předpokladem jsou určité schopnosti, ale vždy to vyžaduje cílené úsilí a snahu přirozený řečnický projev „kultivovat“. Nebojte se „řečnictví“ trénovat v oddílech, na kurzech, - při všech možných příležitostech a zajistěte si vždy někoho pro zpětnou reflexi, abyste si mohli uvědomit své chyby. (Člověk sám u sebe je vnímá jen velmi omezeně.) Řečnickou zdatnost v míře potřebné pro práci ve skautské organizaci může zvládnout každý a neplatí zde tvrzení, že „neumím mluvit“. (Takový jen není ochoten se to naučit!)
8
