FILOZOFICKÁ FAKULTA UNIVERZITY PALACKÉHO KATEDRA HISTORIE
SEMINÁRNÍ PRÁCE
Správní vývoj obce Jestřabí do roku 1850
Vypracoval: Petr Fojtík, jednooborová historie, 2. ročník Vedoucí práce: PhDr. Miloslav Pospíchal Akademický rok: 2004/2005
1. Úvod Moje práce na téma „Správní vývoj obce Jestřabí do roku 1850“ má pouze kompilační charakter a je v ní využito dostupné odborné literatury a několika málo pramenů. Práce je vymezena tématem, který je dobře patrný již z jejího názvu. V samotném textu jsem se snažil naznačit záležitosti týkající se vývoje správy obce Jestřabí na panství Brumov do roku 1850, jednak v obecné rovině a jednak jsem se snažil nalézt konkrétní jednotliviny v rámci tématu. V první části jsem se pokusil přiblížit ve stručnosti veškeré souhrnné informace o obci Jestřabí. Druhá část je zaměřena na popis správy oblasti východní Moravy od 12. do 16. století. Počátkem 16. století se poprvé dovídáme o obci Jestřabí z písemných historických pramenů. O tom se rozepisuji v následující části textu, kde zmiňuji správní podřízenost „manské vsi“ Jestřabí brumovskému pánu. Uvádím zde ovšem i širší souvislosti z období 16. – 18. století nezbytné k uchopení tématu. V poslední části zahrnující období od konce 18. do poloviny 19. století se zabývám vlastní samosprávou obce, ale i správou duchovní a školstvím. Potřebné informace jsem nečerpal pouze před vlastní prací, ale mnoho poznatků jsem získal již dávno před tím, než jsem zasedl k jejímu vytvoření, v době, kdy jsem vůbec netušil, že ji budu psát. Vesnice, o které ve své práci pojednávám je totiž místem, kde od dětství žiji. Vycházel jsem z monografie Petra Kubánka „Zlomky z historie obce Jestřabí“ (1997) a zejména z publikace „Jestřabí 1503 – 2003“ (2003), na které jsem se ještě v době před svým nástupem na vysokou školu spolupodílel se starostou obce ing. Pavlem Šuráněm. Nejvíce jsem ke své práci „Správní vývoj obce Jestřabí do roku 1850“ využil víceúčelové publikace „Zlínsko“ (1995), která vznikla v rámci Vlastivědy moravské pod redakcí Vladimíra Nekudy, a kde se vyskytuje několik velmi užitečných statí. Například článek od Jiřího Kohoutka „Jestřabí“, od stejného autora pak články „Slovanské a středověké osídlení“ a „Proměny sídlištní struktury ve 12. – 15. století“. Z této publikace jsem využil také dva články Zdeňka Pokludy, „Historický vývoj“ či „Správní struktura Zlínska do roku 1848“. Použil jsem i článek téhož autora „Tvrze na Zlínsku“, který byl publikován ve sborníku Zlínsko od minulosti k současnosti (12/1993). Nepoužil jsem však naopak jeho článek „Držitelé panství Brumov“ v tomtéž sborníku (16/1999), jelikož k mé práci postačovali jeho statě publikované právě ve Zlínsku (1995). Použil jsem ovšem další literaturu. Nemůžu nezapomenout na publikaci, která vyšla před sto lety v rámci Vlastivědy moravské, a to práci Františka Vácslava Peřinky „Val.-Klobucký okres“ (1905). Taktéž jsem využil článku v obnovených
Vlastivědných kapitolách z Valašskokloboucka od Kamily Nečasové „Jestřabí“ (5/2004), který víceméně vychází z jí zpracovaného inventáře ve zlínském archivu. Nahlédl jsem také do publikace mého o několik málo let staršího kolegy Petra Odehnala pojednávající o obci ve stejném regionu: „Poteč. Kapitoly z historie obce“ (2003). A také do „Historického místopisu Valašskokloboucka 1848 – 1960“ (1974) od autorů J. Kukulky a M. Zemka nebo do „Slovníku českých dějin“ (2000) od Libora Vykoupila. Poskrovnu jsem zde použil pramenů jako „Indikační skicu“ ke Stabilnímu katastru (MZA Brno, fond D9, 1828) nebo „Pamětní knihu Národní školy v Jestřabí z let 1893 – 1936“ a „Pamětní knihu obce Jestřabí z let 1924 – 1976“. Další články a literaturu, kterou uvádím v seznamu literatury na konci práce jsem použil jen k načerpání nezbytných informací, ke srovnávání anebo jsem je na seznam zařadil z toho důvodu, že souvisela s tématem.
