Studijní návštěva

Studijní návštěva 2013 - 2014

Jméno účastníka:

Sylvie Doláková

Název školy/instituce:

OSVČ

Funkce:

lektorka metodiky výuky angličtiny ve školách

Adresa instituce:

Kpt.Jaroše 495, 74245 Fulnek

Telefon:

604213573

Fax:

-

E-mail:

[email protected]

Číslo a název studijní návštěvy:

186 Education and Training Improving Early, Bilingual and Trilingual Language Learning

Místo konání - země:

Holandsko

Datum:

7. – 11. 4.2014

Organizátor: Název hostitelské instituce:

Europees Platform – internationaliseren in onderwijs

Adresa:

Kennemerplein 16 Postbus 1007 2001, B A Haarlem, Haarlem, 2001 BA

Telefon: E-mail:

Raná, bilingvní a trojjazyčná výuka u dětí Na začátku dubna jsem v rámci Evropského programu Study Visits navštívila dvě holandská města, Haag a Leeuwarden. Hostitelskou organizací byla Evropská platforma – internacionalizace ve vzdělávání. Na program jsme se pečlivě připravovali už před odjezdem; studovali jsme program a prezentované materiály, sháněli jsme informace o podmínkách výuky jazyků v našich zemích, připravovali jsme jejich prezentaci, chystali drobné suvenýry, kterými jsme chtěli obdarovat naše milé hostitele i nové přátele. Účastníci přijeli z 11 Evropských zemí - Norsko, Švédsko, Litva, Polsko, Francie, Itálie, Španělsko, Rumunsko, Slovensko, Maďarsko a Česká Republika – celkem 14 lidí; mezi nimi učitelé, vysokoškolští pedagogové a další odborníci, koordinátoři vzdělávacích programů a lektoři. Program, který byl pro nás připraven, byl velice pestrý. Zahrnoval návštěvu Ministerstva školství, prestižního lycea v Hofstadu, dvou vesnických málotřídních škol v jazykově specifickém prostředí, přijetí ve Fríské akademii a především prostor pro výměnu osobních zkušeností od všech účastníků. Bylo velmi zajímavé konzultovat systémy vzdělávání v různých zemích, náhled účastníků na problémy, s nimiž se potýkají, podílení se o dobré zkušenosti, které nám se nám snažili zprostředkovat. Hned od druhého dne po příjezdu jsme začali pracovat; v první části pod milým dohledem našeho koordinátora Adriana Hendrikse, poté Jana Oosterhuise po přejezdu do severoholandského Leeuwardenu. Nejprve to byla návštěva Ministerstva školství, kde jsme absolvovali prezentace a poté debatu s pracovníky ministerstva. Jan Zoller představil systém rané péče a vzdělávání, Marjon Sterenberg hovořila o školském systému a koncepci výuky angličtiny ve školách. Oba příspěvky byly více než pozoruhodné a inspirativní. Systém rané péče zahrnuje nejprve práci sociálních pracovníků, kteří během prvního roku života dítěte mapují podmínky jeho rozvoje v rodinách (péče o dítě, materiální a sociální podmínky v rodině, atmosféra, zdravotní anamnéza, komunikace – zda se rozvíjí a v jakém jazyce/nářečí probíhá, práce s knížkami v rodině). O tuto péči se později dělí se zařízeními denní péče (obojí financováno místními obecními úřady, které dostávají dotace v plné výši). Nejpozději do 2,5 let věku jsou rizikové děti zahrnuty do tzv. target groups (volně přeloženo skupiny cílené péče). Tyto děti mají přednostní zařazení v předškolských zařízeních ve vyčleněných skupinácha je jim věnována potřebná péče, aby se jejich handicap co nejvíce

