Střední škola obchodní a právní, s.r.o. Jablonec n. N. Vzdělávací oblast: Český kritický realismus – historická próza Název: Zikmund Winter – Zlatá doba měst českých Autor: PhDr. Vlastislav Kotek Třída: P2
Stručná anotace: Žáci se na základě četby ukázky z knihy „Z. Winter – Zlatá doba měst českých“ seznámí s historicko-naučnou součástí autorova díla. Otázky na konci materiálu je povedou ke čtení s porozuměním textu.
Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu OP VK – IP 1.5. – EU peníze středním školám Klíčová aktivita: Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské a informační gramotnosti
Zikmund Winter - Zlatá doba měst českých (2) Zikmund Winter byl spisovatelem vlny českého kritického realismu přelomu 19. a 20. stol., souputníkem a zároveň protiváhou Aloise Jiráska. Zatímco Jirásek byl obsažnější, tvořil Winter (s výjimkou románu Mistr Kampanus) spíše uzavřené prózy, novely. Kromě toho, že byl Zikmund Winter spisovatelem, byl zejména pedagogem a vědcem. Mezi jeho hlavní zájem patřilo geograficky Rakovnicko, časově doba českého humanismu. Úryvek je dokladem jeho činnost vědecko-naučné. V ulicích Hradbami město objato po svém založení a vysazení. V té ohradě byla stavení starší slovanské osady (pokud nezaloženo město na místě zhola novém). Ze starých asi prostinkých staveb strženo, co se nehodilo. Nové domy stavěny v ohradě městské již zpočátku zajisté dle pravidla, aby kdesi na příhodném místě bylo středisko města - rynk - a k němu aby od tří bran a fortny, tedy od čtyř stran, sbíhaly se hlavní ulice, pokud možno do každého rohu dvě. Pravidelné takové založení náměstí a ulic měla Plzeň a Budějovice. Kde již bylo trhové podhradí slovanské s domy, tu ovšem nedělo se všecko dle pravidla. Také ráz půdy, její nerovnost, stoupání a pokles, sklon k vodě měl v tom svoje rozhodující slovo a měnil pravidlo. Celek dopadl obyčejně harmonicky, snad nechtíc. Proti pravidlu jsou ze znamenitých českých měst dvě pořízena, jedno staré z 13. věku, druhé mladší z věku 15.: Kutná Hora a Tábor. Starého Tábora ulice svědčiti se zdají, že město zřízeno z vojenského tábora a k vojenské obraně připraveny i ulice. Stará Hora Kutná jest labyrint plácků a uliček sem tam se rozbíhajících, jež ukazují, že město vzniklo z hromádky havířských osad a sídel různo postavených a posléze nějakou hradbou objatých. Ulice starých měst byly podle našich pojmů dnešních ouzky. Širší ulice vznikají teprve pokrokem času, větší vzdělaností, pocházející z hutnějšího života hospodářského. Viděti to na pražském Městě Novém, od Karla IV. zřízeném. Tu jsou ulice proti staroměstským hlavním ulicím dvénásob široké. Co však Karel IV. pokládal za dostatečnou šířku ke komunikaci, to poznati jest na pražském slavném jeho mostě, který jako každý most jest pokračováním ulice. Založen r. 1357. Dnešnímu životu jest Karlův most až běda úzký a našim potomkům asi brzo budou úzky mosty dnes budované. A starší most písecký jest ještě užší nežli Karlův. Ulice starých měst bývaly klikatý a křižovaly se často. V takové křižovatce vstavováno na některém nárožním domě ve výklenku posvátné znamení, soška, boží muka, obraz, jako tak dosud na silničních křižovatkách. Volá se tím pomoc boží proti zlým příhodám na cestě. Po obou stranách ulice vlekly se stružky, do nichž z domů vylévána špína; do nich také voda kapaličná sváděla se ze žlabů dřevěných, z domů daleko ven nepěkně čouhajících. Cesta mezi stružkou a domem náležela k domu, byla stezkou; jsouc asi lépe ubitá, byla zajisté pramateří nynějších chodníků. Ostatek ulice mezi oběma stružkami byl určen vozům a náležel obci. Chodcům na úzké stezce při domě překážel často svah, častěji kamenné lávky a dřevěné krámce na domech položené i kůly do země vpravené, po nichž sudy spouštěny do sklepů. Musil tedy chodec začasté zajíti si na obec, do bláta. A že i vůz nelíbezně zavaditi mohl o domy a uraziti kus rohu, toho důkazem jsou ochranné paty - patníky - tu a tam dosud zachované.
