Studijní otazníky Miroslava Venhody Lucie Sýkorová Jméno Miroslav Venhoda je v české hudební historii spojeno s provozovací praxí staré hudby, jejímž byl průkopníkem a propagátorem. Jeho činnost se aktivně promítla hned v několika hudebních seskupeních. Vzpomeňme především chlapecký soubor Schola cantorum, který Venhoda založil po svém návratu z italských studií v květnu roku 1939 po vzoru italských chlapeckých souborů, a dále Pražské madrigalisty, s nimiž dosáhl světových úspěchů. Je obecně známo, že Miroslav Venhoda vystudoval hudební vědu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze a z profesního hlediska po sobě zanechal natolik výrazný otisk v českých dějinách provozovací praxe, že o jeho znalostech a schopnostech nemůže být pochyb. Následující studie však chce poukázat na nesrovnalosti v dokumentech týkajících se Venhodových studií a přinést tak nový pohled na jejich průběh. Miroslav Venhoda se narodil 14. srpna 1915 v Moravských Budějovicích. Jeho otec pracoval jako berní úředník a matka byla ženou v domácnosti. První hudební vzdělání získal doma od rodičů. Svému otci již od mládí hrával o polední pauze na staré harmonium. Tentýž nástroj byl také svědkem jeho prvních skladatelských pokusů z raných školních let ještě před nástupem na reálné gymnázium. Během studií na Československém státním reálném gymnáziu
v
Moravských
Budějovicích,
kde
složil
maturitu
13.
června
1934,
navštěvoval místní soukromou hudební školu Anny Sekerové1. Od roku 1930, kdy místní varhaník musel odejít na vojnu, zajišťoval tehdy patnáctiletý Miroslav Venhoda v moravskobudějovickém kostele sv. Jiljí kompletní hudební servis, který zahrnoval kromě nedělní mše svaté i veškeré svatby, pohřby a další slavnostní příležitosti. Přibližně v této době se začal věnovat také dirigování. V publikaci Výroční zpráva státního reálného gymnasia Moravské Budějovice2 se můžeme dočíst, že ve školním roce 1931/32 při oslavě 28. října v místní Sokolovně vystoupil jako sedmý Miroslav Venhoda. Přednesl první větu sonáty F dur Wolfganga Amadea Mozarta. Další rok provedl při téže příležitosti se svým spolužákem Vilémem Schildbergem sólo pro saxofon s doprovodem houslí a klavíru z opery Orfeus3. Následující školní rok 1933/34, opět při oslavě 28. října, Výroční zpráva státního reálného 1
Anna Sekerová byla vnučkou Dr. Eduarda Špatinky, hudebníka a vůdce národního obrození v Moravských Budějovicích. Svoji soukromou hudební školu otevřela 1. září 1927 ve Špatinkově ulici. Později se provdala za profesora Josefa Blatného. Její syn byl brněnský hudební skladatel Pavel Blatný. 2 Výroční zprávy státního reálného gymnasia Moravské Budějovice ročník XIX. 3 Výroční zpráva státního reálného gymnasia Moravské Budějovice ročník XX.
