STAŇ SE NA DEN TVŮRCEM EVROPSKÉ POLITIKY Předloha návrhu Komise směrnice upravující rámec pro společnou imigrační a azylovou politiku Důvodová zpráva 1. SOUVISLOSTI NÁVRHU 1.1.
OBECNÉ SOUVISTLOSTI
V případě vlny demokratických povstání, válečných konfliktů, špatné ekonomické situace, přírodní katastrofy nebo nepříznivého politického vývoje často dochází v krátkodobém až střednědobém horizontu k otřesům a nejistotě. V důsledku politicky neklidné situace a vojenských konfliktů zemřeli lidé a statisíce dalších jich bylo vysídleno, a to nikoli pouze ze zemí přímo dotčených změnami, nýbrž také z jiných zemí. Některé členské státy, jako například Itálie, Malta, Řecko a Kypr, jsou ve větší míře přímo vystaveny příjezdu vzrůstajícího počtu nelegálních migrantů a menšího počtu osob, které potřebují mezinárodní ochranu. Nejedná se pouze o národní problém, je nutné jej řešit na úrovni EU a vyžaduje si skutečnou solidaritu členských států.
1.2.
ODŮVODNĚNÍ
Tyto nedávné události potvrdily potřebu solidní společné politiky EU v oblasti migrace a azylu. Více než kdy dříve je nezbytné dosáhnout významného pokroku v právních předpisech, operativní spolupráci a v našich vztazích se třetími zeměmi. Účelem tohoto návrhu je zasadit aktuální a budoucí politické návrhy do rámce, který zohledňuje všechny relevantní aspekty a umožňuje EU a jejím členským státům řídit azyl, migraci a mobilitu státních příslušníků třetích zemí v bezpečném prostředí. Cílem je především si určit jakým způsobem a v jakém počtu se budou přijímat přistěhovalci na základě solidarity mezi členy EU. EU musí zajistit rychlou pomoc pro všechny osoby, které ji potřebují a poskytnout útočiště osobám, které potřebují mezinárodní ochranu. Svou tradici v poskytování azylu a ochrany musí EU zachovat a konsolidovat, zároveň by však měla stanovit vhodné nástroje, které zabrání tomu, že hranice bude nelegálně překračovat velký počet ekonomických migrantů.
Účinná správa hranic EU je podmínkou důvěryhodnosti Unie v Unii samotné i mimo ni. Jen tak lze dosáhnout daných cílů. Nutnost řešit tuto obtížnou a proměnlivou situaci by však neměla vést k tomu, že bude přijat krátkodobý postup, který se omezí na hraniční kontroly, aniž by zohlednil dlouhodobé aspekty. Zásadní je dialog a spolupráce se zeměmi původu a tranzitu těchto migrantů. Taková spolupráce musí být založena na bezpečnosti a dobré správě, aby bylo možné provádět v oblasti legální migrace politiku, která je prospěšná pro všechny strany. Její součástí je také užší hospodářská spolupráce, která má v zemích původu vytvořit podmínky pro růst a zaměstnanost s cílem řešit příčiny nelegální migrace. Zmíněná spolupráce by měla vycházet ze zásady podmíněnosti, která se vztahuje na otázky migrace, s cílem povzbudit naše partnery, aby účinně usilovali o předcházení nelegálním migračním proudům, o účinnou správu svých hranic a spolupráci ohledně návratu a zpětného přebírání nelegálních migrantů. Ucelená migrační politika vůči státním příslušníkům zemí, které nejsou členy EU, založená na společných postupech pro přijímání migrantů, která ke státním příslušníkům třetích zemí přistupuje spravedlivě, navíc přispěje k budoucí prosperitě EU. Jak bylo zdůrazněno ve strategii Evropa 2020, jednou z nejnaléhavějších výzev, jakým Evropa čelí, je nutnost řešit demografický pokles počtu obyvatelstva v produktivním věku, který s sebou nese předpokládaný významný nedostatek pracovních sil v určitých odvětvích. Aby Evropa zůstala konkurenceschopná a mohla i nadále udržitelným způsobem zachovat svůj sociální model, musí přijmout opatření na zvýšení míry zaměstnanosti osob s trvalým pobytem v EU, zároveň však musí podniknout konkrétní kroky s cílem uspokojit své předpokládané potřeby pracovních sil prostřednictvím cíleného přistěhovalectví státních příslušníků třetích zemí. EU by také měla zajistit, že pro osoby, které potřebují ochranu, budou k dispozici bezpečná a účinná azylová řízení. Šedesát let po podpisu Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků je načase, aby EU znovu potvrdila, že se zavazuje nabídnout ochranu každému pronásledovanému státnímu příslušníku třetí země nebo každé pronásledované osobě bez státní příslušnosti, jež vstoupí na její území. Vstup v platnost Lisabonské smlouvy zajišťuje pro rozvoj migrační politiky EU stabilní, ucelený právní rámec s větší odpovědností, zejména díky většímu zapojení Evropského parlamentu do rozhodovacího procesu.
