STOP CHUDOBĚ! ZPRAVODAJ OSN V ČESKÉ REPUBLICE

UN bulletin

.

110

STOP CHUDOBĚ. IHNED! * BIOLOGICKÁ ROZMANITOST * 12. KONGRES OSN O PREVENCI KRIMINALITY A TRESTNÍM SOUDNICTVÍ * HAITI POTŘEBUJE ŠKOLY * REVIZNÍ KONFERENCE ŘÍMSKÉHO STATUTU ICC

VÝROČÍ TÉMA ZÁBĚR PROFIL ROZHOVOR OSN A ČR Z HISTORIE OSN OČIMA NEVLÁDNÍCH ORGANIZACÍ OČIMA STUDENTŮ DOKUMENTY NÁZORY

ZPRAVODAJ OSN V ČESKÉ REPUBLICE

STOP CHUDOBĚ!

Editorial

Aktuálně z iCentra OSN

Milí čtenáři, na začátku roku utrpěla Organizace spojených národů největší ztrátu v historii. Při zemětřesení na Haiti zahynulo 101 pracovníků mise MINUSTAH. Mezi nimi i její šéf Hédi Annabi a jeho zástupce Luiz Carlos da Costa. „Byli to naši lidé, naše rodina,“ řekl generální tajemník OSN Ban Ki-moon na smutečním shromáždění v New Yorku. Přes obrovské lidské a materiální ztráty se mise dokázala okamžitě postavit na nohy a zajistit nejzákladnější funkce, jež umožnily příliv mezinárodní pomoci do země. Bez sebezapření a odvahy lidí z MINUSTAH hrozil zemi kolaps a chaos. UNbulletin tímto číslem uctívá památku našich kolegyň a kolegů, jejichž životy zůstaly pod troskami Port au Prince. (Fotografie níže připomíná ty, kteří ve službách OSN na Haiti zahynuli, k tématu zemětřesení viz též článek na str. 9). Dalšími klíčovými tématy tohoto čísla a celého roku pro OSN jsou MDGs, biodiverzita, jaderné odzbrojování či revizní konference Římského statutu Mezinárodního trestního soudu. A samozřejmě klimatická změna. Jak dál po kodaňské konferenci se zamýšlí bývalý výkonný tajemník Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu Yvo de Boer (str. 11). Ve zvláštní příloze přinášíme podrobné informace o 12. Kongresu OSN o prevenci kriminality a trestním soudnictví, který se konal v dubnu v Brazílii (viz strana i-viii). Příjemné čtení, Michal Broža, editor

Od začátku roku nabízí knihovna OSN své služby v nových časech: v pracovní dny od 9 do 17 hod. na základě předchozí dohody po telefonu nebo e-mailu. Cílem úpravy je nabídnout veřejnosti co nejširší možnosti využití knihovny, která slouží jako multifunkční prostor s celou řadou aktivit. Centrum pokračuje v úzké spolupráci s partnery při organizaci seminářů, konferencí, diskusí či vzdělávacích programů. S velkým ohlasem se v lednu setkala série pořadů u příležitosti Mezinárodního dne památky obětí holocaustu, na níž jsme spolupracovali s Kulturním a vzdělávacím centrem Židovského muzea v Praze. V únoru jsme v Senátu ČR spolupořádali mezinárodní seminář k politice ochrany klimatu, v březnu v rámci festivalu Jeden svět společně s Ústavem mezinárodních vztahů diskusi k tématu „Odpovědnost za ochranu“, v květnu pak tematickou debatu k revizní konferenci Mezinárodního trestního soudu (v ÚMV) či ve spolupráci s ministerstvem zahraničních věcí mezinárodní kolokvium k 50. výročí nezávislosti v Africe. Hlavním řečníkem kolokvia byl zástupce generálního tajemníka OSN a vysoký představitel OSN pro nejméně rozvinuté státy Cheick Sidi Diarra. V červnu byl v iCentru OSN zahájen letošní ročník projektu Fotbal pro rozvoj za účasti internacio-

nála Tomáše Ujfalušiho, v ÚMV jsme společně s MZV připravili diskusi s velvyslancem ČR při OSN v New Yorku Martinem Paloušem k tématu Peacebuilding. Pravidelně v iCentru pořádáme výukové programy o vzniku, historii a fungování OSN, o mírových operacích a MDGs. Jsou určeny především žákům 8. a 9. ročníků ZŠ a středoškolákům. Program byl rozšířen i o prezentaci o informačních zdrojích OSN. Zájem projevují především studenti informačních studií a příbuzných oborů. Dlouhodobě se věnujeme i práci se seniory. Ve spolupráci s o.s. Elpida Plus probíhají v prostorách iCentra školení práce na počítači a s internetem. Účastníci jsou při té příležitosti seznamováni také s činností OSN. Knihovna OSN odpovídá denně na rešeršní dotazy uživatelů. Nejčastěji se týkají deklarací a rezolucí Valného shromáždění a Rady bezpečnosti. Další časté dotazy jsou zaměřené na postoj OSN ke konkrétním situacím ve světě. Za rok iCentrum vyřídí několik set rešeršních dotazů. Roste počet zájemců o elektronické služby OSN, včetně internetové stránky www.osn.cz, elektronického zpravodajství UN INFO a Knihovny OSN on-line. N Foto: OSN/Eskinder Debebe

STOP chudobě! Zn: Ihned! V roce 2007 se k akci STAND UP - Postavme se chudobě! připojilo 117 milionů a loni již 170 milionů lidí. Kolik nás bude letos? Je to i na vás! Na summitu OSN v roce 2000 deklarovalo 189 států, že do roku 2015 sníží na polovinu počet lidí živořících pod hranicí chudoby. Dosud ale každý den na její následky umírá 50 tisíc nejchudších. Propast mezi bohatými a chudými se prohlubuje. Téměř polovina populace žije v chudobě, 70 procent z nich jsou ženy. V možnostech lidstva je, aby tomu tak nebylo. Rozvojové cíle tisíciletí (MDGs), k nimž se představitelé vlád zavázali, mají být naplněny v roce 2015. Času je málo. Svět navíc sužuje ekonomická krize. O to víc je nyní nutné pokračovat v tlaku na vlády států. Již čtvrtý rok po sobě se miliony lidí na celém světě účastní kampaně STAND UP - Postavme se chudobě! Přidejte se i vy a přispějte alespoň malým dílem k usnadnění života stamilionů lidí. Dejte politikům na vědomí, že vám není situace chudých lhostejná.

17. – 19. září 2010

Jak na to? STAND UP! je projevem občanské odpovědnosti a apelem na ty, kteří mají rozhodovací pravomoci měnit věci žádoucím směrem. Svou akci můžete uspořádat kdekoli, ve škole, v kostele, na stadionu... Rovněž program si můžete zvolit podle svého - koncert, sportovní utkání, nebo jen prosté shro-

máždění lidí – spolužáků, občanů měst a obcí či náboženských komunit. STAND UP! může proběhnout dokonce i virtuálně prostřednictvím sms nebo on-line sociálních sítí.

www.standagainstpoverty.org

Pozvánka na výstavu

Smrt pravých neštovic V historické budově Národního muzea v Praze se od 21. dubna až do 17. října 2010 koná unikátní výstava mapující vymýcení smrtelné choroby pravých neštovic. Na historickém úsilí a konečném úspěchu Světové zdravotnické organizace (WHO) se významně podíleli i čeští a slovenští lékaři v čele s profesorem Karlem Raškou. Výstavu pořádá Kancelář Světové zdravotnické organizace v ČR ve spolupráci s Národním muzeem v Praze, Zdravotnickým muzeem Národní lékařské knihovny, českými a slovenskými epidemiology – veterány programu eradikace neštovic, Státním zdravotním ústavem, Českou lékařskou společností JEP, Společností pro epidemiologii a mikrobiologii ČLS JEP a Slovenskou epidemiologickou a vakcinologickou společností. Záštitu převzalo Ministerstvo zdravotnictví ČR. Výstava se na podzim přesune na Slovensko.

Více: www.who.cz

NÁZORY UN BULLETIN 1’10 3

Kreativně proti chudobě „Kreativně proti chudobě“ je soutěž v tvorbě reklamních inzerátů, kterou vyhlásilo Regionální informační centrum OSN v Bruselu ve spolupráci s informačními centry OSN v Evropě a Rozvojovým programem OSN (UNDP). Celoevropský projekt je namířen na podporu Rozvojových cílů tisíciletí (MDGs). Partnerem pro Českou republiku je Informační centrum OSN v Praze. Hlavním nástrojem projektu je internetový portál www.WeCanEndPoverty.eu. Soutěž je otevřena občanům všech evropských zemí, studentům, profesionálům, jednoduše všem, kdo mají tvůrčího ducha a cítí potřebu vyjádřit se k tak zásadnímu problému, jakým je odstranění extrémní chudoby ve světě.

Zlepšit život byť jediného chudého „Chceme především mezi Evropany zvýšit povědomí o Rozvojových cílech tisíciletí a jejich významu pro stamiliony chudých na celém světě a upozornit na důležitost zářijového summitu OSN k rozvojovým cílům. Čerpat chceme z obrovského tvůrčího potenciálu v Evropě,“ říká o soutěžním projektu ředitelka Regionálního informačního centra OSN v Bruselu (UNRIC) Afsane Bassir-Pour.

Pro vítěze je připravena cena ve výši pět tisíc Eur, kterou poskytne španělské předsednictví EU. Cena bude předána na začátku září v Madridu, krátce před newyorským summitem OSN. „Všichni v Evropě bychom měli rozumět tomu, že splnění cílů tisíciletí je v zájmu nás všech. Tato soutěž je výborný způsob jak Evropany vyburcovat,“ říká Soraya Rodriguez Ramosová, španělská státní tajemnice pro mezinárodní spolupráci.

PRO VÍTĚZE JE PŘIPRAVENA CENA VE VÝŠI 5 TISÍC EUR, KTEROU POSKYTNE ŠPANĚLSKÉ PŘEDSEDNICTVÍ EU. Účast v soutěži je sice omezena jen na občany zemí Evropy, hlasovat může ale kdokoli. Soutěž bude uzavřena 30. června 2010. Vybráno bude celkem 30 finalistů, z toho 15 určí hlasy veřejnosti, dalších 15 organizátoři. Vítězové pak budou vybráni zvláštní porotou složenou z odborníků na reklamu a marketing, umělců, designerů a komunikačních specialistů OSN. Mezi nimi bude i viceprezident známé mezinárodní reklamní skupiny Havas Jacques Séguéla.

„Pokud má tato iniciativa přispět k výraznému zlepšení života byť jediného člověka na této planetě žijícího v ponižující chudobě, má smysl,“ říká člen poroty, americký fotograf Gary Knight. Dalšími členy poroty jsou designér Piet Boon, belgický módní návrhář Martin Margiela a zástupce generálního tajemníka OSN pro oblast komunikace a poskytování informací veřejnosti Kiyo Akasaka.

