Stručný salesiánský nekrolog

Stručný salesiánský nekrolog

1924 –2008

Stručný salesiánský nekrolog

1924 –2008

3

Stručné životopisy zemřelých českých salesiánů, sester salesiánek FMA a některých význačných spolupracovníků a hlavních představených z počátků budování českého salesiánského díla. Tento nekrolog je desetiletá práce, sestavená ze vzpomínek pamětníků, abychom se povzbudili vytrvalostí, obětavostí i salesiánskými ctnostmi našich zemřelých. Oni nejen vybudovali domy, ale také vychovali generaci praktických křesťanů i spolupracovníků, kteří nám dnes pomáhají. Příkladem osobní svatosti a nadšením získali všeobecné sympatie pro české salesiánské dílo, ve kterém my dnes pokračujeme. Plánky hřbitovů (II. brožurka) nám mají pomoci, abychom s vděčností alespoň občas navštívili jejich hroby v naší blízkosti, zastavili se při svém cestování se u těch vzdálenějších a poprosili naše zemřelé o duchovní i materiální pomoc v apoštolátu, který oni v naší vlasti začali. 47. článek Pravidel nás povzbuzuje, abychom si zemřelé spolubratry připomínali každodenně při jedné ze společných modlitebních chvil, na 76. článek Pravidel by neměli zapomenout spolubratři kněží a ředitelé komunit při úmrtí spolubratra, hlavního představeného, rodičů, při exerciciích, 1. února, 5. a 25. listopadu.

V Praze, L. P. 2008 P. Miloslav Frank SDB

Technická spolupráce: P. Hynek Černoch SDB Helena Mrázková ASC

5

ABECEDNÍ SEZNAM SPOLUBRATŘÍ S DATEM ÚMRTÍ Albera Albrecht Astr Babiak Baran Bartušek Basovník Běhal Biálek Bittner Bokor Botek Coggiola Čepelka Černý Čuřík Daněk Demel Dittrich Divoš Doležal Doležal Dombek Durčík Dvořák Dvořák Fabík Frélich Frýdecký Frydrych Fuglík Hasilík Hladký Hlaváč Hlaváček Hlavatý Hnila Holíbková Holík Holík Homola Honka 6

Paolo Viktor Alfréd Josef Petr Rudolf Vojtěch Josef Josef Jan Josef Jan Giuseppe Karel Jiří Jaroslav František Mojmír Ladislav Karel Václav Václav Bedřich Bohumil Antonín Stanislav Josef Vojtěch Václav Alois Vojtěch Mětoděj Antonín František Josef Josef František Anežka Augustin Josef Jan Jan

29.10.1921 16.01.1934 18.06.1975 20.02.1980 28.02.2007 28.02.1972 17.03.1955 16.08.1972 17.04.1965 30.10.2002 01.04.1968 04.06.2002 08.12.1970 17.06.1968 06.07.1944 28.10.2006 07.06.1980 19.03.1993 11.10.1997 24.06.2001 13.11.1973 28.03.1977 24.01.1992 19.06.1969 20.02.1999 14.09.2002 10.06.2003 10.02.1994 11.08.1889 05.12.2007 31.03.1989 28.10.1991 01.11.2005 16.06.1970 12.04.1992 31.03.1979 27.02.1993 26.02.1990 18.09.1996 02.08.1968 16.08.2000 16.07.1956

Honka Horáček Horník Horký Hrobař Hromádko Hronek Hruška Hudeček Hynek Chudárek Chylík Janda Janovský Januš Jeřábek Jeřábek Jiříček Jurečka Jurečka Juroška Kala Kašík Kašík Kašparová Klement Kolrus Komárek Kováč Krčmář Krhut Krpec Krutílek Krutílek Kubín Kudela Kulač Kuřík Langer Lank Ledvinka Lepařík

Josef František Josef Martin Antonín Jan Miloslav Josef František Václav Rudolf Zdeněk Vincenc Ignác Josef Jan Pavel Jan Stanislav František Cyril Josef Josef Stanislav Milada Met. Karel Emanuel Václav Alfons Karel Jan František Antonín František Josef Tomáš Jaroslav Jan Eduard Jaroslav Jan František

23.06.2004 26.01.1997 27.12.2005 02.01.1964 19.01.1979 12.06.2007 12.07.1977 13.09.1968 07.08.0995 15.09.1993 29.05.1993 07.01.1987 08.04.1982 30.08.1942 26.10.1975 01.01.2008 15.02.1988 27.01.2007 09.04.1975 08.08.1975 04.10.2008 26.09.1992 12.12.1957 04.04.1938 30.05.1990 09.11.0979 09.02.1950 22.05.1994 22.04.1994 11.09.1977 06.09.1989 25.07.1969 26.10.2000 22.01.1996 22.03.1992 24.09.2001 25.08.1970 27.09.1974 02.07.1994 05.08.1998 03.04.1986 11.01.1987

Lepařík Josef Malota František Manďák Josef Marek Jan Med Oldřich Mikulík František Míša František Mrtvý Václav Mrtvý Vincenc Musial Ladislav Muška Josef Navrátil Jakub Netušilová Marie Netušilová Anna Novosad Josef Ondrášek Vladimír Papica Miloslav Pavelka Josef Pitrun František Planita Josef Plywaczyk Stanislav Poděbradská Marie Poláček Jaroslav Polák Karel Preclík Jeroným Pucholt Kamil Renza Jan Ricaldone Pietro Ricceri Luigi Rinaldi Fillipo Rochla Antonín Roubal Antonín Rýdel Josef Semela Josef Schneider Josef Siuda Ludvík Slavík Oldřich Slovák Alois Smékal Josef Směták Antonín Soukup Jaroslav Stejskal Bohumil Stuchlý Gerhard

09.12.1988 18.10.1979 21.09.2000 19.07.1993 23.09.1991 01.02.2002 03.03.2005 29.07.1977 21.09.2007 21.06.1954 29.07.1988 25.07.1995 06.06.2007 14.08.1993 15.04.1983 16.07.1977 12.02.1941 12.04.1978 20.11.1990 09.12.2004 04.12.1964 15.12.2000 27.07.1994 26.10.1994 09.07.1945 04.02.1971 07.07.1969 25.11.1951 14.06.1989 05.12.1931 11.05.1973 12.06.1993 27.10.1998 18.02.1981 25.11.1984 13.06.2000 28.08.1944 09.07.1982 03.08.1980 25.11.1970 14.11.1989 27.11.1999 20.09.1985

Stuchlý Šafařík Šánek Šarman Šilar Šimčík Šindler Šiška Škurka Špán Špok Štancl Šuta Švec Tatýrek Taťák Tlustý Tomáš Topinka Trnčák Trochta Vagač Vandík Vandík Valerián Vašina Vecchi Večeřa Veselý Veselý Viganó Vinklárek Vitásek Vlček Vlk Vrátník Vtípil Vyoral Walland Zerzán Ziggiotti Zmrzlík

Ignác Josef Jarolím Jan Vojtěch Josef Jaroslav Josef Emil Ivo Rudolf Augustin František Alois Ignác Vítězslav Vladimír Vojtěch Josef Vojtěch Štěpán Viliam Josef Štěpán Josef Miroslav Juan Ed. Josef Alois František Egídio Oldřich František Václav Alois Jaroslav Jan Alois František Josef Renato Alois

17.01.1953 09.07.1987 25.01.1981 01.03.1982 01.05.1965 26.4.2002 26.02.1993 11.12.1969 18.12.1990 05.03.0976 01.05.2008 21.12.1962 11.03.1979 18.03.1986 14.01.1982 30.03.1995 15.06.1989 24.09.1959 28.09.1998 26.01.1999 06.04.1974 02.07.1970 03.01.1990 16.11.1971 13.02.2002 21.11.1971 23.01.2002 12.12.2007 18.08.1987 10.04.1950 23.06.1995 04.11.1996 12.06.1979 17.01.1978 09.12.1939 03.05.1988 04.08.1968 27.01.1998 14.02.1975 04.01.2002 19.04.1983 09.12.1992

7

LEDEN + 1.1.2008

P. Jan JEŘÁBEK

* 26.7.1917

Rodák ze Štramberku. Noviciát ukončil sliby v roce 1935, asistentem byl v Ostravě. Za německé okupace musel pracovat ve Zlíně u Bati. Na konci války, po osvobození koncentračního tábora v Dachau, jel za dramatických okolností pro pražského ředitele P. Štěpána Trochtu, který tam byl vězněn. Na kněze byl vysvěcen v r. 1946. Od dubna 1950–1955 byl internován v koncentračním táboře v Želivě. Po propuštění pracoval v podniku Tatra v Kopřivnici jako elektrikář, vystudoval večerní průmyslovku. Tam byl zaměstnán až do důchodu do r. 1978. Po politickém uvolnění v r. 1969 vypomáhal v duchovní správě v Ostravě-Třebovicích. Když mu byl po třech letech odebrán státní souhlas, vypomáhal tajně jako kněz, kde bylo potřeba, i když za to hrozil policejní postih a případně vězení. Otec Jan si zachoval až do konce života bystrost ducha a dobrou paměť. Dovedl svým vlastním humorem šířit optimismus a úsměv. Zemřel po krátké nemoci a je pohřben v rodinném hrobě ve Štramberku. (PH 46)

+ 2.1.1964

Mons. Martin HORKÝ, význačný dobrodinec

Zemřel a byl pohřben v Polešovicích u Uherského Hradiště ve věku 81 let. Byl 27 let farářem v Polešovicích, do jeho farnosti patřil Ořechov. Byl nadšeným dobrodincem salesiánů v Ořechově. (PH 64)

8

* 5.11.1883

+ 3.1.1990

P. Josef VANDÍK

* 1.3.1910

Rodem z Polešovic, zemřel ve věku 80 let a byl pohřben v kněžském a zároveň salesiánském hrobě v Polešovicích u Uh. Hradiště. V r. 1925 odjel do italské Perosy. Po vysvěcení působil hlavně v Praze a Pardubicích. Byl dobrosrdečný, ochotný ke každé práci, úspěšný salesiánský ekonom. Byl rodným bratrem dříve zemřelého salesiána ThDr. Štěpána Vandíka. Po internaci v Oseku, za komunismu, byl zaměstnán jako účetní. V důchodu sloužil dlouhá léta v Karlových Varech jako duchovní u sester boromejek. (PH 64)

+ 4.1.2002

P. Josef ZERZÁN

* 30.5.1907

Narozen v Lubné u Sebranic. Do Fryštáku nastupoval jako vyučený tesař. Své znalosti uplatnil v r. 1943 v Hodoňovicích, kde s bohoslovci za Německa budovali nový ústav. Knězem se stává v r. 1942. Byl katechetou, zpovědníkem, ekonomem a školním rádcem. Po internaci byl přidělen s ostatními řeholníky na stavby přehrad. Později byl v duchovní správě na různých místech. Nakonec se stal duchovním v domovech Sester sv. Vincence v Přepychách u Opočna. Tam také umírá na první pátek ve věku 95 let. Odpočívá v kněžském hrobě v Přepychách. Byl neúnavným pracovníkem, pracoval fyzicky i duševně. Přeložil mnoho snů Dona Boska, životopisy význačných spolubratří z celého světa, kteří zemřeli v pověsti svatosti, sepsal mnoho promluv na duch. cvičení, nechal zhotovit a šířil katechetická razítka, pomáhal na přehradách s výchovou mladých spolubratří a aspirantů. Vždy horlivý a důsledný v praktikování chudoby. (PH 13)

+ 7.1.1987

P. Zdeněk CHYLÍK

* 31.8.1932

Narozen v Tišnově, zemřel v Brně, měl 55 let. 16 let působil v Brně, poslední roky v kostele na Křenové ulici. Zemřel při výkonu kněžské služby v krematoriu v přestávce mezi dvěma pohřby na lavičce mezi hroby. Povolání získal v brněnské salesiánské oratoři. Vynikal skromností, laskavostí a obětavostí. Cokoliv dělal, konal pečlivě. (PH 1)

9

+ 11.1.1987

P. František LEPAŘÍK

* 31.8.1907

Rodák z Olomouce-Hodolan. Pán ho povolal k sobě na cestě za apoštolátem. Zemřel na stanici autobusu ve věku 79 let. Pohřeb měl zároveň s P. Chylíkem v Brně. V r. 1927 po maturitě odjel do italské Perosy, čtyři roky po svém rodném bratru Josefovi. 45 roků působil v Brně, apoštoloval, za totality vypomáhal tajně kněžskou službou bez souhlasu tehdejších komunistických úřadů. Zpovídal, léčil bylinami, radil v rodinných těžkostech. Byl nadšeným ctitelem P. Marie Pomocnice. Vystavěl v Brně-Žabovřeskách první salesiánskou oratoř, a to v době války, kdy nebyl k dostání stavební materiál. Stále činný, usměvavý a nadšený pro apoštolát. (PH 1)

+ 14.1.1982

Ignác TATÝREK, koadjutor

* 7.2.1901

Rodák z okolí Brna, zemřel a byl pohřben v Brně v 80 letech věku. Byl vyučen zedníkem, do noviciátu přišel v padesáti letech. Po internaci v Oseku byl 27 let domovníkem v brněnské oratoři, kde komunisté zřídili hudební školu. Byl zbožný, prostý, srdečný. Rád hrával na tahací harmoniku. (PH 1)

+ 16.1.1934

Viktor ALBRECHT, klerik, misionář

* 18.2.1904

Rodák z Humpolce, zemřel v Jaboatao v Brazílii ve 29 letech. Jeden z prvních českých chlapců, kteří odjeli z Perosy přímo na misie. Velmi pracovitý, svědomitý a obětavý v těžkých brazilských podmínkách. Do Perosy přijel, když mu bylo 20 let.

10

+ 17.1.1953

Služebník Boží P. Ignác STUCHLÝ

* 14.12.1869

Narozen v Boleslavi v Horním Slezsku, odpočívá na fryštáckém hřbitově. Dožil se 84 let. Do Turína na formaci odjel v r. 1894, bylo mu 25 let. Do svých 55 let žil salesiánský život ve Slovinsku. V tomto pokročilém věku jej představení posílají do italské Perosy, aby tam začal české salesiánské dílo. V roce 1927 stěhuje české salesiánské dílo do Fryštáku. Když slavil své 70. narozeniny, bylo českých salesiánů téměř 200. Jeho pokora, dobrota, zbožnost, ctnost chudoby a neúnavná pracovitost byla vložena do základů českého salesiánského díla. Po komunistické internaci řeholníků v r. 1950 byl odvezen do domova důchodců v Lukově u Fryštáku, který vedly řeholní sestry a tam prožil poslední tři roky svého života. V r. 1993 začalo diecézní řízení k beatifikaci, které bylo ukončeno v r. 2001 a proces byl předán do Říma. (PH 53)

+ 17.1.1978

Václav VLČEK, koadjutor

* 23.9.1926

Pocházel z Březové u Vítkova, kde byl také pohřben ve věku 51 let. V rodině Dona Boska prožil 37 let. Nemoc páteře, skolióza, mu neumožnila stát se knězem, i když po tom silně toužil. Měl jedinečnou paměť na dějiny a data. Byl vlídný a projevoval pochopení pro bolesti druhých, ochotný, trpělivý s druhými, ale také se svou nemocí. Hlubokou zbožnost projevoval častými krátkými návštěvami kaple. Byl pohřben v rodinném hrobě. (PH 43)

+ 19.1.1979

P. Antonín HROBAŘ

* 30.11.1918

Narozen i pohřben v Polešovicích ve věku 60 let. V salesiánské rodině prožil 42 roky. Přispěl organizací i vlastní prací ke generální opravě salesiánského domu v Ořechově, který byl v době, kdy jsme ho dostali, neobyvatelný. Po r. 1968 zorganizoval také úpravu kaple v Ořechově podle pokoncilních směrnic. Byl klidný, ale vytrvalý organizátor, opravdu zbožný a skromný. Odpočívá v kněžském a salesiánském hrobě v Polešovicích. (PH 64)

11

+ 22.1.1996

P. František KRUTÍLEK

* 26.7.1911

Rodák z Janovic u Nového Jičína. Umírá v 85 letech a je pohřben ve Starém Jičíně. Přišel jako první žák v r. 1927 do Fryštáku. V roce 1938 odjíždí do Itálie na teologii. Právě vypukla světová válka, on zůstává v Itálii a zapojuje se do českého zahraničního odboje se spolubratrem P. Krčmářem. Po návratu do vlasti se stává sekretářem P. Štěpána Trochty, ředitele pražského salesiánského ústavu, a po jeho jmenování biskupem s ním přechází do Litoměřic. V r. 1952 je odsouzen na 12 let jako „vatikánský špion“. V r. 1966 nastupuje do duch. správy v Novém Jičíně, kde neúnavně opisuje stovky promluv kardinála Trochty a náboženské texty. Přes vážnou oční chorobu a později úplné oslepnutí denně celebruje věřícím zpaměti ve Španělské kapli v N. Jičíně. Byl vzorem svou zbožností a pokorou. Umírá na cestě domů při návratu ze mše sv. (PH 29)

+ 23.1.2002

don Juan Edmundo VECCHI, hlavní představený

* 23.6.1931

Byl osmým nástupcem Dona Boska. Narodil se 23.6.1931. Byl 6 let hlavním představeným (od 20.3.1996 do 23.1.2002). V té době bylo 16.915 salesiánů. Navštívil dvakrát naši provincii. Před službou hlavního představeného byl členem hlavní rady jako latinsko-americký regionál, rádce pro pastoraci mládeže a vikář.

+ 24.1.1992

P. Bedřich DOMBEK * 12.3.1915

Narodil se ve Slezsku v Bělé u Chuchelné, kde je také pohřben. Nadšený hudebník. Zakládá kapelu internistů v pražském salesiánském domě a vede ji do Paříže na světové skautské jamboree, kde měli veliké úspěchy. V r. 1975 odchází do duchovní správy v OstravěMichálkovicích, kde umírá v 77 letech, raněn kladivem do hlavy mladým násilníkem. (PH 16)

12

+ 25.1.1984

P. Josef SCHNEIDER, misionář

* 11.4.1902

Byl jedním z prvních salesiánů misionářů z naší vlasti. Narodil se v Heřmanicích u Horní Police nedaleko České Lípy, ještě za Rakousko-Uherska. V České Lípě vystudoval zemědělskou školu. V roce 1920 vstoupil do salesiánského aspirantátu v rakouském Fulpmes. V noviciátě byl v letech 1922-3 v Brazílii, věčné sliby tam složil v Jaboatao roku 1924. Teologii studoval v Turíně na Crocetě a kněžské svěcení mu udělil kardinál Fossati 8. 6. 1933. Celý další život prožil v Brazílii, kde založil a postupně vedl čtyři misijní stanice. Nejvýznamnější byla stanice svatého Gabriela ve státě Rio Negro. Otec Josef byl vynikajícím znalcem indiánských jazyků, do kterých překládal misijní literaturu. Jako zemědělský odborník bojoval proti škůdcům rostlin. Byl také dobrým kartografem. Zemřel ve věku 81 let v misijní stanici v městě Santa Isabel, kde byl také čestným občanem.

+ 25.1.1981

P. Jarolím ŠÁNEK

* 1914

Rodem z Bylnice, pohřben v Tanvaldě ve věku 66 let. Ve Fryštáku začal studovat v r. 1928. By1 školním rádcem v pražském domě, oblíbený sportovec. Po propuštění z internace v Oseku prožil psychický zlom a žil v ústraní. Nestýkal se se spolubratry. (PH 47)

+ 26.1.1997

P. František HORÁČEK

* 24.4.1919

Narozen i pohřben v Chromči u Postřelmova v 78 letech. V r. 1936 přišel do Fryštáku. Tam se také po 13 letech vrátil jako kaplan. Po propuštění z internace v Oseku a z vojny od PTP odchází k rodičům a vypomáhá v zemědělství. V r. 1979 se stává kaplanem v Zábřehu na Moravě. V posledních dvou letech života mu byly postupně amputovány obě nohy. Snášel to trpělivě, i když mu jeho nemohoucnost občas narušila vnitřní vyrovnanost. Pohřben je v rodinném hrobě rodičů. (PH 17)

13

+ 26.1.1999

P. Vojtěch TRNČÁK, misionář

* 27.3.1915

Rodák z Polešovic, zemře1 jako misionář v Santiago de Chile ve věku 84 let. Do Fryštáku nastoupil v r. 1928. Po noviciátě v r. 1934 podal žádost na misie a odjel do Chi1e. By1 to neúnavný pracovník. Mnoho let působil jako prefekt. Tehdy to byla funkce ekonoma a zástupce ředitele. Ve stáří byl až do své smrti zpovědníkem ve svatyni P. Marie Pomocnice v Santiago de Chile. V posledních letech se modlíval 4 hodiny denně, nejraději růženec.

