SPSKS. Řízení výroby Stránka 1

SPSKS

Řízení výroby

Stránka 1

Řízení výroby - základy ekonomie 1. Potřeby a zdroje. Vzácnost zdrojů. Hranice výrobních možností ekonomiky a její souvislosti. Základní pojmy Co je předmětem ekonomie? Ekonomie zkoumá, jak lidé a společnost rozhodují o využití vzácných zdrojů, které mají alternativní užití, za účelem výroby různých statků a služeb, a jak jsou tyto komodity rozdělovány pro současnou a budoucí spotřebu mezi jednotlivé osoby a skupiny ve společnosti Ekonomie, jako každá věda, má svůj pojmový aparát, pomocí něhož popisuje, analyzuje a vyjadřuje svůj předmět zkoumání. Je nutné si uvědomit, že námi běžně užívané pojmy mohou mít v ekonomii zcela odlišný význam, proto je třeba těmto pojmům věnovat zvýšenou pozornost. Základním pojmem, který vás bude provázet celou ekonomickou naukou, je pojem potřeba. Rozumíme jím pocit, že se nám něčeho nedostává. Dostáváme se tedy ke dvěma vlastnostem potřeb. Je to: 1.

naléhavost – ovlivňuje chování subjektů v roli nakupujících

2. subjektivita – to znamená, že potřeba je pocitem subjektivním. Různí jedinci mají různé potřeby a i ty se mění v průběhu vývoje jedince.

SPSKS

Potřeby dělíme v zásadě do dvou skupin, na potřeby ekonomické a neekonomické. Pro výklad ekonomie jsou samozřejmě důležité právě potřeby ekonomické, nicméně druhý typ potřeb by vám neměl být utajen. • Potřeby ekonomické jsou uspokojovány spotřebou statků a služeb, které jsou produktem hospodářské činnosti. (ekonomické statky) • Potřeby neekonomické jsou uspokojovány jinak, např. potřeba dlouho spát. Jimi se další výklad dále nebude zabývat. Pocit nedostatku neboli potřeby lze uspokojit, jak již bylo řečeno, spotřebou statků. Statek vzniká hospodářskou aktivitou lidí (proces tvoření statků). Výroba statků a potřeby se vzájemně ovlivňují. Jednodušeji řečeno, při větším počtu jedinců se stejnou potřebou poroste výroba statků k uspokojování této potřeby a naopak rozvoj výroby pak zpětně ovlivňuje dynamiku vývoje potřeb. Stejně jako potřeby i statky lze dělit na ekonomické a neekonomické. Ekonomické statky jsou výsledkem hospodářské činnosti, tedy výroby. Vznik statků je tedy spjat s vlastnictvím zdrojů. V ekonomické terminologii je nazýváme výrobními faktory. Výrobní faktory jsou považovány za vzácné, to znamená, že disponibilní zdroje sloužící k výrobě statků jsou nedostatečné k uspokojení všech potřeb. Dělíme je na:

Řízení výroby

Stránka 2

• Prvotní: Půda (dále také P) je půda využívaná pro zemědělské účely nebo místo, na kterém se uskutečňuje jiná hospodářská činnost. Jsou to i veškeré přírodní zdroje. Práce (dále také L) je především lidská činnost. Jejím nositelem je člověk a koná ji proto, aby mohl uspokojovat své potřeby. Schopnost konat práci se nazývá pracovní síla. V případě, že je možné vykonávat určitou práci bez přípravy a nějakých speciálních znalostí či dovedností, jedná se o práci jednoduchou. S postupující mírou specializace pak hovoříme o práci složité, přičemž platí, že právě složitost práce je důležitým faktorem působícím na trhu práce. Faktory ovlivňující množství práce: počet práceschopných osob ochotných pracovat, délka pracovní doby a intenzita práce (množství práce vynaložené za časovou jednotku). Nezaměňovat s pojmem produktivita práce, což je účinnost vynakládané práce (kolik uděláme výrobků za dané kvantum práce), která úzce souvisí s dělbou práce, což je rozdělení výrobního procesu na několik menších jednotek specializovaných na daný typ práce, např. v minulosti oddělení pastevnictví od zemědělství, poté se vydělilo i řemeslo. Dělbou práce se zvyšuje produktivita práce. • Druhotné Kapitál (dále také K) se liší od ostatních dvou předchozích faktorů tím, že on sám je produktem dřívější výroby, proto jej řadíme mezi výrobní faktory tzv. druhotné. Kapitálové statky neslouží ke spotřebě, ale vstupují do výrobního procesu a stávají se výrobním faktorem. Patří sem například stroje, výrobní zařízení atd.

SPSKS

Použití výrobního faktoru přináší výnos v podobě příslušného důchodu těm, kteří s nimi disponují, jsou to mzdy (práce), renty (půda), zisk či úrok (kapitál). Dalším velmi důležitým ekonomickým pojmem je směna. Prostřednictvím směny se mohou vyrobené statky dostat ke spotřebitelům. V závislosti na tom jakým způsobem je směna provedena, rozlišujeme dva typy hospodářství. V případě, kdy dochází k přímému rozdělování statků, hovoříme o naturálním hospodářství. Pokud jsou statky směňovány za peníze, to znamená, že rozdělování statků je uskutečněno nepřímým způsobem, jedná se o tržní hospodářství. Dnes se již s naturálním hospodářstvím v moderních státech nesetkáváme. To je důsledkem toho, že tento druh směny má mnohá omezení a jako měřítko hodnot se s postupem času ukázal jako naprosto nevhodný. Bylo nutné nalézt nějaký univerzální směnný prostředek. Nejprve tuto funkci zastávalo zlato, později funkci zlata přebraly peníze. Z nutnosti vytvořit univerzální směnný prostředek vychází také jeho funkce. Hlavní potřebou byla potřeba nalézt prostředek směny, to znamená: peníze jsou transakčním prostředkem. Dalším motivem pro vytvoření univerzálního směnného prostředku bylo potřeba nějak statky ocenit. Zlato a později peníze se tedy staly mírou hodnot (oceňovacím prostředkem). Poslední funkcí, kterou peníze plní je uchování hodnot. Funkci uchovatele hodnot můžeme nalézt i u jiných než peněžních statků. Tuto schopnost postupem času prokázaly také například nemovitosti, umělecké předměty nebo zlato. Řízení výroby

Stránka 3

Hranice výrobních možností Ve vyspělých státech můžeme sledovat, jak hranice výrobních možností stále roste. To znamená, že producenti různých statků jsou schopni ze stejného množství výrobních faktorů vyrábět více. Jedná se o tendenci využívat výrobní faktory co nejúčinněji. Druhou tendencí, která se objevuje ve vyspělých státech, je snaha maximalizovat výsledek vynakládání výrobních faktorů. To znamená zvolit takovou kombinaci výrobních faktorů, při které budeme maximalizovat výstupy. Na následujícím grafu si ukážeme, jaké situace mohou nastat při různých kombinacích výrobních faktorů. Body A, B, C, D a E ležící na křivce, kterou nazýváme hranice výrobních možností, jsou takové kombinace statků x a y, při kterých firma dosahuje maximálních výstupů. Pokud zvolí firma kombinaci, při které vyrobí 15 jednotek statku y a 2 jednotky statku x, dostane se do bodu V. V tomto bodě nevyrábí firma takové množství, jakého by byla schopna. Proto můžeme říct, že výrobní faktory nejsou využívány dostatečně užitečně. Naopak kombinace vyráběných statků, kterou znázorňuje bod L, je pro firmu nedostupná, při současném množství výrobních faktorů. Dosahuje-li ekonomika výkonu na hranici výrobních možností, říkáme, že dosahuje výrobní efektivnosti. To znamená, že jsme v situaci, kdy podnik nemůže zvýšit produkci jednoho statku, aniž by zároveň nesnížil produkci statku jiného.

SPSKS

Řízení výroby

Stránka 4

Zákon klesajících výnosů Nejčastěji je zákon klesajících výnosů citován v této podobě: Zvyšujeme-li používané množství některého z výrobních faktorů, zatímco množství ostatních výrobních faktorů se nemění, zpomaluje se tempo růstu celkového produktu. Neznamená to ovšem, že by se s přidáním dodatečné jednotky jednoho výrobního faktoru, nezvětšil objem produkce. Ten se sice zvětší, ale zpomalí se tempo růstu celkové produkce. Pokud používáme x jednotek výrobního faktoru práce, y jednotek výrobního faktoru půda a z jednotek výrobního faktoru půda, produkované množství si můžeme označit TP1. Zvýšíme-li na vstupu výrobní faktor práce o 1 (x+1), produkované množství se zvýší na úroveň TP2 a současně bude platit, že TP1 < TP2. Rozdíl TP2 – TP1 = MP (mezní produkt). Zákon klesajících výnosů vyjadřuje skutečnost, že roste-li celkový produkt, zároveň klesá mezní produkt příslušného výrobního faktoru. Toto platí samozřejmě za předpokladu, že kvalita výrobního faktoru se nemění, a dále musí platit, že se jedná o přidání dodatečné jednotky pouze u jednoho výrobního faktoru. Pokud dochází ke zvyšování na straně vstupů a to takovém, že navýšení se týká všech tří složek výrobních faktorů, jedná se o výnosy z rozsahu. Tyto mohou být klesající, pokud zapojování dodatečných jednotek výrobních faktoru předbíhá růst výstupu. Nebo mohou být rostoucí, což je případ, kdy dodatečný vstupy rostou naopak pomaleji než výstupy. Poslední variantou jsou konstantní výnosy z rozsahu, kdy je růst na straně výstupu roven dodatečným jednotkám výrobních faktorů zapojených do výroby.

SPSKS

2. Trh a tržní mechanizmus. Funkce tržního mechanizmu. Rovnovážná cena. Tržní mechanizmus Tržní mechanismus je základem tržního hospodářství. Na rozdíl od centrálně plánovaných ekonomik, funguje na horizontálním principu. To znamená, že to, co je vyráběno, je odvozeno od toho, co lidé skutečně chtějí. Nabídka se snaží vycházet vstříc poptávce. Místem, kde dochází ke střetu nabídky a poptávky, je právě trh. Funguje tedy jako zprostředkovatel směny. Tržní mechanismus je často spojován s přívlastkem dokonalý. Neznamená to, že by nevykazoval tendence k nežádoucímu chování, nicméně je zatím nejdokonalejším mechanizmem, který je znám.

Funkce tržního mechanizmu Jedna z funkcí tedy již byla zmíněna hned v úvodu a tou je funkce zprostředkovatele směny. Tržním mechanizmem rozumíme niterní uspořádání trhu, tedy místa, kde dochází ke střetu nabídky a poptávky. Jako hospodářský mechanizmus musí také plnit obě dvě základní funkce, které jsou usměrňování zdrojů vzhledem k potřebám a vyvíjení tlaku na efektivní chování výrobců.

Řízení výroby

Stránka 5

Další neméně důležitou funkcí, kterou plní tržní mechanismus je to, že poskytuje nezbytné informace, od kterých se odvíjí chování tržních subjektů. A to jak na straně výrobců, kteří reagují na poptávané množství, tak i na straně těch, kdo na trh vstupují jako kupující. Pro lepší představu si nyní definujeme oba faktory, které vstupují na trh, a to nabídku a poptávku, jejichž střetáváním je tvořena cena (později se dozvíme, že jde o cenu rovnovážnou). Nabídka je souhrnem všech zamýšlených prodejů a na trhu ji představují výrobci. Zde budeme ještě rozlišovat nabídku celkovou (neboli agregátní), čímž rozumíme objem výroby všech tržních producentů. Její hlubší zkoumání patří do oboru makroekonomie. Dále pak nabídku individuální, která reprezentuje množství, jež je ochoten za tržní cenu prodat konkrétní jeden výrobce. A na závěr nabídku dílčí (neboli tržní), což je nabídka jednoho produktu, který může být dodáván několika výrobci. Nabídka (značíme S) vyjadřuje vztah mezi množstvím produkce (značíme Q) a cenou (značíme P), za kterou jsou producenti ochotni daný produkt vyrábět a nabízet na trhu. Takto vypadá její křivka:

SPSKS Poptávka představuje množství zamýšlených nákupů. I zde dochází k dělení poptávky na celkovou (agregátní), individuální a dílčí (tržní). Analogicky, jako tomu bylo u nabídky i u poptávky představuje celková poptávka množství, které je poptáváno na celém trhu (I ona je součástí oboru zkoumání makroekonomie). Nabídka individuální pak zkoumá ochotu jednoho konkrétního subjektu za danou cenu nakoupit určité množství. Poptávka dílčí zachycuje stav na trhu určitého konkrétního produktu a nezávisí na tom. Pokud ovšem hovoříme o poptávce, je lépe ji označit jako koupěschopnou poptávku. To znamená, že subjekt nejenom něco koupit chce, ale také to, že na to má finanční prostředky.

Řízení výroby

Stránka 6

Podobně jako nabídka je i poptávka (značíme D) určována cenou a množstvím produkce, ovšem v případě poptávky je její křivka zrcadlově otočená. Vypadá tedy takto:

Tržní mechanizmus tedy funguje následovně. Na trhu se střetne nabídka a poptávka za současného vytvoření rovnovážné ceny, která vyjadřuje cenu, za kterou jsou ještě subjekty na straně nabídky ochotny prodávat a subjekty na straně poptávky nakupovat. Dojde-li k nárůstu poptávky, celá její křivka se posune doprava, což znamená i nárůst ceny, a naopak. Dojde- li k poklesu nabídky, její křivka se posune směrem doleva, což bude opět znamenat nárůst ceny. Cena, respektive její nárůst nebo pokles pak zase zpětně ovlivňuje chování tržník subjektů. Celý tržní mechanizmus si tedy může představit takto:

SPSKS

Aby mohl tržní mechanismus fungovat právě tímto způsobem, je nutné, aby byla splněna následující podmínka: • Cenová liberalizace – základem cenové liberalizace je tržní suverenita subjektů. Každý subjekt se může svobodně rozhodnout, zda za danou cenu koupí či nekoupí, respektive prodá či neprodá. Subjekty vstupující na trh sledují rozdílné cíle. Pro koordinaci na trhu je ale dobré rozdělit si tržní subjekty do dvou skupin. Na domácnosti a firmy. Na trh ovšem může i jako středí subjekt vstupovat stát. Ten sleduje mnohem širší cíle než soukromé tržní subjekty a jeho působní ovlivňuje celý tržní mechanzsmus.

Řízení výroby

Stránka 7

Domácnosti jsou těmi, kdo vstupují na trh výrobků a služeb na straně kupujících se záměrem uspokojit své potřeby. Na druhou stranu disponují výrobním faktorem práce, který na trhu výrobních faktorů nabízejí. Firmy jsou subjekty, jež zaměřují svou činnost na produkci výrobků a služeb za účelem zisku, které na trhu výrobků a služeb následně nabízejí. Na trhu výrobních faktorů jsou pak ti, kteří poptávají. Celý tržní systém by tedy bylo možné znázornit takto:

SPSKS Rovnovážná cena trhu Jak již bylo mnohokrát řečeno, trh je sférou, kde dochází ke směně mezi tržními subjekty. To co je směňováno je zboží, popřípadě služby, které jsou poměřevány jejich užitečností. Právě to, jak je pro někoho zboží či služba užitečná, je vyjadřováno její cenou. Funguvání tržního mechanismu vyúsťuje ve vznik ceny, která je vyjádřením poměru mezi nabídkou a poptávkou. Jakákoliv změna mezi jejich poměrem následně vyvolá i změnu ceny. Křivky nabídky i poptávky mají protichůdný směr, proto existuje jen jediný bod, ve kterém se potkají. Tvorbu ceny si tedy můžeme znázornit na následujícím obrázku, kde je průsečíkem bod E.

