ˇ ´ Tento dokument byl staˇzen z Narodn´ ıho uloˇ ´ ziˇsteˇ sˇ ede´ literatury (NUSL). Datum staˇzen´ı: 09.01.2017
ˇ u˚ ze Stare´ stezky v geografii a archeologii VIII. Sborn´ık prezentac´ı a pˇr´ıspevk ´ re seminaˇ Kirchner, Karel 2013 Dostupn´y z http://www.nusl.cz/ntk/nusl-156615 ´ eno ˇ ´ ´ D´ılo je chran podle autorskeho zakona cˇ . 121/2000 Sb.
´ Dalˇs´ı dokumenty muˇ ıho rozhran´ı nusl.cz . ˚ zete naj´ıt prostˇrednictv´ım vyhledavac´
Ústav geoniky AV ČR, v.v.i. pobočka Brno
Sborník prezentací a příspěvků ze semináře
STARÉ STEZKY V GEOGRAFII A ARCHEOLOGII VIII
Brno 5. dubna 2013
Karel Kirchner, Jan Martínek eds. František Kuda technický redaktor
Brno 2013
Příspěvky a prezentace obsažené ve sborníku neprošly redakční jazykovou úpravou, za jazykovou a obsahovou kvalitu textů odpovídají autoři. Edice: Ústav geoniky AV ČR, v.v.i. Brno © Karel Kirchner, Jan Martínek ISBN 978-80-86407-40-1
Obsah Karel Kirchner, Jan Martínek Úvod........................................................................................................................................4 Antonín Buček, Linda Drobilová, Michal Friedl Staré stezky a starobylé výmladkové lesy ve starosídelní krajině.....................................5 Antonín Buček, Linda Drobilová, Michal Friedl Typické prvky starobylých výmladkových lesů.................................................................11 Pavel Foltýn Listina krále Jiřího Poděbradského z roku 1466 o nařízení výběru mýta na staré cestě Čejetské - rozbor obsahu listiny, popis uváděné cesty a její lokalizace v krajině (3 aktualizované zpracování 2011-2013, 1996 z pamětí Jana Zemka).............................23 Marek Havlíček Vývoj dopravních sítí v okrese Hodonín.............................................................................34 Jaromír Kolejka Bloudil Komenský, když jeho mapa je bez stezek?...........................................................54 Radan Květ Začátky sledování starých stezek a můj závěr v roce 2013...............................................64 Josef Kyncl, Tomáš Kyncl Mosty, vodní stavby a dendrochronologie..........................................................................66 Jan Martínek Rozdílné přístupy při zkoumání starých cest.....................................................................92 Vladimír Merta Spoj Letovice - Staré Město u M. Třebové, přes Slatinu..................................................110 Josef Unger Cesta mikulovských novokřtěnců do Slavkova roku 1528...............................................114
Úvod Karel Kirchner1, Jan Martínek 1
Ústav geoniky AV ČR, v.v.i. pobočka Brno, Drobného 28, 602 00 Brno,
[email protected]
Již od roku 2006 se schází každoročně odborníci z různých přírodovědných i společenskovědních oborů na seminářích „Staré stezky v geografii a archeologii” k prezentaci výsledků, které se dotýkají různých aspektů komunikací v krajině. Jsou diskutovány jak prehistorické (staré stezky v pojetí R. Květa) tak historické stezky a trasy. Letošní seminář s tradičním názvem Staré stezky v geografii a archeologii VIII se konal dne 5. dubna 2013 opět v prostorách Geografického ústavu Přírodovědecké fakulty MU Brno na ul Kotlářská. Na organizaci se kromě Geografického ústavu PřF MU dále podílela Jihomoravská pobočka České geografické společnosti, Ústav geoniky AV ČR, v.v.i., pobočka Brno a Centrum dopravního výzkumu, v.v.i. Semináře, který vedli RNDr. Karel Kirchner, CSc. (Ústav geoniky AV ČR, v.v.i., pobočka Brno) a Mgr. Jan Martínek (Centrum dopravního výzkumu, v.v.i.), se účastnilo 23 odborníků, jak z vysokých škol, ústavů AV ČR, resortních ústavů, privátních firem i dalších institucí. V úvodu organizátoři semináře a zejména zástupci Jihomoravské pobočky České geografické společnosti popřáli ing. R. Květovi, CSc., zakladateli tradice pořádání seminářů a přednímu badateli v oboru starých stezek, k jeho nadcházejícím půlkulatým narozeninám (narozen 14.4.1928). Jubilant pak přednesl první přednášku, shrnující jeho bádání v uvedené problematice. Na úvodní přednášku navázalo dalších 8 vystoupení s poměrně širokým odborným záběrem, který však byl vždy ve vztahu k tematice prehistorických i historických komunikací, včetně prezentace metodických přístupů při zkoumání starých cest a využití různého spektra mapových, elektronických i listinných podkladů. Diskuze k přednáškám ukázala, že akce má svoje místo i svůj význam pro specialisty i zájemce o danou problematiku a její pokračování v dalším období je vítáno. V předkládaném elektronickém sborníku jsou zveřejněny všechny příspěvky i prezentace, které na semináři odezněly, editoři neprováděli obsahové ani jazykové korektury. Již ze semináře v roce 2012 byl připraven sborník na CD, vydání předkládaného CD již s ISBN je dalším krokem k vyšší úrovni sborníku, za což patří poděkování zejména pracovištím editorů - Ústavu geoniky AV ČR, v.v.i. a Centru dopravního výzkumu, v.v.i. a rovněž technickému redaktorovi Mgr. Františku Kudovi z Ústavu geoniky AV ČR, v.v.i.
4
Staré stezky a starobylé výmladkové lesy ve starosídelní krajině. Antonín Buček1, Linda Drobilová, Michal Friedl 1
Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Zemědělská 3, 61300 Brno
[email protected]
Úvod Starobylost lidského poznání schopnosti dřevin tvořit kořenové a pařezové výmladky dokládá již biblický text, vzniklý pravděpodobně v 10.–6. století před našim letopočtem: „O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne. By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již odumřel peň jeho: Avšak jakž počíje vláhy, Zase se pučí, a zahustí jako keř.“ (Bible svatá, Starý zákon, Kniha Jobova 14: 7, dle posledního vydání Kralického z roku 1613) Lesy výmladkové, označované též jako pařeziny, či lesy nízké, vznikly vegetativní regenerací dřevin. K výmladkovým lesům jsou řazeny také lesy střední, v nichž se na rozdíl od lesů nízkých kromě dřevin obnovovaných vegetativně vyskytují také dřeviny generativního původu. Jedinci generativního původu bývali těženi v delších periodách a díky tomu se uplatňují ve vyšších etážích lesního porostu, než je tomu v případě výmladků. Dlouhodobě kontinuálně se vyvíjející lesy výmladkového původu pak označujeme jako lesy starobylé. Ve starosídelní kulturní krajině našich nížin a teplých pahorkatin, v oblasti pravěké ekumeny, kde se přírodě blízkých lesů zachovalo málo, jsou starobylé lesy významnou přírodní a kulturní památkou a zaslouží si adekvátní péči a ochranu (BUČEK 2010). Historie lesů výmladkového původu Výmladkovým způsobem, zaměřeným především na produkci palivového dřeva, byla v minulosti obhospodařována většina lesních porostů nížin, teplých pahorkatin a vrchovin na území České republiky. Bylo to hospodářsky výhodné v dobách, kdy dřevo bylo hlavním zdrojem energie a významným stavebním materiálem. V oblasti pravěké ekumeny byly takto lesy ovlivňovány již od neolitu, v dalších oblastech po celý středověk. Počátek výmladkového hospodaření v evropských lesích již v neolitu dokládají výsledky dendroarcheologického výzkumu (SZABÓ 2009). Výsledky experimentální archeologie potvrzují, že kamenné sekery dostačují ke kácení lesa, velmi dobře se kácely především mladé tenké stromky (BERANOVÁ 1980). Neolitické kamenné sekery byly při kácení dřeva 10x účinnější než v paleolitu využívané pěstní klíny. Využití kovových nástrojů v době bronzové a železné kácení podstatně zrychlilo, neboť účinnost měděné sekery je 2–3 vyšší než kamenné a účinnost ocelové sekery 1,5–2x vyšší než měděné (MALINOVI 1982). K nejstarším historickým dokladům o výmladkových lesích na našem území patří soupis lesů na Mikulovsku a Lednicku z roku 1384 (NOŽIČKA 1956). Z údajů v tomto
5
