Strašopis. ZŠ Brigádníků

Strašopis, ZŠ Brigádníků

4/2015

1

Strašopis ZŠ Brigádníků Tralalááááá! Tak a jsme tu zas. Svátky jsou už za námi, snad vás nečmajzl čert. Teď nás čeká možná trocha sněhu a ledu. Taky bude svatý Valentýn, a kde co ještě bude, ale nás teď přeci zajímá to, co bylo. Konkrétněji události za 1. půlrok v roce 2014-15. Tak hurá do čtení, ne?!!!!!!!!!!! Proč se zabývat těmi vykřičníky? Mimochodem… věděli jste, jak „prďácký“ efekt dělá písmeno i a vykřičník? !i!i!i!i!i!i!i!i!i!i!i!i!i!i!i!i!i!i!i Celkem zajímavé, ale už se vrhněte na články od dětí, protože ty jsou ještě zajímavější!

První půl rok uplynul jak voda, někdo si i myslí, že je to škoda. Mnozí z nás to chtějí zpátky, nabrat čas a zlepšit si známky.

Všichni se těší, až za babičkou a dědou pojedou. Co všechno vymyslí a co provedou.

Za ten půlrok se toho hodně stalo, hodně žáků mnoho hodin zameškalo. Nemoci jsou tak zlá věc, nevíte pak o čem ve škole je řeč.

Někdo zas na dovolenou k moři se chystá, tam je relaxace a slaná voda jistá. S rodinou tam týden být, písek z hradu postavit.

Prvňáčkům se tu tuze líbí, přesuňme se do deváté třídy. Přijímačky to je strašná věc, pochopil už každý pitomec.

Hodně z nás se těší, až si hranolky v campu dá. málo z nás pak přibírání řeší, hlavně že si na tom pochutná.

Pár z nich už bylo přijato, zbytek se ještě připravovat musí. Všichni se těší až to bude odbyto a někdo i talentovky zkusí.

Už jen půl roku je před námi, pak začne nám letní čas. Dva měsíce volna budem mít a pak do školy půjdem zas. Léňa 9.A

První třída, to je bída, musí se učit, jak písmenka se střídá. Co jaké slovo znamená, snaží se, jak jen se dá. V páté třídě kluci zlobí, holky se hádají, která to na ně poví. Všichni se těší už na letní prázdniny, až nebudou se učit a užívat si budou své rodiny.

1


Toulcův dvůr V listopadu se naše třída vypravila do Toulcova dvora na program Ptačí rok. Nejdříve jsme dostali malý atlas ptáků a učili jsme se je poznávat. Potom každý dostal dalekohled a venku jsme poznávali ptáky. Paní lektorka nasypala do krmítka zrní a semínka slunečnic. Ptáci se začali slétávat. Zapisovali jsme, které ptáky jsme viděli. Někdo si ale vymýšlel. Vybírali jsme správná krmení pro ptáky. Určovali jsme ptáky podle hlasu. Zajímalo nás to. Nakonec jsme si šli koupit něco dobrého a jeli jsme zpátky do školy. Žáci 3.A

Dílničky s rodiči Děkujeme všem maminkám, které přišly k nám do třídy 3. A v listopadu a pomohly nám vyrobit výrobky na tržnici. Vyráběli jsme mýdla, jehelníčky, obaly na mobil, svícínky, omegami, přáníčka. Některé maminky nám poslaly dobrou svačinu. Poslouchali jsme koledy. Na tržnici jsme téměř všechny výrobky prodali a utržili jsme nejvíc peněz z celé školy. Ještě jednou děkujeme. Žáci 3.A

Naše třída.. 3. B Naše škola – Teď vám řeknu příklad, proč se mi tu líbí: Jídelna - Jídelna je hezky zdobená. Obzvlášť po velkých prázdninách. Líbí se mi ti motýlci. Třídy - Líbí se mi hlavně lavice / ty staré př.3.b/ Jsou pohodlné a mají velké úložné prostory v lavici. Celá škola – No, co dodat naše škola je nádherná. Helena Č.

4/2015

2

Anketa

( 1= nej , 5= fuj )

V naší třídě máme různé obrázky. Vzájemně si pomáháme když nám něco nejde nebo když se nám něco stane. Na tělocviku hrajeme různé hry např. sanitku, vybiku....... Paní učitelka je hodná, někdy nám pustí film nebo když si nevíme s něčím rady, tak nám to vysvětlí nebo si někdy zahrajeme nějakou hru, abychom to líp pochopili. Káťa Č. Už jsem konečně prošla 1. a 2. třídou, ale 3. je strašná. Možná jenom trochu. Adélka N. Líbil se mi výlet do Toulcova dvora. Pozorovali jsme ptáky dalekohledem. Tomáš V. Byli jsme na Pražském hradě. Moc se mi tam líbilo - navštívili jsme chrám Svatého Víta. Viděli jsme sochu Tomáše Garyka Masaryka. Honza K. Líbí se mi vždy vánoční tržnice a vystoupení nebo v Toulcově dvoře, plavání a jak nám paní učitelka někdy pouští filmy nebo ZOO. A taky jak chodíme na školní zahradu. Bára Š.

