Strojní linky pro senážování

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zemědělské, potravinářské a environmentální techniky

Strojní linky pro senážování Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Vypracoval:

doc. Ing. Jan Červinka, CSc.

Jiří Fajmon

Brno 2014

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem práci Strojní linky pro senážování vypracoval samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.

V Brně dne: 28.4.2014

……………………………………………….. podpis

PODĚKOVÁNÍ Děkuji panu doc. Ing. Janu Červinkovi, CSc. za odborné konzultace při psaní bakalářské práce. Dále děkuji panu Fajmonovi a panu Dvořákovi za poskytnuté informace ohledně možností sklizně píce.

ABSTRAKT Bakalářská práce podává přehled o technologických postupech pro sklizeň píce na senáž. Zabývá se zejména stroji a strojními linkami sloužícími k sečení, úpravě pokosu a následné konzervaci píce. Hlavní úkol práce je přiblížit možnosti manipulace s pící a posoudit jejich vhodnost k používání. Správně zvolená strojní linka má velký význam pro efektivnost práce a s tím spojenou ekonomiku provozu. Klíčová slova: technologický postup, stroj, píce, konzervace

ABSTRACT The bachelor thesis summarises the technological processes of forage harvesting for silage. The machinery, machinery lines for cutting, processing and forage conservation are the main topics of this thesis. The most important aim is to evaluate the possibilites of handling with forage and their suitability for use. The correct choice of machinery lines is essential for job efficiency and service´s economy.

Keywords: technological process, machine, forage, conservation

1 ÚVOD ........................................................................................................ 7 2 CÍL PRÁCE .............................................................................................. 8 3TECHNOLOGIE SKLIZNĚ PÍCE ......................................................... 9 3.1 Silážování ............................................................................................... 9 3.2 Senážování.............................................................................................. 9 3.3 Sušení ...................................................................................................... 9 4. SKLIZEŇ PÍCE .................................................................................... 10 4.1 Žací stroje............................................................................................. 10 4.1.1 Žací stroje pro řez s oporou ............................................................ 11 4.1.2 Žací stroje pro řez bez opory .......................................................... 14 4.1.3 Zařízení pro úpravu píce ................................................................. 17 4.2 Stroje k obracení píce ......................................................................... 18 4.2.1 Bubnové obraceče ........................................................................... 18 4.2.2 Paprskové obraceče ........................................................................ 18 4.2.3 Dopravníkové obraceče .................................................................. 19 4.2.4 Rotorové obraceče .......................................................................... 19 4.3 Stroje pro shrnování píce ................................................................... 21 4.3.1 Rotorové shrnovače píce................................................................. 21 4.3.2 Pásové shrnovače píce .................................................................... 22 4.4 Stroje pro sběr píce ............................................................................. 23 4.4.1 Svinovací sběrací lisy na válcové balíky ........................................ 24 4.4.2 Sběrací lisy na hranolovité balíky .................................................. 25 4.4.3 Sběrací vozy.................................................................................... 26 4.4.4 Sklízecí řezačky .............................................................................. 28 5 KONZERVACE PÍCE........................................................................... 29 5.1 Stroje pro balení balíků ...................................................................... 29 5.2 Stroje pro plnění vaků ........................................................................ 30 6 STROJNÍ LINKY .................................................................................. 31 6.1 Hodnocení strojní linky na ekofarmě Fajmon ................................. 32 6.2 Hodnocení strojní linky na farmě Dvořák ........................................ 34 7 ZÁVĚR .................................................................................................... 37 8 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................. 38 9 SEZNAM OBRÁZKŮ ........................................................................... 39

1 ÚVOD Pícniny v dnešní době představují základní materiál pro výrobu objemných krmiv a slouží především jako krmivo pro hospodářská zvířata (zejména skot). Pícniny jsou tvořeny hlavně travními porosty z luk a pastvin, jetelovinami (jetel a vojtěška), jednoletými pícninami (kukuřice a směsky) a pícními travami, které se pěstují na orné půdě. [10] Podle ČÚZK bylo v České republice v roce 2012 celkem 4 224 tis. ha zemědělské půdy. Z této rozlohy je téměř 2 993 tis. ha orná půda a 992 tis. ha jsou trvalé travní porosty, které tvoří 2/3 louky a 1/3 pastviny. Ostatní výměru tvoří vodní plochy, zahrady, ovocné sady, vinice, chmelnice atd. Trvalé travní porosty se na celkové produkci pícnin podílejí pouze 25-30 %, ostatní produkce pícnin se realizuje na orné půdě (především kukuřice). Pícniny jsou hned po obilninách nejpěstovanějšími plodinami v České republice. Technologie v oblasti pěstování píce se stále zdokonalují a zefektivňují. Největším problémem v zemědělství, a to nejen při sklizni pícnin, je riziko počasí. Při nepříznivém počasí a špatně zvolené technologii sklizně jsou ztráty kvalitní píce značné. Nevhodně zvolená technologie sklizně či konzervace píce má za následek nižší výživovou hodnotu, což se projeví na snížení užitkovosti skotu. Pro vynikající užitkovost je nutné zajistit minimálně 5,7 t kvalitní píce na dobytčí jednotku a rok. Velkým snížením stavu skotu za posledních deset let, se vyprodukovaná píce velmi těžko kvalitně zužitkuje. Výstavba bioplynových stanic, která se v poslední době velmi rozšířila, může být alternativní možností zužitkování píce. [9]

7

2 CÍL PRÁCE Cílem práce je vytvořit podrobný přehled strojů a strojních linek sloužících ke sklizni píce na senáž, popsat jednotlivé technologie sklizně a stručně zhodnotit přednosti a nedostatky jednotlivých strojů při sklizni nebo úpravě píce.

8

3TECHNOLOGIE SKLIZNĚ PÍCE Určení vhodné technologie sklizně není vždy jednoznačné a jednoduché. Je mnoho aspektů, ke kterým se musí přihlížet, například velikost a druh porostu, kategorie hospodářských zvířat pro které bude krmivo určeno a hlavně vliv počasí. Možností sklizně pícnin je nespočet, ale dnes jsou nejrozšířenější silážování, senážování a sušení. [9]

3.1 Silážování Silážování představuje sklizeň píce s nejnižším obsahem sušiny, a to 15-30 %. Jedná se o sklizeň a konzervaci čerstvé zelené píce. Úprava píce při sklizni na siláž spočívá především v dokonalém nařezání (sklízecí řezačky), utužení a utěsnění sklízené hmoty ve skladovacím prostoru. Tato technologie s sebou nese ztráty sušiny (18-28 % viz. obrázek č.1) z důvodu odtoku silážních tekutin. Téměř vždy se musí používat konzervační prostředky. Používání konzervantů nebývá třeba při sklizni silážní kukuřice, která je také hlavním produktem sklízeným na siláž.[2]

3.2 Senážování Druhou technologií sklizně píce je senážování. V dnešní době nejrozšířenější způsob konzervace píce. Senážování je v podstatě sklizeň zavadlé píce. Konzervace píce je založena na principu přírodního mléčného kvašení za anaerobních podmínek. [14] Obsah sušiny se pohybuje v rozmezí 30-50 %. Tohoto množství sušiny se dosáhne přirozeným prosušením na poli (možnost obracení hlavně za nepříznivého počasí). Při sklizni se ve většině případů píce upravuje řezáním (sklízecími řezačkami, sběracími vozy, atd.) a následně skladuje v senážních žlabech. Při této metodě jsou ztráty sušiny o třetinu menší než při silážování, protože nedochází k značnému odtoku silážních tekutin. Konzervační prostředky se při této technologii sklizně používají pouze v některých případech.[10]

3.3 Sušení Třetí možnou technologií je sušení píce. Tato metoda je vůbec nejstarší a při příznivém počasí také nejlevnější ze všech používaných metod. Při sušení se píce sklízí a skladuje při obsahu sušiny 81-86 %. [15] Nejméně nákladné je sušení na poli, kde se píce 2-3krát obrátí a následně odveze volně ložená do seníku, nebo lisuje do balíků. Nákladnější je dosoušení v halách s roštovou podlahou, či výroba úsušků přímo ze zelené píce. Při 9

sušení se ztráty pohybují okolo 25 % (viz. obrázek č.1), a to především odrolem (u jetelovin) a vlivem počasí (vyplavování živin). Pracovní postupy a stroje používané při výrobě sena a senáže jsou si velmi podobné. Píce se nejprve pokosí (může dojít k její úpravě pomocí mačkačů), poté obrátí podle potřebného obsahu sušiny, shrne na řádek a sklízí sklízecí řezačkou, sběracím vozem či sběracím lisem.[9]

