Srovnání České republiky a Španělska zavedení školného a jeho vliv na nezaměstnanost

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Srovnání České republiky a Španělska – zavedení školného a jeho vliv na nezaměstnanost Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mgr. Jan Hodač

Markéta Kadlecová

Brno 2012

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu práce Mgr. Janu Hodačovi za cenné rady a připomínky v rámci zpracování práce.

Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně pouze s použitím zdrojů, uvedených v seznamu použité literatury. V Brně dne 10. května 2012

_________________

Abstract Kadlecová, M. Comparison of the Czech Republic and Spain – the establishment of tuition fees and its impact on unemployment. Bachelor thesis. Brno: Mendel university in Brno, 2012. This thesis deals with the introduction of tuition fees and its possible impact on unemployment. The first part introduces two countries (the Czech Republic and Spain) from the perspective of the issue, meaning a number of secondary and university educated population, their unemployment and the form of fees (already existing in Spain and suggested in the Czech Republic). The practical part is going into statistics within specific disciplines and sectoral characteristics of unemployment, a comparison of both countries and proposes solutions for the Czech Republic based on the experience of Spain. The author sums up the situation and illustrates the expected development of the Czech Republic in the monitored area. Keywords Unemployment, tuition fees, graduates, high-school graduates Abstrakt Kadlecová, M. Srovnání České republiky a Španělska – zavedení školného a jeho vliv na nezaměstnanost. Bakalářská práce. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2012. Bakalářská práce se zabývá problematikou zavedení školného a jeho možným vlivem na nezaměstnanost. V první části jsou představeny obě země (Česká republika a Španělské království) z pohledu dané problematiky, tedy počty středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaných, jejich nezaměstnanost a podoba školného (stávající v případě Španělska a navrhovaná v případě České republiky). Praktická část pak zabíhá do konkrétních statistik v rámci charakteristik oborů a oborové nezaměstnanosti, podává srovnání obou zemí a navrhuje řešení pro Českou republiku, založené na zkušenosti Španělska. Autorka shrnuje situaci, a dokládá předpokládaný vývoj České republiky ve sledované oblasti. Klíčová slova Nezaměstnanost, školné, absolventi vysokých škol, absolventi středních škol

Obsah

5

Obsah 1

2

3

Úvod a cíl práce 1.1

Úvod ......................................................................................................... 10

1.2

Cíl práce ................................................................................................... 10

1.3

Metodika práce ........................................................................................ 11

Populace ČR a Španělska

Populace v České republice ..................................................................... 12

2.2

Vývoj populace Španělska ....................................................................... 16

Nezaměstnanost středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaných obyvatel 21 Kategorie (dle ISCED 97) 3 a 4................................................................ 21

3.1.1

Česká republika ............................................................................... 21

3.1.2

Španělsko ......................................................................................... 21

3.2

Kategorie (dle ISCED 97) 5 a 6................................................................22

3.2.1

Česká republika ...............................................................................22

3.2.2

Španělsko .........................................................................................22

Podoba školného ve sledovaných zemích 4.1

23

Vymezení pojmů ......................................................................................23

4.1.1

Boloňský proces (tzv. Boloňská deklarace) .....................................23

4.1.2

Kredity ECTS (European Credit Transfer System) .........................23

4.2

Systémy ČR a Španělska ..........................................................................23

4.2.1

Španělsko .........................................................................................24

4.2.2

Česká republika ...............................................................................24

4.3

5

12

2.1

3.1

4

10

Podoba školného v ČR a ve Španělsku .................................................... 25

4.2.3

Česká republika ............................................................................... 25

4.2.4

Španělsko ......................................................................................... 27

Struktura vysokých škol 5.1

29

Úvod do praktické části ...........................................................................29

Obsah

6

5.2

Struktura VŠ – veřejné a soukromé ........................................................29

5.2.1

Česká republika ...............................................................................29

5.2.2

Španělsko ......................................................................................... 31

5.3

5.3.1

Česká republika ...............................................................................32

5.3.2

Španělsko .........................................................................................33

5.4

6

Studenti VŠ podle oborů .........................................................................32

Financování soukromých a veřejných vysokých škol .............................34

5.4.1

Španělsko – veřejné financování .....................................................34

5.4.2

Španělsko – soukromé financování ................................................34

5.4.3

Česká republika – veřejné financování ........................................... 35

5.4.4

Česká republika – soukromé financování ....................................... 35

Nezaměstnanost a trh práce

37

6.1

Trh práce .................................................................................................. 37

6.2

Výhody vysokoškolského vzdělání .......................................................... 37

6.2.1

Zaměstnatelnost .............................................................................. 37

6.2.2

Kvalifikovanost práce ...................................................................... 37

6.2.3

Mzda................................................................................................. 37

6.3

Počty vysokoškolsky vzdělaných dle věku .............................................. 38

6.4

Nezaměstnanost podle typu školy ...........................................................39

6.5

Obor a úroveň studia nejvhodnější pro trh práce ................................... 41

6.6

Volba vzdělání v případě opakování vzdělávací dráhy ...........................42

6.7

Externality lidského kapitálu ..................................................................42

7

Výsledek práce

44

8

Diskuze

46

9

Závěr

47

10 Literatura

48

A

53

Příspěvky a dotace od státu dle okruhů, ukazatele

Seznam obrázků

7

Seznam obrázků Obr. 1 Obrázek 1 Graf aktivní populace ČR dle úrovně dosaženého vzdělání (v tisících) 15 Obr. 2 Graf aktivní populace Španělska dle úrovně dosaženého vzdělání (v tisících) 19 Obr. 3

Španělský systém terciárního vzdělávání

24

Obr. 4

Český systém terciárního vzdělávání

25

Obr. 5

Návrh podoby nové finanční pomoci studentům

27

Obr. 6

Studenti vysokých škol podle oboru vzdělání v ČR

33

Obr. 7 Studenti vysokých škol podle oboru vzdělání ve Španělsku z roku 2009/2010 33

Seznam tabulek

8

Seznam tabulek Tab. 1 Populace Česká republika celkem (v tisících)

12

Tab. 2

Aktivní populace ČR (v tisících)

13

Tab. 3

Aktivní populace ČR dle úrovně dosaženého vzdělání (v tisících) 14

Tab. 4 a4

Procenta aktivního obyvatelstva v kategoriích (dle ISCED 97) 3 16

Tab. 5

Počty VŠ vzdělaných obyvatel v ČR (absolutní, v tisících) 16

Tab. 6

Počty VŠ vzdělaných obyvatel v ČR (relativní)

16

Tab. 7 Populace Španělsko (v tisících) za roky 2001-2010

17

Tab. 8

17

Aktivní populace Španělska (v tisících)

Tab. 9 Aktivní populace Španělska dle úrovně dosaženého vzdělání (v tisících) 18 Tab. 10 Počet VŠ vzdělaných obyvatel Španělska za rok 2001 až 2010 (absolutní, v tisících) 20 Tab. 11 Počet VŠ vzdělaných obyvatel Španělska za rok 2001 až 2010 (relativní) 20 Tab. 12 Nezaměstnanost kategorií (dle ISCED 97) 3 a 4 v České republice (v %)

21

Tab. 13 Nezaměstnanost kategorií (dle ISCED 97) 3 a 4 ve Španělsku (v %) 21 Nezaměstnanost kategorií 3 a 4 (dle ISCED 97) v evropské 27 (v %) 21 Tab. 14 Nezaměstnanost kategorií (dle ISCED 97) 5 a 6 v České republice (v %)

22

Tab. 15 Nezaměstnanost kategorií (dle ISCED 97) 5 a 6 ve Španělsku (v %) 22 Tab. 16 %)

Nezaměstnanost kategorií (dle ISCED 97) 5 a 6 v evropské 27 (v 22

Seznam tabulek

9

Tab. 17 Počty fakult a studentů soukromých vysokých škol ČR v letech 2000-2009 30 Tab. 18 Počty fakult a studentů soukromých vysokých škol ve Španělsku v letech 2000-2009 32 Tab. 19 Průměrná cena jednoho kreditu na veřejných vysokých školách ve Španělsku v letech 2000-2010 34 Tab. 20 Zaměstnatelnost absolventů vysokých škol v ČR podle oborového zaměření fakult v letech 2008 a 2009 (ve stovkách) 40

Úvod a cíl práce

10

1 Úvod a cíl práce 1.1

Úvod

Problematiku vztahu školného a nezaměstnanosti jsem si zvolila z důvodu vlastního zájmu o toto téma. Díky studiu na zahraniční univerzitě ve Španělském království1, program Erasmus, i díky několikaleté pracovní zkušenosti v obou zkoumaných zemích, mi problematika přišla aktuální v dané době. V České republice2 se chystá zavedení školného a ať bude jeho podoba jakákoliv, jistě to bude mít na populaci vliv. Odborně se tento problém nazývá investice do lidského kapitálu. Každý budoucí student vysoké školy se bude muset rozhodnout, zda se mu daná investice do svého kapitálu vyplatí či nikoliv. Tato práce se zabývá tímto rozhodnutím, které budou muset absolventi středních škol České republiky řešit. Ve Španělsku již toto rozhodnutí několik desítek let absolventi dělají. Díky tomu také existují studie, které se touto problematikou zabývají. Práce si ve svém rozsahu klade za cíl určit, zda zavedení školného může mít nějaký vliv na nezaměstnanost, jaký by tento vliv mohl být a jakých oborů by se to konkrétně týkalo. Situace na trhu práce totiž naznačuje, že nabídka absolventů přestává odpovídat jejich poptávce, co se týče studijních oborů. Budoucí studenti vysokých škol se tak, snad i díky školnému, budou moci lépe rozhodovat, jaký obor studia zvolí, zda se jim vůbec studium na vysoké škole do budoucna vyplatí.

1.2 Cíl práce Cílem této práce je zjistit, zda když bude zavedeno školné v České republice, bude to mít vliv na rozhodování středoškolsky vzdělaných absolventů, a zda to může mít vliv na nezaměstnanost. V České republice i ve Španělsku, je totiž nutné ke studiu na univerzitě úplné středoškolské vzdělání s maturitou, které odpovídá, dle mezinárodní stupnice, kategorii 4. Práce je zaměřena i na Španělsku z důvodů potřeby srovnání se zemí, kde již systém školného dlouhodobě funguje, a je tu jeho delší tradice, společně s tradicí soukromých škol. Navíc nezaměstnanost ve Španělsku je dlouhodobě vysoká a lze na ní tak pozorovat možný vývoj. Tento problém zde byl také zkoumán různými studiemi, podle kterých byl později hodnocen. Česká republika by svým rychle rostoucím vývojem počtu vysokoškolských studentů mohla totiž tento trend následovat. Cílem práce je mimo jiné odhadnout, zda u některých oborů by zavedení školného nebylo kontraproduktivní. O některé obory je totiž kvůli jejich náročnosti, již dost malý zájem, a absolventi těchto oborů na trhu práce chybí.

1 2

Dále jen Španělsko Dále také pod zkratkou ČR

Úvod a cíl práce

11

1.3 Metodika práce Bakalářská práce se dělí na dvě části. První je sběr dat, která jsou relevantní pro danou problematiku. Jedná se o charakteristiku populace obou zemí, především o aktivní část populace a její rozdělení dle maximálního dosaženého vzdělání. Dalším bodem sběru dat je srovnání nezaměstnanosti daných skupin ve sledovaném období v obou zemích a podoba školného v obou zemích. V případě Španělska se jedná o popis současného systému a v případě České republiky o navrhovaný stav. Tento stav je zpracován podle bíle knihy terciárního vzdělávání, která dává ČR doporučení jak reformou projít. Ve druhé části práce je řešena problematika struktury vysokých škol – soukromé, veřejné školy dle jednotlivých studijních zaměření a následně je řešena problematika trhu práce a nezaměstnanosti podle oborů. Závěr práce je pak věnován výsledkům a diskuzi, které práce ve svém rozsahu přináší. Autorka práce si na začátku praktické části klade tři předpoklady pro pozdější interpretaci výsledků. • Prvním předpokladem pro zpracování praktické části je, že nehraje roli sociální status studenta. • Druhým předpokladem bude plná informovanost absolventů středních škol3, o nezaměstnanosti středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaných a to si co se týče jednotlivých oborů. • Třetím a posledním předpokladem práce je nezapočítávání státních vysokých škol4. Praktická část je pak hodnocena dle studie Investice do lidského kapitálu v přítomnosti nezaměstnanosti, která byla provedena ve Španělsku v roce 2000. Dále autorka práce zavádí pojem sledované období, na který se níže odkazuje. Sledovaným obdobím se myslí roky 2001 až 2010. Tedy vývoj uplynulých deseti let. Rok 2011 nezapočítává z důvodu dosud nepublikovaných statistik za tento rok, a tedy případné neúplnosti zdrojů. Co se týká statistik získaných z Českého statistického úřadu, Španělského statistického úřadu a Eurostatu, mohou se uvedená čísla lišit. Jak uvádí Palát, „rozdíl tkví především ve způsobu zjišťování a metodice“. [1]

3 4

Dále také pod zkratkou SŠ Dále také pod zkratkou VŠ


12

2 Populace ČR a Španělska Abychom mohli obě uvedené země srovnávat na poli vzdělání, je nutné si na začátek ukázat statistiky obou zemí. Zmiňované státy jsou totiž do počtu hodně rozdílné, a srovnávat je v absolutních číslech by bylo nesmyslné. Srovnání relativní, které je pro tuto práci zásadní, se ovšem musí k něčemu vztahovat. Proto jsou první dvě kapitoly práce věnovány demografické charakteristice, na kterou se následující kapitoly bakalářské práce odkazují.

