str

economix MAGAZÍN

PRO

STUDENTY

VŠE




LISTOPAD

2007




ČÍSLO 5




ZDARMA

Ekofórum s Ing. Ivanem Miklošem /12

Petr Nečas, Ekofórum 21. 11. 2007 / str. 14

Martin Bursík, přednáška na VŠE / str. 15

Ondřej Havelka, koncert / str. 20

PŘIJÍMAČKY
KOLEJE
ROZVOJOVÉ A PORADENSKÉ CENTRUM VŠE

2

obsah

Obsah

economix

– 5 / 2007

Editorial Milé studentky, milí studenti, doufám, že jste úspěšně vstoupili do nového semestru. Můj volnější přístup k začátku nového roku, doplněný kurzem plachtění na Korsice, vystřídalo zděšení, že semestr již dospěl do své druhé části. Vize zlých snů se proměnily ve skutečnost průběžných testů a nebezpečně se přiblížila i uzávěrka Economixu. Nové číslo Economixu, které se vám právě dostalo do rukou, je plné zajímavých témat. Především jsme se museli věnovat tématu kolejí. Takový převis poptávky nad nabídkou po lůžkách na VŠE dlouho nikdo nezažil. Jedním z důvodů je, že vedení školy přikročilo ke strategii „Mládí vpřed“ a nabíralo do prvních ročníků o tři sta lidí více, než bylo běžné. Strategie hodná výjimečného válečníka, ale kam má vojsko složit hlavu? Jeden z organizátorů soutěže Startup se s námi podělil o zážitky ze vzniku tohoto zajímavého projektu. Je neuvěřitelné, co vše se dá vymyslet při studentských aktivitách. Hlavním smyslem soutěže o půlmilionový vklad do společnosti je podpora podnikatelských ambicí studentů, a to nejen na VŠE. Společně se spolubydlícím jsme se rozhodli také přihlásit, takže v příštím čísle možná čekejte reportáž s titulem „Jak se nám porota vysmála“. Mezi zajímavé hosty, kteří se objevili na půdě naší školy, patří i ministr životního prostředí Martin Bursík. Organizace Oikos uspořádala přednášku na téma ekologické daňové reformy. Bohužel jsem se nemohl zúčastnit, jinak bych se určitě zeptal na ministerský plán zálohování PET lahví. Jejich nápad mi tak trochu připomíná krtečka (ano, toho s kalhotkami), který v jednom ze svých příběhů (Zdeněk Miler: Krtek ve městě) ukradl vuřty a ucpal s nimi výfuky aut. Asi tak snižoval emise. Nebo že by si udil večeři? Studentské sdružení Ekonom pořádalo tradiční Ekofórum, jehož hostem byl bývalý slovenský ministr financí Ing. Ivan Mikloš. Koho z vás zajímá vývoj u našich východních sousedů, neměl by jistě přeskočit rozhovor s tímto symbolem slovenských ekonomických reforem. Na dalším Ekofóru budou své vítězné práce v soutěži Generali Top Talent na téma důchodová reforma prezentovat tři studenti VŠE a po nich vystoupí místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas. Pokud vaši mysl nahlodávají otázky ze sociální oblasti, tuto akci rozhodně navštivte. Koná se tradičně v Nové aule, a to 21. listopadu. Zkulturnit studenty VŠE přijeli Pavel Šporcl a Melody Makers s Ondřejem Havelkou. Reportáže z těchto akcí hledejte právě v tomto novém čísle. A pro všechny, kteří se zajímají o orientální tance (případně sličné tanečnice), jsme připravili rozhovor se studentkou Kateřinou Dopitovou, která již dva semestry úspěšně pořádá kurzy orientálních tanců pro student(k)y. A nezapomeňte na tradiční divadelní recenze a cestopis. Na závěr vám přeji hodně štěstí při průběžných testech. A pokud to nebude vycházet, nevěště hlavu. Ve škole máme psychologickou poradnu (viz rozhovor s ředitelem Rozvojového a poradenského centra VŠE Martinem Lukešem). Ale snad to nebude potřeba... Zlomte vaz! Václav Gráf šéfredaktor

Editorial / 2 Srovnání platů absolventů VŠ / 3 Jak dopadly letos přijímačky? / 4 Činnost RPC na VŠE / 6 Omezování administrativní zátěže podnikatelů / 8 Startup roku / 8 Krize na finančních trzích / 9 Aktuality / 10 Jak si opatřit Economix? / 11 Ekofórum s Ivanem Miklošem / 12 Rozhovor s Ivanem Miklošem / 12 Ekofórum: Generali Top Talent 2007 / 14 Martin Bursík na VŠE / 15 Jak nevykolejit, když není místo na koleji / 16 Mladý a úspěšný Michal Lamplot / 17 Sam Peltzman převzal Výroční cenu LI / 17 Na baru s Danielou Kolářovou / 18 Kateřina Dopitová vede kurzy orientálních tanců na VŠE / 20 Houslový recitál Pavla Šporcla na VŠE / 21 Havelka opět uvedl VŠE do víru swingu / 22 Recenze knihy a filmu / 24 Divadelní p(o)hledy / 25 Seychely / 26

economix Šéfredaktor: Václav Gráf Zástupce šéfredaktora: Marcel Bodnár Redaktoři: Miroslav Cvrček, Michal Haltuf, Kateřina Imríšková, Klára Kadlecová, Hana Kubcová, Pavlína Máčalová, Radoslav Peter, Jakub Šalek, Vladimír Štípek, Olga Trpáková a další… Fotografie: Jaroslav Šícha, Janusz Konieczny Editor: Jan Jaroš Design a sazba: Pavel Vodička E-mail Economixu: [email protected] Vydal:

Evidenční číslo: MK ČR E 17789

zpravodajství

3

Srovnání platů absolventů vysokých škol

Graf 2 - Průměrné platy absolventů VŠE a několika dalších vybraných škol (legenda viz graf č. 1) po pěti letech od získání diplomu. Hrubé mzdy v Kč z roku 2006.

Graf 3 - Průměrný nástupní plat absolventů VŠE podle jednotlivých fakult (kromě F1). Hrubá mzda v Kč z roku 2001.

– 5 / 2007

PO PĚTI LETECH PRAXE Po pěti letech v pracovním procesu jsou čísla ještě zajímavější. Průměrný absolvent VŠE si přijde na 33 300 Kč (medián 30 900 Kč; n=387), druhé skončilo ČVUT s platem 30 400 Kč (medián 27 200 Kč; n=266). Mezifakultní boj vyhrává opět 4. fakulta s částkou 38 050 Kč hrubého (medián 37 800 Kč; n=48), což je o celých deset tisíc více než 5. fakulta, která se s 27 800 Kč (medián 25 500 Kč; n=64) umístila na místě posledním. Zjištěné údaje odpovídají i tomu, o čem jsme vás informovali v minulém čísle – na trhu je nedostatek absolventů oborů spojených s informačními technologiemi; poptávka firem po těchto absolventech převyšuje dvojnásobně nabídku, což přirozeně zvyšuje jejich cenu na trhu práce. Nicméně ani diplom z platově nejúspěšnější vysoké školy nikomu z nás nezaručuje, že bude taktéž platově úspěšný. Jen nám dává šance – a je na každém z nás, jak kdo tuto šanci využije.  Autor: Michal Haltuf Zdroj: Výsledky projektu Reflex 2006, Středisko vzdělávací politiky, UK

Graf 1 - Průměrné nástupní platy absolventů VŠE a několika dalších vybraných škol: ČVUT - České vysoké učení technické; SU - Slezská univerzita; VŠCHT Vysoká škola chemicko-technologická; MU - Masarykova univerzita; UK Univerzita Karlova; JU - Jihočeská univerzita. Hrubé mzdy v Kč z roku 2001.

Graf 4 - Průměrný plat absolventů VŠE po pěti letech praxe podle jednotlivých fakult (kromě F1). Hrubá mzda v Kč z roku 2006.

economix

KOLIK BUDU BRÁT? Ta otázka je natolik zajímavá a důležitá, že si ji dříve či později položí každý z nás – a zároveň je natolik neslušná, že není vhodné ptát se na ni příliš nahlas; tedy alespoň ne při pohovoru... Univerzita Karlova provedla rozsáhlý srovnávací průzkum českých vysokých škol, v němž se (kromě dalších asi 140 položek) zaměřila právě na platy absolventů – nástupní plat a plat po pěti letech v praxi. Co z něj pro nás vyplývá? Milí čtenáři, mám pro vás velmi radostnou zprávu: až dostudujete VŠE, máte šanci, že v průměru dosáhnete ve srovnání s absolventy jiných škol na nejvyšší platy. Ano, je to tak – VŠE se umístila platově v čele žebříčku, stíhána v těsném závěsu ČVUT. Jste-li navíc ze 4. fakulty, můžete jásat podruhé, protože z porovnání s 84 dalšími fakultami z celé ČR vyšla jako absolutní vítěz. NÁS TUPNÍ PLAT Průměrný student VŠE má nástupní plat asi 18 800 Kč (medián 17 650 Kč; n=394); přičemž mezi jednotlivými fakultami jsou až čtvrtinové rozdíly. Na nejvyšší nástupní plat, a to 21 700 Kč (medián 20 000 Kč; n=48), se mohou těšit absolventi 4. fakulty, nejnižší mají naopak absolventi 5. a 6. fakulty (shodně 16 400 Kč; medián 15 000 Kč pro pátou a 16 500 Kč pro šestou fakultu). Ve výsledcích výzkumu však chybějí data pro 1. fakultu. Porovnání nástupních platů mezi VŠE a vybranými vysokými školami i mezi jednotlivými fakultami VŠE si můžete prohlédnout v přiložených grafech.

4

téma čísla

Jak dopadly letos přijímačky?

economix

– 5 / 2007

Na kolegiu rektora byla za účasti zástupců všech fakult dne 30. října 2007 vzata na vědomí Zpráva o přijímacím řízení na akademický rok 2007/2008, kterou kolegiu předložil prorektor Felix Koschin. Z této zprávy vyplývá několik mnohým z nás netušených informací a lze z ní vyčíst zajímavé, někdy ne příliš lichotivé trendy. VÝVOJ ZÁJMU O S TUDIUM Stejně jako v loňském roce mohli uchazeči podat samostatnou přihlášku na každou fakultu, o kterou měli zájem, přijímací zkoušku skládali na každé fakultě, kam podali přihlášku, a ke studiu mohli být přijati na několik fakult současně. Celkem bylo podáno 17 949 přihlášek a podalo je 11 565 uchazečů. Oproti roku 2006 počet přihlášek vzrostl asi o 1 300 a počet uchazečů asi o 450. Z tohoto počtu podalo pouze jednu přihlášku 7 119 uchazečů, dvě 2 928 uchazečů, tři 1 160 uchazečů, čtyři 300 uchazečů, pět 54 uchazečů a šest přihlášek čtyři uchazeči. Pouze jedinou přihlášku ke studiu na VŠE podalo: na Fakultu financí a účetnictví 1 218 uchazečů (34 % přihlášek), na Fakultu mezinárodních vztahů 1 331 uchazečů (43 % přihlášek), na Fakultu podnikohospodářskou 1 288 uchazečů (29 % přihlášek), na Fakultu informatiky a statistiky 1 118 uchazečů (51 % přihlášek), na Národohospodářskou fakultu 1 349 uchazečů (41 % přihlášek), na Fakultu managementu 815 uchazečů (60 % přihlášek). Největší změnu zaznamenala Národohospodářská fakulta (F5), kam pouze jednu přihlášku ke studiu podalo o 638 uchazečů více než předchozí rok, což představuje nárůst o 14 %. Toto číslo je velmi zajímavé i z toho pohledu, že F5 (ale i F6) měla naprosto jinou formu přijímaček než všechny ostatní fakulty. Počet přihlášených uchazečů převýšil 2,75x „směrná“ čísla pro přijetí (viz. tabulka č. 2).

Podíl prezencí u přijímacích zkoušek na počtu přihlášek byl v letošním roce opět nižší než v předchozích letech, a to 79,7 % (2006 = 80,0 %, 2005 = 81,1 %, 2004 = 82,7 %). Tento trend bohužel napovídá, že VŠE v konkurenčním boji s ostatními školami zřejmě ztrácí. Kdyby F5 nedosáhla tak dobrého výsledku, tak by ten propad byl ještě větší. Nejnižší absence tedy byla na Národohospodářské fakultě (9,2 %, zde se však lišila forma přijímacího řízení), naopak nejvyšší (29,7 %) byla na Fakultě managementu (viz. tabulka č. 1). V roce 2007 se opět zvýšil počet přihlášek cizinců. Cizinci podali celkem 2 652 přihlášek ke studiu, z toho bylo 1 077 přihlášek uchazečů ze Slovenské republiky (2006 = 2 537 cizinců, z toho bylo 1 107 Slováků; 2005 = 2 396 cizinců, z toho 965 Slováků). Rostoucí počet přijímaných cizinců lze vidět jako pozitivní vývoj, avšak otázkou zůstává, zdali je to atraktivitou naší školy nebo spíše atraktivitou naší země jako takové. VÝSLEDKY PŘIJÍMACÍHO ŘÍZENÍ Účastníci přijímací zkoušky prospěli v 9 730 případech (68 %) a bylo vydáno 6 765 rozhodnutí o přijetí ke studiu, což je 47,2 % z celkového počtu konaných přijímacích zkoušek (viz. tabulka č. 1). Mnozí uchazeči byli přijati na více fakult. Pouze na jednu fakultu bylo přijato 3 880 uchazečů, na dvě 1 043 uchazečů, na tři 230 uchazečů a na čtyři fakulty 26 uchazečů. Celkem tedy bylo přijato 5 179 osob, tj. o 622 osob více než v roce 2006. Jak ukazuje tabulka č. 2, nejvyšší bodový limit pro přijetí byl na oboru Mezinárodní a evropská studia – diplomacie (263 ze 300 bodů). Naopak na všech oborech Fakulty informatiky a statistiky postačil pro přijetí bodový zisk 80 bodů a na obor Informatika dokonce jen 60 bodů (z 200 bodů) a na Fakultě managementu podobně nízká hranice (86, resp. 71 z 200 bodů). Nejdůležitější informací však je, kolik studentů skutečně do

prvních ročníků nastoupilo (tabulka č. 5). Z přijatých 6 765 osob ve skutečnosti nastoupilo ke studiu 4 375 osob (64,7 %). Poměr přijatých a zapsaných tedy činí na F1 56,5 %, na F2 79,2 %, na F3 50,9 %, na F4 62,3 %, na F5 90,8 % a na F6 je to 59,1 %. Toto opět něco vypovídá o konkurenceschopnosti naší školy, respektive jejích fakult, jelikož ti, co byli přijati, ale nezapsali se ke studiu na naší škole, upřednostnili školu jinou. Takových uchazečů bylo letos 35,3 %. Rozdíly mezi fakultami jsou nejevidentnější ze srovnání poměru „přijato/dostavilo se“ (viz. tabulka č. 1): na F1 se dostal téměř každý druhý (47,8 %), na F2 také každý druhý (53 %), na F3 se dostali dva z pěti (40,5 %), na F4 téměř devět z deseti (88,3 %), naopak na F5 jen jeden ze čtyř (25 %) a na F6 každý druhý (53,6 %) student, který se dostavil k přijímačkám. Z toho vyplývá, že nejnáročnější bylo letos se dostat na F5. Narozdíl od ostatních fakult však přijímací řízení pro Národohospodářskou fakultu zajistila společnost SCIO. Při porovnávání výsledků je třeba mít tuto skutečnost na paměti. Zajímavá je také struktura uchazečů přijatých podle typu střední školy (viz. tabulka č. 4). Právě poměr gymnazistů vůči absolventům ostatních škol napovídá, co by mohlo být příčinou výše zmiňované úrovně přijatých studentů a jejich „úmrtnosti“ (markantní je to právě u F4). Tabulka č. 2 také jasně ukazuje výrazné rozdíly v úrovni přijímaných studentů jednotlivých fakult a jejich oborů. Významnou otázkou tak zůstává, zdali na jedné straně přijímat studenty, kteří u přijímaček získají pouze 30 nebo 40 % bodů, jako je tomu na F4, a na druhé straně odmítat studenty, kteří se na školu nedostanou přes hranici i více než dvojnásobnou (u MO na F2 to je dokonce hranice 88 % bodů). Přitom lze předpokládat, že tito odmítnutí studenti mají v celku vyšší úroveň. Navíc toto se odráží i v tzv. „úmrtnosti“, která je na F4 řádově vyšší než

u ostatních fakult – pohybuje se okolo 40 % v prvním ročníku! Nezabírají tedy tito studenti místo těm, kteří u zkoušek prokázali podstatně větší znalosti (dle dosažených bodů), ale hlásili se na jinou fakultu, kde to nestačilo? Úvaha o tom, že by se směrná čísla z tohoto důvodu mohla přerozdělit ve prospěch jiných fakult, se po rozhovoru s děkany nebo proděkany pro pedagogiku jednotlivých fakult, ukázala jako dost problematická a narazilo by to na mnoho překážek – od vůle všech protagonistů až po čistě technické problémy, které by se mohly ukázat jako těžce řešitelné. Nezapomínejme, že jde (jako nakonec vždy) o peníze, které škola a fakulty ze studentů mají (bez ohledu na jejich úroveň), obzvlášť když F4 přijímá ze všech fakult nejvíce studentů – v roce 2007 to bylo 29 % všech přijatých (21,34 % zapsaných) studentů VŠE. Každá fakulta má totiž peníze podle toho, kolik má „výkonů“ a nejvíce výkonů uděláte vždy s vlastními studenty. Jsou zde také procentuální limity od MŠMT pro meziroční nárůst počtu studentů. Děkani F1, F3 a F5 v podstatě ani nemají zájem počty svých studentů navyšovat. Narazili by totiž na kapacitní bariéry školy (prostory apod.), ale větší počet studentů musí také učit větší počet vyučujících a tady narážejí na nedostatek těch kvalitních. Děkan Jaromír Veber (F3) by dokonce byl ochoten až o 20 % snížit počet přijímaných (myšleno zapsaných) studentů (ačkoli jich letos přijal o 120 více než v předchozích letech), aby zkvalitnil jejich strukturu a i jejich výuku. Tím by však byla jeho fakulta bita právě na výkonech a tedy i na penězích. Tímto směrem však již v minulých letech, bez ohledu na úbytek peněz pro vlastní fakultu, šel děkan Jiří Schwarz (F5), který kvůli kvalitě studentů zvýšil bodovou hranici a přijímal okolo 200 studentů méně. Letos, vzhledem k tomu, že se mu na fakultu hlásil větší počet kvalitních studentů (viz. tabulka č. 1), opět počty navýšil (viz. tabulka č. 5). Logickým argumentem postu-

5

téma čísla F4 pro pedagogiku Jana Pelikána se k nim hlásí studenti, kteří mají sice problémy s matematikou, jazyky a „ekonomickými“ předměty, ale v informatice plní daná kritéria bez problémů. Nakonec i výše zmíněná 40% „úmrtnost“ nekvalitní studenty zredukuje.

