str

economix M A G A Z Í N

P R O

S T U D E N T Y

V Š E




Ú N O R

2 0 0 8




Č Í S L O 1




Z D A R M A

Ekofórum s Jiřím Čunkem / str. 14

Aneta Červenková rozhovor s projektovou manažerkou sdružení Ekonom / str. 16

Pavel Mucha rozhovor s výkonným ředitelem společnosti NetCentrum / str. 18

Tomáš Vorel ml. rozhovor / str. 30

L.H.
EKONOMICKÉ FAKULTY V ČR
CEMS
DOKTORSKÉ STUDIUM NA VŠE

2

obsah Editorial

economix

– 1 / 2008

Milé studentky, milí studenti! Začíná nový semestr a my jsme pro vás připravili první číslo Economixu v roce 2008. Snad vás předchozí semestr nezaskočil tak jako mne. Nikdy bych nevěřil, že za jeden jediný semestr lze ztratit tolik kreditů. V redakci mi tvrdí, že na škole se určitě najdou i větší „loseři“. Proto vyhlašujeme soutěž o největšího „losera“ zimního semestru 2007/2008. E-maily s počty ztracených kreditů zasílejte na [email protected]. Cena pro vítěze ještě nebyla stanovena, ale určitě něco vymyslím, máte se na co těšit. Konec ledna jsem měl vždy spojen s návštěvou extrémně sympatických zaměstnankyň Oddělení zahraničních styků VŠE. Držím se lidoveckého „třikrát a dost“ a letos se již na semestrální výměnný pobyt nehlásím. Pokud budete mít to štěstí, dostanete se až k pohovoru a padne otázka: „Co chcete dělat až ukončíte VŠE?“, tak okamžitě zapomeňte na všechny šílené a bizarní plány do vašeho budoucího života, které ve vás klíčí již od dětských let. Zapomeňte, že jste chtěli být a možná ještě chcete být piloty, hasiči, popeláři, lékařkami, herečkami, modelkami a rychle vymyslete nějakou skutečně chytrou, dobře znějící a ambiciózní blbost. Třeba guvernér ČNB by prošel. Pokud přiznáte své skryté tužby, budete nejspíš dřepět na Žižkově i v příštím školním roce jako já. Můj bývalý spolubydlící Vojta Lím chce prodávat snowboardy na Aljašce, nepřiznal se, a já ho teď zdravím do Švédska. Ale zpět k Economixu. Čeká vás nové číslo plné zajímavých článků, reportáží i rozhovorů. Začínáme nový seriál: v každém čísle představíme jeden ze sportovních oddílů VŠTJ Ekonom. Nejmladším klubem je HC Ekonom, který vám prezentujeme jako první. Poslední Ekofórum v roce 2007 navštívil kontroverzní politik a předseda KDU-ČSL Jiří Čunek. Nová aula byla naplněna do posledního místa a kdyby mu po dvou hodinách nevypnuli mikrofon, tak tam možná přednáší ještě dnes. Reportáž z Ekofóra a rozhovor s Jiřím Čunkem pro vás připravila Pavlína Máčalová. Dalším hostem, kterého přivítáme na Ekofóru, bude hejtman Moravskoslezského kraje Evžen Tošenovský. To, jak vznikají jednotlivá Ekofóra, jak se vybírají hosté, a další zajímavosti vám prozradí v rozhovoru projektová manažerka sdružení Ekonom Aneta Červenková. Předvánoční fenomén z Jižního Města, Lorda H., jsme nemohli vynechat. Nové dějství tohoto fekálního dramatu vám představí Marcel Bodnár. Lordu H. se snad vyrovnají pouze Prezidentky z divadelní hry Wernera Schwaba. Mezi další „vtipná“ témata můžeme zařadit i zavirované počítače v Rajské budově. Asi nás bylo více, kdo si ze školy na flashdisku přinesl nečekaný předvánoční dáreček. Jak poznáte trojského koně z Ráje, si přečtete také v novém Economixu. Inu, již asi tušíme, jak bylo Trojanům. Kdo si myslí, že je konzervativního ražení, měl by vidět dokument Kupředu levá, kupředu pravá. Zde se názorně dozvíte, jak se konzervativně leze do solárka či geluje čupřina (hodně do stran). Tento sympatický mladý muž, který chce být ministrem financí, pravděpodobně zapříčinil i rozpad Mladých konzervativců. I to se dočtete v novém Economixu. Dále vás čeká rozhovor se studentem VŠE Tomášem Vorlem ml., cestopis z Ruska, recenze knihy Člověk bestie a plno dalších zajímavých článků a aktualit. Pokud používáte facebook.com, tak neváhejte a připojte se k Economix fanklub. Své názory na nové číslo můžete vyjádřit právě tam. Hodně štěstí v novém semestru! Václav Gráf, šéfredaktor

Obsah Trojský kůň v rajské / 3 Letní semináře v Litvě a ve Francii / 3 Smrad a hrůza na Jižním Městě / 4 Podvod na spolužáky / 5 Žebříček ekonomických fakult v ČR / 6 NF VŠE na SecondLife.cz / 7 Magisterský program CEMS / 8 Rozhovor s prorektorkou Hanou Machkovou o CEMS / 9 Aktuality / 10 Doktorské studium na VŠE v Praze / 12 Bibliotheca economica / 13 Ekofórum s Jiřím Čunkem / 14 Rozhovor s Anetou Červenkovou / 16 Mladý a úspěšný Pavel Mucha / 18 Spor mezi konzervativci / 20 Politická zábava pro mladé / 21 Citizen Act letos i na VŠE / 22 Workshop Day na VŠE – CSR v českých firmách / 23 Jak si lze opatřit magazín Economix? / 23 Máte chu pomáhat a nevíte, kde začít? / 24 International Week / 24 Sport – HC EKONOM / 26 Sport – 1. ženský survival team / 27 Žižkovský scorelauf / 28 Vox po(pa)puli / 29 Na baru s Tomášem Vorlem ml. / 30 Cestopis: Nižnij Novgorod / 32 Recenze knihy: Émile Zola – Člověk bestie / 34 Filmový klub I.B. / 34 Divadelní (p)ohledy / 35 Národofest / 35

economix Šéfredaktor: Václav Gráf Zástupce šéfredaktora: Marcel Bodnár Redaktoři: Miroslav Cvrček, Michal Haltuf, Kateřina Imríšková, Klára Kadlecová, Hana Kubovcová, Pavlína Máčalová, Radoslav Peter, Jakub Šalek, Vladimír Štípek, Olga Trpáková, Dana Odvodyová, Jaroslav Valeš a další… Fotografie: Jaroslav Šícha, Janusz Konieczny Editor: Jan Jaroš Design a sazba: Pavel Vodička. E-mail Economixu: [email protected] Vydal: Evidenční číslo: MK ČR E 17789

3

Zbývá několik posledních týdnů do konce výuky v zimním semestru a završuje se nekonečný maraton prezentací. Kdyby jeden z prezentujících alespoň trochu tušil, že kromě své krásné powerpointové prezentace otvírá i pomyslnou Pandořinu skříňku, která obsahuje zákeřný počítačový vir... V obvodech a tranzistorech jeho flashdisku číhá Win32/AutoRun virus, který je připraven splnit cíl své existence - rozzuřit do ruda výpočetní centrum a samozřejmě zaútočit na stovky běžných uživatelů, kteří si domů přinesou ze školy tentokrát kromě nových znalostí i nevítaného hosta. V tom lepším případě jej pomocí aktualizovaného antivirového programu detekují a odstraní. V tom horším případě zjistí, že vir se již v systému usadil a antivir si s ním neví rady. Ohniskem nákazy se stala Rajská budova a virus se následně začal objevovat po celé školní síti. Nekonečný boj znesnadňoval fakt, že virus byl (a často stále je) na přenosných médiích

Trojský kůň

zpravodajství

v rajské

studentů i vyučujících a šířil se z počítače na počítač geniálně jednoduchým mechanismem automatickým spuštěním média - „autorunem”. Stačilo tedy navštívit zavirovaný počítač a trojský kůň se okamžitě usadil na flashdisk. Vložením takto zavirovaného flashdisku na další počítač znamenalo zavirování všech jeho pevných disků. JAK POZNÁM, ŽE JSEM MEZI ŠŤAS TLIVCI? Běžné antivirové programy různé variace viru již Win32/ AutoRun dokážou detekovat a především z přenosných disků navždy odstranit. Mezi projevy viru patří existence často skry-

tých souborů: „Windows\system32\avpo.exe“, popřípadě amvo.exe, následně pak v kořenovém adresáři všech pevných i přenosných disků (tedy například C:, D:, H: ...atd.) variace na klíčový MS Windows systémový soubor, bez kterého nenastartujete, a sice ntdetect.com (pozor: ten určitě nemažte!!!). Následující výčet jsou soubory viru: ntde1ect.com, popřípadě n1deiect.com. A to hlavní na konec je soubor autorun.inf, ve kterém je uložen kód pro množení našeho viru - trojského koně. JAK VIR ODS TRANÍM? Bojíte se, že na svém flashdisku vir máte, a nechcete riskovat

nákazu počítače? Držením klávesy SHIFT při vkládání flashdisku do USB zamezíte automatickému spuštění média „autorunu“ a tím i útoku. Následně spustíte antivirový program a provedete test přenosného média, eventuálně manuálně odstraníte soubor autorun.inf a uvedené nebezpečné soubory ntde1ect.com, popřípadě n1deiect.com. Máte-li soubory i na systémovém pevném disku, pak doufejte, že váš antivir již dokáže vir odstranit. Jinak je nutné, aby se startem Windows nespouštěl proces s názvem avpo.exe, eventuálně amvo.exe, a byly odstraněny veškeré nebezpečné soubory. Podrobný popis, jak vir odstranit, je k dispozici na stránkách: http://www. thejackol.com/2007/09/10/removing-the-ntde1ectcom-andautoruninf/. Virus jako takový není tak nebezpečný v tom smyslu, že by ve velkém ničil data, zatěžoval výkon počítače a omezoval internetové připojení. Slouží k získávání informací o počítači, uživateli a pro sdílení dat na síti. Často však je dveřmi pro další nevítanou havěť, takže představuje bezpečnostní riziko a měl by být odstraněn. To činí i výpočetní centrum, které boj s AutoRunem definitivně vyřešilo, a tak je již téměř nemožné počítače na VŠE virem AutoRun zavirovat nebo si tento vir odnést na flashdisku domů. Za spolupráci děkujeme Mikuláši Matašovskému z helpdesku Výpočetního centra VŠE.  Autor: Marek Vokoun

Účastnit se mohou jen studenti prvního až třetího ročníku VŠE s aktivní znalostí anglického jazyka. Vybráni budou studenti, kte-

studenty nepřesáhla 5000 Kč. Odevzdat krátkou žádost o účast s životopisem a s motivačním dopisem v angličtině mohou studenti od začátku letního semestru v místnosti č. 360 NB – každé pondělí od 17 do 18 hodin. V této místnosti budou moci spolužáci potvrdit svou podporu jednotlivým žadatelům. Podepisování skončí v pondělí 28. dubna 2008 a jména vybraných studentů budou zveřejněna v úterý 29. dubna 2008 na www.economix.cz. Na stejné adrese najdete informace o obsahu obou letních seminářů. S případnými dotazy se obracejte na projektovou manažerku Anetu Červenkovou ([email protected]).

economix

Studentské sdružení Ekonom podpoří studenty, kteří se zúčastní letního semináře v litevském Vilniusu od 27. června do 6. července 2008 a letní univerzity v jihofrancouzském Aix-en-Provence v poslední dekádě srpna 2008.

ří se aktivně účastní akcí studentského sdružení Ekonom, především Ekofór (za každý položený dotaz na Ekofóru dostanou dva preferenční body) a současně získají podporu minimálně 20 spolužáků (studentů 1. – 3. ročníku z vlastní fakulty) pro svou účast na semináři stvrzenou jejich podpisem doplněným o školní e-mailovou adresu pro ověření. O konečné účasti rozhodne největší počet získaných preferenčních bodů. Studenti budou na každý seminář vybráni paritně z jednotlivých fakult. Účast na obou seminářích včetně ubytování a stravy je bezplatná. Letenky do obou destinací budou studentským sdružením Ekonom dotovány tak, aby jejich cena pro

– 1 / 2008

Letní semináře v Litvě a ve Francii

4

Smrad a hrůza

economix

– 1 / 2008

Asi v polovině loňského prosince se jako lavina začal internetem šířit e-mail s vyfoceným oznámením o specifickém řádění neznámého fantoma LH v budově Vysoké školy ekonomické na Jižním Městě. Kauza Lorda Hoven se stala velkým hitem a nabrala ještě větších obrátek poté, co o ní odvysílala reportáž televize Nova v hlavní zpravodajské relaci. Pod oznámením vyvěšeným v budově VŠE na Jižním Městě (JM) byl podepsán Vlastimil Chládek, vedoucí správy tohoto areálu VŠE. Chládek v něm informoval o důvodech nepřístupnosti většiny pánských záchodů v budově školy, která je určena především studentům prvního ročníku. Důvody byly prosté, i když u někoho mohly vyvolávat žaludeční potíže. Na VŠE totiž již od listopadu řádil fantom, jak ho později média nazvala, který si sám vhledem k úchylce spočívající ve znečišťování záchodů výkaly říká Lord Hoven. Rozsah a frekvence znečištění byly tak značné, že se s ním vedení školy rozhodlo bojovat po svém - znepřístupněním pánských toalet. Otevřeny zůstaly jen dvě, jedna pod přímým dohledem vrátného a druhá ve třetím patře budovy. O rozsahu dobře vypovídá věta z oznámení, která se stala téměř kultovní a citovala ji mnohá média: „LORD HOVEN si pravděpodobně nosí lejna s sebou v igelitových pytlíčcích, neboť velikost znečištění není na jednu velkou potřebu dospělého člověka (to by musel být alespoň kůň),“ psal pan Chládek studentům 10. prosince 2007. V tentýž den byla škola nucena opět záchody otevřít, protože Lord Hoven se nenechal odradit a začal prostory VŠE znečišťovat vskutku originálním způsobem, o kterém také školu informoval vytištěným oznámením. „Znemožnili jste mi sraní, tak tady na to budu chcát. Příjemný úklid,“ stálo v oznámení. Hned na to se dal do práce a podle studentů z JM močil do sedaček, do rohů, květináčů nebo odpadkových košů. Poté, co oznámení jeden ze studentů vyfotografoval a zveřejnil na internetu, se o kauzu začala zajímat i česká média. Jako první o ní informoval Pražský deník a ostatní na sebe nenechala dlouho čekat. Přidala se hlavně internetová média jako idnes.cz nebo atlas.cz, který dokonce udělal krátký rozhovor s vrátným v budově na JM, ale i tištěná verze Lidových novin. Z reakcí studentů VŠE na serveru vseborec.cz je patrné, že již v té době byly znečištěné školní toalety z e-mailů s vyfoceným oznámením známy mnoha lidem po celé republice. Následně o kauze informovala i televize Nova ve svých večerních zprávách a pak celý mediální humbuk najednou ustal.



zpravodajství

na Jižním Městě

VĚC SE VYŠETŘUJE, NOVINKY ŽÁDNÉ Vedení VŠE samozřejmě celou záležitost, útočící na nosy i žaludky studentů z JM, předala k šetření pražské policii. „Policisté podané oznámení prošetřují, a to pro podezření z přestupku proti veřejnému pořádku,“ řekl v prosinci 2007 Tomáš Hulan, mluvčí pražské policie. Začátkem ledna 2008 pak vedení VŠE přišel anonymní dopis podepsán iniciálami L.H., ve kterém se pisatel přiznal ke znečišťování sociálního zařízení na VŠE. Jak bylo v dopise uvedeno, jde prý o zhrzeného studenta nepřijatého na VŠE, který se takovýmto způsobem snažil škole mstít. „Dopis byl předán policii,“ informoval Miroslav Karlíček, donedávna tiskový mluvčí VŠE. Znečišťování mezitím ustalo. V případě jeho pokračování by však podle Karlíčka škola vážně uvažovala buď o instalaci kamerového systému ve svých budovách, nebo

o najmutí specializované strážní agentury. To zatím nehrozí, ale nikdo neví, co bude dál, protože policii se případ dodnes nepodařilo vyřešit a Lord Hoven zůstává nedopaden.

VŠE BYLA JEN JEDNOU Z MNOHA POS TIŽENÝCH! Podle dostupných informací však Lord Hoven svou fekální činnost neprojevil jen na VŠE, ale provozoval ji již delší dobu, a to nejen po celém území našeho státu, ale dokonce i v zahraničí. Podobné problémy měla i poliklinika Jižní Město, která je od areálu VŠE na JM vzdálena jenom dvě zastávky autobusem. V reportáži televize Nova bylo dokonce zmiňováno, že na tuto polikliniku se L.H. chodí vyprazdňovat pravidelně dvakrát do měsíce. Tuto informaci se nám však nepodařilo ověřit. Ještě před úplným propuknutím kauzy pronajal Ondřej Barták část své domény www. ondrs.com neznámému člověku, který na stránce hovno.ondrs.com vytvořil něco jako fekální fanklub. Zveřejnil tam dokonce i všechna místa, která L.H. poctil svou návštěvou během své „kariéry“. Celkový počet

těchto míst převyšuje stovku a zahrnuje například mnoho stanic pražského metra, vlaky, nádraží, obchodní domy, restaurace, zdravotnická zařízení, školy, ale i zoo a banku. Mezi jeho zahraniční „úspěchy“ patří trajekty na Korfu a v Itálii. K dispozici byly i fotografické záběry z jeho zátahů. Dnes na uvedených stránkách najdeme jenom toto oznámení: „… omlouvám se, ale tento projekt byl uzavřen a již nebude obnoven. A to z důvodu, že nějaký návštěvník tohoto webu, přezdívaný ,Lord Hoven‘, roztírá ,hovna‘ po budově nějaké VŠE...“ Majitel webu dále popisuje, že projekt byl určen jenom pro zábavu návštěvníků a příspěvky Lorda Hoven považoval pouze za legraci. „Nikdy by mě nenapadlo, že může jít o skutečnost,“ říká a slibuje pomoci při dopadení fekálního Lorda.

NENÍ TO POPRVÉ! Trochu kontroverzní, ale o to zábavněji píšící redaktor týdeníku Reflex Jiří X. Doležal udělal na popud kauzy L.H. rozhovor se sexuologem Ondřejem Trojanem. V něm rozebírají možné příčiny Lordova chování. Z důvodu nedostatku informací o něm je ale podle Trojana problematické přesněji specifikovat motivy jeho řádění, a naskýtá se tedy více vysvětlení. Jedním z nich je sexuální deviace fantoma VŠE. „Vše na mne ale působí dojmem, že ten člověk bude mít spíše nějaký problém psychický než sexuální. Sexuální hrátky s výkaly jsou totiž většinou jiného typu,“ vysvětluje v rozhovoru Trojan a dodává, že sexuální devianti fascinovaní fekáliemi mají sklony své výkaly čichat, protože je to vzrušuje. Jiné vysvětlení se naskýtá, budeme-li na Lorda nazírat jako na umělce. „Je to možná snaha na sebe upozornit. Můžeme hledat jisté analogie ke konání například sprejerů, pouze materiál k tvorbě je jiný než u Lorda Hoven. Ten jeho je možná méně toxický,“ rozvíjí svou teorii Trojan. Zdůrazňuje ale, že tento druh zábavy je minimálně nedospělý. O toxicitě materiálu zvoleného L.H. by se ale dalo hodně polemizovat. Hygienici varují, že výskyt fekálií ve škole může způsobit řadu onemocnění, počínaje žloutenkou. Dnes známá kauza, o které už koluje mnoho vtipů a jež je zároveň stále šetřena policií, však není prvním podobným případem na VŠE. „Ano, před lety byl podle mých informací řešen podobný incident v areálu Žižkov,“ prozradil ještě bývalý mluvčí VŠE Karlíček. Jelikož jde o případ hodně starý, žádné další informace už nejsou dostupné. Lord Hoven tedy očividně není svým konáním ničím originální, ale pro nás, pravidelně hygienu dodržující studenty, může zůstat jenom zbožným přáním, aby se jím už nikdo další neinspiroval a nechtěl pokračovat v započaté tradici.  Autor: Marcel Bodnár

Vášnivá diskuse na toto téma se ke konci tohoto semestru vedla na serveru www.vseborec.cz. Rozhořčení studenti si vzájemně vyměňovali názory na aféru, která se rozpoutala na Fakultě financí a účetnictví. Hlavním aktérem je jeden ze studentů předmětu Modelování ve financích vedeného doc. Jaroslavem Bradou. Založil si e-mailovou schránku [email protected] a po zjištění potřebných školních e-mailových adres se snažil jménem přednášejícího pod záminkou kolektivního sdílení a kontroly vylákat od svých spolužáků rozpracované či hotové seminární práce. Ke stažení zaslaných prací měla sloužit nově vytvořená webová stránka chráněná uživatelským jménem a heslem. Rozlícení se dostavilo ve chvíli, kdy vyšlo najevo, že autorem hromadně rozeslaného e-mailu není přednášející kurzu, ale jeho posluchač. „Úspěšnost“ akce lze měřit počtem studentů, kteří podvod neprohlédli: je jich osm. Závažnost situace dokládá i pověst dotyčného předmětu a zadávaná seminární práce, jejíž obtížnost, pracnost a časová náročnost jsou všeobecně známé. „Smekám klobouk před autorem falešného e-mailu. Velmi originální a především laciný trik, jak získat práci, za jejíž vypracování se letos na trhu nabízelo až pět tisíc korun.“ Tak situaci komentuje diskutující s přezdívkou Kuma. Sám adresátem e-mailu nebyl. Podvodník totiž pravděpodobně získal e-mailové adresy svých spolužáků prostřednictvím serveru pes.vse.cz, kde jsou však dostupné pouze adresy studentů, kteří dali svolení se zveřejněním svého rozvrhu. Kuma mezi nimi není. Podvedení studenti ve zmíněné diskusi polemizovali o věrohodnosti zaslaného emailu. Jedni vyzdvihovali podobnost výrazu slov a vět v e-mailu s osobitým vyjadřováním docenta Brady, za vše hovoří fráze „s přátelským pozdravem“. Druzí zase hledali nejen pravopisné a gramatické nedostatky, jež je vedly k pochybnostem o jeho pravosti. Proč autor zmiňuje spojení „zájem je to, co vás vedlo k zapsání MTP312“, když je předmět pro obor Finance povinný? Proč je zaslán ze serveru gmail.com? Dalším tématem diskuse byl adekvátní trest, který by měl následovat po dopadení

@ Falešným e-mailem podvedl osm svých spolužáků viníka, a zda vůbec existuje dost indicií k jeho dopadení. Jeden názor za všechny: „Vydávání se za učitele s cílem ‚najít inspiraci’ v cizích pracích je případ pro disciplinární komisi, která by nad vyhazovem dotyčného asi moc neváhala. Jeho skutečnou totožnost je ale prakticky nemožné zjistit. Nepředpokládám, že se někdo pokusí pátrat v odevzdaných seminárních pracích a hledat podobnost. Takže to asi jen vyšumí do ztracena,“ dodává Zdenka. Otázkou je, nakolik se sami studenti snažili pachatele vypátrat nebo alespoň podat zprávu o podvodném jednání kompetentním osobám na vyšších příčkách v hierarchii vedení školy. Podvedení studenti totiž kontaktovali pouze přednášejícího, který následně rozeslal oficiální e-mail sdělující, že jde o podvodné jednání. Docent Brada je momentálně na dovolené. Jeho vyjádření k věci tedy nebylo možné do uzávěrky Economixu získat. Děkan FFÚ doc. Petr Dvořák reaguje:

