STUDIJNÍ A VĚDECKÁ KNIHOVNA V HRADCI KRÁLOVÉ Hradecká 1250, 500 03 Hradec Králové http://www.svkhk.cz
52. setkání volného cyklu Pojďme si povídat
Konferenční sál, 5. podlaží (nová budova, Hradecká 1250)
Přednášející: MUDr. Jiří Vambera Beseda se koná ve spolupráci se Společností česko–arabskou, Společností přátel Afriky a Zoologickou zahradou ve Dvoře Králové nad Labem.
VSTUP JE VOLNÝ.
Operace „Antilopa koňská“ aneb Z Čech zpátky do Afriky Není žádným tajemstvím, že lidé způsobili vyhynutí celé řady zvířat. Tak tomu bylo i v případě antilop koňských na území Svazijska, malého svébytného království uprostřed Jihoafrické republiky. Poslední zástupce tohoto druhu tam byl pytláky zlikvidován před více než 45 lety, v roce 1961. I když svazijský král později vydal výnos, podle něhož se zabití každého ohroženého zvířete trestá smrtí, a podařilo se mu tím pytláctví prakticky zlikvidovat, vyhynulá zvířata už do přírody nikdo nevrátí. Teprve ochranářské projekty z poslední doby se pokoušejí o reintrodukci, tedy opětovné vysazení vzácných zvířat na místa, kde kdysi žila, což je možné jen ve spolupráci s chovateli ohrožených druhů, kterými jsou zejména moderní zoologické zahrady. ZOO Dvůr Králové se snaží lidský dluh vůči antilopám koňským napravit a tím naplňuje své poslání "Noemovy archy ohrožených druhů". Ve spolupráci s organizací Back to Africa poslala tři samice do Svazijska, kde se mají stát základem budoucí volně žijící populace. K samotnému transportu došlo 23. - 26. ledna a antilopy doprovázel zkušený vrchní ošetřovatel Radek Hlávka. Všechny antilopy se dobře aklimatizovaly a brzy budou spojeny se samcem. Přípravu i celý transport včetně prvních dní na novém místě zaznamenal na kameru Zdeněk Čermák. Ze získaného materiálu bude zpracován dokumentární film, který bude promítán návštěvníkům zahrady. Královédvorská zahrada je největším chovatelem druhu na světě. První zvířata dovezla přímo z východní Afriky v roce 1969 z Ugandy (6 kusů) a další 4 v roce 1970. První mládě se narodilo již v roce 1969 a dodnes jich bylo již 316 (128 + 188). Celý evropský chov byl založen na jedincích pocházejících ze Dvora Králové, a proto nepřekvapí, že dvě dnešní zdejší stáda čítající 25 jedinců tvoří největší skupinu chovanou v zoologických zahradách světa.
2
Životopis – Jiří Vambera Jiří Vambera se narodil v Praze v roce 1950. Po ukončení studia lékařské fakulty v roce 1975 začal pracovat na porodnickém oddělení v nemocnici v Trutnově. V letech 1984 - 1988 byl vyslán v rámci pomoci rozvojovým zemím do Ethiopie. Postupně získal řadu atestací a specializoval se na gynekologii dětí a dospívajících. Od roku 1998 pracoval v několika soukromých zdravotnických zařízeních. Podílel se přitom na výuce a odborné práci na královéhradecké Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. V roce 2001 založil svou vlastní soukromou praxi. Nadále spolupracuje s Oblastní nemocnicí Trutnov. Je členem tří vědeckých společností. Kromě studia své odbornosti graduoval také v oboru organizace zdravotnictví. Absolvoval semináře Institutu pro národohospodářství a geopolitiku v Hamburku. Jiří Vambera je ženatý, má tři dospělé děti. Ve volném čase se věnuje četbě, cestování a fotografování. Zvláštní zálibu má v historické, životopisné a cestopisné literatuře. Pobyty v zahraničí využívá důsledně ke studiu lokální správy, stavu přírody a zdravotnictví. Příroda a zájem o biologické vědy inspirují jeho tvorbu v oblasti makrofotografie. Od voleb v roce 2004 působí jako radní Královéhradeckého kraje a zodpovídá za oblasti životního prostředí a zemědělství.
