Srdce v plamenech
Kateřina Jelínková 1
Kateřina Jelínková
Srdce v plamenech
Když se snažím najít naplnění, svou nejhlubší identitu a smysl života, skončím buď ve slepých uličkách, nebo u Boha. Když se otevřu tomu, že jsem Bohem vyvolená, chtěná a bezpodmínečně a vášnivě milována, už nemusím hledat potvrzení své hodnoty v ničem kolem nás. Zakouším současně, že napojení se na tento pramen stálé a bezpodmínečné lásky je také cesta k té největší vnitřní svobodě a schopnosti hlubokých lidských vztahů v radosti. Přijměte tedy pozvání k vyznání se z tohoto hledání, tápání, bloudění a nalézání skrze básně, které držíte v rukách.
Ilustrace Kateřina Jelínková
Duše Kořeny hluboko zapuštěné, vše důležité se odehrává v srdci. Po dlouhém putování plném zmatku se vracím do svého srdce. Zde je to pravé místo, nemám jiný domov. Má láska je zde. Na dně, v naprosté tmě, otvírám oči a v úžasu zjišťuji, že oheň, který jsem hledala všude, je ve mně. Poklekám před největším tajemstvím, skláním se před Pánem svého života...
© Kateřina Jelínková, 2015 Illustrations © Kateřina Jelínková, 2015 3. vydání | 1. vydání s ilustracemi
Objímáš mou duši. Už nejsi cizincem, jsi tu doma, v mém středu. Dáváš všemu svoje místo. Má samota už nebude prázdná, má poušť už nebude vyprahlá. Našla jsem studnu. Příslib nového jara. Můj strom může kvést. Mé kořeny našly vodu.
...zavírám oči. Jenom mírný vánek jemně hladí moje větve. Rozbouřené jezero citů se utišuje. Ticho. Ticho, jen Ty a já. Konečně... Jsi tady. Byl jsi tu celou dobu. To jenom já tě hledala jinde. Cítím mízu, jak proudí celým tělem, rozlévá život a odplavuje únavu. Nauč mě milovat. Nauč mě vidět srdcem. Líbáš mě dovnitř, cítím něžné doteky docela hluboko.
5
Všechno je dar Pár slov mých teď letí tmou, Otče můj, přijmi modlitbu mou... Ať přijímám lásku, jež se mi dává, i každý náznak přátelství, s radostnou vděčností — všechno je dar. Toužit po tom, co právě mám. Chtít právě to, co dostávám. Nikdo mi nic nedluží. Ať láska má je svobodná jak pták... Už dávno, Pane, vím, jakou váhu má láska Tvá pro můj cíl. Tak jako Ty mě nemá nikdo rád. I když má víra nejistá, Ty ve mně věříš dál, Ty stále se mnou počítáš a vše, co udělám, můžeš použít pro svůj plán, jenž se mnou máš, v dějinách spásy. Nemohu plně pochopit Tvou Lásku — tu svobodu a něhu, jež mi dáváš, trpělivost s mou křehkostí, s kterou mě přijímáš. Cítím, jak ve slabosti, jež Ti odevzdávám, svou sílu mám.
6
Blízkost Tvou stále cítím Jsi jistota, jsi Pán, k Tvým nohám poklekám. Jsi jediné, co mám. I když mám ruce prázdné, Ty miluješ mě dál. Rozvíráš moje srdce. Učíš mě moudrosti. Vše nejkrásnější, vzácné, rodí se v tichu, v skrytosti. Všechno je dar. Díky Ti za bolest, z níž se rodí perla, aby se mohla dát, za koupel v rose slz, pro srdce, jež chce milovat. Všechno je dar.
Blízkost Tvou stále cítím. Zdá se však v nepořádku mnohé, co je v nás. Kéž se všechno vrátí a zítra dopřej nám zas začít od začátku, tak jak si přeješ sám. Se svobodou... která nám právem náleží a s láskou... bez které nedokážeme žít. Vždyť ji potřebujeme víc než dýchat a než pít. S odevzdaností, která mě vrací v náruč Tvou, vždyť přeci vím, že mě máš rád, i když necítím Tvou blízkost. Dej ať má láska není jen frází, vím, že mě vedeš a chráníš, i když den ukládá se k spánku s rosou na řasách... Tak jako duše stromu se k nebi vypíná, já toužím kráčet domů, kde čekáš mě Ty sám.
Jedno je jisté — ten vzácný dar mi byl dán, dar něhy Tvé, jsi můj Pán, že smím Tě znát i blízkost Tvou... Naplň mé prázdné ruce a zamkni moje ústa dřív, než stačí říct nelaskavá slova. Vždyť každé slovo, ve kterém není láska, je zbytečné, každé mlčení, ve kterém není láska, zraňuje...
