Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání
SVĚT SENIORŮ OČIMA STŘEDOŠKOLSKÉ MLÁDEŽE Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
PaedDr. Mojmír Vážanský, CSc.
Zuzana Homolková
Brno 2010
Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání
Institut celoživotního vzdělávání 2009/2010
ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Zuzana Homolková Specializace v pedagogice Učitelství praktického vyučování a odborného výcviku
Autorka práce: Studijní program: Obor:
Název tématu:
Svět seniorů očima středoškolské mládeže
Rozsah práce:
40 stran
Zásady pro vypracování: 1. Zamyslet se v teoretické části nad problematikou stárnutí a stáří, zaznamenat změny, vyplývající z přibývajícího věku, posoudit poměr mezi aktivním stářím a prostorem volného času u gerontů. 2. V praktické části u vybraného vzorku populace zajistit hladinu subjektivního pohledu mladých na seniory, jejich problémy a přání. 3. Na základě konfrontace poznatků z teoretické části a výsledků realizovaného šetření posoudit názory středoškolské mládeže a poskytnout podněty pro kultivaci vzájemného poměru generací. 4. Zpracovat solidní písemnou bakalářskou práci, splňující stanovená kritéria a připravit dokonalý materiál pro úspěšnou obhajobu. Seznam odborné literatury: BAKOŠOVÁ, Z. Sociálna pedagogika ako životná pomoc. Bratislava: public promotion, 2008. 252 s. ISBN 978-80-969944-0-3. DIEŠKOVÁ, V. Základy sociálně pedagogiky. Bratislava: OZ Sociálna práca, 2005. 96 s. ISBN 2. 80-89185-08-8. 3. CAMPBEL, R. Potřebuji tvou lásku. Praha: Návrat, 1993. 125 s. 4. KOPŘIVA, K. Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál, 1997. 147 s. 1.
Datum zadání bakalářské práce:
duben 2009
Termín odevzdání bakalářské práce:
květen 2010
Zuzana Homolková Autorka práce
PaedDr. Mojmír Vážanský, CSc. Vedoucí práce
doc. PhDr. Dana Linhartová, CSc. Garantka studijního programu
doc. Ing. Pavel Máchal, CSc. Ředitel vysokoškolského ústavu
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Svět seniorů očima středoškolské mládeže vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury.
Brno, dne 15. května 2010 Podpis studenta…………………………..
PODĚKOVÁNÍ Děkuji panu PaedDr. Mojmíru Vážanskému, CSc. za cenné rady, trpělivost a pomoc při vypracování bakalářské práce. Děkuji také své rodině a přátelům za podporu během celého studia.
ABSTRAKT Bakalářská práce se v teoretické části zamýšlí nad problematikou stárnutí a stáří, zaznamenává změny vyplývající z přibývajícího věku a nabízí druhy aktivit, například arteterapii, muzikoterapii, taneční a pohybovou terapii. V praktické části bylo provedeno výzkumné šetření pomocí interview s mládeží ve věku 15-20 let a výsledky byly porovnány s výzkumným šetřením P. Saka. Předmět realizovaného výzkumného šetření tvoří zjištění názorové hladiny části současné mládeže na seniory.
Klíčová slova: gerontolog, kvalita života, mládež, stárnutí, stáří, volný čas
ABSTRACT In the theoretic part, the Bachelor thesis speculates about the problems of aging and the old-age, it records the changes arising from increasing age and it offers different kinds of activities, such as artetherapy, musicotherapy, dance and movement therapy. In the practical part, there was made a researching work with the help of interview with youth at the age of 15 to 20 and the results were compared with researching work of P.Sako. The subject of the realised researching work makes the discovery of opinion level of the part of nowadays youth about seniors.
Keywords: gerontologist, life quality, youth, aging, old-age, free time
OBSAH OBSAH………………………………………………………………………………….6 1.
ÚVOD………………………………………………………………...……..…..7
2.
CÍL BAKALÁŘSKÉ PRÁCE………………………………………...……….9
3.
MATERIÁL A METODIKA ZPRACOVÁNÍ……………………...………...9
4.
TEORETICKÁ ČÁST………………………………………………………..10
4.1
Stárnutí a stáří……………………………………………………………...…...10
4.1.1
Vymezení základních pojmů……………………………………….…………..11
4.1.2
Periodizace stáří …………………………………………….……………….....13
4.2
Změny vyvolané stárnutím ………………………………………………..…...14
4.2.1
Tělesné změny…………………………………………………….……………15
4.2.2
Psychické změny………………………………………………….……………16
4.2.3
Sociální změny…………………………………………………………………16
4.3
Kvalita života a životní úroveň ………………………………………….…..…17
4.3.1
Kvalita života……………………………………………………………….…..17
4.3.2
Životní úroveň……………………………………………………………..………18
4.4
Aktivní stáří a volnočasové aktivity………………………….…………….…..19
4.4.1
Aktivizace a volný čas……………………………………………….…………19
4.4.2
Arteterapie…………………………………………...…………………………20
4.4.3
Muzikoterapie………………………………………………………….…….…21
4.4.4
Pohybová a taneční terapie………………………………………………..……22
4.4.5
Trénování paměti ………………………………………………………………23
5.
PRAKTICKÁ ČÁST………………………………………………….…..…..24
5.1
Výzkumné šetření…………….……………………………………….…….….24
5.2
Výsledky………………………….…...………………………………………..37
6.
DISKUZE ……………………………………………………………….….…40
7.
ZÁVĚR………………………………………………………………….….….43
8.
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ………………………………...….…….45
SEZNAM PŘÍLOH………………………………………………….………………..48 PŘÍLOHY
6
1.
ÚVOD V poslední době se zvýšil počet lidí, kteří se dožívají vysokého věku. Stárnutí
a stáří je natolik významným fenoménem života, že dlouhodobé zaujetí o procesy stárnutí, pátrání po příčinách a důvodech změn, úsilí o oddálení neopominutelné finální části lidského života provází lidstvo prakticky po celou dobu jeho existence. Je pravdou, že v nejrůznějších obdobích minulosti se uvedená skutečnost různě intenzivně zdůrazňovala, ale pokaždé spíše ve spojení s úctou ke stáří, se zájmem o zkušenosti starých lidí. Podle demografické prognózy se neustále prodlužuje délka života, zvyšuje se počet pracovníků starších 60 let a klesá porodnost. Je potřeba lidem podat pomocnou ruku a tím jim zajistit spokojené dožití. Ne každý má láskyplnou rodinu, která se o něho postará, a proto se stěhují do různých domovů pro seniory, léčeben dlouhodobě nemocných, či do domovů chráněného bydlení (viz Příloha). Být seniorem neznamená být neschopný, je mezi nimi mnoho takových, kteří jsou stále aktivní, sportují, navštěvují divadla, kina, věnují se práci na zahrádkách a jiným koníčkům. Dokonce se v poslední době přihlašují na univerzity třetího věku, aby se něco nového dověděli. Kvalita života současnosti představuje značně složitý a široký termín. Přednostně se dotýká pochopení lidské existence, smyslu života, vlastního bytí. Zahrnuje hledání stěžejních činitelů života a chápání sebe sama. Zkoumá materiální, psychologické, sociální, zdravotní, duchovní a mnohé další podmínky pro zdravý a šťastný život člověka. Vnímání stárnutí a stáří se současně chápe jako závažný společenský úkaz. Lidé se většinou obávají vidiny stárnoucí společnosti, kroku do neznáma, poněvadž žijí v kultuře posedlé kultem mládí. Pouze je třeba přesunout priority, prostřednictvím demografického přechodu se posunout od mladé, rostoucí populace ke starší, stabilní nebo dokonce mírně klesající části obyvatelstva. Mladí lidé mají na seniory a stáří odlišné názory, záleží nejen na jejich intelektu, ale i na tom, v jaké rodině žijí a jak se jejich rodina ke stáří staví. Záleží také na tom, jaké mají s nimi osobní zkušenosti, někteří seniorům pomáhají, rádi poslouchají jejich vyprávění
a zážitky ze života. Určitě se mezi seniory najdou jedinci, kteří mládež
nemají rádi, je podle nich hlučná, nemravná a nevychovaná. Pak se stává, že mladým lidem nadávají a jsou na ně hrubí. A taková zkušenost není pro mladé lidi pozitivní, potom se i oni chovají k seniorům nevhodně. Protože se setkáváme se staršími lidmi
8
denně, rozhodla jsem se udělat průzkum mezi mládeží (ve věku od 15 do 20 let) a zjistit, co si o stáří i seniorech myslí, jak je vidí a vnímají ve svém životě. Výzkumné šetření bylo provedeno v okolí bydliště a v dalších okresech České republiky (například Třebíč, Praha, Jihlava) se žáky, kteří navštěvují střední školy, např. Střední odbornou školu zahradnickou a odborné učiliště Rajhrad, Střední odborné učiliště nábytkářské Rousínov a jiné. Bylo osloveno celkem 45 respondentů.
9
2.
CÍL BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Bakalářská práce je rozdělena na dvě části, teoretickou a praktickou. Teoretická
část se zamýšlí nad problematikou stárnutí a stáří, zaznamenává změny vyplývající z přibývajícího věku a nabízí různé druhy volnočasových aktivit. V praktické části bylo porovnáno výzkumné šetření P. Saka (2008) s respondenty středních škol věkového rozmezí 15-20 let formou interview. Předmět realizovaného výzkumného šetření tvoří zjištění názorové hladiny části současné mládeže v několika okresech České republiky. Jedná se o stručnou sondu do postojů mladé generace vůči starším lidem a osvětlení vybraných otázek prožívání stáří a osamělosti u gerontů.
3.
