VYSOKÉ UýENÍ TECHNICKÉ V BRNċ FAKULTA STAVEBNÍ
PAVEL POSPÍŠIL
GEOLOGIE MODUL BF01-M03 ZÁKLADY REGIONÁLNÍ GEOLOGIE ýESKÉ REPUBLIKY
STUDIJNÍ OPORY PRO STUDIJNÍ PROGRAMY S KOMBINOVANOU FORMOU STUDIA
Geologie
Jazyková korektura nebyla provedena, za jazykovou stránku odpovídá autor.
© Pavel Pospíšil 2004
- 2 (44) -
Obsah
OBSAH 1 ÚVOD ............................................................................................................5 1.1 Cíle ........................................................................................................5 1.2 Požadované znalosti ..............................................................................5 1.3 Doba potĜebná ke studiu .......................................................................5 1.4 Klíþová slova.........................................................................................6 2 REGIONÁLNÍ GEOLOGIE ýR ................................................................7 2.1 Geologické jednotky ýeské republiky ..................................................7 2.1.1 ýeský masív ............................................................................7 2.1.1.1 PĜedplatformní jednotky .......................................................13 2.1.1.2 Platformní jednotky ..............................................................26 2.1.2 Západní Karpaty....................................................................29 3 INŽENÝRSKOGEOLOGICKÁ CHARATERISTIKA HORNINOVÉHO PROSTěEDÍ ..............................................................31 3.1 Krystalinikum......................................................................................31 3.2 ZpevnČné prvohorní sedimenty...........................................................32 3.3 Druhohorní zpevnČné a soudržné sedimenty ......................................34 3.4 Paleogenní zpevnČné a soudržné sedimenty .......................................34 3.5 Karbonátové horniny...........................................................................35 3.6 Neovulkanity .......................................................................................35 3.7 TĜetihorní nezpevnČné sedimenty .......................................................36 3.8 Kvartérní pokryvy ...............................................................................37 4 SHRNUTÍ ....................................................................................................39 5 LITERATURA ...........................................................................................41
- 3 (44) -
Úvod
1
ÚVOD
Geologická stavba zemské kĤry je velmi pestrá. Dlouhodobým studiem se však na mnoha místech podaĜilo objasnit složitý vývoj území a odvodit urþité zákonitosti. Regionální geologie je vČdní obor, který využívá komplexního studia zemské kĤry k jejímu þlenČní do urþitých územních jednotek, uvnitĜ kterých má horninové prostĜedí stejný þi podobný vývoj (zpĤsob vzniku a jeho další utváĜení). Pro každou jednotku je pak charakteristický urþitý soubor hornin, stratigrafické zaĜazení, tektonika, hydrogeologické podmínky a geomorfologie. Výsledkem regionálnČ geologického výzkumu je mapa, rozþleĖující urþité území do geologických jednotek a textová dokumentace, popisující studované území. Regionální geologie není univerzální geologickou disciplinou, která by byla nadĜazena ostatním geologickým oborĤm, ale shromažćuje a využívá poznatky dílþích oborĤ jako je mineralogie, petrografie, všeobecná geologie, historická a stratigrafická geologie, paleontologie, geofyzika, geochemie, strukturní geologie, geotektonika ke geologické charakteristice urþitého území. ýeská republika patĜí k zemím, které mají nejlépe prozkoumánu a zdokumentovánu geologickou stavbu svého území. Je to dáno tím, že území našeho státu bylo od nejstarších historických období osídleno národy, které dokázaly využívat nerostného bohatství, a tím shromažćovaly poznatky o jeho geologické stavbČ. Keltové již pĜed naším letopoþtem tČžili v ýechách zlato. Ve stĜedovČku byly ýeské zemČ svČtovČ proslulé pĜedevším tČžbou stĜíbra (Jáchymov, Kutná Hora, Jihlava a PĜíbram) a þásteþnČ i zlata (Jeseníky). V novovČku pak rozvoj geologie a hornictví pokraþoval rozmachem tČžby uhlí (Ostravsko, Kladensko, Rosice a Oslavany) a zvláštČ pak obrovským rozvojem tČžby uranových rud (Jáchymov, PĜíbram, Dolní Rožínka, ýeská Lípa).
1.1
Cíle
VysvČtlit vznik a vývoj zemské kĤry na území ýR.
PĜiblížit studentĤm základní rozdČlení horninového prostĜedí ýR na geologické jednotky.
PĜiblížit studentĤm geografickou pozici, geologický vývoj, horninové prostĜedí, hydrogeologické a inženýrskogeologické podmínky jendotlivých geologických oblastí a jednotek
1.2
Požadované znalosti
Mezi požadované znalosti patĜí základy fyziky a chemie získané na stĜední škole základy petrografie, všeobecné geologie a hydrogeologie.
1.3
Doba potĜebná ke studiu
Doba potĜebná ke studiu základĤ regionální geologie je cca 15 hodin.
- 5 (44) -
Geologie
1.4
Klíþová slova
minerál, hornina, základová pĤda, regionální geologie, inženýrská geologie, hydrogeologie
- 6 (44) -
Regionální geologie ýR
2
REGIONÁLNÍ GEOLOGIE ýR
2.1
Geologické jednotky ýeské republiky
Na území ýeské republiky zasahují dvČ základní geologické jednotky, které jsou nedílnou souþástí daleko vČtších geologických struktur, tvoĜících základ geologické stavby Evropy. Jsou to: x x
ýeský masív Západní Karpaty
ýeský masív náleží k té þásti Evropy, která byla formována kadomskou orogenezí (hlavní fáze pĜed 660-550 mil. let) a výraznČ pĜetvoĜena variskou orogenezí (hlavní fáze pĜed 400-330 mil. let viz. tab. 1 v modulu M01). Západní Karpaty jsou souþástí pásemného pohoĜí, které vzniklo alpínskou orogenezí (hlavní fáze vrásnČní pĜed 65-30 mil. let). V prĤbČhu této poslední orogeneze byla vytvoĜena nejvyšší pásemná pohoĜí na naší planetČ (Pyreneje, Alpy, Karpaty, Himálaj, Skalisté hory, Andy). Z uvedeného vyplývá, že obČ geologické jednotky prošly zcela odlišným vývojem, a proto se jejich stavba velmi výraznČ liší. ýeský masív má blokovou stavbu (území je rozdČleno hlubinnými zlomy, tzv. lineamenty na dílþí þásti oblasti). Západní Karpaty mají stavbu pĜíkrovovou, kterou lze obraznČ pĜirovnat k "obrovské pĜíbojové vlnČ" s vrstevnatou stavbou tvoĜenou sedimenty, v níž jsou zamíchány velké bloky vyvĜelých (napĜ. Vysoké Tatry), pĜemČnČných (napĜ. þást Nízkých Tater) a sedimentárních hornin (Pavlovské vrchy).
2.1.1
ýeský masív
Obr. 1 Pozice ýeského masívu (silnČ lemován) v rámci geologických struktur Evropy.
- 7 (44) -
Geologie
PĜedstavuje hrásĢovou strukturu variského orogenu ovlivnČnou alpínskou orogenezí. Na severu je ýeský masív omezen Ĝadou hlubinných zlomĤ vĤþi fenosarmatské platformČ (stabilní území severní a východní Evropy budované velmi starými horninami). NejvýraznČjší zlomovou linií je v této oblasti oderský lineament. Na západČ pokraþuje ýeský masív hluboce do NČmecka a noĜí se pod druhohorní sedimenty. Na jihozápadČ je tektonicky omezen systémem franských zlomĤ. Na jihu se noĜí pod Alpy a na východČ pod Karpaty. Jeho omezení pod obČma pohoĜími jsou odhadována a jejich pĜesná pozice není známa (obr. 1, 2). Bloková stavba ýeského masívu je výsledkem zlomové tektoniky kadomského, hercynského a alpínského cyklu. Hlubinné zlomy rozdČlující ýeský masív nemusí být stejnČ staré a nemají pravdČpodobnČ stejný hlubinný dosah (obr. 3). Význam jednotlivých zlomĤ se v rĤzných orogenezích lišil. NapĜ. bČhem neoidní (tj. alpínské) fáze mČl velký význam podkrušnohorský (litomČĜický) zlom, na nČmž vystoupily k povrchu neovulkanity v severních ýechách. Analýza historicko-geologického vývoje ýeského masívu vychází z následujících faktĤ: x nálezĤ zkamenČlin v horninách, u kterých pĜesnČ známe jejich stáĜí x objevení a popsání diskordancí mezi jednotkami x geochronologických dat Nejstarší, známé horniny náleží do svrchního proterozoika. Jsou to sedimentární a vulkanické horniny ve stĜedoþeské oblasti. NevyjasnČné zĤstává stáĜí metamorfovaných hornin v oblasti moldanubika. Metamorfóza zde zniþila fosilie pĤvodních sedimentárních hornin. RovnČž radiometrická datování, opírající se o pomČr jednotlivých izotopĤ nČkterých prvkĤ (urþení stáĜí na základČ poloþasu rozpadu) jsou ovlivnČna metamorfními procesy, které jako by "omladily" horniny. Proto se dá pĜedpokládat, že nČkteré pĤvodní sedimentární horniny v oblasti dnešního moldanubika mohly být proterozoické þi starší.
Obr. 2 Hranice ýeského masívu pod Západními Karpatami (silná plná þára).
- 8 (44) -
Regionální geologie ýR
Obr. 3 Bloková stavba ýeského masívu. Oblasti: 1 - moravsko-slezská, 2 - krušnohorská, 3 lugická, 4 - stĜedoþeská, 5 - hlinská zóna, 6 - kutnohorsko-svratecká, 7 - moldanubická.