7
Ve tvých dlaních Dnes, Pane, do Tvých dlaní tiše své srdce vkládám. A tím Ti, Bože, vládu navždy nad svým životem odevzdávám. Zasaď do něj Ty sám, můj Pane, stromy, jež rozkvetou. A svojí duši milované touhu po tom, čím má žít. Stromy, jež zjara vydají svou vůni, na sklonku léta plody. Žízním... jsem stravována touhou, které nerozumím, když den se s nocí střídá. Toužím po vodě, znám její chuť i vůni... Tak bloudím v poušti, hledám studnu a věřím v zázrak na úsvitu. Tou vodou jsi Ty, Pane, sám... zakouším nevýslovnou něhu, když sám mi dáváš pít, když srdce v dlaních zahříváš a léčíš každý šrám.
8
Zas tráva může růst i květy mohou kvést, krok za krokem tak poznávám svou cenu v lásce, kterou mě miluješ, v pohledu, jímž se na mě díváš. Zůstávej se mnou navždy, já v bezpečí lásky Tvé. A když se někdy vzdálíš, toužím s odevzdaností žít víru, že se zas vrátíš. Trpělivost k vlastním pádům, jež křehkost provází. Odvahu začínat vždy znovu s vírou, že růžím opadaným zas můžeš život dát, bez výčitky a ponížení. Ty neznáš ran a zrad.
Ty mi plníš všechna přání
Volání
Ty mi plníš všechna přání, zbavuješ mě strachu, pout, ve Tvé lásce bez ustání, toužím, Pane, utonout.
Včerejšek byl plný slunce a dnes již nevěřím, že přijde ráno. Ale Ty jsi tu a ptáš se: „Proč pláčeš? Koho hledáš?“ Mé srdce odbíjí úsvit, vytrvalé tiché volání, stále větší žízeň, oheň, který se stal plamenem, pálí, nedá se snést. A co když je to cesta do ráje? Ty víš, Pane, že hledám Tebe.
Zbavuješ mě závislostí, všechno prázdno plníš krásou, tvoříš z bázně, z ošklivosti, Tvým pohledem se pouta lámou. Všechny plané strachy mizí, jsi můj Domov, jsi v mém bytí, náruč, kde se schovat mohu ve své Lásce, ve svém Bohu. Motýl, jenž mě něžně laská, s Tebou je i bolest sladká, Ty jsi radost bez ustání, Ty jsi největší a jediné mé přání.
9
Odevzdanost Pane, ať uslyším... Já vím, že stačí jedno slovo Tvé, jen jeden dotyk Tvůj a mohu žít, v plnosti žít. Ať toto uzdravení je Tvým vítězstvím. Jestli se Ti ale má prosba nelíbí, nepřitahuj mě k ní, dej ticho ústům mým i srdce od ní vzdal.
Chválím Tě za všechno krásné. Buď vůle Tvá. Ať jsi mi, Pane, vším.
Pak prosím jen, ať mi Tvá Láska napoví, jak s tím mám žít, jak sloužit s tím, co mám, co jsem, jak to, co vnímám jako tíhu, jak mám použít. Ať je to požehnáním, ať je to darem, ať je to díkůvzdáním. Pohlédni na mě se svým milosrdenstvím, v něm rozpustí se planá přání. Do srdce dej mi pokoj. Do rukou vkládám Ti svou prosbu, Ty znáš její hloubku.
10
11
Jsi mlčení
Jsi ticho, jenž mě obklopuje. Jsi mlčení. Jsi touha němá, hluboká. Jsi oheň, jenž mě zapaluje. Jsi něha, jež se dotýká. Jsi tichý, srdce pokorného, postáváš tiše u dveří, toužíš vejít, dotknout se všeho — uzdravovat, tomu, kdo prosí, rozdáváš. Čekáš u zabouchnutých dveří, čekáš a čekáš pozvání, Tvá milost v krásu přetváří vše, co bodalo, co dřelo, už nebolí, už odeznělo. Pro Tebe není žádná bolest k nesnesení. To vše a ještě mnohem víc dáváš mi, Pane, s láskou ve svém vykoupení. Naléváš mi své milosrdenství do nádoby důvěry.
12
Jen zapůjčená Klečím u Tvých nohou, Pane, dávám Ti své slzy, nic jiného nemám, dávám Ti svou bezmoc, zraněné srdce tolik toužící. Dávám Ti to, co z něj zbylo — střepy, předtím tak pracně poskládané. To vše teď leží v troskách jen proto, že jsem dovolila, aby do ticha mého srdce vtrhla bouře... … lež o tom, kdo jsem… To jenom Ty vstupuješ do mého srdce tak tichounce, jen se díváš a v tom pohledu je všechno: příběh o Velké Lásce, kterou mě miluješ od věčnosti. Zamilovaná myšlenka Otce. Nevyčítáš. Jen ticho mého srdce může přivítat Krále. Něžně mě konejšíš, uvádíš do Pravdy. Jsi Láskou. Jsi vánkem, který mi šeptá: Jsi moje. Ostatním jsi jen zapůjčená.
