Standardy a doporučení pro práci s mužskými pachateli pro sdružení institucí spolupracujících v boji proti domácímu násilí („Práce s pachateli DN“) Autor: Bundesarbeitsgemeinschaft Täterarbeit HG (BAG TäHG – pracovní skupina SRN pro práci s pachateli DN) Obsah 1 1.1 1.2 1.3 2 2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.6 3 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6 3.7 3.8 3.9 4 5 6 7 8 9
Úvod Definice domácího násilí Přehled práce s pachateli DN Pokyny pro práci s pachateli DN Networking a spolupráce Spolupráce s policií Spolupráce s justicí Kontakt se současnými nebo bývalými partnerkami Spolupráce s centry pro ženy v nouzi Spolupráce s orgány péče o děti Spolupráce s dalšími pomáhajícími organizacemi Standardy pro vykonávání práce s pachateli DN Cílová skupina Cíle a zaměření Uspořádání a rozsah Smluvní dohody Podmínky přijetí Způsob vybírání účastníků Postup při recidivě během trvání programu Zásady pro vyloučení z programu Základní náplň programu pro pachatele Ochrana osobních údajů Kvalifikace pracovníků Základní požadavky na organizaci Dokumentace Hodnocení Literatura
1
Úvod
1.1 Definice domácího násilí V tomto textu bude pojem domácí násilí chápán jako „násilí mužů na současných nebo bývalých partnerkách“. Jsme si dobře vědomi, že tato definice pokrývá jen malou část násilí páchaného ve společnosti. V případě potřeby musí být vypracovány koncepty a standardy pro další cílové skupiny (násilí ve vztazích osob stejného pohlaví, násilí na dětech, násilí dětí na rodičích, násilí žen na současných nebo bývalých partnerech). Pojem násilí bude užíván ve smyslu jakéhokoli záměrného narušení psychické a fyzické integrity jiné osoby. Domácí násilí obsahuje vzorec kontrolujícího chování, které narušuje psychickou a fyzickou integritu jiné osoby, což může mít závažný a dlouhodobý negativní vliv na osobní pohodu, sebevědomí, samostatnost a fyzické a psychické zdraví poškozené osoby. Domácí násilí zahrnuje fyzické, psychické, sexuální, citové a ekonomické násilí, dále izolaci, stalking, obtěžování a zastrašování. 1.2 Přehled práce s pachateli DN Domácí násilí není soukromá věc – je to porušení lidského práva na fyzickou a psychickou nedotknutelnost. Domácí násilí je ve společnosti rozšířeno, pachatelé jsou většinou muži a násilí je většinou namířeno proti ženám. Domácí násilí zpravidla postihuje děti. Práce s pachateli DN spočívá v poradenství pro mužské viníky a navázání kontaktu s dalšími zúčastněnými subjekty. V praktické rovině práce s pachateli DN probíhá ve skupinových sezeních. Hlavním cílem práce s pachateli DN je trvalé ukončení jejich násilného chování. Práce s pachateli DN rozumí násilí takto: - Násilné chování je naučené. Proto společensky přijatelné chování se lze též naučit. - Pachatelé jsou 100% odpovědní za své násilné chování. - Násilné chování je účelné a záměrné. - Násilné chování tvoří základ rozhodnutí. - Násilné chování je vždy začleněno do historických a sociálních podmínek a je užíváno především k upevnění a udržení moci. - Násilné chování není nevyhnutelné, ale lze změnit. - Násilné chování usiluje o zajištění kontroly a (opětovné) ustavení moci. - Domácí násilí není omezeno na žádnou specifickou společenskou třídu. Pokud jsou dodržovány minimální standardy popsané v tomto textu, práce s pachateli DN představuje část řetězce intervence proti domácímu násilí a může důležitým způsobem přispět k ochraně obětí. Práce s pachateli DN musí probíhat ve spolupráci s místními organizacemi (např. intervenční projekty, intervenční centra, sítě lokálních organizací pro pomoc obětem). Přímá pomoc a podpora obětem domácího násilí může být zaručena jen vzájemnou spoluprácí mezi intervenčními a koordinačními centry, centry pomoci ženám v nouzi, skupinami pro práci s pachateli, policií, orgány činnými v trestním řízení, kurátory, organizacemi pomáhajícími odsouzeným v resocializaci, dalšími informačními centry, zdravotními zařízeními a soudy. Pachatel se může zodpovídat ze svého jednání. 2