1 288 1 236 1 486 1 499 743 513 6 765 5 179

73,1 78,1 59,1 98,2 53,5 53,6 69,5 75,6

muži 528 366 593 1 108 404 244 3 243 2 651

ženy 760 870 893 391 339 269 3 522 2 528

47,8 53 40,5 88,3 25 53,6 47,2 63,6

* Na F3 a F4 bylo možné podat více přihlášek, proto v těchto řádcích nejsou údaje o fyzických osobách (F3 = -64 osob, F4 = -121 osob).

Tabulka č. 2 (bakalářské programy) Přihlášení a přijatí uchazeči podle oboru a fakult. Obor BP DP FI UC F1

Poč. přihlášených Počet přijatých Bodový limit Předpokl. pro přijetí na relace na poč. na celkem 1. obor náhr. mužů přijatých celkem k předpokladu 1. obor 2. obor 3. obor obor 223 1 034 4,5krát 160 160 × 265 258 7 114 175 208 1,2krát 100 100 × 189 86 103 59 390 1 106 2.8krát 158 158 × 419 416 3 218 380 1 200 3,2krát 142 142 × 415 332 83 137 1168 3548 3,0krát 560 560 1288 1092 196 528

žen

151 130 201 278 760

MO MS PL PP RC F2

824 98 116 96 103 1237

1 647 603 63 242 518 3 073

2,0krát 6,2krát 5,4krát 2,5krát 5,0krát 2,5krát

207 263 150 200 228 1 048

× × 215 × × 215

× × × × ×

824 98 116 96 102 1 236

824 98 23 96 102 1 143

– – 93 – – 93

271 25 28 35 7 366

553 73 88 61 95 870

AM PE F3

131 1 263 1394

233 4 245 4478

1,8krát 3,3krát 3,2krát

130 153 283

× ×

× ×

152 1 334 1486

152 1 334 152

– –

33 560 593

119 774 893

IN MM SE SM PS F4

1 000 110 130 90 170 1 500

1 519 171 155 143 225 2 213

1,5krát 1,6krát 1,2krát 1,6krát 1,3krát 1,5krát

60 80 80 80 80 380

60 80 80 80 × 300

60 80 80 80 × 300

1 008 125 107 105 154 1 499

1 004 125 107 99 154 1 489

4 830 – 74 – 56 6 35 – 113 10 1 108

178 51 51 70 41 391

EK NH RE F5

343 278 122 743

1 567 1 132 580 3 279

4,6krát 4,1krát 4,8krát 4,4krát

× × × 0

× × ×

× × ×

343 278 122 743

343 278 122 743

– – –

219 144 41 404

124 134 81 339

M2 MN F6

123 345 468

436 925 1 361

3,6krát 2,7krát 2,9krát

86‡ 71‡ 157

× ×

× ×

128 385 513

128 385 513

– –

70 174 244

58 211 269

Σ

6 510

17 952 2,75krát

6 765

5 132

×

×

×

CIZINCI U ZKOUŠEK Při přijímacím řízení pro akademický rok 2007/2008 byli poprvé použity vstupní testy z českého jazyka pro cizí státní příslušníky (vyjma uchazečů ze Slovenska), které měly prověřit jejich schopnost porozumět psanému i mluvenému projevu v českém jazyce. Testy připravila katedra anglického jazyka a uspěl ten, který získal minimálně 50 % bodů. Povinnost skládat zkoušku mělo 630 uchazečů (pokud podal uchazeč více přihlášek, skládal pouze jednu zkoušku), dostavilo se 473 z nich a při zkoušce uspělo 355 uchazečů. Bylo vydáno celkem 1 042 rozhodnutí o přijetí cizinců, z toho 514 pro občany Slovenska. Další rozhodnutí o přijetí byly vydány zejména pro uchazeče ze zemí bývalého Sovětského svazu – z Ruska (211, loni 305) z Kazachstánu (83/92), z Běloruska (48/58) a z Ukrajiny (73/53).

299 3 243 3 522

F1 F2 F3 F4 F5 F6 Σ

1 525 1 095 2 272 221 × 490 5 603

Počet revizí absolutně 185 170 261 40 × 93 749

Přijato po revizi

v% 12,1 15,5 11,5 18,1 × 19 13,4

118 – 92 24 × 46 280

Fakulta

Gymn.

SEŠ, OA

F1 F2 F3 F4 F5 F6 Σ

721 947 1 003 719 513 275 4 178

299 68 167 208 146 132 1 020

Ostatní SOŠ 26 3 21 264 35 26 375

SOU 1 – 1 18 4 8 32

Z ciziny

Ostatní

Celkem

224 209 279 187 16 18 933

17 9 15 103 29 54 227

1 288 1 236 1 486 1 499 743 513 6 765

Tabulka č. 5 (bakalářské a pětileté magisterské programy) Počty přijatých a zapsaných v letech 2003 až 2007 podle fakult. Fakulta

Fakulta

Nepřijato v 1. kole

PŘEZKUMNÉ ŘÍZENÍ Koncem srpna 2007 proběhlo na celoškolské úrovni přezkumné řízení (tzv. „odvolání“). Celkem bylo provedeno 749 revizí. (2006 = 900 revizí, 2005 = 1 310, 2004 = 993). Z důvodu opravy chybného hodnocení testů nebyl přijat nikdo. V rámci revizního řízení nepřijímaly pouze F2 a F5. Bylo vydáno celkem 280 rozhodnutí o přijetí (viz. tabulka č. 3). Přezkumné řízení neznamená v podstatě nic jiného, než to, že se na čtyřech ze šesti fakult špatně odhadl počet přijatých, který by měl stačit na to, aby byla pokryta kapacita těmi, kteří skutečně přijdou na zápis. To však znamenalo mírné snížení bodové hranice pro přijetí (viz. tabulka č. 2). Zajímavé je, že nejvíce studentů takto přijala F1 (118 osob, 12,1 %), procentuálně z revidovaných to bylo nejvíce na F6 (19 %) a F4 (18,1 %).  Autor: [email protected]

Tabulka č. 4 (bakalářské programy) Přijatí na fakulty podle typu střední školy.

* Na F2 jde o součet bodů ze tří zkoušek. U oboru AM a na F6 se dělaly částečně jiné zkoušky než u ostatních fakult a jejich oborů.

Tabulka č. 3 (bakalářské programy) Výsledky přezkumného řízení.

ZÁPISY Zápisy proběhly na konci června (na F5), v první polovině července (na F3 a F4) a na konci srpna (na F1 a F2). Na všech fakultách, kromě F4, se zapsalo v 1. kole tolik studentů, že byly téměř naplněny představy fakult (směrná čísla).

F1 F2 F3 F4 F5 F6 Σ

2003/2004 přijatí 673 835 815 1 102 908 341 4 674

nastoupili 649 727 589 803 646 218 3 632

2004/2005 podíl v% 96,4 87,1 72,3 72,9 71,1 63,9 77,7

přijatí 907 906 760 1 201 815 449 5 038

nastoupili 753 821 607 901 634 304 4 020

2005/2006 podíl v% 83 90,6 79,9 75 77,8 67,7 79,8

přijatí 1 046 907 1 148 1 227 1 137 512 5 977

nastoupili 649 784 637 821 587 296 3 774

2006/2007 podíl v% 62 86,4 55,5 66,9 51,6 57,8 63,1

přijatí 1 106 1 001 1 266 1 149 1 068 577 6 167

nastoupili 648 843 636 757 476 377 3 737

– 5 / 2007

65,4 67,9 68,6 89,9 46,7 100 67,9 74,2

Relace (%) přijato/ dostavilo se

Přij./prosp. (v %)

1 762 1 583 2 513 1 526 1 389 957 9 730 6 038

Přijato

76 75,9 82 76,7 90,8 70,3 79,8 79,7

Prosp./dost. (v %)

Dostavilo se 2 695 2 331 3 666 1 697 2 976 957 14 322 8 140

Prospělo

Přihlásilo se 3 548 3 073 4 478 2 213 3 279 1 361 17 952 10 216

Dost./přihl. (v %)

Fakulta F1 F2 F3 F4 F5 F6 Σ VŠE

Další větší skupinu tvoří Vietnamci, pro které bylo vydáno 42 (loni 46) rozhodnutí o přijetí. Dá se tedy hovořit o nárůstu přijatých Slováků a naopak o poklesu přijatých uchazečů z republik bývalého Sovětského svazu.

/

Tabulka č. 1 (bakalářské programy) Počty uchazečů, kteří se přihlásili, dostavili se, prospěli a byli přijati podle fakulty. Přijatí podle pohlaví

Nicméně sama F4 toto asi cítí jako problém a v příštím roce hodlá přijmout cca 20 % studentů přes SCIO. Přerozdělení směrných čísel mezi fakultami, celkové snížení počtu studentů za účelem zvýšení jejich úrovně a úrovně jejich výuky (a tím i prestiže naší univerzity) by bylo možné pouze v případě dohody všech fakult a rektorátu, což, vzhledem k tomu, že se již nedokázali shodnout na podstatně banálnějších záležitostech, nelze asi předpokládat. Je samozřejmě otázkou, zdali je o podobný razantní krok, např. z finančních důvodů, vůbec zájem.

2007/2008 podíl v% 58,6 84,2 50,2 65,9 44,6 65,3 61,2

přijatí 1 288 1 236 1 486 1 499 743 513 6 765

nastoupili 728 979 756 934 675 303 4 375

podíl v% 56,5 79,2 50,9 62,3 90,8 59,1 64,7

economix

pu F4 je, že o její studenty je na trhu práce již několik let extrémní zájem (viz. článek Economix č. 4/2007, str. 3 – „Absolventů IT je málo. Jejich znalosti jsou nevyhovující.“) a proto mají snahu o výchovu co největšího počtu informatiků. Podle proděkana

6

rozhovor

Činnost rozvojového a poradenského centra na VŠE

economix

– 5 / 2007

Rozvojové a poradenské centrum (RPC) je poměrně novou institucí v rámci VŠE, ale již nyní studentům a absolventům VŠE aktivně pomáhá uplatnit se na trhu práce. Studenti mohou využít činnosti Akademické psychologické poradny či psychologické diagnostiky a zúčastnit se projektů, které RPC pořádá. Pro studenty i absolventy je na stránkách centra pravidelně aktualizována nabídka pracovních míst a v rámci Dne s VŠE je připraveno i setkání absolventů po letech. Nejen na něj jsme se zeptali Mgr. Ing. Martina Lukeše, Ph.D., ředitele RPC VŠE. V sobotu 24. listopadu se bude konat setkání absolventů. V čem vidíte důležitost takovéto akce? Takové setkání je důležité pro dvě strany – pro absolventy samé, protože mají možnost vidět, co se na škole změnilo, co vypadá jinak, než když studovali oni. Také může být zajímavé potkat se mezi sebou, potkat staré známé a spolužáky, zjistit, co dělají a jak se jim daří. Chceme pro ně zajistit příjemnou atmosféru, aby se mohli setkat a říct si, co je u nich nového. Důležité je i setkat se s učiteli, kteří je učili dejme tomu před deseti lety. Mohou si spolu popovídat o tom, co je naučili a co pak využili či nevyužili v praxi. Dostávám se tedy i k té druhé straně – co to znamená pro školu. Škola může navázat kontakty, zjistit nové trendy, co se děje v praxi. Myslím si, že v minulosti VŠE trochu podcenila tuto spolupráci s absolventy, takže teď se to snažíme třeba i Dnem s VŠE nějak zlepšit. Aby to vypadalo podobně jako v cizině, kde je kontakt mezi školou a absolventy daleko hlubší. Jaký program je pro účastníky přichystán? Zde bych odkázal na webové stránky www.densvse.cz. Program se dělí na společenský a odborný, chceme, aby vystoupily různé studentské spolky VŠE, představí se orchestr VŠE, sbor Musica Oeconomica Pragensis, folklorní soubor Gaudeamus nebo ochotnický divadelní spolek. Chceme ukázat, co se tady všechno děje, že se tu jen ne-

studuje, ale odehrávají se i další aktivity. Mimo to vystoupí náš absolvent Ivan Mládek nebo Vladimír Hron. V programu najdeme i vernisáž obrazů Jana Antonína Pacáka. V rámci odborného programu připraví každá fakulta svůj vlastní program, vystoupí někdo z fakulty a někdo z praxe. Například Martin Jahn, Michal Petrman, který vede společnost Deloitte, nebo náměstek ministra průmyslu a obchodu Martin Tlapa. Tedy zajímaví lidé – absolventi VŠE, kteří normálně nepůsobí na škole, ale škola s nimi má kontakty. Kolik zhruba absolventů se na Den s VŠE zaregistrovalo a jaká se očekává návštěva? Zatím se za osm dní od spuštění registrace zaregistrovalo 221 lidí (aktuální stav je na webových stránkách). Počítáme, že akce by se mohlo zúčastnit přibližně 700 účastníků. Jak vznikla myšlenka na založení RPC, které spojuje studenty, absolventy, firmy a další instituce? Rozvojové a poradenské centrum vzniklo v září roku 2006 a ta myšlenka vznikla kvůli tomu, že škola ne zcela ideálně obhospodařovala některé činnosti, například kontakt s firmami. Čili hlavní záměr byl takový, že škola by tuto věc mohla dělat daleko lépe. Proto

bylo zřízeno poradenské centrum, které nabízí na jedné straně něco studentům, třeba Akademickou psychologickou poradnu nebo veletrhy Šance, na druhé straně škole, která tak může získat nějaké finanční prostředky ze strany firem. S jakými problémy chodí do Akademické psychologické poradny? Jsou to opravdu různé věci, ať už studijní problémy nebo osobního charakteru, rodinné či partnerské a občas, byť ne tak často, jde o problémy se závislostmi. Dokážou lidé překonat předsudky o návštěvě psychologické poradny? Nestydí se třeba? Já myslím, že lidé, kteří do poradny přijdou, už tento ostych překonali. Je možné, že jsou jiní studenti, kteří ostych mají a nepřijdou, o těch tolik nevíme. Ale ti, s nimiž pracujeme, mají odvahu přijít a poradit se o problémech. Samozřejmě je vše anonymní a důvěrné, je to služba pro ně, která je poskytována zkušenými psychology, takže mohou být zcela beze strachu. Mohou poradnu využívat i pedagogové? Ano, mohou, obecně zaměstnanci školy. Platí nějaká všeobecná rada studentům, jak bojovat se stresem ve zkouškovém období? Člověk vzpomíná na vlastní studentská léta. Vím, že to taky vždycky nebylo tak jednoduché, ale určitě je dobré se připravovat předem, nenechávat věci na poslední chvíli. Častá tendence je, že tři týdny nic nedělám a pak poslední dva dny před zkouškou šílím, že to nestíhám. Doporučil bych udělat si plán, jak budu postupovat. Time-management by mělo hodně studentů zlepšovat. Korigovat tak rozsáhlou instituci, jako je RPC, musí být velmi náročné. Jak jste se k tomuto zaměstnání dostal?