gymnasia Moravské Budějovice v programu uvádí několik sborů provedených studenty4. Zdá se tedy pravděpodobné, že Venhoda vedl i sbory u příležitosti říjnových oslav. To vše zvládal za současného studia reálného gymnázia. Tato skutečnost nás již v jeho mládí přesvědčuje o obrovské vitální síle a odhodlání, bez kterého by zřejmě nikdy nedosáhl takových výsledků, jaké známe z jeho pozdějšího působení. Přes tyto nesporně slibné ukazatele Venhodova hudebního nadání a lásky k umění si jeho otec nepřál, aby se profesionálně věnoval hudbě. Chtěl mít ze svého syna profesora češtiny. Na otcovo přání odešel Miroslav Venhoda po maturitě studovat český jazyk do Prahy na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Navzdory tomuto faktu však slovníková hesla i ostatní literatura uvádí, že Venhoda od zimního semestru 1934/35, tedy od samého nástupu na FF UK, studoval hudební vědu u Zdeňka Nejedlého a Josefa Huttera. Dále, i dle Venhodova vlastního tvrzení5, bral soukromě hodiny dirigování u Metoda Doležila (v letech 1935–1938) a skladby u Josefa Bohuslava Foerstera (v letech 1934–1936)6. V roce 1936 studoval jako mimořádný posluchač jeden semestr v Brně u Vladimíra Helferta a Graciána Čerňušáka7. Vedle svého hlavního oboru navštěvoval přednášky z literární vědy, filozofie, estetiky a dějin umění8. Pražská studia ukončil v roce 1937 státní zkouškou9 ze hry na varhany. V tomtéž roce složil státní zkoušku ze sborového zpěvu a vyučování zpěvu na školách středních a učitelských ústavech10. Po dokončení studií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v roce 1938 odjel do Říma, kde se spolu s dalšími 42 studenty z 19 zemí věnoval studiu a interpretaci gregoriánského chorálu na Papežském institutu pro posvátnou hudbu (Pontificio Instituto di Musica Sacra). Po důkladném prozkoumání archivních záznamů matriky studentů, katalogu studentů a katalogu přednášek a přednášejících z let 1934–38 Karlovy univerzity, matriky státních zkoušek archivu Karlovy univerzity a dále pak matrik ostatních Státních zkušebních komisí je zřejmé, že průběh studia měl naprosto odlišný ráz.
Přehled zapsaných přednášek v letech 1934–1938 4
11
Výroční zprávy státního reálného gymnasia Moravské Budějovice ročník XXI. ČSHS, s. 862; Rukopis Miroslava Venhody z 1.února 1957 Graciánu Čerňušákovi pro připravovaný ČSHS. 6 Ibidem. 7 Zicha, Jakub: Miroslav Venhoda. Život v díle. Rkp. absolventské práce, Státní konzervatoř Praha, 2002, s. 6. 8 Ibidem, s. 6. 9 Předsedou zkušební komise byl Vítězslav Novák. 10 Někteří autoři udávají rok státní zkoušky 1938. Dále se také uvádí, že vykonal státní zkoušku ze hry na varhany, sborového zpěvu, pedagogiky a učitelství pro střední školy a učitelské ústavy. 11 Archiv Karlovy univerzity, Katalog studentů 1934–1938. 5
Zimní běh 1934/35 Filosofický proseminář – Kozák – 2 hodiny 12 Experimentální psychologie vůle – Šeracký – 3 hodiny Sociologie – Mukařovský – 3 hodiny Dějiny doby Cyrilo-metodějské – Weingart – 3 hodiny Česká literatura předhnězdnovská – Hýsek – 5 hodin Československá poesie od války – Čapek – 2 hodiny Proseminář pro slovanskou filologii (oddělení lingvistické) – Weingart – 2 hodiny Proseminář pro slovanskou filologii (oddělení literárně–historické) – Hýsek – 2 hodiny Úvod do problémů a směrů dnešní psychologie – Šeracký – 1 hodina Vývoj kritiky – Tille – 2 hodiny Současné divadlo – Tille – 2 hodiny Výklad praslovanského skloňování – Weingart – 2 hodiny Hláskování jazyka českého – Smetánka – 5 hodin Praktické cvičení jazyka ruského – Bém – 2 hodiny Americké školství – Pražák – 3 hodiny Letní běh 1935 Filosofie kultury – Král – 3 hodiny Československá poezie za války – Čapek – 2 hodiny Hláskování jazyka československého – Smetánka – 5 hodin Proseminář filosofický – Kozák – 2 hodiny Seminář pro srovnávací dějiny literatury – Tille – 2 hodiny Proseminář pro slovanskou filologii (oddělení lingvistiky) – Weingart – 2 hodiny Proseminář pro slovanskou filologii (oddělení literárně – historické) – Hýsek – 2 hodiny Praktické cvičení v jazyce ruském – Bém – 2 hodiny O formách hudebních – Foerster – 2 hodiny Psychologie osobnosti a individuality – Šeracký – 3 hodiny Úvod do psychotechniky – Šeracký – 1 hodina Dějiny středověkého umění – Matějček – 4 hodiny Literatura doby hnězdnové – Hýsek – 5 hodin