V období paleozoika formovaly území ýeského masívu dvČ orogeneze, nČkdy také oznaþované jako geotektonické cykly: x
kadomský
v podstatČ vytvoĜil pĤvodní stavbu ýeského masívu, dnes jsou produkty kadomské orogeneze (obr. 4) zachovány v moravsko-slezské (napĜ. brnČnský masív) a lugické oblasti (lužický pluton) x
variský (nČkdy oznaþovaný jako hercynský)
výraznČ pĜetvoĜil pĜedevším centrum ýeského masívu - spojen s metamorfními pochody v celé oblasti a vznikem velkých tČles vyvĜelých hlubinných hornin, napĜ. centrální masív moldanubika a stĜedoþeský pluton (obr. 5). Poslední orogeneze (alpínská) ýeský masív jen ovlivnila, ale nepĜetvoĜila. ZpĤsobila tektonické pohyby blokĤ podél hlubinných zlomĤ, které se oznaþují jako saxonská tektonika. Vývoj ýeského masívu je dČlen na dvČ etapy: x
pĜedplatformní, tzn. do úplného skonþení variského geotektonického cyklu (konec prvohor). K pĜedplatformním krystalinickým jednotkám a zvrásnČnému paleozoiku se Ĝadí: o moldanubická oblast o kutnohorsko-svratecká oblast o stĜedoþeská oblast o krušnohorská oblast o lugická oblast o moravsko-slezská oblast
- 9 (44) -
Geologie
Zvláštní postavení mají sedimenty limnického permokarbonu, které tvoĜí pĜechod mezi pĜedplatformním a platformním vývojem ýeského masívu (v poþátcích jejich sedimentace ještČ doznívaly poslední pohyby patĜící do variského geotektonického cyklu). x
platformní - celá oblast je stabilní a postupnČ ji pĜekrývají pouze další komplexy sedimentárních hornin. K platformním jednotkám patĜí: o jura o kĜída o terciér o kvartér
- 10 (44) -
Regionální geologie ýR
VysvČtlivky:1 až 3 - granitoidy 4 - gabra 5 - oblasti s kladnou tíhovou anomálií 6 - hranice karpatské pĜedhlubnČ Popis vybraných masívĤ kadomských magmatitĤ 1 až 9 - bazická tČlesa 4 - kdyĖský masív 6 - ranský masív 10 - bazické horniny mariánskolázeĖského komplexu 16 - lužický pluton 22 - brnČnský masív 23 - dyjský masív Obr. 4 Kadomské hlubinné magmatity v ýeském masívu.
- 11 (44) -
Geologie
VysvČtlivky: 1 až 3 - granitoidy 4, 5 - dioritoidy 6 - syenity 7 - oblasti se zápornou tíhovou anomálií 8 - okraj karpatské pĜedhlubnČ Názvy vybraných tČles: 2 - karlovarský pluton 10 -. stĜedoþeský pluton 11 - centrální masív moldanubika 12 - jihlavský masív 13 - tĜebíþský masív 14 železnohorský masív 15 - krkonošsko-jizerský pluton 16 - žulovský masív Obr. 5 Variské hlubinné magmatity v ýeském masívu.
- 12 (44) -
Regionální geologie ýR
2.1.1.1
PĜedplatformní jednotky
Moldanubická oblast Je jednotkou tvoĜenou pĜevážnČ silnČ metamorfovanými krystalinickými komplexy proniknutými tČlesy variských granitoidních hornin.Geografické vymezení moldanubika je zĜetelnČ patrné z obr. 6. Styk moldanubické oblasti s okolními jednotkami je pĜevážnČ tektonický. VĤþi stĜedoþeské oblasti je moldanubikum omezeno stĜedoþeským hlubinným zlomem se smČrem JZ-SV (pĜibližnČ od Klatov k ěíþanĤm), podél kterého pronikl k povrchu stĜedoþeský pluton. Na jihozápadČ je moldanubikum omezeno vĤþi stĜedoþeské oblasti západoþeským zlomovým pásmem s þeským kĜemenným valem, mariánskolázeĖským a tachovským zlomem. Na severu a severovýchodČ se moldanubikum stýká s kutnohorsko-svrateckým krystalinikem. V západní þásti je hranice vedena na styku monotónní skupiny hornin moldanubika s horninami kutnohorského krystalinika. Ve východní þásti je hranicí zlomové pásmo pĜi jihozápadní stranČ svrateckého krystalinika. Východní hranicí moldanubika je tzv. moldanubické nasunutí. Podle této plochy je moldanubikum nasunuto na horniny moravika. Jižní hranice moldanubika, která je zároveĖ hranicí celého ýeského masívu omezuje variský orogen vĤþi alpínskému. Její pĜesná poloha však není známa, ponČvadž horniny moldanubika jsou zde pĜekryty terciérními sedimenty alpské pĜedhlubnČ.
Obr. 6 Moldanubická oblast. 1 - platformní pokryv, 2 - oblasti: stĜedoþeská, kutnohorskosvratecká, moravsko-slezská, 3 - masívy magmatitĤ, 4 až 6 - jednotvárná skupina, 7 až 9 pestrá skupina, 10 - granulity, 11 - nejvýznamnČjší zlomy, M1 až M6 - dílþí jednotky moldanubika.
Moldanubikum s dČlí na dílþí jednotky se samostatnými názvy, z nichž na Moravu zasahují moravské a strážecké moldanubikum, oddČlené od sebe trojúhelníkovým tĜebíþským masívem, tvoĜeným plutonickými bezkĜemennými horninami – syenity - 13 (44) -
Geologie
x x x
Metamorfované horniny moldanubika se dČlí do dvou skupin: jednotvárná (monotónní) skupina pestrá skupina
ObČ skupiny se od sebe liší charakterem pĤvodních sedimentárních hornin, ze kterých vznikly. Metamorfované horniny jednotvárné skupiny vznikly z hlubokomoĜských sedimentĤ, pĜevážnČ pelitické a psamitické textury, které nebyly petrograficky pĜíliš rozdílné. Metamorfity pestré skupiny vznikly z pestrých sedimentárních a vulkanických hornin, které nasvČdþují mČlkovodnímu charakteru pĤvodní sedimentace. Intenzita metamorfózy u obou skupin byla velmi vysoká. Horniny jednotvárné skupiny jsou pĜedevším rĤzné typy pararul. Biotitmuskovitové, biotitové, sillimanit-biotitové a nČkdy cordierit-biotitové. V nČkterých oblastech moldanubika jsou pararuly silnČ migmatitizovány. Pestrá skupina je také tvoĜena hlavnČ pararulami, podobnými s pararulami v jednotvárné skupinČ, doplnČná pestrými vložkami dalších typĤ metamorfovaných hornin. Jsou to pĜedevším metakvarcity, grafitové metakvarcity, grafitové ruly, vápenato-silikátové horniny (erlany a skarny), krystalické vápence (mramory), amfibolity a granulity. PĜedevším na oblasti pestré skupiny jsou vázána také tČlesa serpentinitĤ, eklogitĤ a ortorul. Horniny pestré skupiny se v moldanubiku vyskytují ve tĜech pruzích: x x x
západní pruh - podél jv. okraje stĜedoþeského plutonu stĜední pruh - od Passau, pĜes ýeský Krumlov do oblasti v. od PelhĜimova východní pruh - je nejširší a táhne se od Krems v Rakousku pĜes Moravské BudČjovice, Žćár n. Sázavou, HavlíþkĤv Brod do oblasti strážeckého moldanubika
Stratigrafickým zaĜazením jsou metamorfované horniny moldanubika prekambrické. x
TČlesa hlubinných magmatických hornin vystoupila k povrchu v rámci variské orogeneze podél hlubinných zlomĤ.
Jedná se pĜedevším o: x x
centrální masív moldanubika (petrograficky ménČ pestrý, tvoĜený pĜevážnČ granitoidy) stĜedoþeský pluton (petrograficky pestĜejší, tvoĜený pĜevážnČ granitoidy doplnČnými menšími tČlesy neutrálních a bazických hlubinných vyvĜelých hornin dioritĤ a gabra).
- 14 (44) -
Regionální geologie ýR
V obou oblastech je široce rozvinutá kamenická výroba využívající kvalitní horniny, tČžitelné i ve velkých blocích (napĜ. žulový monolit na Pražském HradČ). Kutnohorsko-svratecká oblast Vystupuje v severním lemu moldanubické oblasti od kouĜimského zlomu pĜi okraji blanické brázdy a pokraþuje k východu až k moravsko-slezskému zlomovému pásmu mezi Tišnovem a Vírem na Ĝece Svratce (obr. 7). Jižní hranice vĤþi moldanubiku byla zmiĖována v popisu moldanubika. Severní omezení vĤþi stĜedoþeské oblasti je litologické (na základČ zmČny hornin). Ruly kutnohorského krystalinika se liší od rul tzv. podhoĜanského krystalinika, které je souþástí stĜedoþeské oblasti. Metamorfóza hornin kutnohorsko-svrateckého krystalinika je o nČco nižší, než u hornin moldanubika, ale i tyto horniny patĜí do oblasti vysoké metamorfózy. Kutnohorsko-svratecké krystalinikum je petrograficky pestré. Jedná se pĜedevším o dvojslídné ruly a svory, metakvarcity, grafitické horniny, amfibolity, erlany, þervené ortoruly, migmatity a eklogity. VzácnČ se vyskytují mramory (napĜ. u NedvČdic).
Obr. 7 Kutnohorsko-svratecká oblast: 1 - sedimenty permského a kĜídového stáĜí, 2 - magmatity stĜedoþeského plutonu a metamorfované horniny, 4 - magmatity železnohorského plutonu, 3, 5, 6, 7 - jednotky stĜedoþeské oblasti: 3 - chrudimské paleozoikum, 5 - poliþské krystalinikum, 6 - hlinská zóna, 7 - podhoĜanské krystalinikum, 8 - kutnohorské krystalinikum, 9 - ohebské krystalinikum, 10 - svratecké krystalinikum, 11 - moldanubická oblast, 12 - ranský masív, 13 dĤležité zlomy, 14 - hranice jednotek, 15 - mylonitové zóny.