V případě nutnosti toho může být dosaženo za pomoci vnějšího tlaku, institucionálních a /nebo právních opatření a příkazů. Kromě spolupráce organizací jak na místní tak celostátní úrovni podle standardů popsaných v tomto textu zlepší ochranu obětí také záruky kvality a transparentnost práce s pachateli DN. Pouhé potrestání pokutami a vězením pachatele nepřiměje kriticky zhodnotit a ukončit násilné chování. Tresty jsou však také důležité, bez nich by násilné chování mohlo být bagatelizováno, a proto by stoupala jeho intenzita. Standard pro práci s pachateli DN představuje práce ve skupině. Za zvláštních okolností může být práce ve skupině nahrazena individuálními sezeními. Individuální sezení a manželské poradenství mohou být za zvláštních okolností také doplňkem skupinových sezení. Financování práce s pachateli DN nesmí být na úkor center pomoci ženám v nouzi. Pro bezpečí obětí a jejich dětí je nezbytné předávání informací mezi jednotlivými organizacemi a oběťmi (viz bod 2). 1.3 Pokyny pro práci s pachateli DN Práce s pachateli DN nabízí násilným mužům podporu při změně jejich chování. Ochrana obětí je nezbytnou součástí práce s pachateli DN, proto jakákoli akce musí zvýšit bezpečnost partnerek a jejich dětí, což musí být prokazatelné. Základním principem práce je pozitivní přístup k člověku. Zavrženíhodné je násilné chování, nikoliv sám člověk. Kromě respektování lidských práv pachatele jsou dodržovány následující principy:
Je třeba rozlišit konfliktní a násilné jednání. Domácí násilí je nepřijatelné a musí být postihováno. Pachatelé se musí zodpovídat ze svého jednání. V rámci práce s pachateli DN může dojít ke změně, pokud pachatelé intenzivně zvažují vlastní chování. Proti domácímu násilí lze účinně postupovat jen pokud politika, justice, policie sociální a zdravotní zařízení, společnost a každý jednotlivec pracují společně. Práce s pachateli DN by měla podnítit pozitivní sociální vztah na základě akceptace a rovnosti.
Práce s pachateli DN musí koncepčně vnímat rozdíly ve vzdělání, kulturním a sociálním původu a místních podmínkách. Následující standardy je třeba dodržet i ve speciálních případech, například u mužů – migrantů. 2
Networking a spolupráce
Práce s pachateli DN by neměla být izolovaná, měla by probíhat v rámci existující nebo vznikající intervenční struktury proti domácímu násilí. Výzkumy z USA ukazují, že účinnost práce s pachateli DN závisí na tom, jak dobře vzájemně spolupracují organizace pracující s pachateli, policie, soudy, sociální úřady, centra pomoci ženám v nouzi a další obecní a místní organizace (Gondolf 2002). Networking by neměl probíhat jen na úrovni jednotlivých případů, ale i na vyšší institucionální úrovni. Všechny spolupracující organizace by měly být informovány o konceptu, obsahu a podmínkách práce s pachateli DN. Organizace pracující s pachateli by se měly aktivně snažit o konsenzus ve vzájemných dohodách, v procedurách podávání zpráv a reakčních procedurách, v kontrolních a
3
vyhodnocovacích procedurách. To se týká zvláště kontaktů mezi organizacemi pracujícími s pachateli a centry pomoci ženám v nouzi, orgány péče o děti, soudnictvím a policií. 2.1 Spolupráce s policií Policie je často první státní institucí zasahující při domácím násilí. Místní organizace starající se o programy práce s pachateli by měla informovat místní oddělení policie tak, aby policisté uměli doporučit pachatelům příslušný program. Doporučujeme zvláštní zřetel na spolupráci s policií, aby se viník dostal do programu co nejrychleji po činu. 2.2 Spolupráce s justicí Žalobci a soudci trestních a rodinných soudů musí být dobře informováni o práci s pachateli DN, protože rozhodují o trestech a o zařazení do programu pro pachatele. Přijetí do programu pro pachatele na základě doporučení soudu nebo rozsudku se osvědčilo jak u nás, tak v zahraničí (Gondolf 2002; Debbonaire 2004, WIBIG 2004 C, Barz/Helfferich 2006). Práce s pachateli DN je významným rozšířením stávajících možností trestu. Existující možnosti zařazování pachatelů DN do specializovaných programů by měly být využívány. Pokud je pachatel do programu poslán soudem, je organizace, která program pro pachatele organizuje, povinna úřady informovat o začátku, přerušení, vyloučení a dokončení programu. Viník tedy musí souhlasit se sdílením důvěrných informací několika institucemi. Pokud je to možné, organizace pořádající programy pro pachatele by měly spolupracovat i s kurátory a organizacemi pomáhajícími odsouzeným v resocializaci, protože i oni mohou účast ve skupině doporučit. Tyto instituce také dohlížejí na vykonávání uložených trestů. Organizace pořádající programy pro pachatele neprovádějí hodnocení pachatelů ani jejich sociální prognózy. 