STANOVY KLUBU KLUB PŘÁTEL OCASATÝCH OBOJŽIVELNÍKŮ CAUDATA SDRUŽENÍ ZÁJEMCŮ O FAUNISTIKU, TERARISTIKU A OCHRANU OCASATÝCH OBOJŽIVELNÍKŮ

Stanovy Klubu

STANOVY KLUBU KLUB PŘÁTEL OCASATÝCH OBOJŽIVELNÍKŮ CAUDATA   SDRUŽENÍ ZÁJEMCŮ O FAUNISTIKU, TERARISTIKU A OCHRANU OCASATÝCH OBOJŽIVELNÍKŮ   Úkolem a cílem KLUBU je podporovat a vlastním přínosem obohacovat rozvoj  TERARISTIKY-chovatelského oboru zaměřeného na chov exotických obojživelníků v lidské péčí a BATRACHOLOGIE-vědeckého oboru zabývajícího se třídou obojživelníků. Přínos  KLUBU spočívá ve vlastním, individuálním, skupinovém i společném pozorování a výzkumu prováděném členy v metodicky správném chovu a rozmnožování obojživelníků, ve výměně poznatků a zkušeností, publikováním výsledků v odborných časopisech a zpravodajích. KLUB spolupracuje s českými i zahraničními institucemi a jednotlivci, jejichž obory činnosti se shodují s cíli KLUBU. Vyměňuje si s nimi odborné časopisy  a informační materiály. KLUB spolupracuje s hnutím na ochranu batrachofauny a druhové ochrany, podílí se na ochraně přírody a životního prostředí. KLUB podporuje vzdělávání svých členů v oborech své působnosti, pořádá  přírodovědné soutěže, besedy, přednášky, výstavy a zájezdy za přírodními zajímavostmi Čech a Evropy.  KONTAKTNÍ ADRESA: Mgr. Petr Zmítko                                            Rybalkova 937                                            551 01, Jaroměř                                            tel. 491 814327                                            mob. 737977132                                            e-mail: [email protected]               Zpět        Na obsah     Next

file:///C|/Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/stnovy%20klubu.htm[21.7.2011 23:20:37]

Nová stránka 1

 

Adresář členů KLUBU     1. Nožička Josef            Jižní 943, Uherské Hradiště  686 05  tel. 632/554145,                                        632/578225, mailto:[email protected]   2. Rozínek Karel           Štefánikova 2361, Dvůr Králové n. Labem 544 01                                         tel. 437/4550(624550), 819338,[email protected]   3. Rozínek Roman        Durychova 1383, Hradec Králové 500 12   tel. 49/5266649                                        mailto:[email protected]   4. Šlechta Antonín        Regnerova 594, Úpice 542 32  tel. 439/932369,  441/453547                                             mailto:[email protected]   5. Mgr.Zmítko Petr      Rybalkova 937, Jaroměř 551 01  tel: 491814327,                                           mob.737/977132                                         [email protected]   6. Tuček Miroslav         Rusek 109, Hradec Králové, 500 03    603/338265   7. Macháček David       Mob. 736138465, Ostromečská 7 Praha 3- Žižkov 130 00                                        mailto:[email protected],mailto:[email protected]                                    8.   Sejkora Radek         Ke Zvoničce 647/5103 00 Praha 10 - Kolovraty                                        tel: 606 141 342                                        email: [email protected] 9. Machala Ladislav     Pražská 486, Unhošť 273 51 fax: 02/66082629, tel: 312/697561                                        606/11380 [email protected]                                    10. Kavina Pavel           Nad Koulkou 3, Praha 5  Smíchov 150 00   tel.2/90012897,                                         [email protected]                                          11. Šiffner Filip             Praskova 1, Krnov 794 01 e-mail [email protected] tel.605943557                                    12. Radek Roman         Průběžná 1853, Rakovník 269 01   13.  Čambal Štefan       Mochovská 16, Levice 934 05 Slovensko                                         mailto:[email protected] , [email protected] , [email protected].   14. Dr. Lejska  Karel  Malostranská 9, Brno  625 00  [email protected]                                        Tel.05/47353132                                    15. Heriban Igor           Amdroseho 13, Bratislava 5 851 03  Slovensko                                         mailto:[email protected] , [email protected]                                                                                 16.Ing.  Brychta Karel  J.Jovkova 3251, Praha4, 143 00 e-mail: [email protected],                                         mob. 606  616 119, tel. dom. 244 403 608   17.  Váša Hynek              Kopřivnická 613,  Praha-Letňany 199 00, tel. 606 730 663,                                                      [email protected] file:///C|/...l/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/Adresar%20clenu%20klubu%20caudata.htm[21.7.2011 23:20:38]

Nová stránka 1

  18. Alena Pončová          e-mail:[email protected]                                         tel.: 595 228 110                                         mob. 736 140 162   19. Jana Baďurová          email: [email protected]                                           Praha 13, Zázvorkova 1998, 15500                                           728253301   20. Václav Doležal          [email protected]                                         Hrádek u Nechanic 50                                         tel.: 495 441 890   21. F. Uhlíř                      Boženy Němcové 591 ,503 51 ,      Chlumec n. C.             Zpět        Na obsah     Next                                

file:///C|/...l/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/Adresar%20clenu%20klubu%20caudata.htm[21.7.2011 23:20:38]

Nová stránka 1

            Ocasatí obojživelníci ( Urodela-Caudata) v historii                      (poznámka k jejich předvědecké a raně vědecké recepci v minulosti)                                                                   Jiří Wolf         Kromě samozřejmého ryze přírodovědného zájmu, poutají obojživelníci a plazi v poslední době také pozornost badatelů v kulturních vědách. Jedním z těch, kteří tento „hraniční“ výzkum nastartovali byl Robert Delort, ovlivněný  francouzskou historickou školou „Annales“. Ale rovněž mezi přírodovědci se objevují zájemci o tuto problematiku, o čemž svědčí  např. některé články ve sborníku „Mertensiella“- suplementu k  známému herpetologickému časopisu „ Salamandra“. Důležité příspěvky  k  tomuto tématu přináší též poměrně nové „Beiträge zur Literatur und Geschichte der Herpetologie und Terrarienkunde“, v nichž byl např. v  roce 2001 otištěn inspirativní článek Karla Ziegana o hadech v umění a náboženství. Následující text, zaměřený na ocasaté obojživelníky, nemá charakter ucelené studie, jde prozatím o předběžné načrtnutí látky, kterou bych v budoucnosti rád hlouběji zpracoval. Článek je zaměřen na evropskou kulturní oblast, ale pokládal jsem za vhodné alespoň v  úvodním odstavci naznačit, že stejně bohatý ne-li bohatší materiál  by mohly skýtat některé kultury mimoevropské.        Zatímco v  nearktické oblasti  figuruje axolotl (Ambystoma mexicanum), podle laskavého sdělení jediného českého znalce nahuatlu  a celé aztécké kultury doc.dr.Františka Vrhela, pouze jako součást tradiční stravy, hráli někteří mloci v dálněvýchodních kulturách daleko důležitější roli, např. představitel východopalearktické větve čeledi Salamandridae, Cynops pyrrhogaster býval vděčným námětem starojaponského malířství. Pamločí druhy z čeledi Hynobidae, Onychodactylus japonicus a Batrachuperus pinchonii jsou uctívány (jeden z nich jako bai-lung, bílý drak) v Číně, Koreji a Japonsku a objevují se rovněž v tamním lidovém lékařství. Kromě dálněvýchodní ikonografie a mytologie, se lze s mloky setkat také ve  staré literatuře, která se pokouší o „systematiku“ živočišných druhů. Jde především o dílo čínského učence Shi-zhen-li (1518-1593), v němž se mezi skupinou zvířat označovaných jako „Lin“ (draci), vyskytuje také čínský velemlok  z čeledi Cryptobranchidae, Andrias davidianus.   V evropské kulturní tradici se s mloky ve starší době setkáváme ve třech typech pramenů : v ikonografii (včetně emblematických knih) v literárních dílech jiného než přírodovědného zaměření a v předvědeckých pojednáních zaměřených na zoologii. Připomeňme, že až do 17.století se jedná takřka výlučně o mloka skvrnitého (Salamandra salamandra), který je ovšem často zobrazován ve fantastické podobě dráčka obývajícího plameny  (obr.3)      Ikonograficky zajímavé je zobrazení mloka na obraze Huga van der Goes (+1482) z roku 1470, na němž provází mlok s lidskou hlavou a předníma nohama opřenýma o rajský strom, Adama a Evu  a supluje tak rajského hada. To že se skutečně jedná o „ salamandra“ potvrzuje R.A. Koch v článku „The Salamander in van der Goes Garden of Eden“ otištěném v časopise Warburgova institutu . Také na známé rytině Albrechta Dürera (1471-1528) „Rytíř, ďábel a smrt“ se mezi kopyty rytířova koně pohybuje malé zvířátko (mlok), které naznačuje ohnivou smrt rytíře. Z tohoto typu pramenů je možno zmínit také dřevoryt z knihy „ Zahrada zdraví“, datované rokem 1529, kde má mlok  právě podobu draka v plameni.   Naproti tomu v Lonicerově Kreuterbuchu z roku 1582 (obr.1) nebo na krásném obraze HlavaMedúsy od Petra Paula Rubense ( 1577-1640) (obr.2) je již patrno, že zobrazení bylo provedeno podle živého exempláře druhu Salamandra salamandra ( i když v prvním případě v poněkud zkreslené podobě ). Pozoruhodné je také postavení mloka (Salamandra salamandra) v emblematice, jemuž věnoval samostatné pojednání španělský badatel José Julio Garcia-Arranz. Např.v díle Michaela Maiera (1568-1622) „ Atalanta fugiens hoc est file:///C|/Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/Ocas%20oboj%20v%20his.htm[21.7.2011 23:20:38]

Nová stránka 1

Emblemata nova de secretis naturae chymicae“ z roku 1618 čteme o mloku, který přežívá v  ohni jako kámen „ Ut salamandra vivit igne sic lapis“ V Heinsiově práci Emblemata amatoria  zas lze nalézt  rytinu, na níž přilétá putti s dvěma pochodněmi v rukou k salamandrovi v ohni a tuto picturu provází následující subscriptio v podobě veršů, nadepsaných  MEA VITA PER IGNEM     Hei fatum crudele mihi, mea vita per ignes crescit et in mediis ignibus esse iuvat        Me nutrit veluti salamandram, Cyprius ardor : Plus iuvat in te, quam te sine flamma mori      Tyto verše v Heinisiově „subscriptio“ srovnávají žár, v němž přebývá zamilovaný člověk s plamenem ve kterém žije a jímž je živen salamandr.    Notoricky známé jsou poznámky výtvarného genia Leonarda da Vinci (1452 -1519) a proslulého zlatníka Benvenuta Celliniho (1500 -1574) o ohnivých salamandrech. Cellini vzpomíná jak mu otec udělil políček aby si zapamatoval chvíli, kdy spařil vzácné zvířátko(salamandra), vylézající z plamenů v domácím krbu.    Předvědecký, literární zájem o mloka skvrnitého lze sledovat až do antiky k dílu Plinia staršího ( 23-79 n.l.), který v kapitole XXIII., knihy 29. své „Naturalis historiae“, pokládá mloka za mimořádně jedovaté zvíře, jehož tělo zbavené vnitřností, končetin a hlavy, uložené v medu má však afrodiziakální účinky. Pliniův současník Pedanius Dioskurides autor knihy „De materia medica“ tvrdil, že popel z mloka smíšený s olejem odstraňuje vlasy.        Ve středověku učená benediktinka Hildegarda z Bingen (1098 -1179) ve své práci „Physica“ ukazovala mloka jako zvíře schopné hasit oheň. Autoru  normandského bestiáře z doby okolo  roku1210 Guillaumu le Clerc slouží mlok jako symbol rozumného člověka přitahovaného svatým životem.( „ cette bete signifie l homme de raison menant une vie sainte“) Albertus Magnus (1193-1280) se zase domníval, že mlok je bezkrevný jedovatý červ, schopný léčit sebe sama. Pro Konráda z Megenbergu  (1309 -1374), autora spisu „Das Buch der Natur“, je mlok čtyřnohé zvíře podobné ještěrce. Také v  díle renesančního švýcarského polyhistora Konráda Gesnera (1516-1565) „Historia animalium“, se odráží skutečnost, že na raněnovověkých (neřku-li středověkých) ikonografických památkách je často obtížné rozeznat  mloka od ještěrky, protože mlok je zde označen právě rodovým jménem ještěrky „ lacerta salamandra“.     V knize  zakladatele flogistonové teorie Johanna Joachima Bechera (1635-1682), „Parnassus medicinalis illustratus“ je mlok ( Salamandra salamandra) uveden jako zvíře, které symbolizuje vápenec „calx viva“. Francouzský hermetik Nicolas Pierre Henri Montfaucon de Villars (1635-1673)  píše, že mloci  ( salamandres) jsou složeni z těch nejjemnějších částí sféry ohně, stmelené a uspořádané působením vesmírného ohně.       První popis mloka  skvrnitého (Salamandra salamandra) v kontextu  zoologické systematiky pochází z díla jejího zakladatele Carla Linného  (1707-1778) a vyznačuje se strohou věcností. Popisuje čtyřnohé tělo, holé a měkké, potažené lesklou kůží, vylučující bílou š´távu, zploštělou hlavu s hrboly po obou stranách a s očima na přední části hlavy, potom čelisti s malými zoubky a široký, nerozdělený jazyk: „Corpus quadrupes, nudum, molle, cute splendida, lac fundente vestitum. Caput depressum, utrinque tuberosum, oculi in anteriore capitis parte... Maxillae denticulatae, linqua lata, indivisa...“Mezi další pokusy zhodnotit  vědecky mloky, který přímo navázal na Linného patří  příslušný oddíl  práce Erpetologie od abbého Josepha Paula Bonnaterre (1752- 1804), která vyšla jako součást  „Tableau encyclopedique et methodique des trois régnes de la nature“ v Paříži roku 1789. Popis zvířete je již podán na základě

file:///C|/Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/Ocas%20oboj%20v%20his.htm[21.7.2011 23:20:38]