síce práce. Co se týče toho, kolik firem vystoupí nyní na podzimní Šanci, máme potvrzeno 69 firem. Veletrh Šance bude ve dvou dnech, 13. 11. vystoupí 35 firem, a druhý den, 14. 11., se bude prezentovat 34 firem. Máte ohlasy od studentů, co se týče hledání práce na Šanci? Každý rok se snažíme studenty oslovit, ale návratnost odpovědí na námi rozeslané dotazníky je relativně nízká. Nemáme přesné informace, kolik procent studentů na Šanci místo najde, protože z těch 1500 lidí, kteří se jí zúčastní, je zhruba jen 800 registrovaných, které můžeme oslovit, a z nich nám přibližně stovka odpoví. Nicméně pozitivní informace máme od našich studentů, které učíme. Tereza se tak dozvěděla od svého studenta Filipa Kulhánka, jak našel místo na podzimní Šanci 2006, já zase od Ondřeje Šulce, jak získal práci letos na jarní Šanci. Vždycky se nám takhle podaří, řekl bych spíše neformálním způsobem, zjistit, že studenti na Šanci místo získat opravdu mohou. Jaké další projekty jsou v rámci RPC uskutečňovány? Těch projektů je poměrně dost, já bych zase odkázal na naše webové stránky rpc.vse. cz, kde je zveřejněn newsletter, na němž jsou

další věci. Z těch větších akcí bych zmínil třeba Den auditorské a daňové profese (koná se 7. 12., pozn. red.) pořádaný ve spolupráci s velkou čtyřkou. Je to celodenní akce, na začátku je kratší přednáška pro studenty týkající se dané problematiky, potom projdou čtyřmi navazujícími workshopy, hodinu u každé ze společností, kde si budou moci prakticky vyzkoušet, jak vypadá práce ať už auditora nebo daňového poradce v dané firmě. Nejde tedy jen o povídání, ale o to, jak ta práce skutečně vypadá, co to obnáší. Budou tam i různé hry atd. Místo je pro 160 studentů. Většina vysokoškolských pedagogů vystupuje poměrně skepticky k brigádám a praxím během studia. Jaký názor na to máte vy? Myslím si, že většina studentů stejně nějakou formu brigády nebo praxe má. Když jsme dělali jeden výzkum u IT studentů, tak tam bylo asi 60 až 70 % studentů, kteří měli ke studiu nějaký pracovní úvazek, pracovali na živnostenský list a podobně. Myslím si, že většina studentů je schopna si práci sehnat. Co se týče stáží a brigád v rámci spolupráce s firmami, tak to chápu ze strany firem jako aktivitu, díky níž mohou levně sehnat pracovní sílu a ještě zkusit, jestli ten student je dobrý a mohl by později dostat zajímavější pracovní místo. Ze strany studentů bych řekl, že to může být prospěšné, pokud se v rámci stáží dostanou skutečně k něčemu zajímavému. To znamená, že to souvisí s jejich oborem, že to není jen lepení obálek nebo kopírování a takové věci. Tedy pokud je tam něco víc, tak je to dobré. Zajímavý je program stínování manažerů pořádaný sdružením Business Leaders Forum. Spočívá to v tom, že si student vybere nějakou firmu, v níž by chtěl stínovat nějakého manažera, a dva týdny s ním chodí na schůzky, na jednání, dívá se, jak vypadá jeho práce. To může být podle mě velmi užitečné. Co byste poradil čerstvým absolventům při hledání zaměstnání? Těch rad by bylo spousta, ale kdybych měl říct ty hlavní, tak zaprvé je to vlastní plánování kariéry. To znamená, aby si stanovili hlavní cíl, čeho chtějí dosáhnout, co chtějí dělat za pět deset let. Zvážit kroky, které jsou k tomu potřeba. A zadruhé být realistický, co se týče finančního očekávání. Pokud budou chtít nástupní plat 30 000 – 40 000 Kč měsíčně, tak pro ty ambicióznější je to ještě realistické, ale pokud budou chtít kolem 100 000 Kč měsíčně, je to až na vzácné výjimky úplně mimo. A co máme ohlasy z firem, tak i absolventi, kteří nijak výjimeční nejsou, mají často přehnané nároky na finanční ohodnocení. Takže být trochu realista, kde se pohybuji v porovnání s ostatními. A zatřetí určitě také zvážit, že práce není všechno. Takže zvolit kombinaci zajímavé kariéry s osobním životem, na který by mi měl zbýt čas. Na rodinu, partnera a věci, které dělá člověk rád.  Autor: Hana Kubcová

economix

Já působím ještě na katedře psychologie a sociologie řízení, což je z hlediska obsahu velmi blízko. Taky tady na VŠE učím. Vlastně jsem dostal nabídku, jestli bych s tím chtěl nějakým způsobem začít a centrum rozjet. Nabídka mi přišla zajímavá, tak jsem do toho šel. Chybělo vám podobné centrum v době, kdy jste byl sám absolventem? To je zajímavá otázka. Já myslím, že bych ocenil, kdyby byl veletrh pracovních příležitostí s nabídkou 60 firem – mohl bych je obejít a zjistit, co jednotliví zaměstnavatelé nabízejí. To bych ocenil, ale bohužel jsem tento výběr neměl. Byť jsem nikdy neměl problém sehnat pracovní uplatnění, člověk by měl více informací. Poradna tady tehdy fungovala, ale tu jsem nepotřeboval. Možná by nebyly od věci specifické kurzy, které tady teď děláme. Třeba jak dobře napsat životopis, jak žádat o pracovní místo... Teď také probíhá psychologická diagnostika, to jsou pro studenty užitečné věci. Můžete srovnat pozici absolventů dnes a před lety? Mají to dnes lehčí, například při hledání práce? Já si myslím, že to mají lehčí, protože trh práce je přece jen dost přehřátý, je víc nabídek volných míst, než je poptávka ze strany absolventů. Každý absolvent, který chce, tu práci sežene. Samozřejmě je nějaké místo lepší, nějaké horší, ale dnešní poptávka po absolventech je větší, než bývala před deseti či dvaceti lety. Takže si myslím, že se sháněním místa dnes opravdu problém není. A v tomhle bych řekl, že pro VŠE mluví zkušenost, že od nás vycházejí kvalitní absolventi, že problém s nezaměstnaností moc neznáme. Blíží se datum patřící veletrhu pracovních příležitostí Šance 2007. Jak dlouho trvá příprava a organizace této akce? Kolik firem se zde prezentuje? Příprava probíhá někdy od srpna, letos začala už v červenci. To znamená, že musíme mít daný termín, musíme mít jasnou představu, kolik firem bychom tam chtěli mít, musíme vědět, v jakém pořadí firmy oslovovat... Měli bychom se zamýšlet nad tím, jaké firmy už tam byly a jaké ještě ne a my je tam mít chceme, aby byla nabídka pro studenty pestrá. To je vlastně ten první koncepční krok. Jakmile ho máme hotový, začínáme oslovovat generálního partnera, hlavní partnery, partnery a pak ostatní firmy. Třeba Česká spořitelna věděla, kde bude mít stánek, už v červenci, hlavní partneři to věděli v srpnu, partneři v září a pak na přelomu září a října se registrace otevřela i pro ostatní firmy. Komunikaci s konkrétní firmou má na starosti koordinátorka Šance Tereza Francová, která odvádí skvělou práci. Také je potřeba domluvit řadu věcí tady interně ve škole; zamluvit prostory, zajistit úklid, kontejner na odpad, parkování, občerstvení – jde o spoustu věcí, které na první pohled nejsou vidět, ale jsou s tím také spojeny. Jde tedy tak o tři mě-

– 5 / 2007

7

rozhovor

8

zpravodajství

Omezování administrativní zátěže podnikatelů Podnikání v České republice upravuje v současné době nekonečné množství právních předpisů různé právní síly. Jednotlivá ustanovení zákonů, vládních nařízení a zejména ministerských vyhlášek přinášejí podnikatelům nejčastěji novou administrativní, a tedy i finanční zátěž. Právní řád obsahuje řadu duplicitních a nadbytečných úprav. Ministerské prováděcí právní předpisy svým extenzivním pojetím často ukládají povinnost nad rámec příslušného zákona. Totéž platí i v případě implementace předpisů Evropského společenství. Zejména ministerstva naložila v posledních letech na bedra podnikatelů neúměrnou zátěž, která představuje velké riziko pro další úspěšný rozvoj nejen drobného podnikání (české prostředí je specifické právě bariérami, které brání rozvoji malého a středního podnikání).

Snahou o změnu stávající situace je projekt snižování administrativní zátěže podnikatelů, jehož garantem je Ministerstvo vnitra ČR. Oblast podnikání spadá pod Mi-

Prof. Ing. Dana Zadražilová, děkanka F2

nisterstvo průmyslu a obchodu ČR. To si také nechalo v červnu 2007 vypracovat souhrnnou studii k tomuto projektu. Jejími autory byli prof. Ing. Dana Zadražilová (děkanka Fakulty mezinárodních vztahů VŠE), Ing. Jan Pavel, Ph.D., a Ing. Leoš Vítek, Ph.D. Studie se zaměřila na několik okruhů problémů. Asi nejzajímavější část představuje komparace a analýza rozdílných podmínek pro zahájení podnikání fyzických osob v různých oborech a dále vyhodnocení dopadů zavedení jednotného registračního formuláře. Tento formulář by měl ulehčit vstup do podnikání nebo při ohlašování změn (například přihlásit se k sociálnímu a zdravotnímu pojištění, k daňové registraci či splnit oznamovací povinnost vůči úřadům práce). Výsledkem úspěšné spolupráce mezi VŠE a MPO je také průběžná zpráva o plnění projektu „Omezování administrativní zátěže podnikání“, schválená na zasedání vlády 22. října 2007.  Autor: Václav Gráf

STARTUP ROKU

– 5 / 2007

JAK TO ZAČALO Celý příběh začal v březnu letošního roku. Skupina studentů se tehdy setkala v Klubu mladých manažerů s Kamilem Vackem, který je dnes investorem soutěže. Kamil se zanedlouho po setkání ozval autorovi tohoto článku, předsedovi klubu, jestli by nedal dohromady tým, který by zorganizoval soutěž pro podporu studentů a jejich podnikatelských aktivit. Slovo dalo slovo, vytvořili jsme tým a pustili se do práce. Soutěž jsme nazvali Startup roku – slovem startup se totiž v anglosaských zemích označují progresivní začínající podniky do tří let své existence.

economix

Startup je soutěž o nejlepší studentský podnikatelský nápad. První ročník právě běží, svůj nápad v něm chce prosadit přes 60 týmů či jednotlivců. Soutěž je pouze pro studenty a není velkým tajemstvím, že většina zájemců je především z VŠE.

VÝHRA Ze všeho nejvíc jsme řešili, jak studenty motivovat, aby se do soutěže přihlásili. Původní návrh hlavní ceny, hlavního magnetu soutěže, byl sto tisíc korun, nakonec jsme se ustálili na částce půl milionu. Nechtěli jsme

jít výš, jde přece jen o první ročník. Nutno podotknout, že součástí hlavní výhry je i know-how, jak svůj produkt na trhu prosadit, kde najít další a další zákazníky a jak se dál rozvíjet. Studenti spíše slyší na peníze, ty jsou jasnou řečí pro každého, přesto za největší výhru považujeme zmíněné knowhow. Jak byste například ocenili, že vám někdo pomůže získat spolupráci s největším mobilním operátorem? Ano, kontakty a doporučení jsou v dnešním byznysu klíčové. NÁPAD NEBO REALIZACE Protože jde o studenty, chtěli jsme jim průběh soutěže a náročnost co nejvíce zjednodušit a nekomplikovat. Z původních tří kol hodnocení podnikatelských nápadů vznikla nakonec jen kola dvě. Při tvorbě kol jsme hledali inspiraci u mnoha zahraničních zdrojů. A též z vlastní zkušenosti, protože jako členové organizačního týmu sami podnikáme. Proto jsme měli docela jasnou představu, jak lehké je dát dohromady podnikatelský plán a jak obtížné je ho realizovat. Zastáváme totiž myšlenku, že nerozhoduje nápad, ale jeho exekuce. Trh se zajímá o realizaci. Nápadů máme všichni dost, všichni si je střežíme jako velký poklad. Ale stejný nápad jako vy má možná i student, který sedí na druhém konci posluchárny nebo vedle vás v menze. Nápady však člověka ne-

uživí, peníze bere ten, kdo je uskuteční. DŮVĚRA Dlouho jsme také přemýšleli o důvěryhodnosti soutěže. Aby si studenti nemysleli, že jim jejich originální nápad někdo ukradne a vydělá na něm pěknou řádku nul. Investoři však přemýšlejí jinak, ti jsou tak trochu líní něco realizovat sami a vždy hledají skvělého realizátora s nápadem, ne nápad sám. Kdo chce podnikat, musí mít odvahu a vůli. Kdo se jen stará o utajitelnost svého skvělého nápadu, ten ho většinou nikdy neuskuteční. Proto i ve Startupu roku nerozhoduje jen krása myšlenky, ale i osobnost studenta. BUDOUCNOS T V prvním ročníku investor vybere jeden tým a jeho nápad, který začnou společně hned realizovat, případně rozvíjet. V soutěži totiž budou své nápady prezentovat už i studenti, kteří podnikají. Časově to vychází na začátek příštího roku. Není vyloučeno, že v dalším ročníku bude oproti tomu prvnímu výherců několik. Máme radost, že soutěž našla zázemí právě na VŠE a že je mnoho studentů, kteří mají přinejmenším odvahu prosadit svoje podnikatelské nápady.  Autor: Michal Svíčka

9 dardním způsobem - snížila úrokové sazby. Díky tomu si banky u Fedu mohly půjčit více peněz a tím zmírnit nedostatek likvidity na trzích. Ačkoli jde o běžný způsob reakce centrálních bank na podobné potíže, jde v podstatě o úplně opačnou reakci, než je běžné na trhu. Pokud je totiž jakéhokoli zboží nedostatek, trh na to reaguje zvýšením jeho ceny, což motivuje výrobce, aby dodali více zboží. Cenu peněz vyjadřuje úroková míra. Centrální banky v době nedostatku peněz jejich cenu snižují. To by u jakéhokoli jiného výrobku vedlo k tomu, že by byly jeho zásoby vyprodány ještě rychleji a že by pak nastal permanentní nedostatek. U peněz je to však jiné. Jejich cenu neurčuje trh, nýbrž centrální banky. Nedostatku peněz pak předchází tiskárna, na kterou má centrální banka monopol.

a

CHUDÝ AMERIČAN JE HROZBOU PRO CELÝ SVĚT Za potížemi světových finančních trhů stojí americké rizikové „subprime“ hypotéky. Chudší Američané jimi spláceli nejen bydlení, ale i automobily nebo jiné půjčky. Do problémů se dostali v okamžiku, kdy klesly ceny nemovitostí a zároveň vzrostly úrokové sazby. Lidé pak zjistili, že nejsou schopni hypotéku splatit. Výrazně k tomu přispěly firmy, které tyto hypotéky poskytovaly. Ty totiž půjčovaly každému bez ohledu na pravděpodobnost, s jakou se lidé dostanou do platební neschopnosti. Insolvence dlužníků však nedostala do potíží jen hypoteční firmy. Americké investiční banky totiž použily hypotéky (i ty rizikové) ke krytí cenných papírů, jimiž také banky ručí, když si navzájem půjčují hotovost. Bankám, které investovaly do amerických hypoték, klesá hodnota těchto investic tak, jak se zvyšuje podíl hypoték, jež Američané nejsou schopni splácet. Prostřednictvím cenných papírů vložilo peníze do amerických hypoték mnoho finančních subjektů, a to nejen amerických. V problémech se ocitly banky v Německu nebo Británii; brit-

ská hypoteční banka Northern Rock čelila největšímu runu na banku posledních let. Za vklady v této instituci se dokonce zaručila britská vláda. Northern Rock ale do amerických rizikových hypoték přímo neinvestovala. Doplatila totiž na to, že si banky přestaly navzájem důvěřovat a půjčovat peníze, protože nikdo přesně nevěděl, kolik má která banka rizikových investic. Reálné problémy i vzájemná nedůvěra pak rozpoutaly finanční krizi, která podle některých ekonomů předčí i tu asijskou z roku 1997.

FRANCIE I AMERIKA JSOU NA ZÁPAD, TEDY NALEVO Vrásky na čele však nepřibyly jen bankéřům a lidem, kterým hrozí exekuce. Politici se totiž zalekli poklesu popularity, který hrozí pokaždé, když se lidé dostanou do nějakých potíží. Protože politika v dnešní době zasahuje do všech oblastí života lidí a politici zejména před volbami vzbuzují dojem, že nás mohou vysekat ze všech problémů a vybudovat ráj na zemi, lidé je pak obviňují ze všech svých problémů. A tak aby se politici vyhnuli „mediálnímu lynčování“ za to, že dělají málo, vyrážejí do boje za práva obyčejných lidí a jejich hlasy. Typickým příkladem je Nicolas Sarkozy, který poté, co prohlásil, že by na finančních trzích neměl vládnout zákon džungle,

kritizoval Evropskou centrální banku (ECB) za to, že nesnížila úrokové sazby. Tak francouzský prezident odhalil „viníka“ nedostatku finančních prostředků. Když ECB dva týdny předtím sazbu nezvedla, přestože se to dlouho očekávalo, Sarkozy zase oznámil, že na tomto rozhodnutí má svůj podíl a že to pomůže zklidnit trhy. Konzervativce Sarkozyho překoná snad jen konzervativec Bush. Americký prezident chce totiž pomoci lidem splácet půjčky na bydlení. Milionům Američanů, kteří nejsou schopni splácet svoje závazky, chce George Bush poskytnout půjčky za nízký úrok se státní účastí. Americká vládní agentura pro bydlení se poskytovatelům hypoték za jejich splátky zaručí, a ti se tak nemusí bát dalších problémů kvůli nespláceným hypotékám a mohou vesele půjčovat komukoli, bez ohledu na rizika. A všichni jsou spokojeni. Člověka jen udivuje, že se na tak jednoduché řešení nepřišlo již dříve. Nicméně finanční ústavy Spojených států se budou ještě muset vypořádat s žalobami klientů, kteří banky viní z toho, že je dostatečně neinformovaly o možných rizicích. A vzhledem k tomu, že jde o zemi, v níž kuřáci úspěšně žalují tabákové firmy za poškození zdraví, bude to ještě hodně zajímavé. Americká centrální banka (Fed) na krizi reagovala stan-

economix

SKOČIT Z DESÁTÉHO PATRA Ekonomové rakouské školy však upozorňují na to, že takovou politikou centrální banky krize pouze oddalují, navíc přilévají olej do ohně, když pumpováním peněz do ekonomiky zvyšují riziko inflace. Jádrem problému zůstává to, že si málokdo uvědomuje, že odstranění rizika přinese mnohem větší problémy než užitek. Pokud mají být odměňována správná rozhodnutí, správné investice, musí být stejně trestána špatná rozhodnutí a investice. Na tom spočívá efektivita svobodného trhu. Jestliže se budeme snažit o vymýcení rizika důsledků špatných rozhodnutí, vymýtíme tím i veškerou motivaci rozhodovat se správně. Pokud bude mít člověk jistotu, že se mu při skoku z desátého patra nic nestane, proč by neskočil? Vždyť bude dole dřív...  Autor: Miroslav Cvrček

Hledáme nové redaktor(k)y! [email protected] Z

– 5 / 2007

Letní okurkovou sezonu prolomila krize finančních trhů. Neschopnost Američanů splácet hypotéky se jako vlna šířila celým finančním sektorem nejen v USA, ale i v Evropě či Asii. Českou republiku problémy příliš nezasáhly, a tak jsme v klidu mohli pozorovat prohlášení politiků, kteří se za všech okolností snaží lidem předvést, jak jsou při takových potížích prospěšní, a tím uhrát politické body.

Krize na finančních trzích: oslava rizika

economix

názor

10

Aktuality

zpravodajství NOVÉ VEDENÍ BUDDY SYS TÉMU

Občanské sdružení Buddy Systém nedávno představilo své nové vedení v čele s prezidentem Tomášem Bortem a jeho zástupcem Lukášem Liebichem. Taktéž se volil i nový výkonný výbor společně s pokladníkem – Martinou Nýčovou. Celé vedení si vytýčilo za cíl především zvýšení prestiže této organizace a povědomí i mezi společnostmi spolupracujícími s VŠE.