„O záležitosti mě dosud nikdo neinformoval. Zdali je možné podvodníka vypátrat, na to vám odpovědět v této chvíli neumím, nicméně určitě budu chtít, aby tomu tak bylo. A pokud by byl vypátrán, tak je to jednání, u kterého bych neváhal předložit je k jednání disciplinární komisi.“ Ta může navrhnout tresty v souladu s disciplinárním řádem. Děkan na základě jejího doporučení nesmí uložit přísnější než navrhovaný trest. „S ohledem na závažnost popsaného jednání bych rozhodně neměl důvod uložit trest mírnější, než by byl návrh komise,“ dodává děkan. Konkrétní důvody, které studenta vedly k takovému jednání, jsou víceméně známé a zřejmé. „Primárně mě vedl k zorganizování této záležitosti velký zájem studentů (mě nevyjímaje) o jakoukoliv nápovědu nebo návod, jakým způsobem seminární práci zpracovat. Mnohým z nás ze zadání práce vstávaly hrůzou vlasy na hlavě,“ uvedl sám podvodník ve vysvětlujícím e-mailu. „Jméno našeho vyučujícího bylo do celé záležitosti vtaženo pouze z jediného důvodu - dodání žádosti na důvěryhodnosti,“ doplňuje. Někteří studenti se přidávají: „Nejdřív jsem si myslela, že ta seminárka je snaha o to, aby se studenti naučili přemýšlet a sami zapojovat mozek, ale připadá mi to spíš jako záměr nás zbytečně stresovat a uškodit nám.“ Přesto se zamýšlejí nad racionálností takového jednání a rizikem, kterému se podvodník vystavuje. „Pokud by napsal, že si neví rady s prací, určitě by se našel někdo, kdo by mu s tím poradil. To už je snad lepší si MTP312 nechat omluvit, než riskovat vyhazov,“ snaží se vcítit do jeho situace další diskutující. „Zamezit takovému a podobnému jednání není jednoduché. Bude to vyžadovat, aby se o to přičinili nejen učitelé prověřováním znalostí způsobem, který není snadné obejít, a svým nekompromisním jednáním vůči podvodným či neetickým činům,“ soudí děkan Dvořák. Možná nejdůležitější předpoklad však podle něj spočívá ve změněném pohledu studentů samých. „Až v situaci, kdy takové jednání budou sami studenti považovat za nepřijatelné, kdy si pokušitel bude vědom toho, že se tímto vystavuje riziku určitého negativního postoje ze strany ostatních studentů, teprve potom můžeme čekat obrat k lepšímu,“ vysvětluje. „Moje slova mohou znít jako utopie. Ale to nás nesmí odradit a já na naší fakultě se o to chci přičinit,“ dodává. Z rad diskutujícího Franty prvotně vyplývá potřeba respektování základních pravidel při komunikaci s vyučujícími: „S učiteli komunikujte pouze přes jejich školní e-mail v doméně vse.cz. Pokud to nejde jinak, použijte e-mail uvedený na pes.vse.cz nebo v telefonním seznamu. Pro změnu těchto údajů musí vyučující prokázat svoji totožnost.“ Čtěte další vydání časopisu Economix. Kauza pokračuje... Autor: Olga Trpáková

!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

economix

Zdá se, že podvodné jednání studentů, kteří (ať už z jakýchkoli důvodů) sahají k extrémním řešením své svízelné situace, nezná mezí. Vytrácí se snaha o samostatnost, sebezdokonalení, soucit s ostatními i úcta k vyučujícím. Lze tvrdit, že kvůli zjevně úmyslným podvodným činům jednotlivců, profitujících nejen na slepé důvěře ostatních, budou po nutném zpřísnění postupů směřujících k jejich dopadení trpět především ti, kteří svým způsobem jen nedbalostně pochybili.

– 1 / 2008

5

zpravodajství

6

zpravodajství

Žebříček ekonomických fakult v České republice V Lidových novinách vyšlo 30. ledna 2008 srovnání 21 fakult veřejných vysokých škol a 23 soukromých vysokých škol v oboru ekonomie. Zajímavé je umístění Národohospodářské fakulty VŠE s velkým odstupem na prvním místě, ale i předposlední místo Fakulty informatiky a statistiky. Nejvýraznějším faktorem, který od sebe odlišuje vysoké školy ekonomického typu, je index č. 2, tedy „výběrovost fakulty“. Čím nižší je tento index, tím menší je pravděpodobnost, že se uchazeč na vybranou školu dostane. Na tento index se dá dívat i z pohledu vysoké školy. Škola

si může díky nastavení náročnějších přijímacích zkoušek lépe vybírat budoucí studenty. V rámci indexu výběrovosti se celkově lépe umístily veřejné vysoké školy. Nejmenší podíl přihlášených prošel přijímacím řízením na Národohospodářské fakultě VŠE v Praze, která přijala pouhou čtvrtinu zájemců. Soukromé školy mají index výběrovosti zcela jiný. Na čtrnácti soukromých vysokých školách uspěli všichni uchazeči, kteří přišli k přijímacímu řízení. Dalšími ukazateli, které hrají v diferenciaci ekonomických fakult (respektive vysokých škol) dost významnou roli, jsou index č. 1 (index zájmu o fakultu) a index č. 3 (index konkurenceschopnosti). Index zájmu o fa-

kultu mají výrazně lepší školy soukromé. Na třinácti soukromých vysokých školách a pouze jedné veřejné znamenala podaná přihláška i skutečnou účast v přijímacím řízení. V případě indexu konkurenceschopnosti mají lepší výsledek opět školy soukromé. Na deseti soukromých školách se každý přijatý uchazeč zapsal ke studiu. Mezi veřejnými školami se tak stalo pouze u jedné – u Národohospodářské fakulty VŠE v Praze. Nejpodobnější jsou si školy v celkové úspěšnosti absolventů při vstupu na pracovní trh. Mezi veřejnými školami je rozdíl do pěti procentních bodů, u soukromých škol je o něco vyšší. Pokud

vynecháme extrémní odlišnost Vysoké školy Karla Engliše, která dosahuje hodnoty 85 procent, pak se celková úspěšnost soukromých vysokých škol pohybuje v intervalu 92 až 100 procent. V žebříčku vyplývajícím z uvedených indexů jsou nejlepší fakulty soustředěné ve skupině škol veřejných, naopak fakulty s nízkým indexem najdeme jak u soukromých, tak u veřejných škol. Celkově se nejlépe umístila Národohospodářská fakulta Vysoké školy ekonomické v Praze, která obsadila přední příčky všech sledovaných indexů. V celkové úspěšnosti absolventů na trhu práce není mezi soukromými a veřejnými školami téměř žádný rozdíl. 

poř. 1 1 2 3 4 5 6 7 8 8 10 11 12 12 14 15 16 17 18 18 20 20 20 23 23 23 23 23 23 23 23 31 32 32 32 32 36 37 38 39 40 40 42 43 44

poř. 2 1 2 3 4 5 1 6 7 2 8 9 10 10 3 12 4 13 14 5 15 15 15 18 6 6 6 6 6 6 6 13 19 14 14 14 17 18 18 20 21 21 21 20 21

* Poř. 1 * Poř. 2 **

Veřejné a soukromé ekonomické fakulty v České republice celkový Index 1 pořadí Index 2 pořadí Index 3 pořadí Index 4 pořadí univerzita fakulta index průměr (v %) (v %) (v %) (v %) VŠE v Praze Národohospodářská fakulta 100 0.86 91 3 25 1 100 1 99 2 MU v Brně Ekonomicko-správní fakulta 89 0.77 94 2 34 3 79 3 98 3 VUT v Brně Fakulta podnikatelská 86 0.75 77 10 31 2 78 4 97 4 VŠ polytechnická Jihlava 80 0.69 100 1 48 7 68 11 100 1 U Hradec Králové Fakulta informatiky a managementu 78 0.68 73 13 43 5 76 6 97 4 Metropolitní univezita Praha, o.p.s. 78 0.67 99 2 70 1 100 1 100 1 VŠE v Praze Fakulta mezinárodních vztahů 76 0.66 77 10 51 8 79 3 99 2 MZLU v Brně Provozně ekonomická fakulta 75 0.65 87 4 54 10 74 8 98 3 Soukromá vysoká škola ekonomických studií, s.r.o. 75 0.65 100 1 76 2 100 1 96 5 VŠE v Praze Fakulta podnikohospodářská 74 0.64 84 5 38 4 48 18 99 2 UJEP v Ústí nad Labem Fakulta sociálně ekonomická 73 0.63 80 7 55 11 75 7 95 6 Univerzita T. Bati ve Zlíně Fakulta managementu a ekonomiky 72 0.63 78 9 56 12 77 5 96 5 VŠE v Praze Fakulta financí a účetnictví 72 0.63 78 9 45 6 57 16 99 2 Vysoká škola Karla Engliše v Brně, a.s. 72 0.62 100 1 80 3 100 1 85 8 Univerzita Pardubice Fakulta ekonomicko-správní 71 0.61 77 10 53 9 67 12 95 6 Brno International Business School a.s. 70 0.60 100 1 82 4 93 4 96 ** TU v Liberci Hospodářská fakulta 69 0.60 79 8 57 13 67 12 97 4 JČU v Českých Budějovicích Ekonomická fakulta 68 0.59 84 5 64 14 72 9 98 ** Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky, a.s. 68 0.59 100 1 80 3 86 9 100 1 VŠB-TU Ostrava Ekonomická fakulta 66 0.57 75 12 69 17 81 2 95 6 VŠE v Praze Fak. managementu (Jind. Hradec) 66 0.57 72 14 53 9 55 17 100 1 ČZU v Praze Provozně ekonomická fakulta 66 0.57 77 10 65 15 71 10 98 3 ZU v Plzni Fakulta ekonomická 62 0.54 75 12 66 16 64 14 97 4 Středočeský vysokoškolský institut, s.r.o. 62 0.54 100 1 100 9 100 1 100 1 Soukromá vysoká škola ekonomická Znojmo, s.r.o. 62 0.54 92 4 90 6 89 7 97 ** Bankovní institut vysoká škola, a.s. 62 0.54 100 1 100 9 100 1 98 3 Vysoká škola ekonomie a managementu, s.r.o. 62 0.54 100 1 100 9 100 1 96 ** Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r.o. 62 0.54 100 1 100 9 100 1 96 5 Vysoká škola aplikovaných ekonomických studií. s.r.o. 62 0.54 100 1 100 9 100 1 96 ** Vysoká škola obchodní a hotelová, s.r.o. 62 0.54 100 1 100 9 100 1 96 ** Evropský polytechnický institut, s. r. o. 61 0.53 100 1 86 5 75 12 94 6 SU v Opavě Obchodně podnikat. fak. v Karviné 59 0.51 76 11 84 18 81 2 95 6 Vysoká škola cestovního ruchu, hotelnictví a lázeňství, s.r.o. 59 0.51 100 1 100 9 91 6 100 1 CEVRO institut o.p.s., Praha 1 59 0.51 91 5 97 8 92 5 97 ** Vysoká škola regionálního rozvoje, s.r.o. 59 0.51 85 7 100 9 100 1 97 ** Newton College, a.s. 57 0.49 100 1 100 9 84 10 97 ** Rašínova vysoká škola s.r.o. 56 0.49 83 9 100 9 95 2 97 ** Vysoká škola finanční a správní, o.p.s. 56 0.48 85 7 100 9 92 5 99 2 Vysoká škola podnikání, a.s. 54 0.47 84 8 100 9 87 8 92 7 AKADEMIE STING, o.p.s. 53 0.46 71 10 100 9 94 3 98 3 Moravská vysoká škola Olomouc, o.p.s. 53 0.46 89 6 100 9 81 11 98 ** ŠKODA AUTO a.s., Vysoká škola 53 0.45 96 3 96 7 68 13 97 4 VŠE v Praze Fakulta informatiky a statistiky 52 0.45 82 6 88 19 62 15 100 1 VŠ techn. a ekon. v Č. Bud. 49 0.42 79 8 94 20 66 13 99 **

= celkové pořadí mezi všemi veřejnými a soukromými ekonomickými fakultami = pořadí samostatně buď mezi veřejnými nebo soukromými ekonomickými fakultami Chybějící údaj, hodnota nahrazena na základě statistické metody Missing value analyze

Index ekonomické veřejné/soukromé index 1 = podíl „živých přihlášených“ z přihlášených index 2 = podíl přijatých ze „živých přihlášených“ index 3 = podíl zapsaných z přijatých index 4 = celková úspěšnost absolventů

váha 0,20 0,46 0,29 0,05

Zdroj: Lidové noviny, 30. 1. 2008

economix

– 1 / 2008

HODNOCENÍ CELKOVÉ A PODLE JEDNO TLIVÝCH INDEXŮ

7

Inzerce/zpravodajství

Národohospodářská fakulta VŠE

Premiérově se tato událost uskutečnila 18. ledna 2008 od 16 hodin. Tento revoluční model umožnil zájemcům o studium účastnit se prezentace fakulty, aniž opustili pohodlí vlastního domova. VŠE si tak úspěšným uskutečněním virtuální prezentace zajistila historické prvenství mezi vysokými školami u nás, které o tento projekt projevily zájem. Second Life je další generace webu - online 3D virtuální svět, který si klade za cíl co nejvíce se přiblížit realitě a přesto umožnit každému, kdo se připojí, žít svůj vymyšlený paralelní virtuální život se vším všudy. Dnes

*œ

-

i

Å + ‘ E3 × www.secondlife.cz

Czechoslovakia proděkan Jan Šťastný spolu s odborným asistentem Miroslavem Svobodou. Účastníky prezentace nebyli tentokrát klasičtí lidští studenti, ale tvorové různého vzhledu. Ve světě Second Life každý žije život prostřednictvím svého avatara (postavička virtuálních sfér), který může nabývat podob lidí, monster i zvířat. Nejen to podpořilo celkový dojem neformálnosti. Akce však neztrácela na atraktivnosti, kvalitě a důležitosti poskytnutých informací. Po úvodním slovu zástupců fakulty o průběhu studia a přijímacím řízení přišla řada na dotazy publika. Většina otázek byla položena písemně na chatu, hosté z Národohospodářské fakulty reagovali prostřednictvím mikrofonu. Otázky se týkaly důležitosti matematických znalostí, odlišnosti fakulty od dalších fakult ekonomického zaměření či možnosti dálkového studia. Na závěr shromáždění návštěvníci přednášejícím dlouze aplaudovali. V průběhu prvního čtvrtletí letošního roku se na neobvyklý experiment s uspořádáním Dne otevřených dveří v Second Life chystají i Fakulta pedagogická ZČU v Plzni, Fakulta sociálních studií MU v Brně či Filozofická fakulta UP v Olomouci. Dny otevřených dveří jsou společnou aktivitou fakult a společností Scio a Beneta.cz, která právě stojí za vznikem prvního virtuálního československého města Bohemia.  Autor: Olga Trpáková

economix

Den otevřených dveří Národohospodářské fakulty VŠE proběhl letos kromě tradiční formy i poněkud nestandardně ve virtuálním světě na serveru www.secondlife.cz (český podpůrný projekt k portálu www. secondlife.com).

nabízí nové pole působnosti téměř dvanácti milionům obyvatel. Second Life je nejen zábava, ale také příležitost pro všechny obchodníky, designéry a programátory. Dává jim možnost využít svůj talent, seberealizovat se, splnit si sny a navíc svoje schopnosti prodat. Za jeden den je zde možné postavit budovu nebo navrhnout automobil a ještě večer jej prodat prvním zákazníkům. Univerzity v něm vidí jiný prostor, zcela novou formu pro oslovení potenciálních studentů vedle klasického fyzického kontaktu se školou. Možnosti studia, jednotlivé obory, způsoby, jak se ke studiu přihlásit a být úspěšně přijat, a fakultu samou představil zájemcům o studium i náhodným kolemjdoucím z vybudovaného pódia na Starém náměstí československého městečka Bohemia na ostrově

– 1 / 2008

otevřela zájemcům o studium virtuální dveře

8

rubrika

Magisterský program mezinárodního managementu CEMS Community of European Managements Schools and International Companies je vysoce prestižní magisterský program zaměřený na mezinárodní management, jehož historie sahá až do roku 1988. Součástí programu CEMS je vždy jen jedna vysoká škola z každé země, což platí i pro Českou republiku, ve které zřizuje tento program Vysoká škola ekonomická v Praze. Každoročně se CEMS těší velkému zájmu ze strany studentů v celé Evropě. Neméně podstatný prvek CEMS tvoří také korporátní partneři, kterých má CEMS v současné době již padesát sedm. Aktivně se podílejí na zkvalitňování tohoto programu a umožňují studentům zapojení do praxe. V letošním školním roce studuje v rámci CEMS již 624 lidí v celé Evropě. Dlouhodobým cílem je pak 1000 studentů v rámci ročníku. Od příštího akademického roku se program CEMS stává nově součástí navazujícího magisterského programu International Management na Podnikohospodářské fakultě VŠE. Pro studenty má toto spojení nesporné výhody. Dříve byl CEMS něco „navíc“, tedy bylo třeba splnit nejen podmínky programu CEMS, ale i klasické povinnosti daného studijního oboru, zato nyní se budou zájemci moci plně soustředit na studium pouze jednoho studijního programu. Další novinkou pak je, že se program CEMS otevírá všem studentům s ukončeným bakalářským vzděláním, tedy nejen absolventům VŠE. Celý program International Management je vyučován v angličtině a právě kvůli tomu

muselo být jeho studium dle platných českých zákonů zpoplatněno. Rok studia tak bude stát 1000 eur. Vedení školy se ale snaží vyjít studentům vstříc, a tak část této částky bude refundována v rámci příspěvku na cestovné a učebnice během pobytu v zahraničí. Studenti pobírající sociální stipendium pak mají možnost požádat rektora o úplné prominutí tohoto poplatku. Stát se součástí CEMS znamená projít poměrně náročným výběrovým řízením. Letos je situace o to komplikovanější, že v příštím školním roce poběží dva studijní programy najednou. Prvním z nich je klasický CEMS, tedy pouze jako nástavba k magisterskému studiu, určený pouze studentům s již dokončeným bakalářským vzděláním. Druhou možností určenou pro studenty třetího ročníku bakalářského programu, je pak navazující magisterský program Inernational Management. Výběrové řízení je pro obě skupiny studentů stejné. Jako součást přihlášky do programu CEMS uchazeči přiloží potvrzení o znalosti anglického jazyka minimálně na úrovni B2 (certifikát, bakalářská zkouška či potvrzení katedrou AJ), dále potvrzení o znalosti druhého jazyka minimálně na úrovni B1, strukturovaný životopis a motivační dopis v anglickém jazyce. Posledním důležitým prvkem pak bude vážený studijní průměr (ke 14. únoru 2008). Na základě vyhodnocení přijatých žádostí bude vybráno 80 studentů, kteří postupují do druhého kola a zúčastní se tak celodenního assessment centra. Hlavním cílem assessment centra je poznat, zda daní kandidáti opravdu mají manažerské schopnosti,

zda jsou schopni práce v týmu a jak vlastně jako osobnosti působí na okolí. Poslední třetí kolo (týká se pouze studijního programu International Management) znamená splnění formálních povinností studia v bakalářském programu nejpozději do 25. června 2008. Poté budou vyhlášeni noví studenti programu CEMS. Samo studium CEMS je pak rozděleno do dvou semestrů. Jeden z nich stráví student na domácí vysoké škole, tedy VŠE, druhý pak na zahraniční partnerské škole. Součástí programu CEMS jsou ještě jazykové zkoušky (z angličtiny a druhého jazyka) a také minimálně desetitýdenní internship v zahraničí. Po splnění všech těchto povinností a ukončení studia na VŠE obdrží student mezinárodně uznávaný titul MIM, tedy Master in International Management. Studium CEMS však neznamená jen povinnosti, přináší i plno různých akcí, například uvítací Rookie Weekend pro nově přijaté CEMS studenty či pravidelně pořádané a velmi oblíbené CEMS Drinky. Součástí programu CEMS jsou mimo jiné skill semináře, na nichž studenti rozvíjejí své schopnosti (tzv. soft skills) či se snaží uplatnit své teoretické znalosti v praxi. Skill semináře jsou vždy pořádány ve spolupráci s některým z korporátních partnerů (letos např. Reuters, Hilti, L’Oreal). Jednu z nejcennějších zkušeností pak přináší Business Project. Jde o reálný projekt zadaný jedním z korporátních partnerů. Studenti mají na jeho vypracování celý semestr, na jehož konci prezentují své výsledky managementu dané společnosti.  Autor: Pavlína Šimurdová

Anketa

economix

– 1 / 2008

1. Proč jste se přihlásili do programu CEMS? 2. Jaké výhody vám absolvování/ studium tohoto programu přineslo? ING. LENKA ZRALÁ MIM 2. fakulta, absolventka programu CEMS, nyní pracuje v PricewaterhouseCoopers 1) CEMS mne přilákal možností studovat v zahraničí na prestižní škole. Na rozdíl od klasické zahraniční výměny umožňuje pohybovat se mezi zahraničními studenty i po návratu do Prahy a má mnohem propracovanější systém studia. Povinné součásti programu, například absolvování case study ve společnosti HILTI, složení dvou zkoušek z cizího jazyka či povinnou zahraniční stáž, hodnotím zpětně jako zcela zásadní třešničky na dortu.

2) Největší výhodou je získání nových kontaktů a navázání kamarádských vztahů se studenty s podobnými zájmy. Dalším benefitem je získání nadhledu nad českou kotlinou a výborné výchozí pozice pro práci v mezinárodní společnosti nebo v zahraničí po ukončení studia. V neposlední řadě je CEMS zajímavý bod do životopisu, který mne odlišuje od většiny absolventů českých škol a zvyšuje moji cenu na trhu práce. BC. ANNA ŠTĚRBOVÁ 3. fakulta, CEMS Club, Prague Member 1) Na CEMS jsem se přihlásila především kvůli mezinárodnímu aspektu všech součástí programu. Lákala mě i úzká vazba na praxi a zahraniční stáž, která je povinnou součástí programu.

2) Studium programu CEMS mi přineslo mezinárodní rozhled, spousty zkušeností a hlavně kontaktů. Díky aktivitám, které CEMS pořádá, jsem měla možnost seznámit se s mezinárodními společnostmi při neformálních příležitostech a podílet se na projektech, ke kterým bych se bez CEMS vůbec nedostala. BC. KAMIL HANZLÍK 1. fakulta, v současnosti studuje na University of Sankt Gallen: 1) Chtěl jsem získat hodnotné zahraniční zkušenosti a nové přátele. 2) Hlavní benefit vidím v tom, že člověku otevře dveře k zcela novým možnostem a příležitostem, o kterých dříve nevěděl.  Autor: Pavlína Šimurdová

9

rozhovor

probíhá i tzv. Carrier forum (obdoba Šance na VŠE) a zájem ze strany členských firem o absolventy je opravdu velký. Pro studenta, který chce rozvíjet mezinárodní kariéru, je určitě International Management velmi dobrou volbou.