V roce 2000 se vedoucí představitelé států OSN zavázali snížit do roku 2015 na polovinu počet extrémně chudých lidí. Do splnění cíle zbývá pouhých pět let. Světoví státníci se v září sejdou v New Yorku znovu. Využijte svou kreativitu a připomeňte jim, co před desti lety slíbili! Vytvořte tiskový inzerát upozorňující na naléhavost cíle skoncovat s chudobou podle své vlastní představy. Jedinou podmínkou je použití loga We Can End Poverty 2015. Více na www.WeCanEndPoverty.eu

MDGs: Splnění je i nadále reálné Jen pouhých pět let již zbývá do splnění tzv. Rozvojových cílů tisíciletí (MDGs), ambiciózního globálního plánu na snížení chudoby a zlepšení života stamilionů lidí. Generální tajemník OSN Ban Ki-moon vyzývá svět k přijetí akčního plánu, který urychlí pokrok před klíčovým zářijovým summitem států v newyorském sídle OSN. „Nesmíme zklamat více než miliardu lidí, kteří k mezinárodnímu společenství vzhlíží s nadějí, že dojde ke splnění slibů z Miléniové deklarace a zajištění lepšího světa pro všechny. Zářijový summnit v New Yorku musí potvrdit naše odhodlání dané sliby skutečně naplnit,“ říká šéf OSN ve zprávě „Keeping the Promise“ (Naplňování slibů). Zpráva generálního tajemníka je základem k jednání vlád o závěrečném dokumentu zářijového summitu OSN k MDGs (20. - 22.září 2010). Obsahuje přehled dosud dosažených úspěchů i poučení z chyb, upozorňuje na nedostatky, nové výzvy i příležitosti a předkládá doporučení na podnícení zřetelného pokroku v období zbývajících pěti let. „Svět má znalosti i zdroje nutné k naplnění MDGs. Pokud se cíle splnit nepodaří, bude to naprosté selhání, morální i praktické. Selhání by také znamelo, že účinek současných hrozeb, ať už se jedná o nestabilitu, násilí, epidemie, degradaci životního prostředí či nekontrolovaný růst populace, se ještě znásobí,“ píše Ban Ki-moon ve zprávě. Mnoho zemí dosáhlo při naplňování všech osmi MDGs výrazných úspěchů. Jsou mezi nimi i nejchudší země. To znamená, že MDGs lze splnit za předpokladu uplatňování vhodných politik, zajištění adekvátních investic a mezinárodní podpory. Dosažený pokrok ale není rovnoměrný. Bez zvýšeného úsilí zřejmě zůstanou některé z cílů tisíciletí v mnoha zemích nenaplněny. Nejvíce problémů přetrvává ve skupině tzv. nejméně rozvinutých zemí (LDC), zemí bez přístupu k moři a některých malých ostrovních států. Zejména se jedná o státy, které často postihují přírodní katastrofy a země, které procházejí či právě prošly ozbrojeným konfliktem. Problémy v naplňování cílů nesouvisí s příliš vysokými ambicemi MDGs ani nedostatkem času. Jedná se spíše o nenaplněné zá-

vazky, nedostatečné financování, odhodlání a odpovědnost.

Inkluzivní a spravedlivý růst Zpráva generálního tajemníka předkládá řadu poučení z dosavadní praxe plnění MDGs. Jedním z nejpodstatnějších je význam státního monopolu na strategie rozvoje. Úspěšné země uplatňují pragmatický mix politik, z nichž podstatnou část tvoří posilování domácích kapacit. Na jejich podporu je zapotřebí silnější podpory z oblasti mezinárodní spolupráce. Ekonomický růst je sice nezbytný, ale sám o sobě k pokroku nestačí. Proces růstu musí být inkluzivní a spravedlivý, aby bylo možné maximalizovat jeho dopad na snižování chudoby a další rozvojové cíle. Dosud těžko vydobyté úspěchy mohou být snadno zmařeny ekonomickými a jinými krizemi. Země proto potřebují makroekonomické politiky zaměřené na budoucnost a podporující stabilní růst při zachování veřejných investic a sociální ochrany. Další nezbytností je adekvátní, konzistentní a předvídatelná finanční podpora, promyšlené a předvídatelné politické přístupy, a to na úrovni států i v mezinárodním prostředí. Je nutné výrazně posílit partnerství k vytvoření mezinárodního rámce pro odpouštění dluhů, vytváření pravidel obchodu, rámce pro oblast daňovou a technologickou i na potírání klimatické změny a adaptaci na ní. Jen tak lze dosáhnout dlouhodobého lidského rozvoje.

Sliby se musí plnit Financování MDGs musí začít na úrovni států. Rozvojové země musí být schopny zajistit a správně alokovat domácí příjmy. Mezinárodní dárci ale musí dostát svým dlouhodobým slibům o výrazně posílené oficiální rozvojové pomoci (ODA). ODA sice dosáhla v roce 2008 dosud nejvyšší úrovně, přesto zůstává mnoho slibů nenaplněných. Závazek ODA na summitu G8 v roce 2005 v Gleneagles činil zhruba 154 miliard amerických dolarů (v současné hodnotě). Ke splnění tohoto závazku musí být letos prostřednictvím ODA rozděleno dalších 35 miliard USD. ODA pro Afriku musí být letos navýšena o 20

¡ Foto: UNIC O významu MDGs pro Afriku mluvil v Informačním centru OSN v Praze Cheick Sidi Diarra, zástupce generálního tajemníka OSN a vysoký představitel OSN pro nejméně rozvinuté státy. miliard USD, aby byl splněn cíl z Gleneagles na poskytnutí 63 miliard USD do roku 2010. „Pokud zůstanou tyto sliby nenaplněny, budou chudí strádat a mnozí z nich zemřou,“ píše se ve zprávě generálního tajemníka. Zpráva zmiňuje několik nadějných návrhů vlád na adekvátní financování MDGs. Patří mezi ně financování na budování lepších zdravotnických systémů a iniciativa o potravinové bezpečnosti přijatá na summitu G8 v L’Aquile. Zohlednit je musí i letošní summity G8 a G20 v Kanadě. Ban Ki-moon ve své zprávě vyzývá vyspělé i rozvojové státy, nevládní organizace, soukromé podniky a celý multilaterální systém, aby co nejlépe přispěly k naplnění MDGs. Zářijový summit je jedinečnou příležitostí k posílení společných snah a partnerství na globání úrovni ve prospěch MDGs. „Dosažení rozvojových cílů je i nadále reálné, ale jedině za předpokladu dostatečné vůle, politik, zdrojů a úsilí,“ zdůraznil šéf OSN.

TÉMA UN BULLETIN 1’10 5

Za ochranu biologické rozmanitosti Světový den životního prostředí (5. června) je příležitostí k prezentaci ekologických témat a podpoře aktivit ve prospěch životního prostředí. Hostitelskou zemí hlavních oslav byla letos Rwanda. Rozhodnutí o připomínání Světového dne životního prostředí přijalo v roce 1972 Valné shromáždění OSN. Členské státy tím podtrhly význam první globální konference o životním prostředí, která byla zahájena 5. června 1972 ve Stockholmu. V témže roce byl založen Program OSN pro životní prostředí (UNEP), který je také hlavním koordinátorem světového dne. Téma letošního světového dne, „Mnoho druhů. Jedna Planeta. Jedna budoucnost.“, bylo zaměřeno na ochranu biologické rozmanitosti. Je naléhavou výzvou k nutnosti zakonzervovat rozmanitost života na Zemi. Miliony lidí a miliony živočišných a rostlinných druhů sdílejí jeden společný prostor. Jen ve vzájemné symbióze máme vyhlídky na bezpečnou a prosperující budoucnost.

Mezinárodní rok biodiverzity Rok 2010 byl vyhlášen Valným shromážděním OSN Mezinárodním rokem biodiverzity. Smyslem této iniciativy je zvýšit informovanost a veřejné povědomí o významu biologické rozmanitosti pro kvalitu a udržitelnost života na Zemi. V této souvislosti probíhají v řadě států informační a osvětové kampaně, k nimž se připojila i Česká republika. Osvětová kampaň Ministerstva životního prostředí ČR vedená pod heslem: „Mezinárodní rok biodiverzity – pro pestrou přírodu, pro budoucnost“ se zaměřuje na vysvětlení základních otázek: Co je biologická rozmanitost? Proč je nezbytná? Co ji ovlivňuje, proč biologických druhů ubývá? Co děláme a co můžeme ještě udělat pro zastavení úbytku přírodní rozmanitosti jako jednotlivci, organizace a státy? Zdroj: Ministerstvo životního prostředí ČR, www.mzp.cz

6 UN BULLETIN 1’10 ZÁBĚR

Víte, že na Zemi žije pět až sto milionů živočišných a rostlinných druhů? Vědcům se zatím podařilo identifikovat kolem dvou milionů z nich. Stále toho tedy ještě o naší planetě a o těch, s kým ji sdílíme, mnoho nevíme. Co ale víme velmi dobře je fakt, že lidé jsou jen jedním z mála druhů, jejichž populace se rozrůstá. U většiny živočichů a rostlin je tomu naopak. Celkem 17 291 druhu nyní hrozí vymření. Jsou mezi nimi málo známé rostliny, ale i obecně známí ptáci či savci. To je ale jen vrcholek ledovce. Mnoho druhů vymizí dříve, než jsme vůbec schopni je identifikovat. Proč tomu tak je? Důvodem je činnost člověka. Svým přístupem k rozvoji způsobilo lidstvo vymýcení valné části původních lesů, vysušení poloviny mokřad, vyčerpání tří čtvrtin všech zásob ryb. Lidstvo také vypouští do ovzduší obrovské množství skleníkových plynů. To způsobuje zahřívání planety, které může trvat celá staletí. Držíme nohu na plynu, což způsobuje, že živočišné a rostlinné druhy mizí až tisícinásobně rychleji, než by tomu bylo v případě přirozeného vývoje. (dokončení na straně 7)

Biologická rozmanitost, ta neuvěřitelná různost života na Zemi, jež nás udržuje při životě, je v ohrožení. Rostlinné i živočišné druhy vymírají rychleji než tomu bylo kdykoli v historii. K tomu přispívá především lidská činnost, která způsobuje znečišťování a vyčerpávání zásob vody, degradaci životního prostředí a změny klimatu. Tisíce druhů jsou v ohrožení: žáby i gorily, obří rostliny i drobný hmyz. Téma letošního Světového dne životního prostředí, „Mnoho druhů. Jedna Planeta. Jedna budoucnost.“, navazuje na výzvu Mezinárodního roku biodiverzity k zastavení vymírání druhů a zvyšování povědomí o obrovském významu milionů biologických druhů v půdě, lesích, vodách či pohořích. Na této spletité a velmi citlivé síti ekosystémů závisí naše zdraví a udržitelná budoucnost života. Hlavní oslavy Světového dne životního prostředí probíhají letos ve Rwandě. Malá země v oblasti afrických Velkých jezer se stává světovým zeleným průkopníkem. V zemi je 52 biologických druhů ohroženo vymřením. Týká se to i velmi vzácných horských goril. Svým přístupem ale Rwanda ukazuje, že udržitelnost životního prostředí lze sladit s ekonomickými zájmy a růstem. Přestože se tato země potýká s řadou problémů jako je chudoba či degradace půdy, dělá maximum pro obnovu lesů, zavádění obnovitelných zdrojů energie, prosazuje udržitelné zemědělství a rozvíjí svou vizi zelené budoucnosti. U příležitosti Světového dne životního prostředí vyzývám všechny občany světa, aby nám pomohli spustit alram. Zapojte se a vyjadřujte se nahlas. Učte se a předávejte své zkušenosti a vědomosti. Propojme se znovu s přírodou. Společně dokážeme prosadit novou vizi pro biodiverzitu: Mnoho druhů. Jedna Planeta. Jedna budoucnost. Poselství generálního tajemníka OSN Ban Ki-moona ke Světovému dni životního prostředí 2010