2


4/2015

3

Rozhovor s panem školníkem Redakce: Dobrý den, můžeme s vámi udělat rozhovor do školního časopisu? Pan školník: (šokovaně vyvalil oči a pousmál se) Noo... Tak dobře. Redakce: Kdybychom moc lezli do soukromí, tak odpovídat nemusíte. Pro začátek jak se jmenujete? Pan školník: Já se jmenuji Ivan Janeš. Redakce: A kolik vám je let? Pan školník: Je mi 28. Redakce: Doobře. Po škole koluje taková fáma, drb, nebo možná to je pravda, že jste…(ani jsem nestihla dokončit otázku a pak školník se už usmíval a kýval hlavou) Pan školník: Ano, je to pravda, bývalý školník je můj otec. Redakce : K práci školníka patří i bonus, že může bydlet v té nevím jak to nazvat.. budka, barák připojený ke škole, jak to teď je, kdo tam bydlí? Pan školník: Teď tam bydlím já, ale dříve tam byl předešlý školník, můj otec. Redakce: A vy jste chtěl být školníkem, nebo se to dědí z generace na generaci? Pan školník: (opět pobaveně) Ne, nedědí se to, to opravdu ne. No tak, je to změna od mé předešlé práce, byl jsem IT reklamní technik, a být školníkem se zdá jako dobrý nápad. Hlavně protože k této škole mám celkem blízko, v téhle škole jsem vyrůstal. Znám jí dobře. Redakce: Vy jste chodil sem na školu?! Pan školník: Ano Redakce: (teď jsme byly fascinované my) A je na vás táta pyšný, že pokračujete v jeho stopách? Pan školník: (pobaveně) To se nedá říct. (po krátké výměně úsměvů následoval další nával otázek) Redakce: Bývalý školník nás zásoboval vtípky a žertíky, také kluci od nás si s ním rozuměli, protože cituji „paří tančíky“ stejně jako oni. Jste do toho také tak zapálený? Pan školník: No, já toho nemám tolik načteno jako on (zase pobaveně), ale taky se rád zasměju. Na počítači nehraji hry, spíš se teď ve volném čase věnuji štěňátku. Redakce: Jéé, vy máte štěňátko? Pan školník: Ano, jmenuje se Nikolka a je to krysařík. Redakce: Máte přítelkyni? Pan školník: Ano, je stejně stará jako já. Redakce: Av té budce, tom baráku u školy…. Tam jste sám, nebo s ní? Pan školník: (roztomile) No, bydlíme spolu. Redakce: Blíží se vánoce, je něco co byste opravdu chtěl? Pan školník: Ani ne, nemám představu. Já už dárek dostal, Nikolku. Redakce: Ve škole máme taky jakési mazlíčky, myslím tím rybičky. Ty předtím byly vašeho táty, že jo? Tak teď se o ně staráte vy? Pan školník: Patří tátovi, ale starat se o ně budu já, i když s rybkami nemám žádnou zkušenost. Redakce: Ještě by nás hodně moc zajímalo, jak to chodí – práce školníka, vůbec nemáme představu, to si vás zavolají, když je něco potřeba a vy to zařídíte, nebo jak? Pan školník: Práce školníka začíná v 6:00 a končí v 23:00. nejsem pořád ve škole, jezdím různě na úřady, jsem doma v té budce, jak tomu říkáte nebo dělám různé opravy, podle toho, co je potřeba a pak také pouštím do tělocvičny úklid. Redakce: Aha, to jsme vůbec netušily, to se zdá celkem náročné teda. Pan školník: (přikývl) Redakce: A zvonění? Na hodinu a na přestávku? To mačkáte nějaké čudlíky ? Pan školník: Dříve se to tak dělalo, ale teď to pracuje na principu stejně jako školní hodiny. Funguje to jako mobil, školní hodiny se sami přeřizují, stejně jako zvonky a sami se spouští. Redakce: A co se s tím děje, když nezvoní? Pan školník: To se mi ještě nestalo. Redakce: Aha, ale stávalo se to… A copak posloucháte za hudbu? Co nejradši? Pan školník: Tak různě, nemám žádný určitý žánr, od každého něco. Nejradši mám asi Wohnouty. Redakce: A co by vás teď ze všeho nejvíc potěšilo? Pan školník: No… kdyby se mi podařilo naučit Nikolku kakat a čůrat tam, kam má. (následoval smích a zakončení, poděkování a slib předání extra vydání časopisu, aby se mohl podívat) Postřeh: Pan školník je velice milý, kamarádský a vstřícný. Geny se nezapřou, nebo jsou takoví všichni školníci…? Připravila pro vás redakce a to: Ficková (kladla otázky) Hedánková (zapisovala),(přítomny byly) Pichová a Pechová