Obrázek č.1- Ztráty sušiny pícnin při různých technologiích sklizně

4. SKLIZEŇ PÍCE 4.1 Žací stroje Žací stroje slouží spolu s energetickým prostředkem k sečení porostu, což je vůbec první operace při sklizni píce. Porost mohou dále upravovat lámáním nebo mačkáním a odložit na řádek, nebo rozprostřít po strništi (do koberce). Žací stroje musí splňovat i určité agrotechnické požadavky (rovnoměrnou výšku strniště, dokonalé kopírování nerovnoměrnosti terénu, dostatečnou pracovní rychlost 1,6-5,5 m.s-1, pojistku proti nárazu na překážku). [5]

10

4.1.1 Žací stroje pro řez s oporou Nejznámějším žacím strojem pro řez s oporou je prstová žací lišta. Princip řezu je střih stébla mezi nožem a protiostřím, popřípadě mezi dvěma noži (viz obrázek č.2). Na provedení řezu touto metodou stačí řezná rychlost 0,8 m.s-1 a velmi malá energie. [4]

Obrázek č.2- Žací lišta pro řez s oporou a,b- s oporou břitovou vložkou, c – s oporou a protiběžnými noži, 1- nůž kosy, 2- protiostří, vk-rychlost kosy, vs-rychlost stroje 4.1.1.1 Prstová žací lišta Základní veličiny prstové žací lišty jsou: (viz obrázek č.3) t- rozteč nožů-osová vzdálenost dvou sousedních nožů to-rozteč prstů-osová vzdálenost dvou sousedních prstů s- zdvih kosy- vzdálenost, o kterou se posune nůž z jedné krajní polohy do druhé

Obrázek č.3- Parametry prstové žací lišty Rozdělení žacích lišt podle rozteče nožů: řídká-jednopřeběhová

(s = t = to= 0,0762 m)

-dvoupřeběhová

(s = 2.t = 2.to …….. to = 0,0762 m)

-přeběhová

(s > t = to …..…….. to = 0,0762 m) 11

hustá

(s = t = 2. to ……. to = 0,0381 m)

polohustá

( s = t = to.α …….. to=0,0762 m, 1 < α > 2 )

Prstovou žací lištu tvoří pevná spodní lišta (rám), ke které je připevněno protiostří (tzv. prsty). Protiostří slouží jako vodící dráha pro kosu a spolu s přidržovači a rámem jsou hlavní nepohyblivé části žacího ústrojí. Pohyblivé části jsou hnací ústrojí a kosa. Hnací ústrojí může být klikový mechanismus, šikmý čep či planetový převod. [7] Z principu činnosti jednotlivých ústrojí můžeme vyhodnotit, že kosa koná přímovratný pohyb. Břit a tedy i celá kosa vykonávají dva hlavní pohyby, pohyb do řezu (koná kosa Vk) a pohyb do záběru (koná celý stroj pojezdovou rychlostí Vs). Rychlost pohybu do řezu ovlivňuje kvalitu řezu a práci potřebnou na sečení. Optimální rychlost řezu závisí na druhu sečené plodiny a pohybuje se v rozmezí 0,8-3,2 m.s-1. Při nižších rychlostech dochází k mačkání stébla, a až poté následuje přeříznutí, to zapříčiní potřebu velké síly k řezu. Naopak se zvyšující rychlostí rostou setrvačné síly pohyblivých částí, důsledkem čehož je větší namáhání pohonného ústrojí. Setrvačnost kosy se dá částečně omezit snížením její hmotnosti. Toto řešení je známé jako žací lišta Schumacher (viz obrázek č.4). [4]

Obrázek č.4 - Odlehčená kosa Schumacher Pohyb do záběru spolu s pohybem do řezu způsobují nerovnoměrnost výšky strniště. To je zapříčiněno ohybem stébel, která se ohýbají, zatímco jsou unášena nožem směrem k protiostří. Celková výška strniště je pak větší než výška nastavená za klidu stroje. Čím vyšší je pojezdová rychlost, tím vyšší je strniště. Tento problém částečně omezuje žací lišta s protiběžnými kosami.[1]

12

4.1.1.2 Žací lišta s protiběžnými kosami Základní veličiny žací lišty s protiběžnými kosami: (viz. obrázek č.5) t – rozteč nožů - osová vzdálenost dvou sousedních nožů s – zdvih kosy - vzdálenost, o kterou se posune nůž z jedné krajní polohy do druhé

Obrázek č.5 - Žací lišta s protiběžnými kosami 1-nůž horní kosy, 2- nůž spodní kosy, p/2 – šířka horní základny nože Rozdělení žacích lišt s protiběžnými kosami podle počtu střihu: Jednostřižná

( s = t/2………….t = 0,0762 m)

Dvojstřižná

( s = t ……….......t = 0,0762 m)

Jednostřižná s přeběhem

( s = t/2+p/2........t = 0,0762 m, p/2-šířka horní základny nože = 0,0119 m)

Žací lišty s protiběžnými kosami se skládají ze dvou protiběžných kos a ze samotné lišty (rámu, viz. obrázek č.6). Kosy jsou k sobě přitlačovány výkyvnými přidržovači a na jedné straně každé kosy se nachází hlavice kosy. Tyto žací lišty jsou vhodné pro husté, vlhké, polehlé porosty. Lišta pracuje klidně, protože setrvačné síly se vzájemně kompenzují.[4] Přesto se používají velmi málo, a to z důvodu složitého řešení přidržovačů obou kos. Je složité nastavit optimální přítlačnou sílu, přičemž vznikají vůle mezi noži a zvětšuje se tak energetická náročnost. Nejznámější použití je u žacích stolů sklízecích mlátiček, kde slouží jako aktivní děliče porostu.[4]

13

Obrázek č.6 - Žací lišta s protiběžnými kosami 1-rám žací lišty, 2-spodní kosa, 3- horní kosa, 4- výkyvné přidržovače, 5- pohon kos 4.1.1.3 Využití prstových žacích lišt Dnes se prstové žací lišty používají spíše mimo odvětví pícninářství. Nejrozšířenější je jejich použití na žacích stolech sklízecích mlátiček. Zde jsou vhodné hlavně díky nízké energetické náročnosti, hladkému střihu a jednoduchému pohonu. Prstové žací lišty se také používají na malých zahradních sekačkách, kde není požadována velká výkonnost.[3] 4.1.2 Žací stroje pro řez bez opory V současnosti naprosto vytlačily prstové žací lišty, a to především díky velké plošné výkonnosti (až 13 ha.h-1). Ve většině případů se jedná o rotační žací stroje diskové nebo bubnové, avšak nesmíme opomenout ani žací stroje cepové. Nůž se u žacích strojů bez opory pohybuje po kružnici, a to v horizontální nebo vertikální rovině. Rychlost řezu je 40-80 m.s-1.[5] 4.1.2.1 Bubnové žací stroje Bubnové žací stroje mají většinou 2 a více rotujících bubnů (nebereme v úvahu vari systémy, které mohou mít pouze 1 buben) a po obvodu jsou připevněny nože (2-3). Nože bývají volně uloženy na čepu a při nárazu na překážku se vychýlí dovnitř bubnu a odstředivou silou se poté znovu navrátí do pracovní polohy. Bubny se otáčejí sousledně, čímž utváří řádek píce. [2] Stroj se skládá z rámu a převodovky. U bubnových žacích strojů je převodovka umístěna nad rotujícími bubny (viz. obrázek č.7), proto lze také bubnové stroje nazývat stroje s horním pohonem. Bubny mají velký průměr (0,8-1m) a k dosažení řezné rychlosti 80 m.s-1 je potřeba úhlová rychlost 80-100 s-1, z tohoto důvodu se musí dbát na dynamické vyvážení bubnů. Při pracovní poloze je stroj tažen po plazech, uložených na ložisku pod každým bubnem. Plazy určují celkovou výšku strniště. V případě potřeby existuje možnost jejich výměny. Pomocí rámu je stroj připevněn k traktoru 14

do tříbodového závěsu, kterým se stroj částečně ovládá. Kopírování nerovností je zajištěno nadlehčováním celého stroje. Je možná kombinace čelně a vzadu neseného bubnového žacího stroje.