2.1 Populace v České republice Vývoj populace České republiky Počet obyvatel České republiky přesahuje 10 miliónů obyvatel, a za posledních deset let vzrostl o 300 000. Tento růst je způsoben především jedním faktorem. Tím je, podle Českého statistického úřadu, migrace cizích státních příslušníkům, kteří se od roku 2001 započítávají do obyvatelstva (cizinci s dlouhodobým pobytem). Největší přírůstek cizích státních příslušníků byl zaznamenán v roce 2007 a to konkrétně 83 945 osob. Konkrétní národnosti jsou potom Ukrajinci, Slováci, Vietnamci, Poláci a Rusové.) [2] Větší nárůst je evidován v počtu mužů a věk cizích státních příslušníků se nejčastěji pohybuje mezi 20 až 39 lety. Co se týká poměru obyvatel muži/ženy, mírně převažují ženy, toto číslo kolísá kolem 51 %. V tabulkách níže najdeme absolutní vyjádření počtu obyvatel celkově a podle pohlaví. Čísla jsou uvedena v tisících. Data jsou zpracována dle Českého statistického úřadu. Porovnání je pak dle Eurostatu. Tab. 1 rok Tis.

Populace Česká republika celkem (v tisících) 2001 2002 2003 10219 10204 10211

2004 10211

2005 2006 2007 2008 2009 2010 10229 10264 10320 10421 10498 10521

Zdroj: Český statistický úřad [26] Aktivní populace Aktivní populace je definována jako souhrn zaměstnaných a nezaměstnaných. Obvykle se používá věkové rozhraní 15–64 let[3]. Veškerá dále použitá data v této práci budou vztahována právě k tomuto pojmu. Kvůli tomu, že většina dat pochází z Eurostatu, kde se pojem aktivní populace definuje hranicí 15–64 let, i tato práce bude tuto hranici respektovat.


13

Česká aktivní populace se ve sledovaném období vyvíjela následovně. Na začátku ji tvořilo 84 % celkového obyvatelstva, dále rostla až do roku 2008, celkem o 2 %, a od tohoto roku se zastavila. Předpokladem do budoucna je klesající tendence aktivní populace v důsledku stárnutí populace a nízké porodnosti. Tab. 2

Aktivní populace ČR (v tisících)

rok celkem muži ženy

2001 8 577 4 133 4 444

2002 8 599 4 143 4 455

2003 8 636 4 165 4 471

2004 8 673 4 185 4 487

2005 8 716 4 210 4 505

2006 8 773 4 246 4 526

2007 8 845 4 287 4 557

2008 8 943 4 348 4 595

2009 9 009 4 391 4 618

2010 9 015 4 392 4 622

Zdroj: Český statistický úřad [26] Celkové složení obyvatel dle vzdělání ČR Jak uvádí Český statistický úřad, vzdělání je v ČR kategorizováno dle úrovní 0–6, podle kódů International Classification of Education5 z roku 1997 (dále jen ISCED 97). Tyto úrovně byly zavedeny organizací UNESCO v roce 1976, aby sloužily „jako nástroj vhodný pro shromažďování, zpracování a zpřístupňování vzdělávacích statistik jak v jednotlivých zemích, tak v mezinárodním měřítku“. ISCED 97 je potom již jen aktualizovaná verze.[4] V klasifikaci ISCED se tedy vzdělávání člení na tyto úrovně: • • • • • •

Úroveň ISCED 0, preprimární vzdělání (bez vzdělání) Úroveň ISCED 1, primární vzdělání Úroveň ISCED 2, nižší sekundární vzdělání Úroveň ISCED 3, vyšší sekundární vzdělání Úroveň ISCED 4, postsekundární neterciární vzdělání Úroveň ISCED 5, označovaná jako první stupeň terciárního vzdělávání, nesměřující přímo k vědecké kvalifikaci: zahrnuje zejména programy bakalářského a magisterského studia, vzdělávání na vyšších odborných školách a jiné. • Úroveň ISCED 6, označovaná jako druhý stupeň terciárního vzdělávání, směřující k vědecké kvalifikaci: zahrnuje doktorské studijní programy, resp. vědeckou přípravu.[4] Následující data udávají podrobný přehled aktivního obyvatelstvo dle členění ISCED 97 za sledované období. V ČR stále je velmi nízké procento obyvatel bez vzdělání a klesající počet lidí se vzděláním základním (kategorie 0,1,2 dle ISCED 97). V čem ČR dominuje je střední vzdělání s maturitou.[4] Počty VŠ vzdělaných mají dlouhodobě rostoucí charakter. Data jsou kromě tabulky přehledně zpracována 5

Mezinárodní klasifikace vzdělání


14

v grafu, který vystihuje rostoucí trend terciárního vzdělání a vysoké počty vzdělání středoškolského. Tab. 3

Aktivní populace ČR dle úrovně dosaženého vzdělání (v tisících)

rok 2001 Celkem 10 219 Ve věku 15 let a více 8 577 Vybrané kódy ISCED 97 Základní vzdělání a bez vzdělání 1 981,3 Střední bez maturity 3 221,0 Střední s maturitou 2 583,9 Vysokoškolské 791,0 rok Celkem Ve věku 15 let a více Vybrané kódy ISCED 97 Základní vzdělání a bez vzdělání Střední bez maturity Střední s maturitou Vysokoškolské Zdroj: Český statistický úřad [26]

2002 10 205 8 599

2003 10 211 8 636

2004 10 211 8 673

2005 10 229 8 716

1 916,8 3 216,9 2 646,2 813,7

1 851,0 3 299,2 2 650,6 831,7

1 810,5 3 319,5 2 679,1 862,2

1 745,0 3 283,1 2 779,6 907,1

2006 10 264 8 773

2007 10 320 8 845

2008 10 421 8 943

2009 10 498 9 009

2010 10 521 9 015

1 698 3 264 2 855 954

1 687 3 244 2 936 974

1 675 3 197 3 019 1 050

1 581 3 223 3 057 1 147

1 500 3 191 3 086 1 236


Obr. 1 cích)

15

Obrázek 1 Graf aktivní populace ČR dle úrovně dosaženého vzdělání (v tisí-

Zdroj: vlastní práce autora Kategorie (dle ISCED 97) 3 a 4, 5 a 6 Kategorie, které budou dále zásadní pro porovnání v bakalářské práci, jsou kategorie středního vzdělání (tj. 3 a 4) a kategorie vyššího vzdělání (tj. 5 a 6). Proto jsou tato data, jak bylo předesláno výše, uvedena v tabulce, udávající procenta populace, dle maximálního dosaženého vzdělání. Jedná se již o čistě extrahovaná data pro potřeby práce. Rozbor kategorie (dle ISCED 97) 3 a 4 Podíváme-li se kategorie středního vzdělání (s maturitou i bez maturity) zjistíme, že tato kategorie je v ČR nejčastěji zastoupená, tj. nejvíce rozšířená. Zatímco průměr evropské 276 je okolo 46 %, [5] průměr ČR za sledované období je okolo 71,5 %. Podobně je na to i průměr zemí OECD7, který se pohybuje okolo 44 %.[6] Vysoké číslo v případě ČR je způsobeno tlakem na zvýšení počtu středoškoláků (ale i vysokoškoláků) v populaci. S tímto pak souvisí obecné zdůvodnění, že čím vyšší vzdělání, tím menší nezaměstnanost a vyšší výdělky.

Evropská 27 = 27 států, které jsou součástí Evropské unie (od 1. 1. 2007) Organisation for economic Co-operation Development, neboli organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj 6 7


Tab. 4

16

Procenta aktivního obyvatelstva v kategoriích (dle ISCED 97) 3 a 4

rok %

2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 70,4 71,5 72,0 72,0 72,2 72,2 72,2 71,7 71,4

2010 71,1

Zdroj: Český statistický úřad [26] Rozbor kategorie 5 a 6 terciární vzdělání Počty vysokoškolsky vzdělaných obyvatel jsou vyjádřeny absolutně i relativně. V ČR se ve sledovaném období počet vysokoškolsky vzdělaných osob stoupl o 4 %. Rostoucí charakter VŠ vzdělaných obyvatel můžeme pozorovat i v ostatních zemích [6], mladí lidé si uvědomují, že vyšší vzdělání jim pomůže k lepšímu uplatnění na trhu práce. Růst zmíněné skupiny je rychlý a díky tomu patří ČR k nejrychleji rostoucím zemím na tomto poli.[7] Srovnání muži/ženy jasně ukazuje, že zatímco v roce 2001 byla převaha mužů s VŠ vzděláním, v roce 2010 se rozdíl podstatně snížil a to konkrétně na 2 %. Jedním z důvodů snížení tohoto rozdílu je možnost žen odložit mateřství na pozdější dobu a také nárůst počtu míst na vysokých školách. Je třeba doplnit, že co se týká rozložení věku, nepanuje zde rovnoměrnost. Zatímco u současné generace lidí ve věku 24–35 let má VŠ každý pátý, u generace starší (45–54 let) je to okolo 10 %. Jedním ze zásadních faktů, které je potřeba zmínit je, že počet studentů, kteří školu začnou, ale nedodělají je přes 15 %. Nejvíce jich je v technicky zaměřených oborech, okolo 30 %, konkrétně pak vede strojírenství, kde předčasně studium ukončí 33 % studentů. Tab. 5

Počty VŠ vzdělaných obyvatel v ČR (absolutní, v tisících)

rok

2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

Tis.

