str

economix M A G AZ Í N

PRO

STUDENTY

VŠE




K V Ě TE N

2 0 0 8




ČÍ S L O 3




ZD AR M A

Pavel Bém na střeše světa / str. 18

Michal Gregorini dekomunizace / str. 10

Dekomunizace: Karel Schwarzenberg exkluzivně pro Economix

Jason Mraz americký zpěvák s českými kořeny / str. 16

/ str. 12 Martin Roman reportáž z besedy KMM / str. 17

BEZPEČNOST PŘED VŠE
UBYTOVACÍ STIPENDIUM
RB OČIMA STUDENTŮ

2

obsah Editorial

economix

– 3 / 2008

Milé studentky, milí studenti! Školní rok 2007/2008 je téměř za námi. A utekl zatraceně rychle. Navíc nejsem sám, komu se zároveň chýlí ke konci krásná léta studentská. Celých těch pět let na VŠE mi uteklo snad ještě rychleji, než bych byl čekal. Ale o semestr si studia ještě prodloužím. Můj loňský vstup do Economixu připomínal nástup do rozjetého vlaku, do velmi dobře zavedeného časopisu. Tehdy jsem střídal Tatianu Veščičíkovou, která celý projekt Economixu započala a jeho šéfredaktorkou byla až do minulého léta. Dokázala neuvěřitelné: zatopit pod kotlem a plnou parou vpřed rozjet už tak dost rizikový podnik. Do čehož bych se já nikdy nepustil. Leč coby roční „přikladač pod kotel“ jsem se snažil, a tak doufám, že se (nejen) Táně moje roční práce líbila. Zároveň bych ale ten „její“ časopis rád předal někomu dalšímu. Práce pro Economix mi mnohé přinesla. Vždycky jsem si myslel, že editorialy nikdo nikdy nečte, nepočítám-li svoji babičku z Duban, které Economix průběžně vozím. Když vyšel v září 2007 můj první, potkal jsem ve výtahu na koleji jednu společensky dosti znavenou slečnu. Bydlím až v osmém patře a cesta chvilku trvá. Divně si mě prohlížela a pak se s tajuplným výrazem v oku a dramatickým hlasem (ale možná jen opileckou artikulací) zeptala, zda jsem to já. Přiznal jsem, že ano. Nato mi slečna oznámila, že tušila, že jsem to já, ten divnej s růžovou bundou. Ano, mám růžovou bundu. A tak jsem se stal slavným. Moje editorialy nikdy nebyly tak vtipné jako ty od Báry Nesvadbové z Harper’s Bazaaru (asi nemám tak veselé bývalé jako Bára). Moje editorialy nikdy nebyly vážné a tak moc k zamyšlení, tak jako je píše Graydon Carter z americké verze Vanity Fair. Přesto jsem si s nimi vždy vyhrál a vždy mi nějakou tu chvilku trvalo, než jsem nový editorial napsal. V aktuálním Economixu bych vám rád představil dvě zajímavé osobnosti a tak trochu i své kamarády. Prvním je Michal Gregorini, výborný grafik, designér a zároveň člen občanského sdružení Dekomunizace. Jejich protikomunistická trička se za těch pár let stala již legendárními. Michalovi se podařil husarský kousek: obléknout do antikomunistického trička i největšího elegána současné vlády – Karla Schwarzenberga. Fotografie pana ministra v protikomunistickém tričku najdete exkluzivně jen v Economixu! Druhým je Jason Mraz. Jason je výborným hudebníkem, který zatím u nás není příliš známý. První interview, které poskytl českým médiím, je právě pro náš časopis. Kdo ho bude chtít slyšet živě, bude muset v létě vyrazit do Berlína či Mnichova. Více informací o něm najdete na www.mraz.com. Taky se vám někdy stalo, že míříte do Staré budovy a ten taxikář, který právě přijíždí směrem od Bulhara, vás chce svézt? Teď nemluvím o jeho novém ritu, ale o jízdě na čerstvém vzduchu, přímo na čelním skle. V redakci jsme si položili otázku, co by se mohlo udělat pro vyšší bezpečnost přecházejících studentů. Podařilo se nám získat názor zastupitele Prahy 3 Matěje Stropnického. Vláďa Štípek popsal, co vše by se dalo udělat pro zvýšení bezpečnosti studentů VŠE. Pokud se vám návrhy na přesun zastávky či stavbu prahů libí, určitě nám dejte e-mailem do redakce vědět. A to je z mé strany vše. Loučím se s vámi a přeji hodně štěstí do dalších studií a životních peripetií! Václav Gráf šéfredaktor

Bezpečnost především / 3 Kauza nepodepsaného diplomu studenta Richarda Gaža nabrala na obrátkách / 4 Aktuality / 7 Jak je to s proplácením ubytovacího stipendia / 8 Poplatky za studium, úřední úkony a služby na VŠE / 9 Dekomunizace – rozhovor s Michalem Gregorinim / 10 Karel Schwarzenberg exkluzivně pro Economix / 12 Předseda vlády Mirek Topolánek na VŠE o eurozóně / 13 Certifikáty – němčina, francouzština, španělština / 14 Na baru s… Mr. A-Z, neboli Jason Mraz / 16 Martin Roman se v práci nechce stereotypně nudit / 17 Na střeše světa s Pavlem Bémem, rozhovor / 18 Al Gorovi kamarádi Bursík a Brožek na VŠE / 20 Názor: Kapitálové trhy? Dnes lepší čtení než detektivka... / 21 Rajská budova očima studentů VŠE a ČVUT / 22 Pražský studentský summit 2008 / 24 GMC Euromanager 2007/2008 / 26 Prague Spring – CEMS Pan-European Skill Seminar / 27 Klub deskových her / 29 Startup roku 2008 / 29 Dvě zlaté pro Ekonom Outdoor / 30 Oddíl orientačního běhu / 30 Školní skialpinistický kurz – aneb lyžovačka kolem světa / 31 Redakční tipy na výlet / 32 Král Majálesu je z VŠE! / 34 Recenze kavárny: Dan a Dana nad kafem / 34 Recenze filmu Mallrats (Flákači) / 35 Recenze knihy: John Irving – Dokud tě nenajdu / 35

economix Šéfredaktor: Václav Gráf Zástupce šéfredaktora: Marcel Bodnár Redaktoři: Miroslav Cvrček, Michal Haltuf, Kateřina Imríšková, Hana Kubovcová, Pavlína Máčalová, Radoslav Peter, Anna Stejkozová, Jakub Šalek, Vladimír Štípek, Olga Trpáková, Dana Odvodyová, Jaromír Valeš a další… Fotografie: Jaroslav Šícha, Janusz Konieczny Editor: Jan Jaroš Design a sazba: Pavel Vodička. Tisk: Omikron spol. s r. o. E-mail Economixu: [email protected] Vydal:

Evidenční číslo: MK ČR E 17789

3

zpravodajství

Bezpečnost především

SLOVA SE UJÍMÁ BYROKRACIE Úřad městské části musí vydat rozhodnutí a stavba musí být koordinována s Technickou správou komunikací hl. města Prahy, což je pro výstavbu stěžejní článek. Ke stavbě se musí vyjádřit a souhlasit značné množství

ZÁLEŽÍ NA UMÍS TĚNÍ PRAHU: KAM S NÍM? Povolení se však dává většinou jen u škol, nepsaným pravidlem je povolovat prahy spíše u škol s malými dětmi. Jinde úředníci nad rozhodnutím o výstavbě značně dumají, protože prahy brzdí dopravu, mohou poškozovat vozidla, zpomalují průjezd sanitek a hasičů... Běžné jsou i stížnosti lidí žijících v okolí přechodů se zpomalovacími prahy. Zřetel se bere také na architektonické souvislosti.

ZAS TÁVKA TRAMVA JÍ PŘÍMO PŘED ŠKOLOU Zajímavý by byl přesun nástupních ostrůvků a zastávky tramvají Husinecká z nynějšího umístění směrem blíž k areálu VŠE. Zastávka by začínala na křižovatce Seifertovy a Italské ulice. Studenti, kteří nejvíce využívají zastávku, by měli blíže do školy, ale cesta by pro ně byla také bezpečnější. Svah Seifertovy ulice by se za určitých okolností mohl stát nebezpečnou klouzačkou, která ústí přímo do hroznu lidí shromažďujících se u zastávky. Jde však o velmi vytíženou komunikaci a prahy by mohly zdržovat dopravu. Přesun zastávky podporoval v době volby rektora VŠE děkan Národohospodářské fakulty Jiří Schwarz. VŠICHNI CHTĚJÍ PRAHY Studenti by zpomalovací prahy před vchodem do VŠE na Žižkově spíše uvítali. A to zejména v místech přechodu k vrátnici vjezdu na parkoviště u No-

Matěj Stropnický blém, jako spíše problém byrokratický. Když se o výstavbu zasadí i Matěj Stropnický s vervou, s jakou hraje předáka loupežníků, strašného lesů pána, z nově zfilmované Máchovy básně Máj, je zde jistá naděje na změnu. Jen aby celá záležitost neskončila v koši poznamenána zamítavým razítkem nesmlouvavého úředníka, stejně jako strašný lesů pán z Máje, který skončil na popravčím špalku jasně poznamenán mečem nesmlouvavého kata. V prvním případě „zamítnuto“, v druhém „vyřízeno“.  Autor: Vladimír Štípek

– 3 / 2008

Zpomalovací práh patří k prostředkům, které jsou určeny ke zpomalení jedoucích vozidel a ochraně přechodů. Jsou to ty slavné „hrboly“, které vítají chodci a proklínají řidiči. Existují ale i jiné způsoby, jak přechod zabezpečit, například jej dostatečně označit. Bezpečnosti přispěje také dodatečné osvětlení přechodu. Zajímavé jsou i 3D přechody – využívají optického klamu: díky použití kombinace tvarů a barev se řidiči zdá, že před ním „roste“ překážka, která je ale jen namalovaná. Řidič proto zpomalí.

subjektů, například vlastníci pozemků, vlastníci v zemi umístěných inženýrských sítí (vodovody a kanalizace, energetika, telekomunikace atd.), hasiči, Dopravní podnik. Doložit je třeba výpis z katastru nemovitostí, snímky pozemkových map. Na potenciálního žadatele o výstavbu prahů tedy čeká značné formulářové a razítkovací martyrium. Pěkné je, že správní poplatek se nevyměřuje, ale ostatní náklady včetně promarněného času jistě nebudou nulové.

economix

V blízkosti lesů bývají dopravní značky upozorňující na výskyt zvěře, u škol zase značky „Pozor, děti“. U Vysoké školy ekonomické v Praze žádná výstraha „Pozor, ekonomové“ není. V tom tkví nebezpečí: roztržitý ekonom vyjde ze školy, brouzdaje myslí stále ještě v elastické části poptávky a neuvědomí si, že je účastníkem dopravního provozu. Pražští řidiči navíc dbalostí předpisů známi nejsou. Takovým silničním divochům by bylo nejlepší, v zájmu ochrany ekonomů, dát do cesty překážku – zpomalovací práh neboli retardér. Zajímavé by bylo i zvýšení bezpečnosti přesunem současné zastávky tramvají Husinecká.

vé budovy. Automobily by při sjezdu z kopce mohly mít problém s brzděním. Kdyby řidiči věděli o zpomalovacích prazích, jeli by pomaleji. Výstavbu podporuje předseda klubu zastupitelů Strany zelených v Praze 3 Matěj Stropnický a podpořit ji je připraven i rektor VŠE prof. Richard Hindls. Zastupitel Stropnický uvedl: „Jelikož se nejedná o významnou průjezdovou komunikaci, ale naopak o komunikaci lokální, jde o návrh velmi rozumný. Zpomalovací prahy vyjadřují nejen vůli zvýšit bezpečnost silničního provozu, ale především zřetelně preferují zájem chodce, což je z hlediska SZ správné. Návrh je možné přednést na výboru územního rozvoje žižkovského zastupitelstva, o což se zasadíme.“ Uvidíme, co přinese budoucnost. Výstavba zpomalovacích prahů není ani tak finanční pro-

4

Richard Gažo

economix

– 3 / 2008

V minulém čísle Economixu jsme vás informovali o kauze, ve které, kromě studenta Richarda Gaža a jeho rektorem nepodepsaného bakalářského diplomu, hrají hlavní roli rektor Richard Hindls, vedoucí katedry matematiky doc. Miloš Kaňka a vedení Národohospodářské fakulty v čele s děkanem Jiřím Schwarzem. Dalšími protagonisty v této kauze se však svým prohlášením stalo osm členů katedry matematiky (KMAT) a tím i děkan Fakulty informatiky a statistiky Jan Seger. Dosud „neznámým“ protagonistou v pozadí této kauzy je však kdosi z členů kolegia F4, který v této kauze vyvíjí značnou aktivitu. O ČEM JSME PSALI MINULE Student Národohospodářské fakulty Richard Gažo dvakrát neuspěl u zkoušky z matematiky. Vzhledem ke svým bývalým aktivitám a působení na škole (člen Akademického senátu VŠE, předseda Kolejní a stravovací komise AS VŠE, člen Pedagogické komise AS VŠE) se však domnívá, že jde o záměr vedoucího katedry matematiky doc. Miloše Kaňky, jehož motivem mělo být to, že se Gažo zastal některých vyučujících (zejména Miroslavy Otavové) na KMAT a vstoupil tak do dodnes trvajícího sporu mezi vedoucím katedry a těmito vyučujícími. Gažo tato tvrzení opírá i o neobvyklé události spojené s jeho prvním i druhým termínem zkoušky, kdy byl nejdříve pozměněn již vyvěšený

kauza

Kauza nepodepsaného diplomu studenta Richarda Gaža nabrala na obrátkách Za studenta Gaža se postavilo osm členů KMAT Národohospodářská fakulta vypověděla FIS VŠE výuku matematiky seznam zkoušejících a k nim přiřazených studentů, v němž byl Gažo přeřazen ke zkoušení právě k doc. Kaňkovi, který v daný den vůbec neměl zkoušet, a u druhého termínu, na který byl Gažo zapsán, doc. Kaňka vyměnil zadání písemné části zkoušky připravené doc. Jiřím Henzlerem za varianty, které sám vypracoval, ačkoli to jinak běžně nedělal. Doc. Kaňka tato tvrzení považuje za účelová a údajně disponuje oběma Gažovými písemnými pracemi a svými poznámkami z ústního zkoušení, které podle jeho slov dopadly velmi špatně. Gažo kvůli svým pochybnostem o regulérnosti jeho zkoušek požádal proděkana Národohospodářské fakulty Ing. Daniela Šťastného, aby pro jeho třetí pokus bakalářské zkoušky z matematiky byla sestavena nezávislá komise. Vedení Národohospodářské fakulty žádost posoudilo a pověřilo děkana Jiřího Schwarze, aby takovou komisi jmenoval. To si nelze vysvětlit jinak, než že vedení Národohospodářské fakulty mělo o regulérnosti zkoušek tohoto studenta rovněž pochybnosti. Tříčlenná komise Gaža vyzkoušela a oznámkovala. Tím student Gažo splnil poslední podmínku pro ukončení bakalářského studia. Avšak na základě „stížnosti“ podané na

rektorát od „neznámé“ osoby s „neznámým“ obsahem, která se ale tohoto případu týká, rektor do vyřízení této „stížnosti“ odmítá Gažovi podepsat diplom (za „neznámé“ jsou označeny skutečnosti, které nám rektor nemůže sdělit). Gažo to považuje za odvetu za jeho otevřenou podporu rektorova protikandidáta v posledních rektorských volbách a za zpochybnění platnosti výsledku této volby pro údajnou neplatnost mandátu jednoho z volitelů, tehdejšího člena AS VŠE Petra Mazoucha. Ten je v současnosti členem kolegia děkana a tajemníkem pro studentské záležitosti na F4. Slovo stížnost je dáno do uvozovek, protože je za tuto „stížnost“ s velkou pravděpodobností považováno oznámení doc. Kaňky podané (na základě dotazu a žádosti nejmenovaného člena kolegia děkana F4) na oddělení kontroly, informací a stížností VŠE, že student Gažo na KMAT nesložil zkoušku z matematiky. Toto oznámení řeší vedoucí a současně jediná pracovnice oddělení kontroly RNDr. Iva Hejdučková, která je přímým podřízeným rektora a měla šetření ukončit do 30. dubna. Do uzávěrky Economixu se nám však nepodařilo zjistit, zda se tomu tak skutečně stalo nebo došlo k prodloužení lhůty.

?

NOVÉ UDÁLOS TI Článek o této kauze zveřejněný v minulém čísle Economixu vyvolal mnoho různorodých reakcí nejen vedení školy a obou zúčastněných fakult, ale i jednotlivých vyučujících a studentů. Jedna reakce na tento článek se však svým významem zásadně liší od všech ostatních a vnáší do celé záležitosti zcela nový rozměr, protože podporuje tvrzení studenta Richarda Gaža o neobvyklých událostech spojených s jeho zkouškami z matematiky. Osm vyučujících z katedry matematiky nám totiž na redakční e-mail zaslalo následující prohlášení: „Chtěli bychom uvést naše stanovisko k článku Jste si jistí, že na konci studia dostanete diplom? uveřejněnému v čísle 2/2008 vašeho magazínu, protože v něm figurují jména některých z nás a jako členů katedry matematiky se nás uvedené záležitosti týkají. Cítíme jako svoji povinnost se k celé záležitosti vyjádřit. Dovolujeme si upozornit, že článek obsahuje určité nepřesnosti o událostech, které stály na začátku kauzy, kdy se pan Richard Gažo jako člen Pedagogické komise AS VŠE angažoval ve věci nedostatečné kapacity studenty nejvíce vyhledávaných přednášek z matematiky v akademickém roce 2002/2003. Následná negativní změna struktury rozvrhu se týkala především paní Miroslavy Otavové. Zejména však chceme uvést následující: Přidělení studentů k jednotlivým zkoušejícím při prvním termínu zkoušky pana Richarda Gaža probíhalo mimořádným způsobem, protože standardní přidělení (které bylo i vyvěšeno) bylo u studenta Gaža na poslední chvíli zrušeno a on byl přiřazen k doc. RNDr. Miloši Kaňkovi, CSc. Zadání pro písemnou část zkoušky vždy zajišť oval, i v současné době zajišťuje, doc. RNDr. Jiří Henzler, CSc. U opravných termínů, kde byl přihlášen pan Richard Gažo, zadání mimořádně zpracoval doc. RNDr. Miloš Kaňka, CSc. Z těchto důvodů jsme přesvědčeni, že zkouška nebyla vedena standardním způsobem.

5

kauza kvalifikaci odebral přednášky a nahradil je cvičeními: „Přednášky jsem povinen obsazovat nejprve profesory a docenty. Odbornými asistenty obsazuji zbylé přednášky. Paní Batíková, která má doktorské studium téměř ukončeno, přednáší,“ dodal doc. Kaňka. K prohlášení se však připojil i doc. Jiří Henzler, který potřebnou kvalifikaci má a nikdy se ho netýkala petice, ve které se v roce 2004 angažoval student Gažo.

prof. Ing. Richard Hindls, CSc.

prof. Ing. Jan Seger, CSc. Děkan Fakulty informatiky a statistiky prof. Jan Seger o problémech na KMAT ví a po doc. Kaňkovi chce brzké řešení této situace. Pokud jde o studenta Gaža, uvedl následující: „Musím řešit něco, co se stalo za mého předchůdce. Z mého pohledu student Gažo neudělal první ani druhou zkoušku a má právo na třetí pokus. Umožním mu tuto zkoušku udělat v jakémkoli jím zvoleném termínu a za tím účelem jmenuji komisi. V této komisi by mohl být například prof. Petr Fiala z katedry ekonometrie a dva členové katedry matematiky.“ Rektor Richard Hindls se k prohlášení vyučujících z KMAT k událostem, které se staly v době, kdy byl děkanem Fakulty informatiky a statistiky, nechce vyjadřovat: „Tuto záležitost musí řešit vedoucí katedry matematiky, případně děkan fakulty. Pro šetření stížnosti v souvislosti s formou absolvování zkoušky z matematiky studenta Gaža je to nerelevantní.“ Na opakovanou otázku, co je tedy vlastně předmětem údajné stížnosti, kterou její autor označil za úřední oznámení, uvedl: „Já se v prů-

běhu šetření této záležitosti nemohu, na rozdíl od ostatních, k čemukoli vyjadřovat. Jsem vázán zákonem a musím vystupovat naprosto nezávisle. Mým úkolem je dohlížet na zákonnost.“ Podle našich informací Hindls sdělil dopisem děkanům Schwarzovi a Segerovi, aby v případu Gažo nepodnikali žádné kroky, a chce to řešit na kolegiu rektora konaném 20. května. V té době by mělo být známo i stanovisko RNDr. Ivy Hejdučkové z kontrolního oddělení VŠE.

doc. Ing. Jiří Schwarz, CSc. Prohlášení děkana Národohospodářské fakulty doc. Jiřího Schwarze svědčí o tom, že tato věc rozhodně není pouhým banálním sporem o to, zda Národohospodářská fakulta postupovala při zkoušce z matematiky studenta Gaža v souladu se zákonem a předpisy školy, ale že jde o podstatně závažnější spor mezi Národohospodářskou fakultou a Fakultou informatiky a statistiky, zejména pak s vedoucím KMAT doc. Kaňkou: „Měli jsme důvodné podezření, že student Národohospodářské fakulty VŠE Richard