soupisu, obsahujících kromě názvů lesů i jejich stáří, vyplývá, že pro lichtenštejnské výmladkové lesy bylo tehdy stanoveno 7leté obmýtí. Tak krátká produkční doba byla vyvolána potřebou co nejrychleji vypěstovat palivové dřevo. Pařeziny po celý středověk sloužily především k produkci palivového dřeva, ale byly využívány i pro produkci tenkých užitkových sortimentů, dřevěného uhlí, tříslové kůry a pro pastvu dobytka. V panonské oblasti Podunají byly výmladkové prýty dřevin využívány jako významný stavební materiál pro pletené stavby plotů a hospodářských stavení. Technika vyplétaných budov v Podunají je doložena např. na zobrazení kvádských staveb na triumfálním sloupu Marca Aurelia v Římě (80. léta 2. století), jejichž pláště tvoří husté tyčkoví z vertikálních prutů, provázaných vodorovnými, z proutí pletenými prstenci (MENCL 1980). Nové pletené stavby (ploty, přístřešky a stáje) dodnes vznikají například v lužních lesích v nivě Sávy v Srbsku, využívaných od 90. let 20. století opět pro pastvu prasat. V říčních nivách byly využívány především vrbové pruty. Ze stromových druhů vrb, především z vrby bílé a vrby červenavé, vznikly hlavaté stromy s korunou (hlavou) nad úrovní záplav. Hlavaté vrby a vzácněji zachované porosty hlavatých vrb dodnes patří k charakteristickým prvkům kulturní krajiny říčních niv (KASALA 2004). V nízkých lesích obhospodařovaných výmladkovým způsobem se obmýtí obvykle pohybovalo od 20 do 40 let. Kromě nízkého lesa byl výmladkovým způsobem pěstován i les střední, ve kterém byly v pařezinách ponechávány generativně obnovené výstavky některých dřevin, především dubu, do věku 100–150 i více let. Výstavky byly potřebné pro produkci stavebního dřeva, pro výrobu nábytku a sudů. Rozdílná výmladnost jednotlivých druhů dřevin způsobila, že se postupně měnila dřevinná skladba pařezin. Ve výmladkových lesích pahorkatin a vrchovin 2. bukodubového a 3. dubobukového vegetačního stupně došlo k významnému ústupu buku lesního ve prospěch dubu a habru, vznikly současné dubohabřiny, řazené ve fytocenologické klasifikaci vegetace zejména do svazu Carpinion. Díky nižší potřebě palivového dřeva začalo v 19. století postupně docházet k přeměně nízkých a středních lesů výmladkového původu na les vysoký s podstatně delším obmýtím. Pařeziny byly na les vysokokmenný přeměňovány buď přímým převodem, kdy po vytěžení výmladkového lesa byl nový porost založen z jedinců generativního původu, obvykle umělou obnovou, nebo nepřímým převodem, kdy byly postupně probírány pařezové výmladky tak, že na pařezu zůstal jen jeden kmen. Vznikly tak nepravě kmenoviny, které u nás v současné době na ploše lesů výmladkového původu převažují. Tyto porosty jsou v lesnické evidenci řazeny do lesů vysokých. Zatímco ještě v 60. letech 20. století bylo v ČR evidováno zhruba 80 000 ha výmladkových lesů, v roce 1986 bylo do kategorie nízkých lesů zařazeno již jen 11 264 ha (BUČEK, LACINA 1990). V roce 2008 bylo do nízkého lesa začleněno 7 tisíc ha porostní půdy, tj. 0,27 % celkové plochy lesů a do lesa středního 0,09 % lesů ČR (MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ 2009). Starobylé výmladkové lesy Za starobylé výmladkové lesy označujeme lesy výmladkového původu s dlouhodobým kontinuálním vývojem a zachovanými typickými znaky starých pařezin, mezi které patří zejména výmladkové pařezy s výmladky, pařezové hlavy s výmladky, hlavaté stromy, doupné stromy, dendrotelmy, výskyt pravých lesních druhů rostlin, světliny a ekotonová společenstva okrajů, hraniční stromy, hraniční příkopy a valy a historické prvky (např. hraniční kameny) (BUČEK 2009b). Prapůvod využití vegetativní reprodukce dřevin pro
6
vznik lesů výmladkového původu lze umístit na konec mezolitu a počátek neolitu, do období, kdy vznikala a vyvíjela se lidmi souvisle osídlená kulturní krajina. Pařeziny s dlouhodobým kontinuálním vývojem, které označujeme jako starobylé výmladkové lesy, lze řadit mezi člověkem podmíněná přirozená společenstva (man made natural ecosystems sensu MAAREL 1975). Tato společenstva buď vznikla, nebo jsou udržována lidskými zásahy a přitom se vyznačují vysokou druhovou rozmanitostí planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů a tedy i vyšší ekologickou stabilitou. V biogeografické provincii středoevropských listnatých a smíšených lesů a v provincii panonské se v oblasti pravěké ekumeny nezachovaly segmenty člověkem neovlivněných nebo málo ovlivněných přirozených lesních geobiocenóz. Ve starosídelní krajině, nepřetržitě osídlené a kultivované již od neolitu, proto starobylé výmladkové lesy patří k vývojově nejvyspělejším lesním biocenózám. Význam zbytků starobylých výmladkových lesů, tvořených prastarými pařezinami, je v České republice v oblasti pravěké ekumeny a subekumeny (tedy v 1.–3. vegetačním stupni) srovnatelný s významem zbytků přirozených lesů (pralesů) ve vyšších vegetačních stupních (BUČEK 2009a). Pařeziny jsou prastarou a památnou formou trvale udržitelného využití krajiny. Dodnes zachované lokality starobylých výmladkových lesů jsou proto také významnou kulturně-historickou památkou. V kulturní krajině nížin a teplých pahorkatin tvoří lokality starobylých lesů významné prvky ekologické sítě a mají zásadní význam pro zachování biodiverzity a také krajinného rázu (BUČEK, DROBILOVÁ, FRIEDL 2011). Starobylé výmladkové lesy v Brněnském bioregionu V Brněnském biogeografickém regionu proběhl geobiocenologický výzkum tří zvláště chráněných území se starobylými výmladkovými lesy – přírodní rezervace Bosonožský hájek a přírodních památek Březina a Šiberná (BUČEK, DROBILOVÁ, FRIEDL 2010). Všechny lokality leží na okraji souvislé jihomoravské starosídelní oblasti, v oblasti pravěké subekumeny, osídlené již neolitickými zemědělci, což dokládají archeologické nálezy. Bosonožský hájek leží v Žebětínském prolomu nedaleko dosti rozlehlého hradiště na vrchu Hradisko, kde byly nalezeny předměty z období kultury jevišovické (2600–2400 př. n. l.). Kontinuitu osídlení dokládají nálezy z doby halštatské a laténské (ČIŽMÁŘ 2004). Šiberná a Březina se nacházejí v severní části Řeckovicko-kuřimského prolomu. Osídlení Kuřimska v době laténské je doloženo na 6 lokalitách, jedna z nich dokládá osídlení Kuřimska i pro časnější období kultury s lineární keramikou z mladší doby kamenné, zhruba 5000 let př. n. l. (ČIŽMÁŘOVÁ 2004). Všechny tři lokality jsou v současné době tvořeny izolovanými lesními celky obklopenými zemědělskou krajinou. Jejich ostrovní charakter v matrici středověké zemědělské krajiny je doložen i na mapách 1. a 2. vojenského mapování (DROBILOVÁ 2008). Současné lesní porosty ve všech třech zkoumaných územích mají převážně charakter nepravých kmenovin dubu mnohoplodého (Quercus polycarpa) s jednotlivou příměsí dalších dřevin, především lípy malolisté (Tilia cordata), habru obecného (Carpinus betulus), javoru babyky (Acer campestre) a buku lesního (Fagus sylvatica). Stáří výmladkových kmenů, tvořících nepravé kmenoviny, vzniklé nepřímým převodem pařezin, který začal v 50. letech 20. století po zestátnění lesů, se v současné době pohybuje převážně mezi (60)80–100(120) lety. Ve všech třech územích lze nalézt (především na lesních okrajích a v Bosonožském hájku ve stržových komplexech) podstatně starší výmladkové pařezy a pařezové hlavy dubů a lip. Stáří těch nejmohutnějších lze odhadnout na 300–400(500) let. Lesní biocenózy ve
7
všech zkoumaných územích mají mnohé znaky kontinuálního vývoje starobylého výmladkového lesa. Kromě starých výmladkových pařezů a pařezových hlav se v nich vyskytují pravé lesní druhy podrostu a pomalí kolonizátoři, četné dendrotelmy a doupné stromy. Staré stezky v pařezinách Staletým využíváním vznikla ve výmladkových lesích síť lokálních stezek a cest, sloužících především k dopravě dřeva. Vytěžené výmladkové kmeny k nim byly stahovány ručně a potom odváženy povozy na větší vzdálenosti, obvykle do blízkých venkovských sídel. Ve střední části lokality starobylého výmladkového lesa Bosonožský hájek nalezneme zaniklou úvozovou cestu, která navazuje na stezky u Trojáku na západním okraji Brna, které R. Květ ve svém Atlasu starých stezek uvádí jako jeden z příkladů sítě lokálních stezek, vzniklých při postupném osídlování krajiny (KVĚT 2011). Úvozová cesta v Bosonožském hájku probíhá v nejdelší části po spádnici, postupně se zahlubuje do překryvu sprašových hlín a nabývá charakteru zahloubené strže. V dolní části se stáčí po vrstevnici a na okraji lesa v poli zaniká. Pravděpodobně se jedná o součást soustavy nevyužívaných úvozových cest, souvisejících se zástavbou nedaleké zaniklé obce Komínec, která je popisována jako pustá v letech 1522– 1629 a dodnes ji připomíná místní název Nad Kominicí (KUČA 2011). Také strž na severovýchodním okraji Bosonožského hájku vznikla pravděpodobně v trase zaniklé lokální cesty. Zajímavé poznatky o různých aspektech struktury, druhového složení a využití pařezin, včetně stále ještě používaných lokálních cest k dopravě dřeva, přineslo studium výmladkových lesů v okolí české vesnice Svatá Helena (Sfânta Elena) v rumunském Banátu (MADĚRA, BUČEK, DROBILOVÁ a kol. 2012). Vesnice se nachází v nejjižnější části Banátských hor (Muntii Banatului), navazující na průlomové údolí Dunaje, jehož tok byl vždy důležitou komunikační osou. Vznikla zde starosídelní oblast, kde lidé využívali