791

2010

813,7 831,7 862,2 907,1 954,6 974,8 1050 1147,2 1236,3

Zdroj: Český statistický úřad [26] Tab. 6 rok %

Počty VŠ vzdělaných obyvatel v ČR (relativní) 2001 9,7

2002 9,9

2003 10,0

2004 10,4

2005 11,0

2006 11,4

2007 11,6

2008 12,4

2009 13,4

2010 14,5

Zdroj: Český statistický úřad [26]

2.2 Vývoj populace Španělska Španělsko ve sledovaném období, tj. posledních deseti letech zaznamenalo nárůst pěti miliónů obyvatel. Příčina růstu obyvatel je obdobná jako v ČR, migrace ci-


17

zích státních příslušníků. Stejně jako v případě České republiky, převažují počty žen nad počty mužů, tentokrát se jedná o 2 až 4 % v převaze počtu žen. Konkrétní čísla obyvatelstva, celková i podle pohlaví jsou uvedena níže v tabulkách. Data ze španělských zdrojů jsou vždy udávána dle Instituto Nacional de Estadística8, (dále jen INE). Aktivní obyvatelstvo je definováno mezi 15–64 lety, a data jsou brána za IV. čtvrtletí daného roku. Tab. 7

Populace Španělsko (v tisících) za roky 2001-2010

rok populace

2001 40649

2002 41324

rok populace

2006 44106

2007 44922

2003 42008

2004 42700

2005 43414

2008 45528

2009 45725

2010 45884

Zdroj: ine.es [25] Aktivní populace Počty aktivní populace ve Španělsku stoupají díky zvyšujícímu se počtu obyvatel, který roste hlavně díky již zmíněné migraci cizích státních příslušníků. V tabulce nalézáme opět celková absolutní čísla, ke kterým se vztahují následující údaje v tabulkách, i srovnání pohlaví. Vývoj aktivní populace v k celkové populaci se ve sledovaném období zvýšil ze 45 % na 50 %. Ve srovnání s Českou republikou je to o více jak 30 % nižší číslo. Tab. 8 rok 15 + muži ženy

Aktivní populace Španělska (v tisících) 2001 18292 11093 7199

2002 19037 11406 7631

2003 19812 11742 8070

2004 20448 12009 8438

2005 21156 12371 8785

2006 21812 12595 9217

2007 22405 12876 9528

2008 23065 13030 10035

2009 22973 12833 10139

2010 23105 12755 10350

Zdroj: ine.es [25]

Celkové složení obyvatel dle vzdělání Španělsko Stejně jako v případě ČR i Španělska se třídí vzdělání dle ISCED 97 na 6 kategorií. Konkrétní počty v tisících uvádí tabulka a pro větší přehlednost opět i graf. 8

Národní statistický úřad


18

Zde si můžeme povšimnout zásadního rozdílu mezi srovnávanými zeměmi. Zatímco v ČR dosahuje nejvyšších hodnot středoškolské vzdělání s maturitou, ve Španělsku je to středoškolské vzdělání bez maturity. V přehledném grafu můžeme zaznamenat, že není vidět počty středoškolsky vzdělaných s maturitou. Tyto počty jsou totiž v poměru k ostatním zanedbatelné. Stejně jako v případě ČR se projevuje rostoucí trend VŠ vzdělaných a klesající trend základního vzdělání a bez vzdělání. I přesto jsou tyto počty vyšší než v ČR, což je důsledek většího počtu a větší rozmanitosti cizích státních příslušníků. Tab. 9

Aktivní populace Španělska dle úrovně dosaženého vzdělání (v tisících)

rok 15 let a více Vybrané kódy ISCED 97 základní vzdělání a bez vzdělání středoškolské bez maturity středoškolské s maturitou vysokoškolské rok 15 let a více Vybrané kódy ISCED 97 základní vzdělání a bez vzdělání středoškolské bez maturity středoškolské s maturitou vysokoškolské Zdroj: ine.es [25]

2001 34246

2002 34846

2003 35434

2004 36038

2005 36652

13992 13741 32,8 6480

13750 14300 36,2 6760

13345 14993 35,6 7061

13063 15490 35,5 7449

11998 16409 31,5 8213

2006 37235

2007 37896

2008 38356

2009 38443

2010 38512

12159,8 16701 32,1 8342,7

12279,2 16820,7 20,6 8776,3

12095,1 17352,1 16,8 8892,5

11858,9 17440,9 13,1 9130,2

11561 17448 7,5 9496,5


Obr. 2

19

Graf aktivní populace Španělska dle úrovně dosaženého vzdělání (v tisících)

Zdroj: vlastní práce autora Kategorie (dle ISCED 97) 3 a 4 Jak již bylo zmíněno výše, tato kategorie je zastoupena zcela jiným způsobem než u ČR. Pokud se podíváme na evropské srovnání tak středoškolské vzdělání bez maturity se pohybuje ve sledovaném období mezi 36 a 28 procenty (klesající tendence) a v případě OECD obdobně. Zatím ve Španělsku je tato hodnota okolo 60 % a má lehce rostoucí charakter. Středoškolské vzdělání s maturitou potom kolísá v obou případech okolo 45 %.[6] Kategorie (dle ISCED 97) 5 a 6 Počty vysokoškolsky vzdělaných obyvatel jsou i v tomto případě vyjádřeny absolutně i relativně. Španělsko za sledovanou dobu zvýšilo své počty o 6 %. Do tohoto čísla se opět započítávají i vyšší odborné školy.[8] Co je zajímavé zaznamenat, je vyšší počet žen, které dokončí vysokoškolský studia. Tento trend je opačný než v ČR a žen stále přibývá. Zejména pak situace při získávání docentských a profesorských titulů, kde ženský faktor převládá (63,4 %).[8] Ženy taktéž převládají ve všech oborech, kromě techniky. Ve Španělsku nejvyšší nárůst VŠ vzdělaných obyvatel nastal po roce 1995, kdy z 2 % vzrostl na 15 % v roce 2004.[9] I Španělsko patří k zemím, ve kterých dochází k vysokému počtu předčasného ukončení školy. V číslech, jak uvádí INE z roku 2008 31,9 %.[8]


20

Tab. 10 Počet VŠ vzdělaných obyvatel Španělska za rok 2001 až 2010 (absolutní, v tisících) rok Tis.

2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 6044 6223 6453 6683 5740 5839 6124 6188 6375,9 6631,5

Zdroj: ine.es [25] Tab. 11 Počet VŠ vzdělaných obyvatel Španělska za rok 2001 až 2010 (relativní) rok %

2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 22,0 22,6 23,2 24,1 25,8 26,1 26,5 26,8 27,1 28,1

Zdroj: ine.es [25] Shrnutí Hlavní rozdíl v analýze vzdělanostní struktury obyvatel za sledované období u obou zemí je vidět na první pohled. Jak bylo zmíněno, Česká republika má velmi vysoký počet středoškolsky vzdělaných obyvatel s maturitou, na rozdíl od Španělska, u kterého vede počet středoškolsky vzdělaných bez maturity. Obě země zaznamenávají rostoucí trend terciárního vzdělání a klesající trend v případě základního a žádného vzdělání. Nesmíme také zapomínat, jak uvádí Gary Becker ve své knize Lidský kapitál [32], že s počtem vysokoškolsky vzdělaných úzce souvisí ekonomický růst. Země, které jsou vyspělejší, investují více do vzdělání a celková vzdělanost je tak vyšší. Investice do vzdělání je v těchto zemích brána jako jedna z největších a nejdůležitějších věcí. [32]

Nezaměstnanost středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaných obyvatel

21

3 Nezaměstnanost středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaných obyvatel 3.1 Kategorie (dle ISCED 97) 3 a 4 3.1.1

Česká republika

Nyní se zabýváme nezaměstnaností u středoškolsky vzdělaných (kategorie 3 a 4), která je v ČR nejvíce zastoupena. Ve sledovaném období byla nezaměstnanost u této kategorie nejvyšší na začátku a na konci období. Před koncem dokonce klesla v roce 2008 na polovinu. Vezmeme-li v úvahu průměry evropské 27 v těchto dvou kategoriích, které nabývaly hodnot 5,6–8,4 % nevedla si ČR špatně.[10] Tab. 12 Nezaměstnanost kategorií (dle ISCED 97) 3 a 4 v České republice (v %) rok %

2001 6,1

2002 5,5

2003 6,1

2004 6,4

2005 6,2

2006 5,5

2007 4,3

2008 3,3

2009 5,4

2010 6,2

Zdroj: Eurostat [27] 3.1.2

Španělsko

Ve sledované období a kategorii vykazovalo velmi různorodé výsledky. Začalo na 8 % a nejmenší nezaměstnanost byla v letech 2006 a 2007. Poté docházelo k vysokému růstu, který dosáhl až hodnoty 17,4 % v roce 2010. I nadále se v této kategorii projevuje rostoucí trend. V porovnání s evropskou 27 je dobré zmínit, že kromě zmíněných let 2006 a 2007 překračovalo Španělsko evropský průměr, v posledních letech více než dvojnásobně. Španělskou ekonomiku zasáhla hospodářská krize mnohem významněji než tu Českou a na nezaměstnanosti se to tak výrazně projevilo.[10] Tab. 13 Nezaměstnanost kategorií (dle ISCED 97) 3 a 4 ve Španělsku (v %) rok

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

%

8,1

9,4

9,7

9,2

7,3

6,8

6,8

9,3

15,3

17,4

Zdroj: Eurostat [27] Pro úplnost je přiložena statistika s tabulkou nezaměstnanosti v této kategorii evropské 27. Nezaměstnanost kategorií 3 a 4 (dle ISCED 97) v evropské 27 (v %) rok %

2001 7,9

2002 8,2

2003 8,2

2004 8,4

2005 8,1

2006 7,2

2007 6,1

2008 5,6

2009 7,2

2010 7,8

Nezaměstnanost středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaných obyvatel

22

Zdroj: Eurostat [27]

3.2 Kategorie (dle ISCED 97) 5 a 6 3.2.1

Česká republika

Nezaměstnanost za sledované období v ČR kolísala okolo hranice 2 %. Tento trend je poměrně stálý i v delším období a je jedním z hlavních důvodů motivující ke studiu na vysoké škole. V porovnání s evropskou statistikou je míra poloviční. Zatím na míru nezaměstnanosti této kategorie má i nízký počet vysokoškolsky vzdělaných obyvatel. [11] Tab. 14 Nezaměstnanost kategorií (dle ISCED 97) 5 a 6 v České republice (v %) rok %

2001 2

2002 1,6

2003 1,9

2004 1,9

2005 2

2006 2,2

2007 1,5

2008 1,5

2009 2,2

2010 2,5

Zdroj: Eurostat [27] 3.2.2

Španělsko

Španělsko na rozdíl od ČR vykazuje statistiky nezaměstnanosti dané kategorie ve vyšších hodnotách. Začíná na hodnotě 6,6 % za sledovaný rok 2001, mírně klesá v letech 2006 až 2008, poté se ovšem dostává až přes 10 %. Vzhledem ke statistikám evropské 27 je to opět než dvojnásobek. A stejně jako u předchozí kategorie se na tom do značné míry podepisuje hospodářská krize. Mezi jinými faktory pak dostatečná nasycenost trhu s vysokoškolsky vzdělanou populací.[11] Tab. 15 Nezaměstnanost kategorií (dle ISCED 97) 5 a 6 ve Španělsku (v %) rok %

2001 6,6

2002 7,5

2003 7,4

2004 7,3

2005 6,1

2006 5,5

2007 4,8

2008 5,8

2009 9

2010 10,5

Zdroj: Eurostat [27] Pro úplné vyádření je opět přiložena statistika s tabulkou nezaměstnanosti této kategorie evropské 27. Tab. 16 Nezaměstnanost kategorií (dle ISCED 97) 5 a 6 v evropské 27 (v %) rok %

2001 4

2002 4,3

Zdroj: Eurostat [27]

2003 4,6

2004 4,7

2005 4,5

2006 4,1

2007 3,6

2008 3,5

2009 4,5

2010 4,9

Podoba školného ve sledovaných zemích

23

4 Podoba školného ve sledovaných zemích 4.1 Vymezení pojmů 4.1.1

Boloňský proces (tzv. Boloňská deklarace)

Jak uvádí Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Česká republika i Španělsko společně s dalšími státy (celkem 28) podepsali roku 1999 tzv. Boloňskou deklaraci. Jednalo se o vytvoření Evropského prostou pro vysokoškolské vzdělávání. Zjednodušeně můžeme říci, že šlo o sjednocení vysokoškolských systémů, zavádění kreditních systémů, uznávání studia v zahraničí, mobilitu studentů a v neposlední řadě o zabezpečení kvality vysokoškolského vzdělání. Tento cíl se podařil naplnit, jak bylo avizováno do roku 2010. Ve Vídni a Budapešti byl tento Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání vyhlášen, a deklaraci přijalo na 47 zemí. Jak uvádí Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy „zemím boloňského procesu se podařilo vytvořit systém národních systémů s poměrně harmonizovanou architekturou studia řešenou ve třech stupních – bakalářském, magisterském a doktorském. Vytvořily si společné standarty a metodické postupy pro zabezpečování kvality, stejně jako zastřešující rámec kvalifikací“. [12] 4.1.2

Kredity ECTS (European Credit Transfer System)9

Zavedením těchto kreditů v Evropském systému vysokoškolského vzdělávání garantuje shodu rozdílných evropských systémů vyššího vzdělávání. Tyto kredity jsou založeny na bázi osobní práce studentu tj. vyučovaných hodin, hodin studia a hodin strávených při práci na projektu. Jeden kredit se rovná 25 hodinám práce studenta. Akademický rok se pak skládá ze šedesáti kreditů ECTS.[13]

4.2 Systémy ČR a Španělska Abychom mohli později srovnat školné, je třeba si na začátek této kapitoly ujasnit, jakou podobu vůbec terciální školství ve zmíněných zemích má. Pro přehlednost je podoba systémů obou zemí znázorněna grafy.

