STRUČNÉ DĚJINY UMĚNÍ PRO NEJMENŠÍ

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra výtvarné výchovy

SOŇA GREJTÁKOVÁ III. ročník – prezenční studium

Obor: Učitelství pro mateřské školy

STRUČNÉ DĚJINY UMĚNÍ PRO NEJMENŠÍ Bakalářská práce

Vedoucí práce: MgA. Kristýna Boháčová

OLOMOUC 2011

Prohlašuji, že jsem svoji bakalářskou práci vypracovala samostatně pouze s použitím pramenů a literatury uvedených ve stejno jmenném seznamu, který je zveřejněn v závěru práce.

Olomouc 28. 6. 2011

…………………………………………………….

1

Děkuji vedoucí bakalářské práce MgA. Kristýně Boháčové za metodické vedení práce, poskytování cenných rad a věcné připomínky. Současně bych chtěla poděkovat Mateřské škole Socháňova Praha za umožnění realizace praktické části této práce.

2

OBSAH ÚVOD ...................................................................................................................................... 5

TEORETICKÁ ČÁST .................................................................................................................... 7 1 Umění ............................................................................................................................... 7 1.1 Umění a kýč ................................................................................................................ 8 2 Výtvarné umění ................................................................................................................. 9 2.1 Druhy výtvarného umění ............................................................................................ 9 3 Historie výtvarného umění ...............................................................................................14 3.1 Pravěké umění ...........................................................................................................14 3.2 Starověk ....................................................................................................................17 3.2.1 Egyptské umění ..................................................................................................17 3.2.2 Antické umění ....................................................................................................18 3.2.2.1 Řecko .........................................................................................................18 3.2.2.2 Řím ............................................................................................................20 3.3 Středověk ..................................................................................................................21 3.3.1 Románské umění ...............................................................................................21 3.3.2 Gotické umění ....................................................................................................22 3.4 Terminologický slovníček ...........................................................................................25 4 Děti předškolního věku – charakteristika ..........................................................................27 4.1 Výtvarný projev dítěte předškolního věku ..................................................................29 5 Výtvarná činnost – význam ...............................................................................................31

PRAKTICKÁ ČÁST ....................................................................................................................32 6 Úvod k praktické části .......................................................................................................32 6.1 Charakteristika pedagogických příprav .......................................................................32 3

7 Jednotlivé přípravy k vybraným obdobím .........................................................................34 7.1 Příprava na výtvarnou pedagogickou praxi 1 ..............................................................34 7.2 Příprava na výtvarnou pedagogickou praxi 2 ..............................................................37 7.3 Příprava na výtvarnou pedagogickou praxi 3 ..............................................................40 7.4 Příprava na výtvarnou pedagogickou praxi 4 ..............................................................44 7.5 Příprava na výtvarnou pedagogickou praxi 5 ..............................................................47 8 Závěr praktické části - hodnocení, poznámky, sebereflexe ................................................50

ZÁVĚR .....................................................................................................................................52

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ ..........................................................................53

SEZNAM PŘÍLOH .....................................................................................................................56

4

ÚVOD Pokud bychom žili v jiném než v dnešním, už tak hektickém světě, uvědomili bychom si mnohem znatelněji, že při pohledu na cokoli v naší blízkosti, se nám vybavují různé myšlenky, kladné či záporné názory. Bohužel ne vždy se nám utvoří ten správný pohled na věc. Proto je tato práce zaměřena na dění kolem nás, na ubíhající čas, ale ne na dějiny státu, světa, ale na dějiny výtvarného umění, které se nás dotýkají nenápadně, ale přesto znatelně. Vše se kolem nás mění a vyvíjí. Je důležité vážit si věcí kolem nás, protože ne každá věc je nahraditelná. Cílem mé práce je koncipovat ji tak, aby byla srozumitelná i laikům, a to jak jednoduchým vysvětlením odborné terminologie, tak obrazovou dokumentací. Zároveň by měla poskytnout pedagogům inspiraci pro práci s tímto tématem během běžné činnosti s dětmi v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem. Práce je psaná takovým způsobem, aby posloužila primárně pedagogům preprimárních škol k vlastní osvětě, ale především k přiblížení umění svým svěřencům. Stejným způsobem by mohla posloužit i vyučujícím ze škol primárních, kteří zde k výuce výtvarné výchovy mohou získat inspiraci a propojit výklad látky z oblastí dějin s výtvarnou tvorbou. Teoretická část začíná vysvětlením pojmu umění a různými pohledy na něj, tedy s pojmy: Umění pro umění, Umění pro život a Umění pro zdraví, čímž se nám potvrzuje důležitost výtvarné tvorby pro lidskou osobnost. S uměním úzce souvisí i pojem kýč, který je v této kapitole také jednoduše vysvětlen. Čtenářům zároveň potvrdí individualita každého z nás. Každý má přeci právo vnímat věci kolem sebe odlišně a mít svůj názor. Následující část je zaměřena na samotné výtvarné umění a jeho druhy či techniky. Kapitola je zpracována tak, aby se jedinci, kterým se tato práce dostane do rukou, seznámili se základními prvky, které se během vývoje výtvarného umění mění, utvářejí, či opakují, a se kterými mohou dále pracovat v samotné praktické části. Na těchto stránkách se zároveň dočteme, jaké techniky jsou pro děti předškolního věku vhodnější a další důležité faktory ohledně dětského vnímání v dané oblasti. Po předešlé kapitole se nám otevře stěžejní část práce, tedy historie výtvarného umění. Tato oblast je zpracována od prvotních výtvarných projevů lidí v pravěku, přes starověké dějiny utváření států Egypta, Řecka a Říma, po první mezinárodní sloh románský a gotický spadajících do středověku. Novověk v této práci není zahrnut z důvodu náročnosti, rozsáhlosti předešlých údobí a také vzhledem k tomu, že je přednostně zvolena časová 5

posloupnost od nejstarších dob k současnosti. U takto malých dětí totiž převládá především hra s figurkami dinosaurů, hraní si na rytíře a princezny, což úzce souvisí právě s dávnými časy, které se nám vztahují ke zvoleným oblastem dějin umění, čímž máme zpřístupněnu snazší cestu k podávání vybraných historických dat. Každá oblast dějin umění je uvedena stěžejními znaky dané doby přednostně z oblastí malířství, sochařství a architektury; doplněna o významné památky jak ze zahraniční, tak především z naší země. Důležité je mimo jiné u dětí takového věku pracovat převážně s objekty jim blízkými, které znají, mohou vidět na vlastní oči, než užívat jen teoretických pojmů. Děti si musí věci zažít všemi smysly, tedy pokud mluvíme o samotných mezinárodních slozích či o období pravěku. Přeci jen, udělat si školní výlet za antickými památkami do Řecka asi moc realizovatelné není. Vzhledem k zvolené věkové skupině dětí je v práci taktéž zahrnuta kapitola ohledně charakteristiky dětí předškolního věku, jak po stránce biologické a psychologické, tak po stránce vývojové ohledně jejich výtvarného projevu. Vývoj dětské kresby je důležitý vzhledem k tomu, abychom nevyžadovali na dětech něco, co není přiměřené jejich věku. Zároveň nám tato kapitola může posloužit jako diagnostika vývoje dětských schopností. Poslední kapitola teoretické části propojuje stěžejní oblasti této práce, výtvarnou tvorbu a osobnost dítěte, tedy význam výtvarných činností nejen pro samotné dítě, ale i pro širokou veřejnost, která může stále pochybovat o důležitosti tvořivosti pro lidskou osobnost. Tato část nás seznámí i s využitím výtvarné tvorby v terapiích či s oblastí diagnostiky dětské kresby vzhledem k psychickým projevům. Praktická část práce je zaměřena na přípravy vypracovávané tak, aby se daly využít v běžné výuce. Ovšem vhodnější by bylo, pracovat s menším počtem dětí, tedy formou volnočasových aktivit mimo samotný pobyt ve škole. Většina mateřských škol poskytuje dětem prostřednictvím kroužků výtvarnou výchovu. Proč tedy nepropojit takovýto druh „zábavy“ s nenápadným vzděláváním?

6

TEORETICKÁ ČÁST 1 Umění S pojmem umění se můžeme setkat ve spojitosti se schopností člověka něco dělat, něco ovládat, a to v různých oborech, ale pojem umění, který je pro nás v této práci důležitý, je pojmem chápaný jako tvořivá oblast charakteristická užitím estetična a krásy. Mimo samotná umělecká díla do tohoto okruhu patří i vnímání, reprodukce, interpretace a samotný proces utváření těchto děl. Součástí každého národa, jeho kultury a kulturního dědictví je umění, které se projevuje nejen v dekorativním a užitém umění zdobící často naše obydlí či je vyhledávaným artiklem v muzeích, ale právě i například v architektuře, která nás obklopuje. V průběhu vývoje lidstva se význam umění dosti měnil a vyvíjel spolu s filosofií, vzdělaností a náboženstvím. Například v Egyptě pojem umění neznali, řemeslné práce, které v dnešní době chápeme jako důležitý bod ve vývoji výtvarného umění, byly pro Egypťany jen pomůckou k uctívání bohů a neplnily žádnou estetickou funkci, proto: Můžeme opravdu přesně definovat, co je to umění? V širším slova smyslu umění můžeme chápat jako každou tvůrčí činnost. V užším slova smyslu představuje souhrn samotných děl z různých oblastí umění jako je hudba, literatura, výtvarné umění apod. Předmět umění je představován lidskou bytostí a jejími zájmy, potřebami, vztahem k okolí, ale i k vesmíru, a také k vlastní osobě. Umění jako takové bylo vytvořeno v počátečních etapách vzniku lidstva a úzce se pojí především s lidskými city, a to jak při poslechu nebo zhlédnutí nějakého uměleckého počinu, tak i při jeho produkci či při procesu vzniku samotného díla. S různými pohledy na umění nás ve své knize seznamuje Jaroslava Šicková-Fabrici (Základy arteterapie, 2008), která poukazuje na rozličné pojetí funkčnosti umění vztahující se úzce k významu výtvarné tvorby: Umění pro umění Tento termín poprvé užil roku 1 845 Francouz Victor Cousin, ministr osvěty, profesor pařížské univerzity a člen Akademie věd ve Francii. Dle jeho filosofie má umění svůj cíl jen 7

samo v sobě, a pokud v něm spatřujeme, či je úmyslně vytvořen, politický či sociální náznak je toto umění nepřípustné.

Umění pro člověka Naopak tento pojem pochází z roku 1 964 od německého sochaře Siegfrieda Pütze, který se v tomto roce snažil založit sociálně-uměleckou školu. Vytvářel reliéfy s uklidňujícím dojmem pro dětský domov se speciálně-pedagogickým zaměřením, kde toto umění mělo pomáhat dětem s problematickým chováním ke zklidnění.

Umění pro zdraví Umění pro zdraví se vztahuje nejen k léčbě, ale i k prevenci onemocnění, cíleně se zaměřuje na lidskou touhu po spiritualitě, důstojnosti, naději, snaží se člověka aktivizovat k tolerantnosti k druhým i ke svému okolí. V České republice, vznikla v roce 1 991 nepolitická organizace Nadace umění pro zdraví, se sídlem v Praze, zaměřující se na podporu vzdělanosti a tvorbu a nápravu prostředí za pomoci uměleckých prostředků.

1.1 Umění a kýč S uměním se úzce pojí i pojem kýč. Ovšem co je kýčem, jím nemusí být nastálo a stejně tak je to i s uměním. Jak tedy poznáme kýč? Řada autorů se kýč pokusilo charakterizovat, avšak musíme brát v potaz mnoho prvků a především individualita, subjektivita každého (co je kýčem pro jednoho, nemusí být pro druhého). Přesto jsou věci – výjevy, pojmy…, které budou kýčem vždy a všude (troubící jelen, západ slunce s užitím výrazných barev, nevinný pohled hříšnice, dívky se zakrytým tělem z důvodu neznalosti anatomie, stékající slzy madon, laciné napodobeniny, nevhodný materiál jako je plastová Madona, umělé květiny aj.). Obvykle ale velmi záleží na kontextech a konceptu díla. S dvacátým stoletím bylo vzhledem k okolnostem (mimo jiné i ve spojitosti s nástupem fotografie – krize realismu) nuceno umění postoupit do oblasti abstrakce, křiklavosti, aby se od tohoto ne-umění odpojilo, ale i v abstrakci spatřujeme prvky kýče. 8

2 Výtvarné umění Výtvarné umění představuje jednu ze dvou skupin, které se vytvořily v evropské kultuře již v starověkém Řecku, a to skupinu umění nemúzických. Druhou skupinu představují uměním múzická, kam můžeme zařadit umění slovesné (literaturu), hudební, taneční a umění dramatické. Řekové do této skupiny dříve řadili i historii či astronomii (každé umění mělo za patronku jednu z devíti Múz, které Řekové uznávali). Výtvarné umění představuje malířství, sochařství, grafiku, kresbu, architekturu, užité umění, fotografii, objektovou tvorbu a akční umění, tzn. druhy umění, které mají hmotné výtvory vzniklé z různých materiálů, pomocí rozlišných technik a za pomoci všelijakých nástrojů, rozumíme tím obrazy, sochy, stavby či podobné objekty. Ovšem je tu i konceptuální umění, které s uměleckým artefaktem vůbec nepracuje, pouze s myšlenkou – konceptem. Z toho je patrné, že umění není výsledek ani technika, je to tvůrčí proces, jehož výsledkem je subjektivní náhled na věc, téma, techniku, kompozici apod. Výtvarné umění je součástí výtvarné kultury, která zahrnuje výrobu či tvorbu předmětů, jejichž estetičnost můžeme vnímat především zrakem, ale i ostatními smysly, jako je např. hmat. Do výtvarné kultury patří od výrobních přístrojů a strojů i věci každodenní potřeby, také nesmíme opomenout i samotné výtvory architektů, sochařů či malířů.

