Starosta obce Březno Zděnek Valenta se Zlatou stuhou za Vesnici roku 2010

SEVEROČESKÉ LISTY

Hornická kolonie v Lomu stále žije str. 10

ROČNÍK II.  PODZIM 2010

ZPRAVODAJ, KTERÝ PÍŠETE SAMI

– Vesnice roku 2010 v Ústeckém kraji aktuálně Březno Třísettisícovou odměnu věnují lidem postiženým letošními záplavami

V Mariánských Radčicích odstartovala výstavba systému ochranných opatření

I když se hrana lomu Bílina přiblíží k Mariánským Radčicím až v následujících dvaceti letech, už nyní, v dostatečném předstihu, začaly Severočeské doly s realizací systému ochranných opatření eliminujících vliv dobývacích provozů na život obyvatel obce. V září byla zahájena výstavba ochranné zelené stěny. Její celková délka dosáhne 250 metrů, výška 10 metrů. Stěna tvořená nosnou ocelovou konstrukcí bude hotova do konce letošního roku. V následujícím vegetačním období se osází rychle rostoucími rostlinami. Zemní práce pro ochrannou zelenou stěnu byly spuštěny za přítomnosti starostky Vlasty Tůmové a generálního ředitele Severočeských dolů Jana Demjanoviče. Ochranný systém snižující negativní vliv povrchové těžby se týká také Braňan a Ledvic.

Další krok ke snižování prašnosti – zkrápěcí zařízení na rýpadle KU 300/K 71 Po plánované rekonstrukci je od října v provozu uhelného lomu Dolů Bílina rýpadlo KU 300/K 71 osazeno zkrápěcím zařízením. Odprášení jednotlivých přesypů obstarává tlaková jednotka, která přivádí vodu s konstantním tlakem k jednotlivým postřikovým rampám s tryskami. Zkrápěcí zařízení je zásobováno vodou z nádrže o objemu 12 m3 umístěné na vyvažovacím výložníku. Objem vody stačí na 20 hodin provozu. Nové zařízení se bude na Dolech Bílina podílet na snižování prašnosti spolu se zkrápěním přesypů pásové dopravy a důlních komunikací. Zdokonalování ekologicky šetrných procesů těžby patří mezi priority Severočeských dolů.

www.sdas.cz

Vítězství bude připomínat příštím generacím krásný strom Březňanům můžou závidět obyvatelé daleko větších obcí a měst. Místní zastupitelstvo totiž dlouhodobě usiluje o zdejší všestranný rozvoj a zároveň dbá na bohaté kulturní a sportovní vyžití občanů. Celý rok je doslova nabitý řadou nejrůznějších společenských akcí, ze kterých si vyberou všechny věkové kategorie. Obdobná pozornost je věnována také infrastruktuře. Upravují se komunikace, staví nové byty a připravují zasíťované parcely pro výstavbu rodinných domů. Stranou nezůstává ani podpora místního sportu a obnova kulturních památek. Nepochybně všechny tyto aspekty systematického rozvoje obce přispěly k udělení titulu Vesnice roku 2010 v Ústeckém kraji. Slavnostní vyhlášení výsledků už 16. ročníku prestižní soutěže se tradičně uskutečňuje ve vítězné obci. Tak tomu bylo také letos, kdy se do Března 24. srpna sjeli zástupci obcí, které se umístily na finálových místech, nebo získaly diplom v dalších kategoriích. Početně byli zastoupení také domácí, kteří si výjimečnou příležitost nechtěli nechat ujít. Stali se tak svědky aktu předání Zlaté stuhy a šeku na finanční odměnu z rukou paní hejtmanky Jany Vaňhové. pokračování na str. 2

Starosta obce Březno Zděnek Valenta se Zlatou stuhou za Vesnici roku 2010.

Deklarace STOP PRACH znamená společné úsilí o společný cíl

LEDVICE NAŠLY SVÉHO SPISOVATELE

str. 5

1. července byla v Praze podepsána společná deklarace Ministerstva životního prostředí ČR, společnosti Severočeské doly a starostů měst a obcí aktivních v iniciativě STOP PRACH (Bíliny, Braňan, Duchcova, Světce/Chotějovic, Ledvic, Lomu, Mariánských Radčic a Oseka), jejímž hlavním smyslem je snižování úrovně znečištění ovzduší v okolí lomu Bílina. Starostové podepsáním deklarace vyjádřili vůli usilovat společně o zlepšení kvality ovzduší a pokračovat v iniciativě STOP PRACH. Severočeské doly vyjádřily ochotu přispět na realizaci akčního programu STOP PRACH v období 2011–2014 částkou 16 milionů korun. SD tento akční program navíc podpoří i odborně a organizačně a jeho aktivity budou koordinovat s aktivitami vlastního Protiprašného projektu SD, který zastřešuje nápravná opatření minimalizace vlivu těžební činnosti lomu Bílina na úroveň znečištění ovzduší. Tato opatření budou stát několik miliard korun. Ministerstvo životního prostředí v deklaraci přislíbilo využít dostupné legislativní nástroje a aplikovat zkušenosti z akčního programu STOP PRACH při čerpání prostředků z fondů EU i dotačního programu Operační program Životní prostředí a z programu Zelená úsporám. Města a obce se budou podílet na návrhu místních akčních plánů, tedy na upřesňování konkrétních možných opatření pro konkrétní lokalitu. Tomáš Vrba

STŘÍBRNÝ JUNIORSKÝ MISTR ČR V MOTOKROSU BILANCUJE str. 11

Signatáři podepsali deklaraci v Praze na Ministerstvu životního prostředí.

2

SEVEROČESKÉ LISTY

Výlet do budoucnosti si nenechaly ujít tři generace rodiny Šedivých Jak bude vypadat naše okolí po ukončení báňské činnosti na Dolech Bílina? Jaké to je stát tváří v tvář velkému jezeru, které vzniklo zatopením uhelného lomu? A jak bude působit zhruba 11 km2 rozlehlá hladina v sousední krajině? Takové otázky si kladly babička, dcera a vnučka rodiny Šedivých. Zajímá je nejen současný život

Na vyhlídce na lomu Vereinigtes Schleenhain: (zleva) Petr Škanta, Miroslav Procházka a Josef Hajzler.

Severočeské doly připravily pro občany z Braňan studijní cestu do středoněmeckého uhelného revíru. Kromě prohlídky aktivního povrchového lomu tvořily program vodní rekultivace zbytkových jam v okolí Lipska. Cíle cesty: povrchový důl a nová jezera u Lipska Společnost MIBRAG ročně vytěží na dvou povrchových lomech okolo 20 mil. t hnědého uhlí. Většina uhelné produkce je určena pro sousední elektrárny. Od roku 2009 je vlastníkem středoněmecké uhelné společnosti MIBRAG konsorcium Severočeských dolů, člena Skupiny ČEZ, a skupiny J&T. V Sasku došlo po společenských změnách v roce 1990 k výraznému útlumu těžby uhlí. Do programu exkurze proto byla zařazena kromě prohlídky lomu Vereinigtes Schleenhain návštěva dvou zatopených zbytkových jam. Zatímco jezero Makleeberger See je už napuštěno a slouží k rekreačnímu využití obyvatel dva kilometry vzdáleného Lipska, v jezeře

Michal Nesvadba opět mezi dětmi na Bílinsku a Tušimicku

Zwenkauer See dosáhne hladina své konečné úrovně až v roce 2014, kdy by měl být celkový objem vody 174 mil. m3. Novou tvář dostávají nejen zatopené velkolomy, ale také okolí. Díky velkorysým rekultivacím se celá tato oblast, kde dříve probíhala intenzivní těžba hnědého uhlí, proměňuje v „saskou jezerní lázeňskou“ krajinu. Jak dopadlo porovnání lomu Vereinigtes Schleenhain s lomem Bílina Mezi pětatřiceti občany Braňan, kteří se exkurze zúčastnili, byli také bývalí, ale i současní zaměstnanci Dolů Bílina. Znaleckým okem člověka, který na šachtě pracoval čtyřicet let, si saský povrchový lom prohlédl Josef Hajzler. „Rád se podívám na jakoukoliv

Inventura úspěchů – v naší anketě starostové hodnotí uplynulé čtyři roky

Škanta, technik přípravy skrývky Dolů Bílina. „Ocenil jsem probíhající nebo již hotové vodní rekultivace. Pokud bychom porovnávali lesnické rekultivace v okolí Lipska s těmi našimi, určitě bychom v tomto srovnání výborně obstáli,“ konstatuje Petr Škanta.

Exkurze na Mibrag

šachtu. Tahle není tak hluboká, mají tady jiné nadloží a zřejmě je tady netrápí pozůstatky hlubinné těžby, jako je třeba bývalý hlubinný důl Mír v porubní frontě Dolů Bílina,“ srovnává Josef Hajzler. Zkušenosti s povrchovou těžbou má také Miroslav Procházka, který na Bílinsku aktivně fáral v letech 1953 až 1994. „Jako bývalého revírníka skrývky mě zaujaly vyřazené velkostroje z uzavřených povrchových lomů, které zde mají vystavené jako technické exponáty připomínající těžbu uhlí,“ prozrazuje pan Procházka, který se poprvé seznámil s německou šachtou v roce 1968, a to v lokalitě Schwarze Pumpe v souvislosti s montáží tehdy východoněmeckého zakladače A2RsB 8800 určeného pro sypání na Radovesické výsypce. Mladou hornickou generaci zastupoval Petr

Anna Liptáková a Ladislav Slezák sledují napouštění jezera Zwenkauer See.

3

ROČNÍK II. PODZIM 2010

U modelu skrývkového mostu: (zleva) Pavel Kraus, Petr Škanta a Zdeněk Přibyl.

v Braňanech, ale i jejich budoucnost. Právě do ní se mohly i díky studijní cestě k nové německé jezerní krajině podívat. A na co se jednou můžeme těšit? „Zaujal nás moderní sportovní areál vodních sportů na jezeře Markleeberger See. V létě jsou určitě vyhledávané pláže. Autenticky působí malý ostrov uprostřed vodní plochy,“ říká vnučka Zuzana. Ráda, že se účastnila exkurze, je i vitální babička Jaroslava Šedivá. „Po absolvování dnešního programu jsem si udělala představu, jak to bude jednou u Braňan vypadat. Měla jsem tak možnost poznat atraktivní budoucí krajinu, ve které bude jednou žít moje vnučka Zuzanka,“ optimisticky hodnotí Jaroslava Šedivá. Tomáš Vrba

Tři generace rodiny Šedivých na břehu jezera Zwenkauer See.

Zděnek Valenta, starosta obce Březno Především se povedlo oživení společenského a kulturního života. Pozitivní je, že na tomto nastartování mají největší podíl místní občané. Nejen, že hojně navštěvují kulturní akce, ale sami je také připravují. Na začátku školního roku jsme otevřeli novou mateřskou školku s celkovou kapacitou 50 dětí. Těší mě, že se podařilo připravit a zasíťovat 27 stavebních parcel rodinných domů ve čtvrti Pod Lesem. A nesmím zapomenout vítězství v soutěži Vesnice roku, které vnímám jako ocenění všech našich občanů, kteří se podílejí na rozvoji Března.

Josef Egermann, starosta obce Málkov Co se u nás podařilo v posledních letech? Především jsme investovali v oblasti infrastruktury a bytové výstavby. Zasíťovali jsme 26 stavebních parcel pro výstavbu rodinných domů v části Zelená, tam se přistavěla budova mateřské školy a postavila dvě potřebná parkoviště. V části Vysoká byla vybudována kanalizace a čistírna odpadních vod. Vyžadoval to trvale rostoucí počet našich obyvatel. Aktivní jsme byli také při zpracování projektů v oblasti sportu a rozvoje mládeže. Nesmím zapomenout na zahájenou stavbu rozhledny.

