str

economix MAGAZÍN

PRO

STUDENTY VŠE

PROSINEC

2007

ČÍSLO 6

ZDARMA

Mgr. Miloš Pádivý, ředitel CTVS / str. 10

Petr Nečas, Ekofórum 21. 11. 2007 / str. 14

Tereza Francová, vedoucí projektu ŠANCE / str. 12

Jiří Čunek, Ekofórum 5. 12. 2007 / str. 8

PLAGIÁTORSTVÍ PŘIDĚLOVÁNÍ KREDITOVÝCH POUKÁZEK SOUTĚŽ GTT 2008

2

obsah

economix

– 6 / 2007

Editorial Milé studentky, milí studenti! Číslo, které právě držíte v rukou, je posledním vydáním Economixu v roce 2007. Tento text je tak v podstatě začátkem konce roku 2007. V minulém editorialu jsem vám slíbil, že se s vámi podělím o zážitky ze soutěže „StartUp podnikatelský nápad roku“, které jsem se zúčastnil společně se svým spolubydlícím Honzou Gazdačkem. Zažili jsme poměrně značné překvapení, ale kupodivu se nám porota nevysmála. Naopak jsme postoupili do druhého kola, kde se z deseti podnikatelských nápadů vybíral ten, který bude investor financovat. Ve chvíli, kdy píšu tyto řádky, jméno vítěze ještě není známo. Pokud se nám podaří v těžké konkurenci obstát a vyhrát, poznáte to podle příštího editorialu bude ho psát někdo jiný, budu na Bahamách. Ale zpět k Economixu. Čeká vás několik článků, které se přímo dotýkají školy a nás studentů. Během roku jsme několikrát informovali o problematice převodu rezervních kreditů mezi studenty na páté fakultě. Bylo to zajímavé řešení, ke kterému se odhodlala Národohospodářská fakulta. O tom, jak se přidělují a rozdělují rezervní kredity na ostatních fakultách na základě (z)vůle proděkanů pro pedagogiku, se dočtete právě v tomto čísle. Už je to nějaký pátek, co jsem poprvé četl svou nejoblíbenější knihu Žert od Milana Kundery. Přesto mě moudro v ní obsažené provází na každém kroku. I několik desítek let po vydání knihy... Znáte například Díl první/ Ludvík? Kundera v něm mistrovsky popsal rozdíl mezi tykáním a vykáním. Vždy, když jsem nucen vyslechnout lehce povýšené tykání, například od „kolejbáby“, na tuto kapitolu vzpomínám... Zpět k vážnějším tématům. Motivem, kolem kterého se odehrává děj knihy, je pohled, jejž Ludvík zašle své přítelkyni Markétě. V dnes již notoricky známém textu píše: „Optimismus je opium lidstva! Zdravý duch páchne blbostí. Ať žije Trockij! Ludvík“. Tento pohled má dohru před stranickým vysokoškolským výborem, v němž zasedají jeho tři kolegové - studenti, kteří ho následně vyloučí ze studia. To je počátkem jeho následného krutého osudu. Asi z toho důvodu mám vnitřní odpor k disciplinární komisi. Každá fakulta na VŠE ale jednu podobnou má a mít musí. Také v ní zasedají studenti. Jde o velmi nevděčnou práci, sám bych na ni sílu neměl. Trochu vylepšit mediální obraz zmíněných komisí vám možná pomůže článek o tom, jak pracují, jaké jsou názory studentského zástupce v tomto fakultním orgánu, i postřehy studentů samých. Dále vás čekají zajímavé rozhovory. Ředitel CTVS Miloš Pádivý je pedagogem na svém místě, se kterým jsme plánovali rozhovor již delší dobu. Zde jest. Na věky věků. Ekofórum, organizované studentským sdružením Ekonom, navštívil první místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas. Rozhovor s ním jsme si též nemohli nechat ujít. Když jsem poprvé viděl divadelní představení Klára S. v divadle Komedie, hlavní hrdinka v něm zářila, svítila, a to nejen víc než všechny žárovky v sále! Podařilo se jí totiž svou září zastínit všechno ostatní z jeviště včetně kolegů. Než se vypravíte do divadla na Vandu Hybnerovou, přečtěte si rozhovor s ní v našem novém čísle. Tereza Francová, která organizuje veletrh pracovních příležitostí, se s námi podělila o zkušenosti z posledního veletrhu Šance. Ano, hádáte správně, to je ta akce, kam si chodí studenti pro zásobu propisek na semestr. Den s VŠE byla velice úspěšná akce pro absolventy VŠE, kterou letos poprvé organizovalo Poradenské a rozvojové centrum. Zaslouží si velkou pochvalu. A tentokrát chválíme bez jakýchkoli sarkastických podtextů. Nový Economix dále obsahuje cestopis ze země z „osy zla“, tedy Íránu (kam vyrazit na příští prázdniny), divadelní recenzi i doporučení na hospodu a samozřejmě plno dalších zajímavých článků. Závěrem bych vám chtěl za sebe i celou redakci popřát hezké prožití vánočních svátků a v novém roce hodně štěstí, nejen při studiu. Rok 2007 je mrtev, ať žije rok 2008! Václav Gráf, šéfredaktor

Obsah DEN s VŠE / 3 Plagiátorství / 4 Přidělování dodatečných kreditových poukázek / 6 Aktuality / 8 S Milošem Pádivým o sportu na VŠE / 10 Jaká je naše ŠANCE? / 12 Rozhovor s Terezou Francovou o projektu ŠANCE / 12 Ekofórum s Petrem Nečasem / 14 Rozhovor s Petrem Nečasem / 15 Rozhovor s Janem Krejsou, vítězem GTT 2007 / 17 Důchodová reforma podle českých studentů / 17 Generali Top Talent 2008 / 18 Mladý a úspěšný Tomáš Janeček / 20 Proč konzervativce nedělá kravata a liberála dredy / 21 Na baru s... Vandou Hybnerovou / 22 Nation 2 Nation party / 23 Sport – Orientační závody NOB a MTBO / 24 Sport – Pražský Parkový Survival / 25 Vox po(pa)puli / 26 Festa academica / 27 Festival krátkých filmů / 28 Recenze knihy: Jak sbalit ženu / 28 Divadelní (p)ohledy - Praha letí / 29 Cestopis – Írán / 30

economix

Šéfredaktor: Václav Gráf Zástupce šéfredaktora: Marcel Bodnár Redaktoři: Miroslav Cvrček, Michal Haltuf, Kateřina Imríšková, Klára Kadlecová, Hana Kubovcová, Pavlína Máčalová, Radoslav Peter, Jakub Šalek, Vladimír Štípek, Olga Trpáková, Dana Odvody, Jaroslav Valeš a další… Fotografie: Jaroslav Šícha, Janusz Konieczny Editor: Jan Jaroš Design a sazba: Pavel Vodička E-mail Economixu: [email protected] Vydal:

Evidenční číslo: MK ČR E 17789

3

zpravodajství

DEN S VŠE - setkání absolventů

F1

F2

F3

F4

F5

v prodejně ekonomických skript a literatury. K zakoupení byly samozřejmě též reklamní předměty VŠE spolu s brožurami a informačními letáky. Po odborných prezentacích následoval bohatý společenský program. A kdo se o něj postaral? Zazněly notoricky známé hity skupiny Banjo Band Ivana Mládka (mimochodem rovněž absolventa VŠE), v Rajské budově se přítomní mohli pokochat obrazy Jana Antonína Pacáka. V předvečer se přítomným nabídly dvě alternativy „kulturního vyžití“, a to buď zhlédnutí divadelního představení „Dívčí válka“ v podání ochotnického divadelního spolku při VŠE S bojkou v zádech, či vystoupení „S humorem i něhou“ folklorního spolku při VŠE Gaudeamus. Zlatým hřebem večera bylo vystoupení imitátora a baviče Vladimíra Hrona. Ačkoliv se údajně umělec zpočátku obával možného nezájmu přítomných a pouhého krátkého „povinného“ odprezentování svého programu, opak byl pravdou. Vladimír Hron si svým spontánním vystupováním a reakcemi na vzniklé situace ihned získal své příznivce, kteří se z prvního patra Rajské budovy přesunuli do atria před pódium a náležitě si vystoupení užili. Při odchodu čekal na každého malý dárek. Dámy byly obdarovány rudou růží a každý z pánů se mohl těšit z marcipánového loga VŠE. Oproti loňskému fiasku byl letošní Den s VŠE velmi zdařilý a Rozvojové a poradenské centrum, které se jeho organizace zhostilo poprvé, si zaslouží velkou pochvalu. Dobře se osvědčila i cateringová společnost, která se celý den starala o pohoštění přítomných. Jen možná škoda, že se tohoto setkání nezúčastnilo více vyučujících působících na naší škole. Doufejme, že příští ročník, který se uskuteční 29. 11. 2008, bude mít alespoň takový úspěch jako letošní a navštíví jej minimálně stejný počet absolventů jako letos. Autor: Jana Tomešová

– 6 / 2007

Na zúčastněné čekal velmi bohatý sedmihodinový program, který zahrnoval nejen odborné prezentace, ale i bohatou společenskou náplň. Akce, moderovaná Janem Hrubešem (známým z televizního zpravodajství), byla zahájena vystoupením pěveckého sboru při VŠE Musica Oeconomica Pragensia. Poté všechny přítomné oficiálně uvítal rektor VŠE, prof. Richard Hindls. Následovala krátká rozprava se zástupci hlavních partnerů VŠE a tohoto dne (Česká spořitelna, Deloitte, Vorlíčková & Leitner, Ernst & Young, KPMG) o spolupráci s naší alma mater, o přínosu této spolupráce, dalším možném rozvoji atd. Vedle výše jmenovaných byli přítomni europoslankyně Jana Bobošíková, Taťána le Moigne (Google), náměstek ministra průmyslu a obchodu Martin Tlapa, generální ředitel Siemensu Pavel Kafka, bývalý vicepremiér pro ekonomiku Martin Jahn, bývalá ministryně informatiky Dana Bérová, Vratislav Kulhánek a řada dalších osobností. Slavnostní zahájení bylo zakončeno Smetanovou Vltavou v podání orchestru VŠE Musica Oeconomica Pragensia, jenž sklidil velké ovace. Po slavnostním zahájení následovala odborná část, v níž se prezentovaly jednotlivé fakulty VŠE. Doložily svou prestiž a úspěšnost představením výrazných absolventů, nyní osobností činných v podnikatelské či akademické sféře. Například Fakulta mezinárodních vztahů nazvala svoji odbornou sekci „Strategické plánování hospodářské politiky do r. 2011“ a hlavním „přednášejícím“ byl Ing. Martin Jahn ze Škody Auto. Oproti tomu Národohospodářská fakulta představila několik současných excelentních studentů prezenčního denního i doktorského studia, kteří se s přítomnými podělili o své poznatky ze studia na této škole a prezentovali rovněž své odborné počiny. V průběhu celého dne si návštěvníci mohli prohlédnout interiéry školy. Horliví a studiachtiví čtenáři si mohli zakoupit publikace

Prezentace fakult

economix

V sobotu 24. listopadu 2007 se na Vysoké škole ekonomické uskutečnilo setkání absolventů prezentované pod názvem DEN s VŠE. Tuto slavnostní akci navštívilo více než 500 absolventů.

4

téma čísla

Plagiátorství – problém pátera Koniáše naruby

economix

– 6 / 2007

„Kdo to napsal?“ zahřměl páter Koniáš a jeho hlas se hrozivě rozléhal chudou světničkou. Nádeník v roztrhaných šatech jen tiše špitl: „Já“. „Ty sám jsi to napsal?“ vzkřikl páter a zdvihl v ruce ozdobené prsteny útlou knihu psanou na levném papíře. „Ano, já sám,“ přiznal se nádeník skromně, ale v jeho hlase již byla znát hrdost. „Chopte se ho,“ přikázal biřicům Koniáš a dodal: „Za to budeš pykat!“ a otočil se na hliněné podlaze směrem k nízkým dveřím, až hřeby v jeho střevících zaskřípaly. Od tohoto imaginárního okamžiku uběhlo pár set let. Novodobý páter Koniáš už nikoho nemůže perzekuovat, protože je možné psát cokoliv. Každý už může psát autorsky, nikdo ho za jeho vlastní názory nemůže trestat. Bohužel se stává zajímavý opak. V době svobody jsou mnozí skoupí na vlastní myšlenku a jen kopírují cizí práci a zkušenosti. Tento problém je nejpalčivější ve studentských a vědeckých pracích. Studentů razantně přibylo a témata prací se často překrývají. V době internetu není problém najít dostupné informace, ale stejně neproblematické je okopírovat jakýkoliv text a vydávat ho za vlastní. Problém opisování či neuvádění zdrojů je však starší. Opisovali nejen druhořadí vědci, kteří na vlastní originální myšlenky neměli. Dnes se objevují důkazy, že ke kopírování myšlenek, ale i prostému opisování, se uchyloval i Albert Einstein, a to překvapivě velmi často. U svých stěžejních děl zásadně neuváděl prameny ani literaturu, odkud čerpal podklady pro vlastní závěry. Proto se ptáme: Alberte, není Ti hanba? Einstein byl již za svého života mnohokrát z plagiátorství nařčen, ale vždy se z toho dokázal obratně vykroutit. Dokonce prý opisoval od své první manželky Milevy Einsteinové-Ma-

rićové. Albertova odpověď, jestli mu je stydno, by tedy asi zněla: „Ne, není...“ K tomuto problému však není možné stavět se zády. Potírání opisování při vypracovávání studentských prací je založeno na vysokoškolské legislativě. Disciplinární řád pro studenty VŠE v Praze v Článku 2 jasně uvádí: „Disciplinárním přestupkem je zaviněné porušení povinností stanovených právními předpisy nebo vnitřními předpisy VŠE a fakulty.“ Následující článek obsahuje sankce, které mohou být uloženy za přestupek proti disciplinárnímu řádu. Je to napomenutí, podmíněné vyloučení ze studia a samozřejmě nejpřísnější potrestání - vyloučení ze studia bez podmínky. Zajímavou kličkou pro právníky by jistě byla věta v Článku 3: „Vyloučit ze studia lze studenta pouze za úmyslné spáchání disciplinárního přestupku.“ Na první pohled by se tedy zdálo, že stačí tvrdit: „Já jsem to udělal(a) neúmyslně...“ Disciplinární komise je ale „povinna zjistit skutkový stav, zejména charakter jednání, jímž byl disciplinární přestupek spáchán“. Komise musí ze zákona vše prošetřit a jistě se nedá „opít rohlíkem“.

Křížové výpravy, aneb postup proti plagiátorství

Doc. Ing. Jiří Schwarz, CSc. Nejrazantněji se proti opisování na naší škole postupuje na Národohospodářské fakultě. Děkan Jiří Schwarz se rozhodl vůči plagiátorům postupovat bez slitování. Na konci minulého semestru byl vylosován předmět a v jeho rámci zkontrolovány všechny odevzdané práce. Disciplinární komise Národohospodářské fakulty (DK NF) je složená ze tří pedagogů a tří studentů s rovnocennou váhou hlasu. Poslední zasedání DK NF proběhlo 13. listopadu 2007. Komise napomenula 21 studentů a udělila 18 podmínečných vyloučení studentům kvůli opisování v seminárních,

bakalářských a diplomových pracích. Děkan Schwarz hodlá ve vyhledávání a potírání plagiátorství na NF pokračovat. Odhalování opisování také pomáhá software. Další jednání komise se plánuje pravděpodobně ještě před Vánocemi 2007. Dokonce prý byli při plošné kontrole kurzu odhaleni i dva studenti-plagiátoři z Fakulty financí a účetnictví a objevily se i práce opsané „od A až do Z“, jedna dokonce i se jménem skutečného autora místo studentky, která ji odevzdala. K dosavadnímu průběhu potírání opisování se Jiří Schwarz vyjádřil následovně: „Domnívám se, že je úspěšný, i když údaje o snížení incidence plagiátorství zatím nemám. Důvodem je rozšiřování antiplagiátorských aktivit, v jejichž důsledku stále více hříšníků uvázne v antiplagiátorských sítích.“ Podle jeho slov se při prosazování razantního postupu proti opisování nesetkal s nesouhlasem pedagogů. Děkan Schwarz dále uvedl: „Na NF se už několik let snažíme vychovávat studenty v tom duchu, že opisování je na univerzitě nepřípustné a učit je pracovat se zdroji včetně správného citování. Vyvrcholením našeho úsilí je zavedení povinného předmětu psaní a obhajoba odborné práce od počátku tohoto akademického roku.“

Prof. Ing. Jaromír Veber, CSc.

Lehce odlišná situace je na Podnikohospodářské fakultě. Tam byly odhaleny zatím dva případy opisování, a proto nebylo nutné přistupovat k exemplárním trestům. Podle děkana Jaromíra Vebera jsou na fakultě

5

Prof. Ing. Dana Zadražilová, CSc.

Také na Fakultě mezinárodních vztahů se tento problém objevil. Děkanka Dana Zadražilová k tomu uvedla: „Na FMV jsme v minulém roce řešili jeden případ opisování. Disciplinární komise navrhla podmíněné vyloučení, které jsem jako děkanka potvrdila. Platí pravidlo, že děkan nemůže uložit tvrdší trest, než jaký disciplinární komise navrhne. Obecně mohu říci, že disciplinární komise řešila případy opisování při zkoušce a prodej míst na kolejích. Děkan by neměl v žádném případě vstupovat do rozhodování disciplinární komise, která by měla

rozhodovat nezávisle. Také proto jsou v ní zastoupeni studenti. Odpovídá to demokratickým principům akademické půdy.“

Doc. Ing. Petr Dvořák, Ph.D.

Na názor k problému plagiátorství jsme se zeptali i děkana Fakulty financí a účetnictví Petra Dvořáka, který podle svých slov zatím žádný podnět k zahájení disciplinárního řízení z důvodu plagiátorství neobdržel. Dále nám odpověděl na pár otázek: Jste zastáncem zdviženého prstu nad hříšníkem - tedy jestli preferujete podmíněné vyloučení, nebo se přikláníte v případech plagiátorství k vyloučení ze studia bez podmínky? To záleží na míře provinění. Domnívám se, že v případech vědomého a zásadního porušení autorských práv je to třeba chápat na akademické půdě jako velmi závažné a tomu by měla odpovídat i případná sankce. Nicméně se domnívám, že je třeba nejdříve udělat osvětu v tom, aby každý věděl, jakým způsobem se správně používají zdroje a kdy se již naopak jedná o zásah do práv jiného a plagiátorství. Souhlasíte s masivní kontrolou a s tvrdými rozsudky v případě zjištění plagiátorství? Plagiátorství považuji za závažný problém a pokud někdo závažným způsobem poruší autorská práva, potom je na místě i potrestání. Nicméně bych znovu chtěl zdůraznit, že je třeba nejprve učinit osvětu, jakým způsobem se správně pracuje se zdroji, uvádějí se odkazy, citace atd. tak, aby bylo všem jasné, kdy se již jedná o plagiátorství, porušení pravidel. V realitě se totiž většinou nejedná o případ, kdy by někdo něco opsal od

A až do Z. Naše fakulta se proto rozhodla přijmout Etický kodex člena akademické obce, který bude vymezovat základní pravidla v tomto směru. Jeho význam je třeba vidět ve dvou směrech: 1. Přesněji bude vymezovat konání, které považujeme za neetické. 2. Bude prvním krokem na velmi dlouhé cestě k tomu, aby se z plagiátorství a dalších neetických forem jednání stalo něco, co bude naprosto rozhodující část členů akademické obce považovat za nepřípustné. Pouze v tom případě se podaří tento problém eliminovat. Do té doby budou nutné i sankce, ale hlavní naše snaha se v tomto směru musí především ubírat cestou změny celkového vnímání těchto problémů. Pokud bych měl uvést příklad ze studentského světa, tak je podstatné to, aby se studenti vyhnuli opisování při testech ne kvůli obavě, že budou odhaleni, ale proto, že je pro ně eticky i prestižně nepřijatelné dávat tímto před svými kolegy najevo, že něco neznají a chtějí to podvodem obejít. Vím, že to u řady studentů vyvolá úsměv, ale často slyším právě od studentů, že v tom či onom stále pokulháváme za zahraničními univerzitami, tak což aby nám sami ukázali, jak rychle dokážou dobré zahraniční příklady zavádět? Uvádíme také jakési „poselství“ děkana Dvořáka: „V této souvislosti bych chtěl zdůraznit, že se na mě může kdokoli s případným podezřením na plagiátorství či jiné neetické chování obrátit. Současně je zřejmé, že je třeba o těchto věcech otevřeně diskutovat právě s ohledem na to, aby si všichni ujasnili nejen to, co je a není přípustné, ale uvědomili si i svoji odpovědnost za vytlačování takového jednání z akademické půdy, ale na druhé straně i za případné nepravdivé obvinění.“ Chci svého právníka! Před disciplinární komisi lze přijít prakticky s kýmkoliv, tedy i s právníkem. Dosavadní praxe je taková, že studenti zkoušejí „osvědčené“ postupy, jako například pláč, silnější slova, či taktiku permanentního údivu. O možnosti zastupovat se před komisí právníkem se příliš neví. Podle děkana Schwar-

ze ze studentů NF nepředstoupil před disciplinární komisi s právníkem zatím nikdo. Ze zápisů DK NF, které jsou přístupné na stránkách NF, je zřejmé, že ani pověstná brada, vystrčená bojovně vpřed, nebyla nejspíše příliš platná. Malý rozsah provinění - opomenutí citací, opsání velmi malé části cizího textu - není sankcionován nejpřísnějším trestem. Naopak tam, kde je zřejmé podvodné jednání, jako například opisování velkých částí, je toto jednání stiženo trestem nejvyšším - bezpodmínečným ukončením studia. Tam, kde je vidět pochybení udělané „v dobré víře“, je komise shovívavá. To se stává většinou v případě seminárních prací, nepochopení zadání, nedostatečné komunikace s učitelem. Zde se občas uděluje pouze napomenutí. U bakalářských a diplomových prací už taková shovívavost neexistuje. Kromě rozsudků „natvrdo“ padají i podmínečná vyloučení. Sice se toho většinou tolik neděje, ale nepříjemná procedura je pro studenta, který pochybil, dostatečným motivem k přehodnocení dosavadního přístupu k psaní vlastních prací. Lidově řečeno „dostane na pamětnou“. Když přijdete před komisi s advokátem, tak za něj také budete muset zaplatit. Kde ho ale najít? Například internetové stránky České advokátní komory obsahují všechny advokáty v zemi. Odměna se stanoví smluvně, případně mimosmluvně podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Vždy je ale dobré se dopředu s advokátem domluvit a vybrat si takového, který pracuje v dané oblasti a je cenově přijatelný.