2. Několik slov o obci Jestřabí na úvod Obec Jestřabí je příhraniční obcí ve východní části Zlínského kraje. Vesnice se nachází v Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, v rámci UNESCO v biosférické rezervaci Bílé Karpaty a Euroregionu Bílé-Biele Karpaty, zároveň náleží do etnografické oblasti Valašska.1 Vesnice leží devět a půl kilometru jihozápadně od střediska regionu Valašských Klobouk a půldruhého kilometru západně od Štítné nad Vláří. Je situována v údolí na pravém břehu řeky Vláry, v průměrné nadmořské výšce 336 m n.m. na 49°4´3,59´´ severní šířky a 17° 57´ 15,52´´ východní zeměpisné délky. Základem jejího půdorysu jsou dvě ulice, jedna je podél silnice (č. 495) vedoucí ze Slavičína do Brumova-Bylnice (tzv. „Dolňansko“) a druhá, starší, se táhne od místní kaple jižním směrem (tzv. „Horňansko“). Obydlí a hospodářské budovy jsou postaveny jak v údolí, tak částečně na svahu. Ze tří světových stran obklopují obec kopce, na východě to je vrch Brálové, na jihu se nachází masív s dvěma vrcholy, Na nivách (513 m n.m.) a Doubrava (520 m n.m.), na západní straně je vrchol kopce Rovně (435 m n.m.). Severní strana je otevřená, zde protéká řeka Vlára. Povodí vesnice tak jejím prostřednictvím přísluší k Váhu, Dunaji a Černému moři.2 1
Šuráň Pavel – Fojtík, Petr: Jestřabí 1503 – 2003. Jestřabí 2003, s. 4. Peřinka, Franišek Vácslav: Val.-Klobucký okres. Vlastivěda moravská. II. místopis. Brno 1905, s. 161; Kohoutek, Jiří: Jestřabí. In: Nekuda, Vladimír (red.): Zlínsko. Vlastivěda moravská. Brno 1995, s. 457; Kukulka, J. - Zemek, M.: Historický místopis Valašskokloboucka 1848 – 1960. FF UP. Olomouc 1974, s. 94; Březíková, Kamila: Archiv obce Jestřabí 1828 – 1945 (1949). Inventář. SOkA Zlín 1999, s. 2; Nečasová, Kamila: Jestřabí. Vlastivědné kapitoly z Valašskokloboucka. 1/2004. V. roč. Val. Klobouky 2004, s. 21; Kubánek, Petr: Zlomky z historie obce Jestřabí. Štítná nad Vláří 1997, s. 3; Šuráň P. – Fojtík, P.: Jestřabí 1503 – 2003, s. 4.
2
2
Název obce je odvozen od slova „jestřáb“, neboť obyvatelé této manské osady sloužili jako příslušníci ozbrojené čeledi královského hradu Brumov. První písemná zmínka pochází z roku 1503, jde však nepochybně o starší osadu, související se vznikem královského hradu Brumova, která byla manským statkem, vázaným na služební poměr k hradu. Součástí brumovského panství byla obec až do roku 1848, spolu s ním vždy měnila svého majitele. Prostřednictvím vrchnostenského (patrimoniálního) úřadu v Brumově byly vyřizovány veškeré její obecní záležitosti. Jestřabí bylo v minulosti ryze zemědělskou a částečně pasteveckou obcí. V minulosti se vyskytovaly různé historické názvy obce Jestřabí, jako např.: Gestrzebij (1520), ves Gestrzaby (1575, 1671), Jestrzaby (1671), Jestrzabi (1720), Jestřabí (1846), od roku 1872 užíván název Jestřabí, do konce 19. století se souběžně objevuje i Jestřaby. Na původní obecní pečeti z 18.století je zobrazen dravý pták – jestřáb, který střemhlav útočí na kořist, patrně králíka či zajíce.3 Při posledním sčítání lidu 1.března 2001 bylo v Jestřabí zjištěno 318 trvale bydlících osob, z toho 166 mužů a 152 žen. Celkem je zde 95 domů, z toho 77 je trvale obydlených. Škola, pošta, farní a matriční úřad se nacházejí v sousední Štítné nad Vláří. Nejbližší železniční stanice na Vlárské dráze je v Popově vzdáleném 2 km.4 Katastrální území obce Jestřabí nad Vláří má rozlohu 389, 46 ha. Sousedí s k.ú. Štítná nad Vláří, Popov, Bohuslavice nad Vláří, Rokytnice a Kochavec. Zemědělské pozemky mají rozlohu 284,17 ha (73% katastru obce), lesní pozemky 66,24 ha (17%), vodní plochy 3,88 ha (1%), zastavěná plocha 5,27 ha (1,3%) a ostatní plochy (silnice, neplodná půda) 29,90 ha (7,7%). Názvy některých tratí jsou: Podlání, Rokytí, Pod Vrchy, Hanková, Na Rovni, Háj, Podhajčí, Výpusta, Hliněnec, Lísky, Čertoryje, Čupek.5 K obci Jestřabí náležela v minulosti ještě osada Kochavec, která leží 3 km jižně od Jestřabí na horním toku Kochaveckého potoka. Obec Jestřabí a osada Kochavec měli společné katastrální území o rozloze 554 ha. Kochavec byl však v roce 1996 vyhlášen jako samostatné katastrální území. V roce 1976 tomu předcházelo připojení osady Kochavec k obci Rokytnice.6
3
Kohoutek, J.: Jestřabí. In: Zlínsko, s. 457; Nečasová, K.: Jestřabí. Vlastivědné kapitoly z Valašskokloboucka. 1/2004. V. roč., s. 21; Šuráň, P. – Fojtík, P.: Jestřabí 1503 – 2003, s. 5 a 44; Viz. obr. č. 1 v obrazové příloze na konci práce. 4 Šuráň P. – Fojtík, P.: Jestřabí 1503 – 2003, s. 4 a 11. 5 Peřinka, Fr. V.: Val.-Klobucký okres, s. 162; Kukulka, J. - Zemek, M.: Historický místopis Valašskokloboucka 1848 – 1960, s. 94. 6 Šuráň P. – Fojtík, P.: Jestřabí 1503 – 2003, s. 4.