Soňa Prachfeldová, starostka obce Světec V minulém roce naše obec oslavila osm set let od svého založení. Nejen k této příležitosti byla uspořádána řada kulturních akcí. Vydána byla také jubilejní publikace mapující bohatou historii Světce. Rekonstruovali jsme objekty hasičské zbrojnice, mateřské školy, fary nebo dětských hřišť. Osobně mám velkou radost z odkoupení vodní plochy Márinka od společnosti Glaverbel. Proběhla zde rekultivace a byla vybudována písčitá pláž pro veřejné koupání. Mimo letní sezonu je Márinka vyhledávána rybáři.

Odstranění škod po povodních si vyžádá dvě miliardy korun

je připraveno a zasíťováno 27 parcel. Stranou nezůstávají ani panelové domy. Na jednom z nich probíhá zateplování a nástavba se čtyřmi obecními byty. Skutečnou chloubou je v Březně celoročně bohatý kulturní program. Nepotřebují zde služby žádné zprostředkovatelské agentury. Většinu kulturních a společenských akcí si připravují sami občané. Vrcholem je tradiční Březenská pouť. Potěšující je, že zastupitelstvo se rozhodlo odměnu ve výši tři sta tisíc korun věnovat na pomoc lidem, kteří byli letos v srpnu postiženi ničivými povodněmi. Bohulibý skutek učinili také žáci místní základní školy.

Jedním z darů, který vítězná obec soutěže Vesnice roku obdržela, byl stromek – jeřáb oskeruše, kterým Březno obdarovalo Ministerstvo životního prostředí ČR. Žáci stromek zasadili u dětského hřiště v sousedství školy a převzali nad ním patronát. Budou o mladého listnáče pečovat. Jeřáb oskeruše je opadavý listnatý ovocný strom, který dorůstá výšky až 30 metrů. V našich zeměpisných šířkách se dožívá několika set let. Pokud se úsilí školáků podaří, bude strom připomínat vítězství v letošním ročníku příštím březenským generacím. Tomáš Vrba

Vlastimil Krupka, starosta obce Braňany Pokud bychom rekapitulovali uplynulé období, určitě bychom se nemuseli stydět. Realizovali jsme množství projektů. Za ty nejpodstatnější považuji: kompletní obnovu veřejného osvětlení, obnovení zdravotního střediska nebo vyčištění vodní plochy Tonovka. Zahájena byla půdní vestavba na budově základní školy a zateplení kulturního domu Stromovka. Nedávno se úspěšně uskutečnilo třetí znovuobnovené Braňanské posvícení, které se těší stále větší popularitě v širokém okolí. Můžeme se také pochlubit moderním hřištěm u školy.

Milan Živný, starosta obce Droužkovice Mám radost, že Droužkovice rostou. Jsme sice na kraji dolů, ale oddělují nás od nich ochranné lesní pásy. Jistě i proto je o bydlení v Droužkovicích zájem. Reagovali jsme vybudováním inženýrských sítí pro pětatřicet domů a požádali o dotaci z takzvaných ekomiliard na dalších jednatřicet. V uplynulém období jsme také kompletně rekonstruovali chodníky. Pěkný areál bohatě vybaveného dětského hřiště nám může závidět leckteré město. Hřiště využívají nejen děti z místní školky, ale i jejich starší kamarádi z celé naší obce.

Uprostřed léta, konkrétně počátkem srpna, zasáhly ničivé povodně způsobené extremními srážkami více než šest desítek měst a obcí okresu Děčín a také další obce především na Ústecku a Litoměřicku. Koordinace všech činností spojených se záchranou životů občanů, odstraňováním prvotních škod a postupnými kroky k obnově území, to byla bez přehánění dennodenní pracovní náplň hejtmanky kraje Jany Vaňhové, která je rovněž předsedkyní Bezpečnostní rady Ústeckého kraje. To vše spolu s pracovníky krajského úřadu, členy krizového štábu a v úzké součinnosti s jednotlivými složkami Integrovaného záchranného systému ÚK.

Slavnostní předání Zlaté stuhy za účasti hejtmanky Ústeckého kraje, starosty a zastupitelů. Březno připravilo pro účastníky slavnostního předání zajímavý doprovodný program.

Zlatou stuhu a šek na tři sta tisíc korun přijal od hejtmanky Ústeckého kraje starosta Zděnek Valenta. „Letošní ocenění za komplexní rozvoj obce v bytové výstavbě, sportu, kultuře, společenském životě a kulturním dědictví vnímám jako uznání práce všech občanů, kteří se na něm systematicky podílejí. Bez nich by nešlo rozvinout bohatý kulturní a společenský život. Hodně věcí se nám daří proto, že tady máme kvalitní lidi,“ uvedl starosta. V soutěži Vesnice roku není Březno žádným nováčkem. Na finálových místech se umístilo v letech 2002 a 2006. V loňském roce získalo Bílou stuhu za nadstandardní

Vlasta Tůmová, starostka obce Mariánské Radčice Mezi hlavní akce určitě patří dokončení stavby rodinného domu v Nádražní ulici, kde získaly pěkné bydlení tři mladé rodiny. Nelehkou situaci na pracovním trhu jsme se snažili zmírnit ve spolupráci s úřadem práce vytvořením osmi pracovních míst veřejně prospěšných prací. Opravili jsme také požární zbrojnici včetně bytu správce a dvě místní komunikace, se kterými nám pomohla dotace Krajského úřadu v Ústí nad Labem. Stranou našeho zájmu nezůstal ani společenský život. Letos proběhla už třetí znovuobnovená Mariánská pouť.

Jana Vaňhová, hejtmanka Ústeckého kraje:

Březno vítězem krajské soutěže Vesnice roku 2010

Děti ze školek nebo škol v obcích a městech v sousedství Dolů Bílina a Dolů Nástup Tušimice si pamatují, že brzy po prázdninách přímo za nimi přijíždí tolik oblíbený herec a mim Michal Nesvadba. Bylo tomu tak i letos. Sérií sedmi představení na přelomu září a října potěšil nejen děti z mateřských škol, ale i jejich starší kamarády z prvních tříd. Zbrusu nový program Michala z populárního televizního pořadu Kouzelná školka opět skvěle pobavil. Michala Nesvadbu zase potěšily výkresy, které mu děti namalovaly, a hlavně bouřlivý spontánní dětský potlesk.

Josef Nétek, starosta města Lom Úspěšně jsme navázali kontakty s velkými společnostmi v našem sousedství, od kterých jsme získali nemalé finanční prostředky na řadu akcí a podporu různých organizací všech věkových skupin. Schválením územního plánu jsme nastartovali rozsáhlou výstavbu rodinných domů, se kterou se pojí opravy a modernizace infrastruktury. Neustále jsme usilovali o zlepšování vzhledu města, třeba založením dvou nových ploch městské zeleně nebo terénními úpravami u Oprámu, aby se město Lom stalo místem, kde stojí za to žít.

péči o mládež. V čem je Březno jiné než ostatní obce a co všechno nabízí svým obyvatelům? Mezi občanskou vybavenost patří mateřská a základní škola, ordinace praktického a dětského lékaře. Místní obyvatelé nepostrádají ani obchody, restaurace a poštu. Bezpečnost střeží služebna Policie ČR. Vyžití zde najdou nejen děti, pro které bylo nedávno postaveno nové hřiště. V Březně se také systematicky věnují sportovnímu vyžití. Vloni byly uvedeny do provozu dva tenisové kurty. O tom, že v Březně dostává život nový rozměr, svědčí fakt, že sem stěhují i lidé z měst. Pro novou výstavbu rodinných domů

SEVEROČESKÉ LISTY – příloha HORNICKÝCH LISTŮ, č. 10/2010  REGISTRAČNÍ ČÍSLO: MK ČR E 13126  VYDAVATEL: Severočeské doly a.s., B. Němcové 5359, 430 01 Chomutov IČ: 49901982  Šéfredaktor: Tomáš Vrba  E-mail: [email protected]  ZKOMPLETOVÁNÍ: INFO-PRINCIP, s.r.o.  TISK: TISKÁRNA K&B, s. r. o. Most

Děti pomáháji dětem

Žáci základní školy v Březně nebyli lhostejní k ničivým důsledkům srpnových povodní. Rozhodli se, že sami pomohou lidem postiženým velkou vodou. Pod vedením akademického malíře Kamila Sopka pomalovali různě veliké a tvarované kusy pískovce. Nápaditá výtvarná díla pak prodávali nejen rodičům, ale i ostatním zájemcům. Sbírka se povedla, celkem školáci získali sedm tisíc korun. O tom, jak je využijí, mají jasno. Na podzim pojedou na školu v přírodě do Rumburku. Právě oblast Šluknovského výběžku patřila k nejvíce poničeným. Děti chtějí vyhledat konkrétní školské zařízení, kterému předají výtěžek z prodeje svých prací na zmírnění následků záplav a povodní.

Hejtmanka Jana Vaňhová se starostou nejpostiženější obce Hřenska Josefem Černým.

Po deseti týdnech jsou už škody sečteny. Do jaké výše se, paní hejtmanko, vyšplhaly? Máme spočteno, že náklady na kompletní obnovu území představují sumu téměř dvou miliard korun. Bylo například zaplaveno 1534 objektů, zničeno 145 mostů, mostků

a lávek, zcela nebo částečně poškodila velká voda i 87 komunikací a železničních tratí. Jenom na majetku kraje byly škody za více než půl miliardy korun, další stamilionové škody má stát, města a obce a také jednotliví občané nebo právnické subjekty.

Už řadu let náš region trápí povodně, tu na Labi, jindy v kopcovitém terénu Děčínska a na dalších místech. Kde kraj pořád bere finance na odstraňování škod? I přes vyčlenění nemalých prostředků od státu, například prostřednictvím ministerstev dopravy, pro místní rozvoj nebo zemědělství, z náhrad pojišťoven a díky mobilizaci vnitřních zdrojů obcí, měst i jednotlivců, musí peníze najít ve svém rozpočtu i Ústecký kraj. A jde o vysoké částky! Proto jsem velmi ráda, že peníze půjdou na odstraňování škod i z naší veřejné sbírky, kterou jsme vyhlásili. Například na Kontu Povodně Dc (22229922/0800) je v současné době hodně přes dva miliony korun, další finance pak přicházejí Ústeckému kraji jako finanční dary přímo na běžný účet. Musím ocenit například velkorysou pomoc Severočeských dolů, a. s., které nám věnovaly 1,5 mil. Kč. Dohromady máme na kontu a od dalších dárců přes čtyři miliony, a všechny půjdou samozřejmě na obnovu poškozeného území. O rozdělení rozhoduje zastupitelstvo kraje. Zbyněk Šebesta

4

SEVEROČESKÉ LISTY

Nová ochranná opatření se v Ledvicích projeví už na jaře

Pod střechou altánu se před deštěm schovali Zdeňka Fritscherová, Bohumila Opelová a Petr Procházka.