Obrázek č. 7 - Bubnový žací stroj 4.1.2.2 Diskové žací stroje Diskové žací stroje mají oproti bubnovým žacím strojům větší počet bubnů (disků), avšak s menším průměrem. Na každém disku jsou minimálně dva nože. Disky mají menší průměr než bubny (cca 0,3 m), proto je zapotřebí větší úhlové rychlosti (230 s-1), aby byla dodržena řezná rychlost kolem 70 m.s-1. [4] Pohon je řešen čelními ozubenými koly uloženými pod rotujícími disky (viz. obrázek č. 8), proto jsou tyto stroje nazývány žací stroje se spodním pohonem. Převodovka je součástí plazu a její konstrukcí je omezena minimální výška strniště. Jiný způsob je pohon pomocí hřídele a úhlových převodovek, sloužících pro pohon každého disku jednotlivě.

Diskové žací stroje se vyznačují menší energetickou náročností

hlavně kvůli lepšímu transportu posečené píce. [5]

Obrázek č. 8- Možné řešení pohonu u diskového žacího stroje

15

Stejně jako bubnové žací stroje se i diskové žací stroje připojují k traktoru pomocí tříbodového závěsu a jde tak o nesené žací stroje, nebo jsou připojeny poloneseně a jedná se o tažené stroje s vlastním rámem a specifickým systémem kopírování. Také lze kombinovat čelně a vzadu nesené stroje. Ovládání žacích kombinací je řešeno použitím prvků tříbodového závěsu traktoru a daných typů ISO-Bus nebo jiných terminálů. Kopírování nerovností se zajišťuje nastavením přítlaku žací jednotky pomocí vinutých pružin, hydraulicky nebo hydropneumaticky. [5] U vzadu nesených strojů je kopírování realizováno radiálním pohybem okolo bodu podélné osy stroje (příčný výkyv) a horizontálním pohybem celé diskové jednotky, zatímco u čelně nesených strojů se k těmto pohybům přidává i radiální pohyb okolo bodu příčné osy stroje (podélný výkyv). Systém řešení přítlaku, ovládání a kopírování jsou podobné i v případě, jde-li o bubnový žací stroj. Při pojezdové rychlosti až 4 m.s-1 a záběru stroje 12 m se blíží výkonnost takovéto soupravy za optimálních podmínek, až k 13 ha.h-1. [1] Samostatnou kapitolou jsou samojízdné žací mačkače používající 3 až 5 diskových žacích jednotek. Nejznámější představitelé jsou Krone Big M a Claas Coguar, které mají konstrukční záběr 14 m. Spolu s kondicionéry a dopravníky tak poskytují mnoho variací úpravy a odkládání píce s výkonností 20 ha.h-1. [6] 4.1.2.3 Žací stroje s horizontální osou rotace (cepové) Žací stroje s horizontální osou rotace mají jeden buben rotující okolo vodorovné osy stroje. Na tomto bubnu jsou připevněny nože, a to buď čelně, nebo s břitem na boku nože. Cepové stroje s břitem na čele nože vrážejí do píce celou plochou a částečně ji drtí. Také mají poměrně velký ventilační účinek, což má za následek přisávání nečistot z půdy. Avšak mohou dopravovat posečenou píci na dopravní prostředek. Cepové stroje s břitem na boku nože píci díky své konstrukci méně poškozují, ale nemají tak velký ventilační účinek. K traktoru se připojují také pomocí tříbodového závěsu. Nastavení výšky strniště se provádí kopírovacími koly.[3] 4.1.2.4 Využití žacích strojů bez opory Dá se říci, že ve strojních linkách na sklizeň píce mají stroje s horizontální osou rotace (tedy diskové a bubnové) téměř 100 % zastoupení. I přes vyšší potřebu příkonu je tento fakt dán hlavně jejich vysokou výkonností. Cepové žací stroje se v zemědělství využívají spíše jako mulčovače a ne jako žací stroje pro další využití píce. Jejich 16

zastoupení je však značné v komunální sféře, kde slouží k vysekávání příkopů a úpravě trávníků kolem silnic.[3] 4.1.3 Zařízení pro úpravu píce Tato zařízení zvyšují intenzitu vysychání píce její úpravou (viz. obrázek č.9), popřípadě vytváří řádek u širokozáběrových souprav. Rychlejší vysychání snižuje ztráty sušiny a živin. Také se minimalizuje vliv počasí, a je tak možné sklidit píci s dostatečnou kvalitou i za méně příznivých podmínek. Například u vojtěšky se rapidně sníží ztráty odrolem lístků. [1]

Obrázek č. 9- Průběh vysychání upravené a neupravené píce v závislosti na čase (3 dny) 4.1.3.1 Lamače píce Jde o zařízení (adaptér), připevněné na rotačním žacím stroji. Jeho úkol je píci upravit (nalámat a pomačkat) a zároveň vytvořit načechranou vrstvu odložené píce. Lamač přímo navazuje na tok píce od žacího ústrojí. Je tvořen bubnem, na jehož obvodu jsou pružně připevněny prsty tvaru V nebo Y, popřípadě volně uloženy cepy. Lamač má možnost změny otáček, čímž se mění intenzita lámání. Nejčastěji se lamač používá k úpravě travin. [2] 4.1.3.2 Mačkač píce Stejně jako u lamače píce jde o adaptér, který přímo navazuje na tok píce od žacího ústrojí. Mačkače mají za úkol více narušit stébla a stonky rostlin, ale méně porušit jejich lístky. Jsou vhodné na jetel a vojtěšku. Mačkač píce se skládá ze dvou tvarovaných válců uložených v horizontální rovině, mezi kterými je posečená píce protahována. Válce mohou být gumové nebo ocelové. Mačkač musí píci také rovnoměrně rozložit po trništi. [7] 17

Pokud je však potřeba píci tzv. shodit do řádků mohou být za mačkačem, ale i lamačem připevněny různé dopravníky (šnekový, pásový). Řešení kondicionéru a shazovacích dopravníků může ušetřit klasické operace, které by následovaly při použití samostatného rotačního žacího stroje, a to obracení a shrnování [7]

4.2 Stroje k obracení píce Účel obracečů píce je obrácení, načechrání, provzdušnění a rovnoměrné rozvrstvení píce uložené v řádku nebo do koberce. Avšak při sklizni píce na senáž se využívají velmi málo. Pokud totiž použijeme rotační žací stroj s lamačem nebo mačkačem a pokos rovnoměrně rozvrstvíme po strništi, zajistíme dostatečné prosychání píce a není třeba další manipulace. Pokud však nastanou nepříznivé povětrnostní podmínky (déšť), musí se píce obrátit, aby se i přesto zajistila sklizeň v nižší, ale stále dostačující kvalitě. Nejznámější a také nejrozšířenější jsou rotorové obraceče. Jiná řešení jsou dopravníkové, paprskové nebo bubnové obraceče, umožňující též funkci shrnovače. [3] 4.2.1 Bubnové obraceče Jedná se o obraceče s aktivním pohonem pracovního nástroje, což je kosoúhlý buben s hrabicemi (tyče s prsty). Specielní konstrukcí bubnu je docíleno toho, že hrabice jsou vedeny stále ve stejné poloze a výtečně tak vystupují a vstupují do materiálu. Změnou smyslu otáčení bubnu se mění funkce obracení na shrnování. Vzhledem k malému pracovnímu záběru nemají dnes dostatečnou výkonnost, a proto se už téměř nepoužívají. [4] 4.2.2 Paprskové obraceče Obraceče, které nemají aktivní pohon pracovního nástroje (paprskového kola). Kolo se otáčí díky tření o píci a o strniště. Celý stroj se tedy skládá pouze z rámu, na kterém jsou otočně připevněna velká paprsková kola o průměru cca 1 m. Paprskový obraceč není energeticky náročný a je jednoduchý na údržbu. Pracovním záběrem stroje až 9 m a pracovní rychlostí 4-5,5 m.s-1 jsou paprskové obraceče dostatečně výkonné. Avšak z principu činnosti, kdy se hrne píce před koly spolu s nečistotami na strništi, a přimíchává je tak do pokosu, jsou k používání méně vhodné, obzvláště při následné sklizni sklízecí řezačkou. Nečistoty také velmi ovlivňují kvalitu píce a následnou