MATERIÁL A METODIKA ZPRACOVÁNÍ Teoretická část popisuje různé formy stáří, stárnutí, změn spojených se stářím
a nabízí druhy sportovního vyžití pro seniory. Podklady pro teoretickou část byly použity z veškerých dostupných materiálů v tištěné i elektronické podobě.
K výzkumu bylo použito nestrukturované interview (Chráska, 2007), kde tazatel vedl interview s respondentem a jeho odpovědi si zaznamenával (viz Příloha).
Sběr dat – výzkumné šetření bylo prováděno na konci roku 2009 a na počátku roku 2010 osobně s každým respondentem v domácím prostředí (u nezletilých respondentů za přítomnosti rodičů). Dotazník obsahoval uzavřené, polouzavřené a volné otázky, které se zpracovaly pomocí tabulek a grafů, které byly následně porovnávány s výsledky šetření P. Saka (2008). P. Sak oslovil 1014 respondentů starší patnácti let ze všech krajů České republiky.
Předmětem jeho výzkumu byly postoje, názory
a hodnoty české populace ve vztahu k seniorům, viz „Názory a postoje české populace k seniorům“ (http://www.insoma.cz/4_8.pdf). Protože výzkum P. Saka je velmi obsáhlý, byly vybrány otázky, které se nejvíce pojí se seniory a jsou pro dnešní dobu aktuální. Porovnávány byly shodné odpovědi.
10
4.
TEORETICKÁ ČÁST Senioři a starší lidé jsou všude kolem, vídáváme se s nimi doma, na ulicích,
v obchodech i v zaměstnání. Někdo žije ve společné domácnosti se seniory, jiní mají k prarodičům daleko a nebo prarodiče vůbec nemají. Ale přesto jsme se seniory denně v kontaktu, máme na ně odlišné názory a zkušenosti s nimi. Rodiče by měli vést svoje děti k úctě ke starším a nejen k nim, ale i k ostatním. Pro některé mladé lidi jsou staří lidé již kolem čtyřiceti let a jak dospívají, tuto hranici posunují. Být seniorem neznamená být odříznutý od světa, vždyť ve stáří může člověk dělat věci, na které dříve neměl čas, užívat si volna, anebo může zkusit dělat něco jiného, pro něj nového. A co si pod pojmem senior můžeme představit? Senior (z lat. senex, senis, starý, druhý stupeň senior, starší) má více významů: •
"starší" v protikladu k "mladší" (junior):
•
člověk v letech, starý člověk, stařec (http://cs.wikipedia.org/wiki/Senior). Člověk, když stárne, tak se mění. Mění svoje priority, názory, potřeby a hlavně
mění se jeho vzhled. Pro některé lidi je starý člověk odpudivý, ale měli by si uvědomit, že každý může takhle vypadat. Je jen otázka času, kdy si člověk začne sám uvědomovat, že teď opravdu začíná stárnout. Každý bude vypadat jinak, stárnutí má různé fáze a na člověka působí různě. Někdo stárne rychle, někdo pomalu.
4.1
Stárnutí a stáří Stárnutí nepochybně znamená proces se druhově nastaveným průběhem.
Všeobecně se předpokládá, že délka života dostatečně umožňuje člověku, aby dokončil svůj vývoj, aby získal přiměřené zkušenosti k přežití ve známém prostředí, aby měl čas zplodit a vychovat děti. Po skončení uvedených úkolů se pro druh starý jedinec, eliminovaný procesem stárnutí, stane téměř přítěží. V moderní společnosti se ukončení osobního vývoje jedince posunulo výrazně za počátek stárnutí. Největším problémem stárnutí je izolovanost ve všech jeho významech, poněvadž z ní pramení většina těžkostí fyzických i psychických. Nejlepší zbraní proti izolovanosti je aktivita přiměřená možnostem starého člověka, s podporou a pomocí nejbližšího okolí. S přibývajícím věkem se mění i hodnotová orientace. Dřívější smysl života ztrácí význam, do popředí se dostávají nové hodnoty. V případě, že člověk nenajde přiměřenou náhradu, přijímá 11
život trpně a idealizuje si minulost. Současně mění postoj k sobě a ostatním, zvyšuje osobní závislost na druhých, hlavně na ostatních členech rodiny. Hodně lidí, zejména mužů, těžko prožívá ztrátu společenské prestiže, zklamání a projevy nepřátelství. Pod pojmem „stáří“ si každý představí něco jiného. Stárnout začínáme již od svého narození. Stáří a starého člověka každý definuje jinak, podle Viqué a kol. (2006, s. 7) je člověk starý, když je starší 60 let. Od tohoto věku jsou určeny následující kategorie:
4.1.1
•
Třetí věk = 60-74 let
•
Čtvrtý věk = 75-89 let
•
Vysoký věk = 90-99 let
•
Století = více než 100 let.
Vymezení základních pojmů Stárnutí (senescence) je proces, který se projevuje chátráním tělesné schránky
a snižováním efektivity a účinnosti fungování organismu, hromaděním se různých defektů v organismu a jeho klesající schopností tyto defekty opravovat a nahrazovat vadné či odumřelé buňky novými. Dochází k vyšší náchylnosti k různým nemocem a může skončit smrtí, pokud daný jedinec nezemře z jiných důvodů již dříve. Stárnutí se dá těžko časově ohraničit. U člověka by v tom případě začínalo stárnutí již na počátku puberty (http://cs.wikipedia.org/wiki/St%C3%A1rnut%C3%AD). Podle Viqué a kol. (2006) je stárnutí proces opotřebení, ve kterém se sčítají změny, k nimž dochází během celého života organismu. Změny nastávají na všech úrovních: tělesné (vnější vzhled, konstituce), funkční, psychické a biochemické. Stárnutí ve svém důsledku znamená snížení schopnosti adaptace a funkčních rezerv všech
orgánů
a
soustav
organismu
při
stresových
situacích,
což
vede
k predispozici nemoci. Proces stárnutí je individuálně velmi rozmanitý. Jsou jedinci, kteří bez větších zdravotních problémů dosáhnou 90 let nebo i více jen s drobnými zdravotními potížemi. Pak je tu ale opačný extrém: lidé v šesté či sedmé dekádě svého života vykazují vážná zhoršení zdravotního stavu způsobená různými nemocemi. Takové případy se nazývají patologické nebo urychlené stárnutí. Každý člověk má svůj rytmus stárnutí, ale dokonce i u stejného člověka má každá tkáň, každý orgán jiný rytmus stárnutí a tím je velice obtížné určit biologický věk jedince.
12
Hartl (1993, s. 198) uvádí, že stárnutí je „… provázeno úbytkem fyzické výkonnosti; zmenšenou adaptabilitou; v mezních zátěžích již po třicítce; probíhá rozdílným tempem u každého jedince i u jednotlivých funkcí“. Stuart-Hamilton (1999) stárnutí definuje jako závěrečnou fází lidského vývoje a je třeba ho posuzovat jako součást kontinuální proměny. Nejběžnějším měřítkem stárnutí je chronologický (kalendářní) věk. Známky stárnutí mohou být jak tělesné, tak duševní, a jsou posuzovány měřítkem biologického věku, respektive psychologického věku.
Gerontologie (z řeckého gerón, 2.p. gerontos = starý člověk a logos = slovo, nauka) je souhrn poznatků o stárnutí a stáří. Dělí se do tří problémových okruhů: a) gerontologie experimentální se zabývá otázkami, proč a jak živé organismy stárnou; b) gerontologie sociální se zabývá vztahem starého člověka a společnosti včetně fenoménu stárnutí populace – má aspekty demografické, ekonomické, politické, sociologické, psychologické, etické, právní, urbanistické i další; c) gerontologie klinická, nebo-li geriatrie se zabývá zdravotním a funkčním stavem ve stáří, zdravím podmíněnou kvalitou života starých lidí, zvláštnostmi chorob, jejich diagnostikování a léčení ve stáří (http://cs.wikipedia.org/wiki/Gerontologie). Matoušek (2003) definuje gerontologii jako obor, zabývající se procesy stárnutí a problematikou vyššího věku. Integruje hledisko psychologické, zdravotní a sociální. Z hlediska sociální práce je významným tématem gerontologie životní stylu další faktory ovlivňující soběstačnost, respektive závislost starších lidí; hodnocení potřeb starších lidí a jejich fungování v rodině; úloha celé rodiny v péči o starší lidi; výskyt a prognóza nemocí ve starším věku. Hartl (1993) pojmenoval gerontologii jako vědu, která se zabývá všestranným studiem jevů stárnutí nastávajících v tkáních, buňkách, orgánech či organismech, případně skupinách jedinců v průběhu času od dospělosti až do smrti organismu. Stuart-Hamilton (1999) uvedla, že
gerontologie je výzkum stárnutí a stáří,
zabývající se biologickými, psychologickými a sociologickými aspekty stárnutí a podle něj jsou gerontologové v podstatě badatelé, kteří se zabývající gerontologií.