- 15 (44) -
Geologie
Výraznými zlomovými poruchami v kutnohorsko-svrateckém krystaliniku jsou hlinská zóna, která oddČluje kutnohorské krystalinikum od svrateckého a kĜídelský a vírský zlom ve svrateckém krystaliniku. KromČ tČchto nejvýraznČjších poruch se v oblasti vyskytuje Ĝada dílþích zlomĤ a mylonitových zón (obvykle s jílovou výplní), které znaþnČ oslabují horninové masívy. Oslabené zóny jsou také vázány na svory. Tektonické porušení horninových masívĤ v této oblasti mĤže výraznČ komplikovat výstavbu podzemních dČl. StĜedoþeská oblast Do stĜedoþeské oblasti (obr. 8), nacházející se mezi oblastí moldanubickou, kutnohorsko-svrateckou, krušnohorskou, lugickou a moravsko-slezskou, se Ĝadí jednotky svrchního proterozoika s diskordantnČ uloženým spodním paleozoikem, které mají podobný litologický vývoj a stratigrafii. Vymezení vĤþi oblasti moldanubické a kutnohorsko-svratecké bylo zmiĖováno dĜíve. Od oblasti krušnohorské je stĜedoþeská oblast oddČlena významným podkrušnohorským (litomČĜickým) zlomem. Od oblasti lugické je oddČlena labským lineamentem. Východní hranice vĤþi moravsko-slezské oblasti je skryta pod permokarbonskými sedimenty. Geologická stavba stĜedoþeské oblasti je dosti složitá. TvoĜí ji Ĝada dílþích krystalinických jednotek budovaných metamorfovanými a magmatickými horninami a jednotky sedimentárních hornin prostoupené horninami vulkanickými.
Obr. 8 StĜedoþeská oblast: SO1 - barrandienské proterozoikum, SO2 - tepelské krystalinikum, SO3 - domažlické krystalinikum, SO4 - podhoĜanské krystalinikum, SO5 - hlinská zóna, SO6 poliþské krystalinikum, SO7 - letovické krystalinikum, SO8 - západoþeský pluton, SO9 - západoþeské bazické magmatity, SO10 - železnohorský pluton, SO11 - ranský masív, SO12 - barrandienské paleozoikum, SO13 - chrudimské paleozoikum, SO14 - tachovské krystalinikum.
- 16 (44) -
Regionální geologie ýR
x
Barrandien
Území budované komplexy sedimentárních hornin a paleovulkanitĤ. V zásadČ se dČlí na dvČ þásti: o Svrchnoproterozoickou, budovanou klastickými sedimenty a silicity (pĜevažují droby, prachovce, jílovce, slepence, buližníky), prostoupenými pestrými vulkanity bazaltového až ryolitového složení. o Paleozoickou, která ve spodní þásti obsahuje klastické sedimenty a silicity. Ve svrchní þásti jsou uloženy karbonátové sedimenty - pĜevažují rĤzné typy vápencĤ (KonČpruské jeskynČ). Vulkanity v paleozoiku jsou ryolitového, andezitového, až þediþového složení. x
krystalinické jednotky (budované metamorfovanými a magmatickými horninami)
Na Moravu zasahují poliþské a letovické krystalinikum, která mají velmi podobné horninové složení. Jsou tvoĜena komplexy rul, krystalických vápencĤ, amfibolitĤ, granulitĤ a nemetamorfovaných až metamorfovaných neutrálních, bazických a ultrabazických magmatických hornin. x x
drobná tČlesa granitoidĤ v západních ýechách (vyjma karlovarského plutonu) západoþeské bazické magmatity
Do této dílþí jednotky Ĝadíme tČlesa bazických magmatických hornin, která byla z vČtší þásti regionálnČ metamorfována na amfibolity až eklogity. Souþástí jsou také serpentinity a nemetamorfované neutrální až bazické hlubinné magmatity - diority a gabra. NejvýznamnČjšími tČlesy jsou: o mariánskolázeĖský komplex o kdyĖský masív x
železnohorský pluton
Je tvoĜen pĜevážnČ granodiority a diority, ménČ hojné jsou granity. V této oblasti je založena Ĝada lomĤ, v nichž se tČží všechny granitoidy. Kameníci je však tradiþnČ oznaþují jako žulu. Zpracovávají se pĜedevším na hrubé kamenické výrobky. Krušnohorská oblast Zahrnuje geograficky region Krušných hor a pĜilehlých oblastí. VĤþi jednotce stĜedoþeské je na jihovýchodČ omezena podkrušnohorským zlomem. Na severovýchodČ je od oblasti lugické oddČlena rovnČž tektonicky, tzv. stĜedosaským nasunutím. Na severo- a jihozápad pĜechází krušnohorská oblast do NČmecka (obr. 9). Krušnohorská oblast má složitou geologickou stavbu a dČlí se na Ĝadu dílþích jednotek. Horniny zastoupené v této oblasti jsou velmi pestré. V centru oblasti - 17 (44) -
Geologie
(samotné Krušné hory) pĜevládají silnČ metamorfované horniny. PĜevážnČ rĤzné typy rul a migmatitĤ. V okrajových jednotkách se nacházejí i horniny slabČji metamorfované, jako jsou svory þi fylity. Krystalinické jednotky krušnohorské oblasti prostupují také tČlesa magmatických hornin.
Obr. 9 Krušnohorská oblast: K1 - krušnohorské krystalinikum, K2 - smrþinské krystalinikum, K3 - chebsko-dyleĖské krystalinikum, K4 - slavkovské krystalinikum, K5 - krušnohorský pluton, K6 - vogtlandsko-saské paleozoikum, K7 - svatavské krystalinikum. x
teplický paleoryolitový komplex
Vystupuje mezi Teplicemi, Krupkou a Cínovcem. Jde o složitý komplex výlevných a žilných hornin, kombinovaných i s vulkanoklastickými horninami ryolitového složení. Teplický kĜemenný porfyr byl odedávna používán v Teplicích a okolí jako vhodný stavební kámen. Typická je pro nČho porfyrická textura a nejþastČji nezamČnitelná hnČdo-þervená barva. Zvláštní postavení má nejvČtší tČleso granitoidních hornin v oblasti: x
karlovarský pluton
Vyskytují se zde dva druhy granitoidĤ, odlišných navzájem svým stáĜím. Starší jsou biotitové granity a granodiority. Mladší jsou granity postižené následnou albitizací a vznikem specifického typu mineralizace. Znaþný význam mají i nejmladší pĜemČny granitoidĤ (pĜemČna draselných živcĤ na kaolinit), vedoucí ke vzniku nČkterých kaolínových ložisek. Lugická oblast Od krušnohorské oblasti je lugická oblast oddČlena (jak bylo zmínČno výše) tektonicky, povrchovČ dobĜe zjistitelným, tzv. stĜedosaským nasunutím, které je pokraþováním labského lineamentu. Jižní hranice se stĜedoþeskou oblastí je - 18 (44) -
Regionální geologie ýR
skryta pod platformními sedimenty þeské kĜídové tabule. Je rovnČž tektonická a tvoĜí ji výrazné zlomové pásmo, oznaþované jako labský lineament. Východní hranicí lugické oblasti je ramzovské a nýznerovské nasunutí, což jsou výrazné tektonické linie omezující lugickou oblast vĤþi moravsko-slezské oblasti. Severní hranice oblasti probíhá na území Polska a je pĜekryta mocnými vrstvami sedimentárních hornin. Je však pravdČpodobné, že lugická oblast pokraþuje v podloží sedimentĤ až k oderskému lineamentu (obr. 10)
Obr. 10 Lugická oblast: L1 - Labské bĜidliþné pohoĜí, L2 - lužický pluton, L3 - krkonošskojizerské krystalinikum, L4 - orlicko-kladské krystalinikum, L5 - novomČstské krystalinikum, L6 zábĜežské krystalinikum, L7 - staromČstské krystalinikum, L8 - krkonošsko-jizerský pluton, L9 kladsko-zlatostocký masív.
V západní þásti lugické oblasti pĜi styku s krušnohorskou oblastí vystupuje x
Labské bĜidliþné pohoĜí, tvoĜené pĜevážnČ sedimentárními a metamorfovanými horninami. Hlavními petrografickými typy jsou fylity a svory, jílové bĜidlice, arkózové pískovce a droby. Celý komplex prorážejí mladší, drobná, tČlesa granitoidĤ.
x
lužický pluton
Nachází se v sz. þásti lugické oblasti. Je to velké granitoidní tČleso kadomského stáĜí (þasovČ ekvivalent brnČnského masívu). Hlavním horninovým typem je granodiorit. Významné postavení má také rumburská žula. Pluton je prostoupen množstvím rĤzných typĤ žilných hornin.
- 19 (44) -
Geologie
Lugická oblast na východ od lužického plutonu je tvoĜena Ĝadou dílþích jednotek - krystalinik, v nichž jsou zastoupeny pĜedevším rĤzné typy metamorfovaných hornin a magmatitĤ. Jsou to: x
Krkonošsko-jizerské krystalinikum, kde hlavními horninovými typy jsou ortoruly, svory a fylity. V rámci variské orogeneze proniklo do tČchto hornin velké tČleso granitoidĤ: o
krkonošsko-jizerský pluton
Je tvoĜen pĜevážnČ biotitovým granitem s velkými (rĤžovými) vyrostlicemi draselného živce. Jak žuly krkonošsko-jizerského plutonu, tak i fylity jsou v této oblasti tČženy a zpracovávány na stavební a dekoraþní kámen. Žuly jsou charakteristické svými rĤžovými živci a používají se bČžnČ jako leštČný obkladový materiál. RovnČž jako obrubníky. Fylity mají typickou šedozelenou barvu zpĤsobenou chloritem a používají se štípané na malé destiþky jako vnČjší þi vnitĜní obkladový materiál. x
Orlicko-kladské krystalinikum zasahuje na Moravu. Vyskytují se zde ruly, migmatity a svory. Horninová pestrost je zvýraznČna pĜítomností poloh mramorĤ, metakvarcitĤ, grafitických hornin a rĤzných metabazitĤ, eklogitĤ a granulitĤ.
NČkteré typy rul jsou velmi zajímavé svou texturou a mohly by být využity jako dekoraþní kámen. x
x x
NovomČstské krystalinikum je tvoĜeno hlavnČ rĤznými druhy fylitĤ a metamorfovanými bazickými magmatity. Horninovou skladbu doplĖují hlubinné magmatické horniny. Granitoidy jsou zastoupeny v nČkolika masívech, které prorážejí metamorfované horniny. OjedinČlé jsou v oblasti orlických hor intruze gaber. ZábĜežské krystalinikum je tvoĜeno amfibolity a kĜemennými diority spolu se svory, rulami a místy migmatity. StaromČstské krystalinikum je nejvýchodnČjší jednotkou lugické oblasti. Východním okrajem se stýká se silesikem, které již náleží moravskoslezské oblasti. Hlavními horninami jsou ruly s vložkami krystalických vápencĤ, erlanĤ, metakvarcitĤ a grafitových bĜidlic. Dále jsou zde hojnČ zastoupeny amfibolity.