2.3 Kontakt se současnými nebo bývalými partnerkami Organizace pořádající programy pro pachatele by měly kontaktovat jejich partnerky, protože násilníci by mohli svoji účast v programu práce s pachateli DN využít pro pokračování v jejich manipulaci (tj. podávání nepravdivých informací o náplni a ujednáních programu pro pachatele DN). Ženy by měly být informovány o: náplni, cílech a omezeních práce s pachateli DN pokračujícím ohrožení potřebách a možnostech opatření zajišťujících jejich bezpečí speciálních organizacích a poradenských službách pro ženy a jejich děti možnosti kontaktovat kdykoli organizaci, která program pro pachatele pořádá začátku, přerušení, vyloučení a dokončení podmínek dohodnutých s jejich partnery. Při jakýchkoli známkách náhlého ohrožení je partnerka neprodleně informována. Kontakt s partnerem umožňuje také reflexi násilností a jejich fyzických i psychických dopadů na ženy a jejich děti. Organizace organizující program pro pachatele tak získává větší přehled o celkovém rozsahu násilí. Organizace pořádající program by měla partnerky ještě jednou kontaktovat nejpozději před dokončením programu.
4
2.4 Spolupráce s centry pro ženy v nouzi Pro zvýšení ochrany obětí doporučujeme stanovení společného postupu proti domácímu násilí a další prohlubování kontaktů s příslušnými centry pro ženy v nouzi. 2.5 Spolupráce s orgány péče o děti Děti jsou obvykle domácím násilím postiženy. Zaměstnanci odborů péče o dítě by měli být informováni o náplni práce s pachateli DN. Odbory péče o děti také mohou samy vyzvat pachatele k účasti v programu. Pravidelná výměna informací mezi organizacemi je velmi důležitá pro stanovení míry ohrožení dotčeného dítěte, případně dětí – viz ochranná nařízení podle § 1666 BGB (německý občanský zákoník) a §8a SGB VIII (německý zákoník sociálního zabezpečení). Pokud je účast v programu součástí výchovného plánu, organizace pořádající program pro pachatele by se měla účastnit příslušného jednání, kde je výchovný plán ustaven. Prověření způsobu kontaktu a znovunavázání kontaktu pachatele s dětmi by se mělo dít v souladu s těmito standardy. Pouhá účast v programu za účelem získání kontaktu není podle těchto standardů dostatečným důvodem. Rozsah a koncepční realizace programu pro otce přesahuje standardy v tomto textu a je třeba zvážit přidání dalších částí programu. Kromě jiného je třeba se zaměřit na újmy způsobené domácím násilím na dětech. Muže je třeba tázat důkladněji a s důrazem na jejich otcovskou roli. V rámci ochrany dětí to také znamená těsnější spolupráci s odbory péče o děti. Pachatel tedy musí svolit se sdílením svých osobních údajů, aby umožnil spolupráci mezi jednotlivými organizacemi. Ochrana dětí je klíčovým aspektem práce s pachateli DN v praxi. 2.6 Spolupráce s dalšími pomáhajícími organizacemi Udržování kontaktů se všemi organizacemi, které se zabývají domácím násilím, je obecně žádoucí. Patří mezi ně: manželské a rodinné poradny poradny léčení závislostí psychoterapeuti zdravotní střediska smírčí a mediační organizace pro pachatele a oběti 3
Standardy pro vykonávání práce s pachateli DN
Kromě výše popsané spolupráce se práce s pachateli DN zaměřuje na podporu soustředěné reflexe násilí a nabídky poradenství směřující ke změně chování násilníků (program pro pachatele). 3.1 Cílová skupina Cílovou skupinou jsou dospělí muži, kteří se dopustili násilí na svých současných nebo bývalých partnerkách (viz definice v bodě 1.1). Poradenství je poskytováno jak těm, kteří se přihlásili dobrovolně, tak těm, kterým to nařídily různé instituce, např. soudy a orgány péče o děti. Práce s pachateli DN není náhradou stávajících programů pro léčbu sexuálních delikventů.