3
ANTILOPA KOŇSKÁ Svým vzhledem i chováním se velice podobá antilopě vrané, s kterou bývá také často zaměňována, protože se jejich lokality rozšíření překrývají. Je to mohutná antilopa, která je po antilopě losí a kudu velkém největší africkou antilopou. Dosahuje hmotnosti až 250 kg, výšky v kohoutku až jednoho metru a délky těla mezi 2,4 až 2,6 m. Rozeznáváme u ní asi 6 poddruhů, které se liší převážně zbarvením srsti. Nejčastějším zbarvením je rezavá, méně často se objevuje i šedá. Břicho má světlejší a na hlavě má typickou antilopí kresbu, zvláště kolem očí a čenichu má bílou kresbu. Obě pohlaví mají dlouhé šedočerné rohy, samice však kratší a slabší. Svůj název získala pro svou určitou podobnost s koněm, zvláště pak díky protáhlému obličeji a vztyčené černé hřívě. Zvláštní jsou i ušní boltce, které jsou dlouhé a zakončené černými chloupky. Antilopa koňská má také dlouhý ocas, který dorůstá délky 60-70 cm. Antilopa koňská se až z 90 % živí trávou, vzácněji listy a plody, což způsobuje, že potřebuje často pít. Většinou žije v nevelkých skupinách tvořených z 20 samic s mláďaty a dospělým, vedoucím samcem. Často ji lze spatřit i mezi stády zeber, impal, pakoňů, buvolů a pštrosů. Antilopa koňská umí podobně jako ostatní antilopy skvěle skákat a běhat, a proto se jí nejednou povede uniknout jejím hlavním predátorům, kterými jsou lvi, levharti, psi hyenovití a hyeny. Antilopy koňské jsou však vyhlášeny i svou bojovností, kdy spolu samci bojují o harém a samice. Při těchto soubojích využívají svých dlouhých a ostrých rohů, které mohou způsobit ošklivá, ba i smrtelná zranění. Tyto antilopy mají velice zvláštní způsob boje, kdy samci sedí na předních a srážejí se a přetlačují rohy. V období rozmnožování odežene samec od stáda jednu samici, s kterou žije nějakou dobu v páru. Samice rodí po 8,5 až 9měsíční březosti jediné mládě, o které poměrně dlouhou dobu pečuje a které dosahuje pohlavní dospělosti ve věku 3 let. Mladí samci se poté sdružují do nevelkých mládeneckých stád.
Antilopa koňská 4
ANTILOPA KUDU Kudu je poměrně statný zástupce čeledi turovitých (Bovidae). Celková výška je 2,3 až 2,9 metru. Má dlouhé nohy, na hnědém nebo šedém trupu nosí šest až 10 vertikálních bílých pruhů. Krk je oproti tělu barevně méně výrazný. Na hlavě pod očima jsou bílé horizontální linky. Charakteristické jsou též dlouhé a široké uši, taktéž jakýsi tmavě osrstěný hrb nad předními končetinami. Ocas je na povrchu tmavý, zespodu bílý a střapatý, ukončen je černou špičkou. V nebezpečí používá kudu ocas jako varování pro ostatní členy stáda. Ocas otočí vzhůru a bílá barva jasně upozorňuje na nebezpečí. Samci mají dlouhé, hluboce spirálovité rohy. Mladí jedinci se podobají kravám. Jsou to výborní skokani. Dokáží snadno přeskočit i dvoumetrový plot. Podobně jako jiné velké antilopy v Africe rozšiřuje kudu velký postupně areál svého výskytu. Ten je v jižní Africe poměrně kompaktní. Ve východní Africe je jeho výskyt nesouvislý. Jeden izolovaný areál se nachází v blízkosti Čadského jezera, v Súdánu a Středoafrické republice. Podobné je to i s četností