1.3 CÍLE NÁVRHU Cílem EU je nalézt vyvážený přístup k otázkám legální migrace a k boji proti nelegálnímu přistěhovalectví. Řádné řízení migračních toků vyžaduje zajištění spravedlivého zacházení se státními příslušníky třetích zemí, kteří v členských státech pobývají legálně, posílení opatření pro boj proti nelegálnímu přistěhovalectví a podporu užší spolupráce ve všech oblastech s nečlenskými zeměmi. Cílem EU je zajistit jednotnou úroveň práv a povinností tak, aby legální přistěhovalci měli úroveň práv a povinností srovnatelnou s občany EU. Zásada solidarity: podle Lisabonské smlouvy by se imigrační politiky měly řídit zásadou solidarity a spravedlivého rozdělení odpovědnosti mezi členskými státy, a to i na finanční úrovni.
V Bruselu dne 13.2.2015 COM(2015) 343 final
Předloha návrhu SMĚRNICE RADY, kterou se stanoví rámec Společenství pro společnou imigrační a azylovou politiku
CS
CS
_________________________________________________________________________
RADA EVROPSKÉ UNIE, s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, s ohledem na návrh Evropské komise, vypracovaný po obdržení stanoviska skupiny osobností jmenovaných Výborem pro azylovou a imigrační politiku a vědeckých odborníků členských států, s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu,
PŘIJALA TUTO SMĚRNICI: Článek 1 – obecná ustanovení a finance 1) Bude zřízená jednotná společná azylová politika, kterou se budou řídit všechny členské státy. Jejím vykonavatelem a garantem bude Evropský podpůrný garanční úřad pro otázky azylu (EASO) se sídlem v Praze. 2) Společná azylová politika bude financována ze zvláštního rozpočtu, v rámci kapitoly společná azylová politika rozpočtu EU. Každá členská země do něj přispěje částkou rovnající se 0.3% HDP. Prostředky budou převáděny pomocí nového finančního nástroje – Azylový, migrační a integrační fond (AMIF). 3) Z tohoto rozpočtu budou hrazeny veškeré výdaje týkající se společné azylové a imigrační politiky EU.
Článek 2 – nelegální migrace 1) Členské státy vyvinou maximální úsilí pro potlačení nelegální migrace do EU. V jeho rámci dojde k: 1.1) Členské státy přijmou do svých trestních řádů jednotný systém sankcí pro osoby při nepovoleném překročení hranic a zdržování se na území členských států bez patřičných povolení. 1.2) Přijetí systému udělování pracovních povolení nelegálním pracovníkům, kteří budou schopni doložit svou aktivní činnost na trhu práce v EU po dobu min. 1 roku. 2) Členské státy se zavazují jednat společně v boji proti nelegální migraci.
2.1)
2.2)
Za obzvlášť závažné formy nelegální migrace se považují obchod s lidmi, zaměstnávání nelegálních migrantů a jejich vykořisťování, nelegální zacházení s lidmi ze třetích zemí za účelem odběru lidských orgánů. EASO stanoví jednotný systém trestně právní odpovědnosti za trestné činy vyjmenované v čl. 2, bodě 2.1. Tento rámec bude platit ve všech členských zemích.