í n t š á l v 12. Kongres OSN o prevenci zpříloha

UN bulletin

kriminality a trestním soudnictví Komplexní strategie vůči globálním výzvám: Systémy prevence kriminality a trestního soudnictví a jejich rozvoj v měnícím se světě Ve dnech 12. – 19. dubna 2010 se v brazilském městě Salvador konal dvanáctý Kongres Organizace spojených národů o prevenci kriminality a trestním soudnictví. Na globální fórum se sjelo na čtyři tisíce delegátů a oficiálních hostů, mezi nimi delegáti členských zemí OSN zodpovědní za veřejnou politiku v oblasti prevence kriminality a trestní spravedlnosti, experti, vědci, představitelé regionálních komisí a specializovaných agentur OSN, mezivládních a nevládních organizací a zástupci médií z celého světa. Českou delegaci na kongresu vedla ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová. Kongres se koná od roku 1955 každých pět let. Přispívá k formování mezinárodní politiky i politik na úrovni států, usnadňuje výměnu informací a příkladů dobré praxe mezi státy a profesionály. Podporuje efektivní metody prevence zločinnosti a účinnost systému trestního soudnictví na celém světě. Kongresu předcházela série regionálních přípravných setkání (San José, Dauhá, Bangkok a Nairobi) připravená Úřadem OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC). Ve světle oficiálního tématu přijatého Valným shromážděním OSN „Komplexní strategie vůči globálním výzvám: Systémy prevence kriminality a trestního soudnictví a jejich rozvoj v měnícím se světě“ byl na kongresu diskutován společný postup v následujících oblastech: n Systém trestního soudnictví jako základní pilíř právního řádu; n rozhodující role systému trestní spravedlnosti pro rozvoj;

n

potřeba komplexního přístupu k reformám systému trestního soudnictví s cílem posílit jeho kapacity v boji proti zločinnosti; n identifikace nových podob zločinu, které představují ohrožení pro společnost na celém světě a hledání cest, jak jim předcházet a dostávat je pod kontrolu. Agenda kongresu zahrnovala celkem osm základních tematických bodů: Děti, mládež a zločinnost; terorismus; prevenci kriminality; pašování a obchodování s lidmi; praní špinavých peněz; kyberzločin; mezinárodní spolupráci v boji proti zločinu; a násilí proti migrantům a jejich rodinám (k jednotlivým tématům více na dalších stránkách této přílohy). V průběhu kongresu se konalo celkem pět specializovaných workshopů k těmto otázkám: Vzdělávání v oblasti právního řádu; přehled příkladů dobré praxe v oblasti zacházení s vězni v systému trestní justice; praktické přístupy k prevenci městské kriminality; vazby mezi obchodem s drogami a jinými formami organizovaného zločinu; strategie a příklady dobré praxe proti přeplněnosti nápravných zařízení. V závěrečných dvou dnech proběhlo setkání vysokých představitelů států a vlád. Součástí programu byla i řada dalších akcí a setkání organizovaných nevládními organizacemi. Deklarace přijatá kongresem vyzývá členské státy k přizpůsobení národních systémů tresní justice měnícím se podmínkám světa. Státy v ní zdůrazňují nutnost dodržování a ochrany lidských práv v prevenci zloFoto: www.istockphoto.com

činnosti a výkonu soudní spravedlnosti. „Jako jednotlivci i jako členové společenství civilizovaných národů máme společnou odpovědnost za ochranu lidských práv. Lidská práva musí být srdcem soudních systémů,“ řekl na závěr kongresu výkonný ředitel Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) Antonio Maria Costa. Deklarace upozorňuje na negativní vliv organizovaného zločinu na lidská práva, právní řád, bezpečnost a rozvoj. „Organizovaný zločin se stal byznysem makroekonomických rozměrů, srovnatelným s národními příjmy mnohých států a nadnárodních korporací,“ varoval šéf UNODC Costa. Nadnárodní charakter organizovaného zločinu je pro státy důvodem k posílení mezinárodní spolupráce v právní oblasti a oblasti sdílení informací. Představitelé států zdůrazňovali nutnost efektivnějšího využívání Úmluvy OSN o nadnárodním zločinu, přijaté před deseti lety v Palermu. S odkazem na jedno z hlavních témat kongresu – přizpůsobení systémů trestní justice měnícím se podmínkám světa – vyzvaly členské státy k revizi standardů a norem OSN v oblasti prevence kriminality a trestního soudnictví. Diskuse se na kongresu točily kolem témat využívání nových technologií v boji proti zločinu, včetně kyberzločinu, praní špinavých peněz či obchodování s lidmi. Debaty se vedly také o způsobech potírání nových forem zločinnosti, například trestných činů ohrožujících životní prostředí, pirátství v oblasti digitálních médií, zcizování identity či kyberzločinů. „Takové zločiny a jejich pachatele je těžké polapit. Pohybují se ve formě digitálních nul a jedniček, finančních transakcí apod. Jsou velmi komplexní, to nás ale nesmí odradit,“ říká Antonio Maria Costa. Jedním z průlomů na kongresu byla shoda mezi státy o potřebě mezinárodního regulačního mechanismu namířeného na boj s kyberzločinem. „Tato shoda může otevřít cestu k úmluvě o kyberzločinu,“ poznamenal Costa. Značnou pozornost věnovali delegáti problematice zranitelných skupin jako jsou děti, mladiství, ženy, migranti či závislí na

drogách. Dalším důležitým tématem bylo vězeňství a práva vězňů a zadržovaných. Deklarace vyzývá státy k zlepšení podmínek ve věznicích a zlepšení zacházení s vězni. Zástupci států se dále věnovali otázce zvyšování rizik a snižování výnosů z trestné činnosti. Přijatá deklarace vyzývá státy k uplatňování Úmluvy OSN proti korupci, rázné akci proti praní špinavých peněz a financování teroristů a rovněž k posilování kapacit na zadržování a zabavování výnosů z trestné činnosti. Členské státy zdůrazňovaly potřebu technické podpory v oblasti výkonu spravedlnosti. V té souvislosti byla oceňována činnost UNODC. Brazílie na kongresu oznámila, že bude využívat zabavené zdroje z praní špinavých peněz a jiných trestných činů na financování praktického uplatňování úmluv OSN o nadnárodním zločinu a korupci a na podporu reformy trestní justice v rozvojových zemích, a to prostřednictvím UNODC. Zástupce Brazílie vyzval ostatní, aby příklad jeho země následovaly. Pro uplatňování solidních politik je nutná znalost faktů. „Na rozdíl od jiných oblastí, kde jsou Spojené národy poskytovatelem nejlepších informací na světě, nemáme v oblasti zločinu potřebné definice, ani data a logické rámce pro zpravodajství o trendech zločinnosti, o příčinách, ani o měřitelném rozsahu,“ řekl šéf UNODC. Přijatá deklarace vyzývá členské státy k posílení kapacit UNODC pro sběr, analýzu a šíření přesných, spolehlivých a porovnatelných statistik o zločinnosti ve světě. Deklarace vyzývá rovněž k posilování národních kapacit v této oblasti. Na kongresu dále zaznělo, že prevenci zločinnosti a trestní spravedlnost nelze zajistit jen na úrovni vlád jednotlivých států. Zapojena musí být řada dalších aktérů společnosti, soukromý sektor, nevládní organizace, média, vzdělávací instituce a veřejnost jako taková. Přijatá deklarace byla předložena Komisi pro prevenci kriminality a trestní soudnictví. Ta zasedala ve dnech 17. – 21. 5 2010 ve Vídni. Pořadatelství příštího, v pořadí 13. kongresu v roce 2015, se ujal Katar.

Stav zločinnosti a trestního soudnictví ve světě Některé tradiční formy kriminality zaznamenaly ve vyspělých zemích v posledních letech pokles, jiné druhy zločinnosti, mnohdy již skoro zapomenuté, jsou naopak na vzestupu. Podle zprávy generálního tajemníka OSN ke dvanáctému Kongresu o prevenci kriminality a trestním soudnictví jsou současné trendy v této oblasti smíšené. Odkazuje přitom na Studii OSN o trendech zločinnosti a činnosti systémů trestní spraveldnosti (UN-CTS).

Vzestup pirátství Fenomén pirátství znovu ožívá, piráti 21. století útočí na plavidla zejména při pobřeží Somálska a v oblasti Adenského zálivu. Jen v první polovině roku 2009 došlo k více než 140 případům

přepadení. Dnešní pirátství je určitou formou únosů, jde v něm o zajímání plavidel a rukojmích pro získání výkupného. Motivem není odcizení lodi či jejího nákladu. Roste i počet únosů na souši na americkém kontinentu. Tam jsou případy spojeny především s obchodem s narkotiky a bojem o moc mezi drogovými kartely.

Vraždy Většina zemí zaznamenala v posledních pěti letech pokles v počtu vražd. To platí zejména o některých částech Evropy, Jižní Ameriky, východní, jihovýchodní a jižní Asie. Některé země - zejména se jedná o ty napojené na obchod se zakázanými látkami – ale vykazují naopak nárůst.

ii UN BULLETIN 1’10 ZVLÁŠTNÍ PŘÍLOHA

Podle odhadů Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) bylo jen v roce 2004 až 490 tisíc úmrtí spojeno s úmyslným zabitím. Celosvětově byla míra vražd 7,6 obětí na 100 tisíc obyvatel (2004). Většina úmyslných zabití s sebou nese použití nějaké zbraně, míra vražd proto může být brána jako ukazatel ozbrojeného násilí, které samo o sobě nemusí být úřadům vždy nahlášeno.

Konvenční zločin Majetkové trestné činy rovněž zaznamenaly v mnoha zemích pokles, zejména v Evropě. Případy vloupání a krádeží motorových vozidel nahlášených policii se v letech 1995-2008 snížily téměř o polovinu.

Kriminalita spojená s drogami

Korupce

Velký podíl na takových druzích kriminality jako jsou loupež, krádež, přepadení či vloupání, mají i podpůrné faktory, včetně užívání drog. Počet trestných činů spojených s drogami je na vzestupu. Je však těžké určit, zda je tento trend výsledkem rostoucího drogového problému, nebo posílení aktivit orgánů činných v trestním řízení.

Získat přesná a důvěryhodná data o korupci je nanejvýš obtížné. Nahlášené případy nereflektují skutečný rozsah problému. Výzkumníci proto vyvinuli jiné způsoby měření. Průzkumy na reprezentativních vzorcích například odhalují počet lidí, kteří v uplynulém roce dali úplatek. Podle výsledků směřují častěji úplatky firem do různých státních sektorů, a to včetně policie a zdravotnictví. Nedávný průzkum UNODC ohledně korupce v Afghánistánu došel k tomu, že více než polovina Afghánců (52 %) musela v uplynulém roce alespoň jednou při jednání s úředníky dát úplatek. Afghánci mají z nepoctivosti veřejných činitelů větší obavu než z problému bezpečnosti nebo nezaměstnanosti.

Obchodování s lidmi Globální zpráva Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu o obchodování s lidmi uvádí za rok 2006 více než 21 tisíc obětí ve 111 zemích světa. Obchodování s lidmi je zločinem, za který je jen zřídka někdo trestně stíhán. V méně než polovině zemí, ze kterých jsou k dispozici data, byl ve sledovaném období někdo odsouzen. Informace poskytnuté ze 61 zemí ukazují na větší podíl žen mezi odsouzenými za obchodování s lidmi. Ženy ale zároveň tvoří dvě třetiny obětí.

Systémy trestní spravedlnosti Statistiky OSN z roku 2006 vykazují v průměru 300 policistů na 100 tisíc obyvatel. Počty osob v orgánech činných v trestním řízení

jsou ale mnohem nižší, v průměru šest osob na 100 tisíc obyvatel. Počty personálu v nápravných zařízeních pro dospělé se v jednotlivých zemích značně liší. Minimum jsou dva a maximum 160 dozorců na 100 tisíc obyvatel. Vztah mezi počtem policistů a podezřelých na 100 tisíc obyvatel podle všeho neexistuje. Z toho vyplývá, že větší počet policistů nutně nemusí vést k vyšší objasněnosti trestné činnosti.

Věznice Počet osob ve věznicích za posledních deset let ve většině zemí stoupl. Celosvětově nárůst činí 60 – 75 procent. Existuje velký počet zemí s vysokým podílem lidí zadržovaných během procesu, což je největší důvod přeplněnosti věznic. V jedné třetině zemí Afriky a Ameriky (odkud jsou dostupná data) tvoří více než polovinu vězněných právě osoby stíhané ve vazbě. Výše uvedené země zároveň vykazují i největší přeplněnost ve věznicích.