Ty je můžeš probudit k životu, k životu v plnosti, Ty můžeš. Budu je k Tobě přinášet každý den. Vezmi si mé slzy, vezmi si mou bolest a proměň to všechno v rosu požehnání. Rozkvétáme pro Tebe.
Natahuji k Tobě ruce plné růží, které jsi mi svěřil. Vkládám Ti je s němou prosbou do dlaní. Cítím svou bezmocnost a Tvou sílu a moc.
13
Jsi to Ty, kdo promlouvá
Jsi to Ty, můj Pane, kdo mými ústy promlouvá. Nejsem to já – chválu ti vzdávám. Mým pohledem útěchu dáváš, skrze mé ruce objímáš a něžně konejšíš. Ptám se, kde sílu vzít, brát tíhu ostatních, když beznaději cítím, když vím, že neznám odpověď, jak utěšit je mám, sama útěchu postrádám, jakou odpověď dát? Já jsem ten, kdo tě sílí, kdo tě tak dobře zná, jsem ten, kdo tě vnímá a kdo ti naslouchá. A vím, co tě dnes trápí. Tvou odpovědí jsem vždy Já. Otec naději dává, tomu, kdo prosí, kdo zavolá… … pak jsem to já, kdo promlouvá a mlčí, když se mlčet má. Dovol mi jediné — nech se mnou milovat. O to ostatní se postarám Já.
14
Vděčnost
Jsem trosečníkem v moři milostí... Když se dna dotýkám, tak prosím jen: Neodcházej! Buď se mnou. S pokorou… přijímám… co vše mi teď chceš dát. Žebrám o lásku Tvou, bez ní žít nestačím, léči mě s ní. Jsem bez ní sám. Je bránou k životu. Můj Pane, kdo je zván? Kdo mě utěší? Když jsem víc než sám. Kdo Tě nahradí?
Otvírám, Tobě otvírám srdce své, duši svou. Odevzdávám se Ti, se vším, co jsem, co postrádám. Jsem žebrákem. Prosím o něhu Tvou, ať vnímat smím, kdekoli jsem, že se mnou kráčíš. S radostí... přijímám… co vše mi teď chceš dát. V podané ruce, ve slovu útěchy, v požehnání, se ke mně celé nebe na okamžik sklání, v tom pohledu a v objetí, v tom všem jsi, Lásko, také Ty.
Buď náručí, kde se schovat smím, jistotou a bezpečím, která volně dýchat dává. Déšť, jenž zalévá. Pro svět neznamenám víc, však pro Tebe... S vděčností… přijímám… co vše mi teď chceš dát.
15
Domov Jsem doma – na místě nezáleží. Jsem doma všude. Všude, kde Ti dovolím vstoupit. Všude, kde mohu přebývat v lásce. Dotýkáš se mě láskou způsobem, který uzdravuje. Způsobem, který léčí právě moje rány. Jsi se mnou, nebojím se. Jsem v bezpečí. Jsi má skrýš. Smím Tě potřebovat. Smím se k Tobě schoulit. A Ty mě vyučuješ. Jsi tichý a jsi pokorný. Jsi tichá a hluboká, nejhlubší radost. Žádnou moji touhu nezahodíš. A jsem si jistá, že mě nikdy nezklameš. Ty mě nikdy nezraníš. Nevyčítáš, nekritizuješ, neponižuješ. V mém srdci chodíš bos a po špičkách. Jen se díváš a v tom pohledu je všechno: Příběh o Velké Lásce, kterou mě miluješ od věčnosti.
16
Jen ticho mého srdce Tě může přivítat jako Krále. Krále, jedoucího na oslu, tichého a pokorného. Jsi něžný a mohu se k Tobě přitulit. Jsi všemohoucí a přesto mi říkáš: „Potřebuji tě, počítám s tebou.“
17
Dříve než dnes půjdu spát Přicházíš ke mně s pokojem, když jdu Tvou cestou, Lásko má… A dříve než dnes půjdu spát, prosím o odpuštění, Otče můj, že jsem dnes málo miloval, že jsem dnes hledal sebe víc, za všechno, čím jsem zraňoval, za to, že jsem byl lhostejný, za strach, který mě odradil, abych vyšel vstříc trpícím. A dříve než dnes půjdu spát, svou prosbu vložím do Tvých dlaní: Nauč mě zítra milovat. Dej mi k tomu své požehnání, pro další malý krůček ve Tvé škole lásky. Ať je má láska jemná, ať je trpělivá, ať se dívá srdcem, ať není závistivá, ať je laskavá, ať nehledá jen sebe, ať mlčí, když se mlčet má, ať vše ukrývá v Tebe, ať mluví v pravý čas. Ať ví, kdy obejmout a kdy zas nechat odejít, ať nepočítá křivdy, ať odpouští, ať znovu věří — stejně jako Ty ve mne, když čekáš
18
u zavřených dveří, protože miluješ mě víc, než dovedu sám sebe. Ať je pokorná a ať je tichá – stejně jako ta Tvá – ať ve mně navždy dýchá. A dříve než dnes půjdu spát, oči pozvednu ke hvězdám, jež vypráví mi o tom, jak jsi veliký. Prosím o odpuštění, Otče můj, o milosrdenství a požehnání, o náruč, kde se schovat smím, se svou radostí a se svým zraněním, o náruč, jež mě navždy chrání. Mé srdce touží být tam, kde jsi Ty. Jsi Domov můj a bezpečí. A dříve než dnes půjdu spát, chci Tobě, Otče, děkovat, za to, žes mě dnes použil, za naši Zemi, za vesmír, za to, že jsem směl dobrým být, za slunko, lesy, krásu hor, za každý náznak přátelství, za blízkost, podanou ruku, za úsměv, i za slzy a za bolest, za vše, co k Tobě přivádí. A dříve než dnes půjdu spát, chci s důvěrou se odevzdat…
Bůh za mě zápas dokončí Pane můj, Ty ukazuješ cestu, dej také sílu po ní vykročit, všechnu Tvou sílu k rozhodnutí. Prosím, obejmi mě, ať se Ti mohu dívat do očí — potřebuji z nich o Tvé Lásce číst. Jen v nich uvidím Pravdu, která mě oživuje, chrání, drží v bezpečí… Jen Tvoje láska uschopní mě jít a říkat ano na vše, co mě přesahuje, dělat věci, na které nestačím. Dej prosím více víry, že mě navždy chráníš, dej prosím více víry, kdykoli se octnu na konci svých sil, že za mě zápas dokončíš.