9

Evropský systém převodu kreditů


4.2.1

Španělsko

Obr. 3

Španělský systém terciárního vzdělávání

24

Zdroj: [13] Překlad a návrh obr.: Vlastní práce autora Vlivem Boloňské deklarace se španělský systém terciálního vzdělání skládá ze tří částí. Jako hlavní rozdíl oproti českému systému je standartní doba bakalářské studia 4 roky a poté možnost studovat rovnou doktorský program. Na tomto místě je důležité zvýraznit, že bakalářské programy mají velmi často obecnou úroveň, a pokračování po jejich absolvování, je možné v mnoha dalších oborech. Další možností je 1– 2 roky magisterský navazující, případně po absolvování magisterského navazujícího napsat závěrečnou doktorandskou práci. 4.2.2

Česká republika

Český systém nabízí ke srovnání hned několik výjimek. Tou první je možnost studia pětiletého magisterského studijního programu (např. studium právní vědy) a druhou studium lékařských či farmaceutických šestiletých oborů. Jednou z dalších, je možnost studia vyšší odborné školy (1–3 roky), po jejímž absolvování si lze dodělat bakalářský stupeň za 1 rok.


Obr. 4

25

Český systém terciárního vzdělávání

Zdroj: [14] Návrh obr.: vlastní práce autora

4.3 Podoba školného v ČR a ve Španělsku 4.2.3

Česká republika

V případě ČR nelze ještě mluvit o školném, protože ještě nebylo zavedeno. Podíváme se tedy na jeho předpokládanou podobu. Ta byla vypracována v Bílé knize terciálního vzdělávání z roku 2009. „Bílá kniha terciálního vzdělání je koncepční a strategický dokument, který stanoví, jakým směrem se má terciální vzdělání v České republice vyvíjet v následujících deseti až dvaceti letech.“ [16]


26

• Návrhy podoby školného 1. Přímé školné První variantou návrhu školného je takzvané přímé školné, které by student platil ihned, a to například z vlastních prostředků, nebo čerpáním spoření na vzdělání.[24] 2. Odložené školné Odložené školné by pak přestavovalo prostředky poskytnutých komerčním subjekty. Jak uvádí MŠMT, pokud bude zavedeno – bude spláceno až z toho, co vzdělání absolventovi resp. bývalému studentovi přinese „navíc“, tj. až poté, co absolvent překročí průměrnou mzdu; bude spláceno částkou odpovídající několika procentům z této mzdy. Z toho si lze vyvodit, že absolvent, který nikdy nedosáhne výše mzdy rozhodné pro zahájení splácení závazku vůči škole, tento závazek pravděpodobně nesplatí. [18] • Cena akademického roku Částku školného by si každá vysoká škola stanovovala sama, ale měla by být garantována státem v maximální výši 10 tisíc Kč za semestr. [20] Školné na soukromých vysokých školách dnes odpovídá u prezenční formy studia rozmezí od 35 tisíc do 120 tisíc Kč za akademický rok a u kombinované formy studia se jedná o částku v rozmezí od 30 tisíc do 40 tisíc Kč za akademický rok. [19] • Stanovení ceny Výše školného by měla být stanovena pro každou školu individuálně, s přihlédnutím pro jednotlivé studijní obory. O výši si bude každá škola rozhodovat sama. Státem pak bude garantována jeho maximální výše. (viz výše) • Stipendia Aby studenti zvládli jak běžné (dosavadní) náklady na studium, tak ty nové spojené se školným, zákon navrhuje systém stipendií, grantů a studijních úlev. Ty jsou zpracovány v obrázku níže. Dále je navrhováno například prodloužení statusu studenta na 30 let, aby student mohl například na studium průběžně vydělávat a tím si ho financovat. [24]


Obr. 5

27

Návrh podoby nové finanční pomoci studentům

Zdroj: Pracovní návrh věcného záměru zákona o finanční pomoci studentům [28] 4.2.4

Španělsko

• Akademické poplatky Akademické poplatky ve Španělsku jsou ve skutečnosti poplatky za zápis předmětů do studia v příslušném akademickém semestru. Náklady jsou placeny dle počtu kreditů ECTS, které si student zapíše. Cena kreditů též závisí na tom, zda si student zapisuje předmět poprvé nebo již po několikáté. Pokud tedy student má zapsaný předmět podruhé, jeho cena je vyšší. V případě, že student požádá o uznání předmětu z jiného studia, zaplatí jen 25 % hodnoty kreditu. U veřejných vysokých škol platí student asi 20 % reálných nákladů na studium. Zbytek za něj platí stát. Studenti soukromých univerzit platí mezi 86 až 100 % nákladů, většinou však plné náklady. • Stanovení cen Dle zákona Ley Orgánica de Universidades 4/2007 jsou to autonomní komunity10 [15], kdo stanovují maximální ceny kreditů, tedy náklady studia v regionu. Musí brát ovšem v úvahu limity zadané orgánem Hlavní konferencí politiky univerzit řízenou ministerstvem školství. Konečnou výši kreditu, tedy ceny vzdělání si stanovuje každá univerzita sama, s respektem k výše zmíněným pravidlům. Autonomní komunita = je územní jednotka, která v rámci ústavního systému ve Španělsku, je vybavena autonomním orgánem zákonodárné a výkonné moci a orgánem vlastního zástupce. Zdroj: [15], překlad: vlastní práce autora 10


28

• Cena akademického roku Cena za akademický rok se samozřejmě odvíjí od počtu zapsaných kreditů. Standartní počet kreditů za akademický rok je 60. Kromě prvního semestru, kde si student zapíše všechny vyžadované předměty, není stanoven žádný minimální vyžadovaný limit na další semestry. Poplatky se hradí buď jednorázově na začátku akademického roku, nebo dvakrát (podruhé před začátkem druhého semestru). Bakalářské studium na veřejné vysoké škole ve Španělsku se tedy pohybuje mezi 535 až 1.280 eur za akademický rok. Cena jednoho kreditu se stanovuje mezi 8,9 až 21,3 eur. Poplatky na soukromých školách jsou potom v rozmezí 5.335 až 12.805 eur za rok studia dle vybraného oboru. Ceny za magisterské a doktorské studijní programy veřejných škol jsou dražší. Jejich cena kolísá mezi 995 až 1.920 eur za akademický rok, což v přepočtu na jeden kredit je 16,5 až 34 eur. [13] • Koncept poplatků za studium Akademické poplatky ve Španělsku obvykle dělíme na dvě části. První jsou akademické náklady a druhé administrativní náklady. Cena akademických nákladů, jak již bylo zmíněné výše, se odvíjí od počtu kreditů. Administrativní náklady potom zahrnují pojištění, studentský průkaz, zasílání dokladů, dokumentaci atd. • Stipendia Ministerstvo školství, kultury a sportu vydává každoročně seznam stipendií a sociální pomoci, kterou mohou španělští studenti využít. Některé univerzity nabízí zdarma první semestr, nebo také stipendia nejlepším studentům. Dále jsou od placení školného částečně osvobozeni studenti obětí terorismu a studenti z velmi početných rodin, případně z rodin, které trpí nedostatkem.[13]

Struktura vysokých škol

29

5 Struktura vysokých škol 5.1

Úvod do praktické části

Cílem této bakalářské práce je srovnat systém dvou zemí – České republiky a Španělska v případě vlivu školného na nezaměstnanost. Autorka bakalářská práce zde zavádí tři předpoklady, které jsou zásadní pro pozdější interpretaci výsledků. První předpoklad pro zpracování praktické části zní, že nehraje roli sociální status studenta. Budeme předpokládat, že v případě odloženého školného v ČR tento faktor nehraje roli a tudíž, že každý student si vzdělání může dovolit a má k němu volný přístup. Zavedení školného můžeme považovat za překážku, která se postaví do cesty absolventovi SŠ a ten se na základě dostupných informací musí rozhodnout, zda obětuje svůj čas a peníze, a půjde studovat vysokou školu nebo ne. Dalším předpokladem tedy bude plná informovanost absolventů SŠ, o nezaměstnanosti SŠ a VŠ vzdělaných a to si co se týče jednotlivých oborů. Je tedy na nich, jaké rozhodnutí udělají, zda budou ochotni studovat a v budoucnu tedy sníží pravděpodobnost své nezaměstnanosti, protože jak víme z předešlých statistik, nezaměstnanost absolventů VŠ je výrazně menší. A zda se jim vyplatí daný obor studovat, neboli, zda mají jistotu návratnosti oboru. Třetím a posledním předpokladem práce bude, jak již bylo zmíněno dříve, nezapočítávání státních vysokých škol. Studenti státních vysokých škol mají jiné podmínky a možnosti po ukončení školy. Jsou zaměstnanci státu a určitý počet let pak musí setrvat ve služebním poměru. Práce zpracovává také situaci Španělska, která, kromě důvodů zmíněných výše, slouží jako vzor a přirovnání pro hodnocení práce.

5.2 Struktura VŠ – veřejné a soukromé V České republice školné dosud nebylo zavedeno. Abychom mohli dojít k výsledkům, je nutné podívat se na strukturu vysokých škol veřejných a soukromých. Soukromé školy totiž mohou jít příkladem situaci, která nastane, až k zavedení školného dojde. 5.2.1

Česká republika

Vysoké školy jsou zde dvojího typu, a to univerzitní nebo neuniverzitní. Rozdíl mezi univerzitní VŠ a univerzitní VŠ spočívá v tom, že univerzitní VŠ může uskutečňovat všechny typy studijních programů a v souvislosti s tím vědeckou a výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost. VŠ neuniverzitní uskutečňuje bakalářské studijní programy a může též uskutečňovat magisterské studijní pro-


30

gramy a v souvislosti s tím výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo další tvůrčí činnost. VŠ neuniverzitní navíc není členěna na fakulty. [43] [44] Z celkového počtu 396 307 studentů ČR studuje na veřejných vysokých školách 339 582 cože je 85,7 %. Zatímco v případě veřejných škol převládají společenskovědní obory následované technikami, trhu soukromých škol dominují pouze společenskovědní obory. Jmenovitě potom ekonomie a obchod se zastoupením 27 fakult, turismus 3 fakulty, a dále po jedné fakultě práva, teologie, jazyky, pedagogika, informatika, literatura a zdravotnictví. Technické školy se mezi soukromými prakticky nevyskytují. Je to dáno jejich náročností, a to jak finanční tak studijní. O technické školy je dlouhodobě nižší zájem, a cena těchto škol by z důvodů náročnosti byla velmi vysoká. Na tomto místě můžeme vidět první cíl této práce. O technické obory v případě placených škol není zájem. O jejich absolventy, jak bude zmíněno později, je naopak zájem největší. Ze statistik vyplývá, že 14,3 procent všech studentů studuje na soukromé vysoké škole. Toto číslo můžeme považovat za dostatečně vysoké, pokud vezmeme v úvahu fakt, že soukromé vysoké školy fungují teprve od akademického roku 2000/2001. Velkou část studentů soukromých škol tvoří pracující, kteří si doplňují vzdělání, a soukromá škola jim vychází více časově vstříc. Jejich počet, 45 institucí, je také dost vysoký na teprve desetiletý vývoj, kdy v roce 2000 začínalo 8 škol. Vývoj počtu škol i studentů je dokladován příslušnou tabulkou níže. Z tohoto rychlého vývoje můžeme pozorovat také velký zájem ze strany studentů o vyšší vzdělání, tedy ochotu platit školné. Z tohoto faktu tedy vyplývá, že i přes zavedení školného bude o studium pravděpodobně nadále zájem a studenti budou ochotni obětovat strávený čas při studiu za v budoucnu vyšší výdělek. Tab. 17 Počty fakult a studentů soukromých vysokých škol ČR v letech 2009 rok fakulty studenti

2000-

00/01 01/02 02/03 03/04 04/05 05/06 06/07 07/08 08/09 8 17 27 28 36 39 39 42 45 . 4836 8494 13018 18104 24486 31611 41853 50659

Zdroj: [33] Pokud se ohlédneme za úspěšností jednotlivých oborů z hlediska přijímacího řízení, největší šanci na přijetí na veřejných univerzitách mají studenti matematickofyzikální fakulty, teologických fakult, technických fakult (především strojírenství) a zemědělských fakult. Na tyto školy je šance na přijetí větší než 95 %, není výjimkou 100 % úspěšnost. Je nezbytné připomenout, že většina těchto oborů nepořádá ani přijímací zkoušku. Postačí jim dobrý prospěch studenta, jejich cílem je především