Kdo přišel s nápadem vytvořit nový navazující magisterský program International Management? Na řadě škol, například v Nizozemsku na RSM Erasmus University či na francouzské HEC Paris je CEMS MIM součástí řádně akreditovaných programů. Akreditaci zvažovalo již minulé vedení školy, protože realizace nestandardních projektů je vždy složitá, například i z hlediska financování anebo možností zapojení do projektů podporovaných EU. Hlavním problémem stávajícího stavu byl ale nízký počet studentů, kteří řádně program CEMS MIM dokončili. Někteří studenti bohužel CEMS využili jako jistou možnost pro výjezd do zahraničí anebo si díky programu, jehož součástí je i stáž v zahraniční firmě, našli během studia zajímavou práci a studijní povinnosti nedokončili, a někteří studenti prostě nezvládli souběžné studium dvou programů. V případě neakreditovaných studijních programů nemá vysoká škola žádné nástroje na to, aby postihla studenty, kteří program řádně nedokončí. Každoročně je do CEMS přijímáno zhruba 40 studentů, avšak například v roce 2004 jsme měli pouze 11 absolventů a v roce 2005 šlo celkem o 20 absolventů. Od roku 1998, kdy se VŠE stala členem CEMS, ukončilo řádně studium a bylo promováno 154 absolventů, což není pro prestižní program, do kterého Vysoká škola ekonomická investuje velké prostředky, dobrý výsledek. International Management se od školního roku 2008/2009 začlení do nabídky navazujících magisterských programů VŠE v angličtině jako čtvrtý v pořadí.

Rozhovor s prof. Hanou Machkovou, prorektorkou pro zahraniční vztahy a PR VŠE v Praze

o programu CEMS

Očekáváte větší zájem studentů o „starou“ podobu CEMS nebo o program International Management? Zájem neumím odhadnout. Záleží na tom, kolik z nich se rozhodlo počkat s přihláškou do CEMS až v prvním ročníku navazujícího magisterského studia. Kolik studentů bude letos přijato celkově do programu CEMS? Stejně jako v minulých letech bychom chtěli přijmout 40 - 45 studentů. Existuje nějaký poměr mezi nově přijatými studenty, kteří budou studovat CEMS v původní podobě a těmi, kteří nastoupí do magisterského programu International Management? Žádný poměr stanoven není. Přejeme si mít v CEMS ty nejlepší a nejmotivovanější studenty. Přechodné období bude pouze ve školním roce 2008/2009. Od roku 2009/2010 už budou všichni studenti, kteří mají zájem o titul Master in International Management, studovat pouze v rámci dvouletého navazujícího magisterského studijního programu.

Jaká jsou vaše očekávání spojená s přeměnou CEMS na navazující magisterský program? Od přeměny očekávám nejen mnohem vyšší počty absolventů, které jsou pro naše partnery hlavním kritériem úspěšnosti programu, ale i zvýšení kvality výuky, která povede k většímu zájmu o studium na VŠE ze strany zahraničních studentů z partnerských univerzit. CEMS je společným diplomem sítě 17 prestižních evropských vysokých škol. Naše bilance mezi vysílanými a přijímanými studenty není vyrovnaná - od roku 2000 jsme vyslali 279 studentů a přijali 134 studentů. Pokud chceme být uznávanými partnery, musíme nabízet ještě kvalitnější obsah výuky. Vyřešeny budou také problémy spojené s financováním programu CEMS.

Lze se podle vás nějak připravit na výběrové řízení, konkrétně na assessment centrum? Na přijetí do prestižního studijního programu se student vlastně připravuje dlouhodobě. V rámci prvního kola výběrového řízení jsou hodnoceny jeho znalosti dvou cizích jazyků, studijní výsledky, životopis a motivační dopis. Assessment je psychodiagnostický proces, jehož cílem je odhalit osobní motivaci a osobnostní předpoklady uchazečů. Na tuto specifickou formu psychologických testů se zvlášť připravit nelze.

V čem spatřujete největší benefit pro studenty programu International Management z hlediska jejich budoucí kariéry? Každoročně absolvují vysoké školy ekonomického a manažerského zaměření tisíce studentů. Největším přínosem programu International Management je jeho výlučnost. Absolutorium programu v cizím jazyce, semestrální pobyt v zahraničí na prestižní škole a praxe v zahraniční firmě dávají absolventům velkou přidanou hodnotu na trhu práce. CEMS je nejen sítí 17 vysokých škol, ale členy jsou i velké mezinárodní společnosti, například Nokia, L´Oréal, Nestlé či Škoda Auto. Jejich cílem je jednoznačně získat přístup k absolventům, jejichž profil odpovídá jejich potřebám. Při každoroční promoci, kterou organizuje některá z členských škol,

Jste celkově spokojená s přeměnou CEMS, nebo vidíte ještě další oblasti hodné změn? Jsem ráda, že navazující magisterský studijní program International Management získal akreditaci MŠMT a že CEMS bude i ze strany studentů, učitelů a firemních partnerů vnímán jako řádný studijní program VŠE v Praze. Nemyslím, že by mělo dojít k radikálním změnám. Byla bych ale velmi ráda, kdyby se do výuky ještě více zapojili mladší, jazykově dobře vybavení učitelé, protože CEMS jako sdružení špičkových škol dává příležitosti nejen studentům, ale i učitelům, kteří mohou například hostovat na členských školách a aktivně se zapojovat do různých společných odborných projektů v rámci tzv. Interfaculty groups. Autor: Pavlína Šimurdová

– 1 / 2008

J

economix

aké výhody přinese studentům nová podoba CEMS? Hlavní výhodou bude možnost soustředit se výlučně na náročné studium tohoto programu, které je do značné míry založeno na propojení s praxí. Povinnou součástí je například zpracování tzv. Business projektů, v předmětech se řeší týmové případové studie, mnohem více by měly být využívány intenzivní kurzy vyučované hostujícími profesory. Všechny tyto moderní formy výuky vyžadují samostatnou přípravu studentů a aktivní účast na výuce. Ve stávající podobě měli studenti často problémy, jak sladit studium navazujícího magisterského programu na své fakultě a souběžné studium v programu CEMS MIM. Většina studentů prodlužovala studium minimálně o semestr. Zejména po přechodu na systém ECTS, který značně omezil volitelnost předmětů, nastaly na některých oborech problémy s uznáváním předmětů a také s prezencí, protože docházelo k rozvrhovým kolizím. V nové podobě bude po dobu dvou let studovat skupina 40 vynikajících studentů společně. Oproti jiným velkým oborům tak budou mít studenti výhodu osobnějšího přístupu jak ke studiu, tak v navazování kontaktů s partnerskými podniky.

10

CAREER DAYS 2008 – PŘÍLEŽITOS T PRO S TART VAŠÍ KARIÉRY Ve dnech 5. a 6. března 2008 se v hotelu Diplomat v pražských Dejvicích koná veletrh pracovních příležitostí Career Days 2008. Získáte zde jedinečný přehled o tom, co jednotlivé firmy hledají a nabízejí. Budete mít příležitost se individuálně setkat s manažery prestižních mezinárodních firem, zúčastnit se tréninků, které jsou zaměřeny na rozvoj soft skills, či úspěšně absolvovat přijímací pohovor. Více informací o celé akci a kompletní přehled firem a MBA škol, které se Career Days 2008 zúčastní, naleznete na www.careerdays.cz.

– 1 / 2008

CENY SKRIPT SE ZVÝŠILY KVŮLI ZMĚNĚ DPH Z důvodu navýšení DPH z 5 na 9 % se od 1. ledna 2008 zvýšily i prodejní ceny skript vydaných v letech 2004-2007.

economix

GRANT REK TORA A ČSPO NA S TUDENT SKÉ AK TIVIT Y V ROCE 2008 Studentské organizace, ale i jednotliví studenti mohou na pořádání akcí zaměřených na studenty VŠE v roce 2008 žádat o grant rektora VŠE. Své žádosti podávejte v listinné a zároveň i v elektronické podobě u studentské tajemnice Ludmily Petkovové (student@vse. cz, 224 095 730). Žádosti lze odevzdat do 7. března 2008, a to každý čtvrtek od 14.30 do 16.30 v místnosti 167 NB. Náležitosti žádosti a další informace najdete na http://nb.vse.cz/ studentt/grantweb.doc. Výběr akcí provede výběrová komise jmenovaná rektorem za účasti představitelů České spořitelny. Rozdělovat se bude celkem 100000 Kč.

MINUTKY V MENZE PODRAŽILY Od 1. února 2008 podražily minutky ve školní menze. Studenti zaplatí 52 Kč, zaměstnanci 53,50 Kč a ostatní 80 Kč.

Aktuality ZMĚNY V SOCIÁLNÍM S TIPENDIU S účinností od 1. ledna 2008 vešla v platnost změna zákona o vysokých školách, čímž došlo ke změnám při nárokování sociálních stipendií. Více informací najdete na http://www.vse.cz/zprava/10211 nebo u prof. Jindřicha Soukupa ([email protected]). DOPLŇOVACÍ VOLBY DO AS FPH Doplňovací volby do Akademického senátu FPH z řad studentů se konají 16. dubna 2008, ale kandidáti se musí přihlásit již do 29. února 2008. Podrobnější informace získáte u Ing. Marie Hulové v RB 427. VŠE MÁ NOVÉHO TISKOVÉHO MLUVČÍHO Novým tiskovým mluvčím VŠE byl jmenován Jan Martin Rolenc, který ve funkci nahradil Miroslava Karlíčka. DALŠÍ BAREVNÝ TÝDEN JE NA OBZORU Do naší školy přichází další tematický týden, tentokrát v pruhovaném! Jistě si řada

zpravodajství

z vás pamatuje Žlutý týden pořádaný studenty Národohospodářské fakulty jen pro studenty této fakulty. Následující Pruhovaný týden již bude organizován pro každého studenta VŠE bez ohledu na fakultní příslušnost. Ptáte se, jak se zapojit? Přijďte v co nejpruhovanějším oblečení a ti „NEJpruhovanější“ dostanou za odměnu vlastní originální pruhovanou fotografii od zkušeného fotografa. Kdy? To se už brzy dovíte... KLUB MLADÝCH MANAŽERŮ V NOVÉM SEMES TRU

Chybí vám kontakt s manažerskou či podnikatelskou realitou? Rádi byste získali praktické informace k doplnění teoretických poznatků? Přijďte navštívit Klub mladých manažerů (KMM), který pod zášti-

tou České manažerské asociace pravidelně organizuje zajímavá setkání s významnými hosty z manažerské a podnikatelské sféry. V letním semestru přivítají například Martina Romana ze společnosti ČEZ či Marii Jírů, držitelku ocenění Manažer odvětví vzdělávání 2006. První setkání je naplánováno na 21. února 2008 od 18 hodin v RB 335. Více informací na kmm.euweb.cz. OIKOS PRAHA POŘÁDÁ FAIR TRADE SNÍDANI Studentská organizace Oikos Praha pořádá i v tomto semestru sérii Fair Trade snídaní, při kterých se můžete dovědět více o fungování systému Fair Trade. Ten tržním způsobem zaručuje producentům v rozvojových zemích férové ceny za jejich zboží a dbá na dodržování sociálních a environmentálních standardů (například vylučuje dětskou práci). A jako při každé správné snídani, i na téhle se dosyta najíte – samozřejmě produktů odpovídajících standardům Fair Trade a ekologického zemědělství! První snídaně se uskuteční koncem února, přesné datum a také více informací o FT snídaních naleznete na stránkách oikos.vse.cz. MIMOSEMES TRÁLNÍ KURZY 2PR451 Právní a daňové aspekty reorganizace podniku Tento seminář je vzhledem ke své náročnosti na domácí přípravu určen pouze pro vážné zájemce, kteří se v praxi hodlají věnovat problematice akvizic a přeměn obchodních společností. Do výuky budou zapojeni i odborníci z praxe, kteří se danou problematikou denně ve své právní a daňové praxi zabývají. Termín semináře: středa 7.3010.45 v RB 116. Development Project Management Kurz v anglickém jazyce, vypsaný katedrou světové ekonomiky, proběhne pod vedením kanadské univerzitní profesorky Maureen Woodhouseové (Saint Mary‘s University, Halifax). Kurz bude probíhat ve dnech 18.-22. února 2008, a to každý den vždy od 9.00 do 14.30. Více informací najdete na rst.vse.cz/?p=67.

11

zpravodajství VÁNOČNÍ KONCERT ŠKOLNÍHO SOUBORU Jako každý rok, i vloni, a to již posedmé, uspořádal školní soubor Musica Oeconomica Pragensis VŠE vánoční koncert v evangelickém kostele sv. Salvátora na Starém Městě. V diváky plně obsazeném kostele 20. prosince 2007 nejprve orchestr řízený Kateřinou Maňasovou a Haigem Utidjianem předvedl Smetanovu Vltavu, dále první větu Bachova houslového koncertu a výňatky ze suity Rimského-Korsakova. Dále pokračoval smíšený sbor pod vedením manželů Martiny a Kryštofa Spiritových skladbami J. S. Bacha a nedávno zemřelého českého skladatele Zdeňka Lukáše. V závěru koncertu pak zazněly české koledy v úpravě Jaroslava Krčka a Kryštofa Spirita. Koncert se setkal s velkým úspěchem u obecenstva, které si v závěru se sborem zazpívalo „Narodil se Kristus Pán“ za doprovodu varhan Jiřiny Marešové.















Inzerce















– 1 / 2008

economix

[email protected] Z

Hledáme nové redaktor(k)y!

economix

PŘEDNÁŠKA O POKERU Unipoker – amatérská univerzitní pokerová liga - u příležitosti březnového začátku této soutěže pořádá 26. února 2008 v 16.15 v posluchárně B na Žižkově přednášku o pokeru za účasti odborníka na tuto hru. Akci pořádají Tomáš Reinbergr (F2) a Petr Velička (F4). Více informací najdete na www.unipoker.cz.  Autor: Martin Steiner

12

studium na VŠE

Doktorské studium na VŠE Jste novopečenými magistry, popřípadě se chystáte na promoci, či se vám zastesklo po studentském životě, studium vás baví a stále prahnete po rozšiřování znalostí ve vámi zvoleném oboru? Pak právě pro vás je tu možnost, jak ve vysokoškolském studiu pokračovat. Na nejvyšší úrovni ve struktuře studijních programů stojí „doktorský program“. Ten je určen právě pro ty, kteří se chtějí svému oboru věnovat hlouběji tj. osobám (do budoucna) působícím v nejvyšších řídicích funkcích, ve sféře vědy, výzkumu, na akademické půdě apod. I VŠE v rámci tohoto stupně studia nabízí celé spektrum vzdělávacích programů. Pro všechny typy doktorských programů platí: Studium se uskutečňuje for-

mou prezenční nebo kombinovanou a standardní doba studia činí tři roky (maximálně pět let). Ve všech oborech vypsaných na VŠE jsou doktorandi povinni vystudovat dva celoškolsky povinné a dva oborově povinné předměty a další volně volitelné předměty (ty jsou vybrány školitelem). Splnění příslušných zkoušek však k získání titulu nestačí. Je nutno průběžně plnit ještě další povinnosti, jako je například vědecko-výzkumná a publikační činnost. Studenti prezenční formy studia musí rovněž pracovat v rámci příslušné katedry - dle Studijního a zkušebního řádu VŠE pro studium v doktorských studijních programech (Článek 6) v rozsahu, který určuje vedoucí katedry a je v souladu s individuálním studijním plánem (po dohodě se školitelem). Studenti v distanční formě jsou obvykle zapojováni do různých pomoc-

ných činností dle potřeb katedry, na níž působí. K dalším studijním povinnostem dále patří například povinná účast na workshopech, konferencích apod. Podrobnosti jsou stanoveny Studijním a zkušebním řádem pro doktorský studijní program a vyhláškou děkanů jednotlivých fakult pro doktorské studium. Pro případné budoucí doktorandy je nepochybně důležitá také otázka stipendií a možnosti ubytování. Doktorské stipendium se z dotací MŠMT přiznává pouze studentům prezenční formy studia, a to po dobu tří let. Výši stipendia určuje děkan fakulty. Za vynikající výsledky může být doktorandovi přiznáno i stipendium mimořádné. Dle kapacity mohou být doktorandi studující v prezenční formě ubytováni na koleji a mohou rovněž žádat o ubytovací stipendium. K řádnému ukončení studia je třeba splnit všechny studijní po-

Pravděpodobný počet Termín přijímacího řízení Přijímací zkouška přijímaných studentů Fakulta financí a účetnictví – studijní program Finance a účetnictví Finance* 30 jednou ročně v červnu 1. odborný předmět Účetnictví a finanční řízení podniku* 20 (náhradní termín v září) 2. anglický jazyk Teorie vyučování ekonomických předmětů 4 Fakulta mezinárodních vztahů – studijní program Mezinárodní ekonomické vztahy Obchodní a mezinárodní hospodářské právo* 10 1. odborný předmět Mezinárodní politické vztahy* 10 2. „první jazyk“ (vyšší úroveň znalostí) řádný termín: 3. „druhý jazyk“ Mezinárodní ekonomické vztahy* 30 červen (angličtina v rozsahu požadavků na první Evropská studia* 10 náhradní termín: nebo druhý jazyk) Uchazeč o studium předzáří kládá vědecký záměr předpokládané disertační práce v rozsahu cca 5 stran formátu A4 Fakulta mezinárodních vztahů – Politologie Politologie* 10 Fakulta podnikohospodářská – studijní program Ekonomika a management Podniková ekonomika a management* 43 Specializace: 1. odborný předmět Jednou ročně Podniková ekonomika 2. anglický jazyk - červen Management 3. jiný cizí jazyk Marketing Fakulta informatiky a statistiky – studijní program Aplikovaná informatika Informatika* 29 1. odborný předmět 3x ročně - únor, červen, září 2. anglický jazyk Fakulta informatiky a statistiky – studijní program Kvantitativní metody v ekonomice Ekonometrie a operační výzkum* 8 Statistika* 10 Národohospodářská fakulta – studijní program Hospodářská politika a správa Regionalistka a veřejná správa* 24 1. odborný předmět leden, červen, náhradní v září 2. anglický jazyk Hospodářská politika * 24

– 1 / 2008

Obor

economix

žadavky (včetně složení státní doktorské zkoušky) a navíc obhájit disertační práci. V ní byste měli zejména prezentovat nové poznatky, k nimž jste během studia došli, či vyřešit nějaký náročnější příklad nebo problém, jenž bude přínosný pro ostatní. Po úspěšné obhajobě vám bude moci být udělen akademický titul „doktor“, zkráceně „Ph.D“, který se uvádí za jménem. Pokud toužíte po studiu v cizím jazyce, tak většinu akreditovaných programů lze studovat i v jiném jazyce než českém, zejména v angličtině. V tomto případě si však budete muset výuku v cizím jazyce zaplatit (v akademickém roce 2007/2008 byl poplatek stanoven na 5000 eur za rok). Začínáte tedy uvažovat o doktorském studiu? V následující tabulce najdete studijní programy jednotlivých fakult, z nichž si můžete vybírat.

Národohospodářská fakulta – studijní program Ekonomická teorie Obecná ekonomická teorie a dějiny 24 ekonomických teorií* * lze studovat i v angličtině (či jiném cizím jazyce)

13

zpravodajství

v Praze

Bibliotheca economica – studovat jinak... Vyčerpávající studium počátků českého ekonomického myšlení i proudů jej ovlivňujících a doprovázejících teď můžete realizovat díky virtuální knihovně Bibliotheca economica, vytvořené na VŠE. Otevírá se možnost hledat knihy, články v časopisech a autory novou, elektronickou cestou a číst je přímo ve virtuální knihovně. V počáteční fázi je připravena téměř stovka ekonomických knih, ale postupně se bude inventář knihovny rozšiřovat o knihy z historie, filozofie, sociologie či právní vědy. Tato úchvatná kolekce knih naplňuje koncept jednoduché přístupnosti pro každého, rychlého získání potřebné knihy a dříve nepředstavitelného pohodlí při rozšiřování znalostí o ekonomii, bankovnictví, financích či sociální politice napříč staletími, a tím také hlubšího pochopení naší současnosti. Ze zaprášených knih mohou znovu v plném lesku promluvit Josef Kaizl, Albín Bráf, Karel Engliš a další. Fascinující muži, o jejichž existenci ještě před dvěma desítkami let věděl málokdo. Úchvatné knihy, které desítky let nikdo nečetl, se před námi znovu otevírají díky technologiím začátku 21. století. Bibliotheca economica je virtuální knihovnou, ve které čtenář může hledat knihy a autory podle svého zájmu. JE NA CO NAVAZOVAT... Vysoká škola ekonomická, přesněji její knihovna CIKS, přechovává několik tisíc prací více

než stovky českých národohospodářů, stovky děl předních zahraničních ekonomů z předminulého a počátku minulého století, desítky svazků dobových encyklopedií, ucelené ročníky několika desítek odborných časopisů. Jsou dědictvím po Státní knihovně společenských věd, Vysoké škole obchodní, Vysoké škole politické a sociální, a dalších institucích i jednotlivcích. Velká část z přechovávaných titulů by jistě vyhověla zařazení do „zlatého fondu“, nemohou však být nabízeny ke studiu, protože nejsou knihovnicky zpracovány. Myšlenka na vytvoření speciálního fondu prací významných českých národohospodářů se objevila poprvé v roce 2001. V letech 2002 až 2004 bylo zkatalogizováno 109 titulů a z nich 52 digitalizováno, a URL adresy přiřazeny do bibliografických záznamů. Vyšel také jeden CD nosič se scanovanými celými knihami. V roce 2004 se práce na fondu zastavila z důvodu nedostatečných personálních možností CIKS knihy vyhledávat a zpracovávat jak pro potřeby katalogizace, tak přípravy dalších CD nosičů. Na podzim 2005 se začala rodit myšlenka na vznik

Projekt je přístupný na www.bibliothecaeconomica.cz. Autor: PhDr. Ing. Antonie Doležalová, Ph.D garant předmětu 5IE320

– 1 / 2008

Autor: Jana Tomešová

Představení projektu Bibliotheka economika v Nové aule VŠE v Praze

ČTENÍ JAKO AKREDITOVANÝ PŘEDMĚT... Seminář Zlatý fond českého ekonomického myšlení (ident: 5IE320) byl akreditován na Národohospodářské fakultě VŠE na jaře 2006 a od té doby je pravidelně realizován jako celoškolsky volitelný předmět, jejž si může zapsat kterýkoliv student VŠE. Tímto seminářem dochází k užitečnému propojení výuky s viditelnými výsledky práce studentů s konkrétním pracovištěm VŠE, kterým je Centrum informačních a knihovnických služeb (CIKS). Vzniká tak unikátní knihovní fond, Bibliotheca economica, výjimečný nejen svým obsahem, ale i způsobem zpracování. Zahrne postupně díla českých, ale i zahraničních národohospodářů, která patří ke stavebním kamenům vývoje ekonomického myšlení v Česku a vznikla do roku 1948; fond zahrne díla Josefa Kaizla, Albína Bráfa, Karla Engliše, Josefa Macka - abychom jmenovali alespoň některé z nich. V rámci semináře jsou jednotlivé knihy zpracovány věcně i obsahově a předpřipraveny do výpůjčního systému knihovny VŠE. Všechny knihy, zpracované studenty v rámci semináře, se tak dostanou ke čtenářům se signaturou začínající písmeny ZF. Především se ale studenty analyticky i knihovnicky zpracované knihy stávají bezprostředně základem unikátního fondu s názvem Bibliotheca economica. Studentům se tak nabízí mimořádná příležitost studovat nezpracované a mnohdy jinak nedostupné knihy, seznámit se s dnes už zapomenutými autory, pochopit kontinuitu ve vývoji ekonomických kategorií, i historické přístupy k řešení hospodářských problémů.

economix

VYBRALI JS TE SI? Pokud ano, zamiřte ke studijní referentce pro doktorské studium na příslušné fakultě a vyzvedněte si přihlášku. S podáním máte čas do 15. května 2008, pokud chcete začít studovat od zimního semestru akademického roku 2008/2009. Přijímací zkouška vás bude čekat v červnu. Pokud jste se přímo nenadchli pro doktorské studium, a přesto chcete své vědomosti rozšiřovat, je zde ještě možnost mimořádného studia konkrétně zvolených předmětů v rámci doktorského programu. Jde o jednosemestrální studium - to je však zpoplatněno a po jeho ukončení titul nezískáte. Nicméně pokud se do dvou let od absolvování předmětů v rámci tohoto mimořádného studia rozhodnete pro řádné doktorské studium, budou vám tyto předměty uznány. V rámci mimořádného programu lze studovat všechny předměty doktorského studia, pokud je volná kapacita. Poplatek za studium je určován na jeden akademický rok a v současnosti činí 1000 Kč za semestr za jednu vyučovací hodinu týdně (například za předmět, který je vyučován 2,5 hodiny týdně, zaplatíte 2500 Kč). Máte-li zájem o tento typ studia, uzávěrka podání přihlášek (jejichž součástí musí být souhlas garanta předmětu, fotografie a doklad o zaplacení) je 30. září. V případě jakýchkoliv dalších dotazů týkajících se doktorského či mimořádného studia se obraťte na studijní referentky těchto programů, které vám dotazy rády zodpoví.

semináře, který by vytvořil podmínky pro obnovení práce na tomto unikátním knižním fondu za pomoci studentů.