– 3 / 2008

Z prohlášení vyplývá, že (na úvazky přepočteno) polovina vyučujících z KMAT potvrzuje svým svědectvím, že vedoucí katedry doc. Kaňka vstoupil do již zveřejněného rozdělení studentů mezi zkoušející při první zkoušce studenta Gaža a u jeho druhé zkoušky změnil varianty pro písemnou část zkoušky. Rovněž z tohoto prohlášení vyplývá, že pokaždé, když se následně Gažo přihlásil k opravnému termínu zkoušky z matematiky, doc. Kaňka pozměnil varianty písemek. Samozřejmě nás zajímalo, zda je to obvyklý postup. Signatáři tohoto prohlášení tvrdí, že se tak dělo pouze v termínech, na které byl přihlášen student Gažo, a pro svá tvrzení mají písemné důkazy. Doc. Kaňka se nám k tomu vyjádřil takto: „U prvního termínu zkoušky studenta Gaža jsem byl upozorněn sekretářkou katedry paní Hybšovou nebo Horáčkovou (pozn. redakce: obě již na KMAT nepracují), že si jedna z vyučujících po písemné části zkoušky vyžádala materiály studenta Gaža a jeho přidělení k ústní zkoušce (pozn. redakce: student Gažo byl původně na oficiálním vyvěšeném seznamu napsán ke zkoušení k RNDr. Haně Hladíkové). Na základě této informace a jistého podezření jsem do toho vstoupil a pozměnil vyvěšený seznam studentů přidělených k jednotlivým zkoušejícím. Spolu se studentem Gažem jsem zkoušel ještě asi tři nebo čtyři další studenty.“ Na otázku, zda měl podezření o nějaké nekalosti i v případě oněch ostatních studentů, uvedl, že nikoli. Svůj postup u druhé zkoušky doc. Kaňka odůvodnil takto: „Měl jsem vážné podezření, že dochází k úniku informací, a proto jsem změnil varianty písemných prací.“ Na otázku, proč měl toto podezření právě v termínu, na který šel student Gažo, uvedl: „Tento student měl nadstandardní vztahy s paní Otavovou, se kterou byl často ví-

dán.“ Student Gažo k tomu uvedl: „Ano, tak jako jiní studenti jsem se s paní Otavovou skutečně vídal, a to na cvičeních, protože byla mou vyučující, a také jsem k ní chodil na konzultace.“ Zajímalo nás také, jak se vůbec doc. Kaňka dozvěděl po dvou letech, uplynuvších mezi oběma zkouškami studenta Gaža, že se tento student hlásí ke zkoušce. Doc. Kaňka to vysvětlil takto: „Když jsme zjišťovali, kolik budeme potřebovat učeben pro zkoušení studentů, všiml jsem si jeho jména v seznamu.“ Když jsem se zeptal, zda pro zajištění kapacity místností pro zkoušení není spíše důležitý počet studentů než jejich jména, doc. Kaňka k tomu dodal: „Seznamy studentů, kteří jdou ke zkoušce, dostávám vždy a všiml jsem si toho čistě náhodou. Některá jména si poté, co všechno se stalo, prostě pamatujete.“ Vzhledem k tomu, že vnitřní problémy na KMAT jsou již delší dobu ve škole veřejným tajemstvím a katedra je rozdělena na dva tábory, zajímalo nás, zda výše uvedené prohlášení vyučujících není jen součástí těchto vnitřních sporů. Signatáři tohoto prohlášení připustili, že vztahy na KMAT nejsou idylické, a i když si jsou vědomi, že jejich prohlášení bude v tomto smyslu mnohými i interpretováno, tak jediným důvodem, proč toto prohlášení učinili, je to, že doc. Kaňka pro časopis Economix prohlásil: „Já nejsem na této věci nijak osobně zainteresován a je mi to úplně jedno.“ Podle signatářů prohlášení je to v přímém rozporu s prokazatelným jednáním doc. Kaňky a už prostě nemohli dál mlčet. Doc. Kaňka rovněž připustil, že problémy na jeho katedře existují. Uvedl k tomu: „Podpis některých vyučujících pod tím prohlášením mě překvapil a neumím si ho zdůvodnit, u některých vyučujících mě to zas tolik nepřekvapuje.“ Podle doc. Kaňky je příčinou sporů to, že tyto vyučující dlouhodobě tlačil do zvyšování kvalifikace a přes jejich neochotu je donutil k zapsání na doktorské studium, které ještě nemají dokončené a v několika případech s ním mají údajně určité problémy. Rovněž u paní Otavové bylo příčinou to, že jí právě kvůli neochotě zvyšovat svou

economix

?

Podepsáni členové KMAT: Mgr. Barbora Batíková, doc. RNDr. Jiří Henzler, CSc., RNDr. Hana Hladíková, RNDr. Eva Nešverová, Miroslava Otavová, prom. mat., RNDr. Irena Sýkorová, RNDr. Eva Ulrychová, Mgr. Eva Valentová“

economix

– 3 / 2008

6

kauza

?

Gažo je dlouhodobě šikanován vedoucím katedry matematiky Fakulty informatiky a statistiky panem doc. Kaňkou. Protože šikanu ze strany examinátora nepovažuji při testování studentů za tolerovatelnou, musel jsem jako děkan, tedy osoba odpovědná za akreditované studijní programy na fakultě, za výběr vyučujících, za kvalitu a průběh výuky včetně objektivního a spravedlivého testování studentů, jmenovat komisi pro vyzkoušení studenta Gaža z matematiky.“ Dále se nám podařilo zjistit, že děkan Schwarz vypověděl výuku matematiky na Národohospodářské fakultě katedře matematiky Fakulty informatiky a statistiky VŠE. K tomu děkan Schwarz uvedl: „Stalo se tak poté, co se mi déle než tři týdny, a to přes urgence, nepodařilo v této záležitosti sejít s panem děkanem Segerem. Na možnost vypovězení výuky jsem jej upozornil před více než měsícem na kolegiu rektora VŠE. Výuku jsem vypověděl, protože nemám záruku, že katedra matematiky FIS VŠE pod vedením pana doc. Kaňky bude objektivně a spravedlivě testovat studenty Národohospodářské fakulty VŠE.“ Co výpověď výuky matematiky Národohospodářskou fakultou znamená pro KMAT, jsme se zeptali vedoucího katedry doc. Kaňky: „Tato skutečnost pro nás bude mít velký dopad. Jde řádově o 16 % studentů (pozn. redakce: asi 700 studentů ročně), pro které zajišťujeme výuku matematiky. Znamená to pro nás pokles výkonů a tím i úbytek peněz.“ Na otázku, jak se tento pokles výkonů promítne do pracovních úvazků vyučujících KMAT, uvedl: „Vzhledem k platným pracovním smlouvám propouštět nebudu. Možností, jak řešit úbytek peněz, je však hned několik. Pravděpodobně neprodloužím úvazky externistům (pozn. redakce: na KMAT působí dva externisté), nebo snížím zaměstnancům pracovní úvazky, případně jim odeberu osobní ohodnocení.“ Sedmi z osmi signatářů prohlášení ke kauze Gažo skončí smlouva na dobu určitou k 31. srpnu 2009.

S TÍŽNOS T NEEXIS TUJÍCÍ S TUDENTKY NA MINIS TERS T VO ŠKOLS T VÍ Jako ukázku stylu „boje“ nám děkan Národohospodářské fakulty doc. Jiří Schwarz poskytl dopis, který obdržel z legislativního a právního odboru ministerstva školství, jehož součástí je anonymní stížnost studentky NF VŠE na postup její fakulty v případu Gažo. Stížnost má toto znění: „Vážení, jsem studentkou 2. semestru navazujícího magisterského studia Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze. Ráda bych se vás dotázala na vaše stanovisko a upozornila vás na aktuální problém, který se na naší škole řeší. Každý student v bakalářském programu musí absolvovat během studia několik bakalářských zkoušek z předmětů tzv. celoškolského základu, jako např. účetnictví, matematika, ekonomie atd. Každou zkoušku studenti vykonávají na příslušné katedře, která jednotlivé předměty vyučuje (účetnictví na katedře účetnictví, matematiku na katedře matematiky atd.). Osobně jsem měla drobné problémy se zkouškou z matematiky, podobně jako řada jiných studentů, ale systém nám byl takto prezentován a domnívala jsem se, že jsme na tom všichni stejně. Jako nestandardní tedy považuji postup vedení naší fakulty, které u jednoho studenta (který měl se zkouškou z matematiky v minulosti problémy) ustavilo zvláštní komisi, složenou z přednášejících vlastní fakulty mimo katedru matematiky. Domnívám se, že došlo k porušení podmínek, které, jak jsem se již zmínila, měly platit pro všechny studenty stejně. Tuto situaci považuji (a podle reakcí ostatních studentů nejenom já) za velmi alarmující. Znamená to tedy, že když budu mít dostatečné ,známosti‛, pak mi bude sestavena jakákoli komise, která mě vyzkouší, z čeho zrovna budu chtít? Domnívám se také, že toto není zrovna dobrou vizitkou VŠE a může ji to silně poškodit. Žádám vás tedy o nějakou reakci, která by v budoucnu těm-

to ,trapným‛ situacím předešla a zabránila znevažování jména školy. Předem vám děkuji za snahu problém řešit. S pozdravem Jana N., studentka 5. fakulty VŠE Z osobních důvodů nemohu uvést celé jméno, protože se obávám, že by to v této situaci znamenalo ohrožení mého studia.“ (pozn. redakce: text stížnosti studentky byl pro otištění editorem uveden do souladu s pravidly českého pravopisu). Podle sdělení děkana Schwarze v uvedeném semestru studentka jménem Jana a současně s příjmením začínajícím na N neexistuje. Zajímavostí na této stížnosti je i to, že byla na ministerstvo školství doručena 9. dubna, tedy dva dny předtím, než byla tato kauza poprvé publikována v internetové verzi magazínu Economix. Je záhadou, jak se daná studentka o této kauze vůbec dozvěděla a co ji přimělo si stěžovat až na ministerstvu? Studentku Janu N., pokud skutečně existuje, vyzývám, aby se mi ozvala na můj redakční email. Rád bych s ní udělal krátký rozhovor pro další číslo Economixu. Zaručuji jí naprostou anonymitu.

PŘÍLIŠ MNOHO ZVLÁŠTNÍCH OKOLNOS TÍ A NEZODPOVĚZENÝCH OTÁZEK Kauza Gažo nám tedy pěkně nabírá na obrátkách a čím dál tím víc je jasné, že na naší akademické půdě je něco pořádně shnilého. Ze zjištěných skutečností a z rozhovorů s mnoha zainteresovanými osobami v této kauze jasně vyplývá, že bude mít zásadní vliv na další fungování naší školy. Je evidentní, že student Gažo někomu z kolegia děkana Fakulty informatiky a statistiky leží pořádně v žaludku. Tato osoba totiž zjistila, že student Gažo je na internetovém seznamu promujících studentů, tato osoba zkoumala, zda Gažo vůbec absolvoval zkoušku z matematiky na KMAT, a tato osoba také požádala vedoucího KMAT, aby oznámil kontrolnímu oddělení VŠE skutečnost, že Gažo tuto zkoušku u nich neabsolvoval. Že bychom byli takto usilovně kontrolováni všichni?

Kdo je tou osobou a jaký je motiv jejího počínání? Jsou události, které se odehrály při zkouškách z matematiky studenta Gaža, obvyklé? Je standardní, že když má vedoucí katedry pochybnosti o úniku informací (tedy poskytnutí znění zadání písemek) svými zaměstnanci, neřeší to razantními opatřeními (i personálními), ale změnou variant písemných prací, a to čistě náhodou jen v termínech, kdy má mít zkoušku konkrétní student? Je obvyklé, že polovina vyučujících z nějaké katedry zveřejní tak zásadní prohlášení o nestandardnosti postupu při zkoušce konkrétního studenta? Je obvyklé, že na základě tvrzení nějakého studenta o pochybnostech při jeho zkoušení sestaví děkan fakulty komisi, která ho vyzkouší z nějakého předmětu, který obvykle zkouší katedra z jiné fakulty? Tedy pokud nemá důvodné podezření z jeho šikany? Je čistou shodou okolností, že když se kontrolnímu oddělení VŠE nepodaří do řešení této záležitosti zapojit ministerstvo školství, objeví se na tomtéž ministerstvu anonymní dopis údajné studentky, která má vážnou obavu o pověst své školy kvůli postupu své fakulty, při kterém její spolužák dostal známku z matematiky od nějaké komise? Stačila jí k tomu, aby napsala svou stížnost až na ministerstvo, neověřená informace, na jejímž základě jsme se o kauzu začali zajímat v Economixu, nebo měla zvláštní přístup k podrobnostem? Od koho a proč? Jde vůbec ještě o studenta Gaža a přezkum zákonnosti postupu při jeho komisionálním zkoušení, nebo je to jen součást pokračování dlouhodobého boje mezi rektorátem a Národohospodářskou fakultou a student Gažo se prostě hodí jen jako záminka? Je to až příliš mnoho závažných a dosud nezodpovězených otázek a bylo by pro nás všechny velmi zajímavé zjistit na ně odpovědi (kdo ví, jestli k tomu vůbec někdy dojde). Kauzou se budeme nadále zabývat. Uvidíme, třeba bude po prázdninách vše vyřešeno a zjistíme, že se vlastně vůbec nic nestalo a že jde jen o hluboké nedorozumění... a pohádky je konec:-) Autor: [email protected]

7

aktuality VŠE UDĚLILA ČES TNÝ DOK TORÁT W. A . NISKANENOVI VŠE v Praze udělila čestný titul doctor oeconomiae honoris causa jednomu z nejvýznamnějších současných amerických ekonomů Williamu A. Niskanenovi. Slavnostní předání se uskutečnilo 7. května v Nové aule VŠE za přítomnosti řady významných hostů. Niskanen při té příležitosti přednesl svou přednášku na téma Autocratic, Democratic, and Optimal Government. Niskanena pozval do České republiky Liberální institut, aby o den dříve v rámci Výroční přednášky Liberálního institutu pronesl svou přednášku na téma Vládní regulace a jejich důsledky a převzal Výroční cenu Liberálního institutu za přínos k rozvoji liberálního myšlení a naplňování idejí svobody, soukromého vlastnictví, konkurence a vlády zákona v praxi. MARKÉTA ŤOKOVÁ BYLA ZVOLENA VICEPREZIDENTKOU ESN INTERNATIONAL Členka studentské organizace ESN VŠE Praha - Buddy System Markéta Ťoková byla zvolena během výročního zasedání ESN Inter-

national v Besançonu na druhou nejvyšší pozici v rámci mezinárodní organizace ESN. Jde o velký úspěch nejen pro Buddy System, ale i pro všechny české sekce, protože je to poprvé, co se členem International Boardu ESN stal někdo z České republiky. Za hlavní cíle Markéta pokládá posílení viditelnosti a image ESN, zajištění finanční stability a dlouhodobějších sponzorů nebo podporu lokálních sekcí v zapojování do mezinárodních aktivit. NOVÝ ŘEDITEL PROGRAMU CEMS NA VŠE K 1. květnu jmenoval rektor VŠE v Praze prof. Richard Hindls akademickým ředitelem programu CEMS doc. Jiřího Hnilicu z Fakulty podnikohospodářské. Hnilica tak odpovídá na VŠE za realizaci společného navazujícího magisterského studijního programu 17 prestižních evropských škol. MIMOSEMES TRÁLNÍ KURZ Mimosemestrální kurz v angličtině Spolupráce v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí EU se uskuteční 26.-29. května, vždy od 9.00 do 12.30 a od 14.30 do 18.00 v RB 338. Přednášet bude JUDr. Lucia Hurná, Ph.D. z Ekonomické univerzity Bratislava.

NOVÁ CELOŠKOLSKÁ ZASEDACÍ MÍS TNOS T V úterý 22. dubna byla uvedena do provozu nová celoškolská zasedací místnost, tzv. zasedací místnost rektora, která bude sloužit k pořádání vědeckých rad, kolegií, zasedání Akademického senátu a dalších aktivit školy. GENERÁLNÍ ŘEDITEL MICROSOFTU S TEVE BALLMER NA VŠE Generální ředitel společnosti Microsoft Steve Ballmer vystoupí ve čtvrtek 22. 5. ve 13.30 v RB 101 v rámci Evropského fóra vědy a techniky Praha, jež bude tematicky zaměřeno na problematiku efektivity evropské vědy a její konkurenceschopnosti vůči světu.

7. EVROPSKÉ FÓRUM VĚDY A TECHNIKY PRAHA NA VŠE

Projekt Česká hlava na podporu vědecké a technické inteligence pořádá ve spolupráci s VŠE 7. ročník mezinárodní konference, letos s názvem Efektivita evropské vědy a její konkurenceschopnost vůči světu. Konference se koná ve čtvrtek 22. května v Rajské budově. Registraci na akci a další informace najdete na www.vse.cz nebo www.ceskahlava.cz. Autor: Martin Steiner

Studentské sdružení Ekonom uspořádalo pro studenty VŠE již 3. tematický týden. Ve dnech 28. dubna až 2. května proběhl Květinový týden, který vyvrcholil koncertem funky a soulové skupiny Jupiter v Nové aule VŠE. V rámci koncertu, na který byl vstup zdarma, se prodávaly kytičky Ligy proti rakovině. Studenti, kteří se v nevelkém počtu koncertu zúčastnili, si skvěle zatancovali při skvělé muzice.

economix

– 3 / 2008

V rámci květinového týdne vystoupila na VŠE skupina Jupiter

8

?

Jak je to s proplácením

zpravodajství

UBYTOVACÍHO STIPENDIA?

economix

– 3 / 2008

Koncem března se vyskytly mezi studenty obavy, jestli škola plní řádně své závazky spojené s ubytovacím stipendiem. Pro kdekoho to je vítaný příspěvek, někteří ho ve svém napjatém studentském rozpočtu pociťují významně, jiní vůbec nevědí, že na něj mají nárok. Kvůli objasnění všech procesů a lhůt spojených s přiznáním a výplatou ubytovacího stipendia jsme vyzpovídali prorektora VŠE pro rozvoj a finance prof. Jindřicha Soukupa a paní Kristinu Kurišovou z jeho sekretariátu. Problém se vyskytl hlavně kvůli nesprávnému pochopení Stipendijního řádu Vysoké školy ekonomické (SŘ VŠE). Někteří studenti si mysleli, že jim má být stipendium proplaceno pro první čtvrtletí 2008 do 31. března. Řád sice uvádí (čl. 5, odst. 6): „Ubytovací stipendium se vyplácí zpětně na konci kalendářního čtvrtletí, v němž vznikl nárok na výplatu, k datu 31. prosince, 31. března a 30. června,“ to však neznamená, že je do uvedených dat i přiznáno a posláno na účet. K jakémukoli pochybení ze strany školy v tomto ohledu zcela jistě nedošlo, protože stipendia jsou vyplácena podle řádu nejpozději do třicátého dne následujícího po příslušném výplatním termínu (čl. 12, odst. 3), tedy čas byl do 30. dubna. Celá cesta stipendia ze státní pokladny až na naše účty je poměrně složitá. Ministerstvo školství disponuje peněžním obnosem určeným na ubytovací stipendia pro studenty vysokých škol. Podle stanoveného vzorce pak přerozdělí tyto prostředky mezi jednotlivé školy. Obdobně jako ministerstvo pak postupuje i škola. Příspěvek rozdělí mezi studenty, kteří si podali včas žádost a jejichž nárok byl uznán. Při určování výše stipendia pro jednotlivce hraje hlavní roli celkový počet žadatelů. A právě proto, že pro přiznání určité částky studentovi je kromě dalších skutečností nezbytné znát toto číslo, musí se čekat s kroky potřebnými pro přiznání a následné vyplacení až do posledního dne čtvrtletí, v němž nárok vzniká, tedy do 31. prosince, 31. března nebo 30. června. Za měsíce červenec, srpen a září stipendium nenáleží. To znamená, že peníze na účtech můžeme očekávat až po uvedených datech, nikoli dříve, jak se někteří domnívali. Dle Zákona o vysokých školách (č. 111/1988, § 61, odst. 1i) má student nárok na získání ubytovacího stipendia, pokud splní podmínky, které určuje škola sama svými interními vyhláškami. Student VŠE ho

může získat, pokud nebydlí v místě, kde studuje, nepřekročil standardní dobu studia a jde o studenta programu s prezenční formou. Další podmínky jsou uvedeny ve SŘ v 5. článku v 1. odstavci. Pro první čtvrtletí letošního roku bylo každému ze 7992 žadatelů přiznáno stipendium v celkové výši 2788 Kč. Je to částka o více než tisícikorunu nižší, než pro předcházející období (říjen, listopad, prosinec 2007), kdy každý ze 7349 studentů obdržel 3846 Kč. Důvodem je rozdíl v počtu podaných žádostí, ale také fakt, že někteří studenti požádali o stipendium se zpožděním, takže jim bylo přiznáno pouze za část čtvrtletí. V minulých obdobích se plná částka ubytovacího stipendia pohybovala přibližně mezi 2500 a 3000 Kč a jen v prvním čtvrtletí 2006 přesáhla o 90 Kč hranici 3000 Kč. Nedá se říci, že by převládal nějaký jasný trend, jak částky, tak počty žadatelů kolísají kolem výše zmíněných hodnot. Pokud zjistíte, že na stipendium máte nárok, zažádali jste o ně, a přesto jste peníze neobdrželi, nastala pravděpodobně jedna ze dvou nejčastějších komplikací, na které prof. Soukup upozorňuje. Stává se, že student neuvede správně číslo svého bankov-

Vývoj výše vyplaceného ubytovacího stipendia Rok

2006

2007

2008

Období 1.1.–31.3. 1.4.–30.6. 1.10.–31.12 1.1.–31.3. 1.4.–30.6. 1.10.–31.12 1.1.–31.3. Částka (Kč)