jedinců, která je klesající od jihu k severu. Kudu obývá lesnatou savanu, kde nalézá nejvhodnější podmínky pro život. Preferuje akáciové lesy a lesnaté horské oblasti. Nalezneme ho ale i v aridních oblastech, otevřených savanách, příbřežní vegetaci. Žije v malých stádech čítajících tři až deset jedinců. Občas jsou pozorována stáda čítající až třicet individuí. Tato velká stáda se však brzy rozpadají do menších. Stáda se skládají z krav a jejich potomků a mohou zde být přítomni i pohlavně dospělí býci. Býci jsou samotářští nebo tvoří stáda s jinými samci. Během říje se připojují k jednotlivým stádům samic. Mateřská stáda obývají jeden až 25 kilometrů čtverečních. Plocha závisí na kvalitě potravních zdrojů. Nejmenší plochy obývané jedním stádem byly zaznamenány ve východním Kapsku v Jižní Africe. Býci obývají mnohem větší areály. Jejich rozloha činí více než 50 kilometrů čtverečních. Aktivita antilop kudu záleží na místě jejich výskytu. V chráněných oblastech jsou aktivní v chladných denních hodinách (při úsvitu a soumraku), na farmách či v oblastech obývaných lidmi jsou nočními zvířaty. Jejich aktivita záleží také na ročním období - během nejteplejších měsíců v roce přesouvají svou aktivitu i v chráněných oblastech do nočních hodin. Ve stádech užívají varování pomocí optických signálů. Jsou-li vyrušeni nebo hrozí-li nebezpečí, trhavým pohybem a zvednutím oháňky upozorňují ostatní členy stáda. S mláďaty se můžeme setkat během celého roku, ale nejčastěji přicházejí na svět během období dešťů. Mladé tele přichází na svět po 270 dnech březosti a jeho 5
půměrná váha je 16 kg. Dospělý jedinec váží 180 kg (samice) až 250 kg (samec). Mladé tele je kojeno dva až tři měsíce, v té době se již samice spářila s jiným samcem. Kudu velký se živí převážně listím a výhonky stromů a keřů, ačkoli i tráva je součástí jeho stravy, zvláště pokud je čerstvě narostlá. Ze dřevin preferují stromy a keře rodu Acacia. Jinak je strava značně pestrá a záleží na místních podmínkách. Zvláštností je, že dokáže strávit i toxické rostliny. V období sucha se živí kůrou stromů, kterou loupe svými dlouhými řezáky.
Antilopa kudu ANTILOPA VRANÁ Antilopa vraná je velká, robustní antilopa s výrazným sexuálním dimorfismem. Samci váží okolo 238 kg a v kohoutku dosahují 116-142 cm, samice jsou menší, váží kolem 220 kg. Obě pohlaví mají vrubované rohy, které jsou šavlovitě zahnuté dozadu; rohy samců jsou nicméně masivnější, zahnutější a až 165 cm dlouhé, naproti tomu rohy samic jsou dlouhé jen 61-102 cm. Srst je krátká a hrubá, samec i samice mají krční hřívu. Býci jsou vždy černě zbarvení, samice a mláďata jsou obvykle kaštanově hnědé, u jižněji žijící populace pak hnědočerné. Břicho, vnitřní strana stehen a krajina pod ocasem jsou bílé, stejně jako obličejová maska. Telata mladší dvou měsíců jsou světle hnědá. Antilopa vraná obývá lesnaté savany jihovýchodní Afriky, její areál sahá od jihovýchodní Keni a východní část Tanzanie a Mosambiku až do Angoly a Konga. Jsou teritoriální, vyhýbají se otevřené krajině a vždy se zdržují v blízkosti řek nebo napajedel.