+ 27.1.1998

P. Alois VYORAL, misionář

* 21.4.1920

Narozen v Komárově u Napajedel, pohřben v New Rochelle v USA. Dožil se 78 let. Do Fryštáku přišel v roce 1937. Roku 1946 odjíždí do Turína na bohosloví. Po kněžském svěcení odjíždí na misie do Mexika. Měl postupně různé funkce, většinou dělal ekonoma a faráře. Posledních 20 let pracoval mezi českými a slovenskými krajany. Udržoval korespondenci s českými salesiány a živě sledoval rozvíjející se dílo u nás po totalitě.

+ 27.1.2007

P. Jan JIŘÍČEK

* 1.9.1952

Narozený v Olomouci. Měl jednoho bratra. Jako chlapec chodil do skautu, hrával hokej a patřil do společenství mladých věřících v Olomouci. Po ukončení základní školy studoval železniční průmyslovku v Šumperku. O prázdninách jezdil se salesiány na chaloupky. Po maturitě vstoupil do semináře v Litoměřicích. Studium bylo přerušeno dvouletou základní vojenskou službou. V totalitě prožil noviciát, období časných slibů a v r. 1975 složil trvalý slib. Kněžské svěcení přijal v r. 1979 v Olomouci a stal se kaplanem ve Zlíně. Tam pracoval do r. 1985, kdy nastoupil do Určic. V sousedních Vřesovicích založil a vedl učňovskou školu pro zedníky s internátem, které se věnoval s velkým nadšením až do konce života. V únoru 2006 se projevila vážná nemoc, které podlehl a zemřel v nemocnici v Olomouci. Je pohřben ve farnosti v Určicích. (PH 69)

14

ÚNOR 1. února

PŘIPOMÍNKA VŠECH ZEMŘELÝCH SALESIÁNŮ

+ 1.2.2002

P. František MIKULÍK * 19.10.1913 Rodák ze Stříteže nad Ludinou blízko Rožnova pod Radhoštěm. Po propuštění z internace pracoval manuálně. Teprve v r. 1968 mohl nastoupit do duchovní správy. Za pobytu na faře ve Studénce byl večer přepaden, omráčen úderem do hlavy a přivázán k ústřednímu topení. Viníka tehdejší policie údajně nedokázala usvědčit. Následkem úderu do hlavy silně zapomínal a trpěl bolestmi hlavy. Od r. 1989 až do své smrti žil jako duchovní v Městě Albrechticích u sester boromejek, které se o něj pečlivě staraly. František byl dobrým hudebníkem. Byl radostně ochotný každému vyhovět. Ani ve stáří a nemoci ho neopustila jeho dobrota a vlídnost. Pohřben v salesiánském hrobě v Ostravě (PH 62)

+ 4.2.1971 P. Kamil PUCHOLT, misionář Narodil se v Ústí nad L., zemřel v Recife v Brazílii v 71 letech. Byl německé národnosti a stal se salesiánem v rakouské provincii. Přišel do Fryštáku na výpomoc v r. 1930. By1 katechetou ve Fryštáku, učil němčinu a hudbu a sám se učil česky. Když se otevřel r. 1934 v Ústí nad L. dům pro německé chlapce, P. Pucholt tam přešel jako katecheta. Po dvou letech neúspěchu se dům zrušil a on odjel na misie do Brazílie, kde pracoval mezi německými vystěhovalci. Vynika1 bezmeznou trpělivostí a chování druhých si vždy vykládal v dobrém.

* 1900

+ 10.2.1994

P. Vojtěch FRÉLICH * 23.4.1914 Rodem z Fryštáku, kde také očekává vzkříšení v kněžském hrobě. Dožil se 80 let. Jako bohoslovec musel za války na nucené práce do Německa. Po kněžském svěcení byl ředitelem filosofického studentátu v Hodoňovicích. Po internaci v Oseku nastupuje vojenskou službu u PTP (pracovní útvar beze zbraně). Po propuštění pracuje v Ostravě jako horník. V r. 1956 byl odsouzen na čtyři a půl roku za „podvracení republiky“, protože vedl na Ostravsku mladé spolubratry a pomáhal jim žít salesiánským životem. Byl vlídný a laskavý ke všem. To mu získalo spoustu přátel také v práci. Byl vysoké postavy, úspěšný při volejbalu. Zemřel v Halenkovicích u Napajedel, kde byl v duchovní službě. (PH 53) 15

+ 11.2.1950

Emanuel KOLRUS, klerik

* 19.12.1912

Rodem z Kyjova. Umírá v 38 letech jako novic v Hodoňovicích a tam je také pohřben. Pracoval ve Z1íně, by1 členem kroužku katolické mládeže. Někteří její členové se rozhodli stát se kněžími. Mezi ně patřil i Eman. V roce 1933 přišel do Fryštáku, ale pro nemoc musel studium přerušit. Přichází znovu v r. 1948. Pán ho povolal k sobě v půlce noviciátu. Dával novicům dobrý příklad svou hlubokou zbožností a houževnatostí na cestě ke kněžství. Před odchodem na věčnost mu bylo umožněno složit sliby. (PH 20)

+ 12.2.1941 Miloslav PAPICA, novic, klerik

* 7.7.1923

Narodil se v Mezicích u Nákla, kousek od Olomouce, v rodišti také odpočívá. Prožil pouze 18 let života. Do Fryštáku přišel v roce 1935. V polovině noviciátu vážně onemocněl a byl poslán z nevhodného ostravského ovzduší k rodičům na Hanou. Když se plicní nemoc zhoršila, složil zavčas řeholní sliby do rukou ředitele P. Josefa Lepaříka. Krátce poté jej Pán povolal pro nebeskou odměnu. Byl trpělivý v nemoci, jemný, složil více básní. (PH 63)

+ 13.2.2003

P. Josef VALERIÁN

* 3.9.1927

Narodil se ve Zlámanci na Moravě, dožil se 76 let. Studoval ve Fryštáku. Po internaci v Oseku se mu podařilo za dramatických okolností překročit hranice a v italském Turíně začal studovat teologii. Jako kněz působil do konce života v Rakousku. Ve Vídni dosáhl doktorátu teologie. Od r. 1968 až do konce života byl duchovním správcem Čechů a Slováků v Horním Rakousku a docházel do uprchlických táborů. Kromě toho vyučoval náboženství na školách. V devadesátých letech externě vyučoval na Teologické fakultě v Českých Budějovicích. V posledních letech života se zhoršovaly jeho potíže s cukrovkou a chorobou srdce. Vynikal velikou trpělivostí ve snášení tělesného i duševního utrpení. Měl vždy velikou radost, když se setkal s českými spolubratry. Zemřel v salesiánské komunitě v Linci na selhání srdce a tam také odpočívá na hřbitově sv. Barbory mezi spolubratry.

16

+ 14.2.1975

P. František WALLAND * 9.8.1887

Byl ředitelem na Rakovníku v Jugoslávii v r. 1925. V roce 1929 byl jmenován inspektorem nově zřízené jugoslávské inspektorie, pod kterou tehdy patřilo Československo jako visitatorie. Často navštěvoval Fryšták, radil a povzbuzoval.

+ 15.2.1988

Pavel JEŘÁBEK, novic

* 23.5.1957

Rodem z Mostu v Čechách, dožil se 31 let. Pohřben ve Flersch v Itálii. Po vojenské službě se dověděl o salesiánech. Sám byl iniciativní a uměl pracovat s mládeží. Po domluvě s českými spolubratry emigroval za totality do Rakouska, kde byl v aspirantátě a v noviciátě. V únoru jeli novici do Turína. Pavel nemohl přes hranice, neměl pas, byl exulant. Protože byl dobrým lyžařem, chtěl se dostat přes Alpy do Itálie na lyžích. Tam zahynul ve sněžné lavině. Pohřbili ho ve Flersch, na italské straně Alp, kde našli na jaře jeho pozůstatky.

+ 18.2.1981

P. Josef SEMELA

* 25.9.1902

Narodil se v Luhačovicích. Zde byl také pohřben ve věku 79 let. Patřil mezi nejstarší české salesiánské misionáře. Do Itálie odjel s první výpravou českých hochů v r. 1924. Tam se přihlásil na misie a odjel v r. 1927 s Františkem Daňkem a Jos. Šafaříkem do Peru v Jižní Americe. Pro zdravotní potíže v tamním drsném podnebí se po válce v r. 1945 vrátil do Československa. Až do internace byl zpovědníkem v Ořechově. Po propuštění z internace v Oseku pracoval manuálně v Luhačovicích. Přestože mu komunistické úřady nechtěly dát souhlas k výpomoci v duchovní správě, tajně misionářsky obětavě vypomáhal kněžím v okolí, kde bylo potřeba. Pro zhoršující se nemoci, které trpělivě snášel, se uchýlil do charitního domova pro staré kněze v Senohrabech u Prahy, kde také zemřel. (PH 8) 17

+ 20.2.1980

P. Josef BABIÁK

* 12.10.1900

Byl druhým magistrem českých a slovenských noviců ve Sv. Beňadiku. Jako dvacetiletý odchází studovat do Itálie. V r. 1932 byl vysvěcen a v r. 1937 je ustanoven novicmistrem. Noviciát byl tehdy společný se Slováky, protože Československo byla jedna inspektorie. Don Babiák vynikal velikou spravedlností. Nikdy nebyl šovinistou, jak se to tehdy častěji stávalo na obou stranách. Čeští novicové si ho velmi vážili. Byl příjemný a skromný, měl veselou a žertovnou povahu. Dovedl vytvořit rodinné ovzduší. V r. 1951 po násilném soustředění řeholníků v Podolinci utekl do Rakouska. Později tam byl v různých salesiánských domech ještě ve věku 70 let prefektem. Umírá na infarkt v 80 letech života mezi svými spolubratry v italské Latině.

+ 20.2.1999

P. Antonín DVOŘÁK, provinciál

* 15.5.1907

Emeritní inspektor (provinciál). Rodem z Chvojnova u Pelhřimova, pohřben v Praze ve věku 92 let. V r. 1925 odjíždí s prvními chlapci do Perosy u Turína. V roce 1927 skládá první sliby a v roce 1935 je v Jugoslávii vysvěcen na kněze. V roce 1939 byl jmenován novicmistrem, inspektoriálním rádcem a sekretářem inspektora P. Ignáce Stuchlého. Roku 1948 se sám stává inspektorem česko-moravské provincie a byl jím až do r. 1969. V internaci v Želivě byl odsouzen na 21 let za tajný styk s mladými salesiány. Po tvrdých výslechách a 13 letech vězení byl propuštěn na svobodu. Tři roky pracuje manuálně. V r. 1971, třebaže nemocen, odchází jako duchovní správce k sestrám boromejkám do Moravských Budějovic, kde jim slouží 28 let až do své smrti. Dožil se tak vysokého věku 92 let díky pečlivému a obětavému ošetřování sester. Ve svém životě vynikal vlídností, pokorou a společenským chováním. Měl pochopení pro těžkosti spolubratří, rozdával pohodu a úsměv. Velkodušně odpustil všem, kteří mu ublížili tvrdými výslechy. Zasloužil se o úctu k Donu Boskovi na poutním místě Křemešník u Pelhřimova. By1 vyznamenán Svatým otcem papežským křížem „Pro církev a papeže“. Sepsal své vzpomínky pod názvem Životopisné fragmenty. (PH 2)

18

+ 26.2.1990

sestra Anežka HOLÍBKOVÁ, FMA * 29.3.1908

Rodačka ze Soběchleb u Lipníka nad Bečvou. Je první českou Dcerou P. Marie Pomocnice. V 18 letech odjíždí do Itálie zároveň s výpravou českých chlapců do Turína, 6. 9. 1926. Přes velké počáteční těžkosti i neznalost řeči vytrvá v povolání a později odchází na misie do Brazílie. Byla víckrát ředitelkou a později inspektorkou. Dožila se 82 let a měla velký zájem a radost ze založení díla Dcer P. Marie pomocnice u nás.

+ 26.2.1993

Jaroslav ŠINDLER, koadjutor

* 20.8.1918

Narozen ve Vlkoši u Kyjova. Odpočívá na hřbitově ve Skoronicích u Kyjova. Ve svých 28 letech začíná aspirantát v Brně. Měl hudební nadání a naučil se hrát na housle a na harmonium. Po internaci v Oseku odchází s jinými spolubratry na přehrady Klíčavu a později na Křímov. Vynikal klidem, úsměvem a obětavostí. Byl vzorným v plnění řeholních povinností a ochotný pomoci druhým. Po odchodu do důchodu byl varhaníkem v Chomutově. Tam apoštoloval zpěvem a hudbou mezi mládeží. Po onemocnění Parkinsonovou chorobou odchází do Charitního domova pro řeholníky na Moravec ke čtyřem nemocným salesiánům. Zde zůstává čtyři roky upoután na lůžku. Umírá v 75 letech. (PH 36)

+ 27.2.1993

P. František HNILA

* 5.11.1916

Pocházel z Lukova u Zlína, kde byl také v 77 1etech pohřben. By1 sekretářem inspektora P. Ant. Dvořáka, inspektoriálním ekonomem a duchovním správcem kostela sv. Kříže v Praze. V roce 1950 byl internován v Želivě. Tam byl spoluorganizátorem tajného styku mezi představenými internovanými v Želivě a mladými spolubratry na svobodě. Po velmi tvrdých výslechách Státní bezpečnosti v Jihlavě byl odsouzen jako „velezrádce a vatikánský špion“ k 23 letům vězení. S podlomeným zdravím nastupuje v r. 1969 do duchovní správy ve Všemině a po 9 letech přechází do Rajnochovic na Valašsku. Odtud ho Pán povolává k sobě. Odpočívá v kněžském hrobě v Lukově u Fryštáku spolu se spolubratrem salesiánem P. Augustinem Holíkem. (PH 4) 19

+ 28.2.1972

P. Rudolf BARTUŠEK

* 2.4.1911

Narodil se v Lukách nad Jihlavou, kde byl také pohřben v 61 letech. Byl výborný tělocvikář, sportovec. V oratořích ve Fryštáku a v Ostravě dělali chlapci pod jeho vedením různá tělocvičná vystoupení. Po propuštění z internace s narušeným zdravím pracoval manuálně v Chemických závodech v Ostravě. Jako byl v dřívějším salesiánském životě obětavý a přesný, takový zůstal i v zaměstnání. Později dostal mozkovou mrtvici a oslepl. Z velkého trápení ho vysvobodila smrt. (PH 60)

+ 28.2.1992

P. Cyril MAREK, misionář * 1913

Narodil se v Dolních Bojanovicích. Ve Fryštáku studoval v letech 1928–1933, v noviciátě v Beňadiku byl v r. 1935-6. Byl v ročníku P. Divoše a P. Stanislava Dvořáka. Na asistenci byl v ostravské oratoři. V r. 1937–8 byl na Slovensku. Později přešel do německé inspektorie a odtud na misie do Peru. Tam prožil 17 let. Ve stáří se vrátil mezi spolubratry do Německa. Byl pohřben v Linci ve věku 79 let.

+ 28.2.2007

P. Petr BARAN

* 8.12.1926

Rodák z Nižní Lhoty u Frýdku. Měl dvě sestry. Po internaci v Oseku za komunismu nastupuje na vojnu k PTP na 40 měsíců. Po propuštění pracoval na Vysoké škole báňské v Ostravě, kde se propracoval na odborného instruktora pro obor palynologie. V dubnu 1957 byl s ostatními salesiány, kteří stále udržovali styk a připravovali se studiem na kněžství, odsouzen do vězení. Po ukončení trestu při manuelním zaměstnání v železárnách pokračoval v tajném studiu bohosloví a byl tajně vysvěcen v r. 1967 biskupem Trochtou. Jako sanitář v nemocnici v Brně se věnoval mládeži. Vedl po večerech a o prázdninách kroužky, kázal po mnoho let duchovní cvičení pro mládež. Po politické změně v r. 1989 se ujal stavby kostela a střediska mládeže v Brně-Žabovřeskách. S houževnatostí jemu vlastní kromě toho vedl každoročně několik turnusů duchovních cvičení pro mládež, kázal duchovní obnovy, vedl biblické hodiny, kázal a zpovídal. Pán ho povolal v 80 letech neúnavného života. Odpočívá v salesiánských hrobech v Brně. (PH 1) 20

BŘEZEN + 1.3.1982

Jan ŠARMAN, koadjutor

* 28.5.1913

Pocházel z Nového Hrozenkova na Vsetínsku, kde také očekává vzkříšení po 69 letech obětavého života. Byl to houževnatý Valach. Vynikal obětavou pracovitostí, hlavně při velkých opravách našich domů v Ořechově, Hodoňovicích a v Přestavlkách. V internaci v Oseku si dal narůst plnovous jako protest proti internaci řeholníků. Za to byl Bezpečností poslán do Želiva, kde byl přísnější režim. Byl pečlivý v plnění duchovních povinností. Když je nemohl splnit během dne, klečel dlouho večer v kapli, ačkoliv byl unaven těžkou celodenní prací. (PH 48)

+ 3.3.2005

P. František MÍŠA, provinciál

* 5.1.1913

Byl velkou osobností české salesiánské provincie v době komunistické totality. Pocházel z Polešovic u Uh. Hradiště a do italské Perosy na sal. formaci jel s druhou skupinou chlapců v r. 1925. Po dokončení teologie a kněžském svěcení v r. 1939 v Itálii se vrací do republiky. Je postupně ředitelem oratoře, školním rádcem, profesorem bohoslovců a provinciálem. Po propuštění z internačního tábora v Želivě odchází do Prahy, kde pracuje jako noční hlídač u čerpadel. Toto zaměstnání mu umožňuje věnovat se mladým spolubratřím, kteří ještě nebyli kněžími. Organizuje tajné studium teologie, shání potřebné texty, organizuje zkoušky a bere na sebe zodpovědnost za umožnění kněžského svěcení a také za přijímání a formaci nových salesiánů. Po jeho jmenování inspektorem (provinciálem), formují se a skládají sliby první sestry P. Marie Pomocnice, formují se Volontarie Dona Boska, Sdružení salesiánských spolupracovníků, bývalí žáci, kurzy Malé teologie a letní tábory mládeže na chaloupkách. Sám P. Míša – i přes sledování Státní bezpečností a četné výslechy – se neúnavně věnuje mnoha skupinám po celé republice a předává své biblické znalosti i salesiánskou radost a dobrou náladu. Několik dní po oslavě 92. narozenin byl pro vážné onemocnění převezen do královéhradecké nemocnice a operován. 3. března si ho Pán povolal k sobě. Byl nejstarším žijícím českým salesiánem. Odpočívá v kněžském hrobě v Polešovicích (PH 64)

21

+ 5.3.1976

P. Ivo ŠPÁN

* 18.12. 1900

Slovinský spolubratr. Po vysvěcení ve svých 27 letech byl poslán do Fryštáku v jeho začátcích (v r. 1927), to jsme ještě neměli české kněze a patřili jsme do jugoslávské inspektorie. Ve Fryštáku byl školním rádcem. Povahově mírný, vyrovnaný. Od r. 1931 se stal novicmistrem ve Sv. Beňadiku pro české a slovenské novice. V r. 1936 byl jmenován inspektorem pro Jugoslávii. Zemřel v Celje v Jugoslávii v 75 letech.