19
Jen láska zůstává Skrze lásku ožívám, Bez lásky umírám. Láska mě uzdravuje ze všech nemocí. Láska mě obmývá, zbavuje ran. Toužím být Láskou všude tam, kde jsem. Neuzdravuje čas, ale láska sama. Láska je dovolit druhým, aby mě milovali. Láska je rozhodnutí darovat všechno, darovat sebe sama. Láska je dovolit druhým, aby mě přijímali tak, jak jsem. Láska je Boží světlo, které ve mně svítí. Láska je stát se pro druhé zranitelným. Láska je způsob bytí. Láska je zakořeňovat, růst a přitom zůstat malým. Láska je způsob, jak stíhat a nebýt unavený. Láska je radost z žití. Láska je život, cesta Domů.
Jen v Tobě Láska je přijímat to, co druhý dává, a přitom nevlastní ho, nespoutává. V lásce je něha, útulno, čisto, trpělivost, laskavost a pro každého místo. V lásce je pokoj, svoboda, světlo. Láska je Bytost. Je v ní touha objevit nekonečno. Ať se děje cokoliv, láska zůstává. Láska je jen jedna. Láska je všechno.
Ty činíš stále všechno nové. A nový život dáváš nám, skrze svou bolest, skrze své utrpení… Nač získat všechno a přitom ztratit sebe? V čem není láska, to vlastně, Pane, vůbec není. Nač získat celý svět a přitom ztratit Tebe... … svůj Domov, kde se cítím přijímána, v bezpečí. Jen v Tobě život zůstává. Jen v tobě mohu dýchat, mohu milovat, v Tobě se mohu smát, v Tobě mohu i plakat a říkat ano na vše, co mě přesahuje. Každý den vstát a kráčet. Den po dni mě Tvá láska zahaluje. Vše nádherné a pevné není bez chvění. Jsi vše co mám, co postrádám, zde na zemi.
Láska všechno vidí krásné: Tváře lidí, déšť, ptačí zpěv a vítr v korunách stromů.
20
21
Rozlom pouta v nás Rozlom pouta v nás… beznaděj… Vše, co brání žít… život dej. Přijď s nadějí… když nevěřím, když necítím, že láska ve mně znova bude žít. Dej mi čas... nech mě jít dál a hlouběji… až tam, kde mohu dýchat nový vzduch… pít vodu živou. Uzdrav mě láskou. Pak budu cítit všechno nově. Ale vím, všechno má svůj čas a svůj řád. A jsem si jistá, budu znova žít… a milovat… a smát se. I když tomu teď nevěřím. Tak rozlom pouta v nás… beznaděj. Dotkni se vší bolesti vevnitř… strachu, který spoutává… i prázdnoty. Uzdrav nás... Také z mého sobectví a pýchy, která chce mít všechno ve vlastních rukou. Odevzdávám to a stojím před Tebou s prázdnýma rukama, protože jen prázdné ruce mohou přijmout a mohou obejmout. A v tuto chvíli se znovu rozhoduji Ti věřit... ve tmě… dál a hlouběji, až tam, kde překračuji práh svojí víry. A věřím… jednou uvidím zemi novou… kde budu žít s každým… kterého nyní ztrácím a kterého miluji. Rozlom pouta v nás…
22
23
24
Jsi můj cíl
Jsi mým důvodem žít
Jsi můj cíl, touha mých dní. Jsi vášeň mého bytí. Jsi můj Domov, jsi má skála. Jsi útěchou, jsi pouští. Jsi ten, kdo dává růst v bolesti a chvění, v temnotě… však jiná cesta není rozpoznat noc a den a naučit se žít v důvěře, odevzdanosti — i v utrpení. Být Radostným přijetím všeho, co nabízíš… a naučit se jít se srdcem na dlani — ve zranitelnosti… ve velké jednoduchosti. Jásavá a přitom tichá hluboká radost po velkém boji v nitru se rozhostí. Učíš mé ruce bojovat a srdce odvaze. Nauč mě darovat se… dát sebe sama… Být bránou, zahradou kvetoucí, kde je možné spočinout.