Příliš mnoho dětí a mladistvých ve věznicích Ve světě je zadržováno více než 1,1 milionu dětí a mladistvých. Podle studie Dětského fondu OSN (UNICEF) z roku 2007 může být tento odhad dokonce podhodnocený. Nezahrnuje totiž děti, které čekají na soudní přelíčení a dočasně zadržované policií. Až příliš mnoho dětí, které se dostaly do konfliktu se zákonem, je zbavováno svobody a práv. To vše navzdory Úmluvě o právech dítěte, která v roce 2009 oslavila dvacet let od přijetí.

Poslední možnost, nikoliv první V září 2009 předložil zvláštní zpravodaj OSN pro otázky mučení a jiných krutých, nehumánních a ponižujících typů jednání a trestů Manfred Nowak Valnému shromáždění zprávu o zadržovaných dětech. V ní mimo jiné uvádí, že „…děti jsou ve vězeních zvláště zranitelné. V současné době je zbaveno svobody více než milion dětí, které jsou drženy na policejních stanicích, ve věznicích, diagnostických ústavech a jiných detenčních zařízeních. Naprostá většina z nich je obviněna či odsouzena za banální porušení zákona. Jen malá část je zadržována v souvislosti s násilnými trestnými činy. A většina z nich dosud nebyla trestána.“ Problém zhoršuje skutečnost, že v řadě zemí systém spravedlnosti pro mladistvé zpravidla neexistuje anebo neodpovídá standardům lidských práv. Zadržování se pak stává běžnou praxí, namísto aby se jednalo jen o krajní možnost. Takový systém často nahrazuje ne-

funkční sociální systém. Jsou zadržovány děti, které se ničím neprovinily, ale vyžadují sociální péči, jako například děti z ulice. Zpráva OSN upozorňuje na nízký věk trestní odpovědnosti v řadě zemí. Mnoho dětí, se kterými se zvláštní zpravodaj OSN setkal, bylo drženo v přeplněných celách v žalostných hygienických podmínkách. To platilo zvlášť pro předsoudní zadržovací období a navzdory tomu, že předsoudní zadržování by se mělo u dětí uplatňovat jen výjimečně. Nowakova zpráva rovněž uvádí, že v některých zemích je povoleno bití mladých pachatelů jako disciplinární opatření. Tělesné tresty se používají i v zemích, kde jsou zakázané. Nowak popsal metody, které nutní děti setrvat hodiny v poloze s pokrčenými koleny a nataženýma rukama, kdy jsou na dlouhou dobu připoutávány k posteli, bity do obličeje a do hlavy holýma rukama, obušky, holemi, či jsou zavěšovány z okenních mříží. Jako prostředek zastrašování jsou tyto tresty často prováděny v přítomnosti ostatních dětí. Zneužívání dětských vězňů je často pácháno spoluvězni, ve většině případů dospělými, ale i ostatními dětmi. Má podobu verbální i fyzickou, včetně znásilnění.

Propastný rozdíl mezi veřejným míněním a realitou V mnoha zemích existuje velký rozdíl ve vnímání jak veřejnost a média posuzují zapojení dětí a mladých lidí do trestné činnosti a skutečnosti podle statistik a výzkumných studií. Oproti všeobecně rozšířenému názoru jsou děti a mladiství ze sociálně znevýhodňovaných skupin čas-

ZVLÁŠTNÍ PŘÍLOHA UN BULLETIN 1’10 iii

těji oběťmi než pachateli násilných trestných činů. Průzkum veřejného mínění v Anglii a Walesu například ukázal, že 75 procent respondentů se domnívá, že se počet mladých pachatelů za poslední dva roky zvýšil. Podle policejních statistik ale naopak klesá. Řada zemí má vážné problémy s gangy mladistvých, do nichž se nyní zapojují i dívky. Zadržování dětí by však mělo být až tou nejzazší možností systému trestní spravedlnosti.

Oběti a svědci násilí Podle zpráv UNICEF zakusí násilí každý rok na 500 milionů až 1,5 miliardy dětí. Většinou ho páchají lidé, které děti znají a kterým důvěřují, hledají u nich ochranu a oporu. Jedná se především o rodiče, prarodiče či partnery rodičů, učitele, duchovní a zaměstnavatele. Statistiky

z 37 zemí ukazují, že 86 procent dětí ve věku 2 - 14 let zakusí v rodině fyzický trest nebo psychický útok.

Co je třeba udělat? Nejdůležitějším krokem je celkové snížení počtu zadržovaných dětí. To by mělo být poslední instancí, na co nejkratší možnou dobu a pouze ve chvíli, kdy neexistuje alternativní cesta k nápravě dítěte. Vlády musí v rámci soudního systému pro mladistvé brát v potaz nejlepší zájem dítěte a mít na paměti, že tělesné tresty jsou v rozporu se zákazem mučení a jiného krutého a ponižujícího zacházení. Státy jsou povinny tento zákaz dodržovat. Členské státy musí zaujmout komplexní postoj k zajištění trestní spravedlnosti pro mladistvé, dětské oběti a svědky.

Terorismus vyžaduje globální odezvu V době teroristických útoků z 11. září 2001 byly jen dva státy členy prvních 12 mezinárodních právních nástrojů v boji proti terorismu. V současné době je zapojeno již 105 zemí. Terorismus ohrožuje všechny země a celé lidstvo a společný boj proti němu musí pokračovat. Prostřednictvím Globální protiteroristické strategie OSN, kterou přijalo v září 2006 Valné shromáždění, se mezinárodní společenství rozhodlo posílit globální odezvu proti terorismu prostřednictvím široké škály protiteroristických opatření opírajících se o závaznou podporu právního řádu a lidských práv. Postupná tvorba společného mezinárodního právního rámce složeného z 16 úmluv a protokolů o prevenci a potlačování terorismu je základním kamenem této mezinárodní reakce.

Inventura stávajících konvencí Prvních 12 mezinárodních právních nástrojů proti terorismu bylo přijato mezinárodním společenstvím mezi lety 1963 a 1999. Jednalo se především o reakce na specifické teroristické útoky jako byly únosy letadel a zajímání rukojmích a mířily také na problém financování teroristických akcí a organizací. Do roku 2001 byl pokrok v ratifikaci a uplatňování těchto nástrojů pomalý. Po 11. září vyzvala Rada bezpečnosti rezolucí 1373 (2001) členské státy, aby k mezinárodním konvencím a protokolům proti terorismu přistoupily.

V roce 2005 byla přijata Mezinárodní úmluva o potlačování aktů jaderného terorismu, která nabyla účinnosti 7. července 2007. Cílem úmluvy je posílení mezinárodní spolupráce ve vyšetřování, stíhání a vydávání pachatelů teroristických útoků radioaktivním materiálem nebo na jaderná zařízení. Od konce roku 2009 se k této úmluvě připojilo 58 zemí. V roce 2005 se státy dohodly i na podstatných změnách Úmluvy o fyzické ochraně jaderných materiálů a na dvou protokolech o hrozbách pro námořní bezpečnost a pevné plošiny na kontinentálním šelfu. Nedostatečný počet ratifikací však dosud brání, aby mohly vstoupit v platnost. Komplexní úmluva o mezinárodním terorismu je hlavním předmětem probíhajících debat pracovní skupiny vytvořené Valným shromážděním. Ta by měla obsahovat definici terorismu a vyplnit mezery, které zanechaly stávající smlouvy. Shoda nad komplexní úmluvou by znamenala významný politický úspěch. Univerzální ratifikace 16 stávajících nástrojů proti terorismu dosud nebylo dosaženo. Pokud mají být tyto nástroje účinné, potřebují jednotlivé státy funkční protiteroristické právní úpravy a musí být schopny je naplňovat. V roce 2002 schválilo Valné shromáždění rozšířený program činnosti Odboru prevence terorismu při Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC). Zaměřuje se na poskyto-

iv UN BULLETIN 1’10 ZVLÁŠTNÍ PŘÍLOHA

vání technické pomoci v boji proti terorismu zemím, které o to požádají. Od roku 2003 využilo jeho služeb celkem 168 zemí. Jeho práce tak přispěla k více než 500 nových ratifikací mezinárodních nástrojů pro boj s terorismem a celkem 67 zemím umožnila navrhnout protiteroristickou legislativu. Odbor prevence terorismu zaškolil na devět tisíc pracovníků z oboru trestní justice. Pokračuje v podpoře ratifikace a implementace mezinárodních nástrojů v boji proti terorismu.

Výzvy budoucnosti Úplná ratifikace a plná implementace mezinárodních nástrojů proti terorismu vyžaduje další pozornost a úsilí. K 1. prosinci 2009 se stranami všech 16 mezinárodních právních nástrojů staly pouze tři ze 192 členských států OSN a pouze 120 z nich je stranami dvanácti a více nástrojů. Požadavky na podporu Odboru prevence terorismu UNODC poukazují na potřebu dlouhodobější, hlubší a individualizované pomoci v terénu. Poukazují i na potřebu silnější expertízy v tematických oblastech jako jsou jaderný, chemický či biologický terorismus, financování terorismu a boj proti zneužívání internetu k teroristickým účelům. Podpora je vyžadována také v oblasti budování kapacit trestní spravedlnosti pro oběti terorismu. Mezinárodní spolupráce je zcela zásadní. Podezřelí, oběti, důkazy, svědci, apod. jsou větši-

nou v jurisdikci více zemí. Vykonavatelé trestní spravedlnosti musí být vždy schopni zabývat se jak teroristickými činy, tak činy s nimi spojenými. Mezi ně patří obchod a pašování drog, zbraní a osob, praní špinavých peněz, korupce, kyberzločiny a zločiny spojené s krádežemi identity.

Odbor prevence terorismu v současné době spoléhá z 90 procent na mimorozpočtové financování. Dostatečné zdroje jsou samozřejmě předpokladem udržitelnosti jeho práce. Nejdůležitějším klíčem ke globálnímu boji proti terorismu je účinná reakce systému trestní spravedlnosti založená na právním řádu. Me-

zinárodní společenství se nyní nachází na křižovatce. V ratifikaci a implementaci mezinárodních konvencí a protokolů proti terorismu byl učiněn obrovský pokrok. Přesto k dosažení plné ratifikace a implementace těchto právně závazných nástrojů zbývá vykonat mnoho tvrdé práce.

Uvedení směrnic OSN o prevenci zločinnosti do praxe Bezpečná a spravedlivá společnost je nutným předpokladem pro rozvoj. Dopad kriminality pociťují zejména nemajetní. Zločinnost a podvody ovlivňují rozvoj společnosti: degradují kvalitu života občanů a brání přístupu k zaměstnání tím, že demotivují byznys. Dokud není ve společnosti nastolena bezpečnost, náklady na snižování kriminality a trestní soudnictví redukují finanční zdroje využitelné na sociální rozvoj společnosti. Vedle zvýšení efektivity a kapacit justičního systému je také důležité reagovat na faktory, které ke zločinnosti přispívají. Patří mezi ně nedostatek programů pro integraci propuštěných z výkonu trestu, nezaměstnanost a omezený přístup ke kvalitním zdravotnickým službám a ubytování.

Tři typy prevence kriminality Rozsáhlé zkušenosti a akademické studie identifikují nejméně tři různé typy prevence zločinnosti: sociální, komunitně založenou a situační. Strategie sociální prevence míří na zvýšení blahobytu cílové skupiny. Zlepšováním přístupu k sociálním potřebám jako jsou zdraví, bezpečné a zdravé prostředí, zaměstnanost či vzdělání si klade za cíl snížit „nátlakové“ faktory, které marginalizované občany nutí pohlížet na zločin jako na možnou volbu. Komunitně založená prevence kriminality má ambici změnit podmínky v zanedbaných čtvrtích s nízkou úrovní sociální soudržnosti, kde je vysoká šance zaplést se se zločinem, či se stát jeho obětí. Situační prevence omezuje příležitosti a pobídky k porušování zákona.