– 6 / 2007

vytvořeny systémové předpoklady a navíc bude fakulta využívat speciální software na odhalování opsaných prací. Tímto softwarem budou kontrolovány nejen práce studentů, ale také práce pedagogů. Je to program Ephorus, vyvinutý v Německu a dnes podle nezávislých výzkumů považovaný za jeden z nejlepších na světě. Ephorus (název pochází z řečtiny a jeho překlad je přibližně „školní dozorčí“) bude porovnávat podobnost zkoumaného textu s databází v minulosti již odevzdaných prací. Program ale bude odevzdaný text porovnávat i s texty dostupnými na internetu. Podnikohospodářská fakulta se stane referenčním střediskem německého výrobce, program tedy může využívat za zvýhodněných podmínek. Pro ovládání softwaru navíc vytvoří český překlad, aby byl snadno ovladatelný i pro tuzemské zájemce. Do systému budou moci své texty vkládat sami studenti, což značně ulehčí administrativní práci pedagogů, a ti se tak budou moci více věnovat vědecké činnosti a ne jen otrocky hledat podezřelé pasáže.

economix

téma čísla

6

téma čísla

Studenti soudí studenty Disciplinární komise však nejsou primárně zřizovány kvůli potírání plagiátorství. V případě, že by nějací bojovní studenti se svým pedagogem nesouhlasili (například kvůli jeho trestuhodně zpátečnickým názorům) a navíc to dávali veřejně najevo, může je dotčený pedagog poslat před komisi. Zástupci studentů jsou v komisi pro případ, že studenti - rebelové - by byli v právu a pedagog by si jejich kritiku zasloužil. Řešením disciplinárních přestupků studentů, tedy svých kolegů, se i „komisaři“ studenti dostávají do značně nepříjemné situace. K tomuto problému se také vyjádřil děkan Jiří Schwarz, který nesouhlasí se zněním zákona o vysokých školách: „Paritní účast studentů v disciplinární komisi není vhodná. Na studenty je přenášena nepřípustná odpovědnost soudit své spolužáky. Podstatnou část viny za opisování studentských prací mají samotní učitelé, protože pro velký počet studentů nemají čas s nimi individuálně pracovat, nečtou studentské práce nebo je nevhodně zadávají. Tímto jednáním „provokují“ studenty k opisování.“ Právě za zjištěný vysoký počet plagiátů v kurzech vedených jedním z pedagogů byl tento pedagog NF nedávno děkanem potrestán. Podle názoru Jiřího Schwarze by měli být v disciplinární komisi maximálně dva studenti s hlasem poradním, kteří by pouze dohlíželi na korektní průběh šetření a hlasování o svých provinivších se spolužácích.

Student – komisař

Petr Steiner

Několik otázek jsme položili Petru Steinerovi, členovi Akademického senátu Národohospodářské fakulty (AS NF), který je zároveň členem disciplinární komise této fakulty. Členství v DK mu bylo nabídnuto v době jeho působení v AS NF. Vidíš v členství v komisi pro sebe samého nějaký přínos, nebo spíše přínos pro ostatní? Pro mě asi přínos tkví v tom, že mám možnost ovlivnit, co se kolem mě děje. Nelíbí se mi, když někdo porušuje platné předpisy a zároveň negativně ovlivňuje někoho dalšího. To se při opisování při testu či při opisování cizích textů děje. Znevýhodněn je v takové chvíli zejména zodpovědně se připravující student. Student by si měl, dle mého názoru, během studia osvojit mnohé znalosti a prokázat další tvůrčí schop-

nosti. V mém názoru na věc vidím přínos právě pro studenty, kteří na svém vzdělání, na vysokoškolském titulu, který jim „otevře mnohé dveře“, dlouhodobě usilovně pracují. Absolvování Národohospodářské fakulty by se mělo stát prestižní záležitostí. Věřím, že si fakulta a její studenti vytvoří pro příští léta dobré jméno u veřejnosti a zaměstnavatelů. Mou ideou je stav, jaký je například v USA. Tam také záleží na tom, jestli máte titul, či ne. A když už ho máte, je důležité, na které univerzitě jste promovali. Snažíš se spíše studentůmkolegům pomoci? Sice jsem členem disciplinární komise, ale jsem přece také student a věřím, že předvolané studenty přítomnost lidí z vlastních řad trochu uklidní. Během roku, který jsem v DK strávil, jsem si také oblíbil pár otázek. Odpovědi na ně mají vést studenta k vlastní obhajobě a vnést další světlo do případu. Zároveň se jimi dají odlišit studenti s úmyslným jednáním porušujícím předpisy školy a fakulty. Souhlasíš s verdikty DK? Snažil jsi se někdy přesvědčit ostatní, aby byl verdikt mírnější? Verdikt komise nelze takto přímo ovlivnit. Není dán jednomyslným rozhodnutím, ale každý má jeden hlas - jak studenti, tak učitelé. Před hlasováním samozřejmě o případu debatujeme. Každý může vyjádřit svůj názor, odůvodnit ho a tím tře-

ba ovlivnit budoucí rozhodnutí dalších členů. S verdikty jednoznačně souhlasím, pokud pro ně byl můj hlas. Ale ani proti jiným verdiktům zatím nemám větších výhrad. Byl jsi někdy svědkem nefér jednání (ze strany učitelů i studentů)? Ze strany učitelů v DK jsem se za celý rok mého působení nesetkal s žádným náznakem úmyslně někoho poškodit či že by se někdo ke studentům nechoval slušně. Z toho usuzuji, že není v zájmu žádného člena komise někoho úmyslně potápět, naopak! Studenti si většinou plně uvědomují, že jde o vážnou věc a jejich chování tomu odpovídá. Jen na posledním zasedání jsem byl rozpačitý z výroků jednoho studenta adresovaných disciplinární komisi. To byl první případ s nějakým konfliktem přímo v průběhu disciplinárního řízení. Za nefér jednání považuji zvláště jednání podvodné. Toho jsem byl svědkem již několikrát. Takové jednání jistě hodnotu vzdělání z NF nezvyšuje. ZÁVĚREM Díky technickému pokroku bude v blízké budoucnosti velmi snadné pomocí počítačových programů kontrolovat práce studentů i pedagogů. Antiplagiátorské programy tedy budou pouze „pojistkou“. Jako je pravdivé heslo „normální je nekrást“ snad bude pravdivé i „normální je nekopírovat“. Autor: Vladimír Štípek

economix

– 6 / 2007

Přidělování dodatečných kreditových poukázek na VŠE Se zavedením kreditového systému na VŠE na začátku devadesátých let minulého století bylo spontánně zavedeno i přidělování dodatečných kreditních poukázek nad limit stanovený Studijním a zkouškovým řádem (SZŘ). Do akademického roku 2006/2007 sice přidělování kreditních poukázek nebylo nijak upraveno žádným předpisem, ale podle principu, že děkan může vše, co studentům neuškodí, je toto čistě na li-

bovůli děkanů. Na to, jakým způsobem k této „milosti“ přistupují na jednotlivých fakultách VŠE v posledních pěti letech, jsme se zaměřili v tomto článku. K oficiálním statistikám z rektorátu VŠE se nám velmi ochotně vyjádřili proděkani pro pedagogiku všech fakult, kromě Fakulty podnikohospodářské, která shodou okolností z tohoto srovnání vyšla zdaleka nejhůře. Ačkoli přidělování kreditových poukázek

je vnímáno jako „milost“ děkana, ve skutečnosti jde mnohdy v podstatě jen o administrativní akt prováděný proděkany. Na některých fakultách to má děkan pod kontrolou, na jiných je to čistě v kompetenci proděkana. Ačkoli je tento postup technicky pochopitelný, nový SZŘ hovoří jasně: „Děkan může přidělit další kreditové poukázky.“ Důvodů, z jakých lze dodatečné kreditové poukázky získat, je mnoho. Některé závisí pouze na individuálním posouzení, jiné jsou přidělovány automaticky z důvodu zmírně-

7

téma čísla

Fakulta

Děkanát

Tabulka č. 1: Období 01/09/2002–31/08/2003 Počet studentů Počet Průměr na Celkový s přidanými počet poukázkami přidaných jednoho poukázek studenta studentů absolutně v % F1 2644 23 0,87 91 3,96 F2 3651 32 0,88 148 4,63 F3 3365 72 2,14 467 6,49 F4 2384 28 1,17 123 4,39 F5 2292 36 1,57 184 5,11

Fakulta

Tabulka č. 2: Období 01/09/2003–31/08/2004 Počet studentů Celkový s přidanými Počet Průměr na počet poukázkami přidaných jednoho studentů poukázek studenta absolutně v % F1 2722 10 0,37 26 2,60 F2 3757 48 1,28 195 4,06 F3 3453 98 2,84 605 6,17 F4 2453 42 1,71 287 6,83 F5 2400 16 0,67 89 5,56

Fakulta

Tak jsem tady pro ty kredity...

Tabulka č. 5: Období 01/09/2006–31/08/2007 Počet studentů Celkový s přidanými Počet Průměr na počet poukázkami přidaných jednoho studentů poukázek studenta absolutně v % F1 2818 40 1,42 136 3,40 F2 4318 88 2,04 359 4,08 F3 3795 156 4,11 1478 9,47 F4 2888 113 3,91 922 8,16 F5 2384 109 4,57 413 3,79 F5* 2384 81 3,40 319,31 3,94

– 6 / 2007

* Na F5 funguje od akademického roku 2006/2007 přidělování dodatečných poukázek na základě doporučení jiných studentů, kteří své kredity nevyužijí. Údaje v řádku F5 u tabulky č. 5 zahrnují veškeré přidané poukázky za dané období, řádek F5* ukazuje, kolik z celkového počtu přidělených poukázek bylo přiděleno podle pravidel tohoto nového systému. Rozdíl mezi těmito počty je tvořen případy, kdy byly poukázky přidány za absolvování tělesné výchovy či jako kompenzace navýšení kreditové zátěže způsobené změnami ve studijních plánech (při přechodu na ECTS).

economix

Autor: [email protected]

Fakulta

Z uvedených tabulek vyplývá hned něko-


Fakulta

– Na dostudování, pokud student již vyčerpal rezervní poukázky, má téměř dostudováno a v podstatě mu hrozí vyloučení ze studia (individuální posouzení dle okolností). – Dvě poukázky navíc dostávají studenti plánů C a D, kteří studují vedlejší specializaci v ECTS kreditech (dorovnání mezi různými systémy). – Při povolení přestupu studenta na jinou fakultu, pokud některé složené předměty na novém oboru nemůže uplatnit. Totéž se týká studentů studujících v zahraničí, kterým byly uznány předměty ze zahraničí a nemají splněnou strukturu předmětů (bloky). – Studentům, kteří již splnili předměty bakalářského studia a například dosud neudělali bakalářskou nebo diplomovou práci, nechtějí semestr zahálet a chtějí absolvovat nějaký předmět z navazujícího studia (cVOR). – Z vážných zdravotních důvodů, které znemožnily studentovi splnit podmínky pro udělení zápočtu či zkoušky a tím ztratil kredity.

lik zajímavých skutečností. Každá fakulta evidentně přistupuje k přidělování dodatečných kreditových poukázek jinak. Nejpřísněji si dlouhodobě počíná F1, naopak nejbenevolentnější je dlouhodobě F3 a po ní F4. Národohospodářská fakulta zavedla od akademického roku 2006/2007 zcela odlišný systém přidělování dodatečných kreditních poukázek, který je naprosto nezávislý na vůli děkana nebo proděkana. Každý student může získat maximálně deset kreditových poukázek, a to jejich převodem mezi studenty v poměru 7:1, 10:1 nebo 15:1 podle typu studijního plánu. Jak bylo uvedeno výše, dvě poukázky lze na NF získat také za absolvování tělocviku. Ačkoli tento systém na NF byl mnohými z vedení školy napadán, jelikož byli mimo jiné přesvědčeni, že tím dojde k devalvaci vzdělání na VŠE, výsledky po roce fungování tohoto systému ukazují, že tato očekávání byla naprosto lichá. Dlouhodobě se naopak ukazuje, že tento problém se týká spíše jiných fakult. Jako perličku uvádíme maximální počet přidělených kreditových poukázek jednomu konkrétnímu studentovi za posledních pět let na každé fakultě: na F1 to bylo 20 poukázek, na F2 24, na F3 29, na F4 83 a na F5 to bylo 26 kreditních poukázek. Na Národohospodářské fakultě už se vám to sice stát nemůže, protože zavedla limit deseti poukázek, ale na ostatních fakultách nezoufejte je potřeba mít jen „dobrý“ důvod;-)

ní dopadů změn ve studijních systémech a předpisech školy (zejména SZŘ) a přechodech mezi studijními programy nebo fakultami. Na Národohospodářské fakultě získávají studenti dvě kreditové poukázky také za absolvování tělocviku. Uvádíme tedy ty nejčastější důvody, které vedou proděkany k přidání dodatečných poukázek:


8

Aktuality

EKOFÓRUM S JIŘÍM ČUNKEM Studentské sdružení EKONOM uspořádalo poslední Ekofórum v tomto semestru, a to ve středu 5. 12. 2007 v 19.30 hodin s Jiřím Čunkem, předsedou KDU-ČSL a senátorem za Vsetínsko a Valašskomeziříčsko. Ekofóra se zúčastnilo asi 500 studentů, kteří si vyslechli jeho přednášku na téma „Slabosti demokracie – menšiny a vlivové skupiny“. Čunek se věnoval zejména romské problematice. Reportáž a rozhovor přineseme v Economixu č. 1/2008. Zvukový záznam Ekofóra a následné diskuse je k dispozici na www. economix.cz. DĚKANKOU F2 ZVOLENA OPĚT PROF. ZADRAŽILOVÁ Akademický senát FMV zvolil na druhé funkční období (1. 2. 2008 – 31. 1. 2012) děkankou Fakulty mezinárodních vztahů opět prof. Ing. Danu Zadražilovou, CSc.

zpravodajství DEN SVOČ 2008 Národohospodářská fakulta vyhlašuje již třetí ročník Studentské vědecké a odborné činnosti (SVOČ), který se uskuteční 18. dubna 2008 v rámci Prague Conference on Political Economy.

DEN VĚDY SCIENTIA PRAGENSIS NA VŠE U příležitosti Dne vědy na pražských vysokých školách se ve středu 28. listopadu v rektorském salonku Akademického klubu VŠE konala tisková konference „Vyhlídky mladých vědců na českých vysokých školách“ o výhodách a nevýhodách práce na vysoké škole, finančním ohodnocení mladých akademických pracovníků, možnostech kariérního růstu apod. Na konferenci vystoupili rektoři pěti pražských univerzit – ČZU, ČVUT, UK, VŠE a VŠCHT. Přítomna byla také pětice úspěšných mladých vědců z těchto vysokých škol. V pátek 30. listopadu se pak v prostorách VŠE uskutečnila pod názvem Scientia Pragensis přehlídka výsledků vědy, výzkumu a další tvůrčí činnosti dosažené na výše uvedených pražských univerzitách. Široká veřejnost se s těmito výsledky mohla seznámit formou přednášek, diskusních klubů a prezentací konkrétních ukázek aplikace vědy. Akce se konala pod záštitou primátora hlavního města Prahy Pavla Béma.

Soutěž vytváří prostor pro prezentaci písemných prací, na kterou není dostatek času v běžných hodinách. Účastníci využijí možnosti ukázat své kvality a srovnat je s ostatními studenty. V profesním životě jsou podstatné nejen znalosti, ale i aktivní přístup a schopnost se prosadit, což si na Dni SVOČ 2008 může vyzkoušet student kterékoliv fakulty VŠE. Ve hře jsou nejen mimořádná stipendia, ale také nové zkušenosti a navázání bližších kontaktů s vyučujícími. Soutěžit můžete se všemi druhy prací od diplomových přes bakalářské až po seminární a eseje, pokud spadají pod některý ze zveřejněných tematických okruhů. Bližší informace a přihlášky najdete na stránkách Národohospodářské fakulty v sekci Stipendia a soutěže nebo u vedoucích sekcí.

economix

– 6 / 2007

Sherlock’s pub klipy. Personál je velmi ochotný a vyjde vám ve výběru maximálně vstříc. Musím dodat, že tato hospůdka patří mezi ty dražší, ale je ve středu města a služby tomu odpovídají. Pro větší shromáždění je možnost objednání obložených mís nebo dalších dobrot. Je zde široký výběr vín, koktejlů a dalších nápojů. Vaří se zde do tří do rána a otevřeno je až do čtyř, tudíž nehrozí velké časové omezení a vyhnání po půlnoci. Však zkuste sami...

Vyhledáváte pohodlné a příjemné hospůdky k posezení nebo uspořádání nějaké akce? Sherlock’s pub je ideálním místem. Naleznete jej kousek od Národní třídy v Bartolomějské ulici 11. Znamením je hýbající se osvětlený obrázek Sherlocka Holmese na chodníku přímo před restaurací. Nenechte se vylekat, že hned naproti přes ulici sídlí kriminální policie. Jakmile vejdete dovnitř, objeví se příjemně osvětlená místnost a dýchne na vás atmosféra anglického pubu. Další místnost u baru je

spíše ve stylu kavárny. Obklopují vás svíčky a na stěnách lze pozorovat obrazy obalené do pavučiny. Ani třetí místnost neztrácí na pohodlnosti a luxusu. Je vybavena opět v elegantním stylu s koženými sedačkami.

Nachází se jakoby v podzemí a je výborným místem pro pořádání narozenin, obchodních akcí či obdobných rautů. Nechybějí ani plazmové televize a plátno v prvním patře, které dolaďují atmosféru hudebními

Kde: Bartolomějská 11, Praha 1 www.sherlockspub.cz Autor: Pavlína Máčalová

zpravodajství VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ DO HONORS ACADEMIA

Honors Academia Výběrové řízení do programu Honors Academia se zahájením v letním semestru akademického roku 2007/2008 se uskuteční 7. února 2008. Termín doručení žádosti je 31. ledna 2008. Podmínky přijetí najdete na www. honors.cz. MIMOSEMES TRÁLNÍ KURZ : 5RE380 – PŘÍRODNÍ ZDROJE A CES TOVNÍ RUCH (IEEP PŘI NF VŠE) Kurs je zaměřen na zkoumání souvislostí mezi kvalitou složek životního prostředí a rozvojem cestovního ruchu. Předmět probíhá v angličtině (němčina výhodou) a je ohodnocen čtyřmi ECTS kredity. Kurs probíhá v období únor-duben 2008 pro maximálně deset lidí. Motivační dopis s životopisem posílejte nejpozději do 10. 1. 2008 na adresu [email protected]. Preferováni jsou studenti třetích a vyšších ročníků z hlubším zájmem o problematiku a motivační poplatek činí 300 Kč.