31

naplnit kapacitu oboru. Studenti procházejí výběrovým sítem až v prvním ročníku. Cílem těchto škol je často vůbec získat studenty, kteří by studovali výše zmíněné obory, z důvodu jejich náročnosti. Pokud jsme zmínili obory s největší šancí na přijetí, doplníme také ty s nejmenšími šancemi. Jde o medicínské fakulty, právnické a sociální fakulty, a dále výtvarné a divadelní fakulty. U většiny z nich je šance na přijetí kolem 20 %, jedna z nejmenších vůbec je divadelní fakulta s úspěšností 12,9 %. Celková průměrná úspěšnost se pak pohybuje okolo 75 % v roce 2010. Jistě zajímavým faktem je, že v roce 2001 byla úspěšnost okolo 52 %. U soukromých škol je sice situace odlišná. Na téměř všechny fakulty je úspěšnost přijetí větší než 97 %. Výjimku tvoří Vysoká škola realitní – Institut Franka Dysona v Brně, která udává úspěšnost u přijímacího řízení 13,6 % a umělecké školy například Literární akademie, soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého. Soukromé školy naplňují své kapacity co největším počtem uchazečů, ve většině případů nepořádají klasické přijímací řízení, ale přijímají formou pohovoru a dokladem maturitního vysvědčení.[35] 5.2.2

Španělsko

Španělsko v akademickém roce 2009/2010 mělo 1 404 468 Z toho 88,9 % studentů na veřejných a 11,1 % na soukromých vysokých školách. U veřejných vysokých škol je situace velmi podobná té v ČR, s největším zastoupením společenskovědního rámce, následováno rámcem technickým. Ovšem s tím rozdílem, že ve Španělsku je zájem o technické zaměření vyšší než v ČR, a i celkově dlouhodobě vykazuje mírný nárůst. Fakt, že se zde kromě veřejných, vyskytují i soukromé školy technického rázu, a je o ně zájem, může být předpokladem dalšího vývoje pro Českou republiku. Ze statistik dále vyplývá, že počet soukromých škol mírně klesá ve sledovaném období, a počet studentů nadále stoupá. První soukromé školy se objevily již v sedmdesátých letech. Jak víme, z předcházejících dat, původního španělského obyvatelstva ubývá. Přírůstek obyvatel evidujeme tedy jen v rámci migrace, a tato skupina obyvatel si většinou nemůže placené soukromé školství dovolit. Zaměření soukromých škol není až tak jednoznačné jako v případě ČR. Společenskovědní rámec má sice také převahu, ale ne již tak silnou. Největší zastoupení pak jmenovitě má ekonomie, turismus, psychologie a novinářství. Najdeme tu také zastoupení všech oborů, které nabízí veřejné školy. Technické zaměření a lékařské vědy následují po počtu nabídek společenskovědního rámce. Můžeme z toho tedy vyvodit, že za čtyřicet let fungování systému soukromých škol, se tu vytvořil trh, kde je nabídka adekvátní poptávce. [29] [46]


32

Tab. 18 Počty fakult a studentů soukromých vysokých škol ve Španělsku v letech 2000-2009 rok fakulty studenti

00/01 33 102303

01/02 33 121988

02/03 31 127379

03/04 31 132974

rok fakulty studenti

05/06 30 136920

06/07 29 139975

07/08 26 142678

08/09 26 155895

04/05 30 134743

Zdroj: [46] V přijímacím řízení mají nejmenší šance na úspěch umělecké obory, a to kolem čtyř procent. Následují medicínské obory, kde je úspěšnost kolem 10 %. Společenskovědní obory mají úspěšnost 50 % a úspěšnost techniky a přírodní vědy se pohybuje kolem 45 %. O technické obory je ve Španělsku o hodně vyšší zájem než u nás. Především pak o studium architektury. Srovnání veřejných a soukromých škol pak přináší zajímavý výsledek. V přijímacím řízení jsou vysoké školy soukromé, v procentuálním vyjádření okolo 87 %, zatímco veřejné školy okolo 72 %. Rozdíl je tedy asi jen 15 %. Pokud se vrátíme k České republice, kde tento rozdíl je o dost významnější, 75 % u veřejných vysokých škol a 97 % u soukromých. Kromě klasického přijímacího řízení, které probíhá na obou typech škol, je tu tedy dost znát delší tradice soukromého školství, nabízející více tipů oborů, i vliv školného na veřejných školách. [37]

5.3 Studenti VŠ podle oborů 5.3.1

Česká republika

MŠMT k letošnímu roku eviduje 26 veřejných vysokých škol, 45 soukromých vysokých škol a 2 státní vysoké školy. Na veřejných vysokých školách dnes studuje 339 582 studentů všech forem studia. Celkový počet studentů v České republice je potom 396 307, pak tedy můžeme říci, že celých 85,7 % studentů studuje na veřejných vysokých školách. V předcházejících tabulkách jsme mohli sledovat aktuální počty fakult a studentů soukromých škol, porovnání ČR a Španělsko. Nyní v grafu můžeme pozorovat vývoj počtu studentů v jednotlivých oborech ve sledovaném období (veřejné i soukromé VŠ). Největšímu počtu studentů se tradičně o společenské vědy, obchod a právo kde počet ve sledovaném období narostl z 53 211 na 137 440 studentů. Tento nárůst v procentuálním vyjádření činí 160 % původního počtu. Nejmenší nárůst naopak evidujeme u technických oborů, nárůst 17 %. Úplně nejmenší zájem je pak o obory zemědělství.


33

Jak bylo zmíněno výše, na technické obory se sice stále hlásí každý rok vyšší počet studentů, ale vzhledem k trhu práce tento zájem není stále dostatečný.[30] Obr. 6

Studenti vysokých škol podle oboru vzdělání v ČR

Zdro j: [30] 5.3.2

Španělsko

K roku 2011 byl počet veřejných vysokých škol 50, soukromých 26 a 6 vysokých škol katolické církve. Celkový počet studentů zapsaných do akademického roku 2009/2010 byl 1 404 468 studentů a došlo tak ke zvýšení o 3,5 procenta oproti minulému roku. Nejvíce zastoupený obor, stejně jako v případě ČR jsou sociální a právní vědy. Následují technické vědy, s tím, že zde převažují společenské vědy o polovinu, v ČR o 65 %. Nejmenší zájem je opět o zemědělské obory. Z hlediska vývoje posledních deseti let dochází růstu zájmu o technické vědy, především o architekturu. Je zde otázkou, zda španělský pracovní trh bude poptávat takové množství architektů. Architektura obvykle nepatří mezi typické technické obory, o které je ve Španělsku, i v celé západní Evropě zájem. [29][31] Obr. 7 Studenti vysokých škol podle oboru vzdělání ve Španělsku z roku 2009/2010

Zdroj: [31] Návrh: Vlastní práce autora


34

5.4 Financování soukromých a veřejných vysokých škol11 5.4.1

Španělsko – veřejné financování

Model financování veřejných VŠ, je upraven zákonem o vysokých školách, z 21. prosince roku 2001, článek 79, odstavec 1. Zákon uvádí, že veřejné VŠ mají hospodářskou a finanční samostatnost za podmínek stanovených zákonem. Článek 81 pak upravuje model financování, smlouvu uzavřenou mezi orgány autonomního společenství a univerzitou. Model zahrnuje decentralizované financování, prostředky nepocházejí z centrální vlády, ale z autonomních komunit, které mají toto financování na starosti. Do roku 1995 byla výše příspěvku vypočtena z hodnoty předcházejícího roku. Od roku 1996 se tento mechanismus změnil, byl nahrazen střednědobým plánem zahrnujícím také příspěvky na výzkum. Zbytek systému je dofinancován samotnými studenty. Podíl příspěvku studenta tvoří 20 % celkových nákladů na studium. Cena se odvíjí podle oboru a udává se za jeden kredit. Na akademický rok pak počítáme 60 kreditů ECTS. Cena jednoho kreditu se pohybuje mezi 8 až 22 eury. Pokud student opakuje předmět, cena jednoho kreditu se potom zvyšuje o 25 % původní částky. K nejdražším oborům patří medicína, farmacie, biotechnologie a architektura. Naopak spodní hranice se drží obory jako psychologie, turismus, zemědělství a další. Celková cena jednoho akademického roku na veřejné univerzitě pak vyjde na 900 až 1.200 eur.[13][17] Tab. 19 Průměrná cena jednoho kreditu na veřejných vysokých školách ve Španělsku v letech 2000-2010 01/02 rok €/kredit 11,15

02/03 03/04 04/05 05/06 06/07 07/08 08/09 09/10 11,62 12,10 12,55 13,10 13,70 14,26 14,95 15,07

Zdroj: [34] 5.4.2

Španělsko – soukromé financování

Soukromé školy jsou financované buď čistě studenty, některé z nich, však dostávají také státní dotace. Studenti obvykle platí mezi 86 až 100 % ceny studia. Další částí příjmů jsou dary a dotace od mecenášů a sponzorů. Ty tvoří okolo 6 % celkových příjmů. Dalších zhruba 6 % příjmů univerzity může tvořit příspěvek na výzkum od státu. Ten je ale obvykle udělován jen univerzitám, kterém mají více jak 10 000 studentů a již předtím výzkumnou činnost vyvíjely. Většina soukromých univerzit však žádnou výzkumnou činnost nevyvíjí a dostatečného počtu studentů nedosahuje. Podíváme-li se pak na cenu studia, opět udávanou za jeden kredit je to mezi 80 až 200 eury. Za akademický rok, tedy 60 kreditů se cena pohybuje od 4.500 eur, do zhruba 12.000 eur. Platí, že nejdražší jsou medicínské obory, nejlevnější pak ekono11

Celá podkapitola čerpána z [43] [44]


35

mické a psychologické obory. Částka není nijak limitována, a stanovuje si ji každá univerzita sama.[13] 5.4.3

Česká republika – veřejné financování

Vysoké školy jsou vymezeny podle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách v platném znění, ve znění pozdějších předpisů. „Financování a hospodaření veřejné vysoké školy je dále upraveno v § 18 až § 20 zákona o vysokých školách.“ [43] Hlavním zdrojem financování jsou dotace ze státního rozpočtu, o jejichž poskytnutí rozhoduje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy rozhodnutím, vydaným na základě žádosti veřejné vysoké školy. Příspěvky a dotace od státu jsou rozděleny do následujících čtyř okruhů: 1. rozpočtový okruh, normativní část rozpočtu (cca 80 %): ukazatele A, K 2. rozpočtový okruh, sociální záležitosti studentů (cca 10 %): ukazatele C, J, S, U 3. rozpočtový okruh, rozvoj vysokých škol (cca 8 %): ukazatele G, I 4. rozpočtový okruh, mezinárodní spolupráce a ostatní (cca 2 %): ukazatele D, F, M Výklad jednotlivých ukazatelů (písmena D, F, M, C, J, S, U, G, I, A, K) je zpracován jako součást přílohy číslo 1 k této práci. Příjmy rozpočtu veřejné vysoké školy tvoří kromě dotací a příspěvků ze státního rozpočtu také: a) poplatky spojené se studiem, b) výnosy z majetku, c) jiné příjmy nebo jiné příspěvky než uvedené v písmenu a): ze státního rozpočtu, ze státních fondů, z Národního fondu a z rozpočtů obcí a krajů, d) výnosy z doplňkové činnosti, e) příjmy z darů a dědictví. 5.4.4

Česká republika – soukromé financování

Nejvýznamnějším zdrojem financování soukromých VŠ jsou vlastní zdroje. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ovšem může poskytnout soukromé VŠ dotaci. A to konkrétně na uskutečňování akreditovaných studijních programů a programů celoživotního vzdělávání, s nimi spojenou vědeckou, výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo další tvůrčí činnost. Mimo to mohou být příjmy také tvořeny výnosy z majetku, výnosy z doplňkové činnosti, příjmy z darů a dědictví.[43] Španělští studenti tak dosud narozdíl od českých platí za studium v každém případě. Zavedení školného v ČR je v době tvorby této bakalářské práce předmětem jed-


36

nání, a jeho zavedení nebylo dosud schváleno. Pokud by k jeho schválení došlo, domnívá se autorka práce, že by nedošlo ke ztrátě zájmu o studium, ale k opatrnějšímu výběru vysoké školy. To by čistě teoreticky, dle autorky práce, pokud by budoucí studenti přemýšleli tržně o své volbě, mohlo vést ke snížení nezaměstnanosti, a tedy lepšímu rozložení pracovních sil v budoucnu. V reálném případě by to však znamenalo dojít k této situaci pouze dlouhodobým vývojem, a jak vidíme právě na situaci srovnávaného Španělska, nemuselo by k tomu vůbec dojít. Španělsko má velký počet vysokoškoláků, ovšem jejich složení úplně neodpovídá jejich poptávce, která mimo jiné není adekvátní, a dochází tak k tomu, že vysokoškoláci zastávají nižší nebo neadekvátní pozice vzhledem ke svému vzdělání. Dále by to mohlo vést ke zvýšení zájmu o soukromé školství, protože student bude nucen hradit studium v obou případech.