Jsi mým důvodem žít, důvodem, proč jít s nadějí. Věřím, že Tvá Láska ví, po čem toužím, s čím nemohu hnout. Buď vzduch, který dýchám, můj každičký tep. Buď v mém smíchu, v mém pláči, v každé myšlence mé. Ať přijmu Tvou milost pro tento den... Otevři moje srdce a zachraň mě v něm. Ať přijmu Tvou spásu. Jsi můj Bůh, pevná skála, záchrana má, jsi moje vášeň, jsi ve všem, co žiji, a ve všem, co jsem. Jsou situace, které nemají řešení, ale už se nechci zachraňovat sama, očekávám Tě ve všem. Chci přijmout Tvou vůli a důvěřovat celým srdcem, že vše je podle Tvého plánu. Přicházíš do neřešitelných situací a víš si rady. Chraň moje myšlenky. Osvoboď mě, Pane, od každého smutku, strachu i nejmenšího stínu nedůvěry. Chci všechno žít s Tebou. Buď mým důvodem žít...
25
Přijď, Pane, do života mého Když jsi někdy, Pane, tolik skrytý, bolí mě, že nemohu v Tvé přítomnosti být. Buď, Lásko, srdcem mého bytí. Přijď a buď mou vodou živou, ze které mohu pít. Přijď, Pane, do života mého. Přijď, polož na mě ruku svou. Přijď a dej mi Ducha svého. Veď mne, Pane, ať nekráčím tmou. Přijď a zachraň mě. Padám pod tíhou svojich vin. Přijď a obnov ve mně důvěru s nadějí. Přijď, padám pod tíhou strachu svého. Přijď a ujmi se mě. Tak přijď a nenechej mě tam, když padám, protože se ve mně chvěje víra. Tak přijď a nenechej mě tam, Pane, ať mě pozvedne Tvá síla. Ať v mé slabosti zazáří vítězství Tvého kříže nad každou mojí křehkostí.
26
Opouštím Přijď... do každého mého strachu, do každého mého útěku, do každého mého rozhodnutí… … tak přijď a nenechej mě tam.
Opouštím, pro Tebe opouštím vše jisté. Prosím o požehnání. Prosím o víry víc, té víry, že mě navždy chráníš. S chvějícím srdcem sbalím si to málo, co tu mám. To, co není, o to Bůh se postará. Opouštím všechno a jde mi naproti možná i odsouzení. Věřím však, že jdu vstříc Tomu, kdo je mým pokojem, cestou i nadějí. Životu v usmíření — se sebou, s Bohem mým. Životu v plnosti.
27
Zdá se, jako bys prohrával
S každým nadechnutím
Pane, zdá se, jako bys prohrával, jako by všechno bylo proti Tobě... a Ty... … tichý a pokorný… se skrýváš. Jako bys měl málo místa… málo místa i ve mně… Ztrácím Tě a to mi působí novou a přeci tak známou bolest.
S každým nadechnutím... S každým vydechnutím... S každým úderem srdce svého chci věřit ve Tvou věrnost a ve Tvoji lásku. I když nerozumím. I když nevidím cíl. I když jdu mlhou, tmou nepropustnou. Vyznávám Ti – chci věřit v Tvou věrnost a ve Tvoji lásku. Veď mě dál… chci žít… život darovaný, ne život prázdný. Ukaž mi cestu. Ukaž mi cíl.
A v této chvíli toužím znovu uvěřit, že jsi mocnější než všechno kolem mne, než hrůzný bůžek moci, slávy, bohatství, výkonu… Tichý a pokorný. Žebrám o naději, že jsi mocnější než všechno ve mně – všechna spoutanost strachem, moje ubohost, neschopnost... Pane, chci stále věřit svému snu o Království, o lásce, po které toužím a kterou často sama neumím žít. Nechci se Tě bát, nechci ke všem těm břemenům, která s sebou táhnu, přidat ještě strach z Tebe. Ukaž mi, jaký opravdu jsi. Děkuju Ti, že ještě stále jsem schopná vidět svou bídu — nemohu pak zapomenout, jak nekonečně Tě potřebuji.
28
29
Úsměv
Smutek
I když jen záchvěv okamžiku, jen vteřin pár, má moc osušit slzy, odstranit z duše vrásky. Je poslem dobrých zpráv. A pro smutného nadějí a světlem v temnotách. Kouzelná jednoduchost sedmikrásky, však kdo ho má, je bohatší než král. Má v sobě příslib přátelství a jindy zase touhu lásky. Je síla, která v duších lidí, tu píseň zvonů rozezní. Je zázrak – ne každý ho však vidí. Je nesmrtelný motýl, jenž rozlétl se radost rozdávat.