+ 11.3.1996

František ŠUTA, koadjutor, misionář

*17.5.1909

Rodák z Francovy Lhoty na Valašsku, rodiště kardinála Trochty, kde se František narodil 17.5.1909. V roce 1925 odjíždí s výpravou českých hochů do Itálie, nejdříve do Perosy a potom do Foglizza, kde se připravuje na koadjutorské povolání. Po třech letech odjíždí do Ameriky do noviciátu v Cumianu. Po roce se vrací do Itálie, kde ve Foglizzu vyučuje technické kreslení. Nějakou dobu vyučuje také v jugoslávské Lublani. V r. 1935 je jmenován odborným učitelem technického kreslení a dějin umění na Sal. Institutu Pia XI. v Římě. Roku 1953 odjíždí jako dobrovolník do salesiánského domu v Paterson v Americe. Založil tam obor technického kreslení a vytrval tam do r. 1986. Jako učitel působil 56 let a do důchodu odešel ve věku 77 let. Jako učitel a mistr byl náročný, neměl rád pouze průměrnou práci. Byl náročný na sebe i na žáky. Mluvil poměrně dobře pěti jazyky. Dožil se 86 let a odpočívá v salesiánském hrobě v Paterson v USA.

+ 17.3.1955

P. Vojtěch BASOVNÍK

* 14.8.1912

Narozen v Polešovicích, kde je také pohřben. Dožil se 43 1et. Zemřel ve vězení ve Valdicích u Jičína v Čechách. Byl 16 let knězem, nadšený, bystrý, radostný a upřímný. Vyučoval sales. filosofy a teology a byl ředitelem oratoře v Ostravě. Zača1 studovat v Perose v r. 1925. Velice schopný a nadějný spolubratr. Byl odsouzen k pěti letům vězení, protože tajně vyučoval teologii a zkoušel bohoslovce, když byl na vojně u PTP po osecké internaci. Původně byl pohřben na vězenském hřbitově ve Valdicích. V r. 1970, po exhumaci ve Valdicích, byl pohřben v rodišti v kněžském hrobě mezi salesiánské spolubratry. Pohřbíval ho jeho dřívější učitel v Perose, biskup Trochta. (PH 64) 22

+ 18.3.1986

P. Alois ŠVEC

* 5.11.1929

Pocházel z Litovle, byl pohřben ve věku 56 1et ve své farnosti v Modlanech u Teplic v Čechách. Od r. 1969 byl v duchovní správě v pohraničí. Opravil několik kostelů hlavně vlastní prací. Byl vyučený stolařem. Houževnatý, pracovitý a obětavý až do krajnosti. Při opravách kostelů si narušil své zdraví. Humorný, srdečný, stále připraven všem vyhovět. (PH 21)

+ 19.3.1993

Mojmír DEMEL, koadjutor

* 3.9.1911

Narodil se v Albrechtičkách u Studénky. Pán ho povolal k sobě ve věku 82 let. Je pohřben vedle šesti spolubratří na Moravci u Velkého Meziříčí. Měl 11 sourozenců. Byl vyučený zámečníkem. Ochotný a zručný ke každé práci. Před internací do r. 1950 byl kuchařem v Ostravě. Po internaci pracoval postupně s ostatními spolubratry na přehradách: Klíčavě, Křímově, Flájích, Nechranicích a Želivce. Všude byl vážený pro svou zručnost a technickou nápaditost. Po odchodu do důchodu pomáhal na salesiánských farách a budoval sociální zařízení, aby tyto fary mohly být využity k apoštolátu s mládeží. Posledních 5 let prožívá v Charitním domově pro řeholníky na Moravci. Tam velkou část volného času byl buď v kapli s růžencem v ruce, nebo pomáhal trvale ležícím nemocným. (PH 12)

+ 22.3.1992

P. Josef KUBÍN

* 13.12.1912

Rodák z Hořic v Podkrkonoší. Pán ho povolal v 80 letech věku. Odpočívá v salesiánském hrobě v Praze. Měl 10 sourozenců, 3 sestry se staly řeholnicemi. Vystudoval obchodní akademii a stal se bankovním úředníkem. Ve 23 letech přichází do Fryštáku. Na asistenci v pražském domě dělá sekretáře řediteli P. Trochtovi. Je svědkem jeho zatčení německým Gestapem. Po internaci v Oseku odchází na přehradu Křímov. Ve funkci ubytovatele shromáždil k práci na přehradě více mladých spolubratří, kteří mohli společně bydlet, po práci studovat a pokračovat ve formaci. Tak vystudovalo mnoho mladých spolubratří a bylo zachráněno mnoho povolání. Za salesiánskou činnost byl odsouzen do vězení. Po propuštění pomohl mnoha mladým spolubratřím k tajnému vysvěcení na kněze u otce biskupa Trochty. Po r. 1989 nastupuje jako rektor do kostela Sv. Kříže v Praze. Tam obětavě slouží až do svých osmdesáti let, kdy končí svou pozemskou pouť. (PH 2) 23

+ 28.3.1977

P. Václav DOLEŽAL ml. * 4.9.1932

Rodák z Ostopovic u Brna, farnost Troubsko. Dožil se 45 let a byl pohřben v Troubsku. Zemřel na plicním oddělení TBC v nemocnici v Ústí nad Labem - Bukově. Bohoslovecká studia musel přerušit pro nemoc. Když se jeho zdravotní stav zhoršoval, byl vysvěcen na kněze na nemocničním lůžku, 3 měsíce před odchodem na věčnost. Jeho život se dá vyjádřit slovy: oběť a láska. Rozdával radost a úsměv v semináři i v nemocnici. (PH 61)

+ 29.3.1995

P. Vítězslav TAŤÁK

* 21.12.1922

Rodem z Boršic u Buchlovic. Dožil se 77 let a odpočívá na hřbitově v Turíně. Jeho filosofická studia v Ostravě byla přerušena nuceným pracovním nasazením v nacistickém Německu. Po válce r. 1947 odjíždí studovat teologii do Turína. Komunistický „vítězný únor“ mu znemožnil návrat do vlasti. Dosáhl licenciátu z církevního práva a nějakou dobu ho také přednášel v Turíně. Potom ho představení pověřili materiálním zásobováním misií. V této funkci pracoval dlouhá léta. Pokračoval i po amputaci obou nohou na invalidním vozíku až do své smrti. Velmi podporoval české salesiánské dílo. Dopomohl ke studiu českým spolubratřím, kteří ilegálně odešli do Itálie.

+ 31.3.1989

P. Vojtěch FUGLÍK

Narodil se v Dobrkovicích u Luhačovic, dožil se 69 let a odpočívá v rodné farnosti ve Velkém Ořechově. V roce 1968 nastoupil do pastorace v Ústí nad L.Trmicích v litoměřické diecézi, jako více salesiánských kněží. Prosil o to litoměřický biskup Dr. Trochta. Vojtěch postupně opravil 7 kostelů. Po přeložení do Holohlav u Hradce Králové opravil několik dalších kostelů a kaplí. Některé z nich byly v troskách. Zároveň se horlivě věnoval farní pastoraci. Při opravách kostelů mu pomáhala mládež z Moravy a poloviny Čech. V roce 1976 byl raněn při oltáři mozkovou mrtvicí. Ztratil řeč a ochrnul. Trpělivě snášel svou nemohoucnost na invalidním vozíku 13 let. Celou dobu ho obětavě ošetřovala sestra Milada Kašparová, FMA. (PH 26)

24

* 11.3.1920

+ 31.3.1979

P. Josef HLAVATÝ

* 16.3.1912

Narozen a pohřben v Bystřici u Libáně, poblíž Mladé Boleslavi. Měl 66 let, když zemřel po dlouhé nemoci. V posledních letech žil v Oseku u Strakonic, kde měl duchovní službu u řeholních sester. Byl tichý, pokojný, měl vždy radost, když se setkal se spolubratrem. (PH 38)

25

DUBEN + 1.4.1968

P. Josef BOKOR

* 1897

Byl prvním slovenským inspektorem, když se rozdělila československá inspektorie na slovenskou a českou. V začátcích českého salesiánského díla v Perose byl asistentem prvních českých noviců ve Foglizzu. Horlivý, velkorysý, nestranný, v rozepřích spravedlivý. Měl srdečný vztah k českému salesiánskému dílu. Jeho rodná sestra byla jednou z prvních sester FMA na Slovensku. Don Bokor zemřel v 71 letech v Nitře. Je pohřben ve svém rodišti v Trakovicích.

+ 3.4.1986

P. Jan LEDVINKA

* 1.2.1930

Narodil se a byl také pohřben v rodné Přibyslavi. Dožil se 56 let. Vyučil se tiskařem. Pracoval na přehradách se spolubratry a při zaměstnání studoval gymnázium. Po uvolnění komunistického tlaku v roce 1968 začal studovat v Litoměřicích bohosloví. Byl tichý, obětavý, uzavřený, snad ze strachu před policejními výslechy se stranil společného života. Po vysvěcení na kněze se dostal na faru v Kněždubu. Tam zemřel na mozkovou mrtvici, když večer předtím připravoval snoubence na svatbu. (PH 25)

+ 4.4.1938

Stanislav KAŠÍK, novic, klerik

Narozen ve Zhoři u Polné, dožil se 19 let, zemřel a byl pohřben v Hronském Sv. Beňadiku. V noviciátě onemocněl na zápal mozkových blan, což bylo v té době smrtelné. Vynikal trpělivostí, obětavostí a pracovitostí. Před smrtí složil řeholní sliby. (PH 19)

26

* 19.11.1919

+ 6.4.1974

Štěpán kardinál TROCHTA

* 26.3.1905

Rodem z Francovy Lhoty na Valašsku, dožil se 69 let a byl pohřben v biskupské hrobce na hřbitově v Litoměřicích. Byl 26 let litoměřickým biskupem a 5 let kardinálem. Patří mezi pionýry českého salesiánského díla. Spolu s P. Ignácem Stuchlým kladl jeho základy a spolupracoval na převedení díla z italské Perosy do vlasti. Vystavěl mimo jiné v Ostravě salesiánský dům a kostel, vybudoval pražský dům s divadlem a kaplí, obnovil kostel sv. Kříže Na Příkopech, byl duchovním rádcem skautů. Za nacistů byl vězněn v koncentračních táborech v Terezíně, Mauthausenu a Dachau, za komunistů byl odsouzen a vězněn jako „vatikánský špion“. Po propuštění z vězení nedostal souhlas k duchovní službě a po několika letech instalatérské profese byl odklizen do charitního domova v Radvanově. Teprve po Pražském jaru 1968 se mohl vrátit na biskupství do Litoměřic, kde ho však zastihlo období normalizace. Kardinál Štěpán byl osobnost, kterou nezlomil ani koncentrák, vězení ani nenávist nepřátel. Měl laskavou moudrost, otcovské srdce, smysl pro humor, velkodušně přemáhal zlo dobrem a nikdy se nemstil. (PH 7)

+ 8.4.1982

Vincenc JANDA, koadjutor, misionář

* 25.3.1908

Narozen v Trojanovicích u Frenštátu pod Radhoštěm. Umírá ve věku 74 let v Data de Posorja v Ekvádoru. Na misie odjel jako 23letý. Byl budovatelem misijních domů, kaplí a kostelů. Byl zručný, dobrý organizátor, neúnavný, obětavý, skromný, vždy ochoten nadřízené poslechnout. Jeho zbožnost byla jednoduchá, ale opravdová. V kapli na Radhošti je umístěna pamětní deska.

+ 9.4.1975

P. Stanislav JUREČKA * 4.2.1909

Rodem z Lipníku nad Bečvou, pohřben ve své farnosti, kde naposledy působil, v Olomouci – Nové Ulici, ve věku 66 let. Z rodiny byli tři bratři kněžími. Začal studovat v Perose. Psal a překládal z cizích jazyků, skládal básně. Vzdělaný, skromný a houževnatý spolubratr. (PH 51)

27

+ 10.4.1950

P. František VESELÝ

* 1897

Zemřel a byl pohřben do společného hrobu kněží v Lounech. V mládí studoval ve Fryštáku, ale pro nemoc musel studia přerušit. Toužil stát se salesiánem. Bylo mu to dopřáno až několik dnů před smrtí, kdy složil řeholní sliby. Měl pohřeb 14.4.1950, v den, kdy komunisté likvidovali kláštery. (PH 22)

+ 12.4.1992

P. Josef HLAVÁČEK

* 20.3.1923

Narodil se v Boršicích u Uherského Hradiště a byl pohřben ve Slezské Ostravě v kněžských hrobech. Dožil se 69 let. Po internaci nastupuje vojenskou službu u pracovního útvaru PTP. Pracuje s ostatními spolubratry na stavbě vlakové tratě z Brna do Havlíčkova Brodu v těžkém skalním terénu, kde za Němců pracovali Židé. Po ukončení vojenské služby přichází pracovat do Ostravy. Vyučil se elektrikářem, vystudoval průmyslovku a pracoval zde až do důchodu. V roce 1984 mu jako důchodci komunistické úřady dovolily stát se administrátorem v Ostravě-Přívoze. Začíná a úspěšně také dokončuje mnohamilionovou opravu svého kostela, při které uplatňuje své technické vědomosti. Celý život byl neúnavným dříčem. (PH 62)

+ 12.4.1978

P. Josef PAVELKA

Narodil se i zemřel v Rožnově pod Radhoštěm ve věku 62 let. V Praze byl prefektem až do internace. Po propuštění z Oseku a z PTP se vrátil do Rožnova. Pracoval manuálně jako dělník. Po uvolnění poměrů v roce 1969 mohl vypomáhat v rožnovské farnosti. Byl to skromný, houževnatý spolubratr, který dovedl tiše a zodpovědně konat své povinnosti jako kněz i jako topič. Odpočívá na starém hřbitově v Rožnově. (PH 32)

28

* 8.3.1916

+ 15.4.1983

P. Josef NOVOSAD

* 18.7.1910

Narodil se ve Francově Lhotě na Valašsku, jako kardinál Trochta. Zemřel a byl pohřben ve své farnosti v Ostravici v Beskydech. Dožil se 72 let. Byl jedním z prvních salesiánských pionýrů. Odešel do Perosy v roce 1924. Byl velmi vzdělaný, vyučoval filosofy a bohoslovce dogmatiku, církevní dějiny a psychologii. Vědecky na výši, důkladný, hluboce zbožný, k lidem vlídný a humorný. Vyhledávaný rádce kněží. Do r. 1967 pracoval manuálně na dráze a tajně vyučoval a zkoušel mladé spolubratry. Neustále doplňoval své vědomosti v mnoha vědních oborech. Ovládal několik řečí. Umřel na rakovinu. V bolestech vynikal trpělivostí a zájmem o druhé. Myslel více na druhé než na sebe. (PH 28)

+ 17.4.1965

P. Josef BIALEK

* 13.2.1921

Narozen v Istebné ve Slezsku. Vzkříšení očekává na hřbitově ve Frýdku. Tragicky zahynul ve věku 44 let jako administrátor ve Vratimově na Ostravsku. Jel konat na motorce kněžskou službu, když dostal infarkt a ztratil vědomí. Havaroval a skonal. Horlivě konal svou kněžskou službu a nepopřál si odpočinku. (PH 55)

+ 19.4.1983

don Renato ZIGGIOTTI, hlavní představený

* 9.10.1892

Byl pátým nástupcem Dona Boska. Narodil se 9.10.1892 v okolí Padovy. Byl 13 let hlavním představeným, od 1.8.1952 do 27.4.1965. V té době bylo 22.383 salesiánů. V poválečných letech se snažil povzbuzovat spolubratry v místech zasažených válkou a osobně je navštěvoval. Byl ředitelem, dvakrát inspektorem, 15 let členem hlavní rady, vikářem hlavního představeného don Ricaldoneho. Dožil se 90 let.

29

+ 22.4.1994

Alfons KOVÁČ, koadjutor

* 11.8.1919

Narozen v Rakousku u Vídně, odpočívá v Praze mezi spolubratry v salesiánských hrobech. Dožil se 75 let. V Bratislavě vystudoval obchodní školu. Po noviciátě se stává sekretářem ředitele pražského sal. ústavu. Pro bezvadné společenské vystupování vyřizuje na ministerstvech úřední záležitosti. V r. 1949 je odsouzen komunistickými soudy na 11 let do vězení za „velezradu“, to jest za tajné rozvážení pastýřských listů od biskupů. Po propuštění je 3 roky kostelníkem v pražské katedrále. Pro obtěžování komunistickou Bezpečností odchází k Metrostavu, kde pracuje až do důchodu. Jako důchodce se věnuje výstavbě sales. chalupy „Spáleniště“, kde se scházela mládež. Ve svých 75 letech umírá na zhoubný nádor. Byl velkým ctitelem sv. Josefa, vtipný, neobyčejně trpělivý ve své nemoci, kterou vědomě přijal jako příležitost k oběti. Pohřben je v sales. hrobě v Praze. (PH 2)

+ 26.4.2002

P. Josef ŠIMČÍK

* 23.4.1929

Narodil se v Blatničce pod sv. Antonínem na Slovácku, kde také odpočívá. Salesiánem se stal v r. 1947. Po internaci v Oseku a vojně u PTP pracoval na různých místech v Brně. Po večerech studoval teologii a v r. 1963 přijal tajně kněžské svěcení od biskupa Trochty. V r. 1968 odešel do Rakouska. Tam ho biskup Škarvada, který měl na starosti české emigranty, poslal do Švýcarska, kde dostal na starost misii Čechů v zahraničí. Navštěvoval nemocné a věnoval se mládeži, se kterou prožil mnoho letních i zimních táborů. Organizoval poutě do Palestiny, Lurd, Turína a jinam. Dával duchovní cvičení, vydával časopis Hlas misie a sháněl české knihy pro Čechy ve Švýcarsku a posílal je tajně i do ČSSR. Skromně mluvil o svém apoštolátě, pro který se plně obětoval. Byl trpělivý se svou zákeřnou nemocí, o které nemluvil, ale které nakonec podlehl. (PH 65)

30

KVĚTEN + 1.5.1965

Vojtěch ŠILAR, koadjutor

* 3.1.1910

Narozen ve Skrovnici na Vysočině, zemřel a je také pohřben v Praze v salesiánském hrobě po 55 letech života. Žil dlouho v pražském „Sale“, jak se tehdy našemu ústavu říkalo, staral se o šatnu i kapli, byl řidičem a zásobovačem. Vynikal vlídností k mládeži, byl vtipný a měl dobrý postřeh o lidech. Po propuštění z internace pracoval se spolubratry na přehradách. Umírá na rakovinu s klidným přijetím své nemoci. (PH 2)

+ 1.5.2008

Rudolf ŠPOK, koadjutor

* 8.4.1925

Narodil se v Kunčičkách u Bašky, měl jednoho bratra. Odešel na věčnost ve věku 83 let. Odpočívá v Hodoňovicích. První sliby složil v roce 1947 v Hodoňovicích, potom působil v Pardubicích. V letech 1950–54 byl internován komunistickým režimem v Oseku u Duchcova. Po propuštění pracoval až do důchodu u Českých drah. Byl správcem chalupy Salaš v Beskydech. Velmi obětavě pečoval také o několik dalších chalup, které za totality využívali spolubratři i spolupracovníci s dětmi k duchovním obnovám. Tuto službu dělal i přes velké riziko prozrazení a možných postihů. Modlil se a obětoval za nová duchovní povolání a navštěvoval často spolubratry a rodiny budoucích salesiánů. Po skončení totality se nastěhoval do ostravské salesiánské komunity, kde statečně bojoval s mnohými svými nemocemi. Zemřel v den památky sv. Josefa-dělníka, patrona salesiánských koadjutorů. (PH 20)

+ 3.5.1988

P. Jaroslav VRÁTNÍK * 30.7.1910

Rodem Valach z Valašského Meziříčí, odpočívá v Anenské Studánce-Damníkově v okrese Ústí nad Orlicí. Dožil se 78 let. Byl jedním z prvních českých salesiánů. Odjíždí do Perosy s druhou výpravou českých chlapců v r. 1925. By1 vždy plný energie, dobrosrdečný, měl zvučný hlas, dovedl získávat dobrodince. V Praze u kostela Sv. Kříže založil úspěšný skautský oddíl. Po prožití čtyř roků v internaci měl jako mnozí jiní řeholníci značné následky na zdraví. Odešel jako duchovní 31

k řeholním sestrám do Mariánské u Jáchymova a potom přešel se sestrami do Anenské Studánky. Za totality byl neúnavným šiřitelem magnetofonových pásků s náboženskou tematikou a rytmickými křesťanskými písněmi. Tehdy se šířily tyto věci pouze ilegálně s rizikem dostat se do vězení. V posledních letech života po útrapách v internaci ztrácel paměť a musel se léčit na psychiatrii. (PH 41)

+ 11.5.1973

P. Antonín ROCHLA

* 27.1.1915

Světlo světa spatřil v Bochoři u Přerova. Ve svých 58 letech umírá na rakovinu a je pohřben v Týně u Lipníka nad Bečvou. Přichází do Fryštáku až po maturitě. Měl malířské vlohy. Dětem v náboženství kreslil, do gumy vyřezával náboženské obrázky a symboly, tiskl je dětem do sešitů a ony si je barevně dokreslovaly. Na jeho vzorně připravené hodiny náboženství se chodili dívat i učitelé ze státní školy. Po propuštění z internace pracuje manuálně do r. 1968, kdy se dostává do duchovní správy jako kaplan v Přerově. Po pěti letech umírá na zákeřnou rakovinu. (PH 9)

+ 22.5.1994

P. Václav KOMÁREK

* 12.10.1928

Rodák z hanácké Olomouce-Holice. Pán ho povolal v 66 letech a očekává vzkříšení na hřbitově v Praze v salesiánském hrobě. Po r. 1950, kdy ukončil vojenskou službu, pracuje jako technický asistent v ústavu Nukleární medicíny lékařské fakulty v Praze. Na kněze byl vysvěcen tajně v Německu jako mnozí jiní spolubratři. Od r. 1969 vypomáhá při zaměstnání P. Kubínovi v kostele Sv. Kříže v Praze. Aby měl více času pro mládež, opouští výhodné zaměstnání a stává se umývačem oken ve stejném podniku jako pozdější pražský kardinál Vlk. V r. 1973 mu komunisté odňali „souhlas k náboženským úkonům“, protože apoštoloval mezi pražskou mládeží, hlavně mezi studenty. S věkem se množí jeho zdravotní potíže a on se podrobuje několika vážným operacím páteře. Snáší své utrpení odevzdaně a neztrácí svůj humor. Umírá po trojnásobné mozkové příhodě. (PH 2)

32

25. 5.