3


Mikuláš Jako každý rok se na naší škole konal Mikuláš. Snad vždy se toho ujímají devítky a ani letos to nebylo jinak. Čekala jsem, že tenhle rok se o to, kdo bude dělat anděly a čerty, budeme rvát, ale byli jsme všichni schopni se normálně domluvit. Já a Anička jsme byli andělé. Klárka, Terka a Tom byli čerti a byli také úžasní. A Daník se ujal role Miluláše (Vypadal fakt neuvěřitelně dokonale, vážně jako pravý Mikuláš.) měli jsme chodit po třídách až od druhé hodiny, takže jsme ráno měli čas se nachystat. S Aničkou jsme si oblékly šaty, vyžehlily vlasy, namalovaly se a posypaly třpytkami. Čerti si oblékli vesty, namalovali si obličeje na černo, cuchali si vlasy a vycpávali si ocasy. Když jsme byli nachystaní, vzaly jsme s Aničkou bonbony a odměny pro určené třídy a vrazili jsme. Čertům se povedlo rozplakat čtyři až pět dětí. Andělům rozdat všechny sladkosti a některé nám i zbyly. Kluci v nějakých třídách nás vůbec neposlouchali a celkově se snad chovali hůř než my. Ale jinak si myslím, že jsme si to všichni moc užili a já doufám, že ta křídla co mě stála 300 korun, snad ještě někdy využiju.  Maruška 9.A

Výlet 7. B na soutěž TEPfaktor 21. října se naše třída vydala na výlet, navštívila TEPfaktor – novou soutěž připomínající slavnější televizní Pevnost Boyard. Ráno jsme počkali na autobus, ve kterém již seděli žáci z jiné školy z Prahy 8. Po necelé hodině jízdy jsme byli na místě, převlékli jsme se a připravili na soutěž. Rozdělili jsme se do pětičlenných týmů a hra začala. Soutěžili jsme celkem cca 2,5 hodiny v různých disciplínách, které vyžadovaly jak sílu, rychlost nebo zručnost, tak i logické myšlení a týmovou spolupráci. Nejvíce nás bavil úkol, který se jmenoval pneumatiky. Byl pro nás nejtěžší a i přes několik pokusů se nám nepodařil splnit. Cestou zpět jsme v autobusu zjistili výsledky, ale o ty až tak nešlo. Hru jsme si totiž moc užili, bavila nás a dostali jsme

4/2015

4

každý i odměnu (svítící tužku). Opravdu to byl super výlet.

Žáci 7. B

Větrníkový den v ZŠ Brigádníků Roztočit foukáním větrník je pro většinu z lidí hračka, pro nemocné cystickou fibrózou však mnohdy nepřekonatelná překážka. Tato věta zaujala žáky ZŠ Brigádníků natolik, že se rozhodli zapojit do celorepublikové akce Větrníkový den, který proběhl 21. listopadu 2014 při příležitosti Evropského dne pro cystickou fibrózu. Cílem této akce bylo zvýšit povědomí o tomto závažném a nevyléčitelném onemocnění. Proto žáci vytvořili množství nejrůznějších větrníků, které spolu s informacemi o cystické fibróze instalovali u vchodu školy. Fotografie z celé akce škola zaslala do Klubu nemocných cystickou fibrózou, který takto nemocným lidem pomáhá a každoročně pořádá i tuto školní soutěž o nejlepší větrníkovou instalaci. Děkujeme našim žákům, že se pro tuto akci nadchli, s vervou se pustili do výroby větrníků, vyzdobili školu a tím vším podpořili správnou věc.

Redakce

4


4/2015

5

Několik ukázek slohových prací 2. stupeň Charakteristika – Vodník Určitě každý zná vodníky, ale normální zelený mužíček z ostatních pohádek se docela liší od toho z Erbenovy básně Kytice. Je to zručný zelený vodník s ručně dělanými červenými botičkami. Peněz má habaděj, bohužel přátel málo. Nikdo se za ním nepodíval, vždy ho míjí obloukem. Žena to s ním má těžké, musí dělat úplně všechno. Starat se o dítě, vařit, uklízet - jen kvůli jeho lenosti. A ještě ke všemu je na ni hrubý i zlý! Skrývá se v něm krvelačné zvíře! Viděla jsem film a četla i báseň, nic z toho mi obrázek vodníka nezlepšilo, pořád je to v mých očích zlý, hrubý, mstivý a žárlivý muž, který zabije své vlastní dítě! Tereza S., 8. A