a měnili krajinu již od neolitu. Kontinuální pravěké osídlení tohoto prostoru potvrzují archeologické nálezy. Rozhodující část lesů v zájmovém území okolí vesnice Svatá Helena je dlouhodobě ovlivněna výmladkovým způsobem hospodaření. Zdejší výmladkové lesy jsou dosud většinou využívány tak, jak byly výmladkové lesy využívány po staletí i na území ČR. Dřevo je zde stále jedním z hlavních energetických zdrojů. Ve zdejších pařezinách je uplatňován výhradně jednotlivý výběr nejsilnějších jedinců s tloušťkou na pařezu přibližně od 7 do 20 cm. Pokácené a odvětvené kmeny jsou ručně vyklízeny k nejbližší cestě, soustředěny na hromady, zkráceny na délku povozu, tedy 5–6 metrů (3–7 m). Jednotlivé kupy si rodiny označí a ve vhodnou dobu (není-li jiná důležitější práce) odváží koňským nebo kravským potahem do vsi. Jen výjimečně se k převozu dřeva používá traktor. Do banátského povozu se vejde přibližně 30–40 kmínků. Povoz je obvykle 4 metry dlouhý, asi 70 cm vysoký, ve spodní části 50 cm široký, v horní 90 cm. Dřevo se v přední části vozu vrší i o několik desítek centimetrů výše, v zadní části jsou tenčí konce, nezabírá tedy celý prostor. Pro dopravu dřeva je využívána soustava lokálních cest, radiálně směřujících k vesnici. Podél těchto cest vznikla často přírodě blízká liniová společenstva travinnobylinných mezí a mezí s dřevinami, významná z hlediska biodiverzity. Charakter regionálně významné staré stezky (sensu KVĚT 2003) má stará cesta údolím Alibeg, v minulosti hlavní spojnice vesnice Svatá Helena s údolím Dunaje. Cesta vede souvislým lesním komplexem, tvořeným převážně pařezinami. Vede v dolní části údolních svahů, má kamenitý povrch, místy vede po skalním podloží. Velmi pravděpodobně vznikla tato cesta
8
dříve, než čeští osadníci založili ve 20. letech 19. století vesnici Svatá Helena. O její starobylosti svědčí rýhy, vyhloubené povozy do kamene na jejím povrchu. Starobylost cesty dokládá i zachovaný název potoka a údolí – Alibeg, zřejmě tureckého původu. Lze předpokládat, že cesta údolím Alibeg byla po staletí využívána pro dopravu dřeva a zemědělských produktů k Dunaji. Pro současné dopravní prostředky je cesta nevyužitelná a ztratila tak dopravní význam. Zůstává ovšem významným památným historickým prvkem starosídelní kulturní krajiny jižní části Banátských hor. Péče o starobylé výmladkové lesy V lesích výmladkového původu zřejmě nelze jednoznačně aplikovat strategii managementu využívanou v chráněných územích se zbytky přírodních lesů (pralesů), která je založena na ochraně procesů samovolného vývoje lesních biocenóz (BUČEK, SIMON 2010). Při samovolném vývoji pařezin a přeměně nízkého lesa na nepravou kmenovinu dochází ke zvýšení zápoje synusie dřevin a k ústupu druhů, kterým souvislý zápoj lesa a zvýšené zastínění půdního povrchu nevyhovuje. Díky vzniku souvislého zápoje stromového patra např. v PP Šiberná a v PR Zlobice vymizel dříve hojný významný hemiheliofyt lýkovec vonný (Daphne cneorum). V lokalitách starobylých výmladkových lesů je pro zachování biodiverzity především nezbytně nutné trvale zachovat stávající světliny a polanky různého původu a blokovat na nich proces sekundární sukcese, vedoucí k zapojeným lesním biocenózám. Obdobně je třeba periodicky redukovat keře na lesních okrajích a udržovat zde trvale prosvětlená ekotonová společenstva s výskytem charakteristických heliofytů. Složitějším problémem je strategie managementu porostů nepravých kmenovin, tvořících základ lokalit starobylých výmladkových lesů. V současné době je možné ve většině porostů pokračovat v probírání výmladkových kmenů na pařezových výmladcích. V budoucnu bude třeba rozhodnout, je-li z hlediska biodiverzity účelné obnovit výmladkový způsob hospodaření a obnovit tak nízké či střední lesy, nebo je-li vhodné při obnově dát přednost vzniku přírodě blízkých lesních biocenóz, tvořených stromy generativního původu. V každém případě je z hlediska biodiverzity žádoucí ponechat až do věku fyzického dožití všechny doupné stromy a stromy s dendrotelmami a dbát na zachování památných starých výmladkových pařezů a výmladkových hlav s výmladkovými kmeny různého stáří (BUČEK, DROBILOVÁ, FRIEDL 2012). Závěr Příklad Bosonožského hájku potvrzuje, že v lokalitách starobylých výmladkových lesů lze nalézt často dobře zachované pozůstatky starých cest a stezek. Jsou cenným svědectvím o zpřístupňování krajiny v minulosti a o dávné technologii dopravy dřeva. Zbytky sítě starých lokálních stezek a cest je třeba přiřadit k významným znakům starobylých výmladkových lesů a věnovat jejich průzkumu a zachování adekvátní pozornost. Literatura BERANOVÁ, M. (1980): Zemědělství starých Slovanů. Academia Praha. 396 s. BUČEK, A. (2009a): Biogeografický význam starobylých lesů. In: HERBER, V. (ed.): Fyzickogeografický sborník 7. Masarykova univerzita v Brně, 2009, s. 68–73 BUČEK, A. (2009b): Starobylé lesy v krajině a jejich geobiocenologický výzkum. Geobiocenologické spisy, svazek č. 13. MZLU v Brně. s. 10–16
9
BUČEK, A. (2010): Význam starobylých výmladkových lesů v kulturní krajině České republiky. In: Fórum o krajině a workshop management kulturní krajiny. Sb. přísp. ZF MENDELU v Brně. CD. 7 s. BUČEK, A., DROBILOVÁ, L., FRIEDL, M. (2010): Starobylé výmladkové lesy v Brněnském biogeografickém regionu. In: HERBER, V. (ed.): Fyzickogeografický sborník 8. Masarykova univerzita v Brně. s. 144–149. BUČEK, A., DROBILOVÁ, L., FRIEDL, M. (2011): Zásady péče o starobylé výmladkové lesy v ekologické síti. In: Sb. konf. Venkovská krajina 2011. Ekologický institut Veronica a Česká společnost pro krajinnou ekologii CZ-IALE. Hostětín. s. 9–17. BUČEK, A., DROBILOVÁ, L., FRIEDL, M. (2012): Starobylé výmladkové lesy. In: MACHAR, I., DROBILOVÁ, L. (eds.): Ochrana přírody a krajiny v České republice I. Univerzita Palackého v Olomouci. s. 284–290 BUČEK, A., LACINA, J. (1990): Lesní hospodářství. In: Geosystémová diagnóza stavu životního prostředí v ČSR. Geografie, teorie praxe, sv.11. GGÚ ČSAV v Brně. s. 118–140 BUČEK, A. & SIMON, J. (2010): Území se zvláštním statutem ochrany. In: SIMON, J. et al.: Strategie managementu lesních území se zvláštním statutem ochrany. Lesnická práce, Kostelec nad Černými lesy. s. 14–21 ČIŽMÁŘ, M. (2004): Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku. Libri Praha. 304 s. ČIŽMÁŘOVÁ, J. (2004): Encyklopedie Keltů na Moravě a ve Slezsku. Libri Praha. 368 s. DROBILOVÁ, L. (2008): Dynamika změn krajinné struktury na Kuřimsku. In: ŠPULEROVÁ, J., HRNČIAROVÁ, T. (eds.) (2008): Ochrana a manažment polnohospodárskej krajiny. Zborník príspevkov z vedeckej konferencie. Bratislava: Ústav krajinné ekologie SAV. s. 206–211. KASALA, K. (2004): Hlavaté vrby. In: HRIB, M., KORDIOVSKÝ, E.: Lužní les v Dyjskomoravské nivě. Moraviapress Břeclav. s. 251–262 KUČA, M. (2011): Archeologické doklady pravěkého a středověkého osídlení Bosonožského hájku a jeho okolí. Rkp. 3 s. KVĚT, R. (2011): Atlas starých stezek a cest na území České republiky. Studio VIDI, s. r. o. Brno. 230 s. KVĚT, R. (2003): Duše krajiny. Staré stezky v proměnách věků. Academia Praha. 196 s. MAAREL, E. van der (1975): Man made natural ecosystems in environmental management and planning. In: Unifying concepts in ecology. The Hague. p. 263–274 MADĚRA, P., BUČEK, A., DROBILOVÁ, L. a kol. (2012): Výmladkové lesy v krajině Banátských hor. Geobiocenologické spisy, sv. č. 14. Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie, Mendelova univerzita v Brně. Lesnická práce Kostelec nad Černými lesy. 136 s. MALINOVI R. a J. (1982): Vzpomínky na minulost. Profil Ostrava. 277 s. MENCL, V. (1980): Lidová architektura v Československu. Academia Praha. 632 s. MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ (2009): Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky 2008. Praha. 128 s. NOŽIČKA, J. (1956): Z minulosti jihomoravských luhů. Práce výzkumných ústavů lesnických, sv. 10. Výzkumný ústav lesního hospodářství Zbraslav-Strnady. s. 169–199 SZABÓ, P. (2009): Open woodland in Europe in the Mesolithic and in the Middle Ages: Can there be a connection? Forest ecology and management 257: 2327–2330 Příspěvek byl zpracován v rámci řešení projektu „Starobylé výmladkové lesy, jejich význam a udržitelnost v kulturní krajině“ (Program aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI) a v rámci projektu „Vytvoření a rozvoj multidisciplinárního týmu na platformě krajinné ekologie (reg. číslo CZ.1.07/2.3.00/20.0004)“ za přispění finančních prostředků EU a státního rozpočtu České republiky.