9

Aktuality

ŽLUTÝ TÝDEN S TUDENTŮ NF VŠE V týdnu od 26. do 30. listopadu zažila Národohospodářská fakulta jednu zvláštní premiéru. Proběhl na ní totiž první tématický týden v historii celé Vysoké školy ekonomické - Žlutý týden. Studenti NF si připomněli zářivé letní dny, užili si něco zábavy (například při pohledu na svého učitele ve žlutém obleku), a ještě za to byli odměněni sladkým dárkem. Akci doprovázeli takzvané „žluté hostesky“, které jste mohli ve škole potkat jak na Žižkově, tak i na Jižním Městě. Jejich úkolem bylo studenty, kteří měli ja-

koukoli součást svého oděvu ve žluté barvě, odměňovat. Záměrem této akce bylo zapo-

Inzerce

jení co nejvíce studentů, společné připomenutí si léta, trocha studentské zábavy a oživení šedých listopadových školních dní. Jak postupně ubíhaly dny listopadového Žlutého týdne, mohli jsme potkávat na chodbách stále více studentů oblečených do žluté barvy. Zapojili se však i někteří vyučující, dokonce i děkan Jiří Schwarz, který do školy chodil se žlutou kravatou. Žlutý týden byl přeci jen ale takovou malou zkouškou. Jelikož se vcelku ujal, můžeme se proto těšit i na další podobné týdny, dny, večery, možná i nocí...

Autor: Pavla Vašíčková

Hledáme nové redaktor(k)y! [email protected] Z

economix

economix

– 6 / 2007

DNY OTEVŘENÝCH DVEŘÍ NA VŠE 5. 1. 2008 – Národohospodářská fakulta 11. 1. 2008 – Fakulta financí a účetnictví 11. 1. 2008 – Fakulta managementu (Jindřichův Hradec) 19. 1. 2008 – Fakulta informatiky a statistiky 25. 1. 2008 – Fakulta podnikohospodářská 26. 1. 2008 – Fakulta mezinárodních vztahů

10

economix

– 6 / 2007

Mgr. Miloš Pádivý je ředitelem Centra tělesné výchovy a sportu (CTVS), které na naší škole zajišťuje sportovní vyžití studentů. V této funkci je již sedmnáct let, avšak na VŠE působí nepřetržitě již od roku 1973, kromě čtyřleté přestávky (1981–1985), kdy vyučoval v Alžírsku. Mimo jiné vede oddíl běžeckého lyžování Žižkovský tygři, který spadá do rodiny VŠTJ EKONOM. Projevují studenti o nabídku sportů velký zájem? Vždycky bývá tak třetina lidí co sportovat nechce, třetina co potřebuje nějaký impuls a třetina co chce vždycky. Těm prostředním stačí malinko. Třeba příslib kreditu a můžou se přetrhnout. Možná to není špatná cesta. Ale vypadnou z toho ti, o které nám jde především. Ty to buď nebaví, měli blbého tělocvikáře, neměli tělocvičnu, nebo jsou nešikovní. Myslím si, že dát jim nějaký návod, aby to nebyla jen otrava, tak to je do jejich života to nejcennější a je mi úplně fuk, jestli budou hrát na Mistrovství světa. Jde mi o to dát studentům šanci vyzkoušet si něco z toho, co CTVS nabízí. Pak ať si rozhodnou, jestli budou pokračovat nebo ne. Jaké oblibě se těší minoritní sporty, například šerm? To je zajímavé, do šermu jdou lidé, kteří k tomu přistupují racionálně a řeknou si: „Kde si zkusím šerm? Nikde.“ Řada z nich k tomu přilne, máme tam kolem sedmdesáti lidí ve výuce a zájem neklesá. Jezdí po turnajích a vyhrávají. Šerm funguje dobře. Jinak tady nic zas tak atypického není. Ještě třeba thai box je velmi oblíbený, ale bohužel má omezenou kapacitu. Co říkáte názorům, že je obtížné se na výuku zapsat? Úzký pohled na přihlašování je vždy zkreslující. Když se student nedostal v úterý od dvou na tenis, tak na to má nějaký názor. I když mu nabídnu těch tenisů ještě osmnáct za týden, „Já nemůžu, já pracuju“. To mě ale nezajímá a on je uražený, to se nedá svítit. Nedá se s frontami při zápisech na výuku a do kurzů něco dělat? Připravujeme počítačový integrovaný systém, který zjednoduší komunikaci mezi námi a studenty. Budete si moct kliknout a uvidíte kde se hlásit, u koho, kolik to stojí, můžete se přihlásit na výuku. Je rozdíl, jestli přihlašuji dvacet lidí na házenou nebo, jako kolegyně Stejskalová, tři sta lidí na aerobik. Chceme, aby byl přihlašovací systém průhledný, spravedlivý a jednoduchý na ovládání. Necháme určitou kapacitu pro prváky, kdo nemá zápočet, bude mít větší šanci, že se někam dostane a chceme, aby zbylo dost místa i pro zájmy všeho druhu. Kliknu si na studenta a vím, kolik má zápočtů a jestli má tedy přednost. Student se může podívat například na basket od dvou hodin a vidí, že tam má kamarády, tak se tam přihlásí také

sport na VŠE, rozhovor

S Milošem PÁDIVÝM

a nemusí za námi chodit. Navíc pořád někdo volá, že nemůže informace na internetu najít a chce se na něco zeptat. Přehled bude mít jak student, tak učitel. Ale tím, že jsme mimo systém, tak to tvoříme trochu na koleně, takže je to zdlouhavé. Systém by měl fungovat od nového školního roku. Uvažuje CTVS o zavedení nových sportů? Co třeba golf? Nejsem zatížen tím, že by byl golf snobský sport. Mají ho vypsaný třeba na ČVUT, ale dělají to dodavatelsky. Student zaplatí asi 1 500 korun za semestr a týdně se jim dvě hodiny věnuje trenér. Na základě programu, který jim připraví, odpalují na simulátorech a pak si můžou za dobré peníze udělat zelenou kartu a nechají je zahrát si na venkovním hřišti. Taková forma by pravděpodobně šla, ale není tu žádný golfista, který by si vzal ten předmět na bedra. Zájem by o něj bezpochyby byl, vždyť máme akademickou mistryni republiky v golfu. A co jiné sporty? Až postavíme halu na Třebešíně, vstoupí do programu lezení. Bude tam veliká horolezecká stěna. Od toho si slibuji moc. Oblíbenost sportu jde ve vlnách. Vždy je některý sport moderní a nebo se objeví skupinka lidí, která ten sport vynese na vrchol popularity. Je třeba se tomu ale věnovat – pořádat akce, tréninky, kurzy, závody. Často to stojí na jednom člověku, který se tomu věnuje. Je složité sehnat zapálené kantory, protože to není práce jednoduchá, navíc skromně placená. O nové multifunkční hale na Třebešíně se poslední dobou hodně mluví... Ano, po pětapadesáti letech existence katedry se dožijeme vlastního stánku, to je úžasné. Povedlo se koupit pozemek, zpracovat projekt, získali jsme stavební povolení, ale zatím jsme nezískali devadesát milionů. Ale s těmi to vypadá také dobře. Celá akce by se měla v příštím roce naplno rozjet a za rok by hala měla stát. Dílem ze státních peněz, dílem z peněz školy. V podstatě mů-

žeme začít stavět. Naprostá většina sportovních aktivit by se měla přesunout tam. Vedle tenisových kurtů bude stát víceúčelová hala, v níž budou tři volejbaly napříč, dva baskety napříč a centrkurty – házená, florbal a nádherná horolezecká stěna. Vše na odpovídající úrovni – zázemí, povrch... Ve zbytku areálu budou další sportoviště, parková úprava a in-line dráhy, aby si tam mohla přijít zasportovat i veřejnost. V současné době máme výuku po celé Praze, kantoři jsou hůře využitelní. Přesunou se tam téměř veškeré míčové aktivity. Moc se na to těšíme. Ale hřiště na Jarově je v žalostném stavu. Dočká se v dohledné době také nějaké opravy? Rekonstrukce je rozdělena na dvě fáze. Předně se sportoviště oplotí a na jedno ze hřišť přijde umělá tráva. Vznikne univerzální plocha pro mnoho sportů. Chceme tam mít kus výuky, především malý fotbal. Během příštího roku by měla být první část hotová. Do povrchu nebude vsypán písek, ale gumogranulát (tráva 3. generace). Na tomhle se neodřete, nespálíte a navíc zajistí rovnoměrný odraz míče. Myslím, že když bude hřiště vypadat jinak, studenti jej určitě využijí. Zbytek úprav proběhne ve druhé fázi, až budou peníze. Sport je zkrátka finančně náročná záležitost... Jsem pro to, aby si student na finančně náročnější výuku připlatil, ať ví, že vytopená hala něco stojí. Na druhé straně o tělocvičnu na Jarově zdarma pro zájmové aerobiky nikdo nestojí. Holky cvičí na kolejích v malých sálech mezi patry. Přitom si jen někdo musí vzít na triko, že se zhasne, zamkne... ale není zájem. A co Jižní Město? Tam kus pozemku škole patří, my jsme si tam představovali sportovní campus, ale náš návrh skončil v propadlišti dějin. Teď netuším, v jakém stavu ty pozemky jsou a co se

s nimi bude dělat. Teď jsme zaměřeni především na Třebešín. Chystají se nějaké změny v letním středisku Dobronice? Chystají, škola kupuje pozemek v lese, kde jsou chaty, lesní kurt a lanové dráhy. Tím se otevírají další možnosti, můžeme opravit všechno co tam je. Přichází v úvahu postavit pěknou horolezeckou stěnu. Chceme ji vybudovat na plánovaném stožáru pro přenos internetu. A v budoucnu nám tam snad převezou saunu z Jarova. Jaký je zájem o zimní kurzy? Je to stejné jako ve všem. Jsou tam lidé, kteří chtějí druhý zápočet honem, teď abych měl konec a tak se snaží přihlásit kamkoliv. Je jim jedno kam. Strčí hlavu mezi dveře a: „Já se jdu přihlásit.“ „A na co?“ „To je jedno.“ Tohle je jedna sestava lidí, pak je druhá, a ta jede, protože slyšeli, že támhle na Jelenkách to je dobrý nebo támhle s tím to je dobrý. Já myslím, že se to vyprodá, protože těch míst zase není tolik, navíc jsme limitováni zkouškovým obdobím. Jaké sportovní náplni kurzů dávají studenti přednost? Určitě snowboardu, ale i mixovaným kurzům, kde mají šanci na snowboard. Nabízíme kurzy na zajímavých chatách za poměrně dobré peníze, ale stejně nelze vypočítat ty radosti, se kterými je to spojené. Myslím, že zima proběhne dobře. Neuvažuje škola o koupi objektu pro zimní kurzy? Peníze na nový objekt nejsou a je tu i otázka využitelnosti. Škola vlastní dvě chalupy, jedna je na Mariánské v Krušných horách, která byla donedávna určena pro výjezdní zasedání, ale letos tam s jedním kurzem pojedeme, tak uvidíme. Druhá je nově zrekonstruovaná chalupa v Nicově, pod Zadovem, ale ta je vzdálenější. A co oblíbená Prezidentská chata? Chatu měl dostat ústav pro léčbu narkomanů, ale stávající provozovatel podal ná-

vrh na přestavbu a poté buď na prodej nebo další provozování pod Kanceláří prezidenta. Teď čekáme na rozhodnutí pana prezidenta. Škola se v tom teď nijak neangažuje. Letos se těšíme a neříkám, že je to naposled. Proč jste začal učit právě na VŠE? Dostat se na ekonomku na katedru byl tělocvikářský sen. Založila se tu tradice kvality. Ale když jsem nastupoval na katedru, citoval jsem, co všechno dovedu, a pan tajemník Pícek se mne zeptal: „Na co hraješ?“ Protože katedra měla kapelu – dodneška fungují. Kdo neuměl na nic hrát, rázem byl druhá kategorie. Na co hrajete vy? Tenkrát jsem hrál na kytaru, jen tak tak jsem prošel. Dneska tu jsou pouze výjimky, jinak jsme všichni zdatní pěvci. To mívalo pověst, že katedra má orchestr. Jakým vývojem prošla výuka za dobu vašeho působení? Když jsem nastoupil, bylo pět let sportu povinně a v tom byly lahůdky jako spartakiáda, pak už jen tři roky povinně a jeden kurz, potom jeden děkan navrhl zrušit tělocviky úplně, pak nás málem zrušili, takže zaplať pánbůh alespoň za ty dva zápočty. Ale hlavním smyslem je dát návod, jak se o svoji tělesnou a duševní schránku postarat. A koho to zaujme, může pokračovat. Většinou ale nejde jen o sport... Je fakt, že party fungují a socializační role tělocviku je obrovská. Před několika lety jsme založili kurz absolventů. Dnes je tam i třicet dětí a všichni tam jezdí rádi znova. Myslím, že sport je strašně důležitá disciplína v tom, že jako jedna z mála věcí v naší společnosti má pravidla. Uděláš faul – je penalta. Tečka. Nezáleží, zda jsi měl úmysl. Změřím ti tři metry, máš tři metry. Role sportu je nezastupitelná, utváří charakter člověka. Na sportech se potkávají lidi podobného ražení. Již čtvrtý rok děláme herní kurz a jezdí tam takoví „Lojzové“, který bych tam v životě nevzal, ale oni jsou úžasná parta, že

ti ani nevadí, že je levej na všechno. Ale ty co ho přivedli, říkají: „Víte co? Nechte nám ho tady jako maskota.“ To je bezvadné. I takoví lidé jsou potřeba. Jaký je váš oblíbený sport? Ono to u mě bylo v takových periodách. Dříve jsem hodně hrál hokej, pak házenou. Téměř osm let jsem se potýkal s akademickým družstvem v triatlonu. Pocházím z Vysočiny, odmala jsem lyžoval. Chodili jsme do Sokola, takže jsme celý rok dělali nějaký sport. Nejoblíbenější byly ty, co se odehrávaly někde venku, protože tam se člověk nepere jen s balónem, navíc je i v přírodě a trvá to nějakou dobu, je čas na sobě zapracovat, zlepšit se. Tady jsem chodil s turistickým oddílem a pochopil jsem, že sport nemusí být o vteřinách, ale zážitek z toho může být stejný. V Alžírsku jsem začal hrát tenis – co si uděláš, to máš. Několik let jsem plaval, ale ode zdi ke zdi... šlo spíš o psychiku. Vysloveně nejoblíbenější sport nemám. Čtyři roky jste strávil v Alžírsku. Co bylo náplní vaší práce? V Alžírsku jsem učil na univerzitě ve městě Constantine, otvíral se tam institut tělesné výchovy. Sezvali tenkrát mezinárodní společenství učitelů tělocviku a pokoušeli jsme se rozjet institut, který měl vychovávat pedagogy. Poznali jsme nádherný kus země, ale co do profese, mám smíšené pocity, protože k tomu přistupovali dost laxně. S nástupem fundamentalismu jsme odešli a od té doby to zamrzlo. Ale země je to fantastická – moře, řeky, lyžování, poušť... Vím, že se podílíte na projektu, který pomáhá dětem z dětských domovů... Je nás v něm z katedry pět. Jde o projekt pro děti, které opouštějí dětské domovy, protože jim je osmnáct. Víme, že většina dětí po odchodu z domova do tří měsíců spáchá trestný čin, padesát procent je do dvou let v base. Ty děti netrpí materiálním nedostatkem, ale žijí ve zlaté kleci, nikdo je nechystá na to, jaká to bude pecka až opustí brány domova. Naše pomoc má čtyři fáze. První je socializační, promícháme děti ze všech domovů do týmů, řeší psychosociální hry a teambuildingové aktivity namíchané do sportovního dění. Na to navazuje psychoterapeut a pak děti řeší běžné praktické věci. Na den je vezmeme do banky, tam si „jako“ založí účet, vezmou půjčku a podobně. O tom nemají ani potuchy, stejně jako o tom, že se prodává chleba v celku. Učíme je zašroubovat žárovku, opravit kliku. Do toho mají počítačový kurz, aby si uměli napsat životopis, odpovědět na inzerát, aby uměli dojít na úřad práce. Státní instituce jsou další bod. Na sociálním odboru absolvují kolečko – jsem mladistvý, chci podporu, bydlení, půjčku... Říkáme si, že to, co jsme jim předvedli a dali, jim pomůže. Podle reakcí dětí víme, že se jim to líbí. Je to ale hrozně složité. Autor: Dana Odvody

– 6 / 2007

O SPORTU na VŠE

11

economix

sport na VŠE, rozhovor

12

rozhovor Působíte pod hlavičkou RPC jako koordinátorka tohoto pracovního veletrhu s příznačným názvem ŠANCE, takže jste se velmi zasloužila o to, aby akce proběhla. Mohla byste nám popsat ŠANCI ze svého pohledu? Podle mého názoru je ŠANCE hlavně příležitost pro setkání studentů se zástupci společností k výměně informací. Pro studenty nižších ročníků je to příležitost udělat si obrázek o možnostech budoucího uplatnění, pro studenty vyšších ročníků pak příležitost k nalezení konkrétního pracovního místa, respektive zmapování aktuálních možností uplatnění na trhu. Z mého pohledu je to sice hodně práce, nicméně protože vnímám, že tento veletrh má smysl a je o něj rostoucí zájem ze strany studentů i firem, tak na jeho přípravě a realizaci pracuji velmi ráda.

Jaká je naše ŠANCE?

economix

– 6 / 2007

Ve dnech 13.–14. 11. 2007 se v atriu Rajské budovy uskutečnil veletrh pracovních příležitostí ŠANCE, již potřetí pod patronátem Rozvojového a poradenského centra VŠE (RPC). Tato akce vytváří styčný bod mezi studenty a společnostmi, které mají zájem o mladé a dynamické studenty, respektive absolventy ekonomických oborů. Bez nadsázky se dá říci, že tento veletrh pracovních příležitostí dává ŠANCI mladým lidem s potenciálem získat pracovní místo v renomované společnosti. Všichni to známe, na postmaturitní euforii navazuje stres z přijímacích zkoušek na vysokou, které pokud jsou úspěšné, znamenají předzvěst strastí i slastí vysokoškolského studia. V průběhu prvního roku na vysoké nabere život vysoké otáčky a my jen sledujeme, jak nám čas teče mezi prsty. A všichni víme, že to jednou přijde. Že každý z nás bude muset sehnat nějakou práci - „slušnej flek“, jak říkáme. Snažíme se na to nemyslet a budovat své schopnosti, ale pořád nás to vzadu v hlavě tlačí. Co budu jednou dělat? Tato otázka trápí většinu studentů, kteří mají alespoň trochu zodpovědnosti a ctižádosti. Ten, kdo to popírá, je buď velmi naivní, nebo lže. Tento problém by vám měl pomoci vyřešit pracovní veletrh s názvem ŠANCE. Pár faktických informací o ŠANCI. Akce se tentokrát konala dva dny. Účast firem

vzrostla zhruba o 40 %, a to až na celkový počet 69 společností. Každá firma se zde prezentovala jen jeden den. Díky tomuto rozdělení bylo také jednodušší prohlédnout si většinu prezentací - 35 za den je přece jenom dost. Každý student má možnost se před ŠANCÍ registrovat. Není to sice bezpodmínečně nutné, ale registrovaní uživatelé takto zvyšují pravděpodobnost, že je kontaktuje společnost s nabídkou, která bude odpovídat jejich požadavkům a představám. Při registraci má uživatel možnost uvést řadu osobních údajů, podle nichž se firmy mohou lépe orientovat. V tomto roce se Rozvojové a poradenské centrum rozhodlo kontaktovat studenty prostřednictvím veverky, díky čemuž došlo k nárůstu počtu zaregistrovaných studentů oproti předchozím letům - zaregistrovalo se 1400 studentů.