Nová stránka 1

studia živých exemplářů „ j ai composé cette description sur deux individus vivans, que j ai observés a Saint-Géniez en Rouerque, le 11. octobre 1788“, popis mloka však podržuje některé poetické  příměry (na hlavě má prý obrazec podobný špičce kopí- „ la téte, vue par dessus, présente la figure d un fer de lance“) .Vůbec první samostatnou vědeckou publikací věnovanou čeledi Salamandridae je zřejmě práce proslulého francouzského přírodovědce Pierra André Latreille (1762-1833) s názvem „ Histoire naturelle des Salamandres de France“, Paris 1800 .  Později než mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) vstupuje do evropských kulturních dějin macarát (Proteus anguinus), zmiňovaný jako dračí mládě v topografické práci slovinského polyhistora  barona Johanna Weikarta Valvasora (1641-1693) „Die Ehre des Herzogstums Krain“ z roku 1689. Popis macaráta lze nalézt také v zmíněném pojednání abbého Bonnaterre, kde je označen jako Protée serpent: „ les pieds de derriére conformés pour marcher, le tronc arrondi, alongé, trés blanc…: les appendices des branchies couleur de corail...“ . (popisují se nohy uzpůsobené k  chůzi, zakulacený, podlouhlý a velice bílý trup a žáberní přívěsky v barvě korálu). První  soustavnou vědeckou studii  o macarátovi vydal až  italský barnabita Pietro Configliachi (1777-1844) spolu s Maurem Rusconim  v roce 1819  pod názvem „ Monografia del Proteo anguino di Laurenti“.    Pokud jde o mločí fosílie, podržuje si  kulturněhistorickou  zajímavost velice známé  pojednání Johanna Jakoba Scheuchzera (1672 -1733) „Homo diluvii testis“ z roku 1726, v němž pokládá zkamenělinu  příbuzného  recentních velemloků z čeledi Cryptobranchidae za pozůstatky člověka, který zahynul v dobách biblické potopy, tato domněnka byla vyvrácena až zakladatelem vědecké paleontologie Georgesem Cuvierem (1769-1832), jinak paradoxně zastáncem kataklysmatické teorie. J.J. von Tschudi pak tohoto fosilního mloka pojmenoval na počest jeho objevitele Andrias Scheuchzeri.                                                                          Výběr z pramenů a literatury : Joseph Paul BONNATERRE, Erpetologie, in Tableau encyclopedique des trois régnes de la nature, Paris 1789, pag. 61-66 Georges CUVIER, Rozprawa o přewratech v kůře zemní, Praha 1834, pag.73   Robert DELORT, Les animaux ont une histoire, Paris 1994, passim ER-MI-ZHAO et Kraig ADLER, Herepetology of China, s.l., 1993, str.17 José Julio GARCIA-ARRANZ, La salamandra: distintas interpretationes fraficas de un mito literario tradicionall, Norba-Arte X, 1990, str. 53-68   Hans Joachim HERRMANN et Klaus KABISCH, Some Aspect about Salamandra salamandra  (Linné, 1758) from the Literature of the 16 th to the 18 th century, in Hartmut Greven et Burkhard Thiesmeier (Hg.), Mertensiella (Supplement zu Salamandra), Bonn 1994, str. 217-223 Engelbert KIRSCHBAUM (hg.), Lexikon der christlichen Ikonographie, Rom-Basel-Freiburg-Wien 1990, Band IV., str. 11- 12, heslo „Salamander“ Adamus LONICERUS, Kreuterbuch, Franckfort am Meyn 1582, fol. 331v Xenia  MURATOVA, Les miniatures du manuscrit Fr. 14969 de la Bibliothéque Nationale de Paris (Le Bestiaire de Guilllaume le Clerc et la tradition iconographique franciscaine ), in Medievalia ,3-4, 28 / 1978, str.141  Karel PEJML, Josef AUGUSTA, Draci a obři, Tvorstvo pohádek a starých přírodopisů, Praha 1947, str. 108-112  Richard PODLOUCKY, Albertus Seba (1665-1736), Mertensiella ( Supplement zu Salamandra), Bonn 2001, str. 604609   Zásadní informace o tématu mohou být uloženy v diplomové práci S.MORINA „ Étude ethnozoologique des salamandres francaises, comparaison avec les grandes salamandres de Chine et du Japon ( 80 stran), která byla obhájena v roce 1986 na katedře etnozoologie a etnobotaniky Univerzity René Descarta v Paříži a kterou jsem bohužel neměl možnost studovat.        

file:///C|/Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/Ocas%20oboj%20v%20his.htm[21.7.2011 23:20:38]

Nová stránka 1

 Za konzultace vděčím RNDr. J.Moravcovi CSc.z NM, doc. PhDr. Františku Vrhelovi CSc. a PhDr. Z. Hojdovi CSc. z FFUK        

           Část emblému s ohnivým salamandrem                       Mloci v díle J.P. Bonnaterra, Erpetologie,    

  

 

                                                                                              P.P. Rubens, Hlava medúzy, Moravská galerie Brno    

     Zpět        Na obsah    Next

file:///C|/Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/Ocas%20oboj%20v%20his.htm[21.7.2011 23:20:38]

Nová stránka 1

OBOJŽIVELNÍCI JAKO MODELOVÝ ORGANISMUS V TOXIKOLOGII – REVIEW MVDr. Dagmar Vršková               Fotografie: MVDr. Dagmar Vršková   SOUHRN Cílem práce je seznámit s ekotoxikologickými testy, při kterých se jako modelové organismy používají obojživelníci. Možnosti jejich využití v toxikologii jsou poměrně široké – obojživelníky lze uplatnit v testech teratogenity (FETAX – Frog Embryo Teratogenesis Assay – Xenopus), testech genotoxicity (Micronucleus test a Jayletův test) a v testech na endokrinní disruptory (testy metamorfózy, stanovení produkce vitelogeninu, sledování sexuálního vývoje, využití tkáňových kultur). V současné době používá zejména test embryotoxicity a teratogenity na drápatce vodní (FETAX). *** Obojživelníci jsou velmi významnou skupinou volně žijících organismů. Ve srovnání s jinými ekonomicky zajímavými živočišnými druhy (např. ryby) jim však dosud nebyla věnována dostatečná pozornost. V souvislosti s negativním působením člověka na biosféru se od poloviny 20. století začal projevovat významný úbytek obojživelníků (označovaný termínem Global Amphibian Decline) a poškozování jejich zdraví včetně vysokého výskytu morfologických malformací dospělých jedinců. 1 Jednou z prokazatelných příčin těchto jevů je i kontaminace životního prostředí xenobiotiky. V souvislosti s těmito nálezy se pozornost vědecké veřejnosti detailněji zaměřila na poznávání efektů cizorodých látek (laboratorní toxikologické studie využívající obojživelníky a jejich vývojová stadia) a na hledání příčin a ekologických důsledků (vztah výskytu chemických kontaminantů a současný výskyt malformovaných jedinců v přirozených lokalitách). Larvy obojživelníků jsou díky vodnímu způsobu života, rychlé organogenezi a intenzivnímu metabolismu vhodným modelem pro sledování kontaminace povrchových vod cizorodými látkami. Nejčastěji používaným modelovým organismem je drápatka vodní (Xenopus laevis) 1-23 (obr. 1). Výhodou testů na drápatkách je akvatický způsob života larev i dospělců, zvládnutá metodika odchovu a možnost získání embryí nezávisle na ročním období. Mezi další používané druhy obojživelníků patří skokani Rana pipiens 2 a Rana temporaria, 10 rosničky Litoria adelaidaensis a Crinia insignifera, 3 drápatka Silurana tropicalis 27 (obr. 2), ropuchy

Bufo americanus2  a Bufo arenarum; 28; z ocasatých obojživelníků jsou to žebrovník Pleurodeles waltl 11,24-26 (obr. 3) a axolotl Ambystoma mexicanum.11,20 ,

čolek Notophthalmus viridescens,29,30

čolek

ohňobřichý

Cynops

pyrrhogaster.31   V článku jsou přehledně uvedeny ekotoxikologické testy, které jako modelový organismus využívají obojživelníky. 1.      Testy teratogenity   Test embryotoxicity a teratogenity na drápatce vodní (Frog Embryo Teratogenesis Assay – Xenopus, FETAX): FETAX (Frog Embryo Teratogenesis Assay – Xenopus) je test na časných vývojových stadiích drápatky, který slouží k odhadu rizika embryotoxicity a teratogenity. Test se provádí podle metodiky ASTM. Test trvá 96 hodin a jeho výsledkem jsou tyto hodnoty: 96h LC50 (koncentrace, která způsobí úhyn 50 % embryí), 96h EC50 (koncentrace, která u 50 % embryí způsobí malformace), TI (teratogenní index, který je určen hodnotou podílu 96h LC50 a 96h EC50) a MCGI (minimal concentration of growth inhibition – nejnižší koncentrace, která způsobí inhibici růstu embryí). Výsledky získané pomocí testu FETAX slouží jako rychlé screeningové hodnocení embryotoxicity a teratogenity file:///C|/Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/poboj%20jako%20model.htm[21.7.2011 23:20:39]

Nová stránka 1

zkoumané látky pro embrya drápatky. Dá se však předpokládat, že látka, která v testu projevuje výrazné embryotoxické nebo teratogenní účinky na embrya modelového organismu, bude podobně účinkovat i na ostatní vodní organismy s volně žijícími embryi a larvami. Skupiny 25 embryí drápatek jsou umístěny v Petriho miskách s roztokem FETAX, ke kterému je přidána zkoumaná látka v požadované koncentraci. Jako negativní kontrola slouží embrya, která se vyvíjela pouze v roztoku FETAX, bez přidání testované látky. Během testu se larvy nekrmí, každých 24 hodin se provádí výměna roztoků a odstraňování uhynulých embryí a larev. Po 96 hodinách se larvy usmrtí a pomocí binokulární lupy se sleduje tělesná délka a výskyt malformací u jednotlivých larev (obr. 4, 5) a porovnává se s larvami z negativní kontroly (obr. 6). Jako alternativní živočišné druhy jsou v metodice FETAXu uvedeny skokan Rana pipiens a ropucha Bufo americanus.   AMPHITOX : Jedná se o soubor toxikologických testů, které slouží k odhadu rizik mortality a teratogenity testované látky pro obojživelníky.28 Jako modelový organismus se používají vývojová stádia ropuchy Bufo arenarum. AMPHITOX se skládá z akutního testu toxicity (AMPHIACU), z  chronického testu toxicity (AMPHICRON) a z testu na časných vývojových stádiích obojživelníků (AMPHIEMB). Výsledné hodnoty tohoto testu představují LC 50, NOEC (no observed effect concentration – nejvyšší koncentrace testované látky která nezpůsobila žádné pozorovatelné účinky) a TI (teratogenní index). Výhodou testu AMPHITOX je, že umožňuje přesně stanovit období, ve kterém vykazuje testovaná látka nejsilnější účinky na modelový organismus.   2.      Testy genotoxicity   MN – test a Jayletův test: Pro zjišťování genotoxicity xenobiotik pomocí obojživelníků se používají dvě metody: Xenopus Micronucleus Assay (MN–test) a Jayletův test. 12 Principem obou metod je sledování zvýšeného počtu mikrojader v  erytrocytech u larev po expozici látkám s  potencionálním genotoxickým účinkem. Oba testy se liší použitým druhem modelového organismu. MN–test pracuje s larvami drápatky vodní (Xenopus laevis), Jayletův test je upraven pro použití larev ocasatých obojživelníků – žebrovníka (Pleurodeles waltl) nebo axolotla (Ambystoma mexicanum). Larvy jsou vystaveny účinkům zkoumané látky po dobu 12 dnů. Pak je od nich odebrána krev. V krevním nátěru se sleduje 1000 erytrocytů. Z  tohoto počtu se zjišťuje množství erytrocytů obsahující jedno nebo více mikrojader. Na základě poměru zjištěných počtů erytrocytů s mikrojádry ku sledovaným 1000 erytrocytům se vypočte mitotický index. Ten se porovnává s výsledky získanými v negativní kontrole. Jayletův test na ocasatých obojživelnících se ve Francii využívá jako standardní metoda pro určování genotoxicity látek a je zpracován do podoby metodiky Frech Standard NF.22 Bylo prokázáno, že MN–test s drápatkami má stejnou senzitivitu jako Jayletův test na ocasatých obojživelních, 12 a tudíž jsou oba testy vhodné pro posuzování genotoxicity.   3.      Testy na endokrinní disruptory   Endokrinní disruptory (ED´s) jsou xenobiotika narušující endokrinní systém živočichů. U obojživelníků působí ED´s na několika úrovních: v  embryonálním a larválním období, při metamorfóze, v  období diferenciace gonád a v dospělosti (narušením fyziologického chování).1 Larvální vývoj a metamorfóza obojživelníků jsou řízeny kortikoidy, pohlavními steroidními hormony a hormony štítné žlázy. Porušení regulační dráhy hormonů štítné žlázy vede k  poruchám růstu a metamorfózy. 1,13 Následkem předčasné metamorfózy vznikají extrémně malí jedinci, neschopní reagovat na změny přírodních podmínek, s  omezenou možností živit se větší potravou a s nízkými energetickými file:///C|/Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/poboj%20jako%20model.htm[21.7.2011 23:20:39]

Nová stránka 1

rezervami. Některé ED´s ovlivňují regulační systém pohlavních steroidů. Pokud takové ED´s působí na populaci larev v  období vývoje gonád, dochází ke změně poměru pohlaví.13,14 To může mít za následek pokles populací některých druhů obojživelníků.   Testy metamorfózy: Čtrnáctidenní test metamorfózy je prováděn podle metodiky U. S. EPA. 11 Cílem testu je prokázat, zda zkoumaná látka ovlivňuje rychlost metamorfózy. Do testu jsou nasazeny larvy drápatky vodní (Xenopus laevis) ve vývojovém stadiu 60, tzn. těsně před dosažením metamorfózy. Larvy jsou po celou dobu testu (14 dnů) vystaveny expozici zkoumané látky. U larev se denně sleduje stadium vývoje a průběh metamorfózy. Jako doplňkové údaje se zaznamenává výška ocasního lemu, délka ocásku, těla a pánevních končetin. Výsledkem testu je hodnota IC50, což je koncentrace testované látky, která způsobí u 50 % pulců inhibici metamorfózy. Existuje i 70denní varianta testu metamorfózy, kdy jsou do pokusu nasazeny larvy drápatky ve stáří 5 dnů. Výhodou tohoto testu je prodloužená expozice larev zkoumané látce, lépe simulující přírodní podmínky.9 Během pokusu se sledují stejné parametry jako u 14denního testu metamorfózy. Výsledkem testu jsou hodnoty 5d LC50, 70d LC50 a IC50.    Stanovení produkce vitelogeninu: Vitelogenin je bílkovina produkovaná jaterními buňkami ryb, obojživelníků, plazů a ptáků. Produkce je indukována vazbou estrogenů na jaterní receptory. U samic je vitelogenin transportován do vaječníků, kde tvoří součást žloutkových proteinů. U samců je hladina endogenních estrogenů přirozeně velmi nízká, a proto je i produkce vitelogeninu minimální.17 Po působení ED´s s xenoestrogenním účinkem dochází u obou pohlaví ke stimulaci tvorby endogenních estrogenů a ke zvýšení hladin vitelogeninu.17,19 Naopak působení antiestrogenních ED´s se produkce vitelogeninu minimalizuje pod měřitelnou úroveň. 18 Pro stanovení hladin vitelogeninu u obojživelníků se používá drápatka vodní (Xenopus laevis).   Sledování sexuálního vývoje: Vlivem ED´s dochází k poruchám vývoje gonád – mění se poměr počtu samců a samic 14 a také se objevuje intersex – tzn. současná přítomnost vaječníků i varlat u jednoho jedince. 13,15 Larvy Xenopus laevis jsou od stáří 5 dnů vystaveny působení testované látce. Po ukončení metamorfózy (po 78 dnech) jsou mladé drápatky usmrceny a u každého jedince se provádí histologické vyšetření gonád a svalu m. dilatator laryngis. Velikost svalu m. dilatator laryngis patří mezi druhotné pohlavní znaky u drápatky vodní. U samců je tento sval vyvinut mohutněji. Při histologickém vyšetření se sleduje plocha tohoto svalu na příčném řezu. Při působení xenobiotik s androgenními účinky se plocha m. dilatator laryngis zvětšuje. 13   Využití tkáňových kultur odvozených z  tkání obojživelníků: Alternativní metodu k   pokusům na živých obojživelnících přestavuje použití tkáňových kultur (TK). Mezi hlavní výhody TK patří: výrazné snížení množství zvířat použitých v  experimentu, zajištění vysokého počtu vzorků a možnost odběru kontrolních i experimentálních vzorků z tkáně jednoho zvířete, což minimalizuje variabilitu získaných výsledků. K testování účinků ED´s se využívají TK z jater drápatek Xenopus laevis. Za 6 až 8 dnů po expozici xenoestrogenním látkám začne TK produkovat vitelogenin. Bylo prokázáno, že hladiny vitelogeninu vyprodukovaného TK a játry živé

file:///C|/Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/poboj%20jako%20model.htm[21.7.2011 23:20:39]