37

6 Nezaměstnanost a trh práce 6.1 Trh práce Jak uvádí Mareš, „naše vzdělání je chápáno jako příprava na zaměstnání a náš volný čas jako regenerace pro další práci v zaměstnání“. Česká společnost za uplynulých dvacet let prošla důležitou proměnnou od plné zaměstnanosti. Nejvíce se nezaměstnanost začala projevovat v pohraničních regionech a u méně vzdělaných. Právě tímto faktem, čím vyšší vzdělání tím nižší nezaměstnanost, se zabývá tato část práce. [22]

6.2 Výhody vysokoškolského vzdělání Na začátku této kapitoly jsou uvedeny důvody pro vysokoškolské vzdělání. Těmi jsou zaměstnatelnost, kvalifikovanost práce a mzda. Na trhu práce jsou důležitými faktory, kterými se řídí nabídka i poptávka trhu. Budoucí studenti, kteří se hlásí na vysokou školu, berou tyto faktory jako jeden z hlavních důvodů proč obětovat čas strávený studiem. 6.2.1

Zaměstnatelnost

Zaměstnatelnost hodně závisí na ekonomické situaci dané země. V posledních letech můžeme vidět, že velký podíl na tom může mít krize, kterou Evropa prochází. Nedostatek se pak může stát nadbytkem. Nezaměstnanost vysokoškoláků je obvykle nižší než celková nezaměstnanost. Výjimku tvoří čerství absolventi, u nichž je míra nezaměstnanosti srovnatelná s celkovou. V našem případě se můžeme odkázat na nízkou míru nezaměstnanosti v ČR, danou doposud nízkým počtem vysokoškolsky vzdělaných, oproti evropskému průměru, na trhu je jich stále nedostatek, a poměrně vysokou míru nezaměstnanosti Španělska, která je vysoko nad evropským průměrem a způsobuje přesycenost trhu. 6.2.2

Kvalifikovanost práce

Velmi důležitým faktorem pro vysokoškoláky je kvalifikovanost jejich práce. Opět, jako v předcházejícím faktoru zaměstnatelnosti, jsou na tom lépe vysokoškoláci v bývalých zemích východního bloku, například i ČR, kteří vykonávají v průměru nejvíce kvalifikovanou práci. Ve velké míře je to ovlivněno jejich počtem. Nejhorší skupinou v rámci Evropy jsou jižní státy, v čele se sledovaným Španělskem, kde vysokoškolský diplom není dostačující pro vykovávání kvalifikované práce. 6.2.3

Mzda

Jedním z hlavních motivačních faktorů vysokoškolského studia je příslib vyšší mzdy. Podle OECD je průměrná mzda vysokoškoláků o to vyšší, čím méně jich v populaci je. Českou republiku to pak řadí na přední příčky Evropy. V roce 2007 byla


38

průměrná mzda vysokoškolsky vzdělaného obyvatele ČR 42.000 Kč. To je o 66 % více než celková průměrná mzda. Zatímco ve Španělsku byla mzda vysokoškoláka jen o 28 % větší. Dalšími výhodami, které přináší vysokoškolské vzdělání, může být například znalost cizích jazyků. Na všechny stupně terciárního vzdělání jsou kladeny určité jazykové nároky. Bez znalosti cizích jazyků dnes v podstatě nelze vystudovat vysokou školu. Dalším faktorem, který lze jednoznačně zařadit do výhod, ale ne každý student jej získá, je praxe. Vysoké školy požadují minimální studentskou praxi v oboru, přináší možnost různých stáží, místních nebo zahraničních. Mnoha absolventům ovšem zkušenost praxe chybí, neboť během náročnosti studia na ni neměli dostatek času.[36]

6.3 Počty vysokoškolsky vzdělaných dle věku Dosud byl v této práci brán v úvahu pohled na studenty. Je čas se také podívat na počty těch, kteří úspěšně vysokoškolské studium dokončili. Education at Glance uvádí přehled absolventů podle věkových kategorií. Jak zdůrazňuje na začátek, Česká republika nemá stále dostatečný počet vysokoškolsky vzdělaných. V aktivní populaci, 15–64 let je to 13,5 % osob s ukončeným terciárním vzděláním, zatímco evropský průměr dosahuje dvojnásobku. Španělsko tímto problémem netrpí. Zde najdeme o dvě procenta větší podíl terciárně vzdělaných v aktivní populaci, než je evropský průměr. Vezmeme-li v úvahu mladší věkovou skupinu, 25–34 let, situace je podobná. Tato situace vzniká kvůli délce studia, a proto i přes expanzi počtu studentů, se tato věková kohorta dosud nenaplnila. Dochází tak ke zpoždění, aby se projevil zvýšený zájem o terciární vzdělání. Až k tomuto naplnění dojde, podle OECD, kolem roku 2015, dojde ke zvýšení tlaku na mzdy, kvalifikaci a zaměstnanost této skupiny. Ve Španělsku se tato situace již projevila. Počet mladých absolventů, ve věkové kohortě 25–34 let, tvoří asi 42 % aktivní populace. Vznikl zde přebytek vysokoškoláků, které pracovní trh není schopen pohltit a zvyšuje tím, spolu s dalšími faktory, nezaměstnanost. Spoustu absolventů tak dnes nemůže získat odpovídající práci, v důsledku hospodářské krize velmi často vůbec žádnou. Kohorta 25–34ti letých je ve Španělsku momentálně nejvíce postiženou skupinou obyvatel. Nezaměstnanost se zde pohybuje kolem 50 %. Média dokonce přinesla pojmenování této skupiny jako „generace nini“. „Nini generace“ znamená, že mladí lidé ani nepracují, ani nestudují. Práci totiž v důsledku krize nemohou sehnat, a studium si nemohou finančně dovolit. K velkým rozdílům mimo jiné začíná docházet v poměru maturanti, a poprvé zapsaní do terciárního vzdělávání. Zatímco na začátku sledovaného období, v roce


39

2001, byl převis maturantů, nad počty poprvé zapsaných do terciárního vzdělávání, po roce 2005 se tento poměr změnil ve prospěch poprvé zapsaných a dnes je tento poměr vyrovnaný. Neboli můžeme říci, že pokud se dnes zapíše poprvé k dalšímu studiu 69 % absolventů, stejné procento z nich jsou čerství maturanti. Pokud tento trend bude nadále pokračovat, a počet zapsaných k dalšímu studiu dosáhne 80 %, lze pak konstatovat, že na vysokou školu bud přijat téměř každý, kdo úspěšně složil maturitní zkoušku. Zabránit tomu trendu by mohlo právě školné, a další kroky státu, které by vedli ke zkvalitnění terciárního vzdělání.[6] [36]

6.4 Nezaměstnanost podle typu školy Při pohledu na nezaměstnanost absolventů podle oborového zaměření zjistíme, že v prvním půlroce po ukončení studia dochází k nejvyšším hodnotám u zemědělských a uměleckých fakult, dále jsou to filozofické a sociální fakulty spolu s ekonomickými. Nejmenší míry nezaměstnanosti nalezneme u lékařských a právnických fakult. Pokud se pak podíváme na dlouhodobé hledisko nezaměstnanosti podle oborů, je situace téměř stejná. Nejlepší výsledky mají obory lékařské, právnické a také pedagogické. Jsou následovány technickými a ekonomickými obory, a nejhorší míry nezaměstnanosti vykazují i nadále zemědělské a umělecké obory. Zde je zajímavé vrátit se k faktu, že o umělecké obory je poměrně velký zájem, i když absolventi těchto oborů mají poměrně velkou míru nezaměstnanosti. Dalším sledovaným jevem je nezaměstnanost absolventů soukromých a veřejných vysokých škol. Na začátku sledovaného období, kdy soukromé školy teprve vznikaly, byl počet nezaměstnaných absolventů soukromých škol vyšší než u veřejných škol. V letech 2008 a 2009 ale dochází k obratu a soukromé vysoké školy mají nižší nezaměstnanost. Tento fakt by mohl být překvapivý, ale je dán tím, že spoustu studentů soukromých škol tvoří lidé, kteří si doplňují vzdělání během zaměstnání, mimo jiné z důvodů větší vstřícnosti soukromých škol, a po absolvování školy tedy nehledají práci.[36]


40

Tab. 20 Zaměstnatelnost absolventů vysokých škol v ČR podle oborového zaměření fakult v letech 2008 a 2009 (ve stovkách)

Zdroj: [36] Španělský případ ukazuje, že v tomto ohledu na tom ČR není tak špatně. Celková nezaměstnanost, viz tabulka číslo 6, se v roce 2010 dostala na 10,5 %. Oproti roku 2001 je to dvojnásobek. Jednou z nejnižších nezaměstnaností se mohou chlubit obory jako lékařství a veškeří techničtí inženýři. Naopak nejvíce rostoucí míru nezaměstnanosti eviduje Španělsko mezi ekonomy a právníky. V tomto bodě je nyní důležité připomenout, že právě ekonomické obory jsou na českých veřejných i soukromých školách hojně zastoupeny. V případě soukromých škol dokonce mají v podstatě dominantní podíl. Pokud tedy, jak vidíme na příkladu Španělska, právě nezaměstnanost těchto oborů stoupá, mohlo by v ČR dojít jednou k podobnému trendu. V ČR jsou právě ekonomické obory dominantní a u právnických oborů dochází k nasycení trhu. Větší podpora technických oborů, a tedy otázka, zda vůbec zavádět školné na technických oborech je tedy více než aktuální. Pokud svým rostoucím podílem vysokoškoláků budeme následovat trend jižních zemí, mohli bychom jednoho dne očekávat podobné problémy s nezaměstnaností. Na konci této podkapitoly se můžeme ještě podívat na změnu v nezaměstnanosti, podle úrovně vzdělání ve sledovaném období. Zatímco ve Španělsku, vzrostla míra nezaměstnanosti u skupin se středním vzděláním, ISCED 3 a 4, o 9 %, u kategorie vysokoškoláků, dle ISCED 5 a 6, jen o 4 %. V ČR to pak bylo u první zmíněné kategorie ve výsledku beze změny, nezaměstnanost ve sledovaném období dokonce klesala. I co se týče druhé kategorie, nedošlo zde většímu výkyvu, situace v podstatě kopíruje první kategorii. Důležité je si uvědomit, že Španělsko je díky delší tradici soukromých a veřejných univerzit a školnému ve vývoji nezaměstnanosti těchto skupin dále než Česká republika.