Tajemství úspěšných programů Příklady využívající tři výše zmíněné typy prevence kriminality k účinnému snížení míry zločinnosti staví na osmi společných principech:

n

Vládní iniciativě na všech úrovních k vytvoření a udržení institucionálního rámce pro prevenci kriminality;

jak v krátkodobém, střednědobém, tak i dlouhodobém horizontu.

n

integraci prevence kriminality do politik socioekonomického rozvoje;

Strategie na míru

n

spolupráci mezi státními institucemi, občanskou společností a podnikatelským sektorem;

n

udržitelnosti a zodpovědnosti, zejména v poskytování přiměřeného a dlouhodobého financování na vytváření, chod a vyhodnocování programů;

Informace o účinných praktikách a úspěšných programech prevence kriminality jsou k dispozici ke sdílení mezi jednotlivými zeměmi. Programy prevence kriminality používané ve vyspělých zemích nemusí být nutně přenositelné do zemí méně rozvinutých. Je zapotřebí vytvářet strategie na míru potřebám a situaci v jednotlivých zemích.

n

akci založené na znalostech;

Partnerství, vzdělávání

n

respektování lidských práv, právního řádu a prosazování zákonnosti;

n

souvztažnosti mezi porušováním zákona na místní úrovni a mezinárodním organizovaným zločinem;

n

zvláštní strategii pro různé skupiny, zejména pro chlapce a děvčata, muže a ženy a zranitelné členy společnosti.

Navazování pracovních kontaktů mezi různými sektory je důležitým aspektem prevence kriminality, není ale jednoduché jich dosáhnout. Veřejnost se například může domnívat, že zajišťování bezpečnosti je pouze úkolem policie. Vládní agentury se zas mohou stavět neochotně ke sdílení informací s ostatními partnery kvůli jejich důvěrnosti. Vzdělávání a informování veřejnosti je jednou z cest jak zkoušet a měnit přístupy.

Plán prevence kriminality Národní plán prevence kriminality a koordinace musí zapojit představitele institucí státu i občanské společnosti. Musí jasně identifikovat výzvy, příčiny, měl by nastavit priority a možná řešení. Musí dále určit kdo je odpovědný za implementaci a identifikovat dostupné zdroje. Na místní úrovni by plán měl jít do detailů. Jestliže je vypracování srozumitelného plánu prvním krokem, strategie a cíle by měly být pravidelně revidovány tak, aby zůstaly aktuální, relevantní a efektivní. Důležitou součástí tohoto procesu je profesionální vyhodnocování. Plán prevence kriminality vyžaduje udržitelné financování a to

Výzvy a řešení Není možné, etické ani prozíravé bojovat proti kriminalitě jen pomocí represivních či justičních opatření. K zajištění udržitelného rozvoje, snižování zločinnosti a pocitu ohrožení, zlepšování podmínek pro podnikání a zaměstnanost a posilování socioekonomického pokroku je nutná efektivní prevence kriminality. Směrnice Organizace spojených národů o prevenci kriminality jsou přijaty již téměř deset let a dvanáctý kongres nabídl skutečně jedinečnou příležitost prověřit, zda se ukáží jako realizovatelné, účinné a kde bude nutné je vylepšit.

ZVLÁŠTNÍ PŘÍLOHA UN BULLETIN 1’10 v

Převaděčství a obchodování s lidmi Ve světě existuje široké a různorodé spektrum forem obchodování s lidmi a převaděčství. Od malých operací zahrnujících několik jedinců až po velké nadnárodní organizované zločinecké skupiny. Jedná se o vážné podoby mezinárodního organizovaného zločinu a je nutné jim čelit na národní i mezinárodní úrovni. Obchodníci s lidmi a převaděči těží z lidské zranitelnosti, podněcují k migraci ty, kteří hledají lepší příležitost k životu. Jejich zločiny zůstávají většinou nepotrestané a počet odsouzených je nízký. Obchod s lidmi zahrnuje použití násilí, donucování, podvod nebo jiné zneužití síly a zahrnuje prvky vykořisťování. Převaděčům plynou největší zisky z poplatků, které jim migranti zaplatí. Po dosažení destinace už migrant s převaděčem nezůstávají v dalším kontaktu.

Právní rámec V platnosti jsou dva právní dokumenty: Protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodu s lidmi, zejména s ženami a dětmi (ratifikovalo 135 zemí) a Protokol proti nezákonnému převádění přistěhovalců po zemi, vzduchem a po moři (ratifikovalo 122 zemí). Oba doplňují Úmluvu OSN o nadnárodním organizovaném zločinu, ke které se připojilo 154 zemí.

Od malých skupin po organizované gangy Stačí, aby spolu pracovali dva až tři pachatelé, kteří verbují, převážejí a v případě obchodu s lidmi i vykořisťují určité množství lidí. Na-

vzdory nevelkému rozsahu jejich operací mohou takové skupiny v krátkém čase vydělat značné částky. Ve světě ale fungují i velké mezinárodní sítě s velkým počtem zločinců, které působí v geograficky rozlehlých oblastech. Převáží velké množství lidí a snaží se hledat nové cesty a vstupní body. Často se zabývají i obchodem s drogami a pašováním zbraní. Velké organizované skupiny jsou častěji než ty malé napojeny na vyšší kruhy prostřednictvím korupce představitelů státního aparátu a byznysu. Vyšetřování zločinů obchodování s lidmi a pašování migrantů může bránit řada překážek. Největším problémem zůstává nedostatek lidských a materiálních zdrojů. Dalším problémem je nedostatek vybavení, dále je to korupce a tajné zapojování vládních úředníků a příslušníků donucovacích orgánů. Řešením problému je především zaškolování a vzdělávání vyšetřovatelů, příslušníků policie, státních zástupců a soudců. Specializované školení může usnadnit včasnou identifikaci obětí obchodu s lidmi nebo pomůže při uznávání převáděných migrantů za svědky.

trestní spravedlnosti schopny použít je jako svědky proti jejich převaděčům. Naslouchání těm, kteří byli převáděni, je možná nejvíce přehlíženou oblastí ve vyšetřování případů pašování lidí. Převádění migranti jsou většinou jednoduše posláni zpět do země svého původu.

Ochrana obětí obchodu s lidmi Práce s oběťmi obchodování s lidmi vyžaduje náležité vzdělání a zaškolení. Státní zástupci a soudci musí pochopit povahu tohoto obchodu a vyvarovat se druhotnému pronásledování. Je mnoho způsobů ochrany a podpory obětí během soudních přelíčení. Patří mezi ně použití svědectví nahraných na videu nebo využití bariér, které zabrání přímému kontaktu oběti s pachatelem u soudu. Státy musí sledovat oběti i po jejich repatriaci a zamezit jejich dalšímu pronásledování nebo obchodování s nimi. V souladu s principem netrestání obětí by se státy měly vyvarovat udělování právních či finančních trestů obětem po jejich návratu do země původu.

Prevence Pašování migrantů V posledních letech se zvýšila míra úmrtnosti a počet závážných zranění při převádění. Pašovaní migranti jsou vystavováni nelidskému a ponižujícímu zacházení a situacím ohrožujícím jejich život. Bez podpory práv pašovaných migrantů v případě jejich odhalení nebudou systémy

Účinná prevence v této oblasti vyžaduje komplexní mezinárodní přístup zahrnující zvyšování informovanosti a snižování poptávky po obětech obchodování s lidmi. Informační kampaně pomáhají snižovat základnu potenciálních obětí, ale kruh obchodu s lidmi nelze rozbít, aniž by byla snížena poptávka po nich.

Účinnější boj proti praní špinavých peněz Efektivní boj proti praní špinavých peněz vyžaduje větší míru mezinárodní spolupráce. V současné době existuje řada právních a praktických překážek, které členským státům znemožňují efektivnější vyšetřování. Mezi ně patří i obtížnost mezinárodní spolupráce. Ta musí být založena na principu vzájemné právní podpory. Na boj proti praní špinavých peněz byly přijaty tyto mezinárodní úmluvy: Úmluva OSN o zákazu nezákonného obchodování s omamnými a psychotropními látkami (1988),

Úmluva OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu (UNTOC) a Úmluva OSN proti korupci (UNCAC). Schopnost členských států implementovat ustanovení těchto konvencí ovlivňují rozdíly v právních systémech a limity finančních a lidských zdrojů. Nové techniky praní špinavých peněz, schémata zneužívající obchodní transakce, složité firemní struktury, nové platební metody a alternativní způsoby zasílání peněz navíc činí z tohoto problému doslova stohlavou saň.

vi UN BULLETIN 1’10 ZVLÁŠTNÍ PŘÍLOHA

Právní překážky Největším problémem poskytování vzájemné právní podpory je dvojí trestnost: čin musí být považován za trestný v obou zemích, kde ke zločinu došlo. V případě příliš striktního postupu může neočekávaně jeden stát pozastavit podporu vyšetřování. Mnoho států se ještě plně nepřizpůsobilo ustanovením úmluv UNTOC a UNCAC. Obě úmluvy státům umožňují přiznat či odmítnout vzájemnou právní podporu, v některých případech jsou ale státy přehnaně restriktivní.

Existují i méně formální způsoby vzájemné právní pomoci, například memoranda o porozumění mezi národními protějšky nebo spolupráce v rámci regionálních a mezinárodních organizací jako INTERPOL. I přes jasně určený tok výměny informací by státy měly umožnit přístup k informacím tak, aby mu příliš nebránily striktní zákony o utajování skutečností. Informace z finanční či obchodní sféry by státy měly být schopné sdílet mezi sebou.

Výzvy Praní špinavých peněz pomocí podhodnocení nebo naopak nadhodnocení faktur je jednou z významných hrozeb. Všeobecně se využívá i mnohonásobné fakturovávání jednoho zboží. Schopnost výměny a srovnání obchodních dat na národní i mezinárodní úrovni je pro odhalování a vyšetřování takových zločinů zcela zásadní. Vyšetřování trestných činů praní špinavých peněz dále komplikuje anonymita daná rychlostí a rozměrem mezinárodního obchodu. Vzhledem ke vzrůstajícímu objemu mezinárodního obchodu nemá většina zemí pro-

středky na úplné monitorování všech dovozních a vývozních transakcí. K tomu se přidává snadnost, se kterou mohou být zakládány a rušeny právní subjekty, dostupnost nastrčených firem a jiných možností v mezinárodním obchodu. Je tak téměř nemožné identifikovat osoby, které se za konkrétními operacemi skrývají. Alternativní systémy posílání peněz, které obcházejí formální bankovní sektor při hotovostních platbách přes hranice, představují další fenomén v oblasti praní špinavých peněz, který se dá jen obtížně vysledovat. Tyto systémy poskytují jednoduchou cestu pro zločince k praní příjmů z trestné činnosti, často je ale využívají i migrující pracovníci k zasílání peněz domů svým rodinám. Tyto prostředky (tzv. remitence) představují v některých zemích rozvojového světa podstatný zdroj příjmů. Také anonymita poskytovaná internetovými platebními systémy, předplacenými kartami a mobilními platbami představují ideální a jednoduchou příležitost pro zneužití. Například předplacené platební karty distribuované vydavateli kreditních karet mohou být využity k nákupu zboží či výběru hotovosti po celém světě. Nákup těchto karet ve velkém může vést

k jejich zneužití. K tomu se přidává mezinárodní charakter řady těchto systémů, což členským státům znemožňuje regulovat či sankcionovat společnosti, které tyto karty poskytují.