snížil před nástupem do školy. Během této péče je kladen důraz na osobnost a profesionalitu učitele a na důkladnou spolupráci s rodiči dětí. Ve skupinách dětí cílené péče bývá nejvýše 16 dětí, učitelé jsou speciálně školeni pro práci s nejrůznějšími druhy poruch a deficitů ke zvyšování gramotnosti dětí. Poměr učitel – žáci je 1 : 8, hodinová dotace je 10 hodin týdně. Školy mají autonomii ve vytváření vzdělávacích programů, vždy však ve shodě s místními úřady a na základě obecných standardů. Je nutno podotknout, že děti v Holandsku vstupují do škol nejpozději ve věku 5 let, většina prvňáků je však čtyřletých (pomyslná kvalita vzdělávání). Tato péče je vnímána jako pozitivní, orientovaná na metody vedoucí k dosažení optimálních výsledků. Vyžaduje proškolené učitele a informované a spolupracující rodiče, kteří jsou si vědomi důležitosti práce s dětmi i pravidelné školní docházky. Ne všechny školy jsou však schopny tuto ranou péči ve vyčleněných skupinách zabezpečit (kolem 60%). I přesto v tomto opatření vidím pozitivní předcházení pozdějších dalekosáhlých výchovných i vzdělávacích problémů, a také jejich podchycení a plynulý rozjezd dětí směrem k efektivnímu vzdělávání. Skvělé výsledky holandských žáků v mezinárodních srovnávacích testech PISA jasně ukazují, že tato strategie je úspěšná a investice do mladé generace se vyplácí. Moc bych přála našim činitelům, aby si tuto skutečnost uvědomili a pomáhali učitelům tvořit podobně prospěšný dobrý start pro naše potřebné děti. Z úst Marjon Sterenberg z oddělení tzv. Primary schools (první stupeň) jsme se dozvěděli o chystané koncepci výuky jazyků. Napřed nás seznámila se stávající situací, která je velmi podobná té v České republice. Výuka cizího jazyka je povinná od věku 10 – 11 let, školy však mohou nabízet výuku už od věku 4 let (v Holandsku začátek školní docházky). Cizím jazykem může být angličtina, němčina, francouzština nebo španělština. Většina škol nabízí nejprve angličtinu a podstatná část škol ji nabízí formou CLIL. S cizím jazykem se tedy děti setkávají přirozenou formou už od počátku školní docházky v průběhu celého dne ve všech výukových oblastech. Od roku 2011 parlament poskytl zvýšený prostor diskuzi o prospěšnosti rané výuky jazyků a na základě výzkumů zjistil, že je v oblasti spousta příležitostí ke zlepšení. Byl přijat zákon o novém přístupu ve výuce pověřením tzv. Evropské platformy (místní organizace zajišťující osnovy, financování a kontrolu (nejen) jazykového vzdělávání) vytvořením bilingvního systému výuky na základě techniky CLIL. Několik škol se zapojilo do pilotního programu, který byl po dvou letech vyhodnocen a rozšířen. V současnosti probíhá druhé kolo pilotáže. Pokud se ve výzkumech prokáže, že výsledky rozšířené výuky cizího jazyka nemají negativní dopad na úroveň a rozvoj mateřštiny, poslouží jako základ pro novou verzi osnov pro všechny školy (od roku 2019 – 20). Mezi hlavní rysy nového programu patří požadavek na podíl práce v cizím jazyce (angličtina,

francouzština, němčina) v asi 30 – 50% z celkového objemu, silně mezinárodně orientované učivo, přístupné všem žákům státních škol se standartně dobrou kvalitou výuky. Školy, které se chtějí zapojit, musí vyplnit přijímací formulář, na jehož základě jsou do projektu vybrány, musí se podílet na výzkumu a výměně zkušeností a výsledků a každý rok psát hodnocení. Školy zařazené do výzkumu jsou dotovány v prostředků Evropské platformy 10 000 Eur ročně. Dalším bodem programu byla návštěva prestižního lycea v Hofstadu. Škola, kterou navštěvuje asi 950 studentů místních i z mnoha cizích zemí (100 učitelů), se zaměřuje na technické vzdělání a mezinárodní projekty, spolupráci a výměnu studentů. Ve škole panovala velmi příjemná, uvolněná přátelská atmosféra, patrná hlavně ve vztazích studentů s učiteli, ale i v samotném prostředí, které nás překvapilo čistotou, tvořivostí, účelností vybavení i výzdoby. Studenti s námi komunikovali, prováděli nás po prostorách a bylo vidět, že jsou na svou školu pyšní. Vybavení dvou tělocvičen nás naplnilo téměř až závistí (lezecká stěna, posilovna a hlavně sbírka trofejí), třídy byly prostorné, prakticky vybavené, otevřené pohledům kolemjdoucích. Bylo vidět, že počet žáků ve třídách je nižší, než na jaký jsme zvyklí z našich poměrů. Další návštěva školy byla velmi odlišná. Škola byla prezentována jako jedna z nejskromnějších v hospodářsky velmi slabé vesničce s názvem Twijzelerheide. Školička měla tři třídy, v nichž osm ročníků, 1-2-3, 4-5-6 a 7-8 (věk 4 – 12) vzdělávali 4 učitelé, jeden na plný úvazek, tři na zkrácený. Problémy, se kterými se škola potýká, je nízké sebevědomí žáků při dosahování vzdělávání, slabá slovní zásoba, nutnost pracovat se dvěma jazyky, oficiální Dutch a místním jazykem Fryslan (fríština), kterým většina dětí v různé míře komunikuje s rodiči doma. V rámci zachování tohoto jazyka se škola zaměřuje na nácvik čtení s porozuměním, rozšiřování slovní zásoby v obou jazycích (+ angličtině), zvyšování sebedůvěry ve vlastní schopnosti a rozvoji osobnosti. Překvapil nás přístup ředitele při vytváření principu tzv. školy bez řvaní, který se uplatňuje mezi žáky, mezi žáky a učiteli a také ve vztahu s rodiči. Rodič, který se nechá unést a zvýší hlas, je dvakrát slušně vykázán, aby se doma uklidnil a potřetí je mu důrazně sděleno, aby si vzal dítě a opustil budovu školy. Vzalo nám to řeč, protože jsme si představili politiku mnoha ředitelů na našich školách, kde je hlavním motem mít co nejvíce žáků=normativy. Na holandských školách mají stejnou situaci s financováním, ale dokáží si udržet respekt a úctu. Vykázaný rodič se zpravidla přichází druhý den omluvit. Třetí návštěva školy byla podobná, jednalo se o vesnickou málotřídku De Tsjelke (Květina), kde se ve čtyřech třídách vzdělávalo osm ročníků. Ve škole působí tzv. koordinátorka po dva dny v týdnu. Slouží jako psychologická pomoc dětem i učitelům,