41

6.5 Obor a úroveň studia nejvhodnější pro trh práce Z předešlých podkapitol se dostáváme blíže k jádru problému. Jaký obor a úroveň studia, jsou tedy nejvhodnější na trhu práce. Jinak řečeno, po čem je největší poptávka. V případě volby oboru studia v ČR vychází nejlépe obory medicínské a technické. V zastoupení medicínských oborů jsou to konkrétně lékaři a zdravotnický personál, z technických oborů techničtí inženýři, především tedy projektanti, konstruktéři a jiní tvůrčí pracovníci. Mezi těmito skupinami absolventů je téměř nulová nezaměstnanost a platy se pohybují nad celkovým průměrem. Další nejžádanější skupinou jsou pak IT odborníci, konkrétně pak vývojáři. Na konci špice žebříčku nejžádanějších profesí jsou obchodní zástupci, a finanční a účetní personál. Španělský žebříček vedou naopak profese jako střední a vyšší management, finanční a účetní personál, a až na konci špice následovány technickými inženýry. [38] Odpovídající úroveň vzdělání prošla v ČR, u vysokoškoláků, ve sledovaném období důležitou proměnou. Na začátku měla většina absolventů, 75 %, odpovídající úroveň vzdělání, a 25 % nedostatečnou. V posledních letech sledovaného období se zde objevuje procento absolventů s příliš vysokým vzděláním. Ve Španělsku tento jev evidujeme již od začátku sledovaného období. Ale zatímco v ČR se jedná zhruba o 3 %, ve Španělsku je toto číslo bezmála o 10 % vyšší. Projevuje se tu tak opět vysoký počet absolventů této kategorie. U středoškoláků v ČR, jsme tento jev mohli zaregistrovat již od počátku, zhruba 4 %, na konci období to bylo stejné číslo. Zde je zajímavým faktem pokles počtu těch, kteří mají nedostatečné vzdělání. Tento pokles je asi 5 %. Španělští středoškoláci na tom byli tak, že se zde počet těch, kteří byli na svou pozici příliš vzdělaní, nebo nedostatečně vzděláni, v podstatě nezměnil. V evropském srovnání absolventů vysokých škol je u všech sledovaných zemí, nejvhodnější úrovní vzdělání pro práci současná, tedy terciární úroveň. V ČR pak pro 20 % vysokoškoláků je vhodnější vyšší úroveň, pro 4 % nižší úroveň než terciární, a pro 8 % nižší úroveň terciárního vzdělání. Španělské statistiky uvádí vyšší úroveň v 7 %, nižší než v terciární pak dokonce v 18 % a ve 12 % nižší úroveň terciárního vzdělání. Tato o dost rozdílná čísla, především ve vhodnosti nižšího vzdělání než je terciární, 4 % versus 18 %, jsou dány, jak již bylo zmíněno mnohokrát, velkým počtem vysokoškolsky vzdělaných v aktivní populaci. Na závěr této podkapitoly by autorka dodala, že uplatnění absolventů v mezinárodním srovnání, přináší zajímavý pohled na úroveň společenské úspěšnosti a ohodnocení absolventa na trhu práce a v zaměstnání. Zatímco Česká republika, v čele společně s Estonskem a Rakouskem, patří mezi země, kde absolventi dostávají


42

patřičnou úroveň společenské úspěšnosti a ohodnocení na trhu práce, Španělsko patří spolu s Francií na druhý konec žebříčku.[36]

6.6 Volba vzdělání v případě opakování vzdělávací dráhy Při hodnocení vzdělanostní dráhy je důležitým indikátorem také její potencionální opakovaná volba. V případě ČR, by vysokoškoláci volili stejný obor a stejnou úroveň vzdělání v v roce 2001 v 62 % případů a v roce 2010 to bylo 78 %. Stejnou úroveň, ale jiný obor, by zopakovalo na začátku sledovaného období 30 %, ale na konci už jen 10 % vysokoškoláků. Nižší úroveň by volilo jen 1 % a vyšší naopak 7 a 10 %. Čeští absolventi svou případnou opakovanou volbou odpovídají evropskému průměru. Španělští absolventi naopak tvoří evropskou výjimku. Ve Španělsku by méně než 50 % studovalo stejný obor, na stejné nebo jiné škole. Třicet procent by zvolilo jiný obor nebo jinou školu a deset procent by studovalo jiný obor na jiné škole a 10 % by nestudovalo vysokou školu znovu vůbec. Tyto výše zmíněné informace by měli pro práci větší váhu, pokud by se týkaly konkrétních oborů. Tento pohled bohužel žádné dostupné statistiky nenabízí. [36].

6.7 Externality lidského kapitálu12 V kapitole trh práce by neměly chybět externality. Neboli jak uvádí Urbánek, jde o „efekt, který vzniká v souvislosti s produkcí nebo spotřebou určitého statku subjektem A a ovlivňuje užitkovou či produkční funkci subjektu B, je považován za externí (tj. externalitu) tehdy, jestliže v tržní soukromé ekonomice neexistují dostatečné stimuly pro vznik potenciálního trhu pro daný efekt, v rámci kterého by subjekt B hradil subjektu A náklady spojené s produkcí externího efektu, jde-li o pozitivní efekt, nebo subjekt A by hradil újmu subjektu B způsobenou externím efektem, jde-li o negativní efekt“. Mezi pozitivní externality vzdělání, podle Urbánka patří výkonnější ekonomika, kvalitní občanství, politická stabilita, komunikační dovednosti, právní chování, rozvoj kulturní úrovně, kvalitní trávení volného času a určitý zdravotní standard, úspory veřejných výdajů, zejména v oblasti sociálního zabezpečení a zdravotní péče. Vztaženo ke konkrétní situaci České republiky to pak znamená u prodloužení délky života, u mužů na 73,5 let a u žen na 79 let v roce 2010. V roce 1990, tedy před dvaceti lety to bylo 67 let u mužů a 75 let u žen. Na délku života ovšem působí i jiné faktory, jako například kvalita lékařské péče. Dle výzkumů bylo také prokázáno, že vzdělanější lidé jsou méně nemocní, a více tak dbají na své zdraví. Problém úspory veřejných výdajů ovšem v případě srovnávaného Španělska neodpovídá pozitivní externalitě, tedy že by se s vyšším počtem vysokoškoláků v populaci snižovaly veřejné výdaje. 12

Celá podkapitola čerpána z [45].


43

Může ovšem dojít i k externalitě negativní, kterou by mohl být vliv vzdělání na prodloužení délky života ve spojení s lepším zdravotním chováním; tím vzniká větší zátěž důchodového systému hrazená jedinci s vyšším vzděláním a větší délkou života je částečně.

Výsledek práce

44

7 Výsledek práce Práce je hodnocena modle modelu Investice do lidského kapitálu v přítomnosti nezaměstnanosti od Rosy M. Fernandéz. Tuto problematiku popisovalo v minulosti více modelů, na hodnocení si autorka zvolila tento model. V modelu od Rosy M. Fernandéz se uvádí, že na rozhodnutí studovat, pokud existují náklady na studium, v našem případě školné, působí takzvaný investiční efekt. Model pracuje s tím, že aktuální míra nezaměstnanosti má vliv na očekávání v budoucnu (očekávání návratnosti), tedy očekávání nižší míry nezaměstnanosti. Ta je v našem případě skupina absolventů terciárního vzdělání. Právě tato skutečnost, že zavedením školného se změní nezaměstnanost středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaných obyvatel je výsledkem práce. Model prokázal, že existuje vztah nákladů na studium a nezaměstnanosti. Jeho aplikace na španělských univerzitách v roce 2000, v době své publikace prokázala dopad školného na volbu pokračování ve studiu nebo rozhodnutí zahájení pracovní dráhy, a tím na nezaměstnanost absolventů. Investiční efekt je popsán jako měnící se náklady na studium. Pokud jsou náklady nižší, zájem o studium se zvýší a sníží se tím nezaměstnanost středoškolsky vzdělaných. To je současná situace České republiky. Náklady na studium jsou v podstatě jen provozní, a za studium jako takové se v České republice na veřejných VŠ neplatí. Rozhodnutí studovat v terciárním stupni proto učiní velké množství studentů a jejich případná nezaměstnanost je odložena. Významné procento z nich vysokou školu nedokončí, proto míra nezaměstnanosti středoškolsky vzdělaných je částečně opožděna. Pokud ale budou náklady na studium vyšší (tedy bude zavedeno školné, nebo již je zavedeno), dále studovat část budoucích studentů nebude, a bude se tím pádem zvyšovat nezaměstnanost středoškolsky vzdělaných. Neznamená to ovšem, že nezaměstnanost vysokoškolsky vzdělaných se tím automaticky sníží. Na míru nezaměstnanosti vysokoškolsky vzdělaných to nebude mít v krátkém období větší vliv. Důvodem bude oborové rozložení již vysokoškolsky vzdělaných. V dlouhém období by měl následek zavedení školného být více výrazný ve snížení nezaměstnanosti VŠ vzdělaných. To je mimo jiné také cílem zavedení školného. Snížit počet studentů a absolventů VŠ, aby studium na vysoké škole nebylo možné pro tři čtvrtiny populačního ročníku, jak je tomu v současné době. Aplikace modelu byla na španělských univerzitách uvedena v roce 2000, a postihovala vývoj posledních deseti let. Vývoj v následujících deseti letech byl ovšem poznamenán hospodářskou krizí, a právě z tohoto důvodů výše uvedené závěry neplatí. V České republice není dopad hospodářské krize tak velký jako právě ve Španělsku, a budoucí vývoj by tedy mohl odpovídat výše zmíněnému modelu.

Výsledek práce

45

I přestože ČR nedosahuje evropského průměru v počtu vysokoškoláků v populaci, při tak masivním náporu posledních ročníků by šla kvantita na úkor kvality. S tím souvisí nezaměstnanost, kdy zaplatit práci vysokoškoláka si každá firma nemůže dovolit a volí tak do pozic níže vzdělané případně absolvent VŠ vykonává nižší pozici za nižší mzdu, než mu podle jeho vzdělání přísluší. Školné může pomoci tento masivní nárůst zájemců o terciární vzdělání pozastavit, nebo snížit a vrátit tak vysokoškolské vzdělání do kvalitnější podoby.

Diskuze

46

8 Diskuze V průběhu práce již byla položena otázka, co s sebou přináší oborové rozložení. Nejvíce přihlášek je každoročně podáno na ekonomické obory a tyto obory jsou také nejvíce zastoupeny v počtu fakult a studentů. To tedy přináší konkrétní otázku, zda je vůbec takový počet ekonomicky vzdělaných absolventů v České republice potřeba. Zatím trh absolventy tohoto zaměření poptává, a patří k průměrně nezaměstnaným absolventům vysokých škol (s nezaměstnaností do 3 %). Vývoj počtu vysokých škol, především těch soukromých, je úzce spojen právě s ekonomickými obory. V zastoupení absolventů tvoří ekonomové drtivou většinu, necelých 100 000 studentů. Jsou následování technickými vědami, které mají kolem 85 000 absolventů. Právě o absolventy technických škol je na trhu práce největší zájem. I přesto, že jsou mezi studenty druhou nejpočetnější skupinou dle oboru, chybí na trhu práce právě tyto profese. Skladba soukromých škol naznačuje, že zájem o studium technických oborů je nedostatečný a proto jej soukromé školy nenabízí. Studium je jak finančně tak studijně nesrovnatelně náročnější. Zavedení školného by jistě pomohlo snížit počty studentů, kteří se rozhodnou studovat na vysoké škole a zlepšit tak úroveň vysokých škol. Nezaměstnanosti by to podle autorky práce, jak již bylo řečeno v předešlých kapitolách, mohlo pomoct. Budoucí studenti si v případě po ukončení střední školy budou muset lépe rozmyslet, jakou školu a obor studia zvolit, a budou mít větší motivaci vybranou školu co nejdříve dokončit. Vznikne zde postupem času také skupina absolventů SŠ, kteří risk nedokončení vysoké školy nepodstoupí a nastoupí ihned do pracovního procesu. Důležitost správného zvolení vysoké školy by absolventy SŠ mimo jiné mohlo vést ke zvolení jednoduššího oboru, který mají šanci dostudovat. A to je právě důvod, proč by zavedení školného mělo být diskutováno v rámci technických oborů. Klesající zájem a náročnost při placení školného může vést k prudkému poklesu o tyto obory a větší mezeře na trhu práce. Technické obory by naopak měly být nějakým způsobem zvýhodněny, aby se zájem o jejich studium spíše zvyšoval. Tento problém obdobně demonstruje situace ve srovnávaném Španělsku. Najdeme zde 30 % vysokoškoláků v populaci, a evidujeme u nich desetiprocentní nezaměstnanost. Situace v ČR je prozatím zcela opačná. Necelých 15 % vysokoškoláků v populaci s nezaměstnaností okolo 3 %. Autorka práce se dále domnívá, že zavedením školného by si studenti více vážili vzdělání a jejich přístup k němu by se pozitivně změnil.