Osobou, která celý projekt Šance řídí, je Mgr. Tereza Francová. Nejen že působí v RPC VŠE, ale zároveň je asistentkou na katedře psychologie, která spadá pod Fakultu podnikohospodářskou. Tereza Francová vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy se zaměřením na psychologii práce a organizace (2003). Pedagogicky se zabývá psychologií práce a řízením, výcvikem sociálních a manažerských dovedností a týmovou prací. Svou disertační práci píše na téma Networking. Terezu Francovou můžete potkat i jako vyučující kurzů 3PS422 - Trénink sociálních a manažerských dovedností a 3PS211 - Psychologie a sociologie řízení. Podle hodnocení Borce (průměr 4,55 hvězdičky) patří mezi velice populární vyučující na VŠE.

V čem se podle vás především lišila poslední ŠANCE od těch předchozích? Jeden z nejviditelnějších rozdílů spočívá v tom, že ŠANCE trvala dva dny, přičemž každý den se prezentovaly jiné společnosti. Celkem jich tady bylo téměř sedmdesát, což je nárůst přibližně o 40 %. Dále se velmi významně rozšířilo zastoupení společností z IT oblasti, což nás velice těší. Rozšíření nabídky pro studenty F4, pro které na předchozích ŠANCÍCH tolik příležitostí nebylo, bylo naším cílem. Na základě podnětů studentů jsme také využili možnosti oslovit je pomocí školního e-mailu, čímž se významně zvýšila informovanost o této akci, a výsledkem je rekordní počet

13

rozhovor

Nabízejí společnosti studentům při příležitosti veletrhu i brigády? Ano, také. Není jich většina, ale jsou tam i takové nabídky a určitě se jejich počet zvyšuje. Vedle brigád jsou tu možnosti stáží a spolupráce na diplomových pracích. Což je podle mého názoru velmi dobrá věc. Máte konkrétní představu o dalším vývoji ŠANCE? Za tu dobu, co se na přípravě veletrhu podílím, se snažíme každou ŠANCI posunout dál, zlepšit ji. Pro tyto účely využíváme zpětnou vazbu jak od studentů, tak od zástupců společností. Za každé nové podněty jsme vděční. V současné chvíli tuto zpětnou vazbu poslední ŠANCE sbíráme a budeme ji vyhodnocovat. Ten dvoudenní koncept, který jsme zavedli, určitě zachováme, protože vnímáme, že se osvědčil. Jistě je hodně studentů, kteří

ŠANCI z nějakých důvodů nestihli a určitě mají zájem navštívit tento veletrh v budoucnosti. Kdy se můžeme těšit na další? Veletrh se koná dvakrát ročně, takže další ŠANCE bude určitě na konci března. Pro nás není důležité zachovávat stejné datum, ale dny v týdnu, v nichž se ŠANCE koná. Opět to tedy bude úterý a středa, kdy je ve škole nejvíc studentů. Co byste doporučila studentům, kteří se chtějí příští ŠANCE zúčastnit? Rozhodně bych jim doporučila, ať se začátkem března podívají na stránky RPC, kde budou aktuální informace jak k termínu, tak k účastnícím se firmám. Budeme se snažit studenty opět kontaktovat pomocí e-mailu. Informace budou i na hlavních stránkách VŠE, v aktualitách bývá pravidelně informace o zahájení registrací. Autor: Jaroslav Valeš

Inzerce

– 6 / 2007

Jaké by si podle vás měli studenti z ŠANCE odnést informace? Měli by si odnášet informace, které potřebují. Jak jsem již podotkla, studenti nižších ročníků mohou mapovat možnosti uplatnění ve svém oboru a na základě toho mohou dále například volit předměty nebo rozvíjet potřebné schopnosti, aby se co nejlépe uplatnili tam, kam sami chtějí. Studenti vyšších ročníků, končící studium či absolventi už mohou sbírat kontakty, informace o konkrétních nabídkách, pozicích, procesu výběrového řízení... Zkušenosti studentů úspěšných v hledání práce na ŠANCI říkají, že je nejlepší, když se již na veletrhu potkají s nějakým výkonným pracovníkem, s nímž si vymění kontakty a který poskytne detailnější informace.

Někteří studenti si myslí, že dokud studují, nemá cenu, aby se zajímali o nějaké pracovní místo, protože na takové věci mají dost času. Co byste takovým studentům vzkázala? Určitě je lepší se připravovat s předstihem, mít představu, co po mně bude odvětví, do kterého chci vstoupit, požadovat. Může jít o odborné, jazykové nebo sociální dovednosti. Štěstí přeje připraveným! Během ŠANCE jsem hovořila s personální ředitelkou jedné ze společností. Ta říkala studentům nižších ročníků, ať si užívají studentských let a nepospíchají do práce. Po krátké diskusi ale sama prohlásila, že ona je první, která vyřazuje absolventy bez jakékoli pracovní zkušenosti během studia. Samozřejmě je lepší, pokud i prvotní pracovní zkušenosti alespoň okrajově souvisejí s tím, co jednou chcete dělat.

economix

zaregistrovaných studentů, necelých 1400!

14

Ekofórum s RNDr. Petrem Nečasem na téma Důchodová reforma

„Moji milí budoucí penzisté,“ oslovil ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas studenty VŠE čekající na jeho přednášku na téma Důchodová reforma v ČR. Ekofórum se konalo ve středu 21. listopadu 2007 v Nové aule VŠE a na programu byla nejprve prezentace tří vítězných prací letošního kola soutěže pro studenty vysokých škol Generali Top Talent jejich autory a vyhlášení nového ročníku této soutěže. Po krátkém představení studentského sdružení EKONOM a jeho aktivit (Ekofóra, vydávání magazínu Economix) jeho předsedou Martinem Steinerem uvedl předseda představenstva Generali penzijní fond, a.s., Petr Hájek všechny tři výherce soutěže na téma Návrh koncepce penzijní reformy v ČR.

economix

– 6 / 2007

Vítězem soutěže se stal Jan Krejsa, nynější absolvent VŠE. Ve své prezentaci se věnoval důvodům, kvůli kterým je reforma nutná (zejména demografické okolnosti) a zmínil svou verzi ideálního důchodového systému. Cílem je samozřejmě zajištění přijatelné výše důchodu, která by byla závislá na výši příspěvku vkládaného do systému a na průměrné mzdě.

Jako poslední svůj návrh představil Jan Kordík, který skončil na třetím místě. Ten se blíže věnoval jednotlivým důchodovým systémům. Jeho práce obsahovala množství tabulek a grafů, které ukazují, že důchodová reforma je nevyhnutelná a musí k ní dojít, jinak dojde k negativnímu vývoji HDP. Vyhlášení nového ročníku soutěže Generali Top Talent s podtitulem Vyřešte budoucnost! se zhostil Štefan Tillinger, člen představenstva Generali Pojišťovna a.s. Poukázal na důležitost takových soutěží, neboť diskuse o reformách se vedou spíše v odborných kruzích, přitom se tyto zásadní věci týkají především těch, kdo jsou dnes ve studentském věku. Generali předpokládá, že se studenti o takové věci zajímají a ráda by jim

Na druhém místě skončil Martin Svoboda, který na VŠE dosud studuje. I on uvedl, proč je reforma nevyhnutelná a svůj návrh řešení. Navíc přidal názory obyvatelstva. Podle jeho výsledků si většina lidí stěžuje na nedostatek informací o důchodovém zabezpečení a lidé se na stáří příliš nezajišťují. Závěr jeho průzkumu je takový; lidé chtějí jistý zisk s minimálním rizikem, mají obavu z nedostatečného důchodu a současný systém jim přijde nespravedlivý, protože je příliš solidární (lidé s vyššími příjmy přispívají lidem s příjmy nižšími). Cílem by mělo být zvýšení vlastní zásluhovosti. Ing. Petr Hájek

reportáž dala příležitost. Těsně před tím, než Tillinger vyhlásil téma na rok 2008, předal ministru Nečasovi CD s prezentacemi výherců letošního ročníku. Vy je můžete najít na stránce www.economix.cz, kde je ke stažení přístupná i prezentace ministra Nečase a zvukový záznam Ekofóra. Téma soutěže pro rok 2008 je Návrh koncepce komerčního zdravotního pojištění. Motivace pro studenty je veliká – výherce obdrží 100 000 Kč. Poté dostal prostor ministr Nečas. Na začátek své přednášky zašel do minulosti, aby ukázal, jak se změnil důchodový systém v ČR po roce 1989. Poukázal na důležité momenty, které se tehdy staly – například obnovení pojistného nebo zavedení jednotného důchodového systému, což stále v mnoha zemích není samozřejmostí. Do období 1993–1995 se datuje vznik zákona o penzijním připojištění a důchodovém pojištění a prodloužila se hranice věku, kdy se odchází do důchodu. Došlo se k závěru, že neexistuje ideální podoba důchodové reformy, ale je třeba zabývat se otázkami typu – jak zajistit dlouhodobou finanční udržitelnost, zda diverzifikovat financování, jaká bude příjmová solidarita a jak řešit mezigenerační spravedlnost. Další část prezentace Nečas věnoval stávajícímu důchodovému systému. Uvedl, že je jednotný, povinný a organizovaný státem, a pro ilustraci zmínil pár čísel: v současnosti je v ČR zhruba 2,7 milionu důchodců, z nichž je 560 000 v invalidním důchodu. Statistiky uvádějí, že čeští penzisté jsou extrémně závislí na průběžném důchodovém zabezpečení a až 95 % jejich příjmu pochází ze státního pilíře. Výdaje na důchody spotřebují 8,4 % HDP a toto číslo by nemělo výrazně růst. Nečas také poukázal na jeden z problémů v České republice, jímž je stále rostoucí počet invalidních důchodců. Jelikož se započítávají do statistik, klesá pak skutečný reálný věk odchodu do důchodu (taková situace se nazývá velkorysý systém). Předpoklady uvádějí, že v roce 2010 by u nás mělo žít 2,8 milionu důchodců. Zmínil také, že podle výsledků od roku 1990 do roku 2006 podíl průměrného důchodu ve vztahu k průměrné mzdě stále klesá. Jako pozitiva současného systému Nečas vidí zvyšující se zaměstnanost důchodců, nízký podíl chudoby mezi staršími lidmi (díky solidaritě), jednotnost systému a úspěšnost výběru pojistného. K negativům patří malý rozvoj soukromých úspor, neexistence stropů (díky solidaritě), ve světě ojedinělý rozsah náhradních dob (například náhradní doba za vysokoškolské studium není ve světě samozřejmostí) a malé výnosy soukromých fondů. Důvody, proč musí dojít k důchodové reformě: z pohledu demografického – prodlužující se střední délka života, nízká porodnost, rostoucí podíl důchodců (zejména nad

15

reportáž/rozhovor 80 let – v současnosti je jich zhruba 340 000, v roce 2010 jejich počet vzroste na 380 000). Negativní stránky stárnutí představuje zejména pokles počtu ekonomicky aktivního obyvatelstva a tlak na výdajovou stránku systému – jde o neudržitelný systém, v roce 2050 by byl deficit HDP –6 % (nyní máme měkké přebytky HDP, které ovlivňuje pokles nezaměstnanosti, rostoucí tempo ekonomického růstu a mezd). Pokud by pokleslo tempo ekonomického růstu či mezd, nebo by došlo ke zvýšení nezaměstnanosti, ke zmíněnému deficitu bychom se dostali ještě dříve. Poté se Nečas zabýval Programovým prohlášením vlády z roku 2007. To má tři etapy. V té první by mělo dojít ke zvýšení hranice odchodu do důchodu na 65 let, ke zrušení doby studia jako náhradní doby pojištění a velké změny by se týkaly i invalidních důchodů (například zavedení tří stupňů, místo nynějších částečných a invalidních důchodů). Tento materiál nyní projednává Politická komise (jedná již od července 2007) a po dosažení shody bude návrh novely zákona zaslán na jednání vlády ČR (předpokládá se, že by to mělo být v prosinci tohoto roku). Ministr Nečas je odpůrcem povinného fondového spoření. Myslí si, že stát nemá právo nutit občany, aby dávali svoje peníze do soukromých finančních společností, měl by jim dát pouze možnost. Ale chtěl by motivovat ekonomicky aktivní obyvatelstvo, aby tak činilo. Zejména by chtěl motivovat občany v kategorii průměrných a mírně nadprůměrných mezd, aby spořili více než nyní. Po skončení prezentace pana Nečase přišly na řadu otázky z publika. Jedna z nich se týkala nastolení rodinné politiky a ideálního modelu rodiny. Pan ministr odpověděl, že stát nemá právo vytvářet určitý model, co je

nejlepší, ale že má právo říct, který je z hlediska státu nejvýhodnější. Na otázky, kolik mít dětí nebo jak skloubit rodinu s prací, stát nemá správnou odpověď. Otázka, která vrtá hlavou asi více občanům, zněla: Jak je v důchodové reformě pamatováno na to, že s rostoucím věkem klesá pracovní výkonnost? „To je předsudek naší země, vůbec není pravda, že starší lidé jsou méně výkonní. Pracovníci nad 50 let jsou zkušení, pracovití, mají odrostlejší děti, tudíž mohou mít flexibilní pracovní dobu a více si váží své práce. V současnosti je ve věkové kategorii 55–64 let pouze 46% zaměstnanost. Chtěli bychom motivovat zaměstnavatele, aby starším uchazečům dávali pracovní pozice.“ Na to, proč vznikla Bezděkova komise tak pozdě, ministr odvětil, že se politické síly dlouho nemohly dohodnout, zda jsou důchodové změny potřeba. Zejména KSČM tvrdila, že žádné změny potřeba nejsou. Ten-

to názor Nečas přirovnal k tomu, když padá člověk z mrakodrapu a lidé, kteří se na něj dívají z okna ve 40. patře, si řeknou: „Ještě je čas.“ Jeden z dotazů se týkal důchodové reformy na Slovensku, kterou ministr údajně nazval odstrašující. K tomu se pan ministr vyjádřil tak, že na Slovensku nebyl reformován průběžný důchodový systém. Budoucí důchodci si platí penzijní připojištění do soukromé sféry, ale stát nemá z čeho platit současné důchody. Ministr si myslí, že po roce 2009 bude mít slovenský penzijní systém velké problémy. Na závěr Ekofóra dostal pan ministr Nečas květiny ke svým nedávným narozeninám. „Děkuji a beru to jako malé pošťouchnutí, že se každým rokem dostávám blíže důchodovému věku a čím dál více se mě důchodová reforma týká,“ dodal Petr Nečas a rozloučil se se studenty. Autor: Hana Kubovcová

V současnosti se nejvíce diskutuje o návrhu týkajícím se rychlejšího propouštění a přijímání nových zaměstnanců. Zkrácení výpovědní lhůty, výpověď bez uvedení důvodu atd. Co je na tom pravdy a

kdy můžeme dané změny očekávat? Potřebujeme zpružnění pracovního trhu, to znamená potřebujeme flexibilnější trh práce založený na liberálním zákoníku práce. Ten současný zákoník

příliš liberální není. On sice prohlašuje, že je založen na principu „co není zakázáno, je dovoleno“, ale v zápětí následuje výčet desítek a desítek různých omezení a zákazů. Je skutečností, že se ukazuje, že čím pružnější je trh práce, tím nižší je nezaměstnanost. A čím více se zrychluje přechod z jednoho místa na druhé, tak tím se vytváří větší prostor, aby se restrukturalizoval trh práce tak, že sice pracovní příležitosti zanikají v těch neefektivních výrobách, provozech a službách, ale současně se mohou vygenerovat nová pracovní místa. My tedy chceme otevřít debatu o zkrácení výpovědní lhůty. Dokážu si představit model jedna plus čtyři, který pravda

nesníží zaměstnavatelům vedlejší náklady z hlediska propouštění, ale minimálně zúží trh práce, protože zkrátí výpovědní lhůtu. Ani zaměstnanec nebude poškozen z hlediska benefitů, které má třeba v podobě odstupného. Jinak si nemyslím, že v tuto chvíli je zralá debata na to, abychom si řekli, že bude i výpověď bez udání důvodu. Já si dovedu představit například prodloužení zkušební lhůty apod. Minimální mzda od ledna 2007 činí 8000 Kč. Dočetla jsem se, že jste zvýšili čistou minimální mzdu pomocí snížení zdanění. Čeká nás další snížení či zvýšení minimální mzdy? Považuji za kontraproduktiv-

economix

Ve středu 21. listopadu 2007 zavítala na Vysokou školu ekonomickou v Praze velmi milá návštěva, a to místopředseda vlády ČR a ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas. Narodil se v Uherském Hradišti. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity J. E. Purkyně v Brně, obor fyzika, a následně zde také získal doktorský titul RNDr. Ministr Nečas je ženatý a společně s manželkou Radkou vychovávají čtyři děti. Před svým vystoupením na Ekofóru si také udělal čas, aby pro magazín Economix zodpověděl několik krátkých otázek.

– 6 / 2007

Rozhovor s RNDr. Petrem Nečasem

economix

– 6 / 2007

16 ní vývoj, který tady byl v minulých letech, kdy poměrně rychle rostla minimální mzda, protože na minimální mzdě jsou zhruba jen 2 % pracovníků, těch nejméně kvalifikovaných, zpravidla s nulovou nebo velmi nízkou kvalifikací nebo třeba s výraznými zdravotními handicapy. Zvyšování minimální mzdy vlastně zvyšuje zaměstnávání. Nebudete tedy snižovat minimální mzdu, aby byly trhy pružnější? Ne, nebudeme ji snižovat. Nemáme důvody ji ani zvyšovat, takže už druhý rok po sobě nezvyšujeme nominální hodnotu minimální mzdy. Na straně druhé novými daňovými opatřeními se čistá mzda na příkladu silného žijícího člověka zvyšuje o 240 Kč, a dokonce v případě samoživitelky, matky tří dětí, která pracuje za minimální mzdu, tak u ní díky rozšíření tzv. daňového bonusu se zvyšuje čistá mzda o 1 400 Kč. Čili toto zvýšení je bez toho, aniž by se zvýšily náklady zaměstnavatelům, protože nominální mzda zůstává. Přejděme k sociálním dávkám. Jaké jsou plány od příštího roku? Budou se dále snižovat? My jsme výrazným způsobem zastavili nárůst mandatorních výdajů. Například návrh rozpočtu MPSV na příští rok je vyšší pouze o 1,9 %, což když si vezmete, že například jen objem vyplácených důchodů se zvýší o 15 miliard, tak ten nárůst je v podstatě minimální. Podařilo se nám zastavit nárůst sociálních dávek a chceme vázat výplatu sociálních dávek více na aktivitu člověka, to znamená především u těch lidí, kteří jsou úplně závislí na sociálních dávkách, tak je jednoznačně posunovat k aktivnímu hledání práce, ke snaze aktivně vyřešit svoji životní situaci a naopak malifikovat jejich pasivitu. Porodné také budete snižovat? Porodné se zavádí od příštího roku do reálných možností, tedy těch 13 000 Kč. Považuji je za adekvátní. To populistické zvýšení, které platilo od loňského roku, bylo neúnosné. Ekofórum, jehož se na VŠE účastníte, se bude týkat důchodové reformy, což zajímá snad každého v této zemi - nás, budoucí důchodce. Kdy se do-

rozhovor čkáme té dlouho očekávané důchodové reformy? První etapa důchodové reformy je již napsána v konkrétní podobě paragrafového znění zákona a my jsme připraveni ji předložit vládě. V tuto chvíli vedeme politická vyjednávání s opozicí, protože chceme, aby důchodový systém byl dělán na základě širší politické shody. Aby nepodléhal výkyvům politického cyklu, kdy se každých čtyři nebo osm let změní vláda a ta začne zpochybňovat nebo měnit některé parametry důchodového systému. Výstražným příkladem je třeba Slovensko, kde se to opravdu děje a já tvrdím, že je lepší činit méně ambiciózní kroky, které jsou však časově trvalejší a budou platit dlouhá léta.

již zřízen účet pro důchodovou rezervu, který umožňuje v sobě zaprvé akumulovat výnosy z přebytku pojistného a zadruhé dividendy a majetkové účasti z některých státních podílů shromažďovat a tyto prostředky na tomto účtu kapitalizovat. Už tam tedy nejsou jen pasivně deponovány, ale mohou být kapitalizovány na kapitálových trzích a tím zhodnocovány. Je to tedy součást druhé etapy a tento krok byl už realizován. To je tedy celá druhá etapa? Za další to znamená reformu systému důchodového připojištění, kdy musíme mít ambici zvýšit počet lidí, kteří by spořili většími částkami... Bude toto připojištění povinné?