14

ekofórum, reportáž

Jiří Čunek na VŠE

economix

– 1 / 2008

Ve středu 5. prosince 2007 vystoupil v rámci Ekofóra na VŠE v Praze muž, který by se dal podle událostí z posledního roku označit jako „troublemaker“. Proslavil se především díky přesunům romské menšiny ve Vsetíně, v lednu 2007 se dopracoval až do vlády a jeho kariéru stíhá jedna aféra za druhou. Je ženatý a má čtyři děti. Mluvíme o Jiřím Čunkovi. Svou přednášku na téma Slabosti demokracie – menšiny a vlivové skupiny přednesl před plnou Novou aulou.

Na začátek vtipně upozornil na došlou SMS zprávu, kterou mu jeho dcera dala na vědomí o své přítomnosti v aule. Nechtěla se ale přihlásit. Podle Čunka se asi za svého otce stydí, ale tomu se ani on sám nedivil. Po této malé vsuvce již začal úvodem k dané problematice. Bohužel se podle něj problém menšin a vlivových skupin v naší společnosti vůbec neřeší a tuto záležitost nechávají Češi vždy nějak vyplynout. Prostřednictvím své powerpointové prezentace představil svoji práci v letech 1998 až 2006. Šlo především o období, kdy byl od roku 1998 ještě starostou města Vsetín a kdy nejvíce profesně vyrostl. V roce 1990 přešel z Občanského fóra do lidové strany a ta se poté sloučila s Křesťanskodemokratickou unií ve stranu KDU-ČSL. Řekl, že nikdo ze tří kandidátů na post

starosty Vsetína o tuto funkci původně neměl zájem, nakonec ale on sám na nabídku kývl a začal prý pracovat s plným nasazením. Podle Čunka bylo v letech 1974 až 1980 z východního Slovenska přivezeno mnoho romských rodin. Domy, které obývali, byly zdevastovány, a proto musely být zrekonstruovány. Obrázky těchto domů ukazoval průběžně na fotografiích v prezentaci. Uvedl, že tyto rodiny mají zvláštní povahový rys, a to je pořádek doma. Bohužel je již nezajímá, co je za prahem bytu. Příklad uvedl na historce: jednou se šel do zmíněných domů podívat společně s dcerou a zjistil, že venku leží pod kobercem mrtvý pes. Nikoho to nijak neiritovalo. Jakmile ale vešel do bytu, setkal se s naprostou čistotou. Museli si zout boty, aby nezašpinili koberec. Dodal, že jejich domácnosti jsou skoro čistší než jeho, na druhou stranu ke společným věcem mají Romové absolutní neúctu. Pokračoval obrázky a ukazoval opravené domy. Vysvětloval také nový způsob placení nájemného a dluhů a nově nastavený režim ve zrekonstruovaných domech. Šlo například o úklid společných prostor a postihy za neplnění úkolů. Nastavení tohoto režimu bylo velmi složité, jelikož všechny rodiny měly dluhy a jejich rodinný styl života je poněkud odlišný od stylu života většinové populace. S obnovou sídlišť, ale také při pomoci v nezaměstnanosti a v dalších životních situacích, pomáhalo mnoho agentur a charit. Poté Čunek pokračoval bez doprovodu své powerpointové prezentace. Podle Čunka je romská otázka problémem celé společnosti a v tuto chvíli se zvětšuje skupina občanů, která si osvojila romský způsob života. Romové přitom mají kladný vztah k rodině, což může být vnímáno jako jedno z velkých pozitiv; Čunek je dával v tomto smyslu za příklad.

V dnešní době staví normální rodina na individualitách. Dítě vystuduje a odejde. U Romů ne. Tam je rodina základem a drží pohromadě. K tomu přečetl úryvek z knihy Romové – konec nejednoho mýtu od doktora Jakoubka. Nato přešel k dnešní politické situaci. Řekl, že děláme to, co od nás teď někdo chce slyšet, a nepřemýšlíme, co bude za deset let. Hlavně politici se nezamýšlejí nad tím, co bude za tak dlouhou dobu. Čunek uvedl, že se snažil vést město jako firmu, protože to má tu výhodou, že ve městě každý občan vidí, co se děje. V celostátní politice je to složitější. Velkou část své přednášky věnoval popisu romského stylu života. Průměrná natalita takové rodiny jsou zhruba čtyři děti. Tyto děti vzhledem k nastavení našeho sociálního systému představují zajištěný finanční příjmem pro své rodiče, přičemž někdy jde o jejich jediný příjem. Na druhou stranu je to podle Čunka možná dobře, jelikož někdy se podle něho Romové snaží přiživit i zavrženíhodným způsobem. O jaký druh příjmů jde, už nekonkretizoval... Osobně je přesvědčen, že rodinné zázemí je velmi důležité ve stáří. Zajímavým faktem je, že v domovech důchodců nejsou žádní Romové, protože se o ně starají vlastní rodiny a mají se dobře. Proto dospěl k tomu, že nemá žádný smysl linkovat jim život. Nemají se jim stavět příbytky, protože to je z dlouhodobého hlediska neudržitelné řešení. Čunek vždycky po předestření faktů přeskočil na své konkrétní zážitky

straně, co se ve vládě přesně děje. Dodal, že se chce vrátit zpět na ministerský post, i když původně senátorem ani ministrem být nechtěl. Ani nevedl kampaň. Řekl, že to média udělala za něj a teď mu to vracejí, jelikož před tím nic neplatil. Druhý dotazovaný se zajímal o to, kolik Romů se procentuálně podařilo ve Vsetíně zaměstnat, jestli v práci vydrží a zda se to řeší na celostátní úrovni. Podle Čunka se podařilo zaměstnat polovinu z nich. Musely se jim ale rozdat boty a krumpáče potřebné k práci. Když je však za půl hodiny přišli zkontrolovat, na místě už nebyl nikdo a nářadí bylo rozprodáno. Zhruba desetina Romů se v práci nakonec uplatnila. Uvedl, že je to dáno stávajícím sociálním systémem. Navíc je potřeba dát jim přesné limity a řád, jako například vyplácet mzdu denně a přesně je úkolovat. Na celostátní

úrovni se podle něj pokračuje, ale velmi pomalu. Poslední dotaz byl zaměřen na způsob poskytování hypoték a půjček vsetínským romským rodinám. Čunek ihned odpověděl, že prvním klíčem pro jejich rozdělování byly dluhy a poté se vytvořily skupiny pracovníků, kteří spolupracovali s Romy. Zpracovávali dluhy, docházku dětí do školy, pořádek v rodině, starost o děti atd. Navíc dodal další, podle něj hlavní kritérium, že všechny rodiny dostaly nabídku, zda chtějí dobrovolně domek mimo Vsetín. Tuto nabídku využily předem jen dvě rodiny. Podstatným faktem však je to, že tyto rodiny měly být vystěhovány na ulici bez nároku na byt. To by ale způsobilo problém, protože by jejich členové zůstali ve městě a to by se o ně stejně muselo postarat. Každá rodina měla tedy na vybranou – jít na ulici nebo si vzít hypotéku. Všechny rodiny si zvolily hypotéku. Celá přednáška trvala skoro dvě hodiny, a kdyby se nezavírala škola, sedělo by se tam do rána. Čunek mluvil spíše o historkách ze života Romů a na tom ilustroval svoji politiku, čímž se také lišil od běžných přednášek politiků.  Zvukový záznam přednášky Jiřího Čunka a jeho prezentaci najdete na www.economix.cz. Autor: Pavlína Máčalová

economix

s romskými rodinami. V tomto případě vyprávěl, jak s nimi chodil povečeřet a obírat kosti. V další části popisoval režim placení nájemného, který zavedli ve Vsetíně. Romům bylo řečeno, že musí platit, jinak budou vystěhováni. Původně byly nájemní smlouvy dokonce uzavřeny jen na 14 dní, dnes už některé spolehlivé rodiny mají smlouvu na rok. Bylo to sice zdlouhavé, ale dodržovalo se to. Uvedl, že zásadní věcí ve výchově, o kterou se Čunek z pozice vsetínského starosty očividně snažil, je důslednost. Musely se dát přesné časové limity pro placení, jež je třeba striktně dodržovat. Nevynechal ani návrh na vyplácení sociálních dávek. Podle něho může být podpora v nezaměstnanosti vyplácena i šest měsíců, ale s podmínkou, že poté musí nezaměstnaný pobírající dávky začít sám pracovat nebo přijmout práci, kterou mu nabídne daný obecní úřad. Problémem je, že obecní úřad práci, kterou sám nabídne, musí i zaplatit. Potom je možnost tuto aktivní politiku financovat z rozdaných sociálních dávek. Jednoduše řečeno by si lidé pobírající sociální dávky tyto dávky měli odpracovat. Bude to drahé řešení, ale podle Čunka se vyplatí. V závěru došlo na dotazy. První dotaz se týkal návratu do vlády. Čunek odpověděl, že nominaci provádí daná politická strana; a ta to udělala. Bylo by špatné, kdyby předseda strany nebyl členem vlády, jelikož se pak stává víc kritikem, než aby řekl vlastní

– 1 / 2008

15

ekofórum, reportáž

16

rozhovor

Rozhovor s Anetou Červenkovou, projektovou manažerkou studentského sdružení Ekonom Co dělá projektová manažerka Ekonomu v práci? Připravuje koncerty a diskusní fóra – Ekofóra.

Jaké akce pro nás chystáte v tomto semestru? Nyní vás už mohu pozvat na Ekofórum s hejtmanem Moravskoslezského kraje Evženem Tošenovským na téma Kraje v. stát, hejtmani v. ministři“, které se tradičně uskuteční v Nové aule VŠE, a to 19. března 2008 od 18 hodin. Samozřejmě jednáme i s dalšími zajímavými osobnostmi, jejichž jména zatím bohužel nemohu prozradit.

cí Ivan Mikloš. Ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas diskutoval o problému zahájení důchodové reformy a je-

jích parametrech a předal ceny třem nejlepším studentům, kteří navrhli reformu penzijního systému ve studentské vědec-

A proč? Proto… Když něco není najisto domluvené, tak se o tom nemluví. Více se dozvíte na Ekofóru s panem Tošenovským nebo z časopisu Economix. Samozřejmě i na našem webu www.economix.cz.

economix

– 1 / 2008

Kolik akcí už máte za sebou? To mohu říci přesně. První Ekofórum jsme zorganizovali v zimním semestru 2006 s ministrem průmyslu a obchodu ČR Martinem Římanem. V letním semestru 2007 to byla Ekofóra s primátorem Pavlem Bémem o olympijských hrách v Praze, předsedou ČSSD Jiřím Paroubkem, který zkritizoval vlády pod vedením ODS, ale největší ohlas měla přednáška prezidenta Václava Klause, který hovořil o globálním oteplování a ekonomii, a to s účastí více než 1000 studentů a za přítomnosti televizních kamer. Pan prezident je zatím naším nejúspěšnějším vystupujícím. V zimním semestru jsme začali houslovým koncertem Pavla Šporcla. O úspěchu hospodářských reforem na Slovensku v podání Dzurindovy vlády hovořil bývalý ministr finan-

ké soutěži Generali Top Talent vypsané Pojišťovnou Generali. O problémech soužití rodin s odlišnými kulturními tradicemi a pokusech o jejich řešení hovořil předseda KDU-ČSL Jiří Čunek. Čili dosud jsme pořádali zatím sedm velmi úspěšných Ekofór a jeden koncert.

Na cestě do Nové auly VŠE doprovází s rektorem Richardem Hindlsem prezidenta Václava Klause.

Ekofórum s prezidentem Václavem Klausem

17

rozhovor

Po Ekofóru s Jiřim Paroubkem

Jak takové osobnosti na VŠE lákáte? Zpočátku to bylo velmi těžké, protože nás nikdo neznal. Nikdo o nás nic nevěděl, někteří nám nevěřili, že jsme schopni uspořádat diskusní fórum, které by zaplnilo Novou aulu se 450 místy k sezení. Zlepšilo se to poté, co jsme uspořádali několik akcí a všechny byly úspěšné, některé dokonce natolik, že jsme všechny zájemce kvůli velkému počtu účastníků do NA nemohli pustit. Ohlas námi pořádaných akcí způsobil, že zajistit účast známé osobnosti je pro nás nyní poměrně snadné. Někteří politici se nám dokonce nabízejí sami. Chtějí přijít také proto, že u nás byla konkurence z jiných politických stran. Chodí k nám rádi, protože vědí, že nebudou mluvit k prázdným židlím.

Vidím, že při vyprávění o akcích máš stále úsměv na tváři. Nejsou to také někdy trochu nervy? Jo, to jo, a pěkné. Do poslední chvíle nevíme, zda náš host přijede včas. Většinou naši přednášející bývají velmi zaneprázdněni. Jezdí z různých zasedání, která se mohou protáhnout a většina ještě po Ekofóru pokračuje na další akce či jednání. Když se vrátím k uskutečněným akcím, která ti nejvíce utkvěla v paměti? Asi přednáška pana profesora Klause. Myslím, že je to člověk na svém místě a věřím, že když vyjde tento rozhovor, bude už ve svém druhém prezidentském volebním období. Další zajímavou osobností byl Ivan Mikloš oceněný v roce 2005 jako nejlepší ministr financí zemí Evropské unie. Je velmi milý a při jeho přednášce nikdo ani nedutal.

Kolik studentů se účastní Ekofór? V průměru je to kolem 500 lidí, ale jsou akce, kde návštěvnost byla 700 až přes 1000 lidí. Jak spolupracuješ s časopisem Economix? Vzhledem k tomu, že jej vydává sdružení Ekonom, tak intenzivně. Pravidelně jej čtu. Spolupracuji se členy redakce, kteří se starají, aby o našich akcích byli studenti včas informováni. Po Ekofórech vycházejí vždy v Economixu reportáže a rozhovory s našimi hosty. Myslím, že jeho úroveň se zvýšila také i díky Ekofórům. Na každé naší akci jsou redaktoři a fotografové časopisu Economix. Spolupracuješ také s jinými médii? O našich akcích referovaly MF Dnes, Lidové noviny nebo televize Prima a přednášku prezidenta Klause přenášela v přímém přenosu ČT 2.

Co dělá projektová manažerka Ekonomu po práci? Pěstuje své koníčky, a to nejen po práci, ale i před prací. Mimo školu k nim patří fitness, spinning, squash a tanec. Sama učím břišní tance, takže se věnuji svým kurzistkám. A v létě jezdím ještě na dětský tábor, jehož přípravy probíhají kontinuálně, takže se vedení tábora pravidelně schází. Táborový život mám velmi ráda, jezdím tam už 16 let. Et je visite le cours de francais a l´Institut francais de Prague. And most of all I love travelling around the English-speaking countries. A co se chystá dělat projektová manažerka Ekonomu po ukončení magisterského studia? Ještě úplně neví. Ale přemýšlí o dalším studiu. Čert ví, zda to bude na VŠE nebo někde jinde. Kdyby to bylo na VŠE, tak bych možná projektovou manažerkou ještě nějaký čas zůstala. Autor: Marcel Bodnár

Přivítání Jiřího Čunka před Ekofórem

Před Ekofórem s ministrem Petrem Nečasem

economix

– 1 / 2008

Jací ve skutečnosti politici jsou? Jsou takoví, jaké je známe z televize? Všichni politici v televizi působí úplně jinak než při osobním hovoru. A musím se

přiznat, že všichni byli velmi sympatičtí.

18

mladý a úspěšný

Ale nedovolila mi žít tam, kde žila moje rodina. Odcházel jste ze zahraničí již s pocitem, že zde máte vyhlédnuté či zajištěné jiné pracovní místo? Když jsem se vrátil, pracoval jsem ještě v pražské pobočce McKinsey. Potom teprve přišla nabídka, která mne zaujala.

Pavel Mucha, výkonný ředitel společnosti NetCentrum

economix

– 1 / 2008

Pavel Mucha je ve svých 33 letech výkonným ředitelem společnosti NetCentrum. V letech 2001–2007 působil v McKinsey & Company, naposledy v roli juniorského partnera. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Je ženatý a má tři děti. Ve volném čase se nejvíce věnuje rodině, squashi a turistice. Kterou vysokou školu jste studoval (obor, specializace)? Kdy jste absolvoval? Vystudoval jsem mezinárodní vztahy na Vysoké škole ekonomické v Praze. Absolvoval jsem v roce 1998. Od roku 2001 jste působil u společnosti McKinsey & Company. Čeho se práce tam týkala? Měl jsem na starosti obory informační technologie a telekomunikace, zejména projekty zaměřené na vytváření strategií. Máte tři děti, jste ženatý. Jak se na vaše zámořské působení dívala rodina?

Dětem i ženě se tam moc líbilo. Proč jste se po letech vrátili do České republiky? Motivací byla moje rodina. Chtěli jsme, aby naše děti vyrůstaly v úplné rodině, kdy si budou moci užít své babičky a dědečky a oni je. A to přes oceán nefunguje. Opouštěl jste McKinsey & Company s tím, že jste odvedl svou práci, završil zdárně určitý projekt, nebo byl návrat náhlým rozhodnutím? Práce v McKinsey byla skvělá škola, možná nejlepší, kterou jsem v životě dostal.

Výkonným ředitelem společnosti NetCentrum se člověk nerodí. Jak jste se do Centra dostal? Kdo vás oslovil? Vyhrál jste výběrové řízení, prošel jste konkursem? Kdo byl soupeřem? Ještě ze školy se znám s Oldou Bajerem a Ondrou Tomkem. Ti mi příležitost nabídli právě ve chvíli, kdy jsem se rozmýšlel, zda mám ještě chuť být každý týden až šestkrát v letadle a čtyři dny po hotelích. Čím jste je přesvědčil o svých kvalitách? Tak to se budete muset zeptat spíš jich... Chcete na ně číslo? Koho jste na pozici vystřídal a proč? Olda s Ondrou hledali náhradu za moji předchůdkyni, která čekala v rodině radostnou událost a odcházela na mateřskou dovolenou. S jakým cílem jste do společnosti NetCentrum vstupoval? V podstatě je to hlavně další růst. Když se podíváte, kde dnes český internet je, tak v porovnání s ostatními médii je to takový mladší bráška, který už hodně vyrostl. Myslím, že v roce 2010 bude objem internetové reklamy šest, sedm miliard, takže prostor pro růst je obrovský. NetCentrum je na trhu velký hráč a chce si z něj samozřejmě vzít co nejvíc. Povězte, jak se smiřujete s tím, že je portál Centrum.cz českou dvojkou? Má ambice stát se českou jedničkou? Smiřuji se s tím dost těžko. Zatím si ale dáváme reálné plány, které je možné splnit v krátkodobém horizontu. To znamená, že minulý rok jsme si chtěli sáhnout na tři milio-

19

Jakou roli v další strategii hraje koupě Stahuj.cz? Stahuj.cz je vynikající projekt se silnou návštěvností a ekonomikou, který se nám skvěle hodil do portfolia našich služeb. Chce tedy Centrum expandovat akvizicemi nebo jsou na stole plány uvedení vlastních projektů? Obě varianty jsou možné. Jakou roli hraje příchod nového vlastníka? Zcela zásadní. Dává nám novou energii, ekonomickou sílu a prostor k realizaci více nápadů našich zaměstnanců. Trendem vývoje na internetu je podle vás mimo jiné zaměření se na komunity. Máte jim však co nabídnout? Konkurence je veliká. Hic sunt leones. Ano, konkurence je velká, ale stále je na mapě internetu spousta bílých míst. Internet je skvělý v tom, že se rychle mění a když přijdete se zásadní novou službou, celý trh se může v krátké době změnit. Podívejte se například na Myspace.

com, kde byl přede dvěma lety a kde je dnes vedle Facebook.com. I my máme co nabídnout – například první českou komunitní službu Xchat.cz, na které jsme v minulém roce uvedli virtuální sportovní bary, úplně nová Fotoalba.cz, VIP blogy na Aktuálně.cz atd. Pohled z druhé strany taky říká, že je to příležitost právě pro každého z vás. Máte-li nápad, kterému věříte, můžete získat například pod našimi křídly prostor k jeho realizaci. Třeba ICQ... Zdá se, že si udržuje své stálé portfolio uživatelů hlavně v České republice. V ostatních zemích lidé více používají jiné komunikátory na podobném principu jako ICQ. Nestálo by za to nabídnout trhu něco takového českého, třeba právě pod záštitou Centra? Měl by takový český projekt šanci na úspěch? Zajímavá otázka. Ale myslím, že je lepší dělat úplně nové věci, když je tu pro to takový velký prostor, než přinášet služby tam, kde je už plno. Na Aktuálně.cz se bloguje se známými osobnostmi. Je ze strany osobností o tuto neformální komunikaci zájem? Jaké jsou reakce návštěvníků serveru na tuto službu? Reakce máme skvělé, je to unikátní pro-

jekt. Podařilo se nám koncentrovat na jednom místě elitní skupinu osobností, která si svůj blog vzala za svůj. Řada VIP osobností se nám dokonce hlásí sama. I vy vedete na Aktuálně.cz svůj blog. Proč? Jdete ostatním příkladem nebo vám blog dává možnost se realizovat? Jde o komunikaci člena vedení Centra s uživateli nebo Pavla Muchy, řekněme, redaktora se svými čtenáři? Prvotním impulsem byla zvědavost a chuť si vyzkoušet neanonymní blog. Jen tak mimochodem: mají studenti vaší alma mater šanci rozšířit řady dvousetčlenného týmu Centra? Jak na to? Rozhodně, mladé talenty hledáme neustále. Hlavně lidi, kteří mají dobré nápady a chtějí postavit od píky něco svého. Definujte spojení „mladí a úspěšní“... Myslím, že člověk mladým vždycky zůstane, pokud dělá práci, která ho baví, padají z něj dobré nápady a dělá s lidmi, kteří to vidí stejně. A úspěšný je ten, kdo v kterémkoliv okamžiku svého života může říct: Svůj život bych za nic nevyměnil. Autor: Petr Kapalín

– 1 / 2008

ny návštěvníků, spustit služby v mobilu a podobně, což se nám podařilo. Teď plánujeme útok na metu čtyř milionů uživatelů.

economix

mladý a úspěšný

20

politika

Mezi členy Mladých konzervativců se rozhořel spor, který vyvrcholil odchodem části členů a snahou vytvořit novou organizaci, která by respektovala názory nespokojených členů. Přinášíme pohled obou stran na sporu, který se v poslední době odrazil i v médiích.