PŘIPOMÍNKA ZEMŘELÝCH SALESIÁNEK

+ 29.5.1993

P. Rudolf CHUDÁREK

* 10.4.1921

Narozen i pohřben ve Fryštáku v 72 letech života. Po maturitě za války musel na nucené práce do Německa. Po internaci pracoval ve vojenských útvarech PTP, kde byl těžce zraněn a dán do invalidního důchodu. Byl při smrti služebníka Božího P. Ignáce Stuchlého a organizoval jeho pohřeb. V roce 1956 byl zatčen a odsouzen na 13 let do vězení. Po šesti letech byl propuštěn s podlomeným zdravím. Dvacet let pracoval jako dělník. Při tom neúnavně chodil tajně zpovídat na Sv. Hostýn s rizikem nového vězení. Přes velké zdravotní potíže ochotně vypomáhal jako kněz všude, kde bylo potřeba při tehdejším nedostatku kněží v duchovní správě. S velkým rizikem zařídil styk s představenými v Turíně a jmenování tajného inspektora P. Tinky. Otec Ruda umírá po návratu z pouti do Turína. Odpočívá v kněžském hrobě se spolubratrem P. Frélichem. (PH 53)

+ 30.5.1990

sestra Milada KAŠPAROVÁ, FMA

* 1.8.1923

Jedna z prvních tajných sester FMA z doby komunistické totality. Ač sama nemocná, měla pouze polovinu plic, pomáhala P. Fuglíkovi v pastoraci. V době jeho nemoci, kdy po mozkové příhodě nastalo ochrnutí celého těla, ošetřovala ho na invalidním vozíku dlouhých 13 let. Vynikala velkou trpělivostí, vlídností a obětavostí a nedávala navenek znát své zdravotní potíže a bolesti. Každou návštěvu vítala radostně a s úsměvem. Umírá rok po P. Fuglíkovi a odpočívá v hrobě příbuzných v Přepychách u Opočna. (PH 13)

33

ČERVEN + 4.6.2002

Jan BOTEK, koadjutor

* 30.8.1919

Jeník pocházel z Ostrožské Nové Vsi. Vyučil se pekařem a za války byl na nucených pracích v Německu. Byl kuchařem v Přestavlkách. Po pětileté internaci pracoval 13 let se spolubratry na přehradách. V r. 1970 odešel se spolubratrem P. Staříkem na faru do Medlova u Uničova, kde obětavě sloužil 32 let až do své smrti. Jeník byl milé tiché povahy. Prostý a upřímný, neustále pracovitý. Ve chvílích volna byl často v kostele. Jeho zbožnost byla opravdová, křišťálově upřímná. Jeden spolubratr po jeho smrti prohlásil: „Jestli Jeník není v nebi, tak my ostatní se tam těžko dostaneme.“ Pohřben v salesiánském hrobě v Olomouci-Holicích. (PH 3)

+ 6.6.1997

sestra Marie NETUŠILOVÁ, FMA

* 30.1.1924

Rodačka z Prahy. Jedna z pěti nejstarších sester FMA. Po 40 letech čekání se konečně mohla stát Dcerou P. Marie Pomocnice. Byla houževnatá organizátorka, nadšená pro povolání. Celou dobu čekání povzbuzovala mladší děvčata, která se potom stala prvními sestrami FMA v České republice. Dožila se 73 let a odpočívá v Praze na hřbitově vedle své sestry Anny, FMA. Těžkou nemoc, kterou trpěla v posledních letech svého života, snášela trpělivě a obětovala všechny bolesti za dílo sester FMA u nás. (PH 2)

+ 7.6.1980

P. František DANĚK, misionář

* 7.10.1908

Narodil se na Velehradě, zemřel v 71 letech v Magdalena del Mar v Peru. Ve svých 17 letech odjíždí do Perosy s druhou výpravou českých chlapců v roce 1925. Po dvou letech se hlásí na misie do Peru s Josefem Semelou a Josefem Šafaříkem. Byl výborným ředitelem oratoře a vedl vydavatelskou činnost. Byl dochvilný, přesný a přívětivý. Přes chatrné zdraví neustává nikdy v práci. Umírá na infarkt po oslavě svátku Srdce Ježíšova, jehož byl velkým ctitelem.

34

+ 10.6.2003

P. Josef FABÍK

* 6.2.1914

Pocházel z Kněževsi u Radostína nad Oslavou. Měl 7 sourozenců a od mládí musel tvrdě pracovat. Vyučil se truhlářem a díky dobrodincům mohl v r. 1930 začít studovat ve Fryštáku. Pracovitost a houževnatost jej provázela celý život. Své truhlářské znalosti upotřebil při stavbě dřevěného ústavu v Hodoňovicích. Protože mu komunistické orgány nedovolily pracovat v duchovní správě, dělal v kamenolomu. Při likvidaci brněnské salesiánské skupiny byl 19 měsíců vězněn. Po propuštění opět pracoval manuelně. Teprve v r. 1969 mohl nastoupit do duchovní správy v pohraničí na Dačicku. Tam při opravách pohraničních kostelů využíval svých řemeslných znalostí a zhotovoval kostelní lavice, okna a dveře, protože na zadání prací firmě nebyly finance. Vždy měl velikou radost, když ho navštívil spolubratr a P. Josef jej obdaroval štědře aspoň ovocem. Pán si jej povolal pro odměnu ve věku 89 let. Odpočívá v rodné farnosti v Radostíně. (PH 58)

+ 12.6.1993

Antonín ROUBAL, koadjutor

* 25.5.1925

Narodil se na Slovensku v Čárech u Senice nad Myjavou. Odpočívá v salesiánských hrobech v Praze. Dožil se 68 let. Rodiče se brzy odstěhovali zpět do Čech do Kladna. Toníka, který byl klerikem, v Oseku zastihla internace. V té době se u něho projevila skolióza páteře, která se stále zhoršovala. Později se přidaly další choroby, infekční žloutenka a chronický zánět žaludku. Po propuštění z internace vlastní pílí téměř dokončil studium bohosloví, ale pro špatný zdravotní stav měl obavu přijmout kněžské svěcení. Jeho žaludek nesnesl ani nepatrné množství vína. Chtěl ale zůstat s Donem Boskem a stal se koadjutorem. Jeho zálibou byla botanika. Sbíral rostliny a zakládal herbáře. Byl členem České botanické společnosti a v roce 1969 se stal technickým asistentem v oddělení herbářů na katedře botaniky Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity v Praze. V posledních letech pilně překládal z italštiny salesiánské dokumenty a okružníky. Zdravotní potíže se stupňovaly a jeho život byl velikým utrpením, které se snažil navenek neprojevovat. Zemřel uprostřed spolubratří v Praze-Kobylisích. (PH 2)

35

+ 12.6.1979

P. František VITÁSEK

* 15.7.1915

Rodem z Břuchotína u Olomouce, vzkříšení očekává v rodné farnosti v Křelově u Olomouce. Bylo mu 63 let. Byl vynikajícím hudebníkem, skladatelem mnoha salesiánských písní k Donu Boskovi a k P. Marii. Složil i několik operet. Byl magistrem noviců po P. Antonínu Dvořákovi. Při svých schopnostech byl opravdově zbožný, skromný, usměvavě pokorný. Byl šťasten, když se mu podařilo něco pěkného vytvořit. Zemřel na ulici ve Šluknově raněn mrtvicí. Dělal tam varhaníka a vyučoval děti na klavír a housle, protože mu totalitní režim nedal souhlas jít do pastorace. (PH 44)

+ 12.6.2007

Jan HROMÁDKO, novic

* 29.4. 1977

Narodil se v Poličce u Svitav. Měl dva bratry. Vystudoval odborné učiliště technické v Chrudimi s maturitou. Rozhodl se pro kněžství a studoval na Katolické teologické fakultě v Praze. V r. 2003 studia přerušil a stal se aspirantem v Sebranicích. Přednoviciát ukončil v Praze - Dolních Počernicích a v r. 2006 byl promován magistrem teologie. V srpnu toho roku začal v Popradě noviciát. Měl rád hory a před ukončením noviciátu se vydal se třemi spolubratry do Vysokých Tater. Při výstupu uklouzl a zřítil se 100 metrů po srázu. Spolubratr, který za ním sestoupil, mu udělil generální absoluci… Jenda vynikal přátelstvím, bezelstností, stálou ochotou ke službě a byl příkladem upřímného, opravdového života s Bohem. Byl pohřben v salesiánských hrobech v Praze 8. Měl 30 let. (PH 2)

+ 13.6.2000

P. Ludvík SIUDA

* 1.8.1914

Pocházel z Darkova u Karviné. Vyučil se zámečníkem a vystudoval strojní průmyslovku. Na základní vojenské službě byl v Užhorodě, kde se dověděl o salesiánech, že přijímají i starší mladé muže ke studiu. Začal tedy studovat ve Fryštáku. Jako kněz působil v Praze a ve Vidnavě. Po likvidaci řeholí pracuje nejdříve jako údržbář a později až do důchodu jako laborant. Byl povahově klidný, nedovedl se rozzlobit, vycházel dobře i s konfliktními lidmi. V létě 1999 dostal mozkovou příhodu a nebyl schopen samostatného pohybu. Po další příhodě odchází na věčnost ve věku 88 let. Očekává vzkříšení v salesiánském hrobě v Brně. (PH 1) 36

+ 14.6.1989

don Luigi RICCERI, hlavní představený

* 1901

Narodil se na Sicílii r. 1901. Byl šestým nástupcem Dona Boska. Hlavním představeným byl 12 let, od r. 1965 do 1977, kdy odstoupil. Za jeho rektorátu byla krize pokoncilní církve, stav salesiánů poklesl z 21.000 na 17.173. Byl vystavěn nový generální dům v Římě na Pisaně. PAS byl povýšen na papežskou universitu UPS a byly revidovány Stanovy. Jeho heslem bylo: „Dopředu s živým Donem Boskem dneška odpovědět na požadavky naší doby a na očekávání církve.“ Don Ricceri se dožil 88 let.

+ 15.6.1989

P. Vladimír TLUSTÝ

* 12.8.1932

Narozen v Hostenicích u Brozan, nedaleko Litoměřic, odpočívá v Doksanech v rodinném hrobě. Bylo mu 57 let. Za totality byl zaměstnán jako hlavní skladník na přehradách a později v Praze u Metrostavu. Ve skladech zaměstnával mnoho mladých spolubratří, kteří, díky vhodnému prostředí v práci, mohli za komunismu soukromě studovat bohosloví. Ve vesnickém domě, který Vláďa zdědil na Klimentě u Brozan, bylo organizováno tajné studium bohosloví, kde se scházeli na víkendy spolubratři z okolí Prahy i s profesory. (PH 27)

+ 16.6.1970

František HLAVÁČ, koadjutor

* 14.8.1903

Narozen v Bojanovicích u Klatov, pohřben v Cizkrajově u Slavonic na Jižní Moravě. Dožil se 67 let. V roce 1922 odjel do Itálie studovat zároveň se Slováky. Patří mezi nejprvnější české salesiánské pionýry. Pro nemoc se nestal knězem, ale koadjutorem. Byl pomocníkem P. Ignáce Stuchlého v Perose, kde vyučoval české aspiranty matematiku. Později, ve Fryštáku a v Ostravě byl redaktorem českého Salesiánského věstníku. Povahově tichý, vždy laskavý, trochu trémista, v práci neúnavně houževnatý. Od mládí trpěl záduchou. Jeho zbožnost byla opravdová a hluboká. (PH 40)

37

+ 18.6.1975

Alfréd ASTR, koadjutor

* 8.6.1903

Narodil se v Kroměříži a byl pohřben v Hulíně. Dožil se 72 let. Byl vyučený obuvníkem. Dlouho zastával ve fryštáckém domě funkci vrátného. By1 pozorný a obětavý. Nenechal se vyvést z klidu, zůstal veselý a dobrosrdečný, i když někdy musel být přísný. Svou dobrosrdečností si získával oblibu nejen ve Fryštáku, ale také v továrně v Hulíně, kde pracoval po propuštění z internace. Ani v nemoci ho neopustila dobrá mysl a trpělivost. Nenaříkal, nestěžoval si. Jeho smrt způsobila rakovina slinivky. Byl pohřben v Hulíně do rodinného hrobu bývalého žáka z Fryštáku, se kterým se přátelil. (PH 37)

+ 19.6.1969 P. Bohumil DURČÍK * 21.3.1915 Pocházel z Brumova, kde byl také ve věku 54 let pohřben. Trpěl 25 let tuberkulózou. Těžkosti nemoci snášel s velkou trpělivostí. Byl poctivý v plnění svých povinností a měl veliký smysl pro řád. Říkali o něm, že je jako živá chodící pravidla. Pokud byl zdráv, byl asistentem noviců a pak ředitelem v Mníšku pod Brdy, kde byl ústav pro pozdní kněžská povolání. Zemřel v nemocnici ve Zlíně na plicní chorobu. (PH 52)

+ 21.6.1954

Ladislav MUSIAL, klerik

* 27.1.1931

Narodil se v Kunčičkách u Bašky v okresu Místek a zde byl také ve 23 letech pohřben. Studium i duchovní život bral vážně. Jeho otec nechtěl, aby Láďa byl knězem, a tak na cestě ke kněžství měl hodně překážek. Byl tichý, ale srdečný, pracovitý, trochu pomalý. Měl zvláštní cit pro potřeby druhých, zvláště když měl někdo vnitřní krizi. Po maturitě musel na vojnu k PTP, k pracovnímu oddílu. Pracoval jako elektrikář na stavbě bytů pro příslušníky policie. Tam byl pravděpodobně usmrcen elektrickým proudem pro nedbalost jeho spolupracovníků. (PH 15)

38

+ 23.6.2004

P. Josef HONKA

* 08.03.1929

Rodem z Ostravy, měl čtyři sourozence, všichni tři bratři se stali salesiány. Od desíti let chodil do ostravské salesiánské oratoře. Tam se zrodilo jeho salesiánské povolání. Vyučil se elektrikářem. Po roce 1950, po komunistické likvidaci řeholníků, pracoval neúnavně pro udržení povolání mladých spolubratří a byl zapojen do tajného styku s představenými v koncentračním klášteře v Želivu. Zato byl odsouzen ke třem rokům vězení v Jáchymovských uranových dolech. Na kněze byl vysvěcen tajně biskupem Trochtou. Po politickém uvolnění v roce 1968 odchází jako mnozí starší spolubratři kněží do pastorace, protože všechny naše domy byly obsazeny. Byl neúnavně pracovitý, vytrvalý a skromný, nemluvil o svých úspěších. Pán si ho povolal po 75 letech obětavého života. Odpočívá v rodinném hrobě v Opavě, vedle svého rodného i řeholního bratra P. Jana. (PH 50)

+ 23.6.1995

don Egidio VIGANÒ, hlavní představený * 26.7.1920 Navštívil naši provincii při vizitaci v roce 1991. Byl sedmým nástupcem Dona Boska. Narozen v roce 1920 v severní Itálii. V r. 1939 odjel do Chile. Tam vystudoval. Dvacet let přednáší teologii. Je inspektorem v Chile. Jako odborník se účastní II. vatikánského koncilu za latinskoamerický episkopát. Roku 1971 je jmenován rádcem pro salesiánskou formaci a přichází do Říma. V r. 1977 je zvolen hlavním představeným, kterým byl 18 let. Za jeho rektorátu bylo 17.571 salesiánů. Dožil se sedmdesáti pěti let.

+ 24.6.2001

P. Karel DIVOŠ

* 28.1.1912

Rodák z Bylnice, patřil mezi nejstarší salesiány. Byl vysvěcen v r. 1944. Zastával většinou úřad školního rádce, poslední rok před internací byl ve Fryštáku ředitelem jednoho ročníku filosofů. Uměl dávat praktické rady, nebyl teoretik. Předpokládal dlouhodobé trvání komunismu. Po propuštění z internace v Želivě a po třech letech vojenské služby u PTP žil v soukromí několik let v Ostravě, kde se věnoval mladým spolubratřím. Potom odešel k příbuzným do Bylnice. Poslední roky života byl na faře v Bratřejově u Vizovic se spolubratrem P. Vinklárkem. Měl dlouholeté potíže s páteří a klouby. Nemohl delší dobu stát ani sedět. Odpočívá na bratřejovském hřbitově v kněžském hrobě vedle spolubratra P. Vinklárka. (PH 18) 39

*

ČERVENEC + 2.7.1994

P. Eduard LANGER

* 19.2.1917

Rodem z Lipníku n. Bečvou. V r. 1932 nastoupil do Fryštáku. Studium bohosloví bylo přerušeno za války nuceným pracovním nasazením. Po vysvěcení ho představení poslali studovat češtinu na filosof. fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Po propuštění z komunistické internace v Oseku a Želivě byl víckrát vyšetřován Státní bezpečností, že se stýká se salesiány. Z obavy, aby neuvedl do nebezpečí vyšetřování ostatní spolubratry, bydlel sám v rodinném domku po rodičích. Odpočívá v rodinném hrobě v rodišti po 77 letech života. (PH 33)

+ 2.7.1970

P. Viliam VAGAČ

* 1887

Zemřel v Pezinoku ve věku 82 let. Noviciát i teologii dělal v Polsku a byl vysvěcen v Turíně roku 1919. Cestoval po Slovensku a dělal přednášky o salesiánském díle. Prosazoval, aby Slováci byli samostatně formováni v Itálii a ne v Maďarsku (tehdy Uhersku). Do té doby studovali někteří Slováci teologii v Maďarsku, kde bývali diskriminováni. Některý byl vyloučen pouze proto, že občas mluvil slovensky a ne maďarsky. V roce 1922–3 učil P. Vagač v Perose slovenské aspiranty a přijal i Čechy Josefa Lepaříka a Vrtaníka. V Perose byl jediným slovenským knězem pro slovenské aspiranty. Vyučoval, byl katechetou a zpovědníkem. Později mu přišel pomáhat P. Ladislav Stano. P. Vagač byl veliký dobrák, pokorný, často ponižovaný. Po mnoha příkořích odešel do misií, odkud se vrátil.