Co musí státy udělat? n n

n

n n n n

Definovat trestné činy praní špinavých peněz podle úmluv OSN; lépe koordinovat sběr dat a analýz na globální úrovni včetně obchodních aktivit a alternativních způsobů zasílání peněz (remitencí); zajistit dostatečné pravomoce místních úřadů k vyšetřování zločinů spojených s praním špinavých peněz; poskytnout pracovníkům relevantních úřadů patřičné zaškolení a znalosti; podnítit spontánní výměnu informací a spolupráci v rámci států; zvážit jmenování styčných úředníků pro mezinárodní spolupráci; prosadit předpisy proti zneužívání nových metod placení v souladu s mezinárodním prostředím.

Realita pro migranty: Diskriminace, násilí a zneužívání Ve světě je dnes 214 milionů tzv. mezinárodních migrantů, což představuje 3,1 procenta světové populace. Navzdory obecnému mínění probíhá směrem z rozvojových zemí do vyspělých jen 37 procent celkové migrace, zbytek se odehráva mezi zeměmi na podobné úrovni rozvoje. Během cesty za lepším životem – často kvůli útěku před traumatickými zážitky, jako jsou válka, občanské nepokoje a přírodní katastrofy – jsou migranti cílem násilí a pronásledování. Ochrana migrantů je součástí několika mezinárodních dohod. Protokol proti pašování migrantů ratifikovaný dosud 122 státy je prvním právně závazným nástrojem, který rozlišuje definici převaděčství od obchodu s lidmi. Zatím nejkomplexnějším právním dokumentem je Mezinárodní úmluva o ochraně práv všech migrujících pracovníků a jejich rodinných příslušníků (ICRMW) přijatá Valným shromážděním v roce 1990. V platnost vstoupila v roce 2003. Posuzování rozsahu zločinů páchaných na migrantech je obtížné. Dat je málo a jejich interpretace je vysoce kontroverzní. Migranti obecně neradi nahlašují zločiny, jimž jsou vystavováni. Přehledy o pronásledování často používají kategorie jako zahraniční/menšinové skupiny, které neodpovídají definici migranta. Podle dostupných dat se migranti stávají oběťmi široké škály trestných činů, které často nejsou nahlášeny. Například v 27 členských státech Evropské unie se v roce 2008 jedna ze čtyř osob etnické menšiny stala obětí zločinu.

Povaha problému V řadě západoevropských zemí se zhruba jedna destina pracovní síly narodila v jiné zemi. Podíl cizinců na pracovním trhu je ještě vyšší v Africe, Asii a Americe, ve státech Perského zálivu dosahuje dokonce 60 až 80 procent. Mnoho migrujících pracovníků čelí různým podobám násilí a zneužívání, zejména v oblasti zaměstnanosti. Sem spadá málo placená (či neplacená) práce, krátkodobé pracovní smlouvy či žádné smlouvy, delší pracovní doba za minimální mzdu nebo často nižší odměnu a také špinavá, nebezpečná a obtížná práce. Řada domácích a zahraničních migrujících pracovníků čelí otrockým podmínkám v dolech, v sektoru zemědělství nebo na jiných místech. Poté, kdy jsou uvedeni v omyl slibem zářné budoucnosti, se často nakonec hluboce zadluží a čelí násilí a nátlaku pokud chtějí odejít. Zvlášť zranitelné jsou ženy. V roce 2005 jejich počet činil 94,5 milionu, což bylo téměř 50 procent všech migrantů na světě.

Řešení Základní práva migrantů musí být respektována. Oběti musí být seznámeny se svými právy a místní legislativou. Zaměstnavatelé by si měli být vědomi, že bezpečnostní opatření jsou jejich odpovědností, migranti by měli být podněcováni k učení místního jazyka, což může podstatně zlepšit jejich postavení.

ZVLÁŠTNÍ PŘÍLOHA UN BULLETIN 1’10 vii

Největší výzvou je přístup migrantů ke spravedlnosti a zlepšování vztahů mezi migranty a policií. Mezinárodní rámec na ochranu práv migrantů, migrujících pracovníků a jejich rodin již existuje. Musí být ale plně implementován. Je důležité, aby členské státy trestně postihovaly převaděče, obchodníky s lidmi a jiné pachatele a aby identifikovaly a chránily práva obětí násilí.

Je nutné posilovat kapacity orgánů trestní spravedlnosti dalším vzděláváním zaměstnanců.Všichni aktéři zapojení do boje proti násilí musí být schopni oběti násilí identifikovat a zajistit, aby byla jejich práva chráněna. Měly by být posíleny i agentury sociálního zabezpečení odpovědné za ochranu práv migrantů a obětí zločinu. Podpora by měla být specifická, aby reagovala na rozdílné potřeby různých komunit.

Mezinárodní spoluprací proti mezinárodnímu zločinu Zločinecké skupiny působí navzdory geografickým, jazykovým nebo právním hranicím. Orgány trestní justice proto neúnavně usilují o posílení spolupráce. Rigidní právní systémy se zastaralými praktikami se brání změnám. To nahrává zločincům, kteří jsou naopak velmi přizpůsobiví a stávají se tak ještě mocnějšími na úrovních států i v mezinárodním měřítku. Pokud se dokáží zločinci adaptovat na měnící se globální prostředí rychleji než vlády, vyjdou posíleni, s větší kontrolou nad zdroji a vyššími zisky na úkor zákonných společností. Lze ale konstatovat, že se zlepšuje mezinárodní spolupráce v trestních záležitostech. Na radikální zrychlení a zjednodušení přeshraniční spolupráce ale stále čekáme. Efektivní kontrola mezinárodní kriminality vyžaduje uvést do praxe vydávání zločinců, vzájemnou právní podporu, možnost zabavovat majetek a rozvíjet i další formy mezinárodní spolupráce.

Právní rámec mezinárodní spolupráce Významným mezníkem mezinárodní spolupráce se stala Úmluva OSN o zákazu ilegálního obchodu s omamnými a psychotropními látkami přijatá v roce 1988. Zavádí povinnost vydávat či vyšetřovat obviněné z drogových trestných činů, poskytovat vzájemnou právní podporu, spolupracovat na vydávání a stíhání obviněných drogových zločinců, spolupracovat ve věci konfiskování výnosů z obchodu s drogami či majetku odpovídající hodnoty a zapojovat se do spolupráce na prosazování zákona. Konvence OSN proti mezinárodnímu organizovanému zločinu z roku 2000 zakládá jasný právní rámec k odstrašení a trestání těch, kdo jsou do vážné mezinárodní trestné činnosti zapleteni. Dosud však existují překážky k jejich účinnému použití.

Vydávání zločinců, vzájemná právní pomoc Dvojí trestnosti znamená, že trestný čin vyžadující spolupráci je trestným činem z pohledu zákonů obou zemí. Tato skutečnost je často kamenem úrazu v procesu vydávání zločinců a poskytování vzájemné právní pomoci. Co se týče vydávání zločinců, Úmluva OSN proti korupci umožňuje signatářskému státu vyhovět žádosti o vydání za jakékoliv porušení úmluvy, které není trestné podle jejich práva. To představuje podstatnou změnu ve vydávání zločinců oproti minulosti.

Řízení o vydávání je nutné zjednodušit. Procedurální překážky tento průběh výrazně zpomalují. Mezinárodní spolupráce v oblasti vzájemné právní asistence by se mohla dramaticky zlepšit díky počítačové aplikaci, kterou vyvinul Úřad OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC).

Spolupráce při vyšetřování Globálním modelem pro spolupráci při vyšetřování je INTERPOL se svými kancelářemi ve 184 zemích, které doplňují regionální sítě policejní spolupráce. Většina těchto sítí provozuje veřejně přístupné i zabezpečené webové stránky. Otevřené portály významným způsobem přispívají k transparentnosti a efektivitě mezinárodní spolupráce i tím, že zpřístupňují relevantní legislativy členských zemí. Znalost cizích zákonů a mezinárodní praxe může rozhodnout, zda bude žádost úspěšně či neúspěšně vyřízena. Jedním z úspěchů INTERPOLU je vytvoření databáze téměř 20 milionů ukradených či ztracených pasů. Nyní mohou členské státy cestovní dokument naskenovat či vepsat jeho číslo manuálně do síťové databáze INTERPOLu a během několika sekund se dozví, zda se jedná o ztracený či ukradený cestovní dokument.

Doporučení Státy musí rychle upravit mechanismy mezinárodní spolupráce v zájmu zvýšení efektivity. Generální tajemník OSN Ban Ki-moon se loni v prosinci ve svém projevu v Radě bezpečnosti zabýval problematikou ohrožení mezinárodního míru a bezpečnosti, kterou představuje ilegální obchod s drogami. Poznamenal, že žádná země nemůže čelit takové hrozbě sama. Projev uzavřel slovy: „Tento boj vyžaduje komplexní mezinárodní přístup založený na silném pocitu sdílené odpovědnosti. Státy se musí dělit o zpravodajské informace, provádět společné operace, budovat kapacity a poskytovat si vzájemnou právní pomoc. Spolupráce mezi vládami států je podstatně horší než spolupráce mezi sítěmi organizovaného zločinu.“ Každá země by měla mít základní soubor zákonů o zahraniční pomoci umožňující mezinárodní spolupráci vždy, když to bude sloužit zájmům dané země, ať už budou tyto zákony založeny na reciprocitě, ad hoc dohodě či konvenční smlouvě.

Zdroje informací: Webové stránky kongresu www.un.org/en/conf/crimecongress2010 Úřad OSN pro drogy a kriminalitu www.unodc.org

viii UN BULLETIN 1’10 ZVLÁŠTNÍ PŘÍLOHA

Informační centrum OSN v Praze (česky) www.osn.cz Informační servis OSN ve Vídni (UNIS) www.unis.unvienna.org

¡ Grafika: UNEP

Sekretariát Úmluvy o biologické rozmanitosti při Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) vydal v květnu v pořadí již třetí studii Global Biodiversity Outlook. Hlavním závěrem této odborné zprávy je, že přírodním systémům, jež podporují ekonomické systémy a životy lidí na celé planetě, hrozí rychlá degradace nebo totální kolaps, pokud nebudou přijata okamžitá, radikální a kreativní řešení ve prospěch konzervace a udržitelného využívání rozmanitých přírodních zdrojů Země. Kopie zprávy jsou k dispozici v IC OSN. Zájemcům ji na požádání zašleme. (pokračování ze strany 6) Výsledkem toho všeho je, že riskujeme ztrátu samotných základů našeho vlastního přežití. Díky rozmanitosti života na planetě se nám dostává jídla, oblečení, pohonných hmot, léků a mnoho dalšího. Možná si neuvědomujete, že malý brouk na vaší zahradě nebo tráva rostoucí u cesty jsou zásadním způsobem spojeny přímo s vámi. Je to ale tak. Vymizení i jednoho druhu ze složité sítě života může mít přímo katastrofální důsledky. Právě proto vyhlásila Organizace spojených národů rok 2010 Mezinárodním rokem biodiverzity. Je to velká příležitost upozornit na význam biologické rozmanitosti pro život lidí a získat podporu pro její ochranu. Téma letošního mezinárodního dne, „Mnoho druhů. Jedna Planeta. Jedna budoucnost.“, je naléhavým voláním po potřebě zakonzervovat rozmanitost života na Zemi. Miliony lidí a miliony živočišných a rostlinných druhů sdílejí jeden společný prostor. Jen ve vzájemné symbióze máme vyhlídky na bezpečnou a prosperující budoucnost.