3
3. Správní vývoj panství Brumov7 do počátku 16. století Území zlínského regionu, rozkládajícího se při východní hranici českého přemyslovského státu, náleželo ve starší době ke dvěma správním obvodům. Jejich rozhraničení naznačuje Zdíkova listina z r. 1141, která udává, že Tečovice, Otrokovice a Tlumačov příslušely k hradskému obvodu přerovskému. Lze tedy předpokládat, že i krajina na pravém břehu řeky Dřevnice náležela k přerovskému obvodu. Území na obou březích řeky Moravy, levý břeh řeky Dřevnice a území až ke Slavičínu a k uherské hranici spadalo pod hradský obvod spytihněvský, který byl vojenským, správním i církevním centrem tohoto regionu. Ve 13. století však jeho význam klesal a správní funkce přešly na jiná místa.8 Na přelomu 12. a 13. století, kdy došlo k vytvoření moravského markrabství a zároveň k zániku jednotlivých údělů na Moravě, byla stará hradská soustava nahrazena sítí královských hradů, které se staly centrálními body nových útvarů, označovaných jako „provincia“. Jednotlivé královské hrady byly svěřeny předním panovníkovým důvěrníkům, kteří z titulu funkce („castellanus“, „purchravius“) vykonávali na příslušném území rozsáhlé soudní, vojenské i hospodářské pravomoci.9 Úsilí přemyslovských panovníků již dlouho směřovalo k zajištění východní hranice vůči Uherskému království. V oblasti obchodně i vojensky důležitého Vlárského průsmyku se můžeme přesvědčit o prolínání mocenských vlivů českého i uherského státu z patrocinia zdejších nejstarších farních kostelů. Zatímco kostel ve Slavičíně, je zasvěcen přednímu uherskému patronu sv. Vojtěchovi, tak naopak kostel v Brumově10 je zasvěcen patronu českého státu sv. Václavovi. Přemyslovcům se podařilo ustálit hranici ve Vlárském průsmyku a na hřebenu Bílých Karpat a zajistit vstup do země brumovskou hradní pevností.11 Pohraniční královský hrad Brumov plnil nejen funkce vojenské, ale zároveň se stal v tomto regionu významným správním centrem. V poslední čtvrtině 13. století sem bylo přeneseno sídlo gubernátora Lucké provincie („provincia Lucensi“).12 K jeho tehdejšímu správnímu obvodu náleželo zřejmě území ohraničené na severu řekou Dřevnicí, na západě řekou Moravou a na jihu a východě uherskou hranicí.13 Hrad Brumov byl zároveň sídlem provinciálního soudu a spolu s hradem Lukov fungoval jako centrum správy i pro širší 7
Regionu dnešního Valašskokloboucka ve východní části Zlínského kraje. Pokluda, Zd.: Historický vývoj. In: Zlínsko, s. 158. 9 Kohoutek, J.: Slovanské a středověké osídlení. In: Zlínsko, s. 145. 10 Který leží na východ od Slavičína a je téměř bezprostředně u Vlárského průsmyku. 11 Pokluda, Zd.: Historický vývoj. In: Zlínsko, s. 160. 12 Kohoutek, J.: Slovanské a středověké osídlení. In: Zlínsko, s. 145. 8
4
teritorium a zároveň i jako sídlo hospodářské správy administrativy panovníkova majetku.14 O významu brumovského hradu v tehdejší době svědčí, že král na tomto hradě ustanovoval purkrabí (kastelány) nejvýznamnější velmože ze svého okolí. V r. 1255 se zde vyskytuje Smil ze Střílek („Zmilo purchgravius Brumoensis“), který se zde připomíná ještě r. 1273. A v letech 1294 a 1303 byl královským purkrabím na Brumově a gubernátorem Lucké provincie Oldřich z Hradce.15 Ještě ve 13. a 14. století slábla královská majetková država v tomto regionu a klesal i význam královských hradů jako správních center. Jejich širší funkce přecházely jinam, ve 14. století se stal region součástí olomouckého kraje (olomoucké cúdy).16 V průběhu 14. století zůstával Brumov v držení moravských markrabat, roku 1409 je zde připomínán jako purkrabí Jan z Popůvek.17 Ve druhé polovině 13. století sílí na území dnešního Valašskokloboucka18 kolonizační proces, podporovaný