Závěr

47

9 Závěr Cílem práce bylo srovnání České republiky a Španělska v problematice zavedení školného a jeho vliv na nezaměstnanost a nastínit možný vývoj ČR na základě zkušenosti Španělska. Obě země byly definovány údaji o počtu obyvatel, jejich struktuře, a dalšími ukazateli problematiky jako počty středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaných a jejich nezaměstnaností. Práce řešila různá srovnání jak zemí, typu škol, a oborových zaměření, které se týkaly řešeného problému. Důležitou kapitolou byla Nezaměstnanost a trh práce, která zpracovávala hlavní otázku, kterou bylo, jaký bude vývoj nezaměstnanosti po zavedení školného. Odpověď byla nastíněna ve výsledcích práce a její možné varianty rozebrány v následné diskuzi. Autorka je přesvědčena o přínosnosti práce pro další vývoj terciárního vzdělání v České republice, především informačního charakteru pro budoucí studenty vysokých škol.

Literatura

48

10Literatura [1]PALÁT, Ing. Milan. Analýza trhu práce a nezaměstnanosti v České republice. Brno, 2008. Disertační práce. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. Vedoucí práce Doc. Ing. Jan Klíma CSc. [2]Sčítání lidu, domů a bytů 2011. [online]. [cit. 2012-03-18]. Dostupné z: http://www.scitani.cz/csu/2009edicniplan.nsf/t/8D002CE663/$File/t1419093. [3 ]Aktualizovaná a rozšířená pravidla pro volný pohyb služeb a svobodu usazování v EU. [online]. [cit. 2012-03-18]. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/gallery/36/10998-priloha.pdf [4]Český statistický úřad: Mezinárodní standardní klasifikace vzdělání. [online]. [cit. 2012-03-18]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/klasifik.nsf/i/mezinarodni_standardni_klasifikace_vzd elavani_isced_ [5]Eurostat: Persons with upper secondary education attainment by age and sex (%). [online]. [cit. 2012-03-18]. Dostupné z: http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=edat_lfse_06&lang= en [6]Education at a Glance 2011: OECD Indicators. [online]. [cit. 2012-03-18]. Dostupné z: http://www.oecd.org/dataoecd/61/2/48631582.pdf [7]KOUCKÝ, Jan a Michal ZELENKA. Postavení vysokoškoláků a uplatnění absolventů vysokých škol na pracovním trhu 2009 [online]. Praha, 2009[cit. 201204-04]. [8]INSTITUTO NACIONAL DE ESTADÍSTICA. Mujeres y hombres en España 2010 [online]. Madrid, 2010[cit. 2012-04-04]. [9]MINISTERIO DE EDUCACIÓN. Panorama de la educación Indicadores de la OCDE 2009 [online]. Madrid, 2009[cit. 2012-04-04]. [10]EUROSTAT. Unemployment rates of the population aged 25-64 by level of education: Upper secondary and post-secondary non-tertiary education (levels 3 and 4)[online]. [cit. 2012-04-04]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/refreshTableAction.do;jsessionid=9ea7d0 7d30ddb93bef8f2c94433cbc9de602a0a4cc9a.e34MbxeSaxaSc40LbNiMbxeNah 4Me0?tab=table&plugin=1&pcode=tps00066&language=en [11]EUROSTAT. Unemployment rates of the population aged 25-64 by level of education: First and second stage of tertiary education (levels 5 and 6)[online]. [cit. 2012-04-04]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/refreshTableAction.do?tab=table&plugin =1&pcode=tps00066&language=en [12]Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: Boloňský proces. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [online]. [cit. 2012-04-04]. Dostupné z: http://bologna.msmt.cz/?id=KomunikePaha

Literatura

49

[13]Universidad.es: Universidades de España. Fundación Universidad.es [online]. [cit. 2012-04-04]. Dostupné z: www.universidad.es/titulaciones/el_sistema_universitario_espanol [14]Český statistický úřad: Schéma vzdělávacího systému České republiky ve školním/akademickém roce 2007/2008. Český statistický úřad [online]. [cit. 201204-04]. Dostupné z: http://www.czso.cz/xp/edicniplan.nsf/t/13002E0F02/$File/13320108schema_cesky.jpg [15]Comunidad autonóma. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-04-04]. Dostupné z: http://es.wikipedia.org/wiki/Comunidad_aut%C3%B3noma [16]MATĚJŮ, Petr. Bílá kniha terciálního vzdělávání [online]. Praha, leden 2009[cit. 2012-04-04]. ISBN 978-80-254-4519-8. Dostupné z: http://www.msmt.cz/reforma-terciarniho-vzdelavani/bila-kniha [17]LOS MODELOS DE FINANCIAMIENTO PÚBLICO A EDUCACIÓN SUPERIOR DE ARGENTINA, BRASIL, CHILE, ESPAÑA Y MÉXICO. In: [online]. [cit. 201204-10]. Dostupné z: http://www.diputados.gob.mx/cesop/doctos/Los%20modelos%20de%20financi amiento.pd [18]Otázky a odpovědi k Bílé knize terciárního vzdělávání. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [online]. [cit. 2012-04-04]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/bila-kniha/otazky-a-odpovedi-k-tezim-bile-knihyterciarniho-vzdelavani [19]VOJKŮVKA, Václav. Spoluúčast na hrazení studia. Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR [online]. [cit. 2012-04-04]. Dostupné z: http://osz.cmkos.cz/CZ/Z_tisku/Bulletin/04_2002/studium.html [20]Kritický průvodce "reformou" vysokých škol [online]. Praha, 2012[cit. 2012-0404]. Dostupné z: http://ucjtk.ff.cuni.cz/system/files/publikace/pruvodce_reformou.pdf [21]Seznam fakult vysokých škol v Česku podle oborů. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-04-09]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_fakult_vysok%C3%BDch_%C5%A1kol_v _%C4%8Cesku_podle_obor%C5%AF [22]Mareš, P. Nezaměstnanost jako sociální problém. Praha: Sociologistické nakladatelství, 2002. 172 s. ISBN 80-901424-9-4 [23]Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: Přehled soukromých vysokých škol. [online]. [cit. 2012-04-09]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/prehled-verejnych-soukromych-skol [24]Hospodářská komora České republiky: 289/11 Věcný záměr zákona o finanční pomoci studentům. [online]. [cit. 2012-04-09]. Dostupné z: http://www.komora.cz/pomahame-vasemu-podnikani/pripominkovani-

Literatura

50

legislativy-2/nove-materialy-k-pripominkam-1/nove-materialy-kpripominkam/289-11-vecny-zamer-zakona-o-financni-pomoci-studentum-1-122011.aspx [25]Instituto Nacional de Estadística [online]. [cit. 2012-04-09]. Dostupné z: ine.es [26]Český statistický úřad [online]. [cit. 2012-04-09]. Dostupné z: http://www.czso.cz/ [27]Eurostat [online]. [cit. 2012-04-09]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/eurostat/home/ [28]Institut pro sociální a ekonomickou analýzu: Pracovní návrh věcného záměru zákona o finanční pomoci studentům. [online]. [cit. 2012-04-09]. Dostupné z: http://isea-cz.org/Portals/0/VZZFPS_pracovni_navrh_11_08_31.pdf [29]MINISTERIO DE EDUCACIÓN. Datos y Cifras del Sistema Universitario Espanol [online]. [cit. 2012-04-09]. ISBN 820-10-536-8. Dostupné z: educacion.es [30]ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Studenti a absolventi vysokých škol v roce 2010. In: [online]. [cit. 2012-04-10]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/studenti_a_absolventi_vysokych_skol_v _cr_celkem/$File/1_VS_studenti_celkem_11.pdf [31]Ministerio de Educación: Alumnado matriculado según rama de enseñanza. [online]. [cit. 2012-04-10]. Dostupné z: www.educacion.gob.es/dctm/.../d7-12.xls?.. [32]Becker, G. Human capital: a theoretical and empirici analysis, with special reference to education: National Bureau of Economic Research. Chicago: University of Chicago Press,1993. 390 s. ISBN 0-226-04119-0 [33]Český statistický úřad: Vysoké školy v České republice. [online]. [cit. 2012-0410]. Dostupné z: http://www.czso.cz/cz/cr_1989_ts/1208.pdf [34]Ministerio de Educación, Cultura y Deporte: ESTADÍSTICA DE PRECIOS PÚBLICOS UNIVERSITARIOS. [online]. [cit. 2012-04-10]. Dostupné z: http://www.educacion.gob.es/educacion/universidades/estadisticasinformes/estadisticas/precios-publicos.html [35]Úspěšnost uchazečů při přijímacím řízení na vysoké školy v roce 2008. In: Univerzita Karlova v Praze, i-Forum [online]. [cit. 2012-04-11]. Dostupné z: http://www.cuni.cz/IFORUM-6737.html [36]KOUCKÝ, Jan a Martin ZELENKA. Uplatnění absolventů vysokých škol na trhu práce: Expertizní studie. In: [online]. Praha, 2009 [cit. 2012-04-13]. Dostupné z: http://www.strediskovzdelavacipolitiky.info/download/Absolventi%20Expertiza %20Oct09.pdf [37]Datos y cifras: Curso escolar 2011/2012. In: [online]. [cit. 2012-04-14]. ISBN 820-11-400-6. Dostupné z: http://www.educacion.gob.es/dctm/ministerio/horizontales/prensa/documento s/2011/09/datos-y-cifras-2011-2012?documentId=0901e72b80ea4d86 [38]Výsledky průzkumu „Top 10 nejhledanějších pozic 2008“. In: [online]. [cit. 201204-14]. Dostupné z: http://www.manpower.cz/images/Top-10-nejhledanejsichpozic.pdf

Literatura

51

[39]M. FERNÁNDEZ, Rosa. Human Capital Investment in the Presence of Unemployment: Application to University Enrolment in Spain.[online]. 2000[cit. 2012-04-21]. Dostupné z: http://www.skope.ox.ac.uk/sites/default/files/SKOPEWP12.pdf [40]URBÁNEK, V. Lidský kapitál a očekávaná návratnost investice do vysokoškolského vzdělávání v České republice a v zemích Evropské unie: syntetická závěrečná studie výzkumného projektu. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2010. 210 s. ISBN 978-80-87474-33-4. [41]BECKER, G. Human capital: a theoretical and empirical analysis, with special reference to education: National Bureau of Economic Research. Chicago: University of Chicago Press, 1993. 390 s. ISBN 80-7201-265-7. [42]MAREŠ, P. Nezaměstnanost jako sociální problém. Praha: Sociologické nakladatelství, 2002. 172 s. ISBN 80-86429-08-3. [43]SAMOSPRÁVA A FINANCOVÁNÍ VEŘEJNÝCH VYSOKÝCH ŠKOL DESET LET PO PŘIJETÍ ZÁKONA O VYSOKÝCH ŠKOLÁCH [online]. Brno, 2008[cit. 201204-28]. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/sborniky/dp08/files/pdf/financ/adamek.pdf [44]Česká republika. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách). In:1998. 1998. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/zakon-c-111-1998-sb-o-vysokych-skolach [45]Urbánek, V. Lidský kapitál a očekávaná návratnost investice do vysokoškolského vzdělávání v České republice a v zemích Evropské unie: syntetická závěrečná studie výzkumného projektu. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2010.210 s. ISBN 80-7372-024-8 [46]SERRANO MARTÍNEZ, JOSÉ M.ª. INCREMENTO RÁPIDO DE LAS UNIVERSIDADES EN ESPAÑA. In: [online]. [cit. 2012-04-10]. Dostupné z: http://www.ceg.ul.pt/finisterra/numeros/2007-84/84_01.pdf [47]Encuentra tu universidad ideal. [online]. [cit. 2012-04-09]. Dostupné z: http://universidades.consumer.es/

Přílohy

52

Přílohy

Příspěvky a dotace od státu dle okruhů, ukazatele

53

A Příspěvky a dotace od státu dle okruhů, ukazatele • Ukazatel A – limity počtu studií • Ukazatel K - kvalita a výkon • Ukazatel C - stipendia pro studenty doktorských akreditovaných studijních programů • Ukazatel J - dotace na ubytování a stravování studentů • Ukazatel S - sociální stipendia • Ukazatel U - ubytovací stipendia • Ukazatel G - vzdělávací rozvojové projekty Fondu rozvoje vysokých škol • Ukazatel I - rozvojové programy • Ukazatel D - zahraniční studenti přijímaní v rámci zahraniční rozvojové pomoci, mezinárodní spolupráce • Ukazatel M - mimořádné úkoly a aktivity • Ukazatel F - fond vzdělávací politiky

Srovnání České republiky a Španělska zavedení školného a jeho vliv na nezaměstnanost

Recommend Documents