Ale budou alespoň trochu rázné, aby v příštím roce k něčemu doopravdy došlo? My chceme dosáhnout dohody do konce letošního roku, aby v příštím roce tato věc byla schválena, aby tím pádem došlo k navýšení věku odchodu do důchodu na 65 let, k prodloužení povinné minimální délky pojištění z 25 let na 35 let, hodláme inovovat systém invalidních důchodů apod. Na Slovensku se například tyto věci nepovedly. Ti se zaměřili v důchodové reformě pouze na populární věci, typu těch správcovských společností a možností opt-outu atd. A na ty nepopulární věci typu zvýšení věku odchodu do penze a prodloužení pojištění nedošlo. A po těchto základních krocích následuje jaká druhá etapa? Tak samozřejmě druhá etapa, která se také uskutečňuje, spočívá například ve změně zákona o rozpočtových pravidlech. Byl

Já se k tomu hned dostanu. Nebude to povinné, ale dobrovolné. Jen, abych se vrátil... aby lidé spořili většími částkami a po delší dobu. Ne začít spořit až v padesáti letech, ale aby bylo standardní, že vaše generace ve vašem věku, třeba zatím jen za pár stovek, si založí důchodové připojištění. Tam je právě obrovské kouzlo toho kumulativního účinku při dlouhodobém spoření. A třetí etapa, která by spočívala v možnosti opt-outu, tedy vyvedení části procent, jež jsou dnes součástí těch povinných odvodů, právě do těchto soukromých spořících fondů. Studenty vysokých škol asi nejvíce zajímá, zda doopravdy dojde ke zrušení doby studia jako náhradní doby pojištění. Ano, dojde. Na Slovensku k tomu také došlo a paradoxně slovenští studenti studující na našich vysokých školách, podle evropských dohod o koor-

dinaci sociálního zabezpečení, to mají počítané jako náhradní dobu, ale slovenští studenti na slovenských vysokých školách to nemají, takže my platíme slovenským studentům důchody a jejich vlastní země jim je neplatí za dobu studia. Bude se to ale samozřejmě týkat až těch, kteří budou na vysoké škole až po účinnosti toho zákona. Čili vás se to týkat nebude. Nechceme tam zavádět prvek retro aktivity. I když konkrétně třeba na Slovensku to tak udělali. Ten, kdo byl na vysoké škole, se najednou dozvěděl, že z toho nemá náhradní dobu. Ministerstvo průmyslu a obchodu zpracovávalo zelené karty a realizaci mělo na starosti MPSV. Poté se rozhodlo, že vypracování základního projektu převzalo a začalo od začátku MPSV. Nepozdrží se tím celý projekt zelených karet? Nepozdrží, protože on od počátku byl dělán společně s MPO, MPSV a MV. Ten důvod je v tom, že program zelených karet je založen na novelách dvou zákonů. Zákona o zaměstnanosti, který kompetenčně spadá pod MPSV, a novelu zákona o pobytu cizinců, což je věc, která náleží MV. MPO reprezentuje v tomto spíše zájem hospodářské sféry. Přesto ten základní projekt vytvářelo MPO. Výsledná podoba toho projektu je spíše, řekl bych, dílem MPSV než MPO. Ale samozřejmě ta první iniciativa vyšla od pana ministra Římana, to je pravda. Ale od počátku byl projekt dělán ve spolupráci těchto tří ministerstev. Jakou knihu jste četl jako poslední? Labyrint. Jaký je váš oblíbený ekonomický či neekonomický autor? Přiznám se, že v politickém slova smyslu jsem žák Václava Klause, ten nás vždy zkoušel z Hayeka. Toho jsem tedy opravdu pročetl a popodtrhoval. Docela i tím, že má širší záběr než jen do ekonomie. Neekonomický autor určitě Paul Johnson, to jsou nesmírně inspirující knihy a z beletrie mám nejraději Umberta Eca. Autor: Pavlína Máčalová

17

r o z h ovo r, r o z b o r První cenu v soutěži Generali Top Talent 2007 v hodnotě 100 000 Kč si odnesl rodák z Turnova Jan Krejsa. Ve svých 26 letech má již za sebou slušnou studijní minulost. Jeho prvním zájmem byla filozofie a politologie na Masarykově univerzitě v Brně, kde vystudoval bakaláře. Během bakalářského studia si ještě přidal studia práva, která dotáhl až na titul magistra. To však není vše a vzdělávání pokračovalo. V roce 2007 vyšel jako inženýr z Vysoké školy ekonomické v Praze, obor zdanění a daňová politika. Podívejme se nyní také trochu do zákulisí psaní vítězné práce a celkově do života Jana Krejsy. Jste velmi vzdělaný člověk. Jste právník. Současně jste vystudoval bakalářské studium politologie, poté jste nastoupil na VŠE. Nyní studujete doktorské studium. Pomohlo vám studium na VŠE a poznatky z ní k vytvoření práce o penzijní reformě? Určitě. Ačkoli mé studijní zaměření bylo poněkud odlišné a konkrétně o penzijním systému jsem se ve škole příliš nedozvěděl, bez ekonomického vzdělání by zpracování této práce bylo obtížné. Proč jste se rozhodl napsat práci zrovna na téma penzijní reformy? Abych se po pravdě přiznal, více než téma penzijní reformy mě přiměla k sepsání práce vypsaná odměna. V době, kdy jsem psal uvedenou práci, jsem pracoval na plný úvazek v advokátní kanceláři, připravoval diplomku a občas navštěvoval školu, takže motivace byla opravdu nutná. Co vás nejvíce inspirovalo během psaní dané práce?

Jednoznačně jsem si rozšířil znalosti penzijních systémů u nás i ve světě.

Inspiroval jsem se především různými formami penzijního zabezpečení v jiných zemích. Snažil jsem se zpracovat návrh, který by splňoval předpoklady dobrého důchodového systému a který by byl přijatelný pro většinu lidí. Vyskytly se během psaní i nějaké komplikace? Skutečnosti, které se obtížně zjišťovaly? Naopak. Skutečně mě překvapilo, jak podrobně je téma penzijní reformy a penzijních systémů zpracováno a jaké nepřeberné množství podkladů se nabízí, počínaje prací takzvané Bezděkovy komise, studiemi a statistikami OECD a konče návrhy různých zájmových skupin. Pokud by někdo uvažoval o tématu diplomové práce, penzijní systémy nemusí být špatnou volbou. Pomáhal vám někdo během psaní práce? Práci jsem zpracovával samostatně, jenom asi dvě drobnosti jsem konzultoval s Ing. Zbyňkem Štorkem, členem Bezděkovy komise vyučujícím na VŠE, který se mi ochotně věnoval a dal mi k dispozici závěrečnou zprávu této komise, za což mu aspoň touto formou děkuji. Obdržel jste první cenu v Generali Top Talent 2007. Přineslo vám vítězství kromě krásné peněžní odměny 100 000 Kč ještě něco?

Údajně vám byla také nabídnuta nová pracovní příležitost. Jaká pozice a činnost to bude? Skutečně jsem v souvislosti s touto soutěží změnil zaměstnání a v současnosti pracuji pro společnost PPF, kde se věnuji převážně zdanění právnických osob. Ale předpokládám, že rozhodující vliv na změnu zaměstnání měla má předchozí praxe, při níž jsem se této oblasti také věnoval. Uvažujete o další účasti v podobné soutěži? Jaké téma by vás ještě inspirovalo ke zpracování takového projektu? Protože jsem svá prezenční studia na vysoké škole ukončil, už se podobné studentské soutěže bohužel nemohu zúčastnit. Na druhou stranu můžu všem vřele doporučit účast v druhém ročníku soutěže Generali Top Talent, protože i reforma zdravotnictví si zaslouží pozornost a je to bezesporu velká příležitost z hlediska studijního zaměření nebo dalšího pracovního uplatnění. Jaké máte zájmy kromě penzijní reformy? Když zrovna nehloubám o penzijních reformách, rád sportuji, cestuji, občas čtu, zajdu do kina a trochu se zajímám o architekturu. Jaký je váš oblíbený ekonomický či neekonomický autor? Ekonomické autory po večerech opravdu nečtu, takže bych lhal, kdybych nějakého jmenoval, vlastně možná F. A. Hayeka nebo J. Rawlse, pokud se dají považovat ze ekonomické. Z neekonomických bych uvedl asi Kafku, Dostojevského nebo Bellowa. Autor Pavlína Máčalová

Vítězem soutěže se stal Jan Krejsa (výhra 100 000 Kč), druhou cenu získal Martin Svoboda (výhra 60 000 Kč) a třetím oceněným byl Jan Kordík (vý-

hra 40 000 Kč). Ceny jim byly v pražském sídle společnosti Generali Pojišťovna a.s., oficiálně předány již na konci června tohoto roku, na půdě VŠE však vítězové dostali možnost své návrhy prezentovat svým kolegům, studentům... Vítězná práce Jana Krejsy obhajuje tří-pilířový důchodový systém, v němž první pilíř tvoří průběžně financovaný rovný důchod, druhý pilíř povinná účast v kapitálovém fondu a třetí pilíř dobrovolné důchodové připojištění. Na první pohled tak tento návrh (mimochodem uvedený

citací: „Ideální důchodový systém a ideální reforma neexistuje.“), nepůsobí nijak výjimečně. Avšak při čtení vítězné práce zaujme nadhled, s jakým je návrh reformy prezentován. Autor se soustředil na podstatné problémy, přičemž návrh jejich řešení svědčí o dobré orientaci a sečtělosti v dané oblasti. Při formulaci zásad „ideálního“ důchodového systému vychází vítěz z plusů a mínusů jednotlivých modelů. Neschopnost průběžně financovaných důchodových systémů vyrovnat se s nepříznivým demogra-

fickým vývojem a podmínkami jednotného evropského trhu dokládá prací Ondřeje Schneidera, která je postavena na dynamickém modelu překrývajících se generací (tzv. OLG model). Pro diverzifikaci rizika se mu proto jeví jako optimální posílení kapitálového financování, respektive kombinace odlišných systémů průběžně a kapitálově financovaných, či dávkově a příspěvkově definovaných. „Účastníci důchodového systému výměnou za nízkou likviditu a nízký výnos výrazně akcentují nízké riziko.“ Na dru-

economix

Ve středu 21. listopadu 2007 byli na speciálním Ekofóru pořádaném studentským sdružením EKONOM oceněni vítězové soutěže Generali Top Talent 2007. Zadáním soutěže bylo vypracovat návrh koncepce penzijní reformy v ČR. Porota vybírala ze 14 odevzdaných prací.

– 6 / 2007

Důchodová reforma podle českých studentů – Generali Top Talent 2007

18 hou stranu autor požaduje jednoduchost a efektivnost, která umožní účastníkům důchodového systému činit dlouhodobá rozhodnutí při minimalizaci nákladů (příspěvků) na důchodový systém. Za velmi důležitou považuje vzhledem k udržitelnosti hospodářské výkonnosti v podmínkách úbytku pracovníků, motivaci k jejich co nejdelšímu setrvání na trhu práce. Z „ideálního“ systému by naopak odstranil prvky, které zvýhodňují jistou sociální skupinu před jinou, aniž je k tomu závažný společenský nebo ekonomický důvod. Ze systému proto navrhuje odstranit například dávky vdovecké a vdovské. „Skutečnost, že některá osoba žila v manželském svazku není dostatečným důvodem pro to, aby obdržela pozůstalostní důchod, na který nemají nárok osoby, které spolu žily bez uzavření manželství.“ (Pilíř I.) V případě realizace vítězného návrhu v České republice by penzisté pobírali takzvaný rovný důchod ve výši 20 % aktuální průměrné mzdy z průběžně financovaného státem spravovaného pilíře. Věk, jako první podmínka pro nárok

r o z b o r, G T T 2 0 0 8 na penzi, by měl být co nejrychleji zvýšen na 65 let. Tato hranice by se následně upravovala tak, aby poměr mezi průměrnou dobou strávenou v penzi a dobou přispívání do systému byl zachován na úrovni 1/2. Druhou podmínkou nároku by bylo přispívání do systému po dobu minimálně 35 let (dnes 25), a to za předpokladu redukce náhradních dob. Novinkou oproti současnému stavu je též zavedení maximální doby přispívání do průběžného systému (například 40 let), která má motivovat k delšímu setrvání na trhu práce (s možností dále přispívat do kapitálového pilíře, viz níže). Sazba pojistného pro financování rovného důchodu na úrovni 20 % průměrné mzdy a při poměru ekonomicky aktivního obyvatelstva k důchodcům 5:3 je autorem odhadnuta na 15 % ze základu, který by byl rovný hrubé mzdě zaměstnance. To vše za podmínky přiblížení participace OSVČ na sytému zaměstnanců, tedy při zvýšení vyměřovacího základu OSVČ na 74 % (dnes 50 %) rozdílu příjmů a výdajů (hrubá mzda zaměstnance dnes činí 74 % mzdových nákladů za-

economix

– 6 / 2007

Generali Pojišťovna a.s. vyhlašuje veřejnou studentskou soutěž „Generali Top Talent 2008“ o nejlepší písemnou práci na téma „Návrh koncepce komerčního zdravotního pojištění v ČR“. PODMÍNKY SOUTĚŽE 1. Soutěž je otevřena bez omezení pro všechny studenty prezenčního studia všech vysokých škol na území ČR, kteří jsou řádně zapsáni ve studijním roce 2007–2008. Soutěže se mohou zúčastnit pouze jednotlivci, kteří v roce 2008 nepřesáhnou věk 28 let a splňují předchozí podmínky. 2. Soutěžní práce musí být zpracována samostatně účastníky soutěže, a to v elektronické formě a v českém jazyce. 3. Práce musí mít charakter teoreticko-empirické studie s vyústěním do praktických aplikací. 4. Jako soutěžní práci lze použít práce napsané výlučně přímo pro účast v této soutěži, ale i seminární a další obdobné studentské práce, stati či jiné původní materiály dosud nepublikované v odborných publikacích a podobně. 5. Rozsah soutěžních prací musí být minimálně 10 a maximálně 40 normalizovaných stran (A4, 1 800 znaků s mezerami) a jejich forma musí odpovídat všem běžným požadavkům kladeným na vědecko-výzkumné práce. Práce musí obsahovat zejména základní myšlenku, resp. základní přístup k řešení dané problematiky formou summary – shrnutí v rozsahu jedné normostrany. 6. Soutěžní práce musí být odevzdána v kompletní podobě (přihláška, vlastní práce a shr-

městnavatele). Sazba by se navíc, alespoň na posledních 15 let přispívání, mohla snížit (zvýšit) o 1 % v případě, že vychováte alespoň tři děti (žádné dítě). (Pilíř II.) „Jestliže průběžně financovaný první pilíř dávkově definovaný ve formě rovného důchodu má zajistit minimální sociální záchytnou síť, pak druhý pilíř musí plně zajišťovat vztah výše důchodu na dosahovaném příjmu.“ Autor vítězné práce přitom nedává možnost volby a trvá na povinném přispívání i do druhého pilíře. A to ve výši 9 % vyměřovacího základu. Přiznává, že u části obyvatelstva může existovat nechuť povinně svěřovat své prostředky soukromým společnostem, nabízí proto jisté garance. Stát si v rámci dohledu nad činností penzijních fondů ponechá nejenom pravomoc rozhodovat o přidělování licence, či investičním portfoliu, ale bude též regulovat reklamu a sám poskytovat podrobné a srovnatelné informace o hospodaření jednotlivých fondů. Místo plošné garance státu za všechny fondy (což by mohlo vést k takzvanému morálnímu hazardu v jejich chování), navrhuje autor zřízení

GENERALI TOP TALENT 2008

státního fondu, který by „existoval jako alternativa soukromým fondům“. Jeho investiční strategie by byla maximálně konzervativní a zabezpečovala především udržení reálné hodnoty svěřených prostředků. (Pilíř III.) Z dobrovolného penzijního připojištění, respektive z životního pojištění by se pro účastníky zreformovaného systému vytratila státní pomoc. Na druhou stranu zde existuje prostor pro povinnou implementaci evropské legislativy (směrnice o činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a dohledu nad nimi). Všechny tři oceněné práce jsou ke stažení na www.economix.cz (Ekofórum / předchozí akce). Nutno dodat, že kvalitativní rozdíl mezi vítěznou a dalšími oceněnými pracemi je značný. Což ale může být výzva právě pro vás... Na Ekofóru byl totiž vyhlášen další ročník soutěže - Generali Top Talent 2008, tentokrát na téma reformy veřejného zdravotního pojištění, porota by mohla ocenit právě váš návrh. Jde opět o 100 000 Kč! Autor: Radoslav Peter

nutí) ve formátu „pdf“ na e-mailovou adresu vyhlašovatele [email protected] nejpozději do 31. 3. 2008. Přihlášku do soutěže (formulář ke stažení na tomto webu) a summary odešle účastník v uvedeném termínu na adresu vyhlašovatele: Generali Pojišťovna a.s., Bělehradská 132, 120 84 Praha 2 v tištěné nebo elektronické podobě. 7. Práce, které splní formální podmínky soutěže, posoudí odborná porota, složená ze zástupců vyhlašovatele a specializovaných pedagogů VŠ. Výsledky zveřejní nejpozději do 31. 5. 2008. Ocenění účastníci budou s výsledky seznámeni osobně a předání cen se uskuteční při slavnostní příležitosti do 30. 6. 2008. 8. Vyhlašovatel soutěže – Generali Pojišťovna a. s. – věnuje vítězům následující ceny: 1. cena: 100 000 Kč 2. cena: 60 000 Kč 3. cena: 40 000 Kč Vyhlašovatel si současně vyhrazuje právo tyto ceny na základě doporučení odborné poroty, v závislosti na kvalitě zaslaných prací či dle vlastního uvážení slučovat a dělit, případně některou nebo všechny neudělit vůbec, nebo celou soutěž zrušit a ceny přesunout do soutěže nové. 9. Přihlášením do soutěže souhlasí účastníci s jejími podmínkami, zejména s převodem práv k užití oceněných prací na vyhlašovatele, s užitím osobních údajů sdělených v přihlášce pro potřeby vyhlašovatele a se zveřejněním svého jména při prezentaci výsledků soutěže.

19

inzerce

M˘ch5 od T-Mobile: M ù JTE SVÉ B LÍZ K É STÁLE NAD OSAH V prÛbûhu semestru jste nejspí‰ neustále v jednom kole. Kromû povinností ve ‰kole vám mnoho ãasu zaberou také brigády a pravdûpodobnû máte i dal‰í zájmy ãi aktivity. A kdyÏ propukne zkou‰kové období? V‰echno se to stíhá je‰tû o nûco hÛfi. MoÏná si také obãas se zpoÏdûním uvûdomíte, Ïe jste chtûli zavolat ãi poslat zprávu nûkomu z pfiátel nebo rodiny, ale pfiipletlo se vám do toho nûco jiného a pozdûji jste si jiÏ na pÛvodní zámûr zkrátka nevzpomnûli. Co s tím?

FLEXI BI LITA A DAL·Í BONUSY Tarifní varianta Mých5 je postavena na principu kreditních tarifů, což sebou nese další výhody. Vždy máte pod kontrolou, za co utratíte měsíční paušál a případný nevyužitý kredit můžete neomezeně převádět do dalších období. Při uzavření smlouvy na dobu určitou lze navíc zvolit zvýhodnění

Tarif Mých5

Měsíční platba Celkový volný kredit v tarifu Cena za minutu hovoru do všech sítí v ČR Cena za SMS do všech sítí

Mých5 Standard/HIT 5 zvolených Ostatní kontaktů čísla 416,50 416,50/499,80 2,98

6,55

0,60

1,79

Ceny jsou uvedeny v Kč včetně DPH. Hovory jsou tarifikovány režimem 60+30. Zvýhodnění HIT lze získat při uzavření nebo prodloužení účastnické smlouvy na dobu určitou (24 měsíců).

HIT, jež přináší celých 20 % kreditu navíc. SNADNÁ OBSLU HA Výběr kontaktů i další nastavení služby lze jednoduše provádět přímo v aplikaci Mých5 v telefonu, případně prostřednictvím Zákaznického centra, sekce Můj T-Mobile na t-zones a dalších kanálů. Pokud ve vašich osobních vztazích dojde k nějaké změně, Mých5 si snadno přizpůsobíte – v každém kalendářním měsíci můžete bezplatně provést až pět úprav preferovaných čísel. Obrázky v aplikaci na displeji lze nastavit zcela libovolně – použít se dají jak vlastnoručně pořízené fotky, tak ikony z široké nabídky T-Mobile.