2.1 Druhy výtvarného umění Ve výtvarném projevu můžeme rozlišit tři základní podoby umění s tím, že technika zvoleného ztvárnění je prostředkem sdělení umělce, ale podle toho, jak ji umělec ovládá tak na nás i ono sdělení působí. Každý tento projev má své možnosti, které umělec buď využije, nebo ne. Odpovídá to určitým technickým postupům a tvůrčím nástrojům. 1) umění plošné Plošné umění se vyznačuje produkcí v ploše, ať už je to plátno, papír, dřevo, kámen, kov, sklo či stěna. Řadíme sem kresbu, malbu a grafiku. Kresba Kresba neboli ve většině případů lineární tvorba, jež je charakteristická jednoduchými obrysy doplněnými šrafurami dodávající vznikajícímu objektu objem, ale také strukturu. Patří 9

k prvním výrazovým prostředkům člověka, ať už tento výrazový prostředek bereme z pohledu psychologického – biologického, již malé dítě čárá, jelikož ještě neumí mluvit, tak z pohledu historického, kdy je kresba jedním z dokladů počátku lidstva (kresby na skalních stěnách a v jeskyních). Techniky kresby Technika kresby se odráží od zvoleného prostředku, jímž kresbu provádíme, buď můžeme využívat širokou stopu uhlu, rudky, křídy, či úzkou stopu tužky, různých druhů per a dřeva. V kresbě se dále setkáváme s rozdělením na techniky využívající pevné prostředky při realizaci a techniky tekuté, kam řadíme pero, tuš atd. Jak bylo zmíněno výše, kresbu můžeme technicky realizovat za pomoci tužky, uhlu, rudky, křídy, ale i prostřednictvím štětce a barev, ale podmínkou je práce se stopou. Stopu zanechává dokonce i pero bez náplně. Mluvíme o tzv. perokresbě, když uplatňujeme brk, rákosové pero popřípadě pero kovové a tuše, inkousty, ale i jiné barvy. Do kresby můžeme zařadit i pastel, jež stojí na hranici mezi kresbou a malbou. Malba je totiž technikou využívající působení barev a barevných ploch, může pracovat i s linkou, tak jako kresba, ale primárně se zaměřuje na plochu, kompozici a barvu, v některých obdobích na světlo apod. Kresba byla z počátku jen součástí malby (doplnění kompozic), pracuje s linkou a vzbuzuje v nás krom trojrozměrného vnímání plochy, také nutkání sledovat pohyb čar na podkladu. Stejně na nás může působit i malba, pokud malíř pracoval expresivně, gesticky apod. Již Jan Ámos Komenský spatřoval výhodu pro kresebné účely v křídě či v uhlu pro děti předškolního věku, posléze se začaly uplatňovat tužky, pastelky a následně voskovky či fixy. Ovšem, nemůžeme říci, že všechny tyto produkty jsou pro mladší děti vhodné. Obecně se uvádí, že by nejmenší děti měly užívat měkké, poddajné materiály, čímž se vylučují tužky či pastelky. Vhodnější než dřevěné tužky či pastelky, jsou pastelky voskové, které nejen dítě uspokojí při vedení čáry, ale i v dostatečném zakrytí větší plochy. Dětem taktéž nemusíme předkládat bohatě tvořenou barevnou paletu. Dítě totiž z počátku nerozlišuje, zda je strom světle zelený či tmavě zelený, pro dítě je prostě zelený, a široká škála barev je pro něj zbytečně matoucí, ale zároveň na děti může působit inspirativně (Uždil, 1974). Výhodu můžeme najít i v uplatňování obyčejného dřívka, rákosu či podobných materiálů, jimiž lze vést linii barvy z vytvořené barevné skvrny. Naopak velkou nevýhodu spatřujeme u kuličkových per, kdy je vedená linie nepřesná, nebo u zmiňovaných fix, které jsou výsledkem široké linie a postupně mizející stopy, což způsobuje velký tlak na podložku. 10

Přesto, berme v potaz to, že u dětské tvorby není zas tak zásadní technika, ale především vývoj představivosti a trénink koordinace oka a ruky. S různými technikami kresby se můžeme setkat u českých umělců jako je Mikoláš Aleš, Josef Lada či Max Švabinský, ale i za hranicemi naší země u Michalangela, Leonarda da Vinciho případně Ingrese. Tito a mnoho dalších umělců nám může posloužit k další inspiraci při práci s kresbou ve výuce.

Malba Malba je synonymem k malířství, jen s tím rozdílem, že „malba“ se užívá k označení díla, techniky, zatímco „malířství“ pro uměleckou disciplínu. Z významných malířů jmenujme Leonarda da Vinci, Vincenta van Gogha, Paula Cézanna, Karla Škrétu, Maxe Švabinského, Jana Zrzavého... O malování bychom mohli mluvit již u roztírání kaluže barvy za pomoci dřívka, jenže o pravém malování můžeme začít mluvit až po té, kdy budeme pracovat sice s barvou tekutou, ale především se štětcem. (Uždil, 1974) Při malbě dochází k práci s barvou, jež je na sebe vrstvena. Barvy se překrývají a ovlivňují, proto se dá říct, že je obraz několikrát přemalováván, než dojde k jeho dokončení. Mimo tento způsob, můžeme pracovat i pastózně (ve velké vrstvě, tak že je podklad úplně zakryt) a transparentně (průsvitně), můžeme malovat alla prima, tedy v jediné nahozené vrstvě. Jinak se maluje akvarelem, jinak temperou, jinak akrylem, olejem nebo pastelem. Malovat můžeme jak na papír, plátno, dřevo či kov, tak i na vlhkou omítku (freska). První barvy vznikaly již v období pravěku mícháním přírodních pigmentů s pojidly, jako jsou různé tělní tekutiny či později vajíčko, olej... Malířské techniky Techniky se různí podle složení barev (ředitelné vodou nebo oleji, přírodní nebo umělé) a způsobu jakým jsou užity, dále pak také podle použití podložky, přístrojů a nástrojů. Můžeme sem zařadit malbu akvarelovou, kvašovou, temperovou, olejomalbu, enkaustiku, pastelovou malbu, sgrafito, freska, akryl a mnoho jiných. Vedle zmíněných tzv. tradičních technik se dnes setkáváme také s malbou emailovou, podmalbou na skle, které sice patří k velmi starým technikám, ale v dnešní době pracují s užitím nových materiálů. Z nově vzniklých moderních technik můžeme zmínit např. americkou retuš. 11

Grafika Základním rysem grafiky je reprodukce a práce se strukturou. Může se zdát, že jde o podobnou techniku jako je kresba, ovšem v případě grafiky pracujeme s tiskem – přetiskem z matrice (štočku), čímž se vytvoří několik stejných obrazů. Nevýhodu je, že se zvětšujícím se počtem tisků, klesá kvalita vzniklých grafik. Tisk z hloubky, s nímž se můžeme setkat u Rembrandta, Francisca Goyi a např. Václava Hollara, je technika, kdy se barva zatírá do vyryté kresby a tak se otiskne matrice v pozitiv – linie (kovorytina, suchá jehla, akvatinta, mezzotinta, lept). Tisk z výšky, je opakem tisku z hloubky, vyryté linie zůstávají po otisknutí na podložku bezbarvé, prázdné (barva linie obklopuje), ovšem záleží, jak je matrice vyryta, vyřezána (dřevořez, dřevoryt, linoryt, linořez). Autorem dřevořezů je např. Albrech Dürer či Edvard Munch. Tisk z plochy je tiskem, při kterém, oproti tomu, jak tomu bylo u předchozích, nedochází k narušení povrchu matrice. Tisknuté prvky jsou na stejné úrovni s netisknutými, jen se liší ve složení jak po stránce chemické, tak fyzikální (litografie, sítotisk). Tento tisk je charakteristický mimo jiné pro Honoré Daumiera, Alfonse Muchu, Andyho Warhola.

2) prostorové umění Umění plastické můžeme též označit jako umění prostorové, jelikož výsledným produktem je trojrozměrný objekt. Skulptura je dílo vytvořené ubíráním hmoty prostřednictvím tesání do tvrdého materiálu (kamene). U plastik naopak dochází k přidávání, ale zároveň i k odebírání hmoty (hlína), popřípadě je lze odlévat, např. do bronzu. Třetí podoba plastického umění vznikla v období dadaismu (Marcel Duchamp – „ready made“), mluvíme o tzv. instalacích – objektech.

3) užité umění Užitým uměním rozumíme esteticky řešené předměty denní potřeby, ať už jde o keramiku, oděvy tak i o šperky. Mimo zmíněných oborů se o užitém umění mluví i ve

12

spojitosti s plakáty, přebaly knih, či s rozvojem scénografie, kovářství (uměleckých řemesel) a s mnoha dalšími obory. Oborů užitého umění je stále víc, některá ovšem i zanikají. Do užitého umění můžeme zařadit i architekturu, ve spojení s projektováním lidských obydlí s ohledem na prostředí, ale také tvorbu interiérů s ohledem na životní styl lidí, kteří v daném prostoru budou trávit společný čas. Jinak tvoří architektura samostatnou disciplínu, která může být doplněna o užité umění (svítidla, spotřebiče, nábytek apod.) S užitým uměním je úzce spojen výraz design (Trojan, Mráz, 1996): „výsledek tvůrčí činnosti, jejímž cílem je určení formy a funkce předmětů vytvořených prostředky hromadné, sériové výroby“, také by se dalo říct, že jde o vývoj tvarů, barevného zpracování, či strukturovaného zpodobnění (design nábytku, elektrospotřebičů…).

13

3 Historie výtvarného umění Historii výtvarného umění též označujeme jako vědu zaobírající se výtvarným uměním nesoucí označení dějiny umění, věda o zákonitostech a konkrétním vývoji výtvarného umění, líčící historický průběh na pozadí doby.

3.1 Pravěké umění Pravěké umění nebo také předhistorické či předdějinné umění, bylo obdobím, kdy lidé neznali písmo, ale již se naučili ovládat oheň, stavět si obydlí, naučili se ochočovat si zvířata, stávali se zemědělci a řemeslníky. Doba kamenná a) paleolit = starší doba kamenná (přibližně 540 000 – 10 000 př. n. l.) První umění je spojováno s kultem ženy, která měla vedoucí úlohu v rodové společnosti, mluvíme o tzv. matriarchátu. Vytvářejí se sošky žen – matek, známé pod pojmem Venuše, se zdůrazněnými sekundárními pohlavními znaky, jako symboly plodnosti (Willendorfská venuše - vápenec kolorovaný červeným okrem, Venuše z Mentonu - kámen, Venuše z Lespugue - mamutí kel, Věstonická venuše - jíl a popel). Krom kultu ženy je život lidí v tomto období silně propojen i s tématikou lovu a magie. Mimo samostatných sošek zvířat byly nalezeny rytiny do přírodních materiálů, jako jsou kámen, kosti a pravděpodobně se užívalo i dřevo. Ovšem tím největším výtvorem z této doby jsou skalní malby či malby v jeskyních, v kterých lidé přebývali, jelikož z důvodu kočovného života neměli v této době potřebu zabývat se architekturou, stavbou obydlí. Nejstarší malby představují zvířata dotvářená skálou, otisky rukou a prstů v paralelních liniích. Mluvíme o tzv. makaronských kresbách, které mimo již zmíněné malby prsty, jsou představovány např. i zkamenělými kresbami v písku. Později se setkáváme s lineárními kresbami zvířat barevně dotvářenými za pomocí hlinky a uhlu. Malby se nám dochovaly např. ve Španělsku v jeskyni Pindal, kde je vyobrazen mamut s probodaným srdcem od lovců a v jeskyni Altamira, kde je ztvárněno na 180 bizonů. V jeskyni Lascoux *laskó+ ležící ve Francii se setkáme i s postavami zvířat až 6 metrů vysokými či s vyobrazenou lidskou postavou. V této jeskyni byly nalezeny i pozůstatky ateliéru - pochodně, destičky, barvy. 14

b) mezolit (10 000 – 7 000 př. n. l.) Mezolit též střední doba kamenná je obdobím přechodným, kdy se lidé živili sběrem, lovem, později i pastevectvím, jelikož se naučili zvířata ochočovat. Jejich obydlí ovšem stále představovaly jednoduché „stavby“ - zastřešené vykopané jámy tzv. zemnice. Z tohoto období pocházejí malby, jež se vyskytují pod širým nebem na stěnách skal a představují každodenní život lovců a sběračů.

c) neolit = mladší doba kamenná (Evropa 4 500 – 2 000 př. n. l., Přední Východ 7 000 – 3 500 př. n. l.) V mladší době kamenné vzniká první architektura, která má podobu velkorodiných domů z listů a slámy. Kromě domů určených k obývání vznikly i náboženských stavby, zastoupené svatyněmi a hrobkami z velkých kamenů, odtud pochází i název označující tyto stavby, megalitická architektura (mega = velký, lithos = kámen), jež má tři podoby: 1) MENHIR (z keltského označení dlouhého kamenu) představuje jeden vztyčený kámen do výšky až sedmi metrů. Jakou funkci, ale tyto kameny plnily, není doposud známo. S menhiry se můžeme setkat např. ve francouzském Carnacu [karnaku], kde jsou kameny umístěny v řadách. 2) DOLMEN (keltsky kamenný stolec), který je tvořen dvěma kameny překrytými třetím, dal vzniku architrávovému řádu, kdy kolmé prvky nesou vodorovné. Tento řád ruší až gotika. Dolmeny často spatřujeme ve skupině 2 – 3, představujíce hrobku muže, časem pro více ležících těl. Často je na vrch navršena zem, čímž vzniká pahorek. 3) Dolmeny, jež jsou uspořádány v kruhu či půlkruhu a uprostřed mají jeden vztyčený menhir, nesou označení KROMLECH (z keltštiny kamenný kruh). Byly to pravděpodobně jakési svatyně kultu slunce, ale zároveň plnily i funkci kalendářů. Nejznámější zástupce těchto staveb leží v jižní Anglii, mluvíme o Stonehange s průměrem 90 metrů. Není ovšem největší. Největší leží u Avebury, též v Anglii, a jeho průměr činí 400 metrů a sahá do výšky až pěti metrů. Megalitickou architekturu můžeme spatřit mimo zahraniční naleziště i u nás na Slánsku, Rakovnicku či v Praze – Dolních Chabrech. 15

Rozvíjí se i užité umění spojené se zemědělským způsobem života. Jsou potřeba nádoby pro uchování potravin, a proto se rozvíjí výroba keramiky a to s různým zdobením jako jsou lineární závity (keramika volutová), vpichy představující geometrické obrazce (vypichovaná keramika), obrazce vytvořené za pomoci stočeného provázku (šňůrová keramika) či nádoby ozdobované pastózní barvou (malovaná keramika). V tomto období vzniká i první keramika, jež má kulovitý tvar a je tvořena doposud ručně (modelovaná či stáčená ve spirálách). Nádoby neměly doposud glazuru, byly vyhlazovány oblázkem, ale přesto byly nepropustné. Postupem času byla keramika vypalována v pecích a tím se stávala odolnější. Pastevci na svých cestách začali nacházet ložiska rud, naučili se je dobývat a zpracovávat. Doba bronzová (2 000 – 1 000 př. n. l.) Bronz vzniká spojením mědi a cínu, který dává bronzu pevnost. Stabilní je sice i zlato, ale to je příliš vzácné. S využíváním kovů se úzce pojí výroba nástrojů pro různé účely, což má za následek rozvoj řemesel a obchodu. Vedle nástrojů jsou vyráběny i různé šperky. Na našem území se vytvořily 3 kultury: 1) Kultura únětická – pro níž je charakteristická malovaná keramika 2) Kultura mohylového lidu – název odvozen od způsobu pohřbívání 3) Kultura lužická neboli lidu popelnicových polí – odvozeno od keramických uren Posledním zpracovávaným kovem bylo železo, s jehož užitím se pojí i významné společenské změny. Doba železná (nerovnoměrný vývoj Přední Východ 1 400 př. n. l., Evropa 700 př. n. l.) Ve střední Evropě se ještě tato doba dělí na DOBU HALŠTATSKOU (7. – 6. stol.) – starší doba železná a DOBU LATÉNSKOU – mladší doba železná, jež je spojena s příchodem keltského kmenem Bójů, kteří pozitivně ovlivnili vývoj řemesel kupředu. Zdokonalili hornictví, hutnictví, přinesli s sebou hrnčířský kruh, mince, šperky, ale i sklo. Již na konci pravěku nám vznikají města, střediska výroby a obchodu, a s tím souvisí i vznik států, který je spojen i se vznikem písma, jež bylo třeba k zachycení různých dat. Tato doba s sebou nese i zjištění, že zajatci nemusí být vražděni, ale mohou se uplatnit i jako pracovníci na těžké práce (vznik otroctví). 16

3.2 Starověk Starověk je charakteristický vytvořením nejvýznamnější států vznikajících na území dnešní Číny kolem řeky Jang-c-ťiang a Chuang-che, Indie podél řeky Indu a Gangy, v Přední Asii kolem Tigridu a Eufratu (Mezopotámie) a v Africe podél řeky Nil (Egypt). V následujících podkapitolách se ze starověkých států zaměříme na Egypt a antické Řecko a Řím. A to vzhledem k vlivu těchto oblastí na naše umění z důvodu jejich zeměpisné blízkosti, a také proto, že na tyto mimo jiné státy je zaměřena i praktická část.