+ 6.7.1944

Jiří ČERNÝ, klerik

Rodem od Příbrami, zemřel v Brně ve věku 20 let a je pohřben mezi spolubratry na ústředním hřbitově v Brně. Pracoval v brněnské oratoři. Svou obětavostí dával dobré naděje do budoucna. Byl mírný a pokorný. Dobrota a vyrovnaný klid mu zářily z tváře. Mnoho řečí nenadělal, ale ochotně pracoval, nejraději tak, aby o tom druzí nevěděli. Každý si mohl ukrojit z jeho dobroty, pro každého měl milý, tichý úsměv. Zemřel na TBC, která byla v té době smrtelná. (PH 1) 40

* 28.2.1924

+ 7.7.1969

Jan RENZA, koadjutor

* 13.3.1907

Rodák z Lubné u Sebranic. Zemřel v Praze, měl 62 roky a byl pohřben v Praze v salesiánském hrobě vedle koadjutora Vojtěcha Šilara. Velkou část salesiánského života prožil v kuchyni. Bylo velkým uměním, zvlášť ve válce, vařit téměř z ničeho. Jan, jako salesián, byl většinou v Praze. Dovedl si práci dobře časově organizovat, aby měl čas k rozjímání, duchovní četbě a ke společným pobožnostem. Byl plný dobroty, obětavosti a lásky. Stal se přítelem slavného malíře Švabinského, který mu věnoval několik svých obrazů. Jan zemřel na rakovinu. Ve své nemoci si zachoval vlídný výraz tváře. (PH 2)

+ 9.7.1945

P. Jeroným PRECLÍK, misionář

* 16.9.1872

Pocházel z Jahodova, okr. Rychnov nad Kněžnou, zemřel ve Fortin Mercedes v Argentině v 72 letech. Noviciát i studentát dělal ve Foglizzuo v Itálii, pak odjel do misií. Nevíme o něm nic bližšího než to, že byl již knězem misionářem, když se začalo v roce 1924 zakládat české sal. dílo v italské Perose Argentině.

+ 9.7.1982

P. Alois SLOVÁK

* 9.6.1911

Rodák ze Soběchleb u Lipníka nad Bečvou, zemřel v Ostravě ve věku 72 let, je pohřben v Ostravě v kněžském hrobě. Byl jedním z prvních pionýrů, kteří jeli v r. 1926 do Perosy v Itálii. Před internací v r. 1950 byl ředitelem salesiánského filosofického studentátu v Přestavlkách. Vynikající pedagog a psycholog pro mladé spolubratry. Za ně se celý život modlil a obětoval. Po propuštění z internace trpěl dlouhé roky nemocí očí, srdce a cukrovkou. Byl dobrosrdečný, skromný a pokorný. Dovedl krátce a prakticky poradit i povzbudit. Umírá náhle na ulici na cukrovkářské kóma. (PH 62)

+ 9.7.1987

P. Josef ŠAFAŘÍK, misionář

* 24.2.1906

Narodil se v Hostivicích u Prahy, zemřel v Piuře, měl 81 let. Po maturitě v roce 1925 odjíždí do Perosy a v roce 1927 do Peru na misie společně s Josefem Semelou a Františkem Daňkem. Založil v Peru několik salesiánských domů, řemeslnické dílny a apoštoloval i mezi českými emigranty. Patřil mezi čtyři nejvýznamnější osoby ve státě Peru, byl zakladatelem školského systému v zemi. Při pohřbu se s ním přišli rozloučit zástupci vlády. 41

+ 12.7.1977 P. Miloslav HRONEK, misionář * 11.2.1919 Rodák z Třeště. Zemřel v San Martino in Casies v českém středisku Velehrad v sev. Itálii ve věku 58 let. V r. 1940 skládá v Ostravě řeholní sliby jako koadjutor. Byl pověřován důvěrnými funkcemi pro svou odvahu, obezřetnost a fyzickou sílu. Uplatnil se jako zásobovač, mechanik, šofér, elektrikář, instalatér i učitel náboženství. Při internaci řeholníků v r. 1950 emigruje z Prahy na Západ. Odjíždí do Argentiny, kde provází dva sales. biskupy po pampách. V r. 1962 provází biskupa Pereze na II. vat. koncil do Říma. Tam se rozhodne pro studium bohosloví. Byl vysvěcen v r. 1971, bylo mu 52 let. Po 4 letech jej představení volají do Itálie za ředitele v Casies. Zde rozdává ve středisku mládeže radost, humor, bratrství i vlastenectví pro děti českých exulantů. Byl plný mimořádného optimismu. Umírá vyčerpán životními útrapami po krátké nemoci. Očekává vzkříšení na alpském hřbitově v San Martino in Casies. (PH 59) 16.7.1956

P. Jan HONKA

* 11.7.1924

Rodem z Ostravy, kde také zemřel. Měl 32 let. Pohřben je v Opavě. Byl velmi schopný, podnikavý, poslušný, nesmírně obětavý, hluboce zbožný a pokorný, technicky velmi zručný. Představení s ním měli velké plány. Byl vysvěcen 8. 4. 1950 v Litoměřicích. K veřejné kněžské práci se nedostal. Po propuštění z internace dělal pouze jeden rok řidiče nákladního auta v Ostravě, kde se staral horlivě o mladé spolubratry a novice. Uprostřed jeho apoštolátní práce si ho Pán povolal. Jistě prosí za mladé spolubratry, kterým se kdysi tolik věnoval. (PH 50)

+ 16.7.1977

P. Vladimír ONDRÁŠEK, misionář

Hanák od Přerova, zemřel v Sydney v Austrálii ve věku 58 let. V r. 1948 odjel z republiky na misie do Indie. Tam apoštoloval do r. 1972, kdy byl přeložen do Austrálie, žil v Sydney a věnoval se přistěhovalým Čechům. Navštěvoval české rodiny a snažil se pomoci potřebným bez ohledu na náboženskou nebo politickou příslušnost. Na jeho bohoslužby chodili i nevěřící. Byl vždy usměvavý, se srdcem na dlani, obětavý, neúnavný v konání dobra, pohostinný; získával důvěru spíše svou osobností, než svými slovy. Zemřel náhle na mozkovou příhodu. Odpočívá na hřbitově v Sydney.

42

* 30.12.1918

+ 17.7.1968

Karel ČEPELKA, koadjutor

* 17.8.1919

Pocházel z východních Čech a odpočívá na Moravci mezi spolubratry. Dožil se padesáti let. Do Fryštáku přichází ve 27 letech. Měl vystudovanou obchodní akademii. Vyučoval úspěšně náboženství na měšťanské škole ve Fryštáku. Byl dobrým houslistou a velmi citlivým člověkem. Prožité událostí z internace a různé pozdější těžkosti oslabily jeho psychiku a působily mu veliké duševní utrpení. Stále více trpěl zádumčivostí a měl sklon k depresím, kterým podlehl. (PH 12)

+ 19.7.1993 P. Jan MAREK Narodil se ve Štramberku u Ostravy. Jeho filosofická studia byla přerušena nucenou prací v Německu za nacistů. Po internaci v Oseku a pracovní vojenské službě u PTP onemocněl plicní chorobou, podrobil se operaci plic a dlouho se léčil. V r. 1969 díky uvolněným politickým poměrům dokončil teologická studia na fakultě v Litoměřicích a dostal se do farní pastorace. Po 17 letech po druhé mozkové příhodě odchází jako invalida do důchodu. Všude, kde pracoval, byl oblíben pro svou radostnou povahu a stálý úsměv. Dožil se 71 let a odpočívá ve svém rodišti. (PH 46)

* 16.6.1922

+ 25.7.1969

P. František KRPEC * 25.3.1916 Rodák z Kozlovic u Frýdku-Místku, zemřel v Terni v Itálii při autohavárii ve věku 53 let. Byl ředitelem pražského sales. domu po don Trochtovi. Byl moudrý, uvážlivý a prozíravý. V r. 1956 po 6 letech internace byl propuštěn ze Želiva. Byl zaměstnán postupně jako účetní, dělník v zemědělství, varhaník a dirigent kostelního sboru. I v životních těžkostech zůstává klidný a radostný, obětavě pomáhá všude, kde je třeba, vždy připraven poradit a povzbudit. Houževnatý v práci i v duchovním životě. V r. 1969 před nástupem do duchovní správy v roce uvolnění komunist. režimu jel se spolubratry na pouť do Říma a odtamtud se již nevrátil. Je pohřben v salesiánském hrobě v Terni.

43

+ 25.7.1995 P. Jakub NAVRÁTIL Narodil se v Šitbořicích u Mor. Budějovic. Patřil k nejstarší generaci českých salesiánů. Roku 1925 odjel s druhou skupinou českých chlapců do italské Perosy. Po maturitě a studiu filosofie v Itálii pokračuje ve studiu bohosloví na gregoriánské universitě v Římě, kde dosáhl licenciátu. V Ostravě i v Oseku přednášel našim bohoslovcům. Po internaci v Želivě pracuje v Brně jako pomocný dělník. Na žádost brněnského kapitulního vikáře nastupuje do duchovní správy. Ve svých 80 letech odchází mezi nemocné salesiánské spolubratry do Charitního domova pro kněze na Moravci, kde také, po 85 letech života, odpočívá na místním hřbitově. (PH 12) + 27.7.1994

P. Jaroslav POLÁČEK

* 30.7.1910

* 1.3.1928

Původem z Nenkovic u Kyjova. V roce 1950 unikl soustředění v Oseku, protože byl v té době v nemocnici. Po absolvování vězení v r. 1957 pracuje ve Vítkovických železárnách jako pomocný dělník. Každé volné chvíle v práci i doma využívá ke studiu. Má tichou, houževnatou povahu, studuje soukromě teologii a dostává tajně kněžské svěcení od biskupa Trochty. V r. 1967 odchází ilegálně do Říma. Zde dosáhl doktorátu z východních církevních věd, protože toužil odjet na misie do Ruska. Po sametové revoluci v r. 1989 se vrací do vlasti a stává se odborným asistentem na teologické fakultě v Olomouci. V r. 1992 odjíždí do Moskvy, kde přednáší církevní dějiny. Zde se zhoršil jeho zdravotní stav. Po dvou letech se vrací do vlasti, podrobuje se operaci a umírá v 66 letech. Byl uložen v salesiánském hrobě v Olomouci-Holicích. (PH 3)

44

+ 29.7.1977

P. Václav MRTVÝ

* 1.10.1907

Rodilý Hanák z Troubek u Přerova, zemřel v Plavči u Znojma ve věku 69 let. Jeden z prvních českých pionýrů, kteří v roce 1925 odjeli do Perosy. Byl dlouholetým ředitelem aspirantátu ve Fryštáku. Byl prozíravý a odvážný, měl velkou důvěru v Prozřetelnost, byl výborným hudebníkem a zpěvákem. Jako asistent ve Fryštáku založil první salesiánskou kapelu u nás. Byl upřímný, radostný, společenský, občas výbušný, ale dobrák, dobrosrdečný Hanák. Po válce byl nejdříve krátce ředitelem v Ostravě a Ořechově, pak zpovědníkem kleriků v Přestavlkách, rektorem v kostele Sv. Kříže v Praze a tlumočníkem na nunciatuře. Za to byl odsouzen komunisty na 15 let do vězení, které si cele odseděl. Tam vynikly jeho ctnosti, přímost, čestnost, pravdivost, nebojácnost. Byl jako skála, o kterou se mohli druzí opřít. Umírá na rakovinu jako duchovní správce sester v Plavči u Znojma. Je pohřben ve svém rodišti. (PH 24)

+ 29.7.1988

P. Josef MUŠKA

* 15.3.1909

Rodilý Pražák, patřil mezi první chlapce, kteří nastoupili do Fryštáku po jeho otevření v roce 1927. Jako kněz pracoval v Praze v kanceláři ředitele domu. Po zatčení P. Trochty Němci byl gestapem internován až do konce války v Zásmukách. Po válce po čtyřech letech apoštolátu byl znovu internován komunisty v Oseku a v Želivě. Po propuštění se nastěhoval na faru ke svému bratrovi, knězi. Státní souhlas k duchovenské činnosti nikdy nedostal. Přesto tajně pomáhal bratrovi v pastoraci. Za to byl opět odsouzen do vězení. Po smrti bratra odchází do Charitního domova pro nemocné řeholníky na Moravci, kde také zemřel v 79 letech a je tam pohřben s ostatními pěti salesiány. (PH 12)

45

SRPEN + 2.8.1968 Josef HOLÍK, koadjutor * 17.11.1885 Zemřel na Moravci, měl 82 roků. Je pohřben v rodišti ve Všemině u Zlína. V té době byl nejstarším z našich koadjutorů. Jako bývalý podomní obchodník prošel skoro celé bývalé RakouskoUhersko. Noviciát začal v r. 1931, bylo mu 46 let. Jako salesián byl několik let průvodcem v římských katakombách sv. Kalista. Potom pečlivým vrátným v ostravském domě. Vypomáhal také v oratoři. Dovedl chlapcům velmi poutavě vykládat o městech, která navštívil. Výbornou paměť měl na poutní místa a kostely. Byl opravdu zbožný a měl pevnou víru, prověřenou životem. Zemřel v Charitním domově pro řeholníky na Moravci u Vel. Meziříčí. (PH 49) + 3.8.1980

P. Josef SMÉKAL * 6.6.1921 Rodák z Beňova u Přerova, odkud pocházel zemřelý arcibiskup sluha Boží Antonín Stojan. Po internaci v Oseku je odveden k vojsku, k pomocnému technickému praporu PTP jako ostatní nespolehlivé osoby. Z vojny byl propuštěn dříve než ostatní, protože měl nemocné srdce. Našel si zaměstnání v Místku, aby se mohl věnovat mladým spolubratřím, kteří žili v Místku a Ostravě. Typická byla pro něho neúnavná obětavost, úsměv, laskavé chování se srdcem na dlani a pochopení pro potíže mladých. Díky jemu se zachránila povolání některých mladých spolubratří. Za to byl odsouzen na 11 let do vězení. Po r. 1969 se dostává do farní pastorace, kde se pilně věnuje hlavně mládeži. Proto je komunistickými úřady přeložen do Nové Lhoty u Veselí, kde umírá v 59 letech a kde je také pohřben. (PH 10) + 4.8.1968 P. Jan VTÍPIL * 12.7.1901 Narozen v Krouni na Vysočině, kde byl varhaníkem. Když odjížděl v r. 1925 do Perosy v Itálii, měl již 24 roky. Patři mezi první české salesiány. Měl příjemné chování, byl trpělivý, laskavý, vynikal dobrotou. Pro tyto vlastnosti se stal asistentem noviců v Itálii i na Slovensku v Beňadiku v prvním československém společném noviciátě. Několik let byl ředitelem oratoře v Ostravě. Potom začíná budovat salesiánský ústav v Pardubicích a stává se jeho ředitelem. Po internaci v Oseku a Želivě přichází sloužit sestrám do Charitního domu v Kardašově Řečici. Odtud ho Pán povolává k sobě v 67 letech. Zde je také pohřben. (PH 45) 46

+ 5.8.1998

P. Jaroslav LANK

* 27.10.1928

Rodák z Vysokého Mýta. Noviciát ukončil v r. 1948. Po likvidaci ústavů v r. 1950 koná vojenskou službu. Po ní se hlásí na ostravskou hudební školu a po ní na Konzervatoř na cello. Přitom vypomáhá v ostravské oratoři při kostele sv. Josefa, která tajně fungovala jako jediná ze všech našich oratoří. Jaroslav byl prvním organizátorem tzv. chaloupek v totalitě. Od r. 1952 do zatčení v r. 1957 organizuje prázdninové tábory v pohraničí a v Beskydech. Obdivuhodný optimista, radostný, žertovný, obětavý. Po mozkové příhodě ochrnul na půl těla. I po amputaci jedné nohy a ochrnutí levé ruky zůstává vyrovnaný a žertovný. Na invalidním vozíku denně zpovídá v sales. kostele sv. Josefa v Ostravě. Tam bydlel společně se spolubratry. Pán ho povolal k sobě ve věku nedožitých 70 let. (PH 56)

+ 7.8.1995 P. František HUDEČEK Patří mezi pionýry českého salesiánského díla. Narodil se ve Vídni. V r. 1925 odjel do italské Perosy s druhou skupinou českých chlapců. Po vysvěcení zároveň s P. Frant. Lepaříkem budoval v Brně-Žabovřeskách oratoř a kapli a stal se ředitelem oratoře. V letech 1950-56 byl internován v Oseku, Želivě a nakonec v Králíkách. Tam zůstává dále v zaměstnání i po zrušení internace. Pracuje manuálně a po uvolnění komunistické nadvlády po r. 1989 vypomáhá jako zpovědník v poutním kostele na Hoře Matky Boží. Neustále pracovitý, vtipný a plný zájmu o znovuotevření našich ústavů až do svých 83 let. Byl pohřben v salesiánském hrobě mezi spolubratry v Olomouci-Holici. (PH 3) + 8.8.1975

P. František JUREČKA

* 2.7.1912

* 20.7.1914

Rodák z Lipníku nad Bečvou. Tři rodní bratří se stali kněžími, z toho František a Stanislav salesiány. Vynikal vědomostmi z literatury, kterou nějaký čas učil aspiranty ve Dvorku. Byl neúnavný apoštol a zpovědník, kázal a psal duch. cvičení pro spolubratry, kteří žili po r. 1950 roztroušení po Čechách a Moravě. Za to byl odsouzen do vězení. Protože byl chatrného zdraví, byl velmi často ve vězeňské nemocnici. Po propuštění na svobodu po odpykání trestu znovu pokračuje v apoštolátě i přes riziko nového zatčení. Mozková mrtvice byla příčinou jeho odchodu na věčnost ve věku 61 roků. Byl pohřben v rodišti v rodinné hrobce. (PH 33) 47

+ 11.8.1989

P. Václav FRÝDECKÝ, misionář

* 13.8.1922

Rodem z Brušperku u Ostravy. Za války byl nasazen na práci v Německu. Po ukončení války v r. 1946 byl poslán na bohosloví do Říma, kde ukončil studia doktorátem. Vyučoval salesiánské bohoslovce v Messině na Sicilii. Ve svých 32 letech odjíždí na misie do Kolumbie. Tam vyučuje teology a pracuje mezi chudými. Vynikal skromností, zbožností, všestrannou činností a obětavostí. V Bogotě založil a řídil nemocnici pro chudé, zároveň vedl farnost 35.000 věřících. Uprostřed tohoto apoštolátu ho Pán povolal k sobě ve věku 67 let. Odpočívá mezi zemřelými spolubratry v Bogotě.