Krátké postřehy: Vodník je zlý, doporučovala bych mu, aby nebyl tolik zlomyslný a aby se naučil starat se sám o sebe, například aby si dokázal uvařit jídlo a ustlat za sebou postel. Valerie P., 8. A Mně se Vodník nelíbí, má předsudky proti ženám a je neschopný, celé je to takové smutné. Ema T., 8. A

Dopis Ježíškovi Milý Ježíšku, píšu ti dopis, protože před Vánocemi se Ježíškovi dopisy píšou a mě by o tobě zajímalo pár věcí. Jedna z těch věcí, jestli se tě můžu zeptat, je, kde jsi vlastně celý rok a co celý ten rok děláš? A jestli vůbec existuješ? Byl bych rád,

kdybys mi na tyto otázky odpověděl. Pokud tedy existuješ, přál bych si moc tyto věci: notebook, hopík a hlavně zdraví. Moc Ti děkuji za všechno a doufám, že existuješ a všechna přání mi splníš. To jsem já, Štěpán S. Štěpán S., 6. A Milý Ježíšku, jak se ti daří? Co vůbec děláš mimo Vánoce? To, že v létě sedíš na lehátku na Havaji, mi přijde absurdní, a že jsi někde na severním pólu zalezlý v iglú s nanukem ještě víc. Máš vůbec přátele? Jak slavíš Vánoce? A co si přeješ za dárky ty? Každé Vánoce je všem dáváš a sobě nic nedáš. Já bych chtěla jen „The Sims 4“. Když bys mi odpověděl, byla bych ráda. Hezké Vánoce! Viki Š., 6. A Milý Ježíšku, jak se máš? Já dobře a už se těším na Štědrý den. Děkuji ti za všechny dárky, co jsi mi kdy dal. Mohl bys mi říct, jestli ti někdo pomáhá s dárky? Máš vůbec čas pro sebe? Dává někdo dárky i tobě? Budu ráda,když mi odpovíš a zároveň bych tě chtěla požádat o kryt na mobil a mikinu. Měj se moc krásně. Doufám, že tě někdy spatřím. S pozdravem Anna N. Anna N., 6.A Milý Ježíšku, Vzpomněla jsem si na první dárek, který jsi mi dal - byl to medvídek. Mám ho pořád. Chtěla bych se tě zeptat, jak vypadáš? Nebo co děláš ve volném čase, kdy není Štědrý den? Moje nejkrásnější vzpomínka na tebe je, jak jsi mi dal nové kolo. Ježíšku, já bych si přála sedací pytel, abych nemusela vytahovat pořád židli od stolu. Ale taky novou židli. S pozdravem Kristýna M. Kristýna M., 6. A 5


Jak se peče chléb? Ve čtvrtek jsme měli program jménem Jak se peče chléb. Přišli jsme do kuchyňky a sedli jsme si a koberec. Byl tam pán, který se jmenoval Petr. Začal nám vyprávět o mouce. Potom, jsme si zkoušeli mlátit takovou dřevěnou tyčí. Petr nám dal ochutnat dvě zrnka nějakého obilí. Každému z nás dal kartičku, se kterou jsme měli zařadit do dlouhé řady. Na seřazení jsme měli dvě minuty. Paní učitelka nás rozdělila do dvou skupin. Ve skupině, kde jsem byla já jsme mleli. Potom jsme se prohodili, takže naše skupina přesívala mouku. Pak jsme dělali ten chleba. Nejprve nám Petr rozdal talíře a každému tam dal sběračku mouky. Do mouky jsme měli udělat dolíček a osolit jen špetkou soli. Pak jsme dam přidali droždí, zase jen trošku. Nakonec nám Petr dal do dolíčku vodu. Začali jsme to smíchávat až z toho bylo těsto. Poté nám Petr řekl ať z toho těsta uděláme nějaký tvar. Já jsem udělala takové trochu placaté kolečko. Posypala jsem ho mákem a odevzdala Petrovi. Ten to upekl. Chleby jsme s kamarádkou přinesly do třídy. Ten můj byl docela dobrý, jen trochu tvrdší. Zuzanka H. 4. B