koordinuje vzdělávací plány školy, vypracovávané učiteli ve tříměsíčních intervalech, oficiálně komunikuje s inspekčními orgány i rodiči (tuto pozici holandským školám závidím!). Od roku 1997 je tato škola zapojena do trojjazyčného programu ve spolupráci s Frískou akademií. Děti jsou od první třídy (4 – 5 let) vyučovány holandštině, fríštině a angličtině (30 minut týdně). Používání jazyků není simultánní, ale probíhá v určitých dnech, prosazuje se pravidlo nemíchání. Čím jsou děti starší, tím přibývá angličtiny a holandštiny (oficiální jazyk). Děti jsou, včetně těch nejmladších, obklopeny důsledně trojjazyčnými nápisy – nálepkami všude kolem sebe – ve třídách, na chodbách, v šatně, v kuchyňce. Od malička tedy chápou důležitost učit se všem třem jazykům. K tomu jim napomáhá velmi vstřícné prostředí – všichni dospělí jsou schopni mluvit všemi jazyky, dětem mohou v případě potřeby pomoci, což jistě poskytuje vzor pro dětskou snahu. Návštěva Fríské akademie prohloubila naše povědomí o vyučovacím systému, výzkumu a jeho sepětí v podmínkách škol. Jejich úsilí směřuje hlavně k zachování fríštiny jako hovorového i psaného prostředku. Znalost psané formy jazyka však výrazně pokulhává, vzhledem k faktu, že fríštinou se mluví hlavně v domácím prostředí, mezi členy rodin, sousedy, příslušníky komunit. Posledním místním projektem, s nímž jsme se seznámili, byl projekt tzv. “Peaceable schools“ s podtitulem Škola se srdcem, s nímž nás seznámil koordinátor fríské části našeho programu Jan Oosterhuis. Program, který se postupně zavádí na školy, se zaměřuje na rozvoj sociální a emocionální inteligence dětí, aktivní spolupráci při učení, šíření větší zodpovědnosti i mezi dětmi navzájem, semknutou sociální provázanost jako odpověď na zvyšující se násilí. Zabývá se také nácvikem sociálních dovedností, řešením problémového chování a nedostatku kázně ve třídách. Program upřednostňuje roli žáka ve společnosti, poukazuje na jeho důležitost, apeluje na sebevědomí, toleranci a respekt dětí k sobě navzájem, ale i ve vztahu učitel-žák a obráceně, pokojné řešení problémů, pozitivní vliv na všechny kolem sebe, vytváření pozitivních tříd. Program, který pochází z Ameriky, na nás velmi zapůsobil pojetím role žáka ve společnosti. V takovéto škole si dítě nepřipadá jako předmět, který je často proti jeho vůli utvářen a manévrován bez možnosti do tohoto procesu zasáhnout (častý jev v našich školách). Dítě není na pomyslném chvostu zájmů (u nás jsou v popředí zájmy tvůrců osnov – kteří často nemají ponětí o tom, co to děti vlastně jsou – následují zájmy byrokratických požadavků, zřizovatele, vedení školy, nechuti některých kantorů se zapojit, materiálních podmínek škol a lobování rodičů) ale je na ně brán ohled v první řadě, vše ostatní se musí podřídit zájmu dětí. Měla jsem možnost nedávno navštívit akci na ministerstvu školství, kde na mě silně zapůsobila přednáška jednoho z náměstků o podmínkách jazykové výuky na českých školách.