+ 14.8.1993

sestra Anna NETUŠILOVÁ, FMA

* 25.7.1927

Se svou sestrou Marií byla mezi prvními českými děvčaty, která toužila stát se sestrami FMA již před r. 1946. Svou klidnou usměvavou povahou doplňovala svou energickou starší sestru Marii. Obě šly houževnatě za uskutečněním svého povolání dlouhých 35 let. Za totality spolupracovala na prázdninových akcích s děvčaty ve farnosti v PrazeKobylisích. Se svou sestrou Marií byla v první skupině děvčat, která měla odjet do Itálie. Nebylo jim to umožněno komunistickými úřady. Připravovala se proto tajnou salesiánskou formací na své budoucí povolání. Anna se odebrala k Pánu po dlouhé nemoci ve věku 66 let. Odpočívá na hřbitově v Praze v hrobě sester FMA vedle své rodné i řeholní sestry Marie. (PH 2)

+ 16.8.1972

Josef BĚHAL, koadjutor

Narodil se ve Vitčicích na Kojetínsku. K salesiánům přišel ve 27 letech. Byl manuálně šikovný, dovedl se postavit ke každé práci. V zahradě pěstoval zeleninu i květiny a dělal technickou údržbu v domě v Ořechově. Po propuštění z komunistické internace v Oseku pracoval ve Vsetíně. Pro veliké zdravotní potíže odešel předčasně do důchodu a téhož roku, v den výročí prvních slibů, skonal po záchvatu mozkové mrtvice ve věku 58 let. Je pohřben v rodinném hrobě ve Vitčicích, ve farnosti Vrchoslavice u Kojetína. (PH 54)

48

* 27.3.1914

+ 16.8.2000

P. Jan HOMOLA

* 1.8.1931

Rodilý Ostravák. Otec byl horníkem, po něm měl Jenda velkou houževnatost. Salesiány znal z ostravské oratoře. Tam chodíval již jako malý chlapec s tatínkem, který skoro denně pomáhal v oratoři. Po uchopení moci komunisty odešel ilegálně v roce 1952 do Itálie a vystudoval církevní právo, které ukončil doktorátem. Od roku 1959 byl zástupcem knihovníka na salesiánské universitě v Římě. Po 7 letech přechází na právní oddělení v ústředí salesiánského díla v Římě, kde pracuje 12 let. V roce 1984 se stal sekretářem Českého náboženského střediska Velehrad v Římě, které vydávalo českou náboženskou literaturu a tajně ji zasílalo zdarma do naší vlasti. O prázdninách se přitom Otec Jan věnuje mládeži českých exulantů a jezdí s nimi do Norska. Po ukončení totality se vrací do vlasti a pracuje na sekretariátě Apoštolské nunciatury v Praze. V důchodovém věku se objevily skryté nemoci z minulých let. Umírá na nádor na slinivce ve věku 69 let. Navenek byl strohým právníkem, ale v nitru byl jemným a citlivým člověkem, který velmi trpěl mnohaletým odloučením od vlasti. Byl pohřben v salesiánském hrobě v Ostravě. (PH 62)

+ 18.8.1987

P. Alois VESELÝ

* 25.3.1910

Rodem z Kelčan u Kyjova. Je z generace nejstarších českých salesiánů. V roce 1926 odjíždí do italské Perosy. Tam dělá i noviciát. Teologii vystudoval v Jugoslávii v Lublani, protože Československo tehdy patřilo do jugoslávské inspektorie. Po vysvěcení se stává ředitelem oratoře ve Fryštáku a pak v Ostravě. Po absolvování internace v Oseku a Želivě přichází manuálně pracovat do Brna. Vynikal dobrotou, trpělivostí, úsměvem a vtipem, ale dovedl být také rázný. Dokázal rychle odpouštět a zapomenout křivdu. Oficiálně neměl nikdy za komunismu státní souhlas k výpomoci v duchovní správě, přesto vypomáhal u známých kněží hlavně zpovídat. Zemřel na ulici na cukrovkářské kóma v 77 letech bez dokladů či legitimace. Měl být pohřben v kremaci jako neznámý člověk. Teprve po měsíci hledání spolubratry byl poznán a pohřben v Brně v salesiánském hrobě mezi spolubratry. (PH 1)

49

+ 25.8.1970

Mons. Jaroslav KULAČ, velký příznivec českého salesiánského díla * 29.5.1910 Vezl osobně první skupinu chlapců do italské Perosy. Byl nadšeným spolupracovníkem salesiánského díla v Praze, kde působil. Byl to kněz živé víry a čistého života, naplňovaného modlitbou a přívětivostí. Patřil mezi vlivné představitele křesťanství u nás, a proto byl odsouzen komunisty do vězení. Je pohřben v rodišti v Ratenicích u Peček. (PH 66)

+ 28.8.1944

Oldřich SLAVÍK, klerik

* 27.12.1923

Původem z Nového Jičína. Na asistenci byl v brněnské oratoři. Měl živou povahu a s nadšením se vrhal do každé salesiánské činnosti. Jeho vynalézavost a obětavost se projevovala také při vyučování náboženství. Kreslil na tabuli obrazy, aby pro děti bylo vyučování zajímavé. Po roce asistence vypukla zákeřná plicní nemoc, na kterou v nemocnici skonal ve věku 21 let. Byl pohřben v salesiánském hrobě v Brně. (PH 1)

+ 30.8.1942

Ignác JANOVSKÝ, klerik, misionář

* 19.5.1915

Narodil se v Hulíně. Do Fryštáku přišel v roce1928. Po noviciátě se přihlásil na misie a jak to tehdy bylo zvykem, další formaci už dělal v misijní zemi. Byl poslán na Kubu. Pro drsné podnebí tam onemocněl plicní chorobou. Tehdy to byla skoro nevyléčitelná nemoc, protože ještě nebyla antibiotika. Po dvou letech se musel vrátit do Itálie, kde žil v plicním sanatoriu ještě 6 let. Zemřel na zápal plic ve věku 27 let. V nemoci neúnavně šířil nadšení pro misie, za které obětoval své utrpení i život. Odpočívá v salesiánském hrobě v Piossasco v Itálii.

50

ZÁŘÍ + 6.9.1989

P. Jan KRHUT * 23.5.1913 Rodák z Rožnova pod Radhoštěm. Do Fryštáku přišel studovat zároveň s Frant. Krutílkem v prvním roce otevření ústavu v r. 1927. Na bohosloví odjel v r. 1938 do Itálie. V době 2. světové války se aktivně zapojil do odbojové činnosti. Přinášel jídlo a informace českým partyzánům i části českého Vládního vojska, které bojovalo proti komunismu. Po válce se vrací do vlasti, kde byl za tyto služby vyznamenán. V pražském sales. ústavě vyučuje jako katecheta. V r. 1950 byl s ostatními řeholníky internován v Oseku a Želivě. Po propuštění pracuje manuálně v Rožnově. Po krátkém politickém uvolnění v r. 1969 vypomáhá ve farnosti a překládá z italštiny salesiánskou literaturu. Umírá dva měsíce před pádem komunismu ve věku 76 let. Byl pohřben v kněžském hrobě v Rožnově pod Radhoštěm na novém lesním hřbitově. (PH 31) + 11.9.1977 P. Karel KRČMÁŘ * 29.10.1912 Rodem z Velké Skrovnice v Čechách. Dožil se 65 let. V r. 1938 byl poslán studovat bohosloví do Itálie. Po ukončení studia se nemohl vrátit do republiky, která byla okupována Němci. V Itálii přispěl k záchraně života českých partyzánů. Tajně jim nosil jídlo a informace. Za to byl po ukončení války vyznamenán. V Turíně působil při bazilice P. Marie na Valdoku. Potom byl přeložen do Říma, pak Janova, kde je také pohřben. Byl velkým divadelníkem hlavně v začátcích sales. díla v Ostravě, kde se divadlem získávali noví příznivci Dona Boska. Byl veselé otevřené povahy, společenský, dovedl získávat sympatizanty pro salesiánské dílo. + 13.9.1968

P. Josef HRUŠKA * 9.9.1908 * 9.9.1908 Rodák z Vysoké u Val. Meziříčí. Po smrti tatínka ve válce vydělával peníze na obživu své rodiny. V r. 1924 odjel s první výpravou chlapců do Perosy v Itálii. Byl velmi nadaný a houževnatý. Za 1 rok složil všechny zkoušky za celé gymnázium, po návratu do vlasti ukončil maturitou. Bohosloví ukončil doktorátem. Byl schopným pedagogem. Naši bohoslovci tvrdili, že stačilo na jeho přednáškách pozorně poslouchat a látku si zapamatovali. Zemřel v 61 letech na pouti v Bamberku a je pohřben v Brně v rodinném hrobě. (PH 1) 51

+ 14.9.2002

P. Stanislav DVOŘÁK

* 18.2.1912

Narodil se v Olešence u Přibyslavi. Měl 14 sourozenců. Gymnázium studoval ve Fryštáku. Po vojenské službě r. 1937 začal noviciát. V roce 1945 po vysvěcení na kněze byl v Ostravě, potom ve Fryštáku a Přestavlkách. Po internaci v Oseku byl v roce 1962 odsouzen do vězení, které prožil na Borech a ve Valdicích. Dlouho pracoval jako účetní, až teprve od r. 1970 směl při svém zaměstnání působit jako výpomocný duchovní v Hněvotíně u Olomouce. Měl mnoho závažných nemocí: rakovinu, astma, bércové vředy, křečové žíly a další. Posledních 14 let života prožil na Slovensku v Brusně, kde léčil přirozenými prostředky a bylinami svou rakovinu. Před rokem 1950 napsal více divadelních her a text k operetce P. Vitáska „Do Betléma“. Své nemoci snášel s příkladnou trpělivostí a nikdy sám o svých nemocech nemluvil. Pohřben v salesiánských hrobech v Praze. (PH 2)

+ 15.9.1993

P. Václav HYNEK

* 21.9.1900

Pocházel ze Lhoty u Dobrušky v Čechách. Vyučil se malířem. V roce 1928 přišel do Fryštáku. Po propuštění z internace v Oseku a Želivu bydlel v Brně a staral se o mladé spolubratry, kteří tam pracovali nebo studovali. Sám pracoval jako sklenář v nemocnici. Za styk se spolubratry byl odsouzen na tři roky do vězení. Po propuštění se opět vrátil do Brna. Koupil dům, kde se mohli scházet spolubratři a který se stal postupně majetkem u nás začínajících sester salesiánek. Byl vyhledávaným zpovědníkem. Stále vyrovnaný, usměvavý, ctnostně chudobný, připravený komukoliv pomoci. Skonal na svátek P. Marie Bolestné v přítomnosti sester FMA, které ho obětavě dlouhodobě ošetřovaly. Dožil se 85 let. Očekává vzkříšení v salesiánském hrobě v Brně. (PH 1)

52

+ 18.9.1996

P. Augustin HOLÍK

* 25.4.1919

Narodil se ve Velikové u Zlína. Po propuštění z internace ze Želiva pracoval postupně jako topič, údržbář, řidič nákladního auta, dělník na pile a natěrač. Byl výborným stolařem, znal mnoho řemesel. Uměl rozebrat, opravit a složit motor auta, opravit elektriku, závadu ústředního topení, zámky i trezory. Přitom tichý, skromný, byl rád v pozadí, důsledně využíval čas od časného rána do pozdního večera. V r. 1968 odešel s P. Fuglíkem na faru do Ústí n. Labem-Trmic, kde pomáhal svou zručností a technickými vědomostmi při opravách mnoha kostelů ve farním obvodu. Umřel na infarkt v 77 roce života při návštěvě Zlína, v kostele přede mší sv. Z pozůstalosti je cenný jeho deník „Za zdmi Želiva“, kde popisuje tvrdý komunistický útlak internovaných řeholníků v r. 1950. Odpočívá v kněžském hrobě v Lukově u Zlína, vedle našeho spolubratra P. Hnily. (PH 4)

+ 20.9.1985

P. Gerhard STUCHLÝ

* 14.11.1911

Narodil se v Boleslawi ve Slezsku jako jeho strýc, dnes Služebník Boží, P. Ignác Stuchlý. Ve Fryštáku začal studovat v prvním roce po otevření ústavu, v r. 1927. Protože jeho rodiště bylo v Německu, musel jako německý občan nastoupit za války vojenskou službu. Sloužil jako kněz ve zdravotní jednotce. Byl na frontě v Rusku a tam, po poranění nohy a amputaci pod kolenem, dostal protézu. Byl propuštěn z vojenské služby a vrátil se do ústavu v Hodoňovicích, kde byl noviciát. Přesto, že mu dlouhé stání i chůze působily bolesti, nedával navenek nic znát. Měl svůj vlastní humor, přehlížel drobné chyby noviců, mezi kterými byl 5 roků zpovědníkem. Byl dobrým hudebníkem. Řídil orchestr, pěvecký sbor, učil gregoriánský chorál. Byl vždy ochotný komukoliv vyhovět. Jeho houževnatost se zvlášť projevila, když pěšky, zároveň s novici, vyšel na vrchol Lysé hory, přestože měl protézu. Po propuštění z internace v Oseku sloužil jako duchovní u řeholních sester v různých sociálních ústavech. V posledních letech života byl v Ústí nad Orlicí, kde také umírá ve věku 74 let a je tam pohřben v kněžském hrobě. (PH 6)

53

+ 21.9.2000

P. Josef MANĎÁK

* 2.2.1924

Narodil se v Lukově u Zlína. Byl vysvěcen tajně biskupem Trochtou v Litoměřicích zároveň s pěti spolubratry. Bylo to 8. dubna 1950, týden před internací řeholníků. Cesta na svěcení z Oseku do Litoměřic byla dobrodružná, protože na vrátnici už byl vrátným policista. Bohoslovci museli za ranního šera přeskočit plot a odjet vlakem do Litoměřic na svěcení. Po propuštění z internace musel otec Josef nastoupit vojenskou službu v pracovních táborech PTP. Po ukončení pracoval v civilním zaměstnání. V dubnu r. 1958 byl odsouzen na tři roky do vězení za kněžskou a salesiánskou činnost. Teprve v důchodu v r. 1984 dostal povolení od státních úřadů zdarma vypomáhat v duchovní správě v Brně-Žabovřeskách. Rád vypomáhal podle svého zdravotního stavu ve zpovědnici a u oltáře. Pán ho povolal k sobě ve věku 76 let a Otec Josef očekává vzkříšení v salesiánském hrobě v Brně. (PH 1)

+ 21.9.2007

P. Vincenc MRTVÝ

* 18.7.1930

Rodem z hanáckých Troubek, kde také odpočívá. Jeho dlouholetá příprava na kněžství byla ukončena tajným kněžským svěcením biskupem Trochtou v roce 1967. Po politickém uvolnění toku 1969 nastoupil do farní pastorace v Hradešíně u Prahy, kde působil plných 38 let. Za totalitního režimu se stala jeho fara střediskem, kde se scházela mládež i spolubratři. Slavily se zde každoročně společně vánoce a významné oslavy. Čenda, jak jsme mu říkali, projevoval svou velkodušnost také kuchařským uměním a za totality i rizikem, že v případě policejní prohlídky se dostane do vězení. Poslední dny svého života i odchod na věčnost prožil mezi spolubratry v provinciálním domě v Praze. Vzkříšení očekává v rodinném hrobě v Troubkách nad Bečvou spolu se svým strýcem salesiánem P. Václavem Mrtvým. (PH 24)

54

+ 23.9.1991

P. Oldřich MED

* 31.7.1914

Rodem z Jihlavy. Jeho rodný bratr Jan je salesiánským misionářem v Indii. Otec Oldřich byl dlouholetým ředitelem a vychovatelem salesiánského dorostu. Po záboru fryštáckého ústavu německou armádou v r. 1943 shromáždil rozprášené salesiánské aspiranty do Dvorku u Přibyslavi a pokračoval v jejich formaci až do konce války. Tím vychoval a zachránil mnoho budoucích mladých salesiánů. Díky statečnosti a obětavosti otce Oldřicha měly naše noviciáty od skončení války až do komunistického puče každý rok 30 až 35 noviců. Z internačních táborů v Oseku a Želivu společně s P. Ant. Dvořákem a P. Slovákem tajně organizoval mladé spolubratry z Přestavlk, kteří nebyli internováni. Po propuštění z internace byl několik let pod stálým dohledem Státní bezpečnosti, která ho považovala pro jeho aktivitu za zvlášť nebezpečného pro tehdejší režim. Byl odborníkem v katechetice. Napsal třídílný katechismus, podle kterého se učilo na základních školách, český výtah ze třinácti svazků salesiánských dějin Memorie biografiche, Knihu víry a Knihu naděje, o historii českého salesiánského díla, třídílný životopis Božího služebníka P. Ignáce Stuchlého a mnoho životopisů salesiánských kandidátů svatosti. Při tolika povinnostech a nedostatku času byl vždy usměvavý a klidný, ochotný okamžitě se věnovat návštěvám. Při tom byl trápen mnoha nemocemi, kterým podlehl ve svých 77 letech záslužného života. Odpočívá v kněžském hrobě své farnosti v Rosicích u Brna. (PH 23)

+ 24.9.2001

P. Tomáš KUDELA

* 30.6.1917

Jeho rodiště bylo v Uherském Brodě-Těšově. Po vysvěcení byl ekonomem v Přestavlkách u Přerova ve filozofickém studentátě. Byl připraven konat jakoukoliv práci, shánět peníze nebo zapřáhnout koně a jet orat na pole, které patřilo k hospodářství v Přestavlkách. Nebyl velikým řečníkem, byl praktickým v řeči i v denním životě. Byl klidný, ale vytrvalý v každé započaté práci. Po propuštění z internace v r. 1954 pracoval manuálně 15 let. Teprve po politickém uvolnění v r. 1969 se dostal do duchovní správy, odkud odešel ve věku 78 let pro pokročilou sklerózu. Byl pohřben v kněžském hrobě ve farnosti Újezdec u Uh. Brodu. (PH 14)

55

+ 24.9.1959

P. Vojtěch TOMÁŠ

* 22.4.1904

Patřil ke generaci prvních českých salesiánů. Rodák z Velké Skrovnice u Ústí n. Orlicí. Odjel do italské Perosy s třetí výpravou chlapců v r. 1926. Byl vyučený kolářem a toto své řemeslo a vědomosti využil později jako vedoucí oprav zchátralého zámečku v Ořechově u Uh. Hradiště. Po stavebních opravách tam byl přeložen z Ostravy noviciát a část filozofického studentátu. V čase internace řeholníků v r. 1950 byl v nemocnici, a proto nebyl internován. Bydlel v Brně a ochotně pomáhal spolubratřím propuštěným z internace a z vojny. Byl rázný, ale ne tvrdý. Vyžadoval, ale dovedl pochopit a pochválit. Měl v sobě řád a smysl pro zodpovědnost. Dovedl využívat každou minutu času. Jeho život byl ukončen pádem z ovocného stromu v 55 roce života. Odpočívá v salesiánském hrobě v Brně. (PH 1)

+ 26.9.1992

Josef KALA, koadjutor

* 7.2.1917

Narodil se v Kulířově na Vysočině, měl pět sourozenců. Byl výjimečnou osobou v provincii svými životními osudy. Po noviciátě odjel na misie do Šanghaje v Číně, ale po čtyřech letech se vrátil do vlasti ze zdravotních důvodů. V r. 1950 byl internován v Želivu. Z želivského internačního tábora posílali řeholní představení různých řádů tajně zprávy spolubratřím na svobodě. Také salesiánští představení svými dopisy povzbuzovali mladé spolubratry na svobodě k vytrvalosti v povolání. Zprávy z Želiva byly doručovány přes místní učitelku Boženu Píchovou. Po prozrazení, kterému předcházely noční výslechy s fyzickým násilím, byli odsouzeni někteří řeholníci a slečna Píchová prožila ve vězení plných 8 let. To narušilo její zdraví i nervy. Po propuštění z vězení se jí Josef Kala snažil pomoci, protože měla zabaven všechen majetek a ona trpěla hlavně za salesiány. Tím se sblížili a nakonec se s ní oženil. Jeho manželka však byla stále více nemocná, tvrdé výslechy oslabily její psychiku. Josef se o ní staral a pečlivě ji ošetřoval mnoho let. Po jejím pohřbu začal Josef pravidelně chodit mezi spolubratry a toužil vrátit se do kongregace. Po dlouhé době dostal od hlavního představeného dovolení složit před smrtí sliby a on toho využil. Poslední měsíce života prožil v Charitním domově pro nemocné řeholníky na Moravci, kde také v 77 letech zemřel. Odpočívá tam na hřbitově zároveň s pěti spolubratry. (PH 12)

56

+ 27.9.1974 Jan KUŘÍK, koadjutor * 8.1.1909 Světlo světa spatřil v Horkách u Studence v okrese Semily. Byl jedním z prvních odvážných hochů, který se vydal za Donem Boskem do Itálie v r. 1923 se slovenskými chlapci. Začal noviciát jako klerik ve Foglizzu, ale ze zdravotních důvodů ho musel přerušit. Od Dona Boska však odejít nechtěl. Za dva roky začal noviciát znovu jako koadjutor. Byl radostný, příjemný, nebyl urážlivý, byl vzorný v plnění duchovních i pracovních povinností. Byl všestranně činný. Pracoval v oratoři, staral se o praní a opravy prádla, dělal krejčího, nákupčího, vedl kroužek esperanta i loutkové divadlo. Selhání srdce ho převedlo k Pánu v 65. roce jeho života. Odpočívá v rodinném hrobě ve Studenci. (PH 30) + 28.9.1998