3.2.1 Egyptské umění Umění starověkého Egypta bylo podmíněno vírou, faraonem a potřebami vládnoucích vrstev. Faraon, jediný vládce země měl absolutní moc. Vedle faraona, který byl nakonec pokládán i za samotného boha, měly velkou moc i kněží. Na čemž je patrný velký vliv náboženství a víry. Egypťané věřili v posmrtný život, člověk má svou tělesnou schránku a ducha Ka, jež žije po celou dobu, kdy něco z mrtvého existuje (mumifikace, ovšem jen bohatých, či s vyšším postavením), proto bylo zvykem dávat do hrobu veškeré věci, které by mrtvý mohl po smrti potřebovat a měl na tomto světě rád – to bylo zvykem už i u některých kultur v pravěku. Podstatou architektury je tzv. architrávový řád (podpěra a překlad). Nejstaršími památkami jsou hrobky – mastaby a pyramidy. Nadzemní část mastab sloužila k uctívání boha podsvětí a sídlil zde dvojník, duše – duch Ka. Mohla mít až 32 místností a zpravidla tvar komolého jehlanu s bohatou výzdobou. Šachta tuto část propojovala se spodní, kde byl pohřbený člověk. Seskupením mastab nad sebe byla vytvořena nejstarší stupňovitá Džosérova pyramida s obdélníkovým půdorysem. Pravidelné jehlancovité pyramidy různých velikostí se dochovaly na území kolem ústí řeky Nil, z čehož největší se nacházejí u Gizy (okraj Kahiry). Orientace pyramid je závislá na světových stranách (severojižně, s vchodem na východ k Mekce). Pyramidy sloužily jako hrobky faraonů, proto mají falešné místnosti a cesty, aby se zabránilo vykradení, ovšem i přes to, bylo mnoho pyramid vykradeno. Z tohoto důvodu si faraoni v období Nové říše začali poblíž sídla ve Vesetu vytvářet hroby ve skalách a vchody maskovaly balvany (Údolí králů). I tak je, ale znám jen jeden nevykradený hrob nepříliš významného faraona Tutanchamona. 17

Kromě hrobek se stavěly i chrámy. V horním Egyptě vznikaly chrámy skalní – Abú Simbel, největší samotné chrámy najdeme v Luxoru, Karnaku, Vesetu a v Dér el Bahrí byl postaven chrám na terasách na podnět královny Hatšepsowet. Chrámy byly bohatě zdobeny sochařskou výzdobu představující sfingy – lev s hlavou člověka, obelisky, sloupy zdobené rostlinami, sochy ať už faraonů či boha, jemuž byl chrám zasvěcen. Sochařství se během staletí vyvíjelo od monumentálních kolosů tesaných do kamene o velikost 3-4 m, po realistické sochy z kovu, třeba i ze zlata, a z méně pevného materiálu jako je dřevo (sochy sloužících, zobrazování lidských nedostatků). Z tohoto období je známý portrét ženy faraona Amenhotepa IV. Nefertijti jež je polychromován, tak jak často i jiné výtvory (především reliéfy) z této doby. Nejen v sochařství, ale i v malířství je uplatňováno zobrazení člověka z profilu, tedy pokud jde o hlavu a nohy, jelikož tělo a oko je zepředu a trup ze tří čtvrtin. V malířství se také užívá tzv. hierarchického zobrazování postav – nejvýznamnější (faraon) je nejvyšší (hieratická perspektiva). Maluje se v řadách nad sebou (pásová, významová perspektiva), jelikož neznají, neumí použít lineární perspektivu. Samotné malířství je pro nás důležitým zdrojem k seznámení se s tehdejším životem. Malby nacházíme na stěnách hrobek, krom pyramid, kde se skoro nenacházejí a na městských stavbách. Barvy byly nanášeny na zeď s nahozenou omítkou z bláta a rákosu. S malířstvím je úzce propojeno i písmo, jehož znaky nesou označení hieroglyfy, kterými se psalo jak na plátno tak papyrus – poslepované rákosové plátky. V Egyptě se zároveň setkáváme s bohatým rozvojem řemesel - výroba nábytku, skla, šperků… Díky místnímu podnebí – sucho a horko, které působí konzervačně, se nám dochovalo mnoho těchto písemných a hmotných památek.

3.2.2 Antické umění 3.2.2.1 Řecko 1. předřecké umění: Umění je charakterizováno kulturou minojskou na ostrově Kréta, pro niž je charakteristická stavba velkých paláců (v Knossu, Faistu, Zakrosu atd.), jež se bohužel vlivem několika zemětřesení nedochovaly. Druhá kultura mykénská vznikla na pevnině. Pojí se s ní hroby vytesané do skály (dochované zlaté masky, zbraně, šperky, keramika) či vstup do města Mykén, tzv. Lví brána - reliéfy lvů po stranách sloupů. 18

2. umění starověkého Řecka Přibližně roku 1 250 př. n. l. se na řecký poloostrov dostali Dórové. Jejich vpád zapříčinil zánik mykénské kultury. V oblasti umění došlo ke stagnaci, známé jsou jen výrobky z keramiky zdobené geometrickými ornamenty. Z důvodu velké členitosti povrchu nemohl vzniknout na balkánském území jednotný státní celek, tak jako např. v Egyptě. Tudíž vznikají tzv. polis – městské státy. Přesto Řeky spojuje jak víra v tytéž bohy, tak od roku 776 př. n. l., i konání olympijských her uskutečňované na počest boha Dia. Oblast řeckého umění dělíme do tří období:

a) ARCHAICKÉ (8. – 6. stol. př. n. l.) b) KLASICKÉ (5. – 4. stol. př. n. l.) c) HELÉNISTICKÉ (356 – 31 př. n. l.)

V architektuře se nám dochovaly především církevní stavby. Staví se chrámy s typickým půdorysem, které jsou z počátku ze dřeva a nepálených cihel, později jsou tyto materiály zaměňovány za stabilnější – kámen přinášející dva základní řády: DÓRSKÝ (sloup nemá patku a je žlábkovaný – kanelovaný) a IONSKÝ (sloup má patku a hlavici ve tvaru voluty). Ve 4. stol. se začíná využívat řád třetí, a to KORINTSKÝ, jehož sloup má složitou hlavici z akantového listí, a tak jak v řádu ionském i patku. U některých chrámů jsou sloupy nahrazeny postavami dívek – karyatidy. V 5. stol. př. n. l. se začínají budovat města s místy určenými přímo pro trh, sněmy nebo veřejnost. Je vybudován kanalizační systém a také dochází k stavbě kamenných divadel. Herci při představeních nosily masky, vycpaný oděv a speciálně vyzdvihnutou obuv. Díky těmto účelně upraveným věcem byl zabezpečen dobrý výhled i ze zadních řad a prostřednictvím stupňovitého hlediště vytesaného do svahu byla zaručena i správná akustika. V malířství mluvíme o tzv. vázovém umění, jelikož znaky malířského umu se nám dochovaly převážně pouze na keramických nádobách, vázách s různým užitím. V 6. stol. je zdobení váz černo-figurové, tj. černě malované figury na povrch červené keramiky jsou doplňovány vyrývanými detaily a některé ještě zdůrazněny bílou barvou (bůh). S blížícím se koncem století se styl zdobení začíná měnit v upřednostňování zdobení červeno-figurového. Černé pozadí je doplňované figurami a detaily barvy střepu. Sochařskou výzdobu máme zachovanou již ze 7. stol., představuje ji tzv. kúros – neoděný dlouhovlasý mladík s nakročenou nohou, ale přesto s vahou na obou dolních 19

končetinách, s rukama v pěst podél těla. Měřili až 3 metry, ale postupem času se dostávali do životní velikosti, s čímž je spojeno i ohýbání rukou a uvolnění jedné nohy. Sochy byly převážně z mramoru nebo odlévané z bronzu. Vedle mladíků byly vytvářeny i sochy dívek, tzv. kóre, v dlouhých šatech. V klasickém období sochy představují člověka zdravého, fyzicky zdatného sportovce, ale přesto mravného, ušlechtilého, jinak řečeno člověka představujícího ideál krásy. Většina děl se dochovala bohužel jen v římských kopiích (Myronův Diskobolos, Polykleitův Doryfor). Jedním ze sochařů, jehož dílo se zachovalo je Faidias (torza soch zdobící štíty Parthenonu, dnes v Londýně). Realistickou zpodobnění těla s sebou přináší 4. stol., kdy vznikají podobizny.

3.2.2.2 Řím Římská civilizace spatřovala svůj vzor v umění Řecka, mnoho si odnesla od národu Etrusků, ovšem v pozdějších dobách měla i své vlastní typické prvky. Proslulost Římanům v architektuře přinesla stavba užitkových budov, jako jsou lázně, soudní budovy, divadla, která oproti řeckým neslouží k divadelním představením, ale ke gladiátorským hrám a k bojům se zvířaty (Koloseum v Římě). Největší pokrok je v přesunu amfiteátrů do prostoru – nezávislost stavby na okolním prostředí (svahy). Dále vznikaly císařské paláce, chrámy a důležité místo zaujímají i obyčejné obytné domy zdobené nástěnnými malbami. Některé z těchto domů byly víceposchoďové, s podloubím či obchody. Rozsah říše donutil vybudovat silniční síť s mosty a viadukty. Do měst vedly akvadukty, jež zajišťovaly přísun vody a samozřejmý byl i kanalizační systém. V římském malířství se na rozdíl od řeckých vázových maleb dochovaly jak fresky, mozaiky na zdech a podlahách, tak i enkaustiky na dřevěných deskách či dekorace v knihách. Nejrozsáhlejší nástěnné malby se nám zachovaly v Pompejích díky zničení města výbuchem sopky Vesuv. Tyto malby se vyznačují iluzivností, z počátku zaměňují zeď za mramorové či dřevěné obložení, v další etapě se otevírá prostor do přírody, s čímž se vytváří i iluzivní architekturu a nakonec se otevírá prostor do smyšlených místností. Řecké sochy byly pro Římany objektem velkého obdivu, proto si nechávali dovážet jak originály řeckých soch, tak řecké sochaře vytvářející kopie. Díky tomu se nám dochovala řada řeckých památek.

20

3.3 Středověk Středověk datujeme od roku 476, kdy zanikla západořímská říše a na jejím území se začínají utvářet tři kulturní oblasti: románsko-germánská (dnešní Francie, Německo a částečně střední Evropa), byzantsko-slovanská (jihovýchod, východ a částečně střední Evropa a Malá Asie) a oblast islámská (Přední Asie, severní Afrika a pyrenejský poloostrov).

3.3.1 Románské umění Románský sloh je prvním mezinárodním uměleckým slohem. Označení pochází ze slova Roma (Řím), místa, kde tento sloh vznikl. Románské umění můžeme datovat do 11. až 12. stol., u nás přetrvává až do 40. let 13. stol. Tento sloh s sebou přinesl nárůst stavební aktivity a to především ve stavbě impozantních, reprezentativních církevních staveb - kostelů, klášterů (centra vzdělanosti, místa stavěná ke slávě boží), což značí, že velký vliv měla církev. Kostely se staví ve dvou stylech, jako centrální stavby s kruhovým půdorysem, tím myslíme rotundy, a podélné kostely neboli baziliky, jež stojí na půdorysu kříže s prostorovým uspořádáním do tzv. lodí. Mimo sakrální stavby se staví i na žádosti z řad feudálů a to především hrady a městské paláce, pro měšťany vznikají domy. Města se stávají bezpečnějšími díky opevnění a vstupu zajištěnému jednou či více branami. Z necírkevních staveb se nám zachovaly především již zmiňované hrady a věže (Tower [taur]v Anglii, Wartburg v Německu), mosty (Avignon [aviňon], Regensburg) a městské opevnění v Carcassonne [karkason]. Po celé Evropě se základní rysy architektury v nepatrných rozdílech liší, přesto se všechny stavby vyznačují silnými zdmi, malými půlkruhovými okny, často ve skupinách po dvou či třech oddělené sloupkem (tzv. sdružená okna) a zúžená do interiéru, což zaručuje větší přísun světla do místností, dveře jsou taktéž jako okna půlkruhového tvaru. Dalšími typickými znaky jsou ústupkové portály, či valená klenba. Sochařství jako samostatné se příliš nevyskytuje, slouží jen k doplnění architektury – reliéfní zdobení portálů, sloupů - hlavic, a to s využitím figurálních, zvířecích a rostlinných motivů či geometrických ornamentů. Až později jsou do chrámů zařazovány dřevěné krucifixy (umělecké vyobrazení ukřižovaného Krista) nebo madony (plastiky vyobrazující Pannu Marii). V malířství dominuje nástěnná malba, která v kostelech představována výjevy z bible, a to především z Nového zákona. Z tohoto období pochází i několik barevných oken, i když je 21

známo, že se vyráběla již v dřívějších dobách. Lidé, kteří uměli číst (vládnoucí třída, vysocí církevní hodnostáři) a byli bohatí, mohli přijít do styku s knihami, které byly ručně psané a doplněné bohatě zdobeným prvním písmenem - iniciálou, jež často zabraly celou stránku. Užívalo se kvašových barev na pergamen a hojně se při zdobení pracovalo i se zlatem. Většina knih měla náboženský charakter, jelikož vznikaly převážně v klášterech, ale vznikají i knihy se světským tématem jako např. rytířský román. V českých zemích se románský sloh uplatňuje výrazně v Praze, v centru země, jmenujme např. rotundu sv. Martina na Vyšehradě (Vyšehrad byl prvním knížecím sídlem), baziliku sv. Víta či Černou věž na Pražském hradu. V této době taktéž vznikly dva významné kláštery a to Břevnovský a Strahovský, a taktéž byl postaven Juditin most. V Praze se dochovala taktéž řada základů románských domů, převážně v okolí Staroměstského náměstí, kde bývalo tržiště. Z mimopražských památek můžeme jmenovat rotundu sv. Jiří na hoře Říp, rotundu sv. Kateřiny ve Znojmě, kde se zachovala jedinečná výzdoba z fresek rodu Přemyslovců či hradní trosky hradu Přimda. Sochařství, tak jako v jiných zemí Evropy, je spojené s architekturou a její výzdobou, výjimečně se můžeme setkat s řezbářskou prací. S nástěnnou malbou se setkáváme v kostelech, ale i na hradech, v palácích či obytných domech, ovšem dochovalo se jich velice málo. Knihy jsou u nás psány hlaholicí – cyrilicí a latinsky psané knihy jsou překládány do staroslověnštiny.