4/2015

6

testy a inspirovat se výsledkem. Kromě testu tam je i jak postupovat při výběru školy a oboru. Taky je teď nějaká změna ve školství, moc tomu nerozumím, ale nejsem sama… nějaké pilotní zkoušky, ale ne každá škola je má, některé školy mají stále ty své. A ano, děsí mě otázka, co když se kvůli těm testům nedostanu na žádnou školu, a ty testy v tom třeba nemusí ani hrát roli. Utěšují mne tím, že jsme slabý ročník. Já ani moc netuším, co by mě bavilo, každopádně chci málo matiky, chemie a fyziky, vlastně kdyby to šlo, jdu rovnou do důchodu! :D Ale to nejde a téhle volbě se zkrátka nevyhnu. Tak dám nejspíš na rady ostatních, co mě posílají na gympl a málo matiky, chemie a fyziky mají humanitně zaměřené gymply… tak mi tam, prosím, někdo držte místo! Vybrat si školu je obtížné, někdo má jasno hned, co chce, jestli chce být třeba doktorkou, mechanikem nebo barmanem. Já chci mít hafo spolužáků barmanů. Líbí se mi obrázek člověka, jak třepe rukou míchá nápoje, žongluje s nimi a vtipkuje se zákazníky. Ale vím, že to není práce pro mě, protože i když už strašně dlouho chci, žonglovat mi nejde a barmani se motají ne jen okolo pití, ale i okolo jídla, a vaření není ani malinko moje parketa, tak uvidíme, co ze mě bude. Veronika Ficková, 9.A

Charita

Výběr školy Výběr školy to je hrůza, co vám budu povídat. To strašili, jak do školy přijde několik hodně lidí a budou nám podsouvat svou školu a dělat nábory nebo jak se tomu říká, ale všeho všudy vím snad jen o dvou školách, co přišly a nabízely se. Paní učitelka Zimová nám doporučila nějakou superčuper stránku, kde si můžeme udělat

Naše škola neváhá a ráda podpoří. A proto v říjnu proběhla sbírka na nadaci Chrpa, která kupuje a cvičí koně na hipoterie. Prodali jsme všech 100 ks pohlednic a přispěli ta částkou 2000 Kč. Dále aktivně podporujeme Kojenecký ústav v Krči. Několikrát do roka se uskuteční na různých akcí prodej šperků a v červnu se vybraná částka odevzdá. Hrdě můžu prohlásit že částka je každý rok vyšší. Doufám, že bude stoupat i v příštích letech.

Redakce 6


4/2015

7

Rozhovor s žáky 1.B Aby v časopise bylo také něco od našich nejmladších žáčků, udělaly jsme s nimi rozhovor. Vždyť je to školní časopis, a když už patří do naší školy, tak mají právo na svůj článek. A protože jsou ještě maličcí a bylo by pro ně poněkud komplikované a obtížné něco delšího sepsat. Zvolili jsme na doporučení paní učitelky Hrabánkové jiný postup než u ostatních tříd, a tak jsme udělaly skupinový rozhovor s žáky z 1.B. Na naše otázky odpovídali: Adélka, Kuba a Quido. V rozhovoru pod zkratkami A – Adélka, K – Kuba, Q – Quido a R jako redakce, tedy my. R: „Začneme klasickou otázkou, líbí se vám na naší škole?“ Téměř jednohlasně nám odpověděli: „ANO.“ R: „A je tu něco, co byste chtěli změnit, aby to bylo třeba pro vás lepší, aby se vám tu líbilo víc nebo abyste si to tu nějak pořádně užili?“ Q: „ Já nic.“ A: „Já bych chtěla počítat děti na tělocviku, jen já.“ K: „ Jo, já bych moc chtěl běhat ve třídě.“ R: „ Ale to by bylo trochu nebezpečné a mohlo by dojít k úrazům přece. Tak další otázka. Jaké jste dostali dárky k Vánocům, od Ježíška, splnil vám vaše přáníčka?“ Q: „ Já jsem doslat od Ježíška černožlutý hodinky, a pak běhací elektrický šváby. A taky knížku.“ R: „ Tu knížku sis přál?“ Q: „Ano přál.“ R: „ A jak se ta knížka jmenovala, nám prozradíš?“ Q: „ Asterix a Obelix.“ A: „ Já jsme si přála Lego friends.“ R: „A dostala?“ A: „ Ano.“ R: „ Ještě něco si dostala?“ A: „ Hrníček, ale ten jsem si nepřála.“ R: „ Ale udělal ti radost, ne?“ A: „To jo.“ R: „ Tak vidíš. No a ty? Copak sis přál?“ K: „ Přál jsem si velkou stanici z Lega a gumičky.“ R: „ A dostal?“ Zabroukal „mh“ ve smyslu, že ano. R: „ Ještě něco?“ K: „ Ještě knížku, ale tu jsem si nepřál, ale udělala mi radost.“ R: „ A jakpak se ta knížka jmenuje?“ K: „Kuba a květy.“ R: „ Supeer! A co školní akce? Co? Libí se vám? Jste tu sice krátce, ale naše škola pořádá třeba sběr papíru, čarodějnice, noc s Andersenem. Určitě si vzpomínáte na čerty a Mikuláše, jak tu chodili, tak co? Líbili se vám?“ K: „ Čerti byli oškliví“ a Adélka přikývala, že taky si myslí, že byli oškliví. Q: „ Čerti se mi trochu líbili, trochu ne.“ Náš rozhovor s prvňáčky byl takhle poprvé, ale byl hodně dlouhý, skoro delší než s panem školníkem… Tak jsme ho trošku usekly. Náš postřeh: Adélka, Quido i Kubík byli kamarádští a komunikativní, na všechno odpovídali a ani se nás nebáli (možná nejsme strašidelné! Plus pro nás!! ). Každopádně jsou to šikovné děti a doufáme, že budou tak šikovní i po několika dalších letech. Děkujeme a přejeme hodně štěstíčka do dalších studií i do života. Redakce 7