P. Josef TOPINKA

* 29.12.1931

Narozen v Praze, se salesiány se seznámil v pražské oratoři. Po internaci v Oseku se vrátil k rodičům do Prahy. Při zaměstnání, jako pomocný dělník v pekárnách, dokončil gymnázium a vystudoval fakultu potravinářské technologie. Zároveň studoval s ostatními spolubratry teologii. Byl zapojen do skrytého salesiánského života s ostatními mladými spolubratry, a za to byl odsouzen na tři roky do vězení. Kněžské svěcení mu tajně udělil kardinál Trochta v roce 1963. Byl velmi pracovitý a zvládal mnoho povinností. Byl formátorem sester FMA, když u nás začínaly, a později jejich zpovědníkem. Kázával duchovní cvičení, byl delegátem pražské skupiny salesiánských spolupracovníků, sekretářem provinciální rady, historikem provincie a redaktorem Vnitřních zpráv. Sestavil a napsal nekrology všech zemřelých českých salesiánů a část Knihy naděje. Měl obdivuhodnou paměť na data z české salesiánské historie. Byl vytrvalý v započaté práci a snažil se ji dokončit, i když trvala několik měsíců. Je pohřben v salesiánském hrobě v Praze. (PH 2)

57

ŘÍJEN + 4. 10.2008 P. Cyril JUROŠKA

* 29.6.1921

Narodil se v Beskydech v Prostřední Bečvě, měl 11 sourozenců. K myšlence, že by mohl studovat, ho přivedla jeho sestra. Ve svých 17 letech nastoupil do tercie ve Fryštáku. V roce 1941 začal noviciát v Ořechově. Za dva měsíce po ukončení noviciátu, na podzim 1942, odejel do Německa na nucené práce. Vrátil se až za tři roky. Jeho povolání se tam upevnilo. Začal studovat bohosloví. Za komunistické totality byl v roce 1950 internován v Oseku, odtud na vojnu k PTP, odkud se vrátil za tři a půl roku. Soukromě studuje bohosloví při civilním zaměstnání a v roce 1966 je tajně vysvěcen biskupem Trochtou. Po politickém uvolněn v roce 1969, když mu bylo 48 let, nastupuje do duchovní správy. Roku 1973 je přeložen do Domažlic na Přerovsku, kde působil 31 let, až do r. 2004. Pro nemoc odchází mezi spolubratry do Fryštáku, kde také za 4 roky umírá. Dovršil 87 let. Jaký byl? Stále usměvavý, vtipný, obětavý, zbožný, stále v činnosti, nestěžoval si na nemoci. Odpočívá v salesiánském hrobě ve Fryštáku. (PH 53)

+ 11.10.1997 P. Ladislav DITTRICH

* 23.7.1929

Rodák z Bystrého u Poličky. Jako klerik odešel v r. 1952 ilegálně do Itálie. Po dosažení licenciátu na PASu vyučoval 9 let filozofii a pedagogiku ve Foglizzu. V roce 1968 přišel do Říma do českého poutního domu Velehrad. Pracoval na vydávání českých knih Křesťanské akademie v Římě a na jejich expedici českým krajanům do vlasti i celého světa. S P. Homolou byl spoluorganizátorem a vedoucím letních táborů pro českou mládež v exilu. Pracoval také v redakci a expedici časopisu Nový život pro Čechy v zahraničí. V r. 1992 slavil v rodišti po 40 letech svou opožděnou primici. Vrátil se do Říma ke své práci, ale v 68 letech podlehl zákeřné nemoci. Je pohřben v Římě v salesiánském hrobě. Byl celý život neúnavným pracovníkem. Ještě týden před smrtí pomáhal na invalidním vozíku v expedici alespoň u telefonu. Na jeho vlídnost vzpomínají všichni čeští návštěvníci Říma.

58

+ 18.10.1979 František MALOTA, koadjutor

* 18.10.1903

Zemřel ve svém rodišti ve Velkém Ořechově u Luhačovic ve věku 76 let. Tam je také pohřben. Noviciát ukončil v Beňadiku v roce 1936. Bylo mu již 32 let. Byl tichý, ústupný, velmi pracovitý, samotář, v něčem trochu zvláštní. Velmi znal a pečlivě zachovával salesiánské Stanovy i Pravidla. Byl zbožný, často se přes den modlil v ústavní kapli. Po internaci pracoval na přehradách v komunitách spolubratří až do svých 75 let. Celou dobu práce na přehradách šetřil ze svého platu peníze na stavbu slíbeného kostela P. Marie Pomocnice v Brně, jehož stavby se ale nedočkal. (PH 26)

+ 26.10.1975 P. Josef JANUŠ * 24.8.1909 Narozen v Klokočově u Příbora. Jako patnáctiletý odjel v r. 1924 s první výpravou českých chlapců do italské Perosy. Jeho zálibou byla hudba. Vystudoval bohosloví a konzervatoř. Složil několik operet, kantát, krátkých zpěvů a div. her. Byl ředitelem oratoře v Praze a vycvičil za dvě léta vzornou kapelu, která hrála v Paříži na junáckém jamboree a ve francouzském rozhlasu. Po propuštění z internace v Želivu se v roce 1956 usadil v Brně, kde se plně věnoval mladým spolubratřím, místním i vzdáleným, jako vynikající duchovní rádce a zpovědník. Byl přesný a dochvilný, denně ho spolubratři mohli najít v kostele u eucharistiánů na večerní mši sv. Mozková příhoda ho přivedla na věčnost v 66 letech. Odpočívá v Brně v salesiánských hrobech. (PH 1) + 26.10.2000 Antonín KRUTÍLEK, koadjutor * 12.1.1920 Pocházel z Janovic u Nového Jičína. Byl slévačem kovů. Jeho bratr P. František byl salesiánem. Toník se stal salesiánem v roce 1946. Po propuštění z internace v Oseku byl přinucen pracovat ještě s jinými řeholníky na stavbě vodní přehrady Klíčava a na dalších přehradách. Tam vystřídal mnoho řemesel, protože byl zručný a ochotný dělat jakoukoliv práci. Po odchodu do důchodu v roce 1980 nezůstal nečinný, ale ochotně pomáhal na přestavbě mnohých chaloupek v Čechách i na Moravě. Jeho dobrotivost a trvalý vlídný úsměv byly jeho vlastností i ctností. Byl hluboce zbožný. Tři roky před smrtí měl mozkovou příhodu, při které ztratil řeč. Bylo to pro něj veliké vnitřní utrpení. Pán ho povolal k sobě ve spánku po druhé mozkové příhodě ve věku 80 let. Odpočívá v salesiánském hrobě v Praze. (PH 2) 59

+ 26.10.1994 P. Karel POLÁK

* 4.2.1913

Narodil se v Suchdole u Prostějova. V roce 1928 začal studovat ve Fryštáku. Při záboru ústavů komunisty v r. 1950 byl ředitelem v Ořechově. Byl zatčen a 7 měsíců vyslýchán v Ruzyni drastickými metodami. Po propuštění byl bez soudu a s narušeným zdravím převezen do internace v Želivu. Po propuštění pomáhal duchovně mladým spolubratřím v Olomouci, sepisoval a kázal duchovní cvičení. Za to byl odsouzen pro „podvracení republiky“ na tři roky do vězení. Po politickém uvolnění v roce 1969 se stal administrátorem v Olomouci-Slavoníně, odkud si ho Pán povolal pro nebeskou odměnu v 81. roce života. Měl na tváři stále vlídný úsměv, vynikal dobrotou, ochotou okamžitě posloužit a obětovat se pro druhé. Odpočívá v salesiánském hrobě v Olomouci-Holicích. (PH 3)

+ 26.10.1998 P. Josef RÝDEL

* 2.6.1925

Pocházel ze Štramberka. Salesiánem se stal v roce 1943. Po internaci v Oseku odchází na vojnu k pracovnímu útvaru PTP, kde se srdeční chorobou těžce pracoval tři roky. Potom se vrátil k rodičům a pracoval jako dělník v kopřivnické Tatře. Přitom po večerech vystudoval strojní průmyslovku s maturitou. Za „pražského jara“ studuje bohosloví na fakultě v Litoměřicích a je vysvěcen biskupem Trochtou v roce 1974. Přichází ale politická normalizace a Otec Jan je nucen odejít do civilního zaměstnání v Brně. Tam pracuje 12 let až do důchodu. Těžká práce z minulých let mu způsobila mnohé zdravotní potíže a nemoci. Přesto se snažil sloužit bližním jako kněz. V důchodu obětavě sloužil na mnoha místech řeholním sestrám a vypomáhal spolubratřím na farách. Své nemoci snášel s příkladnou trpělivostí. Pán ho povolal k sobě, když mu byly 73 roky. Očekává vzkříšení na brněnském hřbitově mezi spolubratry. (PH 1)

60

+ 28.10.1991 P. Metoděj HASILÍK

* 15.9.1913

Zemřel v Ostravě-Třebovicích v 78 letech. Působil v Praze-Vinoři, Brně, Pardubicích, v Luži u Vysokého Mýta a naposledy v Ostravě-Třebovicích. Tam byl velmi úspěšný a oblíbený. Měl milé společenské chování, jemný umělecký vkus a mnoho přátel mezi inteligencí i prostými lidmi. Zvelebil kostel v Třebovicích podle nových liturgických směrnic a přestavěl faru pro různé farní akce. Pocházel z Opatovic u Hranic, kde byl také pohřben vedle rodného bratra Otce Františka. (PH 39)

+ 28.10.2006 P. Jaroslav ČUŘÍK

* 17.11.1921

Narodil se v Hrobicích u Slušovic, měl tři sourozence. Pán ho povolal ve věku 85 let a odpočívá mezi spolubratry na pražském hřbitově. Po tajném vysvěcení v Litoměřicích biskupem Trochtou v r. 1950 byl internován v Oseku s ostatními řeholníky. Po propuštění nastoupil vojenskou službu v pracovních útvarech PTP, v letech 1954-57 pracoval v civilním zaměstnání. V r. 1957 byl odsouzen s mnoha ostatními spolubratry za tajnou salesiánskou činnost na 3 roky do vězení. Po odpykání trestu pracuje v civilním zaměstnání jako dělník do r. 1969. V této době politického uvolnění nastupuje do farní pastorace v litoměřické diecézi. Zde pracuje přes 30 let v pohraničí v Horním Jiřetíně a opravuje kostely ve svém farním obvodu, které byly v havarijním stavu. S lítostí musí přihlížet, jak několik kostelů, které opravil, bylo demolováno kvůli těžbě uhlí. Zcela vyčerpán neúnavnou prací, po mozkové příhodě, odchází v r. 2003 do komunity spolubratří v Teplicích. Ti se o něj starají až do jeho smrti, která nastala po druhé mozkové příhodě. Ve svém životě vynikal velikou obětavostí a ve své nemoci, po částečné ztrátě zraku, trpělivostí a odevzdaností ve snášení utrpení. (PH 2)

61

+ 29.10.1921 don Paolo ALBERA, hlavní představený

* 6.6.1845

Byl druhým nástupcem Dona Boska. Narodil se v r. 1845. Patřil mezi prvních 22 salesiánů. V r. 1881 byl prvním inspektorem ve Francii. Hlavním představeným v letech 1911-1921. Události za jeho rektorátu: první světová válka, vyslání salesiánů do Afriky v roce 1911, do Maďarska v roce 1913, do Německa v roce 1916, na Kubu v roce 1921, založení Konfederace bývalých žáků (exallievi) v roce 1920, obnovení spolupráce s FMA. Vydal řadu okružníků na prohloubení salesiánské spirituality. Zemřel ve věku 76 let. Za jeho působení bylo 5.075 salesiánů.

+ 30.10.2002 P. Jan BITTNER

* 12.10.1925

Narodil se v Částkově u slovenských hranic. V roce 1936 studoval ve Fryštáku. Potom se odstěhoval s rodiči na Slovensko, kde pokračoval v další salesiánské formaci. Jeho studium bylo přerušeno v roce 1950 internací všech řeholníků. Když se roku 1968 uvolnily v Čechách politické poměry dříve než na Slovensku, vstoupil do semináře v Olomouci a tam také přijal kněžské svěcení v roce 1973. Do duchovní správy nastoupil v olomoucké diecézi a byl také převeden do české salesiánské provincie. Jeho poslední farnost byla Hodslavice u Nového Jičína. Tam působil 22 let a tam byl také pohřben v kněžském hrobě. Janko vynikal salesiánskou radostí a ochotou posloužit okamžitě a rád. Také ve stáří byl plný dobroty a pozornosti k potřebám farníků i spolubratří. (PH 57)

62

LISTOPAD + 1.11.2005

P. Antonín HLADKÝ * 2.11.1926 Narodil se ve Znojmě. Měl tři sourozence. Vyučil se zámečníkem. Jako aspirant nastoupil v roce 1946 do Fryštáku. Od r. 1950 do 1953 byl u PTP. Po propuštění odešel do Brna, kde pracoval jako strojní zámečník. V roce 1957 byl odsouzen pro salesiánskou činnost. Po dvou letech trestu se vrací do Brna, kde pracuje jako soustružník až do r. 1969. Bohosloví studuje soukromě a v r. 1963 je tajně vysvěcen biskupem Trochtou. Ve farní pastoraci v severočeském pohraničí získával od r. 1969 věřící svou laskavostí a obětavostí. Ačkoliv měl sám práce nadbytek, ještě ochotně vypomáhal sousedním kněžím. Byl vyhledávaným zpovědníkem řeholnic, které byly tehdy soustředěny v severním pohraničí. Pro velikou přetíženost dostal mozkovou příhodu, po které nedovedl číst ani psát a jeho řeč byla těžce srozumitelná. Poslední rok svého života prožil v charitním domově pro nemocné kněze ve Staré Boleslavi, odkud také odešel pro nebeskou odměnu ve věku 79 let. Odpočívá v salesiánském hrobě v Brně. (PH 1) + 4.11.1996

P. Oldřich VINKLÁREK

* 16.9.1920

Rodák ze Slušovic u Zlína. Když byl v roce 1943 Němci zabrán salesiánský ústav pro aspiranty ve Fryštáku, odešel asistent Vinklárek s částí aspirantů do Dvorku u Přibyslavi. Byl mimořádně technicky zručný. Dovedl opravit auto, motorku i elektrické spotřebiče, namalovat kulisy pro divadlo, dirigovat kapelu a hrát na kterýkoliv dechový nástroj. V roce 1950 unikl soustředění v Oseku a hned začal objíždět jednotlivé skupinky mladých spolubratří, radil, pomáhal, kázal, zpovídal. Ujel tisíce kilometrů na své motorce, aby upevnil povolání mladých spolubratří. Ve vězení si za to odseděl 3 roky. Do duchovní správy se dostal až po uvolnění po roce 1968. Byl 22 let v Bratřejově na Vizovicku. Měl vážný obličej, ale zlaté srdce. Byl by rozdal poslední korunu, když někdo potřeboval. V posledních asi třech letech života byl vážně nemocen a nakonec skoro oslepl. Nikdy si ale nestěžoval. Na jeho faře se pořádala spousta akcí, o kterých komunistické úřady nesměly vědět. Mnozí spolubratři jsou mu vděčni, že za totality vytrvali v povolání. Odpočívá na hřbitově v Bratřejově vedle spolubratra P. Divoše. (PH 18)

63

5. 11.

PŘIPOMÍNKA ZEMŘELÝCH DOBRODINCŮ A ČLENŮ SALESIÁNSKÉ RODINY

+ 9.11.1979

P. Method Karel KLEMENT, benediktin, význačný spolupracovník

* 27.11.1889

Je jedním z prvních salesiánských dobrodinců a spolupracovníků, který se snažil o příchod salesiánů do Čech a na Moravu v letech 1923-1926. Nadšeně vyhledával chlapce pro budoucí salesiánské dílo, sám je odvážel do Turína, sháněl finance i dům pro začínající dílo ve spolupráci s Mons. Štanclem, který byl na Moravě. P. Klement byl v Praze, mladý, nadšený, věčný optimista, všestranně činný. Byl katechetou, duchovním rádcem a sekretářem Sdružení katolické mládeže, redaktorem časopisu Dorost, vedoucím katolických studentů, zakladatelem sdružení pro ministranty Legio Angelica. Později vstoupil k benediktinům a dožil se skoro 90 let. Odpočívá na Vyšehradě ve společném hrobě emauzských benediktinů. (PH 35)

+ 13.11.1973 P. Václav DOLEŽAL st., misionář

* 23.7.1907

Narodil se 29. července 1907 v Ostrově v diecézi Hradec Králové, zemřel ve věku 66 let a je pohřben v San Salvadoru. V roce 1924 přichází s prvními skupinami českých chlapců do italské Perosy. Po noviciátě a studiu filozofie v Itálii odjíždí roku 1930 do San Salvadoru jako misionář. Pro hluboký vnitřní život a nadšený salesiánský duch stává se postupně ve formačních domech zpovědníkem, novicmistrem, inspektoriálním sekretářem, profesorem bohoslovců a ředitelem teologického studentátu. Vyniká laskavostí, úsměvem, skromností, ochotou k jakékoliv službě, hlubokou zbožností. Trpělivostí v bolestech vynikal hlavně v posledních měsících svého života. (Tolik o něm napsal v nekrologu jeho inspektor.)

64

+ 14.11.1989 P. Jaroslav SOUKUP, misionář * 10.3.1902 Zemřel v Limě v Peru v 87 letech. Narodil se v Příbrami v roce 1902. V českém aspirantátě v Perose byl v roce 1926. Příští rok se hlásil na misie a odjel do Peru. Měl zálibu v botanice a propracoval se na odborníka světového jména. Byl autorem mnoha knih o botanice v Peru. Mnohé, jím objevené rostliny, dostaly jeho jméno. Obdržel mnoho mezinárodních vyznamenání a několik doktorátů „honoris causa“. Na jeho pohřbu byli také zástupci vlády a univerzit. + 16.11.1979 P. Štěpán VANDÍK

* 25.12.1916

Rodák z Polešovic u Uh. Hradiště, odkud pocházeli ještě další čtyři salesiáni. Přišel do Fryštáku v roce 1927. Bohoslovecká studia v Itálii ukončil doktorátem orientálních věd. U nás přednášel teologii a věnoval se liturgice. Po propuštění z internace v Oseku pracoval v civilních zaměstnáních. Po politickém uvolnění v roce 1968 přešel do duchovní správy v Pardubicích. Protože do kostela začala chodit mládež, byl přeložen státními úřady do Sezemic u Pardubic. Byl zpovědníkem prvních sester FMA, které dojížděly z nedalekého Hradce Králové. Neměl pevné zdraví, přežil infarkt a léčil se stále na nemocné srdce. Zemřel náhle na lavičce v Pardubicích před nádražím v 63 letech, když se vracel z duch. cvičení. Odpočívá v kněžském hrobě v rodných Polešovicích. (PH 64)

+ 20.11.1990 P. František PITRUN

* 16.3.1915

Rodem z Hranic na Moravě. V roce 1928 přichází do aspirantátu ve Fryštáku. Za války byl nasazen na nucené práce. Byl prvním salesiánským farářem ve Fryštáku. Byl nebojácný. Svým energickým vystupováním zabránil Státní bezpečnosti, aby odvezla stařečka P. Ignáce Stuchlého, když si pro něho přijela do Fryštáku pozdě večer za silného mrazu. Otec František vynikal hlasitou srdečností a z očí mu vyzařovala dobrota, kterou získával sympatie. Po propuštění z internace a z pracovní vojny u PTP pracoval manuálně. V zaměstnání přišel o dva prsty na levé ruce. Byla to pro něho veliká bolest, neboť byl od mládí vynikajícím houslistou. V r. 1966 se dostává do duchovní správy v Blazicích u Bystřice p. Hostýnem, kde působil 24 let a byl tam velmi oblíbený. Odchází na věčnost ve věku 75 let a odpočívá v kněžském hrobě v Blazicích. (PH 5) 65

+ 21.11.1971 P. Miroslav VAŠINA

* 12.10.1929

Pocházel z Bánova u Uh. Brodu, ale brzy se s rodiči přestěhoval do Čech do Vys. Mýta. Pro salesiány ho získal P. Tomáš, SDB, při duchovní obnově. Jeho touhou v noviciátě byly misie v Indii. Byl pracovitý, radostný a obětavý. Měl herecké nadání, které využíval při vyprávění anekdot. Patřil v r. 1950 mezi kleriky z Přestavlk, kteří nebyli internováni. Pracoval s ostatními spolubratry na stavbě přehrady Křímov až do svého útěku na západ v r. 1966. V té době byl již knězem, tajně vysvěcen biskupem Trochtou. Po dramatickém útěku za hranice se dostal přes Švédsko a Německo do Turína, kde si doplnil bohoslovecká studia. Pracoval mezi exulanty a věnoval se hlavně českým dětem. Svoji touhu dostat se na misie do Indie nemohl uskutečnit pro tamější politické poměry. Byl velmi obětavý a pomáhal, kde mohl, se svým malým Fiatkem pětistovkou, ve kterém při náledí tragicky zahynul. Odpočívá v italském Terstu po 42 letech obětavého života.