10
Typické prvky starobylých výmladkových lesů Antonín Buček1, Linda Drobilová, Michal Friedl
Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Zemědělská 3, 61300 Brno 1
[email protected]
11
Starobylost výmladků „O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne. By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již odumřel peň jeho: Avšak jakž počíje vláhy, Zase se pučí, a zahustí jako keř.“ (Bible svatá, Starý zákon, Kniha Jobova 14: 7, dle posledního vydání Kralického z roku 1613
Lesy výmladkového původu „pařeziny“ „lesy nízké a střední“ „nepravé kmenoviny“ Prastará forma využívání lesa, založená na vegetativní obnově dřevin z adventivních pupenů na pařezech nebo kořenech.
12
Historie výmladkových lesů Výmladkové lesy vznikaly v souvislosti s osídlením krajiny: v oblasti pravěké ekumeny a subekumeny (v 1.-2. /3/ vegetačním stupni) vznikaly pařeziny již od neolitu ve vyšších vegetačních stupních (3.- 4./5/) vznikaly pařeziny od období středověké kolonizace. 13
Starobylé výmladkové lesy Lesy výmladkového původu s dlouhodobým kontinuálním vývojem
Typické prvky starobylých pařezin •pařezové hlavy a pařezy s výmladky •hlavaté stromy •doupné stromy •dendrotelmy (dutiny vyplněné vodou) •výskyt pravých lesních druhů rostlin •světliny a ekotonová společenstva okrajů •hraniční stromy, •hraniční příkopy a valy, •historické prvky (např. hraniční kameny) 14
Výmladkový pařez
15
Pařezová hlava
16
Pařezové hlavy a pařezy s výmladky
17
18
19
20
Význam Lokality starobylých výmladkových lesů nesporně patří k nejvýznamnějším přírodním a kulturně-historickým památkám v naší krajině Starobylé lesy s dlouhodobým kontinuálním vývojem jsou významným prvkem archetypu krajiny pravěkých zemědělců (GOJDA 2000) Význam zbytků starobylých výmladkových lesů je v oblasti pravěké ekumeny a subekumeny (tedy v 1.- 3. vegetačním stupni) srovnatelný s významem zbytků přirozených lesů (pralesů) ve vyšších vegetačních stupních.
Staré stezky v pařezinách • Staletým využíváním vznikla ve výmladkových lesích síť lokálních stezek a cest, sloužících především dopravě dřeva. • Například v lokalitě Bosonožský hájek nalezneme zaniklou úvozovou cestu, která navazuje na stezky u Trojáku na západním okraji Brna, které R. Květ ve svém Atlasu starých stezek uvádí jako jeden z příkladů sítě lokálních stezek, vzniklých při postupném osídlování krajiny (KVĚT 2011). • Pravděpodobně se jedná o součást soustavy nevyužívaných úvozových cest, souvisejících se zástavbou nedaleké zaniklé obce Komínec, která je popisována jako pustá v letech 1522-1629 a dodnes ji připomíná místní název Nad Kominicí (KUČA 2011).
21
Závěr • Příklad Bosonožského hájku potvrzuje, že v lokalitách starobylých výmladkových lesů lze nalézt často dobře zachované pozůstatky starých cest a stezek. • Jsou cenným svědectvím o zpřístupňování krajiny v minulosti a o dávné technologii dopravy dřeva. • Zbytky sítě starých lokálních stezek a cest je třeba přiřadit k významným znakům starobylých výmladkových lesů a věnovat jejich průzkumu a zachování adekvátní pozornost.
22
Listina krále Jiřího Poděbradského z roku 1466 o nařízení výběru mýta na staré cestě Čejetské - rozbor obsahu listiny, popis uváděné cesty a její lokalizace v krajině (3 aktualizované zpracování 2011-2013, 1996 z pamětí Jana Zemka) Pavel Foltýn
Šardice 99
[email protected]
23
My, Jiří z Boží milosti Král Český Markrabě Moravský Lucemburský a Slezký Vévoda a Markrabě Lužický že Oznamujem tímto listem všem že srozuměvše kterak silnice stará kteráž jest nedaleko od zámku našeho Hodonína jenž slove Čejetska silnice a odtud dále Kelčanů Hájku a k Kyjovu jde, opůště se, takže lidé, kteříž z Rakůs neb z Uher tu silnici k Kyjovu činí nové cesty a silnice jichž z starodavna nebylo sobě nalézají a jimi jezdí a tudy z té z starodávna vysazené , kteráž k zámku našemu Hodonínu škoda nemalá přichází. Chtějíce to opatřiti aby ty naše cesty a silnice přestaly. Mocí Královskou a jakožto Markrabě Moravský chcem a s pilností přikazujem, aby ta toliko silnice stála Čejetská tak jakž proc šla k Kyjovu zůstala a clo z starodávna vysazené též silnice mýtnému v Šardicích aby dávno bylo a ktožby tú silnicí jel a u zámku Hodonína mýto zpravil, toho v Šardicích potřebě není dáti. A jiné nové silnice kteréž i té silnici škodí a je na překážku tů aby přestaly a jinů …. aby ježděno nebylo až do našeho nebo budůcích našich Králův Českých a Markrabí Moravských vůle s odvolání. Pakli by kter že přes toto rozkázání novými silnicemi jezdili, takovým má to bráněno býti, aby tomu zámku našemu ne škoda na cle tím se nedála . Tomu následovně pečeť naši Královské kázalisme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze, v sobotu před Svatým Jiřím, léta od narození Božího Syna Tisíc Čtyřstého Šest desátého šestého, království našeho léta osmého.
Pro orientaci doporučuji přečíst nejen tučné…….
24
Vážení badatelé v oblasti starých cest a stezek. Poštěstilo se mi podědit po panu Janu Zemkovi (obr.1 autor:O.Vlasáková) informace o významné kupecké cestě, jdoucí přes katastr naší obce a to způsobem prostým „právě jdeme po ní“. Zatímco já jsem byl ve správný okamžik na správném místě a připraven, není radno si totéž myslet o autoritách v oboru cest v momentě mnou v této souvislosti oslovených. Argumenty uvedené i v písemné podobě na seminářích o kupeckých cestách 2011 a 2013 ,nepřinutily přítomné badatele k hlubšímu zamyšlení, požadovanému odbornému a písemnému vyjádření a odpovědi na prostou otázku: Proč krom autorů kroniky Šardic, nikdo v současnosti neuvádí průběh významné kupecké cesty tudy jdoucí, když je listina krále Jiřího o staré cestě z Rakous ke Kyjovu a několik dalších hlavně místních nezvratných dokladů? Původně jsem měl otázek víc, ale postupně nacházím odpovědi sám i bez oněch pánů, pro svou akademickou prestiž maskujících evidentní mezery a neschopnost přijmout, či vidět nové poznatky v širších souvislostech, přestože se ve zmiňovaných trasách již profesně pohybovali.
1.
2.
3.