VYBERE SI KAÎD¯ Při pořízení tarifní i Twist varianty Mých5 je na výběr sedm zajímavých přístrojů značek Nokia a Samsung, které mají aplikaci již předem nainstalovanou. Nabídka vyhoví nejrůznějším potřebám, zahrnuje jak mobily nenáročné na obsluhu, tak i technicky vytříbené a skvěle vypadající kousky. Další značky a modely budou postupně přibývat. Samotný tarif lze však využívat s kterýmkoliv typem telefonu. VYTVO¤TE SI VLASTNÍ PùTKU Mých5 vám ještě více přiblíží okruh nejmilejších a díky výhodným sazbám za volání a SMS se při kontaktu s nimi nemusíte nijak omezovat. V kombinaci s některým z nabízených telefonů se Mých5 může stát vynikajícím dárkem – ať již si ho nadělíte sami, nebo jej věnujete některému ze svých blízkých. Další informace naleznete na stránkách www.mych5.cz.

Twist Mých5

Cena za minutu hovoru do všech sítí v ČR Cena za SMS do všech sítí

5 zvolených kontaktů

Ostatní čísla

3,50

7,00

1,50

3,50

Ceny jsou uvedeny v Kč včetně DPH. Hovory jsou tarifikovány režimem 60+30.

– 6 / 2007

P¤ÍZNIVÉ SAZBY Služba Mých5 je dostupná jak v podobě tarifu, tak i v předplacené verzi Twist. V obou případech jsou ceny za volání a SMS

na pět zvolených čísel bez ohledu na síť až o polovinu nižší než je běžné, takže se nemusíte nijak omezovat. Podle průzkumů až dvě třetiny našich soukromě provolaných minut směřují na čtyři až šest kontaktů. Je proto zřejmé, že díky sazbám tarifu Mých5 můžete slušně ušetřit.

economix

M¯CH5 – U N I KÁTN Í NOVI N KA T-Mobile připravil službu, s níž budete mít své nejmilejší kdykoliv nadosah a ani v největším shonu je nespustíte ze zřetele. Díky interaktivní aplikaci Mých5 si můžete zvolit pět vám blízkých lidí, jejichž fotografie budou pořád zobrazeny na displeji telefonu v pohotovostním režimu. Pak stačí jen joystickem vybrat a stisknutím jediného tlačítka ihned zavolat nebo začít psát zprávu. V aplikaci je u každé osoby k dispozici také historie komunikace. S její pomocí budete mít vždy přehled o tom, jak často a kdy naposledy jste si spolu volali a psali.

20

mladý a úspěšný... PowerFunds NewMarkets nakupujeme akcie perspektivních firem. Krátce před spuštěním je fond RSJ PowerFunds TurboEquities investující do futures na akciové indexy a využívající efektu leverage. Věřím, že za pět let bude mít RSJ klíčové postavení nejenom na Euronext.liffe, ale především na zfúzované CME a CBOT v Chicagu, pravděpodobně budeme významným hráčem na Eurexu ve Frankfurtu a TIFFE v Tokiu, další burzy budou následovat. Rodina našich fondů RSJ PowerFunds by se měla rozrůst o další specializované hedgeové fondy.

Ing. Tomáš Janeček Absolvent Fakulty financí a účetnictví VŠE Tomáš Janeček je ve svých 33 letech spolumajitelem společnosti RSJ Invest, a.s. která je díky objemu obchodů s finančními deriváty největším obchodníkem s cennými papíry v České republice. Kromě aktivit na derivátové burze v Londýně poskytuje svým klientům především služby v oblasti asset managementu. Do finanční skupiny RSJ patří také společnost RSJ PowerFunds určená pro kolektivní investování. RSJ PowerFunds zastřešuje v České republice zatím neobjevené hedgeové fondy využívající alternativní investiční strategie. Tomáš Janeček podniká spolu se svým o rok starším bratrem Karlem, je ženatý a má dvě děti.

Jak se ryze česká firma dostane k obchodování na londýnské a jiných světových burzách s deriváty? Hledali jsme trhy, kde bychom mohli realizovat naše klíčové konkurenční výhody, využít znalosti nejmodernějších metod finanční matematiky a teorie pravděpodobnosti. Jako člen derivátové burzy Euronext. liffe máme přímý přístup na trh a díky velkým objemům obchodů dosahujeme i velmi nízké úrovně poplatků. Poplatky pro velké hráče na derivátových trzích jsou výrazně nižší než ve srovnání s jinými, například akciovými trhy.

– 6 / 2007

economix

Proč jste si pak vybrali práci v oblasti obchodování s cennými papíry? S myšlenkou založit RSJ přišel v roce 1995 můj bratr, když při studiích s pár kamarády nadšeně investovali do akcií po ukončení kuponové privatizace. Mít vlastního obchodníka s cennými papíry je vyšší úroveň podnikání, pro nás to byl počátek skutečného byznysu.

Jaké typy klientů využívají vašich služeb? Přestože minimální investiční limit pro správu portfolia je ekvivalent 100 000 USD, jde o poměrně široké spektrum klientů. Jsou to manažeři firem zhodnocující své odměny, majitelé firem odkládající svůj zisk mimo riziko předmětu svého podnikání nebo i rentiéři, kteří těží z výnosů z majetku získaného prodejem své firmy nebo majetku získaného při privatizaci. Jak vypadaly vaše začátky? Kolik zaměstnanců jste měli na začátku a kolik dnes? K významnému růstu RSJ došlo po ukončení mých studií v roce 1999, kdy jsme se s bratrem firmě konečně mohli věnovat naplno. V současné době u nás pracuje více než 40 zaměstnanců. Do roku 1999 byla RSJ menší firma se stabilní klientelou v oblasti asset managementu a téměř nulovými náklady.

Studoval jste VŠE. Co vás k tomu vedlo? Líbil se mně svět byznysu a nebyl jsem příliš vyhraněný. Věřil jsem, že absolvováním VŠE získám znalosti, které mně umožní uspokojit svoje ambice - uspět v tomto světě. VŠE byla pragmatická volba. Vaším partnerem v podnikání je i váš o rok starší bratr Karel. Jak si rozumíte v byznysu? Zkušenosti nás naučily stavět na tom, co nás spojuje - společná touha uspět v podnikání. Fungujeme na základě společných hodnot - upřímnost, otevřenost a vzájemný respekt. Toto jsou i hodnoty RSJ. V konečném důsledku není podstatné, zda je mezi vašimi partnery váš bratr, švagr či otec, ale zda mluvíte stejnou řečí, máte stejnou vizi a sdílíte stejné hodnoty.

Pro představu, v jakých částkách se pohybují vaše obchody na londýnské burze? Já tato čísla nemám moc rád, protože v konečném důsledku jde především o dosažení co největšího zisku při co nejmenším riziku. Pokud vás to opravdu zajímá, tak naše měsíční objemy obchodů řádově dosahují 3000 bilionů eur.

Jaké postavení má vaše firma na těchto trzích? RSJ vyvinula a neustále zefektivňuje vlastní softwarové aplikace, na kterých běží složité matematické modely řízení rizika, odhadu budoucí hodnoty úroků, měn, hodnoty akcií a podobně. Stali jsme se největším obchodníkem na londýnské derivátové burze Euronext.liffe a patříme mezi významné hráče na CBOT. Kromě derivátů vyhledáváme také investiční příležitosti na rozvíjejících se trzích, zejména Ukrajiny, Ruska, Kazachstánu, Bulharska a dalších, kde prostřednictvím našeho fondu RSJ

Jak si vybíráte své zaměstnance? Zájemci projdou několika koly výběrového řízení. Tradeři musejí absolvovat psychologické testy. Pro vývojáře a matematiky máme jiné druhy testů. Jsou to matematicko-logické testy. V osobní komunikaci sledujeme, jak ten člověk řeší problémy. Není nutné, aby ihned při úloze dospěl k řešení. Spíše nám jde o to, jakým způsobem přistupuje k jejímu řešení. V současné době stále hledáme zájemce na pozice trader, finanční analytik měnové politiky a analytik primárního výzkumu. Na jakých klíčových postech RSJ jsou absolventi VŠE? Michal Šaňák je šéfem developmentu. Jen pro zajímavost, všichni ostatní kolegové v jeho oddělení jsou absolventy „matfyzu“. Bronislav Kandrík je šéf dealingu. Petr Kalina pracuje na postu hlavního asset manage-

21

názor ra zodpovědného za investice do RSJ PowerFunds NewMarkets.

tových centrálních bank (Fed, BoE, ECB, SNB, BoJ atd.).

Jak vypadá pracovní den tradera v RSJ? Dáváme lidem velkou volnost, pracujeme s mladými lidmi, většinou nadšenci, takže jim dáváme svobodu a naopak oni tu občas tráví svátky (obchodujeme podle svátků v zahraničí, nikoli u nás). Tradeři obchodují, ale nemohou to dělat celou pracovní dobu, to je velmi náročné na pozornost, takže mají i další důležité úkoly. Zabývají se třeba analýzou a nákupem obligací, jiní se zabývají psaním odborných článků či vyhledáváním detailních informací o měnové politice svě-

Myslíte si, že absolventi VŠE jsou manažersky dostatečně vybaveni? Myslím si, že žádná vysoká škola nevychová hotové manažery. Stát se dobrým manažerem znamená získat zkušenosti v oblasti práce s lidmi, snažit se porozumět jejich motivacím, hodnotám a potřebám. Naslouchat jim, dát jim prostor k vyjádření. Na druhé straně musí manažer ovládat umění lidi vést, nadchnout je, dát jim jasné zadání a směřování, komunikovat vizi firmy a její hodnoty. A to vůbec není jednoduché.

Zpět k otázce - asi vás zklamu, ale u absolventa VŠE nevidím žádnou významnější konkurenční výhodu pro vykonávání práce manažera. A co jiné schopnosti absolventa ekonomky? Kolik se toho musí naučit po příchodu do vaší firmy? Pokud má absolvent logické myšlení, má rád týmovou práci a chuť učit se novým věcem, tak si myslím, že se mu u nás bude hodně líbit. Trvá několik měsíců, než absolvent v rozumné míře porozumí našim matematickým modelům, ale výsledek stojí za to! Autor: Martin Steiner

Proč konzervativce nedělá kravata a liberála dredy

KONZERVATIVEC A BŮH Ačkoliv konzervativec nemusí nutně věřit v Boha, je tento směr s církví spjat úctou ke společenským normám, které vycházejí z biblického desatera. Málokdo dnes doslovně věří tomu, že desatero dostal na deskách Mojžíš

PRAVIDLA LIBERALISMU Ještě větší problém je však s pojmem liberalismus. Ten původní, klasický liberalismus má s konzervatismem mnoho společného. Oba směry totiž zdůrazňují pravidla. U liberalismu to možná leckoho překvapí, ale je to tak. Jak konzervativec, tak klasický liberál se vůči jiným směrům, zejména socialismu, vymezují tak, že vláda nemá aktivisticky konat dobro a v jeho jménu měnit zákony, ale má dohlížet na dodržování norem, na nichž společnost stojí. Oba směry upozorňují na to, že se socialista plete, když říká, že společnost má společné konkrétní cíle. Takové kolektivistické pojetí je jim cizí. Pro klasického liberála není prapůvodem pravidel přímo de-

satero, ale vystačí si s nedotknutelností soukromého vlastnictví, právem na jeho svobodný převod a dodržením slibu. Od státu pak požaduje pouze ochranu těchto norem. Nic víc, žádné konání dobra, žádné aktivistické zasahování do společnosti - odtud název liberalismus. Klasický liberál žádá svobodu od svévolného donucování. NENÍ LIBERÁL JAKO LIBERÁL Jiný proud liberalismu, řekněme francouzský, je však v přímém rozporu s konzervatismem, a tím do značné míry i s klasickým liberalismem. Tento liberalismus pravidla boří. Znamená svobodu od pravidel a svoboda je pro něj pouze podíl na moci. A odtud zřejmě pramení instinktivní chápání slova liberál, tedy že takový člověk neuznává pravidla či že taková vláda může libovolně měnit pravidla ve jménu dobra, aniž řeší rozsáhlé negativní neočekávané následky. Je to také důvod, proč se zejména ve Spojených státech spojuje liberalismus s levicí. Nejde tedy o to, zda si doma člověk pěstuje „trávu“, poslouchá tu či onu hudební skupinu, nosí jen oblek s kravatou nebo chodí v neděli do kostela. Liberála nedělá nekonvenční image a konzervativec se nestává konzervativním díky kravatě. Liberál nemusí být protikladem konzervativce. Oba odmítají socialismus, oba odmítají zásahy státu do společnosti nad ochranu občanských práv... Autor: Miroslav Cvrček

– 6 / 2007

KONZERVATIVEC NENÍ ZPÁTEČNÍK Pokud tedy nebudeme označovat za konzervativce člověka s kravatou a odmítneme jednoduchá prohlášení typu „konzervativci odmítají vše nové“, kdo je tedy konzervativec? Co znamená konzervatismus?

od Boha. Tento příběh z bible lze vyložit jako symbol toho, že pravidla, která desatero obsahuje, nelze libovolně měnit lidskou vůlí, protože se vyvíjela po mnoho staletí a jejich chápání a vývoj přesahuje život jednoho člověka. V současné době, kdy parlamenty chrlí jednu normu a její novelu za druhou, je ztráta respektu k tradičním konvencím nevyhnutelná. Ve jménu vylepšování a zpřesňování přinášejí nové „zákony“ nové - nezamýšlené - problémy, které se pak údajně musí řešit opět novými a novými zákony.

economix

Jinak chápe liberála ekonomie, jinak politologie. Ve společenských vědách nelze konzervativce ani liberála definovat jednoznačně. Proudů je od každého několik. Jednotlivé větve těchto názorových směrů obvykle pojí jedna z myšlenek, kterou lze označit za liberální či konzervativní. Často jsou však jednotlivé proudy ve své podstatě v přímém rozporu. Ani v různých zemích není chápání konzervativce a liberála stejné. Zatímco u nás je konzervativec považován za zpátečníka a liberál za člověka otevřeného novým myšlenkám, ve Francii se liberálové pohybují na okraji společnosti, protože chtějí zbořit tamní „sociální jistoty“, a ve Spojených státech by dokonce liberála možná upálili jako komunistu.

Konzervatismus v původním klasickém významu neodmítá všechno nové, je pouze velmi skeptický vůči novým pravidlům a ještě více k rušení a změně pravidel starých, osvědčených. Proč? Konzervativec se totiž obává neočekávaných a nezamýšlených následků změny pravidel. Když například vláda zavede nebo zvýší minimální mzdu v dobrém úmyslu pomoci chudšímu obyvatelstvu, má to za následek zvýšení nezaměstnanosti, která naopak chudobu podpoří. Konzervativec varuje před podobnými, avšak mnohem závažnějšími změnami společenských pravidel. Jeho rezervovaný postoj k takzvané sexuální revoluci nemusí nutně znamenat, že je puritán. Konzervativec za tím vidí nechtěné následky, například rozmach pohlavních chorob, rozvody a oslabení tradičních rodinných vazeb.

V běžné mluvě se pojmy liberál, liberální a konzervativec, konzervativní používají jako protiklady. Představa konzervativního člověka se blíží muži v tmavém obleku s jednobarevnou kravatou. Liberál zase evokuje „skejťáka“ s dlouhými vlasy plnými dredů a jointem v ruce.

22

Fotky: archiv divadla Komedie

Vanda Hybnerová není jen herečka, ale i fotografka a divadelní podnikatelka. V roce 2005 byla nominována za roli talentované módní návrhářky Petry von Kantové z inscenace divadla Komedie, Hořké slzy Petry von Kantové, na Cenu Alfréda Radoka v kategorii ženský herecký výkon. V témže divadle ji v současnosti můžeme spatřit i v představeních Klára S., Žižkov nebo Utrpení knížete Sternenhocha.

economix

– 6 / 2007

Ovlivnilo nějak volbu vašeho budoucího povolání to, že pocházíte z umělecké rodiny? Odpověď je obsažena v otázce. Fotografování bylo vaší původní profesí. Proč jste se mu přestala profesionálně věnovat a jaký význam má pro vás dnes? Fotografii se nevěnuji z časových důvodů. Zatím. Ráda bych na jaře udělala malou výstavu dámských portrétů, která by navazovala na cyklus Olgy Sommerové O čem sní ženy. Takové retro. Mám portréty blízkých žen před dvaceti lety, tak bych se s nimi ráda setkala. Ovlivnil nějak váš pohled na divadlo či život váš profesor z DAMU, herec Boris Rösner? Máte pocit, že byl dostatečně přísný a že naučil žáky herecké profesi? Boris Rösner byl můj učitel. Nedá se říci, že by mě ovlivnil, učil mne řemeslo, nežádal po

na baru s...

Vandou Hybnerovou nás, abychom se stali jeho kopií. Při hodinách herectví je nejdůležitější, aby člověk nalezl sebe a aby se svým tělem a duší pracoval jako s materiálem. Dosáhl zdravého sebevědomí a věděl, že má co říci. Mnozí lidé si představují, že herectví je jednoduchá profese. Někteří si dokonce myslí, že za vším je jen to, že se herci rádi předvádějí. Všechno je ale přece mnohem složitější. Odpověď by vydala na diplomovou práci. Je to ještě složitější, než mnohem složitější. Není to profese, je to životní styl. Jaký vidíte rozdíl mezi hraním v malém divadle a na velké divadelní scéně? Dáváte raději přednost komornějšímu hraní a nebo vám na tom nezáleží? Během let se můj názor mění, ale přece jen dávám víc přednost bližšímu kontaktu s divákem, z mnoha důvodů.

Ve vašem životě sehrála důležitou roli pantomima. Věnujete se jí ještě někdy? A proč? Pantomimě se vlastně věnuji stále. Je to řeč těla, kterou využívám v činohře. Která divadelní role, ve které vás diváci v současnosti mohou vidět, je vám nejbližší? A z jakého důvodu? Nejbližší je mi Petra Kantová ze hry Hořké slzy Petry von Kantové v divadle Komedie, a to z generačního důvodu, pak stařenka z Ionescových Židlí, kterou hraji v Dejvickém divadle, a to z osobních důvodů, jakéhosi životního postoje. Prolínáte do svých rolí zážitky z dětství, mládí nebo současnosti? A jakým způsobem třeba dokážete držet odstup od postav, které ztvárňujete? Bez odstupu od mých postav bych asi brzy skončila v blázinci. To by nebyla schizofrenie, ale nějaká „nadúchylka“. Někdy

jsem v jednom dni i čtyřmi lidmi, ale nakoupit a uklidit doma musím já. Na několika divadelních projektech pracujete společně s manželem Sašou Rašilovem. Jak takovéto projekty vznikají? První projekt, Schnitzlerův Omámený kolotoč, vznikl z nedostatku práce, která by přišla zvenčí. Nechtěla jsem sedět a čekat, až mi někdo zavolá a nabídne roli. Submise, to je na herecké profesi to, co mi nejvíc vadí, že se jen čeká a čeká... No a tak vznikly další tři projekty. U prvního jsme si ověřili, že to baví nás i diváky, a tak přišly Židle, Pokuspes a Poslední dvě cigarety. Jakým způsobem pro tyto vlastní projekty hledáte finanční zajištění? Jednoduchá odpověď. Těžce. Většinou si je financujeme z vlastní kapsy. Máte s manželem rozdílné názory na divadlo? A pokud ne, nacházíte společnou divadelní řeč složitě, třeba i s řadou konfliktů? Kdybychom se ve všem shodli byla by to pěkná nuda. Divadlo je tvorba a proces. Zní to jako klišé, ale je to tak. A rozdílné názory věc košatí. Samozřejmě, že občas musí někdo udělat kompromis a ustoupit. Saša by řekl, že pořád ustupuje on a já, že ho nechávám vyhrát tak, aby to nepoznal. Baví vás divadlo jako hra nebo divadlo jako vlastní výpověď o nás a o věcech kolem nás?

23

na baru s... To je přeci obojí, ne? Každá hra o něčem vypovídá, nic není bezduché. Jako divák nejsem náročná na výpověď. Jen se nerada nudím a nenudím se, když se něco dozvím. A jaké to vlastně je: být současně autorem, režisérem, dramaturgem i hercem? Nesvazuje vás to příliš? Naopak, v tom je právě svoboda, občas jen chybí zpětná vazba. Je to tak správně? Odpovědi se dočkáme až od diváků. Je to napínavé.