Florbal Byl to neobvyklý den. Sešli jsme se na konečné stanici metra – Depo Hostivař. Hned po příchodu pana učitele jsme se vydali do nejbližší pekárny, kde se náš pan učitel nasnídal. Po vydatné snídani, která trvala cca 20 minut, jsme se vydali tramvají na stadion Slavie. Šli jsme do šaten, ve kterých jsme se převlékli. Asi 25 minut před zápasem jsme se začali rozehrávat. První zápas byl velice obtížný, ale zvládli jsme to, prohra byla pouhých 6:1. Druhý zápas jsme si vedli o něco lépe. Možná to bylo tím, že pan učitel slíbil párek v rohlíku za každý vstřelený gol. Na konec jsme prohráli 2:1, ale bylo to velice těsné. Po ukončení turnaje jsme zavítali do místního fastfoodu jménem McDonald, kde jsme si dali vydatný oběd. Turnaj nedopadl zrovna nejlépe, ale my jsme si to užili. Zúčastnili se: Tomáš K. Pavel P. Matyáš T. Jan S. Tomáš U. Vojtěch Š. Matyáš S. a dalších 8 z osmého ročníku. Plus učitel (trenér): Pavel Sommer Pavel P. a Tomáš K., 9.A

4/2015

8

žáci, kteří mají na starost kavárnu což jsme letos opět my - 9. A, doma pekli dobroty. Někdy okolo dvanácté jsme se sešli ve škole a dávali všechno dokupy. Ti, co prodávali, si připravovali své stoly a ostatní kavárnu. S úderem třetí hodiny se otevřela kavárna a hladoví rodiče se nahrnuli dovnitř :D. Mohli si dát spoustu sladkého i slaného a nechyběla ani tradiční pizza a párky v rohlíku. Ve čtyři hodiny se otevřela tržnice a šlo se nakupovat! Skoro všechny třídy přispěly svými výrobky a tak byl opravdu velký výběr. A to nejlepší nakonec. V pět hodin se spustil program v tělocvičně. Žáci předvedli svá vystoupení, zatancovali zazpívali a jako poslední se předvedli učitelé a pobavili tak celé publikum! Těšíme se na vás zase příští rok! Karla, 9.A P.S.: Tržnice se ovšem neobešla i bez průšvihů, jako třeba ztracený mobil (který se nakonec našel), vymknutý kotník, ztracené klíče (taky se našli) a další drobné omyly… Učitelé fakt překvapili. Ze začátku Nesem vám noviny a tak pochybuji, jestli se mam vůbec koukat.. Ale pak se zhaslo, já vyskočila na první volnou lavičku a čučela s otevřenou tlamičkou dopředu, do tmy.. A poslouchala vibrace rytmické hudby . Byli fakt husti! Šokovali a ještě svítili ! Pochybuji, že na jiných školách mají tak epické učitele a epické akce jako my. Veronika Ficková, 9.A A co na tržnici říkají deváťáci? Originální Pomáda ..dalo zabrat kluky překecat, ale povedlo se. Na nacvičení jen 14 dnů a i přesto jsme shrábli celkem aplaus. Veronika Ficková, 9.A

Vánoční tržnice Tak trochu jsem si všimla, že se v našem Strašáku tržnice moc neobjevuje. A přitom je to taková velká akce! Jako každým rokem všechno začalo už dopoledne, kdy

Bylo to dobrý. Ani jsem se nenudila. Měla jsem strašnou trému. Nakonec to dobře dopadlo. Dokonce nám i zatleskali. Anonym 8


4/2015

8

1) - Pojďte si se mnou hrát - Ne! Radši si budeme hrát sami 2) - Pozor! Chytnete se do sítě. -Cha Cha - Prosím tě! Neboj se. 3) - Pomoz nám prosím! - Počkejte, hodím tam kámen. 4) - Honem pryč. - Hurá. - Jupí. 5) - Ach jo, síť se roztrhla. 6) - Děkujeme ti obě, že si nám pomohla. - Nemáte zač. Půjdeme si spolu hrát? - Ano 7) - Tak jo. - Pozor síť! Poplavme si radši hrát jinam. - dobře. KONEC

Julie K.