„Těšily jsme se se sousedkami, že budeme opět chodit na náš plácek u laviček, jak se tady odjakživa říká, a kde jsme za pěkného počasí o víkendech sedávaly od odpoledne až do pozdního večera a bavily se o lecčem. Bylo to tu obrostlé keři, stál tu vysoký kaštan a dokonce meruňka. Bohužel, nové lavičky leží někde uskladněné, asi už nestálo za to je sem před zimou nainstalovat. Pro nás je to velká škoda. Po letech pociťujeme v úrovni životního prostředí určité zlepšení, ale my dříve narození to těžko můžeme porovnávat, protože jsme se už s hlukem i s prašností sžili. Rozhodně hluku bylo víc, když nám tu kousek od domů jezdily mašinky a běžela pasovka. Jsme smířeni s tím, že to ještě nějaký rok potrvá. Víc to vnímají lidé, kteří k nám přijedou na návštěvu,“ dodává Bohumila Opelová. „Zajímalo by mě, kdo bude provádět údržbu celé nosné kovové konstrukce. Ta bude poměrně nákladná, a na to asi obec nebude mít prostředky; nejspíš to budou muset opět zaplatit Severočeské doly. To jsou možná maličkosti, o kterých se mezi lidmi hovoří a ti by

a čas určitě ukáže, že záměr byl dobrý. Předpokládá se, že ocelové sloupy s lany, které se brzy se stanou oporou rostlinám, nebudou na tomto místě stát věčně. Poté, co svah obroste dřevinami do potřebné výše, bude konstrukce nejspíš odstraněna. U zděného altánu ve středu ulice jsme se na začátku října sešli se zastupitelkou Zdeňkou Fritscherovou, která pracuje v ledvické úpravně, s důchodkyní Bohumilou Opelovou, jež na úpravně strávila 33 let, a s Josefem Procházkou, který slouží řadu let na rýpadle K 10 000. „K opatřením v Jiráskově ulici jsou různé názory. Lidé si dost dobře

Spolupráce se SD a. s. má konkrétní podobu Například v Droužkovicích, kde občané chodí po nových chodnících a děti skotačí na novém hřišti. Jsou tu i jiné věci, za které místní vděčí společnosti Severočeské doly Chomutov.

Starosta Milan Živný se prochází na jednom z nových chodníků v Droužkovicích.

Doly dávají zaměstnání mnoha zdejším lidem a vytvářejí pro ně ve spolupráci s obecním zastupitelstvem příznivější podmínky k životu. V Droužkovicích nebyly chodníky. Položené panely podél cesty se sice tak mohly nazývat, ale nová chodníková zámková dlažba v délce asi 1,5 km snese i to nejpřísnější měřítko při představě, jak má vypadat chodník. Nejpříznivější hodnocení zaujímá v měřítku hodnot i nové dětské hřiště. Prolézačky, lanová stěna, skluzavka

a další dětmi tak oblíbené a žádané atrakce jakoby střeží logo SD s krásným slovem – Pomáháme. „Spolupráce se Severočeskými doly Chomutov má pro nás velice konkrétní podobu. Projednáváme s nimi řadu věcí a vždycky máme dveře otevřené. Někdy se jedná jakoby o drobnosti, ale pro nás představují veliký význam,“ říká starosta Droužkovic Milan Živný. „Díky SD tu jsou i další věci. Například replika menhiru nebo další kamenná zajímavost. Je to velký kus černovického pískovce vytesaný do podoby obráceného písmene T. Podle archeologů snad ze 13. století. Stával na rozcestí poblíž Března, na našem katastru. Byl něčím jako mezníkem i místem, kde se zastavovali pocestní, aby si na kameni, na jeho dvou kamenných sedátkách, odpočinuli. Žel, nějakému nenechavci se ho ‚zželelo‘ a chtěl si ho přivlastnit. Díky SD se mu to nepovedlo a kámen, což je vlastně artefakt s dost vysokou uměleckou hodnotou, bude ozdobou našeho nového dětského hřiště.“ Antonín Dohnal

nedokážou představit, jak to tu bude za pár let vypadat. Musíme věřit odborníkům, kteří realizaci navrhli. Pokud to bude takové, jak ukazuje z několika pohledů panel u altánu, pak budeme spokojeni. Dnes nás jen mrzí, že je tu zatím o zeleň, která byla vysázena letos v dubnu, pečováno jen sporadicky a při sekání trávy se podařilo některé výpěstky zkosit, když navíc v tomto období před zimou vyžadují zvýšenou péči. Pozastavujeme se i nad altánem, jehož dřevěnými střešními prvky při vydatných deštích proteklo hodně vody. Jestli střecha neproschne, můžeme se s ní na jaře rozloučit,“ uvedla v úvodu Zdeňka Fritscherová.

Symbolický první výkop v Jiráskově ulici provedli: (zleva) Jiří Neruda, výrobní ředitel SD, Josef Šichtař, starosta města Ledvice, a František Strach, ředitel ledvické elektrárny.

Za uplynulých 20 let se ukázalo v městech a obcích, jak schopná zastupitelstva si dokázali občané zvolit. Ve většině míst se podařilo vybudovat infrastrukturu a zabezpečit standardní podmínky pro spokojený život obyvatel všech věkových kategorií. Jeho indikátorem je na venkově stabilita rodin.

Tajemství dlouhověkosti neznám Žádný recept na dlouhověkost paní Fišnarová nezná. „V životě jsem hodně pracovala, ráda byla venku na zahradě

V Mariánských Radčicích jsem spokojená Paní Marie Fišnarová nepatřila mezi první české osidlovatele pohraničí, kteří sem dorazili bezprostředně po skončení druhé světové války. Přišla o něco později. Naprosto přesně si to pamatuje. „Do Mariánských Radčic jsem přijela s dcerou 9. dubna 1947 těsně před polednem. První, co mám uchováno v paměti, byl zvuk kostelního zvonu, který právě odbíjel poledne,“ vzpomíná paní Fišnarová. Následovala tehdy manžela, který sem přijel o něco dříve, aby obstaral bydlení pro svoji rodinu.

vybudována kanalizace s přívodem do čistírny odpadních vod, jež byla v první etapě rozšířena i díky jednomilionovému příspěvku Severočeských dolů a po druhé etapě by její kapacita měla stačit i na pokrytí nově postavených rodinných domků. Loni obec poskytla k výstavbě rodinných domků 26 parcel a připravuje k využití dalších 40 parcel. Málkov zaznamenává letos ještě jednu zajímavost. Nad obcí se provádí výstavba ocelové rozhledny, z které bude nádherný rozhled do okolí, a návštěvníci budou moci mimo jiné porovnávat, jak se rychle mění díky rekultivacím vzhled bývalého dobývacího prostoru Dolů Nástup Tušimice. Václav Sedlák

Vladimíra Pospíchala Autorským čtením 26. září v Oseku představil Vladimír Pospíchal (*1956), provozní elektrikář SD – 1. strojírenské, svoji první knihu INVERZE, čerstvě vydanou nakladatelstvím Bor Liberec.

Milé setkání s Janem Baxantem, biskupem litoměřickým, na letošní pouti.

nebo dělala domácí práce“. Radost 97leté ženě dělají návštěvy kamarádky Marie Triebové, se kterou se přátelí už od roku 1952, společnost kočky Krasotinky nebo pravidelné nedělní mše a samozřejmě dcera Irma, která se do Radčic vrací několikrát ročně. Paní Fišnarová si denně zapisuje počasí, poslouchá rádio (nejraději písničky na přání) a sleduje zpravodajské pořady v televizi. I když jí s chodem domácnosti v poslední době pomáhá sousedka Zdeňka Kohutová, občas sama něco uvaří. Třeba bramborový salát, ten umí nejlépe. Tomáš Vrba

S chodem domácnosti pomáhá paní Fišnarové sousedka Zdeňka Kohutová.

Autor se vrací do Ledvic, místa svého dětství a mládí, do let starého režimu. Zpočátku se zdá, jako by jen osobně vzpomínal, ale jeho schopnost psát o obyčejném životě v Ledvicích před zlikvidováním značné části města před postupem důlní činnosti přesvědčuje přesným popisem atmosféry pohnutých šedesátých let a lidského jednání současníků. Určitě stojí za to si příběh Vladimíra Pospíchala přečíst, nejen kvůli přesným dobovým reáliím a živě vyprávěným historkám. Pochybnosti ledvického rodáka o tom, zda žije ve správné době, kdy lidé z měst a obcí v předpolí hnědouhelných dolů opouštěli své domovy, aniž by mohli vyjádřit svůj názor, kdy neplatily žádné limity znečištění ovzduší, devastace krajiny a vůbec životního prostředí, snad změnilo datum citované na poslední stránce knížky – 17. listopad 1989. Seskočili ze zídky a rozběhli se na konec Ledvic k oprámu prozkoumat, kde stojí tatínkův bagr. Nakonec se vyškrábali na stejnou hromadu hlíny, z níž nedávno pozorovali maďarské vojáky. Odtud měli celý povrchový důl jako na dlani … Na jednotlivých patrech porubů pod nimi stály jako hračky desítky planterů, buldozerů a bagrů. Vrchní patra dolu již byla vytěžena, a stály zde opuštěné stroje, staré a rezavé. Nižší patra se v řezu černala uhlím a zněl odtud pískot rypadel a houkání lokomotiv. Už si myslel, že v tom mumraji tatínkův bagr ani nenajde, ale potom ho spatřil. Stál v dálce, skoro až pod Duchcovem, na druhém řezu shora.

Na šachtu nikdy nezapomenu

Ladislav Petrásek žije v obci Březno hraničící s dobývacím prostorem Dolů Nástup Tušimice. Právě zde obětavě více než třicet let pracoval. I přes zdravotní potíže měl pan Petrásek přání – zase jednou se podívat na šachtu, která pro něho tolik znamenala. Bývalí kolegové mu toto přání rádi splnili. Vzpomínkové fárání se povedlo. „Viděl jsem příkladně rozfáranou šachtu, kde se udělal obrovský kus práce,“ nešetřil chválou bývalý revírník.

Ladislav Petrásek vzpomíná v rodinném kruhu na léta prožitá na šachtě.

zdejší přírody. K centrálnímu topení budou využívána ekologická a ekonomicky úsporná teplovodní čerpadla z vrtů až 80 metrů hlubokých. Uprostřed objektu je velké atrium, které bude sloužit k odpočinku obyvatel. Protože jsme uvažovali o tom, že zde budou bydlet senioři, je tu i ordinace, do které bude pravidelně docházet lékař. Ostatní služby, včetně dovážky obědů, si budou obyvatelé zajišťovat sami. Zájem o byty je značný, ještě před dokončením jsme měli na obecním úřadu 54 žádostí, a to i od lidí mimo Málkov,“ dodává starosta Egermann. Málkov má dnes prakticky kompletní vybavenost včetně překrásného sportovního areálu, který se bude podle finančních možností ještě rozšiřovat. V části Vysoká byla

Inverze

Práci našel jako většina místních mužů na hlubinném dole Kohinoor. Fišnarovi se do hnědouhelného pohraničí přestěhovali z malebné vesničky Litenčice na střední Moravě. Nikdy však svého kroku nelitovali. V Radčicích žili spokojeně. Paní Fišnarová nejdříve prodávala smíšené zboží v místní Jednotě. Vše mladé rodině vycházelo až do těžkého úrazu manžela Waltera. Po komplikované a dlouhodobé léčbě už nikdy nefáral pod zem, ale až do svého odchodu do důchodu byl zaměstnán v dílnách na povrchu. Také paní Fišnarová změnila povolání a stala se správcovou budovy

Tak jako většina českých obyvatel se - Dolů Nástup Tušimice. Na budování pilíi rodina Ladislava Petráska přistěhovala ře české energetiky se od 70. let podílel do pohraničí po roce 1945, kdy opustila Ladislav Petrásek jako směnový technik rodné Rakovnicko a rozhodla se využít kolesového rýpadla K 800/K 74. Pozděnových možností v obci Brány. Rodiče ji byl revírníkem skrývky Libouš. Na třezačali hospodařit na statku. Zemědělské tím skrývkovém řezu se staral o rýpadlo práce na 13ha pozemcích ale jejich syna KU 800.6/K 72. S prvním typem tohoto Ladislava nelákaly. Raději nastoupil do uničovského velkostroje na DNT se důželezáren v Chomutově. Dalším působiš- kladně seznámil už při jeho montáži v potěm mu byly od poloviny 60. let dílenské lovině 70. let. S K 72 se také paradoxně provozy právě se rozvíjejícího největšího vrátil do prostoru obce Brány, kde začala důlně-energetického komplexu u nás v roce 1980 její likvidace z důvodu důlní

V atriu obytného domu naleznou obyvatelé příjemné prostředí pro odpočinek a relaxaci.

dětské poradny, jak se tenkrát říkalo ordinaci dětského lékaře. Ta byla umístěna ve vilce, kde je dnes školka. V tomto domě se zahradou byla paní Fišnarová spokojená. O místní dětskou ordinaci se starala přes dvacet let. Mezitím jediná dcera dospěla a provdala se do Francie. Později paní Fišnarová ovdověla. Osamělá se ale nikdy necítila, v Radčicích měla kamarádky a přátele, navíc často jezdila za dcerou. Mariánské Radčice bych nevyměnila ani za Francii I když dceru a vnuka v jižní Francii navštěvovala poměrně často, nikdy nesplnila dceřino přání, aby zůstala natrvalo. „ Moje dcera Irma by byla moc ráda, kdybych bydlela u ní. Žije v malém městečku nedaleko Toulouse, kde je moc krásně. Ráda vzpomínám na návštěvu jihofrancouzského poutního místa Lurd nebo na několikadenní výlet do Paříže, kterou jsme prochodili křížem krážem. Přesto jsem se vždycky ráda vracela domů, do Radčic,“ vysvětluje paní Fišnarová. Nyní obývá přízemní bezbariérový byt v „šachťáku“, což je obecní bytový dům ležící naproti kostelu Panny Marie Bolestné, kam pravidelně chodí na mše.