VELETRH GAUDEAMUS 2007 Ve dnech 30. 10. až 2. 11. 2007 proběhl v areálu brněnského výstaviště již 14. ročník Evropského veletrhu pomaturitního a celoživotního vzdělávání GAUDEAMUS 2007. Veletrhu se zúčastnila i VŠE, v jejímž stánku se prezentovaly všechny naše fakulty. Jedině Národohospodářskou fakultu však v Brně reprezentovali její studenti, což se setkalo u zájemců o studium na VŠE se značnou odezvou. Veletrh navštívilo celkem 28 913 studentů a 1292 pedagogů a bylo zde zastoupeno 144 vystavovatelů, 213 fakult a 1370 českých i zahraničních studijních oborů.

economix

– 5 / 2007

ZNÁMKA 4+ JIŽ PLATÍ PRO VŠECHNY S TUDENT Y VŠE Nový Studijní a zkouškový řád VŠE nyní připouští, aby i těm, kteří nestudují v plánu E, byla udělena známka 4+, tedy vlastně povolena opravná zkouška. Více informací získáte u svých studijních referentek. PŘEDNÁŠKA IEEP Institut pro ekonomickou a ekologickou politiku pořádá ve čtvrtek 15. 11. od 16.30 v pořadí již 4. seminář na téma „Jsou zálohy na jednocestné nápojové obaly vhodným nástrojem na podporu recyklace?“. Přednášejícími jsou Ing. J. Slavík a Ing. Z. Kozel. Hosty budou nejen odborníci z řad IEEP, ale rovněž experti z praxe. V případě zájmu je nutné se přihlásit na e-mailu charvatova@ ieep.cz. MEZINÁRODNÍ VĚDECKÁ KONFERENCE NA VŠE Mezinárodní vědecká konference Globalisation Challenges and New Trends of Governance se v Akademickém klubu VŠE uskuteční 20. 11. 2007. Hostem konference bude velvyslanec USA v ČR Richard W.

Graber a další zahraniční hosté z akademické a podnikové sféry. Další informace a registrace na ces.vse.cz/english. S TUDENTI F5 VYHLAŠUJÍ „ŽLUTÝ TÝDEN“! Studenti Národohospodářské fakulty VŠE vyhlašují poslední listopadový týden, tedy od 26. do 30. 11. 2007, žlutým týdnem! V čem to spočívá? Každý student Národohospodářské fakulty se jednoduše zúčastní tím, že si do školy na sebe oblékne něco žlutého (například tričko, mikinu, pásek, ponožky...). Za to si může u své studijní referentky vyzvednout malý dárek. Připojte se, oblékněte se do svěží žluté barvy a připomeňte si v sychravém podzimu trošku hřejivého léta! DEN S VŠE PRO ABSOLVENT Y V sobotu 24. listopadu se od 14 do 22 hodin koná v prostorách VŠE na Žižkově setkání absolventů s názvem Den s VŠE. Bohatý společenský a odborný program je skvělou příležitostí k navázání nových kontaktů, setkání s bývalými spolužáky a profesory a především k seznámení s vizí vývoje VŠE. Součástí programu je i vystoupení obou našich hudebních těles, sboru Musica Oeconomica Pragensis a Orchestru VŠE, na schodech v atriu Rajské budovy od 15 hodin. Vstup zdarma. Více na www.densvse.cz. AEROBIKOVÁ SOBOTA NA VŠE CTVS ve spolupráci s VŠTJ Ekonom Praha pořádá pro studenty, zaměstnance a absolventy VŠE 24. 11. 2007 Aerobikovou sobotu, a to v tělocvičně VŠE v přízemí SB. Cena činí 100 Kč pro studenty VŠE a 150 Kč pro zaměstnance a absolventy VŠE. Rezervace na [email protected].

DEN VĚDY SCIENTIA PRAGENSIS Pokud se chcete dovědět, co obnáší práce ve výzkumu, a poznat špičku české vědy, rozhodně nepropásněte Den vědy na pražských vysokých školách Scientia pragensia, konaný v pátek 30. listopadu na VŠE. Záměrem této akce je přiblížit vědeckou činnost na pražských univerzitách. Vstup je zdarma a blok prvních přednášek začíná již v 9 hodin v RB101. Diskutovat můžete od 9.45 v místnosti RB209 a výstavní stánky vysokých škol na vás budou čekat v atriu Rajské budovy. 2. ROČNÍK MODELU EU Asociace pro mezinárodní otázky pořádá 2. ročník Modelu Evropské unie, simulace zasedání Rady EU, určený studentům vysokých škol. Veškeré informace o projektu a o tom, jak se přihlásit, naleznete na www. studentsummit.cz. Uzávěrka přijímacího řízení je 1. 12. 2007, přípravná setkání proběhnou vždy v sobotu 9. 2. a 8. 3. 2008, sama simulace zasedání proběhne 28. až 31. 3. 2008. SEMINÁŘ NA TÉMA SOCIALISMUS Diskusní seminář z cyklu Hlavní ideologie současnosti na téma Socialismus, pořádaný Středočeským klubem Mladých konzervativců spolu s Občanským institutem a nadací Konrada Adenauera, můžete navštívit ve středu 12. 12. od 18 hodin ve Vzdělávacím centru MK (Zborovská 42, Praha 5). Hosty jsou prof. Jan Sokol (významný český filozof, redaktor a politik) a MUDr. Roman Joch (ředitel Občanského institutu). Více na www.stredocesi.cz. REK TOR S TA JEMNICÍ NF VYS TOUPILI NA PLESU NF VŠE Rektor Richard Hindls a tajemnice NF Lucie Wagnerová spolu 18. října 2007 vystoupili v průběhu 4. společenského večera Národohospodářské fakulty VŠE. Prof. Hindls doprovodil na klavír Lucii Wagnerovou, která zazpívala písně My Way od Franka Sinatry a Pískovec od Lucie Bílé. Výborné výkony obou interpretů se setkaly s ovacemi

zpravodajství

11

Aktuality

FES TIVAL AKADEMICKÝCH SBORŮ NA VŠE Unie českých pěveckých sborů a VŠE pořádají v pátek 16. 11. od 19.00 v Nové aule VŠE v rámci Mezinárodního dne studentstva zahajovací koncert festivalu Festa Academica 2007. Koncertu zaměřeného na hudbu 19. a 20. století se kromě souboru Musica Oeconomica Pragensis zúčastní rovněž sbory z Brna, Ostravy, Plzně a Českých Budějovic. Průvodcem akce by měla být bývalá televizní hlasatelka Marie Retková. Součástí programu je i udělení Ceny Jana Opletala komorou Rady vysokých škol osobnosti, jež se významně zasloužila o rozvoj akademické samosprávy. Vstupné je dobrovolné.

plného Majakovského sálu Národního domu na Královských Vinohradech. Ples navštívilo asi 1 300 lidí. BEETHOVENŮV TROJKONCERT NA VŠE V rámci 11. ročníku Mezinárodního hu-

debního festivalu v Městské části Praha 3 se v úterý 13. listopadu od 20 hodin v Nové aule VŠE konal Beethovenův trojkoncert. Pod vedením Filharmonie Hradec Králové zazněly skladby od Giuseppe Verdiho, Antonína Dvořáka a Ludwiga van Beethovena.

VÁNOČNÍ KONCERT MUSICA OECONOMICA PRAGENSIS Jako každý rok i letos 20. 12. pořádá pěvecký soubor Musica Oeconomica Pragensis Vánoční koncert v kostele sv. Salvátora (Salvátorská 1, Praha 1, poblíž Pařížské ulice). Tímto jsou zváni všichni, kdo si rádi poslechnou tradiční vánoční koledy a pastorely, nevyjímaje Českou mši vánoční od J. J. Ryby. Vstupné je dobrovolné.  Autorka: Kateřina Imríšková

Magazín Economix je nyní nově k dispozici také ve stojanech umístěných v knihovnách VŠE na Žižkově a na Jižním městě. Na Žižkově jej najdete v knihovně proti vchodu vlevo u pultu, kde se vydávají klíče k odkládacím skříňkám (foto 1) a na Jižním městě jej najdete na chodbě v první odpočinkové zóně se sedačkami vlevo od knihovny u okna (foto 2). Economix si rovněž můžete ve formátu PDF stáhnout z našich (zatím provizorních) webo-

1

2

vých stránek www.economix.cz, kde najdete i informace o Ekofórech a kulturních akcích, které pro vás připravuje studentské sdružení EKONOM. Magazín Economix si můžete přečíst i na nástěnce č. 2.4 umístěné ve druhém patře Staré budovy VŠE na Žižkově (naproti nástěnce „Hydepark“ s inzeráty). S určitým zpožděním si lze magazín Economix po předchozím objednání prezenčně půjčit i v Národní knihovně, kde je archivován v povinných výtiscích. Vaše připomínky, dotazy, upozornění a náměty nám můžete posílat na e-mailovou adresu [email protected], kde se nám můžete přihlásit i v případě, že byste se chtěli stát součástí naší redakce. Věříme, že jsme pro vás připravili dostatek možností, jak si magazín Economix obstarat a přečíst kdykoli budete chtít. Vážíme si vašeho zájmu, který je pro nás velkou výzvou. Martin Steiner předseda EKONOM, sdružení studentů ekonomie [email protected]

economix

Již čtvrtý semestr je vám zdarma k dispozici studentský magazín Economix, který distribuujeme (rozdáváme) v prostorách VŠE na Žižkově a na Jižním městě. Jelikož váš zájem o magazín neustále roste a vzhledem k tomu, že jeho poslední vydání (č. 4/2007), které vyšlo 9. října 2007, bylo rozebráno během dopoledne téhož dne, rozhodli jsme se, počínaje tímto vydáním, které právě držíte v ruce, navýšit náklad magazínu ze 3 000 na 4 000 výtisků.

– 5 / 2007

Jak si lze opatřit magazín Economix?

12

reportáž/rozhovor

Ekofórum s Ing. Ivanom Miklošom budúcnosť Slovenska pri súčasnej vládnej garnitúre, Mikloš odpovedal, že politické jednanie súčasnej vlády sa neprejaví ihneď. Ekonomika bude ešte najbližšie dva až tri roky stabilne rásť, ale záleží na tom, či dnešná vláda tento rast bude schopná udržať dlhodobo.

economix

– 5 / 2007

V stredu 10. októbra vystúpil pred päťsto študentmi v Novej aule Vysoké školy ekonomické v Praze Ivan Mikloš. Jeho prednáška s názvom „Reformy, rozšírenie a konkurencieschopnosť EÚ. Kedy a ako EÚ zastaví zaostávanie?“ zaujala študentov natoľko, že nakoniec zožal nejeden potlesk. V úvode stručne predstavil život a zmeny v globalizujúcom sa svete. Predovšetkým uviedol, že globalizácia predstavuje čím ďalej, tým väčšiu konkurenciu a preto je na prežitie potrebné zvoliť správnu stratégiu. Názorný príklad sa dá nájsť na dovoze. Pred 40 rokmi sa dovážalo iba 10 % výrobkov z rozvojových krajín, no dnes je to už 50 %. Dochádza pri tom i k delokalizácii, keď investori odchádzajú podnikať do krajín, kde na to majú lepšie podmienky. Mikloš podotkol, že táto skutočnosť sa netýka iba investorov, ale tiež právnických, účtovných i mnohých ďalších spoločností z oblasti služieb. Budúcnosť firmy alebo jednotlivca teda spočíva v tom, aby boli čím ďalej, tým viac konkurencieschopnejší a prispôsobivejší. Za dôležité v ekonomike považuje Mikloš udržateľný rast, bez ktorého sa nedá dosiahnuť vysoká úroveň života. Inšpirujúce môže byť napríklad Írsko, ktoré do Európskej únie vstúpilo v roku 1973 a za 25 rokov členstva sa mu podarilo dostať z pôvodných 50 % na 140 % priemeru úrovne EU. Opakom zas je napríklad bývalé Československo alebo Argentína, z ktorých sa v minulosti kvôli nízkej miere ekonomickej slobody, konkurencie a ďalších aspektov stali z bohatých krajiny chudobné. Mikloš ďalej vysvetlil, že hospodársky rast EU sa celkovo znižuje, a to predovšetkým z dôvodu obmedzenia hospodárskej slobody. Ako je to možné? Cieľom EU deklarovaným v Lisabonskej stratégii z roku 2000 bolo, stať sa do roku 2010 konkurenčnejšou ekonomikou než Spojené štáty. V roku 2005 však bola EU nútená uznať, že je v plnení tohto cieľa neúspešná a že bol nereálny, keď celá stratégia mala

Zvukový záznam prednášky je k dispozícii na www.economix.cz. 120 priorít. „Keď máte 120 priorít, nemáte ani jednu,“ vysvetlil Mikloš najväčší problém Lisabonskej stratégie. V druhej časti svojej prednášky sa Mikloš presunul k slovenským reformám. Povedal, že reformy sú zamerané na vysokú mieru ekonomickej slobody, zlepšenie podnikateľského prostredia, zvýšenie priestoru pre investície, zníženie prerozdeľovania, atď. V roku 2000 malo Slovensko o 4 % nižší rating ako ČR, no dnes už je tento ukazovateľ v prospech Slovenska. Asi najznámejšou zo slovenských reforiem je reforma daňového systému. Základným efektom bolo zjednodušenie systému. Názorne na tabuľke vo svojej powerpointovej prezentácii ilustroval veľké množstvo rozličných sadzieb v predošlom systéme, ktoré boli reformou zredukované na jednu jedinú vo výške 19 %. Rovnako upozornil, že sa na Slovensku znížila daň z dividend, darovacia daň, dedičská daň a daň z prevodu nehnuteľnosti. Nezabudol i jemne porovnať slovenskú daňovú reformu s českou. Podľa neho došlo na Slovensku k daňovej reforme v širšom slova zmysle. Na Slovensku bola totiž prijatá rovná daň z príjmu fyzických osôb, na rozdiel od ČR, kde je po reforme iba medzná sadzba. Zároveň je na Slovensku rovnaká sadzba pre dane z príjmu fyzických i právnických osôb a zrušila sa väčšina odpočítateľných položiek. Nie všetky krajiny, ktoré urobili daňovú reformu, zjednodušili svoje systémy až takto razantne. Slovensko v tomto bolo podľa Mikloša o dosť dôslednejšie, než napríklad ČR. Záverom k tomuto bloku ešte dodal, že reformy nie sú iba ekonomickým, ale aj politickým procesom. Ako najväčších propagátorov sloven-

skej daňovej reformy vo svete uviedol práve jej kritiky, ako napríklad dnešného prezidenta Francúzska Nicolas Sarkozyho, či bývalého nemeckého kancelára Gerharda Schrödera, ktorý ju označili za daňový dumping. O slovenských reformách sa písalo v zahraničných médiách, ktoré, spolu s odborníkmi ich kritiku zbadali neoprávnenú a upreli na Slovensko pozornosť investorov. Daňové reformy nevedú k rozpočtovým deficitom. Naopak od roku 2005 sa dá na Slovensku pozorovať nárast príjmov z daní. Naviac sa zlepšenie netýka iba príjmov z daní, ale rastie i zamestnanosť. Ďalej sa bývalý slovenský minister financií vyjadril k budúcnosti Slovenskej republiky. Uviedol, že súčasná vláda už po roku vlády reformy veľmi nemení. Došlo len k dvom malým kozmetickým zmenám v daňovej reforme. Nešlo by to inak, pretože väčšie zmeny by zhoršili fiškálnu pozíciu SR a súčasná vláda nechce robiť nepopulárne kroky. Mikloš je presvedčený o troch základných predpokladoch reforiem, ktoré vedú k priblíženiu sa európskemu tigrovi - Írsku: udržať už dokončené reformy, zreformovať slabé stránky krajiny a podporovať rozvoj znalostnej ekonomiky, teda vedu a školstvo. Na záver vymenoval štyri čísla, t.j. 4 % svetovej populácie, 25 % HDP sveta, 40 % svetových výdajov na vedu a výskum a 70 % rizikového kapitálu sveta. Všetky tieto čísla sa týkajú USA. V čom tkvie podľa Mikloša úspešnosť tejto krajiny? V sile kapitálového trhu a tým vznikajúcich kvalitatívnych odlišnostiach. Na konci prednášky nechýbal priestor na otázky. Na jednu z položených otázok, ako vidí

Česká republika bude mať od budúceho roka rovnú daň. Spolupracovali českí odborníci pri príprave novej českej daňovej reformy so slovenskými expertmi? Ja som konkrétne niekoľkokrát bol na stretnutí s vtedy ešte tieňovým ministrom financií, pánom Tlustým. Priamo som ale na príprave reformy neparticipoval. Pokiaľ viem, tak moji kolegovia Richard Sulík a Peter Pažitný spolupracovali práve s pánom poslancom Tlustým. Ako vidíte hlavné rozdiely medzi slovenskou a českou rovnou daňou? Rozdiel je v tom, že ide o rovnú daň iba v užšom slova zmysle na rozdiel od slovenskej, ktorá je rovnou daňou v širšom slova zmysle. V užšom, pretože česká rovná daň je jediná marginálna sadzba dane z príjmu fyzických osôb, čo je rovnaké ako na Slovensku, ale na Slovensku zároveň platí, že rovnaká sadzba je aj v prípade dane z príjmu právnických osôb. Toto v Čechách neplatí. Nejde len o tento formálny rozdiel. Vecný rozdiel je v tom,

Slovenská ekonomika rastie v posledných rokoch nebývalým tempom, nezamestnanosť sa stále znižuje. Akú veľkú zásluhu na tom má daňová reforma a akú ostatné, nedaňové reformy? Ťažko to kvantifikovať. Celkom určite je to zásluha toho, že reformy boli urobené komplexne a aj pomerne razantne a radikálne. Pokiaľ chcete zmeniť systém, tak platí, že zmeny musia byť dostatočne široké a hlboké. Ak nie sú, tak sa nemení fungovanie systému a náklady potom môžu byť väčšie než efekty. Preto sú polovičaté alebo čiastočné reformy niekedy horšie než nič. Takže neviem to kvantifikovať, ale daňová reforma v tom hrala veľkú rolu, a to nie len z hľadiska toho priameho efektu zjednodušenia podnikateľského prostredia, menších daňových únikov, väčšej motivácie k investíciám i k práci, ale určite aj toho nepriameho, pretože daňová reforma sa stala veľmi účinným a efektívnym marketingovým nástrojom zvyšovania povedomia o Slovensku, zatraktívnenia Slovenska ako destinácie pre investorov. Taktiež sme mali trochu šťastie

z hľadiska načasovania. My sme daňovú reformu pripravovali do roku 2003, do platnosti vstúpila v roku 2004 a v tom istom roku sme vstúpili do Európskej únie. Aj preto vzbudila pozornosť a aj preto najväčšiu reklamu jej urobili vtedajší (nemecký) kancelár Schröder, francúzsky minister financií Sarkozy a premiér Švédska Persson. Tí kritizovali daňové reformy v nových členských krajinách a tvrdili, že znamenajú neférovú daňovú konkurenciu alebo „daňový dumping“, čo je nezmysel. Oni vlastne k tejto téme pritiahli veľkú pozornosť médií vo svojich krajinách. Pri analýzach tohto problému absolútna väčšina biznismenov, investorov, ale aj analytikov chválila slovenskú daňovú reformu. To bolo jedným z dôvodov zvý-

votnícka reforma, kde dochádza k zásadnému narušeniu. Opačným príkladom je daňová reforma, ktorá bola pred voľbami cieľom najväčších útokov. Tam došlo k dvom, trom kozmetickým zmenám, ktoré vlastne nijak zásadne nenarušili fungovanie daňového systému.