18

účinnost konzervace. Otočením paprskových kol o 90

o ,

se z obraceče stává shrnovač

(viz. obrázek č. 10). [8]

Obrázek č. 10- Jednoduché schéma paprskového obraceče a-pozice kol při shrnování, b-pozice kol při obracení, c-paprskové kolo 4.2.3 Dopravníkové obraceče Opět jde o stroje s aktivním pohonem pracovních nástrojů. Na dvojici řemenů, pohybujících se rovnoběžně s povrchem půdy, jsou připevněny pružné prsty. Jak už z názvu vyplývá, jde vlastně o hrabicový dopravník (viz. obrázek č. 11). Hladké vystupování prstů z píce je řešeno jejich specielním způsobem uchycení. Konstrukční záběr u obracečů bývá maximálně 3 m (z většího záběru není schopen tento typ obraceče píci rovnoměrně rozprostřít) a tedy jeho výkonnost je nedostačující. Nedokonale kopíruje terénní nerovnosti, ale jde o velmi jednoduchý a bezporuchový obraceč. Změna obraceče na shrnovač se provede pouze vložením clony, která brání rozhozu materiálu. [4]

Obrázek č. 11- Jednoduché schéma dopravníkového obraceče 4.2.4 Rotorové obraceče Nejrozšířenější typ obracečů používaných při sklizni píce. Rotorové obraceče nelze nijak přestavit na shrnovače. Rotorový obraceč tvoří minimálně 2 rotory s vertikální 19

osou otáčení a předklonem 15-20o. Tento úhel lze u nesených obracečů částečně nastavit délkou horního táhla na tříbodovém závěsu traktoru. Na každém rotoru je 4-6 pevných hrabic, na nichž jsou připevněny pružné prsty. Průměr rotoru se pohybuje okolo 1,5 m a každý má své kopírovací kolečko. [6] Dvojice rotorů se otáčí sousledně a hrabice do sebe částečně zasahují (viz. obrázek č. 12). Obvodová rychlost hrabic se pohybuje v rozmezí 11-16 m.s-1. Jelikož je rotor skloněn o 15-20o od svislé osy, jsou hrabice v zadní části rotoru nad zemí a v přední části hladce nabírají píci. Vlivem velké obvodové rychlosti a zvláštního tvaru prstů je píce rovnoměrně rozhazována za rotory a do stran. Pohon je zajištěn od vývodového hřídele traktoru, dále hlavní úhlovou převodovkou a hnacími hřídeli spojené prstovými spojkami, homokinetickým nebo kardanovým kloubem, až k úhlovým převodovkám s olejovou náplní na jednotlivých rotorech. [3] Pracovní záběry rotorových obracečů 4-15 m a celkový počet 4-14 rotorů (viz obrázek č. 13) jsou dostatečné pro plošnou výkonnost blížící se 13 ha.h-1. Obraceče se záběrem nad 8 metrů jsou ve většině případů řešeny jako polonesené stroje. Toto řešení představuje výhodu pro traktory, které nemají dostatečně silnou hydraulickou soustavu. Také se optimalizují přepravní schopnosti stroje. Přestavení z přepravní do pracovní polohy se řeší výhradně pomocí hydraulickeho systému traktoru, a to u všech typů rotorových obracečů. Vícerotorové stroje mohou k ovládání využívat ISO Bus, či jiné ovládací terminály.[5]

Obrázek č.12- Jednoduché schéma

Obrázek č.13- Čtyřrotorový

rotorového obraceče

obraceč

20

4.3 Stroje pro shrnování píce Stroje pro shrnování píce mají při sklizni píce na senáž (ale i na seno a siláž) nezastupitelné místo. Jako náhrada shrnovačů můžou sloužit dopravníky, umístěné rovnou za rotačním žacím strojem, avšak ty se využívají nejvíce při sklizni píce na siláž.[6] Úkolem shrnovačů je vytvořit řádek z píce rozprostřené po povrchu pozemku a minimalizovat promíchání kamene a nečistot. Stejně jako u obracečů jsou pro shrnování píce nejvíce zastoupeny rotorové stroje, tedy rotorové shrnovače. Dnes se však velmi začaly rozšiřovat pásové shrnovače píce. Výše uvedenými paprskovými, dopravníkovými a bubnovými shrnovači (obraceči) se v této kapitole již nebudu zabývat. 4.3.1 Rotorové shrnovače píce Rotorové shrnovače můžeme rozdělit podle několika hledisek. Podle způsobu připojení k traktoru rozlišujeme shrnovače nesené a polonesené (mají vlastní rám a podvozek pro přepravu po pozemní komunikaci). Podle způsobu vytváření řádku existují shrnovače s bočním shrnováním nebo se středovým shrnováním. Dále rozdělujeme shrnovače podle počtu rotorů na jedno, dvou, tří, čtyř a dnes i šestirotorové. [7] Shrnovače jsou konstruovány z rámu, rotoru a podvozku. V pracovní poloze shrnovač pojíždí po podvozku, kterým lze nastavit výšku hrabic nad strništěm. Rotor se otáčí kolem svislé osy. Tangenciálně jsou k rotoru otočně připevněny dlouhé hrabice (10-15) s několika pružnými prsty. Hrabice mění svůj úhel sklonění podle toho, v jaké pracovní činnosti se nacházejí. Prsty na hrabici jsou tak během prvních 2/3 dráhy skloněny svisle dolů a hrnou píci. Následně se sklopí do vodorovné polohy, tím vystoupí z hrnutého materiálu a utvoří řádek píce. Zbylou 1/3 dráhy hrabice nekonají účelnou práci. Tento pohyb je řízen vačkovou dráhou uloženou v olejové lázni, nebo vyrobenou ze specielních slitin olejovou lázeň nevyžadující. Obvodová rychlost hrabic bývá 6-8 m.s-1. [3] Kopírování terénu zajišťuje podvozek stroje a kopírovací kolečko před rotorem. Podvozek může být jednoduchý, nebo pro kvalitnější kopírování tandemový se 4-8 koly. Nastavení výšky prstů nad porostem se provádí změnou výšky podvozku, a to mechanicky, hydraulicky nebo elektricky. Pohon rotorů je mechanický (pomocí kuželového soukolí) nebo hydraulický (rotačním hydromotorem). [5] 21

Jednorotorové (nejčastěji nesené) shrnovače mají pracovní záběr do 4,5 m a píci vždy odkládají na stranu. Většina shrnovačů má možnost jednoduše demontovat hrabice z důvodu menší přepravní šířky či výšky. Dvourotorové (návěsné) se vyrábějí v záběrech 6-10 m s provedením středového nebo bočního odkládání řádku píce. Pracovní záběr je možné měnit během práce v rozmezí 1 m. Čtyřrotorové a šestirotorové shrnovače (také návěsné) o záběru až 14 m odkládají píci vždy na střed s možností volby šíře řádku a pracovního záběru (viz. obrázek č. 14) Přestavení z přepravní polohy do polohy pracovní a naopak, je stejně jako u obracečů realizováno výhradně pomocí hydraulického systému traktoru. U vícerotorových strojů se změna pracovního záběru, nastavení do pracovní polohy či nastavení výšky hrabic nad zemí, provádí elektrohydraulicky pomocí ISO Bus, nebo jiného terminálu. U jednorotorových strojů bývá toto nastavování řešeno mechanicky.[12]