5
3.2 Cíle a zaměření Práce s pachateli DN zahrnuje zkoumání psychického, fyzického a sexuálního násilí, sociálního, citového a ekonomického násilí, izolování, stalkingu, obtěžování a zastrašování, násilně nárokujících postojů a principů. Práce s pachateli DN sleduje tyto klíčové cíle:
Žádné další násilí: spirála násilí musí být rychle a trvale přerušena. Násilníci si musí uvědomit riziko recidivy a musí být schopni přijmout preventivní opatření. K dosažení tohoto cíle slouží následující: Přijetí odpovědnosti: pachatelé by měli přijmout odpovědnost za páchané násilí: zapírání, ospravedlňování, výmluvy, nařčení a svalování viny jsou důsledně odhalovány, odmítnuty a konfrontovány. Vnímání sebe sama a sebeovládání: pachatel by se měl naučit znát a akceptovat vlastní i cizí meze. Empatie: pachatel by se měl naučit vcítit se do situace své partnerky a svých dětí. Jiné možnosti řešení konfliktů: muži by se měli naučit řešit konflikty bez násilí. Měli by si osvojit vlastní strategie a varianty řešení, které budou moci použít při řešení potenciálně konfliktních situací v budoucnosti, aniž překročí své meze nebo meze někoho jiného. Schopnost si najít a udržet vztah: muži by měli vylepšit svou vnímavost a komunikační schopnosti v rámci vztahu. To jim pomůže trvale zlepšit kvalitu života a společenských vztahů.
3.3 Uspořádání a rozsah Práce s pachateli DN by se měla odehrávat hlavně v rámci skupinových sezení. Interakce a dynamika ve skupině podporují socializaci. Ve skupině jsou ideální podmínky pro poučení se od ostatních účastníků se stejnou zkušeností. Muži jsou konfrontováni se svými proviněními a je zpochybněno jejich zapírání a ospravedlňování. Mohou porovnat své chování s chováním ostatních účastníků a tak kriticky zhodnotit vlastní násilnosti. Skupina by měla být vedena alespoň dvěma kvalifikovanými pracovníky. Pro dosažení trvalé změny chování je v programu pro pachatele důležitá délka a procesně orientovaný přístup. Minimální délka programu pro pachatele je tedy šest měsíců plus přijímací procedura a sledování po skončení programu. Setkání by se měla konat jednou týdně. Jiná četnost je možná ve výjimečných případech, pokud jsou jinak dodrženy standardy. Ve skupině by mělo být 5–10 účastníků. Během programu by měly být dostupné i jiné poradenské služby, např. krizová intervence. Poradenství by mělo být nabídnuto partnerce nebo celému páru (pokud možno ve spolupráci s ženským krizovým centrem, viz bod 2.4). Po dokončení programu by muži měli mít možnost organizaci znovu kontaktovat a každý účastník by měl po dokončení absolvovat alespoň jednu kontrolní schůzku. Ve výjimečných případech, pokud není práce v skupině možná, mohou skupinu nahradit strukturovaná individuální sezení. Ta by měla probíhat podle navržených standardů.
6
3.4 Smluvní dohody Základem účasti v programu pro pachatele je psaná dohoda mezi organizací pořádající program a účastníkem. Dohoda musí obsahovat: náplň programu pro pachatele závaznou a pravidelnou účast dodržování pravidel a dohod důvody pro přerušení a vyloučení pravidla týkající se dalšího násilí v průběhu trvání skupinových sezeních umožnění sdílení důvěrných informací s: - partnerkou - institucí vydávající soudní příkaz - příslušnému krizovému centru pro ženy - intervenčnímu centru souhlas s kontaktováním partnerky závazek k finančnímu příspěvku
3.5 Podmínky přijetí K programu pro pachatele mohou být přijati jen muži splňující následující podmínky: (1) dostatečná znalost jazyka, ve kterém je kurz veden (2) dostatečné kognitivní schopnosti (3) přiznání provinění (4) vůle spolupracovat (5) schopnost pracovat ve skupině Pokud pachatel nesplní jedno nebo více těchto kritérií, nebude do programu přijat. Za porušení kritérií lze považovat například závislost na alkoholu nebo drogách, užívání návykových látek nebo mentální poruchu. 3.6 Způsob vybírání účastníků Před přijetím do programu pro pachatele jsou účastníkům objasněny obecné podmínky, jsou ujasněny motivace účastníka, proběhne alespoň jeden přímý rozhovor s pachatelem. Během procesu výběru by měly být ujasněny následující podmínky a náplň:
ujasnění kontextu přijetí ujasnění obvinění a okolností provinění přečtení dokumentů spojených s násilností (tj. soudního spisu) anamnéza (s přihlédnutím k rozvoji násilí) ujasnění podmínek přijetí a vyloučení podpis psané dohody s povinnostmi účastníka
Konečné rozhodnutí, kdo bude do programu přijat, náleží pracovníkům organizace, která program pro pachatele pořádá.