Zimní běh 1935/36 Základy psychologie – Šeracký – 3 hodiny Základy všeobecné estetiky – Nejedlý – 2 hodiny Praktické cvičení v jazyce ruském – Bém – 2 hodiny Vybrané části z novočeské mluvnice – Weingart – 3 hodny Výklad I. Česko-církevně slovanské liturgie o sv. Vácalvu – Weingart – 2 hodiny Literatura let 50. a 60. – Hýsek – 2 hodiny Současná filosofie – Kozák – 2 hodiny Nauka o harmonii – Doležil – 2 hodiny Sluchový výcvik – Doležil – 1 hodina Teorie taktování – Doležil – 1 hodina Anglická filosofie XVII. a XVIIII. století – Kozák – 3 hodiny Hviezdoslav – Menšík – 4 hodiny Teorie moderní kritiky – Tille – 2 hodiny Současný repertoir – Tille – 2 hodiny Dějiny Československé literatury – Pražák – 3 hodiny O zpěvohře – Foerster – 2 hodiny Dějiny umění v přehledu – Květ – 2 hodiny Letní běh 1936 Československá poezie a próza od války – Čapek – 2 hodiny Přehled slovenských literárních dějin – Pražák – 3 hodiny Staroslověnské hláskování – Weingart – 3 hodiny Vývoj mravnosti – Král – 3 hodiny Seminář sociologický – Král – 2 hodiny Dějiny umění v přehledu II. – Květ – 2 hodiny Systematika hudební vědy – Hutter – 3 hodiny Seminář pro srovnávací dějiny literatury – Tille – 2 hodiny Literatura let 50. a 60. – Hýsek – 2 hodiny O hudbě symfonické – Foerster – 2 hodiny Vajanský: Letiate tiene – Menšík – 4 hodiny Techniky taktování – Doležil – 1 hodina Výcvik hudebního sluchu – Doležil – 1 hodina 12
Je míněno hodin za týden.
Nauka o harmonii – Doležil – 2 hodiny Třídění jevů psychických a počitky – Šeracký – 3 hodiny Zimní běh 1936/37 Úvod do filosofie – Kozák – 3 hodiny Staroslověnské kmenosloví – Weingart – 3 hodiny Systém hudební vědy – Hutter – 3 hodiny Nauka o harmonii – Doležil – 2 hodiny Umělecké dílo jako znak – Mukařovský – 3 hodiny Jednotlivá umění a jejich estetika – Nejedlý – 2 hodiny Sociologie hudby – Nejedlý – 2 hodiny Asijský Orient – Musil – 2 hodiny Nové dějiny světové literatury. Seminář pro srovnávací dějiny literatury – Tille – 2 hodiny Československé skloňování – Smetánka – 5 hodin Čtení partitur – Doležil – 1 hodina Reprodukční analýzy skladeb sborových – Doležil – 1 hodina Letní běh 1937 Hlavní problémy současné filosofie – Král – 3 hodiny Systém hudební vědy III. – Hutter – 3 hodiny Dějiny Československé literatury, doba stará VII. – Pražák – 3 hodiny Nauka o harmonii – Doležil – 1 hodina Reprodukční rozbor vokálních partitur – Doležil – 1 hodina Čtení partitur – Doležil – 1 hodina Současná estetika – Mukařovský – 3 hodiny Teorie literatury–seminář – Tille – 2 hodiny Dějiny estetiky – Nejedlý – 1 hodina Moderní tvorba symfonická – Nejedlý – 2 hodiny Dějiny klavíru a klavírní literatury – Nejedlý – 2 hodiny Směry současné pedagogiky – Hendrich – 5 hodin Zimní běh 1937/38 Praktická filosofie – Král – 4 hodiny Estetika dramatu – Mukařovský – 3 hodiny
Beethoven – Nejedlý – 3 hodiny Systém hudební vědy – Hutter – 3 hodiny Základy vědecké teorie hudby – Nejedlý – 2 hodiny Proseminář pro hudební vědu – Hutter – 2 hodiny Seminář pro hudební vědu – Nejedlý – 2 hodiny Časování praslovanštiny a staroslovenštiny I. – Weingart – 2 hodiny Seminář pro slovanskou filologii, stupeň střední – Weingart – 2 hodiny Československé časování – Smetánka – 3 hodiny Teorie kontrapunktu – Doležil – 2 hodiny Reprodukční znaky ze skladeb sborových – Doležil – 1 hodina Přehled dějin československé literatury doby staré – Pražák – 3 hodiny Kontrapunkt středověkého věku – Hutter – 2 hodiny Letní běh 1938 Srovnávací dějiny literatur slovanských z XIX. Století – Horák – 3 hodiny Masaryk, filosof a sociolog – Král – 3 hodiny Systém hudební vědy – Hutter – 3 hodiny Umělecké estetiky výtvarné – Kovárna – 1 hodina Hudební seminář – Hutter – 2 hodiny Hudební proseminář – Hutter – 2 hodiny