V listině se píše:……..silnice stará kteráž jest nedaleko Hodonína slove Čejetska k Kyjovu jde ………(obrázek mapky 2 i foto vrcholu Strážovského kopce 3 popisuje vzdálenost cesty Čejetské od Hodonína) Je „nedaleko“ v rámci rozlohy království od 14 do 20km? Je! Jde se od Čejče ke Kyjovu přes Šardice? Ano! Má „Cesta království Českého“ popis v královských listinách, jako je tomu v případě cesty Čejetské? Obávám se, že ne. Nedochází k mylným interpretacím názvu a průběhu u totožné cesty? Obávám se, že ano. Odchylka je však 90° jiným směrem.
25
…….z Rakůs neb z Uher Z Rakůs a Uher - je dostatečný doklad dálkového obchodu – nadregionálního významu? Ano! Upřednostňuje směr z Rakůs, protože od Hodonína(Uher) se cesta jen připojuje? Ano. ……..z té z starodávna vysazené …přikazujem, aby ta toliko silnice stála Čejetská tak jakž proc šla k Kyjovu zůstala ……. Je „starodávno“ datovatelné? Ano! Vysazené jako s výsadou – vsazené? Ano! Zůstala.. pro polohou výhodnou- účinnou tzn. hlavně ziskovou! ……… clo z starodávna vysazené též silnice mýtnému v Šardicích aby dáváno bylo a ktožby tú silnicí jel a u zámku Hodonína mýto zpravil, toho v Šardicích potřebě není dáti. Je pravděpodobnost zaplacení mýta dvakrát? Ano! Projížděl plátce mýta - uživatel cesty od Hodonína ještě Šardickem? Ano! Napojoval se tedy na starou – starodávnou cestu k severu? Ano! Vytyčil (rovnal) cestu architekt, pro optimální pohyb vozů, pomocí geometrie a četných ověření? Ano, postupně v několika epochách! Foto: 1.Slunce zapadá za Hejdou Mistřín
1.
2.Starý mostek na trase Mokronovsko - Mistřín
2.
3.rovinka na osu kostela na trase Šardice –
3.
26
Vytyčování – optimalizace (popis okolností vedení trasy formou výkladu na semináři)
1. Příklad optimalizované cesty:
2. 1. Břeclav – Vyškov
2. Břeclav – Kroměříž
27
1. 2. 3. Na dvou obr. Příklady neprobádané pochodové fortifikace zachycené již let.průzk.pana Bálka ležící také na cestě Čejetské – Templářské (žlutě 3obr.modře 6)
5. 4. 4 a 5 obr. Činnost při vytyčování cesty později nazvané Čejetské-Templářské a její fragmenty patrné dodnes.(detail z úseku -Stará Břeclav-Poddvorovsko)
28
Významné doklady o existenci staré kupecké cesty-shrnutí
Listina krále Jiřího Poděbradského (obr.1) z 18.dubna 1466 vyhotovená na základě žádosti Jana Kuny z Kunštátu, nařizuje aby se jezdilo po staré obchodní cestě „Čejetské“ jdoucí pod hradem Hodonínem , kudy se jezdí z Uher a od Břeclavy z Rakous k hájku a Kyjovu, clo se platí buď v Šardicích, nebo na Hodonínském zámku. Cesta šla skutečně v několika proudech přes Šardice. Kronikář – šardický písmák a amatérský archeolog Jan Zemek ji zkoumal a projel ještě před kolektivizací (poválečná léta). Informace o této cestě a nálezy mám k disp.pro tento tematický okruh v muzeu právě z dědictví pana Jana Zemka, v jehož bádání pokračuji. Jde o hlavní proud cesty, který je uváděn F. Fraisigem (Die Bernsteinstrase 1977obr.2), jako střední proud jantarové stezky z období, kdy zde měli domovinu první uživatelé vozů Keltové (obr3), Germáni a silné obchodní styky Římané. Což nevylučuje jejich podíl na vytyčení a realizaci cesty do prostoru Hané. Šlo o architektonicky velmi dobře postavenou přímou cestu pro první vozy, optimalizovanou mnoha ověřeními v terénu, v čemž byla nejen početní síla a inteligence impéria v tomto teritoriu a čase nepřekonatelná. Spojte tedy Starobreclavsků boží muku s Poddvorovskem, až poté se cesta mírně zavlní.
29
JEZERO KOBYLSKÉ, ČEJČSKÉ A ŠARDICKÉ 1 .2.obr.Pozůstatek Šardického jezera o němž se neví, podobně jako Kobylské a Čejčské určovaly směr cest od Hustopeč,Věstonic,Podivína,Břeclavy k severu. Souběh cest od Hovoran (k váze, mostku a napajedlu se studní) pokračuje „Horníma a Dolníma Drahama“ dodnes užívaným názvům v Šardicích.
SVOBODNÁ HORA u Šardic, Nenkovic a Stavěšic 3.4.obr. Svobodná hora, je vysoký kopec (327m.nm.)jehož hřbet se táhne již od Čejče a Terezína. Svobodná hora zvaná též „HEJDA“ - volná pastva honáckých stád hnaných z Uher na Vyškovsko, Hustopečsko a Věstonicko. Pod vrcholkem byl vytvořen zezervoár s vodou, níže pak mnoho napajedel. Nejvydatnější studna dosud užívaná je v Nenkovicích u kapličky. Na Hejdě se vyplácelo čepování piva, vína a muzicírování. Společenství kupců, honců i běženců zde pálívalo i ohně Svatojánské. Odsud se dá stanovit ritmika denního pochodu k dalšímu nocovištím (Mastný kopec,Svobodné pole,Kraví hora……….…atd)
30
Závěr Průběhem významné kupecké cesty Šardickem se v poválečném období zabýval pan Jan Zemek - amatérský archeolog, kronikář, etnograf a sběratel. Výsledky svého bádání o kupecké cestě nepublikoval, ale předal ústně právě mně, způsobem jednoduchým „právě stojíme na významné kupecké cestě“. To, že první vozová cesta cesta přes Šardice jde, se kromě kroniky Šardic (R.Hurt, O.Mika 1986), dá vyčíst pouze z mapy F. Freisinga (Die Bernsteinstrase 1977) uvedené v publikaci Ing.Radana Květa publikujícího o kupeckých cestách. F. Fresing popisuje cestu přes Šardice jako střední proud jantarové stezky z počátku období doby bronzové a železné. Nálezy kamenné industrie a množství surovin dokládají dálkový styk však mnohem dříve. Optimalizovaný – řízený průběh cesty přes Šardice (katastr) ovlivnila poloha Kobylského, Čejčského a Šardického jezera na pokraji vátých písků před prostupy Ždánského lesa a Chřibů k severu. Především k Hané a odtud do Polabí (severozápad), přes Štíty do Wroclavy (sever) nebo Moravskou Bránou k Baltu (severovýchod). Kupeckou cestu z Rakous přes Šardice dokazuje listina krále Jiřího z r. 1466, Svobodná hora – Hejda honáckých stád , ale především fakt , že tam dosud v patrných fragmentech je. Hlavní z provazce cest od Trnavy, nazývaná Cesta království Českého, ale i Česká cesta či Čejatská se dle nařízení krále Jiřího, zpoplatňovala buď v Hodoníně, nebo Šardicích. Směr jí udával od východu Biksárský průsmyk, brody přes řeku Moravu (Brodské,Hodonín, Očov, Rohatec) dále optimalizace odklonu od vátých písků, Kobylského, Čejčského a Šardického jezera. V Čejči byla křižovatka s cestou Jantarovou či nejstarší vozovou Keltskou, jdoucí od Břeclavy (klínu mezi Moravou a Dyjí), které však můžeme říkat také cesta Templářská. Ta dále pokračovala kolem Strážovského kopce buďto k Hané přes Ždánice, kde se napojovala na tzv. Suchou cestu středomoravskou, nebo přes Bohuslavicko –Střílecko – Cetechovsko ke Kroměříži či jižně kolem Chřibů na Uhersko Hradišťsko-Brodsko, kde se napojovala na cestu Uherskou. Kupci a honci stád se tedy těmito cestami v Čejči a Šardicích už po placení mýta vydávali vícero směry. V Šardicích díky své poloze vybírali mýto od putujících především po nejstarší „suché“ vozové cestě od jihu (Břeclav,Podivín) k severu, kteří se Hodonínu vyhnuli. Suchou - bývají nazývány cesty přímé nekopírující vodní toky.Vzrůstající tendencí vyhýbat se placení míta měla zabránit i později vzniklá mýtnice v Dražůvkách, kde procházela méně optimální cesta (Brněnka/Vrbas)v totožném směru, ale při levém břehu Kobylského jezera. Dosud odborně nepublikovaná fakta o skutečném průběhu zmiňované cesty přes Šardice ponechávají dosavadní méně korektní trasy jako odborně přijatelné. Mým cílem je odborné přehodnocení, jehož jste právě součástí , následný výzkum a odborné uvedení veřejnosti s uvedením jmen badatelů (ctění autorství), kteří se o to zasloužili a to F. Freising, Jan Zemek a Pavel Foltýn ze Šardic. Kupecké cestě bude věnována část expozice v barokní rezidenci v Šardicích.Pro seminář o kupeckých cestách nafotil, vypracoval a 2011 - 2013 přednesl a popularizuje bez grantů a nároku na honorář v rámci připr.expozice autor Pavel Foltýn (Semináře Brno,Žarošice, Expozice Šardice)
31
Doplňující fota: Samostatné památné lípy stojící na pravé cestě Čejetské – Templářské, v části nad jezerem k Hovoranům( v pozadí Strážovják a CHřiby)
32
3x kupecká cesta jdoucí nad bývalým Kobylským jezerem ,foto1 v ose pod Palavou je Terezovský kostel foto2:Křiž.nad Čejčem ke Svobodné hoře
Foto3: V popředí Svobodná hora-Hejda s „hřebenovou „ cestou od bývalých jezer.V pozadí zleva Ždánicko,Strážovice a Chřiby.