3 090

2 532

2 865

2 803

2 834

3 846

2 788

ního účtu, nebo je pravděpodobné, že došlo ke změně údajů zpracovávaných při vyhodnocování stipendia, které sice byly nahlášeny studijním referentkám, ale nebyly zpracovány. Týká se to především případů, kdy ke změně údajů, a tím i vzniku nároku na stipendium, dojde těsně před koncem čtvrtletí. Studenti by si měli pro jistotu ohlídat, aby proběhla aktualizace údajů včas. A na závěr ještě jedna zajímavost. Pokud jde o výši stipendia, máme štěstí, že studujeme právě na VŠE. Ta se totiž pravidelně zařazuje mezi univerzity s nejvyššími příspěvky pro studenty. Bohužel se nepodařilo vypátrat, jestli to je díky tomu, že studenti na stipendium neuplatňují svůj nárok, a peníze se tedy rozdělí mezi méně osob, nebo jestli nám přeje už sám vzorec pro výpočet příspěvku školám užívaný na ministerstvu školství. Autor: Anna Stejkozová

9

zpravodajství

Poplatky za studium, úřední úkony a služby na VŠE Zákon hovoří jasně. Vzdělávání v České republice je veřejnou službou. Za vzdělávání tedy zatím neplatíme. Přesněji řečeno neplatíme školné. Ostatní poplatky spojené s administrativou se platit musí. Často mají i regulační charakter, aby se některých služeb a úkonů nevyužívalo nadbytečně. Prvním krokem k získání vysokoškolského titulu je podání přihlášky. Poplatek za úkony spojené s přijímacím řízením činí 590 Kč. V případě, že si podáme přihlášku elektronicky, pouze 500 Kč. V případě, že je součástí přijímacího řízení povinnost absolvovat placený test u externí firmy, účtuje se částka 400 Kč, pro elektronickou přihlášku je to 200 Kč. Přetáhneme-li studium o více než rok, budeme prvních i druhých šest započatých měsíců platit 21 000 Kč. Za dalších šest započatých měsíců je však poplatek již 34 500 Kč. Přihláška do navazujícího magisterského studia stojí například na Národohospodářské

inzerce

fakultě 400 Kč, v elektronické podobě 200 Kč. Po 28. únoru 2008 však podání přihlášky stojí již 600 Kč. Za studium dalšího studijního programu se platí 2996 Kč ročně. Doktorandi studující v cizím jazyce zaplatí ročně 5000 eur. Za studium navazujícího magisterského programu International Management studenti zaplatí 1000 eur ročně a za rok studia navazujícího magisterského programu Finance and Accounting for Common Europe zaplatí 1600 eur. Zájemce o studium navazujícího magisterského programu International Business – Central European Business Realities zaplatí 3600 eur ročně, dále se požaduje 3600 eur roč-

ně za studia ostatních studijních programů a 3300 eur za celé studium navazujícího magisterského programu Economics of International Trade and European Integration. Částky v řádu stovek korun je také nutné zaplatit při některých úředních úkonech, které nejsou úplně běžné. Kolem 500 Kč se platí za duplikát indexu. Mámeli od Policie ČR potvrzení o odcizení tohoto dokumentu, je pravidlem, že se poplatek odpouští. Dobré je si ale zjistit, jestli se na dané fakultě indexy ještě používají, někde se už používá pouze elektronická databáze. Podobné je to i se zápisovým listem. Kolem 500 Kč stojí také uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání, o něco méně stojí naopak výpis o vykonaných zkouškách na VŠE. Poplatek 500 Kč také zaplatíte za duplikáty nejcennějších vysokoškolských dokumentů – diplomu a vysvědčení o státní zkoušce. Stejnou sumu je třeba zaplatit i za dodatek diplomu v angličtině. Ve školních šatnách není třeba platit za úschovu kabátu nic. Zavazadla je možné uložit pouze do uzamykatelných skříněk umístěných před menzou. Skříňka funguje po vložení desetikoruny. Mince se ale po vsunutí klíče opět vrátí a to je milá skutečnost, která dokáže rozjasnit i ten nejšedší školní den!  Autor: Vladimír Štípek

10

Dekomunizace Michal Gregorini je mužem mnoha aktivit. Je spolumajitelem grafického studia Mowshe, ve kterém se zrodila myšlenka bojovat proti komunismu designem. Patří mezi autory projektu Dekomunizace.cz a jejich posledním „zářezem“ je obléknutí jezdecké sochy Jana Žižky do antikomunistického trička. Občanské sdružení Dekomunizace.cz v minulosti organizovalo „První máj bez komunistů a nikdy jinak“ na Letné. Tato akce se však letos na Letné kvůli stavebním úpravám nekoná. Sdružení také organizuje Letní výcvikový tábor proti komunismu a jiné osvětové akce. Nejviditelnější činností je však prodej protikomunistických triček. Nejen o nich si budeme v rozhovoru povídat s Michalem Gregorinim. Prý jste se rozhodli obléknout sochu Jana Žižky do trička kvůli tomu, že je největší a je na ni vidět z celé Prahy. Mě zajímá hlubší symbolika vašeho činu. Dnes je velice těžké určit, jestli byl Žižka totalitní vůdce nebo národní hrdina, nelze ho brát jen z moderního úhlu pohledu, je to přece středověká osobnost. Zabývali jste se vážněji symbolikou Jana Žižky? Ne. My jsme historický význam Žižky záměrně neřešili. Každý se na jeho úlohu dívá jinak a my jsme se s Žižkou nechtěli v žádném případě ztotožňovat. Opravdu jsme šli pouze po tom, že je to největší jezdecká socha na světě, nebo aspoň donedávna byla. Nic víc nás nezajímalo.

economix

– 3 / 2008

Lidé to však mohou vnímat jinak. Bylo to k Žižkovi fér? Byl už jednou zneužit komunistickou ideologií a ještě i dnes se dočká takového ocejchování.

 rozhovor

On tam na Vítkově ale nestojí Jan Žižka, je to jeho socha od Bohumila Kafky, která má mimochodem svoji vlastní zajímavou historii... My jsme se Žižky pochopitelně neptali, protože to dost dobře nejde, ale zdá se mi vtipné, že jsme tím naštvali komunisty. Právě proto, že si ho tak trochu přivlastňují. Šli jsme za největší jezdeckou sochou, která je v dosahu. Navíc je to tak atraktivní místo – triko bylo v jeden okamžik vidět téměř z celé Prahy, to je pro nás důležité. Jestli by se to Žižkovi líbilo, tím jsme se nezabývali. To ať řeší někdo jiný. Proč zrovna Žižka, proč ne třeba svatý Václav? Předpokládám, že v tom jsou technické důvody, jako je odlehlost Žižkova pomníku. Žižkovo oblečení do trička se ale dá snadněji odůvodnit, to u pomníku svatého Václava je problematičtější – narážím na uznávání svatého Václava jako národního světce za

nacistické okupace. Svatý Václav je tedy daleko citlivějším problémem, vzhledem i k činnosti neonacistických stran, které sv. Václava také uznávají. Nebylo alibistické obléknout zrovna Žižku? Není to snaha vyhnout se citlivějšímu problému? Stavíte hypotézu tam, kde není, což se mi vlastně líbí, protože to je známka otevírající se diskuse a dalších úvah. A to je v pořádku. Řeknu vám, co jsme ještě neřekli nikomu. Původní plán byl, že oblékneme všechny významné sochy v České republice najednou, ale technicky jsme to nezvládli – tak jsme oblékli jen tu největší. Triko měl mít samozřejmě Jan Hus na Staroměstském náměstí, měl ho mít na sobě svatý Václav. Chystali jsme se na další monumenty ve větších i menších českých městech, kde by lidé byli ochotní sochy obléknout. Leč nebylo v našich silách toto zařídit. Svatý Václav by měl triko na sobě určitě. Je ovšem pravda, že když jsme si uvědomili, že zvládneme jen jednu, tak Žižka byl jasná volba. Hlavně kvůli skvělé lokalitě. Odlehlé a přitom nejviditelnější místo. Možná podvědomě hrálo roli to, že Václav, teď nemyslím jako patron, ale jako socha, je trochu profláknutý. Každou chvíli vidíte, že se někdo opil a vylezl na sochu a podobně. Na Žižku nikdo nevylezl, protože ta socha je fakt velká, až nás to překvapilo. A co obléknout například sochu prezidenta Beneše? I Beneše jsme chtěli obléknout, tedy aspoň já jsem v to doufal. Navíc jeho socha stojí na Loretánském náměstí přímo před ministerstvem zahrani-

čí. To by mělo také svůj zvláštní význam a jistě by to podpořilo probíhající diskusi o jeho roli v roce 1948 – v době komunistického puče. Bohužel jsme to nezvládli technicky.

Plánujete tedy v budoucnu obléknout Beneše? To je přece tajemství, které teď nemůžu prozradit. To by pak nebylo žádné překvapení. Dekomunizační triko by měla obléknout spousta historických osobností, respektive jejich soch. Nám je často vytýkán pragocentrismus, což je nám líto. Rádi bychom dekomunizační aktivity prováděli v celé České republice, ale je nás málo. To, co zvládneme, je holt jen tady v Praze, v našem dosahu. Chtělo by to více lidí, kteří by se nebáli otevřeně říct, co si myslí.

Tričko je stále ještě dosti usedlé, je přece daleko choulostivější oblečení, například dámské kalhotky, které by mohly provokovat ještě víc. Nebáli jste se, abyste si to u naší konzervativní veřejnosti moc nerozházeli? Původní kampaň se jmenovala Trikem proti komunismu. Kouzlo toho názvu je v tom, že se jedná o tričko a zároveň je to trik na komunisty. Jde tedy o takový dvojsmysl. Letošní soutěž se jmenuje Nechci mít na triku další totalitu, kde je opět slovní hříčka. Mít na triku, myšleno buď vytištěno, nebo mít na krku čili na svědomí. Proto pracujeme s tričkem a myslím si, že kdybychom Žižkovi oblékli čepici, dámské kalhotky, ponožky nebo podprsenku, tak by název soutěže pozbyl logiku. Další věcí je, že už to tričko se oblékalo poměrně komplikovaně a vů-



11

rozhovor

bec si nedovedu představit oblékání dámských kalhotek. Žižka přece jenom sedí na koni.

Soustředíte se na antiprogram. Nabízíte i svou alternativu, vlastní program? Mohlo by se občanské sdružení Dekomunizace stát stranou? To v žádném případě. Nikdo z nás nemá politické ambice, naopak nezávislost považujeme za nesmírně důležitou. Nespolu-

pracujeme s žádnou politickou stranou, nikdo nás finančně nepodporuje. Je to čistě občanská (původně designérská) aktivita. Když voliče svou kampaní osvobodíte od komunistů a oni prohlédnou svůj omyl, necháte je napospas současným stranám? Komu? Nemáme jinou možnost než je nechat napospas současným stranám. Jiné tu nejsou. Je to ale zajímavá otázka – nám čas od času někdo vyčítá, proč se trápíme s komunisty, když přece mezi ostatními stranami se nedá vybrat. Navíc spousta nekomunistických politiků má sama máslo na hlavě. Na to my říkáme: nemůžeme dělat všechno. Zvolili jsme si tenhle cíl a ať někdo jiný bojuje proti lumpárnám, které jen tak nechce skousnout. V našich silách to už není. Nevadí vám, že tímto můžete posílit levici? Někdo z bývalých voličů KSČM může přejít

k sociální demokracii, která je v očích antikomunistů brána jako další stupeň komunistické strany. Samozřejmě nám to vadí, nebo alespoň mně osobně. Myslím si, že je to pořád menší zlo než volit komunisty. Komunisté byli vždy velmi silní například ve Francii, ve Spojených státech se proti komunistům bojovalo dokonce nepříliš demokratickými metodami (na komunisty v USA byl vyhlášen hon – Trumanova doktrína „zadržování komunismu“, komunisté byli zatýkáni; na to doplatil například i Jiří Voskovec, který byl jako politicky podezřelý 11 měsíců internován v New Yorku na ostrově Ellis Island). Přesto komunisté přežili a dnes mají silné slovo i v Evropském parlamentu. Není boj proti moderním komunistům bojem proti větrným mlýnům, když se tím nepodařilo komunisty vymýtit?

– 3 / 2008

Vidíte nějaké praktické dopady vaší činnosti? Na preferencích a volebních výsledcích komunistické strany to nijak markantně vidět není. Je to těžké, je nás málo. My jsme akci Trikem proti komunis-

mu spustili před třemi lety, kdy měli komunisté 25% preference. To bylo před parlamentními volbami v květnu 2005. Rok jsme vedli protikomunistickou kampaň a KSČM nakonec získala v parlamentu jen 13 %. Samozřejmě si nemyslím, že to byla naše zásluha. Na tomto výsledku se podílela řada faktorů, ale jsem rád, že jsme mohli tomuto trendu nějak napomoci. Na popsané ukázce – 25 % a za rok jen 13 % – je vidět, že se to hýbe, a doufám, že tomu tak bude i s volbami za dva roky. Naším cílem je, aby se v roce 2010 komunisté vůbec nedostali do parlamentu. Je to dost ambiciózní, ale proč nemířit vysoko?

economix

Liberálové říkají, že každý má maximalizovat svůj užitek – to je pro ně otázka svobody. Dnešní nižší příjmové skupiny se za socialismu měly relativně dobře. Je správné brát jim komunistickou stranu a zakazovat ideologii, když právě tím maximalizují svůj užitek? My nechceme zakázat komunistickou stranu. Myslíme si, že pokud měla být zakázána, tak v roce 1990. Bohužel se tak nestalo, takže teď vedeme kampaň, kterou se snažíme otevřít diskusi o zločinnosti komunistické ideologie. Diskusi o kontinuitě současné KSČM a předešlé KSČ jako zločinecké organizace. Diskusi o konkrétních kádrech, lidech, kteří teď sedí v parlamentu a přitom v minulosti byli spolupracovníky StB. Snažíme se, aby lidé nezapomínali, jak hrozné bylo žít v nesvobodě, jaké to bylo žít ve strachu. Nicméně naprosto respektujeme demokratické principy. Každý má samozřejmě právo na svůj názor a my si prostě myslíme, že by lidé neměli volit komunisty. To je vše. My zkrátka apelujeme na pamětníky, snažíme se dělat osvětu u těch mladších a poukoušíme se vysvětlovat, ne zakazovat. Nicméně je naším cílem, aby komunistická ideologie už konečně odešla z naší politiky, aby nebyla v parlamentu.

12

rozhovor

Já žádné moderní komunisty neznám. Komunismus se nepodařilo vymýtit, stejně jako se zatím nepodařilo vymýtit nacismus. Je to jistě problém, ale my pracujeme na tom našem malém českém písečku a řešíme otázku naší nepřiznané minulosti. Lidé strašně snadno zapomínají a jsem přesvědčen, že současným českým komunistům se nedá věřit. Proto by je lidé neměli volit a proto by neměli být v parlamentu. Snažíme se otevřít lidem mysl a upozorňovat na nebezpečí, které tu cítíme. Určitě nevyřešíme světový komunismus a extrémní levici. Tvrdé jádro KSČM za nějakou dobu odejde a jejich nástupci jednou jistě pochopí, že do vlády se nedostanou, budou-li trvat na věcech, které se například vám nelíbí (KSČM se hlásí k odkazu předlistopadové KSČ). Nevyplatilo by se pouze počkat, až nastoupí mladí a umírněnější komunisté?

Já jsem nedávno viděl nějaký záznam ze shromáždění na Palachově náměstí, kde bylo dost mladých komunistů, kteří působili ještě radikálněji než ti staří. Myslím si, že je mladým lidem potřeba vysvětlovat to, co si možná o naší minulosti neuvědomují. Kampaň Trikem proti komunismu a Nechci mít na triku další totalitu je pochopitelně zaměřena na všechny generace, ale pokud mám specifikovat tzv. primární cílovou skupinu, tak to jsou mladí lidé, zejména prvovoliči. Proto také používáme trička jako reklamní nosič, protože jsou oblíbenou součástí šatníku snad každého mladého člověka. Můžete prozradit nějaké plány do budoucnosti? Soutěž Nechci mít na triku další totalitu skončila. Bylo přihlášeno celkem 314 různých designů a my už teď víme, jak dopadlo hlasování veřejnosti a také odborné poroty, která vy-

KATEGORIE AMATÉŘI: název: Nezapomeneme autor: Jan Abrož

brala vítěze této nenásilné výtvarné soutěže. Ten za odměnu získá pobyt v letním výcvikovém táboře proti komunismu. V současné době pilujeme přesnou podobu výcvikového tábora a s ním související organizační záležitosti. Jinak samozřejmě budeme pokračovat v produkci dekomunizačních triček a dalších osvětových aktivit. Kolik se triček vyrobilo a kolik se jich podařilo prodat? V kampani v roce 2005 a 2006 se nám podařilo dostat mezi lidi asi 15 500 triček. Poté jsme výrobu ukončili, projekt pozastavili a teď jsme ho těsně před Vánocemi obnovili. V roce 2008 se jich vyrobilo zatím asi 1500. Zájem o trika stále trvá, takže teď tiskneme některé z původních motivů a v květnu půjdou pravděpodobně do výroby nové designy, které jsou nyní zatím k vidění pouze na www.dekomunizace.cz.

KATEGORIE PROFESIONÁLOVÉ: název: Totalita autor: Pavel Oddfish

Dokázala si akce na sebe vydělat, nebo se musela sponzorovat? Původně jsme si mysleli, že budeme muset žít jen ze sponzorských darů, ale nebylo to tak. Trička se stala rychle soběstačnými. Jde ovšem o neziskový projekt – to znamená, že se na transparentním účtu v eBance shromaždují veškeré prostředky, které prodejem triček získáváme. Ze zisku se potom hradí náklady na osvětovou kampaň. Trička jsou tuzemské produkce nebo z Asie? S nadsázkou lze říci, že všechna trička, která u nás koupíte, jsou z Číny. Snažíme se udržovat kvalitu a dostupnou cenu, což nás nutí nakupovat textil ze zahraničí. Ale to víte, že bychom nejraději utkali a obarvili plátno a ušili vlastní trička. Nějaké originální a sexy střihy. Snad v budoucnu.  Autor: Vladimír Štípek

HLASOVÁNÍ VEŘEJNOS TI: název: Pioneer autor: Hynek Holer

economix

– 3 / 2008

Exkluzivně: Tři otázky pro Karla Schwarzenberga  Jaký je váš vztah k současné komunistické straně, KSČM? Současná komunistická strana je zastoupena v parlamentu, tudíž jakožto člen vlády beru tuto skutečnost na vědomí. Zajímá mě však vývoj v této straně.  Myslíte, že kampaň dekomunizace.cz může ovlivnit vnímání KSČM u české veřejnosti? Doufám, že to alespoň naruší ustrnulost vnímání české veřejnosti a Češi se začnou vážně

zabývat existencí a působením této strany.  Co naopak problém na druhé straně světa, olympiáda v Číně – bojkotovat, nebojkotovat? Myslíte si, že dnešní snaha Tibeťanů o protesty nejen doma, ale i v zahraničí při nošení olympijské pochodně k něčemu povede? Nemůže jim způsob, který zvolili, spíše uškodit? Vždy jsem proti tomu, aby se bojkotovaly olympijské

hry jako sportovní událost. Jsem proti tomu, co se v Číně děje, a nechci, aby slavnostní zahájení OH poskytlo možnost k propagaci režimu za přítomnosti nejrůznějších osobností politického a kulturního života. To, jak Tibeťané vyjadřují své protesty, je na nich a mně to nepřísluší hodnotit. Kdyby došlo k seriózním rozhovorům mezi vedením ČLR a dalajlamou, velmi bych to uvítal. V tom případě je možné i přehodnotit přístup k Číně.  Autor: Marcel Bodnár Foto: Kryštof Blažek

Na začátek premiér Topolánek upozornil, že se Česká republika v podstatě již podpisem přístupového protokolu zařadila do eurozóny a stala se členem měnové unie. Jen jsme, jak dodal, dosud neakceptovali a nejsme zralí na přijetí eura. Úvodem lehce charakterizoval osnovu své přednášky. Nejprve hodlal popsat kritéria a podmínky, za jakých země akceptuje euro. Poté měl v plánu mluvit o naší dnešní situaci a o tom, do jaké se můžeme dostat, pokud se povede některé budoucí kroky realizovat. Na konec se chtěl dotknout výhod a nevýhod přijetí eura. Co se týče kritérií přijetí eura, jedním z hlavních jsou jistě maastrichtská kritéria. Topolánek podotkl, že samozřejmě existuje mnoho dalších kritérií, která si státy stanovují samy. Na „slajdu“ premiér rozdělil maastrichtská kritéria na měnová (dlouhodobé úrokové sazby, cenová stabilita) a rozpočtová (udržení veřejných financí). V další části přenášky se premiér přesunul k ekonomickým teoriím uplatňovaným v daném systému posuzování konvergenčních kritérií. Zaměřil se na cíle keynesiánského a monetárního přístupu. V případě cenové stability je u Keynesovy teorie důležitá podpora růstu zaměstnanosti, a to i za cenu inflace. Dodal, že to je v konfrontaci s monetaristy. Je potřeba udržet nulovou nebo mírnou inflaci, třeba i za cenu mírného růstu nezaměstnanosti. U dlouhodobých úrokových sazeb upozornil na rostoucí vládní výdaje, čímž se oslabuje agregátní faktor M2 a jeho význam v ekonomice a postupně dochází k vytěsňovacímu efektu, což monetaristé odmítají. Topolánek se přesunul k další části přednášky, pojednávající o tom, zda maastrichtská kritéria

Předseda vlády Mirek Topolánek na VŠE o eurozóně

Premiér Topolánek si pročítá minulé číslo Economixu. jsou ovlivněna monetaristickou makroekonomickou teorií či nikoli. Podle dalšího „slajdu“ došlo ke kompromisu: zafixování měnových kurzů, kontrola kapitálu a omezení vlivu nadnárodních orgánů byly brány jako záruka stabilní společné měny. Dodal, že existují dvě skupiny států. Jedna skupina považuje zavedení společné měny za motor pro provedení potřebných reforem. Do této skupiny patří například Velká Británie a Francie. Druhá, liberálnější skupina, v níž jsou Itálie, Nizozemsko či Německo, si zase myslí, že společná měnová unie představuje završení onoho reformního cyklu. Topolánek pokračoval otázkou, co vlastně toto všechno znamená pro Českou republiku. Uvedl, že se začíná uvažovat racionálně a maastrichtská kritéria pokrývají jen některé aspekty konvergence, navíc musíme plnit mnoho dalších „super“ kritérií týkajících se sladění hospodářských cyklů. Premiér se poté zaměřil na události po roce 1990, kdy jsme přešli z centrální ekonomiky do ekonomiky tržní, a následně na to, co má tedy vliv na naše dnešní rozhodování. Podle něj první polovina 90. let byla klíčová z hlediska celkové liberalizace

obchodu. ČR byla nejnacionalizovanější země a oproti například Maďarsku u nás probíhal proces privatizace mnohem razantněji. Na druhou stranu vzhledem k Polsku je transformační proces ukončen. Vyslovil názor, že transformace během první poloviny 90. let proběhla dobře. Byli jsme první postkomunistickou zemí, která se stala právoplatným členem OECD. I privatizací bychom se mohli dnes pyšnit, kdyby se do ní nezapojily nezprivatizované banky. V roce 1995 míra nezaměstnanosti klesala a s ní i inflace, HDP se rekordně zvýšil. Topolánek pokračoval úvahou: „Co se potom stalo?“ Uvedl, že jako vždy měly na změnu vliv volby a změna vládnoucí politické strany. Navíc vázla komunikace mezi centrální bankou a vládou. Nebyla schopnost se dohodnout na podobě fiskální politiky, hrozil deficit státního rozpočtu. Tuto situaci nazval Topolánek „brzdění levou nohou“ – řidiči nemají cit a narazí na přední sklo. Pro podnikatele bylo velmi těžké splácet v té době tak vysoce úročené úvěry a tím centrální banka ničila podniky. Tato nákaza se poté rozrostla do bankovního sektoru a celá transformace bankovního sektoru se prodražila.