3.3.2 Gotické umění Gotika se utváří ve 12. stol. ve Francii, která se stává střediskem evropské vzdělanosti. Označení gotika vzniklo v Itálii (poprvé ho užil italský renesanční teoretik Giorgio Vasari), mylně podle kmene Gótú, které považovali za ničitele a barbary vůči domácí tradici a antické kultuře. V této době zároveň roste význam měšťanstva, jež je spojen s rozvojem měst (výstavba radnic, kašen a samozřejmě obytných domů, mostů, špitálů a dalších užitkových domů). Moc a bohatství církve je silně kritizováno, a tudíž se objevuje snaha o nápravu církve. Gotika se v Evropě rozvíjí různě, ovšem ve všech zemích se vyvíjí ve třech obdobích: 1) Raná gotika (ve Francii v 12. stol., zbytek Evropy 13. stol.) 2) Vrcholná gotika (Francie 13. a 14. stol., ostatní Evropa 14. stol.) 3) Pozdní gotika (15. stol., v Itálii v této době již nastupuje umění renesance) 22

Gotický sloh se nám nejvýrazněji projevuje v architektuře, pro kterou je stěžejním objevem křížová žebrová klenba přinášející s sebou odlehčení zdí a možnost stavby do větších výšek. Dalšími typickými znaky jsou lomený oblouk u oken, dveří a rozložení tlaku klenby na sloupy, pilíře a opěrný systém zvenčí. Okna jsou vysoká a široká s barevnou vytráží spojovanou olovem. K výzdobě architektury se užívají rozety (velká zdobená okna v průčelí), fiály (drobné věžičky na opěrném systému) či chrliče (kamenná kružba taktéž součástí opěrného systému). První stavbou, v níž se objevují gotické prvky, je kostel Saint-Denis [sént denys]v Paříži. Vrcholným architektonickým útvarem jsou katedrály, vícelodní baziliky s třemi vchody v průčelí a s rozetou nad středním vchodem. Katedrály jsou opatřeny bohatou sochařskou výzdobou a dvěma věžemi. Stavěly se ale i menší kostely, hrady a mohutná opevnění. Gotické sochařství se člení na dva vlivy: francouzský, tíhnoucí k líbeznosti a idealizaci (postavy madon) a německý, všímající si člověka. Gotika s sebou přináší vznik samostatné sochy tvořené ze dřeva, opatřované barvou (polychromie) anebo z kamene. Nejčastěji se v tomto umění objevují náboženské náměty, např. Madony v rané gotice hledí jakoby do dálky, stále u nich přetrvává vliv románské strnulosti a neodlišnosti, za to u Madon z dob vrcholného období slohu spatřujeme kontakt s okolím. Získávají výraz ve tváři a s nástupem tzv. krásného slohu jsou typicky esovitě prohnuté, váhu mají přenesenou na jednu nohu a drapérie je rozvlněná a bohatá. Rozsáhlé užívání oken v katedrálách, nedovolalo uplatňovat v tak velké míře jako dřív nástěnné malířství, proto se malba přenáší na okna (sklomalba). Ovšem nástěnná malba má stále své uplatnění v kostelech, kaplích či na hradech, kde se využívala i výzdoba za pomoci tapisérií či maleb na dřevěných deskách (deskové malířství, jež se uplatňovalo i při tvorbě oltářů tzv. triptychů). Zájem o člověka vedl ve 14. stol. k vytvoření portrétního umění. V Čechách se gotika vyvíjí krátce po roce 1 200, kdy se k nám dostala díky různým řádům přicházejících na naše území. Taktéž se člení na tři údobí, jen jednotlivé etapy nesou označení podle panovnických rodů: 1) přemyslovská gotika (13. a počátek 14. stol.) S nástupem Přemysla Otakara II. na trůn vyrostlo na našem území mnoho hradů, stavěných buď podle vzoru kláštera (Písek, Zvíkov), nebo podle terénu (Bezděz, Křivoklát). Dále se rozrůstá stavba královských měst s pravoúhlými ulicemi okolo centrálního náměstí s dokonalejším opevněním (České Budějovice) a v tomto období byl postaven i, nyní nejstarší, kamenný most v Písku. 23

2) lucemburská gotika (14. stol. až rok 1420, kdy vypukly husitské boje) Nejvýznamnějším obdobím v době gotického slohu se pro nás stává vláda Karla IV. a Václava IV. a to především díky tomu, že se naše umění stává souměrným s uměním v Evropě. Za vlády Karla IV. byla založena Karlova univerzita, hrad Karlštejn, Nové Město Pražské a byl položen základní kámen k chrámu sv. Víta na Pražském hradě. K stavbě byl povolán až z Francie Matyáš z Arrasu a po jeho smrti byl pověřen dostavbou chrámu Petr Parléř, který stojí taktéž za výstavbou Karlova mostu i s Mosteckou věží na Starém Městě. V tomto období vzniklo na Novém Městě několik dalších kostelů, např. kostel sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, dnes již přestavený ve stylu novogotickém, klášter Na Slovanech (Emauzy). Staré Město naopak dotvořilo kostel Panny Marie před Týnem. Vláda Karla IV. se pojí zároveň s tím, že české gotické malířství patří mezi jedno z nejlepších v Evropských zemích. Rozvíjí se jak malba nástěnná, tak knižní a dochovaly se nám i deskové obrazy - Mistr vyšebrodský (oltář líčící život Krista v devíti dílech, obr. 88), Mistr Theodorik (130 obrazů představující Nebeské vojsko pro kapli sv. Kříže na Karlštejně, obr. 89) a Mistr třeboňského oltáře (dochovaly se jen 3 desky oltáře znázorňující Krista na hoře Olivecké, Kladení do hrobu a Z mrtvých vstání – obr. 90, z druhé strany jsou znázorněni sv. Kateřina s mečem, sv. Magdaléna s věží a sv. Marek s drakem).

3) jagellonská gotika (1 471 až 1 520 – nástup Habsburků) Až za vlády Vladislava Jagellonského dochází k rozproudění stavební činnosti na Pražském hradě. Benedikt Ried (Rejt) hrad opevnil a postaral se o výstavbu Vladislavského sálu. Dalším významným architektem byl Matouš Rejsek, který stojí za stavbou Prašné brány v Praze a také pokračoval v stavbě chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře. V sochařství se u nás projevuje silně tzv. krásný sloh, jmenujme např. Madonu krumlovskou z kamene, či Madonu třeboňskou ze dřeva. Tento styl byl velmi kritizovaný husitskými kazateli, ale mezi lidmi byly takto ztvárněné Madony velice oblíbené a v dobách rozporů se k nim český národ upínal s nadějí pomoci. Na rozhraní 14. a 15. stol. je u nás významným deskovým malířem Mistr litoměřického oltáře, který je také autorem samostatného obrazu – portrétu Albrechta z Kolovrat.

24

3.4 Terminologický slovníček (Černá, 2005) A Akant – bodlákovitá rostlina, ornamentální prvek Akvadukt – vodovod (v římské architektuře kamenné koryto podpírané oblouky, i v několika patrech nad sebou) Amfiteátr – antická římská stavba eliptického půdorysu pro hry a zápasy Architráv – vodorovný trám položený na podpěrách, sloupech nebo pilířích Artefakt – umělecky opracovaný výrobek B Bazilika – podélná stavba o lichém počtu lodí; prostřední, hlavní loď, širší a vyšší, je osvětlena okny ve zdi okny postranními; v antice světská stavba, pak hlavní typ křesťanského chrámu D Deskové malířství – malba na dřevěném podkladu opatřeném speciálním nátěrem, známá už v antice a oblíbená zvláště ve středověku E Enkaustika – malířská technika užívající jako pojidla barev vosku za horka F Fiála – výzdobný i konstruktivní článek gotické architektury ve tvaru štíhlého jehlanu ukončující a zatěžující opětné pilíře Freska – technika nástěnné malby anorganickými vodou ředitelnými barvami na čerstvé, vlhké vápenné omítce G Gladiátor – římský zápasník vycvičený k boji s ostrými zbraněmi H Hieratická perspektiva – posvátná perspektiva, velikost postav v obraze (reliéfu) je určována jejich významem ve společnosti Hieroglyfy – nejstarší obrazové písmo používané v Egyptě již 3 000 let př. n. l.; buď vyrýváno do hloubky, reliéfně tesáno, nebo se psalo štětci na zdi nebo pergamen CH Chrlič – odvod dešťové vody ze střechy, opěrných oblouků nebo pilířů; v gotické architektuře míval často podobu groteskních zvířecích nebo lidské postavy

25

K Kanelování – žlábkování (kanelura - žlábek) Katedrála – 1. biskupský chrám, 2. chrám s opěrným systémem (gotika) Kolorování – plošné pokládání barvami Křížová žebrová klenba – vzniká kolmým průnikem dvou valených kleneb; hrany, které vznikají v místech průniku, jsou zesíleny kamennými žebry a svádějí tlaky do čtyř bodů v úhlech klenebního pole – musí být zesíleny opěrným systémem L Loď chrámová – prostor podélné chrámové stavby mezi vchodem a kněžištěm; v bazilikálním typu přiléhají po obou stranách nižší a užší lodi boční M Mozaika – malířská technika skládající obraz z kamenných nebo skleněných kostiček O Obelisk – štíhlý komolý jehlan ukončený malou pyramidou Opěrný systém – v gotické architektuře konstrukce z kamenného zdiva zachycující hlavní tlaky klenby (opěráky, opěrné pilíře a oblouky) P Patka – dolní část sloupu nebo pilíře, rozšířená a různě profilovaná základna, na níž spočívá dřík nosného článku Perspektiva – plošné znázornění prostorového útvaru z určitého zorného bodu podle zákonů vidění Polychromie – mnohobarevnost; pestré zbarvení plastik nebo architektury Portál – architektonicky nebo sochařsky zdůrazněný vchod do budovy (kostela, paláce) R Reliéf – plošné sochařské dílo, dosahující iluze prostorovosti a objemovosti; určen pohledu zepředu (nízký, vysoký, vhloubený) Rozeta – 1. růžice, 2. kruhové, kružbou zdobené okno zejména gotických kostelů, 3. plastický nebo plochý kruhový motiv S Sakrální – posvátný, církevní (stavby) V Viadukt – most Vitráž, vitraj – barevné okno složené z barevných skel zasazených do olověných spojovacích pásků a ornamentálně i figurově zdobených 26

4 Děti předškolního věku – charakteristika Předškolním věkem můžeme v širším slova smyslu chápat celé období od narození až po nastoupení povinné školní docházky, ale v užším slova smyslu je to období ve vývoji člověka počínající dovršeným 3. rokem života a končící završením 6. roku věku. V šesti letech je dítě obvykle zralé pro vstup do školy, a pokud je narozeno na podzim (nástup povinné školní docházky je možný a povinný do konce srpna roku, v němž dítě dosáhne šesti let), je pro dítě spíše výhodou, když setrvá déle v prostředí mateřské školy. Taktéž jako v předchozím období batolete je pro děti předškolního věku z počátku typický poměr postavy, krátké jak ruce, tak nohy plus hlava jsou oproti trupu stále velká, lopatky odstávají a břicho je vypouklé dopředu, ovšem dítě je už bezproblémově schopné samostatného pohybu, přeskoku, házení míčem… Toto období taktéž nese označení první období vytáhlosti, jelikož se růstem napravuje batolivý vzhled postavy (druhé období vytáhlosti je v období puberty, v období staršího školního věku, mezi 10 až 15 rokem), jež je zároveň spojen s potřebou pohybu. Tolik důležitý pohyb má vliv na vývoj svalů, kosterní soustavy (dochází k osifikaci), ale i vnitřních orgánů. Typickým rysem dětí tohoto věku je výskyt mnoha úrazů, jelikož dítě je velice zvídavé a snaží se získat nové zkušenosti. Ty mají vliv i na rozvoj stránky duševní. V tomto věku můžeme přesně určit, zda je dítě levák, pravák či nemá lateralitu vyhraněnou (ambidextrie) – zkouška laterality podle Matějčka, Žlaba z roku 1972. Pohlavní rozdílnost mezi chlapci a dívkami je minimální, výška dětí je v průměru 120 cm a váha 22 kg. K posouzení stupně fyzického vývoje se užívá tzv. Filipínská míra, která spočívá v tom, že si dítě dosáhne pravou rukou přes hlavu na levé ucho. Rozvíjí se a zdokonaluje se také řeč, a to jak ve výslovnosti, tak ve stavbě vět. Roste zároveň zájem o hlasovou reprodukci (jak v poslouchání, tak v samotné schopnosti předávat básničky, písničky ostatním). Důležité je také to, že dítě se v tomto období naučí regulovat své chování jen na základě slovního popudu. Častá narušení komunikační schopnosti v tomto věku jsou způsobena typickým rysem konce období, jímž je postupná výměna dočasného chrupu za trvalý. Toto období též můžeme v rozvoji řeči nazvat jako druhé obdobím otázek, kdy se setkáváme s otázkami typu: Proč…?, Nač…?, Kde…?, Jak…? (první období otázek mezi 2 a 3 rokem – tázací zájmeno Co…?). Tyto otázky dítěti přinášejí poznatek o důsledcích, příčinách toho, co se kolem něho děje. Na konci 6 roku činí dětská slovní zásoba 3 000 – 4 000 slov. Dítě dokáže správně pojmenovávat věci kolem sebe, ovšem chybí mu dostatek zkušeností a proto 27