Obrázek č. 14- Čtyřrotorový shrnovač s ukládáním píce na středový řádek 4.3.1.1 Hodnocení rotorových shrnovačů píce Tyto shrnovače jsou pro sklizeň píce hojně využívané. Dostatečně splňují všechny požadavky na manipulaci s pící. Mají dostatečnou výkonnost a jsou cenově přijatelné. Nevýhodou je složitější konstrukce hlavně u vícerotorových typů.[6] 4.3.2 Pásové shrnovače píce Konstrukční řešení těchto shrnovačů je jednoduché. Pomocí prstového sběracího ústrojí, používaného například u sběracích lisů, je píce sebrána a odložena na příčné dopravníky, které ji unáší na stranu a vytváří tak řádek (viz. obrázek č. 15). Tyto stroje se vyrábějí s pracovním záběrem 3-10 m a skládají se z 1-3 samostatných sběracích 22

jednotek. Použitím prstového sběracího ústrojí se omezí (o 80 %) sběr hlíny, kamení a jiných nežádoucích příměsí do řádku píce. Zároveň toto ústrojí velmi šetrně zachází s pící samotnou a nedochází tedy ke ztrátám odrolem, které jsou velmi nežádoucí například u vojtěšky a jetele. Pásové dopravníky jsou poháněny rotačními hydromotory a lze tak jednoduše změnit smysl jejich otáčení, přičemž všechny sekce jsou na sobě nezávislé. Lze tedy tvořit jak řádky stranové tak i středové. [11] Kopírování terénních nerovností je realizováno pomocí výškově nastavitelných plazů či tandemového podvozku a hydraulického nadlehčení celých sběracích jednotek. Pásové shrnovače mají vlastní hydraulické čerpadlo, poháněné od vývodového hřídele traktoru, které slouží k pohonu jednotlivých komponent. Hydraulický systém traktoru slouží pouze ke zvedání a skládaní stroje do přepravní polohy. [11]

Obrázek č. 15- Pásový shrnovač píce 4.3.2.1 Hodnocení pásového shrnovače píce Hlavní a podstatnou výhodou pásového shrnovače je dokonale čistý sběr píce bez nežádoucích příměsí. Dále je to variabilita odkládání řádku a jednoduchá konstrukce. Mezi nevýhody by se řadilo horší kopírování nerovností, dané minimální délkou sběrací jednotky 3 m, a vyšší pořizovací cena.

4.4 Stroje pro sběr píce Tyto stroje slouží ke sběru píce z předem vytvořené řady, přičemž z ní vytvoří balík

(válcový či hranolovitý), nebo ji volně loženou odvezou na sklad. Téměř všechny disponují řezacím ústrojím, které píci nařeže na potřebnou délku. Toto je výhodné obzvláště při sklizni píce na senáž, čímž se podpoří následná konzervace a zvýší

23

se tak kvalita krmiva. Sklízíme-li senáž do senážních žlabů nebo do vaků, je možné použít sklízecí řezačky nebo senážní vozy. Senážní vozy navíc nařezanou pící dopraví až na skladovací místo. Sklizeň senáže do balíku je prováděna sběracími lisy do tvaru válcových či hranolovitých balíků. Technologie sklizně závisí především na velikosti zemědělské farmy.[3] 4.4.1 Svinovací sběrací lisy na válcové balíky Jedná se o lisy, které mohou pracovat kontinuálně, nebo přerušovaně (pauza na ovinutí balíku motouzem nebo sítí). Základní princip tvorby balíku je svinování rohože píce do válce pásovým, válcovým nebo kombinovaným svinovacím ústrojím.[1] 4.4.1.1 Svinovací lisy s pásovým svinovacím ústrojím Píce prochází pomocí sběracího a vkládacího (řezacího) ústrojí až k samotnému svinovacímu ústrojí (viz. obrázek č. 16). Prstové sběrací ústrojí pracuje u všech lisů a sběracích vozů na stejném principu. Poté, co je píce sebrána postupuje dále k ústrojí vkládacímu, které umožňuje též řezání píce. Vkládací ústrojí tvoří spirálovitý rotor, kontinuálně podávající píci do svinovacího ústrojí, přičemž píce může být protlačována přes řezací nože a stává se tak nařezanou a lépe slisovatelnou. Svinovací lisy s pásovým svinovacím ústrojím formují balík od samého počátku. Pásy se v průběhu lisování natahují pomocí napínacího ústrojí a udržují tedy konstantní tvar a slisovanost balíku. Z tohoto důvodu je možné vytvářet balíky o průměru 0,6-1,8 m. Ukončení balíku se provádí zastavením dodávky píce a spuštěním vázacího ústrojí. Jakmile je balík zavázán, odjistí se zadní výklopná část svinovací komory a balík je odložen na strniště. Výhodou těchto lisů je zmiňovaná slisovatelnost a možnost volby průměru balíku.[7]

Obrázek č.16- Schéma lisu s variabilní komorou 1-rám, 2-sběrací ústrojí, 3-svinovací komora, 4-buben, 5-svinovací pásy, 6-napínací ústrojí

24

4.4.1.2 Svinovací lisy s pevnou lisovací komorou Komora těchto lisů je tvořena na obvodu umístěnými rotujícími válci nebo pásovými dopravníky (viz. obrázek č. 17). Stejně, jako u lisů s pásovou lisovací komorou, i zde píce prochází přes sběrací, vkládací a řezací ústrojí. Tento postup píce je naprosto shodný, ale tvorba balíku probíhá rozdílným způsobem. Píce se zpočátku volně převaluje v lisovací komoře, ale není utužována. S přibývajícím množstvím píce se lisovací komora zaplňuje a dochází k obtáčení jádra více slisovanou vrstvou. Platí tedy, že jádro balíku je slisováno méně než jeho obvod. Rozměr balíku je dán průměrem lisovací komory a lze tak vytvářet balíky o jednom průměru. Ukončení balíku je prováděno stejně jako u lisů s pásovou lisovací komorou. [4] Tyto lisy vytvářejí balíky s menší objemovou hmotností než lisy pásové. Při lisování senáže není tak dokonale vytěsněn vzduch a dochází k obtížnější konzervaci píce. Proto můžou být oba typy lisů vybaveny zařízením na aplikaci konzervantů, avšak tento systém není moc využíván. Ovládání lisů (lisovací tlak, spouštění vázání, odkládání balíků) je řešeno hydraulicky přes ovládací terminál z místa řidiče traktoru.[1]

Obrázek č.17- Schéma lisu s válcovou komorou 1-rám, 2-sběrací ústrojí, 3-svinovací komora, 4-kovové válce

4.4.2 Sběrací lisy na hranolovité balíky Tyto lisy se dnes uplatňují hlavě kvůli jejich velké výkonnosti a velké objemové hmotnosti balíku. Jsou to lisy, které pracují kontinuálně bez zastavení dodávky materiálu. Stejně jako svinovací lisy na válcové balíky jsou i tyto lisy opatřeny sběracím, řezacím a vkládacím ústrojím. Dále využívají ještě plnící ústrojí a až poté lisovací ústrojí. Plnící ústrojí lisovaný materiál předlisuje a ve vhodný okamžik dopraví do hlavní lisovací komory. V hlavní lisovací komoře se pohybuje píst frekvencí 45 úhozu za minutu a dopravenou píci průběžně lisuje (viz. obrázek č. 18). Při lisování 25

vznikají tlakové rázy, a proto je pohon opatřen setrvačníkem o hmotnosti až 600 kg, který tyto rázy pohlcuje. [7] Po vytvoření patřičného množství slisované píce, je balík zavázán motouzem. Vázací ústrojí se skládá z jehly, motouzové svěrky, uzlovače, hnacího kotouče a nože. Jehly jsou uloženy pod lisovací komorou, a jakmile se balík utvoří, jehly propíchnou balík a přivedou tak motouz k motouzové svěrce. Ve svěrce je sevřen jeden konec motouzu. Motouz se tak ovinul kolem balíku v průběhu jeho posouvání lisovací komorou. Druhý konec do svěrky přivedou jehly a uzlovač vytvoří potřebný uzel. Motouz je nožem seříznut a odříznutý konec zůstane opět v motouzové svěrce. Hnací kotouč slouží pro pohyb uzlovače, svěrky a nože. Výše popsaný systém vázání se nazývá Deering. Balík je takto svázán 6 -8 motouzy. Podle počtu motouzů se na lisu nachází potřebný počet vázacích ústrojí. Zavázaný balík vytlačuje z lisovací komory následující balík a je volně odložen na strniště. [4] Dnes se používá systém dvojího uzlování. Znamená to, že se motouz uváže na dvou místech, a to na začátku a na konci balíku. Rozměry balíku jsou různé podle výrobce lisu, ale pohybují se v rozmezí 0,8-1,2 m x 0,9-1,3 m x 1-3,2 m, (Š x V x D). Ovládání a nastavení lisu se provádí ovládacími terminály z kabiny traktoru, stejně jako u lisů na balíky válcové.