Jiří Klindera

economix

– 1 / 2008

Současný předseda Mladých konzervativců (MK). Dříve byl pokladníkem MK, je mu proto hlavně vytýkáno údajné neprůhledné hospodaření. Terčem kritiky se stalo i jeho vystupování v dokumentu Lindy Jablonské Kupředu levá, kupředu pravá. Jiří Klindera podle svých slov nevidí důvody k řešení krize MK a „nemá důvod se zabývat, jestli MK jsou v krizi nebo ne, protože žádná není“. O opaku prý svědčí vytváření nových regionálních klubů. Jiří Klindera se také ohrazoval proti článku uveřejněném v časopisu Týden (J. Synáčová, V. Křivka: Politická líheň ODS se štěpí. Krize trvá od prosince), který údajně záměrně zkresluje skutečnost. K počtu odcházejících členů z MK se vyjádřil následovně: „Rozpustil se regionální klub, a to jeden z nejmenších, který má dvanáct členů. Celkem má Praha 250 členů, čili to nemá žádný vliv na Mladé konzervativce. Například můj klub, ze kterého pocházím, na Praze 1, má 120 členů a neodejde z něj jediný člověk. My v podstatě zabíráme působnost po celé Praze a všechny kluby pokračují dále, takže v Praze to nemá jakýkoliv dopad. Z Mladých konzervativců do této chvíle odešlo patnáct členů.“ Podle Jiřího Klindery nemůže vytvoření nové organizace ohrozit činnost MK, prý „to jsou lidé, kteří byli dlouhodobě s MK nespokojeni, kteří chtěli uzurpovat nějakou moc, ale nepodařilo se jim to dlouhodobě. Jsou to lidé, kteří mají osobní výhrady, se

kterými jsme se nepohodli. Ten spor vznikl proto, že oni viděli budoucnost MK směřující za mnou, že jsem získal na kongresu většinu. Ty jejich osobnosti, které kandidovaly, na kongresu zjistily, že nemají podporu a chtěly být předsedou, tak si založily jiné sdružení. To je samozřejmě jejich právo, nicméně jedná se zajím spíše jen o jednotlivce a nemám strach, že by to MK mohlo nějak poškodit. Myslím si, že úbytek nějakého minimálního počtu členů by na-

nictví bývalému předsedovi MK za klub z Plzně, který byl největším klubem asi se 150 členy do Kongresu, den před kongresem a jednalo se prakticky o třetinu veškerého účetnictví MK a všech dokladů“. Nespokojeným členům MK se nelíbilo nakládání předsedy Klindery s osobními údaji členů MK a zájemců o členství, se kterými přišel do styku. Jiří Klindera to vysvětluje následovně: „Ve skutečnosti to bylo tak, že ty přihlášky, co jsem si odnášel, tak

SPOR

mezi konzervativci

opak mohl prospět, protože MK budou mít více času, aby se soustředili na práci a ne na boje mezi sebou“. Kritika dopadá na Jiřího Klinderu kvůli nepodání daňového přiznání za MK. Klindera má podle svých slov svědomí čisté a problém byl na druhé straně - na straně regionálních organizací. Jiří Klindera uvádí: „Daňové přiznání nešlo odevzdat, protože to účetnictví nebylo úplné a účetní to nemohl sestavit vzhledem k tomu, že chyběly účty. Mám samozřejmě dopisy, ve kterých mohu dokázat, že jsem opozdilcům psal, že jsem je žádal několikrát na výkonných výborech, aby dodali účetní knihy, a oni tak neučinili... Můj klub, který byl druhým největším, odevzdal účetnictví do hlavní kanceláře někdy 15. ledna, ale některé kluby to udělaly třeba den před kongresem. Takže to byl ten zádrhel, proč daňové přiznání nešlo odevzdat.“ Otálení s odevzdáváním má prý na svědomí „například bývalý dlouholetý místopředseda Michal Steininger z Plzně“. Ten podle Klindery „dodal účet-

samozřejmě byly schválené přihlášky výkonným výborem, čili ti lidé byli dávno v MK zaznamenáni a já jsem si jejich přihlášky odnesl. Prvním důvodem bylo, že jsem si je mohl doma zpracovat do členské databáze. Druhý důvod byl ten, že jsme měli jeden výkonný výbor a já jsem si ty přihlášky zařadil do složky, že je zařadím do členské databáze, a zjistil jsem druhý den, že přihlášky někdo odnesl. To nebyl jen příklad těch přihlášek, já jsem si odnesl veškeré důležité dokumenty. Tím důvodem byla ochrana osobních dat a ochrana těch dokumentů, jelikož se tam ty věci ztrácely, přístup k té kanceláři mělo zhruba třicet lidí a ztrácely se tam i osobní věci. Z toho důvodu jsem ty přihlášky odnesl a oni si z toho udělali záminku, že já jsem s nimi nějakým způsobem manipuloval.“ Na náš dotaz, týkající se jeho budoucnosti v politice, Jiří Klindera uvedl, že by se chtěl snad angažovat nejdříve v komunální politice, ale v současnosti je pro něj prioritou studium a práce pro MK.

Richard Duřpekt Za nově vytvářenou organizaci - Mladá občanská platforma (MLOP), která bude sestávat z bývalých členů MK, se nám k problému vyjádřil předseda přípravného výboru Richard Duřpekt. Nová organizace se bude podle něj „v některých ohledech podobat MK, protože z MK částečně vychází. Například v oblasti akademické činnosti, činnosti vzdělávací jak dovnitř, tak navenek, ale nepodobná bude právě v tom, že nebude přímo spolupracovat s nějakou politickou stranou. Tím se chce od MK lišit, protože MK byli příliš upnutí na Občanskou demokratickou stranu. To vyvolávalo nepříznivé jevy. Lidé, kteří vstupovali do MK, to brali pouze jako nějakou snazší cestu ke kariérnímu postupu v ODS“. Richard Duřpekt považuje Jiřího Klinderu za odpovědného za problémy, které také podnítily vytvoření nové organizace: „Jiří

Autor: Vladimír Štípek

Na mladého člověka čeká mnoho nástrah. Prochází rychlým vývojem nejen po fyzické stránce, ale také po té duševní. Mladí lidé před maturitou začínají hltat literaturu všeho druhu, například odhalí krásu podřadných děl science fiction či červené knihovny. Při zanícené četbě zatracovaných básníků a vlastních tajných pokusů o umění se občas pod oči dostanou i díla, která zavánějí zvláštní vzrušující silou - politikou. Politika dokáže rozohnit mladé muže, stejně tak i dívky. Před mnohým „mladým“ politikem se otevře úplně nový pohled na svět, který mu unikal náhodou nebo společenskou zapovězeností. Studenti nejen v Praze však mají jedinečnou možnost - vstoupit do politických organizací mládeže. Tam je možné se všemožně realizovat: ventilovat své názory, získávat nové, politicky „dozrát“ a hlavně poznávat nové lidi a kamarády možná na celý život. Někteří mladí lidé mohou do podobných spolků vstupovat i s jiným úmyslem - touhou po úspěchu a moci. Na první pohled by se mohlo zdát, že tyto pohnutky jsou hlavní hnací silou mládežnických politických uskupení. MLADÉ POLITICKÉ SPEK TRUM Nejznámějšími jsou pravděpodobně Mladí konzervativci. Jejich zaměření je jasné možná už z názvu, inspirací jsou jim hlavně liberální a konzervativní hodnoty. Rozšířená je také jejich vazba na Občanskou demokratickou stranu, což jim v poslední době způsobuje problémy. Mladí konzervativci jsou obviňováni z rezignace na původní ideje ve prospěch představy budoucího přístupu k lukrativním politickým postům. Mezi další známější organizace mladých lidí patří Mladí sociální demokraté. Je logické, že tito mladí lidé spíše preferují jiné hodnoty než konzervativci. Důležitá je pro ně prý svoboda, a jak uvádějí, „jejich svoboda je pro všechny, ne jen pro některé“. I pro Mladé sociální demokraty je důležitá orientace na Českou stranu sociálně demokratickou, se kterou jsou si podle nich programově nejblíže. Nevyhovují-li vám organizace, které částečně kopírují nejsilnější strany naší politické scény, jsou další alternativou například Mladí křesťanští demokraté, Mladí zelení (pouze v případě, že nesouhlasíte s Václavem Klausem a Bjørnem Lomborgem), Mladí národní demokraté (magistrát ovšem demonstrace této organizace často nepovoluje, čili schůzka s kamarády může vonět ilegálností) nebo Komunistický svaz mládeže (pokud máte rádi revoluci, boj, akčnost a trička s Che Guevarou). Předcházející věty jsou však psány s nadsázkou, nechceme snižovat

21 nadšení mladých lidí pro politiku. Hlavně ty první jmenované jsou velice důvěryhodnými organizacemi a jejich činnost je více než bohulibá. Lehce opomíjenou organizací je Sokol. Je pravda, že je to hlavně tělovýchovná jednota, ale také reprezentuje určité konzervativní politické názory. Představa starších bratrů a sester ze Sokola v krojích, zapáleně vyprávějících o poměrech za první republiky, přispívá k určité neatraktivnosti pro mladé. Členství v Sokole však nikoho ideově pokazit nemůže. Nevinné je i na první pohled agresivní heslo „V mysli vlast, v srdci smělost, v pažích sílu“. Větší obezřetnost by měla panovat při výběru stran, jejichž názvy jsou poněkud nezdravě „akčnější, národnější a radikálnější“. Jen pro představu - existují spolky jako Pravá alternativa, Národní strana, či Národní sjednocení. Tyto strany se slučují, rozdělují, některé jsou dokonce koalicemi - snad pro obtížnější orientaci úřadů. Právě u těchto a podobných stran by se hodila slavná a obecně známá otázka otce Kondelíka „nejedná-li se o něco protistátního“. MA JÍ PRAVDU? Z tak širokého spektra si stačí jen vybrat. Na jednotlivých vysokých školách existují i politické spolky, které organizují politický život té či oné školy. Dnes chtějí mladí vstupovat do politiky kvůli poznávání nových přátel, vytříbení vlastního názoru. Dávno pryč jsou doby, kdy se do stran, a to převážně levicových, vstupovalo kvůli absenci sociálních jistot. Nelze se divit například úspěšnému ekonomovi, jakým byl Ota Šik, že vstoupil do komunistické strany a byl horlivým komunistou. Pocházel z rodiny, kterou poznamenala nezaměstnanost, poznal hrůzy koncentračního tábora. Studovat mu v demokratických podmínkách nikdo nezakazoval, ale bohužel také nikdo finančně nepřispěl, proto musel pracovat a vzdělání mu zajistilo až poválečné sociálnější uspořádání. V mládí se mu socialismus zdál ideálním, nejsvobodnějším a nejspravedlivějším zřízením. Když dospěl a zestárl, poznal svůj fatální omyl. Pravděpodobně většina současné politické mládeže je podobně idealistická a pro své přesvědčení nevidí alternativu. Víme ale jistě, že se nemýlí?  Autor: Vladimír Štípek

Problém

– 1 / 2008

Klindera byl celý minulý rok hlavní tajemník a hlavní pokladník Mladých konzervativců. Čili je přímo odpovědný za to, že MK řádně a včas nepodali daňové přiznání.“ Rozpory prý nastaly kvůli dlouhodobým neshodám, ale hlavně kvůli „naprosto neprůhlednému hospodaření MK (nepodanému daňovému přiznání), manipulaci s členskou databází (porušování zákona na ochranu osobních údajů) a rozvrácení struktury členské základny, ve smyslu, že raketově rostl počet členů MK. Členy se stávali lidé, kteří byť například byli delegáty na kongresu, vůbec nevěděli, kdo je předsedou MK, tedy to byly klasické černé duše.“ K faktu, že je činnost mládežnických politických organizací lehce zdiskreditována a organizace podobné MK mohou ztrácet respekt nejen mladých lidí, ale i veřejnosti, která má tendenci podobné aktivity vnímat jen jako naivní hru, uvedl Richard Duřpekt následující: „To je jeden z dalších důvodů, proč jsme chtěli vytvořit vlastní organizaci. Domnívali jsme se, že činnost těch lidí, se kterými jsme dlouhodobě nesouhlasili, vedla k tomuto negativnímu mediálnímu obrazu. My si chceme naší činností (tzn. pořádáním seminářů, přednášek, konferencí, vydáváním sborníků) vydobýt kredit a respekt organizace, která je pro mladé lidi, kteří se zajímají o věci veřejné a o věci kolem sebe, ale zároveň to nejsou kariéristi, kteří si hrají na něco, co nejsou.“

Politická zábava pro mladé

economix

politika

22

soutěž

Citizen Act letos i na VŠE

David Peška (Ambasador), Markéta Kulhavá, Barbora Fischerová (autorka článku) a Lucie Trepešová

economix

– 1 / 2008

Citizen Act je mezinárodní studentská soutěž, kterou pořádá společnost Société Générale (vlastník Komerční banky). Odstartovala ji v loňském roce a díky velké úspěšnosti se rozhodla uspořádat i druhý ročník. A jak to tak bývá, letos se dostala i do České republiky, exkluzivně na VŠE. Cílem této hry je představit si, jak by mohla vypadat banka za dvacet let, a navrhnout strategii společnosti respektující koncept Corporate Social Responsibility. Prvního kola soutěže se zúčastnilo 124 tříčlenných týmů z Kanady, Francie, Rumunska, Polska, Indie, Portugalska a České republiky, z nichž organizátoři vybrali 40 finalistů. Mezi nimi i tři týmy z VŠE. Ty se budou moci se svými kolegy z celého světa utkat v průběhu tří týdnů, kdy mají k dispozici tzv. wikiblogy (jde se o kombinaci blogu a Wikipedie), které budou samy spravovat. Jejich prostřednictvím budou představovat svoji koncepci a odpovídat na dotazy a recenze odborníků z praxe. „Nejen to, chystáme i spoustu zajímavých akcí – přednášky, besedy a zajímavé rozhovory s laiky i s profesionály!“ řekla Economixu členka jednoho ze soutěžních týmů, Markéta Kulhavá. Veškeré informace chtějí studentky dávat k dispozici na blog, který bude v provo-

zu tři týdny, od 4. do 24. února. „Určitě uvítáme názory všech, kdo se o tuto problematiku zajímají nebo se chtějí dozvědět něco nového,“ dodávají. „Zajímá nás jakýkoliv názor týkající se Corporate Social Responsibility v přítomnosti i v budoucnosti, stejně jako připomínky k našemu projektu a inovativní nápady. Navíc máme připraveny užitečné dárky právě pro nejpřínosnější příspěvky. Těmito aktivitami bychom chtěly rozvinout debatu o společenské zodpovědnosti, zajistit co největší návštěvnost našemu wikiblogu a hlavně získat co nejvíce materiálů, ze kterých ve třetí fázi soutěže zpracujeme závěrečnou prezentaci, kterou bude posuzovat a vyhodnocovat odborná komise.“ Všichni finalisté se poté setkají na konci března na vyhlášení výsledků soutěže v Paříži, kde

se i seznámí s vítěznými prezentacemi. Tři nejlepší týmy čekají exotické zahraniční cesty ohleduplné k životnímu prostředí. Rozdílem oproti podobným soutěžím je, že tentokrát nejsou studenti ponecháni takříkajíc svému osudu, ale na pomoc jsou jim vysláni „ambasadoři“, což jsou zaměstnanci pořádající společnosti, kteří mají za úkol je při jejich snažení podporovat a případně i zprostředkovat setkání s odborníky z bankovní branže. Ambasadoři musí být absolventy téže univerzity, z níž pocházejí i studenti, a měli by se dobře orientovat v oblasti, kterou si studenti zvolili za své téma. Dalším rozdílem je časový horizont, na který je soutěž zaměřena. Société Générale si zakládá na tom, že nechce uspořádat soutěž pro studenty, aby poté využila jejich nápadů k vlastnímu obohacení. Proto je stanoven rok 2028, což je doba, kdy vše může být jinak než dnes. CO JE TO VLAS TNĚ CSR? S termínem Corporate Social Responsibility (společenská zodpovědnost firem) se již pravděpodobně na VŠE nebo někde jinde každý setkal. Pokud ne, dovolujeme si připomenout, že pod

tímto pojmem se skrývá „kontinuální závazek podniku chovat se eticky a přispívat k ekonomickému růstu a zároveň se zasazovat o zlepšování kvality života zaměstnanců a jejich rodin, stejně tak jako lokální komunity a společnosti jako celku“ (World Business Council for Sustainable Development, 1997). V každém případě je to v poslední době populární termín používaný zejména top managementem mezinárodních společností k označení firemních aktivit, kterými se snaží projevovat zodpovědnost k životnímu prostředí, neobnovitelným zdrojům a společnosti jako takové. Trvale udržitelný rozvoj přestal dávno být jen prázdným slovem. Skutečně moderní společnost musí rozvíjet i takové aktivity, které zdánlivě nemají na její rentabilitu bezprostřední dopad. Ovšem možnosti takových iniciativ jsou poměrně omezené. Proto se společnosti stále častěji obracejí na studenty, aby jim pomohli nalézt nové možnosti jejich naplňování. „Ačkoliv nemůžeme naši konkrétní taktiku prozradit, rády bychom zdůraznily fakt, že CSR nemusí být pouze o chudobě zemí třetího světa a omezování škodlivých emisí. Myslíme si, že to, co je nejopomíjenější, leží často přímo před našima očima. Chceme poukázat na to, že žijeme všichni na jedné planetě a měli bychom se společně snažit naši budoucnost ovlivnit žádoucím směrem. I když se to zprvu může zdát beznadějné.“ Chcete-li se dozvědět více informací o soutěži samé, můžete se podívat na www.citizenact.com, kde jsou kromě pravidel představeny i jednotlivé týmy a jejich projekty. Je možné, že se soutěž bude opakovat i příští rok, a proto si nenechte ujít podzimní veletrh Šance, kde bylo letošní kolo prezentováno. Pokud vás zaujalo samo téma Corporate Social Responsibility, budete mít zajisté v příštích dnech skvělou příležitost dozvědět se něco nového nebo se podělit o své názory na některé z akcí, které budou studentky pořádat.  Autor: Barbora Fischerová

23

zpravodajství

Ve středu 5. prosince 2007 se v prostorách Staré budovy konal Workshop Day na VŠE – CSR v českých firmách organizovaný studentskou organizací AIESEC, jež působí na naší univerzitě. V průběhu dne měli studenti možnost dozvědět se informace o stále aktuálnějším tématu Corporate Social Responsibility, neboli Společenské odpovědnosti firem. Ve zkratce bychom CSR mohli definovat jako strategii společnosti, ve které jsou podnikatelské operace úzce propojeny se sociálními hodnotami. Daná firma bere při svém rozhodování v úvahu jak zájmy zaměstnanců, tak zákazníků a v neposlední řadě i regionu. Soustředí se tedy najednou na soulad sociálních, environmentálních a finančních úspěchů. V praxi to znamená například ekologicky vhodné obaly výrobků, třídění odpadu v kancelářích nebo podporu místního fotbalového klubu. V současnosti nejde jenom o trend západ-

Workshop Day na VŠE – CSR v českých firmách ních korporací, postupně se CSR stává strategií mnoha firem i u nás. Vznikají zde proto mnohé diskuse o správné aplikaci této strategie v našich podmínkách, ke kterým můžeme zařadit také workshop na půdě naší univerzity. Program dne byl rozdělen do čtyř devadesátiminutových bloků tak, aby v každém z nich mohl návštěvník získat jiný náhled na

tuto strategii. V prvním bloku vystoupil Jakub Vilhelm, zástupce ČSOB, s prezentací CSR aktivit svého zaměstnavatele. Poté, v další části, studenti diskutovali s Magdalénou Steinerovou z Business Leaders Forum o přesnějším vymezení společenské odpovědnosti. Šlo o interaktivní propojení názorů laiků a odborných definic. Třetím blokem byla panelová diskuse, ve které se setkali zástupci firem a akademici. Praxi zastupovali Kateřina Konečná z KPMG a Ing. Pavel Bureš z firmy Veskom. Akademickou půdu přišli reprezentovat Ing. Jiří Mikeš a Ing. Jiří Zeman, oba z VŠE. V zajímavé diskusi tedy došlo k propojení teorie s praxí, což všichni účastníci uvítali. Nakonec, ve čtvrtém bloku, byly prezentovány aktivity společnosti Opavia, paní Marie Sedlická se zaměřila zejména na definici CSR směrem k okolí a regionu. Cílem tohoto projektu bylo obeznámit studenty s teorií a zároveň i praxí diskutovaného tématu společenské odpovědnosti. Ti, kteří přišli, měli možnost získat cenné informace z první ruky v diskusi s odborníky, které budou moci využít nejenom při psaní bakalářských prací.  Autor: Barbora Voňková, AIESEC Praha

Jelikož váš zájem o magazín neustále roste a je kompletně rozebrán téměř ihned po svém vydání, toto číslo, které právě držíte v ruce, je již třetí vydávané v nákladu 4000 výtisků. Rozsah magazínu tímto číslem již dosáhl 36 stran a také nově vycházíme s křídovou obálkou s jednou přidanou barvou. Kromě toho, že magazín Economix rozdávají naši kameloti v prostorách VŠE na Žižkově i na Jižním Městě, můžete si jej vyzvednout také ve stojanech umístěných v knihovnách VŠE. Na Žižkově stojan najdete v knihovně proti vchodu vlevo u pultu, kde se vydávají klíče k odkládacím skříňkám (foto 1) a na Jižním městě ho najdete na chodbě v první odpočinkové zóně se sedačkami vlevo od knihovny u okna (foto 2). Economix si rovněž můžete ve formátu PDF stáhnout z našich

1

2

(zatím provizorních) webových stránek www.economix.cz, kde najdete i informace o Ekofórech a kulturních akcích, které pro vás připravuje studentské sdružení EKONOM. Magazín Economix si můžete přečíst i na nástěnce č. 2.4 umístěné ve druhém patře Staré budovy VŠE na Žižkově (naproti nástěnce „Hydepark“ s inzeráty). S určitým zpožděním si lze magazín Economix po předchozím objednání prezenčně půjčit i v Národní knihovně, kde je archivován v povinných výtiscích. Vaše připomínky, dotazy, upozornění a náměty nám posílejte na e-mailovou adresu redakce@ economix.cz, kde se nám můžete přihlásit i v případě, že byste se chtěli stát součástí naší redakce. Věříme, že jsme pro vás připravili dostatek možností, jak si magazín Economix obstarat a přečíst kdykoli budete chtít. Vážíme si vašeho zájmu, který je pro nás velkou výzvou.  Martin Steiner předseda EKONOM, sdružení studentů ekonomie [email protected]

economix

Již pátý semestr je vám zdarma k dispozici studentský magazín Economix, který distribuujeme (rozdáváme) v prostorách VŠE na Žižkově a na Jižním městě.

– 1 / 2008

Jak si lze opatřit magazín Economix?

24

zpravodajství

Máte chu pomáhat a nevíte, kde začít? Už je to déle než měsíc, co se v prostorách VŠE uskutečnila neobvyklá akce, a to v rámci předmětu Ekonomie, filantropie a altruismus (5IE323), který vede PhDr. Ing. Antonie Doležalová, Ph.D. Myšlenka této akce vznikla už v letním semestru 2006/2007 a v letošním zimním semestru se podařilo vše uvést v realitu. V pondělí 3. prosince 2007 těsně před desátou hodinou přijel před školu autobus s 28 obyvateli dětského domova Dolní Lánov a začal den poučný pro obě strany. Děti čekaly, že poznají něco zcela nového, ale absolutně nevěděly, co by to mělo být. A my, ač jsme se pečlivě připravovali, jsme neměli tušení, jak to udělat co nejlépe. Svým způsobem jsou to děti jako kterékoli jiné, ale na druhou stranu jim něco chybí a to něco se na nich zcela jistě podepsalo. Rozdělili jsme si je tedy do tří supin. Skupina nejstarších (asi 14 – 18 let) byla nejpo-

četnější, těch nejmladších (6 – 10 let) jsme naopak uvítali nejméně. Každá skupinka měla rámcově podobný program – prohlídka školy společně s nahlédnutím do vyučování u doc. Ing. Magdaleny Kotýnkové, CSc. (katedra hospodářské a sociální politiky) a u PhDr. Radka Soběharta (katedra hospodářských dějin). Nejdříve v nás panovaly obavy, že děti neudrží pozornost, ale vše proběhlo hladce a musím říci, že oba vyučující byli dle reakcí dětí opravdu výborní a dokázali i tak malé posluchače zaujmout. Dále si každá skupina zahrála několik věkově přizpůsobených interaktivních her. Zde se zcela jasně projevily poměrně markantní rozdíly mezi dětmi. Nedá se ale říci, že by neměly snahu nebo se vůbec nezapojovaly. Kolem jedné hodiny odpoledne jsme všichni navštívili Akademický klub, což byl pro děti opět zážitek, jelikož návštěva restaurace pro ně není úplně obvyklý způsob stravování. Po obědě jsme dokončili rozehrané hry a odebrali se na žižkovskou televizní věž. Potom už náš den skončil a my se museli rozloučit.