šeného prílivu investícií na Slovensko.

há chyba bola v tom, že ponuková časť reformy, ktorá mala znížiť nadmernú ponuku, nadmerné kapacity, znížiť neefektívnosť systému, sa oproti tej dopytovej časti oneskorila o rok a pol. To spôsobilo, že ľudia až do volieb veľmi citlivo vnímali náklady reformy, poplatky a podobne, ale ešte neboli viditeľné tie pozitívne výsledky a ani im to nikto nevysvetľoval kvôli nedostatočnej komunikácii. Vďaka tomu bola tá reforma najzraniteľnejšia. Prečo nie sú zrušené ostatné reformy? Nie že by sa nerobilo vôbec nič, Fico sa pokúsil o zmeny. Ale on nemôže, pretože zmeny v daňovej oblasti by napríklad znamenali veľké rozpočtové dôsledky a tam ho nepustí euro. Sme (Slovensko) v ERM2 a musíme plniť „Maastricht“. Fico sa okrem toho zaviazal vstúpiť do eurozóny. Čo sa týka iných reforiem, tak pôsobí aj tlak verejnosti, tlak záujmových skupín i opozície.

Súčasná vláda, a predovšetkým premiér Róbert Fico, vaše reformy kritizuje. Pritom sa tie reformy behom roka novej vlády zásadne nezmenili. Áno, to je veľmi zaujímavá otázka. Róbert Fico pred voľbami na tvrdo sľúbil, že zruší všetky reformy. Zaviazal sa, že dane vráti do predchádzajúceho stavu. Zároveň platí, že Fico a jeho strana sú vo vláde vysoko dominantní. Ficova strana má 11 zo 16 členov vlády. Ďalšie dve strany HZDS a SNS sú vo vzťahu k reformám ambivalentné. Pre ne nie je dôležité, či reformy budú alebo nie, pre ne je dôležité byť vo vláde. Z tohto pohľadu sa zdá, že Fico by mohol reformy zrušiť, pretože mu v tom nikto nebude brániť, tá sila tam je. Naproti tomu, ako ste správne hovorili, reformy v zásade rušené nie sú s výnimkou jedinej, a to je zdra-

Prečo to tak je? Tá zdravotnícka reforma sa ruší preto, že bola najhoršie vnímaná verejnosťou, ale aj preto, že v tej reforme došlo i k istým chybám. Nie že by bola zlá obsahovo, ona bola v zásade správna, ale dve hlavné chyby, ktoré ja vidím, sú tieto. Po prvé: ministrom zdravotníctva bola veľmi podcenená komunikácia ak smerom dovnútra k lekárom a sestrám, tak aj navonok k verejnosti. Dru-

Príkladom môže byť reforma trhu práce, kde sme v roku 2003 výrazne liberalizovali zákonník práce, čím sa značne spružnil trh práce. Fico bol toho veľkým kritikom a sľúbil, že to vráti späť, že zákonník práce musí ochraňovať zamestnancov. Je to typický príklad toho, prečo je tak ťažké reformy rušiť. Ministerstvo práce pripravilo novelu zákonníka práce, ktorá bola veľmi zlá a naozaj vracala situáciu pred rok 2003. Ale vznikla obrovská kritika nielen zo strany opozície, ale aj zo strany zamestnávateľov, médií, odborníkov a analytikov, pretože dnes je evidentné a zjavné a medzi ekonómami je zhoda v tom, že čím je pracovný trh pružnejší, tým lepšie pre ekonomický rast i zamestnanosť a tvorbu nových pracovných príležitostí. Inak povedané ochranársky zákonník práce je v konečnom dôsledku proti zamestnancom. Výsledkom tohto tlaku bolo to, že návrh novely, ktorý bol už vládou schválený, sa potom podarilo zásadne zmeniť. To, čo nakoniec prešlo, síce zhoršuje stav, ale zďaleka ten stav nevracia pred rok 2003. Ďalšie oblasti, kde Fico útočí a chce narušiť reformy, je dôchodková reforma, kde chce oslabiť druhý kapitalizačný pilier. Je to tým, že nedôveruje súkromnému vlastníctvu. Čím silnejší je kapitalizačný pilier, tým slabší je ten priebežný, a tým menšia je kontrola vlády a štátu nad desiatkami a stokami miliárd korún. Tým druhým dôvodom je to, že čím viac by sa podarilo oslabiť druhý pilier, tým viac by teraz mohla vláda míňať. Náklady na druhý pilier sú súčasťou verejných výdajov, vstupujú do deficitu. Pre ilustráciu: keby ľudia odvádzali v druhom pilieri namiesto deväť percent len šesť, ako navrhuje kabinet, tak by Ficova vláda mala o desať miliárd viac, a to bez okamžitého dôsledku na verejné financie. Ale samozrejme by poškodil všetkých tých spotrebiteľov a do budúcnosti by to spôsobilo neudržateľnosť verejných financií a ovplyvnilo výšku dôchodkov. Iný príklad ataku proti súkromnému sektoru a nevládnym inštitúciám je útok proti zdravotným poisťovním. My máme šesť zdravotných poisťovní, dve sú verejné, štyri súkromné. V posledných rokoch

economix

že rovnaká sadzba u dane z príjmov fyzických a právnických osôb a vlastne všetkých príjmov umožňuje o mnoho lepšie a zásadnejšie zjednodušenie daňového systému. A toto je hlavný rozdiel medzi českou a slovenskou reformou. Za najväčšiu slabinu českej reformy považujem to, že sa nepodarilo zásadné zjednodušenie systému. Neexistuje jediná sadzba pre právnické aj pre fyzické osoby. Pri rovnej dani z príjmov fyzických osôb sa dalo urobiť väčšie zjednodušenie, ale nedošlo k tomu. Toto je taký technický pohľad. Ja samozrejme viem, že je to zároveň viac politický problém. To, že je to menej komplexná, menej zásadná daňová reforma oproti tej slovenskej, je zrejme spôsobené politickou situáciou, tou veľmi tesnou väčšinou a tým, že za daného stavu asi nebolo možné urobiť viac. Takže českú daňovú reformu ako súčasť reformy verejných financií považujem za krok správnym smerom, i keď sa dalo teoreticky urobiť viac a ísť ďalej.

– 5 / 2007

13

rozhovor

14

rozhovor/ Ekofórum

sa vďaka konkurencii poisťovní znižoval počet poistencov vo verejných poisťovňách, pretože tie súkromnejšie sú efektívnejšie. Tomu chce vláda zabrániť. Boli návrhy na zrušenie súkromných poisťovní. Teraz predložili zákon, ktorý im zakazuje vytvárať zisk, čo je zrejme v rozpore s ústavou. Hlavným motívom je zase to, že chcú mať pod kontrolou čo najviac zdrojov, čo najväčšiu časť ekonomiky. Aký je to pocit, keď plody vašej práce žne niekto iný? Je to súčasť politického života a je treba sa s tým zmieriť, ale nie tak, aby sme s tým nerobili vôbec nič. Na jednej strane je človeku ľúto, že sa búra niečo, čo evidentne funguje a čo bolo ťažko vybudované. Na druhej strane je to dobrý pocit v tom, že to malo zmysel, že tie výsledky v raste

ekonomiky a poklese nezamestnanosti jasne ukazujú, že to bola správna cesta a navzdory tomu, že vládne taký zásadný odporca reforiem, nemôže s tým urobiť toľko, koľko by možno chcel. Podstatné je, že má zmysel bojovať, čo som ukázal na príklade trhu práce. My si kladieme ako našu základnú agendu obranu reforiem, ale i kroky, ktoré budú potrebné do budúcna. Takže je stále čo robiť a nie je čas na nejakú frustráciu. Je podľa vás rozumné založiť hospodársky rast v ČR a SR na priemysle, hlavne na automobilovom? Ja nepovažujem automobilový priemysel, alebo priemysel ako taký za problém. Je prirodzené, že naše ekonomiky majú najväčšiu komparatívnu výhodu v masovej priemyslovej veľkovýrobe. To je proste prirodzené. Kľúčové však je, aby sme robili takú politiku, nech nedoplatíme na to, že tieto komparatívne výhody sa budú postupne znižovať. Keď sa budú robiť rozumné kroky v zmysle uskutočnenia a udržania reforiem a podpory znalostnej ekonomiky (tá je tam kľúčová), potom máme šancu byť dlhodobo úspešní, ako nap-

ríklad Írsko, tým, že sa bude reštrukturalizovať ekonomika, že tie výroby, v ktorých nebudeme konkurencieschopní, budú odchádzať. Ekonomika však bude fungovať tak pružne, že bude schopná vytvárať nové pracovné príležitosti, dokonca v odvetviach s vyššou pridanou hodnotou. To je typický príklad Írska. Tým by som sa vrátil k tomu, čo je dôležité pre Slovensko. Udržanie reforiem, prevedenie zmien a reforiem tam, kde sú slabé miesta, a rozvoj a podpora znalostnej spoločnosti, nie len tým, že tam budeme dávať viac peňazí, ale taktiež tým, že nastavíme mechanizmus fungovania v týchto oblastiach tak, aby to bolo efektívne. Myslíte si, že Slovensko príjme euro v roku 2009? Nová slovenská vláda prijala tento záväzok vášho kabinetu. Ja by som bol veľmi rád, keby ho prijala, pretože to bola jedna z našich priorít. Fico ten záväzok prijal ani nie preto, že by bol presvedčený, že je to dobré pre ekonomiku, ale pretože musel. Keď pri zostavovaní vlády prehlásil, že ešte nie je isté, či Slovensko euro príjme, trhy znervózneli. Koruna oslabovala a Slovenská

národná banka minula na intervencie skoro tri miliardy eúr za pár dní. Pod vplyvom toho potom Fico vystúpil a prehlásil, že vláda euro príjme. Na Slovensku donedávna prevládal veľký optimizmus v tom, že sa euro podarí prijať. Ja som, naopak, veľmi skeptický a po prvý raz som varoval vládu už v máji tohto roku, pretože existujú zásadné dôvody na spochybnenie udržateľnosti maastrichtských kritérií, kvôli chybným krokom vlády. O mesiac neskôr tieto obavy vyjadrila Európska centrálna banka a v septembri Eurostat. Dnes sa obávam, že vstup do eurozóny je ohrozený. Myslím, že rok 2009 je optimálny na vstup do eurozóny. Obávam sa však, že ak sa nám do eurozóny nepodarí vstúpiť v roku 2009, tak to potom nebude skôr než o štyri nebo päť rokov neskôr. Rok 2010 je totiž volebný a prijatie eura by bolo politicky riskantné. V ďalších rokoch hrozí podobný vývoj ako v Litve. Ako náhle raz nebudeme akceptovaní, tak potom hrozí, že sa politika uvoľní a dôjde k vyšším rozpočtovým deficitom.

Autor reportáže a rozhovoru: Pavlína Máčalová

economix

– 5 / 2007

Prezentace vítězů soutěže Generali Top Talent 2007 za účasti ministra Petra Nečase

Studentské sdružení EKONOM pořádá ve středu 21. 11. 2007 v 18 hodin v Nové aule VŠE přednášku ministra práce a sociálních věcí RNDr. Petra Nečase na téma Důchodová reforma, a to v rámci cyklu Ekofórum u příležitosti prezentace vítězných prací ze soutěže Generali Top Talent 2007. Na tomto speciálním Ekofóru budou prezentovány práce, které zvítězily v soutěži Generali Top Talent 2007 na téma Návrh koncepce penzijní reformy v ČR, a

to přímo jejich autory; shodou okolností jde ve všech případech o studenty nebo nyní již absolventy VŠE. Vítězem soutěže se stal Jan Krejsa (cena 100 000 Kč), dru-

hý byl Martin Svoboda (cena 60 000 Kč) a na třetím místě se umístil Jan Kordík (cena 40 000 Kč). Ceny jim byly v pražském sídle společnosti Generali Pojišťovna, a. s., oficiálně předány na konci června tohoto roku členem představenstva, Ing. Štefanem Tillingerem. Porota ve složení Ing. Jaroslav Mlynář, CSc. (předseda představenstva a generální ředitel Generali Pojišťovna, a. s.), Ing. Štefan Tillinger (člen představenstva a ředitel resortu obchodu a životního pojištění Generali Pojišťovna, a. s.), Jiří Werner (zástupce GŘ, výrobní a obchodní ředitel Economia, a. s.), Doc. Ing. Tomáš Ježek, Csc. (KHP VŠE, AFIZ ČR), Doc. Ing. Jiří Schwarz, CSc. (děkan NF VŠE), Ing. Miroslav Zámečník (konzultant) a Jaroslav Skalický (redaktor ČRo 1-Radi-

ožurnál) vybírala ze 14 odevzdaných prací. Po krátké prezentaci vítězných prací vystoupí na téma Důchodová reforma ministr Petr Nečas. Večerem bude provázet již tradičně Aneta Pouchová z Podnikohospodářské fakulty VŠE a předseda představenstva Generali penzijní fond, a. s., Ing. Petr Hájek. V diskusi bude připraven odpovídat na otázky publika i člen představenstva společnosti Generali, Ing. Štefan Tillinger, který také vyhlásí další ročník soutěže - Generali Top Talent 2008. Každé Ekofórum je volně přístupné všem studentům VŠE. 

15

Vlézt do obrovské auly zaplněné do posledního místa na židlích i na podlaze – to chce pořádnou odvahu. Zvlášť když jste přírodovědec a ministr životního prostředí a oni zanícení ekonomové. Vy jim máte představit ekologickou daňovou reformu a oni vám mají klást dotěrné dotazy. Martin Bursík obstál. Místopředseda vlády přednášel 10. října vpodvečer dvě hodiny studentům VŠE na pozvání OIKOS Praha. Přednášku o ekologické daňové reformě (EDR), doplněnou elegantní prezentací, zahájil ministr krátkým exkursem do zahraničí a vývojem reformy v české kotlině. Hlavními principy, o něž se od ledna zaváděná EDR bude opírat, je vyšší spotřební daň na přírodní statky podle zátěže kladené na životní prostředí a snížení nákladů na pracovní sílu (sazby sociálního pojištění). Reforma bude výnosově neutrální, daňová zátěž se tak v úhrnu nezvýší. Smyslem EDR je vyslat jasný signál o ceně různých přírodních statků včetně externích nákladů způsobených jejich využíváním. Hlavním mechanismem EDR je tržní princip s korekčními nástroji, jako jsou dotace na využívání obnovitelných zdrojů v domácnostech a garance výkupu a ceny pro výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů. Ze spotřební daně budou vyjmuty zdroje energie, které jsou ekologicky přijatelné, například zemní plyn jako most k obnovitelným zdrojům. ČR tak podle Bursíka jako jediný stát v Evropě zavede dvojí zdanění uhlí – na vstupu jako suroviny a na výstupu zdaněním vyrobené elektřiny. „Jinou alternativu než obnovitelné zdroje nemáme,“ vyvracel Bursík námitku, že tyto zdroje nestačí. Podmínky České republiky umožňují využití všech druhů obnovitelných energií, i když fotovoltaiku považuje Bursík za nejperspektivnější. Bursík zdůraznil, že i v ČR máme špičkové výrobce technologií zaměřených na obnovitelnou energii, kteří figurují na předních místech německého trhu. Fáze přeměny primárních zdrojů energie na elektřinu a teplo je oblastí s největším potenciálem energetických úspor. Z toho vy-

chází i tlak na změnu energetické politiky ČR a také na ČEZ, v němž je stát majoritním vlastníkem, aby investoval své značné zisky do zavádění nejlepších dostupných technologií (BAT) a přechodu na obnovitelné zdroje. Spolu s novou energetickou koncepcí je rovněž třeba prosazovat cestu energetických úspor formou nových standardů pro elektrické spotřebiče a norem nízkoenergetických

Přednášku ministra Martina Bursíka na VŠE pořádal OIKOS Praha (oikos.vse.cz).