Je stín ve tvojí tváři, jak přelétl by oblohou. Beránků pár – však vypršet se nemohou, vždyť s deštěm chodí vláha a s vláhou volně dýchá zem. Je neodbytná můra nad lampou, ten věrný společník, když na krajinu padá noc a do spánku se vkrádá nepokojný sen. Pak rozlámaný ráno a přežít další den... když jenom dýchat, pouze žít, zdá se ten úkol nejtěžší. V tvých stopách jako stín a blízko jako přítel. Nedá se zamknout do šuplíku a ani utéct nestačíš. Pak oceníš a poznáš, kdo je přítel.
30
31
Vždyť ty jsi mnohem cennější
Krédo Nevím, zda mě vůbec slyšíš a jestli Bože jsi. Pak položím si otázku: Proč žít? Snad pro štěstí. Snad pro lásku. Snad pro hromadu oblázků, z nichž poskládán je život náš. Každý z těch malých kamínků vypráví příběh svůj. Vše zapadá jak ozubená kola, říkám si dokola a znova: to není náhoda. Já vím, že jsi. A věřím, Bože, Otče náš v lásku, i když ji necítím, věřím, že žije v nás a čeká, až ji probudíš. Dej trpělivost krokům mým a pokoru, ať pochopím, co právě tím chceš říct. Věřím v pravdu, v její moc, věřím, že sílu má
32
probudit to nejlepší – to dobré v nás. Věřím, že naděje dá mojí duši jas, věřím – odvaha svede pohnout skálou, věřím, že pokud budu mít víru tak pevnou a tak stálou, jak jistota, že slunce vyjde zas, tak můžu šťastně usínat. Já vím, že jsi.
Hledej vždy pravdu a podle ní se řiď. Vždy dělej dobro. Však jsou i věci, které nezměníš, na které nemáš vliv, však netrap se tím. Netrap se pro včerejšek, netrap se pro zítřek, zkus dneska šťasten být. Udělej vždy vše, to co je v silách tvých, pak víc se nestarej, to ostatní Bůh zařídí. Když pečuje o ptactvo nebes, o každý kvítek na lukách, tím spíš má v mysli bytost, kterou má nekonečně rád. Nemyslíš, že je to logický? Když sedmikrásku v šaty obléká, která je dneska krásná a zítra odkvétá, tím spíš od zimy do léta, od léta do zimy, jsi v jeho srdci, v jeho mysli jediný, kterým se zabývá. Přestaň se bát! Nejsi mu lhostejný, nikdy tě neopustí, je s tebou stále, i když ho nevnímáš
Drží nad tebou ruku svou, každým dnem, hodinou a minutou, Kolikrát ti to ještě musí říct? Tak důvěřuj mu každý den o trošičku víc.
33
Vím, že jsi se mnou Vím, že jsi se mnou. Vnímám Tě, když usínám v Tvém náručí a cítím Tvoje objetí v paprsku slunečním, když polibkem mě ráno probudí. Jsi můj smích a jsi můj pláč, jsi moje radost nevšední, přítelem v nesnázi, průvodcem šedých dní. A prosba má ať zaletí — však znáš ji dřív, než vyslovím to přání jediné: Jen ať mě lásce naučíš. Je víra v člověka, je laskavost a dobrota. Jsi v písni přírody, ve vůni letních dní, jsi v dálce oblohy, ve slunci, ve hvězdách, jsi v hloubce vesmíru, jsi moje naděj na víru, jsi jistota, jsi pravda, jsi cesta jediná, jsi všude tam, kde láska srdce propojí, v šumění lesa a v mořském příboji, ve vánku na poli, v úsměvu dítěte, ve vlčím máku – pro radost rozkvete.
Svoboda Jsi vše, co člověk postrádá, jsi nekonečná energie, v Tvé blízkosti je krásné žít a srdce štěstím bije.
Ať mohou růže kvést, lidé ať smějí žít. Šťastný je ten, kdo žije ve Tvém království. Není to místo na Zemi, nenajdeš paláce a věže s cimbuřím. Je v srdcích těch, kdo žijí Tvoje učení. Pak jednou možná pochopíš, jen svoboda je klíčem ke štěstí. Však není brát, vzít vše, co zrovna toužíš mít, natrhat květy rozkoše a zanecháš zahradu pošlapanou. Pak můžeš hodit do koše... vše usychá a růže vadnou. Je dělat s radostí, k čemu tě srdce pobízí. Někdy je jít a jindy zůstat. Kde lidé žijí v přátelství, v pokoji, v míru, kde nechaj druhé žít. Snad navštívíš i místa pustá. Kde láska ví, kdy říci ne, kde láska nechá odejít – někdy to strašně zabolí. Snad posilní to tvoji víru. Vím, neslibuješ, že je to cesta jednoduchá. Já ti to krédo nenutím, tak ber anebo nechej být.