Zpětně už vše vypadá tak jednoduše: provést děti po škole, zahrát si pár her apod. Přípravy však probíhaly úplně jinak, všichni nás před dětmi varovali, že to s nimi nebude jednoduché, jak jsou nepozorné a na svůj věk pomalejší, což byla sice pravda, ale určitě nebyly nějak výjimečně nepozorné. Naopak se tyto děti hodně snažily, což bylo pravděpodobně zapříčiněno neznámým prostředím. Další tak trochu komplikací byl zájem studentů, respektive nezájem. Přestože po škole byly rozmístěny plakáty a na webových stránkách Národohospodářské fakulty bylo také upozornění, kromě jednoho dobrovolníka z řad absolventů již zmíněného kursu studenti neprojevili zájem. Asi nejvýznamnější, co si člověk mohl vzít z této akce, je pocit, že udělal něco navíc – něco pro lidi, kteří to potřebují, pro někoho, kdo má v životě méně než my ostatní. A ta největší odměna přišla na závěr v podobě jedné jediné otázky: „Uvidíme se ještě někdy?“  Autor: Alice Rozánková

International Week

economix

– 1 / 2008

– čtyři pohledy na jednu akci

1

POHLED ZVENČÍ Již potřetí se v naší škole rozjíždí projekt zvaný International Week, díky němuž se řadíme mezi 25 dalších států, které se zapojily do spolupracující sítě studentů. Patří sem například Švédsko, Japonsko, Belgie, Egypt, Izrael, Itálie, Estonsko a řada dalších. Každá z těchto zemí postupně pořádá svůj International Week, jehož cílem je představit zhruba dvaceti zahraničním studentům z partnerských univerzit to nejzajímavější a charakteristické, co jim hostitelská země může nabídnout z kultury, architektury, historie i všedního života společnosti. Organizaci International Weeku v České republice si pod svá křídla vzal Buddy System. Tato organizace toho má na starosti už docela hodně: péči o přijíždějící zahraniční studenty, pořádání výletů, vysílání filmů a úterní Nation2Nation party, ale proč ne? Aktivní lidé se u nás na VŠE lupou hledat nemusí, a tak není důvod, proč se ochuzovat o zajímavou zkušenost, kterou International Week bezesporu je. Když mluvím o zkušenosti, musím také zmínit, koho se to týká. Předně bych vyzdvihla organizátory této týdenní akce. POHLEDEM ORGANIZÁTORA Organizátorům se nabízí příležitost řídit vlastní projekt se vším všudy – od vedení a práce v týmu přes spolupráci se sponzory

až po vymýšlení a samu organizaci programu. Důležitým rysem tohoto projektu je fakt, že se na něm zahraniční účastníci finančně nikterak nepodílejí. Vše je jim poskytnuto zcela zdarma, a proto mají možnost účasti všichni zájemci, bez ohledu na jejich majetkové poměry. To však stojí dost úsilí a peněz – úsilí organizátorů a peněz ze stran sponzorů.

POHLED ZE S TRANY ÚČAS TNÍKA Před rokem jsem strávila nezapomenutelný týden ve Švýcarsku: díky tamnímu International Weeku jsem tuto zemi procestovala od Curychu přes Bern až po Sankt Gallen. Viděla jsem hodinky za několik milionů korun, ochutnala typické sýry, koupila si typický kraví zvonek, jedla fondue a doslova se přecpala výborné čokolády při exkurzi čokoládovnou (nebyli tam žádní Umpalumpové ani Johnny Depp, ale i tak to ve mně zanechalo dojem a koupila jsem domů plnou tašku čokoládových dobrot). Viděla jsem kouzelná švýcarská horská údolí, poznala i důležitá města – na ulici odhozený papír ležet nenajdete. Mluvila jsem se Švýcary a trochu pochopila jejich kulturu, účastnila se zajímavých diskusí, poznala organizátorský tým a také svého švýcarského buddyho, který mi poskytl přístřeší na několik dní v Sankt Gallenu.

POHLED BUDDYHO Ten můj švýcarský buddy měl pohled vážně pěkný, ale o tom mluvit nechci. Jakožto buddy se mohl účastnit několika akcí v rámci programu. Především šlo o večerní party, ale také například beer rally, welcome dinner, city rally a diskuse. Poskytl mi rozkládací postel, peřiny a upekl mi speciální švýcarský chléb, který jsem pak jedla s nutellou k snídani. Také mi řekl, že má v plánu zúčastnit se International Weeku v Belgii. Jak jsem nyní hovořila o různých pohledech na projekt International Week, plyne z nich důležitý závěr. Je důležité si věci řádně prohlédnout, ale pokud se nechcete jenom dívat, máte právě teď ideální možnost se i zapojit. Buddym v rámci akce International Week se může stát kdokoli, stačí nám napsat na [email protected] nebo se přijít zeptat do kanceláře Buddy Systemu v RB 548. Naskytuje se možnost účastnit se International Weeku nejen u nás, ale vyjet třeba i do Švýcarska...  Více informací poskytne: Michaela Zimolová organizátorka akce International Week [email protected] iwprague.vse.cz

25

inzerce

M˘ch5 od T-Mobile: M ù JTE SVÉ B LÍZ K É STÁLE NAD OSAH V prÛbûhu semestru jste nejspí‰ neustále v jednom kole. Kromû povinností ve ‰kole vám mnoho ãasu zaberou také brigády a pravdûpodobnû máte i dal‰í zájmy ãi aktivity. A kdyÏ propukne zkou‰kové období? V‰echno se to stíhá je‰tû o nûco hÛfi. MoÏná si také obãas se zpoÏdûním uvûdomíte, Ïe jste chtûli zavolat ãi poslat zprávu nûkomu z pfiátel nebo rodiny, ale pfiipletlo se vám do toho nûco jiného a pozdûji jste si jiÏ na pÛvodní zámûr zkrátka nevzpomnûli. Co s tím?

FLEXI BI LITA A DAL·Í BONUSY Tarifní varianta Mých5 je postavena na principu kreditních tarifů, což sebou nese další výhody. Vždy máte pod kontrolou, za co utratíte měsíční paušál a případný nevyužitý kredit můžete neomezeně převádět do dalších období. Při uzavření smlouvy na dobu určitou lze navíc zvolit zvýhodnění

Tarif Mých5

Měsíční platba Celkový volný kredit v tarifu Cena za minutu hovoru do všech sítí v ČR Cena za SMS do všech sítí

Mých5 Standard/HIT 5 zvolených Ostatní kontaktů čísla 416,50 416,50/499,80 2,98

6,55

0,60

1,79

Ceny jsou uvedeny v Kč včetně DPH. Hovory jsou tarifikovány režimem 60+30. Zvýhodnění HIT lze získat při uzavření nebo prodloužení účastnické smlouvy na dobu určitou (24 měsíců).

HIT, jež přináší celých 20 % kreditu navíc. SNADNÁ OBSLU HA Výběr kontaktů i další nastavení služby lze jednoduše provádět přímo v aplikaci Mých5 v telefonu, případně prostřednictvím Zákaznického centra, sekce Můj T-Mobile na t-zones a dalších kanálů. Pokud ve vašich osobních vztazích dojde k nějaké změně, Mých5 si snadno přizpůsobíte – v každém kalendářním měsíci můžete bezplatně provést až pět úprav preferovaných čísel. Obrázky v aplikaci na displeji lze nastavit zcela libovolně – použít se dají jak vlastnoručně pořízené fotky, tak ikony z široké nabídky T-Mobile.

VYBERE SI KAÎD¯ Při pořízení tarifní i Twist varianty Mých5 je na výběr sedm zajímavých přístrojů značek Nokia a Samsung, které mají aplikaci již předem nainstalovanou. Nabídka vyhoví nejrůznějším potřebám, zahrnuje jak mobily nenáročné na obsluhu, tak i technicky vytříbené a skvěle vypadající kousky. Další značky a modely budou postupně přibývat. Samotný tarif lze však využívat s kterýmkoliv typem telefonu. VYTVO¤TE SI VLASTNÍ PùTKU Mých5 vám ještě více přiblíží okruh nejmilejších a díky výhodným sazbám za volání a SMS se při kontaktu s nimi nemusíte nijak omezovat. V kombinaci s některým z nabízených telefonů se Mých5 může stát vynikajícím dárkem – ať již si ho nadělíte sami, nebo jej věnujete některému ze svých blízkých. Další informace naleznete na stránkách www.mych5.cz.

Twist Mých5

Cena za minutu hovoru do všech sítí v ČR Cena za SMS do všech sítí

5 zvolených kontaktů

Ostatní čísla

3,50

7,00

1,50

3,50

Ceny jsou uvedeny v Kč včetně DPH. Hovory jsou tarifikovány režimem 60+30.

– 1 / 2008

P¤ÍZNIVÉ SAZBY Služba Mých5 je dostupná jak v podobě tarifu, tak i v předplacené verzi Twist. V obou případech jsou ceny za volání a SMS

na pět zvolených čísel bez ohledu na síť až o polovinu nižší než je běžné, takže se nemusíte nijak omezovat. Podle průzkumů až dvě třetiny našich soukromě provolaných minut směřují na čtyři až šest kontaktů. Je proto zřejmé, že díky sazbám tarifu Mých5 můžete slušně ušetřit.

economix

M¯CH5 – U N I KÁTN Í NOVI N KA T-Mobile připravil službu, s níž budete mít své nejmilejší kdykoliv nadosah a ani v největším shonu je nespustíte ze zřetele. Díky interaktivní aplikaci Mých5 si můžete zvolit pět vám blízkých lidí, jejichž fotografie budou pořád zobrazeny na displeji telefonu v pohotovostním režimu. Pak stačí jen joystickem vybrat a stisknutím jediného tlačítka ihned zavolat nebo začít psát zprávu. V aplikaci je u každé osoby k dispozici také historie komunikace. S její pomocí budete mít vždy přehled o tom, jak často a kdy naposledy jste si spolu volali a psali.

26

sport

Začíná nový semestr a s ním nová rubrika, ve které se vám v každém čísle Economixu představí jeden z oddílů patnáctičlenné rodiny VŠTJ Ekonom. Začneme nejnovějším – HC Ekonom.

HC Ekonom

Jaké jsou nejbližší plány? Budeme mít na starosti sestavení týmu pro akademické hry. HC Ekonom bude na turnaji doplněn pěti nebo šesti zkušenými hráči, kteří hrají vyšší ligové soutěže.

Hokejový klub HC Ekonom vznikl v září 2007 z nápadu studentů, kteří měli hokej zapsán v rámci tělesné výchovy při škole a chtěli hrát ligovou soutěž. Dnes trenér Libor Bezděka vede dvaadvacet hráčů, až na výjimky jsou všichni studenty VŠE. O fungování oddílu jsem si povídala s útočníkem, Milošem Langem, jinak studentem pátého ročníku Národohospodářské fakulty.

Účastnil ses akademických her v předchozích letech? Byl jsem na předchozích dvou, tým se scházel nahodile bez organizace a to týmu dost uškodilo. Akademické mistrovství je velmi náročný turnaj. K tomu, abychom se začali umisťovat, je třeba zvýšit počet tréninků a přilákat do týmu kvalitní hráče, kteří by se na Akademických hrách dovedli prosadit. A to jsou naše hlavní cíle do příští sezony.

economix

– 1 / 2008

Je vaše sestava definitivní? Zatím rozhodně ne. Přijímáme další zájemce a do dvou let chceme založit B-tým. Většinou už máme předchozí zkušenosti, jsou mezi námi i hodně dobří hráči, kteří hráli v mládežnických kategoriích extraligových týmů. Máme ale zájem o jakékoliv hráče, kteří chtějí hrát a nemají kde. Zápasy hrajeme na tři útoky, trénujeme ve dvaceti dle časových možností hráčů. Hodně nás to chytlo a každý se snaží si čas najít. Tým je rozmanitý a každý tam má svou roli, která dělá na ledě výsledek. Jak si vedete? Moc dobře, nevěděli jsme do jaké skupiny se přihlásit, nedokázali jsme odhadnout kvalitu týmu předem. Neznali jsme se, dost hráčů jsme sehnali na inzerát, takže jsme riskli pátou skupinu a daří se nám. Pokud budeme přistupovat k zápasům stejně, postoupíme do čtvrté skupiny. V tabulce jsme na třetím místě, ale máme méně odehraných zápasů a navíc zatím žádnou prohru. Hraje se dvaadvacet zápasů – každý s každým doma a venku a první dva postupují. Domácí utkání hráváme téměř každé pondělí od šesti plus venkovní zápasy. Aktuální informace jsou na webu nebo na nástěnce v prvním patře staré budovy.

Jezdíte na soustředění? Zatím žádné soustředění neproběhlo, ale plánujeme před akademickými hrami, abychom stmelili tým, složený i z neoddílových hráčů, a jedno na letní přípravu a možná na závěr sezony - uvidíme, na co zbudou peníze.

Jaký výsledek předpokládáte? První dva roky bychom chtěli spíše nabírat zkušenosti. V budoucnu chceme pravidelně postupovat ze skupiny a dostat se tak do čtvrtfinále. Hraje se ve třech skupinách - české, moravské a pražské. V každé bývá pět nebo šest týmů, jistotu postupu mají první dva ze skupiny. Každý rok se přihlásí asi šestnáct týmů. Favority jsou FTVS, Vysoká škola báňská v Ostravě a Masarykova univerzita. Můžeme uspět i letos, je to i trochu o štěstí.

A jak to zvládáte finančně? Našim generálním partnerem je společnost VORLÍČKOVÁ & LEITNER, která nám mimo jiné zakoupila výstroj a dresy, abychom vypadali jako tým. Dále nás také finančně podporuje škola. Náklady to ale nepokryje, každý hráč platí měsíčně příspěvek 800 Kč.

Jak často trénujete? Trénink probíhá jednou týdně na Štvanici a individuálně můžeme trénovat na školním hokeji. Na ledě jsme tedy dvakrát až třikrát týdně, ale do budoucna chceme toto číslo ještě zvýšit. Jednou týdně trénujeme v tělocvičně ve škole, zaměřujeme se na rozhýbání, obratnost a koordinaci, hrajeme fotbal a podobně.

Chybí vám něco ke spokojenosti? Rádi bychom do hlediště přilákali studenty. Víme, že aby na nás začali chodit, musíme hrát na úrovni a tým musí získat renomé. Vše je teprve na počátku. Zatím není v České republice moc zaběhlé chodit se dívat na akademické sporty. Rád bych tímto pozval všechny na domácí zápasy na Štvanici. Více informací o HC Ekonom najdete na http://hcekonom.vse. cz. Autor: Dana Odvodyová

27

sport Dana Odvodyová

Hana Roubalíková

Eva Safinová

V těchto závodech původem z Ameriky nejde ani tak o to, kdo dojede první, ale spíše o to, kdo závod dotáhne až do konce. Jde totiž o fyzicky nesmírně namáhavý sport. Na světě není mnoho čistě ženských týmů. K těm známějším, které už se nějakou dobu pohybují ve startovních listinách podobných závodů, patří týmy z Brazílie a Ruska. Přičemž tým amazonek z Brazílie závodí již delší dobu, zatímco Rusky se na scéně objevily teprve nedávno. Český tým je složen ze čtyř slečen. První z nich, Dana Odvodyová (24) je studentkou VŠE s mnohaletou zkušeností v závodech Adventure. Mimoto má zkušenosti i z dalších sportovních odvětví – z gymnastiky a orientačního běhu. Druhou členkou je Eva Safínová (24), absolventka VŠE specializující se na orientační běh a lezení. Hana Roubalíková (25) je rovněž absolventkou naší školy a zaměřuje se na všechny lanové disciplíny. Čtvrtou členkou je Zuzana Tryznová studentka TU v Liberci, reprezentantka v biatlonu. Celá záležitost kolem vzniku tohoto ne zcela obvyklého týmu se rozběhla zpočátku zcela nevinně. Na kurzech tělesné výchovy spadajících pod Outdoorové sporty a vedených na VŠE odborným asistentem Tomášem Vaňkem (českým reprezentantem v Adventure závodech) padla při jedné z mnoha diskusí otázka, zda by čistě ženský tým měl šanci na úspěch. Ba dokonce zda by závod vůbec dokončil. Závody tohoto typu totiž v žádném případě nejsou pro padavky. Ty, na které se holky v budoucnu chystají, trvají okolo 75 hodin a je dána trasa dlouhá okolo 360 km. Je třeba absolvovat 200 km na kole, 100 km v trekingu. Část trasy (40km) se absolvuje na in-line bruslích. Aby toho pro závodníky nebylo málo, je pro ně připraveno zpestření v podobě několika různých disciplín. Sem patří například jízda na kánoi (25 km), lanové překážky, plavání (3 km), orientační běh (10 km), lanové disciplíny včetně jumarování - lano spuštěné dolů Zuzana Tryznová

z mostu do hloubky asi 40 metrů, závodníci musí nejprve sjet dolů a posléze se vyšplhat zpět. V případě nesplnění některé z těchto disciplín je třeba běžet takzvaný trestný okruh, čímž dojde k časové ztrátě. Obyčejně to bývá něco okolo čtvrt hodiny, ale i ta může být v konečném účtování znát. Klasické týmy jsou většinou složeny ze tří kluků a jedné holky. Ta má status jakési princezny, protože i když mají kluci výhodu v síle, vytrvalosti apod. je taková holka v týmu velmi ceněna, protože jej vyvažuje a slouží k jeho prospěchu zejména v psychické rovině. A to je hodně důležité, protože v takovémto typu závodů mohou být emoce a psychika velikým nepřítelem. Takže pokud nastane situace že „princezně“ dojdou v závodě síly, je v zájmu zbytku týmu ji fyzicky podpořit. Je všeobecně známo, že holky se shánějí do týmu špatně. Takže tým, který sežene na závod dobrou závodnici do svých řad, může mít velikou výhodu.

Nyní bude ale situace jiná. Každá z holek tu bude sama za sebe. Stejné podmínky pro čtyři holky, jež si budou muset poradit se situacemi, které dříve obstarala mužská část. Takže je čeká přenášení lodí a další neméně namáhavé výzvy. To vše v těžkém nepohodlí téměř beze spánku. Což je další ošemetná součást závodu. Jde o to, zvolit správnou taktiku. Rozhodnout se, zda spát déle a mít více sil, nebo spát méně a ztratit tím méně času, ale tolik si neodpočinout. Bude to zkrátka jen a jen na nich. Situace, že bude závodit čistě ženský tým, už je sama o sobě dost pikantní. Vše ale ještě více okořeňuje pověst Dany Odvodyové. V minulosti totiž startovala s několika týmy a téměř vždy zde došlo k nějakému zranění. Došlo to dokonce až tak daleko, že kdosi přišel s novou taktikou nasadit ji coby trojského koně do konkurenčního týmu. A v čem se vlastně Adventure závody liší od ostatních sportů? Jak mi Dana prozradila, výhodu vidí v tom, že tento sport není jako tenis, kde si člověk jde zahrát na dvě hodinky, dá si sprchu a jde na pivo. Tyto závody jsou dlouhodobou záležitostí, během níž je člověk obohacen o spoustu zážitků, na které může později vzpomínat. Velmi zajímavá je skutečnost, že při závodech lze snadno poznat, jaký člověk skutečně je. To, zda je sobec, egoista, jak dokáže pomoci či spolupracovat. Není sil na jakoukoliv přetvářku a objevuje se skrytá stránka člověka. Například člověk v normálním životě naprosto klidný a vyrovnaný se při závodech může projevit slovním rejstříkem, za nějž by se nemusel stydět ani ten nejsprostší dlaždič. Týmu se nevěří. Panuje názor, že se jeho členky nejspíš přímo během závodu pohádají, že si vjedou do vlasů. Pokud se znovu vrátíme k smíšenému týmu, dle Dany chlap funguje v týmu jako hromosvod, je „splachovací“. Jak vydrží čtyři baby 75 hodin spolu, na to je zvědavá i Dana. Jejich závod se pojede v srpnu. Přípravy probíhají již nyní a je jasné, že to nebude snadné. Vzhledem k tomu, s jakým respektem a pokorou ke všemu přistupují, věřím, že v závodě samém nakonec uspějí.  Autor: Jakub Šalek

economix

Co si člověk představí, když se řekne první ženský survival team v České republice? Asi se ptáte, jak je ta jednička na začátku myšlena. Skutečnost se má tak, že tento článek je o týmu čtyř slečen, které se rozhodly jít takříkajíc proti proudu a dokázat všem a taky hlavně samy sobě, že je možné aby čistě ženský tým nastoupil v závodech Adventure. A o co vlastně v takovém závodě jde? O tom jsou následující řádky.

– 1 / 2008

1. ženský survival team

28

zábava

economix

– 1 / 2008

Žižkovský scorelauf aneb Nejtěžší závod sezony Závod pro smíšené dvojice Scorelauf je druh orientačního běhu, při kterém závodník dostane mapku kontrol s různým bodovým ohodnocením. Pořadí kontrol a to, zda kontrolu vůbec absolvuje, je jen na něm. Vyhrává běžec s nejvyšším počtem bodů. A proč je žižkovský? Ne proto, že by jeho tradice sahala až do dob Jana Žižky, ale proto, že se už pošesté konal na Žižkově. A teď to nejdůležitější. Kontroly nejsou jen tak ledajaké, ale hospodské. Body za splněnou kontrolu si může připsat pouze ta dvojice, která ve vyznačeném občerstvovacím zařízení požije „pivo nebo povolený druh lihoviny (dámy v množství malém, pánové to rozjíždějí ve velkém stylu).“ A když to dáme pěkně dohromady, vznikne nám orientační běh dvojic po hospodách známé pražské čtvrti. Tak jsem v létě potkal Dejnu a jen tak mezi řečí se mi zmínila o chystaném šestém ročníku tohoto legendárního závodu. Loňský pátý (pro mě první) ročník byl super, a tak jsem se hned zajímal o podrobnosti toho dalšího. Ale chtít po Dejně informace o podzimním závodě v létě je jako shánět čerstvý banán na jižním pólu. To, že se bude konat na konci listopadu, mi stačilo k tomu, abych si domluvil partnerku. Hanička je skvělá orienťačka, a tak jsem si brousil zuby přinejmenším na obhajobu loňského druhého místa. Nechtěli jsme nic ponechat náhodě. Nejeden trénink proto skončil druhý den pořádnou bolestí hlavy. To by v tom musel být čert, abychom nevyhráli... A byl. Kvůli zkoušce z managementu následující den po závodu jsem přišel o partnerku. Nedalo se nic dělat, musel jsem jít ulovit novou. Naštěstí lov netrval dlouho a Evička byla na světě. A konečně tu byl ten dlouho očekávaný den, 22. listopad. Normálně na čísla moc nedám, ale tohle jsem nemohl přehlédnout. Číselná kombinace dvojek a jedniček nemůže být náhoda. První start, druhé místo. Druhý

start... Letos to prostě musí vyjít! Takže sraz pod věží ve tři čtvrtě na osm. Všichni jsou už na místě, někteří nervózní, ostatní natěšení na nevšední zážitek. S ostatními závodníky tipujeme, do které hospůdky se podíváme a jakého panáka si dáme. Je odstartováno. Koukám do mapy a nestačím se divit. Oproti loňskému ročníku nejsou v mapě vyznačeny ulice. Orientujeme mapu, zíráme do ní - a nic.