Premiér pokračoval ve svém výkladu a kritizoval především nedokončení některých transformačních bodů, jako byla privatizace nebo i sama cenová liberalizace, ke které jsme se podle premiéra dostali až vstupem do EU, kdy jsme museli reagovat. Díky všem těmto nedodělkům jsme se propadli hlouběji do pasti. Poté hodnotil situaci jako horší a horší. Především na výdajové straně docházelo k velkým platbám (příprava vstupu do EU, mandatorní výdaje) a tím vznikaly výrazné schodky. K letům 2004 a 2005 uvedl, že „to byl jeden z vrcholů polistopadového ekonomického cyklu“, kdy se tehdejší Špidlova vláda pokusila o první balíček reforem veřejných rozpočtů, což částečně zapůsobilo, a proto jsme se nedostali do situace, která hrozila v roce 2006. V další části přednášky se zaměřil na to, jak je ČR připravena na jednotlivá kritéria. Cenovou stabilitu podle něj, kromě roku 2004 a 2008, plníme. Podíl deficitu veřejných rozpočtů na HDP samozřejmě plníme. Jediná rizika hrozí při nerealizaci reforem. Dlouhodobé úrokové sazby plníme a stabilitu měnového kurzu je těžší stanovit, protože se nepohybujeme v ERM2, ale předpokladem je, že podle jistých čísel bychom toto kritérium plnili také. Jednotlivá kritéria pak dále popsal a vysvětlil podrobněji na grafech a tabulkách. Přednáška neúprosně pokračovala a premiér se dostal k výhodám a slabinám přijetí eura a k naší celkové situaci v případě přijetí. Česká ekonomika je velmi otevřená, je závislá na exportu a průmyslové výrobě. Uvedl, že euro je pro nás rozhodně výhodné, zmínil tlak podniků. V následné diskusi se premiér vyjádřil k datu vstupu do eurozóny, k endogenitě maastrichtských kritérií, ke strnulosti pracovního trhu, daňové konkurenci uvnitř EU a deregulaci cen. Na závěr prohlásil, že si vedeme dobře: „Kdyby si měl Čech stěžovat v EU na svou ekonomickou situaci, tak lže! Abychom se měli ještě lépe, musíme realizovat reformy, které bolí, ale jsou nezbytné.“ Přednášku si můžete vyslechnout na www.economix.cz.  Autor: Pavlína Máčalová

economix

Neuběhla dlouhá doba a po březnovém Ekofóru opět zavítal na Vysokou školu ekonomickou v Praze předseda vlády Mirek Topolánek. Tentokrát přijal pozvání Národohospodářské fakulty a ve čtvrtek 17. dubna přednášel na téma Režim přístupu České republiky do eurozóny.

– 3 / 2008

13

reportáž

14

certifikáty

Certifikát z němčiny – Prüfung Wirtschaftsdeutsch Tak jako na ostatních jazykových katedrách, i katedra němčiny má snahu rozšířit studentské vzdělání směrem k praxi. V současné době se podařilo ve spolupráci s Goethe-Institutem v Praze akreditovat zkoušku PWD – Die Prüfung Wirtschaftsdeutsch. Jde o certifikát nejvyšší úrovně C1 zaměřený na obchodní jazyk. V současné době není tento kurz zařazen do povinných předmětů, takže se může stát, že zájemci ztroskotají na tom, že není dostatečná kapacita pro otevření kurzu. Jelikož zkoušky probíhají většinou v květnu a v září, snaží se katedra uzpůsobit časové zařazení tomuto faktu, aby mohli studenti ihned po absolvování kurzu jít ke zkoušce a jak se říká „nevypadli z toho“. Příprava v rámci VŠE je zdarma. V porovnání s cenou přípravného kurzu na Goethe-Institutu pohybující se okolo 6000 Kč jde o úžasnou příležitost! Sama zkouška pak stojí 2500 Kč. Zajímá vás, co můžete čekat přímo u zkoušky? Písemná část asi nikoho nepřekvapí

a podle rozhovoru s vyučujícím němčiny na VŠE panem Tobiasem Cramerem, který by měl s největší pravděpodobností vést přípravný kurz v rámci školy, by neměl být test pro studenty VŠE nijak zásadní, protože se velmi podobá závěrečné zkoušce z němčiny: * Leseverstehen – skládá se ze čtyř úkolů; * Hörverstehen – u této části jsou obvyklé tři části. Pracujete se dvěma texty, přičemž k prvnímu vypracováváte cvičení testového typu „a, b, c“ a pak odpovídáte na otázky „richtig – falsch“. Druhý text je koncipován jako rozhovor nebo telefonát a vy musíte napsat protokol, o čem to bylo, hlavní body a další podle zadání. * Geschäftsbrief – standardní zadání, kdy máte klíčové body a jenom dopisujete podle pokynů, obvyklý rozsah je 200 slov. Na tuto část je k dispozici 180 minut. Ústní zkouška pak probíhá také rozdělena do tří segmentů. V první části máte asi tři minuty na to, abyste se krátce, ale výstižně představili, ve druhé části prezentujete zadanou firmu. Dostanete nutné podklady a co nejlépe ji odprezentujete. V poslední části se většinou porovnávají dva až tři grafy nebo

tabulky a vy máte popsat výhody a nevýhody v dané problematice. Ve zkoušející komisi zasedají zástupci obchodní komory, lidé s určitou obchodní nebo chcete-li ekonomickou praxí. Abyste tím nebyli moc vystresováni, samozřejmě potkáte i zástupce naší alma mater. Samo osvědčení je pak podepsáno zástupcem IHK – Německé obchodní komory. Někdo si může říct, že je to jenom papír, který k ničemu nebude. Omyl! V současné otevřené Evropě usnadní tento certifikát hledání práce nejen v České republice, ale především v Německu, které si dost chrání svůj pracovní trh před cizinci. Podle slov vedoucího katedry německého jazyka PhDr. Jaroslava Březiny je snahou katedry i to, aby byla po úspěšném absolvování zkoušky i možnost praxe. Jednalo se se společností Volkswagen, ale zatím se nedospělo ke kýženému výsledku. Můžeme si tedy zatím jenom držet palce a doufat, že tato jednání dopadnou dobře. Přece jenom zkušenost by to byla velká. Bližší informace ke zkoušce jsou k dispozici na stránkách www.goethe.de/prag. Autor: Jana Lysáková

Certifikáty ze španělštiny Katedra románských jazyků Vysoké školy ekonomické je od roku 1997 jediným autorizovaným místem v České republice, které je oprávněno pořádat zkoušky z obchodní a eko~ ol de los nomické španělštiny Espan Negocios Obchodní komory v Madridu. Úspěšné absolvování zkoušky je oceněno certifikátem ve třech úrovních znalostí: Certificado Básico, Certificado Superior nebo Diploma de Espan ~ ol de los Negocios. Zkouška se skládá z písemné části, kte-

rá je připravována a hodnocena madridskou Obchodní komorou ve spolupráci s Universidad de Alcalá, a ústní části, již zajišťuje Vysoká škola ekonomická. Členy zkušební komise jsou učitelé katedry románských jazyků a zástupci Obchodního oddělení velvyslanectví Španělského království v Praze. Úspěch při zkoušce je podmíněn získáním minimálně 51 % z celkového počtu bodů, přitom je nutné získat minimálně polovinu možných bodů jak v písemné, tak v ústní části. Uchazeči o certifikát by měli dosáhnout

pokročilého stupně, měli by být schopni vyjadřovat se ve španělštině a zvládat každodenní konverzaci, stejně jako odborná obchodní jednání, například finanční záležitosti, vnější vztahy firmy, výrobu, španělskou a latinsko-americkou socioekonomickou situaci atd. Samozřejmě by měli rozumět textům z nejrůznějších odvětví a článkům z oboru ekonomie. Celoškolsky probíhají volitelné kurzy ke všem typům těchto zkoušek a posluchači VŠE bývají velmi úspěšní.  Autor: Pavlína Škromachová

economix

– 3 / 2008

Zkouška Francouzské obchodní komory Od roku 1991 se v rámci Vysoké školy ekonomické dá získat i diplom Francouzské obchodní komory v Paříži, který obsahem odpovídá úrovni znalostí C2. Skládá se jako každý jiný z písemné a ústní zkoušky. Písemná zkouška se skládá ze tří částí. V první se prověřují znalosti frazeologie, ve druhé je třeba napsat obchodní dopis se všemi náležitostmi a ve třetí jde o poslechové cvičení. Písemná část zkoušky se odesílá kurýrem k opravení přímo do Paříže. Následuje ústní zkouška, která probíhá přímo na

VŠE, protože naše škola je oficiálním zkušebním centrem. U ústní části zkoušky se začíná překladem obchodního textu z češtiny do francouzštiny a následuje prezentace. Na základě předem daných podkladů si ji student připraví doma a u zkoušky předvede. Nesmí používat žádné papíry, jediné, co je povoleno, je PowerPoint se záchytnými body. U zkoušky jsou většinou přítomni i rektor a prezident obchodní komory. Sama příprava je zdarma a probíhá jako jednosemestrální kurz, který si studenti mohou zapsat a jenž je dotován šesti ECTS kredity. V rámci kurzu se studenti dozvědí fakta

z francouzského hospodářství, fungování firem a je v podstatě přípravou a nutností pro eventuální práci ve Francii nebo francouzské firmě. Závěrečné hodnocení je možné pouze dvojí – velmi dobře nebo dobře. Poplatek za zkoušku činí v současnosti 50 eur, protože Francouzská obchodní komora poskytuje VŠE subvence. Více informací je k dispozici na webových stránkách katedry románských jazyků (http://kroj.vse.cz/kroj/wcms_kroj.nsf), nebo navštivte katedru osobně (2. patro NB).  Autor: Jana Lysáková

15

inzerce

Open your career the right way.

Přidej se k mladému dynamickému týmu

Specialista marketingového oddělení - SPAR Centrála Praha Náplň práce: - koordinace kompletní tiskové produkce - tvorba různých druhů tiskových materiálů ve spolupráci s oddělením sales a provoz - spolupráce s našimi mediálními a reklamními agenturami při přípravě podkladů - příprava marketingových aktivit

Požadujeme:

Nabízíme:

kreativitu, odpovědnost a flexibilitu

různorodou a velmi zajímavou pracovní náplň

schopnost týmové spolupráce

samostatnou a odpovědnou práci

znalost německého nebo anglického jazyka výhodou

finanční ohodnocení odpovídající náročnosti profese

základní znalosti InDesign výhodou

práci v mladém dymanickém kreativním týmu velmi dobré firemní zázemí

Nástup: dle dohody Kontakt:

SPAR Česká obchodní společnost s.r.o. [email protected]

www.interspar.cz/kariera

16

na baru s ...

Mr. A-Z, neboli

Jason MRAZ Jason Mraz, americký zpěvák s českými kořeny, pochází z amerického státu Virginie. Jeho hudba je velice blízká Jamesu Bluntovi, kterému také dělal předskokana na jeho americkém turné před dvěma lety. Posledním úspěchem je ústřední píseň k americké verzi seriálu Ošklivka Katka (Ugly Betty). Čeští posluchači ho mohli slyšet jako jednu z písní soundtracku k filmu Happy Feet.

economix

– 3 / 2008

 Narodil jsi se v Mechanicsville ve Virginii. Pocházíš z rodiny, která tě vedla k hudbě už od začátku? Řekl bys, že na tebe měla rodina během dětství takový vliv, který určoval tvoje rozhodnutí a v budoucnu tě přivedl k hudbě? Po celou dobu, co si pamatuji, jsme měli doma piano. Už když jsem byl malý, tak mě máma posadila k pianu a dala mi prsty na klávesy a od té doby jsem do nich mlátil a dělal bordel. Moje rodina vždy podporovala umění a zábavu, takže bylo jednoduché zůstat u hudby. Měl jsem také štěstí na učitele ve škole, hlavně na ty z pěveckého sboru. Do dneška stále používám techniky, které jsem se dříve naučil, když jsme zpívali převážně klasické skladby.

 Takže už jako malý kluk ses viděl v hudebním průmyslu? Vždycky. Tím více jsem nechápal, proč by si měl někdo vybrat jinou kariéru.  Ve Spojených státech jsi prodal miliony alb. Jak bys svoji hudbu popsal českým čtenářům? Pozitivní, optimistická, poetická a akustická romance, na kterou se dá tancovat.  Tvoje jméno Mraz zní slovansky. Kde jsou kořeny vaší rodiny? Anebo je to jen umělecké jméno? Právě minulý týden jsem byl na návštěvě u nějakých Mrazů, kteří mi vyprávěli o mé tetě Mary Mrazové z Čech, která si vzala za muže Toma Pollacka z Polska. Byla to starší sestra mého dědečka a oni přestěhovali naši rodinu do Spojených států v roce 1915. Měli akordeon, který je po celá léta předáván v rodině a já jsem zřejmě další na řadě.  Studoval jsi v New Yorku muzikál (divadlo). Proč jsi se přestěhoval z tak rušného města do San Diega? Velmi rychle jsem pochopil, že život ve městě není pro mě. Mám rád divočinu, pobřeží a ticho přírody. San Diego mělo navíc unikátní hudební scénu, do které jsem se mohl okamžitě zapojit. Kavárny a plážové párty vytvořily základ pro pohodlný život, kterého se nikdy nevzdám.  Pracoval jsi s hvězdami, jako je Alanis Morissette, The Rolling Stones, James Blunt, Bob Dylan atd. Se kterou z nich se ti nejlépe spolupracovalo? James Blunt přesně ví, jak se dobře bavit, a hraje nádherného hostitele, i když Alanis byla opravdu vřelá při přivítání, jako velká sestra, která by na nás čas od času dohlížela, aby viděla, jaký je život.

 Který umělec tě nejvíce ovlivnil? Máš nějaký idol nebo někoho, ke komu vzhlížíš? Nejvíce mě ovlivňují mí přátelé a vrstevníci. Bydlím v domě, který sdílím s hudebníky, klauny, kuchaři a spisovateli. Podporujeme se navzájem a neustále improvizujeme a vylepšujeme staré věci. Nikdy jsem neměl žádný idol. Věděl jsem, že chci být v průmyslu, ale nechtěl jsem být jako někdo jiný, takže jsem vzhlížel sám k sobě a uznával pouze svůj pokrok.  Tvoje nejnovější studiové album We sing, We dance, We steal things vyjde 13. května 2008. Jaké je hlavní téma tohoto alba? Odkud pochází tvoje inspirace? Hlavním tématem je „vzbudit svět“. Inspiraci jsem čerpal z návratu k přírodě, surfování a z vlastní volnosti místo pevného plánu. Písničky jsou o lásce, životě, dýchání, přijímání, vděčnosti a samozřejmě o burleskním tanečníkovi.  Tvoje písničky jsou plné různých hudebních stylů, jsi znám skvělými texty. Kde neustále nacházíš nové motivy? Nové motivy nacházím v knihách, filmech, pravdivých životních událostech, snech... Neliším se od nikoho, pokud jde o to, odkud beru své motivy. Všichni máme přístup do vesmíru informací, já jenom trávím více času dobýváním toho dobrého.  Tvoje letošní šňůra vede po Spojených státech, Velké Británii a Kanadě. Plánuješ, že bys vystoupil na evropském kontinentu, nebo dokonce ve střední Evropě? Samozřejmě. Právě organizujeme šňůru po východní Evropě a Skandinávii. Objevíme se již v červnu tohoto roku.  Autor: Václav Gráf Fotografie: Jeffrey Goss

Mladí a ambiciózní, budoucí nadějní manažeři z Klubu mladých manažerů (KMM) si na VŠE pozvali generálního ředitele českého energetického gigantu, společnosti ČEZ, Martina Romana, aby si s ním popovídali o jejich budoucím řemeslu. Roman, dnes už osvědčený krizový manažer, jim osvětlil průběh své kariéry a zároveň i strategické plány, které se svými týmy vytvořil v každé společnosti, v níž působil. Ve čtvrtek 24. dubna v podvečer se Martin Roman dostavil do Rajské budovy VŠE, kde ho už čekalo na 20 mladých studentů a členů KMM. Kvůli nedostatku času nebylo moc prostoru na rozsáhlé úvody, proto se ředitel ČEZ pustil rovnou do vyprávění. Klub koncipoval přednášku jako odpovědi na čtyři předem zaslané otázky, ke kterým si Roman připravil rozsáhlou prezentaci. „Otázky byly tvořeny tak, aby se co nejvíce zaměřovaly na manažerské zkušenosti, dovednosti a schopnosti přítomného hosta,“ vysvětlila předsedkyně KMM a moderátorka diskuse Zuzana Stará. Hned první otázka směřovala na průběh jeho kariéry. Začínal v roce 2003 v potravinářské společnosti Wolf Bergstrasse jako mladý obchodní ředitel bez valných zkušeností. Společnost mu však dala šanci a i jeho zásluhou se do jednoho roku dostala na první příčku segmentu slaného pečiva v České republice. Jako správného krizového manažera ho práce po nějakém čase přestala bavit, a tak se začal ucházet o pozici v Jance Radotín, firmě vyrábějící vytápěcí a klimatizační zařízení. Opět byl upřednostněn před zkušenějšími manažery. Sám řekl, že smýšlení akcionářů a věřitelů tehdy krachující společnosti bylo na úrovni „horší to už nebude a nemáme co ztratit, když ho najmeme“. Do

firmy zavedl finanční řízení, zrušil nerentabilní a neperspektivní obory a pomohl jí se natolik stabilizovat, že do ní v roce 1998 se svým kapitálem vstoupil strategický partner, společnost Lennox. Rok nato už ale Roman seděl na jiném postu, tahaje ze dna jednu z vlajkových lodí českého průmyslu – Škodu Plzeň. V době jeho nástupu do Škody dosáhla roční ztráta 4,3 miliardy korun a firma, jak píše v prezentaci, „se ve všech parametrech výrazně odlišovala od standardů světových společností“. Samozřejmě v negativním smyslu slova. Podnik bylo třeba od základů restrukturalizovat, což se Romanovi s jeho týmem za pár let povedlo a dnes je z něj prosperující firma s dobrým renomé i v zahraničí. Následně pak v roce 2004 Roman zakotvil ve své zatím poslední stanici, na postu generálního ředitele ČEZ, opět s úkolem dostat firmu nahoru. Kam se společnost za poslední čtyři roky dostala, je vidět z jejích aktuálních finančních výsledků: za rok 2007 dosáhla čistého zisku 42,8 miliardy Kč. Ty se Roman snažil před dotíravými otázkami jednoho ze studentů ubránit, neúspěšně. Diskuse na toto téma byla ukončena s odůvodněním, že vysvětlit tak komplexní politiku, jakou je cenotvorba v energetickém průmyslu, je za krátký čas přednášky nemožné.