Nová stránka 1

drápatky se téměř neliší.23   Závěr Uvedený přehled ukazuje, že obojživelníci mohou být použiti jako modelový organismus k různým ekotoxikologickým testům. V  České republice jsou obojživelníci jako model pro toxikologii využíváni pouze na dvou pracovištích – na Ústavu veřejného veterinárního lékařství a toxikologie Fakulty veterinární hygieny a ekologie Veterinární a farmaceutické univerzity Brno a ve Výzkumném centru pro chemii životního prostředí a ekotoxikologii (RECETOX) Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity Brno. Dá se tedy říci, že obojživelníci na své širší uplatnění v ekotoxikologických testech u nás teprve čekají.   Autorka děkuje prof. MVDr. Zdeňce Svobodové, DrSc., za odbornou revizi textu. Práce vznikla v rámci autorčina doktorského studijního programu v oboru Veterinární farmakologie a toxikologie FVHE VFU Brno.   Literatura: 1.      Sparling D. V., Linder G., Bishop C. A. Ecotoxicology of amphibians and reptiles. Pensacola; Soc Environ Tox Chem (SETAC), 2000:904. 2.      ASTM. American Society for Testing and Materials: Standard Guide for Conducting the Frog Embryo Teratogenesis Assay – Xenopus (FETAX). ASTM: E 1439-98. 1998 3.      Mann R. M., Bidwell J. R. Application of the FETAX protocol to asses the developmental toxicity of nonylphenolethoxylate to Xenopus laevis and two Australian frogs. Aq Tox 2000;51:19-29. 4.      Cardellini P., Ometto L. Teratogenic and toxic effects of alcohol ethoxylate and alcohol ethoxy sulfate surfactants on Xenopus laevis embryos and tadpoles. Ecotox Environ Saf 2001;48:170-177. 5.      Vismara C., Bacchetta R., Cacciatore B., Vailati G., Fascio U. Paraquat embryotoxicity in the Xenopus laevis clevage phase. Aq Tox 2001;55:85-93. 6.      Chenon P., Gauthier L., Loubieres P., Severax A., Delpoux M. Evaluation of the genotoxic and teratogenic potential of a municipal sludge and sludge-amended soil using the amphibian Xenopus laevis and the tobacco: Nicotiana tabacum L. var. Xanthi Dulieu. The Sc Total Environ 2003;301:139-150. Vršková D., Bláha L., Babica P., Maršálek B. Model FETAX – využití pro stanovení embryotoxicity látek u drápatek vodních (Xenopus laevis). Sborník referátů 11. konference Soláň 1. - 3. 9.2003 Toxicita a biodegradabilita látek a odpadů významných ve vodním prostředí 2003;301-304. 7.      Dvořáková D., Dvořáková K., Bláha L., Maršálek B., Knotková Z. Effects of cyanobacterial biomass and purified microcystins on malformations in Xenopus laevis: teratogenesis assay (FETAX). Environ Tox 2002;6(17):547-554. 8.      Goleman W. L., Urquidi L. J., Anderson T. A., Smith E. E., Kendall R. .J, Carr J. A. Environmental relevant concentration of ammonium perchlorate inhibit development and metamorphosis in Xenopus laevis. Environ Tox Chem 2002;21:424-430. 9.      Gutleb A. C., Appelman J., Bronkhorst M., Van den Berg J. H. J., Murk A. J. Effects of oral exposure to polychlorinated biphenyls (PCBs) on the development and metamorphosis of two amphibian species (Xenopus laevis and Rana temporaria). Sc Total Environ 2000;262:147-157. 10.  Federal Register. Endocrine disruptor screening program: Statement of policy and priority-setting workshop notice. Fed Reg 1998;63:71542-71568. file:///C|/Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/poboj%20jako%20model.htm[21.7.2011 23:20:39]

Nová stránka 1

11.  Zoll-Moreux C., Ferrier V. The Jaylet-Test (newt micronucleus test) and the micronucleus test in Xenopus: two in vivo tests on amphibia. I. Evaluation of the genotoxicity of five environmental pollutants. II. Evaluation of the genotoxicity of five effluents. Water Res 1999;33:2301-2314. 12.  Hayes T. B., Collins A., Lee M., Mendoza M., Noriega N., Stuart A. A., Vonk A. Hermaphroditic, demasculinized frogs after exposure to the herbicide atrazine at low ecologically relevant doses. NSAP 2002;99:5476-5480. 13.  Kloas W., Lutz I., Einspanier R. Amphibians as a model to study endocrine disruptors: II. Estrogenic acitvity od environmental chemicals in vitro and in vivo. Sc Total Environ 1999;225:59-68. 14.  Carr J. A., Gentles A., Smith E. E. et al. Response of larval Xenopus laevis to atrazine: assessment of growth, metamorphosis, and gonadal and laryngeal morphology. Environ Tox Chem 2003;22:396-405. 15.  Palmer B. D., Palmer S. K. Vitellogenin Induction by Xenobiotic Estrogens in the Red-eared Turtle and African Clawed Frog. Environ Health Pespect 1995;103 (Suppl 4):19-25. 16.  Palmer B. D., Huth L. K., Pieto D. L., Selcer K. W. Vitellogenin as a biomarker for xenobiotic estrogens in an amphibian model systém. Eviron Tox Chem 1998;17:30-36. 17.  Pickford D. B., Morris I. A. Inhibition of gonadotropin-induced oviposition and ovarian steroidogenesis in the African clawed frog (Xenopus laevis) by the pesticide methoxychlor. Aq Tox 2003;62:179-194. 18.  Mosconi G., Carnevali O., Franzoni M. F. et al. Environmental estrogens and reproductive biology in amphibians. Gen Comp Endocrin 2002;126:125-129. 19.  Saka M. Examination of an amphibian-based assay using the larvae of Xenopus laevis and Ambystoma mexicanum. Ecotox Environ Saf 2003;55:38-45. 20.  Wiley H.S., Opresko L., Wallace R. A. New methods for the purification of vertebrate vitellogenin. Anal Biochem 1971;97:145-152. 21.  Harlow E., Lane D. Antibodies: A Laboratory Manual. New York:Cold Spring Harbor Laboratory 1988. 22.  Hurter E., Pool E. J., Van Wyk J. H. Validation of an ex vivo Xenopus liver slice bioassay for environmental estrogens and estrogen mimics. Ecotox Environ Saf 2002;53:178-187. 23.  AFNOR Essai des eaux. Evaluation de la génotoxicité au moyen de larves de batraciens (Pleurodeles waltl), Norme Francaise (AFNOR) T90-325. Association Francaise de Normalisation. Tour Europe. Paris. 1992. 24.  Calervo F., Campani C., Filippi C., Batistoni R., Deri P., Bucci S., Ragghianti M., Mancino G. Bioassays for testing effects of Al, Cr and Cd using development in the amphibian Pleurodeles waltl and regeneration in the planarian Dugesia etrusca. Aq Ecosys Health Managm 1999;2:281-288. 25.  Flament S., Knutz S., Chesnel A. et al. Effect of cadmium on gonadogenesis and metamorphosis in Pleurodeles waltl (urodele amphibian). Aq Tox 2003;64:143-153. 26.  Song M. O., Fort D. J., McLaughlin D. L. et al. Evaluation of Xenopus tropicalis as an alternative test organism for frog embryo teratogenesis assay-Xenopus (FETAX). Drug Chem Tox 2003;26 (3):177-189.   27.  Herkovits J., Pérez-Coll C.S. AMPHITOX: A customized set of toxicity tests employing amphibian embryos. In: Linder, G., Sparling, D.W., Krest, S., Little E. (Eds) Multiple stressor effects in relation to declining amphibian populations. ASTM STP 1443, American Society for Testing and Materials International, 2003. Bridgeport, NJ, USA. 46–60. 28.  Brodie E. D., Hensel J. L., Johnson J. A. Toxicity of the Urodele amphibians Taricha, Notophthalmus, Cynops, and Paramesotriton (Salamandridae). Copeia 1974; 2: 506-511. 30. Frisbie M. P., Wyman R. L. The effect of environmental pH of sodium balance in the red-spotted newt, file:///C|/Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/poboj%20jako%20model.htm[21.7.2011 23:20:39]

Nová stránka 1

Notophthalmus viridescens. Arch.Environ.Contam.Toxicol., 1992; 23(1): 64-68. 31. Pitkin, R. B., Pettyjohn A. 2-phenoxyethanol effects on the heart rate of the adult, red-spotted newt. J.PA.Acad.Sci., 1992; 65: 195.     Vysvětlivky: Embryotoxická látka  – způsobuje úhyn embryí Teratogenní látka  – způsobuje vývojové vady Genotoxická látka – poškozuje genetickou výbavu jedince Xenobiotika – cizorodé látky Erytrocyt – červená krvinka; u ryb, obojživelníků, plazů a ptáků obsahuje jádro Gonády – pohlavní orgány     Popisky k obrázkům      Obr. 1: Drápatka vodní (Xenopus laevis), při páření

    Obr. 2: Drápatka (Silurana tropicalis)

    Obr. 3: Žebrovník Waltlův (Pleurodeles waltl)  

    Obr. 4: Larva drápatky vodní po 96 hodinách v  testu FETAX, po působení kyseliny retinové. Je patrné obrovské nahromadění tekutiny v dutině tělní (srovnej s obr. 6) file:///C|/Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/poboj%20jako%20model.htm[21.7.2011 23:20:39]

Nová stránka 1

    Obr. 5: Larvy drápatky vodní po 96 hodinách v testu FETAX. Nahoře normálně vyvinutá larva z negativní kontroly, dole larva po působení chlorovaných parafínů. U dolní larvy je patrné zmenšení oka, nahromadění tekutiny v dutině tělní a abnormální zakřivení ocásku.

  Obr. 6: Larva drápatky vodní v testu FETAX, negativní kontrola. Správně vyvinutý

 Zpět        Na obsah    Next

file:///C|/Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/poboj%20jako%20model.htm[21.7.2011 23:20:39]

Nová stránka 1

Mločí den  

Radek Sejkora   Dne 16.4. jsme navštívili spolu s Hynkem Vášou a Karlem Brychtou akci nazvanou „Mločí den“. Jednalo se o prohlídku chovu rakouského chovatele Güntera Schultschika, spojenou se vzájemným setkáním obdobně zaměřených chovatelů v Rakousku, výměnou a prodejem odchovů a odbornými přednáškami na témata související s ocasatými obojživelníky. Do malebné vesničky  Kaltenleutgeben jsme dorazili krátce po 14 hodině, po cestě jsme ještě přibrali kolegu Bohumila Poláka z Jihlavy. Chov pana Schultschika se skrývá v přízemí nenápadného řadového dvoudomku. Po vstupu mne překvapilo velké množství nádrží umístěných ve dvou místnostech. Terária (akvária) byla umístěna téměř od podlahy až ke stropu na stojanech s důmyslným rozvodem vody a s odtoky na odkalování. Toto velmi zjednodušuje čištění a urychluje i tak časově velmi náročnou činnost při obsluze.  

    Vždyť jen nakrmení takového množství zvířat, musí i při relativně „malé“ spotřebě potravy  u obojživelníků zabrat každý den několik hodin. V jedné z místností byla i po domácku zhotovená prosklená nádrž s chlazením    

  a v ní umístěna 3 terária pro chladnomilné druhy.  Převážná většina chovaných druhů příslušela k čeledi Salamandridae, jednalo se o všechny „velké“ druhy čolků rodu Triturus včetně dvou poddruhů T. vittatus. Z „malých“ file:///C|/Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/Mloci%20den.htm[21.7.2011 23:20:40]

Nová stránka 1

čolků (dnes podle některých autorů řazených do samostatného rodu Lissotriton) byl v chovu pouze druh T. montadoni , jakýsi kříženec od T. vulgaris a samozřejmě nechyběl ani pestrý T. alpestris apuans (dnes v rodu Mesotriton).  

Nejvíce mne zaujaly nádrže se všemi 5 druhy/poddruhy rodu Neurergus, od nich, ostatně jako od většiny dalších chovanců, má pan Günter Schultschik vždy dvě oddělené chovné skupiny.  

    V dalších nádržích byly od tohoto rodu už i letošní larvy. Bohužel zde byla patrná vysoká úmrtnost a to jen potvrzovalo obtížnost odchovu většiny druhů tohoto rodu. Toto se uvádí i v článku o druhu N. crocatus od tohoto chovatele, najdete ho na internetové adrese: www.caudata.org/cc/species/Neurergus/N_crocatus.shtml , do češtiny přeložená verze tohoto článku je umístěná na našich stránkách. Z ostatních asijských zástupců čeledi Salamandridae zde byly zastoupeny pouze čtyři druhy rodu Tylototriton a také Mertensiella caucasica. Dále zde byl jeden zástupce rodu Hynobius ze stejnojmenné čeledi a zmiňuji ještě chladnomilného severoitalského mločíka rodu Speleomantes z čeledi Plenthodontidae.  

file:///C|/Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/Mloci%20den.htm[21.7.2011 23:20:40]

Nová stránka 1

  Z čeledi Ambystomatidae byly v chovu zastoupeny druhy: A. mavortium a A. mexicanum, tento posledně jmenovaný druh zde byl ve formě základní, albinotické, černé a hnědé. Mne však nejvíce zaujaly dva pěkní metamorfovaní jedinci, oba v dobré kondici. Naposledy bych se chtěl zde zmínit o severoafrickém žebrovníku Pleurodeles nebulosus z čeledi Salamnandridae, jehož odrostlé larvy jsme si spolu s Hynkem zakoupili. Výčet uvedených druhů v péči pana Schultschika není jistě úplný, ale bohužel není možné si všechny zapamatovat. Většina nádrží byla označena popisky s názvem druhu, přesnou původní lokalitou zvířat, jménem osoby která je chytala, případně i dalšími údaji o teplotě atd.Po vzájemném kontaktu s ostatními chovateli a prodejem a výměnou odchovů jsme se přesunuli do obývacího pokoje, zde následovaly odborné přednášky. První byla o chovu a rozmnožování rodu Tylototriton od Karla Neubauera, spojená s bohatou videoprodukcí. Další od Dr. Andrease Hassla (Hygienichý institut, Vídeň): „Parazitologie a hygiena u ocasatých obojživelníků a poslední od Mag. Cornelie Gablerové (Statistik Austria, Wien): “Problémy při výživě ocasatých obojživelníků.” Přednáška a diskuze. Bohužel, poslední dvě přednášky pro naši neznalost němčiny, kromě Hynka, jsme my ostatní přečkali venku před domem a prohlídkou okolí. Po přednáškách byla v programu návštěva místního zatopeného lomu spojená s pozorováním zdejší zajímavé barevné formy T. vulgaris a ostatní batrachologické fauny. Tuto jsme z časových důvodů museli oželet a odebrat se k domovu.  

file:///C|/Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/Mloci%20den.htm[21.7.2011 23:20:40]

Nová stránka 1

            Zpět        Na obsah    Next

 

file:///C|/Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/Mloci%20den.htm[21.7.2011 23:20:40]

Nová stránka 1

 EXPEDICE TURECKO 2005                                                Radek Sejkora       Jako jedno z posledních míst Evropy a přilehlého okolí  proslulé hojností zajímavých druhů ocasatých obojživelníků, je oblast Malé Asie. Turecko, ač dosti hornatá země s poměrně suchým a bezlesým vnitrozemím, je přesto domovem několika druhů náležících do čeledi Salamandridae.    Proto byla naším záměrem návštěva této země jako završení našich součastných expedicí. Zpočátku bylo zájemců málem na malý autobus, ale jak se termín odjezdu blížil, lidí ubývalo  a nakonec jsme zbyli pouze čtyři. Aby nebylo smůly málo, týden před odjezdem musel ze závažných důvodů cestu odříct i kolega Petr Zmítko. Tak jsem zůstal z „čolkařů“ nakonec sám a naše cesta se tak musela konat pouze ve třech. Termín odjezdu by naplánován na konec dubna, a to hlavně z důvodu návštěvy středomoří, protože zde by bylo totiž možné později předpokládat nástup horkého počasí.   Odjezd z Jihlavy se uskutečnil v sobotu v poledních hodinách. Po tranzitu přes Slovensko – prasklé přední sklo od odmrštěného kamínku, Maďarsko, Srbsko – dvě pokuty za rychlost a Bulharsko, jsme před obědem druhého dne dorazili k tureckým hranicím. Po vcelku hladkém odbavení a cestě po nudné a zemědělsky využívané evropské části Turecka, jsme pozdě odpoledne dorazili k úžině zvané Dardanely.  