Moravsko-slezská oblast Její vymezení je ponČkud složitČjší, než u jiných oblastí (obr. 11). Jedinou prokazatelnou hranicí je moravské zlomové pásmo, které tvoĜí západní okraj moravsko-slezské oblasti a oddČluje ji (od jihu k severu) od oblastí: moldanubické, kutnohorsko-svratecké, stĜedoþeské a lugické. Severní hranice je kryta mladšími sedimentárními horninami. Východní a jižní hranice jsou pĜekryty
- 20 (44) -
Regionální geologie ýR
flyšovými pĜíkrovy a pĜedhlubní alpsko-karpatského orogenu. Na povrchu je hranicí styk jednotek moravsko-slezské oblasti s neogenními horninami karpatské pĜedhlubnČ. Moravsko-slezská oblast se dČlí na dílþí jednotky: o o o o o o
moravikum silesikum brunovistulikum moravsko-slezský devon moravsko-slezský kulm (spodní karbon) moravsko-slezský svrchní karbon
Obr. 11 Moravsko-slezská oblast: 1 - platformní formace a neogén karpatské pĜedhlubnČ, 2 permokarbon, 3 - okraj karpatské pĜedhlubnČ, 4 - moravsko-slezský devon a karbon, 5 - brnČnský masív, 6 - krystalinikum silesika, 7 - stĜedoþeská oblast, 8 - kutnohorsko-svratecká oblast, 9 - lugická oblast, 10 - moldanubická oblast, 11 - granitoidy, 12 - pĜesmyky, nasunutí, 13 zlomy, 14 - oznaþení jednotek: MS1 - moravikum, MS2 - svinovsko-vranovské krystalinikum, MS3 - silesikum, MS4 - krystalinikum miroslavské hrástČ a krhovické krystalinikum, MS5 brnČnský masív, MS6 - moravsko-slezský devon a spodní karbon (kulm), MS7 - moravskoslezský svrchní karbon, MS8 - granitoidy silesika.
o Moravikum Je jednotka protažená severojižním smČrem pĜiléhající z východu k moldanubiku a vkliĖující se mezi svratecké a letovické krystalinikum. Na východČ je omezeno permokarbonskými a neogenními sedimenty. Na jihu pokraþuje na - 21 (44) -
Geologie
rakouském území. Moravikum je složeno ze dvou þástí: na jihu je to dyjská klenba, na severu klenba svratecká. Moravikum je tvoĜeno hlavnČ rĤznými druhy metamorfovaných hornin - fylity, svory, rulami, které místy pĜecházejí až do migmatitĤ. V jádrech obou kleneb pak vystupují granitoidní horniny kadomského stáĜí - dyjský masív (v dyjské klenbČ) a tišnovské brunidy (ve svratecké klenbČ). o Silesikum Na západČ je omezeno tektonicky vĤþi lugické oblasti. Na jihu je ukonþeno soustavou nectavských zlomĤ v Hornomoravském úvalu. Na východČ je hranice shodná s geografickou hranicí mezi Hrubým a Nízkým Jeseníkem. Na severu pokraþuje silesikum do Polska v podloží terciérních a kvartérních sedimentĤ. Celá oblast silesika byla velmi silnČ deformována a regionálnČ metamorfována v období variské orogeneze. Nejvíce zastoupeny jsou ruly, místy až migmatity a svory spolu s erlany, amfibolity (jesenický a sobotínský amfibolitový masív), metakvarcity, krystalické vápence a grafitové horniny. Metamorfované horniny byly v rámci variské orogeneze proniknuty granitoidními masívy (žulovský masív). o Brunovistulikum Je to velká krystalinická jednotka tvoĜená pĜevážnČ hlubinnými magmatickými horninami a þásteþnČ metamorfity, která se nachází v podloží témČĜ celé Moravy a Slezska. Z vČtší þásti je zakryta sedimentárními horninami. Na východ se brunovistulikum noĜí pod karpatské pĜíkrovy a jeho východní okraj není znám. Na povrch vystupuje jako brnČnský masív a drobná tČlesa granitoidĤ v okolí Olomouce.
brnČnský masív
Je severojižním smČrem protažené, trojúhelníkovité tČleso (obr. 12). Hlavním horninovým typem je granodiorit. Masív je rozdČlen úzkou zónou metamorfovaných bazických hornin (metabazitĤ) severojižního smČru na západní a východní þást. Horniny brnČnského masívu jsou tektonicky porušeny, a proto se nedají tČžit ve velkých blocích. Využívají se pouze k výrobČ drceného kameniva. K nejvČtším, v souþasnosti provozovaným, lomĤm patĜí lomy v Želešicích (tČží se amfibolit) a Dolních Kounicích (granodiorit). o Moravsko-slezský devon Na povrch vychází ve dvou hlavních oblastech:
Moravský kras hranický devon
Devonská sedimentace zaþíná usazením tzv. bazálních klastik (hematitem zbarvené slepence a pískovce). V jejich nadloží sedimentovaly na MoravČ pĜe-
- 22 (44) -
Regionální geologie ýR
devším vápence. PĤvodní rozsah devonské sedimentace lze tČžko odhadnout. V souþasnosti jsou devonské horniny vČtšinou pĜekryty mladšími karbonskými sedimenty. Devonský sled hornin je postižen variskou orogenezí a provrásnČn.
Obr. 12 BrnČnský masív a pĜilehlé jednotky: 1 - neogén karpatské pĜedhlubnČ, 2 - permokarbon boskovické brázdy, 3 až 13 - rĤzné typy granitoidĤ brnČnského masívu, 14 - metamorfity, 15 a 16 - metabazitová zóna, 17 - zlomy.
Pro krasová území budovaná vápenci je z hydrogeologického hlediska charakteristická propustnost podle dutin až krasová, vedoucí ke vzniku jeskyní. U konsolidovaných a morfologicky starých krasových oblastí krasovatČní postupuje do hloubky a soustĜećuje se na bázi odvodnČní nebo se zastavuje na styku s nerozpustným podložím. VytváĜí se spojitý podzemní systém dutin jako ná- 23 (44) -
Geologie
drž podzemní vody. Vodní toky mohou také protékat podzemními prostorami (napĜ. Punkva v Moravském krasu). Devonské vápence se využívají jako základní surovina pro výrobu vápna a cementu. V minulosti byly devonské vápence používány také jako stavební a dekoraþní kámen. V souþasné dobČ se pro tyto úþely již netČží. o Moravsko-slezský spodní karbon (kulm) Kulmské sedimenty vytváĜejí na MoravČ velké trojúhelníkovité tČleso s rohy v okolí mČst Brno, Ostrava a Krnov (obr. 13). Kulm se dČlí na dvČ oblasti:
kulm Drahanské vrchoviny kulm Nízkého Jeseníku a Oderských vrchĤ (slezský)
Petrograficky je kulm tvoĜen komplexem klastických sedimentárních hornin. V oblasti Drahanské vrchoviny jsou zastoupeny pĜedevším droby a slepence. V oblasti Nízkého Jeseníku pĜevažují þerné jílové bĜidlice. Komplex spodnokarbonských sedimentĤ je rovnČž variskou orogenezí provrásnČn a porušen zlomy.
Obr. 13 Spodní karbon (kulm) a limnický permokarbon ve výchozové þásti ýeského masívu a názvosloví pánví: 1 - spodní karbon (kulm), 2 - limnický permokarbon na povrchu, 3 - limnický permokarbon pod mladšími sedimenty, 4 - zlomy, 5 - þíslice oznaþující názvy pánví, 6 omezení výchozové þásti ýeského masívu na MoravČ, 1 až 20 - limnický permokarbon a jeho oblasti: 1 až 9 - stĜedoþeská oblast s pánvemi, 10 až 12 - oblast lugika s pánvemi, 13 až 18 oblast brázd (14 - boskovická brázda), 15 až 18 - relikty výplnČ blanické brázdy, 19 až 20 krušnohorská oblast, 21 až 24 - spodní karbon - kulm (21 - kulm Nízkého Jeseníku a kulm Drahanské vrchoviny).
Hydrogeologicky je oblast pomČrnČ suchá. Propustnost je puklinová i prĤlinová a hladina podzemní vody leží þasto hloubČji než 30 m.
- 24 (44) -
Regionální geologie ýR
Kulmské horniny poskytují vČtšinou spolehlivé základové pĤdy. Problémy mohou nastat pouze na svazích, budovaných tence vrstevnatými a tektonicky porušenými jílovými bĜidlicemi. Droby se intenzívnČ tČží a používají jako lomový kámen nebo drcené kamenivo na celé stĜední a severní MoravČ. o Svrchní karbon v moravsko-slezské oblasti Sedimentace pokraþovala bez pĜerušení do svrchního karbonu na severní MoravČ a ve Slezsku v tzv. hornoslezské pánvi. VČtší þást uhlonosných sedimentĤ svrchního karbonu je však na polském území. K nám zasahuje pouze jz. cíp pánve na Ostravsko a Karvinsko (asi 1600 km2). TémČĜ celý komplex sedimentĤ svrchního karbonu je zakryt neogenními sedimenty karpatské pĜedhlubnČ a flyšových pĜíkrovĤ Západních Karpat. Výchozy jsou pouze ojedinČlé. V komplexu sedimentárních hornin je charakteristické cyklické uspoĜádání: slepenec - pískovec - aleuropelit - koĜenová pĤda - uhelná sloj - aleuropelit. Takové souvrství se v celém horninovém sledu mnohokrát opakuje. Celková mocnost sedimentĤ svrchního karbonu je 3800 m. Sedimentární souvrství je zvrásnČno a zlomovČ porušeno, což pĜináší komplikace pĜi tČžbČ uhlí. Svrchní karbon nevychází témČĜ na povrch, a proto není využíván jako základová pĤda. Tektonická stavba, ale zvláštČ poddolování území mĤže zpĤsobit deformace na povrchu terénu, zvláštČ v okolí Karviné. Limnický permokarbon V období doznívání variské orogeneze vznikly mocné komplexy permokarbonských sedimentĤ. Permokarbonské se oznaþují z dĤvodu plynulého pĜechodu karbonské sedimentace do permské (u kontinentálních pánví) a jejich obtížného odlišování. Permokarbonské sedimenty se nacházejí v oblasti stĜedoþeské, lugické, krušnohorské a v tzv. brázdách (hlubokých tektonických údolí, která se vytvoĜila v závČru orogeneze na významných zlomech smČru SSV-JJZ a vyplnila se snosovými sedimenty). PĜehledná mapka je na obr. 50. PĜevládajícími typy hornin jsou klastické sedimenty (od psefitĤ po pelity), doplnČné vulkanickými horninami a vulkanoklastiky. Jednou z typických barev, díky které se zvláštČ permské sedimenty dobĜe poznávají, je þervenohnČdá. V mocných souvrstvích sedimentĤ se nacházejí také sloje uhlí, které se tČžilo (Kladno, PlzeĖ, Rosice, Oslavany). Permokarbonské brázdy lze oznaþit za pĜíkopové propadliny. Na Moravu zasahuje tzv. boskovická brázda, která má severojižní prĤbČh (z podhĤĜí Orlických hor, od Žamberku pĜes Moravskou TĜebovou, Rosice až do oblasti Moravského Krumlova).