Řízení výroby

Stránka 8

Trh je tedy v rovnováze v případě, kdy je nabídka vyrovnána s poptávkou. Tato situace je na trhu nejčastěji. Stane-li se totiž něco, co vyvolá posun po křivce popřípadě posun celé křivky, trh se s tím dokáže sám vyrovnat a uvést situaci opět do bodu rovnováhy.

Konkurence

SPSKS

O konkurenci v tržním prostředí hovoříme, střetává-li se více protichůdných zájmu tržních subjektů. Usilováním o dosažení svých záměrů většinou subjekt jedná na úkor jiných subjektů. Konkurence je taky jedním z hlavních předpokladů fungování trhu. Aby mohlo ke konkurenci dojít, musí tedy na trhu být alespoň dva subjekty (K této situaci samozřejmě dochází pořád, protože trh tvoří na jedné straně nabídka a na druhé straně poptávka, tedy prodávající a kupující, a ti sledují vždy protichůdné zájmy). Jako sám trh i konkurence procházela v průběhu let vývojem. Konkurence mezi kupujícím a prodávajícím se nazývá konkurence napříč trhem. Není jediným typem konkurence. K té může docházet i mezi subjekty na straně poptávky, tomu říkáme konkurence na straně poptávky. K té dochází zejména v případech, kdy poptávka převyšuje nabídku. Tržní mechanismus je ale nejvíce ovlivňován posledním typem konkurence a to konkurencí na straně nabídky. I zde platí, že nejvýrazněji se tato konkurence projevuje v případech, kdy nabídka převyšuje poptávku. Zde je ale třeba zdůraznit, že právě tato situace má významný pozitivní vliv na pohyb tržního prostředí. Výrobci jsou nuceni snižovat cenu, což je přivádí i ke snižování jejich nákladů na produkci. Kdyby totiž snižovali cenu za stále stejných nákladů, postupně by se dostali až do situace, kdy by cena nepokrývala ani jejich náklady, nemluvě o tom, že by netvořili žádný zisk, což je ovšem hlavním motivem každého výrobce na trhu. Tato konkurence se děje zpravidla ve dvou podobách. Jedním typem je konkurence cenová a tím druhým konkurence necenová.

Řízení výroby

Stránka 9

Cenová konkurence Již z názvu je možné odvodit, že se jedná o situaci, kdy si výrobci konkurují prostřednictvím ceny. Výrobci se snaží přilákat koupěschopnou poptávku právě k jejich produkci snížením ceny. V této situaci je nucena ta část producentů, která není schopná za nižší cenu prodávat opustit trh. Dnes už hovoříme spíše o tzv. cenových válkách, kdy větší výrobci snižují ceny i daleko pod jednotkové náklady na výrobek a snaží se zbavit konkurence. Necenová konkurence Podstatou necenové konkurence je nalákat na svou stranu koupěschopnou poptávku. Jejím prostředkem ale není cena. Prostředky, které má necenová konkurence k dispozici, jsou tyto: •

Kvalita produkce

•

Širší podmínky prodeje

•

Reklama

•

Dobré jméno firmy

•

Značka

Přímý důsledek cenové konkurence je pokles ceny. U necenové konkurence již to tak jednoznačné není. Samozřejmě mezi kladné dopady můžeme řadit zvýšení kvality produkce a poskytování větší škály služeb. Ale jsou tu i další faktory. Náklady na reklamu se mohou promítat do nákladů na produkci, a proto její cena může růst.

SPSKS

Existuje i jiné dělení konkurence a to na konkurenci dokonalou a nedokonalou. V tomto případě je třeba si uvědomit, že dokonalá konkurence je jen ideál, ke kterému se může tržní prostředí jen blížit. Mezi nedokonalou formu konkurence patří následující typy: •

Monopol – nejvyhraněnější forma nedokonalé konkurence. Monopol představuje situaci, kdy je trhu pouze jediný výrobce. K této situaci však prakticky nedochází, a pokud ano, tak pouze dočasně. Monopol je druhým extrémem na opačném konci než dokonalá konkurence.

•

Oligopol – nazýván také jako výsada malé skupiny. Znamená to, že největší část produkce dodávané na trh, dodává malá skupina výrobců. Pro tyto výrobce je jejich postavení samozřejmě výhodou, a proto se jej snaží udržet, nejčastěji prostřednictvím tzv. bariér vstupu do odvětví.

•

Monopolistická konkurence – základem je mnoho malých výrobců, z nichž žádný nemůže sám ovlivnit situaci na trhu. Trh se v tomto případě rozděluje na trhy jednotlivých výrobců a na těchto trzích se pak dočasně může jeden výrobce chovat tak, jako kdyby byl v pozici monopolu. Tato konkurence je považována za nejmírnější projev nedokonalé konkurence.

Řízení výroby

Stránka 10

Řízení výroby – podnik a jeho funkce 1. Podnikání – právní formy, fyzické a právnické osoby, živnostenské oprávnění, zakládání obchodních společností

Úvod Podnikání je soustavná činnost realizovaná vlastním jménem a na vlastní zodpovědnost za účelem dosahování zisku. Podnikání se uskutečňuje v konkrétních organizačních celcích, které jsou zpravidla označovány jako podnik. Pro zjednodušení se v této kapitole pod pojmem podnik rozumí výrobní podnik. V podniku se prostřednictvím transformačního procesu realizují statky určené pro uspokojování potřeb. Děje se tak přeměnou (transformací) vstupů, jako jsou suroviny, dodávky od dodavatelů (jak materiálu, tak služeb) na výstupy. Pod výstupem je možno si představit výrobky a služby daného podniku určené konkrétním zákazníkům.

Právní formy Podle obchodního zákoníku je základní definice podnikání rozšířena. Podnikáním se rozumí soustavná činnost prováděná podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Název, pod kterým podnikatel podniká a činí právní úkony, se označuje jako obchodní jméno. Podnikatelem pak podle obchodního zákoníku je: 1. osoba zapsaná do obchodního rejstříku, 2. osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění, 3. osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů, 4. fyzická osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu.

SPSKS

Sídlem právnické osoby a místem podnikání fyzické osoby je adresa, která je jako sídlo nebo místo podnikání zapsána v obchodním nebo živnostenském rejstříku nebo v jiné evidenci (u osob uvedených v bodech 3. a 4.). Podnikání může tedy provozovat fyzická osoba. Jejím obchodním jménem je jméno a příjmení této fyzické osoby, které může obsahovat dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání. Fyzická osoba jedná osobně nebo prostřednictvím zástupce (na základě ověřené plné moci). Obchodním majetkem fyzické osoby se rozumí věci práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit. Při vypořádávání závazků však fyzická osoba ručí veškerým svým majetkem. Z pohledu tvorby hrubého národního produktu je však významnějším podnikatelským subjektem právnická osoba. Obchodním jménem právnické osoby je jméno zapsané v obchodním rejstříku a součástí jména je i dodatek označující právní formu. Právnická osoba jedná statutárním orgánem nebo za ni jedná zástupce (na základě ověřené plné moci). Obchodním majetkem právnické osoby se rozumí také Řízení výroby

Stránka 11

věci práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit. Při vypořádávání závazků právnická osoba ručí také veškerým svým majetkem. Na rozdíl od fyzické osoby však k vypořádání závazků neslouží osobní majetek osob, které za společnost jednají (jednatelů či členů představenstva).

Typy obchodních společností Obchodní společnost je právnickou osobou založenou za účelem podnikání. Nejběžnějšími typy obchodních společností jsou akciová společnost a společnost s ručením omezeným. Dalšími typy jsou veřejná obchodní společnost a komanditní společnost. Akciová společnost je společnost, jejíž základní jmění je rozvrženo na určitý počet akcií o určité jmenovité hodnotě. Společnost odpovídá za vypořádání svých závazků celým svým majetkem, akcionáři neručí za závazky společnosti. Obchodní jméno akciové společnosti musí obsahovat označení „akciová společnost“ nebo zkratky „akc. spol.“ nebo „a.s.“. Hodnota základního jmění činí u starších společností založených podle dříve platné úpravy 1 000 000,- Kč, podle současné úpravy 2 000 000,- Kč. Akciová společnost je zakládána na základě zakladatelské smlouvy. Běžná činnost akciové společnosti je upravena stanovami. Nejvyšším orgánem akciové společnosti je valná hromada. Valnou hromadu tvoří všichni akcionáři společnosti nebo jejich zástupci. Valná hromada se koná minimálně jednou do roka nejpozději do osmi měsíců od posledního dne účetního období. Rozhodovací pravomoc je dána jmenovitou hodnotou vlastněných akcií každého akcionáře. Způsob svolávání, hlasování, usnášeníschopnosti a dalších náležitostí řeší ustanovení obchodního zákoníku.

SPSKS

Statutárním orgánem akciové společnosti je představenstvo. Představenstvo řídí činnost akciové společnosti a jedná jejím jménem. Rozhoduje o všech záležitostech společnosti, pokud nejsou obchodním zákoníkem nebo stanovami vyhrazeny do působnosti valné hromady. Rovněž práva a povinnosti představenstva stanovuje obchodní zákoník, pokud je neupravují odlišně stanovy nebo usnesení valné hromady. Členy představenstva volí a odvolává valná hromada, stanovy mohou tuto působnost přesunout na dozorčí radu. Kontrolním orgánem akciové společnosti je dozorčí rada. Ta dohlíží na výkon působnosti představenstva a uskutečňování podnikatelské činnosti společnosti. Členové dozorčí rady jsou oprávněni nahlížet do všech dokladů a záznamů týkajících se činnosti společnosti. Dozorčí rada tak kontroluje, zda je podnikatelská činnost prováděna v souladu s platnými předpisy. Do této kontrolní činnosti spadá i kontrola účetnictví. Rovněž práva a povinnosti dozorčí rady stanovuje Obchodní zákoník, pokud je neupravují odlišně stanovy nebo usnesení valné hromady. Společnost s ručením omezeným je společnost, jejíž základní jmění je tvořeno předem stanovenými vklady společníků. Společnost odpovídá za vypořádání svých závazků celým svým majetkem, společník ručí za závazky společnosti jen do výše svého nesplaceného vkladu. Obchodní jméno musí obsahovat označení „společnost s ručením omezeným“ nebo zkratky „spol. s r.o.“ nebo „s.r.o.“. Řízení výroby

Stránka 12

Hodnota základního jmění činí u starších společností založených podle dříve platné úpravy 100 000,- Kč, podle současné úpravy 200 000,- Kč. Společnost s ručením omezeným je zakládána na základě společenské smlouvy. Běžná činnost společnosti s ručením omezeným je upravena též společenskou smlouvou. Nejvyšším orgánem společnosti s ručením omezeným je valná hromada. Valnou hromadu tvoří všichni společníci společnosti nebo jejich zástupci. Valná hromada se koná minimálně jednou do roka. Rozhodovací pravomoc je dána zapsaným podílem společníka. Způsob svolávání, hlasování, usnášeníschopnosti a dalších náležitostí řeší ustanovení Obchodního zákoníku. Statutárním orgánem společnosti s ručením omezeným je jeden nebo více jednatelů. Jednatel řídí činnost společnosti s ručením omezeným a jedná jejím jménem. Rozhoduje o všech záležitostech společnosti, pokud nejsou obchodním zákoníkem nebo společenskou smlouvou vyhrazeny do působnosti valné hromady. Rovněž práva a povinnosti jednatele stanovuje Obchodní zákoník, pokud je neupravuje odlišně společenská smlouva nebo usnesení valné hromady. Jednatele jmenuje valná hromada z řad společníků nebo jiných fyzických osob. Pokud to stanoví společenská smlouva je kontrolním orgánem společnosti s ručením omezeným dozorčí rada. Ta dohlíží na výkon působnosti jednatelů a uskutečňování podnikatelské činnosti společnosti. Členové dozorčí rady jsou oprávněni nahlížet do všech dokladů a záznamů týkajících se činnosti společnosti. Dozorčí rada tak kontroluje, zda je podnikatelská činnost prováděna v souladu s platnými předpisy. Do této kontrolní činnosti spadá i kontrola účetnictví. Rovněž práva a povinnosti dozorčí rady stanovuje Obchodní zákoník, pokud je neupravuje odlišně společenská smlouva nebo usnesení valné hromady.

SPSKS

Veřejná obchodní společnost je společnost, ve které alespoň dvě osoby podnikají pod společným obchodním jménem a ručí za závazky společnosti společně a nerozdílně veškerým svým majetkem. Obchodní jméno společnosti musí obsahovat označení „veřejná obchodní společnost“ nebo zkratky „veř.obch.spol.“ nebo „v.o.s.“. Hodnota základního jmění veřejné obchodní společnosti není obchodním zákoníkem stanovena. Veškerá činnost, práva a povinnosti společníků řeší společenská smlouva, statutárním orgánem společnosti je každý ze společníků, pokud společenská smlouva nestanoví, že jednají společně. Jsou-li k jednání jménem společnosti ve všech záležitostech pověřeni společenskou smlouvou jen někteří společníci, jsou tito společníci statutárním orgánem. Komanditní společnost je společnost, ve které jeden nebo více společníků ručí za závazky společnosti do výše svého nesplaceného vkladu zapsaného v obchodním rejstříku (komanditisté) a jeden nebo více společníků ručí za závazky společnosti veškerým svým majetkem (komplementáři).Pokud není stanoveno jinak, používají se na komanditní společnost přiměřeně ustanovení obchodního zákoníku platné pro veřejnou obchodní společnost a na právní postavení komanditistů ustanovení o společnosti s ručením omezeným. Obchodní jméno společnosti musí obsahovat označení „komanditní společnost“ nebo zkratky „kom.spol.“ nebo „k.s.“. Hodnota základního jmění veřejné obchodní společnosti není Obchodním zákoníkem stanovena. Řízení výroby

Stránka 13

Veškerá činnost, práva a povinnosti společníků řeší společenská smlouva, statutárním orgánem společnosti jsou komplementáři. Pokud společenská smlouva nestanoví jinak, jedná každý komplementář za společnost samostatně. Komanditista ručí za závazky ze smluv, které jménem společnosti uzavřel bez zmocnění, ve stejném rozsahu jako komplementář.

Živnosti – oprávnění Živnostenské podnikání (dále jen živnost) upravuje Živnostenský zákon. Živnost je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem na vlastní zodpovědnost za účelem dosažení zisku. Za živnost se nepovažuje provozování činnosti upravené jinými zákony než živnostenským. Živností provozovanou podle Živnostenského zákona tedy nejsou například činnosti: • vyhrazené zákonem státu nebo konkrétní organizaci, • využívání výsledků duševní tvůrčí činnosti (zlepšovací návrhy, patenty apod.), • podle autorského práva a práv souvisejících, • restaurování kulturních památek nebo jejich částí, • provádění archeologického výzkumu, • lékařů a zdravotnických pracovníků (včetně veterinářů, farmaceutů apod.), • advokátů, notářů, znalců a tlumočníků, exekutorů, auditorů a daňových poradců • úředně ověřených zeměměřičských inženýrů, autorizovaných architektů, autorizovaných inženýrů činných ve výstavbě a autorizovaných inspektorů, • bank, penzijních fondů, směnárenství, burz, regulace trhu a podobných činností, • pořádání loterií a podobných her, • výroba elektřiny, plynu a tepelné energie, jejich distribuce a u plynu i skladování, • zemědělství a drobná chovatelská a pěstitelská činnost, • námořní doprava, drážní doprava, • výzkum, výroba a distribuce léčiv, • výchova a vzdělávání ve školách, • a celá řada dalších činností vyjmenovaných v Živnostenském zákoně.