+ 25.11.1951 don Pietro RICALDONE, hlavní představený od r. 1932 Byl 19 let hlavním představeným (1932-1951). Narodil se 27. 6. 1870 v Mirabellu. Osobně znal Dona Boska. Napsal 14 okružníků o salesiánské spiritualitě. Za jeho rektorátu bylo svatořečení Dona Boska a Marie Mazzarellové, beatifikace Dominika Savia, založení PAS (Salesiánské papežské atheneum) i LDC (Salesiánské knižní vydavatelství - Elledici). Počet salesiánů byl 16.363.

* 27.6.1870

+ 25.11.1970 P. Antonín SMĚTÁK * 13.11.1920 Rodák z Huštěnovic u Uh. Hradiště. V r. 1932 začíná aspirantát ve Fryštáku. Kněžství dosáhl v roce 1948. Byl nadaný, vytrvalý, usměvavý, dobrý hudebník. Po propuštění z internace v Oseku pracoval manuálně ve Znojmě, kde později získal místo varhaníka. Řídil chrámový sbor a ze svého skromného výdělku kupoval hudebníkům noty i starší hudební nástroje. Svým tichým úsměvem si získával sympatie všech, se kterými se setkal. Svůj pozemský život skončil u varhan v padesátém roce svého života. Pohřben je v rodinném hrobě v Huštěnovicích. (PH 11) 66

25. 11.

PŘIPOMÍNKA ZEMŘELÝCH RODIČŮ SALESIÁNŮ

+ 27.11.1999 Bohumil (Amadeo) STEJSKAL, koadjutor, misionář * 1911 Narodil se v Lipníku nad Bečvou, měl čtyři sourozence. V únoru 1927, když mu bylo 16 let, přijiždí do Perosy a po odjezdu českých aspirantů na Moravu nastupuje Bohumil do Foglizza jako aspirant koadjutor. Jeho ideálem jsou misie. Po věčných slibech a doplnění své odborné specializace odjíždí v roce 1938 do Patagonie. Stává se vedoucím strojírenského učiliště v Comodoro Rivadavia. Za 10 let, po veliké námaze Bohumila a ostatních spolubratří, dostalo se učiliště na úroveň průmyslové školy. Tam byl vyprojektován a vyroben první soustruh v Patagonii, vysoce oceněn státními úřady. Roku 1949 je pro své schopnosti přeložen do Tukuman jako vedoucí nově postaveného technického oddělení na argentinské Salesiánské univerzitě práce. Ale negativní faktory, jako novost prostředí, vadná organizace práce, špatné vztahy ve spolužití, to vše bylo příčinou, že po vyčerpávajícím roce přepracování požádal o přeložení do své inspektorie v Bahia Blanca. Naprosto vyčerpán prožívá duševní krizi a v roce 1955 žádá o zproštění slibů. Přitom ale normálně pracuje pro salesiánské dílo jako dříve. Po překonané krizi a dlouhodobých modlitbách žádá v roce 1959, aby byl znovu přijat do salesiánské Kongregace. Bylo mu vyhověno a on 10. ledna 1963 znovu složil sliby. V druhé etapě salesiánského života pracuje v distribuci salesiánského Věstníku (přes 100.000 výtisků měsíčně) a vyřizuje formality s celními úřady. V roce 1997 po vyčerpávající námaze nastupuje do inspektoriální nemocnice, odkud si ho Pán povolává pro nebeskou odměnu. Odpočívá mezi spolubratry na hřbitově v Bahia Blanca. V práci s mladými vynikala jeho srdečnost a úcta k žákům. Byl neokázale zbožný. Všechny své těžkosti řešil před svatostánkem. (Toto vše o něm napsal jeho inspektor.)

67

PROSINEC + 4.12.1969

P. Stanislav PLYWACZYK * 1880

Zemřel v Kopiec v Polsku, ve věku 89 let. V roce 1926, kdy byl inspektorem v Polsku, Československo patřilo krátkou dobu pod jeho pravomoc. Byl ve Fryštáku 28.9.1927, když přijeli chlapci z Perosy. Později často navštěvoval Fryšták a kázal také duchovní cvičení. Roku 1929 byla zřízena jugoslávská inspektorie, pod kterou patřilo Československo jako visitatorie. Inspektorem byl don Walland.

+ 5.12.1931 bl. don Filippo RINALDI, hlavní představený od r. 1922 * 28.5.1856 Narozen 28.5.1856. Byl 9 let hlavním představeným (1922-1931). Za něho začátek českého salesiánského díla v Perose. Znal osobně Dona Boska. Buduje ve Španělsku dílo SDB a FMA. Dal podnět k založení VDB. Byla beatifikace Dona Boska, rozšíření baziliky P. Marie Pomocnice v Turíně. Za něho bylo 8.954 salesiánů. Byl blahořečen v roce 1990. + 5.12.2007 P. Alois FRYDRYCH * 26.5.1922 Rodák z Hustopečí nad Bečvou, vyučil se strojním zámečníkem. Se salesiány se setkal v r. 1949 v domě pro pozdní kněžská povolání v Ústí n. LabemTrmicích. Po roce 1950 pracoval na stavbách přehrad v Křímově, Flájích a Jirkově. Tam mezi salesiány prožil noviciát a první sliby složil v r. 1957. Po práci pilně studoval bohosloví a po dokončení studií přijal v r. 1962 od biskupa Trochty tajně kněžské svěcení. Roku 1966 odchází ilegálně do Německa. Od r. 1980 pracuje v poutním domě Velehrad v Římě v expedici české náboženské literatury. Potom přechází do sv. Martina v Dolomitech, do rekreační chaty pro českou mládež exulantů. Ve svých 84 letech se vrací do republiky mezi spolubratry do Ostravy. Zde pomáhá hlavně jako zpovědník v kostele. Alois šířil kolem sebe tichou usměvavou salesiánskou radost. Vyzařovala z něho stálá ochota vyhovět druhým. Odpočívá mezi spolubratry v salesiánských hrobech v Ostravě. (PH 62) 68

+ 8.12.1970

don Giuseppe COGGIOLA

* 15.6.1899

Byl spolubudovatelem českého salesiánského díla. Narodil se v r. 1889 ve Frassinetto Po v Itálii. Byl prvním ředitelem ve Fryštáku v začátcích salesiánského díla u nás a staral se horlivě o vytvoření pravého salesiánského ducha mezi aspiranty a mezi spolubratry. Nebylo to jednoduché, protože v začátcích neměli ještě všichni spolubratři potřebnou formaci a byli velmi mladí. Naučil se poměrně brzy česky. Salesiánské dílo miloval více než sebe samého. Byl neobyčejně radostný, pokorný, humorný, úžasně pracovitý a velkodušný v odpouštění chyb. V roce 1938 byl poslán jako inspektor do Peru v Latinské Americe. Založil tam školy, semináře, tiskárny a misijní stanice, na žádost nuncia i místních biskupů. Byl neúnavně činný, i když trpěl nemocí srdce. Ve svých 80 letech přijel do Itálie k návštěvě příbuzných a ve svém rodišti skonal. Je tam také pohřben.

+ 9.12.1988

P. Josef LEPAŘÍK

* 20.3.1901

Narodil se v Olomouci-Hodolanech. Zároveň se Štěpánem Trochtou patřil mezi první průkopníky, kteří přišli v r. 1923 do italské Perosy. Měl ukončené středoškolské vzdělání a byl úředníkem v bance. V Perose vyučoval české chlapce. Na kněze byl vysvěcen v Lublani. Od r. 1934 byl postupně ředitelem ve Fryštáku a v Ostravě. Byl proslulý svým klidem, kterým dovedl zvládnout různé spory mezi mladými. Měl svůj typický usměvavý „suchý“ humor. Po propuštění z internace byl zaměstnán jako krmič zvěře v olomoucké zoo. Protože se stále stýkal se spolubratry, byl v r. 1957 odsouzen na tři roky do vězení. V roce 1963 se stává duchovním u sester v Mlázovicích u Jičína v Čechách. V té době se obětavě věnuje dívkám, které se před rokem 1950 chtěly stát Dcerami P. Marie Pomocnice. Umírá u sester v Nové Horce u Studénky ve věku 87 let. Otec Josef byl srdečně pokorný. Při různých oslavách většinou stál skromně v pozadí. Byl pohřben v Brně mezi spolubratry. (PH 1)

69

+ 9.12.2004

P. Josef PLANITA * 17.08.1927 Rodák ze Starého Města u Frýdku. Salesiánem se stal v r. 1944. Brzy onemocněl na plicní TBC, léčil se dlouhodobě v různých sanatoriích. V té době studoval soukromě bohosloví. Tajně vysvěcen na kněze biskupem Trochtou 10. prosince 1961. Jako invalidní důchodce byl 3 roky varhaníkem a kostelníkem na Sv. Kopečku u Olomouce, přitom vypomáhal v duchovní správě. Od r. 1977 až do své smrti byl farářem ve Velké nad Veličkou. V letech 1954-1969 žil společně s koadjutorem Fr. Hlaváčem. Formovaný svou dlouholetou nemocí vyzařoval do svého okolí klid a vyrovnanost. Byl citlivý k bolesti druhých, obětavý vyhovět bližním, farníkům i spolubratřím. Očekává vzkříšení v kněžském hrobě ve Velké n. Veličkou. (PH 68)

+ 9.12.1939 Alois VLK, klerik Narodil se v Prakšicích u Uh. Brodu. Do Fryštáku přišel v r. 1932. Byl dobrým studentem, měl hudební nadání a hrál v ústavní kapele. Po noviciátě přišel v r. 1938 do filozofického studentátu v Ostravě. Po roce onemocněl na střevní tuberkulózu. Byla to neobvyklá nemoc, neexistovala antibiotika. Alois nemoci podlehl v noci těsně po svátku P. Marie Neposkvrněné, jak si to sám přál. Při jeho smrti byl salesián P. Oldřich Med. Alois měl 20 let a je pohřben v rodných Prakšicích. Byl druhým zemřelým českým salesiánem. (Prvním byl v Beňadiku novic St. Kašík v roce 1938) (PH 42) + 9.12.1992

* 30.7.1919

P. Alois ZMRZLÍK * 16.9.1912 Pocházel z Majetína na Olomoucku. Do Fryštáku přišel studovat v r. 1929. Bohosloví studoval v Turíně. Po válce v r. 1945 se vrací do Prahy, je tlumočníkem na nunciatuře až do svého zatčení komunisty v r. 1949. Tvrdé fyzické noční výslechy trvale oslabily jeho psychiku. Byl odsouzen za velezradu a špionáž ve prospěch Vatikánu na 8 let. Po odpykání trestu pracuje jako dělník. Měl trvalé zdravotní potíže jako následky výslechů, léčil se na psychiatrii v Jihlavě a nemohl působit jako kněz v duch. správě. Každá duševní námaha, i mše svatá, jej velmi vyčerpávala. V r. 1982 odešel do Charitního domu pro kněze na Moravci, kde zemřel a je pohřben. Dožil se 80 let. Svatý Otec mu za jeho utrpení pro Církev uděluje papežský řád „Pro Ecclesia et Pontifice“, ale otec Alois umírá a řád mu byl předán až na rakev. Apoštolský nuncius při jeho pohřbu prohlásil: Svatí jsou ještě mezi námi! (PH 12) 70

+ 11.12.1969 P. Josef ŠIŠKA, misionář

* 8.1.1886

Narodil se v Lublani ve Slovinsku. Jeho otec byl původem Čech. Josef toužil od mládí stát se knězem, ale teprve po vojenské službě v r. 1909 mohl vstoupit do sales. ústavu v Rakovníku. Teologii studoval v Itálii a přihlásil se na misie. V r. 1922 byl poslán do Egypta. Když začínalo v Perose české sales. dílo, přijel P. Šiška, dle přání představených v Turíně, v září 1925 do Perosy. Začal se učit česky a byl zpovědníkem chlapců. V r. 1927 se s chlapci přestěhoval do Fryštáku, kde byl katechetou, školním rádcem, zpovědníkem. V r. 1933 se vrací na misie do Brazílie, kde zemřel v r. 1969. Vynikal velkou pozorností k potřebám druhých a poslušností v plnění přání představených.

+ 12.12.1957 P. Josef KAŠÍK

* 21.4.1917

Narodil se v Bohdalově u Žďáru n. Sázavou. Byl vyučený zahradníkem, houževnatý a vytrvalý, zručný ke každé práci. Po prázdninách v r. 1937 začal studovat ve Fryštáku. Na kněze byl vysvěcen biskupem Trochtou týden před internací řeholníků v roce 1950. Nedočkal se primice v rodišti. Po propuštění z internace v roce 1955 odchází s některými spolubratry na stavbu vodní přehrady Křímov u Chomutova. Mělo to výhodu, že spolubratři mohli bydlet společně na ubytovně a žít salesiánským životem. Tam se o ně Bezpečnost nezajímala. Mladí spolubratři tam mohli také studovat teologii. Nevýhodou byla těžká fyzická práce na stavbě. Zde na křímovské přehradě končí P. Kašík svůj život ve věku čtyřiceti let, když se pod dělníky zřítilo dvacetimetrové lešení. Otec Josef byl upřímně zbožný a měl životní optimismus, kterým povzbuzoval druhé. Tamější spolubratři byli přesvědčeni, že nabídl svůj život jako oběť za druhé. Je pohřben ve svém rodišti v Bohdalově. (PH 34)

+ 13.12.2007 P. Ing. Josef VEČEŘA * 7.2.1929 Rodák z Brťové u Bystřice pod Pernštejnem. Narodil se ve velmi chudém venkovském prostředí. Po ukončení elektrotechnické fakulty pracoval na katedře elektrotechniky do r. 1968 jako asistent. Využíval svého styku se studenty, pomáhal jim ve studiu a orientovat se křesťansky i lidsky v prostředí plném atheismu. Na katedře došlo k různým potížím a někteří asistenti museli školu opustit. Mezi postiženými byl také Jožka. Těžce nesl bezmocnost proti utrpěnému bezpráví. Nemohl se s tím vyrovnat a 71

zanechalo to následky na jeho psychickém zdraví. Přispělo k tomu i úmrtí jeho tatínka. Noviciát ukončil sliby v roce 1969. Soukromě studoval bohosloví a byl tajně vysvěcen na kněze. Okolo roku 1997 se nastěhoval do salesiánského domu v Praze. Zde se projevilo mnoho jeho nemocí, které ho upoutaly trvale na lůžko. Protože to vyžadovalo postupně odbornou a trvalou zdravotní péči, musel být přeložen do Charitního domova pro duchovní ve Staré Boleslavi. Jeho nemoc se postupně zhoršovala, přestal mluvit a zajímat se o okolí. Podle svého přání byl pohřben ve svém rodišti ve farnosti Prosetín v kněžském hrobě u zdi kostela.

+ 15.12.2000 sestra Marie PODĚBRADSKÁ, FMA

* 4.1.1925

Narodila se v Záhornici, zemřela v nemocnici v Kolíně, dožila se 75 let. Byla katechetkou v Jičíně a okolí. Patřila do skupiny děvčat, které shromáždil P. Josef Lepařík a které se chtěly stát salesiánkami. Byla přes 30 let farní hospodyní v Kněžicích a při tom apoštolovala a tajně vyučovala děti náboženství za komunistického útlaku. V roce 1984 složila věčné sliby jako FMA. Odpočívá na hřbitově v Hradci KrálovéKuklenách. (PH 67)

+ 18.12.1990 P. Emil ŠKURKA * 25.7.1911 Narodil se na Hané v Žerotíně u Olomouce. Patří mezi nejstarší salesiány. V r. 1926 odjíždí s třetí výpravou českých chlapců do italské Perosy. Teologii studuje v Římě, končí doktorátem z církevního práva. Stává se členem vatikánského církevního soudu, posvátné ROTY. Po návratu do vlasti v r. 1946 vyučuje na sales. učilišti v Oseku, přednáší litoměřickým bohoslovcům, je členem diecézního církevního soudu. Nebyl nikdy pouze chladným právníkem, ale vtipným a usměvavým společníkem. Nebyl pouze teoretikem, ale jako elektrikář vyučený za totality provádí novou instalaci el. rozvodů na biskupství v Litoměřicích po r. 1968. R. 1949 uvězněn za čtení pastýřského listu, pak internován v Želivě do r. 1955. Jeden rok manuálně pracoval, znovu odsouzen za sales. činnost, vyučování, zkoušení spolubratří, podávání zpráv do zahraničí o situaci Církve u nás. R. 1968 se vrací do Litoměřic, pomáhá biskupu Trochtovi jako právník. Byl poradcem řeholnicím při pokoncilní úpravě řeholních Stanov. Po smrti kard. Trochty odchází za totality do Nákla u Olomouce. Tam koupil domek, v němž shromažďuje teologické knihy pro budoucí sales. teologickou knihovnu. Umírá ve věku 79 let, odpočívá v sales. hrobě v Olomouci-Holicích. (PH 3) 72

+ 21.12.1962 Mons. ThDr. Augustin ŠTANCL, * 5.10.1871 význačný dobrodinec Jeden z prvních neúnavných dobrodinců a šiřitelů informací o salesiánech v Československu. Nar. v Mostě nad Murou v dolním Rakousku 5.10.1871, kde se jeho otec oženil. Do obecné školy chodil v Čáslavi, bohosloví studoval v Olomouci. Po kněžském svěcení v r. 1894 byl různě v olomoucké diecézi, krátce zde vyučoval bohoslovce. Psal do mnoha časopisů, snažil se o založení české katolické školy (okolo r. 1900 za Rakousko-Uherska, kdy se učilo německy a začínal blud modernismu). Se salesiány se seznámil poprvé v Přerově na nádraží, kde potkal polské salesiány. Navštívil je v Osvětimi a byl tak nadšen jejich apoštolátem mezi mládeží, že začal o salesiánech psát do časopisů a snažil se o jejich příchod do našich zemí. Když začalo české sales. dílo v Perose, hledá a posílá tam z Moravy chlapce, kteří by se chtěli stát salesiány. Obstarává peníze, píše, dělá přednášky o salesiánech. Za finanční podpory olomouckého arcib. Prečana se stará o zakoupení ústavu ve Fryštáku. Po příchodu salesiánů v r. 1927 tam často jezdí, pomáhá finančně i svým vlivem na biskupství v Olomouci. Konec svého života prožil v kněžském domově v Senohrabech u Prahy, kde také zemřel. Byl pohřben ve Fryštáku ve společném hrobě s P. I. Stuchlým. (PH 53) + 27.12.2005 P. Josef HORNÍK

* 19.9.1927

Narodil se v Bojanově na Chrudimsku, měl 4 sourozence, dožil se 77 let. Vyučil se zámečníkem a měl strojnickou průmyslovku s maturitou. V roce 1956 odchází na přehradu Křímov, kde žije s ostatními salesiány. Tam našel salesiánské povolání a tam studoval bohosloví. První sliby složil v roce 1957, na kněze byl tajně vysvěcen panem biskupem Trochtou ve svém bytě v Praze-Vysočanech 22.2.1963. Ve veřejné duch. správě působil v Praze v kostele Sv. Kříže v letech 1969-73. Přes své zdravotní problémy byl velice obětavým knězem a vyhledávaným zpovědníkem. Mnoho let denně zpovídal v kostele Sv. Kříže, sloužil u Školských sester sv. Františka, v nemocnici na Bulovce a v mnohých domovech důchodců po Praze. Začátkem roku 2005 se zhoršilo jeho zdraví. Devět měsíců léčil zlomeninu kyčle a přestaly mu fungovat játra. Zemřel v nemocnici za přítomnosti svých bratří. Odpočívá mezi salesiány na hřbitově v Praze 8. (PH 2)

73

74

75

76