- 25 (44) -
Geologie
2.1.1.2
Platformní jednotky
Jura Jurské sedimenty se v ýeském masívu zachovaly pouze v malých ostrĤvcích. Nejlépe jsou popsány v okolí Brna na lokalitách Stránská skála, Hády a Švédské šance. Jedná se pĜevážnČ o vápence (na Stránské skále v urþitých polohách crinoidové) s vložkami silicitĤ, které nasedají diskordantnČ na vápence devonské. KĜída SpodnokĜídové sedimenty jsou zachovány jen v drobných ostrĤvcích u Blanska. Hlavní transgrese moĜe a s ní spojená sedimentace nastala až ve svrchní kĜídČ. Zaplavena byla prakticky celá severní þást ýeského masívu. Vznikla tím þeská kĜídová tabule (obr. 14).
Obr. 14 SvrchnČ kĜídové a tĜetihorní jednotky ýeského masívu: 1 - pánve kontinentálního terciéru a komplexy neovulkanitĤ, 2 - moĜský miocén karpatské pĜedhlubnČ, 3 - svrchní kĜída, 4 - podloží terciéru a svrchní kĜídy, 5 - zlomy. PĜevládají zde subhorizontálnČ uložené sedimenty moĜského pĤvodu. Petrograficky se jedná o mocná souvrství pĜevážnČ pískovcĤ a jílovcĤ až slínovcĤ. V nČkterých místech pĜecházejí slínovce do opuk. Pískovce a opuky se intenzívnČ využívají (již od stĜedovČku) jako stavební kámen. Cyklické stĜídání propustných pískovcĤ a nepropustných pelitĤ vytváĜí ideální struktury pro zadržování podzemní vody. Pískovce s prĤlinovou propustností tvoĜí kolektory, pelity izolátory. Tím, že þeská kĜídová tabule má tvar pánve s nejvČtší hloubkou uprostĜed, dochází k proudČní podzemních vod od okrajĤ do - 26 (44) -
Regionální geologie ýR
stĜedu pánve a vytváĜejí se tím na mnoha místech podzemní vody s napjatou hladinou (artéské studny). Tektonicky jsou sedimenty þeské kĜídové tabule intenzívnČ porušeny Ĝadou dílþích zlomĤ, které všechny souvisejí s velkou zlomovou strukturou - labským lineamentem, který ve smČru SZ-JV prochází v podloží pánve. Zlomová tektonika pĜináší nČkdy potíže pĜi zakládání staveb. KĜídové sladkovodní sedimenty obdobných horninových typĤ se nacházejí na území jižních ýech, v pánvi þeskobudČjovické a tĜeboĖské. Terciér TĜetihorní horniny se v ýeském masívu vyskytují pĜedevším v západních, severních a jižních ýechách (moravský terciér náleží k jednotce Západních Karpat). Vyskytují se v pánvích, které vznikly pĜedevším v neogénu (obr. 15). HorninovČ pĜevládají rĤzné typy klastických sedimentĤ, zpevnČných i nezpevnČných. Významné jsou sloje hnČdého uhlí, které se nacházejí v dílþích pánvích v podkrušnohoĜí. Vyskytují se zde také polohy bentonitĤ, které vznikly pĜemČnou vulkanoklastik, produkovaných intenzívní sopeþnou þinností v této oblasti.
Obr. 15 Terciér a neovulkanity v oblasti ýeského masívu: 1 až 4 - kontinentální terciér (1 - podkrušnohorské pánve, 2 - jihoþeské pánve, 3 - þásti žitavské pánve, 4 - ostatní významné výskyty, 5 - komplexy neovulkanitĤ, 6 - moĜský miocén karpatské pĜedhlubnČ, 7 - významné zlomy. Neovulkanity V neogénu zaþala výrazná vulkanická aktivita, vedoucí ke vzniku neovulkanitĤ. Byla vázána na oživení podkrušnohorského zlomu, podél kterého vystupo-
- 27 (44) -
Geologie
valo magma ve velké délce, v mnoha pĜívodních kanálech, k povrchu. Neovulkanity jsou v ýeském masívu soustĜedČny pĜevážnČ v severních a západních ýechách. NejvýznamnČjšími jsou stratovulkán Doupovských hor a ýeské stĜedohoĜí. Neovulkanity vytváĜejí rĤzné typy, jak povrchových, tak i podpovrchových tČles (obr. 16). Petrograficky se jedná vČtšinou o výlevné bazické horniny (þediþe) nebo horniny s foidy (znČlce). MénČ þasto se vyskytují jiné typy hornin, napĜ. trachyty. Výskyty vulkanitĤ pokraþují jz. smČrem až do blízkosti Chebu a Františkových Lázní, kde se nachází pravdČpodobnČ nejmladší sopka na území našeho státu Komorní hĤrka, stará necelý milion let. NČkteré neovulkanity stojí izolovanČ v þeské kĜídové tabuli na labském lineamentu (napĜ. KunČtická hora u Pardubic)
Obr. 16 Neovulkanity: Doupovské hory - A, ýeské stĜedohoĜí - B, neovulkanity Nízkého Jeseníku - C, þísly jsou oznaþeny významné zlomy. Kvartérního stáĜí jsou rovnČž neovulkanity na severní MoravČ. Nemají ovšem takové rozšíĜení, jako v severních ýechách. Jedná se o izolované vulkány, založené na kĜížení zlomĤ v Nízkém Jeseníku. ýediþe zde prorážejí kulmské sedimenty. NejznámČjšími výskyty jsou UhlíĜský vrch na okraji Bruntálu, Venušina sopka, Malý Roudný a Velký Roudný. Jsou seĜazeny mezi Leskovcem n. Moravicí a Bruntálem. NČkteré neovulkanity se vyznaþují sloupcovitou odluþností, pro jiné je charakteristický bobovitý rozpad. V okolí se také vyskytují ménČ významné polohy tufitĤ a nezpevnČné sopeþné pumy a lapilli. Neovulkanity poskytují kvalitní drcené kamenivo.
- 28 (44) -
Regionální geologie ýR
Kvartér Kvartérní uloženiny ýeského masívu jsou geneticky i horninovČ velmi pestré. Ze sedimentĤ jsou nejrozšíĜenČjší Ĝíþní sedimenty (terasy, aluviální nivy), eolické sedimenty (spraše) a svahové sedimenty. MénČ þasté jsou uloženiny glaciální. x
kvartér oblastí kontinentálního zalednČní
Kontinentální ledovec pokryl malá území v severním pohraniþí ýech a pomČrnČ rozsáhlejší území v tzv. oderské kvartérní oblasti. Ledovec zanechal na Ostravsku þelní morénu složenou ze souvkové hlíny a blokĤ skandinávských hornin. Dále jsou zde fluvioglaciální sedimenty a to písky, štČrky a varvity (uloženiny ledovcových jezer). Na vrstvy štČrkĤ je v OstravČ vázán významný horizont podzemní vody. x
kvartér extraglaciálních oblastí
Kvartér moravských úvalĤ je tvoĜen sprašemi a sprašovými hlínami, komplexy terasových štČrkĤ a v jižní þásti rozlehlými polohami vátých pískĤ. Jejich charakteristika je uvedena v kapitole o sedimentárních horninách v tomto skriptu.
2.1.2
Západní Karpaty
Pásemné pohoĜí Západních Karpat vzniklo alpínským vrásnČním a má typickou pĜíkrovovou stavbu. Liší se tím velmi výraznČ od geologické stavby ýeského masívu. PĜíkrovy jsou tvoĜeny rĤznými druhy sedimentárních hornin, které obalují tzv. krystalinická jádra jednotlivých pohoĜí. Ta jsou tvoĜena granitoidy a metamorfovanými horninami.
Obr. 17 Západní Karpaty na MoravČ s okrajem ýeského masívu: 1 - ýeský masív, 2 až 5 neogén, 6 až 13 - paleogén, 14 - pĜíkrovy a pĜesmyky, 15 - zlomy.