Máte z divadla v poslední době nějaký neobvyklý zážitek? Myslíte jako divák? Tak to byl Cirque ici, letos na sklonku léta na festivalu Letní Letná. Něco tak metafyzického a vzrušujícího...ach. Baví vás více zkoušet a hrát v divadle nebo natáčení televizních seriálů? Divadlo je moje sebevědomí, natáčení seriálů moje živobytí. Ale nerouhám se. „Rychloprofese“ natáčení seriálů vyžaduje

Nation2Nation party ANEB

co dělat v úterý večer

Jak probíhá váš obvyklý den? Žádný není obvyklý. Stereotyp je v udržování osobní hygieny a krmení domácích zvířat. Občas i spím.

absolutní koncentraci a řemeslo. Také je často vidět, kdo vaří z vody. Věnujete se v současné době také dabingu? A která role vás nejvíce zaujala? Dabing mám velmi v oblibě. Je to taková solitérní činnost. Jsem sama v temné místnosti s jinou herečkou, které sahám do role. Když je ona dobrá je to radost, když je to blbé, tak jsem ráda, že je to rychle hotovo. Ale i tady si vybírám, mexické telenovely nedabuji. Tedy už. Jaké máte pracovní plány po Novém roce? Premiéra v divadle Komedie, Dušan Pařízek. Werner Schwab. Nadváha – neforemnost... Zatím nevím, co mne čeká. Zkoušíme. Dále snad ta výstava a příprava dalšího vlastního projektu. Jak nejraději prožíváte Vánoce? V přírodě. A jen s lidmi, které miluji.

dí kadeřníci a kadeřnice ze salónu Bomton se postarali o změnu vizáže mnoha návštěvníků N2N party v Kamikaze All Inclusive Clubu. Byl o ně tak velký zájem, že od 22 do 2 hodin se nůžky kadeřníků nezastavily a tvořily stále nové a nové účesy. „Byla jsem velmi spokojená, byli to mladí tvořiví kadeřníci a moc se mi líbil můj nový účes. Navíc je skvělé takto přijít na party a moct si tam nechat udělat změnu vizáže“, hodnotí Jana Reháková, která se nechala ostříhat mezi prvními. Oficiální historie N2N party začala už v dubnu 2005. Kořeny jsou ale mnohem delší. Dnešní N2N party se vyvinula z chodbových party na kolejích a proměnila se ve známou party, která se nyní řadí k největším pravidelným studentským akcím v Praze. Tradičně se N2N party koná vždy v úterý od 21.00 a trvá do časných ranních hodin. Prezentace začínají pravidelně ve 22.30. Party se střídají ve třech klubech v Praze, jde o Exit Chmelnice, Radost FX a Kamikaze All Inclusive Club. Bližší informace o N2N jsou na www. nation2nation.cz. Autor: Libuše Vlachová [email protected]

Je nějaký sen, který byste si ještě v životě ráda splnila? Ano je... Autor: Klára Kadlecová

www.buddy.vse.cz

economix

Umožňuje herecká profese věnovat dostatek času rodině? Čas je relativní. Tahle profese nemá žádný pravidelný rytmus. Je to ze dne na den jinak. Někdo by tak žít nemohl, ale pro nás je to princip. Rodina nestrádá, myslím. To by spíš byla otázka na mé dcery. Když čas potřebuji, tak si ho udělám. Už jsem se naučila práci i odmítat.

Název N2N party je odvozen od akce, při níž studenti jednoho národa připravují pro ostatní zajímavé a netradiční představení své země. Nejsou to jen informace o dané zemi, ale také ukázky typických národních jídel, welcome drinky, prezentace, případně i zajímavá hra. Během semestru se takto vystřídá většina početně zastoupených národů, které přijely studovat na VŠE. Studenti mají možnost se nejen pobavit, popřípadě něco vyhrát, ale také poznat nové lidi a kultury. Pravidelně se navíc na N2N organizují speciální akce jako Halloween Party, St. Nicholas Party, Easter Party. Nejlepší prezentace se nakonec vyhodnocuje na Award Ceremony, kde se také volí Miss Exchange Student, Casanova či nejlepší buddy. Zahraniční studenty vítáme Welcome party a loučení probíhá na Goodbye party. N2N party nám stále přinášejí něco nového. Pro tento semestr to například znamenalo, že mla-

– 6 / 2007

Chceš navštěvovat skvělé mezinárodní party, mít spoustu zahraničních kamarádů, užívat si možnosti používat cizí jazyk? Rád poznáváš nové národnosti a jejich typické vlastnosti a charakteristiky? Rozšiřuješ si své znalosti o různých kulturách? Pak Nation2Nation je tady právě pro tebe!

24

sport

Proběhl další ročník tradičních orientačních závodů CTVS VŠE Praha ve spolupráci s oddílem VŠTJ Ekonom Praha uspořádal 9.–10. listopadu již 47. ročník NOB memoriálu Šárky Hřebíčkové a Vojty Zelenky a 8. ročník MTBO – přeboru CTVS VŠE Praha.

economix

– 6 / 2007

Co si má obyčejný člověk představit pod tím dlouhým názvem plným zkratek? Přeloženo do laického jazyka: škola uspořádala další ročník oblíbeného Nočního orientačního běhu (NOB) a Orientačního závodu na horském kole (MTBO). V nočním „orienťáku“ startovaly smíšené dvojice, rozdělené do kategorií na registrované (tj. ostřílené závodníky) a neregistro-

vané. Za oblíbenost závodu hovoří i hojná účast. V letošním ročníku soutěžilo 114 párů. Dvojice vybavené čelovkami, buzolou a mapou vybíhaly ve vlnách po čtvrthodině. V limitu dvou hodin měly za úkol v nedalekém lese sesbírat co nejvíc kontrol různé bodové hodnoty. Trať byla sestavena tak, aby ji ti zkušenější zvládli absolvovat celou. S nástrahami nočního lesa si poradil každý po svém – vrátili se všichni a v cíli probíhaly dlouhé diskuse na téma ideálních postupů. I v tomto případě platí, že více než o výsledky jde o zážitky, ať jsou jakékoli. Sportovní večer korunovala vydařená party. V sobotu se závodníci v místní tělocvičně probouzeli do mrazivého rána. Někteří za-

pochybovali o správnosti svého rozhodnutí sednout na kolo v takovém počasí, ale sportovní duch zvítězil nad zimou. V cyklistické části startovali jednotlivci ve dvou kategoriích podle pohlaví. První část trati byla zakreslena v turistické mapě, druhá v mapě určené pro orientační běh. Do cíle přijížděli závodníci zabahněni k nepoznání. Promrzlí, unavení, ale šťastní, že už mají závod za sebou a na dosah teplou polévku. Nejrychlejší muži zvládli trať za hodinu a půl, ženy, ač měly trať zkrácenou, za dvě hodiny. Závodníci si chválili možnost volby postupů mezi kontrolami a členitost terénu. Organizátorům patří veliký dík za podařený závod. Autor: Dana Odvody

25

sport

Pražský Parkový Survival to nebylo úplně poznat. Nejprve bylo třeba překonat branický most, který však mnozí raději přeběhli a brusle nazuli až za ním. Poté jsme pokračovali k zbraslavskému mostu a stejnou cestou zpět do loděnice. Tam jsme brusle vyměnili za mapu a buzolu a vyběhli vstříc nástrahám místního lesa. Zde na nás na jedné z kontrol čekala opravdu záludná nástraha. Museli jsme absolvovat vyznačenou trasu, na níž jsme přelezli několik stromů, síť nebo třeba dvoumetrovou zeď. Muži absolvovali dvě kola, dívky pouze jedno, za což dodateč-

te zhruba osm metrů nad zemí, a pokud máte smysl pro rovnováhu – překážky jsou velice vratké (i když jste samozřejmě jištěni). Opět sedáme na kola a pro další dvě kontroly jsme zajeli na nádraží v Řeporyjích a v Holyni. Konec trasy vedl krásným Prokopským údolím. Už zbývalo jen obléknout si vestu, šprajdu, vzít si do ruky pádlo, nasoukat se do kajaku a vyrazit proti proudu k jezu v Modřanech. Tam splout vodáckou propust a hurá do cíle. Závod se mi moc líbil, trať byla nápaditá, disciplíny vyrovnané, mezi jednotlivými etapami jsme zbytečně nečekali... Prostě krásně strávený den. Mimochodem, všimli jste si během mého vyprávění nějakého parku? Autor: Dana Odvody

– 6 / 2007

Realita byla ovšem poněkud jiná. Odstartovali jsme v jedenáct hodin v loděnici v Malé Chuchli a většina závodu se odehrávala v okolí Prahy. O život a zdraví jsme opravdu během náročných disciplín bojovali, ale jediná parkovou záležitostí z celého závodu byl předpokládaný čas vítěze – tři hodiny, ženy o něco více. Ve skutečnosti nejrychlejší muž odjel závod za čtyři hodiny a ženy, až na vítězku, nestihly kvůli tmě absolvovat poslední, kajakovou část. Ale popořadě... První disciplína se jmenovala kolečkové brusle, ale na startu

ně děkuji, bylo to opravdu vyčerpávající. Po „orienťáku“ se závodníci vydali na horských kolech do předposlední etapy podle turistické mapy. Konečně sport, u kterého člověk sedí, řeknete si... Kdepak, na první kontrolu jsem si svůj stroj do nekonečného kopce nehezky potlačila – ale co, aspoň se má člověk o co opírat. Uprostřed této etapy pro nás pořadatelé vymysleli také drobné zpestření. V lanovém centru v obci Ořech. Naším úkolem bylo absolvovat okruh lanových překážek a vylézt dvě cesty na umělé horolezecké stěně. Důležité bylo lézt rychle, protože prsty brzy znecitlivěly zimou a ke konci jsem nevěděla, zda se vůbec držím. Lanové centrum je vcelku zábavné, pokud se nebojíte výšek, protože se pohybuje-

economix

Letošní Mezinárodní den studentstva jsme oslavili účastí na Akademickém mistrovství ČR v survivalu jednotlivců. Podle názvu Pražský Parkový Survival by člověk očekával, že bude v parku v centru naší krásné metropole bojovat o život.

26

vox po(pa)puli

Kdo z koho, aneb VŠE už není pro studenty „Tudy nesmíte,“ říká mi a dalším asi pěti studentům laskavě hosteska před vchodem na schodiště. „Prosím?“ ptám se již méně vlídně. „Studenti tudy nesmějí, musíte použít výtah,“ odpoví. V tu chvíli mi to dojde – schody jsou vyhrazeny pro účastníky nějaké akce. Stoupám si tedy do obrovské fronty na výtahy... Ne, nebyl jsem v žádném kongresovém centru či něčem podobném. Právě jsem byl na odchodu z výuky v Rajské budově. Právě jsem byl na akademické půdě. Ve středu 21. listopadu se totiž v atriu Rajské budovy konalo vyhlašování Investora roku. Z toho důvodu bylo celé atrium ve středu pro studenty uzavřené. Výuka nicméně probíhala standardně. Tedy pokud pomineme občasné zvuky vrtačky a zkoušku zvukové techniky. Nejspíše kolem sedmé hodiny se však uzavřely pro studenty i další části budovy. A tak se ptám: Studuji ještě na vysoké škole, nebo v obchodním domě? Například o zmíněné akci jsem nebyl (a ze svého okolí vím, že ani jiní studenti) vůbec informován byť jediným e-mailem. O chystaném uzavření některých částí budovy jakbysmet. Všude byly jen VIP zóny s občerstvením, šampaňským a sličnými hosteskami. Na studium už se na VŠE asi nehraje.

Něco shnilého je v prostředí akademickém Kdybych byl na soukromé škole, zřejmě bych za nějakou kompenzaci takovéto akce (a že není jediná) schvaloval. Stejně tak bych v soukromé škole schvaloval i pobočku banky, samozřejmě po proběhlém hlasování studentů. Přijde mi to ale podivné v instituci,

která je financována z veřejných rozpočtů, z daní, z peněz poctivě pracujících. Směr, kterým zatočil kormidlo VŠE prof. Hindls, se mi přestává líbit. Čím dál tím více mi připadá, že studenti už hrají jen druhé housle, a punc špičkovosti studia se přesouvá spíše do oblasti značky vynikajících konferenčních prostor a obchodních míst. Trochu mne mrzí i lhostejnost studentů k tomuto jednání. Jeden příklad za všechny. V rámci Ekonomického klubu Mladých konzervativců, který působí na naší škole, pořádáme mnoho přednášek na nejrůznější témata. Před loňskými volbami jsme nicméně dostali zákaz zvát na přednášky politiky, neboť „politické aktivity na akademickou půdu před volbami nepatří“. I když jsme se vždy snažili vyvažovat výběr panelistů (aby byla i diskuse zajímavější), respektovali jsme to. Nicméně, když se pan rektor rozhodl sám kandidovat do Senátu, tak jsem byl opravdu zaskočen. Čekal jsem obrovskou reakci z řad studentů. Marně. Chci vás tedy i tímto článkem vyzvat k větší aktivitě. Nebojte se vyjadřovat svůj názor. Ať už ve školních časopisech, formou uspořádání besedy na téma co dál s VŠE, jednáním s Akademickým senátem nebo i přímým oslovením vedení školy. VŠE je tedy primárně pro vás, nebojte se tedy ozvat. Nebo se vám příště může stát, že půjdete na výuku a na dveřích bude cedulka se zněním: „Výuka odpadá. Prostory si zamluvila pro obchodní meeting Česká spořitelna.“ Pak už možná bude pozdě... Tímto kritickým článkem nechci shazovat to dobré, co vedení školy dělá, ale poukázat na to, že ne vše je zřejmě v souladu s hlavním posláním naší alma mater. Stojím si za tím, a proto mi vůbec nevadí zveřejnění mého jména pod článkem. Veškeré komentáře rovněž přivítám na e-mailu mongi@ centrum.cz. David Havlíček, F1, 4. ročník [email protected]

economix

– 6 / 2007

Co si o tom myslíte? Nemohu říci, zdali pořádání akce Investor roku byla pro studenty limitující, jelikož jsem tam osobně nebyl. Problém ani nevidím v tom, že se prostory VŠE pronajímají na podobné akce, ale spíše v tom, že studenti v tomto případě rozhodně nebyli dostatečně informováni, aby se podle toho mohli zařídit. Přitom by stačil krátký mail rozeslaný těm, kteří v té době měli v RB vyučování. Podle mě je to práce na pár minut a je to jen o přístupu

ke studentům a prioritách. V každém případě by podobné akce neměly narušovat výuku. Pokud jde o krátkodobé omezení v pohybu studentů, tak ačkoli je to nepříjemné, lze to v určité míře akceptovat. Škola prostě potřebuje další zdroje financování a pronájem prostor je jedním z nich. Pak je samozřejmě otázkou, kam takové dodatečné zdroje jdou. Pobočka banky, která škole dává ročně milióny, mě opravdu nechává chladným a pokud se mi to nelíbí,

tak tam prostě nechodím. Pokud jde ale o omezování prospěšných studentských aktivit jako jsou diskuse a zasahování do toho, kdo na ně bude pozván (s výjimkou případů porušujících zákony a morálku), tak to vidím jako nepřípustné. Martin, 3. ročník na F5

roku. Vždyť studujeme ekonomku a těžko budeme hledat bližší téma. Věřím, že to může být pro školu přínos, a to snad i za cenu omezení hrstky studentů během jednoho odpoledne. Byla snad narušena, omezena či zrušena výuka? Nebyla... Jarda, 4. ročník na F4

Nevidím nejmenší problém v pronájmu prostor na VŠE v rámci určitých mantinelů pro soukromé akce jako je Investor

Upozornění: Příspěvky studentů v rubrice Vox po(pa)puli nemusí vyjadřovat názor redakce.

27

kultura

a t s Fe academica (Obr. 3)

(Obr. 1)

(Obr. 4)

(Obr. 2)

(Obr. 5)

českého vysokoškolského sboru z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (obr. 4) a koncert gradoval vystoupením Pěveckého sboru Masarykovy univerzity Brno (obr. 5). Během večera, který uváděla bývalá televizní hlasatelka Marie Retková, též zástupci Studentské kurie Rady vysokých škol předali vybranému studentovi Cenu Jana Opletala.

Záštitu nad koncertem převzalo MŠMT ČR, MK ČR, Magistrát hl. m. Prahy, starostka MČ Praha 3 Milena Kozumplíková a rektor VŠE Richard Hindls. Autor: Doc. JUDr. Michal Spirit, Ph.D umělecký šéf souboru Musica Oeconomica Pragensis a člen festivalového výboru

economix

Na koncertu s podtitulem „Česká hudba 19. a 20. století“ vystoupil jako první domácí sbor Musica Oeconomica Pragensis pod vedením sbormistrů Martiny a Kryštofa Spiritových (obr. 1). Poté následovala vystoupení Dívčího akademického sboru Plzeň ze Západočeské univerzity v Plzni (obr. 2), mohutného Vysokoškolského pěveckého sboru Ostravské univerzity (obr. 3), dívčího Jiho-

– 6 / 2007

V rámci dvoudenního festivalu akademických pěveckých sborů Festa academica se uskutečnil v pátek 16. listopadu v Nové aule VŠE úvodní slavnostní koncert.

28

kultura, recenze Festival krátkých filmů – Kratší než obvykle

V polovině listopadu proběhl v pražském kině Světozor třetí ročník Festivalu krátkých filmů. Od 15. do 18. listopadu mohli diváci zhlédnout snímky mladých začínajících autorů, jimž věk pranic neubírá na tvořivosti a profesionalitě, s jakou své filmy tvoří. Nechyběly filmové lahůdky v podobě sekce Labo, která reprezentuje nové směry a experimenty ve světě kinematografie nebo První podání, celek filmů složený z prvotin dnes již slavných režisérů. V této sekci měla Česká republika zvláštní primát, neboť jedním z filmů byli Ropáci z rukou Jana Svěráka, jediný český krátký film oceněný Oscarem. Krátký film je z pohledu kinematografie zcela jedinečným žánrem; není zde „čas“ na složité rozkreslování postav nebo psychologické zápletky, ale tvůrci mají o dost větší svobodu při ztvárnění námětu než režiséři celovečerních filmů. Nebojí se kontroverznějších témat, experimentů, mohou tvořit doslova to, co je napadne. Důkazem toho bylo 18 soutěžních filmů, které se představily v Praze. Chmurných filmů byla v soutěžní sekci menšina, převažovala komediálně laděná témata, která nakonec nejvíce ocenila i mezinárodní porota (Českou republiku zastupoval hudebník a producent Jan P. Muchow a filmový kritik Šimon Šafránek). Zvláštní ocenění získaly dva filmy – Nejsmutnější kluk na světě a Tanghi Argentini. Ač název prvního filmu dává pramalou naději, že se při něm zasmějeme, opak je pravou. Film o chlapci,

který se chce v den svých devátých narozenin oběsit, je plný černého humoru a ironie a porota i diváci ocenili originální pojetí takového tématu. Druhý film s názvem Tanghi Argentini pojednává o postarším úředníkovi, který si prostřednictvím internetových seznamek hledá přítelkyni. S jednou adeptkou si domluví schůzku v baru, kde se tančí tango. Jelikož ho moc neovládá, poprosí svého kolegu z práce, vášnivého tanečníka, aby ho to naučil. Schůzka nakonec nevyjde, úspěch slaví dotyčný kamarád z práce, který tanečnici okouzlí svým temperamentním projevem. Kupodivu z toho úředník není smutný a dál surfuje po internetu, aby našel tu pravou. Narazí na jednu, která má ráda básně – shodou okolností jeho další kolega básně miluje a dokonce je i skládá. Úředník cítí příležitost a také jeho poprosí o výpomoc. A proč to vlastně všechno dělá? Blíží se Vánoce a co může být lepším dárkem než najít svým kolegům přítelkyni?