Kdo by si bral buzolu do města, že? Zkoušíme to jedním směrem a doufáme, že se někde chytneme. Po pár metrech zjišťujeme, že běžíme úplně na druhou stranu, než jsem původně plánoval. Obracíme to a nabíráme správný směr. Konečně první hospoda! Jednohlasně jsme zvolili jako soutěžní nápoj pravý český rum. Palivo tuzemské je k těmto účelům velice vhodné. Dva uřícení lidé, kteří vtrhnou do výčepu a domáhají se rychlého podání

lihoviny, to se ani na Žižkově jen tak nestává. Proto musíme ještě před přípitkem na vítězství přítomným štamgastům vysvětlit původ a důvod našeho potu. Další kontroly se obešly bez výslechu. Už ve dveřích nás uvítal smích a dotaz na složení našeho vítězného drinku. Vše probíhalo hladce až do kontroly nedaleko tunelu do Karlína pod Vítkovem. Že „nedaleko“ budou dva metry, jsem opravdu netušil, a než se nám výčep podařilo najít, ztratili jsme cenné minuty. Při běhu Karlínem na hlavní nádraží se už naštěstí nedalo nic zkazit. Mezi místními existencemi jsme prokličkovali až na nástupiště a přímo do věhlasné Krákory. To už nás ale tlačil čas. Obsluha nebyla ze závodníků příliš odvázaná, trochu zdržovala a já začal nervózně kontrolovat čas. Naproti tomu Evička byla v pohodě. Neměla hodinky a taky na ni začínal působit ten náš rum. Závěrečným sprintíkem jsme si ještě rozproudili krev, aby měl alkohol lepší účinky. Běžet na olympiádě tak jako v závěru, zlatá mě nemine. Konečně v cíli. Jenže i přes strhující výkon o půl minuty později, než jsme měli. Nedalo se nic dělat. Penalizace byla naštěstí jen minus bod za každou minutu po hodinovém limitu. Zatímco pořadatelé rychle přepočítávali získané body, přesunuli jsme se do blízké restaurace. To už jsem pomalu vysondoval od soupeřů jejich výsledky. Začal jsem tušit dobrý výsledek a objednal dalšího panáčka na oslavu. A jak jsme dopadli? Hádáte správně. Magie čísel nezabrala, nevyhráli jsme. Penalizace nám srovnala body s další dvojicí. Díky lepšímu času si první místo a titul „Žižkovský Borec“ pro rok 2007 odnesli Karolína a Martin. Na nás zbylo (pro mě už asi tradiční) druhé místo. Je dobré, ale první je první. A tak doufám, že do třetice už to musí vyjít. A když ne, tak být druhý taky ujde. Ale kdo z vás bude tím prvním před námi?  Autor: Jakub Malík

29

vox po(pa)puli

Nechci lyžárnu na VŠE nechat zavazadla v úschovně, vrátit se do školy a poté si je opět na nádraží vyzvednout, ale tato varianta mi přišla poněkud krkolomná. A co až začne semestr a školu zaplní davy studentů s batohy, kteří si je nebudou chtít brát s sebou na výuku, oběd či zkoušku? Navíc je v semestru šance na prázdnou skříňku minimální. Pokládám tedy na závěr nerudovskou otázku: „Kam s nimi?“ Nežádám lyžárnu. Jen bych ráda i nadále využívala služeb milých šatnářek i pro tyto účely. Proč rušit něco, co funguje? 

Od začátku roku byla zrušena služba úschovy zavazadel v šatně Rajské budovy. Tuto novinku jsem se dozvěděla ve chvíli, kdy jsem přišla do školy složit státnice a hned pak odjížděla na hory, takže jsem byla obtěžkána obrovským batohem a lyžemi. Batoh jsem zčásti vybalila a protlačila do skříňky, ale co s lyžemi? Ty nevybalím a neprostrčím. Přijít na zkoušku v kostýmku s lyžemi přes rameno se mi moc nechtělo, ač mi barevně ladily k halence... Napadlo mne opřít je vedle skříněk a opatřit nápisem typu: „Tyto lyže nechtějí měnit majitele, prosím, nepřemisťujte a neukládejte je do skříňky, jsou moc dlouhé.“ Nebo zajet na nádraží,

Autor: Dana Odvodyová

Co si o tom myslíte? Do uzávěrky se nám ke zrušení této služby studentům nepodařilo na poslední chvíli získat vyjádření vedoucího Odboru správy majetku VŠE Tomáše Horského. Jeho vyjádření přineseme v dalším vydání Economixu. Přinášíme vám tedy názory některých studentů k této skutečnosti: Marek, F1: Zvyknul jsem si docela často k šatnářkám v Rajské budově uložit tašku s věcmi po tělocviku. Naštěstí se mi těch pár kusů oblečení i s teniskami vejde i do skříňky, takže s nimi nemusím ani teď na hodiny. Petr, F2: I když jsem o této službě věděl, nikdy jsem jí v minulosti neměl potřebu využít. Proto nemohu říci, že by mi nějak chyběla. Na druhé straně, si neumím představit,

co bych dělal, kdybych přijel z domova a musel s kufrem rovnou do školy. Ty skříňky, co jsou k dispozici, mi přijdou hodně malé, a z doslechu vím, že jich celkem málo bývá volných. Barbora, F3: Hodně cestuji mezi školou a domovem. Přijíždím brzy ráno a nestíhám si věci uložit na kolej a musím s nimi do školy. Vždy jsem si je ukládala do šatny, ale teď, když to už nejde, je to vopruz, když jsou skříňky plné. Pak musím s báglem na hodiny a dávat na něj pozor. A to nemluvím o tom, že často překáží ostatním v pohybu. Naštěstí se mi tohle stalo jenom jednou. Jan, F4: Nevím, proč by měly být šatnářky zodpovědné za cizí tašky a jiná zavazadla. Stačí, že se musejí starat o bundy. S novým zákazem naprosto souhlasím, ulehčí jim to práci.

Martin, F5: Nikdy jsem tuto službu nevyužil, protože jsem tu potřebu neměl. Naprosto však chápu, že zrušení této služby může být někdy velkým problémem zejména pro mimopražské studenty. Nevím, co vedlo vedení školy ke zrušení této služby. Předpokládám, že k tomu došlo po zralé úvaze. Jen doufám, že to nebyla snaha se zbavit odpovědnosti a někomu ušetřit práci a komplikace. Nemělo by se zapomínat, že škola je tu především pro studenty, nikoli pro její zaměstnance, a měla by zajišťovat i některé služby, které sice přímo nesouvisí s výukou, ale poskytují studentům určitý komfort. Ať se to klidně zpoplatní... Upozornění: názory v této rubrice nemusí vyjadřovat názor redakce. 

economix MAGAZÍN

PRO

STUDENTY VŠE




PROSINEC

2007




ČÍSLO 6




ZDARMA

economix MAGAZÍN

PRO

STUDENTY

VŠE




LISTOPAD

2007




ČÍSLO 5




ZDARMA

economix M A G A Z Í N

P R O

S T U D E N T Y

V Š E




Ř Í J E N

2 0 0 7




Č Í S L O 4




Z D A R M A

economix economix M A G A Z Í N

P R O

S T U D E N T Y

V Š E




K V Ě T E N

2 0 0 7




Č Í S L O 3




Z D A R M A

M A G A Z Í N

P R O

S T U D E N T Y

V Š E




D U B E N

2 0 0 7




Č Í S L O 2




Z D A R M A

economix M A G A Z Í N

P R O

S T U D E N T Y

V Š E




Ú N O R

2 0 0 7




Č Í S L O 1




Z D A R M A

Rozhovor s novým českým ministrem Rozhovor s Jiřím Paroubkem

Mgr. Miloš Pádivý, ředitel CTVS / str. 10

Ekofórum s Ing. Ivanem Miklošem /12

(str. 5)

Tereza Francová, vedoucí projektu ŠANCE / str. 12

Jiří Čunek, Ekofórum 5. 12. 2007 / str. 8

PLAGIÁTORSTVÍ
PŘIDĚLOVÁNÍ KREDITOVÝCH POUKÁZEK
SOUTĚŽ GTT 2008

Petr Nečas, Ekofórum 21. 11. 2007 / str. 14

Rozhovor s děkanem F4 prof. Segerem (str. 6–7)

Ekofórum s prof. Václavem Klausem /12 Ing. Libor Svoboda nový kvestor VŠE / str. 6

Petr Nečas, Ekofórum 21. 11. 2007 / str. 14

Václav Klaus na VŠE

(str. 14–15)

Martin Bursík, přednáška na VŠE / str. 15

Ing. Ivan Mikloš Ekofórum 10. 10. 2007 v 18.00 hod. / str. 10

Pavel Šporcl koncert na VŠE 9. 10. 2007 v 20.30 hod. /str. 16, 10

Ondřej Havelka, koncert / str. 20

PŘIJÍMAČKY
KOLEJE
ROZVOJOVÉ A PORADENSKÉ CENTRUM VŠE

PLAGIÁTORSTVÍ
NOVÝ STUDIJNÍ A ZKUŠEBNÍ ŘÁD
LAOS

Jiří Schwarz: „Zavedeme elektronický index!“ KANCELÁŘE NA VŠE
KOLUMBIJSKÁ KÁVA
INDEXY

Pavel Bém na VŠE nejen o olympiádě CAREER DAYS
JAN JEDLIČKA
AMSTERDAM

Petr Dvořák: „Absolventi by se měli orientovat v praxi!“ MOJMÍR HAMPL
PENZIJNÍ REFORMA V ČR
KLAUS NA VŠE

economix

www.economix.cz

– 1 / 2008

Všechna vydaná čísla Economixu jsou k dispozici ve formátu PDF na webových stránkách studentského sdružení Ekonom

30

na baru s...

economix

– 1 / 2008

Tomášem Vorlem mladším Tomáš Vorel ml. navštěvuje druhý ročník fakulty mezinárodních vztahů. Svoji první hereckou příležitost získal již v raném dětství, když ve filmu Pražská pětka jako dvouletý tlačil kočárek. Menší roli ministranta si zahrál ve filmu Cesta z města. Větší herecká zkušenost přišla v roce 2005, a to v řeznické grotesce Skřítek, v níž ztvárnil roli nezbedného synka. Do širšího povědomí se dostal po premiéře filmu Gympl jako středoškolák, který přes den trpí ve školní lavici a po nocích tvoří graffiti. Tomáš Vorel ml. je syn českého režiséra Tomáše Vorla (Pražská pětka, Kouř, Kamenný most, Cesta z města, Z města cesta, Skřítek, Gympl).

nepůjde chemie, tak mu jednoduše nejde a nemůže s tím nic udělat. V tom filmu se řeší, že studenti dělají věci, které nikdy v životě nepoužijí, že je ten systém nepružný... Sice si někdo nakonec vybere nějaký seminář, ale není to ten model školství, kdy si člověk v patnácti řekne, že matika není nic pro něj, a jde na nějakou humanitní větev a ti, které baví technika, jdou na technickou větev. A tohle byl problém u nás na škole, že se většina lidí ve čtvrťáku trápila fyzikou, přitom věděli, že jim bude nanic.  Na druhou stranu každý ví, jaké předměty ho na gymplu čekají... Já jsem šel na gympl v jedenácti letech a to jsem nevěděl vůbec nic. Vůbec jsem nevěděl, co je to gympl, ani že můžu jít někam jinam.

 Od premiéry Gymplu uběhlo pár měsíců, v čem se ti za tu dobu nejpodstatněji změnil život? Moc toho není. Jediné, co vlastně ta „malá sláva“ přináší, je, že si na vás lidé ukazují prstem v metru, ale jinak to žádné velké výhody nemá. Akorát se na vás občas někdo podívá jinak, než když by vás neznal.  V mnoha rozhovorech jsi řekl, že teď dáváš přednost škole. Nemrzí tě to někdy? Mě to moc nebaví. Ono to hraní je zábavné, ale potom se na to nabalí spousta šílených věcí, jako že musíš – teď to bude znít jako klišé – chodit na večírky, ukazovat se tam...  A tebe nebaví chodit na party? Ne, to baví člověka dvakrát. Pak se tam baví s lidmi, se kterými se vlastně vůbec bavit nechce a bavit se s nimi musí, protože je to bonton.  Gympl ukazuje některé „koníčky“ dnešních středoškoláků. Je to tak, že má tvůj otec dobře zmapovanou tuhle generaci, nebo jsi mu říkal, jak to dneska chodí? My jsme to spolu řešili. Já jsem samozřejmě nezažil jeho gympl, ale on tvrdí, že je to všechno stejné, že se jenom mění kulisy. Oni taky dělali bordel na škole, my jsme taky dělali bordel. Já myslím, že se to moc nemění, akorát tehdy byl ten jeden nepřítel a dneska není.  Byl filmový Gympl v něčem podobný tomu, který jsi navštěvoval? Asi nenajdu žádnou podobnou situaci, ale já jsem měl skvělý gympl. Mám deset nejlepších kamarádů, kteří jsou z mojí třídy a často se s nimi vídám. Je jasné, že člověka nebaví dělat věci, o kterých neví, proč je dělá. A těch je na gymplu spousta. Jde hlavně o to, že gympl vůbec nereflektuje, jak jsou lidé vybavení. Dává sice nějaké všeobecné vzdělání, jenže člověk může být sebechytřejší, ale když mu

 Ve filmu jsi často oponoval, že „nejsi drzej, ale upřímnej“. Je tomu tak i ve skutečnosti? Já jsem si předsevzal, že fakt budu říkat jen to, co si myslím, a snažím se o to, ale moc to nevede k ničemu dobrému. Sice ze sebe má člověk dobrý pocit, že něco řekl naplno, jenže často tím vznikají konflikty. Lidé to moc nechápou, mají radši, když člověk říká to, co se jim líbí.  Ve filmu je mnoho milostných scén, jaké to bylo, natáčet je před otcem? Ještě podle jeho představ? Ono to dneska funguje tak, že režisér vůbec nemusí být na place. Má někde bokem daný monitor, na všechno kouká přes něj a jen říká, dejte tu kytku kousek dál nebo tak. A ty milostné scény byly hrozně fajn. Člověka to

baví, to je jedna věc a druhá věc je, že se ti lidé stydí, holky většinou víc, protože jsou jim vidět prsa, takže na tom place nesmí být nikdo navíc. Je tam jen kameraman a ostřič. Všichni ostatní jsou někde schovaní a nesmějí se na to koukat. Je to zajímavé. A jinak radit při tom moc nejde. Ono je to fakt těžké režírovat. Navíc je tam jenom ten kameraman a ostřič, tak se řeší spíš to, aby člověk nevypadával z obrazu.  Zatím jsi hrál jen ve filmech, které natáčel tvůj otec, neláká tě teď poznat i práci jiného režiséra? Já nevím, jestli to vůbec budu nebo nebudu dělat. My jezdíme na oblastní premiéry a to je třeba příklad Mádla - my si nemůžeme nikam v klidu sednout, protože na něj pořád všichni koukají a každý po něm něco chce. Jeho to teda baví, ale já si to neumím představit. Žít takhle. Spoustě lidí to asi vyhovuje, rádi na sebe strhávají pozornost, ale to se mě moc netýká. Takže ani nevím, jestli chci dělat povolání, kdy na mě budou pořád všichni koukat. Je to legrace jen chvíli. Kdybych to měl dělat celý život, to bych se asi zbláznil. Ale spíš pro sebe bych si chtěl zahrát ještě v něčem, abych si dokázal, že mě nemusí zaměstnávat jenom můj otec.  Před Gymplem jsi hrál ve filmu Skřítek, máš k některému z těch filmů bližší vztah? Nad tím jsem nikdy nepřemýšlel. Nevím, mně se líbí oba. Hlavně jsou takové neporovnatelné, každý je někde jinde. Na to fakt neumím odpovědět.  Po Skřítkovi popularita nebyla tak masivní? Nebyla, to byla maličká role. A hlavně Skřítka vidělo sto tisíc diváků, zato Gympl půl milionu. To je velký rozdíl.  Jaké to vůbec bylo, hrát beze slov? To bylo vtipné, protože jak je to groteska, tak člověk může dělat, co chce, tím obličejem. Může přehrávat, tam to nevadilo, bylo to takové uvolněné. Naopak bylo potřeba, aby člověk tím obličejem hýbal. A potom, když jsme začali točit Gympl a já jsem tam přišel a začal hrát, tak oni mi říkali: Uber, prosím tě, uber.  Skřítek byl kromě jiného promítán v Los Angeles a tys měl možnost bavit se o něm s diváky. Jaké byly reakce? To bylo také vtipné - já jsem letěl na víkend do Los Angeles. Člověk letí den tam, pak tam dva dny je a letí zpátky. Ale bylo to dobré, prošel jsem si Walk of fame a tak. V Syracuse, to je ve státě New York, je festival, který vede pan Owen Shapiro, a jemu se ten film moc líbil. Skřítek tam vyhrál cenu za nejlepší evropský film a pan Shapiro se rozhodl vydat ho na DVD. Já jsem tam jel ho uvést. Bylo to spíš pro filmovou obec a probíhalo to tak, že si vybrali čtyři filmy, najali si sály a vždyc-

31

Ne, neplánuji. To je totiž tak, že já vůbec nevím, čím chci být. Když jsem dodělal gympl, zkoušel jsem se dostat na FAMU, pak jsem měl dvě přihlášky sem na ekonomku - na podnikohospodářskou a národohospodářskou fakultu, myslím, pak jsem dělal přijímačky na dopravní fakultu na ČVUT a na matfyz. Dostal jsem se na všechny, tak jsem šel na matfyz. Chvíli jsem tam byl a pochopil, že to fakt nejde. Dal jsem si půl roku pauzu, to jsem chodil na jazykovku. A pak jsem si dal přihlášku sem, na mezinárodní obchod. Za ten půlrok jsem se naučil německy tak, že jsem tady udělal zkoušky. To bylo dobré, i když teď v tom trochu plavu, protože ty moje základy němčiny jsou fakt vratké. Já nemůžu říct, že by mě tahle škola bavila, ale fakt nevím, co chci dělat. Já si říkám, že tohle je takový pružný obor, že s tím může člověk dělat cokoli, kdekoli. A co budu jednou dělat, vůbec nevím. Já bych chtěl být třeba truhlář. Bavilo by mě mít svoji dílnu někde v lese a stloukat stoly dohromady. Ale na to už je asi pozdě. Paradoxně.

 A přemýšlíš někdy o tom, co bude dál, až získáš titul na téhle škole? No, přemýšlím... Já si vždycky vzpomenu na větu Woodyho Allena, on říká: „Jestli chcete pobavit Boha, seznamte ho se svými plány.“ To mi přijde jako geniální věta, podle toho se řídím. Ale samozřejmě člověk přemýšlí, co bude dělat. Jenom se bojím toho, že budu sedět v kanceláři. To je moje noční můra, to jediné bych nechtěl dělat. Jinak je mi jedno, jestli budu řezat stromy nebo dělat něco úplně jiného.  Změnil se nějak vztah vyučujících k tobě potom, co jsi natočil Gympl? Ne, podle mě vyučující z VŠE nechodí na filmy. Ne, já nevím. A oni mi to neřeknou, ale asi bych si všiml. Právě mi přišlo, že jedině tady v té škole to lidé vůbec neřeší. Všude jinde se třeba ptají, ale tady nikdo nic neřekl, možná jeden člověk. Pokud nepočítám kamarády. Ale já jsem pilný student, já se právě o to víc snažím.  Zrovna teď vrcholí zkouškové období, co je pro tebe horší, potit se při zkoušce nebo před kamerou? Teď naposled jsem dělal finance podniku a to bylo strašné. Já mám totiž hrozný strach z ústních, mám prostě pocit, že ti lidé budou hledat to, co nevím. Byl jsem vyřízený jako nikdy, bylo mi na zvracení, bolela mě hlava, klepaly se mi nohy. Dělal jsem to u pana Marka a zas teda musím říct, že byl úplně v pohodě. Protože kdyby nebyl, tak já bych se mu tam asi rozsypal. To nechápu, protože já jsem docela stabilní člověk. Ale tohle bylo fakt strašné. A nakonec jsem dostal plný počet. Před tou kamerou, to je něco jiného, tam má totiž člověk víc pokusů, může to dělat třeba desetkrát, patnáctkrát. To tam napiš, že mi vadí, že nemáme víc pokusů. Já vím, jak mi bylo zle před tou zkouškou. A to nejsem žádný nervák. Ale když si představím nějakého člověka, který s tím má fakt problém, přijde tam a není schopen nic říct. A má jeden pokus? To je nefér, ne? Nebo se blbě vyspí nebo má teplotu, prostě se mu může stát cokoli. Na druhou stranu ta kritéria, těch 50 %, to by měl každý nějak tak dát, není to zas tak složité, ale ten jeden pokus, to mi přijde dost kruté. V tom je ten rozdíl.  Autor: Dana Kubovcová

– 1 / 2008

ky pustili dva zároveň. Pak byl raut a otázky na protagonisty filmů. A potom pustili další dva filmy. Samozřejmě, že všichni šli na první blok filmů, pak se šli najíst a na ty další dva filmy nikdo nešel. A my byli právě v tom druhém bloku, takže jsem tam seděl a přede mnou bylo asi pět, deset lidí. A hlavně to byli spíš takoví kamarádi kamarádů, takže s tím pravým publikem jsem se tam nesetkal. Ale líbilo se mi to, protože to bylo úplně něco jiného. Oni jsou zvyklí na ten svůj střední proud, občas tam někdo udělá pěkné drama, které pak vyhraje Oscara, ale nikdo si nedovolí natočit něco takového, jako byl Skřítek.  Skřítka doprovází muzika od Mig 21, hudbu ke Gymplu produkoval DJ Witch. Co je ti bližší a jakou muziku máš rád? Já poslouchám všechno. Ten hip hop mě moc nebaví a Migy si poslechnu, ale taky ne moc. Mám rád elektronickou hudbu. V té hudbě, co se týče filmu, je velký rozdíl, protože ke Skřítkovi se vzaly přesné skladby Mig 21. To byl také tátův pokus. On vůbec byl Skřítek totální experiment. Třeba se úplně zrušil skript (skript dělá člověk, který má scénář a hlídá všechno okolo. Běhá s polaroidem a každou scénu má vyfocenou, aby věděl třeba to, jestli jsou otevřené dveře nebo má herec rozepnutou košili, pozn. Tomáše). V Gymplu je jedna píseň od Matonohy, jedna od SuperCroo, ústřední melodie je od Witche, ale jinak je ta hudba udělaná na míru. Jsou v tom sice cítit ty hiphopové beaty, ale dost sražené. Je to na hranici scénické hudby a hip hopu.  Četla jsem, že sestavuješ program festivalu v Karlových Varech. V čem to spočívá a jak ses k tomu dostal? Jde o Fresh Film Fest, festival studentských filmů. Já jsem se kdysi hlásil na FAMU a pak jsem skončil tady... No, to nevadí, ale hlásil jsem se na produkci, kam mě nevzali. Bavil jsem se o tom ve škole se svou profesorkou a ta mi říkala, že její syn na FAMU studuje a pořádají tenhle festival a někoho tam shání, tak mi dala číslo. S kamarádem jsme totiž dělali poslední zvonění, bylo to ve stylu Oscarů, předávali jsme ceny svým profesorům a tak, bylo to docela dobré, lidé se smáli. To je vůbec úspěch rozesmát gymnazisty. Tak jsem tam volal a asi za čtvrt roku se ozvali

nazpátek, jestli bych pro ně nechtěl dělat. Při prvním ročníku si mě jen tak testovali, o rok později jsem se staral o administrativu a při třetím ročníku - to bylo loni - jsem se staral o filmy z východní a střední Evropy.  Co si myslíš o tom, že to máš jako syn známého režiséra v mnohých věcech usnadněné? Díky tátovi mám možnost se setkávat s hodně zajímavými a i vlivnými lidmi, což je důležité. Vlastně to je nejdůležitější - znát správné lidi. Hlavně táta je takový, že se hned se všemi seznámí. On není moc mluvný, ale má takový zvláštní dar. Třeba přijdeme do restaurace a on mi povídá, támhle je pan šéf. Pan šéf přijde a říká: „Dobrý den, pane Vorel, co byste si dal?“. Táta mě představí, a když tam příště přijdu já, tak mi šéf povídá: Dobrý den, jak se má táta? Co si dáte? V tomhle to výhody má, ale zatím jsem to moc nevyužil. To jsou takové maličkosti, že se ke mně chovají hezky u nás v restauraci.  V pořadu Uvolněte se, prosím říkáš, že s výběrem školy ti pomohla babička a že moc netoužíš po tom, být ekonomem. Nelituješ někdy, že jsi nešel jinam? Plánuješ jiné studium?

economix

na baru s...