Jako mosty jsou prodloužením čili pokračováním ulic, tak loubí neboli podsíně jsou rozšířením ulic a náměstí. Zvykem italských měst již v starší době vznikalo loubí proto, aby za deště trhovci i obecenstvo mohlo se krýti. Podsíně přispívají k malebnosti městských pohledů. Dlouho do nové doby nebyly v městech všecky ulice dlážděny. Paříž dláždili koncem 12. věku. V Němcích nezačali dříve než ve 14. věku. A tak i u nás. Prahu začali dlážditi za krále Jana r. 1329. V Lounech snad dláždili o něco dřív. Toť se ví, že nejprve dlážděn rynk a po něm čtyři hlavní ulice, byť ne celé. Ostatek necháván budoucnosti a potomkům. Pražany k tomu kulturnímu pokroku nutívali občas králové vždy týmž důvodem, který již Karel IV. jim pověděl, aby totiž vydlážděním pominuly smrady a bláta. Proto králové poskytovali měšťanům právo vybírati od vozů dlažebné. Dláždění nebývalo tak rovné, jako se snaží v některých přednějších ulicích býti dnes. Do písku vbito a natlačeno kamenů a kaménků všech forem a hran a beranem železným to kamení tak urovnáno, že by chůze dnešním botám a botičkám byla nadmíru nepříjemná. Ale ať bylo hrbolaté jak bylo, zdravotní pokrok to byl. Jináče i při dláždění bývalo v starodávných městech k ohyzdě mnoho jiných věcí, tou měrou u nás dnes nemožných. Naši předkové například čistotu sobě nařizovali za všecky časy, ale neuměli v městě poříditi to, aby skutečně bylo čisto. Cožpak to vydá, když město se úředně čistí jen čtyřikrát za rok? Čistili obyčejně před svátky, po jarmárce, a měl-li přijeti královský zástupce dosazovat konšelů. Stružky byly i po vydláždění pořád plny a nevoněly, zvláště ne za parného léta; měšťané zvykli sobě, že to, čeho nechtěli míti doma, to chutě vyhazovali a vylévali oknem, takže zvláště v noci nebylo radno kráčeti podél domů. Řemeslnické nečistoty, zvláště řezníkovy, mydlářovy, jirchářovy a jiných, tlačily se obyčejně samy do ulice, jindy jim obyvatelé ochotně pomáhali. Ba úředně bylo nařízeno měšťanům, když je déšť, aby hnoje z domů tlačili do ulic. Je jisto, že i v dlážděných ulicích - natož v nedlážděných - vždy bylo bláta dosti. Za onoho času bylo to jak tak snesitelno, poněvadž nejezdilo po ulicích tolik vozů jako dnes. Tenkráte páni i měšťané jezdili, když kam musili, spíš na koni. Nejhůř ovšem bylo v blátě těžkému nákladnímu vozu. Dámy vznešené v Praze dávaly se nositi na nosítkách a nosiči snažili se proniknouti se svým naloženým vzácným domečkem po stezce při domech. A o těch stezkách, když se blátem naplnily, bylo nařízeno pravidlo, aby hořejší soused hrnul bláto k sousedovi, ten měl hrnouti dále a tak i ostatní sousedé po řadě. Když pak hromada narostla, že jí soused již nepohnul, zanechal ji a tak poležela kupa bláta a smetí až do deště nebo do úředního čištění, kdy z radnice vysláni lidé a vozy s koni na to. Před pivovary po celý rok válely se haldy dřev dlouhých pivovarských, na kterých se děti batolily a dováděly. Nočně na těch haldách spávali pobudové všelijací. Byly však ještě jiné úhony. Ulici města Pražského a ovšem venkovského třeba také oživiti vepříkem, který se zatoulal, husami, slepicemi. Vepříti vbíhali i ke kostelu a na hřbitov u kostela i ke škole. Litoměřičtí teprve r. 1545 usnesli se, kdo by chtěl chovati svině a vepře, aby jich na rynk ani na ulici nevypouštěl pod pokutou, a žákům uložili, kdyby spatřili vepře na hřbitově, aby jej bez odporu zajali a ve škole snědli. Lze sobě představiti tu honbu žákovskou, když takový pitomý tvoreček přišel se na školu podívat. Řezníci a jiní sousedé chovali v městech také veliký dobytek a pasáci jejich co den vyháněli krávy a ovce na pastvu. Tak i v pražských městech. Když světlo denní zhaslo slunce západem, ulice potemněly a tmavé ulice neosvěcovány. Zato chodec noční byl povinen míti lucernu svou nebo svítící louč. Kdo šel beze světla, byl podezřelý. V Praze teprve císař Rudolf nařídil, aby smolnice kladeny byly na pánve železné při nárožních domech