Obrázek č.18- Schéma lisu na hranolovité balíky 4.4.3 Sběrací vozy Úkolem sběracích vozů je sebrat, nařezat, naložit a vyložit přepravovaný materiál. Může jít o seno, senáž nebo slámu. Sběrací vozy, též nazývané senážní, mohou sloužit i jako odvozový prostředek od sklízecí řezačky. Vzhledem k tomu, že jsou sběrací vozy schopny nařezat píci na velmi krátkou řezanku, vytlačily v některých případech sklízecí řezačky, a to hlavně při sklizni zavadlé tenkostébelnaté píce. [5] 26

Pracovní postup sběracího vozu je následující. Píce je z předem vytvořeného řádku sebrána sběracím ústrojím a podávána k ústrojí vkládacímu, které slouží zároveň jako řezací a pěchovací. Vkládací ústrojí má dnes v drtivé většině konstrukci mohutného vkládacího válce. Ten má řady prstů upořádány do spirály, díky čemuž nedochází k tlakovým rázům při řezání a stlačování sbíraného materiálu. Řezací ústrojí je, stejně jako u lisů, pasivní. Píce, protlačována přes soustavu 30-48 nožů (ale i 74), je nařezána na krátkou řezanku (0,04-0,02m). Nože se můžou z procesu řezání odstavit, píci pak rotor dopravuje do ložného prostoru, aniž by došlo k úpravě její délky. Součástí ložného prostoru je podlahový příčkový dopravník. Ten zajišťuje optimální zaplnění ložného prostoru a jeho vyprázdnění na skladovacím místě. Když se nad dopravním kanálem vytvoří určitá vrstva píce, dojde k posunutí této vrstvy právě podlahovým dopravníkem. Tím se zajistí důkladné využití ložného prostoru. Posun je řízen automaticky. Při vyprazdňování bývá možnost využít dávkovací válce, zajišťující rovnoměrnou vrstvu vyložené píce, což je výhodné při vykládání píce na senážním žlabu. [12] Senážní vozy jsou poněkud energeticky náročné, a to hlavně kvůli velkému počtu řezacích nožů. Pokud nejsou nože dostatečně ostré, energetická náročnost na řezání píce značně vzrůstá. Dříve bylo nutné nože kvůli broušení demontovat, což snižovalo výkonnost senážních vozů. Dnes jsou však vozy vybaveny systémy, které umožňují automatické broušení bez demontáže nožů. Ložný prostor u největších typů sběracích vozů má objem 30-60 m3. Rám stroje proto musí být mohutný a pro lepší jízdní vlastnosti mají senážní vozy tandemový nebo dokonce tridemový podvozek se širokými pneumatikami, snižující nežádoucí utužení půdy (viz. obrázek č.19). [12] Jednotlivé funkce stroje (posun dopravníku, spouštění sběracího ústrojí) se ovládají ISO Bus či jiným terminálem z místa řidiče traktoru.[3]

4.4.3.1 Hodnocení sběracích vozů Sběrací vozy jsou víceúčelové stroje určené ke sklizni, úpravě a dopravě píce. Jejich ekonomická výhodnost při sběru se projeví především tam, kde jsou malé dopravní vzdálenosti (do 10 km). V porovnání s řezačkou jsou vozy také mnohem méně energeticky náročné. [12]

27

Obrázek č. 19- Schéma sběracího vozu 1-závěsné zařízení, 2-ložný prostor, 3-vyprazdňovací ústrojí, 4-rám, 5-podvozek, 6-sběrací ústrojí, 7-vkládací ústrojí, 8- řezací ústrojí

4.4.4 Sklízecí řezačky Jsou to univerzální stroje, které mohou píci posekat, nařezat a dopravit na odvozový prostředek či do zásobníku, nebo mohou pouze posečenou a zavadlou píci sebrat z řádku, nařezat a dopravit. Druhá možnost je v případě sklizně píce na senáž častější. Sklízecí řezačka je nejčastěji samojízdný stroj, avšak v hojné míře se vyskytují i verze tažené za traktorem.[1] Hlavní činnost sklízecí řezačky je píci nařezat. K tomuto účelu slouží aktivní řezací ústrojí, a to bubnové nebo kolové. Sběracím ústrojí má za úkol sebrat píci z řádku a předat ji do ústrojí vkládacího. Vkládací ústrojí se skládá ze systému 2-3 dvojic rotujících válců. Tyto válce píci urovnají, přidrží a určitou rychlostí vkládají k řezacímu bubnu. Rotující řezací buben s obvodovou rychlostí 20-40 m.s-1 má po obvodu umístěny nože (šikmo nebo do tvaru V), které zjišťují spolu s protiostřím hladký řez. Vzdálenost protiostří a nože je 0,01.10-3 m. Právě mezi protiostří a rotující nože je vkládacím ústrojím podávána píce. Na stejném principu pracují i řezačky kolové, jejich osa rotace je podélná, zatímco u bubnových je příčná. Nože zde nejsou připevněny na obvodu, ale na čele kola. Rotující buben i kolo mají částečný ventilační účinek, a proto nařezanou píci dopravují dále dopravním kanálem k metacímu ústrojí, které píci ještě zrychlí a dopraví ji tak na odvozový prostředek (viz. obrázek č. 20). Délka nařezané píce je od 2.10-3 do 40.10-3 m. Délka řezanky se nastavuje rychlostí podávání (plynule nebo skokově), nebo počtem nožů (2-46) na řezacím bubnu. Vkládací ústrojí má zařízení na detekci kovů, aby nedošlo k deformaci řezacích nožů a následně nařezané kousky kovu se nedostaly do krmiva pro skot. Detekce je řešena trvalým magnetickým polem, které se při průchodu kovu poruší a dojde tak k okamžitému zastavení vkládacího ústrojí. Energetická náročnost sklízecích řezaček se odvíjí, stejně

28

jako u senážních vozů především, od ostrosti nožů. Součástí každé řezačky je tak brousící systém.[3]

Obrázek č. 20- Pracovní ústrojí sklízecí řezačky

5 KONZERVACE PÍCE 5.1 Stroje pro balení balíků Stroje slouží ke konzervaci balíků senáže. Nejčastěji se používají stroje na balení kulatých balíků, ale existují i stroje na balení hranolovitých balíku. Princip činnosti je v obou případech stejný, liší se pouze konstrukce stroje. Zabalením balíku zavadlé píce do fólie se zabrání přístupu vzduchu. V anaerobním prostředí proběhne žádaná konzervace. Optimální sušina píce určená k balení do fólie by měla dosahovat hodnot 45-50 %. [13] Stroje rozdělujeme na nesené nebo návěsné. Baličky mohou být také přímo součástí lisu. Princip ovíjení balíku fólií je dvojí. První možnost je, že se balík otáčí kolem své horizontální osy a zároveň rotuje kolem vertikální osy. Cívka s fólií, stabilně připevněna k rámu stroje, se pouze odvíjí (viz. obrázek č .21). Druhé řešení je takové, že se balík opět otáčí kolem své horizontální osy, kolem vertikální osy ale rotuje cívka s folií. Fólie je pružná a lepivá, dokonale tak vytěsní vzduch a přilne k předešlé vrstvě folie. Stroje k ovíjení balíků jednoduché konstrukce nemusí být vybaveny nakládacím a skládacím mechanismem. V tom případě je zapotřebí manipulační technika (teleskopický nebo čelní nakladač). Výkonnější jsou však balící stroje s nakládacím a skládacím zařízením.[5] 29

Pohon jednotlivých zařízení zajišťuje vnější hydraulická soustava traktoru a hydraulické přímočaré a rotační hydromotory na balícím stroji. Počet ovinutí, velikost překrytí jednotlivých vrstev a přepětí fólie lze nastavit podle tipu fólie a potřeb farmáře. Ovíjení balíků do fólie je ekonomické pouze v menším množství, proto bývá rozšířeno hlavně na rodinných farmách. [5]