často zobecňuje, mluvíme o tzv. pojmovém myšlení. Takové myšlení se vyznačuje 3 fázemi: názorně činnostní (kontakt, činnost s předměty, vnímat všemi smysly), názorně obraznou (stačí obrázek, model, již má zkušenost) a slovně obraznou (realita je nahrazena slovem, nepotřebuje pomůcku). Zvláštním vztahem mezi řečí a myšlením je, že mezi 3 – 4 rokem myšlení řeč předbíhá (nejdříve ukáže, udělá, až poté pojmenuje) a v 6 letech naopak řeč předbíhá myšlení (nejprve pojmenuje, a pak teprve ukáže, předvede). Zrakem dítě dokáže rozlišit postupně všechny barvy a jejich odstíny, ovšem z nedostatku zkušeností ještě nedokáže vnímat v dostatečné míře hloubku prostoru, perspektivu, proto je důležité s dětmi chodit a ukazovat jim, že např. v ulici jsou všechny domy stejně velké a nezmenšují se, tak jako koleje ubíhající do dálky, nekončí spojené v jednom bodě. Dítě předškolního věku má taktéž problém vnímat čas, musí mít nějakou spojitost s činností (ráno – snídaně). Vnímání se vyznačuje v tomto věku určitými vlastnostmi, je globální (neumí vnímat podrobnosti, vnímá předmět jako celek). Dítě vnímá na základě vlastní aktivnosti (manuální zkušenost) a jeho získaný vjem je zároveň subjektivní (nedokáže vnímat věci, které neviděl, nezná). Paměť je krátkodobá, i když ke konci období se můžeme setkat i s pamětí dlouhodobou, často spojenou se silným citovým zážitkem. Paměť je také neúmyslná, pamatuje si na základě úkolů, má povinnost si něco zapamatovat. Předškolní děti často užívají tzv. dětské lži, jež mají základ ve fantazii, a není je žádoucí trestat, ale vysvětlit. Pro dítě v tomto věku je velice důležitá společnost jak druhých dětí, tak dospělých, čímž se zvyšuje sociabilita dítěte (žít a pohybovat se v kolektivu, společnosti) a také je pro dítě důležitá vzhledem k získávání imunity vůči nemocem, proto je dítě z počátku často nemocné. Hlavní náplní dne je pro děti předškolního věku hra uskutečňující se jak v rodině, která je základem výchovy a je první sociální skupinou, v níž probíhá socializace (učení se sociálním rolím a společenským normám formou nápodoby, identifikace či přímým posilováním, využívá se i při učení běžných věcí), tak i v mateřské škole, do níž většina dětí tohoto věku chodí a připravuje je na vstup do prvních tříd základní školy. Hra v této době získává již prvky tvořivosti, kterou uplatňuje při modelování, napodobování pracovní činnosti či při hře se stavebnicí, posléze dítě začíná chápat i hry s pravidly, jen musí stále vyhrávat, není schopné prohrát bez uražení. Hra je pro děti velice důležitá k rozvoji myšlení, paměti, představivosti, řeči, motoriky, ale také k ukázněnosti a sebeovládání. 28

4.1 Výtvarný projev dítěte předškolního věku Přesně neumíme vymezit, kdy se dítě začíná výtvarně projevovat, ale období do 8 let věku označujeme: Raným dětským výtvarným projevem, jenž může započít již dobou narození dítěte. Počátky dětského výtvarného projevu se podobají vývoji lidské řeči. Počáteční broukání, nevýznamné zvuky se postupně spojují a vytvářejí první slova, věty. Obdobně je tomu právě i u „řeči“ výtvarné, málokdy si uvědomíme, že právě takové projevy, jako je pohyb očí batolat sledující pohybující se vlastní prst, otisk dlaně na okně, či pozorování stékající kapky, značí právě počátky kreslící formy. U malých dětí je důležitější než konečný výsledek, právě sledování vznikající linie tvořící výslednou kresbu. K tomuto tvrzení existuje mnoho případů, kdy dítě právě až na otázku, co nakreslilo, výslednou kresby pojmenovalo. Svůj původní záměr si dítě během kreslení mění, dle postupně vznikající podoby obrazu. Dítě totiž z počátku nedokáže rozlišit, co je snadné nakreslit, co naopak snadné není nebo zda to ztvárnit vůbec jde. První kresebné projevy můžeme označit jako čáranice. Dvouleté i mladší děti při kreslení používají celou paži, uplatňují krouživý pohyb, kreslířské náčiní drží v celé dlani a často přesahují rozsah nabízeného prostoru k výtvarnému projevu. Hhovoří se ovšem i o „malbě“ výkaly, jídlem apod., což u dítěte rozvíjí vnímání materiálů – budoucích technik. Existují rozmanité druhy čmáranic: různá klubka, spirály, ovály, doplněné o body, klikatice. Otáčivý pohyb ruky vede k volné linii – čáře, ale také k útvarům připomínající trojúhelník či čtverec. Dalším stupněm vývoje dětské kresby je užívání tzv. ikonografických znaků – grafických typů. Tímto označením rozumíme užívání zjednodušených stylizovaných schémat obohacených o detail. Nejznámějším ikonografickým znakem je spojení oválného tvaru s čárami, teda spojení hlavy a končetin, čímž nám vzniká pojem hlavonožec, který se později proměňuje v panáka úplného. Dítě začíná postupně užívat čáru země (čáru nebe), jež ohraničuje původně nerespektující prostor a další ikonografické znaky jako je slunce, mrak, zvířata, dům, strom, auto. První podoby „člověka na papíru“, vznikají pravděpodobně na základě zkušeností dítěte, jakými jsou doteky, pohyby, pocity, než na zrakových vjemech. Takové hlavonožce začínají děti kreslit mezi třetím a čtvrtým rokem. Na obličeji si dítě všímá především úst – zdroj potravy, pomůcka při prozkoumávání předmětů vyskytující se v jeho blízkosti. Po obličeje jsou pro dítě důležité ruce, jež jsou jeho cílem zájmu již od narození a často jsou i výše zmiňovanými 29

ústy prozkoumávány. Velkým objevem jsou pro děti nohy, i když oproti rukám, se do pozornosti dostávají dosti opožděně, ale po grafické stránce, jsou zobrazovány mnohem dříve. Prvotní zobrazení člověka získalo označení panák, z důvodu nedostatku znaků a strnulosti. Ovšem, už se nezmýlíme, když tento obraz označíme člověkem. Hlava je znázorňována jako uzavřený ovál, jež je doplněn o typické znaky charakterizující člověka – ústa, oči, občas i nos či vlasy, však málokdy uši. Trup získává svou samostatnou hodnotu až poté, co dítě začíná hledat místo k umístění detailu, příkladem mohou být knoflíky. Zřetelné členění lidské postavy bychom měli spatřovat bezpochyby u šestiletých dětí, ovšem každé dítě se vyvíjí různým tempem, a pokud nejsou děti vystavovány správným podnětům, vývoj rozvoje nejen výtvarného projevu bude pomalejší.

30

5 Výtvarná činnost – význam „Záměrem vzdělávacího úsilí pedagoga v oblasti biologické je stimulovat a podporovat růst… i pohybovou a zdravotní kulturu, podporovat rozvoj jeho pohybových i manipulačních dovedností, učit je sebeobslužným dovednostem…“ (RVP PV, s. 16) Z tohoto úvodu, kterým je započata vzdělávací oblast Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání Dítě a jeho tělo, je zcela patrno, že výtvarná činnost musí být nedílnou součástí režimu dne v mateřské škole a má nezastupitelnou funkci v dětském rozvoji. Dětská kresba nejen zaznamenává poznatky dění kolem dítěte, ale zároveň jej dostatečně rozvíjí. Již počáteční čárání je pro děti hrou, ovšem od jiných her se liší tím, že má relativně trvalý, hmotný produkt. Postupné vytváření závěrečné podoby díla je pro dítě důležité v přínosu nových cílů, v doplňování prázdné plochy a procvičování v objevování nových možností dítěte. Jak bylo již zmiňováno, je zároveň výtvarný projev pro dítě i projevem „verbálním“. Sděluje zážitky, dojmy pomocí obrázků. Současně dítě pomocí kresby zpředmětňuje vlastní já či sny. Dalším významem by mohla být touha nápodoby. Dříve se myslelo, že dítě zaznamenává v kresebném projevu, to co vidí a chce to přesně vystihnout. Ovšem nyní už se ví, že dítě kreslí tak jak danou situaci prožívá, proto je dětská kresba důležitým zdrojem poznání dítěte. Určuje stupeň vývoje dítěte či případnou poruchu jeho vývoje, informuje o mentální úrovni, zároveň nám podává informace o afektivitě dítěte či nám může poskytnout informace o znalostech dítěte v oblasti lidského těla. Musíme přesto brát v potaz, že jedna jediná kresba nám neposkytne všechny, především ty správné, informace a je důležité diagnostiku dětské kresby přenechat odborníkům. Stejně tak může být výtvarná tvorba využívána záměrně, kdy terapeuti podněcují člověka k vyjádření vnitřního já za pomoci užití barev. Mluvíme o tzv. léčbě uměním neboli arteterapii, kdy nám výsledný obraz ukazuje, jakou chorobou by daný pacient mohl trpět a v jakém stádiu se nyní choroba nachází.

31

PRAKTICKÁ ČÁST 6 Úvod k praktické části Cílem praktické části je formulovat jednotlivá období z dějin umění přijatelnou formou pro děti předškolního věku s využitím různorodých materiálů, pomůcek či forem, metod práce. Důležitou součástí je prolínání práce s jinými disciplínami a obory. Pedagogické přípravy jsou sestaveny tak, aby s jejich použitím v praxi byl podnícen rozvoj dětí po všech stránkách. Děti by si prostřednictvím výtvarných činností měly procvičovat, zdokonalovat jemnou i hrubou motoriku, rozvíjet fantazii a chápání společenských pravidel chování. Děti by si měly z hodin odnést kladný vztah k umění a k manuálním činnostem, které jsou důležité v dnešní společnosti.

6.1 Charakteristika pedagogických příprav Přípravy k výtvarné praxi jsou vypracovávány na časový úsek 45 - 60 minut a jsou zaměřeny tak, aby byla možná realizace i v běžných třídách mateřských škol. Práce je vykonávána především frontálně s individuálním přístupem k jednotlivým dětem. Při uskutečňování aktivit je využíváno jak metody slovní, a to monologické (vysvětlování) i dialogické (rozhovory), tak metody praktické (výtvarná tvorba) či názorně-demonstrační (ukázka postupu). Důležitým bodem při realizaci příprav je dodržování pedagogických zásad, tedy zásad přiměřenosti, aktivnosti, názornosti, trvalosti, cílevědomosti, uvědomělosti a soustavnosti. Každá práce s sebou ovšem nese i rizika, v našem případě je důležité vyvarovat se např. nepřipravenosti, špatné organizaci vzhledem k bezpečnosti dětí, nedostatečným příležitostem k samostatným řečovým projevům dětí, dále je důležité brát v potaz nesoustředěnost dětí, nevhodně zvolenou motivaci, nevhodné prostory pro pohybové činnosti apod. V rámci realizace těchto příprav by měl pedagog podněcovat dítě k rozvoji celé osobnosti, k učení a k poznání, dítě by si mělo osvojovat základy hodnot společnosti a mělo by se snažit projevovat jako samostatná osobnost. K osvojování těchto cílů by ovšem mělo docházet během celého předškolního vzdělávání, na jehož konci by děti měly dosáhnout určité úrovně potřebné ke zvládnutí povinné školní docházky (klíčové kompetence k učení – dítě má elementární poznatky o světě lidí, přírody; k řešení problémů – dítě se nebojí chybovat, všímá 32

si dění v bezprostředním okolí; komunikativní – dítě ovládá řeč, samostatně vyjadřuje své myšlenky, pocity, prožitky; sociální a personální – dítě při společných činnostech se domlouvá a spolupracuje; činnostní a občanské – dítě má smysl pro povinnost ve hře, práci i učení, zajímá se o to, co se kolem děje). Hodina je rozdělena do čtyř částí, úvodní je zaměřena na seznámení dětí s daným tématem a motivací vhodně zvolenou k probíranému okruhu z dějin umění. Následuje hlavní výtvarná činnost, kdy dětem nejprve ukážeme, jak budou pracovat, rozdáme jim pomůcky a samotná činnost dětí, která je ukončena úklidem. Časový úsek pro úklid je vyčleněn individuálně s ohledem na zručnost dětí, přesto musíme brát v potaz, že děti potřebují času dostatek a také bychom měly využít šikovnosti starších dětí k pomoci mladším. Po sedavé činnosti je pro děti důležité připravit v další části nějakou hru, činnost, kdy si zvednou tepovou frekvenci a relaxaci k uvolnění napětí v těle a jeho zklidnění. Závěr patří k zopakování získaných vědomostí a tím i zhodnocení dnešního programu.

33

7 Jednotlivé přípravy k vybraným obdobím 7.1 Příprava na výtvarnou pedagogickou praxi 1 Tematický celek:

Dějiny umění

Tematická část:

Pravěk

Záměr:

Přiblížení období pravěku dětem – Jeskynní malby

Vzdělávací cíle (cíle pro učitelku): Kognitivní (vědomost)

Psychomotorické (dovednost)

Afektivní (postoj)

Prostřednictvím obrázků, knih se děti seznámí s obdobím pravěku a způsobem života lidí v této době.

Na základě osvojených vědomostí u dětí budeme rozvíjet motoriku prostřednictvím nabízených aktivit (výtvarná tvorba, pohybové dovednosti, komunikační hry…).

Děti získají povědomí o tom, že svět ne vždy byl takový, jaký ho znají a že i dřívější aktivity lidí jsou naší společnosti blízké.

Očekávané výstupy v jednotlivých oblastech (vztahují se k dětem): Biologická oblast

Psychologická oblast

Interpersonál ní oblast

Sociálně kulturní oblast

Environmentální oblast

Dětí si procvičí lokomoci společně s prostorovou orientací, manipulaci s pomůckami, jež budou využívat při výtvarné činnosti, smysly a pokusí se zvládnout základní sebe-obslužné činnosti.

Děti se seznámí se základními pojmy z období pravěku, učí se je správně samostatně užívat. Soustředěně se pokusí poslouchat, vést rozhovory k tématu.

Děti by se na základě získaných informací neměli bát komunikovat, měli by mezi sebou spolupracovat, ale zároveň brát v potaz své potřeby.

Děti budou vedeny k ohleduplnosti k cizím věcem (knihy, pomůcky) a především snažit se vnímat okolní podněty a vyjadřovat své představ pomocí různých technik.

Děti se budou snažit pochopit změny kolem nás, jejich přirozenost a osvojit si základní povědomí o okolním prostředí a o významu péče o něj.