    Cesta trajektem trvala asi půl hodiny a navečer jsme se již  utábořili v borovém lesíku nedaleko světoznámého archeologického naleziště Trója. Po nezbytném průzkumu okolí jsem pod kamenem u dobytčího napajedla nalezl samičku čolka obecného.  

file:///C|/Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/Exp%20turecko%2005.htm[21.7.2011 23:20:41]

Nová stránka 1

                                     V této oblasti se podle údajů v literatuře má vyskytovat populace náležící k poddruhu Triturus vulgaris schmidtlelorum. Tento podruh je prý charakteristický malými rozměry, asi  kolem 5 cm. Mne však tento jedinec připadal velikostně docela normální, navíc, kdysi jsem četl odbornou práci tureckých vědců ve které bylo uvedeno, že oprávněnost tohoto poddruhu je nejistá. Krom několika potápníků jsem zde již nic pro mne zajímavého nenašel. Druhý den jsme docestovali více do vnitrozemí a odpoledne jsme se utábořili u malého jezera porostlého rákosem, bylo to nedaleko města Buldan a na dohled známých travertinových lázní Pamukkale. V jezeře jsme zaznamenali pouze vodní želvy rodu Emys a nějaké ryby. Těsně před setměním jsem při lovu rojících se chroustků nalezl samce čolka Triturus karelinii karelinii slídícího po potravě.

 

                               Na rozdíl od prvně jmenovaného druhu, tento by naopak měl být největším zástupcem rodu, jeho velikost je udávaná do 18 cm. Druh Triturus karelinii byl v minulosti považován za poddruh T. cristatus a byl z něho vyčleněn teprve nedávno. Tento druh má dva poddruhy a obývá areál od východní části Balkánu až ke Kaspickému moři. Od čolka velkého se liší světlejším zbarvením, výraznějšími tmavými skvrnami na těle a samice a mláďata mají, podobně jako druh T. carnifex, na zádech výrazný žlutavý pruh.   Další den jsme se přesunuli na jih ke Středozemnímu moři do okolí města Antalya na Turecké riviéře.

file:///C|/Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/Exp%20turecko%2005.htm[21.7.2011 23:20:41]

Nová stránka 1

                        Tato oblast, krytá pohořím Taurus, je známá svým příjemným klimatem a je hojně navštěvována turisty. Nás ale zajímala údolí s říčkami porostlé piniovými lesy. Zde se totiž mají vyskytovat mloci rodu Lyciasalamandra, a to zde dokonce v sedmi poddruzích (některými autory dokonce považovanými za samostatné druhy). Tento rod byl původně řazen mezi mloky rodu Salamandra a později do rodu Mertensiella. Po utáboření a přespání u říčky Karpuz, jsme druhý den prozkoumali její horní tok a okolní borové lesy. Ač jsem v literatuře četl, že hlavní doba aktivity je v zimních měsících, doufal jsem alespoň v nějaký nález. Bohužel jsme si nevybrali asi přiliž správnou dobu, v lesích i pod kameny bylo dosti sucho a po mlocích ani stopy.   Po dvoudenní cestě podél mořského pobřeží jsme zakotvili nedaleko velkého města Adana v deltě řeky Ceyhan. Zde jsme strávili noc na pláži u slanisek a písečných dun a zaznamenali jsme zde výskyt několika gekonů v polorozbořených stavbách, chameleóna obecného na několika eukalyptech a velmi zajímavý rovnokřídlý hmyz žijící v písečných dunách. Okolí města Adana má být centrem výskytu jednoho ze dvou jižních poddruhů čolka pruhovaného, a to Triturus vittatus cilicensis. I oprávněnost tohoto podruhu bývá také často zpochybňována, v poslední době je však již uváděn. Ani tady jsme štěstí neměli, a to dokonce ani v nádherné zatopené pískovně zarostlé vodní vegetací. To, že se na tomto místě tento druh nevyskytoval, mi prozradila i nepřítomnost jakýchkoliv čolčích larev. Ještě týž den následoval přesun do nejjižnější části Turecka k syrským hranicím. Tam na jihovýchodních svazích pohoří Nur u nádherné horské říčky, jsme nalezli ve skalních tůňkách vysychavých potůčků, a později i v louži u silnice, larvy mloka. Nalezené larvy patří pravděpodobně k nominotypickému poddruhu mloka  levantského Salamandra infraimmaculata infraimmaculata (dřívější poddruhy mloka skvrnitého Salamandra salamandra, žijící v severní Africe, Malé Asii a na Korzice jsou dnes odděleny jako samostatné druhy).

 

file:///C|/Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/Exp%20turecko%2005.htm[21.7.2011 23:20:41]

Nová stránka 1

 

 

 

                                                     Dospělé jedince jsme však nenalezli ani v noci při světle baterky, a to i přes skutečnost, že zde bylo celkem vlhko a od moře často přicházely bouřky. Další zastávka byla severně od města Hatay, byla to vysychající tůň u silnice zastíněná eukalypty. Při výstupu z auta jsme vyplašili velké exempláře vodních želv patřící pravděpodobně k druhu  Mauremys rivulata. Po průzkumu, jsem zde nalezl několik metamorfujících mláďat od nominotypického poddruhu čolka pruhovaného, T. vittatus vittatus.  

                                      

file:///C|/Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/Exp%20turecko%2005.htm[21.7.2011 23:20:41]

Nová stránka 1

Další nález byl asi 50 km severněji u řeky Karasu, bylo to v krajině vulkanického původu pokryté zvětralou lávou. Mláďata, tentokrát loňská, se ukrývala pod kameny ze severní strany u paty polorozbořené zídky z lávových kvádrů.

    

    Na okolních kamenech se vyhřívaly nádherně zbarvené ještěrky.   Dalším cílem naší cesty byl východní cíp Turecka u hranic s Iránem a Irákem, zde je uváděn výskyt čolka Neurergus crocatus.  Po dvou dnech jsme se na večer utábořili nedaleko města Cizre ležícího na řece Tigris. Bohužel, po setmění jsme byli zadrženi místní domobranou a po předvedení a zjištění totožnosti na místní posádce a po povinném přespání v hotelu ve městě Şirnak, jsme museli tuto oblast opustit. Z tohoto důvodu jsme vynechali i lokalitu druhu Neurergus strauchii strauchii ležící jihozápadně od jezera Van. Po dvou dnech jsme se při zpáteční cestě zastavili v horském sedle jménem Kubbe, nacházející se poblíž města Malatya. Zde je uváděn druhý poddruh čolka Strauchova, a to Neurergus strauchii barani.   

file:///C|/Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/Exp%20turecko%2005.htm[21.7.2011 23:20:41]

Nová stránka 1

  Ani zde jsme nebyli úspěšní. Ač termín jejich doby rozmnožování uváděný v literatuře odpovídal terminu naší návštěvy a ač jsem prozkoumal veškerou dostupnou vodu, nebylo ani tentokrát po čolcích ani stopy. Jinak zde ale byla docela zajímavá hmyzí fauna a ve vodě jsem ulovil několik zajímavých potápníků z rodu: Agabus, Hydroporus, Nebrioporus a Bidesus.   Protože se již  blížil konec naší dovolené, museli jsme se vydat nazpět k domovu. Po cestě suchým tureckým vnitrozemím s dominantou zasněženého kráteru sopky Erciyas (3916 m) a po překonání Ankary a Bosporské úžiny v Istanbulu, jsme stanuli zase v Evropě.

 

  

file:///C|/Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/Exp%20turecko%2005.htm[21.7.2011 23:20:41]

Nová stránka 1

  Na rozloučenou, během jedné z kratších zastávek poblíž srbských hranic v Bulharsku, jsem nalezl pod kamenem dvě samice balkánského poddruhu čolka Triturus karelinii arntzenii.  

  Toto byl náš úplně poslední batrachologický nález a po přenocování v srbské Vojvodině, jsme další den navečer dorazili domů.    Zpět      Na obsah  Next    

file:///C|/Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/Exp%20turecko%2005.htm[21.7.2011 23:20:41]

Nová stránka 1

 

Batrachologický výskum na lokalite Levické rybníky (Levice, SR) s aktualizáciou stavu v posledných rokoch   Štefan Čambal Lokalita Levické rybníky nachádzajúca sa v  bezprostrednej blízkosti intravilátu mesta Levice  predstavuje jedinečné útočisko pre pôvodnú faunu.  Na tejto lokalite sa zaznamenala takmer trištvrtina všetkých pôvodných slovenských obojživelníkov a plazov. Pri herpetologickom výskume na tejto lokalite v rokoch 1986 – 2002 (s niekoľkomesačným prerušením v  rokoch 1990 – 1992 /nástup na vojenskú službu/) sa mi podarilo zaznamenať nasledovné druhy batrachofauny (Čambal, 1999). Vo výskume na tejto lokalite pokračujem nepretržite, o  čom svedčí aj aktuálny dodatok : Mlok obyčajný – Triturus vulgaris Populačná hustota tohoto najbežnejšieho mloka sa v  porovnaní s  predošlými rokmi ani v  poslednom období nijako zvlášť nezvýšila. V roku 1989 mi párik tohto mloka doniesol k determinácii anonymný nálezca bez presnejšie udanej lokality nálezu. V  roku 1999 sa podarilo nájsť dvojicu 10,0 až 10,5 cm veľkých samcov vo svadobnom šate. V máji 2002 som bol privolaný k nálezu dvoch samíc o veľkosti 10 cm, ktoré jednoznačne pochádzali z tejto lokality (druhý veľký rybník, výška vodnej hladiny 30 cm, prehriata voda /20 °C/, čas : 08,05 hod., 2.5.03). V  posledných rokoch (2004-2005) som tento druh na danej lokalite už nenašiel.   Mlok veľký – Triturus cristatus V predošlých rokoch pomerne často zaznamenaný druh mloka. V roku 1998 som determinoval  tri jedince tohto druhu mloka spolu s pracovníkom Tekovského múzea RNDr. Smatanom. O rok na to som našiel dva páriky, neskôr aj 11 jedincov v susednom slepom ramene rieky Perec, ktorá preteká od sústavy rybníkov. V rokoch 2000 – 2002 sa mi tento druh nepodarilo zazanamenať, no nemožno vylúčiť  úbytok populačnej hustoty. V  období III-IX/04 a  V-VIII/05 som zameral svoju pozornosť v  súvislosti s  týmto druhom na slepé rameno rieky Perec, ale bez úspechu. Meliorizačné práce na blízkych rybníkoch sa bezprostredne negatívne dotkli aj tohto úseku, čo malo zrejme dopad aj na populáciu mloka veľkého. Je nesporne zaujímavé, že niekoľko informácií od návštevníkov sústav rybníkov nasvedčovalo výskytu Salamandra s.salamandra, ale tieto neboli vyvrátené, ani potvrdené. Indície sú zatiaľ nedoložené.   Kunka obyčajná (Bombina bombina) a kunka žltobruchá (Bombina variegata) Pred rokom 1999 bol tento druh pomerne vzácny. V rokoch 1999 – 2002 som túto nenápadne sfarbenú žabku nachádzal vo veľkých množstvách na všetkých rybníkoch tvoriacich sústavu Levických rybníkov. Ich populácia podľa všetkého nie je vážne ohrozená. Ich populácia v rokoch 2004-2005 sa sústredila na prvé dve menšie plochy rybníčkov, ktoré od sústavy veľkých plôch delí pomerne frekventovaná cesta. Ich populácia zdá sa nemá klesajúcu ale ani stúpajúcu tendenciu. Ropucha obyčajná (Bufo bufo) Jej výskyt na tejto  lokalite možno pokladať za viac než len sporadický, pričom sa ju na tejto lokalite podarilo zaznamenať len v  rokoch 1998-1999 a  2001. Vo všetkých prípadoch sa jednalo o mladé jedince o veľkosti 7,4 – 14 cm.   Ropucha zelená (Bufo viridis) Rozhodne najbežnejšie sa vyskytujúca ropucha na tejto lokalite. Jej populačná hustota predstavuje niekoľko stoviek jedincov v najrôznejších svojich vývojových fázach a zdá sa, že nie je ani v posledných rokoch vážne ohrozená.   Rosnička zelená (Hyla arborea) Nájsť tento druh našej jedinej rosničky v  priestoroch Levických rybníkov sa rovná k  náhode, ale pri dôkladnom  poznaní pomerov na lokalite sa dá zaznamenať jej výskyt sústredený predovšetkým na vysoké trávnaté brehové porasty a okolité lúky.   file:///C|/Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/batrachologicky%20vizkum.htm[21.7.2011 23:20:43]

Nová stránka 1

Skokan hnedý (Rana temporaria, skokan zelený (klepton Rana esculenta) a skokan rapotavý (Rana ridibunda)   Tieto tri druhy skokanov sú zastúpené v hojnom počte a ich počet nemal klesajúcu tendenciu ani vtedy, keď ostatné druhy batrachofauny na tejto lokalite sa takmer úplne vytratili. V roku 1999 sa na tejto lokalite podarilo zaznamenať skokana zeleného na 1 m2 v  počte 19 jedincov v  rôznych vývojových fázach, skokan hnedý bol zastúpený 7 exemplármi a skokan rapotavý bol na rovnakej ploche zastúpený 9 jedincami. Nižšie vývojoví štádiá týchto skokanov možno najčastejšie nájsť na okrajoch rybníkov, či v kalužiach po daždi vo veľkých množstvách.   Skokan ostronosý (Rana arvalis), skokan krátkonohý (Rana lessonae) a skokan štíhly (Rana dalmatina) Skokan ostronosý je na Levických rybníkov zastúepný ojedinele a jeho nálezy sú veľmi sporadické až náhodné. Mladé jedince som našiel v spoločenstve skokana hnedého alebo kunky obyčajnej. Tento druh má výrazné migračné sklony. Skokan krátkonohý sa na tejto lokalite vyskytuje nepretržite už niekoľko rokov, no napriek tomu je jeho miestna populácia veľmi nízka. Skokan štíhly má na tejto lokalite bohaté zastúpenie už po nekoľko rokov.    Poznámka autora: V posledných mesiacoch došlo k rapídnemu obratu aj na tejto lokalite. Vedenie súkromnej firmy zaoberajúcej sa chovom a predajom tržných rýb rozhodlo o zákaze navštevovať brehy a samotné bezprostredné okolie tejto lokality. Tým sa zamedzilo akokoľvek pokračovať vo výskume miestnej zložky entomo, batracho a  herpeto fauny, no na druhej a o to dôležitejšej strane sa zabránilo narušovať miestny už i tak narušený ekosystém. Nádej pre obnovu tejto lokality sa zvýšila a je už teraz iba na sile prírody, ako si s tým poradí.   Literatúra: Čambal,Š.(1992): Chov a odchov užovky fŕkanej (Natrix tessellata). - Akvárium Terárium, Praha 35 (1): 21- 23. Čambal,Š.(1993 a): Korytnačky znovu ožijú. - Pohronie, Levice 20. 6. 1993: 6. Čambal,Š.(1993 b): Obojživelníky a plazy Levického okresu: Salamandra škvrnitá (Salamandra salamandra). Pohronie, Levice 27. 6. 1993: 5. Čambal,Š.(1993 c): Obojživelníky a plazy Levického okresu: Mlok obyčajný (Triturus vulgaris). - Pohronie, Levice 5. 7. 1993: 5. Čambal,Š.(1993 d): Obojživelníky a plazy Levického okresu: Kunka žltobruchá a kunka obyčajná (Bombina bombina a Bombina variegata). - Pohronie, Levice 16. 7. 1993: 5. Čambal,Š.(1994 e): Trachemys scripta elegans súčasťou slovenskej herpetofauny - s poznámkami k Emys orbicularis . - Chamaeleo, Praha 4: 49 – 51. Čambal, Š.(1995 a): Obojživelníky a plazy levického regiónu: Hrabavka škvrnitá (Pelobates fuscus). - Pohronie, Levice 11. 1. 1995: 7. Čambal,Š.(1995 b): Obojživelníky a plazy Levického regiónu: Ropucha obyčajná (Bufo bufo). - Pohronie, Levice 18. 1. 1995: 7. Čambal,Š.(1995 c ): Obojživelníky a plazy Levického regiónu: Ropucha zelená (Bufo viridis). - Pohronie, Levice 25. 1. 1995: 7. Čambal,Š.(1995 d ): Obojživelníky a plazy Levického regiónu: Rosnička zelená (Hyla arborea). - Pohronie, Levice 1. 2. 1995: 7. Čambal,Š.(1995 e): Obojživelníky a plazy Levického regiónu: Skokan zelený  (Rana kl. esculenta). - Pohronie, Levice 1. 3. 1995: 7. Čambal,Š.(1995 f): Obojživelníky a plazy Levického regiónu: Skokan hnedý (Rana temporaria). - Pohronie, Levice 8. 2 .1995: 7. Čambal,Š.(1995 g): Obojživelníky a plazy Levického regiónu: Skokan ostropyský (Rana arvalis). - Pohronie, Levice 15. 2. 1995: 7. Čambal,Š.(1995 h): Obojživelníky a plazy Levického regiónu: Skokan štíhly (Rana dalmatina) .- Pohronie, Levice 22. 2. 1995: 7. Čambal,Š.(1995 ch): Obojživelníky a plazy Levického regiónu: Skokan krátkonohý (Rana lessonae). - Pohronie, Levice 8. 3. 1995: 7. Čambal,Š.(1995 i): Obojživelníky a plazy Levického regiónu: Skokan rapotavý (Rana ridibunda). - Pohronie, Levice 15. 3. 1995: 7. Čambal,Š.(1995 j): Obojživelníky a plazy Levického regiónu: Korytnačka močiarna  (Emys orbicularis). - Pohronie, Levice 22. 3. 1995: 7. Čambal,Š. (1995 k ): Obojživelníky a plazy Levického regiónu: Krátkonôžka štíhla (Ablepharus kitaibelii). - Pohronie, Levice 29. 3. 1995: 7. Čambal,Š.(1995 l): Obojživelníky a plazy Levického regiónu: Slepúch lámavý (Anguis fragilis) . - Pohronie, Levice 5. file:///C|/Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/batrachologicky%20vizkum.htm[21.7.2011 23:20:43]