13
4.1.2
Periodizace stáří
Matoušek (1993) definuje stáří „… jako věkové období začínající v současné západní kultuře v 60-65 letech, kdy lidé odcházejí do důchodu. Někteří z nich pak mají větší spotřebu zdravotní péče nebo postupně ztrácejí soběstačnost. Jen menší část lidí dožívajících se 80 let je zdravá a soběstačná. Neplatí však, že každý starší člověk je bezmocný, nemocný, depresivní, trpí poruchami paměti a pohybového ústrojí. Je lepší obecně popisovat psychické a tělesné změny ve stáří jako změnu schopností než jako úbytek“. Podle R. Kohoutka je stáří vývojové stadium života člověka začínající od 75 let výše (http://slovnik-cizich-slov.abz.cz /web.php/slovo/stari). Stuart-Hamilton (1999) uvádí, že někteří badatelé dělí stáří na mladší stáří, vymezené roky 65-75, a pokročilé stáří, vymezené roky 75 a více let. Dále rozděluje lidi starší 65 let na kategorie třetího věku a čtvrtého věku. Za „třetí věk“ označuje aktivní a nezávislý život ve stáří, zatímco „čtvrtý věk“ znamená období, kdy je člověk při zajišťování základních potřeb odkázán na pomoc ostatních. Hartl (1993) uvedl, že stáří (sénium) je nejčastěji děleno na počínající stáří a to ve věku 60-74 let, vlastní stáří, vymezeno věkem 75-89 let a dlouhověkost 90 a více let. Jak uvádí Vágnerová (2007, s. 299) „... rané stáří: 60-75 let – stáří je poslední etapou života, která bývá označována jako postvývojová, protože již byly realizovány všechny latentní schopnosti rozvoje. Přináší nadhled a moudrost, pocit naplnění, ale také úbytek energie a nezbytnou proměnu osobnosti směřující k jejímu konci“. Starší člověk se podle Vágnerové (2007) musí neustále přizpůsobovat novým problémům a nepříznivým změnám. Musí tak činit v době, kdy jsou jeho kompetence vlivem stáří (nebo i chorob) více či méně limitovány (takovou ztrátou může být odchod do důchodu, smrt partnera, umístění do nemocnice, ztráta soukromí vlastního bytu apod.) Minulé zkušenosti nebývají pro řešení takových situací použitelné, jde o něco nového, přinejmenším svou definitivností a neodvolatelností. Mnoho lidí není na období stáří nijak připraveno, a proto leckdy reagují méně účelně. Toto období bývá spojeno s nárůstem problémů daných tělesným a mentálním úpadkem i se zvýšeným rizikem vzniku a kumulace různých zátěžových situací, které kladou značné nároky na adaptaci (např. umístění do institucionální péče).
Chronologický věk vyjadřuje čas, který uplynul od jeho narození. Má význam spíše sociální a právní než biologický (Viqué a kol., 2006). 14
Biologický věk koresponduje s funkčním stavem orgánů v porovnání se standardním stavem určitého věku; jde tedy o pojetí fyziologické. Znalost biologického věku dává o skutečném stárnutí lepší informaci (Viqué a kol., 2006).
4. 2
Změny vyvolané stárnutím Během života prochází naše tělo, stejně jako myšlení třemi etapami: růstem,
dospělostí a stářím. Rytmus stárnutí se liší jak mezi jedinci, tak mezi orgány a soustavami v organismu. Dochází nejen ke změnám morfologickým, které se týkají struktury tkání a orgánů, ale i ke změnám funkčním (Viqué a kol., 2006). Pichaud, Thareauová (1998) popisují příznaky stárnutí v pokročilejším věku, které jsou zjevné především fyziologicky, a to zejména na: svrašťující se a vysušující se kůží; úbytku
a šedivosti vlasů a chlupů; uši obtížněji vnímají vysoké tóny a jsou citlivější na
šumy; slábne zrak; svalstvo ochabuje, ubývá kostní hmoty; dýchací soustava se rychle unaví, hlavně při námaze; mění se hormonální produkce, sekrece a aktivita (konkrétně v menopauze) a mění se imunitní systém. Podle Vágnerové (2007) se předpokládaný průběh stárnutí a pravděpodobná doba úmrtí liší ve vztahu k pohlaví. Střední délka života u nás v republice je u mužů 69 let a u žen 77 let. Standardní proces stárnutí mění nejen různé funkce, ale i vzhled staršího člověka. Lidé jej z důvodu této změny začínají vnímat jako starce a podle toho se k němu i chovají. Míra a rychlost proměny zevnějšku není u všech lidí stejná, někdy člověk ztrácí své typické rysy, vypadá jinak než dřív, jako se proměnila celá jeho bytost. Může nápadněji ztloustnout, zhubnout, shrbit se, zešediví mu vlasy, svraští se kůže a podobně.
Stárnutí a změny jsou na určitých jedincích velmi zřetelné a zjevné. Ovlivňují to nejen rodinné dispozice, ale i to, jak člověk žil. Ten , kdo dodržuje zdravou výživu, sportuje, nepřepíná svoje síly a je v celkové psychické pohodě, svoje tělo šetří. A proto nejsou projevy stárnutí na první pohled tak zjevné jako u člověka, který během života holdoval alkoholu, cigaretám či nedodržoval spánkový režim. Takový člověk stárne mnohem rychleji a mnohdy v šedesáti letech vypadá hůře jako člověk, kterému
15
je pětaosmdesát. Nelze přehlédnout, že lidé z města vypadají a žijí mnohem lépe, než lidé z vesnic. Lidé na vesnicích tvrdě pracují na polích, statcích, brzy ráno vstávají do práce a pozdě večer chodí také spát. Ve městech lidé chodí z práce rovnou domů nebo jdou
za zábavou, nečeká na ně žádná zahrada, pole a nebo zvířectvo. Ne vždy
toto tvrzení je pravdou, i lidé na vesnicích se umí bavit, ale spíše ta mladší generace seniorů, starší ročníky žijí tak, jak byly vychovány, napřed povinnosti doma a potom zábava.
4.2.1
Tělesné změny
Tělesné změny lze definovat a popisovat různě, co člověk, to jiné projevy a změny. „Tělesné změny s věkem snižují činnost téměř všech orgánů“(Viqué a kol., 2006, s. 17-19). S přibývajícím věkem se snižuje výška, trup se stává silnější a slábnou končetiny, tím dochází ke shrbení páteře. Mění se i způsob chůze, lidé dělají kratší kroky a mnohdy je pro ně chůze velmi obtížná, proto používají berle, hole a jiné podpůrné zdravotní potřeby. Při úbytku svalové hmoty začne člověk ztrácet svoji sílu a fyzický výkon. Začne se měnit i kůže, protože není dostatečně pružná, začnou se vytvářet vrásky, vlasy šediví, rostou pomaleji a vypadávají. Nehty zesilují a hůře se stříhají, zrak a sluch také snižují svoji funkci. Klesá i obsah vody v těle a může vést i k dehydrataci, protože někteří starší lidé nemívají pocit žízně a velmi málo pijí. Vágnerová (2007) navíc upozorňuje na to, že stárnutí přináší zhoršení nejen somatického, ale i psychického stavu. Ale proces tělesného a duševního úpadku bývá individuálně variabilní z hlediska času, rozsahu i závažnosti těchto projevů. Závisí i na interakci dědičných předpokladů a důsledků různých exogenních vlivů, které se v průběhu života stárnoucího člověka postupně nashromáždily. Stáří podle Vágnerové není samo o sobě chorobným stavem, avšak v průběhu stárnutí dochází k sumaci nepříznivých vlivů a tím může přibývat nemocných lidí. Každý člověk během svého života prodělal nemoc, která ovlivnila jeho somatické funkce, některé z těchto chorob mohou mít chronický charakter. Seniory netrápí jen somatické choroby, ale i psychické potíže, které málokdy bývají správně diagnostikovány. Mohou zůstat skryty, popřípadě jsou považovány za reakci na somatické onemocnění či životní zátěž. Takovým způsobem bývají často hodnoceny depresivní rozlady seniorů. Četnost duševních
16
onemocnění je ve stáří až překvapivě velká, předpokládá se, že postihují přibližně 20 % starých lidí.
4.2.2
Psychické změny
Ne každý člověk se stářím a stárnutím psychicky vyrovná. S nástupem tělesných změn si teprve člověk uvědomí, že opravdu stárne a začne přemýšlet. Čím více nad stářím přemýšlí, tím více se stává neklidným. Psychické změny se v období stáří mění různým způsobem. Některé z těchto změn jsou podmíněny biologicky, jiné jsou důsledkem psychosociálních vlivů, mnohdy jde o výsledek jejich interakce. Doba, kdy se změny dané stárnutím začnou projevovat, její způsob a dynamika, jakým na ně starší lidé reagují, jsou individuálně rozdílné. Biologicky podmíněné změny prožívání, uvažování a chování starších lidí mohou být pouhým projevem stárnutí, a lze je proto z toho hlediska považovat za normální. Například celkové zpomalení, obtíže v zapamatování a vybavování, snížení frustrační tolerance atd. Avšak může jít i o příznaky chorobných procesů, jejichž vznik je ve stáří pravděpodobnější, než byl dřív. Jejich rozlišení může být zejména na počátku dost obtížné, v pozdější fázi choroby jsou nejen zřejmé, ale často i hodně nápadné. Mohou vést k zásadním změnám osobnosti. Proces stárnutí má za následek různé strukturální i funkční změny mozku, mozek starších lidí funguje spíš komplexněji (Vágnerová, 2007).
4.2.3
Sociální změny
Starší lidé se někdy nechtějí smířit s myšlenkou stárnutí, bojí se být sami, špatně komunikují s ostatními lidmi a těžko řeší nějaké problémy. Potřebují kolem sebe někoho, kdo se o ně postará a kdo jim pomůže, když nebudou moci. Sociální změny – snižují se intelektuální schopnosti, které mají za následek menší schopnost řešení problémů, spontánnost v myšlení, změnu řeči i vyjadřování, zhoršení paměti (s věkem se paměť soustřeďuje stále více na minulost). Osobnost se nemění, pouze s výjimkou patologických stavů (demence). Zhoršuje se přizpůsobivost, objevuje se strach z nových událostí a situací (Viqué a kol., 2006). Podle Vágnerové (2007) je sociální význam stáří a
postoj současné společnosti ke stáří a starým lidem
17
negativní, odmítavý a podceňující. Stáří je chápáno jako období, kdy člověk pouze chátrá, v nejlepším případě si zachovává pouze část z toho, co získal dříve. Jeho zkušenosti i kompetence ztrácejí svůj význam a z pragmatického pohledu není takový člověk pro ostatní ničím přínosný. Hodnotový systém současné společnosti, který klade důraz na zachování všech, především biologicky podmíněných kompetencí mládí (mladistvého vzhledu, výkonu atd.), staré lidi v mnohém silně znevýhodňuje. Tuto tendenci podporují i média, která různým způsobem potvrzují důležitost vnějšího vzhledu a proklamované svěžesti jako současnou normu a samozřejmost. Z toho tedy vyplývá, že cokoliv, co takové není, je považováno za podřadné.