Obrázek č. 21- Stroj na ovíjení balíků

5.2 Stroje pro plnění vaků Vak je specielní pružná polyethylenová vrstvená fólie, která po naplnění vytvoří tvar pomyslného válce. Vaky mají různou délku (45, 60, 75 m), průměr (2.4, 2.7, 3 m) a tloušťku fólie (0,000225-0,00024 m). Vak by měl být ukládán na rovnou plochu, kde je zajištěn odtok dešťové vody. [3] Stroje k plnění vaku zajistí dostatečné vytěsnění vzduchu z vaku a patřičné stlačení píce. Do vaku se nejčastěji plní nařezaná píce od řezačky nebo senážního vozu, ale lze vakovat i válcové a hranolovité balíky. Pro plnění nařezané píce se používají dva systémy plnění, plnění středem (lis šnekový) a plnění spodem (lis válcový).[7] Plnění středem - části stroje jsou rám, příjmový dopravník, hrabicový (šnekový) dopravník, lisovací zařízení. Na příjmovém dopravníku je dovezený materiál posouván k hrabicovému (šnekovému) dopravníku. Ten zajišťuje rovnoměrné podávání materiálu do lisovacího zařízení. Lisovací zařízení je šnekový dopravník tlačící řezanku do středu vaku, odkud se za pomoci rozprostíracího kotouče rovnoměrně rozmísťuje po celém obvodu vaku.[3] Plnění spodem - (viz. obrázek č. 22) části stroje jsou rám, příjmový dopravník a vkládací (lisovací) rotor. Příjmovým dopravníkem je dovezený materiál posouván 30

přímo k vkládacímu rotoru, který má shodnou šířku s vakem. Vkládací rotor tvoří válec se specielně zahnutými prsty. Píce je těmito prsty vtlačována zespodu nahoru. Prsty ve vrchní části bubnu prochází přes rošt, který zabraňuje zpětnému pohybu píce. Tento typ plnění má oproti předchozímu způsobu větší výkonnost, a to 70-150 t.h-1, což závisí především na průměru vaku.[5] V obou případech je vak narolován v komoře o stejném průměru, jako průměr vaku. Síla potřebná k odtlačování plnícího prostředku od vaku určuje velikost slisování. Ukončení vaku se provádí specielními zipy nebo jinými způsoby, které zabraňují přístupu vzduchu (zasypání konce vaku hlínou, namotání konce vaku na lištu a její upevnění…). Stroje pro plnění vaků jsou poháněny od vývodového hřídele traktoru, ale vyrábějí se i s vlastním pohonem. Hlavní výhody plnění píce do vaků jsou nižší ztráty v porovnání se senážováním do žlabu, a to o 15-20 % a lepší stravitelnost sušiny o 16 %. [9]

Obrázek č. 22- Stroj pro plnění vaku s válcovým plnícím zařízením

6 STROJNÍ LINKY Všechny výše uvedené a popsané stroje se mohou různě kombinovat ve strojních linkách pro senážování. Vše se odvíjí hlavně od velikosti zemědělské farmy a zaměření chovu zvířat. Jako jedno z hlavních kritérií, je denní výkonnost strojních linek. [4]

31

6.1 Hodnocení strojní linky na ekofarmě Fajmon Ekofarma pana Fajmona se nachází na východním okraji Českomoravské vrchoviny s průměrnou nadmořskou výškou 580 m.n.m je zaměřena na produkci pícnin z TTP a chov skotu BTPM. Celková výměra farmy činí 52 ha, z toho 39 ha jsou louky a pastviny. Na orné půdě jsou pěstovány brambory a obiloviny. Krmivová základna pro skot je zajišťována sklizní píce z výměry 17 ha na seno a senáž. Z čehož jsou 4 ha porostu jetele pěstované na orné půdě. Strojní linka pro sklizeň píce na senáž se skládá z diskového žacího stroje Pottinger Novadisk 265 s pracovním záběrem 2,6 m, obraceče píce SIP Spider 555 s pracovním záběrem 5,5 m, shrnovače píce Deutzh Fahr KS 2.70 o záběru 3,5 m, válcového lisu Welger a baličky píce. Výpočet teoretické výkonnosti plošné hmotnostní

vp……Pojezdová rychlost

[m.s-1]

z…… Pracovní záběr stroje

[m]

m…….výnos produktu

Výpočet skutečné výkonnosti

plošné hmotnostní S……Plocha sečeného pozemku t…….Čas sečení pozemku m…….výnos produktu

32

Výpočet požadované výkonnosti

plošné hmotnostní S……..plocha pozemků m…….výnos produktu Dk……agrotechnická lhůta zpracován km……součinitel meteorologických vlivů t……...doba pracovní směny

Žacím strojem, agregovaným s traktorem o výkonu 95 k, byla píce posečena za 9 hodin čistého času. To odpovídá výkonnosti 1,88 ha.h-1. Po mírném zavadnutí byla píce rozhozena z řádků vytvořených žacím strojem již zmiňovaným rotorovým obracečem pro dosažení optimálního obsahu sušiny. Při tomto úkolu byl použit traktor o výkonu 52 k, výkonnost soupravy byla 3,5 ha.h-1. Stejný traktor byl použit i v agregaci s rotorovým shrnovačem k nahrnutí píce do řad. V tomto případě byla výkonnost 1,6 ha.h-1. Při dosažení požadovaného obsahu sušiny byla píce slisována válcovým lisem Welger agregovaným s traktorem o výkonu 92 k, tato operace byla na farmě prováděna službou. Při výnosu 5 t.ha-1 je rovna výkonnost této soupravy 2 ha.h-1. Ihned po slisování byly balíky sváženy na okraj pozemku traktorem s čelním nakladačem, s výkonností 23 balíků za hodinu, což odpovídá plošné výkonnosti 1,84 ha.h-1. Následovalo zabalení do folie a odložení balíku na okraji pozemku. Čas na zabalení 1 kusu byl v průměru 200 s, přepočteno na plošnou výkonnost při výnosu 5 t.ha-1 se tento čas rovná 1,6 ha.h-1. Při sečené ploše o výměře 17 ha a výnosu 5 t.ha-1 odpovídá minimální denní výkonnost jakékoliv soupravy 12,5 ha.den-1(62,5 t.den-1), což při 8 hodinové pracovní době odpovídá 1,56 ha.h-1 (7,8 t.h-1 , viz tabulkač.1)

33

Tabulka č.1 Strojní linka na farmě Fajmon Tažný

Stroj

Teoretická výkonnost

Skutečná výkonnost

prostředek

Požadovaná výkonnost

MF 5430

Pottinger 265

2,6

1,8

1,56

Zetor 3340

Obraceč SIP

4,4

3,5

1,56

Zetor 3340

Shrnovač DF

2,1

1,6

1,56

NH TL90

Lis Welger

2,3

1,8

1,56

MF 5430

Čelní nakladač

2,1

2,0

1,56

Zetor 3340

Balička

1,8

1,6

1,56

Obrázek č.23- Graf výkonnosti jednotlivých strojů Podle obrázku č.23 je zřejmé, že linka pro sklizeň píce je téměř optimálně sestavena. Její výkonnost je pro potřeby této farmy vyhovující.

6.2 Hodnocení strojní linky na farmě Dvořák Farma pana Dvořáka se nachází na východním okraji Českomoravské vrchoviny nedaleko města Poličky. Celková výměra farmy je 165 ha, z čehož jsou 155 ha trvalé travní porosty a 10 ha orná půda. Většina pozemků se nachází v CHKO Žďárské vrchy s průměrnou nadmořskou výškou 600 m.n.m. Píce z travních porostů slouží ke spásání, ale část (60 ha) je sklízena pro vytvoření krmivové základny pro skot. Na orné půdě pěstuje pan Dvořák obiloviny, popřípadě víceleté pícniny (jetel).