Nová stránka 1

4. 1995:7. Čambal,Š.(1995 m): Obojživelníky a plazy levického regiónu:Jašterica obyčajná (Lacerta agilis ). - Pohronie, Levice 12. 4. 1995: 7. Čambal,Š.(1995 n): Obojživelníky a plazy Levického regiónu: Jašterica zelená  (Lacerta viridis). - Pohronie, Levice 20. 4. 1995: 7. Čambal,Š.(1995 o): Obojživelníky a plazy Levického regiónu: Užovka obyčajná (Natrix natrix). - Pohronie, Levice 26. 4. 1995 :7. Čambal,Š.(1995 p): Obojživelníky a plazy Levického regiónu: Užovka fŕkaná  (Natrix tessellata). - Pohronie, Levice 4. 5. 1995 :7. Čambal,Š.(1995 r): Obojživelníky a plazy levického regiónu: Užovka hladká  (Coronella austriaca), - Pohronie, Levice 10. 5. 1995: 7. Čambal,Š.(1995 s): Obojživelníky a plazy Levického regiónu: Užovka  stromová  (Elaphe longissima). - Pohronie, Levice 17. 5. 1995: 7. Čambal, Š.( 1996 t): Pomôžte zmapovať výskyt obojživelníkov  aplazov v  Levickom okrese. – Pohronie, Levice, 22.10.1996:6. Čambal,Š.(1997 u): Pozor na uhryznutie hadom. - Levický Hlásnik plus, Levice 9. 6. 1997:4. Čambal, Š.(1997 v): Hady a následok ich uhryznutia, s poznámkami k prvej pomoci po uhryznutí. – Pohronie, Levice, 16.6.1997:6. Čambal, Š. (1997 z): Poznámka k článku z 23.6.1997 “Hady vylákalo pekné počasie, alebo prečo ľudia prenasledujú túto háveď” – Pohronie, Levice, 30.6.1997:6. Čambal,Š.(1997 a): Do zákutia Levickej prírody. - Panoráma, Levice, 20.9.1997:4 Čambal,Š.(1998 b): Koniec panenskej prírody?, Podarí sa zachrániť kúsok prírody za Levicami?, Levické rybníky fotookom Štefana Čambala. - Hlas ľudu, Hlas Nitrianskeho kraja, Nitriansky Hlas,Sekcia B., 24. júla 1998: 7. Čambal, Š.(1999 c): Za krásami prírody Levického okresu. – Hlas ľudu, Denník západoslovenského regiónu, 23. príla 1999:7. Čambal,Š.(1999 d): Zvyšuje sa počet hadích uhryznutí. - Hlas ľudu, Denník západoslovenského regiónu, 7.júna 1999:2. Čambal, Š. (1999 e):Sú zvieratá živými barometrami ?. – Levické noviny, Levice, 27.9. 1999:10. Čambal,Š.(1999 f): Zoologický výskum na chránenej študijnej ploche Levické rybníky – Levice, Chamaeleo (ČSTH), Praha, 9: 7 – 14. Jurkovič , B. - Maglen, C.(1981): Príroda okresu Levice. - Obzor Bratislava,: 96 str.    Zpět       Na obsah  Next

file:///C|/Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/batrachologicky%20vizkum.htm[21.7.2011 23:20:43]

Nová stránka 1

 

Šváb NAUPHOETA CINEREA, (OLIVIER, 1789)- zdroj živočíšnych bielkovín v potrave obojživelníkov   Štefan Čambal Medzi chovateľmi obojživelníkov, plazov ale aj hmyzu sa teší v poslednej dobe pozornosti aj tento po všetkých stránkach zaujímavý a veľmi ľahko chovatelný druh švába Nauphoeta cinerea. Prekážkou k ešte väčšiemu preniknutiu tohoto druhu do insektárií je jeho neuveriteľná schopnosť pohybovať sa po skle a schopnosť prežívania a rozmnožovania sa v našich bytoch. Existujú možnosti ako tomuto švábovi aspoň čiastočne (ak už nie celkom) zabrániť v jeho expanzii v našom (ale aj susedovom) byte. Pôvodný výskyt tohoto mramorového švába Nauphoeta cinerea sa nedá presne vymedziť. Ako druh má svoju domovinu vo východnej Afrike južne pod rovníkom. Ale zo svojej pôvodnej vlasti sa s najväčšou pravdepodobnosťou lodnou dopravou rozšíril aj na Madagaskar, Mauricius, do Indonézie a Singapúru. Pritom ho ale v Japonsku nenájdeme. Druhá vetva sa rozšírila a siaha až do Brazílie a Mexika, odtiaľ sa mu podarilo preniknúť až do severne i južne položených miest a neobišiel dokonca ani samotnú Austráliu. Tento druh švába, ktorý má vďaka schopnosti liezť po skle a zamorovať byty medzi chovateľmi (nielen) hmyzu naštrbené renomé. Na začiatku som ho (šč) skúšal chovať v teráriách, kde vetracie otvory boli  zakryté umelohmotnou alebo kovovou sieťovinou. Vďaka schopnosti tohoto švába zožrať a úspešne stráviť prakticky akúkoľvek hmotu (silikónové lepidlo, vazelínu a molitan nevynímajúc), sa tomuto švábovi s úspechom darilo prenikať do bytu a takmer ho zamoriť. Preto odporúčame pre jeho chov (predovšetkým za účelom namnožiť veľké množstvo) zriadiť terárium, ktorého veľkosť podriadime veľkosti nášho chovu, bez vzduchových otvorov (až na pár do skla navŕtaných dierok). Lepiacou páskou treba natesno a dôkladne zalepiť všetky aj tie nepatrné medzery a netesnosti okolo napr. výsuvných dvierok terária. Len tým zamedzíme švábom dostať sa do okolia nádrže, resp. do ďalších terárií, kde by tento šváb mohol ohroziť ďalšie chované živočíchy. Na dno chovnej nádoby je možné dať Lignocel premiešaný s dubovým či bukovým suchým lístím, ale ako substrát sa osvedčilo aj drevné trúchno zo starých padnutých stromov. Priestor rozčleníme stromovou kôrou či väčšími kusmi strúchniveného dreva, ktoré vyzerá mimoriadne efektne. Na osvetlenie i vyhriatie priestoru nám postačí 15-25 W žiarovka (el. káble odporúčame chrániť lepiacou páskou pred obhrýzaním švábmi!). Potravu tvorí akékoľvek ovocie, zelenina, psie granule i konzervy, jogurt, ovsené vločky, šrot, suché lístie, pečivo a podobne stráviteľná potrava. Občas im treba pridať aj mechanicky usmrtený hmyz alebo varené nekorenené mäso. Tento šváb je v potrave skutočne nevyberavý. K uhaseniu smädu postačí pravidelné rosenie terária, resp. vyradenie ventilátora z činnosti). Za účelom výmeny vzduchu v teráriu, ktoré v krátkom čase a pri väčšej kolónii švábov cítiť nakyslým pachom, sa osvedčilo inštalovať malý ventilátor (napr. z PC), ktorý je uchytený k vyvŕtaným otvorom prekrytím umelohmotnou sieťovinou z vonkajšej strany terária. Pred párením je možné často pozorovať tanec samčekov so zodvihnutými krídlami. Pri chove s nízkou hustotou populácie sa dá zaznamenať aj teritoriálne správanie samčekov. Prvé párenie nastáva asi 6 dní po dospení švába, prvú žltkastú a pomerne veľkú ootéku možno zazrieť o týždeň na to. Samička ju vystrčí z genitálneho otvoru, pootočí a zasunie naspäť do inkubačného vaku, kde ostáva až do doby liahnutia sa mladých. To nastáva asi za 35 dní pri teplote 25 C, pričom samička pri mladých ostáva ešte nejakú dobu a stráži ich. Od jedinej samičky možno za jej ročný život čakať asi 15-20 ooték, ktoré obsahujú po 26 - 40 vajíčok. S vekom sa ale ich počet znižuje. Čokoládovohnedé nymfy sa do dospelosti zvliekajú 7-8 krát. Celý cyklus trvá 87-94 dní pri teplote asi 30 C. Počas niekoľkoročného chovu sme u tohoto švába zaznamenali aj kanibalské sklony, ktoré sa sústredili nielen na čerstvo narodené šváby. Častou obeťou spolubývajúcich švábov boli predovšetkým čerstvo zvlečené nymfy a imága ako aj poranené jedince. Niekoľkokrát sme mali možnosť pozoroval aj skratovú situáciu v chovaní práve rodiacej samičky. Tá totiž tesne po samotnom vytlačení ootéky a teda pôrode svojich mladých (ovoviviparia) ich jedno po druhom aktívne napádala a konzumovala. Čo vyvoláva takéto kanibalské sklony ťažko povedať. Možno sa len domnievať, že príčinou takéhoto sociálneho správania je vysoká koncentrácia jedincov jedného druhu v danom priestore (v tomto prípade insektária). V prírode takéto správanie nebolo pozorované. Udržať správnu populačnú hustotu nie je za normálnych okolností v umelých chovoch možné. Prirodzené teritóriá samčekov sú dosť veľké. Správne však odhadnúť veľkosť jednotlivej populačnej hustoty je ale obtiažne, ak nie priam nemožné. Čiastočným riešením by možno bol samostatný chov jednotlivých štádií, ale ten je len s veľkou obtiažou zrealizovateľný v praxi. Vďaka už spomenutej schopnosti tohoto švába pohybovať sa aj po skle a pretiahnuť sa tými najužšími štrbinami, treba byť veľmi  opatrný. Tento šváb sa o.i. bráni aj vydávaním stridulačných zvukov, ktoré vznikajú trením mierne file:///C|/Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/svab.htm[21.7.2011 23:20:44]

Nová stránka 1

vystúpenej kostálnej žily predného krídla o predohrudný štít. Aj dávenie už natrávenej potravy a pomerne veľká defekácia mu môžu slúžiť na obranu pred predátormi. Preto pri akejkoľvek manipulácii s nimi si treba umyť ruky. Mnoho chovateľov najrozličnejších živočíchov pokladá práve tento druh švába za vhodný k skrmovaniu ako živej potravy. Chovatelia sa však obávajú z jeho úteku a následného preniknutia do okolia terária. Preto odporúčame tesne pred skrmovaním schladiť švábov uložením nádoby s nimi na najnižšiu poličku v chladničke na dobu aspoň 10 minút. Švábom takéto schladenie nijako vážne neublíži, po ich umiestnení v izbovej teplote sa začnú šváby opätovne pomaličky pohybovať. Rovnako je účinné, ak pred ich podaním im mierne stlačíme hlavu, čím zabránime úniku švába mimo terárium a priamo podávame na skŕmenie. Len pre názornosť odolnosti tohoto švába uvádzame, že aj šváb bez hlavy či dokonca rozkrájaný (!) je schopný žiť ešte niekoľko dní kým neuhynie od hladu a smädu. Nauhoeta cinerea je okrem kŕmnych účelov druh švába priam predurčený na chov vo vhodne upravenou insektáriu. Nesmierne zaujímavé prvky správania a veľmi ľahké rozmnožovanie z neho robia ideálny modelový druh vhodný na chov aj pre chovateľov začiatočníkov, rovnako ako aj pre milovníkov exotického hmyzu.      Zpět         Na obsah   Next

file:///C|/Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/svab.htm[21.7.2011 23:20:44]

Nová stránka 1

 

Pôsobenie kožného sekrétu Osteopilus septentrionalis na ľudský organizmus a jeho priebeh  

Štefan Čambal Pri chove skupiny dvoch párov dospelých rosničiek kubánskych (Osteopilus septentrionalis), ktoré sa mi podarilo skompletizovať v priebehu roka 1996, došlo 20.1.1997 v ranných hodinách k úniku jednej samičky mimo ubikáciu. O 05,15 hod. som počas spánku (nádrž s  rosničkami som mal umiestnenú na stojane za hlavou) odchytil samičku rosničky, ktorá mi skočila priamo na tvár. Vzhľadom k  tomu, že moč a slizový sekrét z tela tejto rosničky obsahuje dráždivú látku, ktorá pôsobí veľmi agresívne na kožné oderky a predovšetkým prudko zápalovo reaguje na vtretie do oka, prišlo k  tomu, čoho som sa vopred obával. Nasledujúce zapísané údaje jasne vykresľujú priebeh celej udalosti. Tesne po odchyte samičky rosničky kubánskej som si totiž ešte v spánku nevedomky pretrel pravé oko. Nasledovala prudká pálčivá a až rezavá bolesť v  celom pravom oku. Túto bolesť som pociťoval predovšetkým v kútikoch oka. Bolesť pôsobila aj pri mechanickom podráždení (trení) postihnutého oka. O čítaní, zapisovaní týchto údajov pri tlmenom svetle som nemohol ani uvažovať. Nepomáhal ani výplach oka studenou vodou. Čas: 05,20 hod.: okolie pravého oka je veľmi načervenalé a pociťujem bolesť aj vo viečkach pravého oka. Vzápätí sa stupňuje celková bolesť, pričom ani zatvorené oko netlmí túto akoby pulzujúcu bolesť. Čas: 05,30 hod.: intenzívna bolesť neustupuje a jej intenzita je rovnaká, ako pri samotnom vtrení kožného sekrétu rosničky do oka. O 05,40 hod.: celková bolesť konečne ustupuje, pričom v  ľavom kútiku pravého oka naďalej pociťujem rezavú bolesť. O 06,00 hod. je oko len podráždené, bolesť sa dá zniesť. Pri dotyku sa bolesť opätovne tlmene prejavuje. Pri samotnom podráždení bolo okolie oka a samotné pravé oko podliate krvou, slzilo a bolo opuchnuté. O 07,25 hod. bolesť konečne ustúpila úplne.