– 5 / 2007

k í s r u B n i t r a M é k c i g o l o k na VŠE o e ormě daňové ref

domů. „V Německu se výkon jedné jaderné elektrárny spotřebuje jen pro napájení standby režimů spotřebičů,“ uvedl Bursík. Další oblastí, které se ministr životního prostředí věnoval, byla auta. Řeč přišla na povinné přimíchávání biopaliv do pohonných hmot, úspory při snižování hmotnosti automobilů a nutnost zpřísnit státní technické kontroly. Auta vyhovující pouze méně přísným emisním normám, než je Euro 4, Bursík označil za „jurský park“. Sám také pozval studenty, aby se po přednášce podívali na fungování elektromotoru v jeho hybridním voze Lexus. Bursík nezaváhal ani při dotazech z publika. Přehledně zdůvodnil rezervovaný postoj Strany zelených, jejímž je předsedou, k jaderné energii. Ochranu globálního klimatu označil za nejdůležitější současnou výzvu a elegantně vyvrátil některé k vlivu působení člověka na klima skeptické názory z publika. „Spíš je to naopak – ne vědci, ale vy říkáte, že země je placatá a Kepler s Koperníkem jsou Mezivládní panel pro změny klimatu,“ ohradil se proti pochybám, že ani vědci v historii nemuseli mít vždy pravdu. Pro studenty lačné ekonomických argumentů také zmínil argumentaci uvedenou ve Sternově zprávě. „Nejsme v situaci, kdy bychom zvažovali hrozbu – my už v tom jedeme,“ shrnul pohled světového společenství na klimatickou změnu. Dlouhé dvě hodiny ustál ministr Bursík s čistým štítem. Sál ekonomů nezklamal ani po odborné stránce. „Tak jsme asi hotoví,“ zakončil v půl desáté dotazy energický Bursík. „A já taky,“ doplnil upřímně.  Autor: Kateřina Husová [email protected] NF, Ekonomika a správa životního prostředí, 1. ročník navazujícího studia

economix

reportáž

16

zpravodajství

economix

– 5 / 2007

„Bydlím na koleji.“ Takto mohou reagovat na otázku, jak jsme na tom s bydlením, jen ti šťastnější z nás mimopražských studentů. Záměrně říkám, že ti šťastnější, protože ne všem studentům naší školy se dostane práva místo na koleji získat. Pokud jde o studenty prvního ročníku, dá se říci, že téměř všichni, kteří o kolej zažádali, ji také dostali, a to hlavně díky dvojnásobnému bonusu za dojezdovou vzdálenost. Dvojnásobný koeficient se vztahuje na začínající studenty jak bakalářských, tak magisterských oborů. Nejlépe jsou na tom studenti doktorandského programu, ti se mohou pochlubit koeficientem 3. Když už jsme zabrousili do koeficientů, je tu ještě jedna zajímavost, podstatná hlavně pro pilnější jedince, kteří si chtějí udržet kolej i ve vyšším ročníku, i když je vzdálenost jejich bydliště od Prahy relativně malá. Pro všechny studenty bakalářského a navazujícího magisterského studijního programu se v případě potřeby (například rovnost bodů) započítává ještě hodnota studijních výsledků. A to jako poměr součtu získaných a ztracených kreditů za celou dobu studia vynásobený koeficientem dosaženého semestru, tedy semestru, ve kterém žadatel k uvedenému datu studoval. Vzhledem k tomu, že letos podalo žádost o ubytování o 300 studentů více než minulý rok a koleje bohužel nejsou nafukovací, vzniká mnoha studentům problém zvaný „nemám kam složit hlavu“. Jak je již psáno výše, tento problém se naštěstí většiny prváků netýká, ale jiná situace je například u studentů vyšších ročníků, kteří jsou kvůli takovéto situaci nuceni shánět v Praze „levné“ priváty nebo ještě hůře: spát někde u příbuzných či známých. Ideální je v takové situaci vlastní byt, nejlépe pár metrů od náměstí W. Churchilla, jenže komu z nás mimopražských studentů se toto poštěstí? Je tedy jasné, že v takovéto situaci, kdy mnozí studenti nedostanou kolej, jsou nuceni shánět si náhradu a zároveň doufat, že v některém z mnoha kol nakonec ubytování dostanou. Bohužel

Jak nevykolejit, když není místo na koleji existují i tací, kteří si sice kolej drží, ale vůbec na ní nepobývají. Jsou tak zapsáni jen papírově a kolej mohou pronajímat úplně jiné osobě bez vědomí Správy účelových zařízení (SUZ) nebo ji nevyužívají vůbec. Variant je samozřejmě ještě více. Podstatné je, že lidé, kteří mají o kolej opravdový zájem a poctivě procházejí jednotlivými výběrovými koly, nakonec třeba ani nic přiděleno nedostanou. SUZ bohužel nemá žádné mechanismy, jak zjistit, zda student, který za

kolej platí, na ní skutečně i bydlí či si nedrží jen prázdnou místnost. Ono to v podstatě ani SUZ moc nezajímá, jelikož zde jde především o peníze. Čili pokud ubytovaný platí ze svého účtu inkasem od 10. do 20. dne každého měsíce, případně po překročení tohoto data i penále 10 Kč za každý den, je vše v pořádku a SUZ nemá důvod po čemkoli pátrat. Navíc je velmi komplikované to zjišťovat a prokazovat. Může však nastat situace, že se nepřítomnost studenta

skutečně prokáže, a v takovém případě dostává výpověď. Ta je jednoměsíční a počíná běžet prvním dnem měsíce následujícího po doručení výpovědi. Pokud už někdo prochází výběrovými koly, zajisté je dobré vědět, že obecně největší šance je dostat se na kolej „E“ na Jarově, protože je mezi studenty nejméně žádaná. Je to mimo jiné dáno také menší mírou komfortu na této koleji. Na druhé straně spektra stojí Rooseveltova kolej, po které je velká poptávka, ovšem student, který je zde ubytován, musí být připraven zaplatit nějakou tu korunu navíc (viz ceník na suz.vse.cz). Pokud někdo hodlá bydlet právě na Rooseveltově koleji, měl by počítat s cenovým rozmezím od 72 do 91 korun za lůžko a den. Cena se samozřejmě, jako i na jiných kolejích, odvíjí od počtu lůžek na pokoji. Nejlevnější je nečekaně Jarov I.E, kde se dá přebývat za cenu od 46 do 54 korun za den. Dalšími často vyhlíženými destinacemi jsou koleje Jarov A a B. Na těchto kolejích je možno ubytovat i studenty prvních ročníků, ale je to výhodné jen pro ty, kteří mají valnou většinu výuky na Žižkově, navíc v případě kvalitnějšího ubytování mají přednost studenti vyšších ročníků. Jestliže je jasné, že student ubytování nesežene, může zkusit kontaktovat koleje jiných vysokých škol: UK ([email protected], 224 933 825), ČVUT ([email protected], 234 678 387), VŠCHT ([email protected], 220 447 120). I na našich kolejích totiž bydlí studenti jiných škol. Na koleji Vltava se lze setkat s lidmi z FAMU a DAMU. Je tomu tak proto, že SUZ má povinnost vyčlenit tato lůžka vzniklá při dělení koleje s UK. Celkem je pro ně vyhrazena kapacita něco málo pod 100 lůžek. Každoročně je také na našich kolejích ubytováno kolem tří stovek zahraničních studentů z výměnných pobytů, což je dobrá zpráva pro všechny, kdo si chtějí procvičit cizí jazyky. Slovenské sousedy za cizince nepočítám, ale díky nim jsem se za ty necelé dva měsíce na kolejích naučil slovensky víc než kdy jindy.  Autor: Jakub Šalek

17

mladí a úspěšní

Michal Lamplot Zajímavostí je, že Michal Lamplot byl do funkce jmenován letos v září, jen dva měsíce poté, co ukončil svoje studium na Vysoké škole ekonomické. Neméně zajímavé je, že svoji hlavní specializaci, mezinárodní obchod, završil diplomovou

Dany Kuchtové. Podle Lamplotových vlastních slov ho do nové funkce podpořil i ředitel běžeckého úseku FIS Jürgen Capol. Na mistrovství světa se měl Lamplot podílet i podle plánu

V červenci absolvoval VŠE, v září se stal sportovním ředitelem pro mistrovství světa v klasickém lyžování. O kom je řeč? O pětadvacetiletém Michalu Lamplotovi, kterého do funkce získala prezidentka Organizačního výboru mistrovství světa v roce 2009 v Liberci a olympijská vítězka Kateřina Neumannová.

Lamplot se narodil v roce 1982 v Novém Městě na Moravě. Díky místu svého narození měl k lyžování velmi blízko, protože se v Novém Městě každoročně jezdí závod Světového poháru s názvem Zlatá lyže. Mezi organizátory tohoto závodu se Lamplot pohybuje již od roku 1999. Dříve jako tajemník organizačního výboru, v nadcházejícím 70. ročníku jako člen rady technických delegátů Mezinárodní lyžařské federace (FIS).

Sam Peltzman převzal Výroční cenu Liberálního institutu V pondělí 12. 11. 2007 převzal v Kongresovém centru České národní banky Výroční cenu Liberálního institutu americký ekonom Sam Peltzman.

prací s názvem Mezinárodní obchod se zbraněmi. Lamplotova práce, kterou vedl prof. Vladimír Jeníček, byla ohodnocena jako výborná. Michal Lamplot má v současné době těžkou práci, protože musí znovu sestavit tým organizátorů, který se rozpadl po odchodu bývalého šéfa organizačního výboru Romana Kumpošta, který byl odvolán mimo jiné na nátlak dnes již také odvolané ministryně školství

minulého vedení, avšak ne v tak vysoké pozici. Kromě organizace Zlaté lyže má Lamplot zkušenosti také s Tour de Ski, ve které měl loni na starosti logistiku. Tour de Ski je seriál závodů v rámci Světového poháru. V letošním roce proběhne jeho druhý ročník, jehož prvním závodem bude právě Zlatá lyže v Novém Městě na Moravě. 

Inzerce

Autor: Miroslav Cvrček

Průkopník teorie regulace Peltzman, po němž je pojmenován tzv. „Peltzmanův efekt“, získal tuto cenu „za přínos k rozvoji liberálního myšlení a naplňování idejí svobody, soukromého vlastnictví, konkurence a vlády zákona v praxi“. Cenu převzal z rukou předsedy Akademické rady Liberálního institutu a děkana Národohospodářské fakulty VŠE Jiřího Schwarze a ředitele Liberálního institutu Miroslava Ševčíka. Poté prof. Peltzman vystoupil se svou přednáškou na téma „Regulace a bohatství národů“. Autor: Martin Steiner

18

na baru s...

Danielou Kolářovou Daniela Kolářová je přední česká herečka, kterou znají všechny generace především díky jejím filmovým a televizním rolím. Avšak je též významnou divadelní herečkou. V současnosti ji můžeme vídat v Divadle na Vinohradech, v divadle Komedie nebo v inscenaci Studia Dva. Ještě častěji je pak slyšet její hlas z vysílání Českého rozhlasu. Je držitelkou Ceny Alfréda Radoka za nejlepší ženský herecký výkon roku 2004 za roli v inscenaci U cíle, uváděnou v divadle Komedie. Za svou rozhlasovou práci získala v roce 2001 první místo v anketě Neviditelný herec. Kromě umělecké činnosti se věnuje i charitě.

economix

– 5 / 2007

Dětství jste prožila v Karlových Varech. Vracíte se tam někdy? A co se zde od té doby nejvíce změnilo? Já se tam moc nevracím, protože tam nemám rodinu. Vracím nebo jsem se vracela jenom hrát divadlo. A to se s divadelním představením přijede, odehraje se a odjede. Proto z Varů nemůžu podat žádné svědectví. Jenom jsem smutná z občasných zpráv v tisku nebo reportáží ve zpravodajství televizí. Jednak z osudu divadla a taky mám na mysli přístup magistrátu. A přiznám se, že je pro mne trochu šokující, že dnes jsou Karlovy Vary ruské. Ze svého dětství si velmi dobře pamatuji na prominentní sovětské vojáky vysokých hodností a jejich manželky. Malovala jsem si je totiž – protože soudružky chodily po promenádě a kolonádě v teplákových soupravách, na nohou měly boty s vysokými podpatky a v uších dlouhatánské náušnice. A každá používala nezaměnitelně silnou voňavku. RUSKIE DUCHY. V letech 1964 až 1968 jste studovala herectví na pražské DAMU. Proč jste se rozhodla právě pro divadlo? Maminka pracovala v účtárně karlovarského divadla a občas mě „půjčovala“ do pohádek. A mě divadlo nadchlo. Prolezla jsem je od půdy až do sklepa, kde hučí Teplá. A to byla má první srážka s divadlem. Uvažovala jsem ještě nějakou chvíli o sportu a pak definitivně převážilo divadlo.

Jaroslavou Adamovou, spoustou herců a hereček. Rádio dává prostor pro vlastní fantazii. Vlastně jsem odvodila svou lásku k divadlu i k rádiu právě z poslouchání pohádek, her i oper a operet. Setkala jste se se svými spolužáky z DAMU později v divadle nebo ve filmu? V divadle určitě, protože v angažmá na Vinohradech je Hanka Maciuchová, má spolužačka z DAMU. Můj manžel je můj spolužák z DAMU. A chvilku jsme se potkali v divadle s Láďou Potměšilem. A jaké je pracovat s vlastním manželem v divadle? My jme vlastně nikdy mimo to, když jsme

jít nějaké společné aspekty se současnou politickou scénou? Bezpečně. Ona je nejen o vysoké politice, ale také o vysoké státní správě, která velice manipuluje. Politika obecně má všude styčné body, a proto lidé na toto představení rádi chodí. V letech 1990 až 1992 jste byla poslankyní České národní rady. Co se podle vás v politickém chování zákonodárců nebo v české politické kultuře změnilo? Namísto toho, aby to bylo lepší a lepší, tak mi to připadá horší a horší. Myslím si, že se na tom podepsal komunismus. Politika dnes nemá žádný duchovní rozměr. Nemám teď přitom na mysli náboženskou orientaci, ale etickou vizi. A myslíte si třeba, že v komunální politice je to lepší? Možná ano, díky každodenní konfrontaci s lidmi. V Praze je ale vše součástí vysoké hry. V divadle Komedie jste se v říjnu objevila v premiéře současné německé hry Temně lákavý svět. Jak byste tuto hru charakterizovala a mohla byste představit roli, kterou v ní hrajete? Mně to připadá jako takový malý horor, který končí určitou anekdotickou pointou. A především je to hra, v níž všechny tři postavy příšerně lžou. Ten text mě přitahoval, byl pro mě znepokojující, stále jsem se vracela ke konci a říkala si, co platí a neplatí, co je pravda. Myslím, že v té hře je spousta otazníků, a tak nechává prostor každému divákovi, aby s ní nakládal sám podle sebe.

byli studenti, v divadle ani ve filmu spolu nehráli. Jenom v jedné televizní inscenaci těsně po revoluci. Byla to Havlova Vernisáž. Já bych nechtěla být s manželem v jednom angažmá a on předpokládám také ne.

O kterém sportu? Myslela jsem na atletiku, protože jsem docela dobře běhala a skákala do výšky. Uvažovala jsem o tom, že bych šla studovat vysokou sportovní školu. Ale na střední škole už jsem se sportem jen koketovala, v podstatě jsem byla vnitřně rozhodnutá pro divadlo.

Na co ze svých studentských let nejraději vzpomínáte? Je to asi jenom taková pocitová záležitost, kterou si člověk uvědomí daleko později. Když začnete žít vlastní osobní život, profesní i civilní, najednou si uvědomíte, že skončila doba, kdy jste neměla téměř žádné povinnosti nebo jen víceméně vůči sobě, kdy byl člověk sobec, kdy mu všechno leželo u nohou. A to už se nedá nikdy vrátit.

Měla jste nějaký divadelní vzor? Určitě. Jsem poslední generace, která vyrostla na poslechu dramatické tvorby v rádiu. A tak jsem byla fascinována třeba

V současné době vás diváci mohou vidět v Divadle na Vinohradech, mimo jiné v komedii Jistě, pane ministře z prostředí vysoké britské politiky. Lze v této hře na-

Jak se pracuje s poměrně mladou německou režisérkou a dramatičkou Katharinou Schmittovou? Když jsem poznala před pár lety Dušana Pařízka, tak jsem byla stejně jako v tomto případě překvapená, jak jsou tito mladí lidé připravení a mají blízko právě k textům, které nejsou obvyklé nebo které by byly třeba pro repertoárové divadlo se stálým souborem kvůli publiku riskantnější. Katharina byla fajn. Žije již osmý rok v Čechách a mluví téměř dokonale česky, takže mezi námi nebyla žádná jazyková bariéra. Dobře komunikuje, což je pro režii dost podstatné. Když se dnes řekne vaše jméno, co se podle vás lidem nejdříve vybaví? Tak to nemám opravdu žádnou představu. Objevila jste se ve více než osmdesáti rozhlasových inscenacích. Co je vám bližší, účinkování v divadle, filmu nebo právě rozhlas? To je strašně těžké říct, protože když je dobrá práce nebo scénář, tak je jedno, jestli se jedná o divadlo, film, televizi nebo roz-

19

na baru s... hlas. Ale rozhlas, protože jsem se už o něm zmiňovala, je pro mě fenomén. Jednak jsem na něm vyrostla, jednak vám dovoluje ohromnou škálu prostředků včetně těch nejintimnějších, protože mikrofon je strašně blizoučko. A zároveň je to také potvora, protože na vás prozradí všechny falše, nedostatky a podvody. Je nějaká divadelní či filmová postava, kterou jste si vždy toužila zahrát, ale neměla tu možnost? Já měla kdysi dávno dvě vysněné role, Markétku ve Faustovi a Lízu v Obchodníkovi s deštěm a obě mě minuly. A tím jsem paradoxně pochopila, že realita je daleko bohatší. Pak se setkáte s texty, o kterých jste netušila, že existují, a ty mohou být stejně zajímavé nebo zajímavější než to, co jste si vysnila.

Váš manžel Jiří Ornest je režisérem

víc si přeji, aby to bylo nejenom zdravé, ale také aby to bylo krásné. A také bych chtěla, aby to splývalo s okolní přírodou, aby ji to nijak neporušovalo. A nejbližší pracovní plány? Dušan Pařízek mi nabídl, abych od konce listopadu začala zkoušet v další hře Wernera Schwaba v divadle Komedie.

Jste předsedkyní správní rady nadace Duha, která pečuje o lidi s mentálním postižením. Je podle vás v oblasti charity a neziskového sektoru nějaká oblast, která by měla být více podporována, ale je zanedbávána či přehlížena? Podle mě to je romská záležitost. Otázka jejich budoucnosti a integrace do společnosti.