jak ze strany panovníka Přemysla Otakara II., tak i olomouckého biskupa Bruna ze Šaumburka, kdy si oba uvědomují rostoucí význam východomoravského území ve styku s uherským královstvím.19 Po polovině téhož století vznikají na okraji původně ucelené zeměpanské državy menší statky a panství drobné šlechty, vázané manskou povinností k brumovskému hradu (např. Štítná).20 Tato drobná šlechta sídlila v menších opevněných feudálních sídlech (tvrzích), v pozdější době se objevují i sídla mající charakter hospodářských dvorů.21 Koncem 14. století, kdy bylo brumovské panství stále v majetku panovníka, bylo dovršeno osídlování kraje. Nejhustší byla pochopitelně síť vesnického osídlení, ale vyskytly se zde také městečka a šlechtická sídla (hrady a tvrze). Na území byla dovršena i soustava církevní správy.22 Náboženství mající velmi důležitou roli v každodenním životě středověkého člověka se odráželo i v praktické duchovní správě regionu. Farní kostely se budovaly na významnějších místech, které byly přirozenými spádovými centry pro své okolí. Na rozsáhlejších panstvích, jako byl i Brumov, bylo farních kostelů více. Ty zde existovaly patrně již ve 13. století, avšak první písemné zmínky o nich se vyskytují až počátkem
13
Viz. mapa č. 1 v obrazové příloze na konci práce. Pokluda, Zd.: Historický vývoj. In: Zlínsko, s. 158; Pokluda, Zd.: Správní struktura Zlínska do roku 1848. In: Zlínsko, s. 344. 15 Pokluda, Zd.: Historický vývoj. In: Zlínsko, s. 160; Pokluda, Zd.: Správní struktura Zlínska do roku 1848. In: Zlínsko, s. 344. 16 Pokluda, Zd.: Historický vývoj. In: Zlínsko, s. 158. 17 Pokluda, Zd.: Správní struktura Zlínska do roku 1848. In: Zlínsko, s. 344. 18 Regionu, který je vymezen územím bývalého brumovského panství. 19 Kohoutek, J.: Proměny sídlištní struktury ve 12. – 15. století. In: Zlínsko, s. 147 - 148. 20 Kohoutek, J.: Slovanské a středověké osídlení. In: Zlínsko, s. 145. 21 Tamtéž, s. 154. 22 Pokluda, Zd.: Historický vývoj. In: Zlínsko, s. 157. 14
5
16. století. Na brumovském panství byla celkem tři centra duchovní správy, v Brumově (1518), (Valašských) Kloboukách (1518) a v Lidečku.23 Střediskem hospodářství rozsáhlého brumovského panství se stalo městečko (Valašské) Klobouky, připomínané poprvé r. 1356, kdy moravský markrabě nechal vedle existujících Starých Klobouk zřídit městečko Nové Klobouky a vybavil jej právem hradišťským.24 Na počátku husitských válek měl v moci brumovský hrad dočasně kališnický pán Boček z Kunštátu (1421, 1424), avšak ovládl jej král Zikmund Lucemburský, který části panství rozdal do zástavního držení. Roku 1426 jej odevzdal své manželce Barboře Celské, která panství svěřila roku 1432 uherskému válečníkovi Pankráci ze sv. Mikuláše. Od r. 1440 byl hrad spolu s panstvím v rukou pánů z Cimburka opět jako královská zástava. Snad již v roce 1468 se dostal do uherské moci a uherský a český král Matyáš Korvín jej dal (jak jinak) do zástavy svému vojenskému hejtmanovi Ladislavu Podmanickému z Podmanína (1474). Po něm tuto zástavu zdědili jeho synové Michal a Štěpán Podmaničtí. Před r. 1500 získal práva k dědičné držbě panství Brumov Jan z Lomnice.25
4. Obec Jestřabí v rámci brumovského panství v 16. - 18. století Území dnešního Valašskokloboucka náleželo ve středověku k Olomouckému kraji, po novém správním rozdělení v roce 1637 se však tento region stal součástí kraje Hradišťského, jehož součástí zůstal až do r. 1848. Nejnižší základní správní jednotkou státu byly po celou dobu feudalismu panství a statky, které byly v rukou šlechtických či církevních vlastníků. Ti pak v rámci obvodu svého majetku vykonávali i pravomoci veřejné a soudní správy, vybírání daní (berní) či vojenské odvody.26 Od počátku 16. století, kdy brumovské panství přešlo z královských rukou do dědičné šlechtické držby, i zde fungoval vrchnostenský (neboli patrimoniální) úřad pro záležitosti poddaného venkovského obyvatelstva. „Ve čtvrtek po svatém Mikuláši léta božieho tisícieho pětistého třetího“27 vydává král Vladislav II. Jagellonský listinu, kterou potvrzuje dědičná vlastnická práva na panství Brumov uherským šlechticům bratrům Michalovi a Štěpánovi Podmanickým. V této listině zároveň