 Zpět        Na obsah    Next

 

file:///C|/...Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/puseobeni%20kozniho%20sekretu%20na.htm[21.7.2011 23:20:44]

Nová stránka 1

BUFO MAURITANICUS v teráriu                                            Štefan Čambal       Tento druh ropuchy sa mi podarilo získať do svojho chovu v roku 1997 od priateľa, vedúceho teraristického krúžku CVČ v Prievidzi. Pôvodne som u neho zakúpil štyri jedince ropuchy zelenej poddruhu Bufo viridis arabicus, ale po niekoľkých týždňoch chovu som bol presvedčený, že jeden exemplár z tejto skupiny ropúch nepatrí k ropuchám zeleným. Na túto skutočnosť ma dodatočne upozornil aj levický terarista a priateľ Dezider Szabo pri jednej návšteve u mňa. Na základe porovnávania sfarbenia i pôvodu daného jedinca, sme určili tohoto odlišného jedinca za druh ropuchy B. mauritanicus.   Samček ropuchy Bufo mauritanicus dosahoval v mojom chove veľkosti 13,7 cm, ale podľa literárnych údajov dosahuje táto žaba veľkosti až 15 cm, pričom samotné telo je široké a zavalité. Sfarbenie daného jedinca bolo veľmi podobné našej ropuche zelenej (Bufo viridis), iba škvrny na svetlom podklade neboli sýto zelené, ale načervenalé na horčicovo - červenkastom podklade. U niektorých ropúch B. mauritanicus bola zaznamenaná farba týchto škvŕn až čiernohnedá, alebo hnedastá, dokonca sú známe červeno či žlto sfarbené jedince.  Mnou chovaný jedinec ropuchy pochádzal z Maroka, podobne ako trojica spolu s ním získaných ropúch zelených poddruhu Bufo v. arabicus. B. mauritanicus okrem Maroka obýva aj Tunis a Alžír, kde sa zdržuje na vlhších miestach, ale tento druh je možné zastihnúť aj v polopúšťach, pričom do púštnych oblastí Sahary už nezasahuje. V prírode ju možno zastihnúť na rozvalinách, v blízkosti ľudských osád, palmových hájoch, ale vždy neďaleko vodných plôch. Samčeka ropuchy B. mauritanicus som choval v spoločnosti trojice ropúch zelených poddruhu B. v. arabicus v teráriu o veľkosti 50 x 40 x 30 cm, neskôr som tieto dva druhy žiab umiestnil do biotopného terária o veľkosti 120 x 60 x 60 cm do spoločnosti dvoch párov ropúch leopardích Bufo regularis. Obe teráriá, v ktorých som choval samčeka ropuchy B. mauritanicus boli zariadené na polosuchý spôsob chovu, pričom som na dno terária použil menšiu vrstvu riečneho piesku, štrku menšej zrnitosti, rašeliny a dubového lístia. Na dno som porozmiestňoval aj menšie a väčšie kusy stromovej kôry, väčšie vykotlané korene, pomocou ktorých som vytvoril dostatočný počet úkrytov. Nechýbala ani 15 litrová nádoba s obdeň menenou vodou. V nej sa žaby pomerne často, predovšetkým v noci zdržovali. Do nádoby s vodou som umiestnil aj umelé vodné rastliny, ktoré tak vytvárali úkryt vo vodnom prostredí. Dno tejto nádoby sa mierne zvažovalo, čím vytváralo rozdielne vysokú hladinu vodného stĺpca a umožňovalo žabám sa zdržovať aj na plytčine. Ropucha B. mauritanicus bola, podobne ako ostatné s ňou umiestnené žaby, aktívna prevažne vo večerných až nočných hodinách, kedy samček žaby vydával pomerne príjemný zvuk podobný našej ropuche zelenej (Bufo viridis). Cez väčšinu dňa sa samček zdržoval v úkrytoch, alebo zotrvával zahrabaný v substráte. Terárium som vyhrieval 60 W žiarovkami, čím teplota vystúpila pod zdrojom až na 30 – 35° C. V ostatných častiach nádrže  bola teplota v rozpätí 25 – 30° C. Túto časť ubikácie som ale udržoval takmer denným rosením oveľa vlhšiu. Ako potravu som tomuto samčekovi podával najrozličnejší hmyz vo veľkosti od svrčka až po saranču Locusta migratoria, dážďovky, pričom mnou chovaný samček prijal aj niekoľkodňové, ešte neosrstené myšky. Môj chovanec bol veľmi krotký, častokrát som ho umiestňoval na balkón (do tieňa) do spoločnosti iných druhov žiab, ale napriek tomu nikdy neprijal predloženú potravu mimo terárium, pričom som takto neraz kŕmil iné ropuchy či rosničky. Žiaľ, nepodarilo sa mi k nemu získať aspoň jednu samičku. V mojom chove žil ešte do roku 1999 a nebyť jeho nešťastného skonu, bol by žil v mojom teráriu ešte aj v súčasnosti.  

Zpět       Na obsah  Next

file:///C|/Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/BUFo.htm[21.7.2011 23:20:45]

Nová stránka 1

Nález albinotických ropúch zelených (Bufo viridis) v Leviciach (SR) a ich chov v teráriu   Štefan Čambal   Zatiaľ čo sa na území Českej republiky zaznamenal výskyt viacerých druhov obojživelníkov v ich albinotickej forme (Dandová, Kotlík & Zavadil, 1995), na Slovensku sa takýto prípad zatiaľ nezaznamenal, resp. chýba o tom akýkoľvek literárny údaj. V  mesiaci máj 2002 (15.5.) ma kontaktoval majiteľ súkromnej levickej spoločnosti Vialle a  môj kamarát Ing. Jozef Horniak, ktorý mi oznámil nález „akýchsi bielych žubrienok“ jeho pracovníkmi pri kontrole lokality Mestský Nový park uprostred Levíc a  údržbe miestneho rybníka. Po mojom príchode na danú lokalitu (rybník o tvaru predĺženého písmena U, veľkosti približne 20 x 30 m, hĺbka okolo 1,5 až 2,3 m, bez vodnej vegetácie, iba husto zarastený riasami, s  príchodom jarných mesiacov napúšťaný a  na jeseň vypúšťaný) som zistil, že sa jedná o  nález 15 jedincov albinotických žubrienok (pulcov) ropúch zelených (Bufo viridis). Ropucha zelená nie je na tejto lokalite vzácna a vo veľkom počte sa vyskytuje aj v  jej priľahlých častiach, zatiaľ čo jej príbuzná ropucha obyčajná sa na tejto lokalite doteraz neobjavila (Čambal, 1999). Okrem malého počtu karasov striebristých, ktoré sem ktosi každoročne vysadí z  voľnej prírody, sa tu zaznamenal (Čambal, 1999) výskyt mloka obyčajného (Triturus vulgaris). Nájdené ropuchy zelené v  ich rannom vývojovom štádiu mali belavú až mliečnu farbu s  červenými očami. Okrem albinotických jedincov sa na danej lokalite nachádzalo obrovské množstvo klasicky sfarbených jedincov lariev ropuchy zelenej. 15 žubrienok vo veľkosti od 19 do 22 mm bolo v  rôznom stupni svojho vývoja, 9 z  nich malo už vyvinuté zadné končatiny. Všetky albinotické jedince som preniesol do svojho chovu, kde boli umiestnené v nádrži o veľkosti 50x50x30 cm, v  levickej tvrdej vode z  polovici zmiešanej s  vodou z  pôvodného rybníka. Zariadenie dopĺňal kvalitný akváriový vnútorný filter a  pridaný bol ešte aj vzduchový motorček s  kameňom. Teplotu vody som sa snažil (aj napriek nezvyčajne veľmi teplému počasiu) udržovať v  rozpätí od 18 do 23 °C, pričom som do vody občas pridával aj ľad a  menil časť vody za novú odstátu. Žubrienky som kŕmil vločkovým rastlinným krmivom určeným pôvodne pre akváriové rybky, spareným hlávkovým šalátom, riasami z neďalekého rybníka, pričom som občas predložil aj uhynutú menšiu rybku. Voda sa tak ale musela meniť každý deň. Žubrienky začali veľmi rýchlo  metamorfovať, no práve v  tomto chúlostivom období nastal u  nich najväčší úhyn. Z  pôvodne 15 jedincov, uhynulo 13. Dva posledné jedince úspešne metamorfovali v  malú žabku o  veľkosti cca.  8,5 mm, pričom začali prijímať svoju prvú potravu vo forme drobného triedeného smýkaného hmyzu. Napriek tomu obe žabky uhynuli do 3 a 4 dňa po svojej metamorfóze. Aj tento rok (26.5.) som na tej istej lokalite v  jej najväčšej hĺbke zazrel 5 – 6 albinotických žubrienok, pričom ich druhová príslušnosť sa mi nepodarila zistiť. O  ich prípadnom odchyte sa, žiaľ,  nedalo ani uvažovať. Tak ostáva otvorená otázka, či sa albinotizmus opätovne vyskytol u  ropuchy zelenej, alebo žubrienky patrili k  inému (v tom prípade na lokalite novému druhu našich žiab).     Použitá literatúra: Budziszewski A. & K.Kaim (1998) : Chov albínov ropuchy zelenej (Bufo viridis) v teráriu.Niedeliana , ČSTH, Praha , 4: 31. Čambal,Š. (1993) : Obojživelníky a plazy Levického okresu: Mlok obyčajný (Triturus vulgaris).- Pohronie, Levice, 5.7.1993:5. Čambal, Š. (1995) : Obojživelníky a plazy Levického okresu: Ropucha zelená (Bufo viridis).- Pohronie, Levice, 25.1.1995:7. Čambal, Š. (1997) : Do zákutia Levickej prírody.- Panoráma, Levice, 20.9.1997:4. Čambal, Š. (1999) : Za krásami prírody Levického okresu.- Hlas ľudu, Denník západoslovenského regiónu, 23.apríla 1999:7. Čambal, Š. (1999) : Zoologický výskum na chránenej študijnej ploche Levické rybníky – Levice. – Chamaeleo, ČSTH, Praha, 9 : 7 -14. Dandová.R., Kotlík P. & V. Zavadil (1999) : Prípad albinizmu u Rana lessonae.- Natrix, ČSTH, Praha, 7 (22): 15 –16.   file:///C|/Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/Nalez%20albinotickych.htm[21.7.2011 23:20:45]

Nová stránka 1

 Zpět        Na obsah   Next

file:///C|/Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/Nalez%20albinotickych.htm[21.7.2011 23:20:45]

Nová stránka 1

 

CHOV A KRMENÍ OBOJŽIVELNÍKŮ   Miroslav Ondruš   Chovu žebrovníků se věnuji asi od roku 1975, nejprve bez množení, jen pro okrasu.Tehdy se ještě málo chovali a celkem špatně se dali sehnat. Časem jsem začal mít semtam nějaké odchovy, takže se jejich  stav doma zvětšil, ale potom, když jsme měli obchod se zvířaty, jsem se jim začal věnovat více.V poslední době, kdy jsem v invalidním důchodu, mám na ně více času a druhým rokem je pravidelně množím.Nechovám jen je, ale i axelotly mexické(albiny) a dva druhy žab, axelotly v menší míře jen pro potěšení a od tohoto roku také čolky Triturus alpestris apuanus, ale o tom až později. V  první řadě jsem si zařídil chovy potravy, aby byla čerstvá, živá po celý rok. Začal jsem v kontejnerech chovat kalifornské žížaly spolu s roupicemi, chvostoskoky, banánovými muškami-divokou formu a mikry. Přes léto si nadělám zásobu dešťovek, které naporcované dobře příjmají. Dají se také zkrmovat vnitřnosti a maso domácích teplokrevných zvířat a v neposlední řadě plevelné rybičky nebo porcované mleté rybí maso v syrovém stavu. Časem jsem se naučil pro sebe vyrábět z přebytků chovu (kal. desť , roupice, miker, ryb a masa) různě veliké, podlouhlé granulky, které velmi dobře přijímají a ty mně velmi usnadňují krmení a šetří čas, nekrmím je ale pravidelně, jen  jako doplněk mám je ve zmraženém stavu v čokoládkách, nebo sušené, které před krmením namáčím v horké vodě, ale není to bezpodmínečně nutné.Ty jsou hlavně pro odrostlejší mláďata, pokud  zrovna není v přírodě plankton. Ten je velmi důležitý, protože rozplavaný potěr je velmi dravý a je nutné ho  rozkrmit viřníkem a naupliemi buchanek a je lepší ho krmit vícekrát denně, aby se naráz nepřecpal, potom v něm potrava plynuje a larvičky plavou na hladině a nemohou se potopit. V tomto případě, pokud se toto stane, se musí snížit hladina a ochladit voda, tím se zpomalí plynování. Musí se také dát pozor na filtrování vody.Některé způsoby při kterých vznikají bubliny nejsou dobré, protože je potěr polyká  a je to podobné jako u překrmení. Dokážou také spolykat bubliny kyslíku, které produkují vodní rostliny přes  den při velkém osvětlení, taky se mi to už stalo(Elodea, řečanky (najas)). Další důležitá věc je hybernace. Ta je u každého druhu jiná podle oblasti, kde žije jeho populace. Žebrovníci nejsou na ni tak náchylní, množili se i bez ní, ale při správné hybernaci samice kladou po celé léto v asi 14 denních cyklech poměrně velké dávky vajíček. Zaleží hodně na dobrém samci, na jeho aktivitě, jednoho samce mám na tři samice a úplně to stačí. Podobné je to i s Axolotly, množí se jak zimováni při 18ºC, tak i při 7ºC, ale unesou více zimy jak žebrovníci, na jaře už v  dubnu se začnou při asi 13ºC množit, kladou vajíčka na trsy rostlin, na kameny, molitany v rosolovitém obalu, dejte pozor na samce, umějí je za samicí požírat, je nutné je oddělit, stejné je to i u žebrovníků. Vajíčka na vývojovou vodu nejsou náročná, ale v každém případě musí být odstátá, dále už jen záleží na teplotě vody. Při 18ºC  se vyvíjí asi měsíc, při teplejší vodě rychleji, optimum je 23ºC, krmíme je až po rozplavání asi po 7 dnech.Zprvu visí na skle a na rostlinách. Rozkrmujeme je roupicemi, viřníkem a naupliemi buchanek. Jak začnou přijímat buchanky a dafnie, je už dobře. Před metamorfózou asi za 2,5-3 měsíce snížíme hladinu, teplota vody kolem 20ºC a to už žerou roupice, nitěnky, malé kal. dešť. a  přidávám i granule. Pozor na úniky z nádrže, hlavně u žebrovníků, axeloti jsou aquatičtí, to je jejich výhoda.Při zkrmování potravy, která obsahuje jod, také zmetamorfují – musí se snížit hladina vody, hodně rostlin a možnost vylézt z  vody, jinak se můžou utopit. Oba druhy mloků jsou vděční chovanci, celkem nenároční na potravu. V dospělosti žerou dešťovky, slimáky, rybí maso, nítěnky, které se přes léto dají koupit a přes zimu netučné maso, vnitřnosti atd.Terárium s  větší plochou vody se dá pěkně osadit rostlinstvem jak vodním, tak terarijním, neničí ho.    Zpět       Na obsah  Next

file:///C|/...ers/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/Chov%20a%20krmeni%20oboj.htm[21.7.2011 23:20:46]

Nová stránka 1

  CHOV A ROZMNOŽOVÁNÍ MLOKA Tylototriton verrucosus NUSSBAUM, 1995   Radek Sejkora

      V poslední době se k nám dostává mnoho zajímavých exotických obojživelníků, jedním z nich je i východoasijský mlok Tylototriton verrucosus. Vzhledem k jeho  relativní nenáročnosti a toleranci k vyšším teplotám, nežli je běžné u některých ocasatých obojživelníků, může se stát docela běžným chovancem, tak jako jsou dnes například žebrovníci rodu Pleurodeles.    Rod Tylototriton byl popsán Andersonem v  roce 1871 a je řazen do čeledi mlokovití Salamandridae. Do současnosti bylo v  tomto rodě popsáno celkem 7 druhů:  T. asperrimus, T. hainanensis, T. kweichowensis, T. shanjing, T. taliangensis, T. verrucosus a T. wenxianensis. Někdy je do tohoto rodu řazen jako podrod i rod Echinotriton s dvěma druhy: E. andersoni a E. chinhaiensis. Rod Tylototriton je blízce příbuzný s evropským a severoafrickým rodem Pleurodeles, s tímto má mnoho společných znaků i způsobů chování.    Mlok Tylototriton verrucosus byl popsán teprve v roce 1995. Je proto s podivem, že nebyl od podobného T. shanjing odlišen už dávno, přitom při vzájemném porovnání jedinců těchto druhů, jsou vzájemné rozdíly dosti zřetelné. A tak je i dnes možné v  literatuře najít ilustrace výrazně oranžového mloka s  titulkem „Tylototriton verrucosus“. Tento druh podle údajů v literatuře běžně dosahuje velikosti až 20 cm. Barva pokožky je tmavě hnědá až téměř černá se špinavě oranžovou barvou na ocase, končetinách, na bradavkách na koncích žeber, na hlavě a na příušních žlázách. Intenzita oranžové barvy je dosti proměnná, u některých jedinců může i zcela chybět a také se snižuje s  postupujícím věkem. Na rozdíl od T. shanjing nemá T. verrucosus oranžový hřbetní hřeben a jeho pokožka je méně zrnitá. Tvar hlavy je více trojúhelníkovitý než u T. shanjing, oba mají na hlavě kostěné vyvýšené útvary oranžové barvy. V  literatuře se uvádí, že je to nejvíce akvatický druh tohoto rodu.    Mlok T. verrucosus obývá rozsáhlou oblast od východního Nepálu, severovýchodní Indie, severní Barmy, Thajska, jižní Číny až po severní Vietnam. Je ovšem sporné, jestli se v celém tomto areálu jedná o tento druh a ne o podobný T. shanjing, se kterým, jak již bylo zmíněno, je často zaměňován. Jeho areál výskytu zahrnuje lesní oblasti v podhůří hor, ale i odlesněnou zemědělskou krajinu. Zdá se ,že na rozdíl od ostatních druhů je více teplomilný a k  rozmnožování používá veškeré dostupné vhodné vodní zdroje.  