9


Lyžák 2015 Lyžák, lyžák, lyžák. No co vám budu vyprávět. Zase tak jako každý rok - Černá hora a zase tak jako každý rok ten samý hotel, ale POZOR! Změna! Dokonce i sněžilo! A taky rekonstrukce ve 2. patře a na vile!! Vymalované do žlutá, vše ve stylu Ikea, celkem pěkně zařízené. Ale ta úplně první změna, co nás všechny moc moc šokovala a hned jsme reptali, byla rekonstrukce hlavní haly. Samotná rekonstrukce by nám nevadila, ale místo super bombastické sedačky tam nastrkali křesílka, spoustu křesílek. Neříkám, že by

byla nepohodlná, ale bylo nám té sedačky líto. Později nám i zakázali se obouvat v téhle hale a museli jsme se mačkat v, ( nevím, jak to místo mám nazvat), zkrátka v hned první místnosti, do které se vešlo zvenku, asi nějaká přezouvána, či co. Já byla ve 2. patře, sice po rekonstrukci, ale špatně nám dovíraly dveře a ze začátku teklo umyvadlo, a taky mám podezření, že si na nás asi někdo zasedl, nebo nevím, prostě nefungovalo topení – moc nám netopilo, ale jako nějakým zázrakem všechno mokré vždy uschlo.

Program, pro ty co nemají představu, jak to na lyžáku chodí z té stránky, co se děje na svahu - rozřazení do skupinek, podle schopnosti lyžovat (nebo jezdit na snowboardu – tentokrát i bylo dost lidí pro otevření jedné skromné snowboardové skupinky, jejíž počet konečných členů by šel

4/2015

10

několika svatbami propojit do jedné rodiny:D).

( Na fotce můžete vidět statečné prknaře! ) A pak na svahu instruktor volí terén podle zkušeností svých svěřenců s tím, že jejich zkušenost, pokud je to možné, stále zdokonaluje. Poslední den. co se jezdilo, bylo „hromadné měření sil“ – tím myslím slalom. Taky novinka byl program skoro na každý den, to dřív myslím nebývalo, nebo jsem na to zapomněla. A jako celotýdenní hra (to myslím také dřív nebylo) - každý si vylosoval na lístečku jméno člověka, pro kterého měl být dobrý anděl a dělat pro něj drobné dobré skutky. Pak 2x diskotéka, několikrát film, bingo a jedna tradiční přednáška od horské služby s mrtvolkami na konci :)

Dál asi nebudu rozvíjet různá milostná sblížení, prohloubení kamarádských vztahů, průsery nebo poznání nových tváří, to je taková ta klasika na lyžáku. To prostě musí být, jinak by to nebyl lyžák. Jen vyzdvihnu instruktorské týpky – a to všechny, protože ano, byli jste opravdu super. A pod slovem týpek se skrývá jen lichotka, tak ne, že se urazíte ;) Co se týká jídla, no nic moc, nikdy není všechno perfektní, ale rohlíky mají stále dobré… Můj to byl poslední lyžák, pokud nepropadnu teda. :D takže dik moc všem :) Veronika Ficková, 9.A

10


4/2015

Bazar Na programu školního parlamentu toho bylo hodně a jednou z věcí bylo uspořádat bazar. Pustili jsme se do toho a jelikož se blížila zima, bazar se týkal především zimního vybavení a oblečení.

Největší obavy jsme měli z toho, že nikdo nepřijde. Nakonec se dostavilo 7 prodávajících. Bohužel moc lidí nakupovat nepřišlo. Dohromady by se dala akce hodnotit záporně, ale já z ní měla dobrý pocit. Vím, kde jsme udělali chyby a příště to už bude určitě lepší! A tady máte nejlepšího nakupujícího !

11

mamka. Hodně toho zvládla a je to pořád nejúžasnější ženská, kterou znám. Ona sama se dostala na školu, kam se dostávali jen dva lidi z kraje. Tenkrát byla jiná doba, takže hotelovka byla prestižní škola. Moje odpověď byla: „Hotelovka.“ Vaření mě celkem bavilo, ale pořád to nebylo ono. Mamka mi vyprávěla svých pár zkušeností a pak jsme debatu na pár měsíců ukončily. Když jednou přišla z práce s myšlenkou, že bych mohla jít na střední leteckou školu, věděla jsem, že to je to pravé. Ten nápad se mi líbil. Chytlo mě to a já se začala o všechno kolem letectví zajímat. Chtěla jsem se na tu školu dostat a pak se stát letuškou. Tohohle se držím doteď. Pořád mě to baví, jsem z toho nadšená, jak nikdy dřív. Všechno to takhle odstartovalo, možná moc brzo, ale já si našla sen, který chci prožít a za všechno vděčím své mamce. „Děkuju, mami..“