O věku by se zejména u žen nemělo mluvit. Paní Marie Fišnarová je v tomto směru velkorysá a věk netají. Ve svých 97 letech je nejstarší obyvatelkou Mariánských Radčic. Při skutečně úctyhodném věku se těší dobré psychické a fyzické kondici.

Po dětech dostanou v Málkově dárek i senioři

„Mezi poslední akce, které jsme v tomto roce dokončili, patří přístavba mateřské školy. Ta původní s kapacitou 22 míst už zdaleka nestačila, když se u nás usazuje stále víc mladých rodin s malými dětmi, ale zájem o její využití mají i rodiče z okolních obcí, kteří k nám nebo do firem v sousedství dojíždějí za prací. Za dva měsíce se nám nákladem osmi milionů korun podařilo zajistit výstavbu jedné nové třídy s kompletním zázemím. Stavba se povedla, objekt, který má dnes kapacitu 45 dětí, budí dojem jednolitosti a dnes by nikdo nepoznal, že se jednalo o přístavbu. Velmi pěkné je i okolí, kde se nyní buduje dětské hřiště, a to z větší části hrazené z fondu hejtmanky,“ přibližuje jednu z čerstvě dokončených investičních akcí starosta Málkova Josef Egermann. Stejnou radost mohou mít Málkovičtí z dostavby nového bytového domu s nákladem 40 milionů korun, které obec získala v minulých letech po prodeji akcií Severočeských dolů. Výstavba domu s kapacitou 21 samostatných klasických bytů v několika velikostech byla zahájena na jaře loňského roku a 12. října tady proběhl den otevřených dveří. „Protože převážná část bytů je v přízemí, je naším záměrem, aby zde našli svůj domov především soběstační senioři, kteří bydlí v patrech místních panelových domů. I v tomto případě jde o velmi zdařilou stavbu, která vhodně zapadá do

Datum narození: 1913

si zasloužili vysvětlení. Jinak musím potvrdit, že se životní prostředí u nás pomalu zlepšuje. Dnes je obec upravená, jezdí sem pravidelně čisticí stroj a všechny domy mají plastová okna,“ vysvětluje Petr Procházka. Trojice obyvatel Jiráskovy ulice si k problémům řekla své, nešlo o žádnou kritiku, ale o dobré rady. Své si řekne určitě i nové zastupitelstvo, které postaví otázku životního prostředí a spolupráci se Severočeskými doly mezi své priority. Václav Sedlák

Před rokem byly v ledvické Jiráskově ulici zahájeny terénní práce a během letošního roku dokončeny stavební záměry. Projekt předpokládá, že do dvou let se odtud zcela změní pohled na odkaliště. V oblouku ulice vyrostla protihluková dřevěná stěna, na kterou naváže stěna s rychle rostoucími a pnoucími rostlinami, které budou bránit postupu prašnosti a ztlumí i hluk dobývací a dopravní techniky. Jiráskova a přilehlé ulice jsou propojeny s asfaltovými vozovkami a chodníky se zámkovou dlažbou, u stěny vznikla řada parkovacích míst pro automobily a na svah dětských her naváže odpočinkový kout s altánem a lavičkami. Představy o projektu se u obyvatel liší a je škoda, že své názory nedokázali přednést na jednáních, která se v předstihu před samotnou realizací v obci vedla. Rozdíly však nejsou tak markantní

5


Josef Pouba seznamuje na prvním skrývkovém řezu Ladislava Petráska s novou dobývací technikou.

činnosti. Tehdy se dosahovalo nejvyš- nejen s novou dobývací technikou – ších objemů těžby skrývky a uhlí. V roce moderním kolesovým rýpadlem SchRs 1984 bylo v DNT vytěženo celkem 22,5 1550.1/K 109 na prvním řezu nové mil. tun uhlí (30 % podíl na celorevírních porubní fronty, výkonným zakladačem těžbách). Na šachtě prožil pan Petrásek ZPDH 6300.1/Z 100. Právě na tomto poctivých 33 let. Do důchodu odešel velkostroji zakládajícím nadložní zemiv roce 1993. Zpočátku mu každoden- ny na vnitřní výsypce čekalo Ladislava ní kontakt s lidmi a milovanou šachtou Petráska další milé setkání, s řidičem chyběl, ale díky manželce Zdeňce, za- zakladače Gustavem Potůčkem. Oba hrádce, domácímu zvířectvu, si na život měli na co vzpomínat. Stranou zájmu na odpočinku zvykl. S děním na DNT je nezůstaly ani rekultivace. Ochranné v kontaktu díky zeťovi Josefu Buzkovi, lesní pásy u Března byly vysazené teprřidiči velkostroje KU 300.9/K 64. Vel- ve v roce 1998, už nyní však výrazně kou oporu má také v dceři Zdeňce, kte- snižují pronikání prachu a hluku z důlrá je dobrou duší bohatého kulturního ních provozů do obce. Krátká exkurze života v Březně. Právě ona byla iniciá- do míst aktivní části života revírníka Petorkou návštěvy na bývalém pracovišti. tráska předčila jeho očekávání. „Jsem Vzhledem k pohybovému handicapu hrdý na to, co naše generace a naši nápana Petráska se nelehkého úkolu stupci na DNT v oblasti techniky a techzhostil Josef Pouba, vedoucí Provoz- nologie těžby dokázali. Nikdy na šachtu ního úseku skrývka 1. Na bývalého nezapomenu.“ kolegu si rád udělal čas a seznámil ho Tomáš Vrba

Literární počin Vladimíra Pospíchala mohou čtenáři získat u knihkupců mj. v Bílině, Teplicích, Duchcově nebo v ledvickém obchůdku v Jiskře. Tomáš Vrba

6

SEVEROČESKÉ LISTY

7


Naše buldočí smečka

doly jsem pravidelně informována na seminářích pro zastupitele sousedních obcí nebo v rámci kontrolních dnů,“ upřesňuje paní Prachfeldová.

Podzminí procházka Světcem se Soňou Prachfeldovou

Márinka – ráj pro rybáře Tato rekultivovaná vodní plocha má za sebou první úspěšnou sezonu. Koupat se a užívat si písčitou pláž sem chodili nejen místní, ale i přespolní. Na podzim je Márinka zase oblíbeným cílem rybářů. Miroslav Vízner, jeden z místních nadšenců rybaření, se pochlubil paní starostce čerstvým úlovkem. S psí společností, která nás provází po celou dnešní procházku, pozvolna stoupáme k dominantě Světce – zámku a sousednímu kostelu sv. Jakuba Většího. Na lavičce před zámkem V poledním slunci se rozzáří fasáda zámku, kde jsou nejen byty, ale i sídlo obecního úřadu. Kvalitu bydlení vylepšila kromě nové omítky hlavně renovace interiérů a plynofikace objektu. Nyní je zde 12 bytů první kategorie. Pláž Márinka si v létě získala velkou oblibu.

Tři roztomilí francouzští buldočci tvoří neodmyslitelnou součást rodiny Denkových z Ledvic. Veselí a hraví psi si nejraději užívají na zahradě rodinného domu, do kterého se Denkovi přestěhovali před pěti lety z nedaleké Bíliny.

Kynologický klub Braňany se představuje

Štefan Horský při výcviku.

Od roku 1991 se v Braňanech na pěkném kynologickém cvičišti scházejí ti, kteří chtějí naučit své čtyřnohé miláčky základní poslušnosti a povelům a připravit na zkoušky z výkonu. Dobrou partu těší příjemné chvíle při společném cvičení, ale i údržbě a zvelebování cvičiště. Obec Světec leží na pomyslné hranici mezi úpatím Českého středohoří a industriální krajinou poznamenanou více než stoletou těžební činností severočeské hnědouhelné pánve. Právě přišel podzim a okolní kopce včetně rekultivované Radovesické výsypky hýřily všemi barvami. Ideální atmosféra na procházku po zajímavé obci. Průvodkyní nám byla starostka Soňa Prachfeldová. Vitální žena, která stojí v čele obce už dvacet let, s sebou vzala své dva psy. Výšlap po Světci a přilehlém okolí právě začíná …

Na břehu vodní plochy Márinka se Miroslav Vízner chlubil starostce svým úlovkem.

Nedělní ráno ve Světci S paní starostkou se scházíme krátce po deváté hodině. Světec i slunce na obloze se jen zvolna probouzí do nového dne. Nás líné nedělní dopoledne nečeká. Soňa Prachfeldová je plná energie a optimismu. Podzimní nostalgií rozhodně netrpí. Rychlou chůzí vyrážíme na nedalekou Radovesickou výsypku. Když jsme vystoupali svahem plným listnatých stromů, otevřel se nám nádherný výhled. Ranní opar zvolna ustoupil a my identifikovali nejen dominantní Bořeň, nejvyšší horu Českého středohoří Milešovku, ale i starou vodárenskou věž sklárny v Bílině a do DENISA ROUŠAROVÁ A BERNŠTÍ SALAŠNIČTÍ PSI, BŘEZNO O tom, že Denisa Roušarová má zvířata ráda a umí to s nimi, nemůže být pochyb. Kromě koní patří mezi její svěřence také psi. Do prostředí jezdecké stáje se výborně hodí malý jack russell teriér. Nám se rozhodla představit i své tři výstavní bernské salašnické psy. Nejstarší ze smečky je sedmiletý Kim, kterému při hlídání domácího teritoria sekundují čtyřleté feny Adéla a Eliška. O psy je u Roušarových vzorně postaráno. Celoročně dostávají kvalitní granulované krmení, které v zimě doplňují příkrmy masa a těstovin.