7
3.7 Postup při recidivě během trvání programu Účastníci se písemně zaváží, že se dobrovolně přiznají k nově spáchaným násilnostem. Tyto násilnosti budou probrány ve skupině. Těmto pachatelům bude doporučeno prodloužení programu. Organizace, které program pořádají, vypracují s daným účastníkem individuální opatření pro zamezení dalšího násilného chování a kontrolují jejich dodržování. V těchto případech je třeba opět kontaktovat partnerku. Účastník je z programu vyloučen, pokud poruší dohodu nebo nepřijme zodpovědnost za své činy (pro postup viz bod 3.8). V takových případech je prioritou bezpečnost partnerky a dětí. 3.8 Zásady pro vyloučení z programu Účastník je z programu vyloučen, pokud dojde k alespoň jednomu z následujících bodů:
Chybí přijetí odpovědnosti: přetrvává zapírání, trvání na nevině a svalování viny na jiné. Další násilí: účastník se odmítá postavit kriticky k dalšímu násilí spáchanému na partnerce nebo dětech a nechce přijmout opatření, která zabrání recidivě. Nedostatečná spolupráce: opakovaný nedostatek spolupráce, skupinová sezení jsou aktivně nebo pasivně bojkotována. Porušení pravidel: účastník opakovaně porušuje pravidla a dohody. Nedostatečná docházka: účastník nedodržuje pravidlo pravidelné povinné docházky. Neschopnost pracovat ve skupině: nedostatek vůle nebo schopnosti zvládat program.
Pokud je účastník vyloučen, musí být okamžitě informována partnerka a spolupracující organizace. 3.9 Základní náplň programu pro pachatele Pro dosažení cílů programu jsou využívány rozmanité terapeutické přístupy, koncepty a metody. Následující základní náplň musí program vždy obsahovat i přes tyto rozdíly:
Průzkum vnímání násilí a násilností: Násilníci by měli být upozorněni na různé formy a znaky násilí. Měli by být schopni popsat své násilné chování v partnerském vztahu. Cílem je, aby jasně porozuměli násilí a přizpůsobili tomu své chování v konfliktních situacích. Rekonstrukce provinění (popis násilí): Ústřední a nezbytnou částí programu pro pachatele je podrobný popis situací řešených násilně a konfrontace tohoto násilného chování. Cílem je, aby si pachatelé uvědomili vlastní odpovědnost a základní pohnutky svého chování. Pachatel by si měl uvědomit, že během stupňující se konfliktní situace má mnoho příležitostí k jinému chování. Popis vlastního jednání vede ke změně vnímání situace partnerky a dětí a tím k rozvíjení empatie.