Individuální podpora dětí: -

dopomoc dětem při nabízených činnostech nepřiměřených jejich věku

-

rozšiřovat nabídku dětem, které jsou zdatnější a úkoly mají vykonané dříve 34

TECHNIKA:

MATERIÁL, POMŮCKY: (Příloha I)

KRESBA KŘÍDAMI NA CHODNÍKU

LANO, PADÁK – komunikační kruh, PANÁČEK RUČIČKA, BALÍČEK – ČASOVÁ PŘÍMKA, OBRÁZEK PRAVĚKÉHO ŽIVOTA, MAGNETICKÁ TABULE… - umístění časové přímky, CHODNÍKOVÉ KŘÍDY, OBRÁZKY DOMÁCÍCH ZVÍŘAT - RODINY

METODICKÝ POSTUP:

S dětmi se shromáždíme na koberci v herně, utvoříme komunikační kruh za pomoci lana, padáku… Děti seznámíme s naším pomocníkem, panáčkem Ručička, který nás během našich setkání bude doprovázet v objevování historie. Panáček Ručička si pro děti přichystal ve třídě překvapení, balíček, ve kterém je schovaný dnešní úkol. Nutné předem zajistit umístění balíčku, tak aby ho děti nezpozorovaly. Děti pošleme po třídě a pomáháme jim slovním doprovodem, aby ho nalezly. Po nalezení, se s dětmi navrátíme do kruhu a balíček otevřeme (časová přímka, obrázek ze života pravěkých lidí). S dětmi si popíšeme časovou přímku doplněnou o obrázky vývoje člověka, co znázorňuje (kontext s vývojem člověka – proces stárnutí) a připevníme ji na vhodné místo ve třídě, aby ji všechny děti viděly (magnetická tabule…). Následně si popíšeme, co děti vidí na obrázku pravěkého života (Jak by celý výjev nazvaly, co lidé dělají, co je tam za předměty… Důležité je děti seznámit s pojmy: pravěk, dorozumívání mezi lidmi, pravěká obydlí, keramika, malby – magická moc). Když děti seznámíme s obdobím pravěku, panáček Ručička vrátí čas a děti zavede do této doby a představí jim, jakou výtvarnou činnost dnes budeme dělat. Tou činností jsou skalní malby. Jenže když jsme v té dávné době, tak ani naše třída není, proto se s dětmi vydáme ven na zahradu – hřiště. Děti si před odchodem dojdou na záchod, obléknou se, obují. Ven si nesmíme zapomenout vzít panáčka Ručičku. 35

Dětem venku rozdáme křídy a vyčleníme jim prostor na zemi - asfaltu, na kterém budou kreslit. Ručička jim přesně sdělí, že budou kreslit tak jako pravěcí lidé a to na skalní stěnu, která představuje daný prostor. Budou kreslit maminku, jako nějaké zvířátko. Teď jsou totiž všechny děti pravěkými kouzelníky, kteří mají tu moc změnit ji v nějaké zvířátko. Když děti práci dodělají, obrázky si všichni prohlédneme a jednotlivě nám popíší, koho namalovali a proč zrovna takto. Nakonec si naopak panáček Ručička zahraje na pravěkého šamana a promění děti právě ve zvířátka a to tak, že jim rozdá obrázky. Podle kterého se budou muset najít celé rodinky – maminka, tatínek, mládě, ale ne, že si obrázky ukážou, ale že se jako ta zvířátka budou dorozumívat jako například kočka, která dělá „mňau“. Dětem vyhradíme prostor, kde se budou hledat za pomocí zvířecích zvuků a když budou všichni tak se seskupí na určeném místě (stěna budovy). Když jsou všechny děti ve skupinkách, představí se skupiny postupně svými zvířecími zvuky a ostatní hádají, o jakou rodinu se jedná. Můžeme zvolit i seskupení všech maminek, tatínků a mláďat. S návratem do budovy děti budou odevzdávat své kartičky panáčkovi Ručičkovi, s tím, že si je bude vyvolávat a děti se vysvobodí z dávné doby za pomoci správného zvuku, který jejich zvířátko vydává, můžeme doplnit o sdělení, jak se jmenují ostatní příslušníci rodiny. Po návratu do třídy se s dětmi opět usadíme na koberci do kruhu, kde nám zbyl obrázek k tomuto období, na název se zeptáme dětí, a obrázek připevníme na správné místo na časové přímce. S dětmi si na závěr povídáme, co si z dnešního programu pamatují. K vyprávění užíváme panáčka Ručičky, kterého posíláme postupně a jen to dítě, které ho drží, může mluvit.

36

7.2 Příprava na výtvarnou pedagogickou praxi 2 Tematický celek:

Dějiny umění

Tematická část:

Umění starověku - Egypt

Záměr:

Seznámení dětí se starověkým Egyptem - Hieroglyfy



Afektivní (postoj)

Prostřednictvím obrázků, knih se děti seznámí s prostředím a kulturou Egypta a způsobem života lidí v starověku.


Děti získají povědomí o tom, že na světě jsou i jiné kultury s jiným způsobem života a historickým vývojem.



Interpersonální oblast



Dětí si procvičí lokomoci společně s prostorovou orientací, manipulaci s pomůckami, jež budou využívat při výtvarné činnosti, smysly a pokusí se zvládnout základní sebeobslužné činnosti.



Děti budou vedeny k ohleduplnosti k cizím věcem (knihy, pomůcky) a především snažit se vnímat okolní podněty a vyjadřovat své představ pomocí nabízených technik.

Děti se budou snažit pochopit změny kolem nás, jejich přirozenost. Osvojit si základní povědomí o okolním prostředí a o významu péče o něj.



-


TECHNIKA:

MATERIÁL, POMŮCKY: (Příloha II)

KRESBA TUŠÍ

LANO, PADÁK – ohraničení komunikačního kruhu, PANÁČEK RUČIČKA

S OBVÁZANOU

RUČIČKOU

OBVAZEM,

TAŠKA

S HIEROGLYFY PLUS OBRÁZKY PYRAMID, postupu MUMIFIKACE, SFINGY A MAPA SVĚTA SE ZVÝRAZNĚNÝM EGYPTEM A ČR – A4 (obrázky během činnosti dětí nalepíme na mapu), PAPYRUSOVÁ ZÁLOŽKA, RUČIČKŮV HIEROGLYF, BAREVNÉ TUŠE, ŠPEJLE, BALICÍ PAPÍR – rozstřihaný na velikost A4

METODICKÝ POSTUP:

S dětmi se shromáždíme na koberci v herně, kde už je přichystaný komunikační kruh (lano, padák…). Dětí se na úvod zeptáme, jestli nám někdo nechybí (panáček Ručička schovaný někde ve třídě). Děti hádají, kde by mohl být. V tom se ozve ťukot (my potají) a hledáme, odkud se ten zvuk ozývá (hledá pedagog na podnět dětí, kde by se mohl schovávat, pokud děti nenavedou, najdeme sami). Pozdravíme se a ptáme se, kde se nám Panáček Ručička zapomněl a co se mu stalo, má totiž omotanou ručičku obvazem. Ale ten nám to nepoví, jen nám ukáže tašku se zvláštními obrázky i v tašce jsou schované nějaké papíry (obrázky pyramid, mumifikace, sfingy a mapa světa se zvýrazněným Egyptem a Českou republikou). S dětmi zkoušíme hádat, co to všechno znamená. Cílem je dětem podat informace o tom, že se panáček Ručička ocitl v Egyptě, ale v tom dávné, kdy docházelo ještě k pohřbívání mrtvých technikou mumifikace, proto ten obvaz, který mu musíme sundat, aby mohl zase mluvit. Mapa je tam jen z důvodu představy, kde až Ručička byl a další obrázky slouží k přiblížení prostředí. Když Ručičku osvobodíme, slušně poděkuje a upozorní, že jsme zapomněli ještě na jednu věc… Na tašku, v které ostatní obrázky byly. Na tašce jsou namalované obrázky, je to vlastně egyptské písmo, takzvané hieroglyfy, které často znázorňují mnohem víc než jedno písmeno, tak jako v naší 38

abecedě, mnohdy představují slovo, slovní spojení. Jeden znak představuje např. i jméno. A to bude i dnešní úkol pro děti, znázornit sebe, jen za pomoci obrázku. I Ručička má pro děti přichystaný takový obrázek, ze kterého poznáme, že panáček rád cestuje, má rád slunce, ale když prší, tak mu to také nevadí, jelikož může být duha, jen musí nosit pláštěnku, jinak by mu zrezla kolečka a rád staví sněhuláky… Před přesunutím k pracovním stolům dětem řekneme, že budeme pracovat s barevnými tušemi, tudíž si musíme připravit podložku na stoly a špejle. Tuše jsme zvolili proto, že i když budeme kreslit, tak vlastně budeme psát, tak jako písaři dříve, kteří užívali právě pera a tuše. A nebudeme kreslit na jen tak ledajaký papír, ale na balicí, který je strukturovanější, tak jako papyrus, který se v Egyptě užíval (ukážeme papyrusovou záložku). S dětmi se přesuneme ke stolkům, kde si přichystáme pracovní plochu, rozdáme papíry a znovu zopakujeme, co budeme dělat, kreslit sebe bez písmenek. Po skončení práce si děti obrázky dají zaschnout, uklidí stoly a přesunou se zpět na koberec (všichni, vzhledem k přehledu o dětech, pokud se končí porůznu, povídáme si s dětmi o tom, co bude následovat, hra na krále Egypta, který ale nese jiné označení, jak by se takový panovník mohl jmenovat). S dětmi si zahrajeme několikrát hru „Na faraona“ – odpověď na otázku, z dětí vybereme jednoho krále, podle kterého ostatní musí napodobovat, to co dělá (chůze, poskoky, pohledy…). V posledních minutách (+- 10 min) si děti dojdou pro své obrázky, posadí se s nimi okolo kruhu a ukazují Ručičkovi, jak se nakreslily. Panáček se nakonec zeptá, jak se těmto obrázkům říká, k čemu jsou využívány a jak se dětem líbil dnešní výlet. Na časovou přímku umístíme obrázek znázorňující dnešní téma (obrázky z tašky jsme mezi prací dětí nalepily na mapu, aby byly pospolu).

39


Dějiny umění

Tematická část:

Umění starověku – Řecko a Řím (dvou hodinový blok)

Záměr:

Přiblížení umění antiky dětem - Masky



Afektivní (postoj)

Prostřednictvím obrázků, knih se děti seznámí s prostředím a kulturou Řecka a Říma a způsobem života v starověku.


Děti získají povědomí o tom, že na světě jsou i jiné kultury s jiným způsobem života a historickým vývojem.













-


TECHNIKA:

MATERIÁL, POMŮCKY: (Příloha III)

KAŠÍROVÁNÍ

LANO, PADÁK – ohraničení komunikačního kruhu, PANÁČEK RUČIČKA – v masce císaře – předpřipravit, na vysokých botách, s pláštěm, OBRÁZKY, PROSPEKTY Z DIVADELNÍCH PŘEDSATVENÍ – doplněné o obrázky a fotky, OBRÁZKY ANTICKÝCH DIVADEL, MAPA – zvýrazněné státy Egypta, ČR a Řecka, NAFOUKLÉ BALONKY S NAKRESLENÝMI OBLIČEJI – pro každé z dětí, MISKA – podklad pro balonek, TAPOSA, MISKY, NOVINY, KANCELÁŘSKÝ PAPÍR PASTELKY, PAPÍRY, VODOVÉ BARVY, ŠTĚTCE, KELÍMKY NA VODU, KLOBOUKOVÁ GUMA, NŮŽKY, PANÁČEK RUČIČKA, CVIČEBNÍ NÁČINÍ – dle možností třídy – předem připravená překážková dráha, OBRÁZEK NA ČASOVU PŘÍMKU – mapa polepená obrázky

METODICKÝ POSTUP:

V herně, uprostřed komunikačního kruhu připraveného z lana, padáku… jsou připravené obrázky, prospekty z divadelních představení, děti se pokusí uhádnout, co představují. Když s dětmi dojdeme k souhrnnému označení divadlo (co je na obrázcích, kde se taková představení hrají). Zeptáme se dětí, zda už někdy byly v divadle a jak vypadali herci (lidé, kteří představují jednotlivé postavy v dané hře – loutky, maňásci, lidé v kostýmech - vhodné doplnit obrázky). V kontextu se současným divadlem se zmíníme i s těmi v dávných časech, kdy ještě nebyla krytá a měla zvláštní tvar do půlkruhu (obrázky) a herci museli nosit zvláštní oblečení, tak aby je i z horních řad bylo dobře vidět, tak jako náš panáček Ručička, který je přestrojen za krále (ukážeme - vysoké boty, bohatý plášť a masku). Ručička se přivítá s dětmi a řekne jim, že přijel z daleké země, ale ne až tak daleké, jako byl v minulé hodině Egypt (zkusíme se zeptat dětí, zda si pamatují, co jsme minule dělali). Tou zemí je starověké Řecko, kde zmiňovaná divadla vznikala (ukážeme si mapu – zvýrazněný Egypt, ČR, Řecko). Této době se 41

také říká antika, která se rozvíjí i v Římě, který leží, v blízkosti Řecka, ale dnes je to jen hlavní město Itálie, ale dříve obrovská říše. Zeptáme se dětí, zda vědí, kde tedy Itálie leží, a dokreslíme stát do mapy. Když už jsme se s dětmi bavili o divadlech, tak se jich Ručička zeptá, zda by chtěli mít také takovou masku, jako má on (téma můžeme zvolit, dle ročního období, chystané slavnosti…). Po odsouhlasení se panáček Ručička dětem omluví, že ještě na něco zapomněl (někde, kam děti nevidí, před hodinou schováme nafouklé balónky a namalovanýma očima a pusou). Dětí se zeptáme, zda vědí, k čemu budou sloužit. Vysvětlíme jim, že každý dostane jeden balonek, na který bude lepit kousky papíru, krom prostoru, kde jsou oči (ukážeme na Ručičkově masce), ale než dostanou balonek, musí si nejprve přichystat kousky natrhaných novin, s tím se přesuneme k pracovním stolům. Dětem rozdáme noviny (každému jeden arch, který natrhají na větší kousky) a během jejich činnosti jim rozlijeme do misek TAPOSU a přichystáme pro děti misky na odložení balonku při lepení. Dětem, jakmile dokončí trhání a dojdou si pro věci (balonek, který jim podepíšeme, miska), ukážeme, jak budou postupovat dál (vezmou kousek novin, namočí do misky s TAPOSOU a přiloží na balonek, v několika vrstvách). Během práce děti obcházíme a kontrolujeme, zda správně postupují a nezalepují i prostor pro oči. Během lepení dětem natrháme kancelářsky papír na závěrečnou vrstvu. Po skončení práce si děti odnesou balonek i s miskou stranou a nechají ho zaschnout do příští hodiny. Uklidí si své pracovní místo, umyjí misky a vyhodí zbylé útržky. Příští hodinu se s dětmi posadíme rovnou u stolků, vezmou si pastelky, papír a namalují si, jak by jejich maska měla v závěru vypadat (volné téma, nebo dle okolností). Když si každé z dětí nakreslí návrh, dojde si pro svou masku, kterou sundáme z balonku, následně si přinesou vodové barvy, štětce, vodu 42

(postupně) a začnou s přemalováváním. Jakmile děti dokončí svou práci, přiděláme jim na masku gumičku, aby jim držely na hlavě, a oni si mezitím uklidí své pracovní místo. Když všichni dodělají své masky, mají na nich připevněné gumičky, objeví se panáček Ručička. Řekne jim, že si pro ně připravil hry, které jistě znají, ale určitě nevědí, kde vznikly. Máme na mysli Olympijské hry, které nám právě vznikly v antickém Řecku stejně tak jako divadelní představení. A abychom využili i těch masek, tak si zasoutěžíme v nich (v herně pro děti připravíme různá stanoviště, dle možností třídy střelba na cíl, zvládání nerovnosti terénu, plazení, přeskoky, podlézání…). Na konec si s dětmi na časovou přímku připevníme obrázek s antickou tématikou.