výšky se tyčící stavbu nového bloku Elektrárny Ledvice se sousedící úpravnou uhlí. Jako na dlani jsme odsud viděli i Světec – věž kostela, zámek, budovu bývalé školy přeměněnou na obecní byty, a také rekultivovanou plochu u bývalého zatopeného lomu Márinka. Z pošty na obecní úřad Tak by se zjednodušeně dala popsat obrovská změna v životě Soni Prachfeldové. V červnu 1990 totiž s převahou zvítězila v prvních svobodných komunálních volbách. Důvěru dostala také v tajném hlasování nových

zastupitelů a stala se tak první starostkou novodobé historie Světce. „Myslím, že jsem měla určitou výhodu oproti ostatním kandidátům v mojí profesi. Jako vedoucí místní pošty, kde jsem pracovala řadu let, jsem znala téměř všechny obyvatele,“ vzpomíná starostka Prachfeldová. Vítězství zapakovala ještě čtyřikrát. V čele obce stojí tedy dvě desítky let. Během nich se podařilo realizovat řadu věcí. Od plynofikace, kanalizace, opravy zámku a obecních bytů, až po rekonstrukci historických památek. „Světec tvoří i místní části Chotějovice, Štrbice a Úpoř. Dohromady má necelých tisíc obyvatel. Snažíme se zvelebovat a zkvalitňovat život místním nejen z obecního rozpočtu, ale také čerpáním prostředků z Evropské unie nebo programu na odstraňování ekologických škod. Evropské finance nám pomohly například s fasádou zámku. Z rozpočtu známých ekomiliard jsme realizovali přeměnu zatopeného bývalého lomu na rekreační vodní plochu,“ upřesňuje starostka.

kynologickém klubu. Hlavní mojí radostí a starostí byla výchova tří synů.“ Dozvídáme se, že ve Světci založila také klub přátel přírody a důkladně prochodila celé okolí. „Fascinuje mě, jak příroda odolává zásahům povrchové těžby uhlí nebo provozu elektrárny. Jako pamětník mám srovnání. Doba okolních oprámů a kyp je nenávratně pryč. S radostí sleduji přeměnu v novou rekultivovanou krajinu. Už současná podoba dává tušit, že po úplném dokončení bude v našem okolí atraktivní krajina. O postupu rekultivačních prací prováděných Severočeskými

U lavičky v parku odpočívali také dva psí miláčci paní starostky. Rozvážnou devítiletou fenu chodského psa Hessy doplňoval rozpustilý čtyřletý boxer Apolo. Právě tato rasa je srdeční záležitostí Soni Prachfeldové. Apolo je už jejím šestým boxerem. Do smečky patří ještě voříšek Mili. Naše návštěva nevšední obce na Bílinsku končí. Starostka se loučí a spěchá domů. „Po obědě pojedu na kole do Bíliny, chci užít ještě poslední pěkné dny, než bude zima,“ prozrazuje svůj další nedělní program aktivní Soňa Prachfeldová. Tomáš Vrba

Růžena Zápotocká je jednou z obyvatelek zámku. „Starostka se stará o občany a je nesmírně obětavá,“ nešetří slovy chvály.

Braňanský kynologický klub má v současné době dvanáct členů a pět čekatelů, kteří usilují o řádné členství. Předsedou je Štefan Horský, který patří v oblasti výcviku psů k absolutní špičce. S výcvikem psů začal ve svých devatenácti letech ještě ve starém Mostě. Řadu let pracoval jako psovod u policie a také ve své současné profesi zůstává v každodenním kontaktu se psy. Jako vedoucí psího útulku v Litvínově se snaží co nejlépe se postarat o zatoulané nebo opuštěné psy. Průměrně je jich v útulku kolem třiceti. Nalezenci se sem dostávají nejen z Litvínova, ale i Lomu, Mariánských Radčic a Braňan. Mezi další bohulibé činnosti Štefana Horského patří canisterapie neboli terapie za pomoci psa. Speciálně vedený pes může vyvolat při kontaktu s člověkem, který trpí psychickými problémy nebo se cítí opuštěně, dobrou náladu. Canisterapii provádí pan Horský za pomoci Lady, fenky jezevčíka. Na

kynologické cvičiště bere německého ovčáka Kubu. Tomuto plemeni je věrný od svých devatenácti let. Němečtí ovčáci jsou nejrozšířenějším pracovním psem. Odpovídá tomu také jejich převaha na braňanském cvičišti. Hrdými majiteli německého ovčáka jsou také Bohumil Vágner nebo Věra Pilná. Všichni si pochvalují u tohoto plemene inteligenci, přátelskost ke svému páníčkovi a radost pracovat. Traduje se, že němečtí ovčáci jsou nešťastní, když nemají co na práci. V Braňanech to platí i o jejich psovodech – členech klubu. Prozrazuje to pečlivě posekaná travnatá plocha cvičiště, udržovaná klubovna a řada kynologických pomůcek jako jsou makety na průzkum terénu nebo ochranné rukávce figurantů. V převaze ovčáků nelze přehlédnout zlatého retrívra Denise Ivetty Jirkové. „Denis je první pes, kterého jsem si pořídila. Protože je to pes velký, chtěla jsem ho dobře zvládnout. Původně jsem myslela, že až se naučíme

Členové kynologického klubu v Braňanech.

Znám zde každý kámen Cestou z Radovesické výsypky k vodní nádrži Márinka nás starostka seznamuje s nejen s hlavními událostmi posledního dvacetiletí, ale ve vzpomínkách se vrací ještě dál. „Pocházím z Bíliny. Na tamějším gymnáziu jsem také maturovala. Poté jsem absolvovala ekonomickou nástavbu v Děčíně. Do Světce jsem se přestěhovala v roce 1972 a pracovala na místní poště. Angažovala jsem se také ve zdejším ZDĚNEK A NIK GRUBEROVI, STAFORDŠÍRSKÝ BULTERIÉR A BANDOG, DROUŽKOVICE V droužkovické čtvrti nových rodinných domů žijí také Gruberovi. Do prostorného domu se přestěhovali z Chomutova i s dnes už dvanáctiletým stafordšírským teriérem. Na jejich pozemku zbylo místo pro kotec, který obývá také poměrně nové plemeno bandog. Bandogové byli vyšlechtěni v 60. letech 20. století v USA. Od té doby se popularita těchto mohutných psů šíří po celém světě. Bandog je křížencem amerického pitbulteriéra a neapolského

mastifa. Snahou bylo získat psa spojujícího obratnost pitbulteriérů a obrovskou sílu mastifů. Přes svoji velikost okolo 60 cm v kohoutku a váhu zhruba 55 kg jsou tito svalnatí psi milujícími členy svých rodin, které v případě nebezpečí chrání. Bandog je ideální pro hlídání rodinného domu. I když je učenlivý a poslušný, neměli by si ho pořizovat lidé bez zkušeností s výchovou psů. To ale není případ Zděnka Grubera, který byl dvacet let policejním psovodem a úspěšným účastníkem republikových mistrovství policejních psů. Se svým tříletým bandogem chodí na kynologické cvičiště v Březně a Lounech.

Hyperaktivní francouzské buldočky je obtížné vyfotit společně s Martinou Denkovou a dcerou Adélou, nám se to nakonec podařilo.

Proč jsme si vybrali francouzské buldočky? „Prvního psa tohoto společenského plemene jsme si pořídili, když jsme ještě bydleli v bytě na sídlišti v Bílině. Francouzští buldočci jsou extrovertní psi a nemůžou žít v kotci. Jejich místo je v rodině, třeba v bytě. Poté, co jsme se přistěhovali do rodinného domku se zahranou, jsme měli ideální podmínky pro postupné rozšiřování o další zástupce těchto společenských psů. Teď zde s námi žije černá šestiletá fenka Audi, její dvouleté štěně – bílý pes Gregor a nejmladší, teprve půlroční, nesmírně hravý pes Ozzy. Ten má vzácněji se vyskytující zlatě plavou barvu srsti, označovanou fawn,“ přestavuje svoji dovádivou psí smečku Martina Denková. S péčí

V Ledvicích nám nic nechybí Paní Denková má možnost srovnání kvality bydlení v panelovém sídlišti s venkovským stylem života v malém městě, jehož součástí je také elektrárna a úpravna uhlí. I přes to vycházejí Ledvice lépe. „Náhodou jsme se dozvěděli, že se zde prodává starší rodinný domek. Jeho dispozice a zahrada na nás udělaly dobrý dojem. Pokud bych porovnala v Ledvicích často zmiňovanou polétavou prašnost se situací v Bílině, tak bych to subjektivně viděla jako hodně podobné. Horší kvalitu ovzduší pozoruji jen během topné sezony, kdy místní, včetně nás, topí uhlím. Věřím, že situace se zlepší, až bude v roce 2013 dokončen horkovod,“ hodnotí kvalitu ledvického životního prostředí Martina Denková. Během focení hravých psů na dvoře a zahradě nově zrekonstruovaného domu se vracejí ze školy dcera Adéla a z fotbalového

Josef Vytlačil a labrador Borek.

základní poslušnost, různé povely a zvládneme agilitu neboli překonávání překážkové tratě, přestanu na cvičiště chodit. I když jsme postupně výcvik úspěšně absolvovali, každou sobotu dopoledne chodíme na naše cvičiště. Denis je rád, že se pořádně proběhne a já jsem tady našla dobrou partu lidí, se kterými máme podobné zájmy,“ říká Ivetta Jirková. Ozdobou psí smečky na braňanském cvičišti je labradorský retrívr Borek. Přátelský a dobrosrdečný pes dělá radost celé rodině Josefa Vytlačila. Předtím měli několik slovenských čuvačů a před sedmi lety udělali změnu a rozhodli se pro labradora. Také pan Vytlačil začal pravidelně docházet na cvičiště proto, aby Borka dobře zvládal. Dlouholetý zaměstnanec Dolů Bílina, který odešel před osmi lety do důchodu, chová také včely a angažuje se v místním klubu důchodců. Tomáš Vrba

Adélka Denková a přítulný zlatě vybarvený Ozzy.

o psy pomáhá také manžel a syn, nejvíc ale dcera Adéla. I když denně dojíždí na střední školu do Ústí nad Labem, na čtyřnohé mazlíčky si vždy udělá čas a podniká s nimi i procházky po okolních loukách.

tréninku v Mostě syn Jirka. Všichni se shodují, že jim v Ledvicích vlastně nic nechybí. Pokud by se zlepšilo dopravní spojení tak, aby vyhovovalo i aktivitám středoškolákům, žilo by se tu ještě lépe. Tomáš Vrba NIKOLA STEHLÍKOVÁ A DALMATINCI, MARIÁNSKÉ RADČICE 101 dalmatinů jako v populární pohádce studia Walta Disneye v Mariánských Radčicích nenajdeme. Puntíkatí psi zde žijí zatím jen dva. Oba patří mladé rodině Stehlíkových. „Dalmatini jsou čilí a přátelští psi, ideální pro rodinný život. Vyskytují se ve dvou barevných variantách. Buď mají na bílé barvě srsti hnědé plošky, tak jak je tomu u naší třináctileté fenky Nancy, nebo černé, takto zbarvená je sedmiletá Phoebe. Dalmatinci mají rádi pohyb a nejraději si užívají na zahradě,“ představuje své psy Nikola Stehlíková.