4.3
KVALITA ŽIVOTA A ŽIVOTNÍ ÚROVEŇ
4.3.1
Kvalita života
Kvalita života současně řeší otázku potřeb, jejich uspokojování, postihuje hodnoty, individuální hodnotové žebříčky. Hodnoty jako uznávané, chtěné a zavazující ideje, působí na chování člověka. Představují různou míru sepětí se strukturou osobnosti a se společenským systémem. Pojem kvalita života je v současnosti velmi frekventovaným pojmem, navzdory tomu je tento pojem vnímaný spíše intuitivně. V širších sociálních úvahách se požadavek kvality života stává symbolem moderních podpůrných sociálních konceptů přístupu k jednotlivci a sociálním skupinám. Z toho aspektu můžeme říct, že podpora kvality života je intencionálním smyslem všech sociálních a zdravotních zásahů v séniu. Současný výzkum kvality života je charakteristický určitými vědními přístupy, ve kterých nejvýraznější proudy představují sociologická, psychologická a medicínsky orientovaná zaměření. Psychologické přístupy usilují o vypracování adekvátních teoretických modelů kvality života a o specifikaci jednotlivých indikátorů, možností jejich měření. Psychologický empirický výzkum v této oblasti je zaměřený na široké spektrum tématiky spokojenosti se životem, pocitu životního štěstí, emocionální rovnováhy, duševní zdraví, zvládnutí životních situací apod. Závěrem lze konstatovat, že v psychologických přístupech se pod kvalitou života rozumí určitý koncept toho, co člověku přináší pocity pohody
a spokojenosti se životem. Sociologické přístupy
18
charakterizují porovnání kvality života v různých sociálních vrstvách, států, geografických oblastí atd. Široké spektrum sociálních výzkumů je orientované na určování různých parametrů životní úrovně jako možných identifikátorů kvality života v daném prostředí (Sýkorová, Chytil, 2004). Kvalita života současně řeší otázku potřeb, jejich uspokojování, postihuje hodnoty, individuální hodnotové žebříčky. Hodnoty jako uznávané, chtěné a zavazující ideje, působí na chování člověka. Představují různou míru sepětí se strukturou osobnosti a se společenským systémem. Spojují psychické vrstvy, integrují organicko-biologickou sféru a její pudové tendence s afektivně volní oblastí a s účastí na kulturním životě, na významech, které sice člověka překračují, ale s nimiž se ztotožňuje. Subjektivní hodnotová orientace se uskutečňuje výběrem možných cílů a prostředků, vedoucích k jejich dosažení. Určuje životní styl, běžnou činnost individua. Převažující akceptované hodnoty ve společnosti korigují kořeny motivace, jednání, identifikace a sociální soudržnosti, ovlivňují veškeré oblasti lidského rozvoje. Tvoří základní kameny kvality života.
4.3.2
Životní úroveň
Životní úroveň – sociální koncepty kvality života se zaměřují především na materiální podmínky života společnosti, společenských skupin, regionů, rodiny, domácnosti a jednotlivce. Základem těchto přístupů je výpočet dostupnosti, například množství určitých parametrů životní úrovně sledovaných subjektů. Takto získaná životní úroveň
nebo životní standard vyjadřuje materiální aspekt způsobu života
daných subjektů. Domníváme se tudíž, že z hlediska sledovaného jevu je možné životní úroveň považovat za kvantitativní aspekt kvality života. Různorodé charakteristiky životní úrovně se uvádějí jako materiálně-ekonomické identifikační znaky kvality života. Nejčastěji uváděné parametry životního standardu jsou: výdaje podle druhu a nebo kategorií; příjmy (peněžní i naturální); bydlení; vybavenost domácnosti, například televizor, auto, internet, telefon, mobil; vzdělání; podíl jednotlivce (rodiny, domácnosti atd.) na společenské spotřebě; očekávaná délka života (střední délka života). Individuální kvalita života vychází z teorie pociťování kvality života jako subjektivní spokojenosti, tzn. nespokojenosti s vlastním životem a jeho jednotlivými oblastmi na základě vlastních představ, nadějí, očekávání a přesvědčení. Tyto
19
subjektivní percepce kvality života odráží v sobě i podmínky, okolnosti a sociální vztahy, ve kterých člověk prožívá svůj život (Sýkorová, Chytil, 2004).
4.4
AKTIVNÍ STÁŘÍ A VOLNOČASOVÉ AKTIVITY
4.4.1
Aktivizace a volný čas
Aktivizace je v péči o seniory velice důležitou součástí, Matoušek (2003) tvrdí, že cílem aktivizační terapie je , aby se klienti bez velkého úsilí cítili dobře při jakékoli činnosti (hraní na hudební nástroj, zpěvu, výtvarných činnostech, gymnastickém cvičení či tanci ) a zároveň při tom byli ve styku s jinými klienty nebo terapeuty. Aktivizace = rozvinutí nejintenzivnější činnosti a působení ve směru vyvolat aktivitu, tj. na základě aktivace vhodnými prostředky dosáhnout horlivé činnosti. Aktivizace vychází také z ergoterapie (léčba prací) – pojí se s naplněním volného času, kdy aktivity při něm konané mohou zlepšovat soběstačnost seniora a posílit nejen jeho psychickou, ale i fyzickou kondici (http://www.sestra.webgarden.cz/co-je-aktivizace). Podle Hartla (1993, s. 9) je aktivizace „… nespecifické označení úrovně aktivity, vybuzenosti, založené na smyslové, žlázové, hormonální a svalové připravenosti k činnosti“ a J. Viqué a kol. (2006) definují aktivizaci jako pravidelné a mírné cvičení vhodné pro fyzickou kondici každého jednotlivce a měl by
přinášet všeobecný
prospěch organismu. Přispívat k fyzické odolnosti při běžných denních aktivitách, při stresových situacích a pomáhat čelit různým nemocem.
„Volný čas – možno chápat jako opak nutné práce a povinností, dobu, kdy si své činnosti můžeme svobodně vybrat, děláme je dobrovolně a rádi, přinášejí nám pocit uspokojení a uvolnění. Pod pojmem volný čas se běžně zahrnují odpočinek, rekreace, zábava, zájmové činnosti, dobrovolné vzdělávání, dobrovolná společensky prospěšná činnost i časové ztráty s těmito činnostmi spojené“ (Pávková et al., 1999, s. 15).
20
4.4.2
Arteterapie
„Arteterapie – využívá umění pro terapeutické účely; postupně se termín zúžil hlavně na kreslení a malířské projevy. Výtvarné projevy nemocných slouží: a) dg. účelům, b) léčebným účelům, k získání náhledu, změně hodnot, radosti z tvorby; provádí se obvykle skupinově, výjimečně též individuálně“( Hartl, 1993, s. 20). Matoušek (2003) vidí arteterapii jako formu výtvarných aktivit, která se užívá u mnoha typů klientů a v řadě programů, pole jejího uplatnění se stále rozšiřuje (například u lidí s demencí, lidí vážně nemocných i umírajících). Arteterapie je léčebný postup, který využívá výtvarného projevu jako hlavního prostředku poznání a ovlivnění nejen
lidské psychiky, ale i mezilidských vztahů.