8
4
Důsledky násilí: Program pro pachatele se soustředí na krátkodobé i dlouhodobé následky na partnerce i dětech, například fyzické a psychické újmy a zranění. Násilí – pro a proti: Muži by si během programu měli uvědomit, že jim násilí sice přineslo krátkodobé výhody (prosazení vlastního zájmu, ukončení konfliktu), ale vedlo k závažnějším a dlouhodobějším nevýhodám. Strategie pro nenásilné chování: Součástí programu pro pachatele je i osvojení a nácvik konkrétních nenásilných postupů. Jsou posilovány komunikační a sociální dovednosti, což zahrnuje i schopnost rozpoznání a vyjádření vlastních pocitů a potřeb. Krizové plány: Pro zabránění recidivě je velmi důležité navrhnout, promyslet a aplikovat krizový plán. Každý účastník vytvoří vlastní konkrétní strategie úniku z rizikových konfliktních situací, které bude moci použít v běžném životě. Probere tyto možnosti úniku se skupinou a v každodenním životě je používá. Komunikační vzorce: Účastníci programu pro pachatele mohou skupině přednést aktuální konflikty a témata, která řeší ve svém vztahu. Je nalezena jasná definice struktury účastníkovy komunikace v rámci vztahu a nalezeny vzorce chování vedoucí ke konfliktům. Obraz muže a ženy: Muži by se měli naučit nahlédnout do vlastního konstruktu mužnosti, násilí, moci a bezmoci. Účastníci by si měli uvědomit, že si během své životní zkušenosti internalizovali patriarchální modely rolí. Měli by pečlivě prozkoumat svůj vztah k ženám a přejít k partnerskému vztahu založenému na rovnosti. Role otce: Účastníci by se měli naučit nahlížet odpovědnost a omezení své otcovské role. Zvláště by měli uznat důsledky, jaké zanechaly jejich násilnosti na dětech a na vztahu k jejich dětem. Měli by zlepšit svůj přístup k matce dětí. Zkušenost oběti: V rámci skupiny by měl každý účastník mít možnost reflektovat vlastní zkušenost jakožto oběti. Cílem je umožnit přístup ke svým pocitům a zvýšit schopnost empatie. Je třeba mužům ujasnit, že přesto, že mají sami zkušenost s tím, jaké to je být obětí, neospravedlňuje to jejich násilné chování.
Ochrana osobních údajů
Musí být postupováno podle zákonů o ochraně osobních údajů (v Německu viz: Bundesdatenschutzgesetz). Sdílení údajů je možné jen na základě písemného svolení. 5
Kvalifikace pracovníků
Pro výkon kvalifikované práce s pachateli musí pracovníci splnit následující požadavky a znalosti:
pedagogické, psychologické nebo podobné vysokoškolské vzdělání, dodatkové školení pro specialistu na násilí podle doporučení Bundesarbeitsgemeinschaft Täterarbeit HG (BAG TäHG – německá zastřešující organizace pro práci s pachateli DN), sebeovládání a upozadění vlastních zájmů, rozsáhlá znalost dynamiky násilných vztahů, uvědomění si své generové role a citlivost k generové hierarchii a sexismu,
9
6
pravidelná školení, další vzdělávání a dozor, zkušenosti s vedením skupiny.
Základní požadavky na organizaci
Práce s pachateli musí být zastřešena institucí jako je krizové centrum pro mládež, sociálním úřadem nebo jinou veřejnou organizací, která zaručí profesionální supervizi. Organizace pracující s pachateli musí pro zajištění kvality a profesionality splňovat následující: 7
alespoň dva zaměstnanci, odpovídající prostory a vybavení (poradenská místnost, místnost pro skupinovou terapii), další pravidelná školení a vzdělávání, supervize, administrativní struktura.
Dokumentace
Organizace pro práci s pachateli musí dokumentovat svou práci a sbírat sociální statistiky pomocí standardizovaných nástrojů, které si vytvoří (např. dotazník). Organizace vydává výroční zprávu a statistiku, které musí obsahovat alespoň údaje o přijetí účastníků, věkový rozptyl, počet vstupních pohovorů, přijatých účastníků, vyloučených účastníků, účasti ve skupině, přerušení a dokončení. BAG TäHG usiluje o standardizovanou normu pro sčítání dat a dokumentaci. 8
Hodnocení
Organizace pracující s pachateli by měly vytvořit a praktikovat účinné metody kontroly vlastní práce. Měly by povolit externí hodnocení. Hodnotící organizace obdrží zprávy o účinnosti programu pro pachatele a to pokud možno jak od účastníků, tak jejich partnerek. Dosavadní nástroje hodnocení by měly být aplikovány a zlepšovány. Usilujeme o realizaci standardizovaných nástrojů hodnocení na celostátní úrovni (viz bod 7). Dalším cílem je dlouhodobá zpětná vazba.