33
Vývoj dopravních sítí v okrese Hodonín Marek Havlíček
Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., Lidická 25/27, 602 00, Brno
[email protected]
34
Úvod • Staré topografické mapy umožňují polohopisně přesné sledování vývoje dopravních komunikací a dopravních technických objektů v měřítku okolo 1:25 000 od roku 1836. • Pro potřeby disertační práce s názvem „Význam starých map pro studium změn využití krajiny v okrese Hodonín“ byly vytvořeny mapové vrstvy dopravních komunikací a dopravních technických objektů. • Součástí prezentace jsou mapové výstupy, ukázky starých topografických map a analýzy vycházející z mapových digitálních vrstev.
Metodika • Mapové zdroje: - 2. rakouské vojenské mapování 1:28 800 (1836-1841) - 3. rakouské vojenské mapování 1:25 000 (1876) - vojenské topografické mapování 1:25 000 (1953-1955)
• Použitý software a souřadnicový systém: - software ArcGIS 9.x - souřadnicový systém S-JTSK
35
Dopravní komunikace 1836-1841
Dopravní komunikace 1836-1841 Císařská silnice hlavní: - Hodonín-Klobouky u Brna-Brno - Hodonín-Slavkov u Brna-Brno - Skalica-Strážnice-Veselí nad Moravou-Uherské Hradiště Císařská silnice vedlejší: - Bzenec-Veselí nad Moravou - Bzenec-Moravský Písek-Staré Město Pozn: při cestě z Hodonína do Uherského Hradiště byla používána trasa Hodonín-Holíč-Skalica-Strážnice-Veselí nad Moravou, tedy levobřežní komunikace podél řeky Moravy; Kyjov byl bez významných dopravních komunikací. Železniční trať „Severní dráha císaře Ferdinanda“, která v roce 1841 vedla z Vídně, Břeclavi až do Přerova naopak upřednostňovala na území okresu Hodonín pravobřežní vedení podél řeky Moravy. 36
Dopravní technické objekty 1836-1841
Dopravní technické objekty 1836-1841 Silniční a cestní mosty převážně přes menší vodní toky, většina mostů je dřevěná a vzhledem k častým výskytům větších vodních stavů a možnosti jejich poškození nemusí být jejich poloha stálá. Řeka Morava se projevuje jako největší dopravní bariéra v okrese Hodonín, významnější kamenné mosty jsou pouze ve městě Hodonín a Veselí nad Moravou, mezi městy Strážnice a Bzenec fungoval pouze přívoz přes řeku. Železniční mosty či mostky jsou již trvalejší, převažuje kovová konstrukce. V tomto období fungovaly v okrese Hodonín pouze dvě železniční stanice (Hodonín a Moravský Písek), byly budovány strážní železniční domky. 37
Dopravní komunikace 1876
Dopravní komunikace 1876 Císařská silnice: - původní trasa Hodonín-Klobouky u Brna-Brno - původní trasa Hodonín-Slavkov u Brna-Brno - změna ve vedení trasy Hodonín-Strážnice-Veselí nad Moravou-Uherské Hradiště, nová trasa přes Rohatec a Petrov. - některé nové trasy, např. Hodonín-Dubňany, Moravský PísekUherský Ostroh - nedokončený projekt trasy Čejč-Čejkovice-Moravský ŽižkovBřeclav, realizované jen v části Čejč-Čejkovice Zemská silnice: - zapojení města Kyjov a jeho okolních obcí - významná spojnice ze Slovenska (Myjava-Velká nad Veličkou-Uherský Ostroh) Železniční tratě se postupně rozšiřují do významných měst okresu Hodonín (Kyjov, Veselí nad Moravou, Strážnice). 38
Dopravní technické objekty 1876
Dopravní technické objekty 1876 Počet silničních a cestních mostů se s rozvojem dopravních komunikací výrazně zvýšil. Dochází k využívání hodnotnějších materiálů, dřevěné mosty jsou často nahrazovány kamennými a kovovými. Řeka Morava je mosty překonávána u několika dopravních komunikací, přesto mezi městy Strážnice a Bzenec stále fungoval přes řeku přívoz (doložen ještě v roce 1914). Železniční mosty či mostky zahrnují i významnější mostní konstrukce pře řeku Moravu o délce přes 50 m, převažuje kovová konstrukce. V tomto období fungovalo v okrese Hodonín celkem 13 železničních stanic a 2 železniční zastávky. 39
Dopravní komunikace 1953-1955
Dopravní komunikace 1953-1955 Silnice I. třídy: - původní trasa Hodonín-Klobouky u Brna-Brno - původní trasa Hodonín-Slavkov u Brna-Brno - trasa Břeclav-Hodonín-Rohatec-Strážnice-Veselí nad Moravou-Uherské Hradiště - nové trasa Moravský Písek-Veselí nad Moravou-Blatnice pod Svatým Antonínkem-Strání-(Slovensko) Silnice II. třídy: - trasa Žarošice-Kyjov-Bzenec - spojnice ze Slovenska (Myjava-Velká nad Veličkou-Louka) - trasa Kyjov-Ježov-Boršice Železniční tratě završují vývoj rozšířením do významných měst a průmyslových oblastí okresu Hodonín.
40
Dopravní technické objekty 1953-1955
Dopravní technické objekty 1953-1955 Silniční i železniční mosty na významnějších komunikacích jsou především kamenné či kovové. K novým dopravním technickým objektům zaznamenaných na starých topografických mapách se připojují v tomto období např. čerpací stanice a železniční semafory. V tomto období fungovalo v okrese Hodonín celkem 20 železničních stanic a 18 železničních zastávek.
41
Rozvoj silniční sítě v okrese Hodonín (1836-1956)
1836-1841
km
1876
km
1953-1955
km
Císařská silnice hlavní
59,5
Císařská silnice
88,3
Silnice I. třídy
85,2
Císařská silnice vedlejší
16,8
Zemská silnice
155,0
Silnice II. třídy
99,3
Zemská silnice
24,6
Zemská silnice ve výstavbě
6,4
Silnice III. třídy
201,0
CELKEM
100,9
CELKEM
249,7
CELKEM
385,5
Dopravní technické objekty v okrese Hodonín (1836-1956)
Dopravní technický objekt
1836-1841
1876
1953-1955
200
582
505
Čerpací stanice
0
0
3
Železniční most nebo mostek
12
165
100
Železniční stanice
2
13
20
Železniční zastávka
0
2
18
Železniční semafor
0
0
8
Železniční strážní dům
15
33
13
Přívoz přes řeku
1
2
0
230
797
667
Silniční a cestní most nebo mostek
CELKEM
42
Dopravní technické objekty, dopravní komunikace na starých topografických mapách v okrese Hodonín - Ukázky legendy dopravních objektů z mapy 3. rakouského vojenského mapování (1876-1880). - Ukázky topografických map z okolí měst a obcí Hodonín, Strážnice, Kyjov, Veselí nad Moravou, Čejč, Čejkovic pro roky: 1836-1841 1876 1953-1955
43
44
45
46
47
48
49
50
51
• V okrese Hodonín byla budována císařská silnice mezi obcemi Čejč, Čejkovice a městem Břeclav. Tato dopravní komunikace však nebyla dokončena. • „Rok 1848 se stal pro tuto silnici osudným, podnikatel žid Lechner použil zmatků porevolučních a přestal stavěti u rybníku Chobot, stavba se stávala totiž pro nedostatek kamenu a štěrku nákladnější, a proto chytrý podnikatel vyzul se ze svého závazku.“ (Hlavinka, Noháč, 1926, s. 153).
52
53
Bloudil Komenský, když jeho mapa je bez stezek? Jaromír Kolejka
Ústav geoniky AV ČR, v.v.i., Ostrava, oddělení environmentální geografie, Drobného 28, 602 00 Brno
[email protected]
54
Obsah prezentace J. A. Komenský jako tvůrce mapy Moravy 17. století – učitel geodézie v Přerově Byl učitel národů také jako kartograf plagiátorem? Zajímavá zjištění z Komenského mapy Moravy – kdy vůbec chodil či bloudil?