Přednáškový plán prvních let studia ukazuje, že Miroslav Venhoda na Filozofickou fakultu nepřišel studovat hudební vědu. První dva semestry se věnoval především studiu literatury na Lingvistickém ústavu a Ústavu literární historie, dále studiu psychologie, filozofie, sociologie, pedagogiky a estetiky. O soustavném studiu hudební vědy se v jeho případě dá uvažovat nejdříve od třetího semestru, ale i to je sporné, protože v zapsaných předmětech tvoří hudebněvědné přednášky zanedbatelné procento. První přednášku z hudební vědy O formách hudebních si zapsal ve druhém semestru u Josefa Bohuslava Foerstera. Od třetího semestru se pravidelně objevovaly v jeho rozvrhu přednášky Metoda Doležila a Josefa Bohuslava Foerstera. Od pátého semestru již studijní plán odpovídal soustavnému studiu hudební vědy. Navštěvoval přednášky a semináře vedené Zdeňkem Nejedlým, Josefem Hutterem, Metodem Doležilem a Josefem Bohuslavem Foersterem. Jako doplněk hudební vědy Venhoda nadále poslouchal přednášky uměnovědné a literární, dále pak přednášky z
filozofie, estetiky a dějin umění. Přes tento zvrat ve studijním zaměření se pokusil dostát otcovu přání a podal 30. září 1936 při Statní zkušební komisi pro učitelství na školách středních žádost o povolení I. státní zkoušky z filozofie a češtiny. Zřejmě se tak chtěl zbavit uloženého úkolu daného přáním svého otce, aby se nadále mohl věnovat své vlastní touze, a to studiu hudby. Ke státní zkoušce ale nikdy nedošlo, neboť nesplnil všechna cvičení a zkoušky, které bylo potřeba před I. státní zkouškou vykonat. Nedošlo tedy ani ke složení II. státní zkoušky a ani rigorozní zkoušky, potřebné k dosažení titulu PhDr. Na Filozofické fakultě Karlovy univerzity však studoval až do letního semestru 1938, absolvoval tedy všech osm semestrů. Bydlel na studentské koleji ve Střešovičkách 27 v Praze 8, kde mu po dobu studia sedmi semestrů bylo odpouštěno kolejné. Povinnost zaplatit kolejné mu vyvstala pouze jednou, a to v posledním semestru13. V tomto případě je ovšem stále nejasné, z jakého důvodu by nadále setrvával na Filozofické fakultě, kde svá studia ukončil v létě roku 1938, pokud by státní zkoušku, jak uvádějí slovníky, vykonal již v roce 1937 při zkušební komisi na konzervatoři. K tomu by bylo snad jediné vysvětlení: 9. března 1937 byl Miroslav Venhoda v Praze odveden k výkonu základní vojenské služby. Jako student dostal odklad do roku 1938, tedy do doby plánovaného ukončení studia. Z těchto důvodů možná nadále setrvával na Filozofické fakultě jako student. Zde se nabízí další otázka: Proč odešel Miroslav Venhoda studovat do Itálie? Po ukončení osmého semestru v létě 1938 odjel na roční studijní pobyt do Říma na Papežský institut studovat gregoriánský chorál. Ředitelem Papežského institutu pro posvátnou hudbu byl Španěl Gregori Maria Sunyol, který studoval u solesmeských choralistů Josepha Pothiera a Andréa Mocquereaua. Venhoda se tak stal jediným českým přímým pokračovatelem této choralistické školy. Do umění vokální polyfonie byli studenti zasvěcováni Raffaelem Casimirim, znalcem a obdivovatelem Giovanniho Pierluigiho da Palestrina a Orlanda di Lasso. S největší pravděpodobností právě tento studijní pobyt a atmosféra románské kultury daly třiadvacetiletému Miroslavu Venhodovi podněty k další umělecké kariéře a životnímu směřování. V Itálii Venhoda získal náhled na českou hudbu v celoevropském kontextu, což i později využil při sestavování repertoáru a dramaturgii pro své soubory. Miroslav Venhoda se k této době vyjádřil: „Hledal jsem, co mne zaujme, našel jsem to až v Itálii“14. Z této krátké věty by se dalo usoudit, že v dobách studia neustále tápal a hledal svůj pevný bod. Je možné, že mu nabídka ročního studijního pobytu v Římě poskytla hned několik východisek. Zaprvé 13 14
Informace jsou čerpány z Archivu UK, Katalog studentů 1934–1938, Matrika státních zkoušek 1934–1938 a Katalog přednášek 1934–1938. Tomislav Volek: Nenahraditelná osobnost – vigilanter melodum. In: Hudební rozhledy XL, s. 521–523.