10
9
Literatura
Areán, Juan Carlos a Lonna Davis: Working With Fathers in Batterer Intervention Programs. In: Jeffrey L. Edleson und Oliver J. Williams (Eds.): Parenting by Men Who Batter. New Directions for Assessment and Intervention. New York: Oxford University Press 2007, s. 118-130 Arslan, Ergün; Gül Anna Minci; Klaus Eggerding: Täterarbeit mit türkischsprachigen Männern. In: Landeskommission Berlin gegen Gewalt (Eds.): Berliner Forum Gewaltprävention Nr. 25, 2006: Häusliche Gewalt gegen Migrantinnen. Dokumentation einer Fachtagung in Kooperation mit der Friedrich-Ebert-Stiftung am 22. Februar 2006, s. 49-53 Barz, Monika und Cornelia Helfferich: Häusliche Gewalt beenden: Verhaltensänderung von Tätern als Ansatzpunkt. Eine Evaluationsstudie zum Vorgehen und Wirkung von Täterprogrammen im Kontext von Interventionsprojekten gegen häusliche Gewalt in Baden-Württemberg. Stuttgart: Landesstiftung Baden-Württemberg gGmbH 2006, Ke stažení: http://www.landesstiftungbw.de/publikationen/files/sr-23_haeuslgewalt3.pdf BIG/Berliner I nterventionszentrale bei häuslicher Gewalt: Empfehlungen für Jugendämter in Fällen häuslicher Gewalt. Berlin: BIG 2005 Bullinger, Hermann und Elmar Väth: Wissenschaftliche Begleitung und Evaluation einer Täterberatungsstelle (WiBeT). Erfurt: Fachhochschule Erfurt, unveröff. Endbericht 2005 Campbell, Jacquelyn C.: Prediction of Homicide of and by Battered Women. In: Jacquelyn C. Campbell (Hg.): Assessing Dangerousness. Violence by Sexual Offenders, Batterers, and Child Abusers. Thousand Oaks, London, New Delhi: Sage 1995, S. 96-113 [Zhodnocení rizik podle Campbellové] Debbonaire, Thangam (s Emilie Debbonaire a Kevinem Waltonem): Evaluation of work with domestic abusers in Ireland. Bristol: Domestic Violence Responses: Training, Prevention, Research 2004, Ke stažení: http://www.daphnetoolkit.org/documents/projets/20051217/MOVE_Evaluation-Intervention-Abusers-Ireland.pdf Deegener, Günther (Ed.): Sexuelle und körperliche Gewalt. Therapie jugendlicher und erwachsener Täter. Weinheim: Beltz Psychologie VerlagsUnion 1999 Dobash, R. Emerson; Russell P. Dobash, Kate Cavanagh, Ruth Lewis: Changing Violent Men. Thousand Oaks, London, New Delhi: Sage 2000 Dokumentation der Fachtagung „Grenzen setzen, verantwortlich machen, Veränderung ermöglichen – Methoden und Konzepte in der Arbeit mit Tätern häuslicher Gewalt“ , 5.-6. 12. 2001, Oldenburg/Niedersachsen.
11
Bundesministerium für Familie, Senioren, Frauen und Jugend: Materialien zur Gleichstellungspolitik, Nr. 98/2003 Berlin 2003 Geffner, Robert A. und Alan Rosenbaum (Hg.): Domestic Violence Offenders: Current Interventions, Research, and Implications for Policies and Standards. Binghamton (New York): Haworth 2001 Gondolf, Edward W.: Batterer Intervention Systems. Issues, Outcomes, and Recommendations. Thousand Oaks, London, New Delhi: Sage 2002 Kavemann, Barbara und Ulrike Kreyssig (Hg.): Handbuch Kinder und häusliche Gewalt. Wiesbaden: VS Verlag für Sozialwissenschaften 2006. Darin u.a: Sigurd Hainbach und Christoph Liel: Arbeit mit Tätern häuslicher Gewalt zum Thema „Väterverantwortung“ – ein noch wenig beachtetes Thema der gewaltzentrierten Trainingsprogramme, s. 383400 sowie: Stefan Beckmann und Gerhard Hafner: Fathering after violence - Evaluation von Sozialen Trainingskursen in Deutschland und internationale Konzepte für Gruppenarbeit zum Abbau von Gewalt gegen Frauen, s. 400-417 KIK-Schleswig-Holstein (Ed.): Täterarbeit. Programm zur Arbeit mit gewalttätigen Männern. Berlin: Wissenschaftlicher Verlag Berlin 2001 Kropp, P. Randall; Stephen D. Hart, Christopher D. Webster, Derek Eaves: Manual for the Spousal Assault Risk Assessment Guide. Vancouver: The British Columbia Institute Against Family Violence 21995 [SARAManual] Logar, Rosa; Ute Rösemann, Urs Zürcher (Eds.): Gewalttätige Männer ändern (sich). Rahmenbedingungen und Handbuch für ein soziales Trainingsprogramm. Bern, Stuttgart, Wien: Paul Haupt 2002 Morran, David a Monica Wilson: Men who are Violent to Women. A Groupwork Practice Manual. Lyme Regis (Dorset): Russell House 1997 (The CHANGE Programme Manual) Pence, Ellen und Michael Paymar: Education Groups For Men Who Batter. The Duluth Model. New York: Springer 1993 Senatsverwaltung für Wirtschaft, Arbeit und Frauen (Ed.): Täterarbeit und institutionalisierte Vernetzung. Zur aktuellen Debatte über Möglichkeiten und Grenzen der Arbeit mit Tätern, die häusliche Gewalt ausüben. Dokumentation des Fachgesprächs vom 14. Juni 2005. Berlin 2006, darin u.a.: Kraus, Heinrich und Rosa Logar: Partnerschaftlich gegen Gewalt. Das Wiener Anti-Gewalttraining für Männer, die in der Partnerschaft Gewalt ausüben. s. 43-68, Ke stažení: http://www.berlin.de/imperia/md/content/senatsverwaltungen/senwaf/f rauen/taeterarbeit.pdf
12
Theerkorn, Gerd: Gewalt im sozialen Nahraum. Bericht über ein Forschungsprojekt zur Einführung einer „Beratungsauflage“ als Leistung zur Wiedergutmachung im Sinne von § 153a Abs. 1 Nr. 1 StPO. Frankfurt am Main: Peter Lang 1995 Toprak, Ahmet: Das schwache Geschlecht - die türkischen Männer. Zwangsheirat, häusliche Gewalt, Doppelmoral der Ehre. Freiburg im Breisgau: Lambertus 2005 Weiß, Andrea a Heidi Winterer (Eds.): Stalking und häusliche Gewalt. Interdisziplinäre Aspekte und Interventionsmöglichkeiten. Freiburg im Breisgau: Lambertus 2005 WiBIG/Wissenschaftliche Begleitung Interventionsprojekte gegen häusliche Gewalt (WiBIG), Universität Osnabrück: Gemeinsam gegen häusliche Gewalt. Kooperation, Intervention, Begleitforschung. Forschungsergebnisse der Wissenschaftlichen Begleitung der Interventionsprojekte gegen häusliche Gewalt (WiBIG) – Band III, Täterarbeit im Kontext von Interventionsprojekten gegen häusliche Gewalt. Abschlussbericht 2000 bis 2004. Hg. v. Bundesministerium für Familie, Senioren, Frauen und Jugend, Berlin 2004, Ke stažení: http://www.wibig.uni-osnabrueck.de/download/studie-wibigband3.pdf Vytvořeno pracovní skupinou „BAG TäHG Standards“: Thomas Arend, Stefan Beckmann, Christine Bunjes, Klaus Eggerding, Gerhard Hafner, Roland Hertel, Christoph Liel, Tabea Matthes, Anja Steingen Ve spolupráci s: Marion Ernst, Katja Grieger, Prof. Dr. Carol Hagemann-White, Prof. Dr. Cornelia Helfferich, Heike Herold, Ute Rösemann, Patricia Schneider, Marion Steffens Ve spolupráci a s laskavou finanční podporou Spolkového ministerstva pro rodinu, seniory, ženy a mládež (BMFSFJ): Dr. Birgit Schweikert, Thorsten Kruse Vydáno 11. května 2007 © Bundesarbeitsgemeinschaft Täterarbeit Häusliche Gewalt (BAG TäHG) Pracovní skupina pro práci s pachateli domácího násilí zastoupená:
Klaus Eggerding (vedení) Männerbüro Hannover, Ilse-ter-Meer-Weg 7, 30449 Hannover, Německo Tel.: +49(0)511 123 589 10
[email protected] Anja Steingen (správní rada) AWO Köln - MannSein ohne Gewalt, Venloer Wall 15, 50672 Köln, Německo Tel. +49(0)221 888 10 102
[email protected]
http://www.bag-taeterarbeit.de
13
Překlad do češtiny: © Liga otevřených mužů, o.s. PhDr. Martin Jára, ředitel
[email protected] http://www.ilom.cz http://www.muziprotinasili.cz
14