Anča T., 9. A Karla, 9. A

Beruška a Světluška Díky, mami V 6. třídě jsem byla sice malá, ale už jsem věděla, co chci. Moje mamka byla ještě v období, kdy ji její práce letušky bavila. Byla jsem sice okouzlená letištěm, bavilo mě létat letadlem, ale pořád to byla jen věc, která mě bavila. Jednou u rozhovoru s mým bratrem a mamkou, kde si bratr stěžoval, že ho gympl nebaví, se mě mamka zeptala: „Co chceš dělat? Na jakou chceš školu?“ V hlavě se mi vířilo strašně moc myšlenek, ale věděla jsem, že můj vzor je

Byla jednou jedna malá, roztomilá beruška, co záviděla světluškám, které v noci svítí. To ještě ale netušila, že je dítě v noci do sklenice chytí. Tak ta malá beruška, když z noční školy šla, viděla jak světluška, byla do sklenice chycena. I ta malá beruška, byť se tuze bála, bála tak moc zděšená, za světluškou pospíchala. Chytla klacík a zespoda, do sklenice šťouchla a tak ta sklenice se světluškou hlasitě o zem bouchla. „Neboj se mne světluško, poleť se mnou dál“ ,světluška se ji chytla, a obletěly celý kraj. Na závěr si 11


4/2015

na květinu, při východu Slunce sedly, každá na své tváři úsměv měla, byly kamarádky navždy.

12

nezapomněla na občasné probírání snad všeho a všech s paní učitelkou Dlouhou. Tímhle bych chtěla říct, že i přes to všechno, co jsme si udělali a co se kdy stalo, mám naší třídu ráda a budu na ně vždycky ráda vzpomínat. Maruška 9.A

Léňa, 9. A

Kdo jiný než Deváťáci… Začátkem školního roku 2012 jsme se obě osmé třídy spojily. Nejdřív se to nikomu z nás nelíbilo a nikdo si to nepřál. A já se nám ani trochu nedivím. Vážně jsme se nesnášeli. Pořád jsme mezi sebou obě třídy soupeřily, nadávali jsme si mezi sebou a vymýšleli i nenávistné pokřiky, které jsme křičeli třeba o tělocviku, když jsme proti sobě hráli přehazku. Ale postupem času se naše chování změnilo. Začali jsme se víc bavit, zajímat se o ostatní děti z té druhé třídy, bavit se jako třída a vznikl nespočet třídních hlášek a hodně z nás ještě dodnes „perlí,,. Vznikly v naší třídě i páry, některé spolu už delší dobu nejsou, ale některé jsou spolu až doteď. Teď jsem hrozně moc ráda že to takhle dopadlo. Už se konečně nedělíme na „áčko,, a „béčko,, ale bereme se jako jedna třída. Často od svých kamarádů, co jsou na střední, slýchávám, že jsou rádi, že jsou pryč, ale vím, že mi lžou. Až za pár měsíců odejdeme na střední, bude mi chybět Danův smích, Ulbíkovo házení jídla po třídě, bavení se kluků o tancích, Terčiny hádky s Lisoňkem, Lisoňkovo nervozní chování, Adino každodenní povídání, Pavlovy poznámky, výtlemy mě s Verčou a Ančou, které chápeme jen my. A učitelé? Bude mi chybět občasná ranní sprška pana učitele Sommera, vtipný hlášky pana učitele Lásky (on je prostě borec), srandovní křik paní učitelky Korostelové a abych

Co nás čeká v dalším půlroce… Můžeme se těšit na Čarodějnice, Noc s Andersenem, sběr papíru, a druhý stupeň čeká 3. ročník Bubákova závodu. Určitě těch akcí bude víc, ale tohle jsou jasní kandidáti, kteří se konají už několik let po sobě. Dále by měla přibýt novinka ohledně školního parlamentu a to taková, že by se zřídila schránka, kam byste mohli házet své nápady! Deváťáky čekají zkoušky a vůbec celý půlrok bude náročný! Přejeme dětem hodně úspěchů a rodičům s učiteli pevné nervy! Děkujeme všem, že si další číslo našeho strašáku přečetli. Poděkování patří všem učitelům a hlavně dětem, kteří si dali tu práci a něco napsali. Celý náš tým a to v sestavě: Werunečička Ficková, Kačka Kačulinka Pechová, Kája Karla Hedánková, Lenička Léňa Pichová, Domča Domí Slámová a paní učitelka Veronika Dlouhá se s Vámi srdečně loučí a za půl roku na... načtenou ?

12

Strašopis. ZŠ Brigádníků

Recommend Documents