připevněné. To potom zavedeno i leckde v městech venkovských. Domky v ulicích bývaly co do podoby, velikosti a výpravnosti nestejné. Na rynku byly největší, kamenné a slohem své nebo předešlé doby nejparádnější, však čím dále od náměstí, tím skrovnější domů výstavnost; bývají také jen ze dřeva, až naposled k městským zdem nejedná ocitla se v ulici chalupa po selsku roubená, ba i chatrč, v jejichž oknech malinkých byly po starodávnu ještě pergamenové mázdry, a ne drahé sklo. Obmezenost městské ohrady zvláště ve starších městech vynutila, že domy, aby se jich na obmezený prostor vešlo více, nemohly stavěny býti do šíře. Zato hnány spíš do výšky a do hloubky. Čelem domu, do ulice obráceným, byla tedy užší strana domu. Poněvadž při zakládání Nového Města pražského Karlem IV. bylo místa drahně - bylo tu množství polí -, nebylo potřebí stavěti domy úzké; novoměstské domy měly od počátku většinou čela neboli průčelí široká. To bylo tenkrát tedy město moderní. Jenže bylo stavěno velmi rychle a nenákladně. Uvnitř v domech byly místnosti již v 14. věku rozděleny tak, že za vraty obyčejně byla prostornější síň, které říkali dolejší mázhauz. Z té šlo se do dvora a po schodech vystupovalo se na mázhauz hořejší, uzavřitý. V dolejším mázhauze byly po jedné nebo po obou stranách dvéře do komor klenutých. Také tu byly padací dvéře, jež vedly do sklepa pod zem, do sklepa vlhkého (do lochu, do pivnice). Z hořejšího mázhauzu chodilo se do hlavní světnice, která bývala osvětlena aspoň dvěma okny, a do komor po jednom okně. Jedna z komor byla na spaní, přestože všecky bývaly cihlami dlážděny, a ne prkny. I ty komory, byly-li klenuty, sluly sklepy.
Zdroj: http://www.cesky-jazyk.cz/citanka/zikmund-winter/zlata-doba-mest-ceskych-2.html#ixzz1uATh7cpw
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Otázky k textu: 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8) 9) 10) 11) 12) 13) 14)
Co bylo postaveno ve městě ihned po jeho založení? Jakým způsobem vznikala česká města? Která města měla ihned po svém založení plánovité pravidelné rozmístění náměstí a ulic? Které české město má svůj chyraktere poznamenán místem vzniku z původní vojenské pevnosti? Co se dříve stavělo na křižovatkách? Co se nacházelo po obou stranách ulice? Komu dříve patřila ulice? Jak byly chráněny domy proti nárazu vozu jedoucího po ulici? Jakým způsobem byly rozšiřovány ulice a náměstí? Odkdy přibližně byla v Čechách dlážděna města? Jakou měl povinnost chodec v nočních ulicích? Co bývalo v oknech místo skla? Jak se nazývala v domě dolení rozlehlá síň? Jak se v domě nazýval vlhký sklep, pivnice?
Odpovědi: 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8) 9) 10) 11) 12) 13) 14)
Hradby. Byla založena buď na místech staré slovanské zástavby, nebo na úplně novém místě. Plzeň a České Budějovice. Město Tábor. Ve výklencích nárožních domů bývalo svaté znamení, soška, obraz. Strouhy, do kterýxh se vlévala špína z ulice i z okapů. Ulice mezi strouhou a domem patřila k domu, byl to patrně předobraz dnešních chodníků, ulice uprostřed náležela obci. Byly chráněny patkami, patníky. O loubí, tj. podloubí chránící proti dešti. Přibližně od 14. atoletí. Protože neexistovalo veřejné osvětlení, musel mít noční chodec rozsvícenou lucernu nebo hořící louč. Pergamenové tzv. mázdry, kartóny. Nazývala se mázhauz. Nazýval se loch.