Dnes má ČEZ vizi stát se jedničkou na trhu s elektřinou ve střední a jihovýchodní Evropě a pomalu ji naplňuje. Již dnes vlastní elektrárny nejen v ČR, ale také v Polsku, Rumunsku i Bulharsku a jeho distribuční síť zabírá skoro všechny státy mezi Německem a Bulharskem. Zda se ČEZ stane jedničkou s Martinem Romanem v čele, nedokázal on sám říct. Podle něj ho práce baví do doby, než sklouzne do stereotypních činností, což ale zatím v ČEZ necítí. Je to v podstatě jedna ze základních charakteristik práce krizového

manažera – různorodost činností, které je potřeba vykonávat. Podle Romana právě zavedené prosperující firmy tuto různorodost postrádají, protože se jim v plánech v podstatě jenom každým rokem navyšují plánované částky o jistá procenta – a to je přesně to, co on dělat nechce. Následně ještě budoucím manažerům vysvětlil, jak zorganizoval vedení společnosti ČEZ, koho přímo řídí a koho řídí ti pod ním. Práce ředitele podle jeho názoru ani tak nespočívá v reálném plánovaní, výpočtech, propočtech atd., na to má ostatní zaměstnance. Podle Romana musí člověk v postavení ředitele firmy hlavně mít charisma, vizi, kam chce společnost dotáhnout, a musí umět lidi motivovat, aby za tou vizí šli s ním. Tato práce mu zabírá i v ČEZ nejvíce času. Roman dobře přizpůsobil mluvu svému publiku, charisma se mu nedá upřít. Přesně mladým posluchačům vysvětlil, co kde udělal, tak, aby pochopili podstatu, ale aby přednáška nesklouzla k nudným a nic neříkajícím detailům. A že byli posluchači hladoví po dalších informacích k manažerským schopnostem, bylo pak vidět i v diskusi, kdy v podstatě kromě zmiňovaných otázek na ceny a obří zisky ČEZ byla většina dalších otázek směřována k řemeslu manažera. Členové KMM měli pak určitě nad čím večer přemýšlet, protože většina z nich za chvíli dosáhne věku, kdy Roman začínal svou úspěšnou kariéru. „Z mé strany mohu říci, že se setkání povedlo a mám z něj velmi dobrý pocit... Podle získaného hodnocení od členů KMM byla spokojenost velká,“ uzavírá týden po skončení přednášky Zuzka Stará. Podle informací KMM bylo toto setkání posledním v právě probíhajícím semestru. KMM ale pořádá setkání s vrcholovými manažery pravidelně, a tak se již teď můžete těšit na zimní semestr příštího školního roku. KMM zatím neví, kdy a kdo si na VŠE přijde se studenty promluvit o manažerství, ale chce udržet laťku nastavenou setkáním s Martinem Romanem. Více informací získáte na jejich webových stránkách www.kmm.cz. Autor: Marcel Bodnár

economix

Martin Roman se v práci nechce stereotypně nudit

– 3 / 2008

17

mladí a úspěšní

18

reportáž, rozhovor

Na střeše světa s Pavlem Bémem

economix

– 3 / 2008

Spolupráce občanských sdružení Euthanasia a Ekonom přivedla besedovat se studenty na Vysokou školu ekonomickou primátora Pavla Béma, tentokrát však v netradiční úloze horolezce a filmaře. Beseda nesoucí příznačný název Na střeše světa se konala v úterý 15. dubna 2008 a poslouchačům, kteří naplnili Novou aulu, bylo představeno primátorovo zhruba půlhodinové filmařské dílo Okno do nebes. Cestopisný snímek a bezpočet fotografií zachycovaly jeho loňský výstup na Mount Everest. Studenti po dobu promítání fascinujících záběrů z Himálaje snad ani nedutali, v následné diskusi však zavalili Béma mnoha všetečnými dotazy. „Ať děláme cokoli, neměli bychom to dělat proto, abychom se někomu zalíbili, nýbrž pouze proto, abychom se zalíbili Bohu“ (Gándhí). Tak zněla první slova filmu, jehož komentář namluvil právě Bém. Sedmičlenné výpravě trvala příprava na expedici celý rok. Prvotní záměr zdolat Mount Everest ze severní, tibetské strany narazil na zamítnutí čínských úřadů. „Zůstala nám jediná možnost – jižní strana,“ uvedl Bém. „Naše výprava zaostávala 14 dnů za původním časovým plánem. Díky vrtulníku a ruským pilotům, kteří dokážou pilotovat snad jakýkoli létající stroj, jsme dostali tuto příležitost. Postupně jsme během výstupu nepálskou stezkou postavili čtyři tábory,“ vyprávěl Bém. „Od nadmořské výšky 8200 metrů jsme využili kyslíkových přístrojů.“ Bém, doprovázený dvěma Šerpy, Nimou a Pembou, zapíchl českou vlajku na nejvyšší hoře světa 18. května 2007. Slunečné počasí bez prudkého nárazového větru mu umožnilo vychutnávat unikátní pohledy z (téměř) vrcholu skoro hodinu... absolutní vrchol totiž patří bohům, lidské noze tam neradno vstoupit. Primátor však prozra-

dil, že ne všichni tradici ctí a respektují. Tematika dobrodružství a nebezpečna vládla celému filmu. Nejhrozivějším momentem byly záběry sváženého německého horolezce, kterému Himálaj vzal život. Ruská ruleta, slova velitele výpravy Vlada Zboji, byla výstižná. V Nepálu se snoubí dvě světová náboženství: hinduismus a buddhismus. Místní lidé věří především v sílu osudu. Nic nepřipisují pouze náhodě. Smrt očekávají v nadšení, zde vidí Bém zásadní rozdíl mezi evropskou a tamější kulturou. Snad nikdy nepoložili studenti tolik zvědavých otázek jako právě Bémovi v roli horolezce. Jeden z dotazů směřoval k využití kyslíkových bomb. „Není pochyb, že zdolat jakýkoli kopec bez kyslíku je sportovnější a těžší,“ odpověděl Bém. „Taková byla původní ambice. Jenomže nestabilita počasí a pragmatické zvážení všech rizik mne přivedly k rozhodnutí kyslík použít a nelituji toho. I teď bych se rozhodl stejně...“ Primátor úspěšně zdolal šest vrcholů ze „7 summits“. Jeho budoucím cílem je pokoření nejvyšší hory Antarktidy. Bém věnoval svůj dokument jednomu z průvodců, Nimovi, který tragicky zahynul při výstupu na K2 dva měsíce poté, co s Bémem zdolal Everest. Byla to jeho karma...  Autor: Zuzana Žiačiková

Primátor na Everest

Protože primátorů hlavních měst zdolávajících nejvyšší hory světa není mnoho, bylo zcela zbytečné pokládat našemu hostovi otázku, jakým zálibám se věnuje. O politice, olympiádě i Mount Everestu jsme si povídali s Pavlem Bémem (45), který přijal pozvání na VŠE od občanských sdružení Euthanasia a Ekonom. Jeho beseda v úterý 15. dubna na téma Pavel Bém na střeše světa, při které byl promítán film z jeho výstupu na Mount Everest, zaplnila Novou aulu. Tématem besedy byl váš loňský výstup na Mount Everest. Plánujete další horolezeckou expedici? Každý horolezec má své sny. Když nechce děsit své bezprostřední okolí, tyto fantazie musí zůstat utajeny. Mluviti stříbro, mlčeti zlato. Toto platí dvakrát, pokud je horolezec zároveň politikem. Samozřejmě jako 1. místopředsedu ODS a primátora Prahy je mou prioritou politika. Teď mohu akorát říci, že plánuji zdolání nejvyššího vrcholu Antarktidy. To představuje zasazení posledního klenotu do pomyslné koruny Země tvořené sedmi nejvyššími vrcholy všech kontinentů planety. Jak funguje magistrát hlavního města v době vaší nepřítomnosti z cestovatelských důvodů? Možná překvapivě, obraz vytvářený tiskem je zkreslující,

19

rozhovor

Co říkáte šťastnému čtyřlístku zahrnujícímu i mediální prezentaci? Její forma je častokrát ODS vyčítána... Volební vítězství se neobejde bez rozumné míry sdělovacích prostředků. Není ovšem možné stavět politickou kampaň pouze na médiích. Podle mého názoru jsou média strategickými partnery politických stran. Nejméně vhodnou metodou je proti nim válčit. To nikdy nikomu nepřineslo úspěch. Mirek Topolánek se učí schopnosti udržovat pozitivní vztah s novináři... Co považujete za největší přešlap předsedy ODS? Topolánek bývá nejčastěji kritizován za své kontroverzní výroky. Sám sebe nazývá Valachem, to nese určité osobnostní charakteristiky. Chybou ODS je

nedostatečná obhajoba reformních kroků před veřejností. Paradoxně pozitivní skutečnosti více prezentují naši koaliční partneři, zelení a lidovci. Topolánkovi je možné vyčítat jeho historickou neochotu takzvaně prodávat reformy. On namítá, že existují důležitější úkoly – reformy. Mediální obraz shledává trochu zbytečným a nafouklým. Musím souhlasit, nejpodstatnější je obsah politiky. Přesto žádná politická strana si nemůže myslet, že dlouhodobě uspěje bez této formy prezentování. Budete kandidovat na post předsedy občanských demokratů v letošních vnitrostranických volbách? V politice je důležité odlišit podstatné od nepodstatného. Momentálně je podstatná nezbytnost dotažení započatých reforem. Mou povinností 1. místopředsedy je podnikat kroky k naplnění cílů programového prohlášení vlády. Za důležité momentálně považuji pokračování zdravotní reformy.

Volba předsedy nejsilnější politické strany tedy důležitá není? Nedělejme z volby předsedy větší drama, než jakým ve skutečnosti je. V tuto chvíli na otázku mé případné kandidatury neodpovím ani ano, ani ne. Jak hodnotíte návrat ministra Čunka do vlády? Schvalujete toto politické rozhodnutí?

Praha se uchází o pořadatelství letní olympiády v roce 2016. Jaké přínosy očekáváte od konání OH v hlavním městě? Vedeme rozhovor na půdě ekonomické školy, začnu tedy ekonomikou. Náklady na organizaci OH v Praze představují částku 87,5 miliardy korun. Příjmy jsou kalkulovány o řádově desítky miliard vyšší. Klíčovou položkou výnosové stránky budou marketingová práva a dotace Mezinárodního olympijského výboru (40 mld.). Samozřejmě reálně mluvíme o olympiádě v roce 2020, nebo 2024, ta čísla budou zřejmě jiná. Tak či onak, dotace pokrývá zhruba polovinu výdajů. Olympiáda přinese mimo jiné katalyzaci ekonomiky. Příkladem může být Řecko, jehož ekonomika rok po skončení her rostla průměrným tempem 4,5 %. Profitovat bude i sportovní infrastruktura – zanedbané krajské i městské stadiony. Rovněž vysokoškolské koleje si zaslouží modernizaci. Máme vizi o výstavbě univerzitního campusu sloužícího po dobu her jako novinářská nebo olympijská vesnice. Proč část české veřejnosti a politiků nesdílí vaše nadšení z konání OH v Praze? Politika je složité řemeslo. Politik bez tématu využívá, respektive zneužívá otázek rozdělujících národ k popularizaci. Jedna polovina říká ano, druhá odmítá. To bezesporu dělá pražskou olympijskou kandidaturu kontroverzní. Podpořili byste referendum o této otázce? V diskusi o státoprávním uspořádaní, zahraničněpolitických otázkách je využívání institutu referenda nevyhnutelností. Nikoli v otázce, jestli má nebo nemá být olympiáda v ČR. Klíčovým problémem by byla formulace otázky. Tu si nedovedu dost dobře představit... Autor: Zuzana Žiačiková

– 3 / 2008

Přejděme k politice. Je podle vás Topolánek úspěšným premiérem a předsedou strany? Podle kritéria schopnosti dovést stranu k vítězství je bezesporu dobrým lídrem, jak ukázaly výsledky parlamentních, krajských, obecních, ale i prezidentských voleb. Rovněž platí, že volební úspěch nemusí být pouze zásluhou předsedy. Nezbytný je trojlístek atributů: kvalitní osobnost lídra, politický program a aktivní, entuziasmem nasycená členská základna. Dovoluji si tvrdit, že strana občanských demokratů tyto požadavky splňuje.

Já jsem nikdy nesouhlasil. Tenhle krok kredibilitě vlády určitě nepřidal. Na druhou stranu byla uzavřena dohoda mezi předsedy koaličních stran. Dohoda, kterou respektuji.

economix

cestuji daleko méně, než jak se může zdát. I několikadenní absence je v mém případě okamžitě zaznamenána médii. Rovněž musím říci, že loňská dvouměsíční nepřítomnost byla velkou neznámou, zároveň však cennou zkušeností. Zastávám manažerský přístup k práci, kvalitní firma musí fungovat i bez svého šéfa. Mí kolegové to zvládli perfektně. Pochopitelně je vždy třeba zvažovat možnost mimořádných událostí, například povodně v roce 2002. Taková situace se jednoduše nemůže bez primátora obejít. Moderní komunikační technika mi umožňovala neustálý kontakt s magistrátem. Kdyby nastala krizová situace, byl jsem odhodlán ukončit výstup i těsně před vrcholem.

20

reportáž

Al Gorovi kamarádi Bursík a Zbrožek na VŠE

economix

– 3 / 2008

Je první aprílový večer. Al Gore dokončil plamennou obhajobu klimatických změn, byť se u toho několikrát zasekl. Do místnosti vchází jiná klimatická star, a sice ta česká – ministr životního prostředí Martin Bursík. Studenti očekávají žhavou diskusi o problému zvaném klimatické změny, kterou pořádá studentská organizace Oikos Praha a Filmový klub VŠE. Debatu zahajuje Martin Zbrožek, dnes moderátor, jindy houslista, herec a buřič. Zahajuje proslovem na téma „co všechno se může kousnout“ (kromě přehrávání DVD). Martin Bursík přidává, že kousnout se mohou komunisté, když se v parlamentu hlasuje o rezoluci k situaci v Tibetu. Pak už ale pokračuje ve vážnějším tónu. Nejprve popisuje, jak vznikají zprávy IPCC, jaká klimatická politika je na stole v Evropské unii a v mezinárodních vyjednáváních o změnách klimatu. Přestože Martin Zbrožek deklaruje svoji důvěru informacím Panelu IPCC, Michal Janda, přizvaný panelista z Liberálního institutu, jej označuje za jednostranný. Rozvíjí teorii veřejné volby, podle níž je pro politické elity výhodné přijít s katastrofickým scénářem, neboť se tak odvádí pozornost od horších problémů a politik navrhující řešení získává popularitu. Posléze dostává příležitost vyjádřit se k Al Gorovu filmu i klimatolog z ČHMI Ladislav Metelka. Vysvětlu-

je, že jde o popularizační film, který prezentuje spíše horní, pesimističtější odhady, a že Al Gore prodělal určitý osobnostní vývoj, na jehož konci obdržel Nobelovu cenu „za popularizaci“ klimatických změn, zatímco IPCC jí získal za „odbornost“. V tu chvíli již kamarád Zbrožek (tak tituluje své spolupanelisty) vyhlašuje, že „tu pobíhá dívka s pohyblivým mikrofonem“. Studenti jsou připraveni a chrlí své spíše připomínky než dota-

zy. „Al Gorův film odsoudil britský soud, že obsahuje devět nepřesností.“ „Dosažení Kjótského protokolu má vysoké náklady a nízký přínos.“ Michal Janda hájí názor, že ekonom Stern nesprávně diskontoval, a vyšly mu tudíž jiné závěry, a sice že náklady dnešního boje proti klimatu vysoce vynahradí zisky ze stabilního klimatu v budoucnosti. Podle Jandy jsou náklady za předběžnou opatrnost příliš vysoké, omezují budoucí generaci mož-

nost výběru a bude lepší, když se jen nadcházejícím změnám přizpůsobíme. Bursík, jenž demonstroval svou dlouholetou zkušenost s tržními nástroji v ochraně ŽP, na to kontruje, že pokud by v cenách byly obsaženy externality, i obnovitelné energie by byly konkurenceschopné. Náklady na plnění Kjótského protokolu podle Bursíka nejdou do ničeho jiného než do moderních technologií a výzkumu. Jandovi vytýká, že nabízí jen zpochybnění, nikoli řešení. Klimatolog Metelka, jenž v ideovém střetu Bursíka s Jandou dostává méně příležitostí, vysvětluje, že hurikán Katrina a klimatické změny nelze dávat do příčinné souvislosti. Vyslovuje obavu, že pozitivní vazba klimatického systému může být velkým překvapením do budoucna. Zároveň ubezpečuje studenta, pro něhož malé množství CO2 v atmosféře nic neznamená, že jde také o působení té které látky a že i pouhé 0,5 % kyanidu v jeho těle by mělo jistý dopad. Debata jevila tendenci pokračovat, leč s desátou hodinou je třeba školní objekt opustit. Pár nadšenců ještě obklopilo Metelku i Bursíka a debata se přesouvá na dvůr před školou. Nakonec i Metelka odchází a Bursík odjíždí v ministerském hybridním vozidle. Takhle vypadal jeden večer, v jehož průběhu se ekonomové díky kolegům z Oikosu a Filmového klubu dívali na bývalého viceprezidenta USA a poslouchali současného vicepremiéra ČR. Autor: Kateřina Husová

                                                                                                                                                 Sloupkaře renomovaných periodik celkem upoutal další vývoj v oblasti hedgeových fondů (HF). Jen pro ilustraci, čerstvé údaje společnosti Hedge Fund Research, Inc., uvádějí, že v tomto odvětví je pod správou 1875 miliard dolarů. Nutno však dodat, že skutečné pozice na trzích, jelikož HF mohou používat páku (tzv. leverage) pomocí různých technik (třeba kolaterálů), jsou podle mého skromného odhadu aspoň čtyřikrát větší. Není však sebemenší problém najít HF, které mají 200krát nebo 300krát větší pozice než objem aktiv vypůjčených od investorů. Teď už asi začínáte chápat, proč se kromě jiného hodně spekuluje o regulaci tohoto typu investování. Komu to ještě pořád nedochází, tak ať si ten celkový objem investic za domácí úkol porovná s českým HDP... Doby velikánů typu Juliana Robertsona, Jamese Simonse nebo George Sorose jsou však nenávratně pryč. Nedá mi nevzpomenout třeba prvně jmenovaného a jeho Tiger Fundu, který za dobu své existence v letech 1980–2000 dával stabilní čistý výnos (po odečtení poplatků) 32 % p. a. Za úplně symbolický považuji rovněž konec tohoto fondu, kdy sám Robertson v listu svým investorům píše, že zavírá Tiger Fund, protože nerozumí tomu, co se právě děje, a trh považuje za úplně zdeformovaný (snad nemusím říkat, že zanedlouho nato splaskla „dotcom“ bublina). Naneštěstí u dnešních asset manažerů a traderů z investičních bank začalo být poslední dobou jaksi v módě zakládat si HF v momentu, kdy banky už nejsou schopny držet krok s jejich bling-bling (nákladným, nebo v Americe také oblíbeným termínem „flashy“) životním stylem, a zakládají si HF jako dojnou kravičku. Pro ně, samozřejmě. Myslíte si, že byste to nezvládli? Jen připomenu, že dnes je jejich počet už kolem 10 000. Nemůže to být tedy až tak těžké, co říkáte? No, tak pojďme si tedy společně zkusit založit hedgeový fond. Právní stránku dáme vyřídit specializované agentuře, ať na ty Kajmanské ostrovy nemusíme volat pětkrát denně. Technickou stránku, naši investiční strategii, budeme zjednodušeně simulovat podle nedávné studie uznávaných akademiků, pánů jménem Dean Foster a Peyton Young, abychom lépe pochopili pointu, kte-

rou tady chci prezentovat. Dovolím si ještě podotknout, že jednoduchý přiklad, který zmínění pánové uvedli ve své práci, až podivuhodně přesně kopíruje myšlenkový chod pana Nassima Thaleba, uznávaného amerického profesora a filozofa, tvůrce takzvané Black Swan Theory, uvedené v jeho knize Fooled by Randomness, kterou časopis Fortune označil za „The Smartest Book of All Time“. Zmíněná kniha není ale zrovna čtení pro posluchače „matfyzu“, jinak by se mohli vážně začít zamýšlet nad tím, k čemu vlastně současné poznatky o exaktním popisu a predikci komplexních jevů odehrávajících se v reálnem světě, a ne na hrací ploše s jednou kostkou, vlastně jsou (moje odpověď nejmenovanému tamnímu vyučujícímu, který mě tak rád na přednáškách baví tím, že si vymýšlí vtipy o ekonomech).

Kapitálove trhy? Dnes lepší čtení než detektivka

...

Takže náš HF příběh začíná. Marketingová ředitelka, kterou jsme najali, a stojí nás nekřesťanské peníze, kvůli tomu diplomu z Whartnu (špičková business school na University of Pennsylvania), nám sděluje, že do našeho HF vysbírala od investorů 100 milionů dolarů. My, jako zkušení mořští vlci kapitálových trhů, zároveň však i milovníci rychlé jízdy ve ferrari, které potřebuje pravidelný servis, rozhodneme, že uložíme těch 100 milionů do vládních dluhopisů USA s výnosem 4 %. Tím však benchmark (termín pro cíl, třeba index, se kterým fond manažer srovnává výnosnost fondu) neporazíme. Proto neváháme, nebudeme si lámat hlavu se složitými investičními strategiemi, a emitujeme opce. Řekneme, že opce dobře ohodnocuje aktuální riziko poklesu trhu, které je 1:10, a tedy opce, která stojí 0,1 dolaru, bude v případě poklesu vyplácet jeden dolar. Prodáme opce v hodnotě 100 milionů (dali bychom i za víc, ale žel „jen“ tolik

máme od investorů), což nám přihodí dalších deset milionů dolarů do ročních výnosů. Jelikož teď už spravujeme o deset milionů víc peněz, tak tutéž operaci uděláme ještě jednou s těmito aktivy, která nám právě přibyla ke správě, čímž nám přiteče další jeden milion. Všechnu hotovost z prodeje opcí dáme znovu do vládních dluhopisů. Až teď můžeme odjet na prázdniny. S pravděpodobností 90 % nám tahle sázka v prvním roce vyjde a my se nadšení vracíme z dovolené. Investoři jásají. Výnosnost našeho fondu byla dohromady 15,4 %. Jelikož si hedgeové fondy vždy za svoje hvězdné služby účtují takzvaný poplatek 2/20, tedy 2 % management fee (z objemu aktiv pod správou) a 20 % incentive fee (z toho, o co jsme svou nadpřirozenou schopností obohatili fond nad výnosnost našeho benchmarku, třeba nad S&P500 Index; kdybychom to zvorali, opačně to nefunguje, takže klid), dostáváme zhruba čtyři miliony za rok. Cokoli se pak stane, tyto peníze nám už nikdo nevezme. Co se ale stane s penězi našich investorů, když se trhy ochladí? My třeba za pět let budeme mít už úctyhodných 20 milionů na účtu, neuvažujíce o tom, že náš pevný track record, vysoko nad benchmarkem, nám přiláká další nadšené investory. A i když Vergilius v Aeneovi praví, že štěstěna přeje odvážným, s přibývajícími léty našeho gamblu se nutně zvyšuje i pravděpodobnost, že k poklesu trhu přece jenom někdy dojde. Když bude otřes dostatečně silný, peníze investorů budou vymazány. A nepomůže nám mít v názvu Alpha, ani Global Alpha, dokonce ani Global Alpha za jménem investiční banky (viz souvislost s událostmi léta 2007 a CAP modelem, kde se alfou označuje bezriziková prémie ve výnosnosti daného aktiva v porovnáni s výnosností trhu, kde vyšší výnos dostaneme jen „za“ vyšší riziko, tedy měli bychom investovat jen do aktiv, která mají tento „bonus” kladný, avšak i pro takové profíky, jako jsme my, to nemusí být vždy zrovna lehké rozeznat). Samozřejmě, uvedený příklad je hyperbolou, avšak dobře objasňuje riziko a obtížnost odlišení hazardujících asset manažerů od nadaných a opatrných profesionálů. Kdybyste někdo potkal Warrena Buffetta před padesáti lety, taky byste se jen obtížně rozhodovali, jestli mu svěřit svoje peníze nebo ne. Pro úplnost ještě dodám, že u HF bychom mohli rozlišit snad 15 zásadních odlišných způsobů investování, takže určitě nejde o zcela homogenní skupinu investic, a chtěl bych se proto vyvarovat zevšeobecňujících výroků. Navzdory ostré diskusi a působivým argumentům na obou stranách však začínám nabývat dojmu, že regulačním opatřením se u tohoto způsobu investování zřejmě už v střednědobém horizontu nevyhneme. 