- 29 (44) -
Geologie
Na území ýeské republiky zasahují na východní Moravu pouze dvČ obalové jednotky Ĝazené k Západním KarpatĤm (obr. 17): Karpatský flyš Karpatský flyš je tvoĜen nejvíce pĜedsunutými pĜíkrovy Západních Karpat a tvoĜí tzv. vnČjší Karpaty. Flyšové pĜíkrovy jsou tvoĜeny kĜídovými a paleogenními (starší tĜetihory), pĜevážnČ klastickými sedimentárními horninami (psefity až pelity), které se usazovaly v soustavČ rozsáhlých pánví v pĜedpolí postupnČ se vrásnících Karpat. V souþasnosti pĜedstavují pásmo hornin o šíĜce asi 6O km na vnČjší stranČ karpatského oblouku. Zahrnují Pavlovské vrchy, Ždánický les, Bílé Karpaty, ChĜiby, Hostýnské, Vizovické a Vsetínské vrchy, Moravskoslezské Beskydy, Javorníky. Dále pokraþují do Polska a na Slovensko. Flyšové sedimenty byly vyvrásnČny až na rozhraní paleogénu a neogénu. Jejich tektonická stavba je velmi složitá, neboĢ jsou tvoĜeny nČkolika na sobČ naloženými a vzájemnČ provrásnČnými pĜíkrovy, navíc ještČ porušenými zlomy. V prĤbČhu vrásnČní byly mezi klastické sedimenty pasivnČ zavrásnČny i bloky vápencĤ (napĜ. Pavlovské vrchy u Mikulova). NejvýznamnČjšími typy hornin jsou ve flyši rĤzné druhy pískovcĤ a pelity zastoupené plynulými pĜechody od jílovcĤ pĜes slínovce až po vápnité bĜidlice. Z magmatických hornin jsou zde zastoupena, v oblasti beskydské kĜídové jednotky, tČlesa tČšinitĤ. Z inženýrsko-geologického hlediska je flyšové pásmo typickým sesuvným územím. Propustnost hornin je puklinová a prĤlinová. Karpatská pĜedhlubeĖ Karpatská pĜedhlubeĖ spolu s vídeĖskou pánví je složitá vnitrohorská deprese orientovaná souhlasnČ s prĤbČhem pohoĜí. Mocnost sledĤ sedimentárních hornin dosahuje až 5000 m. Jedná se o neogenní klastické sedimenty zastoupené pĜedevším slepenci, pískovci, štČrky, písky, jíly až vápnitými jíly a jílovci. Tektonickou stavbu ovlivĖují poklesové zlomy, z nichž vČtšina navazuje na pĜedterciérní tektoniku. Zlomy mají dva základní smČry SSV-JJZ a SZ-JV (Šamalíková, Rocker, Pospíšil 1994). KONTROLNÍ OTÁZKY 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.
Co je to regionální geologie? Jaký je rozdíl v geologické stavbČ ýeského masívu a Západních Karpat? Které jsou pĜedplatformní jednotky? Které orogeneze ovlivnily vývoj ýeského masívu? Které horniny tvoĜí moldanubickou oblast? Které horniny se vyskytují v kulmu? Co je to metabazitová zóna? Které jednotky obsahují kĜídové sedimenty? Jaký je podstatný rozdíl mezi horninami flyše a karpatské pĜedhlubnČ? Kde jsou hlavní centra neovulkanitĤ? Jak se dČlí kvartérní uloženiny?
- 30 (44) -
Inženýrskogeologická charakteristika horninového prostĜedí
3
INŽENÝRSKOGEOLOGICKÁ CHARATERISTIKA HORNINOVÉHO PROSTěEDÍ
Na základČ regionální geologické pĜíslušnosti a podle fyzikálních, mechanických, deformaþních a hydraulických vlastností lze pro praktickou potĜebu stavebního inženýra rozlišit tyto typy komplexĤ horninového prostĜedí (Šamalíková, Rocker, Pospíšil 1994): x x x x x x x x
krystalinikum prvohorní zpevnČné sedimenty druhohorní zpevnČné a soudržné sedimenty paleogenní (starší tĜetihory) zpevnČné a soudržné sedimenty karbonátové horniny neogenní (mladší tĜetihory) nezpevnČné sedimenty neovulkanity kvartérní sedimenty
Kvartérní sedimenty se považují za pokryv, ostatní horninové komplexy se považují za skalní podloží.
3.1
Krystalinikum
Na území ýeského masívu to jsou hlubinné, žilné a paleovulkanické vyvĜeliny a krystalické bĜidlice vþetnČ hornin kontaktní metamorfózy. Jedná se vČtšinou o pomČrnČ rozsáhlá tČlesa plutonĤ a jejich okraj a rozsáhlé regionálnČ metamorfované oblasti. Jako základová pĤda pozemních staveb jsou spolehlivé a dostateþnČ únosné, jejich kvalita mĤže být zhoršována pĜítomností zvČtralin (v okolí Tábora jsou známy až do hloubky 30 m) nebo tektonickým oslabením. Jako prostĜedí podzemních staveb jsou vČtšinou dobĜe použitelné a vyžadují ochranu jen v tektonicky porušených úsecích. PĜíkladem liniové stavby, procházející tektonicky porušeným územím, mĤže být železnice Brno - Blansko, kde došlo až po dobČ 80 ti let k porušování stability úþinkem mrazového zvČtrávání podle epidotizovaných puklin (obr. 18). PĜíkladem podzemní stavby vedoucí z þásti tektonicky oslabeným prostĜedím, je þást trasy vodohospodáĜské štoly z Víru do Brna, procházející úsekem porušeným þetnými zlomy (obr. 19). Z hydrogeologického hlediska mají horninové masívy krystalinika puklinovou propustnost, jen písþitá eluvia mají prĤlinovou propustnost. Je tĜeba si však uvČdomit, že u metamorfovaných bĜidliþnatých komplexĤ je propustnost rĤzná v rĤzném smČru, což mĤže zpĤsobit pĜi ražbČ pomČrnČ znaþné potíže.
- 31 (44) -
Geologie
Z hlediska tČžitelnosti (dle ýSN 73 3050) jsou to horniny skalní, které se Ĝadí do tĜíd 5 až 7 podle stupnČ zvČtrání. To mĤže zkomplikovat i zatĜídČní hornin pĜi zemních pracech. ýasto se vyskytuje tento problém v horninách bohatých biotitem (napĜ. tĜebíþsko-meziĜíþský durbachit nebo lokality se spoleþným výskytem pevnČjších a ke zvČtrávání odolnČjších migmatitĤ a ménČ odolných pararul).
Obr. 18 ZmČna morfologie záĜezu v blanenském granodioritu úþinkem mrazového zvČtrávání. 1 - pĤvodní terén, 2 - stav v roce 1966, 3 - navržená úprava svahu v roce 1966, 4 - stav v roce 1968, 5 - stav v roce 1970.
3.2
ZpevnČné prvohorní sedimenty
Jedná se pĜedevším o území kulmu na MoravČ, Barrandienu v ýechách a permokarbonských brázd (blanické a boskovické) a podkrkonošského permokarbonu a kladensko-rakovnické oblasti. Petrograficky to jsou rĤzné typy zpevnČných klastických sedimentĤ. V kulmu pĜevažují droby, drobové slepence a jílové (pokryvaþské) bĜidlice šedé barvy. V permokarbonu to jsou pískovce, arkózy a jílovce až jílové bĜidlice þasto s hematitovým hnČdoþerveným pojivem. V Barrandienu jsou zastoupeny rĤzné typy hornin klastických i karbonátových a silicity. Pro zakládání jsou promČnlivČ vhodné, což souvisí nejen s petrografickým typem, ale i stratigrafickou pĜíslušností. Tak na území Barrandienu horniny algonkia a kambria jsou dobrou základovou pĤdou, v ordovických komplexech jsou ménČ únosné nČ- 32 (44) -
Inženýrskogeologická charakteristika horninového prostĜedí
které bĜidlice, ortokvarcity a karbonáty devonu jsou jako základové pĤdy spolehlivé. Spolehlivé jsou i horniny kulmu a permokarbonu.
Obr. 19 Schéma tektonického porušení masívu bítešské ortoruly na trase štolového úseku vodovodního pĜivadČþe Vír - Brno.
Hydrogeologicky se jedná o horniny se všemi typy propustnosti a rĤzným charakterem hladiny podzemní vody. RovnČž chemizmus podzemní vody a s tím spojená agresivita je zde rĤzná. Je tĜeba ji vyšetĜovat pro každou oblast samostatnČ. Kulmské souvrství se vyznaþuje pomČrnČ malým výskytem vody a to þasto až v hloubce kolem 30 m. RovnČž permokarbonská souvrství jsou v povrchových polohách zpravidla až do 10 m bez vody. Pro stavební praxi bývají nevýhodné tektonické pomČry a deformace vrstev. Mohou se vyskytovat komplikované struktury, synklinoria porušená zlomy,
- 33 (44) -
Geologie
vrásy i pĜíkrovy, napĜ. v kulmu. To komplikuje ražbu podzemních staveb i stabilitu svahĤ. Úhel smykové pevnosti bĜidlic bývá 20 až 25 o. Z geodynamických jevĤ se zde vyskytuje zvČtrávání a sjíždČní po pĜedurþených vrstevních plochách, pĜípadnČ opadávání skal a krasovatČní vápencĤ.
3.3
Druhohorní zpevnČné a soudržné sedimenty
Jedná se pĜevážnČ o oblast þeské kĜídové pánve, která zabírá území severních a severovýchodních ýech. Zasahuje na Moravu až k Blansku. Petrograficky to jsou kĜemenné pískovce, jílovce, slínovce a opuky. Tyto horniny jsou v subhorizontálním uložení a pro stavební hodnocení je dĤležité v jakém sledu se na staveništi vyskytují. Jestliže je svrchním komplexem pískovec nebo opuka, tj. horniny skalní, zakládá se bez vČtších potíží. Jestliže jsou na povrchu horniny soudržné, a to jak cenomanské jíly, tak i turonské slíny až slínovce vzniká nebezpeþí jejich objemových zmČn v podzákladí, zvláštČ vysýcháním a s tím spojené poruchy staveb. Z hydrogeologického hlediska se jedná o jednu z nejvýznamnČjších hydrogeologických struktur u nás. Pískovce jsou prĤlinovČ dokonale propustné, jsou dobrými kolektory a nadržují velké množství podzemní vody. Pelity jsou pomČrnČ málo propustné až nepropustné, zpĤsobují napjatost hladiny podzemní vody, která má charakter artéské vody pozitivní (+). Vody jsou jímány v celé oblasti jako kvalitní pitná voda, a to i pro vzdálenČjší velkomČsta (napĜ. pro Brno od BĜezové). Z hlediska geodynamických jevĤ se vyskytuje zvČtrávání, ale pĜedevším zde dochází k porušování stability svahĤ. Je-li komplex pískovcĤ v nadloží soudržných pelitĤ mĤže dojít k zaboĜování strmého okraje pískovcĤ do mírnČjšího svahu podložních pelitĤ, ke vzniku ker pískovcĤ na okraji a k jejich postupnému oddČlování a pohybu. Vznikají rozsáhlé kerné svahové pohyby, které v dolní þásti svahĤ mohou pĜecházet do plošných a nČkdy i proudových sesuvĤ.