SPSKS

Živnost může provozovat fyzická i právnická osoba. Fyzická osoba musí být starší 18 let, způsobilá k právním úkonům a bezúhonná. U některých živností je vyžadována odborná nebo jiná způsobilost. Zhruba osmdesát oborů podnikatelské činnosti je sloučeno do živnosti volné. Živnosti se rozlišují na živnosti ohlašovací a živnosti koncesované. Mezi ohlašovací živnosti patří živnosti řemeslné (je-li podmínkou provozování takovéto živnosti prokázání odborné nebo jiné způsobilosti), živnosti vázané (je-li podmínkou provozování takovéto živnosti prokázání odborné nebo jiné způsobilosti) a živnost volná, která nevyžaduje prokázání odborné nebo jiné způsobilosti. Živnostenský zákon vymezuje konkrétní řemeslné a vázané živnosti a způsob a prokazování konkrétní odborné nebo jiné způsobilosti. Seznam volných živností je uveden v příloze č. 1 na konci této kapitoly. Živnosti koncesované jsou živnosti, u kterých je kromě prokázání odborné nebo jiné způsobilosti nutné splnit ještě další podmínky stanovené jinými právními předpisy (jinak řečeno získat koncesi). Jde Řízení výroby

Stránka 14

například o činnosti spojené s výrobou a zpracováním lihu a alkoholem (výroba, úprava, pálení), provozováním střelnic. Dále jde o činnosti spojené s výbušninami a zbraněmi, detektivními službami, nakládáním s nebezpečným odpadem. Patří sem i provádění trhacích a ohňostrojových prací, pyrotechnická činnost a provozování pohřební služby, balzamování a kremace. V současné době je v pravomoci živnostenských úřadů vystavování živnostenských listů pro podnikatele. Živnostenské úřady přijímají žádosti o živnostenský list na „Jednotném registračním formuláři“, prostřednictvím kterého je možné základní registraci živnosti provést nejen pro živnostenský úřad, ale i pro finanční úřad, správu sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovnu, popř. i úřad práce v případě, že se zahajovanou živností vzniká i nějaké další nové pracovní místo. V příloze č. 2 na konci této kapitoly je uveden „ jednotný registrační formulář“. V případě, že dojde během podnikání ke změně údajů uvedených v živnostenském listě, je podnikatel povinen oznámit tuto změnu příslušnému živnostenskému úřadu. Jedná se jak o změnu příslušné živnosti (rozšíření či zpřesnění činnosti v rámci již provozované živnosti), přerušení, pokračování či ukončení provozování živnosti, změnu bydliště, místa podnikání, odpovědné osoby nebo jejího bydliště, zřízení či zrušení provozovny popř. další změny. K oznámení všech výše uvedených změn slouží změnový list. Tyto změny je též možné oznámit prostřednictvím tohoto jednoho formuláře úřadům a institucím tak, jako je to v případě zřízení živnosti. Ukázka změnového listu je v příloze č. 3 na konci této kapitoly.

SPSKS

Řízení výroby

Stránka 15

Příloha č. 1 – volné živnosti

SPSKS

Řízení výroby

Stránka 16

SPSKS

Řízení výroby

Stránka 17

Příloha č. 2 – Jednotný registrační formulář

SPSKS

Řízení výroby

Stránka 18

SPSKS

Řízení výroby

Stránka 19

Příloha č. 3 – Změnový list

SPSKS

Řízení výroby

Stránka 20

SPSKS

Řízení výroby

Stránka 21

2. Základní funkce podniku – výrobní, odbytová, ekonomická, zásobovací, personální, technická (včetně investiční), správní

Úvod Podnik je složitý systém, který se skládá z velkého množství různorodých prvků a vazeb. Postihnout je všechny v rámci jednoho pohledu na podnik je značně obtížné a především zbytečné. Z důvodu zjednodušených pohledů na funkce podniku a jeho fungování se postupem doby vytvořilo mnoho nástrojů, zabývajících se jednotlivými pohledy na fungování podniku. Jedním z těchto nástrojů je stanovení organizační struktury podniku a definování práv a povinností jednotlivých dílčích podnikových útvarů. Než je možné zabývat se jednotlivými funkcemi podniku, je nutné mít stanovený systém řízení podniku. Jedná se o základní stanovení útvarové struktury, včetně rozmístnění pracovníků, určení jejich pravomocí a odpovědnosti ve všech stupních řízení podniku a v neposlední řadě i stanovení nadřízenosti a podřízenosti jednotlivých podnikových útvarů a pracovníků. Každý podnik by tedy měl vytvořit „Organizační řád podniku“ a „Organizační schéma podniku“. Organizační řád je dokument, ve kterém je stanovena organizační struktura daného podniku. Jsou v něm popsány funkce jednotlivých útvarů podniku, jejich vazby mezi sebou ať už na úrovni nadřízenosti a podřízenosti nebo rovnocennosti. Dále je v něm určena pravomoc a odpovědnost pracovníků na všech stupních řízení. Dále každý podnik podle svých potřeb v organizačním řádu stanovuje další vazby a pravidla jak jednotlivých útvarů, tak i jednotlivých řídících pracovníků.

SPSKS

Organizační schéma podniku je grafickým vyjádřením organizační struktury podniku s vyjádřením nadřízenosti a podřízenosti jednotlivých útvarů a pracovníků a s vyjádřením rovnocennosti jednotlivých útvarů a pracovníků podniku. Organizační řád a organizační schéma tak zároveň vymezují základní funkce podniku a především jejich náplň.

Podnikové funkce Za podnikové funkce jsou považovány určité komplexy činností, které jednak naplňují poslání podniku a jednak jsou potřebné pro fungování podniku. Funkce naplňující poslání podniku označujeme jako primární. Mezi ně patří funkce výrobní, odbytová a ekonomická. Funkce potřebné pro fungování podniku nazýváme sekundární (obslužné), je to např. funkce zásobovací, personální, technická a správní. Podnikové funkce tak vlastně představují dílčí pohledy na systém řízení podniku. Nelze je tedy ztotožňovat s organizační strukturou, s členěním podniku na jednotlivé útvary. Nejde v něm o dělení podniku na jednotlivé části, nýbrž o nahlížení na podnik z různých hledisek a pohledů. Každá z funkcí tak představuje specializovaný pohled na systém řízení podniku a nahlíží na podnik jako na celek.

Výrobní funkce je základní funkcí zajišťující transformaci vstupů na výstupy. Využíváním svých produkčních zdrojů tak přeměňuje suroviny, materiál apod. na vlastní výrobky a služby. Rozumí se jí Řízení výroby

Stránka 22

soubor činností a procesů spojených s přeměnou materiálových, energetických a dalších vstupů do podoby konkrétních výrobků nebo služeb. Zahrnuje v sobě řadu dílčích procesů a činností. Základem je plánování sortimentu a výrobního programu zahrnující i vývoj a inovaci, následuje příprava výroby a výrobních zdrojů, vlastní výroba a v neposlední řadě i řízení jakosti. Při plánování výrobního programu (sortimentu) je zároveň i určeno, jaký typ výrobní činnosti bude podnik provádět. V zásadě rozlišujeme dva základní typy výroby, a to je výroba sériová nebo zakázková. U sériové výroby s konstantní velikostí měsíční produkce má podnik přiměřené informace o výrobním programu tj. dostatečně dopředu má jasno v tom, co a v jakém množství bude vyrábět. To mu umožňuje snížit velikost výrobních zásob nutných k výrobě na efektivní minimum a minimalizovat sklad hotových výrobků (dle odbytových možností). U sériové výroby s pravidelnými sezónními výkyvy je několik způsobů řešení výrobní funkce. Podnik se přizpůsobí výrobou sezónním výkyvům navýšením výroby v sezóně (více pracovníků; úprava výrobního programu tak, že v sezóně mají sezónní výrobky přednost; kooperace s jinými výrobními podniky, které vyrábějí v sezóně část výrobního programu apod.). Další možností je konstantní výroba v průměrné měsíční výši s expedicí dle sezónních výkyvů. Na vstupu a ve výrobě samotné jsou výhody stejné jako u sériové výroby s konstantní velikostí měsíční produkce, je však třeba udržovat velké skladovací prostory finální produkce mimo sezónu.

SPSKS

U zakázkové výroby nelze dlouhodobě plánovat konkrétní výrobní program, plánování je krátkodobější. Pro plynulou výrobu jsou nutné větší a širší výrobní zásoby, nároky na skladové prostory pro hotovou výrobu jsou minimální. Příprava výroby v sobě zahrnuje specifikaci výrobního procesu. Jedná se o volbu technologie a vstupních surovin s cílem minimalizovat náklady výroby vhodnou kombinací výrobních faktorů (výrobní zařízení, pracovní síla, vstupní suroviny). Nedílnou součástí přípravy výroby nebo lépe řečeno, bezprostředně navazující činností na přípravu výroby je vývoj a inovace produktů. Výroba produktů představuje komplex dílčích procesů a činností, na jejichž konci je samotný produkt nebo služba. Vzhledem k rozmanitosti výrobních procesů není možné formulovat standardní podoby těchto procesů. Přesto je možné definovat alespoň organizační typy výroby a výrobní typy. Rozlišujeme dva základní organizační typy výroby – proudovou a dílenskou. Pro proudovou výrobu je charakteristické uspořádání výrobního zařízení a pracovišť takovým způsobem, že tok materiálu od počátku až k hotovému produktu je bez přerušení, jednotlivá pracoviště na sebe věcně i časově navazují. Nejvyšší formou tohoto typu výroby je pásová výroba. Výhodou tohoto typu je minimalizace ztrátových časů, minimalizace mezioperační manipulace, jednoduchost plánování, řízení výroby a zásobování. Nevýhodou je skutečnost, že výrobní proces je hodně přiblížen konkrétnímu výrobku a při zásadní změně výrobního programu je nutná přestavba celého uspořádání výrobních zařízení a pracovišť. Při dílenské výrobě je uspořádání výrobního zařízení a pracovišť podle prováděných operací (pilárna, frézárna, soustružna apod.). Jedná se o prostorové uspořádání výrobního procesu se specializací Řízení výroby

Stránka 23

dle prováděných operací. V podstatě lze říci, že výhody a nevýhody tohoto typu jsou negací výhod a nevýhod proudové výroby. To, co je u proudové výhoda, je nevýhodou tohoto uspořádání a naopak. Mimo tyto dva základní typy známe ještě skupinovou výrobu, která je kombinací dvou předcházejících typů výroby s cílem využít výhod obou typů výroby a eliminovat jejich nevýhody. Dalším typem výroby je výroba na stanovišti, která je charakteristická pro nepohyblivé výrobky. Jako příklad je možné jmenovat stavební výrobu, výrobu velkých lodí a letadel apod. Posledním typem výroby je výroba ve výrobním hnízdě. Jedná se o prostorové a organizační sloučení výrobních faktorů nutných pro zpracování podobných výrobních dílů nebo celých výrobků. Tento typ výroby předpokládá využití autonomních pracovních skupin, kde jsou skupině mimo výrobní úkoly svěřeny i úkoly z oblasti plánování, řízení a kontroly. Mimo organizační typy výroby ještě rozlišujeme výrobní typy. Ty známe dva základní, a to buď kusovou nebo opakovanou výrobu. U kusové výroby je výrobek vytvářen pro konkrétního zákazníka dle jeho pokynů, podnik nemá pevný výrobní program, nevyrábí se na sklad a vyrábí se vše, co může být strojním zařízením a pracovními silami vyrobeno. U opakované výroby se vyrábí většinou pro anonymního zákazníka a podnik má tak možnost stanovení pevného výrobního programu. Jedná se o výrobu hromadnou, kdy se vyrábí stále stejný výrobek v neomezeném množství a výrobní proces se neustále opakuje, nebo sériovou, kdy podnik vyrábí více dávek podobných výrobků a výroba těchto dávek se pravidelně nebo nepravidelně střídá. Řízení jakosti je posledním souborem činností a procesů výrobní funkce podniku. Není však poslední svým významem. Jakost lze charakterizovat jako souhrn všech užitných vlastností produktu. Rozlišujeme tři základní atributy jakosti, a to bezvadnost, užitné vlastnosti a stabilita jakosti.

SPSKS

Bezvadnost výrobku je zajištěna především ve formě kontroly jakosti přímo ve výrobním procesu nebo specializovaným útvarem kontroly jakosti. Základem pro určení užitných vlastností výrobku je průzkum trhu a především příprava výroby, které významným způsobem ovlivňují budoucí užitné vlastnosti produkce. Prostředkem stability jakosti je soubor činností označovaný jako systém řízení jakosti podle mezinárodní normy ISO (konkrétně ISO 9001).

Ekonomická funkce zajišťuje plnění základního poslání podnikání, tj. dosahování zisku. Zabývá se tedy evidencí a dokladování veškeré činnosti podniku z pohledu ekonomických vztahů a finančních toků. Z hlediska této funkce chápeme podnik jako nástroj zhodnocení vložených zdrojů. Je to tedy jakýsi „stroj na peníze“. Úkolem ekonomické funkce podniku je tedy identifikovat, hodnotově vyjádřit a řídit finanční vztahy podniku, a to jak vnější tak vnitřní. Mezi vnější finanční vztahy počítáme vztah k investorům (vlastníci, společníci, akcionáři), financujícím subjektům (banky, spořitelny apod.), dodavatelům (investic, materiálu, služeb apod.), zaměstnancům, státním institucím (finanční úřad, správa sociálního zabezpečení, další státní úřady, a přestože se nejedná o státní instituci, počítáme sem i vztah ke zdravotním pojišťovnám) a k odběratelům. Jako vnitřní finanční vztahy označujeme spotřebu vstupních hodnot a jejich přeměnu na budoucí realizovanou produkci včetně všech mezistupňů (polotovary, díly, dílčí celky a konečné výrobky), vztahy mezi vnitropodnikovými útvary apod. Základní ekonomická funkce tak musí zajistit ocenění základních složek podniku, tj. vlastního kapitálu, dlouhodobého majetku, zásob, finančních prostředků a výši všech druhů pohledávek a závazků Řízení výroby

Stránka 24

podniku. Cílem podnikání je pak zvyšování hodnoty vlastního kapitálu. To je možné pouze dosahováním zisku z podnikání. Zisk je vyjádřením přebytku výnosů nad náklady. Jako prostředek zvyšování hodnoty vlastního kapitálu představuje tak i zvyšování hodnoty podniku jako celku. Ekonomická funkce podniku se však nezabývá pouze ziskem. Důležitou složkou ekonomického sledování a řízení je i likvidita (schopnost podniku hradit své závazky, a to jak splatné tak budoucí). Vyjadřuje se jako přebytek krátkodobých aktiv (zásoby, pohledávky a finanční prostředky) nad splatnými závazky. Základním úkolem řízení finančního managementu je optimalizace zvyšování zisku při zajištění dostatečné likvidity. Je to proto, že jedna z cest dosahování vyššího zisku je extenzivní růst, který vyvolává zvýšené nároky na nákup vstupů a tím může ohrožovat likviditu podniku. Dalším ekonomickým pojmem, s kterým se budeme setkávat, je přidaná hodnota, účetní hodnota podniku a vyjadřování finančního rizika. Při hodnocení vývoje podniku z pohledu ekonomické funkce je možné celý proces rozdělit do tří základních okruhů. Prvním okruhem je finanční plánování. To je část, ve které si podnik stanovuje své dlouhodobé a krátkodobé finanční cíle především v oblasti výnosů, nákladů a zisku. Zároveň posuzuje možnost dosažení takto stanovených cílů z pohledu hodnoty vstupů a výrobních zdrojů. Musí si tedy stanovit objem nakupovaných výrobních materiálů a surovin, nakupovaných služeb, nakupované práce (počet a struktura zaměstnanců) a výrobních prostředků (náklady na opravy a údržbu, nové investice atd.). Patří sem však i provádění finančních analýz a kontrola realizace finančních cílů.