Někdy bývá přiřazována k psychoterapii a jejím jednotlivým směrům. Rozlišujeme dva základní proudy: a) terapie uměním, v níž se klade důraz na léčebný potenciál tvůrčí činnosti samotné; b) artpsychoterapie, kde výtvory a prožitky z procesu tvorby jsou dále zpracovávány (http://www.arteterapie.cz/). Šicková-Fabrici (2002) uvedla, že arteterapie v širším slova smyslu znamená léčbu uměním, včetně hudby, poezie, prózy, divadla, tance a výtvarného umění, v užším slova smyslu znamená léčbu výtvarným uměním. A lze ji aplikovat formou individuální a skupinové terapie.V arteterapii jde u každého jednotlivého člověka o naplnění různých cílů. Podle Cambella (1998) bylo výtvarné tvoření člověku vždy blízké, což dokládají nejen pravěké jeskynní malby, indiánské pouštní obrazce nebo africké masky, ale třeba i graffiti dnešních velkoměst. Pomocí výtvarné tvorby vyjadřujeme nejen svůj vztah k okolnímu prostředí, ale i svoje nálady a pocity. Walsh (2005) napsal, že výtvarnými pracemi můžeme odhalit mnohé cenné poznatky o tvůrci a lze ji praktikovat ve skupinovém sezením. Důležitá je především aktivní komunikace mezi lidmi, protože interakce při výtvarné tvorbě zvyšuje sebehodnocení a sebedůvěru. Liebmann (2005) hovoří o využívání výtvarného umění jako prostředku k osobnímu vyjádření v rámci komunikace a podle něj je výtvarný výrazový prostředek dostupný každému, ne pouze těm výtvarně nadaným. „Arteterapie – léčba uměním, využívání umělecké činnosti pro léčbu psychiky a osobnosti“(http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/arteterapie). 21
4.4.3
Muzikoterapie
Muzikoterapie je léčebná metoda používající jako terapeutického prostředku hudbu. Hudba ovlivňuje vegetativní funkce - srdeční rytmus, krevní tlak, dýchání, svalový tonus, motoriku, termoregulaci a pod. Používá se ke zmírnění bolesti, úzkosti, strachu (např. při chirurgických nebo stomatologických zákrocích), u poinfarktových stavů, při léčbě dlouhotrvajících chorob (například tuberkulózy). V psychoterapii se hudba užívá k léčbě adaptability, komunikace, v souvislosti s neurózami a pod. Hudba je sama o sobě komunikací, proto umožňuje oslovení a porozumění i tam, kde jsou narušeny běžné mezilidské kontakty. Užívají se různé metody muzikoterapie – racionální, sugestivní, interpersonálně korektivní. Muzikoterapie může být individuální, skupinová nebo hromadná (http://cs.wikipedia.org/wiki/Muzikoterapie). Muzikoterapie – léčení hudbou; m. aktivní (skupina nemocných sama melodii či rytmus vytváří), m. receptivní (uskutečňuje se poslechem vybraných úryvků klasické nebo jiné hudby a následnou diskusí o prožívaných pocitech) (Hartl, 1993). Jiný pohled má Matoušek (2003), podle něj je muzikoterapie terapeutický program založený na hudbě. Dělí se na receptivní (naslouchání klienta) a produktivní (při níž se klient vyjadřuje hrou na hudební nástroj nebo zpěvem). Receptivní má klienta vhodně vyladit. Aktivní mu umožňuje zážitek z tvořivosti a také mu dává možnost vyjádřit svoje nálady, city a vztahy k lidem. Linka (1997) vidí muzikoterapii jako rozmanité, mnohostranné možnosti využití hudby v medicíně. Inspirující terapeutickou moc má podle něj nejen hudba vážná, ale i hudba lehčích a populárních žánrů. Motorické stránky hudby mají vliv i na rozhodování a jednání člověka. Hudba a její prosté vnímání – není nic jiného než poslech pro potěšení, poslech je činnost nenáročná a v mysli lidí může vyvolat různé vzpomínky. Hudba podněcuje představivost a jediná skladba může stimulovat mnohé myšlenky, ale i city (Walsh, 2005). Účinky hudby mohou být rozmanité, ale někdy i protichůdné. I na dospělého člověka působí jemná, tichá, mírná hudba někdy jako uspávací prostředek a hlasitá nás vybízí k činnosti. Šimanovský (1998) uvedl, že rytmus, pravidelné střídání uvolnění a napětí, je jedním ze základních projevů hudby a života vůbec. Rytmický tep srdce, střídání nádechu a výdechu i pravidelná peristaltika nás udržuje naživu. Své rytmy má i mozková aktivita.
22
4.4.4
Pohybová a taneční terapie
Payneová (1999) uvádí, že taneční improvizace a dramatizace určité zkušenosti může přispět k uvolnění napětí, k sebevyjádření a integraci. Tanec a pohyb jsou aktivní, expresivní a komunikativní prostředky založené na práci s tělem, kterým lze snížit množství adrenalinu v těle a společensky přijatelným způsobem se zbavit agresivity, apatie a strnulosti. Tím, že jedinec ze sebe „vytancuje“ vztek nebo radost, lásku nebo smutek, zvyšuje svou schopnost tyto pocity vyjádřit. Mezi tancem jako uměním, kreativním tancem a taneční a pohybovou terapií existují některé zásadní rozdíly. Tanec jako umění a kreativní tanec mohou mít, podobně jako sport, terapeutické účinky, a přesto terapií nejsou, protože systematicky nerozvíjí spojování vědomé a nevědomé zkušenosti. Taneční a pohybová terapie má pro svůj terapeutický efekt jasné základy.
Viqué a kol. (2006) vidí za pohybovou terapií pravidelné a mírné cvičení vhodné pro fyzickou kondici každého jednotlivce, které přináší všeobecný prospěch organismu, přispívá k fyzické odolnosti při běžných denních aktivitách i při stresových situacích a pomáhá čelit různým nemocem. Podle Walsha (2005) mají pohybová cvičení nejrůznější formu a charakter. U starších lidí se musí dodržovat zásada, že cvičení má udržovat ve formě svaly a klouby.
Tai Chi přispívá k lepší ohebnosti kloubů, obnovení toku energie a pomáhá zbavit se chronických bloků. A to vše díky jemným a harmonickým pohybům. Dále dokonale prospívá lidskému tělu. Jeho účinky jsou patrné ve všech soustavách a ústrojích organismu. Tai Chi je nesrovnatelné s mnohými jinými praktikami. Vede k rovnováze organismu a k celkově dobrému zdravotnímu stavu ( Viqué a kol., 2006).
Plavání je podle Viqué a kol. (2006) sport, při kterém se zapojí téměř všechny svaly těla. Je výborné pro kardiovaskulární systém, dýchací ústrojí, pro sílu i pevnost svalů. Zvyšuje ohebnost kloubů, posiluje a uvolňuje tělo a navíc pomáhá při snižování hmotnosti.
Jóga je terapeutickou disciplínou, kterou využíváme k předcházení nemocem. Hledáme rovnováhu mezi tělem a duší. Jednou z jejích hlavních charakteristik (a tím, na čem se jóga zakládá) je kontrola dýchání. Pomůže bojovat proti stresu, depresi 23
a neklidu. Většina cviků v józe jednoduše spočívá na řadě postojů a uvolňujících pohybů. Jejich vyvrcholením je několik minut meditace. Každý postoj slouží ke stimulování cirkulace krve v určitých částech těla a zlepšuje stav vnitřních orgánů i svalů (Viqué a kol., 2006). Mihulová, Svoboda (1993) uvádějí, že využití jógy, jako psychopatického systému vedoucího k celkové harmonizaci osobnosti, vyžaduje respektování určitých zásad v oblasti somatické i mentální. Přijímá-li člověk jógu jako integrální nauku, jako celistvé umění života, bude nucen pracovat na vlastním zdokonalováním ve třech oblastech. Jedná se o oblast morálně etických hodnot, oblast tělesných a dechových cvičení a oblast mentálních technik. Nejvhodnější doba pro cvičení jógy je ráno, před započetím aktivní činnosti, nebo večer. Cvičení se věnuje minimálně 20 minut a pokud možno, vždy ve stejnou hodinu. Turistika je hobby spočívající v putování a poznávání krajiny, prostředí, památek, zvyků a lidí. V ČR je turistika velice oblíbená a komunita turistů rozšířená. Své zážitky si rádi ukládají nebo je společně sdílí. Někteří čeští turisté jsou organizování v Klubu českých turistů (http://cs.wikipedia.org/wiki/Turistika). Agroturistika patří dnes mezi velmi oblíbenou aktivitu, je součástí turistiky a je to způsob trávení volného času v typických venkovských podmínkách, někdy i spojenou s dobrovolnou, neplacenou prací v zemědělství na venkově, která může být spojena s pokrytím části nákladů na pobyt (http://cs.wikipedia.org/wiki/Agroturistika). Agroturistika může být příjemným zpestřením pro ty, kteří celý život bydlí v panelových domech bez zahrádek a zahrad. Mohou si vyzkoušet, jak se dá odreagovat a zároveň si odpočinout prací na zahradě. A pobyt na čerstvém vzduchu lidem z měst také prospěje.
4.4.5
Trénování paměti
Trénovat paměť lze několika různými způsoby a u starších lidí je velmi důležitá. Paměť a mozek je třeba neustále procvičovat, v tomto věku je to velmi těžké a náročné. Na procvičování lehké motoriky, mozku a jiných orgánů mohou senioři například luštit křížovky nebo skládat puzzle. Zapojí nejen zrak, mozek, ale i ruce. Křivohlavý (2001) uvádí, že by si člověk měl opakovat (najít nejefektivnější formu opakování), nacházet smysluplnost toho, co si přejeme zapamatovat.
24
5.
PRAKTICKÁ ČÁST V praktické části byl použit dotazník ke zjištění názoru mladší generace na stáří
a seniory. Odpověď, která byla odpovězena nejčastěji, je vyznačena „zelenou“ barvou.
5.1
Výzkumné šetření
A. Pohlaví respondentů
Tab.1 Pohlaví Zdroj: autorka Pohlaví
Počet respondentů
%
Dívky
28
62
Chlapci
17
38
Celkem
45
100
38%
62%
Dívky
Chlapci
Graf 1 Pohlaví [%] Zdroj: autorka 25
B. Věk respondentů
Tab. 2 Věk Zdroj: autorka
Věk
Počet respondentů
%
15
6
13
16
11
25
17
15
33
18
8
18
19
4
9
20
1
2
Celkem
45
100
33
35 30
25
%
25
18
20 15
13 9
10 5
2
0
Věk respondentů 15 let
16 let
17 let
18 let
Graf 2 Věk [%] Zdroj: autorka
26
19 let
20 let
C. Studijní obor respondentů
Tab. 3 Studijní obor Zdroj: autorka
Studijní obor
Počet respondentů
%
8
18
Vyučení s maturitou
16
35
Úplné střední s maturitou
21
47
Celkem
45
100
%
Výuční list
47
50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0
35
18
Studijní obor Výuční list
Vyučení s maturitou
Úplné střední s maturitou
Graf 3 Studijní obor [%] Zdroj: autorka
27
1) S jakým věkem si spojujete seniory? Od kolika let je podle Vás člověk seniorem?
Tab. 4 Věk seniorů Zdroj: autorka
Věk seniora
Počet respondentů
%
50
3
7
55
11
24
60
18
40
62
4
9
67
5
11
70
4
9
Celkem
45
100
45
40
40 35
%
30
24
25 20 15
9
7
10
11
9
5 0 Věk seniorů
50 let
55 let
60 let
62 let
Graf 4 Věk seniorů [%] Zdroj: autorka
28
67 let
70 let
2) Co se vám vybaví, když se řekne „senior“?