3.4
Paleogenní zpevnČné a soudržné sedimenty
Jedná se o flyšové pásmo Západních Karpat. Petrograficky jsou zde pískovce až slepence (godulský, istebĖanský, ždánický, hradišĢský) a pelity (jílovce, slínovce a bĜidlice) béžové barvy. Je to komplex kĜídových a paleogenních hornin, z vyvĜelin sem patĜí tČlesa tČšinitu v beskydské kĜídČ. Tektonicky je tento komplex velmi složitý, budovaný systémem antiklinál, synklinál a vrásových pĜesmykĤ. Z hlediska hydrogeologie je to oblast rovnČž velmi složitá, propustnost hornin je prĤlinová i puklinová, hladina podzemní vody je volná i napjatá, významná je i povrchová erozivní þinnost.
- 34 (44) -
Inženýrskogeologická charakteristika horninového prostĜedí
Z hlediska geodynamických jevĤ je to typická oblast sesuvĤ. K nejþastČjším patĜí proudové a plošné sesuvy, k ménČ þastým sesuvy kerné. Na svazích se setkáváme i s hákováním vrstev (obr. 20) a slézáním sutí.
Obr. 20 Hákování vrstev. Z tČchto dĤvodĤ patĜí flyšové pásmo k oblastem s nejnákladnČjším zakládáním a to nejen na plošných základech, ale i z hlediska výstavby liniových staveb a staveb vodohospodáĜských.
3.5
Karbonátové horniny
Jedná se vČtšinou o vápencové krasové oblasti, v nichž se vyskytují rĤzné typy vápencĤ. PatĜí sem napĜ. Moravský kras, devonské vápence u Grygova, JavoĜíþka a Mladþe. V ýechách jsou nejznámČjší vápence u KonČprus. Jako základová pĤda pozemních staveb jsou spolehlivé, je však tĜeba vyšetĜovat prĤbČh podzemních dutin a jeskynních systémĤ pomocí geofyzikálního nebo i speleologického prĤzkumu. Z hlediska budování podzemních staveb vyžadují detailní prĤzkum. Hydrogeologie je krasová, propustnost podle dutin až krasových systémĤ, þasto dosud nejasných. VČtšinou se jedná o chránČná krajinná území.
3.6
Neovulkanity
V ýeském masívu se vyskytují bazaltoidy v rozsáhlé oblasti Doupovských hor, i jako roztroušené vrchy ýeského stĜedohoĜí. Dále jsou v okolí Bruntálu. V Západních Karpatech to jsou andezity v okolí Uherského Brodu u Nezdenic, Bojkovic a Bánova.
- 35 (44) -
Geologie
Jako základová pĤda jsou spolehlivé skalní horniny, ale na jejich okraji mohou vznikat rozsáhlé kerné svahové pohyby, a proto je tĜeba pĜi výstavbČ vČnovat tČmto úsekĤm zvláštní pozornost. Hydrogeologicky jsou pomČrnČ suché, propustnost puklinová. Tufy a tufity neovulkanitĤ se vyskytují porĤznu v malé mocnosti. Mohou ztekutit stoletou vodou nebo i umČlým zásahem, jejich vlastnosti závisí na geologické pozici i na minerálním složení.
3.7
TĜetihorní nezpevnČné sedimenty
Budují pánve a to jak na ýeském masívu, tak i v Západních Karpatech. Petrograficky to jsou vČtšinou klastika - jíly, slíny, písky a jen místy štČrky. Jsou vodorovnČ uloženy, mohou být v souvislých vrstvách nebo jako þoþky. Hydrogeologie souvisí s petrografickým typem. Písky jsou prĤlinovČ propustné, pelity vČtšinou málo propustné až nepropustné. Tak vznikají napjaté artéské vody. Chemizmus podzemní vody závisí na minerálním obsahu sedimentu. V píscích jsou zpravidla neagresivní, v jílech a slínech s vysokým obsahem iontĤ SO4 je agresivita síranová vysoká (typ ha). I pánevní sedimenty jsou proniknuty Ĝadou zlomĤ. ZvláštČ v podkrušnohorské oblasti je aktivita podle nich živá a pĜi projektování povrchového dobývání hnČdého uhlí se s ní musí poþítat. Podle nČkterých zlomových linií dochází i k šíĜení otĜesĤ z podzemí, což mĤže vést ke snížení stability povrchu terénu. Zvláštní pozornost se musí vČnovat zlomovému ukonþení pánví vĤþi krystaliniku. I zde mohou nastávat posuny a to hlavnČ pĜi neopatrné podzemní þinnosti. Dochází k závalu þelby, pĜípadnČ i þásti již hotového podzemního díla. NezĜídka se tyto poruchy projevují na povrchu propadnutím a vznikem poklesové kotliny. Z hlediska zakládání se jedná o zeminy, které jsou dobĜe charakterizovány v ýSN 73 1001. I když platnost této normy je dnes þasovČ vymezena, doporuþení pro plošné základy lze i nadále používat. Geodynamické jevy jsou v tĜetihorních zeminách omezeny, jednak na ztekucení pískĤ (kuĜavka), jednak na mČlké sesuvy v potrhaných neogenních slínech. Jílovité a slínité sedimenty zpĤsobují potíže pĜi zakládání staveb. Jsou citlivé zvláštČ na zmČny vlhkosti a pĤsobení mrazu, což je doprovázeno objemovými zmČnami. Obsah vody se projevuje ve zmČnČ konzistence. Stavby mČlce založené trpí nerovnomČrným sedáním. Konsolidace podloží stavbou trvá obvykle nČkolik desítek let. NČkteré jílové horniny mají trhlinky vyplnČné pískem, siltem atd. U potrhaných jílĤ pak mĤže do trhlinek vnikat voda, která zpĤsobuje pokles pevnosti ve smyku na minimum. NáslednČ pak vznikají sesuvy.
- 36 (44) -
Inženýrskogeologická charakteristika horninového prostĜedí
ýasté jsou tzv. prekonsolidované jíly. Mají denudací snesené nadloží, ale horizontální síly v nich odpovídají pĤvodní mocnosti nadloží. Vznikají tím velké boþní tlaky, které se projeví v záĜezech nebo ve svazích, kdy dochází ke svahovým pohybĤm. Silty snadno promrzají, þasto jsou rozbĜedlé a nestabilní. Základové pĤdy na tČchto horninách klasifikujeme jako podmínČnČ vhodné až málo vhodné, v místech sesuvĤ jako nevhodné. Písky a štČrky, na rozdíl od jemnČjších klastických sedimentĤ, poskytují dobré základové pĤdy. Jsou pro vodu dobĜe propustné. V pĜípadČ, že tvoĜí pouze þoþky v jílových horninách je nutno dobĜe urþit prĤbČh rozhraní obou petrografických typĤ. Mohlo by nastat nerovnomČrné sedání objektu. Nebezpeþné mohou být písky (tzv. tekoucí písky) tehdy, dojde-li k jejich ztekucení pĜítokem podzemní vody. Neogenní sedimenty jsou vČtšinou kryty rĤznČ mocným kvartérním pokryvem.
3.8
Kvartérní pokryvy
Jsou to aluvia a svahové sedimenty všeho druhu, napĜ. hlíny a sutČ, eluvia a deluvia, popsaná již v jiných statích. Dále sprašoidní sedimenty, štČrky Ĝíþních teras a sedimenty glaciální. Petrograficky jsou velmi rozmanité. Jsou to klastické zeminy s rĤznými fyzikálnČ-mechanickými vlastnostmi. Je tĜeba je na každém staveništi vyšetĜit samostatnČ, urþit jejich typ a mocnost a jejich zvodnČní. U štČrkovitých zemin se zpravidla sleduje jen jejich uložení a prĤbČh vrstvy pod budoucím objektem. U písþitých zemin je dĤležitým faktorem voda, aby nedošlo ke ztekucení. Dále se urþuje úhel vnitĜního tĜení, který se pohybuje od 30 do 33o. DĤležitá je i jílovitá, pĜípadnČ organická pĜímČs. U jemných zemin (slínĤ a jílĤ) je dĤležitým ukazatelem jejich hlavní jílový nerost a s tím spojená charakteristika objemové stálosti. Dále se urþuje index plasticity IP (%) a to podle výsledku Atterbergovy zkoušky meze plasticity a meze tekutosti. Sprašoidní zeminy patĜí do skupiny aleuritĤ. Jsou známy svými dobrými vlastnostmi, jsou-li suché. I když jsou stlaþitelné, udrží se ve strmých stČnách po dobu i více než padesáti let. Jakmile však pĜijdou do styku s vodou (jakéhokoliv pĤvodu), tak rozbĜídají a mĤže dojít až ke kolapsu jejich struktury a stávají se technologicky nezvládnutelnými. Je lépe je z výkopu nebo stavební jámy odstranit. Glaciální sedimenty se vyskytují hlavnČ na Ostravsku a v Moravské bránČ. Zde jsou zpravidla kryty ornicí nebo svahovými hlínami a proto jejich rozšíĜení není dosud všude na mapách uvedeno.
- 37 (44) -
Geologie
Jsou to prachovČ písþité jíly až jílovité písky šedorezavé až svČtlešedé barvy, které se stĜídají v nepravidelné mocnosti s polohami obsahujícími štČrkovou pĜímČs složenou ze subangulárních valounĤ severských hornin. Hydrogeologicky jsou prĤlinovČ propustné, významnými kolektory jsou vrstvy štČrkovité (Šamalíková, Rocker, Pospíšil 1994). Z hlediska stability svahĤ je tĜeba vyšetĜovat každý pokryvný útvar samostatnČ, k výpoþtu lze využít bČžných metod mechaniky zemin. KONTROLNÍ OTÁZKY 1. 2.
Co je to krystalinikum? ýemu je potĜeba vČnovat zejména pozornost pĜi hodnocení krystalinických hornin jako základových pĤd? 3. Jaké bývají problémy ve stavební praxi se zpevnČnými prvohorními sedimenty? 4. Kde s e vyskytují druhohorní sedimenty a jaké horninové typy v nich pĜevládají? 5. Jsou druhohorní sedimenty stabilní na svazích - zdĤvodni? 6. Jaká jsou nejvČtší rizika základových pĤd paleogenního stáĜí v karpatském flyši? 7. Jaké problémy se mohou vyskytnout pĜi zakládání na karbonátových horninách? 8. Jaký je podstatný rozdíl v chování hornin flyše a karpatské pĜedhlubnČ? 9. Jaké jsou základní problémy pĜi zakládání v oblasti neovulkanitĤ? 10. Jaké problémy lze oþekávat v kvartérních sedimentech?