8

SEVEROČESKÉ LISTY

SPOLEČNĚ PROTI PRACHU V OKOLÍ LOMU BÍLINA

Společná aktivita obcí a měst pod horou Bořeň a Severočeských dolů STOP PRACH má za sebou první rok – náročnou úvodní etapu naplněnou analýzami, určováním původců znečištění ovzduší a informováním veřejnosti. Byly uspořádány čtyři konference a identifikována efektivní opatření ke snížení úrovně prašnosti v konkrétních lokalitách. SD a.s. jsou připraveny na realizaci takových opatření finančně přispět. Iniciativa nalezla podporu i u MŽP ČR, KÚ Ústeckého kraje a Skupiny ČEZ. Vznik a cíle iniciativy STOP PRACH V rámci dokumentace pro hodnocení vlivů hornické činnosti Dolů Bílina v období 2010 - 2030 na životní prostředí (EIA) byl vliv důlního provozu na kvalitu ovzduší pečlivě modelován a příslušná nápravná opatření (za několik miliard korun) byla shrnuta do Protiprašného projektu společnosti Severočeské doly pro lom Bílina. Během prací na rozptylové studii se potvrdilo, že k velmi významným zdrojům znečišťování ovzduší patří i vytápění domácností, doprava, či přenos znečištění ze vzdálenějších zdrojů. Navíc, například prachové částice z automobilové dopravy jsou velmi malé a na rozdíl od těch hrubších, pocházejících z mechanických procesů jako je povrchová těžba uhlí, se dostávají až do dolních cest dýchacích. Tomu pak odpovídá i jejich vliv na zdraví lidí. Po diskusích odborníků na ochranu životního prostředí s představiteli města a obcí i se zástupci společnosti Severočeské doly účastníci dospěli k představě společné iniciativy STOP PRACH, která by se paralelně s Protiprašným projektem zaměřila na snížení prašnosti ze zdrojů v městech a obcích v okolí lomu Bílina, zejména z dopravy a domácností. Cíle společné iniciativy byly definovány v několika bodech: • osvěta a informování veřejnosti, • určení hlavních původců znečištění ovzduší, • identifikace nápravných opatření, • shoda na programu realizace těchto opatření pro konkrétní lokality.

s mottem „Známe priority“ a v Bílině pak 28. června třetí konference „Víme jak na to“. V rámci příprav na tyto konference odborný tým shrnul všechny dostupné informace o emisích i úrovni znečištění ovzduší a za významné pomoci dotčených měst a obcí provedl kvalifikovaný odhad emisí prachu z domácností a z dopravy. Bylo přitom uplatněno matematické modelování a pro ověření jeho výsledků se uskutečnila doplňková měření v Duchcově a Chotějovicích. To pak umožnilo shrnout hlavní výsledky pro jednotlivá sídla a nastínit možná opatření – například energetické audity lokálně vytápěných budov, intenzivnější čištění povrchů komunikací, rekonstrukce kotelen, výsadbu či obnovu izolační zeleně apod. Aktivita STOP PRACH překročila svým významem hranice regionu a stala se součástí programu celého Ústeckého kraje i vzorem pro ostatní kraje v ČR. Ministerstvo životního prostředí se rozhodlo bezprostředně po 3. konferenci iniciativu podpořit uzavřením deklarace z 1. července, která vyjadřuje společnou vůli zúčastněných stran při řešení problému znečištění ovzduší.

U vodní nádrže Barbora v Duchově se sledovaly vlivy dopravy i lokálních topenišť.

BRAŇANY 16. 9. 2010

Jana Vaňhová, hejtmanka Ústeckého kraje: Ústecký kraj brzy oslaví 10 let od svého vzniku a jeho krajský úřad má mezi svými prioritami neustálé zlepšování životního prostředí. Proto jsme uvítali vznik iniciativy STOP PRACH, budeme ji podporovat a věříme, že se díky navrženým akčním plánům skutečně podaří v okolí Dolů Bílina kvalitu ovzduší zlepšit.

Zájem občanů předčil očekávání.

LEDVICE 12. 11. 2009

– opatření ke snížení úrovně znečištění ovzduší pro osm měst a obcí – Bílinu, Lom, Osek, Chotějovice, Ledvice, Duchov, Braňany a Mariánské Radčice. Tím prakticky skončila přípravná etapa iniciativy STOP PRACH a může nastoupit fáze realizační. A jak dál? Severočeské doly jsou připraveny společně s odborným týmem představit návrhy akčních plánů nově zvoleným zastupitelům, prodiskutovat jejich obsah a požádat, aby je přijali za své. Pak by měly akční plány vytvořit solidní základ pro čtyřletou realizační fázi. V březnu 2011 se sejde 5. konference STOP PRACH s představiteli samospráv měst a obcí pod horou Bořeň vzešlých z letošních říjnových komunálních voleb. Tomáš Vrba, Miloš Žihla

Hejtmanka Jana Vaňhová je velmi aktivním hostem konferencí STOP PRACH. Otevřená diskuse je základem dobré spolupráce.

DUCHCOV 8. 4. 2010

Odborný tým iniciativy STOP PRACH.

BÍLINA 28. 6. 2010

Tři otázky pro:

Vlastu Tůmovou, starostku obce Mariánské Radčice

Jiří Štěpánek se syny Honzou a Vojtou.

Sběr informací o znečištění ovzduší z dopravního provozu v Chotějovicích.

První kroky Úvodní konference pod názvem „Víme o problému“ se uskutečnila 12. listopadu 2009 v Ledvicích za přítomnosti zastupitelů měst a obcí v okolí lomu Bílina, Severočeských dolů, představitelů Ústeckého kraje v čele s hejtmankou Janou Vaňhovou, Ministerstva životního prostředí ČR, členů v regionu působících občanských sdružení a ekologických hnutí. Odborný tým iniciativy STOP PRACH vede Lubomír Paroha ze společnosti ASCEND, jeho členy jsou uznávaní experti ze Státního zdravotního ústavu, Českého hydrometeorologického ústavu a Akademie věd ČR. Organizátoři si nemohli stěžovat na pasivitu a nezájem občanů. Trpělivě vysvětlovali cíle nové iniciativy a seznamovali s jednotlivými etapami aktivit, které by neměly končit jen závěry z konferencí, ale dohledem nad realizací konkrétních dohodnutých opatření. Druhá a třetí konference V Duchově se 8. dubna odehrála druhá konference STOP PRACH

Život s šachtou na dlani

Jan Demjanovič, generální ředitel Severočeských dolů: Jsem rád, že jsme se mohli stát součástí této deklarace a aktivně se podílet na realizaci užitečného programu. Severočeské doly Chomutov chtějí v rámci spolupráce přispět na uskutečnění opatření, která budou obsažena v souhrnném akčním plnu STOP PRACH, částkou 16 milionů korun v letech 2011 až 2014. 4. konference: představeny dílčí akční plány Konferenci 16. září přijela do Braňan pozdravit hejtmanka Ústeckého kraje Jana Vaňhová. Ocenila jak Protiprašný projekt Severočeských dolů týkající se provozu lomu Bílina, tak iniciativu STOP PRACH, neboť i krajský úřad zjistil na základě zadané studie v souvislosti se zdržováním dostavby dálnice D8 velký podíl silniční dopravy na prašnosti a neuniklo mu ani výrazné znečišťování ovzduší okálními topidly. Na konferenci byly k diskusi prezentovány návrhy dílčích akčních plánů

9


Na jižním okraji Černovic vyrostla nová čtvrť s více než dvaceti atraktivními rodinnými domy. Noví obyvatelé, většinou mladé rodiny s dětmi, se sem přistěhovali z okolních měst. Jak se jim žije v obci přímo sousedící s dobývacími prostory Dolů Nástup Tušimice?

Mariánské Radčice mají bohatou historii. První zmínka pochází už z roku 1057. Ojedinělý je zdejší barokní areál kostela, fary a presbytáře. Už sto padesát let je existence Mariánských Radčic těsně spojena s těžbou hnědého uhlí. Hlubinný důl Kohinoor (tehdy jako Johann I) zde byl otevřen v roce 1864. Podobně jako osud Mariánských Radčic byl uhlím poznamenán také život starostky Vlasty Tůmové.

Obec Černovice leží na patě svahu Krušných hor v těsné blízkosti hnědouhelného povrchového dolu. V současné době má něco přes pět set obyvatel, přičemž se počet zvyšuje právě díky nově přistěhovaným občanům. Patří mezi ně i rodina Zdenky Čmelíkové. „O tom, že se v Černovicích prodávají zasíťované parcely pro rodinné domy, jsem se dozvěděla od kolegy v práci. Přijeli jsme se sem s manželem podívat a lokalita se nám líbila. Dům jsme začali stavět v červenci 2004. Stavba probíhala rychle, a tak jsme se už v únoru 2005 nastěhovali,“ upřesňuje paní Čmelíková, která je tady s rodinou spokojená. A jak vnímá Zdenka Čmelíková provoz nedalekého povrchového dolu? „Žádné omezení necítím. Rozhodně mě neruší. Když jsme ještě bydleli u frekventované silnice na sídlišti v Klášterci, byl tam nesrovnatelně větší hluk, ke kterému se navíc přidávaly nejrůznější zvuky od sousedů. Tady v Černovicích nic podobného

Paní starostko, jak dlouho žijete v Mariánských Radčicích? Už je to čtyřicet čtyři let. Přistěhovala jsem se v roce 1966 z nedaleké obce Břežánky. Tam jsem se narodila. Tatínek byl horníkem v hlubinném dole Mír. O osudu Břežánek bylo rozhodnuto v souvislosti s likvidací tohoto hlubinného dolu a dotěžením uhelných zásob povrchovým způsobem rozvíjejícím se velkolomem Maxim Gorkij. Má rodná obec definitivně ustoupila těžbě na počátku 70. let. Tehdy už jsem žila s manželem a dětmi v Mariánských Radčicích. Nejdříve jsem byla zaměstnána v litvínovské chemičce, později jsem přešla na důl Kohinoor, kde jsem jako administrativní pracovnice závodní odborové organizace působila až do jeho uzavření.

Zdenka Čmelíková u bývalé silnice vedoucí do Spořic.

Jak jste vnímala ukončení provozu hlubinného dolu Kohinoor a kdy vás poprvé zvolili starostkou? I když jsem pracovala jen na povrchu, byla jsem denně v kontaktu s opravdovými horníky. Pamatuji

doby rozkvětu, kdy bylo na Kohinooru zaměstnáno přes dva tisíce lidí. Mezi nimi také většina obyvatel Mariánských Radčic. Kohinoor byl největším hlubinným dolem v revíru. V roce 1984 jsme dosáhli rekordní těžby 1,57 mil. tun. Naproti tomu jsem zde zažila i nepříjemné období, když bylo rozhodnuto o definitivním uzavření dolu. To nastalo v roce 2002, tehdy už jsem byla zvolena starostkou obce, kde byla díky ukončení činnosti Kohinooru 40 % nezaměstnanost. Navíc, v závislosti se zrušením největšího místního zaměstnavatele, se rapidně zhoršilo dopravní spojení Mariánských Radčic s okolím. Naší prioritou bylo, co nejrychleji stabilizovat život v obci. Pozitivním důsledkem konce těžby v našem katastru bylo zamezení nebezpečí poddolování a likvidace obce. Naštěstí nás nestihl stejný osud jako sousední Libkovice. Nedávno u vás byla zahájena výstavba ochranných opatření eliminující dopad povrchové těžby

Tak jako většina obyvatel Mariánských Radčic pracovala i Vlasta Tůmová na hlubinném dole Kohinoor.

Na svou zahradu může být paní Čmelíková právem pyšná.

naštěstí nehrozí.“ Žít v malé obci má ale i svá úskalí. Jedním z nich je horší dostupnost veřejné dopravy. Tenhle fakt přinutil paní Zdenku k absolvování autoškoly. Nyní se s autem dostane nejen do kilometr vzdáleného Chomutova tak, jak potřebuje. Nová čtvrť rodinných domů rozhodně netrpí komplexem vylidněných satelitních městeček. Vždyť do středu obce, kde žijí starousedlíci, je to coby kamenem dohodil. Bydlení v Černovicích se stává populární. Rozhodla se tady zůstat i dcera paní Čmelíkové. Zatím sice jen v pronajatém domě, ale kdo ví. Vůbec prvními obyvateli nové čtvrti byli Štěpánkovi.