Autor: Michal Kľučár

economix

Asi jsme si po událostech posledních dnů všichni zvykli, že i dění na kapitálových trzích může být napínavé minimálně tak jako květnatý příběh nadaného kreativce plný napínavých scén, překvapivých zvratů a dramatických rozuzlení. Ale abych dál nezdržoval, pokusím se tady popsat události, kterým se v tuzemských periodikách z pochopitelných důvodů nedostalo příliš prostoru, avšak z globálního pohledu by si nějakou tu zmínku zasloužily.

– 3 / 2008

21

názor

22

architektura

Rajská

economix

– 3 / 2008

očima studentů Jaká je vlastně Rajská budova? Již delší dobu se objevují nejrůznější názory. Liší se názory studentů VŠE a studentů architektury ČVUT, nebo se shodují?

Nevýhodou je podle studentů nedostatek zásuvek v učebnách, nedostatek vysoušečů rukou na toaletách a nevyužitá příležitost možností exteriéru budovy, kde by mohly být umístěny například lavičky.

Rajská budova (RB) byla zkolaudována 26. září 2005 a Fakulta podnikohospodářská (FPH) začala využívat její prostory v říjnu 2005. Její plocha je o 158 % větší než plocha Nové budovy VŠE. Projekt vytvořil Ateliér WIK, který v roce 1997 získal titul Stavba roku za administrativní budovu ve Žďáru nad Sázavou. Budova má pět nadzemních podlaží. V prvních dvou jsou učebny, ve třetím a čtvrtém sídlí FPH a v pátém jsou kanceláře FPH, kvestorátu a správy budov VŠE; sídlí zde i ISC – mezinárodní studijní centrum.

VYBRANÉ NÁZORY S TUDENTŮ VŠE „Myslím, že RB je vysoce funkční budova s moderním vybavením a technickým zázemím.“ „V učebnách chybějí zásuvky na počítače.“ „Rajská budova se mi líbí daleko víc než SB nebo NB.“ „Nechápu, proč se dvoje vstupní dveře na toaletách otevírají každé jiným směrem.“ „Já ji mám rád. I když má své mouchy, pořád v ní chodím na přednášky radši než do SB.“ „V létě je v ní strašné vedro.“

JAK RA JSKOU BUDOVU VIDÍ S TUDENTI VŠE Estetická stránka projektu projevila cit pro sladění skla a betonových prvků, tyto dva materiály se vzájemně doplňují v různých částech budovy. Vhodně je řešeno barevné odlišení veřejných a komunikačních prostor a kancelářské zóny, ale orientace v budově není podle studentů zcela dostatečná. Podle studentů VŠE je budova pěkná, reprezentativní, vhodná pro návštěvy zahraničních lektorů, je prostorná, na každém patře je dostatečný počet toalet, kávu nebo občerstvení si lze koupit v každém patře. Výhodou budovy je prodej knih a učebnic (skriptárna), vybavené místnosti se zavedenými dataprojektory a občas i fungující klimatizace. Prosklená část viditelná z přízemí i horních pater prostor příjemně prosvětluje a atrium se schodištěm v přízemí nabízí příležitost k nejrůznějším výstavám, přehlídkám nebo koncertům.

JAK SE NA TUTO S TAVBU DÍVA JÍ S TUDENTI ARCHITEK TURY Z ČVUT? Oslovili jsme několik studentů architektury, aby se vyjádřili k estetické a funkční stránce budovy. Tři studentky architektury – Zdeňka Zlatušková, Eva Pyková a Věra Horáková – si budovu prošly a shrnuly své názory. PRVNÍ DOJEM Objekt budovy Vysoké školy ekonomické jsme navštívily za účelem zhodnocení estetických a konstrukčních kvalit. Vzhledem k tomu, že jsme předem neměly k dispozici dokumentaci, musely jsme se rychle zorientovat ve zcela neznámém prostoru, což nebylo obtížné vzhledem k přehledné dispozici a orientačním panelům s plánky jednotlivých pater. První dojem byl umocněn náhlým a nečekaným kontrastem starých tmavých chodeb a no-

23

architektura

budova VŠE a ČVUT

EXTERIÉR Zelená nepochozí střecha by mohla být navrhnuta jako pochozí (nutnost doplnění bezpečnostních opatření – vhodné zábradlí). Za příznivého počasí by tak mohla sloužit jako místo pro relaxaci mezi přednáškami. Obecně jsou zákoutí pro příjemné přečkání volného času zajímavě a příjemně řešena pouze v interiéru. Nezaznamenaly jsme žádné místo pro odpočinek v exteriéru, kromě sterilních kovových laviček na obyčejném nevydlážděném zaasfaltovaném prostoru bez zeleně. V malých venkovních dvorcích mezi pro-

PROVEDENÍ S TAVBY Dalším bodem je provedení stavby, které je v některých místech značně nedokonalé, například špatné začištění dilatačních spár nebo technické detaily napojení. Když si člověk začne prohlížet interiér podrobněji, tyto nehezké detaily mohou zkazit i celkový dojem. DETAILY Vizuálně přitažlivým prvkem jsou červené sedačky v zákoutích, ale látkové potahy byly kvůli špatné udržovatelnosti nevhodnou volbou. Pochvalu si rozhodně zaslouží modrý pásek skla, který se rafinovaně proplétá dlažbou od schodiště až do atria. Nešťastně zvolené je neonově fialové podsvětlení chladné kamenné dlažby, které nepříjemně blýská. V prostředí interiéru většinou tato barva působí nepříjemně. Z důvodů přebytečných parkovacích míst v podzemních garážích jsou tyto prostory využívány pro in-lineové závody. Jako plus shledáváme, že objekt je střežen psy, kontakt se zvířaty je vždy důležitý. CELKOVÉ ZHODNOCENÍ Podle studentek architektury exteriér novostavby zapadá do komplexu starších budov a design interiéru se jim vcelku líbil, takže tento projekt ohodnotily kladně. Názory studentů VŠE se k tomuto mínění přiklánějí, ale výhrady k některým funkčním řešením projektu, jako jsou například již výše zmíněné exteriéry a přístup k zásuvkám v učebnách, vybízejí k zamyšlení nad případnými dodatečnými změnami.  Autor: Lucie Marková

– 3 / 2008

INTERIÉR Nejvýraznějším prvkem interiéru je bezesporu atriové schodiště, jež působí reprezentativně, ale z kombinace skla, oceli a dřeva máme rozpačitý pocit. Trošku překombinované materiály spolu působí v ostrém kontrastu. Dřevěné schodnice, nesoucí jednotlivé skleněné stupně, změkčují a zlidšťují dojem ze schodiště. Plusem je, že alespoň navazují materiálově na jiné prvky interiéru, například na dřevěné vlýskové podlahy před vstupy do místností. Tyto vstupy do učeben bychom naopak pochválily, protože jsou navrženy s velkou pečlivostí. „Konzoly“ pod stropem půdorysně odpovídají vlýskové podlaze. Velmi zajímavě jsou řešeny i dveře a jako pozitivum bychom uvedly i možnost nahlédnout do učebny přes sklo, aniž je nutné vstoupit dovnitř a narušit hodinu.

pojovacími chodbami se zelení není jediná lavička. K čemu takové atrium?

economix

vých prosvětlených prostorů. Všudypřítomná ocelová konstrukce ztužena subtilními táhly umožňuje světlu proniknout do interiéru. Oceňujeme zejména přiznání nosných konstrukcí a nezakrytý pohledový beton. Prostor je sám sebou, aniž by si na něco hrál a skrýval se za podhledy a omítky.

24

Pražský Pražský studentský summit je prestižním vzdělávacím projektem v oblasti diplomacie a mezinárodních vztahů, který je pořádán největším českým think-tankem – Asociací pro mezinárodní otázky. Jeho hlavním cílem je poskytnout studentům středních a vysokých škol z celé České republiky příležitost okusit atmosféru diplomatických jednání ve třech důležitých mezinárodních organizacích – v Organizaci spojených národů (OSN), Severoatlantické alianci (NATO) a Evropské unii (EU). Záštitu nad letošním ročníkem převzal ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg společně s bývalou ministryní zahraničí Spojených států amerických Madeleine Albrightovou.

economix

– 3 / 2008

Pražský studentský summit se vlastně skládá ze tří dílčích projektů. Tradiční Model OSN, který se letos konal už potřinácté v řadě, se skládá ze sedmi výborů, z nichž každý má specifickou agendu. Řeší se zde široké spektrum problémů od lidských práv přes ekonomickou, zdravotní a sociální problematiku až třeba po bezpečnostní situaci ve světě. Letošní novinkou v rámci Modelu OSN byla simulace Světové obchodní organizace (WTO), která se zaměřovala výhradně na problematiku mezinárodního obchodu. Model OSN již

STUDENTSKÝ SUMMIT

zpravodajství

2008 podruhé doplnil Model NATO, jednající v angličtině, a Model Evropské unie, který sice jedná v českém jazyce, ale jeho specifikum spočívá v tom, že je určen pro studenty vysokých škol. Oba tyto modely se zabývají užší tematikou. Každý model se liší nejen programem jednání, který je čerpán z reálných organizací, ale i doprovodnými společenskými akcemi a výlety. Myšlenka celého projektu spočívá v tom, že studenti v rolích diplomatů diskutují o současných problémech světového dění a navrhují jejich řešení, přičemž zastupují a hájí zájmy „svých“ zemí. Musí tak vyhledat stanoviska států, které reprezentují, ke konkrétním otázkám. Kromě rozšíření přehledu o aktuálních mezinárodních událostech a zlepšení rétorických dovedností se organizátoři snaží nabídnout studentům možnost zúčastnit se poměrně velkého množství společenských akcí nebo přednášek zajímavých a významných hostů. Mimo vzdělávacího účelu, který je nadále hlavní prioritou, se čím dál více objevuje i osobní aspekt: mladí a perspektivní lidé se setkávají s vrstevníky s podobnými zájmy z celé České republiky. Projekt se skládá ze dvou základních částí. Tou první je workshopová část: studenti během pěti přípravných setkání nacvičují praktická vyjednávání a učí se jak hledání kompromisů s ostatními účastníky, tak aktivnímu vyhledávání informací. Kromě toho mají mož-












Inzerce













25

economix M A G A Z Í N

P R O

S T U D E N T Y

V Š E




D U B E N

2 0 0 8




Č Í S L O 2




Z D A R M A

Mirek Topolánek Ekofórum 27. 3. 2008 / str. 18

Evžen Tošenovský Ekofórum 19. 3. 2008 / str. 20

Vladimír Bezděk ředitel společnosti AEGON / str. 22

Michal Bobek předseda Centrální kolejní rady VŠE / str. 12

1. vicemiss ČR 2008 Zuzana Putnářová je studentkou VŠE! / str. 26

prof. Radim Jiroušek děkan FM VŠE / str. 6

VOLBY DO AS FPH
ISIS
NÁRODOFEST
KRAJČO NA VŠE
IZRAEL

Všechna vydaná čísla Economixu jsou k dispozici ve formátu PDF na webových stránkách studentského sdružení Ekonom

economix M A G A Z Í N

P R O

S T U D E N T Y

V Š E




Ú N O R

2 0 0 8




Č Í S L O 1




Z D A R M A

Ekofórum s Jiřím Čunkem / str. 14

– 3 / 2008

nost vyslechnout přednášky expertů z vládní, akademické, ale i obchodní sféry. V právě uplynulém ročníku, který skončil na přelomu března a dubna 2008, před studenty vystoupili například ředitel společnosti Microsoft Europe Jan Mühlfeit, ministr bez portfeje a bývalý ministr zahraničních věcí České republiky Cyril Svoboda, druhý nejvýše postavený Čech ve strukturách NATO Petr Luňák, přední česká politoložka a profesorka Vysoké školy ekonomické Vladimíra Dvořáková a řada dalších osobností z oblasti politiky a diplomacie. Druhou částí je jarní vyvrcholení summitu, které představuje závěrečná konference. Zde mají studenti za úkol zúročit veškeré zkušenosti a znalosti, kterých se jim dostalo během workshopů. V reprezentativních prostorách jednají o konkrétních bodech agendy podle jednacího řádu, tvoří výstupy v podobě deklarací či rezolucí a navštěvují pracovní snídaně či recepce se známými hosty. V letošním roce slavnostní konferenci podpořili svou účastí například ministr školství Ondřej Liška, americký velvyslanec v ČR Richard Graber nebo německý vyslanec v ČR Konrad Scharinger. Na poslední chvíli přiletěl i eurokomisař Vladimír Špidla. Studenti také vyslechli poselství, která byla zaslána generálním tajemníkem OSN Pan Ki-munem a Madeleine Albrightovou. V neposlední řadě účastníci zhlédli videovzkaz pro Pražský studentský summit, který natočil zástupce generálního tajemníka NATO Claudio Bisognero. Projekt se těší i značné podpoře významných českých firem a institucí. Příští ročník začne v září tohoto roku. Více informací o projektu je k dispozici na webových stránkách www.studentsummit.cz.  Autor: Jan Pýcha

Aneta Červenková rozhovor s projektovou manažerkou sdružení Ekonom / str. 16

Pavel Mucha rozhovor s výkonným ředitelem společnosti NetCentrum / str. 18

Tomáš Vorel ml. rozhovor / str. 30

L.H., EKONOMICKÉ FAKULTY V ČR
CEMS
DOKTORSKÉ STUDIUM NA VŠE

www.economix.cz

economix

zpravodajství

26

GMC Euromanager 2007/2008

zpravodajství

simulovaného trhu Evropské unie a sdružení NAFTA. Tedy na mezinárodní úrovni.

Každým rokem se koná Global Management Challenge Euromanager, jedna z největších soutěží, která simuluje reálné tržní podmínky Evropské unie, sdružení NAFTA a internetu. Zúčastnit se jí mohou týmy skládající se ze tří až pěti lidí. Tyto týmy mohou pocházet jak z řad studentů, tak i z řad zaměstnanců firem, které chtějí, aby jejich zaměstnanci získali nové zkušenosti z oblasti cenných papírů. Úkolem zúčastněných týmů je dosažení co nejlepšího tržního postavení, a tedy i co nejvyšší ceny akcie. Na základě těchto kritérií je určen vítězný tým.

economix

– 3 / 2008

Před prvním kolem jsou soutěžící týmy rozlosovány do skupin. V jedné skupině může být pět až osm týmů, které mezi sebou soupeří v rámci skupiny, a tím pádem se ocitají v konkurenčním prostředí. Na národní úrovni se týmy účastní ve třech kolech, v každém kole musí tým podat pět strategických řešení čili stanovisek. Z národní úrovně postoupí jeden tým, který reprezentuje svou zemi v mezinárodním finále. Do každého dalšího kola postupuje méně týmů a čas na zpracování stanovisek se zkracuje. A samozřejmě se podmínky v každém kole mění. To je docela výzva. JAK TO FUNGUJE? Klíčová kritéria jsou vyhodnocována pomocí speciálního počítačového programu, který posuzuje dopady a důsledky způsobů řešení jednotlivých týmů. Program posuzuje řešení v oblasti financí, logistiky, lidských zdrojů, výroby a marketingu a na jejich základě stanoví bilanci, tedy zisk minus ztráty u dané společnosti. Průběh fungování firmy je simulován pomocí počítačového modelu, který zohledňuje eko-

A pokud se soutěžícím podaří prokázat svůj potenciál a schopnosti, mohou se zviditelnit a obdržet zajímavé pracovní nabídky. ROZHOVOR S TÝMEM 2MKB V letošním roce vyhrál národní finále GMC tým 2MKB ve složení Michal Bobek, Roman Chovanec, David Kula, Marek Macura a Jan Morawiec. Tým byl pod patronátem společnosti ČEZ, a. s. Vítězný tým poté 13.– 17. dubna reprezentoval Českou republiku na mezinárodním finále v Bukurešti.

nomický přínos jednotlivých divizí, a vzhledem k tomu je tým nucen úzce spolupracovat a pečlivě zvažovat důsledky jednotlivých rozhodnutí. Tím pádem se například chyba v oddělení lidských zdrojů může promítnout třeba do výroby nedostatkem pracovních sil. Týmy se takto nejen učí spolupracovat, ale hlavně správně nakládat s novými informacemi. Na základě nových informací se pak snaží vypracovávat efektivní strategie. Tímto se simuluje manažerská zodpovědnost. Účastníci mají alespoň možnost vyzkoušet, jakou váhu mají jednotlivá rozhodnutí, aniž musí mít strach, že někdo přijde o hodně peněz.

Každý ze zúčastněných týmů obdrží soubor dokumentů. Manuál obsahuje informace o organizační struktuře modelové firmy, výroční bilanční zprávu a obchodní záznamy, ve kterých je zahrnuta kompletní zpráva z předcházejícího období. Dále pak čtvrtletní zprávu společnosti, která obsahuje statistické, účetní a všeobecné informace za dané období. Tato slouží jako základ pro vytváření dalších stanovisek a postupů. PROČ SE ZÚČAS TNIT? Z pohledu studentů jde samozřejmě hlavně o to, aby soutěžící získali co nejvíce zkušeností. Respektive ověřit si své znalosti a osahat si řízení imaginární společnosti, která operuje v konkurenčních podmínkách

JAKÝ JE VÁŠ RECEPT NA TO, JAK DOS TAT CENU AKCIE CO NEJVÝŠE? Honza: Cenu akcie ovlivňuje hodně faktorů a ani po vítězství v národním finále se nám nepodařilo úplně všechny jevy dostatečně vysvětlit. Celá soutěž je založena na matematicko-statistickém základu. David: Pokud by měl člověk na toto odpovědět několika větami, tak hlavní doporučení je se nespoléhat jen na selský rozum a nezadávat jednotlivé položky intuitivně, ale údaje si i trochu propočítat a zanalyzovat. Další věcí, která vede k úspěchu, je i určitá zkušenost. Osobně si myslím, že je poměrně nereálné si myslet, že člověk vyhraje tuto soutěž hned při první účasti. Roman: Důležitá, zejména ve finálových kolech, byla i automatizace rozhodování – původně jsme veškeré věci počítali ručně, postupně jsme ale vše automatizovali do té míry, že se každý mohl soustředit pouze na strategické záležitosti. Michal: Je důležité si v soutěži hlídat náklady. Člověk pořád slyší, jak důležité je snižovat náklady, ale teprve v soutěži jsme si uvědomili, že se hodí

27

zpravodajství

každý tisíc. Museli jsme šetřit každé euro. Naši fiktivní zaměstnanci by vám o tom mohli povídat. Marek: Nejde to jen tak popsat v pár slovech, ale obecně se dá říct, že na cenu akcie ve hře mají vliv podobné věci jako ve skutečnosti. Takže představte si, že vlastníte firmu obchodovanou třeba na NYSE nebo BCPP a systém, hodnotové ukazatele jsou podobné. Dostali jste se až do Bukurešti. Jak se vám tam líbilo? Hodně lidí odsouvá Rumunsko někam do společnosti rozvojových zemí. Je to pravda? Roman: Před odjezdem do Bukurešti jsme se báli, jestli si nemáme udělat připojištění na všechno, co jde. Ovšem samotná Bukurešť mě osobně mile překvapila. Samozřejmě ne-

jde o město typu Paříže či Berlína, ale rozhodně je na dobré úrovni. Honza: Od známých, kteří byli loni v Rumunsku na horách a potom v Bukurešti, jsme se dozvěděli dost nepříjemných věcí, ale jak už říkal Roman, to, co jsme viděli, bylo rozvíjející se město. David: Mě osobně Bukurešť docela překvapila, byla poměrně čistá a hezká, nicméně všechno to působilo takovým zvláštním negativním dojmem, který lze těžko popsat. Michal: Vše mi přišlo takové strojené, umělé. Jako kdyby všude byly kulisy – nejlépe to bylo vidět v Paláci republiky, který byl na jedné straně honosný, ale když se člověk podíval zblízka, bylo vidět, že dost věcí je rozbitých, nespravených. Marek: Mně se hodně lí-

bil hotel, ve kterém jsme byli ubytovaní, ten byl na nejvyšší úrovni. MYSLÍTE, ŽE MEZI JEDNOTLIVÝMI TÝMY Z RŮZNÝCH ZEMÍ BYLY VELKÉ ROZDÍLY? Michal: Soutěž je pro všechny země stejná. Kde jsou rozdíly, je chápání účasti v soutěži. Evropské týmy soutěž chápou jako příležitost se naučit něco nového, čím se mohou obohatit. Proto mezi jednotlivými týmy neexistuje žádná forma spolupráce či kooperace, každý hraje sám za sebe. Ovšem zejména asijské týmy mají jiné pojetí účasti. Oni bojují za svou zemi. V průběhu soutěže jsme se dozvěděli, že si vzájemně vyměňují decision sheety, které jsou pro úspěch v soutěži klíčové. David: V Číně existuje spe-

cializovaná internetová stránka (něco jako borec), kde každý umisťuje nové poznatky a informace, na základě kterých pak místní týmy získávají určitý informační náskok a výhodu. Je dost velký rozdíl, když sestavujete statistiku z 30 sheetů nebo 3000 sheetů. Marek: Konkurence byla úplně někde jinde než v národním finále. Bylo vidět, že v některých státech je hra opravdu populární. Roman: Na národním finále jsem měl pocit, že se vyskytovaly týmy, které neměly celou soutěž dobře zvládnutou. Bylo tam pár týmů, o kterých jsme mohli po pár kolech říct, že nemají šanci na vítězství. To se v Bukurešti nestalo – všichni byli perfektně připraveni a vše záviselo na drobných detailech. Autor: Jaromír Valeš

Témata seminářů byla následující: Business Negotiation, Launching a new brand a Online Case – Challen-

ge of Audit and Tax Advisory. Pořadatelé z CEMS Clubu Praha připravili pro účastníky semináře bohatý program. Ve čtvrtek večer, po prvním dni stráveném workshopy, byla za krásného jarního počasí zorganizována projížďka parníkem po Vltavě. Poté následoval přesun na humanitární party pro Afriku do klubu KamiKaze. Humanitární tým CEMS Clubu Praha tuto charitativní akci připravoval v rámci projektu Schools for Africa. V pátek 25. dubna se studenti podívali na exkurzi do pivovaru Staropramen a Pan-European Skill Seminar Prague Spring byl oficiálně zakončen společnou večeří v restauraci na Janáčkově nábřeží.