Současný stav biodiverzity ve světě • Přestože nelze předložit přesná čísla, je jisté, že život na Zemi mizí nevídanou rychlostí. Podle vědců vymírá každých 24 hodin 150 až 200 rostlinných nebo živočišných druhů. • Vymírání druhů vždy bylo součástí života na naší planetě, současná rychlost je však nejvyšší za posledních 65 milionů let, tedy od vymření dinosaurů. • Současné tempo je z velké části způsobeno lidskou činností: neudržitelnými způsoby výroby a spotřeby, ničením přirozených prostředí pro život, rozšiřováním měst, znečišťováním životního prostředí, odlesňováním, globálním oteplováním a zaváděním tzv. invazivních druhů. • Podle Úmluvy OSN o biologické rozmanitosti je jednou z nejvážnějších hrozeb pro biodiverzitu klimatická změna. • Podle zprávy klimatického panelu OSN z dubna 2007 bude 20 až 30 procent druhů, které byly dosud rozeznány, ohroženo, pokud nárůst průměrné globální teploty přesáhne 1,5 až 2,5 stupně Celsia.

• Biodiverzita ovlivňuje přímo i nepřímo náš život. Více než 60 procent lidí užívá léky vyrobené z rostlin. • Přeměna přírodních ekosystémů na zemědělskou půdu a využívání biodiverzity zajišťovalo v minulém století živobytí mnoha lidem. Navzdory tomu, že mnoho jednotlivců těží z takové činnosti, je celková cena pro společnost v podobě ubývání druhů a změn ekosystémů příliš vysoká. • Na summitu OSN v roce 2002 v Johannesburgu se představitelé států dohodli, že do roku 2010 dojde k výrazného snížení vymírání biologických druhů na globální, regionální i státní úrovni ve prospěch omezování chudoby a zlepšení života na Zemi. Bez rázného zásahu zůstane tento cíl pouhým slibem. Zdroj: Millennium Ecosystem Assesments (globální vědecké zhodnocení stavu ekosystémů iniciované v roce 2001 tehdejším generálním tajemníkem OSN Kofi Annanem. Podílí se na něm více než 1 300 expertů z celého světa). Více na www.millenniumassessment.org

ZÁBĚR UN BULLETIN 1’10 7

MISTROVSTVÍ SVĚTA VE FOTBALE NEJEN O FOTBALE. Afrika poprvé hostí jednu z nejvýznamnějších globálních událostí. Pro celý kontinent je to příležitost nejen sportovní. Fotbal a sport obecně mohou výrazně přispět k potírání chudoby a sociálního vyloučení, usmíření ve válkou poznamenaných společnostech či k nastartování ekonomického rozvoje. Během své květnové návštěvy Ugandy sehrál šéf OSN Ban Ki-moon symbolický fotbalový zápas u příležitosti Dne válečných obětí. Foto: OSN/Evan Schneider

Čas odpovědnosti Ban Ki-moon V roce 1998 byly v Římě položeny základy vzniku Mezinárodního trestního soudu (ICC). Po dvanácti letech se představitelé států schází znovu, tentokrát v ugandském hlavním městě Kampale, na první revizní konferenci Římského statutu ICC. Je to velká příležitost nejen k ohlédnutí zpět, ale především k výhledu do budoucna. Nesmíme dopustit, aby zločiny proti lidskosti zůstávaly nepotrestány, nebo ještě lépe dosáhnout toho, aby byly zcela eliminovány. Jako generálního tajemníka OSN mě zajímá, jak efektivní ICC dokáže být a kam se za roky své existence dostal. Před pouhým desetiletím bylo jen málo těch, kdo věřili, že soud bude již dnes plně fungovat, vyšetřovat a soudit pachatele genocidy, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti ve stále se rozšiřujícím spektru zemí. Je to vskutku historický zvrat. Éra beztrestnosti je minulostí. Namísto toho jsme svědky sice pomalého, ale zřetelného zrození věku odpovědnosti. Na jeho počátku stojí zvláštní tribunály pro Rwandu a bývalou Jugoslávii. Dnes je základním kamenem systému globální justice Mezinárodní trestní soud.

Získaný respekt ICC dosud zahájil pět případů vyšetřování. Dva soudní procesy již probíhají, další má začít v červenci. Čtyři zadržení jsou ve vazbě. Úvahy, že soud bude bezzubý, se ukázaly jako liché. Dosah soudu se naopak zvětšuje. Pachatelé zločinů proti lidskosti se ho začali bát. Je však nutné mít na paměti, že ICC zůstává soudem poslední instance. Jeho úloha začíná až tehdy, kdy jsou národní soudy ne-

funkční, nebo se nemohou případem zabývat. V březnu se Bangladéš stal v pořadí 111. smluvní stranou Římského statutu. Dalších 37 zemí již připojilo svůj podpis, avšak zatím statut neratifikovaly. K soudu se ale zatím nepřipojily některé z největších a nejmocnějších států světa. Pokud se má ICC stát tím, čím ho chceme mít, tedy efektivním preventivním mechanismem a zároveň širokým prostorem spravedlnosti, musí se mu dostat univerzální popory. Jako generální tajemník OSN vyzývám všechny státy, aby se připojily. Ty státy, které tak již učinily, musí se soudem plně spolupracovat, obhajovat ho na veřejnosti a poctivě plnit jeho nařízení. Mezinárodní trestní soud nemá své vlastní policejní síly. Sám proto nemůže zadržovat. Podezřelí ve třech případech z pěti, kterými se soud zabývá, zůstávají na svobodě. Taková lhostejnost nepoškozuje jen ICC samotný, ale celý systém mezinárodní spravedlnosti.

Týká se to nás všech Revizní konference v Kampale hledá způsoby, jak soud posílit. Patří mezi ně rozšíření mandátu soudu na zločin agrese či opatření k posilování kapacit národních soudů zabývat se případy válečných zločinů. Zřejmě nejvíce sporů bude doprovázet debaty o vyváženosti mezi otázkami bezpečnosti a spravedlnosti. Já sám se však upřímně nedomnívám, že je z čeho vybírat. V současných konfliktech jsou vždy hlavními oběťmi nevinní civilisté. Ženy, děti a staří lidé plně v rukách ozbrojenců, kteří znásilňují, plundrují města, vesnice, úrodu, dobytek či zdroje vody. A to

Ve dnech 31. května až 11. června 2010 se v ugandském hlavním městě Kampale konala první revizní konference Římského statutu Mezinárodního trestního soudu (ICC). Zástupci smluvních stran soudu, signatářských i nesmluvních států zde diskutují zejména změny Římského statutu a bilancují otázky mezinárodní trestní spravedlnosti. K návrhům změn patří revize článku 124 Římského statutu (umožňuje státům při ratifikaci odložit jurisdikci ICC nad válečnými zločiny o sedm let), návrh definice zločinu agrese a návrh rozšíření zákazu používání některých druhů zbraní a střel v regionálních konfliktech. V článku "Čas odpovědnosti" shrnuje šéf OSN Ban Ki-moon důležitost fungování ICC pro mezinárodní trestní spravedlnost. vše jako nedílnou součást své válečné strategie. Čím více šokující jsou jejich zločiny, tím jsou efektivnější jako zbraň. Všechny oběti zcela pochopitelně chtějí takové zločiny zastavit, a to i za cenu imunity pro ty, kteří je páchají. To je však příměří dosažené s hlavní u spánku. Bez důstojnosti, spravedlnosti či naděje na lepší budoucnost. Časy, kdy jsme se rozhodovali mezi mírem a spravedlností, jsou nenávratně pryč. Jedno od druhého totiž nelze oddělit. Mír a spravedlnost musí jít ruku v ruce. Klíčem k tomu je ICC. Učiním vše, co je v mých silách, aby v Kampale bylo dosaženo pokroku v boji proti beztrestnosti. Zločiny proti lidskosti jsou zločiny proti nám všem. Na to nesmíme nikdy zapomínat.

Haiti chce a potřebuje školy Asha-Rose Migiro Mám to štěstí, že mi moje práce umožňuje setkat se v rozmezí několika hodin s prezidentem i prostou matkou bez domova. Od obou jsem na Haiti slyšela totéž. Prezident Préval mi ve svém skromném sídle za troskami prezidentského paláce v Port au Prince

bez dlouhých úvodních frází řekl, že základem mezinárodních snah o obnovu se musí stát vzdělání jako jediná šance pro budoucnost země. Krátce poté jsem navštívila stanový tábor, v němž se tísní tisíce rodin, jimž zemětřesení vzalo střechu nad hlavou. Vy-

hublá matka ke mně přistrčila svého snad osmiletého synka. „Chce se učit, dejte mu šanci,“ řekla mi naléhavě. Dva lidé, každý z nich v jiné životní situaci. Přesto mi oba řekli něco, co jsem pak během svého dvoudenního pobytu v zemi slyšela stále znovu.

NÁZORY UN BULLETIN 1’10 9

Pomoc chtějí a potřebují Haiťané naši pomoc chtějí a potřebují. Obnovu Haiti ale berou jako něco, co dělají pro sebe. A obnova se bude odvíjet od vzdělání. Vzdělání je předpokladem pro solidní práci. Obzvlášť v zemi jako je Haiti. Nezaměstnanost je vysoká a nabídka práce mizivá. Jde tu ale ještě o něco jiného. Škola teď nabízí mnohem více než jen vzdělání. Dává dětem pocit normálního života uprostřed chaosu. Je bezpečným místem a útočištěm. A především dává naději do budoucnosti. Když se lidé ocitnou na pokraji zoufalství, bez jídla, léků, střechy nad hlavou, mají pro ně takové věci podstatně větší význam. Proto se mise OSN na Haiti společně se státními úřady a mezinárodními humanitárními organizacemi snaží co nejdříve znovu otevřít školy. Matky a děti jsou teď obzvlášť zranitelné. Viděla jsem jejich strach a pocit zmaru. Země se s přicházejícími dešti promění v území bahna. Stany a plachty se budou řítit a lidé nenajdou suché místo ke spánku. V tmavých zákoutích ulic navíc často dochází k násilí a znásilněním.

Dejte nám školy OSN se podařilo při řešení všech těchto problémů dosáhnout určitého pokroku.

Hlavním důvodem mé cesty na Haiti bylo seznámit se s aktuální situací a naší schopností na ni reagovat. Pozornost se teď přesouvá od řešení bezprostřední krize k dlouhodobé obnově. Odjížděla jsem s vědomím, že nejvíce bude třeba sebejistoty a samostatnosti. „Nepotřebujeme almužnu, dejte nám školy, o zbytek se už postaráme sami,“ pokřikovali na mě mladíci v jednom z táborů. Jejich rodiny ztratily většinu majetku, ne však hrdost. Pro nás jako mezinárodní společenství je to nelehká výzva. Už před zemětřesením patřila míra negramotnosti na Haiti mezi nejvyšší na severní polokouli. Míra školní docházky naopak k nejnižším. Dva z pěti dospělých neumí číst a psát, do základních škol chodila méně než polovina dětí. U středních škol byla čísla ještě horší: maturitu mají méně než dvě procenta dětí. Vláda nemá nad situací dostatečnou kontrolu. V zemi převažují soukromé školy, jen 10-15 procent škol vlastní stát. Nemůže proto potřebným způsobem určovat standardy a kontrolovat jejich dodržování. V důsledku se tedy Haiti může rozvíjet jen do té míry, do jaké se dokážeme postarat o jeho obyvatele. Sami Haiťané si to při všech obtížích, kterým čelí, uvědomují nejlépe.

Rozumím jejich pocitům. První prezident v mé rodné zemi, Tanzánii, byl titulován tím nejuctivějším způsobem, jaký byl možný: pan učitel. Prezident Julius „Mwalimu“ (znamená učitel) Nyerere považoval za základ samostatnosti země vzdělání pro dívky i chlapce. Jeho snaha o rovný přístup k pohlavím otevřela cestu i pro mou kariéru.