SPSKS

Při plánování finančních cílů se setkáváme i s řadou nefinančních cílů, jako jsou růst nebo přežití podniku, udržení zaměstnanosti, udržení a upevnění pozice na trhu, poskytování kvalitních výrobků a služeb zákazníkům, šetrný přístup k životnímu prostředí a další. I tyto nefinanční cíle však mají velmi úzkou vazbu na finanční a ekonomické cíle a ve značné míře ovlivňují finanční cíle podniku. Druhým okruhem je řízení vnějších finančních vztahů. Sem patří plánování majetkové a kapitálové struktury (struktury aktiv a pasiv), analýza investičních projektů (návratnost, účelnost a vhodnost nové investice z pohledu základního cíle, tj. z pohledu dosažení zisku). Patří sem i stanovení forem financování (vlastní prostředky, úvěry a půjčky, leasing apod.). Plánování majetkové a kapitálové struktury podniku je dáno předmětem podnikání. Jinou majetkovou strukturu bude mít podnik výrobní, jinou obchodní a jinou podnik poskytující služby. U výrobního podniku budou v oběžném majetku převažovat zásoby materiálu, polotovarů a vlastních výrobků, u obchodní organizace zásoby zboží. U podniku poskytujícího služby jsou nároky na oběžné prostředky podstatně nižší. I to je však ovlivněno druhem poskytované služby, některé služby mohou klást značné nároky na specifický druh některé z majetkových složek (například dopravní podnik bude mít enormní potřebu dopravních prostředků, finanční instituce potřebu finančních prostředků apod.). Při posuzování a plánování kapitálové struktury jde stanovení poměru mezi vlastním a cizím kapitálem a plánováním struktury závazků z pohledu času (dlouhodobé nebo krátkodobé závazky). Třetím okruhem je řízení vnitřních ekonomických vztahů. Jedná se o zpřesnění cílů podniku s pohledu ekonomické a organizační struktury podniku, operativní řízení nákladů a strategické řízení nákladů a zisku. Řízení výroby

Stránka 25

Odbytová funkce se věnuje realizaci výstupů podniku ke spotřebitelům. Zabezpečuje tak vztah podniku k zákazníkům, odběratelům. Její podstatou je zhodnocení podnikových výkonů formou jejich prodeje zákazníkům. Cílem odbytové funkce je optimální uspokojování poptávky. Tento základní cíl odbytové funkce je však ovlivňován dalšími vlivy (maximalizace zisku, zvyšování hodnoty podniku, postavení na trhu a jeho zabezpečení a rozšíření. Uspokojování potřeb zákazníků tak není základním cílem podniku, ale vzniká jako výsledek podnikatelské činnosti a podnikatelského jednání v tržním hospodářství. Lze to zobecnit rčením, že není důležité umět jen vyrobit, ale i prodat a to se ziskem. To znamená nejen znát přání kupujících, ale umět se tomuto přání přizpůsobit lepší nabídkou, než jakou má konkurence. I tato odbytová funkce má své dílčí okruhy. Okruh plánování odbytu se zabývá stanovením obchodní strategie a odbytových cílů. Jde o konkrétní koncepci podniku jak řešit uspokojování potřeb zákazníků a jak dosáhnout výhod v konkurenčním boji. Podnik si musí ujasnit svou současnou pozici na trhu a v rámci svých odbytových cílů musí určit, na jaké trhy se zaměří, jak bude tyto trhy stimulovat a jak se bude diferencovat od konkurence. Dalším okruhem je průzkum trhu a průzkum konkurence. Jedná se o získávání informací o okolí podniku pro stanovení jeho odbytových cílů. Přitom však musíme mít na zřeteli i vnitropodnikové informace a další finanční cíle podniku. Konkrétně je třeba udělat analýzu podnikatelského prostředí, segmentaci a průzkum trhu a průzkum konkurence.

SPSKS

Podnikání a podnikatelskou činnost je nutno posoudit z pohledu konkrétního podnikatelského prostředí. Jde vlastně o vliv makroekonomické situace (krize, recese, oživení), vliv technického rozvoje a v neposlední řadě i vliv právního prostředí (obchodně právní předpisy, pracovně právní předpisy, daňové a účetní předpisy, předpisy z oblasti životního prostředí, bezpečnosti práce a další). Přitom je nutné brát v úvahu i další vlivy, jako je kvalita a cenová politika dodavatelů zejména u výrob s velkým podílem subdodávek, kulturní prostředí zejména při expanzi na cizí trhy a další. Při plánování odbytu je nutné získat informace o rozložení a struktuře poptávky. To je úkolem dalšího okruhu odbytové funkce, segmentace a průzkumu trhu. Segmentací rozumíme rozdělení trhu na jednotlivé skupiny kupujících, jejichž zájmy jsou v rámci skupiny shodné, ale zájmy skupin mezi sebou jsou pokud možno co nejvíce rozdílné. Při plánování poptávky se pak podnik zaměřuje na konkrétní skupiny (segmenty) na trhu. Průzkum trhu má pak za úkol zjistit informace o poptávce konkrétních skupin trhu. Průzkum trhu má různou podobu od jednoduché analýzy poptávky v konkrétním podniku až po složité výzkumy trhu zahrnující v sobě definování cílů průzkumu, stanovení charakteristik a průběhu průzkumu, vlastní sběr informací a jejich vyhodnocení, které jsou prováděny většinou specializovanými firmami. Dalším okruhem odbytové funkce podniku tvoří nástroje odbytové politiky. Jedná se o opatření, která mají za úkol zmenšení odbytových potíží a posílení vlastního konkurenčního postavení na trhu. Tato opatření se zaměřují na výrobek a jeho distribuci (balení výrobku a jeho doprava k zákazníkovi či do prodejen), na podporu komunikace (reklama, podpora prodeje a public relations) a na cenovou politiku (tvorba a stanovení ceny, slevová politika a prodejní a platební podmínky). Řízení výroby

Stránka 26

Zásobovací funkce představuje soubor procesů zabezpečujících nákup surovin a dalších vstupů, jejich skladování (včetně skladování vlastních polotovarů a výrobků) a kompletní dopravu externí i interní. Tato funkce je značně ovlivňována ekonomickou funkcí podniku (objem zásob vyjádřený hodnotově – vázanost finančních prostředků v zásobách, likvidita podniku ve vazbě na dodavatele, plynulý chod výroby apod.). Nákup je chápán jako souhrn všech činností vedoucích k obstarání veškerých hmotných i nehmotných zdrojů nutných k realizaci výstupů podnikatelské činnosti. Zpravidla bývá organizován samostatným útvarem zásobování. Přesto existují i další nákupy, které mohou být realizovány mimo toto oddělení (např. údržba si sama nakupuje náhradní díly, nákup doplňkových materiálů při stavební výrobě přímo v místě stavby, nákup spotřebního materiálu pro kanceláře apod.). Součástí nákupu je i výběr a hodnocení dodavatelů, a to jak z hlediska ceny, tak z hlediska spolehlivosti (včasnost a kvalita dodávek). K tomu nezbytně patří oblast smluvních vztahů, objednávek a realizace a kontroly dodávek. Skladování je souhrn činností, při kterém se jednotlivé druhy zásob soustřeďují na určitém k tomu určeném místě. Odtud se připravují pro další činnosti. Rozlišujeme několik základních druhů skladů. Jedná se o vstupní sklady, ve kterých jsou zásoby určené pro realizaci podnikatelské činnosti, výrobní sklady, ve kterých se skladují zásoby v průběhu výrobního procesu, při kterém je skladování součástí tohoto procesu (např. zrání piva a víno v sudech, zrání některých druhů sýrů, sušení dřeva), příruční sklady ke skladování zásob určitého pracoviště, mezisklady sloužící ke skladování polotovarů a expediční sklady ke skladování zásob vlastních výrobků.

SPSKS

Dopravou se rozumí použití dopravních prostředků k přesunu surovin, materiálu, zboží nebo osob. Prostřednictvím dopravy se zajišťuje jak přísun vstupů do výrobního procesu, tak přesun hotových výrobků k zákazníkovi, resp. do prodejen. Doprava je rozlišována na interní (zajišťovaná vlastními nebo najatými dopravními prostředky vlastními pracovními silami ve vlastní režii) a externí (zajišťována dodavatelským způsobem). Personální funkce je souhrn činností zabývajících se problematikou pracovní síly podniku a problematikou lidských zdrojů. Součástí této funkce je plánování počtu a struktury zaměstnanců, zabezpečení pracovně právních vztahů, budování kariéry a jejího růstu (vzdělávání a školení), hodnocení pracovníků a v neposlední řadě i mzdový a sociální systém podniku. Technická funkce je souhrn činností zabezpečujících provozuschopnost technických zařízení podniku. Jedná se o pořizování investic, správu a evidenci dlouhodobého majetku včetně provádění jeho údržby a oprav. Investiční činností se rozumí výstavba výrobních zařízení a zavedení nových technologií, pořízení nových strojů a zařízení. Jde buď o investice obnovovací, při kterých dochází pouze k výměně stávajícího strojního zařízení nebo o investice rozšiřovací, při kterých dochází ke změně kvality nebo kvantity výrobního zařízení. Samotné investiční činnosti předchází plánování a vyhodnocování investic, které vyústí v investiční projekt. Jde vlastně o jakousi technicko-ekonomickou studii. U každé investiční akce se dále propočítá hodnota investice, rozhoduje se o způsobu jejího financování (vlastní nebo cizí zdroje) a o realizaci vlastního projektu (vlastní investiční výstavba dodavatelským způsobem, koupí, finančním leasingem). Řízení výroby

Stránka 27

Správa a evidence dlouhodobého majetku je nutný proces sloužící k ochraně majetku a soustavnému sledování pohybu tohoto majetku. Evidence majetku začíná jeho vstupem do podniku (protokol o zavedení majetku), je vedena po celou dobu (evidence majetku a jeho pohybů), než je majetek vyřazen z používání ať už z důvodu prodeje nebo likvidace (protokol o vyřazení majetku). Dlouhodobý majetek není schopen správně fungovat bez soustavné údržby a opravy dlouhodobého majetku. Pod pojmem údržba se rozumí pravidelná péče zaměřená na prevenci (mytí, mazání, čištění apod.). Opravami se odstraňují následky opotřebení způsobené provozem zařízení. Z hlediska rozsahu rozlišujeme opravy běžné (výměna menších součástek), střední (výměna větších celků) a generální (odstranění rozsáhlých následků opotřebení nebo poškození za účelem dosažení původních technických vlastností). Správní funkce je souhrn činností zabezpečujících chod celého podniku. Jedná se o velmi různorodou skupinu řídících a administrativních činností. Patří sem správa a řízení společnosti, organizace podniku, strategické plánování a kontrola, vedení účetnictví a výkaznictví a správní činnost. Správa a řízení společnosti určuje základní dělbu pravomocí, kompetencí a povinností odrážejících se v orgánech obchodních společností. U společností s ručením omezeným je to valná hromada, jednatelé, popř. dozorčí rada a vlastní management, u akciových společností valná hromada, dozorčí rada, představenstvo a vlastní management. Valná hromada je nejvyšším orgánem společnosti, jednatelé resp. představenstvo jsou statutární orgány společnosti a dozorčí rada je kontrolním orgánem. Postavení a obecná náplň těchto orgánů je dána Obchodním zákoníkem.

SPSKS

Organizace podniku, strategické plánování a kontrola je jedním z klíčových úkolů vlastního managementu. Její součástí je stanovení podnikové strategie, tvorba organizačních struktur a podnikové dokumentace a kontrola realizace podnikových záměrů. Vedení účetnictví a výkaznictví je proces zpracování informací hodnotového charakteru sloužícího pro kvalitní rozhodování uživatelů těchto informací. Podstatou účetnictví a výkaznictví je poskytování informací o podniku a jeho vztahu k okolí vyjádřených hodnotovou formou. Pochopitelně různí uživatelé těchto informací mají různé požadavky na účetní informace. Z toho se časem rozdělilo podnikové účetnictví na finanční a manažerské. Cílem finančního účetnictví je dosažení stavu, kdy účetní závěrka poskytuje věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace podniku. Jedná se o informace sloužící k zhodnocení uzavřeného účetního období z pohledu jeho hospodaření a majetku a zdrojů jeho krytí. Naproti tomu cílem manažerského účetnictví je poskytování dostatečných informací o průběhu a výsledcích hospodaření v průběhu účetního období ke správnému řízení. Správní činností pak rozumíme širokou oblast činností, které jsou nutné pro chod podniku. Jedná se především o právní službu (informace o právním prostředí, tvorba vnitropodnikových norem, tvorba složitějších právních dokumentů a obchodních smluv, vymáhání pohledávek, zastupování podniku v právních sporech apod.), vedení agendy bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a agendy požární ochrany, zabezpečení pojistné agendy pro zmírnění dopadu podnikatelských rizik, vedení spisové a archivní služby a spoustu dalších činností vyplývajících většinou z právních norem upravujících podnikání a jeho jednotlivé oblasti, obchodní a zaměstnanecké vztahy apod., které nejsou součástí některé výše popsané funkce podniku. Řízení výroby

Stránka 28

3. Základní seznámení s účetnictvím podniku

Úvod do účetnictví Jak již bylo řečeno v předchozí části (v ekonomické funkci podniku), je základním posláním podnikání dosahování zisku. Nástrojem, kterým je dosahovaný zisk vyčíslován, je účetnictví. Podnik účtuje o stavu a pohybu majetku a jiných aktiv, závazků a jiných pasiv, dále o nákladech a výkonech a o výsledku hospodaření. V roce 2002 byla vydána významná novela zákona o účetnictví, která zásadně změnila právní rámec dosavadního vedení účetnictví. Tento právní rámec tvoří třístupňová struktura. Základem účetnictví, který stanovuje základní pravidla vedení účetnictví, je Zákon o účetnictví. Na něj navazují vyhlášky Ministerstva financí ČR, které rozpracovávají zákon o účetnictví pro různé typy účetních jednotek (pro řádné sestavení roční závěrky daného typu účetní jednotky). Podrobnější rozepsání zákona o účetnictví a jednotlivých vyhlášek Ministerstva financí ČR poskytují české účetní standardy. Ty by měly účetním jednotkám poskytnout odpovědi na způsoby a postupy účtování. První písemné zmínky o účetnictví pocházejí z r. 1494. Za tuto dlouhou dobu vývoje se při vedení účetnictví ustálily určité obecně uznávané účetní zásady. Tyto zásady představují určitá pravidla při vedení účetnictví a sestavování výkazů, podle kterých se účetnictví řídí, přestože většinou nejsou výslovně uvedeny v žádném zákoně.