Dojmy z celého pan-european eventu i seminářů jednotlivých firem byly velmi pozitivní. Anna Štěrbová (CEMS Club Prague Vice President a spoluorganizátorka akce) tvrdí, že Prague Spring byla akce, která přesně vystihuje program CEMS MIM, a to nejen kvůli mezinárodnímu mixu studentů, ale především proto, že spojuje jak profesionální, tak neformální zážitky. V příštím semestru se čeští i zahraniční studenti programu CEMS MIM mohou těšit na další pan-european seminář nazvaný Prague Autumn. Autor: Olga Nýdlová, CEMS CLUB Prague PR Team

economix

Ve dnech 24. a 25. dubna 2008 byl na Vysoké škole ekonomické v Praze poprvé pořádán celoevropský skill seminář programu CEMS Master´s in International Management, nesoucí poetický název Prague Spring. Celkem 35 zahraničních a českých studentů programu CEMS MIM dostalo jedinečnou příležitost účastnit se seminářů a workshopů tří korporátních partnerů programu CEMS.

– 3 / 2008

Prague Spring - CEMS Pan-European Skill Seminar

28

inzerce

Nov˘ T-Mobile Bonus – M N O H O V ¯H O D P RO V· EC H NY

economix

– 3 / 2008

Vûrnostní program spoleãnosti T-Mobile se na poãátku leto‰ního února doãkal zásadního vylep‰ení. Pfiedchozí samostatné varianty pro tarifní zákazníky na stranû jedné a uÏivatele Twistu na stranû druhé byly slouãeny do jednotného programu s názvem T-Mobile Bonus. Zapojit se do nûj mohou v‰ichni klienti bez ohledu na to, jak˘ typ sluÏeb vyuÏívají, vãetnû nejniωích tarifÛ z nabídky. Podmínky jsou pro v‰echny naprosto stejné, pfiiãemÏ platí, Ïe nûkterou z nabízen˘ch v˘hod získáte tím snáze, ãím déle jste u T-Mobile. ODMùNA PODLE VLASTNÍHO GUSTA Jednou z příjemných novinek je, že si můžete zvolit typ benefitu, který vám lépe vyhovuje. První možnost představuje sbírání Bonus bodů, jež lze posléze uplatnit na nákup nových telefonů, příslušenství či různých balíčků služeb dle aktuální nabídky katalogu T-Mobile Bonus. Za každých 23,80 Kč včetně DPH získáte jeden bod. Druhou možností je čerpání aktuální Zvýhodněné služby. Tento model již dobře znají a mají v oblibě uživatelé Twistu – v rámci T-Mobile Bonus je nyní k dispozici všem. Nabídka Zvýhodněné služby se každých šest měsíců obměňuje. Od 1. března je to noční volání (od 21 do 9 hodin) do sítě T-Mobile za pouhou 1 Kč/min včetně DPH. Oba typy benefitů nelze čerpat současně. Výběr je však možné

kdykoliv změnit, aniž by došlo ke ztrátě dosud nasbíraných Bonus bodů. O dosažené výhody nepřijdete ani v případě změny tarifu, při přechodu z tarifu na Twist nebo opačným směrem. Může tak kdykoliv snadno sáhnout po takové službě, jež vám aktuálně nejvíce vyhovuje. Účast v programu T-Mobile Bonus tím zůstává nedotčena. VùRNOST SE CENÍ Pro možnost získat některou z odměn stačí splnit jednoduchou podmínku. Vaše útrata v tzv. rozhodném období musí dosáhnout určité minimální výše v závislosti na „stáří“ SIM karty. Toto odstupňování odráží jednoduchý princip – dlouhodobější zákazníci získají odměny v programu T-Mobile Bonus snáze. Stáří konkrétní SIM karty se určuje ke dni aktivace tarifu, respektive k uskutečnění

prvního odchozího hovoru v případě Twistu. A co je oním rozhodným obdobím? U tarifů se jedná o zúčtovací období, v případě Twistu jde o 30denní periodu počínající dnem přihlášení do věrnostního programu. Období čerpání Zvýhodněné služby nebo připsání Bonus bodů u Twist zákazníků následuje bezprostředně po splnění podmínek, přičemž současně začíná nové rozhodné období. V případě tarifních klientů nelze přesně stanovit celkovou utracenou částku ihned po skončení daného zúčtovacího období. Proto jsou jim Bonus body načteny až v době vyúčtování, respektive Zvýhodněnou službu čerpají o období později. NECHTE SE H¯âKAT Pokud jste již byli přihlášeni v jedné z předchozích variant věrnostních programů T-Mobile, automaticky budete zapojení také do nového T-Mobile

Stáří SIM karty do 6 měsíců více než 6 měsíců až 1 rok více než 1 rok až 2 roky více než 2 roky

Bonus. Tarifní zákazníci zde mají standardně nastaveno sbírání Bonus bodů, uživatelé Twistu čerpání Zvýhodněné služby – dle konkrétních preferencí to je samozřejmě možné libovolně měnit. Dosud jste se věrnostního programu neúčastnili a nyní také chcete získat nabízené odměny? Snadná pomoc – stačí provést jednoduchou registraci zasláním bezplatné SMS ve tvaru BONUS A na číslo 4603. Jako první dárek hned získáte plných 100 Bonus bodů. Administrace všech nastavení programu probíhá buď prostřednictvím bezplatného volání do Zákaznického centra, pomocí SMS, případně přes Můj T-Mobile v rámci t-zones. Například pro změnu typu čerpané výhody stačí zdarma zaslat SMS ve tvaru BONUS BODY, nebo BONUS VYHODA na číslo 4603. Více informací naleznete na www.t-mobile.cz/bonus Potřebná výše útraty v rozhodném období 600 Kč 400 Kč 300 Kč 250 Kč

Částky jsou uvedeny včetně 19% DPH.

29

zpravodajství

Pojte, pane, budeme si hrát! Klub deskových her Již v minulém semestru mě cestou ze středeční večerní výuky lákala hromada deskových her naskládaná na lavici učebny přímo proti schodům ve Staré budově. Deskové hry na VŠE? Přelud, vzpoura nebo utajený kurz DH_ 123? Zvědavost rostla. Odvaha vstoupit přišla až s nápadem na rozhovor s účastníky akce. Na internetových stránkách http://deskovehry.vse.cz jsem se dočetla, že se přátelé deskových her scházejí už rok každou středu od šesti hodin večer a končí těsně před zavíračkou alma mater, tj. ve 21.45. V tomto semestru se scházejí v učebně 303 ve Staré budově. Vešla jsem do učebny, v níž se tři kruhy soustředěných studentů skláněly nad deskovými hrami. Přistoupila jsem k prvnímu kroužku: „Zrovna začínáme hrát Citadelu, přidáš se?“ „Když já ji neumím, navíc to bude určitě moc složité.“ „Právě ji vysvětlujeme, chytneš se.“ Přídělu karet jsem se tvrdohlavě ubránila, nicméně jsem do hry vstupovala věčnými dotazy, které mi hráči ochotně vysvětlovali. Do místnosti neustále vcházeli další hráči. Buď se přidáva-

li k již hrajícím, nebo si rozkládali hry nové. Vybrat si můžete z více než padesáti her – od těžce strategických až po naprosto nenáročné, odpočinkové. Mnoho her Klubu deskových her zapůjčili sami studenti. Nikdo po vás nevyžaduje žádné příspěvky, členství, znalost her nebo snad talent. Stačí přijít a začít si hrát. Radost ostat-

ním můžete udělat zapůjčením vlastní hry. Na chvilku jsem opustila kroužek příznivců Citadely a přešla k další skupince – tam mi Jarda Dvořák, jeden ze zakládajících členů klubu, prozradil, že tu někteří hráči trénují na turnaj. Vysokou školu ekonomickou budou reprezentovat dva čtyřčlenné týmy ve Čtyř-

poháru – mistrovství republiky v deskových hrách družstev. Vrátila jsem se ke své původní skupince a natolik se zabrala do tajů Citadely, že plánovaný rozhovor se členy klubu jsem nestihla, možná někdy příště, uvidíme. A nebo víte co? Přijďte si zahrát!  Autor: Dana Odvodyová

PRŮBĚH SOUTĚŽE Soutěž má dvě kola, ve kterých desetičlenná porota včetně investora postupně vybere vítěze. V prvním kole svůj originální nápad studenti představí ve

formě elevator pitch (soutěžící má několik minut na to, aby prezentoval svoje hlavní myšlenky). Nejlepších deset postoupí do druhého a závěrečného kola, v němž soutěžící představí svůj podnikatelský nápad v detailnější struktuře. Zároveň je zde mnohem více času na oboustrannou diskusi s porotou a případné hledání řešení, jak celou podnikatelskou myšlenku úspěšně realizovat. POROTA A INVES TOR V odborné porotě zasednou top manažeři a podnikatelé, jako

jsou například Taťána Le Moigne (ředitelka Google v ČR), Daniel Křetínský (partner investiční skupiny J&T) nebo Ondřej Tomek (spoluzakladatel Centrum.cz) a další. Hlavním investorem soutěže je Kamil Vacek, který stál u zrodu více než dvaceti firem a projektů. VÝHRA Vítěz soutěže letos získá investici až do výše 3 milionů korun. Velmi důležitou součástí výhry je i know-how v podobě poradenství, jak svůj produkt na trhu prosazovat, kde nachá-

zet zákazníky a jak se dále rozvíjet. V minulém ročníku svůj nápad prosazovalo přes 60 studentů a vítězný tým dodnes velmi úspěšně rozvíjí svoji firmu na poli realitních služeb. Jsme rádi, že soutěž našla zázemí právě na VŠE a že desítky studentů mají odvahu a touhu prosadit své nápady na dnešním náročném trhu. Více informací o soutěži a o tom, jak se do ní případně přihlásit, získáte na www. startuproku.cz.  Autor: Michal Svíčka

economix

Startup roku je soutěž o nejlepší studentský podnikatelský nápad. Právě začíná druhý ročník soutěže a jako v předchozím roce se bude opět konat na Vysoké škole ekonomické v Praze. Soutěž je organizována studenty a je určena pouze studentům.

– 3 / 2008

Startup roku 2008

30

sport

Je sobota 26. dubna 2008. V Týnci nad Sázavou se probouzí nový den, z řeky stoupá mlha a slunce se snaží prokousat lehce zataženou oblohou. Poklidnou atmosféru u řeky ale už od rána ruší příjezdy aut, z nichž se postupně sypou kola, kánoe, kajaky, pádla a také spousta lidí. Zanedlouho má totiž odstartovat Posázavská trilogie, závod sestávající ze 14kilometrového běhu, 16kilometrového sjezdu řeky a 25 kilometrů jízdy na horském kole. Míchám se do zdejšího mumraje a jako ostatní chystám věci. S parťákem Tomášem Protivou mě čeká start v kategorii smíšených dvojic. Při tom stále zdravím další členy oddílu Ekonom Outdoor – je nás tolik, že málem ani nestihnu všechny pozdravit. A je tu start. Úvodní běh začíná v rychlém tempu a já se ne a ne pořádně rozběhnout. Druhý zhruba sedmikilometrový okruh je už naštěstí lepší, jen co si ale zvyknu na tempo, je tu opět Týnec a přesedání na loď. Kus čokolády, trocha vody a zelená laminátová kánoe už sviští směrem do Pikovic. Bolest nohou od neustálého klečení je převážena radostí při předjíždění soupeřů, mají na rozdíl od nás otevřené lodě, a tak z nich musí alespoň občas vylévat vodu. My naopak musíme přenášet dva jezy, laminát by

Dvě zlaté pro Ekonom Outdoor sešoupání po kamenech nepřežil. Náležitě mokří dojíždíme do Pikovic, odhodláni se co nejrychleji přezout a vzápětí šlápnout do pedálů. Narážíme ale na drobný problém – u kol chybí taška, ve které byla bohužel i moje helma a „espéda“. Bez bot by se mi ovšem moc dobře nejelo, proto chvíli zmateně pobíhám po celé louce a kontroluji všechny žluté tašky v dohledu (rozdávali je na startu, takže je jich opravdu hodně). Snaha je korunována úspěchem a můžeme vyrazit na poslední disciplínu. Začátek kola

nevypadá příliš slibně – padá mi řetěz, trhá se vodítko, díky kterému mi Protivka neměl směrem do kopce zmizet v dáli, a ještě mě chytají křeče do lýtka. V prvním sjezdu se navíc poroučím k zemi do měkkého bahýnka. Vytvořený bahenní zábal má ale zjevně léčivé účinky, protože mě postupně opouštějí křeče a mám pocit, že i rychleji jedeme. Sjezd střídá výjezd a naopak, až nás najednou čeká poslední kopec. Před sebou vidíme Báru a Kubu, což nás žene dopředu, tuhle dvojici předjedeme! Protivka hlásí, že se mám zaháknout na gumicuk – terén neterén, hlavně ať jsme rychlejší. Což jsme, Barča sice jede výborně, přesto zůstává o něco vzadu. Jen nás udivuje, že na ni Kuba nečeká. Vzápětí se dozvídáme proč, oba totiž jedou jako jednotlivci. To už jsme ale nahoře a čeká nás jen dlouhý sjezd zpátky do Týnce. Vzájemně se předjíždíme a hecujeme, až se objevuje cíl. „Vy jste dvojice?“ slyšíme krátkou otázku. Po kladné odpovědi se dozvídáme, že jsme první! Jen chvilku po nás dojíždí i Bára Válková, která si dojela pro vítězství v kategorii žen. O třetí oddílové umístění „na bedně“, konkrétně druhé místo v mužích, se postaral trenér Tom Vaněk. Nezbývá než vstřebat všechny pozitivní zprávy a užít si sluníčka, jehož paprsky se krásně zrcadlí v Sázavě a taky v čerstvě natočeném pozávodním pivu.  Autor: Eva Rajtrová

Oddíl orientačního běhu

economix

– 3 / 2008

Nestalo se vám to někdy? Procházíte se lesem, najednou se z houští vynoří podivný člověk v barevném pyžamu, zamžourá do barevného papíru, který třímá v ruce, a opět zmizí v hloubi lesa. Blázen? On, nebo vy? Nevíte. Zkusíme poodhalit tajemství těchto zvláštních lidí z lesa.

Říká se jim orientační běžci. V ruce mají buzolu a speciální mapu, v níž mají vyznačenou trať, která se skládá z několika kontrol. Na kontrolách jsou lampiony – rozuměj železný stojan zapíchnutý v zemi a látkový... no, opravdu to vypadá jako bíločervený lampion. Úkolem závodníka je co nejrychleji absolvovat trať a označit všechny kontroly do průkazky nebo na čip (do detailů zabíhat nebudeme). Mezi kontrolami je postup volný. Tomu jejich pyžamu se říká dres, který označuje příslušnost k určitému oddílu. Když kolem proběhne závodník v bílém dresu s červenými kalhotami se zeleným pruhem, na kterých je napsáno: „Stříhej, ušáku!“, víte, že vás právě předběhl člen Oddílu orientačního běhu VŠTJ Ekonom Praha. Oddíl byl založen v roce 1976 a dnes má okolo 68 členů. V rámci oddílu můžete absolvovat jednotlivé běžecké závody, závody na horském kole (MTBO) či lyžařský orienťák (LOB) a různé oddílové akce a soustředění. Ať už jste členem jiného oddílu nebo vás jen láká zkusit si orientační běh, přijďte na trénink! Ty probíhají každé pondělí od půl osmé v tělocvičně ve Staré budově na Žižkově. Základem bývá basketbal (úroveň, při kte-

ré si zahraje každý) a poté vyčerpávající trénink pod vedením Míry Seidla nebo protahovací, nenápadně posilovací a zničující trénink Martiny Volfové. Aktuální informace najdete na webu http://ob.vse.cz/ anebo na nástěnce u schodů v prvním patře Staré budovy. Autor: Dana Odvodyová

31

sport

V souladu s mezinárodním charakterem akce jsme byli stiženi úbytkem sněhové pokrývky vlivem globálního oteplování. Na lyžích jsme tedy mohli dobývat pouze dva vrcholy v blízkém okolí, a i to vždy vyžadovalo perný nástup „nasucho“ ve skeletech (lyžáky na skialpovou lyži). Rekord činil dvanáct kilometrů délkových a pět set metrů výškových. Nejbližší kopec (za)Trestník posloužil jako cíl rozstřelovacího výletu a rovněž k dorážecím výstupům, při kterých si nevybití jedinci po návratu do vesnice dopřávali romantické západy slunce s výhledem na dominantu kraje – Kráľovu hoľu (1946 m n. m.). Tu jsme zdolali hned ze tří světových stran – přes Kráľovu skalu, Martlúzku a jako nádherný dvoudenní přechod hřebene přes vrchol Orlová. Při prvních dvou výletech nás hříšně rozmazlovalo sluníčko, na delším treku patřičně funělo a sněžilo. Ve čtvrtek jsme pak šťastně vklouzli do pohorek jako do bačkůrek a rozhodli se pro pěší výlet do soutěsek Slovenského ráje. Teploty bohužel nenapovídaly tomu, že by se tam mohly vyskytovat ledy dostatečné lezecké kvality, zanechali jsme proto lana a sedáky doma a vyrazili na vlak. Ten nejel, a tak jsme podnikli improvizované dobytí hradu Muraň. V pátek jsme si přivstali a na druhý pokus jsme se do Slovenského ráje dostali. Tamní žebříky v kaňonech potoků patří k vyšší turistické disciplíně – jsou dře-

věné, bez zábradlí, často rozbité a nesmírně kluzké. Poté, co jsme téměř bez úhony sešli až na konec, jsem si vítězoslavně ustlala přímo doprostřed potoka a musím přiznat, že na koupání to ještě nebylo. Avšak zpět k cestománii. Ještě před odjezdem si účastníci včetně vedení rozebrali jednotlivé kontinenty a měli za úkol je představit v několika disciplínách. Na každý večer tak vznikl kulturní program, který nám zabránil v bohapustých oslavách našich heroických sportovních výkonů. Z návštěvníků z celého světa si dovoluji vypíchnout Australany (Bára, Kristýnka a Kuba), kteří si nás v útulně jménem Andrejcova bouda během onoho dvoudenního výletu získali perfektně zvládnutým tancem novozélandských Maorů „Haka“, černým klokaním mlékem a klokaními závody ve skoku ve skeletech. Nevšedním zážitkům nebyl konec ani poslední odjezdový den. Dům jsme předali v 11 hodin a pomalu se dovlekli na zastávku autobusu, který nás kolem 12. hodiny měl dopravit do Popradu na rychlík směr Praha. V Popradu jsme plánovali halušky, cukrárnu a biograf. Ve 12.45 nám došlo, že spoj vynechal, další měl odjezd v 15.15 a my museli v zájmu přežití zkonzumovat nemrznoucí směsi připravené na dlouhou cestu vlakem. Naštěstí ve 14 hodin otevřela místní útulná koliba. Slovenští řidiči se však zřejmě rozhodli, že už toho dvacetihlavého stáda, kterému z objemné batožiny trčí lyže, mačky, cepíny a podobné nesmysly, mají plné zuby, a tak jsme Telgárt opustili až v 17.30 (spojem v 17.15) – prostě divoký východ. Naštěstí velká časová rezerva vše zachránila a naše výprava nad nedělním ránem šťastně dorazila zpět na pražské hlavní nádraží. Hron! Hron! Hron! Ať je koček milion!  Autor: Sabina Hliněnská Fotografie: David Novák

economix

Cestujete rádi? My moc, a protože jako všichni studenti máme nedostatek času a peněz, šli jsme na to od lesa. Klasickými dopravními prostředky jsme se dopravili do malebné vesničky Telgárt v podhůří Nízkých Tater a čekali jsme, že celý svět sem přijde za námi. A taky že přišel.