- 38 (44) -
Shrnutí
4
SHRNUTÍ
Území ýeské republiky tvoĜí dvČ základní geologické jednotky x x
ýeský masív Západní Karpaty
ýeský masív náleží k té þásti Evropy, která byla formována kadomskou orogenezí (hlavní fáze pĜed 660-550 mil. let) a výraznČ pĜetvoĜena variskou orogenezí (hlavní fáze pĜed 400-330 mil. let) Západní Karpaty jsou pásemné pohoĜí, které vzniklo alpínskou orogenezí (hlavní fáze vrásnČní v miocénu pĜed 65-30 mil. let, vlastní Západní Karpaty pĜed cca 20 mil. let). Z uvedeného vyplývá, že obČ geologické jednotky prošly zcela odlišným vývojem, a proto se jejich stavba velmi výraznČ liší. ýeský masív má blokovou stavbu (území je rozdČleno hlubinnými zlomy, tzv. lineamenty na dílþí þásti oblasti). Západní Karpaty mají stavbu pĜíkrovovou, kterou lze obraznČ pĜirovnat k "obrovské pĜíbojové vlnČ" s vrstevnatou stavbou tvoĜenou sedimenty, v níž jsou zamíchány velké bloky vyvĜelých (napĜ. Vysoké Tatry), pĜemČnČných (napĜ. þást Nízkých Tater) a sedimentárních hornin (Pavlovské vrchy). Vývoj ýeského masívu je dČlen na dvČ etapy: x
pĜedplatformní, tzn. do úplného skonþení variského geotektonického cyklu (konec prvohor). K pĜedplatformním krystalinickým jednotkám a zvrásnČnému paleozoiku se Ĝadí: o moldanubická oblast o kutnohorsko-svratecká oblast o stĜedoþeská oblast o krušnohorská oblast o lugická oblast o moravsko-slezská oblast
Zvláštní postavení mají sedimenty limnického permokarbonu, které tvoĜí pĜechod mezi pĜedplatformním a platformním vývojem ýeského masívu (v poþátcích jejich sedimentace ještČ doznívaly poslední pohyby patĜící do variského geotektonického cyklu). x
platformní - celá oblast je stabilní a postupnČ ji pĜekrývají pouze další komplexy sedimentárních hornin. K platformním jednotkám patĜí: o jura o kĜída o terciér o kvartér
- 39 (44) -
Geologie
PĜíkrovy jsou tvoĜeny rĤznými druhy sedimentárních hornin, které obalují tzv. krystalinická jádra jednotlivých pohoĜí. Ta jsou tvoĜena granitoidy a metamorfovanými horninami. Na území ýeské republiky zasahují na východní Moravu pouze dvČ obalové jednotky Ĝazené k Západním KarpatĤm:
karpatský flyš
karpatská pĜedhlubČĖ
V inženýrské geologii se na základČ regionální geologické pĜíslušnosti a podle fyzikálních, mechanických, deformaþních a hydraulických vlastností vyþleĖují tyto typy komplexĤ horninového prostĜedí (Šamalíková, Rocker, Pospíšil 1994): x x x x x x x x
krystalinikum prvohorní zpevnČné sedimenty druhohorní zpevnČné a soudržné sedimenty paleogenní (starší tĜetihory) zpevnČné a soudržné sedimenty karbonátové horniny neogenní (mladší tĜetihory) nezpevnČné sedimenty neovulkanity kvartérní sedimenty
Kvartérní sedimenty se považují za pokryv, ostatní horninové komplexy se považují za skalní podloží. Každý z výše jmenovaných typĤ má specifické vlastnosti a chování, které je potĜeba respektovat pĜi zakládání staveb na územích, tvoĜených tČmito horninovými prostĜedími.
- 40 (44) -
Literatura
5
LITERATURA 1) Dudek, A., Fediuk, F., Palivcová, M. (1962): Petrografické tabulky, NýSAV. Praha. 2) Dudek, A., Malkovský, M., Suk, M. (1984): Atlas hornin, SNTL, Praha. 3) Fichter, L.S., Farmer, G.T. (1977): Earth Materiále and Earth Processes: An Introduction, Sekond Edition, MACMILLAN PUBLISHING COMPANY, New York, COLLIER MACMILLAN PUBLISHERS, London. 4) Gregerová, M. (1998): Poznávání hornin, uþební text, PĜírodovČdecká fakulta Masarykovy Univerzity v BrnČ (http://petrol.sci.muni.cz/Scripta/horniny/horniny.htm) 5) Hejtman, B. (1981): Petrografie. SNTL, ALFA. Praha. 6) Kettner, R. (1956): Všeobecná geologie, I-IV, NýSAV. Praha. 7) Kumpera, O., Foldyna, J., Zorkovský, V. (1988): Všeobecná geologie, SNTL, ALFA. Praha. 8) Melichar, R. (1991): Metody strukturní geologie, orientaþní analýza, uþební text PĜF MU. Brno. 9) MísaĜ, Z. a kol. (1983): Geologie ýSSR I., SPN. Praha. 10) Plummer, Ch.C., McGeary, D. (1996): Physical Geology, Seventh Edition, Wm. C. Brown Publisher, Dubuque IA, USA 11) Raymond, L.A. (1995): Petrology, Wm. C. Brown Publishers, Dubuque IA, Novota, Boston, Buenos Aires, Caracas, Chicago, Guilford CT, London, Madrid, Mexico City, Sydney, Toronto. 12) Šamalíková, M. (1989): Geologie a inženýrská geologie, uþební text, þtvrté pĜepracované vydání, FAST VUT. Brno. 13) Šamalíková, M., ProstČjovská, M., Locker, J., Pospíšil, P. (1992): Návod k popisu a urþování hornin pĜi samostudiu, uþební text FAST VUT. Brno. 14) Šamalíková, M., Locker, J., Pospíšil, P. (1994): Geologie, uþební text FAST VUT. Brno. 15) Tarbuck, E.J., Lutgens, F.K. (2002): Earth – An Introduction to Physical geology. Seventh Edition, Prentice Hall. New Persey. 16) West, T.R. (1995):Geology Applied to Engineering, Prentice Hall, Englewood Cliffs, New Persey.
- 41 (44) -
PĜíloha 1 Zjednodušená geologická mapa ýR dle ýGS.
- 42 (44) -
VysvČtlivky ke zjednodušené geologické mapČ. ý. Název oblasti (regionálnČ geologické dČlení ýeského masivupodle MísaĜe et al.1983, Západní Karpaty podle ýtyrokého & Stráníka 1995) 1 Moldanubikum ýeského lesa; domažlické krystalinikum; západoþeský pluton; západoþeské bazické magmatity 2 Šumavské moldanubikum – sz. þást (okres KT) 3 Šumavské moldanubikum – jv. þást (okresy ST, PT, CK, CB, PI) 4 ýeské moldanubikum 5 Strážecké a moravské moldanubikum; tĜebíþský a jihlavský masiv 6 Moldanubický pluton – centrální masív 7 Moldanubický pluton – melechovský masív; tiský a þistecko-jesenický masív; krušnohorský pluton 8 StĜedoþeský pluton a ostrovní zóna 9 Kutnohorské a þáslavské krystalinikum 10 Ohebské, svratecké a poliþské krystalinikum; železnohorské proterozoikum; hlinská zóna; železnohorský pluton; chrudimské paleozoikum 11 Západoþeské proterozoikum 12 Tepelské, tachovské, smrþinské, svatavské, chebsko-dyleĖské a slavkovské krystalinikum; durynsko-vogtlandské paleozoikum 13 Letovické, krhovické, nectavské a svinovsko-vranovské krystalinikum; moravikum; krystalinikum miroslavské hrástČ; brunovistulikum 14 Barrandienské spodní paleozoikum a proterozoikum; blanická brázda 15 Krušnohorské krystalinikum 16 Lužický pluton a krkonošsko-jizerský masiv; krkonošsko-jizerské krystalinikum; žitavská pánev 17 Orlicko-snČžnické, novomČstské a staromČstské krystalinikum 18 ZábĜežské krystalinikum 19 Silesikum a žulovský masív; vidnavská pánev 20 Moravskoslezský devon; drahanský, mírovský a jesenický kulm vþetnČ kry Maleníku; osoblažská kĜída
- 43 (44) -
21 Svrchní karbon hornoslezské pánve; neogén ostravské a opavské pánve 22 Permokarbon a terciér stĜedoþeské a západoþeské limnické oblasti a orlické pánve 23 Permokarbon podkrkonošské a dolnoslezské pánve 24 Permokarbon a terciér boskovické brázdy 25 ýeská kĜídová pánev – velimská, pražská, roudnická a ohárecká kĜída 26 ýeská kĜídová pánev – jizerská kĜída a kĜída dolního Labe, Plouþnice, Kamenice a DČþínského SnČžníku 27 ýeská kĜídová pánev – labská a þáslavská kĜída; kĜída Dlouhé meze 28 ýeská kĜídová pánev – východoþeská a západomoravská kĜída; chrudimská kĜída; králický pĜíkop; polická pánev 29 TĜeboĖská a þeskobudČjovická pánev 30 Chebská a sokolovská pánev 31 Mostecká pánev 32 Neovulkanity Doupovských hor 33 Neovulkanity ýeského stĜedohoĜí 34 Neogén karpatské pĜedhlubnČ 35 Neogén vídeĖské pánve 36 PouzdĜanská, ždánická a zdounecká jednotka, raþanská jednotka ChĜibĤ 37 Podslezská a slezská jednotka 38 PĜedmagurská, raþanská (v. od Napajedelské brány), bystrická a bČlokarpatská jednotka 39 Pliopleistocén Hornomoravského úvalu, Mohelnické brázdy a Holešovské plošiny 40 Kvartér – oblasti kontinentálního zalednČní, žitavská a vidnavská pánev
- 44 (44) -