43


Dějiny umění

Tematická část:

Středověk – Románské umění

Záměr:

Seznámení dětí s prvním samostatným slohem – Knižní malba



Afektivní (postoj)

Prostřednictvím obrázků, knih se děti seznámí s kulturou románskou, životem v této době.


Děti získají povědomí o tom, že se na světě vyvíjí umění postupně a s obdobím středověku i v etapách – údobí, jednotlivých slohů.













-


TECHNIKA:

MATERIÁL, POMŮCKY: (Příloha IV)

MUCHLÁŽ - KOLÁŽ LANO, PADÁK – ohraničení komunikačního kruhu, PANÁČEK RUČIČKA, LEPORELO PRINC BAJAJA: VÁCLAV TROJAN, OBRÁZKY K ROMÁNKSÉMU SLOHU, OBÁLKY S VELKÝMI PÍSMENY ABECEDY – předem přichystaná vystřižená z tvrdšího papíru dané do obálek, každé písmeno zvlášť, KANCELÁŘSKÉ PAPÍRY – pro každé z dětí, LEPIDLO, PASTELKY, VOSKOVKY, OBRÁZEK INICIÁLY NA ARCHU VELIKOSTI A4, RŮŽE – papírová, umělohmotná… pro hru na Spící princeznu

METODICKÝ POSTUP:

Dnes si na úvod hodiny panáček Ručička přichystal pohádku o Bajajovi. Děti se hezky posadí kolem komunikačního kruhu a poslouchají příběh, který jim Ručička přečte. Děti, určitě bude zajímat, proč zrovna pohádka o rytířích a princezně. Ručička jim vysvětlí, že vývojem umění v jednotlivých zemích samostatně jednou vznikl sloh, který byl ve všech zemích stejný a právě takovým bylo i období hradů a PRINCŮ v době románské (ukážeme si obrázky). Panáček Ručička následně přenese všechny děti do té dávné doby a přemění je na rytíře, ale nebudou mezi sebou bojovat, ale tak jako si princezna vybrala jablkem ženicha, tak si děti vyberou, svůj dnešní úkol. Děti nebudou házet opravdovým jablkem, ale archem papíru, který zmuchlají do koule. V herně na jedné, protilehlé straně od komunikačního kruhu, rozházíme obálky a děti postupně budou házet svými papírovými jablky. Když každý hodí, tak si dojde pro kouli a vezme si s sebou i obálku. Jakmile všechny děti mají splněno, přesunou se k pracovním stolům. U stolečků si děti rozprostřou zmuchlaný arch papíru, na kterém jsou různé záhyby, ale proč budou potřebovat tenhle arch, když je pro ně úkol schovaný v obálkách? Asi by se děti měly kouknout, co se v nich schovává. Uvnitř obálek jsou schované zvláštní věci. Zeptáme se dětí, zda vědí, co to je. Jsou to 45

tiskací písmenka. A co s nimi? Měl by se pro ně najít nějaký domeček, aby se nám nepoztrácela. Tím domečkem je právě naše zmuchlané jablko. Děti si dojdou pro lepidla a písmenka si libovolně přilepí na svůj arch papíru. Ale aby ten papír nebyl jen bílý, tak si ho děti vymalují. Odnesou lepidlo a přinesou si pastelky, voskovky a dle skladů a záhybů, které nám na papíru vznikly. Když práci děti dokončí, uklidí si svou pracovní plochu, odnesou pastelky a voskovky a posadí se zpět na své místo. Panáček Ručička jim sdělí, že v knihách se dřív začáteční písmena kapitol dotvářela různými obrázky, i třeba na celou stránku, tak jako na obrázku, který jim ukážeme, proto byl zvolen i ten to úkol. S dětmi si na závěr jednotlivá písmenka ukazujeme a vymýšlíme slova, která na dané začíná. Během toho na arch, na kterém máme vyobrazenou iniciálu, doplníme zbylé obrázky, které jsme si ukazovaly a společně s dětmi ho následně upevníme na časovou přímku. Když už jsme se ocitli v té dávné románské době, tak kromě bojů s jinými princi, či draky se bojovalo např. i se šípkovými keři. Znají děti takovou pohádku? A chtějí si na ni zahrát? Hra na „Spící princeznu“ spočívá v tom, že jedno z dětí je zlá sudička s růží a honí ostatní, toho koho se dotkne, usne v té poloze, co byl chycen. Ale tak jako v pohádce o Šípkové Růžence může být zachráněn a to tak že ho někdo z dětí pohledí. Dle času obměňujeme chytače. V úplném závěru už nebude docházet k osvobozování a děti si po chycení budou lehat na zem, dle pohodlí. Ostatní děti musí dávat pozor, aby na spáče nešlápli. Když už spí celé království i sudička si lehne, děti zhluboka dýchají a postupně odcházejí, signálem je pohlazení po tváři.

46


Dějiny umění

Tematická část:

Středověk – Období gotiky

Záměr:

Přiblížení gotického umění dětem - Průčelí katedrály



Afektivní (postoj)

Prostřednictvím obrázků, knih se děti seznámí s kulturou gotickou, životem v této době.


Děti získají povědomí o tom, že se na světě vyvíjí umění postupně a s obdobím středověku i v etapách – údobí, jednotlivých slohů.













-


TECHNIKA:

MATERIÁL, POMŮCKY: (Příloha V)

KOLÁŽ Z TĚSTOVIN

LANO, PADÁK – ohraničení komunikačního kruhu, PANÁČEK RUČIČKA, KRABICE – uvnitř schované pytlíčky, krabičky s těstovinami – různé tvary, barvy pro každé z dětí, OBRÁZKY KATEDRÁLY A VYTRÁŽÍ, PŘEDKRESLENÉ OKNA NA ARCH A4 – pro každé dítě, TÁCY, TĚSTOVINY – různé barvy a druhy, LEPIDLO – HERKULES,

ŠTĚTCE,

KANCELÁŘSKÝ

PAPÍR

–

na

lepidlo,

VOSKOVKY, KRABIČKY S TĚSTOVINAMI – pro každé dítě + 1 (využijeme i těch, co jsme používali schované v krabici)

METODICKÝ POSTUP:

Dnes se s dětmi shromáždíme v herně v komunikačním kruhu vytvořeného za pomoci lana, padáku…, ve kterém bude uprostřed krabice, zavřená, aby děti neviděli co v ní je. Panáček Ručička jim řekne, že v krabici je pro ně něco schováno, ale nesmí se do ní kouknout, jen šáhnout a vytáhnou ven, tak aby nikdo neviděl, co mají a schovat za zády (děti s krabicí obcházíme). Když každé z nich má svůj předmět, osahává si ho a přemýšlí, co by to mohlo být. Po chvíli se mohou kouknout, co to v rukách drželi. Mají různé pytlíčky, krabičky s předměty uvnitř. Děti hádají, co v nich je schováno, obměňují si mezi sebou, chrastí, omakávají… Po otevření děti zjistí, že jsou uvnitř pytlíčků, krabiček schované různé druhy těstovin a ještě barevných. Dětem následně ukážeme obrázek, na kterém je barevné okno katedrály. Zeptáme se, jestli vědí, co to je a zda už to někdy viděly. Vysvětlíme jim, že jde o jednu z dominant z následujícího období, a to o gotické okno. Tato okna se již vyplňovala sklem a to různobarevným. Uvnitř katedrál, kde se používala, nebyl totiž prosto pro malbu na stěny. Proč dětem vlastně ukazujme barevnou vitráž? Co může mít společného okno a těstoviny? Dnešním úkolem dětí bude za pomocí různobarevných těstovin vytvořit takové okno, ale jen na papíře. S dětmi se přesuneme k pracovním stolům, krabičky, 48

pytlíčky

vrátí

zpět

do

krabice.

Rozdáme

jim

papíry

s předkresleným tvarem okna a doprostřed stolu dětem na tác vysypeme různé druhy a barvy těstovin. Děti si následně vyskládají žádaný prostor. Mají-li již hotovo, nalijeme jim na kus papíru lepidlo a děti si dojdou pro štětce. Posléze natírají jednotlivé těstoviny a přilepují je na dané místo. Když mají hotovo, dojdou vymýt štětce a papír od lepidla vyhodí. Okolí kolem okna si děti vymalují voskovkami, aby nebyl papír bílý. V závěru hodiny se opět přesuneme ke komunikačnímu kruhu, kolem kterého se s dětmi postavíme. My jako pedagogové si vezmeme jednu z krabiček s těstovinami a vyťukáváme různé rytmy, podle kterých se děti kolem kruhu pohybují. Když děti mají zvednutou tepovou frekvenci, vydýcháme se a posadíme se kolem kruhu, každému z dětí rozdáme jednu z krabiček a vyťukáváme s nimi různé rytmy. Nejprve pedagog, děti napodobují, pak můžeme volit i samotné děti a na závěr improvizace dětí. Během které připevníme obrázek ke gotickému slohu na časovou přímku.

49

8 Závěr praktické části - hodnocení, poznámky, sebereflexe Přípravy výtvarné praxe jsem realizovala v rámci běžné výuky v heterogenní třídě mateřské školy. Z tohoto důvodu bylo nutné vzorové přípravy upravit vzhledem k organizaci dne mateřské školy během dopoledne (ranní činnosti, ranní cvičení, řízená činnost, vycházka). První den, který měl být zaměřen na pravěké umění, jsem s dětmi začala pracovat až v rámci řízených činností. V prostoru herny jsme se shromáždily kolem komunikačního kruhu – patchworkového „Sluníčka“, jež ve třídě běžně k těmto účelům využívají. Balíček pro děti jsem schovala během svačiny dětí a jeho následné hledání bylo velmi vhodně zvolenou motivací, děti byly zvídavé a natěšené, co je pro ně přichystáno. Při vysvětlování pojmu časová přímka, většinu dětí překvapilo, co to je, ovšem nešlo mi ani tak o to, aby si výraz zapamatovaly, ale aby o něm měly představu. Pojem jsem dětem položila v kontextu stárnutí lidí, stejným způsobem stárne i země, ovšem pomaleji. U obrázku vztahujícímu se k pravěku děti bez problémů určily, o co se jedná, co na obrázcích je. Jen u jeskynní malby děti nedokázaly přesně určit, o co se jedná a bylo pro ně taktéž překvapivé, že kmeny měly své šamany, kouzelníky. Při znázorňování začarované maminky, některé děti dokonce namalovaly i jiné rodinné příslušníky, okolí či jinak, než uměly (místo lva kočku apod.). Při hře se zvířecími zvuky mě dosti překvapilo, že plno i těch starších dětí neví, jaký je pro některé druhy typický zvuk (ovce). V rámci prvního dne byl tedy splněn nejen stanovený cíl (seznámení s pravěkem a způsobem života v něm, rozvoj motoriky), ale i rozšíření, zopakování zvuků, jež zvířata vydávají. U seznamování dětí s Egyptským uměním následující den starší děti správně určily, kde se Egypt nachází a obrázky správně pojmenovaly (mapa světa pro ně nebyla novinkou). Znaky na tašce sice nedostaly pojmenování hieroglyfy, ale i Egyptské písmo pro mě bylo uspokojivé a potěšující. Zádrhel se však vyskytl při samotném kreslení. Mladší děti znázornily to, co viděly na ukazovaném obrázku, ale při povídání své oblíbené věci doplňovaly (Vánoce, zvířátka, maminka…). Proto by bylo vhodné pro příště obrázek neukazovat a nakreslit cokoliv a pak se v závěru dětí ptát, co je na jejich tričku znázorněno. Cílem této části byl rozvoj motoriky a seznámení se s jiným státem a jeho zvyklostmi, tento cíl byl naplněn a u starších dětí byly jen informace zopakovány a u mladších nově položeny. Závěr byl zaměřen na zapamatování si prováděných činností, tudíž byla u dětí procvičována i paměť. Vzhledem k časovým možnostem (realizovat činnosti během jednoho týdne), jsem v rámci realizace neuskutečnila další den výrobu masek technikou kašírování, ale pouze obkreslováním šablon zvířat. Tím jsem u dětí rozvíjela především jemnou motoriku díky koláži 50

(vylepování masky kousky barevného papíru – setrvalo trhání papíru, ovšem na menší kousky), vystřihování (starší děti), špetkovitý úchop a hrubou motoriku v rámci „Olympijských her“ (karnevalové dopoledne ke konci školního roku). Čtvrtý den věnovaný románskému umění, jsem dětem opět v ranních hrách nechala volný prostor. Ranní cvičení jsme započala v komunikačním kruhu pohádkou o Bajajovi a vytvořily jsme si s dětmi papírové jablko (zmuchlání papíru do kuličky), což děti velice bavilo a byly rády, že mohou něco „ničit“. K papírovému jablku jsme se opět navrátily po svačině během, které jsem dětem v herně připravila obálky. Vzhledem k tomu, že děti dojídají postupně, tak si mohly jít bez tlačenic hodit koulí a vybrat si svůj úkol. Ovšem pro příště je vhodnější počkat na všechny děti (rozptylování dětí ještě svačících). Překvapivé bylo zjištění, že ne všichni předškoláci poznají, co daný obrazec v obálce znázorňuje. Další komplikací bylo lepení, složitě větvená písmena se trhala (zvolit obdélník, který děti kolem písmene následně vybarví). Na závěr jsme si s dětmi zahráli hru na „Spící princeznu“, která díky využité růži byla přehledná a závěrečná relaxace a pohlazení pro děti bylo signálem jít se chystat ven (hygiena, oblékání). Poslední den z celého týdne byl věnován gotice, bohužel jsme v rámci motivace k výtvarné činnosti opomněla připravit si kolážové okno, proto děti postupovaly při práci opatrně a celou plochu nezaplnily. Proto je důležité věnovat pozornost motivaci, kdy je vhodné mít ukázkovou práci a kdy ne (ovlivňování dětí). Při ptaní se, co by daný kruh mohl znázorňovat, žádné z dětí nenapadlo okno. I při ukázání obrázku katedrály pro děti bylo těžké přijmout fakt, že nejde o hodiny. Jeden chlapec dokonce, vylepil ciferník, ale když jsem mu řekla, že to má být okno, tak bystře poznamenal, že je to okno znázorňující hodiny. Dalším problémem bylo lepidlo. Herkules, jenž se dá užívat bez štětce a jen pouhým stlačením, je příště opravdu vhodnější vynechat a užít klasický štětec a plochu lepidlem potřít (velké množství lepidla). Naopak při předcházejícím osahávání a chrastění děti ve většině případů správně uhodly, o co se jedná, jen někteří nevěděli, jak danou věc správně pojmenovat (těstoviny ve tvaru vrtule). Na úplný závěr jsme se s dětmi shromáždily kolem časové přímky, k níž jsme v průběhu celého týdne připevňovaly obrázky. S dětmi jsme si opakovaly činnosti a pojmy, s kterými jsme se během několika dnů setkaly. Většinu věcí děti správně popsaly, popřípadě na malý náznak doplnily. Se závěrem realizace můžu prohlásit, že cíl, přiblížit dějiny umění i malým svěřencům mateřských škol formou srozumitelnou a hravou, byl splněn a děti si prostřednictvím různých činností seznámily s dějinami umění od nejstarších dob po brány novověku. 51

ZÁVĚR

Cílem této práce bylo vypracovat didaktický materiál pro pedagogy preprimárních škol, popřípadě škol primárních. Čtenářům měl posloužit k vlastní osvětě v oboru dějin umění, ale především jim pomoci k přiblížení této problematiky těm nejmenším. Je důležité začít pracovat s dětmi již tak nízkého věku, jelikož je snazší krizovým situacím předcházet než je napravovat – prevence v rámci vážení si kulturního dědictví. Největším problémem této práce bylo ucelení informací do srozumitelné podoby pro širokou veřejnost. Dnešní doba totiž disponuje nevídaným množstvím různých materiálů k tomuto tématu. Praktická část práce byla zaměřena na aplikování dějin výtvarného umění do pedagogických příprav. Vzhledem k Rámcovému vzdělávacímu programu, podle kterého se dnes na školách pracuje, byla zaměřena na více oblastí, tak aby byl zajištěn všestranný rozvoj dítěte (nejen např. rozvoj jemné motoriky za pomoci výtvarných činností, ale také rozvoj hrubé motoriky – překážková dráha, orientace v prostoru – labyrint, vnímání rytmu…). Čtenářům dále tato práce přinesla pohled na dětskou kresbu a význam výtvarných činností pro děti i dospělé. V rámci praktické části a její realizace bylo ukázáno, že lze s vypracovanými materiály pracovat i v běžné výuce s celou třídou a to i v heterogenních podmínkách. Dnešní svět se potýká s krizí společnosti, hodnot a tradic, proto je nutné stále více se zaměřovat na primární prevenci a to v mnoho oblastech. Jednou z nich je také ochrana kulturního dědictví. Snad tato práce přiměla otevřít oči nejednomu čtenáři.