představovala další vojenský odklad a nabízela tak i únik před přicházející válkou. Zadruhé přinášela možné řešení a nalezení životního cíle. Po jeho návratu z Říma v květnu 1939 již Československá armáda neexistovala. U zmíněné Statní zkušební komise pro učitelství na školách středních ke zkoušce nedošlo. Pokud by tedy měl někde vykonat státní zkoušky, muselo by se tak stát při jiné Státní zkušební komisi. Státní zkoušky ze hry na varhany, sborového zpěvu a vyučování zpěvu na školách středních a učitelských ústavech vyhlašovala od roku 1920 i pražská konzervatoř, je tedy možné, že ji absolvoval tam. Tomu by odpovídalo tvrzení Jakuba Zichy15, který ve své absolventské práci uvádí, že předsedou zkušební komise, u níž Miroslav Venhoda skládal státní zkoušku, byl Vítězslav Novák. Potvrzoval by to také rukopis Miroslava Venhody, zaslaný v roce 1957 Graciánu Čerňušákovi pro připravovaný Československý hudební slovník osob a institucí 16 , kde uvedl, že státní zkoušku pro hru na varhany, sborový zpěv a vyučování zpěvu na školách středních a učitelských ústavech vykonal v roce 1937. Bohužel pro Miroslava Venhodu jeho jméno není uvedeno u žádné z tehdejších českých či německých zkušebních komisí dostupných ve Státním oblastním archivu v Praze, ani v matrice pražské konzervatoře. Další nepodložené Venhodovo tvrzení je, že studoval jako mimořádný posluchač v Brně u Graciána Čerňušáka a Vladimíra Helferta 17. V archivu Masarykovy univerzity18 k této skutečnosti neexistují žádné důkazy, a ani v matrice mimořádných studentů Masarykovy univerzity se jméno Miroslava Venhody neobjevuje (a je nepravděpodobné, že by Miroslav Venhoda bez řádného zápisu dojížděl na přednášky do Brna několikrát týdně). Dostupné materiály napovídají, že Miroslav Venhoda nikdy žádnou státní zkoušku nevykonal, tudíž jeho maximální dosažené studium bylo středoškolské. Na druhou stranu to však nijak nezasáhlo do jeho silné vůle a touze něco dokázat a zanechat po sobě obrovské kulturní dědictví. Svým umem a originálním přístupem se stal velkým přispěvatelem v celosvětové diskuzi o realizaci staré hudby. Zůstala po něm řada neuskutečněných plánů, ať to byla plánovaná antologie nahrávek staré české hudby nebo Michnova Loutna česká.
15
Zicha, Jakub: Miroslav Venhoda. Život v díle. Rkp. absolventské práce, Státní konzervatoř Praha, 2002, s. 7. ČSHS, s. 862; Rukopis Miroslava Venhody z 1.února 1957 Graciánu Čerňušákovi pro připravovaný ČSHS. 17 Ibidem. 18 Archiv Masarykovy univerzity, matrika studentů v letech 1934–38. 16