Latinská díla J. A. Komenského - část Orbis Pictus ("The Visible World in Pictures") Linguae Bohemicae thesaurus, hoc est lexicon plenissimum, grammatica accurata, idiotismorum elegantiae et emphases adagiaque ("Thesaurus of the Czech Language"), 1612–1656 Problemata miscellanea ("Different Problems"), 1612 Sylloge quaestionum controversarum, 1613 Grammaticae facilioris praecepta, 1614–1616 Theatrum universitatis rerum, 1616–1627 Centrum securitatis ("The Center of Safety"), 1625 Moraviae nova et post omnes priores accuratissima delineatio autore J. A. Comenio ("Map of Moravia"), 1618–1627 Didactica magna ("The Great Didactic"), 1633–1638 Via Lucis, Vestigata & Vestiganda ("The Way of Light"), 1641 55
Co vidíme na nejstarší Komenského mapě Moravy o této zemi Území Moravy a Opavska, přilehlé části území Čech, Slezska, Rakouska a Uher Vpravo dole: legenda se 7 typy sídel, několika typů výroben a užitečných ložisek, pod legendou vročení dané verze mapy 1664 (avšak podle originálu z roku 1627) Měřítko: 1:530 000, dodatečná síť v měř. 1:480 000 Vlevo dole: grafická měřítka v geografických a moravských mílích 56
Proč J. A. Komenský mapu Moravy vytvořil? Názory. Moravě chyběla spolehlivější mapa, první mapa Moravy od Pavla Fabricia z roku 1569 byla poslední mapou Zemí koruny české (Čechy, 1518 na Klaudyánově mapě, Slezsko, 1561 na Helwigově mapě) JAK v dedikaci Ladislavu Velenovi Fabriciovu mapu kritizuje pro řadu věcných a geometrických nepřesností, území Moravy znal lépe než předchůdce Cestovatel a vojenské účely: mosty přes řeky, horské průchody Propagace Moravy jako bohaté země: vinohrady, doly
Společenské poměry s vlivem na kartografickou tvorbu v první polovině 17. století Východiska: Poznání většiny světa, kolonizační akce Rozvoj knihtisku, tisku z mědirytin, výměna informací Rozvoj početné skupiny obyvatelstva, zejména buržoazie, podporující poznávání, umění, vědu – její rostoucí podíl na bohatství a zájem o moc Předchozí renesanční myšlení vedlo k iniciaci „turistiky“ v bohatších a vzdělaných vrstvách Obava o ztrátu vlivu u katolické církve ve všech oblastech života, absolutismus 57
Kartografická tvorba v první polovině 17. století Účel: ozdobný a ilustrační poznávací a propagační dokumentační Forma: atlasy cestovní mapy vojenské mapy mapové přílohy knižních publikací
Edice Komenského map Známo 13 tiskových desek, z nichž vyhotoveno cca 150 vydání – důkaz ohromné popularity mapy Rukopis dokončen kolem roku 1624, originál není znám, první mědirytina a vydání z 1624 od Abrahama Goose se nezachovala, opakovaně však měněn letopočet a z desky tištěno několikrát Mapa z roku 1624 – vydavatel Nicoalus Johannides Piscator – vydavatel tzv. „novinových map“ ze zemí, kde došlo k významným událostem 58
Byl učitel národů také plagiátorem?
J. A. Komenský výslovně uvádí, že použil, upravil a doplnil Fabriciovu mapu.
Byl učitel národů také plagiátorem?
Moravská brána
59
Byl učitel národů také plagiátorem?
Dolnomoravský úval Topografická věrnost Komenského mapy Moravy (podle polynomické transformace 3. řádu)
60
Georeferencování Fabriciovy mapy Moravy, polynomická transformace 3. řádu
Topografická věrnost Komenského mapy Moravy (podle polynomické transformace 2. řádu)
61
Topografická věrnost Komenského Topografická věrnost Komenského mapy Moravy mapy Moravy Trans. 3.ř.)
MORAVSKÁ BRÁNA
Topografická věrnost Komenského mapy Moravy DOLNOMORAVSKÝ ÚVAL
Trans. 3. řádu 62
Topografická věrnost Komenského mapy Moravy Trans. 3. řádu
Prům. chyba 4,3 km VYSOČINA
63
Začátky sledování starých stezek a můj závěr v roce 2013 Radan Květ
[email protected]
v Brně Koncem osmdesátých let dvacátého století se v Geografickém ústavu ČSAV sešli dva kolegové Stanislav Řehák a Radan Květ před společným úkolem spojit fyzickogeografické a sociogeografické aspekty jednoho území (Květ, Řehák 1990). Toto pracovní spojení je vedlo při dalším úkolu, jímž bylo v Geografickém ústavu vytvoření Atlasu životního prostředí a zdraví obyvatelstva ČSFR (Geografický ústav ČSAV, Brno a Federální výbor pro životní prostředí, Praha 1992) prvé zaznamenání prehistorických stezek a jejich predispozic (v 4. části). Tím fakticky se otevřel do té doby u nás neřešený problém. Jedině, čím se historici do té doby zabývali, byly středověké obchodní cesty. Mé předchozí snahy jako byly hydrogeochemické problémy, geneze minerálních vod, planetární ekvidistanční poruchové systémy, bloková stavba zemské kůry a geotektonická analýza měly , podobně jako u S. Řeháka zaměření na dopravní spojení, vliv na náš společný zájem o staré stezky. Proto jako další náš společný počin bylo opublikování článků na téma prehistorických stezek (Květ, Řehák 1993, 1995). Krátce po té jsem zavedl pro prehistorické stezky nové kratší pojmenování staré stezky (např. Květ 1993, 1994). V roce 1991 jsem ukončil svou činnost v Geografickém ústavu odchodem do důchodu a začal pracovat pouze doma. V roce 1993 po zrušení Geografického ústavu přešel Stanislav Řehák na přírodovědeckou fakultu MU, kde se uplatnil na geografickém ústavu . Tehdy pro značný nápor práce v novém prostředí se naše kontakty omezily jen na řídká a krátká setkání . Až po několika letech jsme ještě spolu připravili dvě tři stati (např. Květ, Řehák 2002), než ho neúprosná nemoc připravila v září 2006 o život. V roce 1995 jsem založil jako externí nehonorovaný pracovník v Památkovém ústavu v Brně semináře o starých stezkách, jejichž řízení mně bylo u už připraveného semináře v roce 1999 odebráno. Protože zaměření dalších seminářů se přesouvalo na středověk, opustil jsem semináře v Památkovém ústavu. V roce 2006 se mi podařilo založit novou serii každoročních seminářů Staré stezky v geografii a archeologii. Konaly se vždy v posluchárně Geografického ústavu přírodovědecké fakulty MU naposledy za mé spoluorganizační účasti v roce 2012. Dále převzali vedení už dříve za své spoluúčásti pracovníci brněnské pobočky Ústavu geoniky až po dnešní 8. seminář. Později jsem nauku o starých stezkách označil jako stibologii (např. Květ 2007). V časech od roku 1993 jsem začal publikovat články o starých stezkách v nejrůznějších časopisech. Posléze jsem přistoupil i k vydávání knižních publikací, z nichž prvá vyšla v Brně (Květ 1977). Na závěr letošního setkání mohu sdělit, že k ukončení své knižní publikační činností o starých stezkách mám připravenu knížku, která, jak doufám, vyjde letos v Brně. Nazývá se Minulost člověka a staré stezky. V ní je též uveden přehled všech mých knižních publikací a výběr mých časopiseckých titulů. Pokládám nyní za přiměřené předat další práci ve stibologii mladším ročníkům. Loučím se proto s přáním dobrého konání ve zkoumání starých stezek.
64
Literatura KVĚT, R. (1993): Staré stezky vyprávějí o krajině. – Veronika, Brno, 7, č. 4, 46. KVĚT, R. 1995): Staré stezky na Brněnsku. – In: Brno v minulosti a dnes, Brno, sv. 12, 255285. KVĚT, R. (1997): Staré stezky v České republice –Brno., Moravské zemské muzeum , 58 stran + přílohy. KVĚT, R. (2007): Stibologie a vývoj krajiny . – Miscellanea geographica Universitatis Bohemiae occidentalis, Plzeň, 13, 119-121. KVĚT, R., ŘEHÁK, S. (1990): Souhrnné geografické hodnocení území Jihom ravského kraje. Zprávy Geograf. Ústavu ČSAV, Brno, 27, č.4, 5 – 38. KVĚT, R., ŘEHÁK, S. (1993): Prehistorické stezky a jejich geografická podmíněnost – Sborník České geografické společnosti, Praha, 98, č. 4, 244-246. KVĚT, R., ŘEHÁK, S. (1995): Prehistorické stezky jako předmět geografického výzkumu. Pravěk, Nová řada, Brno, 1993, č.3, 227-236. KVĚT, R., ŘEHÁK, S. (2002): Eine neue Stellungnahme zum Gross-Germania des Ptolemäus. – Regensburger Beiträge zur Regjonalgeographie und Raumplanung, Regensburg, B. 8, 41-56.