6
Během období dešťů žijí antilopy vrané v malých rodinných skupinách tvořených 15-25 samicemi, jejich telaty a jedním dominantním býkem, který hájí jejich teritorium o rozloze 3,9-9 km2; několik takových skupin pak sdílí jeden domovský okrsek (home range), který může mít rozlohu až 25 km2 a živit až 75 antilop vraných. Během období sucha se antilopy shromažďují ve velkých smíšených stádech na zbývajících pastvinách. Mezi kravami i mezi býky je vytvořena hierarchie, staré krávy bývají na společenském žebříčku výše než ty mladší. I mladí samci jsou podřízeni kravám, a to do věku asi 3 nebo 4 let, kdy se u nich začínají objevovat sekundární pohlavní znaky a jsou vyhnáni. Mladí býci se pak toulají sami nebo se sdružují do mládeneckých stád; dominantní býci je většinou nechávají pást se v jejich teritoriu, chovají-li se podřízeně a nejeví-li zájem o samice. Samci se o teritorium přetlačují svými rohy; smrtelná zranění jsou však vzácná. Říje přichází uprostřed období sucha, zhruba od května do července, březost trvá 8-9 měsíců, telata se tudíž rodí na konci období dešťů, kdy je dostatek vysoké trávy k ukrytí mláděte. Matka se k mláděti vrací, jen aby je nakojila, a už po týdnu se přidává zpět ke stádu; tele se přestane skrývat až po třech týdnech. Pouto mezi matkou a mládětem je slabé, i ve stádě telata tráví více času se svými vrstevníky a matku vyhledávají jen jako zdroj mléka. Odstaveno je po 6 měsících. Samice pohlavně dospívají ve dvou a půl letech, samci se páří až po 5 letech stáří. Antilopy vrané jsou býložravé, 90 % jejich potravy tvoří trávy - pojídají pouze travní list, a to ve výšce 40-140 mm nad zemí. Jejich oblíbenou potravou je tráva druhu Brachiaria nigropedata, která ale tvoří jen 3,9 % trav na sledovaném území. Jsou aktivní především brzy ráno a před setměním, přes poledne se ukrývají ve stínu, v noci přežvykují. Obvykle zůstávají dlouho na jednom místě, denně urazí jen asi 1,2 km, nikdy se příliš nevzdalují od napajedel, která navštěvují minimálně každý druhý den. Jsou-li pronásledovány, dokážou běžet rychlostí až 57 km/h, a to i na větší vzdálenosti. Zraněné nebo zahnané do kouta se brání svými ostrými rohy. Dospělé kusy nemají kromě člověka příliš nepřátel, telata jsou kořistí lvů, leopardů, hyen, psů hyenovitých i krokodýlů.
Antilopa vraná 7
Antilopy (rešerši zpracovalo oddělení IRS SVK HK) Výběr článků z časopisu Živa. Časopis je k dispozici prezenčně ve Studijní a vědecké knihovně v Hradci Králové (studovna periodik, 4. podlaží). Signatura: I-50 392 1. HÁJEK, Ivan Studium velkých savců Senegalu / Ivan Hájek. - 5 il., 1 tab. In: Živa. - ISSN 0044-4812. - Roč. 50, č. 2 (2002), s. 86-88. 2. SKALKA, Petr Nilgau - zajímavý indický kopytník / Petr Skalka, Václav Poživil. – Obr., tab. In: Živa. - ISSN 0044-4812. - Roč. 49, č. 2 (2001), s. 87-88. 3. VOLF, Jiří Antilopa adax a její chov v pražské zoo / Jiří Volf. - 3 fotogr. In: Živa. - ISSN 0044-4812. - Roč. 44, č. 3 (1996), s. 137-139. 4. VOLF, Jiří Antilopa kudu velký a její chov v pražské a královédvorské zoo / Jiří Volf. - 1 fotogr. In: Živa. - ISSN 0044-4812. - Roč. 41, č. 1 (1993), s. 43-44. 5. VOLF, Jiří Antilopa sitatunga a její odchov v pražské zoo / Jiří Volf. - 4 fot. In: Živa. - ISSN 0044-4812. - Roč. 40, č. 4 (1992), s. 187-189. 6. VOLF, Jiří Antilopa vraná a její chov v pražské zoo / Jiří Volf. - 2 fotogr. In: Živa. - ISSN 0044-4812. - Roč. 42, č. 2 (1994), s. 88-89. 7. VOLF, Jiří Bongo a jeho chov v pražské zoo / Jiří Volf. - 2 il., 1 fot., 1 tab. In: Živa. - ISSN 0044-4812. - Roč. 50, č. 4 (2002), s. 180-181. 8. VOLF, Jiří Přímorožec šavlorohý a jeho chov v pražské zoo / Jiří Volf. - 3 fotogr., 1tab. In: Živa. - ISSN 0044-4812. - Roč. 43, č. 1 (1995), s. 38-40. 9. ZELENÝ, Václav – NEŽERKOVÁ, Pavla NP Nikolo Koba - poslední útočiště antilopy Derbyho / Václav Zelený, Pavla Nežerková. In: Živa. - ISSN 0044-4812. - Roč. 50, č. 2 (2002), s. 94-96.
8