34
35
36
Jsi blízko
Jen láska tvá
Vím, že jsi blízko, vím, že se postaráš, vím, že jsi blízko, tak blízko, jak chci já, tak blízko, jak Ti dovolím. Nemusím na vrcholky hor a nemusím do údolí. Jsi tady právě teď, jsi tady v tuto chvíli, v radosti i v šedi běžných dní, jsi stále, první i poslední. Vím, že jsi blízko, jsi blíž než moje vlastní já, už nikdy nemusím se bát, jsem svobodná.
Jen láska Tvá, Pane, jen láska Tvá nad námi drží stráž, nad námi stále bdí. Ty znáš, jenom Ty, Pane, znáš i nejskrytější kout, o každý slze víš, nenecháš utonout.
37
38
Pochybnosti
Přítel
Pane, proč mi víra schází a proč se vždycky znova ptám, když smutek do srdce mi vchází, proč pochybnostem propadám? Proč nevěřím, že o mně víš, a proč nevěřím v Lásku Tvou a nechápu, že vyslyšíš, když pár slov mých teď letí tmou: Otče náš, přijmi modlitbu mou. Ve strachu se nedá žít, kdo nemiluje, zemřel dávno, to jediné, co toužím mít, je žít a prohlédnout, jak moc máš rád. Nechat se obejmout jen láskou Tvou a každý den Ti být o něco blíž. Nechat se Tebou prostoupit. Tvá přítomnost pak promění dřívější marné snažení ve skutky lásky z nitra. Být bránou, zahradou rozkvetlou, jež všechny k Tobě vábí. Volám ABBA, pomoz mi otevřít.
Posaď se pouze na malou chvíli, tak dlouhou, jak jen budeš chtít. Úsměv — plachý jak tanec lesní víly — snaží se zakrýt beznaděj. Možná že nebudu odpověď mít. Podívej se mi do očí, snad mi tvé srdce dovolí, i kdyby puknout mělo, Země se znova otočí... tím oknem do duše dostat se na dno údolí. Na to, co pouze vytuším, nevím, co říct. Tvá ústa mi to nepoví, je to až příliš hluboko, ukryté na dně údolí, kam žádné cesty nevedou. Dej mi svou ruku do dlaní, to jediné nás zachrání, chci ti jen říct, že jsem tu s tebou.
39
Krásnou vlast
Pokoj
Přicházíš ke mně s nadějí
Krásnou vlast na nebi připravils těm, kdo v Tebe věří. Všechno je láskou. Bolest a trápení už není. Sil tam neubývá. Naše těla jsou nová a krásná jako to Tvé. Nemoc nad námi vládu už nemá. Jsme s Tebou stále – nic nás nedělí. Jsme v Tobě a jsme šťastní. Jsme s těmi, které milujeme. Nic nám nechybí, vše je v plnosti. Nepřítel už nemá nad námi žádnou moc, už nás netrápí. Zem vyprahlá v prameny se změní. Krajina překrásná – jen světlo beze stínů…
Tvoje Slovo do srdce pokoj dává. Ty sám do života pokoj přinášíš, když se Ti člověk zcela odevzdává. Každého, kdo o pokoj prosí, vyslyšíš.
Přicházíš ke mně s nadějí… a toužíš žít svůj život v mém, vzít, co mi brání žít, odejmout, co mi brání vyjít ven.
... a ptáš se, po čem toužím já. V tom svoje štěstí objevím. V Tvé něžné péči svobodu nalézám.
Svůj pokoj do duše mi vléváš, když zradu, křivdu odpouštím. Svou láskou a silou mě podpíráš, když se Ti vydám, když Ti odpovím.
Můj Bože, Ty mou křehkost znáš, vždyť jsi mé srdce stvořil sám, těžko Tě tedy něco překvapí, svůj strach Ti v tuto chvíli odevzdám.