Neznalost problematiky základních potřeb dětského vzdělávání, nechuť měnit zavedené pořádky a autoritářství z tohoto projevu čišely na všechny strany. Jak odlišný mi připadal přístup Marjon Sterenbergerové ze stejného rezortu v Haagu, která pronesla větu „My (ministerští pracovníci) nejsme odborníci, to jsou učitelé. My jim nasloucháme a snažíme se jim vytvořit vyhovující podmínky.“ Tento rozdíl mi utkví jako hlavní přínos mojí návštěvy na programu Study visits v Haagu a Leeuwardenu, za což bych ráda poděkovala Cedefopu i Národní agentuře pro evropské programy, že mi tuto zkušenost umožnila. Své poznatky budu šířit na svých výukových kurzech pro učitele (studenti Masarykovy univerzity v Brně, učitelé programu Erasmus+ v institutu NILE Norwich (UK), účastníci Letní školy ve Vilniusu (Litva), učitelé mateřských a základních škol v celé republice), protože si myslím, že dobré myšlenky by se měly šířit dál. Jen mi připadá smutné, že se jimi nebudou zabývat ti, kteří „by měli vytvářet podmínky“ pro přípravu a vzdělávání českých dětí, avšak namísto toho jen předepisují, nařizují, zahlcují byrokracií. Proto bych se velmi přimlouvala za pokračování programu Study Visits, třeba i za nových podmínek, aby učitelé měli možnost srovnávat a posléze uplatňovat ty nejlepší techniky výuky a naučili se odmítat povrchní, neodborné pokyny „seshora“. Ocenila bych ale jednodušší přístup k informacím, které jsme často museli hledat na mnoha odkazech, než jsme se „doklikali“ na požadovaný údaj, za pomoci mnoha hesel, která komplikovala přístup. Také informativní manuál s větami typu „požadovanou informaci najdete na webových stránkách Cedefopu“, kterých tam bylo několik, byl mou noční můrou. Systém vkopírovaného odstavce namísto uvedené věty, případně konkrétní odkaz přímo na oddíl by velmi pomohl. Na samotný závěr bych si ráda nechala poděkování Národní agentuře pro evropské programy v Praze. Jejich přístup byl naprosto skvělý, kdykoli jsem potřebovala poradit, dostalo se mi ochotné, rychlé a přesné odpovědi a velmi vstřícného (a v mém případě i trpělivého) postoje. Takto profesionální jednání bych všem, kteří jsou odkázáni na komunikaci s úřady. Děkuji! Mgr. Sylvie Doláková Soukromá lektorka metodiky výuky angličtiny u dětí předškolného a školního věku Vyučující na Masarykově Univerzitě v Brně Metodická konzultantka NILE Norwich

Seznam účastníků: Nr

Last Name

First Name

From

Occupation Description

1

ENERSTVEDT

Jan

NO

pedagogical or guidance advisers

2

MANEA

Sabina Elvira Maria RO

representatives of local, regional and national authorities

3

ARVA

Valeria

HU

head teachers, teacher trainers

4

DOLAKOVA

Sylvie

CZ


5

PĘKALA

Aleksandra

PL


6

GAJEK

Elżbieta

PL


7

SIMON SOLDEVILLA

Carlos

ES

heads of departments

8

FINO

Pascal

FR

directors of education and vocational training institutions, centres or providers

9

MAZZONI

Silvia

IT


10

GAZAIX

Violaine

FR


11

LINDH

Katarina

SE

representatives of local, regional and national authorities

12

GERHATOVA

Silvia

SK


13

SANTOS JUANES GRAU

Jose Francisco (paco)

ES


14

CIBULSKIENÉ

Jurga

LT


Studijní návštěva

Recommend Documents