Kdybyste měla možnost na svém dosavadním životě něco změnit, co by to bylo a proč? No tak teď už na tom moc změnit nemůžu. Ale slíbila jsem si, že v příštím životě budu studovat zahradní architekturu. A pak bych chtěla mít talent na jazyky. Chtěla bych umět alespoň sedm jazyků.

A napadá vás nějaké řešení? Když jsem byla poslankyní ČNR, pan doktor Holomek navrhoval, aby se zřídil Institut pro matku a dítě, v němž by bylo možné oslovovat romské maminky a nabízet jim vzdělání. Aby uměly dobře pečovat o dítě a hlavně aby v dětech uměly vybudit touhu po vzdělání. Aby děti chtěly studovat střední či vysoké školy.

A má to nějaký důvod? Určitě. Protože my jsme nemohli cestovat, jenom do spřátelených států, nic nás nemotivovalo se v této oblasti vzdělávat. A teď, když se otevřely hranice, umíme třeba jenom špatně anglicky. A to je velký handicap.  Autor: Klára Kadlecová

Pracovala jste a zároveň vychovávala své děti. Myslíte si, že skloubit práci s rodinou je dnes těžší, nebo lehčí než dříve? Já myslím, že je to vždy těžké. Která z vašich pracovních činností vám v současnosti zabírá nejvíce času a jaké jsou vaše nejbližší pracovní plány? Protože z mých dětí už jsou dospělí muži, odpadla mi starost o zajištění chodu domácnosti, kdy se točilo vše kolem toho, aby pro ně vše dobře fungovalo. Tak teď mi mimo těch mých divadelních eskapád nejvíce času zabírají úvahy a sny o pozemku, který se snažím nějakým způsobem zušlechtit. Odkud vyvážím tuny jílu, dávám tam ušlechtilou půdu a snažím se něco vypěstovat. A na-

– 5 / 2007

Jaký je váš názor na současnou televizní tvorbu a herectví? To je strašně těžké říct. Já vyrostla nebo pracovala v době, kdy se točily televizní inscenace, povídky, na kterých pracovali kvalitní režiséři. Navíc než se šlo před kamery, tak se regulérně zkoušelo. Režiséři si dávali záležet i na obsazení. Snažili se obsadit opravdu ty nejlepší z nejlepších. Navíc byli i ctižádostiví kameramani, kteří chtěli odvést zajímavou práci. Z téhle zkušenosti mi dnešní televizní tvorba připadá strašně povrchní.

a hercem Divadla Na zábradlí. Rozcházíte se v názorech na divadlo? Tak někdy určitě, ale většinou v těch základních věcech máme, myslím, podobné pohledy. To už by musela být strašně mezní situace, abych měla úplně opačný názor než on. Nevzpomínám si, že bychom byli ohledně divadla v nějakém zásadním rozporu.

economix

A je naopak nějaká role, na kterou vzpomínáte nerada? No pár jich určitě je. Protože v normalizaci skladba repertoáru byla pod cenzurou neskonale chudší. Navíc tu byly dohody a výročí k Velké říjnové socialistické revoluci, a to se vynořily plytké, hloupé tituly, které pak ještě režíroval také někdo stejně plytký a hloupý. Takže to bylo naprosté utrpení.

Studentka

20

rozhovor

Kateřina Dopitová vede kurzy O R I E N T Á L N Í C H T A N C Ů na VŠE Málokdo ví, že na VŠE probíhá výuka orientálních tanců. Tyto kurzy vede již druhým semestrem Kateřina Dopitová, sympatická studentka třetího ročníku Fakulty informatiky a statistiky VŠE. Za vás jsme se jí vyptali na její účast v soutěži Miss Orient, co orientální tanec obnáší a na podrobnosti o jejím kurzu.

economix

– 5 / 2007

 Co Tě přivedlo k orientálnímu tanci?

Poprvé mě s tímto tancem seznámila moje kamarádka na střední škole. Měly jsme si připravit vystoupení na vánoční akademii, každý nějaký druh tance, a nás napadl právě ten orientální. Zaujalo mě to a začala jsem chodit na kurzy a víc se tomuto tanci věnovat.  Letos jsi se zúčastnila základního kola Miss Orient v dubnu v Praze. Jaká tam byla atmosféra? Nervozita? Nervozita ani ne. Já jsem tedy nervy neměla. Vím, že tam některé holky byly hodně nervózní, ale jinak mi přišlo, že atmosféra byla docela v pohodě.  Takže jsi to nebrala moc vážně? Vůbec ne, protože jsem zjistila, že tam jsou dost profesionální tanečnice, které tančí už hodně dlouho. Organizátoři doporučují zkušenost s tancem jeden rok, ale dívky mající zkušenost jen jeden rok neměly žádnou šanci. Vypadly už v předkole. A taky - od okamžiku, kdy mi dali k dispozici hudbu, na kterou se mělo tančit - jsem věděla, že tohle není můj oblíbený styl, že mi ta hudba nedovoluje se projevit. A ještě ke všemu se losovalo ze tří písniček a pokaždé jsem si vylosovala tu pro mě nejhorší.  Která disciplína Ti na Miss Orient nejvíce vyhovovala? Která byla nejlepší? Byl tam povinný tanec, kde musely být povinné prvky, a potom volný tanec na ty tři skladby - takže to vyšlo tak nějak nastejno.  A probíhal tam třeba rozhovor nebo obdobné disciplíny? Z rozhovoru si nepamatuji vůbec nic. Nevím, co jsem říkala. Nikdy předtím jsem totiž do mikrofonu nemluvila, jen na zkoušce, a když jsem se pak slyšela doopravdy, tak jsem odpadla...  Pamatuješ si alespoň, na co se Tě ptali? Nepamatuji. Vím jen, že do dotazníku, který mi poslali, jsem toho o sobě moc nenapsala. Takže mě moderátor upozornil, že se mě možná bude ptát na věci, které mě překvapí.  Nelituješ toho, že ses nedostala do semifinálového kola? Ne, protože - zaprvé - by to bylo hodně časově náročné. Na semifinále je třeba se hodně připravovat. Je potřeba si připravit choreografii na hudbu, kterou poskytnou, nebo si ji minimálně hodně naposlouchat, aby tanečnice věděla, co přijde. Navíc by bylo potřeba se zúčastnit v létě soustředění, na což bych neměla čas. Nechtěla jsem se vzdát prázdnin. Zadruhé - to, abych se zúčastni-

 Na vystoupeních se oblékáte do pěk-

la, chtěla hlavně mamka. Viděla mě na jevišti, byla spokojená a já jsem měla klid, že už se tomu nemusím věnovat. Považuji za výbornou zkušenost vystoupit před tak velkým publikem. Napoprvé jsem vystoupila jen na té školní akademii, což bylo sice taky plné divadlo, ale opět si nepamatuji vůbec nic. Jen jak jsme s kamarádkou přicházely a odcházely. Byla jsem nervózní, že na mě všichni koukají.  Zúčastnila by ses tedy nějaké soutěže ještě jednou? Teoreticky, kdyby byl nějaký vnější nátlak, bych to možná zkusila tak za deset let.  Platí pro tuto soutěž nějaké věkové omezení? Ne, a myslím, že je to dobře. I starší žena může začít s orientálním tancem. Po třech letech, když má tanec v krvi, se přihlásí na Miss Orient a může klidně vyhrát. Na věku tu nezáleží. Každá žena může dát do tance něco. Mladá dívčina může zatančit spíše jemné tance, které mohou vypadat až naivně. Starší žena do tance může dát energii a zkušenost. Může být i vyzývavá, protože to od ní nebude vypadat tak divně jako od třináctileté dívky.

ných kostýmů. Šiješ si je sama? Nebo si je šít necháváš? Penízkové pásy, které se hodně nosí, jsou sice strašně drahé, ale kdyby si je člověk dělal sám, vyjde to dráž. Vyplatí se ho koupit. U nás za něj zaplatíte i tisícovku, v arabských zemích je cena výrazně nižší. Profesionální kostýmy, to je samý korálek a flitr a je to taky hodně drahé. Já osobně nejsem zrovna manuálně zručná, takže tohle si raději koupím. Ale mamka mi třeba zdobí podprsenky. Koupí obyčejnou levnou podprsenku a potom na ni našívá nebo lepí různé korálky.  V současnosti organizuješ kurzy orientálního tance na VŠE. Jak je to již dlouho? Teď už druhý semestr. Minulý letní semestr jsem se přihlásila paní Stejskalové, která má na starosti zájmové hodiny, jestli by náhodou nepotřebovala výpomoc. A zrovna to vyšlo.  Je o tyto kurzy zájem? Jsou úspěšné? Minulý semestr se ještě v půlce prodávaly permanentky, protože tam nikdo moc nechtěl, ale teď byly hned vyprodané. Takže zájem je. Do kurzu se přihlásilo 45 studentek a v tomto počtu se už těžko každá dívka zvlášť opravuje. Navíc, jako v každém kroužku, pod tlakem práce a školy zájemci odpadají. Škoda, že není nějaký „bazar na permanentky“ - protože když někdo nemůže na hodiny chodit, hodí permanentku do šuplíku a nikdo další se místo něj do kurzu nedostane.  Plánujete třeba nějak dané kurzy rozšířit? Teoreticky by se o tom dalo uvažovat, protože kdykoli se mi do kurzů přihlásí pár začátečnic, musím vždy začít od začátku. Jinak se nechytají na základní prvky. Bylo by potřeba udělat jednotlivé úrovně pokročilosti, což je ale složité.  Kdy a kde probíhají na VŠE hodiny orientálního tance? Jednou týdně - každé úterý od 19.45 ve cvičebním sále CTVS ve třetím patře Rajské budovy.  Máš vedle orientálního tance i jiné záliby? Mám. Třeba koně mě zajímají, ale to by bylo na dlouhé povídání. V krátkosti jen to, že kromě víkendových vyjížděk jezdím na jeden týden v roce na indiánský tábor do Orlických hor.  Autor: Pavlína Máčalová

21

reportáž

Houslový recitál Pavla Šporcla na VŠE















Inzerce















Autor: Martin Steiner

economix

Šporcl vystoupil v doprovodu Petra Jiříkovského, který bravurně zvládl i obstarožní školní piano, před asi 400 návštěvníky. Ti si vyslechli zejména skladby od Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka. Šporcl na VŠE představil své modré housle z dílny Jana Špidlena, které si u něho nechal vyrobit v roce 2006, a připravil všem návštěvníkům skvělý kulturní zážitek.

– 5 / 2007

Studentské sdružení EKONOM uspořádalo 9. října od 20.30 hodin v Nové aule VŠE houslový recitál Pavla Šporcla pod názvem Magické housle Pavla Šporcla.

22

reportáž

a k l E e Š v V a l H d e v u u t g ě n p i o w s u r í v o d

economix

– 5 / 2007

Na akademické půdě VŠE ve vyprodané Nové aule opět hostoval zpěvák, herec, režisér a jazzman Ondřej Havelka, který zde již tradičně vystoupil se svou kapelou Melody Makers. Letošní vystoupení, jako vždy, nadchlo všechny přítomné. Ondřej Havelka je nejen talentovaný zpěvák a „oprašovač“ starých kvalitních písní, je také úspěšným režisérem. Vystudoval brněnskou JAMU, obor operní režie, získané zkušenosti zúročil v Národním divadle v opeře Nagano. V karlínském divadle režíroval úspěšné představení Má férová Jozefína. Zajímavá je i jeho herecká dráha - po studiu na DAMU hrál ve Studiu Ypsilon, v době, kdy ještě působilo v Liberci. Na stříbrném plátně jsme ho mohli vidět například ve filmu Saturnin, Krakonoš a lyžníci a v hlavní roli jednoho dílu seriálu Dobrodružství kriminalistiky. V televizi se podílel i na vysílání pro děti a nedávno se objevil v adaptaci detektivních povídek Případy detektivní kanceláře Ostrozrak. Havelkův koncert nebyl pouhým představením v retro stylu. Ondřej Havelka se snaží o co nejvěrnější interpretaci hudby 20., 30. i 40. let 20. století. Je to téměř výprava do historie hudby. Havelka nepostupuje jako zpěvák, který se snaží zaujmout dnešní diváky moderním nastudováním dobové hudby. Havelka je historikem, který s vědeckým zapálením zprostředkovává atmosféru období, které bylo zmítáno velkými proměnami. Publikum jeho snahu nadšeně vítá. Návštěvníci představení v Nové aule Vysoké školy ekonomické byli svědky jazzových a swingových skladeb z první poloviny

20. století. Vedle notoricky známých melodií byly uvedeny nejen méně známé, ale i úplně zapomenuté písně. Všechny byly samozřejmě předvedeny v perfektní interpretaci všech protagonistů. Zazněly písně doprovázené zpěvem Ondřeje Havelky, ale i skladby pouze instrumentální. Pianista Melody Makers na vysloužilém školním pianu s přehledem zvládl například i slavný Bugatti Step od Jaroslava Ježka. Ondřej Havelka na lesklé podlaze posluchárny zastepoval a celý koncert uváděl vtipnými poznámkami a glosami. Podle vlastních slov nepořádal koncert, nýbrž přednášku na téma jazz a swing. Diváci byli také vybídnuti, aby si dělali poznámky. Ondřej Havelka důležité informace nahlas a zřetelně opakoval, aby si všichni mohli zapamatovat nejdůležitější pojmy. Z koncertu Ondřeje Havelky s Melody Makers v paměti zůstávají dvě ponaučení. První je, že v rytmu jazzu se dá prožít celý život. Druhé: na koncert je třeba chodit včas. Mnozí opozdilci byli totiž před zraky a sluchy celé auly vítáni nejen samým Ondřejem Havelkou, ale nadšeně i kapelou.  Autor: Vladimír Štípek

23

inzerce

Kreditní tarif se vám pfiizpÛsobí V˘hodné nabídky nás obklopují ze v‰ech stran. I ta nejlákavûj‰í z nich je v‰ak k niãemu, kdyÏ ji neumíme nebo nemÛÏeme plnû vyuÏít. Kreditní tarify od T-Mobile pfiiná‰ejí zmûnu: jen vy sami nyní rozhodujete o tom, za co utratíte svÛj pravideln˘ mûsíãní pau‰ální poplatek. Celou ãástku lze v podobû kreditu protelefonovat, pfiípadnû vyuÏít pro textové nebo multimediální zprávy. A co nespotfiebujete, zÛstane vám pro pfií‰tû. V nabídce je pět základních variant tarifů (viz tabulka). Po vyčerpání zaplaceného kreditu jsou další operace účtovány podle sazeb vybraného tarifu. Ceny jsou pak jednotné, nemusíte si lámat hlavu s tím, do které domácí sítě hovory či zprávy směřují. Speciální novinkou určenou pro Kreditní tarify je bezplatná služba Moje přečerpané jednotky, díky níž jste informováni SMS ve chvíli, kdy spotřebujete tarifní kredit pro dané období.

Měsíční kredit Cena minuty Cena SMS Cena MMS

BON USY A SLEVY Při uzavření zákaznické smlouvy na dobu určitou (24 měsíců) můžete získat tarifní zvýhodnění HIT, jež při zachování stan-

Kredit 250 297,50 238 standard HIT 297,50 357 5,95 1,19 5,95

Kredit 450 535,50 428,40 standard HIT 535,50 642,60 5,36 1,19 5,95

dardních výší měsíčních plateb přináší 20 % kreditu navíc. Souběžně lze za stejných podmínek získat také mobilní telefon za zvýhodněnou cenu. Naopak 20% slevu z výše měsíční platby po dobu půl roku získáte při aktivaci některého z tarifů přes eShop T-Mobile. Uvedené nabídky se navíc dají výhodně zkombinovat. Pro představu nejlépe poslouží příklad: s tarifem Kredit 250 HIT můžete volat až hodiKredit 700 833 666,40 standard HIT 833 999,60 4,17 1,19 5,95

nu do kterékoliv z tuzemských sítí, případně poslat až 300 SMS nebo 60 MMS. Při aktivaci přes eShop za tento tarif půl roku platíte měsíčně jen 238 Kč včetně DPH. Při posuzování toho, který tarif je pro vás nejvhodnější, nezapomeňte na nejdůležitější aspekt – na možnost neustálé svobody volby. Kreditním tarifům od T-Mobile se nemusíte přizpůsobovat vy, ony se plně přizpůsobí vám.

Kredit 1200 1428 1142,40 standard HIT 1428 1713,60 3,57 1,19 5,95

Kredit 2000 2380 1904 standard HIT 2380 2856 2,98 1,19 5,95

Ceny jsou uvedeny včetně DPH. *Při aktivaci přes eShop je měsíční paušál nižší o 20 % po dobu půl roku. Tato nabídka platí pro všechny typy zákaznických smluv. Praktická tarifní kalkulačka a více informací je k dispozici na www.t-mobile.cz

– 5 / 2007

Kreditní tarify Měsíční platba přes eShop*

tarifu začíná již na necelých třech korunách, cena SMS u všech tarifů činí pouze 1,19 Kč a multimediální zpráva vyjde na necelých šest korun (včetně DPH). Platba za využité služby probíhá zpětně na základě měsíčních vyúčtování.

economix

P¤EVOD KREDITU DONEKONEâNA Princip kreditních tarifů je výhodný sám o sobě. T-Mobile, jako jediný na tuzemském trhu, však nabídku korunuje nekonečnou převoditelností nevyčerpaného kreditu do dalších období. O své peníze tak nepřicházíte, ani pokud v určitém období nevyužijete jeho plné výše. Daný kredit vám jednoduše zůstane k dispozici pro pozdější potřebu. Pokud jde o ceny, například minuta volání podle použitého

24

kultura Recenze knihy – Alberto Moravia / NUDA

Na český knižní trh se Alberto Moravia vrací v podobě druhého vydání psychologické prózy a zároveň i svou čtenářsky patrně nejúspěšnější knihou nesoucí název Nuda. Kniha byla napsána v 60. letech 20. století a reprezentuje linii existencialismu, která je jedním z autorových literárních postupů tohoto období. Dino, unuděný městský chlapeček žijící s matkou, který se z nudy stává ve svých 25 letech malířem, z nudy filozofuje nad tím, proč od nich kdysi odešel otec, a z nudy prchá do ateliéru od své matky, ke které se z finančních důvodů záhy opakovaně navrací dalších deset let, je hlavní postavou této psychologické studie muže. Malířova životní rozmrzelost vyplývající ze snadné dostupnosti finančních prostředků se tak promítá nejen do jeho malířské práce, ale rovněž do nevázaného milostného vztahu s malířovou osudovou dívkou Cecílií. Vztah s živočišnou a zároveň prostou milenkou se postu-

Alberto Moravia pem času stává pouhou směsicí erotických scén a odosobněných dialogů, kterými se malíř snaží tajemnou dívku poznat a zároveň k sobě připoutat navždy. Místo toho protagonista zjišťuje, že se Cecílie schází s jiným mužem. Následná série sledování dívky a jejího dalšího milence paradoxně vyvrcholí malířovou nabídkou k sňatku. Hlavní protagonista je Cecílií odmítnut a smysl života nachází až po neúspěšné sebevraždě při pobytu v nemocnici.