Ty mi chceš uzdravení dát. Přicházíš ke mně s nadějí…
40
Toužím v plnosti žít. Každou moji touhu znáš, vždyť jsi ji do mě vepsal sám. Povolal jsi mě k lásce, k radosti, ke štěstí. Ať Ti dnes moje láska odpoví. Nauč mě každou chvílí s Tebou být. Svou sílu hledat ve Tvé. S Tebou dotýkat se kříže, dotýkat se ran. Jen Tvoje něžná Láska mě stále pozvedá. Přicházíš ke mně s nadějí…
41
Odpuštění Stojím před Tebou… Ruce i srdce mé jsou jako prázdný džbán. Nemám Ti co dát, jen svůj hřích a pláč... To, že jsem ublížil a křivdy spáchané, vše, co je v troskách a květy zlámané… Co sám jsem zkoušel nést teď dát ti smím. Z mých očí vodopád. Nemám Ti co dát. Nemám nic, čím bych se obhájil, nic, co vyváží to, co jsem způsobil. Můj hřích poničil a poranil, zlámal křídla má a květy těch druhých. Stojím před Tebou, žebrám o lásku Tvou, o odpuštění, tady jiná cesta není, to jenom Ty ve své moci máš. Jen Ty můžeš znova život dát... tam, kam cesty nevedou, kde žádný život není. Vyznávám Ti teď, Bože, sám, že nedokážu odpuštění…
42
… to, jak mi ublížil, má zranění i křivdy spáchané… stále mi brání žít, nevím, co s tím, nedokážu vstát a jít dál. Tak jako já ti stále znova odpouštím, tvá cesta k pokoji je cestou odpuštění, já dám ti sílu odpustit a dobro přát. Dej mi tu bolest – věř, jiná možnost není, tohle je cesta ke svobodě, jediný způsob, jak se radovat, co nemožné se zdá, já v moci mám — tvé uzdravení. Já dám ti sílu vstát a jít dál. Co sám jsi zkoušel nést mi prosím dej, co není ve tvé moci, svou mocí proměním. Odpusť i sobě, to co jsi pokazil, protože já jsem ti už dávno odpustil. Teď vstaň a jdi v mých stopách dál…
43
Anděl strážný Člověk
Anděl
Bůh Anděl Bůh
44
Anděli strážný můj, jak těžký je tvůj úděl, jsi se mnou celé dny, jsi se mnou všude, když večer usínám a i když v noci spím, tvoje šichta nekončí, tvá šichta nikdy nekončí. Většinou tě nevnímám, o vděku ani nemluvím. Anděli strážný můj, rád máš člověka svého, u Boha žadoníš, ať nestane se mu nic zlého. Ten pocit marnosti, když tvůj hlas neslyší, je nešťastný, je zoufalý, je ztracený... Bože, co dělat mám, Bože, co dělat mám, jsem bezradný, ubližuje sám sobě a ubližuje ostatním, tolik jsem se snažil... Už víckrát jsi to zažil, neboj, bude líp. Chtěl jsem mu oči otevřít... Já vím, však taky pro lásku, pro štěstí, pro radost,
Anděl Bůh
Člověk
život žít naplno... dal jsem mu svobodu, může se rozhodnout... I když je patrno...? Vždycky má volbu svou, buď mu jen nablízku, snad v otevřené ráně má poznat milost mou, většinou nalézá mě, jen když je pod vodou. Pak osušíš mu slzy. Posviť mu na cestu, ukaž mu směr, někdy tě poslechne, jindy – ber to jak ber. Já vím, jak moc to mrzí. Anděli strážný můj, jak těžký je tvůj úkol, co já o tobě vím? Buď se mnou každý den, buď se mnou stále, jako je s ohněm spojen dým. Když přijdou těžkosti, když přijdou nesnáze, posilni důvěru, upevni naději,
tohleto trápení Bohu teď dám. Svoji tvář k nebesům ve víře obracím, na tohle vážně sám asi nestačím, pomoz mi pochopit, že nejsem sám...
45
Obsah Anděl strážný.............................................................................................. 2001 Blízkost Tvou stále cítím............................................................................. 2003 Bůh za mě zápas dokončí........................................................................... 2006 Domov........................................................................................................ 2005 Dříve než dnes půjdu spát......................................................................... 2005 Duše ........................................................................................................... 2003 Jen láska Tvá............................................................................................... 1999 Jen láska zůstává........................................................................................ 2007 Jen v Tobě.................................................................................................. 2005 Jen zapůjčená............................................................................................. 2004 Jsi blízko..................................................................................................... 2003 Jsi mlčení.................................................................................................... 2004 Jsi můj cíl.................................................................................................... 2007 Jsi mým důvodem žít................................................................................. 2009 Jsi to Ty, kdo promlouvá............................................................................ 2004 Krásnou vlast.............................................................................................. 2006 Krédo.......................................................................................................... 2000 Odevzdanost.............................................................................................. 2004 Odpuštění................................................................................................... 2011 Opouštím.................................................................................................... 2006 Pochybnosti................................................................................................ 2003
46
Pokoj........................................................................................................... 2011 Přicházíš ke mně s nadějí........................................................................... 2005 Přijď, Pane, do života mého....................................................................... 2007 Přítel............................................................................................................ 2001 Rozlom pouta v nás.................................................................................... 2008 S každým nadechnutím.............................................................................. 2010 Smutek........................................................................................................ 2001 Svoboda...................................................................................................... 2001 Ty mi plníš všechna přání........................................................................... 2004 Úsměv......................................................................................................... 2001 Vděčnost..................................................................................................... 2005 Ve Tvých dlaních......................................................................................... 2002 Vím, že jsi se mnou..................................................................................... 2001 Volání.......................................................................................................... 2004 Všechno je dar............................................................................................ 2003 Vždyť ty jsi mnohem cennější.................................................................... 2000 Zdá se, jako bys prohrával.......................................................................... 2007
47
48