SPSKS

Zásada účetní jednotky spočívá ve vymezení ekonomického celku, za který je účetnictví vedeno. Pojem účetní jednotka je v zákoně o účetnictví specifikován již v jeho prvních paragrafech. Jedná se o zásadu umožňující určit ekonomický celek (podnik), k němuž se vztahují účetní operace a za který jsou sestavovány účetní výkazy. Zásada neomezeného trvání účetní jednotky uplatňovaná v účetnictví se projevuje především v oceňování aktiv. Někdy o ní můžeme slyšet jako o zásadě historických cen. V podstatě znamená to, že pro oceňování především dlouhodobého majetku se používají původní pořizovací ceny. V účetnictví jsou pak tyto historické ceny účtovány v aktivech po celou dobu využívání těchto aktiv a odděleně se sleduje jejich odepisování do nákladů formou odpisů na účtech oprávek k tomuto majetku. Tato zásada nám říká, že pokud existuje účetní jednotka, účtujeme o její činnosti. Zásada zjišťování výsledku hospodaření v pravidelných intervalech umožňuje zjistit výsledek hospodaření v průběhu trvání účetní jednotky. Celkový výsledek hospodaření účetní jednotky je možné zjistit až po její likvidaci, tj. v okamžiku, kdy budou rozprodána veškerá aktiva a uhrazeny veškeré závazky. Vzhledem k zásadě neomezeného trvání účetní jednotky je nutné rozdělit dobu trvání účetní jednotky na pravidelné intervaly, v nichž se hodnotí výsledek hospodaření, finanční situace a stav aktiv a pasiv. Toto zjišťování je nutné pro zhodnocení efektivnosti podniku jako celku a pro další řízení. Zásada objektivity účetních informací spočívá v tom, že veškeré hospodářské operace, o kterých se účtuje, musí být objektivně zjištěny, doloženy dokladem. Tato zásada je v zákoně o účetnictví upravena v § 7: „Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví tak, aby účetní závěrka sestavená na jeho základě podávala věrný a poctivý obraz předmětů účetnictví a finanční situace účetní jednotky. Zobrazení Řízení výroby

Stránka 29

je věrné, jestliže obsah položek účetní závěrky odpovídá skutečnému stavu, který je přitom zobrazen v souladu s účetními metodami, jejichž použití je účetní jednotce uloženo na základě tohoto zákona. Zobrazení je poctivé, když jsou při něm použity účetní metody způsobem, který vede k dosažení věrnosti.“ Zákon dále stanovuje náležitosti účetních dokladů a další zásady a principy k dosažení výše uvedené zásady. Zásada účtování operací v kupní síle peněžní jednotky v době uskutečnění operace v postatě neznamená nic jiného než to, že účtujeme dle účetních dokladů v době jejich vzniku a následně již žádné přeceňování zaúčtované operace neprovádíme (s výjimkou operací účtovaných v cizí měně, u kterých se u pohledávek a závazků a u stavu pokladen a účtů vedených v cizích měnách účtují ke dni sestavení účetní závěrky kurzové rozdíly). Nebereme tedy v účetnictví (především v oceňování) v úvahu vývoj inflace, neprovádíme žádné přeceňování a přepočty. Zásada konzistentnosti, srovnatelnosti mezi účetními obdobími vyplývá spíše z potřeb řízení. Je nutná pro možnost srovnávání hospodaření a vývoje účetní jednotky, jakožto i vývoje aktiv a pasiv a jejich složek. Spočívá v tom, že se v průběhu let zásadně nemění způsoby a metody účtování, oceňování a odepisování aktiv, jakož i náplň jednotlivých položek výkazů. Jedná se vlastně o zachování srovnatelnosti z hlediska času. I tato zásada je v zákoně o účetnictví zakotvena (§ 7 odst. 4). Zásada opatrnosti spočívá v tom, že se do účetnictví a do výše zisku promítají všechny předpokládané ztráty, rizika a znehodnocení majetku, i když ještě nenastaly a jejich výše není spolehlivě zjistitelná. Naopak všechny zisky a zhodnocení majetku se do účetnictví promítají až v okamžiku jejich skutečné realizace. I tato zásada je svým způsobem obsažena v zákoně o účetnictví. Jedná se o oblast opravných položek a rezerv a jejím výsledkem je opatrnější vykazování výše účetního zisku. Aby nedocházelo ke zneužívání této metody při stanovení základu daně z příjmu, je uplatňování opravných položek a rezerv pro daňové účely omezeno v zákoně o daních z příjmů.

SPSKS

Aktiva a pasiva – rozvaha, bilanční princip V účetnictví je na veškerý majetek podniku nahlíženo vždy ze dvou pohledů. Jednak je majetek rozdělován podle své druhové podstaty, jednak podle zdrojů krytí (zdrojů, z nichž byl pořízen). Druhové členění majetku označujeme jako aktiva. Zdroje jejich krytí označujeme jako pasiva. Aktiva dělíme dle druhové struktury do účetních skupin. Dlouhodobý nehmotný majetek – představují zřizovací výdaje, průmyslová práva a patenty, goodwill, licence, software apod. s dobou použitelnosti delší než jeden rok. • Dlouhodobý hmotný majetek – tvoří bez ohledu na cenu budovy, stavby a pozemky a dále samostatné movité věci a samostatné movité celky od hodnoty stanovené účetní jednotkou s dobou použitelnosti delší než jeden rok. • Dlouhodobý finanční majetek – tvoří cenné papíry, které pořizuje podnik z důvodu získání vlivu v jiné organizaci nebo k uložení volných finančních prostředků s předpokládanou dobou vlastnictví cenných papírů delší než jeden rok. • Krátkodobý finanční majetek – tvoří cenné papíry rychle zpeněžitelné s předpokládanou dobou vlastnictví cenných papírů do jednoho roku

•

Řízení výroby

Stránka 30

• • •

Zásoby – je jedna z částí oběžných prostředků, do které zahrnujeme materiál, zboží, polotovary, nedokončenou výrobu a vlastní výrobky. Peněžní prostředky – sem patří jak prostředky v hotovosti tak uložené na bankovních účtech. Pohledávky – jsou zatím neuhrazené zrealizované výkony (neuhrazené vystavené faktury), poskytnuté provozní zálohy a ostatní očekávaný příjem finančních prostředků zachycený v účetnictví. Dělíme je na dlouhodobé (delší než jeden rok) a krátkodobé.

Pasiva dělíme dle toho, z čeho byl majetek pořízen do účetních skupin. • Vlastní zdroje jsou tvořeny základním kapitálem, fondy a nerozděleným ziskem a představují vlastně účetní vyjádření té části majetku, kterou přímo vlastní účetní jednotka. Jedná se o zdroje, které byly do podnikání vloženy při založení a dále o zdroje vytvořené vlastní činností podniku (zisk nebo ztráta minulých let a zisk nebo ztráta příslušného období). • Cizí zdroje představují vlastně všechny dluhy, které podnik má vůči vlastním zaměstnancům, dodavatelům, bankám, státním orgánům (finanční úřad, správa sociálního zabezpečení, báňský úřad apod.) a dalším věřitelům (např. zdravotním pojišťovnám). Jde vlastně o současné závazky podniku, které jsou výsledkem nějaké předchozí operace uskutečněné v minulosti vyjádřené v penězích. Dělíme je na dlouhodobé (delší než jeden rok) a krátkodobé. Díváme-li se na podnik z pohledu účetnictví, jsou vždy v rovnováze oba pohledy vyjádřené v hodnotovém vyjádření, jsou tedy v rovnováze aktiva a pasiva (a to v každém okamžiku). Tento poznatek je v účetnictví označován jako bilanční princip. Tento princip je ve výkazech podniku reprezentován jedním z nejdůležitějších účetních výkazů, kterým je rozvaha. Rozvaha poskytuje pohled na strukturu majetku a zdroje jejich krytí vždy k určitému okamžiku, tj. ke konkrétnímu datu. Tomuto dni pak říkáme rozvahový den.

SPSKS

Hospodářský výsledek – výkaz zisků a ztrát, výsledovka

Účetnictví uplatňuje dvojí pohled na každý účetní případ. Dva z těchto pohledů jsme si již objasnili, jsou to pohled na druh majetku a zdroj jejich krytí. Mezi vlastní zdroje krytí patří i zisk nebo ztráta (dále jen hospodářský výsledek) příslušného období. Ten je vyjádřen jako rozdíl nákladů a výnosů podniku. Pod pojmem náklady rozumíme účelové vynaložení hospodářských prostředků a práce vyjádřené v peněžní formě, jde tedy o ohodnocení vstupů výrobní činnosti (pochopitelně se všemi druhy náklady souvisejících se zajištěním ostatních než výrobních funkcí podniku). Účtování využívá druhové členění nákladů, při kterém rozlišujeme spotřebované nákupy (materiál, zboží), spotřebované služby (opravy, cestovné, reprezentace, subdodávky apod.), osobní náklady (mzdové, sociální a zdravotní pojištění), daně a poplatky, odpisy, jiné provozní náklady, finanční náklady a mimořádné náklady. V praxi se setkáme ještě s účelovým členěním nákladů (např. členění nákladů podle středisek, zakázek, činností apod.). U všech nákladů je nutné se zmínit ještě o daňovém kritériu. V podstatě lze říci, že ne všechny účetní náklady jsou uznávány jako daňové náklady a pro výpočet daně z příjmu podniku je nutné některé z nákladů daňově vyloučit. Výnosy představují prodané výkony vyjádřené též v peněžní formě. Jedná se tedy o ocenění výstupů výrobní činnosti. I u výnosů používáme stejné členění jako u nákladů. Účetnictví využívá druhové členění výnosů, při kterém rozlišujeme tržby za vlastní výrobky a služby, změnu stavu vnitropodnikových Řízení výroby

Stránka 31

zásob vlastní výroby, aktivace, jiné provozní výnosy, finanční výnosy, zúčtování rezerv a opravných položek a mimořádné výnosy. Účelové členění výnosů je stejné jako u nákladů a stejně jako u nákladů se i u výnosů posuzuje jejich vliv na daň z příjmu podniku (daňové hledisko). Každý účetní případ je tedy účtován dle bilančního principu, tzv. podvojně. V účetnictví se setkáme se třemi druhy těchto pohybů. Jde o zvýšení či snížení některé ze složek majetku se současným stejným pohybem (zvýšení či snížení) zdrojů krytí (např. úhrada faktury dodavatele je snížením peněžních prostředků a současně snížením závazků), dalším je zvýšení některé ze složek majetku se současným snížením jiné složky majetku (např. nákup materiálu v hotovosti je zvýšením zásob a snížením peněžních prostředků) a posledním je zvýšení jedné části pasiv se současným snížením jiné části pasiv (např. úhrada investiční faktury od dodavatele z investičního úvěru). Účetní operace týkající se hospodářského výsledku příslušného období neúčtujeme přímo na účet hospodářského výsledku, ale účtujeme jej prostřednictvím účtování na účty nákladů nebo výnosů, a to v druhovém členění. Výsledek hospodaření se zjišťuje jako rozdíl mezi náklady a výnosy vždy k určitému datu. K tomuto datu se sestavují dva druhy výkazů ukazujících hospodaření podniku. Prvním z nich je Výkaz zisků a ztrát, ve kterém jsou náklady a výnosy členěny tak, jak je stanoveno v zákoně o účetnictví. Dalším z výkazů ukazujících výsledek hospodaření je Výsledovka. Ta je vyčíslením nákladů a výnosů dle účtové osnovy.

Podvojnost a souvztažnost účetních zápisů

SPSKS

Každá hospodářská operace, která je předmětem účetnictví, musí tedy vyjadřovat výše uvedené pohyby (změny) ať už na rozvahových nebo výsledkových účtech. Účetnictví tak musí zachytit onen dvojí pohled na veškerou činnost podniku. To je zajištěno tím, že každý účet má dvě strany, stranu „Má dáti“ (jinak též hovoříme o účtování na „Debet“ nebo „Na vrub“) a stranu Dal (jinak též hovoříme o účtování na „Kredit“ nebo „Ve prospěch“). Přitom musí platit, že při zaúčtování dokladu se součet částek zaúčtovaných na stranu „Má dáti“ příslušných účtů musí rovnat součtu částek zaúčtovaných na „Dal“ příslušných účtů. Takový účetní zápis se označuje jako podvojný účetní zápis a tato zásada se v účetnictví nazývá podvojnost. Pomocí podvojných zápisů tak účetnictví zachycuje veškeré hospodářské operace, které jsou předmětem účetnictví při současném zachování bilančního principu. Správná volba dvojice účtů pro zaúčtování konkrétního účetního případu se nazývá určením souvztažnosti. Souvztažnost je tedy vazba účtů, na které se účtuje konkrétní účetní operace. Pro každou účetní operaci existuje jen jedna souvztažnost. Pro určení správné souvztažnosti je tedy nezbytné správné posouzení hospodářské operace z hlediska jejího ekonomického dopadu a o vliv na rozvahové či výsledkové účty.

Řízení výroby

Stránka 32

Řízení výroby – účetnictví podniku Z předchozí kapitoly víme, že na veškerý majetek podniku je nahlíženo ze dvou pohledů, a to jednak na jeho druhové členění a jednak na zdroje jeho krytí. Druhové členění majetku označujeme jako aktiva, zdroje krytí označujeme jako pasiva. V této kapitole se budeme podrobněji zabývat jednotlivými složkami aktiv (body 1-3) a jednotlivými složkami pasiv (bod 4), cílem bude sestavení rozvahy podniku (bod 5). V další části se již budeme zabývat tím, co je pro podnikatele resp. management též velice důležité, ne-li vůbec nejdůležitější, a to je strukturou nákladů a výnosů a vyčíslení hospodářského výsledku (bod 6). Majetek podniku – aktiva dělíme na dlouhodobý majetek, oběžná aktiva a časové rozlišení aktiv, zdroje krytí majetku; pasiva dělíme na vlastní kapitál, cizí zdroje a časové rozlišení pasiv.

1. Dlouhodobý majetek, zásoby a výroba – pořizování, odepisování, evidence, vyřazování, sklady, oceňování, fyzické inventury, účtování o výrobě

Dlouhodobý majetek Dlouhodobý majetek je majetek s využitelností delší než jeden rok, jedná se vlastně o dlouhodobě vázaný kapitál v různých formách. Tvoří ho dlouhodobý nehmotný majetek, do kterého patří zřizovací výdaje, nehmotné výsledky výzkumu a vývoje, software, ocenitelná práva a goodwill, dále dlouhodobý hmotný majetek, do kterého patří pozemky, stavby, samostatné movité věci a jejich soubory, pěstitelské celky a dospělá zvířata a dlouhodobý finanční majetek, do kterého patří podíly v jiných společnostech, cenné papíry a dále ještě půjčky a úvěry poskytnuté společnostem, které podnik resp. podnikatel celé nebo zčásti vlastní. Součástí dlouhodobého majetku je i majetek dosud neuvedený do používání, který se účetně označuje jako nedokončený. Jedná se o investiční akce nedokončené, stroje ve zkušebním provozu apod.