52

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ

1. BALEKA, J. Výtvarné umění - výkladový slovník. 1. vydání. Praha: Academia, 2010. 433 s. ISBN 978-80-200-1909-7. 2. BUTLER, A. a kol. Velká kniha výtvarného umění – The art book. 1. vydání. Brno: Computer Press, 2003. 512 s. ISBN 80-251-0014-6. 3. ČERNÁ, M. Dějiny výtvarného umění. 4. vydání. Praha: IDEA SERVIS, 2005. 224 s. ISBN 8085970-48-1. 4. DAVIDO, R. Kresba jako nástroj poznání dítěte. 2. vydání. Praha: Portál, 2008. 206 s. ISBN 978-80-7367-415-1. 5. GOMBRICH, E. H. Příběh umění. 1. vydání. Praha: Argo, 2006. 683 s. ISBN 80-7203-143-0. 6. GRAHAM-DIXON, A. Umění: Velký obrazový průvodce. 1. vydání. Praha: Euromedia Group, k. s. – Knižní klub, 2010. 612 s. ISBN 978-80-242-2663-7. 7. GUAITOLI, M. - T. Římané: Poklady starobylých civilizací. 1. vydání. Praha: Euromedia Group, k. s. – Knižní klub, 2006. 208 s. ISBN 80-242-1728-7. 8. HALL, J. Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění. 2. vydání. Praha, Litoměřice: Paseka, 2008. 520 s. ISBN 978-80-7185-902-4. 9. HOFFMANN, T. R. Jak je poznáme? Umění románské. 1. vydání. Praha: Euromedia Group, k. s. – Knižní klub, 2006. 128 s. ISBN 80-242-1742-2. 10. HUYGHE, R. Encyklopedie umění pravěku a starověku: Umění a lidstvo Larousse. 1. vydání. Praha: Odeon, 1967. 440 s. 11. HUYGHE, R. Encyklopedie umění středověku: Umění a lidstvo Larousse. 1. vydání. Praha: Odeon, 1969. 474 s. 12. KERN, H. a kol. Přehled psychologie. 3. vydání. Praha: Portál, 2006. 288 s. ISBN 80-7367121-2. 13. KREJČA, A. Grafika: Výtvarné techniky. 1. vydání. Praha: Aventinum, 2010. 208 s. ISBN 978-80-7442-003-0. 53

14. LANGMEIER, J. KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. 3. vydání. Praha: Grada, 1998. 344 s. ISBN 80-7164-195-X. 15. LOSOS, L. Malba: Výtvarné techniky. 1. vydání. Praha: Aventinum, 2010. 192 s. ISBN 97880-7442-008-5. 16. MAGGI, S. Řekové: Poklady starobylých civilizací. 1. vydání. Praha: Euromedia Group, k. s. – Knižní klub, 2007. 207 s. ISBN 978-80-242-1797-0. 17. MACHOVÁ, J. Biologie člověka pro učitele. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2008.270 s. ISBN 978-80-7184-867-7. 18. MERIN, V.; GILLERNOVÁ, I. Psychologie pro učitelky mateřské školy. 1. vydání. Praha: Portál, 2003. 232 s. ISBN 80-7178-799-X. 19. MRÁZ, B. Dějiny výtvarné kultury 1). 5. vydání. Praha: IDEA SERVIS, 2009. 184 s. ISBN 97880-85970-65-4. 20. Nadace

umění

pro

zdraví

[online].

[cit.

2011-03-28+.

Dostupné

z WWW:

. 21. SAGNEROVÁ, K. Jak je poznáme? Umění gotiky. 1. vydání. Praha: Euromedia Group, k. s. – Knižní klub, 2005. 128 s. ISBN 80-242-1520-9. 22. SEVEROVÁ, M.; MIŠURCOVÁ, V. Děti, hry a umění. 1. vydání. Praha: ISV, 1997. 195 s. ISBN 80-85866-18-8. 23. TROJAN, R; MRÁZ, B. Malý slovník výtvarného umění. 2. vydání. Praha: Fortuna, 1996. 240 s. ISBN 80-7168-329-9. 24. MRÁZ, B.; MRÁZOVÁ, M. Encyklopedie světového malířství. 2. vydání. Praha: Academia, 1988. 632 s. 25. PIJOAN, J. Dějiny umění 1. 1. vydání. Praha: Odeon, 1977. 336 s. 26. PIJOAN, J. Dějiny umění 2. 1. vydání. Praha: Odeon, 1977. 336 s. 27. PIJOAN, J. Dějiny umění 3. 1. vydání. Praha: Odeon, 1978. 336 s. 28. PIJOAN, J. Dějiny umění 4. 1. vydání. Praha: Odeon, 1979. 336 s. 29. PLESKOTOVÁ, P. Svět barev. 1. vydání. Praha: Albatros, 1987. 200 s. 54

30. PRŮCHA, J. a kol. Pedagogický slovník. 4. vydání. Praha: Portál, 2003. 322 s. ISBN 80-7178772-8. 31. ŘÍČAN, P. Cesta životem: Vývojová psychologie. 2. vydání. Praha: Portál, 2006. 392 s. ISBN 80-7367-124-7. 32. SMOLÍKOVÁ, K. a kol. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání 2004. 1. vydání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2006. 48 s. ISBN 80-87000-00-5. 33. SPOUSTA, V. Krása, umění a výchova. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 1995. 130 s. ISBN 80-210-1196-3. 34. SUCKALE, R. a kol. Gotika. 1. vydání. Praha: Slovart, 2007. 96 s. ISBN 978-3-8228-5284-2. 35. ŠICKOVÁ-FABRICI, J. Základy arteterapie. 2. vydání. Praha: Portál, 2008. 168 s. ISBN 97880-7367-408-3. 36. ŠIMONOVÁ, A. Výtvarná dílna. 1. vydání. Praha: Portál, 2005.160 s. ISBN 80-7178-960-7. 37. TEISSIG, K. Kresba: Výtvarné techniky. 1. vydání. Praha: Aventinum, 2010. 192 s. ISBN 97880-7442-009-2. 38. THULLEROVÁ, G. Jak je poznáme? Umění a kýč. 1. vydání. Praha: Euromedia Group, k. s. – Knižní klub, 2007. 128 s. ISBN 978-80-242-1998-1. 39. UŽDIL, J. Čáry, klikyháky, paňáci a auta. 1. vydání. Praha: SPN, 1974. 128 s. 40. UŽDIL, J. Mezi uměním a výchovou. 1. vydání. Praha: SPN, 1988. 464 s. 41. UŽDIL, J. Výtvarný projev a výchova. 2. vydání. Praha: SPN, 1976. 333 s. 42. VYGOTSKIJ, L. S. Psychologie umění. 1. vydání. Praha: Odeon, 1981. 528 s.

55

SEZNAM PŘÍLOH Příloha I – Příprava na výtvarnou pedagogickou praxi 1 - pomůcky I. I

Panáček Ručička

I. II

Časová přímka

I. III

Život v pravěku

I. IV

Obrázky domácích zvířat – rodin

- 35 -

Příloha II – Příprava ba výtvarnou pedagogickou praxi 2 - pomůcky II. I

Obrázky pyramid, postupu mumifikace, sfingy

II. II

Mapa světa – zvýrazněn Egypt a Česká republika

II. III

Ručičkův hieroglyf

- 38 -

Příloha III – Příprava na výtvarnou pedagogickou praxi 3 - pomůcky III. I

Obrázky antických divadel a masek

III. II

Mapa světa – zvýrazněny státy Egypt, Česká republika a Řecko

- 41 -

Příloha IV – Příprava na výtvarnou pedagogickou praxi 4 – pomůcky IV. I

Obrázky k románskému slohu

IV. II

Písmena abecedy

IV. III

Iniciála

- 45 -

Příloha V – Příprava na výtvarnou pedagogickou praxi 5 – pomůcky V. I

Obrázky katedrály a vytráží

V. II

Obrys okna k vylepování

- 48 -

56

Příloha I – Příprava na výtvarnou pedagogickou praxi 1 - pomůcky I. I

Panáček Ručička

57

I. II

Časová přímka

58

I. III

1

Život v pravěku1

Dostupné na:

http://www.deyave.com/Arte/historiadelarte1-Dateien/image009.jpg http://t1.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcS4syFtu5vu2-VyKCiWJQfP2-ZZKGc4Du-gNoxZY_Rn0eyZxefN http://dejepisnezapisky.blogerka.cz/obrazky/dejepisnezapisky.blogerka.cz/krom.jpg http://files.ckmamutitlapa.webnode.cz/200000016-391c139962/589cf6d7a9_578679_ o2.jpg http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/prif/ps09/kruh/web/pages/06-prehistorie.html

59

I. IV

Obrázky domácích zvířat – rodin

60

61

KOZEL

KOZA

62

KŮZLE

Příloha II – Příprava ba výtvarnou pedagogickou praxi 2 - pomůcky II. I

2

Dostupné na:

Obrázky pyramid2

http://famouswonders.com/great-pyramids-of-giza/ http://www.egyptpruvodce.cz/cz/sakkara---pyramida

63

Obrázek postupu mumifikace3

Obrázek sfingy4

3

Dostupné na:

http://www.starovekyegypt.net/zivot/balzamovani/index.php

4

Dostupné na:

http://www.greatdreams.com/egypt/head_of_the_sphinx.htm

64

II. II

5

Mapa světa – zvýrazněn Egypt a Česká republika5

Obrys mapy dostupný na:

http://mapasveta.info/svet/images/svet_slepa_mapa2_hranice.gif

65

II. III

Ručičkův hieroglyf

66

Příloha III – Příprava na výtvarnou pedagogickou praxi 3 - pomůcky III. I

6

Dostupné na:

Obrázky antických divadel6

http://historie-sveta.blogspot.com/2009/01/eck-divadlo.html http://leccos.com/index.php/clanky/divadlo-recke http://virtungolas.blogspot.com/2010/11/colosseum-roma.html

67

Obrázky masek7

7

Dostupné na:

http://www.stockphotos.cz/image.php?img_id=17531640&img_type=1 http://kubus.blog.sme.sk/c/146991/Atheny-Archeologicke-Muzeum.html

68

III. II

8

Mapa světa – zvýrazněny státy Egypt, Česká republika a Řecko8

Obrys mapy dostupný na:

http://mapasveta.info/svet/images/svet_slepa_mapa2_hranice.gif

69

Příloha IV – Příprava na výtvarnou pedagogickou praxi 4 – pomůcky IV. I

9

Dostupné na:

Obrázky k románskému slohu9

http://www.dejepis.com/index.php?page=000&kap=007&pod=8 http://danielin.txt.cz/clanky/96082/drp-8-4 http://cs.wikipedia.org/wiki/Rotunda_svat%C3%A9ho_Ji%C5%99%C3%AD_(%C5%98%C3%ADp) https://pf.ujep.cz/~velimskyt/Dejiny_umeni/Dejum08/DEJUM08A.htm

70

IV. II

Písmena abecedy

ABCd EFGhI JKLM NOpQ RsTUV WXYZ 71

IV. III

10

Dostupné na:

Iniciála10

http://leccos.com/index.php/clanky/iniciala

72

Příloha V – Příprava na výtvarnou pedagogickou praxi 5 – pomůcky V. I

11

Dostupné na:

Obrázky katedrály a vytráží11

http://fs.gimiweb.net/wp-content/soubory/20080609_02.jpg http://historieumeni.blog.cz/en/0806 http://cs.wikipedia.org/wiki/Gotika

73

V. II

Obrys okna k vylepování

74

ANOTACE Jméno a příjmení:

Soňa Grejtáková

Katedra:

Katedra výtvarné výchovy

Vedoucí práce:

MgA. Kristýna Boháčová

Rok obhajoby:

2011

Název práce:

Stručné dějiny umění pro nejmenší

Název v angličtině:

History of Art for children Bakalářská práce s názvem „Stručné dějiny umění pro nejmenší“ je určena pro pedagogy k osvětě této

Anotace práce:

problematiky. Rámcového

Pojednává

o

vzdělávacího

začlenění programu

historie

do

předškolního

vzdělávání. Praktická část práce je zaměřena na návrhy příprav k výuce na mateřských školách.

Klíčová slova:

Výtvarné

umění,

dějiny

výtvarného

umění,

předškolní věk, význam výtvarné tvorby. Bachelor thesis titled "History of Art for Children" is intended to educate teachers on this issue. It discusses the

Anotace v angličtině:

integration of history into the The Framework Education Programme of Pre-school Education. The applied part focuses on preparing suggestions for teaching in nursery schools.

Klíčová slova v angličtině:

Fine art, history of fine art, pre-school age, the importace of artistic formativ. Příloha I – Příprava na výtvarnou pedagogickou praxi 1 –

Přílohy vázané v práci:

pomůcky Příloha II – Příprava na výtvarnou pedagogickou praxi 2 – pomůcky 75

Příloha III – Příprava na výtvarnou pedagogickou praxi 3 – pomůcky Příloha IV – Příprava na výtvarnou pedagogickou praxi 4 – pomůcky Příloha V – Příprava na výtvarnou pedagogickou praxi 5 – pomůcky Rozsah práce:

56 s. + 18 s. příloh

Jazyk práce:

Český jazyk

76

STRUČNÉ DĚJINY UMĚNÍ PRO NEJMENŠÍ

Recommend Documents