Stručná historie oboru intenzivní péče
Počátky vzniku jednotek intenzivní péče (JIP) v Evropě spadají do 60. let.
Do této doby leželi na nemocničních pokojích pacienti s různou závažností zdravotního stavu, někteří jen z diagnostických důvodů, jiní v těžkých, často i kritických stavech a pochopitelně i umírající.
Podobně tomu bylo i s kvalifikací lékařů a erudicí zdravotních sester, která zůstávala stejná.
Na pokojích nebyly žádné technické pomůcky ani lékařské přístroje.
K změně došlo v důsledku technického pokroku při propracování metody umělé plicní ventilace a především realizace výroby ventilátorů, dále objevu elektrické defibrilace
Podstatné : koncepce klasického nemocničního pojetí, která byla postupně nahrazována systémem diferencované péče, v němž se postupně etabloval pojem péče intenzivní.
Intenzivní péče = odborná léčebně preventivní péče o nemocné v kritickém stavu, u kterých hrozí selhání základních životních funkcí. Zahrnuje : • soustředěnou lékařskou diagnostickou a léčebnou péči • nepřetržitou ošetřovatelskou péči • soustavné sledování a záznam ohrožených životně důležitých funkcí V současné době se IP stala samozřejmou součástí naprosté většiny klinik či oddělení velkých nemocnic. Její rozvoj, který v posledních letech nabyl netušeného rozvoje vyšel ideově ze skromných podmínek medicíny třicátých let minulého století. Nicméně základní charakteristikou IP byla a dosud je vazba na technický pokrok v oblasti lékařské přístrojové techniky. Dokladem budiž v tomto kontextu rekapitulace posledních 60 let.
1947, 1952 Epidemie poliomyelitidy → zřizování zvl. respiračních jednotek pro pacienty s ochrnutím dýchacích svalů (tzv. železné plíce), které byly vyvinuty americkým inženýrem Dinkerem už v roce 1930 a byly označovány jako Diner-respirator či Tankrespirator pracující na principu střídání podtlaku a přetlaku.
1958 8. října 1958 byl poprvé v historii implantován kardiostimulátor 40ti letému pacientovi s poruchou vedení vzruchu srdcem, která vznikla jako následek operace defektu komorového septa. Výkon provedl švédský kardiochirurg Senning ve Stockholmu.
1960 Američtí lékaři Scribner, Dollare a Quinton popsali novou metodu hemodialýzy - čištění krve při poruchách funkce ledvin. Metoda je založena na užití trvale do podkoží voperovaných cévek z umělé hmoty, které spojují pažní tepnu a žílu (arteriovenózní zkrat).
1964 Americký kardiolog Bernard Lown otevřel první koronární jednotku na světě. Byla vybavena elektronickým systémem umožňující trvalou kontrolu činnosti srdce a dýchání tzv. elektronické sestry.
1965 Po vzoru Lowna se poměrně rychle šířily aparatury k elektronickému hlídání pacientů označované jako „elektronické sestry“ na moderních a specializovaných klinikách v USA a některých zemích západní Evropy.
1986 Systémy zabraňující náhlé smrti kojenců monitoringem vitálních funkcí, tzv. baby-protektory byly vyvinuty jako obrana proti poměrně často se vyskytujícímu syndromu náhlé dětské smrti = SIDS (sudden infant death syndrome).
1983
Zahájen provoz na 8 lůžkové jednotce intenzivní péče IV. interní kliniky. Z hlediska péče o nemocné představovala tehdejší JIP kvalitativní skok nesouměřitelný s jinými odbornými aktivitami kliniky.
1983 - 1990
Po překonání obtíží typických pro „nastartování“ náročného provozu, jakým každé oddělení tohoto typu nepochybně je, se postupně v letech 1983-1990 vytvořil tým lékařů a sester, jejichž zkušenosti byly jednou z podmínek vybudování oddělení akutní medicíny (OAM), jehož provoz byl zahájen v roce 1999. Koncepce OAM vytvářená v letech 1986-1998 vycházela z tehdejší organizační struktury veřejného zdravotnictví, kdy IV. interní klinika jako součást FN I. byla jedním ze superkonsiliárních pracovišť pro nemocnice nižšího typu ve Středočeském kraji. Z tohoto hlediska byl ideální takový typ OAM, který zajišťoval diferencovanou intenzivní péči. Z celkové kapacity 22 lůžek, koncentrovaných na 1. patře kliniky bylo 8 z nich vyčleněno pro KJ, 7 pro JIP a 7 pro jednotku intenzivní angiologické péče (JIAP) se zázemím vlastního katetrizačního sálu resp. s angiografem Phillips. Ostatně JIAP byla ve své době první toho typu v Československu. Následná restrukturalizace interních klinik (1998-1999) vedla k převedení JIAP do působnosti II. interní kliniky, jejímž nosným programem se stala kardio-angiologie.
JIP IV. interní klinika
KJ IV. interní klinika
2000 - 2002
Soubor specializovaných lůžek naší kliniky byl v rámci IP v roce 2000 rozšířen o 4 lůžka jednotky nutriční podpory,
v roce 2002 o 4 lůžka následné kardiologické péče.
Současný stav IP na IV. interní klinice Název jednotky
Počet lůžek
Zaměření
Jednotka intenzivní péče
6
Intenzivní péče pro interní obory (metabolické poruchy, akutní příhody zažívacího traktu)
Koronární jednotka
7
Intenzivní péče pro akutní koronární příhody
Jednotka následné kardiologické péče
4
Intermediární péče (následná péče pro nemocné s kardiovaskulárními chorobami)
Jednotka nutriční podpory
4
Intermediární péče se zaměřením na poruchy výživy a metabolismu
Celkem
21
Přesvědčivým dokladem rozvoje intenzivní péče na naší klinice za posledních bezmála dvacet let jsou některé číselné resp. statistické údaje. Z jejich srovnání činností jednotlivých oddělení IP v několikaletém odstupu vyplývá řada pozoruhodných údajů. V důsledku nárůstu specializovaných lůžek IP došlo: k významnému zvýšení počtu akutně hospitalizovaných k změně jejich struktury podle základních diagnóz délky hospitalizace věkové struktury
Ekonomická náročnost intenzivní péče je zřejmá z následujícího přehledu Koronární jednotka (7 lůžek) 1999 Celkový počet hospitalizovaných Průměrná ošetřovací doba Finanční náklady na nemocného a den v Kč Celkové náklady na jednotky v Kč
Jednotka intenzivní péče (6 lůžek)
2004
1999
2004
544
317
388
4,6
4,0
4,9
3,9
2 950,-
7 020,-
11 112,-
12 933,-
6 649 720,-
15 276 286,-
17 260 645,-
19 570 300,-
490
Srovnání ostře sledovaných parametrů v odstupu posledních 3 let je obrazem trvale se zvyšujícího zkracování pobytu na lůžkách OAM, ale současně dokladem o rostoucích finančních nákladech. To do jisté míry reflektuje zvyšující se kvalitu péče o takto nemocné, a současně dává tušit míru náročnosti pro zdravotnický personál, který na těchto jednotkách působí.