SPSKS

Dlouhodobý majetek se oceňuje pořizovací cenou, je-li pořízen úplatně, vlastními náklady, je-li vyroben ve vlastní režii a reprodukční pořizovací cenou, je-li nabytý bezúplatně nebo je nově zjištěný a v účetnictví dosud nezachycený. Součástí pořizovací ceny dlouhodobého majetku je nejen vlastní cena pořízení, ale i náklady související s uvedením do provozu. Jde o náklady související jak s přípravou a zabezpečením pořízení majetku, jako jsou odměny za poradenské služby, náklady na projektovou dokumentaci, správní poplatky, expertizy, patenty apod., tak s jeho vlastní realizací, jako jsou úroky z investičních úvěrů (pouze úroky do doby zařazení – uvedení do provozu), vyřazení stávajících staveb nebo jejich částí (pouze ve výši zůstatkové ceny těchto staveb), doprava, montáž, clo, náklady zkušebního provozu apod. Ocenění dlouhodobého majetku se v průběhu jeho používání zvyšuje o technické zhodnocení. Dlouhodobý majetek (s výjimkou pozemků a uměleckých děl) se nákladem příslušného účetního období stává prostřednictvím odpisů. Pořizovací cena se tak provedením odpisů snižuje, nesnižuje se však přímo, ale prostřednictvím oprávek. Účet oprávek tak vyjadřuje souhrn dosud provedených odpisů. Takže je následně možné z účetnictví zjistit jak pořizovací ceny majetku, tak jeho odepsanost Řízení výroby

Stránka 33

(opotřebovanost) a zároveň i zůstatkovou cenu. Zákon o účetnictví dává podniku poměrně značnou volnost ve stanovení odpisového plánu každého jednotlivého dlouhodobého majetku. Účetní odpisy tak mohou, při správné volbě způsobu odepisování, poměrně přesně vyjadřovat stav opotřebení dlouhodobého majetku, slouží k reálnému zobrazení skutečnosti. Zákon o daních z příjmů však přesně vymezuje možnost a výši daňových odpisů pro stanovení základu daně z příjmu. U některých položek přebírá účetní odpisy, u jiných se musí vyčíslit daňové odpisy a o rozdíl mezi účetními a daňovými odpisy se neúčetně upravuje dosažený hospodářský výsledek pro stanovení základu daně z příjmu. V rozvaze je dlouhodobý majetek součástí aktiv, jeho opotřebovanost vyjádřená prostřednictvím oprávek se uvádí jako korekce aktiv (u oprávek se tedy nejedná o pasiva), stejně tak se opravná položka k dlouhodobému majetku uvádí jako korekce aktiv. Za dlouhodobý nehmotný majetek se dle současné legislativy považují zřizovací výdaje, nehmotné výsledky výzkumu a vývoje, software, ocenitelná práva a goodwill, vše s pořizovací cenou vyšší než si stanoví účetní jednotka, minimálně však ve výši stanovené zákonem o daních z příjmu pro stanovení daně z příjmu a s dobou použitelnosti delší než jeden rok. Za zřizovací výdaje se považují všechny nezbytné výdaje související se založením společnosti až do doby jejího zápisu do obchodního rejstříku, tj. do doby, od které je možno již účtovat za zřízenou účetní jednotku. Patří sem například odměny právníkům a notářům za sepsání zřizovacích a podobných smluv, kolkové poplatky, výdaje za první emisi akcií, poplatek za zřízení bankovního účtu, výdaje na pracovní cesty, zprostředkování a poradenství, nájemné a další. Odepisují se po dobu pěti let. Nepatří sem výdaje za pořízení dlouhodobého majetku a zásob, výdaje na reprezentaci a výdaje související s přeměnou společnosti nebo družstva.

SPSKS

Nehmotné výsledky výzkumu a vývoje jsou výsledky úspěšně provedených prací, které nejsou předmětem průmyslových a jiných ocenitelných práv, bez ohledu na to, zda byly vytvořeny vlastní činností nebo pořízeny od jiných osob. Software (programové vybavení) se eviduje samostatně, pokud nebyl součástí dodávky hardwaru nebo pokud byl vytvořen vlastní činností. Za ocenitelná práva považujeme předměty průmyslového a obdobného vlastnictví, výsledky duševní tvůrčí činnosti a práva podle zvláštních předpisů, bez ohledu na to, zda byly vytvořeny vlastní činností nebo pořízeny od jiných osob. Goodwill představuje kladný nebo záporný rozdíl mezi oceněním podniku nebo jeho části (kupní cenou) a souhrnem jeho individuálně přeceněných složek majetku sníženým o přijaté závazky. Goodwill se odepisuje rovnoměrně po dobu šedesáti měsíců. Dlouhodobý hmotný majetek tvoří pozemky, stavby, samostatné movité věci a soubory samostatných movitých věcí, pěstitelské celky trvalých porostů, dospělá zvířata a jejich skupiny a jiný dlouhodobý majetek, kam patří ložiska nevyhrazených nerostů a umělecká díla.

Řízení výroby

Stránka 34

V účetnictví se evidují jako pozemky všechny pořízené pozemky bez ohledu na cenu jejich pořízení (Pokud je nekupujeme za účelem dalšího prodeje. Pak o nich účtujeme jako o zboží). Pozemky se oceňují cenou pořízení a účetně ani daňově se neodepisují. Stavby se v účetnictví evidují bez ohledu na jejich ocenění a dobu jejich použitelnosti. Patří sem stavby včetně budov, důlní díla a důlní stavby pod povrchem, vodní díla a další stavební díla; otvírky lomů, pískoven a hlinišť; technické rekultivace; byty a nebytové prostory vymezené jako jednotky podle zvláštního právního předpisu. Vše pouze za předpokladu, že nebyly pořízeny nebo vytvořeny vlastní činností za účelem obchodování s nimi (to je účtováno v zásobách). Účetně se odepisují podle předpokládané doby použitelnosti. Samostatné movité věci a soubory movitých věcí obsahují předměty z drahých kovů bez ohledu na výši jejich ocenění (pokud nebyly pořízeny za účelem obchodování s nimi), samostatné movité věci a soubory movitých věcí s dobou použitelnosti delší než jeden rok a cenou vyšší než jakou určila účetní jednotka minimálně však ve výši stanovené zákonem o daních z příjmů. Patří sem například energetické a pracovní stroje a zařízení, dopravní prostředky, prostředky výpočetní techniky, nábytek, kancelářská technika. Při oceňování platí vše, co bylo popsáno v odstavci o oceňování, pro účetní odepisování umožňuje zákon velkou volnost. Odepisovat je možné podle času (dle doby využitelnosti) rovnoměrně i nerovnoměrně, podle výkonu (strojové hodiny, vyrobené technické jednotky, ujeté km apod.), popř. dle jiných podnikem stanovených pravidel. Mezi pěstitelské celky trvalých porostů patří ovocné stromy a ovocné keře vysázené na souvislém pozemku o výměře nad 0,25 ha o hustotě nejméně 90 stromů nebo 1000 keřů na 1 hektar a trvalý porost vinic a chmelnic bez nosných konstrukcí.

SPSKS

Dospělá zvířata a jejich skupiny (stáda, hejna) tvoří dospělá zvířata s dobou použitelnosti delší než jeden rok a od výše ocenění stanovené účetní jednotkou při splnění povinností stanovených zákonem. O zvířatech neevidovaných v této části majetku se účtuje jako o zásobách. Další skupinu dlouhodobého majetku tvoří umělecká díla a sbírky pokud nejsou součástí staveb. Patří sem výtvarná díla a umělecké předměty, movité kulturní památky a kulturní předměty. Tato skupina dlouhodobého majetku se účetně ani daňově neodepisuje. Příklady: 1) Společníci společnosti zaplatili v roce 2006 před zápisem do obchodního rejstříku notářský poplatek za sepsání společenské smlouvy 5 000,- Kč, kolky na různé zřizovací listiny (živnostenské listy, koncesní listy apod.) ve výši 1 800,- Kč, další drobná vydání související se zřízením společnosti ve výši 700,- Kč a vložili na běžný účet při jeho zřízení 500,- Kč, které si banka vyúčtovala za zřízení běžného účtu. Zjistěte hodnotu zřizovacích výdajů, navrhněte jejich odpisový plán. 2)

Následně po zápisu do obchodního rejstříku (společnost zapsána od 1. 1. 2007) si společnost pořídila koupí pozemek, na kterém stála výrobní hala. Hodnota pozemku činila 1 000 000,- Kč, hodnota haly činila 1 500 000,- Kč. Do haly společnost pořídila strojní vybavení v hodnotě 700 000,- Kč (2 kotoučové pily – každá za 200 000,- Kč, 1 frézu za 150 000,- Kč, 1 soustruh za 100 000,- Kč a vysokozdvižný vozík za 50 000,- Kč). Určete (jednotlivě) o jaké složky majetku se jedná, které a jak se budou odepisovat účetně a daňově (bez hodnotového vyjádření, jen slovní popis.)

Řízení výroby

Stránka 35

3)

Vyčíslete, jak bude vypadat rozvaha k 31. 12. 2008, pokud víte, že společnost nepořídila žádný nový majetek, oprávky dlouhodobého majetku k datu účetní závěrky po zaúčtování ročních odpisů činí u haly 58 000,- Kč, u každé z pil 80 000,- Kč, u frézy 60 000,- Kč, u soustruhu 40 000,- Kč a u vysokozdvižného vozíku 20 000,- Kč (nezapomeňte na zřizovací výdaje a oprávky k nim). Hodnota oprávek k 1. 1. 2008 činila ½ z oprávek k 31. 12. 2008.

Zásoby Zásoby tvoří materiál, vlastní výroba ve všech fázích výrobního procesu, zboží a zvířata. V rozvaze jsou zásoby součástí aktiv, opravná položka k zásobám se uvádí jako korekce aktiv. Do materiálu náleží suroviny, pomocné látky, látky, které jsou zapotřebí pro zajištění provozu, náhradní díly, obaly a obalový materiál. Suroviny lze charakterizovat jako základní materiál, který při výrobním procesu zcela nebo zčásti přechází do výrobku nebo tvoří jeho podstatu. Pomocné látky přecházejí zcela nebo zčásti přímo do výrobku, netvoří však jeho podstatu (např. barvy a laky). Látky, které jsou zapotřebí pro zajištění provozu, tvoří rozsáhlá skupina materiálů, které sice nevstupují co výrobku, jsou však nutné pro zabezpečení provozu jako takového. Jedná se například o pohonné hmoty, mazadla, čistící prostředky, materiál spotřebovaný v kancelářích apod. Náhradní díly slouží k opravám výrobních prostředků. Obaly a obalový materiál slouží k ochraně výrobku při přepravě do prodejen a ke konečnému spotřebiteli. Patří sem veškeré druhy obalů, palet a dalších prostředků určených k ochraně, pokud o nich neúčtujeme jako o dlouhodobém majetku nebo o zboží.

SPSKS

Oceňování materiálu. Materiál oceňujeme v pořizovacích cenách. Pořizovací cenou se rozumí jednak samotná cena pořízení a dále náklady související s pořízením (doprava, clo, provize, pojistné apod.). Na skladě je pak materiál evidován několika způsoby. To je dáno především tím, že ceny jednotlivých dodávek mohou být různé při každé dodávce. V následujícím přehledu je znázorněno ocenění na skladě jednoho stejného konkrétního druhu materiálu různými metodami. Evidence ve skutečných pořizovacích cenách vyžaduje jednoznačné určení, který konkrétní materiál z jaké konkrétní dodávky je vydáván, a při výdeji je oceněn svou vlastní pořizovací cenou. Evidence v průměrných cenách znamená, že při každé dodávce je materiál při příjmu oceněn svou vlastní pořizovací cenou, ale na skladě je veden v průměrné ceně skladových zásob za každý druh materiálu. Evidence materiálu metodou FIFO (první do skladu, první ze skladu) představuje evidenci skladových zásob v původních pořizovacích cenách. Při výdeji není nutné jednoznačné určení, který konkrétní materiál z jaké konkrétní dodávky je vydáván, a při výdeji je oceněn nejstarší pořizovací cenou (cenou, za kterou byl brán na sklad první ještě skladovaný materiál). Evidence materiálu metodou LIFO (poslední do skladu, první ze skladu) představuje evidenci skladových zásob v původních pořizovacích cenách. Při výdeji není nutné jednoznačné určení, který konkrétní materiál z jaké konkrétní dodávky je vydáván, a při výdeji je oceněn nejmladší pořizovací cenou (cenou, za kterou byl brán na sklad poslední skladovaný materiál). Řízení výroby

Stránka 36

Evidence materiálu pevnou skladovou cenou představuje evidenci skladových zásob v předem daných skladovacích cenách. Při pořízení je brán materiál na sklad v této pevné ceně a rozdíl mezi ní a skutečnou pořizovací cenou je veden v účetnictví na samostatném analytickém účtu. Při výdeji se oceňuje materiál pevnou cenou (vydává se do spotřeby v této pevné ceně) a zároveň se musí do nákladů zaúčtovat poměrná část rozdílu mezi pořizovací a pevnou cenou. Do zásob vlastní výroby (ve všech fázích výrobního procesu) patří nedokončená výroba, polotovary vlastní výroby a výrobky. Nedokončenou výrobu tvoří produkty, které prošly jedním nebo několika stupni výrobního procesu, dosud však ještě nejsou hotovým výrobkem a dále nedokončené výkony jiných činností, při nichž nevznikají hmotné produkty. Polotovary vlastní výroby tvoří produkty, které tak jako nedokončená výroba prošly jedním nebo několika stupni výrobního procesu, které je však možno samostatně evidovat a které budou dokončeny nebo zkompletovány do hotových výrobků (v některých případech lze i tyto polotovary prodávat). Výrobky (hotová výroba) jsou věci vlastní výroby určené k prodeji. Oceňování zásob vlastní výroby. Zásoby vlastní výroby se oceňují na úrovni vynaložených vlastních nákladů, to je přímých nákladů na jejich výrobu (popř. část nepřímých nákladů, které s výrobou a skladováním přímo souvisejí). Evidence je vedena v cenách dle skutečně vynaložených nákladů nebo podle operativních kalkulací. Za zboží považujeme movité věci, které podnik nakoupil za účelem jejich prodeje v nezměněném stavu. Do zboží mohou patřit v některých případech i zvířata, nemovitosti, hmotný majetek apod., pokud byl pořízen za účelem jeho dalšího prodeje v nezměněném stavu.

SPSKS

Oceňování zboží. Zboží oceňujeme v pořizovacích cenách. Pro oceňování a evidenci zboží platí to samé, co pro materiál. Příklady: 4) Společnost měla k 1. 1. 2008 zásoby materiálu – 300 m3 dřeva ve výši 300 000,- Kč. Společnost pořídila v roce 2008 materiál v jednotlivých dodávkách: k 1. 4. 2008 – 300 m3 dřeva ve výši 330 000,Kč; k 1. 7. 2008 – 500 m3 dřeva ve výši 600 000,- Kč; k 1. 10. 2008 – 400 m3 dřeva ve výši 360 000,Kč. V 1. čtvrtletí společnost spotřebovala 250 m3 dřeva, ve 2. čtvrtletí 300 m3 dřeva, ve 3. čtvrtletí 450 m3 dřeva a ve 4. čtvrtletí 300 m3 dřeva. Zjistěte skladovou cenu za m3 dřeva v jednotlivých čtvrtletích při použití různých metod ocenění (skutečné ceny, průměrné ceny, FIFO a LIFO). Jaká bude hodnota nakupovaného materiálu v rozvaze při použití metody FIFO k 31. 12. 2008? 5)

Společnost měla k 1. 1. 2008 zásoby náhradních dílů ve výši 100 000,- Kč. Společnost pořídila v roce 2008 náhradní díly v celkové ceně 80 000,- Kč a na opravy použila náhradní díly v celkové hodnotě 130 000,- Kč. Jaká bude hodnota náhradních dílů v rozvaze k 31. 12. 2008?

6)

Společnost měla k 1. 1. 2008 zásoby polotovarů vlastní výroby ve výši 200 000,- Kč. Společnost vyrobila v roce 2008 polotovary vlastní výroby v hodnotě 2 700 000,- Kč a pro vlastní výrobu spotřebovala polotovary vlastní výroby v hodnotě 2 800 000,- Kč. Jaká bude hodnota polotovarů vlastní výroby v rozvaze k 31. 12. 2008?