32

cestopis

Synkopa příběhů z Rus – Nižnij Novgorod

economix

– 1 / 2008

Pojezd zastavil. Ani se mi moc nechce ven. Nic jinýho mi však nezbejvá, musím si jít sežrat to, co jsem si za celej poslední rok pečlivě nadrobil. Otevřel jsem těžký dveře a stála tam. Jako anděl. Krve by se ve mně nedořezal. Seznámili jsme se loni v létě v Rakousku a pak si celej ukrutně dlouhej rok psali a skypovali. Vypadala jinak, než jsem si ji „pamatoval“, ale stokrát líp než ve švédským skypu. Byla taková živá. Konečně! Úvodní fráze a divadýlka vyřešila po svým a rovnou mi skočila kolem krku. Jsem v nebi? Jenom jí prej přišlo divný, že nemluvím rusky, ale to já nikdy nemluvil. Naše kroky rytmicky klapaly na druhou dobu po všudypřítomným mramoru, kde ho sakra furt berou? Já svíral její blankytně bílou ručku, ta moje se hrozně potila. Byl jsem takhle ochotnej jít kamkoli. Brzo mě to přešlo. Po jedenáctý večer v Nižnij Novgorodě (dále NN) skoro nic nejezdí, a tak jsme šli přes půl města pěšo. Po půlhoďce jsem se začal proklínat, co tu vlastně zkouším, a moje dva batohy plný dárků se jen ďábelsky chichotaly. Konečně doma. Fakt jsem se tak cejtil. Kdyby mi někdo před rokem řek, že se budu cejtit jako doma uprostřed nepřátelskýho Ruska, asi bych se mu vysmál a silně mu zaklepal na čelo. Maminka s babičkou mě varovaly a zpívaly protiruský písně, tatík mi mával srpem a kladivem, když jsem odjížděl. Realita však byla úplně jiná. Pro zápaďáka nepochopitelná, já si říkal no co. Přivítání cizince v rodině bylo úžasný, očekávaná vodka se ani na chvilku neobjevila a snad jen polívka vypadala trochu mdle. A to byl jen začátek. Usnul jsem, ani jsem neusínal. Ráno jsem se probudil trochu v šoku. Holt dva dny ve vlaku, to člověka změní. Zlatá trasa Praha – Hradec za hoďku čtřičtvrtě. Zachránilo to silný kafe a marmeládový palačinky v sexy spodním prádle přímo do postele. Jsem tu správně, teď jsem si byl jistej! Vyrazili jsme do štatu vobhlídnout nějakej sajtsíing. Sídlák, ve kterým jsme bydleli, prej postavili Němci po druhý světový, moc na to ale nevypadal (jako teda, že ho stavěli Němci, na to druhý vypadal spíš tak, že ho stavěli přímo uprostřed války). Každý vokno jiný, na můj vkus trochu všechno šedivý, ale ji-

nak jsem ocenil, že si každá rodina dostavěla byt vlastníma silama. Sámošky vypadaly úplně stejně jako u nás, jen všechno v azbuce, takže jsem nerozuměl ani zbla, a prodavačky... tak ty byly hodně příjemný. Kousek za barákem byla poušť, kterou zřejmě vytvořila Volha a Oka. Volha mě dostala. Doteď jsem neviděl tak nádhernou a tlustou řeku. Byla všude. Líně se plazila po proudu a sem tam vyčníval ostrůvek. Vlevo byl přes ni parádní železnej mostek, po kterým se vláčely každejch dvacet minut ropový vlaky. A ty byly ultradlouhý. Napočítal jsem 35 vagonů a celej vlak byl tak dlouhej, že na jednom břehu začínal a na druhym končil. Takže si to může každej doma vodkrokovat. Západy slunce byly rusky kouzelný. Nábřeží betonově lemovalo pravý břeh a vlevo byl les, kam jsem až dohlíd. Kam až jsem dohlíd, se ale taky válely vodpadky všeho druhu, přes rozbitý lahváče, plastový okskoe až po zbytek nepopsatelnýho humusu. Jedna věc mě ale úplně vodrovnala. Každej večer se ty nejluxusnější rošťěnky navlíknou do nejlepších hadrů svých skříní, navoněj a vesele vyrazej korzovat na to nechutný nábřeží, kde hraje muzika, děti si hrají, rybáři, kteří stejně nikdy nic nechytí, popíjej

pivka a všichni se baví. Prej Russian spirit se tomu říká. Ze začátku bylo pro mě plno věcí nepochopitelnejch, jako třeba Lenin na každý zastávce metra, časem jsem se však začal vzdělávat a plno věcem jsem přišel po měsíci na kloub. Mimochodem, když zapadá slunko nad Ploščadí Lenina, vypadá strejda Lenin jako tvůj starší brácha, kterej ti ukazuje cestu. Jen ti imperialisti, co mu tlačej na kotník, rušej básnickou scenerii. Ploščaď Lenina je moje nejoblíbenější místo. Zaprvý z něj vidíte horní část města, NN má jakoby dvě části rozpůlený soutokem (puntičkář by poznamenal, že soutok dělí přeci na části tři, ale ten taky nebyl v Rusku, protože tam je možný všechno) na horní starou část a na mladou panelákovou. A zadruhý je tam EDOK, samoobslužná restauračka „sám si naber“ plná ruských kulinářských specialit. Prostě ráj všech špekounů a jedlíků. Nestačil jsem ani vochutnat všechno, a že jsme tam byli dost často. Nejvíc mě asi kromě starých známých a vohranejch klasik, jako je třeba vynikající řepnej boršč, dostala studená fialová polívka. Prej to byl boršč za studena a španělský gazpačo brečelo vzteky. Fakt jsem si pochutnal. V Nižním, jak se mu familiérně přezdívá, je jedna prazvláštní věc, a to mosty. Nikde jsem neviděl tak málo mostů jako tady – tři. Dva spojují starou a panelákovou část a třetí je ten s těma vlakama. Na takový množství aut, maršrut a trolejů to je fakt katastrofa. Každej den, ba každou minutu je tam ukrutnej provozní nátřesk. V zimě si to ani nedovedu představit. Čína hadr. Po obídku jsme se rozkodrcali na Kreml. Jo, je to mladší brácha toho v Moskvě a maj ho skoro v každým městě. Vypadá to jako opevnění s věžičkama. Uvnitř však není žádnej hrad, ale permanentní výstava vojenské pýchy Ruska, jako jsou tank a menší tank a pak ponorka. Vždycky tam taky hoří věčný pobědní oheň. Vzhledem k tomu, že jsem tydle mašiny (ponorku nikdy) dlouho neviděl, tak se mi to docela líbilo. Z Kremlu už to byl jen kousek a vyloup-

33

Největší mazec však nastává při cestování městskou. Systém čítající tři linky tramvají a o několik více trolejů je doplněn zvláštním malinkým, strašlivě rozsekaným autobusíkem – maršrutkou. Zastavuje, kde chcete, a nabírá taky tam, kde chcete. Stačí jednoduše mávnout. Navíc řidič je vždycky šílenec. Maršrutkou se unyle pohybuje profesionální revizor v podobě paní s koženou kabelou, která každého cestujícího pečlivě zkasíruje. Žádnej černej pasažér. Dodneška jsem nezjistil, jak si v tom zmatku pamatuje, kdo je tady novej. Platil jsem úplně pokaždý, i když jsem se fakt snažil. Pokud je busík pěkně přecpanej a to je docela často, jelikož jízdní řády neexistujou a všichni si jezděj, jak chtěj, tlustá paní se nemůže ani hnout, tak prostě všem přikáže, aby zaplatili. Cestující jednoduše posílají peníze po těch, co stojí v cestě před nimi, a dostanou drobné a lístek zpátky. V Praze úplně nemyslitelný, že by někdo poslal pajdu. Nic by se nikdy nevrátilo, ani lístek, ani drobný. Většinou je cesta taky docela dobrá zábava. To když nastoupí nějaká vesnická bábuška a rozpráví na celej busík s řidičem, nebo je revizor trochu napitej. Na druhou stranu mi přišlo, že jsou lidi k sobě daleko přívětivější než třeba u nás, kde si každý hledí svého.

Čekání v hodinové zácpě je společenskou událostí. Poslední věc, co jsem žral úplně nejvíc, bylo metro. Jak v Moskvě, tak Pitěru nebo v NN. Každá stanice je unikát, nádherně vymalovaná, vykládaná mramorem a neklimatizovaná. Spletitej systém chodeb a chodbiček (když se křížily čtyři barvy, měl jsem co dělat, abych se neztratil), kterej je podpořenej haldou jezdících schodů, který jsou pečlivě hlídaný babkou v budce, která drží prst na červeným čudlíku. Celej den se tam dá jezdit po stanicích, který se jmenujou v každým městě stejně, za deset rublů. Pokud teda nevylezete z krtka ven na denní světlo, pak to neplatí. Vlaky jsou stejný jako u nás, asi to bude tím, že jsou ruský, ale sedačky víc pérujou. Na závěr musím říct, že jsem si NN děsně zamiloval, je recht, že město samo o sobě v tom má jen konečky prstů. Protože pokud máte rodilýho průvodce, v mém případě líbeznou průvodkyni, tak je všude hezky. Dalo by se toho napovídat daleko víc, ale asi by to už nikoho nebavilo, takže pokud máte nějaký vlezlý dotazy, tak sem s nima na můj mejl [email protected]. Rasíja vsigdá s taboj!  Autor: Jan Gazdačko

– 1 / 2008

li jsme se u pomníku posvátnýho chlápka, kterej si říká letec Čkalov. Taky můj voblíbenej. Shlíží pohrdavě na soutok řek a čekuje nákladní lodě rejdící na hladině, jo, je tu ještě jeden přívoz, na ten jsem zapomněl, a dává poslední požehnání manželskejm párům na cestu. Za celou moji měsíční cestu po největší zemi světa jsem viděl tolik svateb jako nikdy. Vypadalo to, že se snad celej národ žení a vdává. Proto jsou asi největší. Potom, co se slunko pomazlilo s poslední věžičkou, se na nebi rozlily hvězdy a my se brouzdali po Pokrovce. To je hlavní prospekt, kde probíhá věčná denní promenáda všemožnejch vyparáděnejch podpatků, sukní a sak. Něco jako Na Příkopě v Pragu. Když jsme tam byli my, celou ji rozkopali a znova dláždili. Na to, že NN má víc obyvatel než Praha, je centrum úplně maličkaté. Tvoří ho hvězdná soustava tří náměstí a Kreml. Zato je tu to, co najdete jenom v Rusku. V těsné blízkosti kostelů nebo všelijakejch historickejch staveb stojí socialistická moderna. Někdo se s tím vůbec nemazlil, a tak je celkem častý, že kostel není kvůli panelákům ani vidět. Taky to trochu ruší panoráma města, když kolem největšího zrenovovanýho kostela stojí jeřábový překladiště.

economix

cestopis

34

kultura, recenze Recenze knihy Émile Zola - Člověk bestie

Zolův román Člověk bes^ tie (La bete humaine) z roku 1890 zavádí čtenáře do prostředí železnic. Román je rovněž závěrečným dílem dvacetisvazkového cyklu románů RougonMacquart, z nichž jsou čtenářům patrně nejznámější romány Břicho Paříže (1873), Zabiják (1877) a Nana (1880). Román nesoucí název Člověk bestie popisuje dramatický příběh strojvůdce Jakuba, který je ovládán dědičným chorobným pudem zabíjet. Zdrženlivý a introvertní strojvůdce tomuto pudu nejprve vzdoruje, ale posléze zcela podléhá. Páchání těchto hrdelních zločinů postrádá obvyklé pohnutky ziskuchtivosti a pomsty, ale projevuje se jako následek chorobného stavu. Čtenář tudíž na počátku příbě-

hu netuší, zda má nemilosrdného vraha litovat, nebo naopak. Hlavní dějová linie vykresluje Jakuba jako milence Severíny, která je manželkou Jakubova kolegy Roubauda. Vedlejší dějová linie, která je jakýmsi spouštěčem Jakubových činů, vypráví příběh o tom, jak Roubaud se Severínou naplánují a zrealizují vraždu prezidenta Grandmorina pod záminkou peněz. Pravým důvodem je ale šokující přiznání Severíny,

že ji prezident Grandmorin v mládí zneužíval, s čímž se Roubaud nedokáže smířit. Vražda Grandmorina vztah mezi Severínou a Roubaudem rovněž umrtví navždy. Roubaud se doma vyskytuje čím dál méně a Severína jeho nepřítomnosti využívá, aby se mohla stýkat s Jakubem. Dokonce společně s Jakubem plánují vraždu Roubauda. Jakub je však psychicky nemocný a zabíjí pro potěšení. Na-

konec se neubrání své nutkavé potřebě zabíjet a podřízne hrdlo své milované Severíně. Zde čtenář přestává nemocného Jakuba litovat. Přesto je z vraždy paradoxně obviněn Roubaud. Zolovo vnímání obtížné situace prusko-francouzské války, dramatických zvratů na tamějších frontách, rovněž pohled na vzrůstající moc monopolistického kapitálu, který degraduje člověka na biologickou bytost, odráží jeho poznání právě v rozsáhlém cyklu Rougon-Macquart. Román má být dle Émila Zoly jakýmsi chorobopisem společnosti a lidí, jejichž charakter závisí na prostředí, přičemž osud pak určují zákony dědičnosti. Rozsah: 378 stran Vydavatel: KMa Praha, 2. vydání, Praha 2007 Hodnocení: 2  Autor recenze: Lucie Kubečková

Filmový klub I. B. a cestovatelské besedy v letním semestru 2008

economix

– 1 / 2008

Od podzimu 2005 pořádá Ladislav Tajovský z katedry hospodářských dějin NF VŠE s přáteli sdruženými v občanském sdružení EUTHANASIA pravidelné cestovatelské besedy s promítáním fotografií. Dvakrát do měsíce organizátoři zvou cestovatele, kteří v uvolněné a neformální atmosféře popisují své cesty do nejrůznějších koutů světa. Svá vyprávění doplňují promítáním vlastních fotografií a přibližují tak oblasti, kam se zdaleka ne všichni mají možnost podívat. Návštěvníci se dozvědí plno zajímavých věcí, ale mohou se také informovat o místech, kam se sami chystají, získat praktické zkušenosti od lidí, kteří také nemají peněz nazbyt a třeba i potkat ty, kteří mají stejný cíl cesty. Jde o nevýdělečné akce, které organizátoři pořádají bez nároků na odměnu – vstupné je proto zdarma – a pro něž VŠE dává k dispozici prostory i potřebnou techniku.

V zimním semestru 2006 se k cestovatelským besedám přidaly i pravidelné projekce Filmového klubu I. B., v rámci nichž se – opět zcela zdarma – kdokoliv může seznámit s filmy, jež spojuje to, že jsou dobré a dost často možná právě proto většinovému divákovi neznámé. FKIB je zvláštní tím, že jeho provozovatelé předem nezveřejňují název uváděného filmu, pouze poskytují malou nápovědu. Diváci tak musí spoléhat na dobrý vkus dramaturgie filmového klubu a neustále rostoucí návštěvnost svědčí o tom, že to s ní snad nebude tak špatné.

Veškeré údaje o plánovaných cestovatelských besedách, projekcích (i jejich dosavadní historii) Filmového klubu I. B. i o dalších aktivitách občanského sdružení Euthanasia najdete na internetových stránkách www.euthanasia.cz. Zastavit se můžete i osobně za organizátorem Ladislavem Tajovským na KHD v 345NB.

V letním semestru 2008 dochází ke změně dne konání besed i filmových projekcí – místo dosavadní středy se pravidelným dnem konání akcí stane pondělí od 19.45 v posluchárně C v budově VŠE na Žižkově. Kvůli nepředvídatelným okolnostem může dojít k posunům v době i místě konání a proto je vhodné vždy sledovat internetové stránky či si napsat o pravidelné zasílání aktuálních informací.

6. 2.

1. 3. 10. 3.

17. 3. 31. 3.

Program na únor – duben 2008: 7. 4. – Filmový klub I.B. – filmové překvapení (středa, začátek v 18.45) 11. 2. – Nový Zéland – o své dlouhé cestě do země nelétavých ptáků, Maorů, sopek, fjordů a kapradí budou vyprávět Bára a Roman Hořejší 18. 2. – Filmový klub I.B. – filmové překvapení 25. 2. – Samoa a Velikonoční ostrov – o svých loňských cestách na vzdálené tichomořské ostrovy

14. 4.

21. 4. 28. 4.

budou společně vyprávět Bára a Roman Hořejší a Ladislav Tajovský – Filmový klub I.B. – filmové překvapení – Amerika a kakao – o své cestě po Jižní Americe a práci na kakaové plantáži vyprávějí Tereza Reichová a Lukáš Lédl – Filmový klub I.B. – filmové překvapení – Írán – tři přátelé se loni v létě vypravili do tajemného Íránu. O tamních městech i vysokých horách bude vyprávět Honza Bartas, student VŠE – Filmový klub I.B. – filmové překvapení – Bolívie atd. – ve vypravování o své loňské cestě po Jižní Americe pokračuje Ladislav Tajovský. Na pořadu tentokráte hlavně Bolívie, ale i Peru a Chile – Filmový klub I.B. – filmové překvapení – Ladakh – o své cestě do indického Himálaje vypráví Míla Krček 

Autor: Ladislav Tajovský

Hned dvakrát měla v loňském roce na českých jevištích svou premiéru inscenace „nejkrvavějšího“ Shakespearova dramatu, Titus Andronicus. Vedle představení Divadla v Dlouhé (překlad Martin Hilský, režie Ivan Rajmont) se tento titul objevil i na repertoáru Divadla Disk, scény Divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze. Překladu Jiřího Joska se chopili tentokráte studenti čtvrtého ročníku katedry alternativního a loutkového divadla společně s režisérkou Petrou Tejnorovou a dramaturgem Martinem Samcem. Společně pak dali vzniknout představení, které bývá již měsíc dopředu beznadějně vyprodané. Fiktivní děj hry Titus Andronicus je zasazen do antického Říma nedlouho před jeho pádem. Stejně jako se s nájezdy barbarů rozpadá na poli politických i společenských vztahů římské impérium, často považované za vrcholnou formu lidské civilizace, v dramatu hnilobně rozkládá mezilidské vztahy touha po moci, zrada, pomsta, krutost a nekončící násilí. Římskému válečníku Titovi se podaří zajmout ve vítězném boji barbarskou královnu Tamoru s jejími syny a věrným služebníkem, černochem Aronem. Tamořina nejstaršího potomka nechává Titus rituálně obětovat, zbylé zajatce ale propouští a umožňu-

je tím královně pomstít synovu smrt. Tamora za pomoci Arona nabývá moci a Tita s jeho potomky vystaví nebývalému utrpení a žalu. Ale i Titus se chce mstít a předstíraje blázna ničí nelítostně své nepřátele, aby v závěru hry dosedl na trůn jeho syn.

V Disku ale diváka nečeká realisticky předvedené znásilnění, znetvoření, vraždy, popravy, umučení, kanibalismus, jak tomu často v dějinách této hry bylo. Díky důrazu kladenému na využití fyzického herectví se dějem nabitá hra mění v jediný

Národofest Dne 13. března 2008 se v klubu Matrix na Žižkově (www.matrixklub.cz) uskuteční první ročník Národofestu, na němž se představí pět hudebních skupin studentů Národohospodářské fakulty. Vystoupí zde kapely Hodně podně (www.hodnepodne. cz), Strictly Commercial (www.strict-

ly-commercial.com), Ribana Ruby (www.ribanaruby.cz), Rána z milosti (http://bandzone.cz/ranazmilosti) a Arogance (www.arogance.cz). Národofest přináší jedinečnou možnost seznámení se s hudebními aktivitami studentů Národohospodářské fakulty. Máte-li

rádi kvalitní živou hudbu, přijďte se podívat a podpořit své spolužáky. Tato akce se koná za podpory děkanátu Národohospodářské fakulty. Vstupné bude jen 20 Kč. Konání Národofestu vám připomenou plakáty vyvěšené po škole a kolejích a internetové stránky VŠE a klubu Matrix. Autor: Jana Koderová

economix

Titus Andronicus – Let mouchy

metaforický obraz, který přesto poměrně čitelně nechává postavy „vyprávět“ Shakespearův příběh. Malé množství mluveného slova však zapříčiňuje plochost charakterů jednotlivých postav a jen na schopnosti vnímání diváka závisí, zda z pohybu herců dokáže vyčíst vnitřní pohnutky, které figury k jejich jednání vedou. Divácky lákavá je i stylizovaná výtvarná stránka inscenace. Všichni herci jsou neustále přítomni na dost malém prostoru v těsné blízkosti diváků. V jednoduchých bílých nebo naopak křiklavých kostýmech obklopeni dvěma vysokými černými stěnami. Červená barva na scéně kupodivu schází. Rudá barva krve je nahrazena bílým pudrem, kterým se postavy při každém náznaku násilí či smrti posypávají. Při dobývání města pokryjí dřevěnou podlahu stovky kovových plíšků, ve kterých se herci pohybují jen bosi. Ke konci inscenace je bílý prach již všude, někdy i na šatech diváků v prvních řadách. Ačkoliv krev na scéně divák nespatří, brutální činy vyjádřené za pomoci pohybu a bílého prachu jsou možná v dnešní době, kdy je násilí v médiích ukazováno denně a takřka bez cenzury, mnohem působivější, než kdyby byla inscenace ztvárněna oním „obvyklým“ naturalistickým a diváka nešetřícím způsobem. Toto Shakespearovo „drama pomsty“ je tedy přes nepříliš tradiční volbu výrazových prostředků nejen aktuální, ale dokáže v této podobě upoutat pozornost dnešního diváka mnohem více, protože nutí k vlastnímu výkladu a zamyšlení. A třebaže pudr se z oblečení lehce oklepe a divák po odchodu z divadla přestane kýchat, inscenace v něm zanechá nesmazatelnou stopu.  Autor: Klára Kadlecová

– 1 / 2008

35

Divadelní (p)ohledy

kultura