Alberto Moravia, významný italský spisovatel 20. století, představitel psychologického realismu a analytik mezilidských vztahů, v této knize mistrně vykresluje životní deziluzi člověka, neschopnost tohoto jedince se společensky asimilovat a najít jakýkoli životní smysl. V této své pozdější tvorbě autor obměňuje a dále rozvíjí svá typická literární témata prázdného života vyšších společenských vrstev, neschopnosti komunikovat a sexuality narušující sociální vazby. Kniha se proto stává příznačně nudnou přesně ve chvíli, kdy se hlavní postava téměř ušpehuje a fantasmagoricky uspekuluje k smrti. Dino tak v sobě do poslední chvíle živí představu, že právě jeho, respektive jejich, milenka je receptem na jeho neutuchající znuděnost. Lékem na nudu je přitom právě život sám. Rozsah: 268 stran Vydavatel: EMG Group Praha, 2007 Hodnocení: 2  Autor: Lucie Kubečková

economix

– 5 / 2007

Recenze filmu Edith Piaf (La Môme) Od poloviny června lze v českých kinech zhlédnout snímek režiséra Oliviera Dahana o životě nezapomenutelné francouzské šansoniérky Edith Piaf. Film vznikal ve francouzsko-anglicko-české koprodukci a v menších rolích se v něm objevují i tváře některých známých českých herců.

Jedinečnost filmu spočívá především ve výkonu hlavní představitelky Marion Cotillardové, která dokázala zachytit všechny odstíny zpěvaččiny osobnosti od jejích dvaceti let až do její smrti o 27 let později. Před divákem se tak objevuje oslnivá charismatická zpěvačka na jevišti, drzý fracek z ulice i nesnesitelná věčně opilá hvězda.

Snímek zobrazuje život slavné zpěvačky v několika vzájemně se prolínajících časových rovinách, což divákovi, který zcela nezná osudy tohoto francouzského „Vrabčáka“, ztěžuje orientaci ve filmovém ději. Stejně emocionální jako písně doprovázející film je i život hlavní představitelky: plný extrémních zvratů, vzestupů a pádů, a to jak v oblasti profesní, tak osobní. Holčička vyrůstající mezi prostitutkami v nevěstinci a později v cirkusu se stává pouliční zpěvačkou, která svým zpěvem záhy strhává publikum pařížských kabaretů, ale později i koncertních síní. Zpěvaččina závislost na drogách a alkoholu i její tragický vztah s boxerem Marcelem Cerdanem - to vše se odehrává na pozadí vášnivě přednesených písní.

Kromě nepříliš vhodně zvolené metody vyprávění příběhu jsou některé pasáže filmu příliš zdlouhavé a rozvláčné, jiné naopak velmi detailní. Děj se tak stává nejen chaotickým, ale i zcela nevyrovnaným, což je u filmu, který měl v osobnosti Edith Piaf tak barvitou předlohu, škoda. Edith Piaf (La Môme), Francie/VB/ČR, 141 min, titulky Režie: Olivier Dahan, scénář: Olivier Dahan, Isabelle Sobelmanová, kamera: Tetsuo Nagata, hudba: Christopher Gunning, hrají: Marion Cotillardová, Sylvie Testudová, Pascal Greggory, Jean-Paul Rouve, Gérard Depardieu a další. Autor: Klára Kadlecová

r uu bl tr ui k k ra

Divadelní (p)ohledy

25

Režisér Ondřej Sokol tak po uvedení dvou úspěšných inscenací současného britského dramatika Martina McDonagha, jehož hry balancují mezi krutostí, násilím a humorem, uvedl na prknech Činoherního klubu dílo autora, který je považován za jeho předchůdce. Příběh, jehož hlavním motivem je „otcovražda“, umístil režisér společně se scénografem Adamem Pitrou do špinavé a potemnělé venkovské krčmy, jejíž jediný nábytek tvoří lavice, dřevěné bedny a plechový sud s hořícím ohněm. Zprvu nevýrazný prostor oživuje živá hudba skupiny Shannon, díky čemuž krčma rázem ožívá tou „pravou“ irskou atmosférou. Hudebníci jsou po celou dobu inscenace usazeni na plošince nad jevištěm a do děje zasahují nejen hudbou, ale i slovy, kterými komentují dění odehrávající se pod nimi. Tvoří tak společně další postavu doplňující původní Syngeovu hru. Hlavním předmětem zájmu muzikantů, stejně jako všech ostatních postav příběhu, se hned od začátku představení stává pohublý a vystrašený mladík Christy Mahon (Jaroslav Plesl), který bezděčně pronese, že „zabil svýho tátu“. Rázem je v očích vesničanů „hrdinou“ vyvolávajícím nikoli zděšení, jak bychom očekávali, ale kupodivu neustávající a bezmezný obdiv. Christy, lenoch a snílek, který po takovémto zájmu celý život toužil, se zcela přirozeně začíná vžívat do nové role a nechá se obletovat houfem svobodných i ovdovělých žen. To by samo o sobě mělo vzbudit v mužích žárlivost. Ti ale tráví většinu dne i noci v objetí s lahví whisky. Právě opilecké potácení a pády těchto svérázných venkovanů jsou zdrojem mnoha komických situa-

cí, které vrcholí tím, že při pohřbu vypadne nebožtík z černé rakve přímo před diváky na plochu jeviště. Humor popravdě trochu drsný, ale rozhodně osobitý. „Hrdinství“ Christyho Mahona vrcholí ve druhé polovině inscenace po vítězném sportovním zápasu, mimochodem opravdovém ragbyovém utkání na jevišti divadla, které dává inscenaci nezaměnitelnou originalitu a živost. V tu chvíli se ale na scéně také objevuje Christyho drsný a nesnesitelný otec (Michal Pavlata), který přežil synův útok lopatou, ačkoli jeho hlavu hyzdí hluboká krvavá rána. Mínění vesničanů se obrací a Christy je terčem posměchu a ponížení za čin, kterým se chlubil, ale jejž ve skutečnosti nespáchal. A právě tehdy je divák postaven před otázky, kdo je ve skutečnosti hlavní postavou příběhu, zda Christy Mahon nebo lidé, kteří z něho vytvořili „hrdinu“, co vůbec „hrdinství“ v této hře znamená a proč lidé vlastně „hrdiny“ potřebují. Inscenace tragická i komická zároveň si kromě živé hudby a sportovního klání na jevišti zasluhuje pozornost především, jak už to tak v Činoherním klubu bývá, hereckými výkony, kterým nasazuje pomyslnou, vysoko zdviženou laťku hostující Jaroslav Plesl. Jeho Christy dokáže v okolí vyvolat zájem jak svou plachostí a neohrabaností, tak odhodlaností ve chvíli, kdy se rozhodne „otcovraždu“ opravdu dokonat, aby získal lásku milované Pegeen (Kateřina Lojdová) a ztracený obdiv. Působivost inscenaci dodává také lidový, místy vulgární jazyk, náhlé dějové zvraty a nesmírné množství paradoxů. S tím vším je třeba nakládat s citem a jemností, aby hra na první pohled neforemná a obhroublá neztratila svou nezaměnitelnou poetiku. S tímto nelehkým úkolem se ale Ondřej Sokol vyrovnal stejně bravurně jako s těmi předešlými, a my tak jen můžeme čekat, jakou podívanou nám přichystá příště. Autor: Klára Kadlecová Foto: Pavel Nesvadba

economix

První premiérou této divadelní sezony se v Činoherním klubu stala hra Johna Millingtona Synge Hrdina západu. Rozhořčení a národní urážku, které vyvolalo její první uvedení v Dublinu před sto lety, však v tomto divadle vystřídal potlesk.

– 5 / 2007

Ragby na jevišti Činoherního klubu

26 Odpočinok a kľud sú dve základné veci, pre ktoré turisti cestujú na ostrovy ležiace východne od Afriky - Seychely. Táto krajina prezývaná i africké Tahiti, nachádzajúca sa v západnej časti Indického oceánu, však ponúka omnoho viac.

economix

– 5 / 2007

Seychelská republika získala svoju nezávislosť na Veľkej Británii v roku 1976. Tvorí ju 41 granitových a 74 korálových ostrovov, s rozlohou len okolo 455 km² a priemernou vzdialenosťou 1800 km od rovníka. Najväčším ostrovom je Mahé, na ktorom sa nachádza aj hlavné mesto Victoria, ktoré má zhruba 29 tisíc obyvateľov z celkových 80 tisíc. Sú tu tri úradné jazyky: kreolština, francúzština a angličtina. Všetky sú vyučované už na základnej škole, takže nie je žiaden problém dohovoriť sa ktorýmkoľvek z nich, aj keď kreolštinu asi mnoho turistov ovládať nebude. Miestnou menou je seychelská rupia, s výmenným kurzom približne desať rupií za jedno euro, avšak vo všetkých rezortoch a hoteloch je možné platiť i samotnými eurami alebo americkými dolármi. Po krátkom desaťhodinovom lete z Paríža pristanete na letisku ostrova Mahé. Vonku je síce príjemných 26 stupňov, ale vlhkosť vzduchu sa pohybuje kolo 90 %, sme v tropickom pásme. Môj rezort však bol na ostrove Praslin, čo je asi 40 km severne od Mahé, a tak ma čakal ešte krátky, 15minútový let malým lietadlom pre desať ľudí. Z Prahy som dohromady cestoval asi 18 hodín. Zaujímavé je, že na Seychely sa

cestopis

S

y l e h c y e

nedostanete inak než s leteckou spoločnosťou Air Seychelles. Domáci výnimočne povolia aj lety iných spoločností, poväčšine sú to chartery. Po tom ako človek vystúpi z lietadla, ihneď vie, že je v Afrike. Letisko je maličké, avšak vcelku moderné, ale jeho okolie by sa kľudne dalo nazvať menším pralesom. Nedotknutá, panenská príroda. Po odchode z letiska sme prechádzali cez malú dedinku. Domy so slamenými strechami, autobusy tak z 50. rokoch minulého storočia, bolo tu značne cítiť chudobu. Ľudia len tak posedávali pred domami a oddychovali. Po vstupe do rezortu som sa zrazu ocitol na druhej strane sveta. Rezort vyzeral ako golfové ihrisko vložené do pralesa a pri pláži stáli domčeky so slamenými strechami slúžiace na ubytovanie návštevníkov. Na recepcii nás už čakali a privítali nás miestnym drinkom. Pri príchode do izby som stratil dych. Izba bola obrovská, na posteli boli miestne kvety, všetko bolo nád-

herne čisté, o výhľade na more ani nehovoriac. Pri prechádzke po jednej z miestnych pláží pri hoteli Lemuria Resort človek zistí, že kľud, pokoj a oddych tomuto miestu naozaj nechýbajú. Piesok je jemný, nádherne biely, more čisté. Na tretí deň sme si zarezervovali miesto na celodennom výlete po ostrove Praslin. Čakal som, že budeme musieť vstávať o siedmej ráno, rýchlo sa najesť a odísť, tak ako to pri výletoch býva pomaly všade na svete. Ale opak bol pravdou. Odchod z rezortu bol naplánovaný na desiatu hodinu, pričom celý výlet skončil o piatej poobede. Z tohto času sme pol dňa strávili na pláži na druhej strane ostrova. Najskôr sme boli zasvätení do tajomstva pestovania perál, potom sme sa dostali do národného parku, ležiaceho v strede ostrova. Tu sme postupne spoznávali faunu a flóru typickú pre Seychely. Prvýkrát v živote som sa ocitol v pralese. Náš sprievodca, Buddy, nám prísne zakázal čokoľvek z parku odnášať. Všetko sa tam

nechávalo, dokonca i opadané lístie. Bolo to kvôli tomu, že toto lístie zadržovalo vlhkosť, tým pádom stromy v tomto parku nevysychali. Takisto nám sprievodca nakázal všetky odpadky brať so sebou, pretože ak niekde človek odhodí čo i len kúsok papiera na zem a niekto ho pri tom pristihne, hrozí mu päťročné až desaťročné väzenie a k tomu pokuta 50-100 tisíc euro. Bol som z toho dosť prekvapený, predsa len trošku priveľký trest za malé znečistenie. Buddy nám však vysvetlil, že iným spôsobom by neochránili tak krásnu prírodu, akú

27

„coco-de-mer“

bola okolo 170 euro. Keď už sme pri cenách, nikde na svete som sa nestretol s tak drahým štátom, akým sú Seychely. V priemere je tu všetko dvakrát až trikrát drahšie ako v Európskej únii. Je to dôsledok faktu, že si Seychely nie sú schopné väčšinu vecí vyprodukovať sami a musia skoro všetok tovar dovážať. Po parku sme postupne prešli na druhú stranu ostrova, kde sme mali možnosť skúsiť seychelské jedlo v miestnej reštaurácii. Ryby, morské plody každého druhu, ale aj kuracie mäso. Všetko pripravené na pikantný spôsob, čo ma osobne dosť prekvapilo. Buddy nám však vysvetlil, že ich kuchyňa sa dosť podobá ázijskej, hlavne indickej. Tým pádom je prílohou k jedlu iba ryža a nič iné. Podľa Buddyho pravý Seychelčan nikdy nekonzumuje šalát, hranolky a podobné jedlá, ale vždy rybu, mäso, zeleninu a ryžu, k tomu minerálku bez bubliniek alebo ovocné nápoje. Piaty deň našej dovolenky sme strávili na ostrove La Digue

s rozmermi 3 x 4 km. Najpoužívanejším dopravným prostriedkom je tu bicykel, ktorý dostanete okamžite, ako vystúpite z lode. Samozrejme za malý finančný obnos. Prvou zastávkou na ostrove bola výrobňa kokosového oleja. Ten sa produkuje tak, že sa vysušený kokos nasype do drvičky poháňanej kravou. Táto drvička ho vylisuje a z jej druhého konca sa kvapká kokosový olej. Tento olej je podľa miestnych veľmi zdravý, hlavne na pleť, a používa sa vraj i ako prírodné liečivo na niektoré druhy kožných chorôb. Neskôr sme sa pozreli aj na pestovanie vanilky. Vzápätí pokračoval výlet na pláži kŕmením jedných z najväčších korytnačiek na svete. Pohybovali sa veľmi pomaly, čomu sa je ťažko čudovať, keď ich celodennou náplňou je žrádlo a spánok. Dokázali zožrať všetko, dokonca aj plastovú fľašu, a keď si človek pri kŕmení nedával pozor, mohol prísť aj o prsty. To sa im tu stane tak dvakrát do roka. Od korytnačiek sme sa dostali na pláž zdobenú veľkými granitovými

kameňmi. Ojedinelé a opäť viditeľné iba tu, na ostrove La Digue. Na druhú stranu ostrova sa dá premiestniť za menej ako 15 minút, dá sa tu nájsť jedna z najkrajších pláží na svete. Tu sme s ostatnými výletníkmi opäť strávili celé poobedie, keďže na tak malom ostrove toho nie je toľko čo vidieť. Jedinou nevýhodou pekného dňa bolo počasie. To, pretože Seychely sa nachádzajú v tropickom pásme, sa tu mení každú hodinu. Je úplne typické, že ráno je nádherná bezoblačná obloha, po obede teplý dážď a večer je zase bez mráčika. Kto ide na Seychely a očakáva celý týždeň krásne slnečno, sa veľmi mýli a môže byť sklamaný. Na druhú stranu treba povedať, že dážď je poväčšine veľmi príjemný a teplý a prechádzky v ňom dobre spestria dovolenku. Zvyšok mojej návštevy na Seycheloch sme s rodinou strávili priamo v rezorte. Celé dni oddychom, hrou tenisu a golfu. Relax je naozaj vec, pre ktorú sa tieto tropické ostrovy oplatí navštíviť. Taký kľud a oddych asi nikde na svete nezažijete. Prostredie nádhernej prírody, aké vidíme v amerických filmoch a vravíme si, že nemôže byť skutočné, je tuto každodennou realitou na každom kroku. Čo sa flóry týka, nežijú tu žiadne nebezpečné živočíchy až na jedno mláďa žraloka bieleho, ktoré sa sem nejako zatúlalo a ostalo tu žiť. Jeden večer sme boli na večeru v našom hoteli, ktorý mal reštauráciu priamo nad morom a tento žralok plával neďaleko popri nás. Poviem vám, bol to veľmi zvláštny pocit ísť sa na druhý deň vykúpať.  Autor: Marek Trúchly

– 5 / 2007

tam momentálne majú. S tým sa nedalo nesúhlasiť. V národom parku bolo možné vidieť veľa kokosových paliem, z ktorých najznámejšia - coco-de-mer - je seychelským endemitom. Rastie len na ostrove Praslin a na pár ostrovoch v okolí. Túto odrodu palmy prezývajú domáci aj „love nut“ pre špecifický tvar jej semien (obr. uprostred), ktoré je najväčšie na svete. Plod cocode-mer je zároveň jediný prírodný suvenír, ktorý si turista môže zakúpiť a vziať domov, ale musí mať naň špeciálny certifikát pre vývoz. Cena jedného suveníru

economix

cestopis