23
Tamtéž, s. 162 - 163. Tamtéž, s. 161. 25 Pokluda, Zd.: Správní struktura Zlínska do roku 1848. In: Zlínsko, s. 344. 26 Tamtéž, s. 315. 27 Tedy dne 7. prosince 1503. 24
6
nalézáme i první písemnou zmínku týkající se „manství a vsi“ Jestřabí. Bratři Podmaničtí získali dědičná vlastnická práva na brumovské panství již před tím od Jana z Lomnice.28 Na brumovském panství existovalo v 16. století několik vesnic, které byly v lenním vztahu k brumovskému hradnímu pánu. Z větší části šlo však pouze o tzv. „many robotní“, kteří drželi jen jednu či několik vesnických usedlostí. Naproti tomu „urození (ušlechtilí) manové“ byli jen v Popově (Popově Kři), Mirošově a v Jestřabí. Tito manové měli zvláštní postavení v tom, že drželi svá manství dědičně. Nedrželi je však jako klasické zemsko-deskové statky, jejichž držba by se jim do zemských desek zaznamenávala, tak jako zemanům. Manové je drželi jako propůjčené nemovitosti a byli podřízeni lennímu právu a lenním slibem byli vázáni ke své vrchnosti. Jejich hlavním úkolem byla služba, nejdříve vojenská, v pozdějších dobách však šlo spíše o to, aby spravovali určité území (vesnice či vesnici). Manové vykonávali i další služebné povinnosti (např. dodávku dřeva a potravin, pomoc při honech, apod.). Měli však i svá práva, kdy vedle svých povinností nemuseli nic platit či odvádět v naturáliích. Měli také právo svobodného lovu či rybolovu, anebo si mohli brát v lese dřevo, nemuseli platit mýta a cla, etc.29 V Jestřabí i v sousedním Popově (Popův Keř) sídlil man na tvrzi, které sloužily kromě obytných účelů i jako sídlo správy feudálního statku. Pokud vznikl nový statek, vyvstala i potřeba vystavět tvrz, ztráta samostatnosti statku naopak znamenala zánik tvrze či její proměnu k jinému účelu (např. pro hospodářské využití). Tvrze v regionu jsou doloženy od 14. století, avšak v této době se ještě nedovídáme o tom, kdy která tvrz byla zbudována, ale jsme pouze informováni již o tvrzi existující. Jak poznamenává Zdeněk Pokluda, tak tvrzí bylo na brumovském panství podstatně méně (jenom dvě) než na panstvích v západní části zlínského okresu, kde je v předhusitské době zmiňováno tvrzí sedm. V letech 1480 – 1530 se na celém území zlínského okresu vyskytuje dalších 7 tvrzí. V té době se také dovídáme o tvrzích na brumovském panství, totiž právě v Popově30 a Jestřabí, která se zde připomíná v letech 1518 a 1520.31 Z pramenů však už nezjistíme jména osob (manů), které drželi ves Jestřabí manským právem a zároveň sídlili na zdejší tvrzi. Teprve r. 1527 se zde připomíná jediný jestřabský man, Jan Flajha z Jestřabí, doložený již r. 1516 jako měšťan v (Uherském) Brodě. Roku 1543 pohání brumovský pán Adam z Lomnice lukovského pána Bočka z Kunštátu, že mu nechce vydat zběhlého mana a poddaného Jana Flajhu z Jestřabí. 28
Zapsáno v Moravských zemských deskách pro kraj olomoucký, ZDO II, 147: Pokluda, Zd.: Správní vývoj Zlínska do roku 1848. In: Zlínsko, s. 316; Šuráň, P. – Fojtík, P.: Jestřabí 1503 – 2003, s. 5, 8 – 9 a 44. 29 Vykoupil, Libor: Slovník českých dějin. Brno 2000, s. 311, 607 - 608; Odehnal, Petr: Poteč. Kapitoly z historie obce. Poteč 2003, s. 26 – 27. 30 Tvrz se zde poprvé připomíná roku 1503 a naposledy v roce 1579.
