Středověk
Byzantske e´ um ume eˇni´ Byzantsk Byzanc je označení Západořímské říše od roku 476 (pád Západořímské říše) do roku 1453, kdy podlehla Tureckým nájezdníkům. Byzanc byla v této době nejrozvinutější říší Evropy, hlavní město Konstantinopol (jinak také Byzantion či Cařihrad, dnes Istanbul) bylo politickým i kulturním centrem tehdejší evropské civilizace. Pilířem Βασιλεία των Ρωμαίων [Basileja ton Romajon], Romajon], tedy Císařství Římského, jak se říše oficiálně jmenovala, bylo křesťanství,, což se promítlo do všech sfér života, především pak do umění.
Architektura Byzanc vytvořila vlastní architektonický sloh, takzvaně byzantský. Ten později pronikl v souvislosti s šířením křesťanství ke Slovanům na Blakáně a na Rusi, po dobytí Konstantinopole se v něm shlédli také Turci. Typickými stavbami toho slohu jsou mohutné chrámy s křížovým půdorysem a centrální kopulí. Interiéry bývají zdobeny mramorovými obkllady a mozaikami či nástěnými malbami. Hagia Sophia,, chrám Boží moudrosti (púvodně bez minaretů) je první a největší stavbou byzantské architektury. Dlouho to byl největší křesťanský svatostánek, jeho kopule byla až do postavení baziliky sv.Petra v Římě se svým rozpětím 41 metrů největší kopulí na světě. Po pádu Konstantinopole byl přebudován přeb na mešitu.
Kostel sv.Mikuláše, Lakónia
Kostel svatých apoštolů, Athény Interiér chrámu
´ˇstvi Malir Malirstv ir stvi ´ Malířství je v Byzantském umění reprezentováno repr především mozaikami. Byzantští malíři nepoužívali perspektivu; zobrazené postavy jsou strnulé, byly zpodobňovány bez přítomnosti modelů. Za náměty jsou voleni křesťanští svatí, výjevy z Bible nebo panovníci. Objevuje se také ornamentální umění.
SOchar SOcharˇstvi stvi ´ Sv. Demetrius, Thessaloniki
Byzantské sochařství je stejně jako zbytek byzantského umění ovlivněno především křesťanstvím. Zobrazované postavy jsou opět strnulé, i když do detailu propracované a realistické.
Basilika v Orchidě, Makedonie
Uzite ˇ ´ umeni ˇ ´
Jan Chrysostomos, Konstantinopol
Byzantinci byli velice zruční ve tvorbě tvor drobných detailů a miniatur, dokladem jsou například nejrůznější dovedně vyvedené šperky, jako prsteny a medailony.
Svatební prsten, Louvre
Medailon sv.Demetria, Louvre
Ametystový náramek, Řím
Karolinská renesance Karel Veliký byl král francké říše. Rozhodl ozhodl se obnovit Římskou říši a roku 800 se nechal korunovat římským císařem. Rozhodl se obnovit zaniklé zan římské impérium nejen územně, ale také kulturně. Rozvojem kultury položil základy pro románský sloh. Císař shromažďoval antické knihy, které nechával opisovat, usiloval o rozvoj vzdělanosti, ta byla ale omezena jen na církevní a dvorské rské kruhy. Ostatních lidí se dotýkaly pouze nařízení spojená s Karlovými vojenskými výboji, společnost se stala feudální – císaři byli podřízení šlechtici, členové jeho družiny, d kteří byli lenními pány pro všechny ostatní. Se svou družinou se císař neustále stěhoval mezi svými dvory a hrady, nejčastěji pobýval v Cáchách, kde nechal postavit stavit palác a honosnou korunovační kapli, nejvýznamnější stavbou u karolinské renesance.
Kaple v Cáchách
Ve švýcarském St.Gallen vznikl i prototyp pozdějších klášterů,, tedy uzavřený komplex tvořený kostelem a rajským dvorem obklopeným budovami – konventem.
Podpis Karla Velikého
Denár Karla Velikého
Karel Veliký a Pipin Krátký, stránka z tzv. Fuldských análů
Otonská ká renesance Otonská renesance označuje období římskoněmecké říše za vlády saské dynastie Otonů v desátém století a na počátku ku jedenáctého. Vládci přijímali tituly římských císařů a nárokovali dědictví po Karlovcích, h, zároveň měli velké mocenské ambice v zahraniční politice. Vrchol otonské renesance nastal za vlády Oty III., který chtěl těl přesunout své sídlo do Říma, kde pro tento účel vystavěl palác na Aventinu (jeden ze z sedmi římských pahorů).
Basilejské antependium (kryt přední stěny oltářního stolu)
Architektura Otonská architektura se vyznačuje především stavbou palácových kapl a plochostropých kaplí bazilik bazilik, v nichž se uplatnila střídmá ornamentální výzdoba. výz
Goslarský kostel
Kostel v Hildesheimu
Ostatní umění Malířská tvorba se vyznačovala vyznačoval kresebnou a plošnou stylizací doprovázenou snahou o výraz, později i o monumentalitu. Vysoké úrovně dosáhlo nástěnné malířství tví a knižní iluminace ovlivněné byzantským uměním, rozvíjené v klášterních skriptoriích (písařských písařských pracovnách). V sochařství hrály významnou úlohu reliéfy, reliéfy monumentální figurální tvorba byla spíše vzácnější záležitostí. Vrcholné úrovně dosáhlo umělecké řemeslo, ře zejména řezba ze slonoviny a zlatnictví.
Říšská koruna
Relikviář sv.Nikodéma
Gerův kodex