Tab. 5 Význam slova senior Zdroj: autorka
Odpověď
Počet respondentů
%
Důchodce
13
29
Ostatní (babička, dědeček)
4
9
Přeplněné tramvaje a obchody
1
2
Starý člověk
27
60
Celkem
45
100
70
60
60
%
50 40 30
29
20 10
9 2
0
Odpověď Důchodce Přeplněné tramvaje a OD
Ostatní (babička, dědeček) Starý člověk
Graf 5 Význam slova senior [%] Zdroj: autorka
29
3) Co pro Vás představuje seniorský věk především?
Tab. 6 Představa seniorského věku Zdroj: autorka Odpověď
Počet respondentů
%
14
31
3
7
21
47
riziko a strach
7
15
Celkem
45
100
a) nepřemýšlím o tom b) seniorský věk beru jako životní fázi, na kterou se těším c) seniorský věk beru jako součást života, které se ani nebojím, ani se na ni netěším d) seniorský věk pro mě představuje hrozbu,
47
50 40
31
%
30 20
15 7
10 0
Odpověď a) nepřemýšlím o tom b) seniorský věk beru jako životní fázi, na kterou se těším c) seniorský věk beru jako součást života, které se ani nebojím, ani se na ni netěším d) seniorský věk pro mě představuje hrozbu, riziko a strach
Graf 6 Představa seniorského věku [%] Zdroj: autorka
30
4) Přináší seniorský věk a důchod něco pozitivně nového, co nebylo v předchozích životních fázích?
Tab. 7 Pozitiva seniorského věku a důchodu Zdroj: autorka
Odpověď
Počet respondentů
%
a) volný čas
9
20
b) aktivity, zájmy,…
6
13
c) rodina/vnoučata
15
33
d) nemuset vstávat do práce
9
20
e) cestování
2
5
ostatní odpovědi
4
9
Celkem
45
100
33
35
%
30 25
20
20 15
20 13 9
10 5
5
0 Odpověď a) volný čas
b) aktivity, zájmy,…
c) rodina/vnoučata
d) nemuset vstávat do práce
e) cestování
ostatní odpovědi
Graf 7 Pozitiva seniorského věku a důchodu [%] Zdroj: autorka
31
5) Každého člověka čeká dříve či později stáří. Když se přenesete do budoucnosti, do jaké míry máte ve stáří z následujícího strach? Co pro Vás představuje seniorský věk především?
Tab. 8 Ve stáří se bojím Zdroj: autorka Odpověď
Počet respondentů
%
a) nemoci
19
42
b) osamocenost
11
24
c) smrt
10
22
d) změna životního stylu
3
7
e) nedostatek či absence sexu
2
5
Celkem
45
100
50
42
40 30
%
24
22
20 7
10
5
0
Odpověď a) nemoci
b) osamocenost
c) smrt
d) změna životního stylu
e) nedostatek či absence sexu
Graf 8 Ve stáří se bojím [%] Zdroj: autorka
32
6) Na co se naopak ve stáří těšíte?
Tab. 9 Klady stáří Zdroj: autorka Odpověď
Počet respondentů
%
a) možnost dělat to, na co nebyl dříve čas
17
38
b) více volného času
16
35
c) věnování se svým koníčkům
8
18
d) užívání si vnoučat
1
2
e) cestování
3
7
Celkem
45
100
40
38
35
%
30 18
20
7
10 2 0 Odpověď
a) možnost dělat to, na co nebyl dříve čas b) více volného času c) věnování se svým koníčkům d) užívání si vnoučat e) cestování
Graf 9 Klady stáří [%] Zdroj: autorka
33
7) Jakou hodnotu mají podle Vašeho názoru jednotlivé životní fáze a věková období?
Tab. 10 Životní fáze a věková období Zdroj: autorka
Odpověď
Počet respondentů
%
a) dětství
16
36
b) mládí
29
64
Celkem
45
100
36%
64%
a) dětství
b) mládí
Graf 10 Životní fáze a věková období [%] Zdroj: autorka
34
8) Charakterizuje současného seniora něco nového, co nebylo u dřívějších generací seniorů?
Tab. 11 Mají se senioři v dnešní době lépe? Zdroj: autorka Odpověď
Počet respondentů
%
a) ano
33
73
b) ne
0
0
c) nevím
12
27
Celkem
45
100
27%
0% 73%
a) ano
b) ne
c) nevím
Graf 11 Mají se senioři v dnešní době lépe? [%] Zdroj: autorka
35
9) Myslíte si, že existují témata, která seniory více zajímají a o nichž více přemýšlejí než mladší generace?
Tab. 12 Oblíbená témata ve stáří Zdroj: autorka
Počet respondentů
%
a) smysl života
12
27
b) zdraví
19
42
c) smrt
10
22
d) Bůh
3
7
e) rodina – vztahy s rodinou
1
2
Celkem
45
100
%
Odpověď
45 40 35 30 25 20 15 10 5 0
42
27 22
7 2
Odpověď a) smysl života b) zdraví c) smrt d) Bůh e) rodina – vztahy s rodinou
Graf 12 Oblíbená témata ve stáří [%] Zdroj: autorka
36
10) Mají podle Vašeho názoru senioři možnost být zaměstnaní?
Tab. 13 Zaměstnanost seniorů Zdroj: autorka
Odpověď
Počet respondentů
%
a) ano
0
0
b) spíše ano
8
18
c) ani ano, ani ne
23
51
d) spíše ne
14
31
e) rozhodně ne
0
0
f) nevím
0
0
Celkem
45
100
60
51 50 40
%
31 30
18
20 10
0
0
0
0
Odpověď
a) ano
b) spíše ano
c) ani ano, ani ne
d) spíše ne
e) rozhodně ne
f) nevím
Graf 13 Zaměstnanost seniorů [%] Zdroj: autorka
37
5.2
Výsledky Respondenti odpovídali na všechny položené otázky dotazníku, které byly
zaznamenány, vyhodnoceny a porovnány s výsledky výzkumného šetření P. Saka (2008). Porovnávány byly nejčastěji tvrzené odpovědi, vyjádřené počtem respondentů a procenty. V tabulce jsou zaznamenány všechny odpovědi respondentů a nejčastější odpověď je odlišena od ostatních odpovědí barevně (zeleně). Některé otázky nebylo možné porovnat, protože ve výzkumu P. Saka nebyla daná odpověď rozlišena věkem 15-20 let. V prvních otázkách A, B, C se zjišťovalo pohlaví, věk a studijní obor (vyučen/a, vyučen/a s maturitou a atd.). U respondentů převažovala děvčata, nejčastější věk respondentů byl 17 let a nejvíce z dotázaných navštěvuje studijní obor s úplným středoškolským vzděláním. Pak následovaly konkrétní otázky týkající se stáří a seniorů. Otázka č. 1 – S jakým věkem si spojujete seniory a od kolika let je podle Vás člověk seniorem? Nejvíce respondentů odpovědělo věk „60 let“ a to osmnáctkrát (40 %), „55 let“ (24 %) uvedlo 11 dotázaných a jako nejnižší věk byl uveden věk 50 let (7 %), nejvyšší 70 let (9 %) u čtyř respondentů. Průměrný věk „seniora“ je podle respondentů 61 let. Názory respondentů se lišily pohlavím a věkem, při odpovědi rozhodovalo i to, zda žijí ve společné domácnosti se seniory. Otázka č. 2 – Pod pojmem senior nadpoloviční většina respondentů uvedla „starý člověk“ 27 dotázaných (60 %), následoval „důchodce“ (29 %) a ostatní např. babička, dědeček (9 %). Kuriózní byla odpověď jednoho z respondentů, že pod pojmem senior si vybaví „přeplněné tramvaje a obchodní domy“. Někteří mladí lidé ani nevěděli, co slovo „senior“ znamená a bylo nutné jim podat vysvětlení. Ve většině případů šlo o studenty, kteří studují tříletý učební obor zakončený výučním listem a nebyli starší sedmnácti let. Otázka č. 3 – U této otázky začali respondenti více přemýšlet, nabízené odpovědi chtěli několikrát zopakovat. Nejčastější odpovědí bylo, že „seniorský věk beru jako součást života, které se ani nebojím, ani se na ni netěším“, tak odpovědělo 21 (47 %) respondentů, 14 (31 %) dotázaných o tom nepřemýšlí a 3 (7 %) se dokonce na stáří těší. Někteří z dotázaných otáleli z odpovědí a chtěli si to déle rozmyslet a z toho důvodu na ni odpověděli naposledy.