34

Strojní linka je složena z dvou diskových žacích strojů Deutz Fahr SM 5.32 a SM 5.4, obraceče píce Deutz Fahr Condimaster 6421, shrnovače píce Deutz Fahr KS 362, sběracího lisu Deutz Fahr MP 235 a baličkou Tarrup. Výkonnost žacích strojů je 2,3 a 2,9 ha.h-1 ,dohromady tedy 5,2 ha posečené píce za hodinu. Jako energetický prostředek byly využívány traktory o výkonu 140 a 100 k. Po posečení píce následovalo rozhození z řad zmiňovaným obracečem v agregaci s traktorem o výkonu 62 k. Výkonnost byla 4,2 ha.h-1. Po potřebném zavadnutí byla píce shrnuta do řad shrnovačem s výkonností 3,8 ha.h-1 a následně slisována lisem s pevnou válcovou komorou. Výkonnost soupravy lisu a traktoru o výkonu 140 k byla 2,5 ha.h-1,při výnosu 4,0 t.ha-1 je to výkonnost 10 t.h-1. Svážení balíků bylo zajištěno dvěma traktory s manipulačními vidlemi. Balení probíhalo na kraji pozemků. Výkonnost svážení byla 30 ks.h-1 a balení 140 s na zabalení jednoho balíku. Hmotnostní výkonnost je tedy 13,6 t.h-1 a 11,2 t.h-1 Přepočteno na plošnou výkonnost 3,4 ha.h-1 a 2,8 ha.h-1. Při sklízené výměře 60 ha a výnosu 4 t.ha-1 odpovídá minimální denní výkonnost jakékoliv soupravy 42,4 ha.den-1 (169,6 t.den-1), což při 8 hodinové pracovní době odpovídá 5,3 ha.h-1 (viz tabulka č.2) Tabulka č.2 Strojní linka na farmě Dvořák Tažný prostředek

Stroj

Teoretická výkonnost

Skutečná výkonnost

DF Agrotron 100

Požadovaná výkonnost

DF SM 5.32

3,9

2,9

5,3

DF AgrotronM620

DF SM 5.4

3,2

2,3

5,3

Zetor 6245

DF Condimaster

5,1

4,2

5,3

Zetor 7245

DF KS 362

4,0

3,8

5,3

DF AgrotronM620

DF MP 235

2,8

2,5

5,3

Zetor 5245 (2x)

Manipulační vidle

3,5

3,4

5,3

Zetor 7245

Balička Tarrup

2,9

2,8

5,3

35

Obrázek č.24- Graf výkonnosti jednotlivých strojů Z obrázku č.24 je patrné, že výkonnost sklizňových strojů pro jednorázové posekání 60 ha luk je nedostatečná. Tento problém je řešen rozdělením sklízených ploch. To znamená, že sklizeň probíhá ve 2-3 etapách po 20-30 ha. V tomto případě je potřebná výkonnost pouze 2,5 ha.h-1 (10 t.h-1), což splňují všechny používané stroje.

36

7 ZÁVĚR Strojní linky na obou farmách mají podle tabulky č.1 a č.2 teoretickou výkonnost u všech strojů vyšší než výkonnost skutečnou. Tento fakt je dán prodlevami při otáčení na krajích pozemku, překrýváním pracovních záběrů, výměnou nožů (balící folie) atd. Možný způsob zvýšení výkonností jednotlivých strojů je zvýšení jejich pojezdové rychlosti, čím by se zvýšila celková výkonnost strojní linky. S narůstající pojezdovou rychlostí však klesá kvalita odvedené práce. Například u baličky je zvýšení výkonnosti obtížné. Při zvýšení rychlosti otáčení balíků dochází vlivem odstředivých sil k posunu balíku (v extrémních případech až k pádu z balícího stolu). Z tohoto důvodu se dnes více používají baličky s cívkou folie rotující okolo balíku. Tato konstrukce dovoluje rychlejší ovíjení balíku, a s tím spojenou vyšší výkonnost. Můžeme si všimnout, že na obou farmách byl používaný sběrací lis s válcovou komorou, ačkoli pro sklizeň píce na senáž jsou vhodnější lisy pásové. Ty lépe vytěsní nežádoucí vzduch a může probíhat kvalitnější konzervace. Použití válcových lisů je dáno nižší pořizovací cenou a jejich využitím nejen při sklizni senáže, ale také na lisování sena a slámy. Je také patrné, že limitujícími faktory jsou sběrací lisy a zmíněné stroje pro ovíjení balíků. Na ekofarmě byl donedávna používán rotační žací stroj o záběru 1,6 m. Tento stroj výkonnostně nedostačoval, proto byl pořízen žací stroj o záběru 2,6 m, který splňuje požadavky farmy. Dnes se pro sklizeň píce na senáž nejvíce používají senážní vozy a sklízecí řezačky s následnou konzervací v senážním žlabu. Tyto technologie jsou pro malé zemědělské podniky ekonomicky nevýhodné. Proto jsou na soukromých farmách rozšířeny senážní linky na balení válcových balíků do folie. V případě potřeby vyšší užitkovosti skotu je vhodnější plnění senáže do vaků. Nicméně kvalita zabalených válcových balíků je více než dostačující pro potřeby chovu masného skotu.

37

8 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY [1]

Břečka J.a kolektiv, 2001, Stroje pro sklizeň pícnin a obilnin, ČZU Praha Suchdol, Praha 6, 147 s.

[2]

Holubová V. , Luňáček M. ,1999 ,Stroje pro sklizeň a konzervaci pícnin,,Praha , Nové Město nad Cidlinou 41 s.

[3]

Kumhála F. a kolektiv, 2007, Zemědělská technika-stroje a technologie pro rostlinnou výrobu, ČZU Praha, Praha 6 Suchdol, 438 s.

[4]

Neubauer K. , 1989, Stroje pro rostlinnou výrobu. 1. vyd. Praha: SZN. 720 s.

[5]

Javorek F. 2010, Volba vhodné techniky pro senážování, Mechanizace 60, 10, 30-34

[6]

Javorek F. 2014 Možnosti velkoplošné žací techniky, Mechanizace zemědělství, 64, 3, 40-43

[7]

Roh J. a kolektiv , 2004, Stroje používané v rostlinné výrobě, ČZU Praha, PEF ČZU v Praze, 270 s.

[8]

Stehno L. 2014, Sedm let dobrých služeb, Mechanizace zemědělství, 64, 3, 64-66

[9]

Šantrůček J. a kolektiv, 2007, Encyklopedie pícninářství, ČZU Praha, Praha 6 Suchdol, 157 s.

zemědělství,

[10] Zemánek L., 2006, Výživa a krmení hospodářských zvířat, Praha, Profi Press, 360 s. [11] ROC, pásový shrnovač píce [online].2011 [cit.12-4-2014] Dostupné z: < http://www.danhel.cz/produkty/pasovy-shrnovac-pice-roc-rt-1000> [12] JUMBO, Hochleistungs-Silierwagen [online].2013 [cit. 12-4-2014] Dostupné z: < http://www.poettinger.at/de_de/Produkte/Detail/295/jumbo > [13] Weinberg Z.G., Chen, Y. , 2013, Effects of storage period on the composition of whole crop wheat and corn silages, Animal Feed Science and Technology, 185. October 2013, 196-200 [14] Dunière, L., a kolektiv, 2013, Silageprocessing and strategies to prevent persistence of undesirable microorganisms, Animal Feed Science and Technology, 182. June 2013,115 [15] Franz, D.R., Hensel, O., 2014, Numerical simulations and experimental measurements on the distribution of air and drying of round hay bales, Biosystems Engineering, 122, February 2014, 1-15

Propagační materiály firem - CLAAS, KRONE, PÖTTINGER, KUHN,Mc-HALE, KVERNELAND

38

9 SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek č.1- Ztráty sušiny pícnin při různých technologiích sklizně Obrázek č.2- Žací lišta pro řez s oporou Obrázek č.3- Parametry prstové žací lišty Obrázek č.4- Odlehčená kosa Schumacher Obrázek č.5- Žací lišta s protiběžnými kosami Obrázek č.6- Žací lišta s protiběžnými kosami Obrázek č.7- Bubnový žací stroj (čelně nesený) Obrázek č.8- Možné řešení pohonu u diskového žacího stroje Obrázek č.9- Průběh vysychání upravené a neupravené píce v závislosti na čase (3 dny) Obrázek č.10- Jednoduché schéma paprskového obraceče Obrázek č.11- Jednoduché schéma dopravníkového obraceče Obrázek č.12- Jednoduché schéma rotorového obraceče Obrázek č.13- Čtyřrotorový obraceč Obrázek č.14- Čtyřrotorový shrnovač s ukládáním píce na středový řádek Obrázek č.15- Pásový shrnovač píce Obrázek č.16- Schéma lisu s variabilní komorou Obrázek č.17- Schéma lisu s válcovou komorou Obrázek č.18- Schéma lisu na hranolovité balíky Obrázek č.19- Schéma sběracího vozu Obrázek č.20- Pracovní ústrojí sklízecí řezačky Obrázek č.21- Stroj na ovíjení balíků Obrázek č.22- Stroj pro plnění vaku s válcovým plnícím zařízením Obrázek č.23- Graf výkonnosti jednotlivých strojů Obrázek č.24- Graf výkonnosti jednotlivých strojů 39