7
Manství v Jestřabí zaniklo ještě v průběhu 16. století, snad někdy po roce 1543, kdy Jan Flajha svůj manský statek opustil. Později se již ani o tvrzi ani o dalších manech v Jestřabí nedovídáme.32 Podle záznamu obecního kronikáře z 20. letech 20. století se údajně stále ještě vypravuje
o tom, kde stávala v Jestřabí tvrz. Mělo to být údajně na místě mírného návrší
na jihozápadním okraji obce, kde v současnosti stojí domy s čp. 24, 26, 45 a 117.33 Jak již bylo zmíněno, k obci Jestřabí náležela také osada Kochavec. Poprvé je osada pod názvem Kuchaviec připomínána roku 1503 v tomtéž dokumentu jako Jestřabí, snad již tehdy byla vylidněná. Roku 1512 je osada Kochavec uváděna ještě jako existující, ale při dalších prodejích panství Brumov v letech 1518, 1520 (Kuchavec) a 1575 (Kochavec) je osada uváděna jako pustá.34 Brumovské panství zahrnovalo počátkem 16. století dvě městečka a na dvě desítky 35
vesnic
a patřilo tak k největším v oblasti jižního Valašska.36 V průběhu 16. století, stejně
jako i jinde, prošlo brumovské panství viditelným hospodářským vzestupem. Příjmy vrchnosti vzrůstaly, rozšiřoval se chov ovcí, rybníkářství, pivovarnictví a páteří hospodaření se staly panské dvory. Brumovský hrad prošel přestavbou, kdy se z něj stala renesanční pevnost odpovídající plně nárokům své doby.37 Jan z Lomnice přece jen brumovské panství do své držby získal, roku 1519 jej koupil od Michala Podmanického. Jeho vnučka Magdalena z Lomnice roku 1574 zastavila ves Jestřabí Řehoři Babindalimu z Babindalu, šlechtici z Uher, pánu na Ludanicích na Slovensku, který držel také sousední Popov.38 Ještě roku 1574 prodala Magdalena z Lomnice celé brumovské panství Zdeňkovi Říčanskému Kavkovi z Říčan. Ten se postaral o to, aby mu bylo ihned navráceno zastavené Jestřabí. Ves pak trvale zůstávala součástí brumovského panství.39 Zdeněk Kavka povolil uzdu svévoli a vymáhal na poddaných do té doby neobvyklé povinnosti, přičemž docházelo mezi ním a poddanými ke konfliktům. V roce 1582 byl Zdeněk Kavka zastřelen u Zádveřic, pachatel však nebyl nikdy vypátrán. I další držitelé brumovského panství neměli se svými poddanými zrovna ideální vztahy a poddaní se zvýšeným nárokům vrchnosti bránili (1592, 1596). Novým zdrojem napětí se staly sílící snahy obnovit v kraji
31
Pokluda, Zd.: Tvrze na Zlínsku. In: Zlínsko od minulosti k současnosti 12, 1993, s. 115 – 118. Tamtéž, s. 118 a 120; Odehnal, P.: Poteč. Kapitoly z historie obce, s. 26 – 27; Šuráň, P. – Fojtík, P.: Jestřabí 1503 – 2003, s. 44; Mihel, Karel: Kronika obce Štítná nad Vláří. 1957, nestránkováno. 33 Obec Jestřabí, Pamětní kniha obce Jestřabí 1924 – 1976, nestránkováno. 34 Pokluda, Zd.: Správní vývoj Zlínska do roku 1848. In: Zlínsko, s. 317 a 347. 35 Viz. mapa č. 2 na konci práce v obrazové příloze. 36 Kohoutek, J.: Slovanské a středověké osídlení. In: Zlínsko, s. 154. 37 Pokluda, Zd.: Historický vývoj. In: Zlínsko, s. 167 - 168. 38 Pokluda, Zd.: Tvrze na Zlínsku. In: Zlínsko od minulosti k současnosti 12, 1993, s. 120 a 166. 39 Pokluda, Zd.: Správní struktura Zlínska do roku 1848. In: Zlínsko, s. 344. 32
8
katolické vyznání. Obyvatelstvo bylo nejdříve kališnické, ale po polovině 16. století zde převládalo luteránství s tím, že zde vznikaly i obce Jednoty bratrské, které sídlily zřejmě v Brumově, Valašských Kloboukách a ve Vlachovicích. Vrchnost počátkem 17. století zvala na panství katolické kazatele a jezuitské misionáře (1602, 1603).40 Život na brumovském panství i v obci Jestřabí ovlivnily velmi silně události následujících desetiletí, kdy došlo k vylidňování i k hospodářským ztrátám. Nejdříve pustošili tento region uherští povstalci Štěpána Bočkaje (1605). Zdejší poddaní se pak na počátku třicetileté války postavili na odpor proti císaři a na podzim 1621 dokonce dobyli sídlo svého katolického pána Jana Kavky z Říčan - hrad Brumov. V dalších