file:///C|/...el/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/chov%20a%20rozmnozovani%20mloka.htm[21.7.2011 23:20:47]

Nová stránka 1

Tylototriton verrucosus, dospělá samice

 

    V  září 2004 jsem získal 3 páry od firmy zabývající se obchodem se zvířaty s  tím, že se jedná pravděpodobně o druh T. shanjing. Domnívám se, že zvířata pocházela z  odchytu v přírodě. Byla mírně pohublá, ale jinak vcelku v dobré kondici. Velikost byla od 16 do 18 cm, samice zřetelně mohutnější. I když se uvádí, že jsou samci jasněji vybarvení, u mých zvířat to bylo spíše naopak. Jeden samec oranžovou barvu postrádal úplně. Tuto chovnou skupinu jsem umístil do výběhu, který jsem instaloval do velkého fóliovníku na zahradě. Dno jsem pokryl vrstvou rašeliny, z ostatní dekorace  zde byla pouze nádoba s  vodou a kusy kůry porostlé mechem sloužící k úkrytům. Hned od počátku se projevila individualita jednotlivých zvířat. Dva jedinci si vlezli do nádrže s vodou, kde   trvale přebývali, ostatní byli pod kůrou. Potravu (zahradní žížaly) začali všichni jedinci přijímat přibližně po týdnu. Překvapilo mne, že ji přijímali i ti v nádobě ve vodě, ačkoli se uvádí ,že T. shanjing ve vodě potravu nepřijímá. Po prostudování dostupných informací jsem zjistil, že se jedná o příbuzný druh T. verrucosus. Jelikož hrozily ranní mrazíky, přestěhoval jsem mloky domů do terária. V  této době jsem získal ještě další tři zvířata. Terárium má rozměry 150 x 35 x 35 cm (délka, výška, šířka), na dno je vlepen proužek skla, který odděluje část souše o celkové délce 40 cm. Jako substrát jsem použil lignocel, k úkrytům

   

opět kůru porostlou mechem. Vodní část je hluboká 15 cm. Dno vodní části je pokryto říčním pískem a jako dekoraci jsem použil keramické a rašelinové kořeny. Jeden kořen je umístěn tak, aby usnadnil mlokům opustit vodu. V  rohu je instalován filtr s  tryskou na výstupu, aby docházelo k mírné cirkulaci v celém prostoru vodní části. Zimování probíhalo při teplotách 15 až 18°C. V této file:///C|/...el/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/chov%20a%20rozmnozovani%20mloka.htm[21.7.2011 23:20:47]

Nová stránka 1

době mloci ochotně přijímali živé nebo mražené patentky, v  menší míře i nitěnky. Až na dva jedince, setrvávali mloci ve vodě s  občasným odpočinkem na souši. Ty jedince, kteří pobývali na souši, jsem po dobu krmení vkládal do vody. Tito po nasycení zase vodu opouštěli a ukrývali se pod kůrou. U jedinců ve vodě převažovala denní, na souši noční aktivita.     Po přezimování v  průběhu dubna, kdy teplota vody přesáhla 20°C, vstoupili všichni jedinci do vody. Ačkoli byli dost čilí, žádné projevy pohlavní aktivity jsem nepozoroval. Teprve počátkem června jsem zahlédl, jak jeden samec zachytil samici stejným způsobem jako to dělají naši žebrovníci. V  této pozici setrval pár asi jednu minutu a plaval rychle po nádrži. Po rozpojení ještě samec šlehal proti samici ocasem tak, jak je běžné u čolků rodu Triturus. Teprve tehdy jsem si všiml, že má samec výrazně zduřelou kloaku. Šlehání je pomalejší nežli je běžné u evropských čolků. Tento posledně jmenovaný projev jsem pozoroval pouze ještě jednou asi za dva dny (později jsem se dočetl, že se páření koná převážně v noci). Proto mne překvapilo, když jsem týž den zahlédl jednu již mírně odrostlou larvu.  

larva před metamorfózou

 

Po důkladném prohledání nádrže jsem nalezl ještě asi tři menší larvy a vajíčka nalepená zespodu na kořenu. Ostatní larvy se líhly při teplotě 22°C přibližně po pěti dnech. Jako potravu jsem jim předkládal: buchanky, dafnie, roupice „Grindal“, nitěnky a patentky, později pro lepší vybarvení a přísun karotenu v menší míře i mražené blešivce. Je vhodné larvám podávat dostatek potravy, jinak si mohou vzájemně okusovat končetiny a keříčkové žábry. Podrobnou fotodokumentaci vývoje od Johna P. Clare naleznete na adrese: Tyltotriton verrucosus Developmental Photo Series. K metamorfóze larev docházelo ve stáří přibližně tří měsíců při velikosti asi šest centimetrů.   file:///C|/...el/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/chov%20a%20rozmnozovani%20mloka.htm[21.7.2011 23:20:47]

Nová stránka 1

                                         metamorfovaná mláďata

 

Mláďata po metamorfóze vylézala z  vody na připravenou polystyrénovou destičku, odtud jsem je odebíral do terária. V teráriu žijí skrytým způsobem a dobře přijímají živé patentky položené volně na mech, larvy zavíječe voskového a malé žížaly. Potravu občas posypávám směsí vitaminového přípravku Reptolife a drcených vaječných skořápek. Na rozdíl od dospělých, působí mláďata spíše dojmem apatickým až „ospalým“.     Část dospělých zvířat v  současné době  opustila vodu a ukrývá se pod kůrou, odtud při krmení aktivně vylézá. Ti kteří zůstali ve vodě, nocují převážně na kořenech s hlavou nad vodou a někdy si vylézají i dočasně na souš. Domnívám se, volný přístup na souš by měl být umožněn i těm druhům, o kterých se tvrdí,  

že vyžadují pouze vodní prostředí (pokud se ovšem nejedná o neotenické formy). Jako nejoblíbenější potrava jsou preferovány vzrostlé zahradní žížaly, mloci je náruživě přijímají jak ve vodě tak na souši. Ve vodě při krmení vzniká po chvilce zmatek, vzrůstá nervozita a mloci plavou čile po nádrži. K nasycení jsou schopni naráz pozřít i tři kusy velkých žížal. Všimnul jsem si, že ve vodě mají mírný problém s  vyhledáváním potravy a pravděpodobně se orientují hlavně čichem. Pokud náhodou uchopí dva mloci jednu žížalu, přetahují se o ni tak dlouho dokud ji nepřetrhnou, případně se jeden začne rychle točit kolem své osy a ukroutí ji.     Tento druh, zdá se, nemá vyvinuto teritoriální chování. Zvířata se nikdy nenapadají, i když při krmení se mohou omylem vzájemně chňapnout za nohu. Někteří jedinci reagují na přítomnost chovatele zvedáním přední části těla a vystrkováním hlavy z  vody. V  této pozici se nechají bez jakékoliv úprkové reakce i lechtat prstem na zádech a břiše.   file:///C|/...el/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/chov%20a%20rozmnozovani%20mloka.htm[21.7.2011 23:20:47]

Nová stránka 1

Literatura:   Frank Indiviglio, 1997:  Nevts and Salamanders   Richard Giffiths, 1996:  Nevts and Salamanders of Europe   Zpět        Na obsah     Next

file:///C|/...el/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/chov%20a%20rozmnozovani%20mloka.htm[21.7.2011 23:20:47]

Nová stránka 1

Bibliografie Mgr.PETRA ZMÍTKA   1982:Chránění a ohrožení obojživelníci, SOČ Gymnázium  Jaroměř.   1992:Chov a pozorování ocasatých obojživelníků v přírodovědném kroužku,       diplomová práce Ped. fakulta Hradec Králové.   1995:Ocasatí obojživelníci na Jaroměřsku, Zpravodaj ČSOP v Jaroměři.      1995:Obojživelníci a plazi na Jaroměřsku a ve východních Čechách, ČSOP Jaroměř.   1995:Chov žebrovníka Pleurodeles waltl, 2. Konference České herpetologické společnosti.          Škrdlovice u Žďáru nad Sázavou.   1996:Příroda Jaroměřska, ČSOP Jaroměř a Městské muzeum Jaroměř.   1997:Netopýří hosté z opuštěných katakomb. Jaroměřské noviny, 11.   1997:Výskyt vzácných a ohrožených obojživelníků na Jaroměřsku, Ročenka knihovny a muzea          v Jaroměři 2 , 46-54.   1998:Netopýří hosté z opuštěných chodeb pevnosti Josefov, Jaroměřský a Josefovský zpravodaj ,1:15.         1998:Výskyt chráněných druhů plazů na Jaroměřsku, Ročenka knihovny a muzea v Jaroměři 3, 64-66.    1998:Krajem Běluńky, Jaroměřský a Josefovský zpravodaj, 11:11.   1999:Výskyt chráněných savců na Jaroměřsku, Ročenka knihovny a muzea v Jaroměři 4,75-77.                1999:Klub přátel ocasatých obojživelníků, Akvárium terárium 5.   1999:Taricha americká, Fauna, 11.   2000:Klub přátel ocasatých obojživelníků slaví výročí vzniku, Akvárium terárium 12, 45.   2000-2001:Příroda  Jaroměřska-Chráněné druhy živočichů a rostlin. Jaroměřský a Josefovský                                                                  zpravodaj, 1-12,1-2.   2001:Čolek mramorovaný, Fauna, 1.   2001:Taricha americká, Akvárium terárium 5 , 61-63.        2001:Japonští čolci rodu Cynops, Fauna, 7.   2002:Mloky rodu Cynops ďalekého východu, Aquatera, 2. Bánská Bystrica.   2003:Ocasatí obojživelníci Pyrenejského poloostrova, Salamandra 1, 4-6.    2004:Herpetologická pozorování v oblasti západních Krkonoš v letech 1980-2003, Prunella          29,72-73. Vrchlabí.   2004: Pozorování ocasatých obojživelníků ve východních Čechách v roce 2003, Salamandra 2,6-7. 2004: Klub přátel ocasatých obojživelníků slaví páté výročí vzniku, Akvárium terárium 12, 53-54.

file:///C|/Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/Bibliografie.htm[21.7.2011 23:20:47]

Nová stránka 1

2005: Lom ve Ferdinandově-přírodní klenot Jaroměřska, ,Jaroměřský a Josefovský zpravodaj, 2 :14.     

Zpět        Na obsah

file:///C|/Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/Bibliografie.htm[21.7.2011 23:20:47]

Nová stránka 1

Terestrický chov Ambystoma mexicanum   Filip Šiffner           Tímto bych chtěl navázat na článek ,,Zkušenosti s  chovem axolotla mexického“ z  Fauny 9/2003. Tam jsem popisoval postup chovu skupiny axolotlů vedoucí k metamorfóze a následnému suchozemskému způsobu života.      Axolotl mexický, jak již název napovídá, se vyskytuje endemicky na malém území jezera Chalco a Xochomilco / dnes jsou tyto téměř zasypány tak, že z  nich zbyly jen kanály/ v  blízkosti  Mexico City v  nadmořské výšce asi 2000m.n.m. Někdy se neoteničtí axolotli dostanou do mělčiny, která v horkém létě vysychá a ti se pak musí adaptovat na vnější podmínky  tím, že dokončí metamorfózu a žijí pak suchozemským životem.         Deseti axolotlům ve velikosti kolem 15 cm jsem postupně snižoval hladinu vody v akváriu, až byli nuceni pohybovat se částečně na souši. Axolotli se v průměru za šest měsíců proměnili v terestrické jedince. V té době jsem je choval v akvateráriu, kde poměr vody a lesní hrabanky byl 1: 2. Všichni s chutí přijímali potravu většinou jen žížaly, které měli nejraději. Po letních prázdninách jsem axolotly přemístil do zahradního výběhu situovaném na severní straně domu s plochými kameny, kořenem, polštáři mechu a několika kusy kůry a samozřejmě s nádobou vody. Tohle místo jsem využil i k přezimování. Axolotli zde měli vyhrabanou dosti hlubokou noru od myši, kterou jsem před jejich vypuštěním do výběhu samozřejmě odlovil / z  důvodu nebezpečí zranění axolotlů/. Přesto jsem jim vybudoval ještě náhradní zimoviště, abych měl jistotu, že je v dostatečné hloubce / nepromrznutí v zimě/. Do vykopané díry asi 50 cm hluboké jsem položil bedýnku 30x20x15 cm, ze spodní strany bez krytu a z boku měla malý otvor, od kterého jsem vyvedl gumovou hadici na povrch / hadice musí mít větší průměr než tělo zvířete/. Bedýnku jsem částečně vystlal listím a celou díru i s bedýnkou zasypal zeminou. Po udusání hlíny jsem vytáhl hadici, po které zůstala přístupová nora do zimoviště.      Počátkem října axolotli zalezli  a už se neukázali. Po jarním oteplení jsem pravidelně kontroloval výběh a prvního jedince jsem zpozoroval začátkem dubna. Později vylezlo dalších pět jedinců, tři axolotly jsem nenašel ani po důkladném prohrabání a vykopání bedýnky. Výběh byl zespodu v hloubce 60cm vystlán pletivem a po obvodu oplocen plechovými díly do výše 30 cm, tudíž mi nebylo jasné, jak mohli tři axolotli uniknout. Později, až jsem všechny axolotly přemístil do terária, aby se po dlouhém zimování vykrmili, jsem si z  okna všiml potkana, jak zalézá pod králikárnu, která je ani ne tři metry od výběhu. Potkan zde měl vyhrabanou noru a přesto, že jsem měl výběh zabezpečen proti úniku axolotlů, neměl jsem ho shora přikrytý proti vetřelcům a tak se nejspíš tři axolotli stali potravou pro potkana. Toho jsem za to samozřejmě otrávil!   Zpět        Na obsah     Next

file:///C|/Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/Amb%20mex.htm[21.7.2011 23:20:48]

Nová stránka 1

FOTO ITÁLIE    

 

  Radek, Petr a Bohouš  

file:///C|/Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/fotky%20italie.htm[21.7.2011 23:20:48]

Nová stránka 1

 

  Zpět        Na obsah     Next

file:///C|/Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/fotky%20italie.htm[21.7.2011 23:20:48]

Nová stránka 1

 

Expedice Itálie 2004   Radek Sejkora

     Oblast Apeninského poloostrova a přilehlých oblastí je co do druhové rozmanitosti ocasatých obojživelníků pravděpodobně nejbohatší v celé Evropě. Na území pevninské Itálie je v současné době udáváno 10 druhů, na Sardinii dalších 5.    V dubnu letošního roku jsme se s cílem pozorovat některé tyto druhy ve volné přírodě do této země vypravili. První část naší cesty vedla přes území Rakouska do jižní Itálie na poloostrov Gargano. Tento poloostrov se nachází u Jaderského moře a jeho podloží je převážně vápencové. Je známý četnými jeskyněmi a dalšími krasovými útvary podél pobřeží a je cílem častých rekreací. V centrální části v nadmořské výšce 800 m je porostlý bukovým lesem, v menší míře je zde zastoupen dub, javor, kaštan a borovice. Tato oblast byla vyhlášena v roce 1991 národním parkem s názvem „Foresta Umbra“. Účelem parku je ochrana posledních zbytků starého lesa, který kdysi pokrýval podstatnou část jihovýchodní Itálie. Klima je zde na rozdíl od typicky vyprahlého středomořského pobřeží mnohem vlhčí a chladnější. Tuto oblast jsem navštívil v červnu roku 1996. Kromě jiných pozoruhodností jsem zde zaznamenal výskyt larev druhů: Triturus italicus a T. carnifex carnifex. Tito čolci se zde rozmnožovali pouze v jednom jezírku ukrytém v lese. Jezírko je pravděpodobně na jílovém podloží a je napájeno hlavně v zimních měsících dešťovými srážkami. Jezírko je obehnané kamennou zídkou se dvěma vstupy, jeho hladina byla stejně jako v červnu neprostupně pokryta okřehkem Lemna minor. V době naší návštěvy, v dubnu letošního roku, byla zatopena i přilehlá část okolí jezírka.  