Základ pro budoucnost Na březnové dárcovské konferenci v New Yorku přislíbilo mezinárodní společenství na obnovu Haiti téměř deset miliard dolarů. Vzdělání se musí stát jejím základem. Ve spolupráci s vládou a dalšími partnery připravuje OSN celostátní kampaň na podporu vzdělanosti. Cílem je podpořit zápis všech haitských dětí a dospívajících do škol. Haiti potřebuje naši solidaritu. To zahrnuje mnohé: stavební materiál, zdravotní střediska a léky, sanitární infrastrukturu, potraviny, pohonné hmoty. Jde ale i o něco nad ramec bezprostředních potřeb: základ pro budoucnost. Knihy, učitelé a vzdělání k nim musí patřit. Jsou klíčem k lepšímu životu i lepší budoucnosti. Lidé na Haiti si je zaslouží.

Autorka je náměstkyní generálního tajemníka OSN

Jaderné odzbrojování:

Naděje místo strachu Ban Ki-moon Při nedávné návštěvě Kazachstánu jsem zažil podobný pocit jako na Ground Zero. Stalo se to na testovací základně v Semipalatinsku, kde v letech 1947- 1989 Sovětský svaz odpálil 456 jaderných bomb. Kromě masivních betonových soklů k měření ničivosti výbuchů si člověk uprostřed rozsáhlé stepi nevšimne ničeho, co by na toto místo upozorňovalo. Po desetiletí bylo epicentrem studené války a hrozbou pro život na naší planetě, stejně jako podobné základny v USA. Jeho temný odkaz přetrvává: kontaminované řeky a jezera, děti trpící rakovinou a vrozenými vadami. Dnes se ze Semipalatinsku stal výrazný symbol naděje. Dne 29. srpna 1991, krátce po vyhlášení nezávislosti, nechal prezident Nursultan Nazarbajev základnu zavřít a jaderné zbraně zlikvidovat. To je reálný přís-

10 UN BULLETIN 1’10 NÁZORY

pěvek k něčemu, co dlouhá léta zůstává jen snem: vytvoření světa bez jaderných zbraní. Poporvé za celou generaci teď můžeme být optimističtí. V den, kdy jsem stál na Ground Zero, oznámil prezident Barack Obama novou americkou jadernou strategii. Aby šel příkladem, vzdal se vývoje nových jaderných zbraní a odmítl je použít jako první proti jiným zemím v souladu se smlouvou o nešíření jaderných zbraní. O dva dny později podepsal v Praze s prezidentem Ruské federace Dmitrijem Medvěděvem novou smlouvu START. Tak vypadá začátek skutečně ušlechtilé ambice. Další impulzy přicházejí z celého světa. Vlády a občanskou společnost začal spojovat společný cíl. Na nedávném summitu o jaderné bezpečnosti ve Washingtonu se 47 světo-

vých lídrů dohodlo, že udělají vše nezbytné pro udržení jaderných zbraní a materiálů v bezpečí. Jejich sdílený pocit, že je to skutečně nanejvýš naléhavé, je odrazem současné reality. Jaderný terorismus není hollywoodský výmysl. Je to něco, co se může stát.

OSN jako centrum odzbrojovacích snah Organizace spojených národů je ze své podstaty předurčena k tomu, aby se stala samotným centrem těchto snah. Minulý měsíc proběhlo ve Valném shromáždění zvláštní zasedání k jadernému odzbrojení a bezpečnosti. Podnětem k debatě se stal můj pětibodový protijaderný akční plán z konce roku 2008 a loňský historický zářijový summit Rady bezpečnosti. Tento týden se lídři států schází v sídle OSN na pravidelné revizní

konferenci ke smlouvě o nešíření jaderných zbraní. Poslední setkání před pěti lety skončilo neúspěchem. Letos se naopak můžeme těšit na pokrok v řadě bodů. Neměli bychom však mít nerealistická očekávání. Nemůžeme si ale ani dovolit zmařit příležitost k dosažení pokroku v odzbrojování, dodržování závazků o nešíření jaderných zbraní, ve snahách o vytvoření bezjaderné zóny na Blízkém východě i v oblasti mírového využívání jaderné energie. Dalším krokem bude z mé iniciativy svolaná konference OSN k revizi uplatňování Mezinárodní úmluvy o potlačování aktů jaderného terorismu. Setkáním na úrovni ministrů chceme vytvořit tlak na to, aby mohla vstoupit v platnost Smlouva pro všeobecný zákaz jaderných zkoušek. Já sám jsem vyzval nejvyšší představitele států, aby začali s vyjed-

náváním smlouvy o štěpných materiálech. Valné shromáždění bude na svém říjnovém zasedání zvažovat více než 50 rezolucí vztahujících se k jaderným otázkám. Naším cílem je řadou malých kroků připravit půdu pro velký průlom.

Čas na změnu Všechna tato práce odráží priority členských států OSN, k jejichž formování přispívá i veřejné mínění. Smrtelný potenciál jaderných zbraní si uvědomuje každý. Všichni jsme si zároveň dobře vědomi toho, že hrozba bude trvat tak dlouho, dokud budou tyto zbraně existovat. S ohledem na budoucnost světa nemáme jinou možnost, než usilovat o odzbrojení. Bez globální spolupráce se to neobejde.

Kde jinde bychom měli o takovou spolupráci usilovat, než v OSN? Dvoustranná a regionální jednání mohou dosáhnout mnohého, avšak pro dlouhodobou a efektivní spolupráci v globálním měřítku je zapotřebí víc. OSN je jedinou všeobecně uznávanou arénou pro debatu i dosažení shody mezi státy i v rámci širšího společenství. Spojené národy nejsou jen úložištěm smluv, nýbrž i zdrojem informací o jejich uplatňování. V úzké spolupráci s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii je pak OSN zdrojem nezávislých expertíz. Spojené národy dnes stojí na novém Ground Zero. Je to “ground zero” celosvětového odzbrojení, místo naděje, nikoliv strachu. Ti, kteří jdou s námi, sdílejí vizi světa bez jaderných zbraní. Čas na změnu nastal právě teď.

Jak dál po Kodani? Yvo de Boer Cílem loňské prosincové konference v Kodani, jíž se zúčastnili nejvyšší představitelé většiny států, bylo dosažení ambiciózní dohody o okamžité globální akci na potírání klimatické změny. Zůstalo však jen u nadějí. Úkol tedy nezmizel, ale stal se naopak ještě naléhavějším. Příležitost, kterou teď máme k zahájení rázné akce, se zmenšuje tím rychleji, čím déle budou státy světa otálet. Konference v dánské metropoli však výrazně přispěla k tomu, že se problém klimatické změny dostal na samý vrchol vládní politické agendy států, tedy přesně tam, kde musí být řešen. V Kodani se navíc lídři států shodli na nutnosti společného a dlouhodobého postupu při probíhající změně klimatu. Blízko k dohodě dospěla jednání i v tom, jakým způsobem na celosvětové úrovni postupovat. To vše teď bude udávat směr dalšího společného postupu k dosažení příštího většího cíle. Závěrečný dokument konference - Kodaňská dohoda - byla vypracována skupinou zemí, v níž měly zastoupení největší, nejbohatší, nejchudší i nejmenší státy. Tato skupina je společně také odpovědná za 80 procent globálních emisí skleníkových plynů. Dohodu lze tedy interpretovat jako stanovisko politického záměru k omezení růstu globální teploty na Zemi, jako výzvu jednotlivým státům k předložení vlastních národních plánů snižování emisí. Kodaňská dohoda obsahuje i příslib krátkodobého a dlouhodobého financování pro rozvojové země. Nebyla však formálně přijata jako roz-

hodnutí podle klimatické konvence OSN. Výrazně s ní ale souzní ve svých záměrech. K těm se nyní může připojit kterákoli země. Řada z nich předložila své závazky již před Kodaní. Svět od nich nyní očekává, že sliby splní. Z kontaktů, které mám se státy, které se ke Kodaňské dohodě přihlásily, jasně vyplývá, že ji nevnímají jako cestu k dalším kolům jednání. Chtějí ji naopak využít k odblokování oblastí, v nichž dosud panují neshody. V Kodani se vyjednávači dostali na dosah rozhodnutím o opatřeních, která by umožnila nastartovat dlouhodobou akci. Jedná se o adaptační rámec pro rozvojové země, mechanismus k urychlení transferu technologií, program na vytváření kapacit a o dohody o snižování emisí souvisejících s odlesňováním a zemědělstvím.

Jediný nástroj, který máme Chvíli bude trvat, než státy vstřebají důsledky. To je jen dobře, protože s výzvou klimatu se prostě vyrovnat musí. Vyspělé průmyslové státy nyní mohou obnovit jednání o společném snižování emisí v rozmezí 25 až 40 procent. To je podle vědců nutné k odvrácení hrozby nejhorších důsledků klimatické změny. Pokud se dohodnout nedokážou, budou muset v budoucnu snížit emise ještě více. Státy musí řešit otázku dlouhodobého financování. Přehlížet přitom nesmíme 28 miliard amerických dolarů přislíbených v Kodani na krátkodobé financování okamžitých

opatření. Tyto peníze jsou nyní v rozpočtech jednotlivých států. Je nutné najít způsob, jak je využít co nejdříve. Zabývat se musíme i otázkou, zda geopolitické změny ztěžují možnost dosažení mnohostranných dohod. Moje odpověď zní, že multilateralismus je jediným nástrojem, který svět má na přijímání mezinárodních zákonů, regulačních opatření, norem a tržních mechanismů na globální úrovni. Všechny mezinárodní nástroje na potírání klimatické změny jsou výsledkem multilaterálního procesu. Kjótský protokol, Mechanismus čistého rozvoje, Adaptační fond pro rozvojové země i tzv. GEF – Global Environment Facility - tedy finanční nástroj rámcové úmluvy OSN o klimatu. Ten zajišťuje možnost financování pro nejchudší a nejzranitelnější státy. Budování nových struktur by si vyžádalo čas a finanční prostředky, které svět jednoduše nemá. Kodaň nastartovala proces možné dohody ve čtyřech základních oblastech. Zaprvé je to střednědobé snižování emisí v průmyslově vyspělých státech. Zadruhé, závazky rozvojových států na snižování emisí. Zatřetí, financování potřebných opatření, a začtvrté, férové řízení klimatického režimu. To jsou zcela zásadní otázky. Budou-li státy přistupovat k postkodaňským jednáním rozvážně a s vědomím kolektivního přínosu, mají skvělou šanci své sliby naplnit.

Autor je bývalým výkonným tajemníkem Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu

NÁZORY UN BULLETIN 1’10 11

¡ Foto: UN Habitat Organizace spojených národů na EXPO 2010: Jedna Země, jedna OSN. Pavilon v zóně B výstaviště pokrývá plochu tři tisíce metrů čtverečních. Nejrozsáhlejší expozice nese název Šest miliard ostatních. Na stovkách monitorů jsou návštěvníci konfrontováni s dramatickým vlivem klimatické změny na řadu míst na planetě za použití videosekvencí známého filmaře Yanna Arthuse-Bertrand. Více: www.6milliardsdautres.org

.

UN bulletin 1 10 Vychází nepravidelně, je distribuován bezplatně. Toto číslo vyšlo v červnu 2010 Vydavatel Informační centrum OSN v Praze nám. Kinských 6, 150 00 Praha 5 Telefon +420 257 199 831 Fax +420 257 316 761 [email protected], www.osn.cz Editor Michal Broža Foto na titulní stránce OSN/Albert Gonzalez Farran Koordinace výroby Jana Šůchová Grafická úprava Pavel Lukšan, elements ds Sazba Michal Skurovec, Jams Ev. č. MK ČR E 14551 ISSN 1802-3231, 1802-324X Obsah nemusí nezbytně vyjadřovat názor OSN.