letech třicetileté války, kdy postihla region válečná tažení různých armád z celé Evropy, zpustly mnohé grunty. Vrchnost se je poté snažila osadit novými obyvateli a obnovit tak řádné hospodaření a zvýšit příjmy z panství. Po třicetileté válce a tedy i po začátku procesu obnovy postihla region nová pohroma, na podzim 1663 zde vpadli Turci a Tataři a vyplenili vesnice na celém panství.41 Těsně před turkotatarským vpádem došlo k rozdělení brumovského panství na 5 dílů mezi 5 dcer Ester Forgáčové (+1659). Každý z dílů obsahoval pětinu brumovského hradu, po pětině Brumova, (Valašských) Klobouk a určitý díl vesnic. Jestřabí připadlo spolu se Štítnou, Popovem, Bohuslavicemi, Křekovem, Lipinou a Potečí Juditě provdané hraběnce Tatenbachové. Vymezené pětiny však dlouho pohromadě nezůstaly, tříštily se a přeskupovaly. Do roku 1731 se zformovaly do třech různě rozsáhlých celků, které pak nadále existovaly samostatně, označované jako Brumov I, Brumov II (Haluzice) a Brumov III (Návojná). V roce 1729 Josef Iléšházy odkoupil od Selbů celou bývalou tatenbašskou pětinu panství, aby tak do svých rukou soustředil největší část bývalého panství (Brumov I).42 Počátkem 80. let 17. století a v prvním desetiletí 18. století (Rákocziho povstání) se válečné vpády na Valašskokloboucko opakovaly. I přes to ve druhé polovině 17. století přibývalo obyvatel a města s vesnicemi se více zalidňovala. Z mnoha bývalých poddanských hospodářství učinila vrchnost panské dvory - vrchnostenská hospodářství ve vlastní režii.43 Stalo se to i v případě zaniklé osady Kochavec, v polovině 18. století (1750) je zde poprvé připomínán panský dvůr, jehož plocha tehdy obdělávaných pozemků činila 225 měřic. Svou funkci si udržel až do r. 1909, kdy jej tehdejší vlastník brumovského velkostatku Anton Dreher prodal nájemníkům.44 40
Pokluda, Zd.: Historický vývoj. In: Zlínsko, s. 169. Pokluda, Zd.: Historický vývoj. In: Zlínsko, s. 169 – 170 a 172 - 173. 42 Pokluda, Zd.: Správní struktura Zlínska do roku 1848. In: Zlínsko, s. 346. 43 Pokluda, Zd.: Historický vývoj. In: Zlínsko, s. 174. 44 Tamtéž, s. 175. 41
9
Od druhé poloviny 17. století, kdy se region opět více zalidňoval, se množily i další formy vrchnostenského hospodaření, vznikaly mlýny, palírny, pily, cihelny či olejny, etc. Provoz panských velkostatků však závisel na robotní práci poddaných. Lidé museli odevzdávat peněžní a naturální dávky, robotovat, odebírat a platit produkty panských podniků a pochopitelně ještě hospodařit na vlastních usedlostech.45 Vykonávání vrchnostenské správy v každé obci měl na starosti fojt. Tento úředník, který sloužil jako prostředník mezi vrchností a poddanými, předepisoval poddaným robotu, zapisoval si odrobotované dny, sbíral a odváděl vrchnosti úroky a vybíral i daně. Fojt byl svobodníkem, neodevzdával tudíž ani urbariální dávky a jeho úřad byl dědičný. Naproti tomu funkce rychtáře byla každoročně obnovována a on sám byl nejvyšším představeným samosprávy obce. Byl však poddaným stejně jako ostatní vesničané, i on robotoval.46 To vše se samozřejmě týkalo i Jestřabí. Podle F. V. Peřinky jestřabjané robotovali z čtvrtlánu (80 měřic) 105 dní, výkup z roboty z čtvrtlánu činil 200 zlatých. Fojtství bylo dědičné na čtvrtláně čp. 9.47 Na znamení své samosprávy mívaly obce pečetě. Na původní jestřabské obecní pečeti z 18. století je zobrazen jestřáb, který střemhlav útočí na kořist, na králíka či zajíce.48