– 3 / 2008

Školní skialpinistický kurz – aneb lyžovačka kolem světa

32

cestování

economix

– 3 / 2008

Redakční tipy na výlet

MARCEL BODNÁR Když jsem byl šéfredaktorem osloven, abych napsal svůj tip pro vás na letní výlet, bylo mi okamžitě jasné, o čem bude. Rodné město nebo vesnička podle mne vyhrála u většiny redaktorů. Abyste si nemysleli, není to tím, že jsme líní, ale o místě, kde 18 let žijete, toho víte pravděpodobně nejvíce. Tak tedy, abychom to nenatahovali, já se narodil na divokém východě Slovenska, přímo v jeho srdci, městě Košice, se kterým vás na několika následujících řádcích rád seznámím. Velikostí by se Košice daly zařadit někam pod Ostravu (že by i mentalitou?). Se svými 250 tisíci obyvatel jsou jednoznačně druhým největším městem Slovenska. Před asi deseti lety, za primátorování Rudolfa Schustera (ano, ten bývalý slovenský prezident), tolik opěvovaného i nenáviděného zároveň, proběhla v centru města nákladná, ale také důkladná rekonstrukce. Vznikl nový potůček proudící jako tepna Hlavní (a také hlavní) ulicí, byly zrekonstruovány chodníky, vznikly cyklostezky, archeologové objevili v podzemí v centru základy starých budov (kam se dnes na prohlídku dostanete za symbolických 20 Sk). Rekonstrukce pokračovala i na největším barokním kostele střední Evropy – dómu sv. Alžbety, který je spolu s Národním divadlem dominantou centra města, a vedle něj stojící Michalské kaple. Za zmínku stojí také středověká mučírna, v níž vás podrobně seznámí s tehdejšími kpřiznání-donucovacími praktikami. Kromě centra nezapomeňte navštívit rozlehlou zoo Kavečany za městem, nebo vyhlídkovou věž s krásným pohledem na celé město pod ní. Pokud vás baví minigolf, zajděte vedle bývalých magnezitových dolů, které skýtají rovněž krásný výhled, přírodu i zmiňovaný golf v malém vydání. Ve městě se dá ještě podrobně obeznámit s přírodou v Přírodovědném muzeu, s klenoty města ve Východoslovenském muzeu a se starou technikou v Technickém muzeu. Škoda, že přichází léto a nehraje se hokej, košický tým obvykle na novém stadionu (zatím největším na Slovensku) nechá nejen všechnu energii, ale také srdce. Z Prahy vyjde zpáteční cesta autobusem do 1000 Kč, zpáteční jízdenka vlakem stojí kolem 1500 Kč.

HANA KUBOVCOVÁ Abych řekla pravdu, tip na výlet jsem vymýšlela dost dlouho, jelikož není místo, které bych vyloženě preferovala před ostatními. Pocházím ze Šumavy, na kterou nedám dopustit, takže milovníkům hor bych doporučila svoji domovinu. Já se nejvíc těším na výlet na severovýchod Čech, konkrétně do Trutnova, kam každoročně jezdím na Open Air Festival. Loni byl jubilejní dvacátý ročník věnován „náčelníku“ Václavu Havlovi. Letošní konání je zatím jedním velkým otazníkem, protože areál Na bojišti, který byl do loňského roku s festivalem spjatý, se v nejbližší době stane stavební parcelou. Přesto věřím, že se i letos festival bude konat a jako každoročně bude stát za to. Jak říká undergroundový básník Ivan M. Jirous: „ten festival, to je manifest radosti“, takže kdo chcete poznat nepoznané a užít si pár dní pohody, přijeďte do Trutnova a zakuste atmosféru Woodstocku po česku.

PAVLÍNA MÁČALOVÁ Dlouho jsem přemýšlela, které místo doporučit pro nové zážitky a především odpočinek. V současnosti pobývám dlouhodobě v Belgii, a proto nebudu hledat tip na výlet daleko odsud. Jde o třídenní výlet. První den je nejsnadnější se dostat do Bruselu. Letenku lze velmi levně pořídit, pokud ji koupíte s měsíčním předstihem. Brusel se dělí na dvě pomyslné části – starou, v níž se nalézá Grand place, spousta malých uliček s restauracemi, kavárnami a obchůdky, a politickou, v níž stojí hlavní instituce Evropské unie. Turisticky zajímavější je určitě stará část. Po prohlédnutí památkové oblasti nasedněte na metro směr Atomium. Kdo nevidí dominantu Bruselu, tak jako by tam nebyl. Večer je čas na pobavení. V Bruselu je

spousta malých barů s hudbou a tancem. Není třeba se ostýchat. Další den po probdělé noci doporučuji nasednout na vlak a rozjet se do města Bruggy – do Benátek severu. Belgičané jsou na toto město právem hrdí. Bruggy bývaly bohatým a prosperujícím městem. Vedla sem řeka, po které lodě vozily nejrůznější zboží. Časem se řeka zanesla pískem a její průjezdnost nadále nebyla možná. Všechen lodní transport se přesunul na sever a Bruggy začaly zaostávat. Ekonomicky to sice přínosné nebylo, ale na druhou stranu si město zachovalo svoji neodolatelnou starobylou atmosféru. Prostředí kaváren, nevšední architektury, lodiček na všudypřítomných kanálech mezi domy... paráda. Město opět prosperuje, a to díky turismu. Třetí den je již čas pomalu se vrátit na letiště a letět domů. Pokud zbývá celý den, doporučila bych ještě město Gent – další perlu Belgie. Snad nikde jinde jsem neviděla tak pěkně za sebou v řadě naskládané kostely a katedrály. Nejsou krásné jen z vnějšího pohledu, ale také interiér je zajímavě a bohatě zpracovaný.

ZUZANA ŽIAČIKOVÁ Všetkým nadšencom letných festivalov odporúčam Sziget v Budapešti. Takmer osem dní neutíchajúcej hudby (čo môžu mnohí považovať za nevýhodu, rozumiem), divadiel, krčiem, uprostred Dunaja (na ostrove, nie vo vode). Každý najde to svoje, pri troche šťastia svoj stan. Lístok síce stojí 150 eur, ale koruna posilňuje... www.sziget.hu.

JANUSZ KONIEC ZNY Rožnov pod Radhoštěm a blízké okolí, to jsou místa, do kterých se skutečně rád vracím. Fascinuje mě hlavně zachovalost zdejší kultury, odehrávají se zde tradiční slavnosti, jarmarky a různé akce ve známém rožnovském skanzenu. Radegast, to není pouze hořké pivo, ale rovněž legendární bůh úrody, jehož socha stojí přímo na Radhošti. Můžete zde vyrážet s partou přátel na jednodenní výlety anebo využít některý z kempů.

33

cestování internetu a ceny pokojů se různí podle kvality ubytování a času, kdy přijedete (víkendy, svátky). Více informací najdete na www. jested.cz. Přeji krásný výlet.

LUCIE MARKOVÁ Ještěd v Liberci není jen vysílač, ale také hotel s možností spousty krásných výletů do okolí. Dostat se nahoru lze autem nebo pěšky, od tramvaje ze zastávky Horní Hanychov v Liberci. Mezi výletní trasy patří Vířivé kameny, Mariánská studánka nebo Prezidentská chata. Hotel Ještěd má na pokojích i připojení k

LUCIE KUBEČKOVÁ Étretat (Normandie, Francie). Původně lázeňské městečko na pobřeží Cote d´Albatre nabízí neuvěřitelnou podívanou na křídové útesy s přírodními branami vedoucími do moře. Oblázkové pláže jsou střeženy několikametrovými skalami, z nichž nejznámějšími přírodními úkazy jsou „La Porte d´Amont“ a „Dutá jehla“ – přírodní krásy dominující tamějšímu pobřeží. Na vrcholcích skal se nacházejí rozsáhlá golfová hřiště a množství naučných turistických stezek. Toto městečko s dominantou kostela z 11. století ve svém středu a rovněž malebnou tržnicí bylo oblíbeným místem pobytu francouzského spisovatele Guy de Maupassanta. Romantický Étretat byl rovněž častým námětem obrazů G. Courbeta, C. Corota, C. Moneta a dalších světoznámých malířů. Je to již dávno, co jsem se procházela po oblázkových plážích u Étretatu. Byl to však nezapomenutelný zážitek a toto místo považuji za jednu z nejkrásnějších a nejvíce fascinujících destinací v Evropě právě z toho důvodu, že zde člověk potká minimální množství turistů, a smí se tak nechat zcela očarovat kouzlem zdejších přírodních krás.

MICHAL KĽUČÁR Ještě nevíte, co o prázdninách, a nechcete letět na druhý konec světa? Zvu vás tedy do kraje zaslíbeného a mně ze všech nejmilejšího, do okolí města Humenné na východním Slovensku. Město samo, centrum Horního Zemplína, není velké, má asi 36 000 obyvatel, avšak najdete tady všechno, na co si člověk ve volné chvíli může vzpomenout. V okolí 30 kilometrů leží oblíbené velké vodní nádrže Šírava (33 km2) a Domaša (15 km2), které překypují životem a v létě zejména mladými lidmi. Vihorlatské vrchy s majestátním Vihorlatem (1076 m n. m., vyhaslá sopka), jezerem Mořské oko z konce sopečné činnosti a rašeliništi dávají jedinečnou možnost k vyžití zejména turistům. Ti si přijdou na své taky blízko východních hranic EU, v národním parku Poloniny, kde v takřka netknuté přírodě mohou potkat i volně žijícího zubra. Milovníci kultury nemohou minout světově proslulé Muzeum moderního umění Andyho Warhola, rodáka z města Medzilaborce. Za vidění stojí i renesanční zámek ze 17. století, skanzen a dřevěné kostelíky. Když toho večer ještě nebudete mít dost, můžete zapadnout do některého nočního klubu, plného jedinečně krásných dívek a ostrých hochů (teď nemluvím o sobě, ale až uvidíte, pochopíte), jichž v okolí nově zrekonstruovaného centra města najdete hned několik.  Vaše redakce

– 3 / 2008

JANA LYSÁKOVÁ Výlet? Brumov-Bylnice! Mám-li vybrat za sebe místo, kam bych vás chtěla pozvat, jednoznačně zvolím své rodné město (no, je to možná trochu nadnesené, ale budiž) Brumov-Bylnice, které bych charakterizovala slovy Valašsko, slivovica a skvělí lidé. Nejenže se nacházíme v podhůří Bílých Karpat, a tudíž je zde úžasná příroda, máme hrad Brumov, v současnosti strážní hrad Valašského království, na kterém pobýval i Karel IV., ale jdeme i s dobou! Mile překvapí golfové hřiště, atletický stadion nebo nové koupaliště s kurtem na plážový volejbal. Na své si přijdou jak milovníci odpočinku a klidu, tak sportovní nadšenci. Je tu i spousta možností k výletům. Namátkou vyberu má oblíbená místa jako Luhačovice, Trenčianské Teplice, Trenčín... Řeknu to jednoduše a po našem: „Šak přiďte a neco vymyslíme!“

VÁCLAV VOSEČEK Pokud se chystáte strávit čas ve východních Čechách, neměli byste si nechat ujít výlet na Kunětickou horu. Je to zachovalá zřícenina hradu ležící mezi Hradcem Králové a Pardubicemi. Kromě návštěvy interiéru hradu je možné vylézt na věž, která díky rovinatému terénu nabízí pěkný rozhled na celé východní Čechy. Při pěkném počasí také poskytuje nádherný výhled na hřebeny Železných hor. Na „Kuňce“ se navíc v létě konají téměř obden nějaké akce, takže se může výlet na kolech o něco protáhnout a není tu problém příjemně strávit celý den.

VLÁĎA ŠTÍPEK Pozvánka do Opočna – východní Čechy jsou asi velmi bohaté, protože na každém tamějším potoku je více zámků, než jich je na Loiře. Nejhezčí z nich je ale Opočno. Občas sem zajel František Věk, ruský car, pruský král, kníže Metternich. Většina ze jmenovaných tu však byla pouze jednou a stačilo jim to na celý život. Jednu menší vraždu na zámku vyřešil i věhlasný James Bond socialistické kriminálky – kapitán Exner.

economix

LENKA VÉBROVÁ Doporučuji jih jižní Moravy. Ubytovat se můžete v kempu na Vranovské přehradě nebo u vodní nádrže Nové mlýny. Koupání sice nic moc, ale na to nebude čas. Mikulov, Vranov nad Dyjí, Lednicko-valtický areál, to stojí za to vidět. A když nechcete do města, můžete si dát menší pěší túru přes bílé pálavské skály, z nichž se vám nejednou naskytne krásný pohled do krajiny. A po dlouhém dni se můžete odměnit ve vinném sklípku... Jestliže někdo řekl, že film Bobule je reklama na Jihomoravský kraj, pak můžu jen říct, že to je reklama pravdivá.

34

zábava, recenze

Král Majálesu je z VŠE! Kemp Džbán v Praze 6 se v poslední dubnový den proměnil v bitevní pole tří kandidátů na Krále Pražského Majálesu. Kromě hudby bylo odpoledne s večerem ve znamení volby Krále Majálesu a klání vysokých škol. Králem Majálesu se po strhující, rapově laděné volné disciplíně stal Lukáš Pavel z VŠE. Kandidáti na Krále Pražského Majálesu mezi sebou před zraky diváků soupeřili jak v silové, tak vědomostní disciplíně. O vítězi pak ale rozhodla především

volná disciplína, při níž kandidáti dostali několikaminutový prostor na hlavním pódiu předvést, co umějí. Nový král Lukáš Pavel z Vysoké školy ekonomické si pro tuto příležitost napsal vlastní píseň v rytmu rapu, která strhla ke zpěvu i početný dav pod ním. Text jeho písně Studentský ráj můžete nalézt na jeho blogu http://lukaspavel.blog.cz. „Slibuji, že korunovací moje role Krále Majálesu nekončí. I když vítěz může být jenom je-

den, slibuji, že v pátek zasedneme i s ostatními kandidáty ke kulatému stolu a vymyslíme, čím bychom mohli zlepšit život studentů,“ prohlásil v rámci korunovace nový král Lukáš Pavel, jemuž korunu na hlavu posadil ministr školství Ondřej Liška. Od primátora Pavla Béma pak převzal symbolický klíč od Prahy. Korunovaci v tu chvíli přihlížel několikatisícový dav pod hlavním pódiem. Za úspěchem Lukášovy kam-

paně stojí jeho realizační tým – Kathryn Havlová (tisková mluvčí), Pavla Šuchmová, Martina Novotná, Jana Mnahončáková, Martin Doležal, Karel Srnka, Václav Gráf a Marcel Bodnár. Organizátoři se shodují, že letošní Pražský Majáles se opravdu povedl. Pohodová atmosféra vládla na Kempu Džbán již od odpoledne, kdy se mračna protrhávala, a na návštěvníky tak kromě dobré hudby v podání například Chinaski, Davida Kollera, Skyline či Support Lesbiens proudily i příjemné sluneční paprsky.  Autor: Alžběta Pavlínová Fotografie: Marcel Bodnár

Dan a Dana nad kafem

economix

– 3 / 2008

Nedávno jsme se dohadovali, kdo z nás dvou je kavárenský typ a kdo kavárenský povaleč. Ani nevím, jak debata dopadla, nicméně jsme se rozhodli založit rubriku, ve které se s vámi podělíme o své tipy na zajímavé pražské kavárny. Zde je první z nich: U Zavěšenýho kafe. Na to, že kavárna a hospoda U Zavěšenýho kafe funguje přímo pod Pražským hradem, nás zaujala svými příznivými cenami a dobrou kávou. Až vás utahají památky Malé Strany, vyjděte Nerudovou ulicí až tam, kde začíná Úvoz. Zde si můžete odpočinout v příjemném prostředí literární kavárny. Interiér je složen ze tří místností plných uměleckých a jiných předmětů. Kavárna je

vybavena starým dřevěným nábytkem, zdi jsou vyzdobeny nápisy a obrázky. Prostřední místnosti vévodí přes celou stěnu malba, na které rozpoznáte nejednoho českého panovníka. Kavárna působí příjemným dojmem starých časů. Zajímavé je na ní mimo jiné

to, že zde můžete zakoupit kávu někomu neznámému, kdo teprve do podniku přijde, a to jindy a bez peněz. Anebo když máte hluboko do kapsy, dát si zde kávu zdarma. (Neberte to jako návod na bezplatný kafe!) Celý princip nejlépe shrnují řádky napsané v kavárně: Víte, co to

je zavěšený kafe? Nevíte? Tak to takhle přijde pán do kavárny, vypije kávu a povídá: „Platím dvě kávy – tu, co jsem vypil, a jednu zavěšenou.“ Přijde jinej pán, nemá peníze, a tak povídá: „Není tady nějaký zavěšený kafe?“ A když je, tak ho vypije a jde domů... Adresa: Úvoz 6 Soda, 0,3 l: 18 Kč Káva: 28 Kč Gambrinus 10°: 23 Kč Jídlo Tudej soup: 35 Kč Otevírací doba: 11.00–24.00 www.uzavesenyhokafe.cz Jiné: wi-fi, pejsek Franta (Máte tip na zajímavou kavárnu? Pošlete nám ho na dejna. [email protected])  Autoři: Dana Odvodyová, Daniel Haltuch

35

kultura, recenze Recenze filmu

Mallrats (Flákači)

Jméno Kevin Smith je pro mnoho lidí možná neznámé, ale zároveň pro mnoho diváků představuje režiséra a scenáristu, který má svůj nenahraditelný styl. Do jeho sbírky můžeme zařadit filmy jako Clerks 1 a 2, Chasing Amy a další. Pro mě zatím nejlepší byl asi film Mallrats, řekla bych, že je pro začátečníky daného žánru nejpochopitelnější. Skoro celý příběh se odehrává v obchodním domě, ale nudit se rozhodně nebudete. Scénář je výborný a obsahuje plno komediálních hlášek. Ve scénáři Kevina Smithe následuje gag za gagem, a i když je trochu svérázný, tak určitě neurazí. Film začíná rozchodem dvou párů. Jeden kluk jménem TS (Jeremy London) dostal kopačky od Brandi (Claire Forlaniová), která se podřizuje otci a potře-

buje vystupovat v jeho show Truth date. Bohužel TS to horko těžko rozdýchává. Jeho kámoš Brodie (Jason Lee) ztratil svoji René (Shannen Dohertyová) kvůli zapomnění se ve světě komiksů a videoher a sobeckému sexu. Brodie nedává tolik najevo své pocity, ale postupně začíná zjišťovat, o co přišel. Rozchody se snaží překonat společně v obchodním domě, v němž budou i jejich expřítelkyně. Nechybějí ani klasické postavy Jay a Tichej Bob (sám Kevin Smith). Sexu chtivého machýrka, který se snaží „přefiknout“ René, ztvárnil Ben Affleck. Na to, jak to dopadne, se musíte podívat sami. Fanouškům Kevina Smithe je nejspíše jasné, že nemá moc rád špatné konce.  Autor: Pavlína Máčalová

Je tudíž téměř nereálné čtenáři přiblížit veškeré dějové linie, které se odehrávají na 880 stranách knihy. Hlavní postavou románu je Jack (zosobnění Irvinga, v knize zároveň symbol ztráty dětské nevinnosti). Jack i jeho věrná kamarádka Emma jsou v dětství pohlavně zneužíváni, což je oba poznamená na celý život. Sám Jack není po celý svůj život schopen upřímného milostného vztahu a ve stínu pověsti svého otce doslova „klátí“ jednu dívku za druhou. Emma trpí va-

ginismem a nakonec umírá jako profesně úspěšná, ale nešťastná žena při souloži.

Jack však není pouze dětskou sexuální obětí paní Machado (nutno podotknout dějovou paralelu příběhu s životem autora, který byl ve svých 11 letech rovněž zneužíván starší ženou) a divokých dívek na internátu, ale je rovněž psychicky týrán vlastní matkou Alicí, která mu namluvila, že před ním utíká jeho otec, kterého se záhy vydávají hledat do Evropy. Chlapcovo následné objevení lesbického vztahu Emminy a Jackovy matky pro něj v jeho raném věku pak není žádným převratným překvapením. Následnou dějovou linií je hledání nejen Jackova otce, ale i skutečné chlapcovy minulosti. Kniha je systematicky poskládána z tradičních Irvingových epizod ztvárňujících převážně zápasení v tělocvičně (autobiografický prvek uplatněný již v knize Svět podle Garpa nebo Imaginár-

ní přítelkyně), ale i z těch dosud méně typických (např. předávání Oscarů). Převážná část knihy ale především překypuje Jackovými erotickými avantýrami. Jako celek i jako izolované výjevy však tyto epizody postrádají jakýkoli hlubší smysl, neboť ani zdaleka nezdůvodňují hrdinovo chování nebo povahu. Za perverznost stejně jako komerčnost knihy Dokud tě nenajdu byl Irving mnohokrát kritizován. Věrný čtenář se však i v tomto posledním románu dočká autorova ironického a vytříbeného humoru, vypointovaných epizod a logické struktury poutavého životního příběhu protagonisty. Rozsah: 880 stran Vydavatel: Euromedia Group k. s. – Odeon, 1. vydání, Praha 2006 Hodnocení: 1  Autor: Lucie Kubečková

economix

Irvingův poslední román s názvem Dokud tě nenajdu je společně s románem Hotel New Hampshire považován za jeden z jeho doposud nejrozsáhlejších literárních celků. Sám autor přiznává, že žádná z předchozích knih se mu nepsala tak těžko jako tato, neboť právě ve svém posledním díle píše o sobě, o svém biologickém otci a pohlavním zneužívání.

– 3 / 2008

Recenze knihy: John Irving – Dokud tě nenajdu