Film, který si odnesl hlavní cenu v podobě 5 000 eur, má název Tony Zucho. Hrdinou příběhu je sympatický mladík, který je obtěžkán podivným rodovým „dědictvím“ – má obrovské uši. Svoji výjimečnost skrývá pleteným kulichem od babičky, přičemž doufá, že nevyjde z módy. Dokonalý sluch mu nemůže vynahradit to, oč přichází kvůli své odlišnosti. Tony se cítí sám, nemá přítelkyni a je přesvědčen o tom, že všechno se točí kolem vzhledu, tudíž u žen nemá šanci. Až jeho rodiče mu pomohou seznámit se s mladou dívkou, vzdálenou příbuznou, která má stejný handicap jako on. Nejprve spolu telefonují, šeptají si „sladké nesmysly“, protože jejich sluch je příliš citlivý na hluk a postupně se sbližují. Vzájemné sympatie rostou, až dojde k osobní schůzce. Naneštěstí v ten den Tonyho přepadne parta výrostků, propíchá mu uši a dá do nich visací zámky. Tony si moc dobře uvědomuje vážnost situace, protože jejich rod se musí o svojí chloubu dobře starat a vážit si jí. Je tudíž nepřípustné, aby měl uši takto „ozdobené“. Do začátku schůzky po městě zoufale hledá otevřená zámečnictví. Bez úspěchu. Nedá se nic dělat, Tony bude mít na hlavě kulicha. Schůzka probíhá tak, jak má, dojde k objetí, polibkům, až nakonec dívka Tonymu sundá čepici z hlavy. To, co uvidí, ji naštve a odejde. Tony je nadále přesvědčen, že vše se točí kolem vzhledu. Další informace o festivalu najdete na www.pragueshorts.com. Filmy ze sekce Ultrashorts, kam patří ty nejkratší ze všech, můžete vidět na www.dostanemevaskfilmu. cz. Autor: Hana Kubovcová

Recenze knihy Tomáše Baránka / JAK SBALIT ŽENU

economix

– 6 / 2007

Kniha s názvem Jak sbalit ženu – bestseller, příručka pro muže, know-how balicích technik sexy hochů od jejich bídných začátků k dokonalým koncům. Takto se prezentuje 277 stran rad, dialogů a návodů, jak nás ulovit. Jinými slovy – množství chlapských idejí a představ, které autor patrně sesbíral z memoárů svých zoufalých kamarádů a kamarádů jejich kamarádů. Snoubí se zde návody na romantické pokusy o navázání očních kontaktů, letmých dotyků a prvních slůvek společně s mužskými latexovými představami, hardcorovými orgiemi a vyhledáváním sexuálních bohyní. První kapitola s názvem Výběr nás ženy rozškatulkuje podle věku a jemu odpovídajících potřeb a nadefinuje, co vlastně ženy

jako takové chtějí (téma na knihu zde shrnuto v deseti řádcích). Následuje druhá kapitola plná sérií „kontaktážních míst“, kde nás ulovit a jak u toho stihnout být ještě „vtipný“. Slovo vtipný v uvozovkách vzhledem k tomu, že implementace prezentovaných dialogů do praxe může vést pouze k úplnému fiasku. Kromě toho, že žena bude reagovat na vaši snahu úplně jinak, pokud vůbec, příručkový dialog typu... Lovec: „Ahoj!“ Lovná zvěř: „Ahoj…“ Lovec: „Budu tě teď chvíli doprovázet!“ ...je dialogem, který zvolenou oběť bez ohledu na její atraktivitu minimálně VELMI vyděsí. A takových úletů je plná kniha, a to včetně těch, kdy odvážný lovec na ženu pokřikuje: „Zezadu vypadáš, že se usmíváš?“ Ona se otočí, protože přemýšlí, jaký úchyl se jí dívá na zadek a spojuje si čárku mezi jejími dvěma půlkami zadnice, která jí vylézá z džínsů, s jejím úsměvem.

Prostor pro učebnicovou větu lovce „Aaaaa, je to pravda, že se usmíváš, teď když ses otočila!“ již není, neboť dívka začne v lepším případě zběsile prchat, v tom horším začne perverzního lovce zběsile slovně napadat. A bohužel nutno dodat, že například žádní z mých přátel se neseznámili na „kontaktážních místech“ uvedeným způsobem. Je třeba podotknout, že ne nadarmo se říká, že v tomto případě je příroda obrácená naruby a lovce si vždy vybírá lovená zvěř. A nebo je to celé naopak? Pro dobrý pocit necháme muže lovit, ale lovkyněmi jsou nakonec ženy? Proč ne, dnešní rovnoprávný svět vyžaduje rovnoprávné techniky. Rozsah: 277 stran Vydavatel: Fragment, 2. vydání, Praha 2006 Hodnocení: 1 – (za snahu) Autor: Lucie Kubečková

Praha letí V rámci Festivalu cute dramatiky, který se odehrál 17. listopadu v pražském Studiu Ypsilon, se představilo se svou inscenací mimo jiné Divadlo Letí. Tento soubor, který vznikl z bývalých absolventů katedry alternativního divadla pražské DAMU v roce 2005, se zaměřuje především na současnou dramatickou tvorbu. Texty pak soubor uvádí v českých a světových premiérách. Koncem loňské sezony muselo Divadlo Letí dočasně ukončit svou činnost, protože fyzicky neobdrželo žádnou z přislíbených dotací. Finanční problémy se ale podařilo během letních měsíců vyřešit a divadlo navíc získalo vlastní prostor na Malé scéně Divadla pod Palmovkou, kde dnes můžeme zhlédnout řadu jeho inscenací a projektů. Podle námětu mladého slovenského režiséra Mariana Amslera a Marie Špalové vznikla v minulém roce autorská inscenace Praha letí, kabaretní pásmo divadelních výstupů, tance a písniček. Divadelní výstupy jsou přitom inspirovány dramatickou dokumentární technikou Verbatim, která je jednou z nových experimentálních metod používaných v Rusku. Herci pozorují a zaznamenávají autentické situace a rozhovory, které se reálně odehrály. Tyto své zkušenosti pak na zkouškách prostřednictvím improvizace dále rozvíjejí. Vzájemné propojení jednotlivých situací pak vytváří schéma divadelní hry. Metoda Verbatim tak nejen umožňuje hledání nových témat, ale vede herce k větší přirozenosti v jednání. Na počátku představení vstupují všichni herci na poloprázdné jeviště. Pár židlí, piano, kytary a saxofon, několik mikrofonů a červený nápis Praha letí v pozadí. To vše stačí k tomu, aby během zhruba hodiny a půl mohlo něko-

29 lik postav, které se náhodou potkaly v supermarketu, převyprávět své příběhy. Zpočátku znějí dosti neobvykle a vzbuzují smích, ale cosi záhadného a neuchopitelného způsobuje, že ačkoliv znějí poněkud absurdně, jsou nám až nebezpečně blízké a známé. Bývalá baletka, anorektička Alice (Martina Sľúková), nabízí ochutnávky v supermarketu. Přestože žije ve „šťastném“ partnerství s konzervativním Martinem (Pavol Smolárik), neváhá uprostřed noci odjet navštívit milionáře, se kterým se před několika minutami seznámila prostřednictvím chatu. Bára (Jana Kovalčíková) je po návratu z vysněného Španělska opuštěná a v jiném stavu, přesto si zahrává s alkoholem. Honza (Richard Fiala) bojuje proti globalizaci, všem supermarketům světa a tedy i proti Lindě (Marcela Holubcová), emancipované a úspěšné podnikatelce s vizáží modelky... Supermarket slouží pouze jako úvodní prostor, ve kterém se s postavami a jejich příběhy máme možnost seznámit. Jen co se v něm začnou vzájemně potkávat a sbližovat, třeba při hledání obyčejného chleba v labyrintu nekonečných regálů, prostor dostává už jen kabaret. Stejně tak je tomu u zpovědí jednotlivých postav. Zůstávají nedokončeny a dávají možnost divákovi jen tušit, jak bude příběh pokračovat. Velkou úlohu v inscenaci hraje původní hudba nejrůznějších stylů včetně rapu v africkém rytmu zahraniční studentky Serki (Eliška Boušková) a kabaretní, stylizované kostýmy, kterým vévodí bílá baletní sukénka Alice, ve které v supermarketu nabízí polévku. To vše doplněno vyrovnanými hereckými výkony. Prostřednictvím tance, písní a vyprávění třeba i formou SMS zpráv, hledají osamělé postavy přátele, lásku, ideály, ale také samy sebe a své místo nejen v metropoli a jejích nejznámějších „kavárnách“, ale především v životě. Zábavnou formou tak kabaret reflektuje pro mnohé z nás aktuální a zásadní témata. Ačkoliv je kabaret Praha letí určen především mladší generaci, může být netradičním osvěžením pro kohokoliv. Autor: Klára Kadlecová

– 6 / 2007

Divadelní (p)ohledy

economix

kultura

30

Írán – země s dvojí identitou

economix

– 6 / 2007

Existuje mnoho novodobých mýtů a bájí o nejrůznějších zemích. Někdy se tyto povídačky s realitou více či méně shodují, někdy se představy a předsudky založené na zprostředkovaných zprávách až překvapivě od reality odlišují. Po své cestě do Íránu jsem tuto zemi a její obyvatelstvo zařadil do skupiny druhé. Musím se přiznat, že o této zemi jsem před svou cestou věděl prachobyčejně málo. Moje informace se povětšinou týkaly mezinárodněpolitické situace. Po své cestě vím především to, že chci vědět víc než jen povídačky, a znovu jsem se utvrdil v tom, že setkání s jinou zemí, kulturou a lidmi je vždy obrovským přínosem. Ale abych nezatěžoval pouze svými rádoby úvahami – nápad vyjet do Íránu se naskytl dost náhodou. Máma dostala nabídku jet do Teheránu na kongres a nabídla mně a mojí sestře, že při té příležitosti podnikneme zajímavou cestu. Navíc jsme měli to štěstí, že jsme se setkali s íránským lékařem žijícím v Praze, který byl první ukázkou neskonalé ochoty a obětavosti Íránců. Co nevidět nám nabídl, že jeho rodina žijící v Teheránu se o nás postará. Nastaly tedy obvyklé cestovatelské přípravy – čtení knížek o historii, kultuře a zajímavostech, zakoupení průvodce a zajištění cestovních dokladů. Při všech těchto aktivitách mě potkávala většinou příjemná překvapení. Například vyřízení víza bylo velmi jednoduché, nebylo nutné projít řadou nekončících front a nebylo nutné odpovídat na otázky typu: „Jste terorista?“ Poněkud horší bylo sehnat letenku za rozumnou cenu. Do Teheránu totiž pravidelně

cestopis

létají jen turecké a íránské aerolinie. Nakonec jsme to vyřešili velmi dobrodružně – já jsem letěl z Vídně, máma z Prahy a sestra z Ankary, kde studuje. Všichni jsme se měli sejít v Istanbulu na letišti a odletět společně do Teheránu. Tento skvěle komplikovaný plán měl jedinou vadu na kráse – zvýšená pravděpodobnost zpoždění jednoho z letadel. Kdo myslíte, že v Istanbulu běžel přes terminál s „jazykem na vestě“ – samozřejmě já. Ale představa bezprizornosti v Istanbulu ve mně probudila sprintera na letištní tratě a letadlo jsem celkem bez problémů stihl. Na území Íránské islámské republiky jsme tedy dosedli ve svěží květnové noci kolem třetí hodiny ráno. Já i dámy jsme byli poněkud neumě připraveni na íránský styl oblékání, ale fakt, že jsme cizinci ze Západu asi nemělo cenu skrývat. Pasová kontrola i vyzvednutí zavazadel proběhly bez problémů a už jsme vyhlíželi příslušníka rodiny našeho známého, který nás měl vyzvednout. K našemu překvapení pro nás na letiště přijela celá rodina i s kyticí. Po šťastném shledání (šťastné bylo především pro nás, protože co bychom dělali sami ve tři ráno na letišti v Teheránu) jsme nasedli do tří vozů a jeli domů přes noční hlavní město pavučinou dálnic. Dorazili jsme do právě dostavěného domu a užasle koukali na odlišnou architekturu interiéru. Domovy rodin střední vrstvy většinou sestávají z obrovské, členité místnosti v centru s malými místnostmi okolo, které slouží jako ložnice, kuchyň, a další. Po uvítací hostině a dlouhém spánku jsme se probudili do prvního dne v Íránu. Den to byl slunečný a svěží. Téměř třináctimilionová metropole Teherán leží na úpatí pohoří Alborz, které lehce dosahuje výšek okolo 3 500 m. n. m a jehož nejvyšším vrcholem je vulkán Danovan s výškou přes 5 600 m. n. m. Samotný Teherán je celý z kopce – jižní část se nachází v přibližně dvanácti stech metrech a sever je šestnáct set metrů nad mořem. Blízkost hor a poměrně vysoká nadmořská výška činí podnebí v severním Teheránu velmi snesitelným. Naopak jižní, nízko položená část s většinou chudinských čtvrtí, je na tom kvůli vyšším teplám a klesajícímu smogu podstatně hůře. Teherán je především ekonomickým a vládním centrem Íránu, není

však zdaleka tak významný co se týče kultury a historie. Jsou tu sice nejrůznější muzea (například je zde k vidění druhý největší diamant na světě), je tu Palác Golestan a paláce z éry dynastie Pahlaví, vládnoucí od roku 1925 až do islámské revoluce v roce 1979. Jinak ale Teherán není ničím výrazný ani zajímavý. Proto jsme se po dvou dnech vydali nočním autobusem do krásného pouštního města Isfahán. Cesta autobusem byla pro mé dlouhé nohy plná útrap, protože jsem si neprozřetelně vybral poslední řadu, kde nešlo sklopit sedadlo. Ostatní členové výpravy se vyspali v jinak pohodlném a relativně moderním autobuse do růžova. Na cestu po středním Íránu jsme se vydali čtyři – my tři Češi a sestra našeho známého z Prahy, Maryam, která dříve pracovala v kanceláři íránského prezidenta a nyní studuje ruštinu v Moskvě. Cestování s Maryam bylo o to zajímavější, že měla dost zajímavé zkušenosti a informace a neváhala se s námi o ně podělit. Do Isfahánu jsme dorazili kolem páté hodiny ranní. Když začalo sluníčko nabírat na síle, dámy srovnaly šátky na hlavách a já batůžek na zádech a pustili jsme se do poznávání islámské architektury a odhalování záhad víry tolik spojené s tamní kulturou i obyvatelstvem. Isfahán je proslulé svou krásnou islámskou architekturou. Především náměstí Imam je ze tří stran ohraničeno typicky modrými mešitami a proti nim se staví sídelní palác správce provincie. Zde se nachází koncertní místnost, která má dvojité vyřezávané dřevěné stěny pro lepší akustický efekt. V mešitě Imam je další opravdu fungující stavitelská záhada. Pokud se člověk postaví přesně doprostřed pod kupoli a promluví, tak slyší jen sám sebe, nikdo jiný ho neslyší, i když stojí metr vedle – kdo nevěří, ať tam běží. Isfahán ale skrývá mnoho dalších zajímavostí. Například Manar Jomban (Shaking Minarets), Chrám čtyřiceti sloupů, zoroastristická pevnost pojmenovaná podle nejvyšší bytosti Ahura Mazda a další. Zoroastrismus, tedy náboženství uctívající jedinou substanci, a to oheň, bylo založeno ve městě Jesd a dodnes je živé s několika desítkami tisíc příznivců po celém světě. Měli jsme možnost se jít podívat na obřad uctívání ohně,

31

cestopis

barvírnu tkanin, je pozván dál, dostane čaj a může se kochat kontrastem pískových budov a nově obarvených látek. V Jesdu je také nejvyšší mešita Íránu. Její pro šíitský islám typické dva minarety se tyčí do výšky 50 metrů. V hotýlku, kde jsme se na noc ubytovali, jsme také objevili zavádějící vnější vzhled domů pískové barvy. Zvenčí všechny vypadají chudě a bez nápadu, ale uvnitř se vám otevře nádvoříčko se zahradou a bazénkem. Prostě navrch fuj (s kouzlem) a vespod huj. Hned za městem jsme navštívili i místo nazvané Věže ticha. To je takové provizorní městečko, kde v případě smrti člena rodiny celá rodina bydlela, vařila si a chovala dobytek po dobu jednoho týdne. Mezitím byl mrtvý posazen do kruhové věže na kopci a čekalo se. Pokud mu ptáci vyklovli jako první pravé oko, odebral se do nebe, pokud levé, tak do pekla. Po následných rituálech se rodina vrátila ke svému každodennímu životu.

Opustili jsme posvátné šíitské město a vypravili se k slavnému hlavnímu městu Perské říše – čekala nás věhlasná Persepolis. Toto město nechal postavit vládce Kýros II. Veliký polovinou v zářezu ve skále a polovinou na obřích kamenných kvádrech. Takže ačkoli je Persepolis na úpatí kopce, stojí v jedné rovině. Všechny stavby jsou pokryty propracovanými reliéfními malbami a mohutnost Perské říše je cítit a vidět na každém kroku. Kousek od Persepole se nachází tzv. Nekropolis, což jsou obrovské hrobky vládců Perské říše vytesané vysoko ve skále a pod nimi

ve skále vytesané obří výjevy vyjadřující hrdinské činy panovníků. Po dalších několika desítkách kilometrů jsme dorazili do Pasargad – to bylo první hlavní město Perské říše. Z Pasargadu zbylo jen velmi málo, ale je zde k vidění klínovým písmem sepsaná smlouva, podle které panovník Perské říše uzavírá příměří se všemi známými i neznámými národy. Po lehkém íránském pokrmu jsme vyrazili na dlouhou cestu pouští do města Jesd. Přes vysokou teplotu se na okolních vrcholcích ukazoval sníh. Jesd je nevelké město, které má ale jednu zvláštnost – první zmínky o něm jsou staré přes čtyři tisíce let. A tato skutečnost je cítit v každém zákoutí tohoto nízkého pískového města. Všechny budovy jsou jednopatrové. Výjimkami jsou mešity a budova Amir Chakhmaq, což je nejtypičtější ukázka šíitské architektury, a tzv. Větrné věže, které vyčnívají nad domy a svou geometrií stahují každý i ten nejlehčí závan větru na jakousi starověkou klimatizaci. Není nic zajímavějšího než se ztratit v křivolakých uličkách Jesdu. Všechny domy jsou jakoby z písku a všechny vypadají stejně a přesto jinak. Člověk může z ničeho nic narazit na

Po návratu do Teheránu jsme ještě to ráno vyrazili na cestu na sever, přes hory Alborz ke Kaspickému moři. Pobřeží Kaspického moře je úplně odlišné svým podnebím, bukové lesy a kabinová lanovka na kopec spíše připomínají mírný pás Evropy. Po cestě lanovkou tam a zpět a po krásném výhledu na „kaspickou riviéru“ jsme se dostali i přímo k moři (respektive k jezeru). Podle svých zvyklostí jsem si jej musel ochutnat, což mému žaludku neprospělo. Pak jsme mohli vyrazit přes hory opět k domovu. V Teheránu jsme strávili ještě víkend a pak jsme se vydali zpět do Evropy. Co tedy dodat na závěr? Z krátké cesty po Íránu jsem si odvezl přesvědčení, že se tam brzy zase vrátím, že i běžný Íránec své víře hluboce rozumí a že ji nehodlá zneužívat, že běžný Íránec je velmi obětavý a nevtíravě přátelský. Také jsem se přesvědčil, že Peršan má svou hrdou minulost a Íránec má svou poměrně vyspělou přítomnost, že Írán se nerovná Ahmadínedžád ani Chameneí, že administrativní chaos v dnešní Íránské islámské republice je běžnému Íránci na obtíž. Především jsem se ale přesvědčil, že není důvod obávat se cesty do Íránu, pokud tedy nemáte v pase Izraelské vízum.

Autor: Jan Walter

– 6 / 2007

Posvátné město Šíráz nabízí paláce, pevnost i okázalé zahrady. Především je zde ale mešita Jameh-ye Atigh, která je pro šíitskou větev islámu jedním z nejposvátnějších míst. Před vstupem do mešity si dámy musely obléknout čádory (šátky, které zakrývají vše kromě očí). Do některých míst jsem já osobně nemohl, protože přece jen vzezřením nejsem typický muslim. Čekal jsem tedy čas od času na dámy venku a pak jsem poslouchal jejich nadšená vyprávění o okázalé kráse a neopakovatelné atmosféře. Poté jsme prošli ještě nočním Šírázem – přes bazar a opuštěnou mešitu až na jídlo do íránského fastfoodu. Navečer jsme si ještě na druhý den ráno domluvili taxíka (vzhledem k nízkým cenám benzínu jsou i taxíky velmi levné) a šli se uložit ke spravedlivému spánku do poměrně levného, zato na můj vkus luxusního hotelu. Ráno jsme vyrazili na cestu do „jiného“ Íránu.

economix

byla to zajímavá zkušenost. Dalším pro Evropana až úsměvným místem je katedrála Vank. Vzhledem k početné arménské menšině je sporadicky k vidění i křesťanský kostel s islámskými architektonickými prvky. Ovšem nejzajímavější pohled se naskytne při pohledu na typické křesťanské malby uvnitř kostela. Nahá mužská i ženská těla, která jsou běžně k vidění v evropských kostelech, musela být po islámské revoluci poněkud upravena. Aby ale zůstala co nejpůvodnější, nedostaly postavy oblečení moc, byla jim přimalována jen jakási bílá tanga. Ve vlahém večeru jsme se prošli ještě kolem řeky Zayandeh a přešli jsme starobylé mosty, které dříve sloužily jako velmi důmyslné přehrady a mohli jsme vyrazit dalším nočním autobusem do města Šíráz.

str

Recommend Documents