38
Otázka č. 4 – Při otázce, zda přináší seniorský věk a důchod něco pozitivně nového, co nebylo v předchozích životních fázích, respondenti nejčastěji odpověděli „rodina/vnoučata“ a to patnáctkrát (33 %), pak shodně následoval „volný čas a nemuset vstávat do práce“, to odpovědělo 9 (20 %) a cestování uvedlo 5% dotázaných. Mládež uvedla, že si je někteří prarodiče berou o prázdninách na dovolenou (nejen na tuzemskou, ale většinou do zahraniční). Otázka č. 5 – Respondenti v 19 (42 %) případech odpověděli, že se nejvíce ve stáří bojí „nemocí“, pak následovala „osamocenost – strach, že by zůstali zcela sami“ 24 %, smrti se bojí 10 (22 %) a 2 (5%) respondentů se bojí, že ve stáří nebudou mít dostatek sexu. Respondenti odpovídali nemoci hlavně proto, že si vybavili svoje prarodiče, kteří podle nich jsou stále „někde“ u doktora. Osamocenosti se nebojí jen ve stáří, ale i dnes. Otázka č. 6 – Na otázku, na co se respondenti těší ve stáří uvedli, že se těší na to, že „ve stáří budou dělat to, na co nebyl dříve čas“, a to 17 (38 %) dotázaných, na „více volného času“ se těší 16 (35 %) respondentů. Na vnoučata se těší pouze jeden dotazovaný. Dotazovaní se těší, že se budou více věnovat svým koníčkům, cestování a sportovním aktivitám. Otázka č. 7 – Více jak polovina mladistvých (64 %) uvedla, že největší hodnotu má pro ně nynější doba a to „mládí“, pak uváděli „dětství“ (36 %), následovala dospělost, stáří (61-70 let) a stáří nad 70 let. Dospělost a stáří neprožili, proto odpovídali převážně jen na první dvě možnosti. Ale i tak někteří s respondentů uvedli, že se na dospělost těší a to z toho důvodu, že budou dospělí a nebudou muset poslouchat svoje rodiče. Tabulka i graf je zaměřen na první dvě nejčastější alternativy. Otázka č. 8 – Podle dotazovaných dnešní senioři poznávají něco nového, co dříve nebylo. Z odpovědí převažovala odpověď „ano“ a to v 33 (73 %) případech, „nevím“ odpovědělo 12 (27 %) dotázaných a „ne“ neodpověděl žádný z respondentů. Jako příklady uvedli respondenti cestování do zahraničí, jeden z respondentů uvedl, že jeho babička zdolala nejvyšší horu Evropy Mont Blanc, a to v padesáti osmi letech. Otázka č. 9 – Respondenti si myslí, že senioři se mnohem více zajímají o svoje „zdraví“ (42 %), „zamýšlí se nad smyslem svého života“ (27 %) a nad „smrtí“ (22 %), o Bohu přemýšlí (7 %) respondentů. Na rozdíl od mladší generace, která to zatím považuje za zbytečnou starost. Zdraví respondenti uváděli nejčastěji proto, že slyší jak prarodiče na zdraví naříkají, hovoří o tom, „že je všechno bolí“.
39
Otázka č. 10 – Otázka, zda zaměstnávat seniory a možnost zaměstnání pro seniory byla pro dotazované „těžkým oříškem“, u této otázky neodpověděli ani jednou odpověď a) „rozhodně ano“ a odpověď e) „rozhodně ne“. Myslí si, že senioři zabírají místa mladším, ale na druhou stranu si někteří myslí, že dělají takovou práci, kterou dnešní generace neumí (starší učební obory, které se již neučí). Nejčastější odpověď byla „ani ano, ani ne“ od více jak poloviny dotazovaných (51 %), „spíše ne“ odpovědělo 31 % a „spíše ano“ 18 % respondentů. Někteří z respondentů si myslí, že není správné, aby důchodci pobírali důchody a ještě si vydělávali, ale na druhou stranu jim vydělané peníze nezávidí.
40
6.
DISKUZE Otázka č. 1 – Když porovnáme první odpověď respondentů s výsledky šetření
P. Saka (2008), můžeme konstatovat, že odpovědi jsou shodné, protože i respondenti P. Saka uvedli nejčastěji věk „60 let“, a to v 45 %. Průměrný věk uvedený respondenty je 63 let. L. Vidovičová (2005) uvedla, že podle „-náctiletých“ začíná stáří v průměru v 56,9 letech (http://praha.vupsv.cz/Fulltext/). Otázka č. 2 – Otázku, co si respondenti představí pod pojmem „senior“ nelze s P. Sakem porovnávat, jelikož on se na věk 15-20 let u respondentů blíže nezaměřoval, jen uvedl, že nejčastěji se objevil také „starý člověk“ a to v 39 %. 36 % dotázaných uvedlo „důchodce“, zajímavá byla odpověď 2 % dotázaných v průzkumu P. Saka, že si pod seniorem představí „negativní postoje“,„únavu“ a „nespokojenost“. Otázka č. 3 – Na otázku č. 3 „co představuje seniorský věk především“ ve výzkumném šetření P. Saka odpovědělo 44 % respondentů stejně: „seniorský věk beru jako součást života, které se ani nebojím, ani se na ni netěším“. O seniorském věku „nepřemýšlí“ 37 % dotazovaných. Tudíž můžeme konstatovat, že odpovědi jsou téměř shodné, protože rozdíl 3 % a 6 % je zanedbatelný. Otázka č. 4 – Jako „klad stáří“ „rodinu/vnoučata“ dotázaní respondenti P. Saka uvedli pouze v 11 %, nejčastější odpověď nadpoloviční většiny dotázaných (56 %) byl „volný čas“, ve 23 % zájmy a koníčky. Bohužel nebyla určena procentuální hodnota odpovědí u respondentů v rozmezí 15-20 let. Poměr 33:11 je velký rozdíl, ale protože nevíme, kolik „%“ patří u P. Saka mládeži, není možné provést srovnání. Otázka č. 5 – Při otázce „čeho se mladiství bojí ve stáří“ podle P. Saka mládež ve věku 15-20 let uvedla, že se nejvíce bojí „nemocí“, dále následovala „nedostupnost lékařské péče“, dále mají „strach z nedostatku lásky ve stáří a ze smrti“. Porovnávat procentové hodnoty nelze, protože ve výzkumném šetření P. Saka není „%“ hodnota určena, ale můžeme se domnívat, že názor mládeže je stejný, obě skupiny uvedly stejnou odpověď „nemoci“ nejčastěji. Otázka č. 6 – Podle P. Saka také nejvíce dotázaných respondentů uvedlo odpověď, že „se ve stáří těší na to“, že „budou moci dělat to, na co dříve nebyl čas“, pak následoval „volný čas“. I zde nelze srovnávat, ale u všech respondentů (15-60 a více let) se tato odpověď objevovala nejčastěji a to v 52 %. Pod pojmem „moci dělat to, na co dříve nebyl čas“ si oslovení představili svobodu.
41
Otázka č. 7 – Také ve výsledcích P. Saka
nejvíce respondentů uvedlo
za nejdůležitější a nejlepší „životní fázi“ „mládí“ a to v 54 %. Je zcela zřejmé, že odpovědi se mnoho neliší, ale srovnání nelze provést, protože P. Sak nemá rozlišené odpovědi respondentů věkem. Mládí bylo určeno nejčastěji, protože v „mládí“ se dějí ty nepodstatnější okamžiky života, začíná výběrem a nástupem na střední školy. Prožívají se první lásky a první zklamání. Mladí lidé jsou bezstarostní, pak začne fáze dospělosti, kde nastupují do zaměstnání, zakládají rodiny a mění svoje hodnoty. Otázka č. 8 – Dle průzkumu P. Saka
si „43 %“ respondentů také myslí,
že „dnešní generace seniorů zažívá i prožívá něco nového, co dříve nemohla, či co nebylo možné“. Podle dotázaných jsou senioři aktivnější, vzdělanější, technicky kompetentnější, mají mladistvý vzhled a jsou informovanější. Rozdíl 30 procent je velký, ale i tak lze říct, že odpovědi byly podobné, protože přesně nevíme, kolik respondentů P. Saka bylo ve věku 15-20 let. Otázka č. 9 – P.Sak uvedl, že jeho respondenti nejčastěji odpověděli, že se senioři zamýšlejí nad „smyslem života“ a to 33 % všech dotázaných, následovalo „zdraví“ 25 % a nad „smrtí“ přemýšlí 22 % respondentů. Protože u P. Saka (2008) nebyly rozděleny kategorie, nelze určit, kolika procenty se podíleli mladiství na odpovědi. Otázka č. 10 – V průzkumu P. Saka všichni oslovení respondenti nejčastěji uvedli, že senioři mají možnost být zaměstnáni „spíše ano“ a to v 40 % a ve 26 % uvedli „spíše ne“. Nelze porovnávat výsledky, ale můžeme uvést, že dle P. Saka (2008) odpověď „ani ano, ani ne“ uvedlo 17 % všech dotazovaných respondentů. Oslovení respondenti si myslí, že starší člověk se dříve v práci unaví, nemá takovou fyzickou kondici jako mladší zaměstnanci a má problémy se zdravím. Respondenti se dokáží vžít do situace, kdy senior žije sám, důchod mu nestačí a je na hranici či za hranicí chudoby (vysoké platby za bydlení). Jak je uvedeno v úvodu bakalářské práce, počet seniorů bude rok od roku stoupat. Někteří lidé se do důchodu těší, jiní se ho bojí, někdo se netěší a při vyslovení slova senior nebo důchod se mu zvýší tepová frekvence. Mladí lidé (15-20 let) to berou jako součást života, které se ani nebojí a ani se na ni netěší. Názor mladých lidí na seniory je rozdílný, někdo se seniory bydlí a bere je jako součást svého života, bez kterého si nedovede svůj život představit. Někdo se na seniory dívá jako na zatrpklého, věčně nespokojeného tvora, který zabírá zbytečné místo v tramvaji, v obchodech, na ulici a vůbec si neuvědomují, že také jednou i oni budou staří. A nabízí se otázka, proč mají 42
takový názor na seniory? Ne vždy se k nám senioři chovají vlídně. Na názorech a odpovědích se určitě podílely osobní zkušenosti mladistvých se seniory, ne každý žije v harmonických vztahu se staršími lidmi. Dříve se říkalo, ať mladí bydlí raději sami, dnes je zpět trend, kdy v rodinném domku bydlí i tři generace lidí. Záleží tedy jen na lidech, jak se k sobě chovají a jak rodiče vychovávají svoje děti. Ze zkušeností vím, že je mnohem klidnější a spokojenější soužití mezi prarodiči a vnučkami/vnuky než matky/otce s dcerou/synem. Názor mládeže na stáří také ovlivňuje to, co slyší o seniorech nejen doma, ale i od kamarádů.