Řízení výroby

Stránka 37

7)

Společnost měla k 1. 1. 2008 zásoby výrobků ve výši 1 200 000,- Kč (1 000 ks jednoho druhu výrobku). Společnost vyrobila v roce 2008 4 000 ks výrobků ve stejné skladové ceně a prodala 4 500 ks výrobků za prodejní cenu 5 850 000,- Kč. Jaká bude hodnota polotovarů vlastní výroby v rozvaze k 31. 12. 2008?

2. Zúčtovací vztahy – pohledávky a závazky (obchodní partneři, zaměstnanci, sociální zabezpečení, zdravotní pojištění, finanční úřad) Za zúčtovací vztahy považujeme širokou škálu pohledávek a závazků z různých titulů vznikajících při podnikatelské činnosti. Patří sem: pohledávky z obchodních vztahů, které tvoří pohledávky za odběrateli a poskytnuté zálohy dodavatelům; závazky z obchodních vztahů, které tvoří závazky k dodavatelům a přijaté zálohy od odběratelů; zúčtování se zaměstnanci ze závislé činnosti, z poskytnutých záloh zaměstnancům a dalších titulů vážících se k zaměstnancům (ať už se jedná svou povahou o pohledávky nebo závazky); zúčtování s institucemi sociálního a zdravotního pojištění, které tvoří závazky k zdravotním pojišťovnám jak z titulu plateb za organizaci tak za zaměstnance, závazky ke správě sociálního zabezpečení jak z titulu plateb za organizaci tak za zaměstnance, pohledávky za správou sociálního zabezpečení z titulu vyplacené nemocenské; zúčtování s finančními orgány (finančním úřadem), které tvoří závazky (popř. pohledávky) z titulu jednotlivých daní; o pohledávkách hovoříme pouze v případě, že vyúčtování daní je nižší než zaplacené zálohy nebo u daně z přidané hodnoty v případě, že daň na vstupu (daň u přijatých zdanitelných plnění) je vyšší než daň na výstupu (daň u uskutečněných zdanitelných plnění); ostatní zúčtovací vztahy z titulu vztahů ke společníkům, účastníkům sdružení, členům družstva, z jiných titulů než jsou uvedeny výše; ve všech těchto případech se může jednat jak o pohledávky, tak o závazky; mezi zúčtovací vztahy se zahrnují dále ještě zúčtování na přechodných účtech aktiv a pasiv a zúčtování opravných položek k pohledávkám.

SPSKS

V rozvaze jsou pohledávky součástí aktiv, opravná položka k pohledávkám se uvádí jako korekce aktiv. Závazky jsou v rozvaze součástí pasiv (cizích zdrojů). Příklady: 8) Společnost neměla k 1. 1. 2008 žádné pohledávky. Ke dni sestavení rozvahy měla nezaplacené faktury za 500 ks výrobků. Jaká byla hodnota pohledávek v rozvaze k 31. 12. 2008 (uvažujte se stejnou prodejní cenou u každého výrobku a neberte v úvahu vliv DPH)? 9)

Společnost měla k 1. 1. 2008 pouze závazek za dodávku dřeva ve výši 200 000,- Kč. Společnost měla k 31. 12. 2008 pouze závazek za poslední dodávku dřeva, ze které bylo částečně uhrazeno 260 000,Kč. Jaká byla hodnota závazků z obchodního vztahu v rozvaze k 31. 12. 2008 (neberte v úvahu vliv DPH)?

10) Společnost měla k 1. 1. 2008 závazky k zaměstnancům ve výši 100 000,- Kč, závazky ke správě sociálního zabezpečení ve výši 40 000,- Kč, ke zdravotním pojišťovnám ve výši 15 000,- Kč a k finančnímu úřadu ve výši 20 000,- Kč z mezd a 100 000,- Kč z DPH. Společnost měla k 31. 12. 2008 Řízení výroby

Stránka 38

závazky k zaměstnancům ve výši 200 000,- Kč, závazky ke správě sociálního zabezpečení ve výši 80 000,- Kč, ke zdravotním pojišťovnám ve výši 30 000,- Kč a k finančnímu úřadu ve výši 40 000,- Kč z mezd a 150 000,- Kč z DPH. Jaká byla hodnota závazků z výše uvedených titulů v rozvaze k rozvahovému dni, tj. k 31. 12. 2008?

3. Finanční prostředky Za finanční prostředky považujeme finanční majetek a bankovní úvěry. Do finančního majetku zahrnujeme hotovost, šeky a poukázky k zúčtování, ceniny (kolky, stravenky, dálniční známky, poštovní známky, telefonní karty apod.) a účty v bankách. Mezi bankovní úvěry zahrnujeme i finanční výpomoci. Mimo výše uvedené druhy sem patří i majetkové podíly určené k obchodování. Jedná se o cenné papíry a podíly, které byly pořízeny za účelem jejich prodeje. Příklady: 11) Společnost měla k 1. 1. 2008 v pokladně 10 000,- Kč. Ke dni sestavení rozvahy měla v pokladně 15 000,- Kč. Jak se tyto skutečnosti projeví v rozvaze? 12) Společnost měla k 1. 1. 2008 resp. k 31. 12. 2007 zůstatek na běžném účtu 186 000,- Kč. Ke dni sestavení rozvahy činil zůstatek běžného účtu 159 000,- Kč. Jak se tyto skutečnosti projeví v rozvaze? 13) Společnost měla k 1. 1. 2008 závazek k peněžnímu ústavu z titulu poskytnutí provozního úvěru ve výši 3 000 000,- Kč. Během roku splácela společnost 50 000,- měsíčně úvěr (bez úroků). Jak se tyto skutečnosti projeví v rozvaze sestavované k rozvahovému dni, tj. k 31. 12. 2008.

SPSKS

4. Vlastní kapitál, cizí zdroje Základní složkou vlastního kapitálu je základní kapitál, tj. hodnota společnosti, která je zapsaná v obchodním rejstříku. Představuje souhrnnou hodnotu podílů u společnosti s ručením omezeným nebo hodnotu emitovaných akcií u akciové společnosti. Změny (zvýšení či snížení dle platných právních předpisů) jsou na tomto účtu možné účtovat až po zápisu do obchodního rejstříku. K základnímu kapitálu se ještě řadí kapitálové fondy (emisní ážio, ostatní kapitálové fondy). Další složku vlastního kapitálu tvoří fondy vytvořené ze zisku. Základním a povinným je zákonný rezervní fond, který se tvoří přídělem ze zisku (v zákoně stanoveno minimální % tvorby v každém roce) do výše stanovené zákonem. Použití je možné jen na krytí ztrát minulých let (pokud nestanoví stanovy a.s. nebo zákon jinak). Dalšími fondy jsou nedělitelný fond, statutární fondy a ostatní fondy. Jejich tvorba a použití již není striktně vymezena zákonem. Záleží na společnosti, které z těchto fondů vytvoří a jaká budou pravidla tvorby a čerpání těchto fondů. Poslední složkou vlastního kapitálu je nerozdělený výsledek hospodaření, a to jak za minulá léta (nerozdělený zisk minulých let nebo neuhrazená ztráta minulých let), tak za příslušný rok (hospodářský výsledek ve schvalovacím řízení).

Řízení výroby

Stránka 39

Za cizí zdroje považujeme rezervy a závazky. Rezervy se tvoří na vrub nákladů a přesto, že je tvoří přímo podnik, nejedná se o vlastní kapitál (nepatří mezi vlastní zdroje). Jde vlastně o zatížení současných nákladů nějakým budoucím výdajem. To, zda jsou tyto rezervy daňově uznatelné či nikoli, řeší Zákon o rezervách pro zjištění základu daně z příjmu. Mimo rezervy uvedené v tomto zákoně může podnik tvořit i další rezervy, které však nejsou daňově uznatelnou položkou nákladů. Příkladem rezerv mohou být rezervy na opravy hmotného majetku, rezervy na pěstební činnost, rezervy na rekultivace, sanace a důlní škody. U rezerv podle výše uvedeného zákona tento přesně stanovuje způsob tvorby jednotlivých rezerv a možnost jejich čerpání či rozpouštění. Závazky představují vlastně dluhy podniku z různých titulů. Jednotlivé tituly závazků jsou uvedeny v předchozím textu u zúčtovacích vztahů. Příklady: 14) Společnost s ručením omezeným byla založena k 1. 1. 2007. Jaká bude výše základního kapitálu při založení společnosti? Jak se projeví v rozvaze základní kapitál, který byl v den zápisu do obchodního rejstříku společníky splacen?

5. Rozvaha podniku Ke konci každého účetního období musí podnik uzavřít účetní knihy a sestavit účetní závěrku. Účetní závěrkou podniku se rozumí sestavení rozvahy, výkazu zisku a ztráty a přílohy.

SPSKS

Rozvahu tvoří jednotlivé složky aktiv a pasiv v členění dle předepsaného formuláře rozvahy. Formulář může být ve zjednodušeném nebo plném rozsahu (zákonem o účetnictví je dáno, kdy je možné použít formu zjednodušeného a kdy plného rozsahu). Příklady: 15) Jaký bude hospodářský výsledek k 31. 12. 2007 a k 31. 12. 2008? Lze se ho dopočítat jen z rozvahy? 16) V rozvaze za rok 2008 převeďte hospodářský výsledek roku 2007 na neuhrazenou ztrátu nebo na nerozdělený zisk dle povahy hospodářského výsledku za rok 2007. Pokud byl v roce 2007 docílen zisk, nezapomeňte vytvořit příděl do rezervního fondu. 17) Sestavte rozvahu za rok 2008 (včetně rozvahy za minulé období). Vycházejte přitom ze všech předchozích příkladů.

6. Náklady a výnosy – sestavení výkazu zisku a ztráty Náklady vznikají v souvislosti s výrobou výrobků, prodejem zboží a poskytováním služeb, kdy dochází k současnému opotřebování majetku podniku. Můžeme si je představit jako vstup hospodářských prostředků a práce do těchto procesů. To znamená, že při výrobě, poskytování služeb a prodeji zboží dochází v podniku ke spotřebovávání materiálu, energií, k placení poskytnutých služeb, Řízení výroby

Stránka 40

mezd zaměstnancům, daní, nájemného apod. Dále dochází k opotřebení dlouhodobého majetku. Všechny tyto spotřeby a opotřebení jsou ve finančním vyjádření nákladem podniku. Náklady se v účetnictví projevují jako úbytek aktiv nebo přírůstek pasiv.

Náklady v podniku jsou dle výše uvedených druhů členěny do různých kategorií. Pro účetnictví je ovšem podstatné jejich členění do 10 tzv. účtových skupin, které náleží do páté třídy účtové osnovy. • 50 – Spotřebované nákupy • 51 – Služby • 52 – Osobní náklady • 53 – Daně a poplatky • 54 – Jiné provozní náklady • 55 – Odpisy, rezervy a opravné položky provozních nákladů • 56 – Finanční náklady • 57 – Rezervy a opravné položky finančních nákladů • 58 – Mimořádné náklady • 59 – Daně z příjmů a převodové účty

SPSKS

Pokud jsme si náklady zjednodušeně klasifikovali jako vstupy podílející se na hospodářské činnosti, pak výnosy představují druhou stranu, tedy výstupy neboli výsledky hospodářské činnosti určené k prodeji. Výnosem může být například tržba z prodeje výrobků (přírůstek aktiv podniku) nebo snížení či rozpuštění rezervy (úbytek pasiv). Prostřednictvím výnosů se podniku vracejí spotřebované složky majetku (náklady).

Pro lepší představu si charakterizujeme ústřední typy výnosů v různých podnicích podle jejich podnikatelské činnosti. Ve výrobně zaměřených podnicích bude nejčastějším typem výnosů tržba za prodej výrobků a služeb, zatímco například v bankách tvoří největší část výnosů úroky z poskytnutých úvěrů a poplatky. Podobně jako náklady i výnosy můžeme členit do několika kategorií. My se opět zaměříme na členění z hlediska účetnictví. Výnosy spadají do šesté účtové třídy, kde se dále dělí do sedmi skupin. • 60 – Tržby za vlastní výkony a zboží Řízení výroby

Stránka 41

• • • • • •

61 – Změna stavu zásob vlastní činnosti 62 – Aktivace 64 – Jiné provozní výnosy 66 – Finanční výnosy 68 – Mimořádné výnosy 69 – Převodové účty

Náklady a výnosy přímo ovlivňují výsledek hospodaření. To jestli společnost dosáhla za sledované období zisku nebo ztráty je totiž jasně patrné z následující rovnice, jejíž kladný výsledek naznačuje zisk a naopak výsledek v záporných číslech poukazuje na společnost ve ztrátě.

Odraz nákladů a výnosů je obsahem výkazu sestavovaného při účetní závěrce, a to výkazu zisku a ztráty. Tento výkaz tvoří jednotlivé složky nákladů a výnosů v členění dle předepsaného formuláře rozvahy. Formulář může být ve zjednodušeném nebo plném rozsahu. Příklady: 18) Mimo nákladů vyplývajících z předchozích příkladů spotřebovala společnost elektrickou energii v celkové hodnotě 250 800,- Kč. Za opravy dlouhodobého majetku proúčtovala společnost do nákladů 52 600,- Kč a za dopravu ke konečným zákazníkům 226 000,- Kč. Dále společnost proúčtovala hrubé mzdy zaměstnanců včetně odvodů za zdravotní pojištění a sociální zabezpečení ve výši 2 465 200,- Kč. Na silniční dani společnost zaplatila 45 000,- Kč a na dani z nemovitostí zaplatila 30 600,- Kč. Bankovní poplatky činily 28 400,- Kč. Určete, o jaký druh nákladů se jedná.

SPSKS

19) Dalším nákladem jsou úroky z úvěru. Vypočítejte jejich výši, pokud víte, že úrok byl 7%. (Lze spočítat z průměrné výše úroku v rámci roku 2008.) 20) Mimo výnosů vyplývajících z předchozích příkladů obdržela společnost náhradu škody od pojišťovny ve výši 218 000,- Kč a výnosové úroky na běžném účtu za rok 2008 činily 7 800,- Kč. Určete, o jaký druh výnosů se jedná. 21) Z předchozích příkladů vypočítejte výsledek hospodaření společnosti za rok 2008 a vypočítejte daň z příjmu právnických osob, pokud víte, že sazba daně pro rok 2008 činila 21% (daň se zaokrouhluje na celé tisíce dolů a společnost nevykázala žádné daňově neuznatelné náklady). Vycházejte přitom ze všech předchozích příkladů (od příkladu 1). 22) Sestavte výkaz zisku a ztráty za rok 2008 (bez sloupce za minulé období). Vycházejte přitom ze všech předchozích příkladů (od příkladu 1).

Řízení výroby

Stránka 42

Řízení výroby – pracovně právní vztahy 1. Získávání zaměstnání Již v úvodní kapitole jsme hovořili o potřebách každého z nás a o jejich uspokojování. Každý si jistě uvědomuje, že k uspokojování potřeb je nezbytné mít několik základních předpokladů. Jedná se především o čas, prostor a prostředky. Prostředkem k uspokojování potřeb člověka jsou v dnešní době především peníze, které mu umožňují pronajímat či nakupovat si věci, prostory, místa a spoustu dalších hmotných i nehmotných prostředků sloužících k uspokojování potřeb. Jedním ze způsobů jak peníze získat je zúčastnit se výrobního procesu jako výrobní síla – stát se zaměstnancem. Zaměstnání je vlastně právní vztah, kdy občan prodává svou pracovní sílu zaměstnavateli. Zaměstnavatelem nemusí být jen podnik. Může jím být i fyzická osoba, která své podnikatelské aktivity již nezvládá svými vlastními silami, a proto prostřednictvím odběratelsko-dodavatelských vztahů musí „kupovat“ pracovní sílu. Zaměstnání je tedy určitou formou „obchodního vztahu“ a jako takový je upraven pracovně právními vztahy. Ohodnocením nakoupené pracovní síly nebo jinak řečeno cenou za prodanou pracovní sílu, je mzda. A právě mzda je prostředkem umožňujícím uspokojování potřeb člověka. Získání zaměstnání však není samozřejmá věc. I v této oblasti funguje vztah nabídky a poptávky, projevují se zde tak jako u ostatního zboží vlivy konkurence, hodnocení kvality, porovnávání kvality a ceny a spousty dalších faktorů tak, jak je známe z klasických obchodních vztahů.