65
Mosty, vodní stavby a dendrochronologie Josef Kyncl, Tomáš Kyncl DendroLab Brno, Eliášova 37, 616 00 Brno
[email protected]
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
Rozdílné přístupy při zkoumání starých cest Jan Martínek
Centrum dopravního výzkumu, v.v.i. pracoviště Olomouc Wellnerova 3, 779 00 Olomouc
[email protected]
92
93
94
95
96
97
LASER SCANNING
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
VÝSLEDKY
108
109
Spoj Letovice – Staré Město u M. Třebové, přes Slatinu Vladimír Merta
[email protected]
110
OÚ ve Slatině u Letovic vydal r. 1999 poměrně obsáhlou stať k historii obce. Zmiňuje v nich mýto ve Slatině, na návsi mýtný domek a kolečko i zdejší zájezdní hostinec. Také další historické údaje k tomuto mýtu jsou četné, byť i zčásti neúplné. Z kontextu listinných zpráv i geomorfologie terénu plyne, že tamní úřední místo je prastaré a původně patřilo Jevíčku, respektive již jeho dávnějšímu předchůdci – Opatovickému hradišti. 10% z vybrané částky již ve 13. století bylo za biskupa Bruna ze Schauenburgu poskytováno nedalekému Želivsku. Roku 1489 pán z Cimburka, dopravující přes Slatinu mnoho zboží na svůj hrad, odpíral placení mýta jak jevíčskému, tak třebovskému pánu. Ve Slatině, jež mu tehdy patřila, proto zřídil rybník, aby zatopil cestu a vybírání mýta překazil. Spor ale prohrál a byl nucen cestu obnovit. Nicméně k vybírání mýta nesvolil a tak bylo přeloženo do sousední Roubaniny. Jiná zpráva říká, že r. 1573 přijal Jan Hejtmánek z Mladkova biskupské léno jehož součástí bylo i oněch 10% slatinského mýta pro Želivsko. Poměry se zřejmě vrátily k původnímu stavu… S postupující feudalizací společnosti se staré správní poměry pronikavě, až libovolně měnily. Do držení feudálů se dostávala i stará župní, či krajská střediska, jakými zřejmě bývaly Jevíčko (resp. již Opatovické hradiště) a Letovice a s nimi v různé míře i některé jejich státní funkce. Na počátku 17. století patřila Slatina dokonce už k panství letovickému. Poté Karlu Kašparovi, hr. z Thurnu, jenž ji r. 1660 prodal Václavovi Bernartovi Bartodějskému z Bartoděj, a ten r. 1662 statek prodal Jiřímu Štěpánovi hr. z Vrbna. Poté tvořila Slatina zase součást panství borotínského. Roku 1892 byl slatinský dvůr prodán již do zcela soukromých rukou, manželům Wimmerovým. http://www.obec-slatina.cz/uvod/historie/historie.pdf
Slatina
Opatovické hradisko
111
I. Vojenské mapování, Letovice
Slatina Jevíčko
Výškový profil trasy Letovice - Slatina
Dnešní podoba pensionu Havírna – údajně kdysi zájezdní hospody při cestě ze Slatiny
112
Topografické umístění Slatiny přímo na linii rozvodí Svitavy a Třebůvky, tamní spoj, suchou trasou na Moravskou Třebovou, respektive původně na Staré Město u M. T i existence celnice, mýta právě na rozvodí nám proto dávají možnost vyslovit předpoklad o dávném správním rozlišení zemí a žup podle linií rozvodí. U Letovic i Jevíčka (resp. původně Opatovického hradiska) lze tedy v předfeudálním období očekávat někdejší střediskovou správní roli. Takovýto závěr by sice nešlo vyslovit pouze nad jediným případem zeměpisné situace Slatiny, ale existují další desítky typových příhraničních osad, jež odpovídají právě naznačenému, někdejšímu hojně užívanému, vzorci státní správy. Tyto příklady jsou např. mapově zdokumentovány na cca 70 výskytů Jablonců, Jablonných v článku na webu www.tisicileti.cz, článek Gablona a Jablonná, nebo Souvislosti názvu Písařov, ale je možné je dále rozmnožovat.
.
Letohrad, 12. května, 2012
113
Cesta mikulovských novokřtěnců do Slavkova roku 1528 Josef Unger
Ústav antropologie, Přírodovědecká fakulta MU, Kotlářská 267/2, 611 37 Brno
[email protected]
114
29. 8. 1526 bitva u Moháče. Král Ludvík Jagellonský zahynul. V říjnu 1526 zvolen českým králem Ferdinand I. Osmanská říše obsadila větší část Uher a ohrožovala říši Habsburků. R. 1528 pronásledování novokřtěnců – někteří upáleni ve Vídni, Brně a Znojmě. R. 1529 Turci oblehli Vídeň.
115
Baltasar Hubmaier, zakladatel novokřtěnské obce v Mikulově roku 1526. R. 1528 upálen ve Vídni.
Spor mezi těmi kdo byli ochotni platit válečnou daň (Schwertler) a pacifisty. A. J. F. Ziegelschmid: Das Klein-Geschichtsbuch der Hutterischen Brüder, 1947.
„Indem kam Johannes Hut auch gen Nikolsburg in Mähren, fing an zu lehren und predigen… die alle zusammenkamen, zu Nikolsburg im Schloss ein Gespräch zu halten von wegwn des Schwerts: ob man dz brauchen und tragen soll oder nit; auch ob man Steuer im Krieg geben soll und anderen Unordnung haben.“ „Der Herr Leonhart (Lichtenstein) aber sprach: …so kann ich euch in meinem Gebiet nit leiden“. 22. března 1528. „Also haben sich von Nikolsburg, Pergen und daselbst herum zweihundert Personen ohne die Kinder, gesamelt vor der Stadt.“
116
Mikulovský hrad na stranově obrácené rytině z druhé poloviny 16. stol. podle Václava Hortvíka.
Průzkum a dokumentace cesty r. 1980. Zleva O. Brůža, J. Unger, R. Vermouzek. Foto V. Prokop.
117
1. den 6 km
Boží muka v Perné s letopočtem 1752 stojí nad hlubokým úvozem kterým probíhala cesta.
„Indem haben sie sich aufgemacht, hin zwischen Tannewitz und Muschau in einem öden Dorf (Bogenitz, Burmanic) sich gellägert, ein Tag und ein Nacht da aufgehalten, um gegenwärtiger Not willen mit einander sich im Herrenberatschlaget und Diener in der zeitlichen Notdurst geordnet,… Zu dieser Zeit haben diese Männer einen Mantel vor dem Volkniedergebreitet, und jedermann hat sein Vermögen dargelegt,…nach der Lehre der Propheten und Apostolen.“
Nálezy středověké keramiky z 14. až 15. stol. získané v místech kde stávala ves Burgmanice nad Pernou. 118
„Als sie aber von diesem Ort weiter vorrucken wollten, kam der Herr Leonhard von Lichtenstein auf Nikolsburg zu ihnen mit etlichen Reutern und sprach, wo sie hinaus wollten, sie hätten wohl zu Nikolsburg mögen bleiben. … Also sein sie aufbrochen und von dannen zogen; der Herr Leonhard ist mit ihnen geritten bis gen Unter-Wisternitz, hat ihnen daselbst ein Trunk verschaft und mautfrei gelassen.“
Als sie daselbst über die Brucken gezogen, sein sie zur rechten Hand beim alten Tempel, dem Einsiedelhäusel, übernacht, bis Morgen zur Früstückszeit daselbst bleiben,…
2. den 5 km
119
Boží muka mezi Strachotínem a Popicemi.
Seind denselben Tag bis gen GrossNembschtz bei Nusslau gezogen
3. den 12 km
Pohled od Boží muky k Popicím.
Foto: V. Hortvík 120
Tvrz ve Velkých Němčicích. Renesanční štít se znakem Lomnických.
Von dannen haben sie vier Männer gen Austerlitz geschickt, an die Herren daselbst begehrt, sie auzunehmen ihrem Gewissen frei unverhindert; … Welches diese Herren zu tun und sie aufzunehmen willig waren gegen ihnen und sagten, wenn ihr tausend wären, so wollten sie alle aufnehmen. Schickten ihnen damit drei Wägen entgegen, dass sie desto füglicher fort möchten. Als sie nun in die Stadt gen Austerlitz kommen sein, haben ihnen die Herren öde, verbrannte Hofstadt eingeben, da sie denn drei Wochen lang unter offnem Himmel gewohnt haben. Also haben sie ihnen auf ihr Begehren auf dem Hafenmarkt erlaubt zu bauen, darzu ihn die Herren Holz die Notdurst gaben, auch sie der Robot, Zins, Steuer und anderer Sachen halber frei gesprochen sechs Jahr lang.
121
Celkem cesta 47 km.
Huterští bratři z USA po stopách svých předků. 122