43
7.
ZÁVĚR Cílem bakalářské práce bylo seznámení s problematikou stárnutí a stáří, změn
vyplývajících z přibývajícího věku a nabídkou volnočasových aktivit. V této části bylo pomocí odborné literatury a internetových zdrojů podrobně popsáno stáří, stárnutí, gerontologie, tělesné, psychické, sociální změny a bylo nabídnuto několik aktivit, kterým se může senior (a nejen on) ve volném čase věnovat, jako například arteterapie, muzikoterapie, pohybová a taneční terapie a mnoho dalších. V praktické části se zjišťoval pohled mládeže (15-20 let) na seniory. Průzkum probíhal s respondenty různých středních škol formou interview a byl porovnán s výzkumným šetřením P. Saka (2008). Celkem bylo osloveno 45 respondentů, 28 dívek a 17 chlapců. Anketa potvrdila to, že ve větší míře mají mladiství k seniorům pozitivní vztah a podle nich má senior v naší společnosti určité místo. Pod pojmem senior si 60 % dotázaných představí „starého člověka“, podle nich je člověk v „šedesáti“ letech starý. Seniorský věk berou respondenti jako součást života, které se ani nebojí, ani se na ni netěší, jako pozitivum stáří uváděli respondenti čas na rodinu, více volného času, možnost dělat to, na co dříve nebyl čas. Podle nich senioři více přemýšlí o zdraví, smyslu života a o smrti. Mladší generace se bojí nemocí ve stáří a osamění. Někteří mladí lidé si myslí, že důchodci žijí na jejich úrok a jsou ekonomickou zátěží. Pobírají důchod, stále chodí pracovat a tak zabírají místo mladším. Průzkumné šetření bylo vedeno s mladistvími, kteří převážně žijí v malých obcích, kde jsou vztahy se staršími lidmi mnohem lepší než ve městech. Nadpoloviční většina dotázaných respondentů žije ve společné domácnosti se seniory. Starších lidí si váží mnohem více, protože byli i tak vychováni (velká část respondentů je věřící, cca 95 % dotázaných). Některým senioři vadí, ale není to nenávist či zloba, jedná se spíše o malá nedorozumění a škádlení. Můžeme konstatovat, že na vesnicích je mnohem lepší soužití mezi seniory a mladými lidmi. Porovnáním odpovědí s P. Sakem lze konstatovat, že mládež má na stáří téměř shodný názor, jejich odpovědi se od sebe moc nelišily. Je zřejmé, že mladí lidé z České republiky mají na seniory stejný pohled. Někdo seniory má rád, nevadí mu, někdo je rád nemá. Záleží jen na nás, jak se k seniorům a stáří postavíme, ale mladý člověk, by si měl uvědomit, že i on jednou zestárne.
44
Člověk má ve společnosti svoje místo, má na něj právo a my všichni bychom to měli respektovat.
45
8.
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ
Použitá literatura
1.
CAMBELL, J. Techniky arteterapie: ve výchově, sociální práci a klinické praxi.
Praha : Portál, 1998. 199 s. ISBN 80-7178-204-1. 2.
HARTL, P. Psychologický slovník. 1. vydání. Praha : Budka, 1993. 297 s.
ISBN 80-90 15 49-0-5. 3.
CHRÁSKA, M.
Metody pedagogického výzkumu: základy kvantitativního
výzkumu. Praha : Grada, 2007. 260 s. ISBN 978-80-247-1369-4. 4.
KRÁLOVÁ, J., RÁŽOVÁ, E. Zařízení sociální péče pro seniory a zdravotně
postižené občany. Olomouc : Anag, 2001. 286 s. ISBN 80-7263-083-0. 5.
KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. Praha : Portál, 2001. 279 s.
ISBN 80-7178-551-2. 6.
LIEBMANN, M. Skupinová arteterapie. Praha : Portál, 2005. 280 s.
ISBN 80-7178-864-3. 7.
LINKA, A. Kapitoly z muzikoterapie. Brno : Gloria, 1997. 155 s.
ISBN 80-901834-4-1. 8.
MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. Praha : Portál, 2003. 287 s.
ISBN 80-7178-549-0. 9.
MIHULOVÁ, M., SVOBODA, M. Abeceda jógy. Liberec : Santal, 1993. 135 s.
ISBN 80-900570-6-3. 10.
PÁVKOVÁ, J. et al. Pedagogika volného času. Praha : Portál, 1999. 229 s.
ISBN 80-7178-295-5. 11.
PAYNEOVÁ, H. Kreativní pohyb a tanec: ve výchově, sociální práci a klinické
praxi. Praha : Portál, 1999. 239 s. ISBN 80-7178-213-0. 12.
PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I. Soužití se staršími lidmi. Praha : Portál, 1998.
156 s. ISBN 80-7178-184-3. 13.
STUART-HAMILTON, I. Psychologie stárnutí. Přel. J. Krejčí. Praha : Portál,
1999. 319 s. ISBN 80-7178-274-2. 14.
SÝKOROVÁ, D., CHYTIL, O. Autonomie ve stáří. Strategie jejího zachování. 1.
vydání. Ostrava : Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, 2004. 323 s. ISBN 80-7326-026-3.
46
15.
ŠICKOVÁ-FABRICI, J. Základy arteterapie. Praha : Portál, 2002. 167 s.
ISBN 80-7178-616-0. 16.
ŠIMANOVSKÝ, Z. Hry s hudbou: ve výchově, sociální práci a klinické praxi.
Praha : Portál, 1998. 246 s. ISBN 80-7178-264-5. 17.
VÁGNEROVÁ,M. Vývojová psychologie II: dospělost a stáří. Praha : Karolinum,
2007. 461 s. ISBN 978-80-246-1318-5. 18.
VIQUÉ, J. a kol. Knihovna zdraví. Zdraví pro třetí věk. Přel. L. Kubešová.1.
vydání. Čestlice : Rebo Productions, 2006. 270 s. ISBN 80-7234-536-2. 19.
WALSH, D. Skupinové hry a činnosti pro seniory. Praha : Portál, 2005. 203 s.
ISBN 80-7178-970-4.
Použité internetové zdroje 1.
www.cs.wikipedia.org. [online]. [cit. 20. listopadu 2009]. Dostupný z WWW:
. 2.
www.arteterapie.cz. [online]. [cit. 20. listopadu 2009]. Dostupný z WWW:
. 3.
www.cs.wikipedia.org. [online]. [cit. 20. listopadu 2009]. Dostupný z WWW:
. 4.
www.cs.wikipedia.org. [online]. [cit. 20. listopadu 2009]. Dostupný z WWW:
. 5.
www.cs.wikipedia.org. [online]. [cit. 20. listopadu 2009]. Dostupný z WWW:
. 6.
www.cs.wikipedia.org. [online]. [cit. 20. listopadu 2009]. Dostupný z WWW:
. 7.
www.cs.wikipedia.org. [online]. [cit. 20. listopadu 2009]. Dostupný z WWW:
. 8.
www.cs.wikipedia.org. [online]. [cit. 20. listopadu 2009]. Dostupný z WWW:
. 9.
www.cs.wikipedia.org. [online]. [cit. 20. listopadu 2009]. Dostupný z WWW:
. 10.
www.cs.wikipedia.org. [online]. [cit. 20. listopadu 2009]. Dostupný z WWW:
.
47
11.
www.charita-vyskov.cz. [online]. [cit. 20. listopadu 2009]. Dostupný z WWW:
. 12.
www.charita-vyskov.cz. [online]. [cit. 20. listopadu 2009]. Dostupný z WWW:
. 13.
www.insoma.cz.
[online].
[cit.
11.
dubna
2010].
Dostupný
z WWW:
. 14.
www.rousinov.cz. [online]. [cit. 20. listopadu 2009]. Dostupný z WWW:
. 15.
www.sestra.webgarden.cz. [online]. [cit. 20. listopadu 2009]. Dostupný z WWW:
. 16.
www.slovnik-cizich-slov.abz.cz.
[online]. [cit. 20. listopadu 2009]. Dostupný
z WWW: . 17.
www.slovnik-cizich-slov.abz.cz. [online]. [cit. 20. listopadu 2009]. Dostupný
z WWW: . 18.
www.vupsv.cz. [online]. [cit. 18. dubna 2010]. Dostupný z WWW:
.
48
PŘEHLED TABULEK A GRAFŮ Tab. 1 – Pohlaví Tab. 2 – Věk Tab. 3 – Studijní obor Tab. 4 – Věk seniorů Tab. 5 – Význam slova senior Tab. 6 – Představa seniorského věku Tab. 7 – Pozitiva seniorského věku a důchodu Tab. 8 – Ve stáří se bojím Tab. 9 – Klady stáří Tab. 10 – Životní fáze a věková období Tab. 11 – Mají se senioři v dnešní době lépe? Tab. 12 – Oblíbená témata ve stáří Tab. 13 – Zaměstnanost seniorů
Graf 1 – Pohlaví Graf 2 – Věk Graf 3 – Studijní obor Graf 4 – Věk seniorů Graf 5 – Význam slova senior Graf 6 – Představa seniorského věku Graf 7 – Pozitiva seniorského věku a důchodu Graf 8 – Ve stáří se bojím Graf 9 – Klady stáří Graf 10 – Životní fáze a věková období Graf 11 – Mají se senioři v dnešní době lépe? Graf 12 – Oblíbená témata ve stáří Graf 13 – Zaměstnanost seniorů
49
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Dům chráněného bydlení v Rousínově Příloha č. 2: Jídelní lístek Příloha č. 3: Program „Klubu seniorů v Rousínově“ Příloha č. 4: Dotazník
50