SPSKS

Ze strany potenciálního zaměstnance jde především o to, aby zaměstnavateli nabídl a blíže určil kvalitu své pracovní síly. Představit kvalitu a hodnotu své pracovní síly lze několika způsoby podle toho, jakým způsobem člověk zaměstnání hledá. Může jít o vlastní inzerát nabízející pracovní sílu, odpověď na inzerát hledající pracovní sílu, využití personální agentury, účast na výběrovém řízení na pracovní místo nebo osobní návštěva potenciálního zaměstnavatele. Při všech těchto formách je třeba zaměstnavateli nabídnout všechny znalosti, schopnosti a dovednosti. Pokud se nabízená struktura těchto kvalit setká s potřebou (poptávkou) zaměstnavatele, může dojít k uzavření pracovního vztahu. Co tedy mám zaměstnavateli nabídnout? • základní informace o sobě – jméno, příjmení a bydliště jsou samozřejmostí; dále mohu uvést telefon a e-mailovou adresu, rodinný a zdravotní stav apod.; • informace týkající se mého vzdělání – nejvyšší dosažené vzdělání, jeho obor, popř. i průběh vzdělávání včetně oboru, který jsem studoval s doložením dokladu o ukončení tohoto studia (vyučení v oboru – výuční list, střední vzdělání – maturitní vysvědčení, vysoká škola – diplom); • informace týkající se praxe – Minimálně musím sdělit, kde a jak dlouho jsem pracoval v oboru, ve kterém se ucházím o místo. Mohu však uvést průběh zaměstnání od ukončení vzdělávání, včetně oborů, ve kterých jsem pracoval, • informace o dalších znalostech – např. znalost jazyků, počítačové znalosti, absolvování odborných kurzů apod.;

Řízení výroby

Stránka 43

•

informace o dalších dovednostech – např. vlastnictví řidičského průkazu, profesních průkazů (vazač, jeřábník, svářeč apod.).

Všechny výše uvedené informace by měly být součástí strukturovaného životopisu. Je možno je doplnit ještě posudky a doporučeními od předcházejících zaměstnavatelů. Při uvádění dosaženého vzdělání postupujeme od nejnovějších údajů ke starším (doktorát, VŠ, SŠ). Základní vzdělání nemusíme uvádět, protože jeho absolvování je považováno za samozřejmost. Stejně tak (od nového ke starému) postupujeme i u uvádění praxe. V praxi uvádíme i skutečnost, že jsme byli osobou samostatně výdělečně činnou (podnikání). U všech zaměstnání uvádíme název zaměstnavatele, pracovní pozici, dobu zaměstnání v jednotlivých pozicích, popřípadě i stručně náplň práce. Vzor strukturovaného životopisu - nevyplněný: Osobní data Jméno a příjmení, titul: Datum narození: Místo narození: Státní příslušnost: Národnost: Rodinný stav: Trvalé bydliště: Telefon: (E-mail:)

Vzdělání

Sem lze vložit foto

SPSKS

rok – od – do VŠ (název VŠ, fakulta, obor) rok – od – do SŠ (název školy, obor)

Pracovní zkušenosti a odborná praxe

rok – od – do Název firmy a pracovní zařazení Do této skupiny můžeme zapsat také naše odborné stáže. Pokud jsme absolvovali nějaké brigády, uvádíme je pouze tehdy, jestliže souvisí s oborem, ve kterém chceme získat zaměstnání.

Zahraniční pobyty rok stipendium (název školy) rok stáž (název organizace, zaměření)

Zkoušky (např.:) datum datum datum datum datum

řidičský průkaz třídy B maturitní zkouška s vyznamenáním státní základní jazyková zkouška z německého jazyka certifikát o ........ školení o .....

Znalosti a dovednosti německý jazyk, anglický jazyk, práce na PC U jazyků je dobré zmínit, na jaké úrovni je ovládáte (např. slovem i písmem, pasivně, aktivně, atd...) Někteří zaměstnavatelé vyžadují při práci na PC znalosti konkrétních programů (Word, Excel...). Dále můžete uvést ty znalosti a dovednosti a také zkušenosti, které dokazují vaši profesionalitu.

Osobní předpoklady zodpovědnost, komunikativnost, spolehlivost..., Zde se zaměřte na ty vlastnosti a schopnosti (vedení menšího týmu lidí atd..), které napoví zaměstnavateli něco o vaší osobnosti a charakteru.

Řízení výroby

Stránka 44

Zájmy literatura, film, cestování, sport (lyžování, vodáctví, jízda na koni) Pokud vaše zájmy souvisí s pracovním zařazením, je to jedině výhoda.

Další vzory i možnosti přímého vyplnění strukturovaného životopisu najdeme zdarma na mnoha internetových stránkách.

2. Pracovně právní vztahy Po úspěšném „prvním kole“, kterým je získání zaměstnání, následuje již pracovně právní vztah. Ten se řídí pracovně právními předpisy. Základním pracovně právním předpisem je Zákoník práce. Zákoník práce upravuje pravidla pracovně právních vztahů, jako je pracovní poměr, jeho vznik a ukončení, dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, pracovní dobu a dobu odpočinku, bezpečnost a ochranu zdraví při práci, odměňování za práci a za pracovní pohotovost, náhrady výdajů poskytovaných zaměstnancům, řeší překážky v práci, dovolenou, péče o zaměstnance, ale i náhradu škody, vliv odborových organizací a mnoho dalších otázek. Není však jediným právním rámcem upravujícím pracovně právní vztahy. Zákoník práce je doplněn řadou dalších zákonných opatření, vyhlášek a zákonů. Významnou úlohu v pracovně právních vztazích upravuje i kolektivní smlouva. Ta je uzavírána mezi zaměstnavatelem a zástupci odborové organizace. V oblastech, kde to Zákoník práce umožňuje, mohou být kolektivní smlouvou upraveny další oblasti pracovně právních vztahů a zaměstnaneckých výhod (benefitů).

SPSKS

Jednou z prvních oblastí, kterou Zákoník práce upravuje je pracovní poměr. Základní subjekty pracovně právních poměrů ukazuje následující schéma:

Zaměstnancem mohou být jen fyzické osoby, které dosáhly 15 let věku. Den uzavření pracovní smlouvy však nesmí předcházet dni ukončení povinné školní docházky. Před ukončením povinné školní docházky mohou fyzické osoby, které dosáhly 15 let věku, vykonávat některé přiměřené práce, které neohrožují zdraví a vývoj žáků a nebrání jim v přípravě na povolání. Zaměstnavatelem mohou být jak právnické, tak fyzické osoby, které zaměstnávají fyzické osoby v pracovně právních vztazích. Fyzické osoby mohou být zaměstnavatelem nejdříve od 18 let věku.

Řízení výroby

Stránka 45

Odborové organizace jsou zvláštní právnické osoby, které vznikly podle zákona o sdružování občanů. Odborová organizace musí mít minimálně 3 členy, z nichž alespoň jeden dosáhl 18 let věku. Odborová organizace má ze zákona: • nárok na projednání – např. v oblasti ekonomické situace zaměstnavatele, změny organizace práce, systém odměňování apod., • nárok na informace – např. o hospodářských výsledcích, finanční situaci, vývoji mezd a platů perspektivách rozvoje podniku apod. (zaměstnavatel rozhoduje o informacích, které odborům poskytne), • právo spolurozhodování – určitá opatření může zaměstnavatel učinit pouze s předchozím souhlasem odborového orgánu nebo v dohodě s ním (např. hromadné propouštění, vydání pracovního řádu, čerpání sociálního fondu pokud je vytvořen apod.), • právo kontroly – nad dodržováním bezpečnosti práce, nad dodržováním pracovně právních předpisů apod., • právo kolektivního vyjednávání a uzavření kolektivní smlouvy. Tam, kde nepůsobí odborová organizace, mohou si zaměstnanci zvolit radu zaměstnanců (u zaměstnavatele nad 25 zaměstnanců), popř. zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví pracovníků – BOZP (u zaměstnavatele s více než 10 zaměstnanci). Pracovní poměr je tedy pracovně právní vztah uzavřený mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Pracovní poměr může vzniknout volbou, jmenováním nebo uzavřením pracovní smlouvy.

SPSKS

Volbou může vzniknout jen v těch případech, kde to stanoví zvláštní předpisy nebo kde to určují stanovy nebo usnesení příslušných orgánů družstev nebo sdružení občanů. Jmenováním jako jednostranným právním úkonem vzniká pracovní poměr jen u vedoucích pracovníků. Může se jednat o jmenování vnější – jmenování do funkce podle zvláštních předpisů vydaných nadřízeným orgánem, nebo jmenování vnitřní – jmenování do funkce zaměstnavatelem. V takovém případě se pracovní smlouva nazývá smlouvou „manažerskou“ a výkon funkce skončí uplynutím funkčního období, vzdáním se funkce nebo odvoláním z funkce. Skončením výkonu funkce však nekončí pracovní poměr. Uzavřením pracovní smlouvy vzniká pracovně právní vztah nejčastěji. Jedná se o dvoustranný právní úkon. Před jeho uzavřením a podepsáním pracovní smlouvy musí zaměstnavatel budoucího zaměstnance seznámit s jeho právy a povinnostmi, které by pro něho z pracovní smlouvy vyplývaly a s jeho pracovními a mzdovými podmínkami, za nichž by měl práci konat. Pracovní smlouva musí obsahovat:

Řízení výroby

Stránka 46

Změny, které se v průběhu pracovního poměru týkají skutečností uvedených v pracovní smlouvě, jsou možné opět jen jako dvoustranný právní úkon a musí být obsaženy v dodatku pracovní smlouvy upravujícím takovou změnu. Změnou pracovního poměru se rozumí i změna subjektu pracovního poměru, a to pouze změna na straně zaměstnavatele (při převodu subjektu nebo jeho části pod jiného zaměstnavatele). Může se jednat o změnu místa výkonu práce, změnu druhu práce apod. Zákoník práce upravuje v této souvislosti ustanovení týkající se převedení na jinou práci, pracovní cestu a přeložení. Skončení pracovního poměru nastane uplynutím doby u pracovního poměru na dobu určitou. U pracovního poměru na dobu neurčitou skončí pracovní poměr pouze dohodou, výpovědí, okamžitým zrušením nebo zrušením ve zkušební době. Zákoník práce upravuje u výše uvedených způsobů ukončení pracovního poměru náležitosti jednotlivých druhů skončení pracovního poměru, řeší délku výpovědní lhůty, nutnost uvádění důvodů ukončení i povinnosti zaměstnavatele při výpovědi nebo zrušení pracovní smlouvy zaměstnavatelem. V některých případech řeší Zákoník práce i odstupné v souvislosti s ukončením pracovního poměru, např. v případě výpovědi ze strany organizace pro nadbytečnost. Samostatně se Zákoník práce zabývá i méně častými formami pracovního poměru uzavíranými dvoustranným právním aktem, a to dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Jedná se o dohodu o provedení práce a o dohodu o pracovní činnosti. Náležitosti těchto dohod upravuje Zákoník práce, dohody nemusí obsahovat rozvržení pracovní doby. Zároveň z těchto dohod vyplývají odlišné srážky z mezd na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění a je u nich i odlišný způsob danění daní z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti.

SPSKS

3. Kolektivní smlouvy jako výsledek kolektivního vyjednávání

Významným dokumentem upravujícím pracovně právní vztahy je kolektivní smlouva. Ta je výsledkem kolektivního vyjednávání mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací. Toto vyjednávání je právně upraveno Zákonem o kolektivním vyjednávání. Účelem je vymezení otázek práce, pracovních a mzdových podmínek. Kolektivní smlouvy rozlišujeme podnikové, uzavřené mezi zaměstnavatelem a odborovým orgánem přímo u zaměstnavatele a vyššího stupně, uzavřené mezi příslušným odborovým svazem a svazem podnikatelů. Kolektivní smlouvy vyššího stupně jsou právně závazné i pro zaměstnavatele příslušného oboru činnosti v případě, že v podniku nefunguje odborová organizace. Zároveň není možné uzavřít v podnikových kolektivních smlouvách horší podmínky pro zaměstnance, než jsou obsaženy v kolektivní smlouvě vyššího stupně. Při uzavírání kolektivních smluv dochází i ke sporům ohledně jednotlivých ujednání kolektivní smlouvy. Zároveň může docházet ke sporům o plnění závazků smluvních stran kolektivní smlouvy. Nedohodnou-li se obě strany samy řeší se spor před zprostředkovatelem a není-li úspěšné,pak před rozhodcem. Krajním řešením sporů vyplývajícím z kolektivní smlouvy je stávka, tj. úplné nebo částečné přerušení práce zaměstnanci. Kolektivní smlouva řeší okruhy otázek, které Zkoník práce nestanoví taxativně. Jedná se zejména o upřesnění týkající se převádění na jinou práci, o práci přesčas (max. rozsah práce přesčas na 1 pracovníka, výše příplatku za práci přesčas apod.), podmínky vzniku a ukončení pracovního poměru Řízení výroby

Stránka 47

(stanovení maximální délky zkušební doby, náležitosti pracovní smlouvy apod.). Kolektivní smlouva upřesňuje přestávky na oběd (dobu a délku), upravuje výši dalších příplatků ke mzdě, délku dovolené, konkretizuje případy poskytnutí volna s náhradou mzdy. Samostatnou ucelenou část tvoří mzdy, kde je upřesněno zařazování zaměstnanců do tarifních stupňů dle konkrétních profesí, stanovena výše hodinových i měsíčních tarifů. Dále může kolektivní smlouva upřesňovat některá ustanovení Zkoníku práce v oblasti BOZP, např. čerpání sociálního fondu (dříve fond kulturních a sociálních potřeb) pokud byl zřízen (popř. obdobná plnění pokud tento fond zřízen nebyl), poskytování nadtarifních složek mzdy. Konkrétní obsah a náplň každé kolektivní smlouvy je výsledkem kolektivního vyjednávání a v jednotlivých podnicích se může značně lišit. Je to dáno jednak specifikou výrobou nebo činností daného podniku, postavením a vyjednávacími schopnostmi zástupců odborů při kolektivním vyjednávání, možnostmi daného podniku (jak finančními tak nefinančními) a řadou dalších vlivů.

SPSKS

Řízení výroby

Stránka 48

Řízení výroby – přílohová část

SPSKS

Řízení výroby

Stránka 49

SPSKS

Řízení výroby

Stránka 50

SPSKS

Řízení výroby

Stránka 51

SPSKS

Řízení výroby

Stránka 52

SPSKS

Řízení výroby

Stránka 53

SPSKS

Řízení výroby

Stránka 54

SPSKS

Řízení výroby

Stránka 55

SPSKS

Řízení výroby

Stránka 56

SPSKS

Řízení výroby

Stránka 57

SPSKS