   

  Čolci  druhu T. italicus  se vyskytovali jak ve vlastním jezírku, tak i  v zatopené části lesa. Tento druh, který je blízce příbuzný iberskému T. boscai, je nejmenší druh rodu. Jeho velikost se udává maximálně 8 cm, barva těla je olivově hnědá s tmavými skvrnkami. U samců jsou tyto skvrny větší než u samic, samice jsou také větší a mohutnější. Samci stejně jako T. boscai postrádají hřbetní lem, místo toho mají naznačeny hřbetní lišty. Na stranách ocasu je naznačena perleťová barva a na špičce krátké ocasní vlákno. Břicho obou pohlaví je žlutavě oranžové a je pokryto velkými tmavými skvrnami. Na bocích přechází oranžová barva břicha do barvy spíše file:///C|/Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/Italie%202004.htm[21.7.2011 23:20:49]

Nová stránka 1

bělavé, tmavé skvrny jsou zde více koncentrované. Mimo období rozmnožování jsou obě pohlaví typická světlými skvrnami po stranách hlavy. Tyto skvrny mohou mít různou intenzitu a mohou i výjímečně zcela chybět. Čolek italský se vyskytuje v jižní polovině Apeninského poloostrova převážně v nižších nadmořských výškách. V poslední době byl zaznamenán výrazný pokles jeho stavu v mnoha oblastech.    Další část naší cesty vedla do národního parku Abuzzo, kde je popisován výskyt Salamandrina terdigitata , Salamandra salamandra gigliolii , Triturus italicus a T. alpestris inexpectatus. Tento posledně jmenovaný poddruh čolka horského bývá považován za synonymum od T.a. apuans. Bohužel pro neustálý déšť, který nás ostatně provázel po většinu naší cesty, jsme od průzkumu této oblasti upustili.  

  Další den jsme se přesunuli více na sever do provincie Toscana. V této řidčeji obydlené oblasti jsme poblíž města Siena zahlédli u silnice tůňku umístěnou u potoka na oplocené pastvině.    

  file:///C|/Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/Italie%202004.htm[21.7.2011 23:20:49]

Nová stránka 1

Po průzkumu zde bylo zaznamenáno několik jedinců Triturus carnifex carnifex. Tento čolek byl dříve považován za poddruh našeho čolka velkého, od něj se na první pohled  odlišuje světlejším zbarvením, samice a mláďata mají na hřbetě světlý pruh. Velikost je u tohoto druhu stejně jako u T. cristatus  udávána do 16 cm. Asi 1000 m od tůňky byl mezi políčky malý rybníček a několik starých van zapuštěných do země.

              

V rybníčku byl kromě několika ryb uloven samec místního poddruhu čolka obecného T. vulgaris meridionalis . Ve vanách  pak byl nalezen ještě pár od tohoto poddruhu a jeden samec T. carnifex. Italský poddruh čolka obecného je zajímavý tím, že samci mají nízký rovný hřbetní hřeben začínající více vzadu a naznačené vlákno na ocase . U těchto ulovených jedinců jsem si všiml, že oba samci byli výrazně menší než samice a měli drobnější skvrny na těle než je běžné u našeho poddruhu.   Poslední naší zastávkou byl sever Itálie. Tam u největšího jezera Lago di Garda na svazích hory Monte Baldo (2200m) u vesnice Lumini jsme na pastvině objevili malý rybníček. Bohužel jsme tam dorazili v podvečer a navíc neustálý déšť snižoval viditelnost. Tam jsme při světle baterek nalezli čolky T. carnifex a T. alpestris apuans. Bylo zajímavé, že část jedinců čolka horského T. a. apuans  bylo neotenických. Tento poddruh bývá považován za nejatraktivnější a je oblíben u teraristů. Je výrazně akvatický, samci mají perlově modrou barvu a černě skvrnité hrdlo. Velikost je udávána do 10 cm.  

file:///C|/Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/Italie%202004.htm[21.7.2011 23:20:49]

Nová stránka 1

    Vzhledem k tomu, že počasí se nechtělo umoudřit, rozhodli jsme se k návratu a po nočním přesunu jsme se vrátili domů. Je to škoda,  Itálie skýtá několik dalších zajímavých druhů ocasatých obojživelníků včetně nedávno popsaného mloka Salamandra lanzai .   Zpět        Na obsah     Next

file:///C|/Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/Italie%202004.htm[21.7.2011 23:20:49]

Nová stránka 1

Herpetologická pozorování v oblasti západních Krkonoš v období let 1980-2003.   Petr Zmítko        V následujícím přehledu jsou uvedeny údaje dosud nezveřejněné a dále ty, které jsem publikoval v Atlasu rozšíření plazů v České republice ( Mikátová B., Vlašín M., Zavadil V.), Brno 2002.                                              Obojživelníci /Amphibia/ Mlok skvrnitý /Salamandra salamandra/ -          24. 7. 1996, Rokytnice nad Jizerou, osada Havírna, nález 1 ex. Čolek horský / Triturus alpestris/ -          10. 7. 1980, Rokytnice nad Jizerou, Horní Rokytno, koupaliště za fotbalovým hřištěm, nález 1 samce. -          23. 7. 1998, Roprachtice, rybníček ve vsi, nález několika larev. -          24. 7. 1998, Harrachov, tůňka u Mumlavského vodopádu, nález 1 larvy. -          24. 7. 1998, Harrachov, Nový Svět, nádrž v autokempu , nález 1 samice. -          15. 6. 2003, Rokytnice nad Jizerou, koupaliště nad náměstím, nález 50 ex. Skokan hnědý /Rana temporaria/ -          15. 6. 1996, Rokytnice nad Jizerou, Horní Rokytno, koupaliště za fotbalovým hřištěm, nález pulců -          20. 7. 1998, Rokytnice nad Jizerou, Horní Rokytno, louky nad Huťským potokem, nález 2 ex. -          23. 7. 1998, Roprachtice, rybníček ve vsi, nález 2 juv.ex. -          24. 7. 1998, Harrachov, tůňky u Mumlavy, nálezy pulců. -          24. 7. 1998, Rokytnice nad Jizerou, Františkov, požární nádrž, nález 1 ex. Ropucha obecná /Bufo bufo/       -    23. 8. 2003, Rokytnice nad Jizerou, koupaliště nad náměstím, nález 3 juv.ex.   Plazi / Reptilia/ Ještěrka živorodá / Zootoca vivipara/ -          22. 7. 1996, Rokytnice nad Jizerou, Horní Rokytno, stráně nad Huťským potokem,  nález 2 ex. Ještěrka obecná / Lacerta agilis/ -          26. 7. 1996, Rokytnice nad Jizerou, stráň u Huťské boudy, nález 1 ex. -          21. 7. 1998, Rokytnice nad Jizerou, Dvoračky, nález 2 ex. -          24. 7. 1998, Rokytnice nad Jizerou, Františkov, nález 2 ex. -          25. 7. 1998, Rokytnice nad Jizerou, u Světlanky, nález 3 ex. Slepýš křehký / Anguis fragilis/ -          20. 7. 1998, Rokytnice nad Jizerou, Horní Rokytno, louky u Huťského potoka, nález 3 ex. -          22. 7. 1998, Rokytnice nad Jizerou, Františkov, nález 2 ex. -          24. 7. 1998, Harrachov, cesta k Mumlavskému vodopádu, 1ex. přejetý a Nový Svět 1ex. přejetý. Zmije obecná / Vipera berus/ -          26. 7. 1996, Rokytnice nad  Jizerou, paseka S od Huťského vodopádu, nález 1 ex. -            Vysvětlivky: ex.-exemlář (e), juv- juvenilní.   Zpět        Na obsah     Next

file:///C|/Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/Krkonose.htm[21.7.2011 23:20:49]

Nová stránka 1

  Pozorování ocasatých obojživelníků ve východních  Čechách  v roce 2003         Petr Zmítko   Čolek obecný-Triturus vulgaris -13.4 Jaroměř- tůň Na Vinici (NA)- 10samců, 6samic -15.4 Neznášov- písník (NA)- 4ex. -17.4 HK-Plachta- tůň (HK)-1samice -17.4 Vysoká nad Labem- písník (HK)-1samec, 1samice -17.4 Podchlum- tůně (CR)- 6ex. -19.4 Mokrá Lhota- tůň u křížku (CR)- 1samice -21.4 Ferdinandov- lom (TU)- 1samec, 1samice -26.4 Žireč- pořární nádrž (TU)- 1samec, 1samice -  2.5 Hajnice- u silnice (TU)- 2samice -  2.5 Vyhnánov- tůňka u silnice (TU)- 1samec -  4.5 Kohoutov- rybníček u silnice (TU)- 10ex. -  4.5 Kocbeře- koupaliště (TU)- 5ex. -  7.5 Mezilečí- koupaliště (NA)- 10ex. -  7.5 Maršov nad Úpou- požární nádrž (TU)- 2samci -  7.5 Vyhnánov- rybníček nad penzionem (TU)- 1samice -  8.5 Vyhnánov- lesní rybník (TU)- 1samec -  9.5 Ryzinburk- rybník (NA)- 2samice, 3samci -  9.5 Ratibořice- rybníček u silnice (NA)- 1samec -  9.5 Běloves- lom (NA)- 2samice, 3samci -16.5 Semonice- koupaliště (NA)- 1samice -16.5 Nový Ples- tůň za hájovnou (NA)- 2samice -17.5 Světlá- nádrž ve vsi (NA)- 6samic   Čolek velký-Triturus cristatus -  1.4 Černilov- mokřiny za rybníkem (HK)- 1samec -17.4 HK- Plachta- tůň (HK)- 3samice, 1samec -17.4 Bělá- koupaliště (CR)- 1samice -17.4 Mokrá Lhota- tůň u křížku (CR)- 1samec -  9.5 Běloves- lom (NA)- 4samice   Mlok skvrnitý-Salamandra salamandra -18.4 Podskalí- v lese (CR)- 5ex. -19.4 Dolany- studánka (CR)- larvy -20.4 Střítěž- rokle (CR)- larvy -  3.5 Lhota pod Hořičkami- les (NA)- 41ex. -  3.5 Malá Bukovina- les (NA)- 3ex. -  9.5 Lhotecký Dvůr- studánka a potok v lese (NA)- 2samice, desítky larev  27.10 Skuteč- údolí sv. Anny (CR)- 2 zimující ex.   Čolek horský-Triturus alpestris -    30.3 Kašov- nádrž (TU)- samec -    17.4 Podchlum- tůně (CR)- 3ex. -    17.4 Mokrá Lhota- tůň u křížku (CR)-  samice file:///C|/Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/ocasaty%20oboj%202003.htm[21.7.2011 23:20:50]

Nová stránka 1

-    21.4 Ferdinandov- lom (TU)- 6ex -    26.4 Vyhnánov- studánka (TU)- 5ex. -    26.4 Žireč- nádrž (TU)- 4samice -      1.5 Vyhnánov- lesní rybník (TU)-1samice -      1.5 Vyhnánov- potok k Běluňce (TU)-  samice -      2.5 Vyhnánov- lesní tůň (TU)- 1samec -      4.5 Kohoutov- tůň u silnice (TU)- 2ex. -      4.5 Kocbeře- koupaliště (TU)- 5ex. -      7.5 Maršov nad Úpou- požární nádrž (TU)- 30ex. -      7.5 Vyhnánov- rybníček nad pensionem (TU)- 2samice -      7.5 Vyhnánov- lom (TU)- 2samice a 1samec -      9.5 Běloves- lom (NA)- 1samice -    13.5 Nová Amerika- v lese (NA)- 1samec -    15.6 Rokytnice nad Jizerou- koupaliště (SM)- 50ex.   Vysvětlivky: NA-okr. Náchod, HK- okr. Hradec Králové, CR- okr. Chrudim, TU-okr. Trutnov, SM-okr. Semily, exexemplář (e).   Zpět        Na obsah     Next

file:///C|/Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/ocasaty%20oboj%202003.htm[21.7.2011 23:20:50]

Nová stránka 1

KLUB  PŘÁTEL OCASATÝCH  OBOJŽIVELNÍKŮ  SLAVÍ  PÁTÉ VÝROČÍ  VZNIKU Petr Zmítko             V  listopadu 1999 byl v  Jaroměři založen Klub přátel ocasatých obojživelníků „ Caudata“, sdružení zájemců o faunistiku, teraristiku a ochranu ocasatých  obojživelníků.           Spoluzakladateli se stali Petr Zmítko z  Jaroměře a Antonín Šlechta z Úpice ve východních Čechách. Klub je součástí České společnosti pro teraristiku a herpetologii v  Praze a po jejím zániku existuje jako samostatná pracovní skupina.      První exotické ocasaté obojživelníky jsme získávali  na prodejních burzách v Aldisu v Hradci Králové nebo na Vltavské v  Praze. Později jsme se obraceli na zahraniční chovatele z Německa a Holandska. Chovatelské zkušenosti jsme publikovali v časopisech Fauna, Akvárium-terárium a Aquatera.           První společnou klubovou akcí byla Výstava želv a obojživelníků v  Rychnově nad Kněžnou 4. 6. – 6. 6. 2000, kterou jsme spolupořádali  s  Klubem chovatelů želv. Zde vystavovali někteří naši členové a došlo k prvnímu společnému setkání.     Ve dnech 1. 6. – 19. 6. 2002 se uskutečnila skupinová expedice na Pyrenejský poloostrov s  cílem zmapovat výskyt ocasatých obojživelníků. Ve volné přírodě jsme pozorovali tyto druhy: Salamandra salamandra almanzoris, Salamandra salamandra gallaica, Salamandra salamandra fastuosa, Chioglossa lusitanica, Euproctus asper, Triturus marmoratus, Triturus boscai, Triturus helveticis, Triturus alpestris cyreni.      Ve dnech 20. – 23. 6. 2002  jsme pořádali druhou společnou Výstavu želv a obojživelníků s Klubem chovatelů želv v Rychnově nad Kněžnou. Výstava byla doplněna o kolekci herpetofauny České republiky. Součástí výstavy byl prodej literatury, krmiv a potřeb pro chovatele, ale i samotná odchovaná zvířata. Veřejnost mohla spatřit šedesát druhů želv a padesát druhů obojživelníků. Z ocasatých obojživelníků jsme vystavovali: Pleurodeles waltl,Triturus vulgaris, Triturus alpestris, Triturus cristatus, Triturus montandoni, Triturus helveticus,Triturus dobrogicus, Triturus boscai, Triturus carnifex, Triturus karelini, Triturus marmoratus, Salamandra salamandra, Cynops orienatalis, Cynops ensicauda, Paramesotriton honkongensis, Pachytriton labiatus, Taricha torosa, Ambystoma tigrinum, Ambystoma mexicanum, Typlonectes compressicauda.       Ve dnech 8. – 13. 4. 2004 jsme jeli na poznávací expedici na Apeninský poloostrov. Z ocasatých obojživelníků jsme pozorovali: Triturus italicus, Triturus carnifex, Triturus alpestris apuans, Triturus vulgaris meridionalis.       V současné době má Klub přátel ocasatých obojživelníků „Caudata“ dvacet členů z České a Slovenské republiky. Spolupracujeme se členy DGHT – Urodela v Německu, s chovateli z Rakouska, Anglie a Japonska.   Zpět        Na obsah     Next  

file:///C|/Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/pate%20vyroci.htm[21.7.2011 23:20:50]