Mladá čtyřčlenná rodina se do svého nového domu nastěhovala už v roce 2002. Také jim v Černovicích nic nechybí. Rýpadla a pasovky je neruší, ani když mají otevřená okna. Hlava rodiny Jiří Štěpánek chodí pravidelně běhat. Pětikilometrový okruh vede rovněž kolem ochranných valů oddělujících obec od dobývacího prostoru. Ten bude po ukončení těžby zatopen. „Věřím, že nová krajina v okolí jezera bude atraktivní rekreační oblastí,“ dívá se optimisticky do budoucnosti Jiří Štěpánek. Tomáš Vrba

Dolů Bílina. Z historického hlediska čeká Mariánské Radčice poslední etapa soužití s uhlím. Máte představu o tom, jak bude okolí vypadat po ukončení těžby? Z pohledu těch 150 let ovlivněných těžbou uhlí se jeví příštích 40 let opravdu jen závěrečnou etapou. Věřím, že ochranná opatření, s jejichž výstavbou se začalo letos v září a která byla projektována s ohledem na připomínky zastupitelstva a občanů z veřejných projednávání, budou dostatečně účinná. Zároveň s diskusí o komplexu ochranných opatření jsme byli seznámeni i s vizí po ukončení těžby. Zatápění zbytkové jámy lomu Bílina začne nejspíš až po roce 2050. Jsem ráda, že jsme už nyní mohli s našimi občany navštívit napuštěná jezera ve středoněmeckém uhelném revíru. Díky tomu si dokážu představit, jak budou v Mariánských Radčicích jednou žít naše vnoučata. Pokud to vyjde podobně, jak jsme to viděli v nové jezerní krajině u Lipska, můžeme jim závidět. Tomáš Vrba

S Marií Triebovou, občankou Mariánských Radčic, na břehu jezera Markleeberger See v místě bývalého povrchového dolu u Lipska.

10

SEVEROČESKÉ LISTY

11


Duch hornické kolonie stále žije!

Jakub Terešák doplatil na zdravotní komplikace z počátku sezony. V březnu v prvním závodě série mistrovství republiky v Merklíně si přetrhl křížové vazy na noze. Následovala zhruba dvouměsíční zdravotní pauza. Po úspěšné operaci a nezbytných rehabilitacích se vrátil na závodní okruh až v květnu, kdy i bez tréninku nenašel přemožitele. Zbytek sezony se pak už účastnil závodů pravidelně každý víkend. Do posledního podniku mistrovství republiky juniorů do 65 ccm podával Jakub vyrovnané výkony obdobně jako další favorit Šikyňa, kterému nakonec v Krásné Lípě přálo více štěstí. I když letošní

V bývalé ulici Vrbenského (dnes Hornické) v Lomu stojí řada domků, postavených pro horníky, kteří pracovali na hlubinném dole Johann, pozdějším Kohinooru I. Domky v tzv. hornické kolonii spravované od roku 1889 Lomskou uhelnou společností (Gewerkschaft Brucher Kohlenwerke) se staly městskou památkovou zónou. Obyvatelé v této komunitě kdysi žili pospolu, scházeli se před domy a společně také oslavovali. Přestože se sem stěhovaly stále nové generace, tradice pospolitosti u starousedlíků přetrvává dodnes. Domky se začaly stavět v roce 1889, přičemž další objekty přibyly do roku 1890. Poslední byly postaveny před rokem 1914. Byly to domy řadové výstavby, byty 1 + 1 s půdou, nepodsklepené, s malou předzahrádkou a políčkem. Dům tvořila kuchyň s uhelným sporákem a pokoj o velikosti 4 x 4 m. V této době nastal rozkvět hornické činnosti, což způsobilo i zvýšení počtu obyvatel města Lomu. Tento boom trval do roku 1920. Již tehdy domky představovaly levné bydlení. V roce 1918 byly některé z nich odbourány, zřejmě pro vytvoření přístupu k polím.

Kolonii potkaly i zlé časy, a to v době havárie na dole Kohinoor I. 14. listopadu 1946 došlo k náhlému výbuchu třaskavých plynů a nikomu z havířů se nepodařilo uniknout. O život jich přišlo 52. Tato havárie ovlivnila život hornické kolonie i celého města Lomu. Jedním z pamětníků je Miroslav Roštejnský, který zde s přestávkou žije už 40 let. V roce 1953 se sem nastěhovali jeho rodiče, kteří bydleli v původní podobě domku. Domy dnes vypadají trochu jinak než dříve, řada jich byla zrekonstruována. Místo lepenkových střech mají bonnský šindel,

Miroslav Roštejnský se svým bývalým kolegou Jiřím Kohoutkem, horníkem na dole Kohinoor I, který také obývá jeden z domků v hornické kolonie.

u některých se změnil tvar oken, jiné prošly úpravou fasády. V 50. letech se vystavěly kůlny, došlo i na zřizování koupelen z dřívějších předsíní. Necky tak nahradila pohodlnější vana. Nahoře bývala půda, kterou si řada majitelů přestavěla na obytnou část. Domky mají i komory, kde se uskladňovaly potraviny. V 60. letech se přistoupilo k částečnému odbourání některých zdevastovaných domů a připravovala se dokumentace k rekonstrukci. Bohužel, nikdy nebyla zrealizována. Některé domy musely být staženy ocelovými pásy, protože jim v důsledku hornické

Miroslav Roštejnský se starostou Lomu Josefem Nétkem.

Droužkovický menhir

Lidé mající v oblibě záhady z daleké minulosti jsou v Droužkovicích u Chomutova určitě ve svém živlu. Jejich nadšení trochu zmírňuje střízlivý pohled archeologů a historiků, ale jedno se této obci upřít nedá. Staří Keltové nebo jiní tu kdysi vztyčili dva hrubě opracované kameny. Jan Pekař má radost z kamenů, ze kterých vytesá repliku menhiru.

Nebyly největší, ale byly unikátní. Vysoké 90 a 100 cm, vzdálené od sebe při zemi asi 60 cm. Každý vážil asi 3 metrické centy. Jeden byl nakloněn. Říkalo se jim také generálské kameny a podle pověsti označovaly hroby tří generálů. Regionální literatura uvádí, že původně byly kameny tři a byly sem dopraveny ze Žatecka, ze vzdálenosti asi 25 km. Kameny přežily staletí, pokles terénu na poddolovaném území a jejich zkázu završil někdo neznámý. Zkrátka, v roce 1997 se ztratily a památka nepamátka, zůstala po nich jen díra v zemi a pověst. Literatura uvádí, že droužkovický menhir byl svým způsobem zvláštní. Nestál na žádném pravěkém sídlišti nebo pohřebišti, ale kolem něj v okruhu asi 1 km jsou doložena sídliště a pohřebiště od pravěku po ranný středověk. Ve střední Evropě

jsou menhiry vzácnými památkami v romantických dobách archeologie minulosti. Patří mezi tak zvané mega- soudilo. Ojedinělý vztyčený kámen litické stavby ze 4. až 1. tisíciletí před nebo skupina kamenů se nazývá naším letopočtem. Menhir u Drouž- menhir, jsou-li kameny seskupeny kovic je navíc severně od řeky Ohře do kruhů, jde o tzv. kromlech (najediný. Již od středověku vzbuzovaly příklad Stonehenge v Anglii). Jsouzájem učenců i prostých lidí záhadné li na vrcholu kamenů překlady či stavby z velikých kamenných neopra- "stropy" z balvanů, jde o dolmeny, covaných bloků, tzv. megality. Vysky- které sloužily vesměs jako hrobky. tují se po tisících v Británii, Francii, Droužkovice jsou obec s budoucŠpanělsku a Portugalsku, na ostro- ností. Zájem o bydlení, o výstavbu vech ve Středomoří, ale i na severu rodinných domů je velký. Starosta Evropy, tj. v Dánsku, severním Ně- Droužkovic Milan Živný a Jan Pekař, mecku a jižní Skandinávii. Ve střední který se představil jako patriot obce, Evropě i u nás jsou poměrně vzácné se rozhodli menhir nahradit replikou. (v Čechách je jich uváděno 26, z toho Ve spolupráci se Severočeskými však jen stěží polovina nesporných) doly získali velké kamenné bloky, a nedosahují takové monumentality. které pan Pekař upravil do podoNejčastěji jsou datovány do mladé- by původních kamenů – menhirů ho neolitu, eneolitu a doby bronzové a 12. června 2008 byly slavnostně (4.–1. tis. př. n. l.), budovali je však vztyčeny na původním místě. i Keltové, i když ne tak často, jak se Antonín Dohnal

Jakub Terešák bilancuje právě ukončenou sezonu činnosti některé zdi ujížděly do strany. „Obyvatelé dříve posedávali na zápraží Díky statutu městské památkové zóny a mládež jim chodila pro pivo. Horníci se dnes již všechny úpravy musí schva- mívali hodně dětí,“ dodává. Ženy většilovat na ministerstvu. Obyvatelé žádali nou nechodily do práce, vařily a staraly o zrušení tohoto statutu, ale vyhověno se o děti. Po válce sem přicházely za jim nebylo. prací ženy ze Slovenska a v 50. letech V roce 1990 se domky začaly pro- tu na dole pracovaly i horničky (učenky dávat do soukromého vlastnictví. I teh- v hornickém oboru). Pan Roštejnský dy představovaly levnější bydlení. Od vzpomíná i na bramborové placky, které roku 1998 zde bydlí i Anna Černá, úřed- se pekly na plotnovém sporáku. V kolonice Odboru rozvoje města Městského nii se na 1.máje stavěly májky, a dodnes úřadu v Lomu. „Dnes jsou již domky se společně slaví Velikonoce či silvestr, porostlé vínem a v oknech se červena- kdy se všichni obyvatelé sejdou a spojí muškáty, podobně jako v době jejich lečně oslavují konec roku. Všichni douvzniku,“ oceňuje paní Černá fají, že duch této kolonie, který stále žije, „V hornické kolonii se i nadále udr- nikdy tuto část Lomu neopustí. žují dávné zvyky,“ říká pan Roštejnský. Renata Menclová

Starosta Místa Jiří Luťcha na výstavě Oživlá minulost v renovovaném kostele.

Dejme ale slovo panu Luťchovi, který má lví podíl na uspořádání celé akce i na tom, že kostel z konce 17. stolení, díky nepéči, byl na zbourání a dnes září novotou. „Místo je spjaté s hradem Hasištejnem. Jak se ten dostává stále více do podvědomí turistů a milovníků historie, nedal nám spát místní kostel. V podstatě to byla ruina. Sehnali jsme dotační peníze, částečně přispěli z obecního rozpočtu a dali se do práce. Vyměnili krovy, udělali střechu, podlahy, omítky, okna, odvodnili stavbu a najednou získali reprezentativní prostor nejen pro modlitbu, ale i rozjímání. Máme šikovné řemeslníky a tak jsme na jakýchsi nástěnkách, panelech uspořádali výstavu fotografií. Pořádali jsme naše spoluobčany, aby přinesli fotky ze školních let, fotky, které mají doma a jsou na nich

i jejich rodiče, děti, známí, zkrátka, aby Místo ukázalo, že tu žijí lidé. Nenechali se prosit a nanosili nám stovky a snad tisíce snímků. Od malých černobílých, velkých jako větší poštovní známka po barevné z poslední doby. Přidali jsme k tomu kroniky i historické mince a dokumenty nalezené v kopuli věže při rekonstrukci a měli výstavu, která vstoupila do novodobých dějin obce. Lidé si sebou při vernisáži nosili i lupu, aby se podívali na tváře bývalých spolužáků na školních fotografiích, třeba i malinkých, ale zachycujících je před 50–60 lety. Zvláštní pocit zažívali při listování v kronikách. Školní výlet jako na dlani, opékání buřtů ve škole v přírodě, vzpomínky i slzy dojetí. Na výstavu přišli i lidé z partnerského německého města Schlettau, které kdysi, ve středověku, patřilo Bohuslavu Hasištejskému z Lobkowicz.“ Starosta povídá, provází nás výstavou v kostele, který patří obci a spolu s hradem bude dalším pozoruhodným místem v Místě. Při prohlížení vystavených dobových listin a novin nás zaujal nápis: V královském horském městečku Místo sepsané v neděli 11. 9. 1898. Na dotaz proč dneska obec a dříve město starosta Jiří Luťcha odpověděl: „Po roce 1945 se všechno měnilo. Dnes by nás město přišlo asi na 20 tisíc korun. Nová razítka, hlavičkové papíry a další a další věci, takže ty peníze raději investujeme do lidí, do obce než do názvu.“ Místo má také bohatou hornickou minulost. Rudy se tady těžily od středověku do poloviny minulého století. Místní havíři byli ostatně také na dobových fotografiích vystavených v kostele. Antonín Dohnal

Kuba v Krásné Lípě soupeří s Richardem Šikyňou, který nakonec získal titul Mistra ČR.