Článek 3 – systém sdílení informací a společného postupu 1) Bude ucelen jednotný systém komunikace a dozoru nad migrací v rámci Schengenského prostoru i mimo něj. 1.1)
Vznikne projekt Imigrace, což je systém založený na kontrole a monitoringu vnějších hranic. Pomocí moderních IT technologií bude mapován pohyb imigrantů (např. i pomocí mobilního systému dronů). 1.2) Systém bude pod správou EASO a se systémem budou mít možnost pracovat policejní orgány jednotlivých členských zemí. 1.3) Pracovním jazykem jednotného softwarového prostředí programu bude angličtina. 2) Bude dokončen jednotný systém návratové politika EU, současně s prohloubením spolupráce se třetími zeměmi. 2.1) V rámci solidarity bude návratová politika hrazena ze společného azylového rozpočtu v maximální výši 50 % celkové částky. Zbytek nákladů bude hradit země původu imigranta. V případě neplnění závazků bude daným zemím krácena finanční pomoc v rámci fondů rozvojové pomoci a spolupráce. 2.2) V rámci jednání Evropské rady proběhne minimálně jednou ročně schůzka s vrcholnými představiteli vybraných rozvojových zemí o otázkách společné spolupráce v oblasti migrace obyvatelstva. Článek 4 – systém podpory legální migrace 1) V rámci posílení fungování trhu práce EU stanoví každá členská země každoročně kvóty pro přijetí nových pracovníků z řad imigrantů. Občané třetích zemí se tak budou moci každoročně ucházet o pracovní místa na trhu práce EU. Minimální kvótu určí EASO. Státy EU jsou povinny kvóty přijmout. Vlády členských států mají v této záležitosti pouze poradní funkci. 2) Pracovní povolení a povolení k pobytu bude nadále řešit EASO. Při trojím prodloužení pracovního povolení má občan právo žádat o trvalý pobyt. Pokud ho získá, trvalý pobyt je mu umožněn v jakékoli členské zemi EU. 3) Pro získání trvalého pobytu musí žadatel složit zkoušku z jazyka a reálií dané země. Zkoušky centrálně řídí a organizuje EASO. Přípravy na zkoušku jsou v gesci jednotlivých členských států. Náklady na přípravy ke zkoušce hradí jednotlivé členské státy.
4) Systém přidělování modrých karet vysoce kvalifikovaným odborníkům ze třetích zemí bude nadále posílen. Posouzení žadatelovi způsobilosti určí EASO. Modrá karta automaticky přechází i na všechny rodinné příslušníky žadatele.
Článek 5 – vnitrostátní azylový systém 1) V každé členské zemi bude vytvořen systém vnitrostátního azylového systému (VAS), jehož přesné parametry určí EASO. 2) Obecně budou VAS sloužit jako platforma pro sjednocení péče o azylanty ve členských zemích. Úkoly v rámci VAS budou a) poradní – budou zřízena informační střediska pro azylanty; b) vzdělávací – VAS bude mít na starosti vzdělání pracovníků státní správy ve věcech migrace c) investiční – ve smyslu podpory neziskových organizací zabývajících se migrací d) statistické – sběr aktuálních dat o pohybu osob v daném státě. 3) Součástí systému je také kontrola hranic. Státy EU budou nadále rozděleny do tří skupin: 1) nárazníkové, 2) tranzitní a 3) destinační. Na základě tohoto dělení bude jednotlivým státům udělována přímá finanční podpora na zajištění odpovídající formy azylové politiky, která činí 80% celkového rozpočtu. 3.1) Mezi státy skupiny 1 se rozdělí 50% prostředků 3.2) Mezi státy skupiny 2 se rozdělí 30% prostředků 3.3) Mezi státy skupiny 2 se rozdělí 20% prostředků 3.4) Nárazníkové státy jsou (Portugalsko, Šp.,It., Řecko, Bul., Rum., Slovensko, Polsko) 3.5) Tranzitní (Slovinsko, Chorvatsko, Česko, Rakousko) 3.6) Destinační (Irsko, VB, F, Něm., Benelux, Fin., Šve, Dánsko) Článek 6 – spolupráce se třetími zeměmi 1) Bude posílena spolupráce s třetími zeměmi z prostředků společného rozpočtu, jejímž smyslem je především předcházet nečekaným přílivům migrantů z těchto zemí. 2) Země třetího světa budou děleny do tří kategorií, dle připravenosti a ochoty spolupracovat na řízeném systému migrace (1 spolupracující, 2 transformační 3 nepřizpůsobivé). Na základě této kategorizace bude přijat režim spolupráce: 2.1) Spolupracující – Maximální možnost využití výhod azylového systému. Mladí lidé z těchto zemí budou mít např. možnost žádat o stipendia v EU a pracovní povolení, au-pair povolení apod. 2.2) Transformační – Omezená možnost přijetí v závislosti na vzdělání. Možnost žádat o azyl a trvalý pobyt 2.3) Nepřizpůsobivé – V případě neudělení azylu, okamžité zahájení repatriace uprchlíka