Teprve jedenáctiletý nadaný motokrosový závodník Jakub Terešák z Motorsport klubu Málkov ukončil v sobotu 9. října posledním závodem v Krásné Lípě letošní sezonu. Celkově si dojel pro pěkné druhé místo v těsném závěsu za největším soupeřem v celém ročníku Mezinárodního mistrovství ČR juniorů, Richardem Šikyňou ze Slovenska.

Oživlá minulost

Kde? V obci Místo, v místním kostele Nejsvětější Trojice, na dohled od Hasištejnu. V září tady probíhala ojedinělá výstava fotografií, betlémů a dalších artefaktů. Pořadatelem byl obecní úřad, jmenovitě starosta Místa Jiří Luťcha. Exponáty zapůjčili místní občané. Těch také přišlo na vernisáž požehnaně. Z obce, která čítá na 300 lidí, jich do opraveného kostela zavítalo přes dvě třetiny.

ročník skončil Jakub Terešák na stříbrné příčce, čeká ho nepochybně skvělá motokrosová budoucnost. Má k tomu všechny předpoklady. Talent, obětavý tým v čele s tatínkem Vladislavem Terešákem, spolehlivé sponzory (mj. i Severočeské doly) a také kvalitní zázemí. V rodném Málkově je totiž motokrosová hala, kde Jakub celou zimu trénuje. Malému šampionovi (narozen 24. 3. 1999) gratulujeme k výbornému umístění v letošním ročníku Mezinárodního mistrovství České republiky juniorů a přejeme ještě úspěšnější příští sezonu bez zdravotních problémů. Tomáš Vrba

Tancem k vítězství

Úspěšná Nicol Ješetická.

Přijeli jsme do Starých Spořic, kde máme sraz s Nicol Ješetickou, osmiletou dívenkou, mistryní České republiky a finalistkou světového poháru v Disco Dance. K nové moderní sportovní hale přichází Nicol se svou malou sestřičkou a oběma babičkami.

Nicol Ješetická chodí do třetí třídy zá- čas. Závodit začala již v šesti letech. kladní školy, ale už se může pyšnit něko- Závodí sólo, dueta, ale také ve skupilika tituly. Na Mistrovství České republiky nách či formacích. Ve volném čase se „Exe Jeans Cup“ v Disco Dance, které se učí, baví ji tělocvik, ale i matematika. Ve konalo 6. února letošního roku v Chomu- škole má výborné výsledky. Ve třídě jí tově, se v kategorii do 8 let (mini) umístila spolužáci fandí. Když přiveze medaili, na 1. místě a stala se tak mistryní České vítají ji potleskem ve stoje. republiky. Na Mistrovství Čech pořádaném 1.–2. května 2010 také získala Talent 1. místo za tanec sólo i v duetu se svou Babička Ješetická tvrdí, že dívka kamarádkou Anetou Rottenbergovou. zdědila talent k pohybu po otci. Tatínek Mezi finalistky (na 6. místo z 30 závod- Josef Ješetický chodil do hokejové škonic) se dostala i na Mistrovství světa ly a až do střední školy chytal v brance. v červnu letošního roku v Ostravě. I další dcery paní Bohumily tancovaly, ale nikdy to nedotáhly tak vysoko. V taA jak Nicol trénuje? nečním klubu tančí i Nicolina osmnáctiNicol tancuje již od 4 let. Její babič- letá sestra Gabriela, která již od malička ka, Bohumila Ješetická, ji přivedla do vítězí ve skupinách. Na Nicol je pyšná chomutovského tanečního klubu DC i její druhá babička, paní Marie PolívkoBeethoven, protože prý od malička tan- vá, která sem na návštěvu za vnučkami covala u televize a také proto, že klub jezdí až z Plzně. Nicol obdivuje i dědenavštěvovala její starší sestra. Taneční ček, Josef Ješetický, starosta Spořic, klub vede Eva Vlková, která také vytvá- maminka jí zase šije na závody dresy. ří choreografie. Nicol trénuje Kateřina Má tedy podporu celé rodiny. Bauerová, která má na starosti také dueta či taneční formace. Nicol trénuje Praktická ukázka téměř každý den, hodinu až dvě, a tak Nicol nám předvedla svou soutěžtancování zabírá téměř všechen volný ní sestavu i další téměř akrobatické

cviky. Přestože je jí teprve osm let, její pohybové schopnosti jsou neuvěřitelné. Jednotlivé cviky provádí bravurně, že ani nestačíme fotografovat. Po interview, ke kterému přistoupila téměř profesionálně, předvedla i některé cviky na trampolíně v dětském koutku před sportovní halou. Její roznožky byly nepředstavitelné. Přání dalších úspěchů „Nicol nic neunaví“, říkají babičky. „ I po náročném dvouhodinovém tréninku znovu poskakuje, vlastně pořád tancuje.“ V budoucnu se možná bude věnovat i klasickým tancům, prý má talent i na ně. Babičky doufají, že toto nasazení a elán Nicol vydrží co nejdéle a že bude i nadále získávat ta nejvyšší ocenění. Hlavní je, že tanec Nicol baví. Tancem prý žije. Nikdo ji k ničemu nenutí, ba naopak, bez tance je celá nesvá. Rodina pouze pomáhá zabezpečit zázemí. Přejeme co nejvíce úspěchů, medailí a pohárů. Renata Menclová

Sokol Spořice má všestranný záběr Světecké sportovní naděje v zelené a černé barvě Spořice jsou obcí těsně sousedící s Chomutovem. Ještě před několika lety měla osm set obyvatel, letos v polovině roku přesahuje jejich počet jeden tisíc dvě stě. Obyvatelé mají zájmy obdobné, jako v obcích podobného charakteru. Ale přesto – ve Spořicích poněkud převažuje sport. „Proč právě sport? Patrně je to i tím, že sportovci mají poměrně dobré zázemí,“ odpovídá na naši otázku Roman Brand, starosta Sokola Spořice. Brzy se dovídáme, že cvičí ženy, děti, mladí zápasníci trénují dvakrát týdně, že oddíl kuželek reprezentuje Sokol Spořice ve třech soutěžích, tou nejvyšší je divize, následuje krajský přebor a přebor okresní. Ve Spořicích se také hraje tenis. Však při vybudování kurtů přiložili ruku k dílu i samotní spořičtí. Hraje se ovšem i stolní tenis a od sezony 2010–2011 je Sokol Spořice zastoupen v okresních soutěžích třemi týmy. Jistě mnohé čtenáře bude také zajímat, že se spořičtí zajímají i o kulturistiku, neboť oddíl disponuje dostatečnou výbavou na kondiční kulturistiku. Seznamujeme se se sportovišti. Jak se samotnou sokolovnou, tak

tenisovými kurty. Poznáváme také kuželkárnu, která sousedí s fotbalovým hřištěm. Žel, Sokol Spořice v současné době nedisponuje vlastním fotbalovým družstvem, a tak zatravněné hřiště pronajímají. Že Sokol vydatně spolupracuje s obcí, to považuje za svoji povinnost. Vždyť už nyní mají sportovci v zastupitelstvu OÚ Spořice zástupce. No a Sokol pořádá také mikulášskou, maškarní bál, turnaje ve stolním tenisu a kuželkách, každoročně Dětský den. Roman Brand říká: „Kdyby Sokol neměl dobré pomocníky, mezi které významně patří jak obec, tak především Severočeské doly, to by osmičlenný výbor jednoty Sokol Spořice měl jistě poněkud těžší práci.“ Svatava Brožíková

Počátkem podzimu jsme ve Světci navštívili Janu Hanusovou, starostku TJ SOKOL Světec. O sportu a historii Sokola v obci nám řekla mnohé. Světec měl významnou sokolskou sokolská ve Světci. Dále Jana Hanutradici. Již roku 1920 byla pro so- sová doplňuje: „Nutno připomenout kolovnu zakoupena konírna v areálu významnou pomoc a podporu obce zámku a zrekonstruována pro úče- a také již tehdy naší starostky Soni ly tělovýchovné a kulturní. A tak se Prachfeldové i ostatních členů výv obci pěstoval sport po celé období boru. V té době byl nejvyšší počet první republiky. – Doba však přinesla členstva – bratrů a sester bylo kolem změny, včetně onoho poválečného pětasedmdesáti.“ období. Až roku 1978 se ve Světci Ve sportovní činnosti bývají potíže začalo opět intenzivně cvičit, tehdy s nedostatkem cvičitelů. Potíže má však pod hlavičkou Tělovýchovné i TJ Sokol Světec. Sice má oddíl žen, jednoty Světec a pod vedením okres- které se věnují kondiční gymnastice ního výboru ČSTV v Teplicích. Počet (uskutečňuje se i zdravotní gymnastičlenů byl proměnlivý, ale celou tu ka), rekreačně se hraje volejbal, ale dobu cvičily ženy a také děti. Počet také i nohejbal. Pravda, Sokol turiscvičenců se průměrně pohyboval ko- tický oddíl nemá, ale čas od času se lem čtyřiceti. členové na turistickou trasu vydají. Přelom osmdesátých a devadesá- TJ DSokol má také sportovní oddíl. tých let přinesl další změny. Pod veZmiňovali jsme nedostatek cvičidením představenstva Župy Krušno- telů, ale Světec měl poněkud štěstí, horské – Kukaňovy v Duchcově, kam když se objevil Viktor Musil, který nesvětecká jednota spadá, a především měl zájem pouze o činnost vlastních za pomoci župního tajemníka Josefa potomků. Přidali se i jejich kamarádi, Krhounka, sestry Libušky Vladykové, pan Musil absolvoval příslušné státní vzdělavatelů – bratrů Koukalů Pavla zkoušky a vede oddíl florbalu a jeho a Oty – byla 30. října 1996 na usta- členy také trénuje. – Pravda, tréninky vující schůzi znovuobnovena Jednota jsou tehdy, kdy volno mezi pracovními

Florbal po rozehrávce.

směnami Viktoru Musilovi dovolí, ale přesto již mladí světečtí florbalisté mohou svoji obec reprezentovat, byť zatím v oblasti. Ale jejich dres, zelená trička a černé trenýrky, jasně prozrazuje, že oddíl hraje za Světec, tedy obec, která má zmiňované barvy ve svých symbolech. Svatava Brožíková

DÁREK DĚTEM: VÝLET DO ZÁBAVNÍHO PARKU BELANTIS Stalo se už tradicí, že na začátku nebo na konci prázdnin dostanou děti z mateřských a základních škol v obcích sousedících se Severočeskými doly pěkný zážitek v podobě návštěvy největšího saského zábavního parku Belantis, který vznikl na výsypce bývalého hnědouhelného lomu u Lipska. Možná právě děti z Března a Ledvic nám na svých výkresech předávají svá přání, aby podobný park vznikl v budoucnu po ukončení těžby i někde u nás.

Starosta obce Březno Zděnek Valenta se Zlatou stuhou za Vesnici roku 2010

Recommend Documents