5. Obec Jestřabí v závěru 18. a v první polovině 19. století Tereziánské reformy a josefinské patenty dalekosáhle ovlivnily život společnosti, šlechta ztrácela bývalý vliv a poddanské obyvatelstvo získávalo větší prostor a nové příležitosti. Spolu s reformami docházelo ke změně hospodářských poměrů, k populačnímu růstu, ale i ke změně podmínek duchovního života lidí. Což se projevilo i na panství brumovském, které bylo po skončení třicetileté války pochopitelně zcela rekatolizováno. Již v minulosti bylo Jestřabí součástí farnosti Brumov a v průběhu 17. a 18. století tomu nebylo jinak. Ze soupisu z r. 1771 – 1772 vyplývá, že do brumovského farního kostela docházeli obyvatelé Jestřabí spolu s věřícími z Brumova, Bylnice, Štítné, Popova, Návojné, Nedašova a Nedašovy Lhoty.49 V letech 1784 - 1787 byl ve Štítné postaven nový římsko-katolického kostel, který se podle josefínských reforem církevní správy stal lokální
45
Tamtéž, s. 175. Peřinka, Fr. V.: Val.-Klobucký okres, s. 24 – 25, 33 a 36 – 37. 47 Tamtéž, s. 162. 48 Kohoutek, J.: Jestřabí. In: Zlínsko, s. 457; Peřinka, Fr. V.: Val.-Klobucký okres, s. 36 – 37; Viz. obr. č. 1 v obrazové příloze na konci práce. 49 Pokluda, Zd.: Historický vývoj. In: Zlínsko, s. 171 - 172. 46
10
kaplankou pro Štítnou, Popov a Jestřabí.50 Církevní desátek přesto obyvatelé Jestřabí platili nadále brumovskému faráři, a to 7 kop rži, 7 kop ovsa, 22 slepic a 14 vozů dřeva.51 V rámci josefínského tolerenčního patentu se zde nevyskytli žádní nekatoličtí věřící.52 S přiblížením církevní správy obyvatelům v Jestřabí, došlo ke změnám i ve školství. V minulosti bylo Štítensko přiškoleno do farní školy v Brumově, kam měli žáci v zimě docházet. Od roku 1787 navštěvovaly děti z Jestřabí triviální školu ve Štítné, která byla zřízena při lokální kaplance. Krátce před zřízením školy vyučoval v zimním období doma děti mistr kožešnický se svou ženou. Vyučování v triviální škole probíhalo v českém jazyce a prvním učitelem byl Jan Feygerle. Docházka byla velice slabá, z Jestřabí v letech 1787 - 1791 docházelo z 22 chlapců školou povinných jenom osm a z 25 děvčat pouze pět. Štítenskou školu navštěvovaly děti z Jestřabí téměř po celé 19. století,53 např. v roce 1846 zde mělo docházet 60 jestřabských dětí.54 Obec Jestřabí od okamžiku, kdy se o ní vyskytuje první písemná zmínka (1503), až do konce feudalismu v roce 1848 náležela k brumovskému panství a spolu s ním také vždy měnila svého majitele. Po celou tuto dobu podléhala také vrchnostenskému úřadu v Brumově.55 Jména těch, kteří byli majiteli panství nám nejsou neznámá. Naopak je tomu u lidí, kteří stáli v čele samosprávy obce Jestřabí či zprostředkovávali správu vrchnostenskou. Jejich jména jsou nám prozatím, až na jednu výjimku, neznámá. Z Indikační skici z roku 1828, která je první katastrální mapou obce Jestřabí sloužící pro potřeby Stabilního katastru, se lze mimo jiné dozvědět,56 že purkmistrem v Jestřabí byl tehdy Tomáš Novák z čp. 17 a dědičný úřad fojta vykonával Antonín Žalek z čp. 9. Dále se zde vyskytují jména třech přísežných, Františka Fojtíka z čp. 6, Martina Šmotka z čp .52 a Josefa Hýbla z čp. 32.57 V roce 1848, kdy bylo zrušeno poddanství a zanikly také robotní povinnosti, skončily správní, berní a soudní pravomoci vrchnostenského úřadu v Brumově. Do vytvoření politických úřadů v roce 1850 však patrimoniální úřady dočasně vykonávaly veřejnou a soudní správu na státní útraty. Správní reformou bylo zrušeno dosavadních 6 moravských krajů a místo nich vytvořeny dva – brněnský a olomoucký, do kterého bylo bývalé panství 50
Od září 1856 je štítenská lokální kaplanka samostatnou farností. Fr. V. Peřinka uvádí, že tento desátek byl v r. 1777 stejný jako v době po zřízení lokální kaplanky.: Peřinka, Fr. V.: Val.-Klobucký okres, s. 161 – 162; Šuráň, P. – Fojtík, P.: Jestřabí 1503 – 2003, s. 26. 52 Peřinka, Fr. V.: Val.-Klobucký okres, s. 38. 53 V roce 1893 byla zřízena škola v Jestřabí. 54 Šuráň, P. – Fojtík, P.: Jestřabí 1503 – 2003, s. 20. 55 Pokluda, Zd.: Historický vývoj. In: Zlínsko, s. 178; Šuráň, P. – Fojtík, P.: Jestřabí 1503 – 2003, s. 5. 56 Součástí katastrálního území obce Jestřabí je i panský dvůr Kochavec.: MZA Brno, fond D9, Stabilní katastr indikační skica, 1828. 57 MZA Brno, fond D9, Stabilní katastr - indikační skica, 1828; Šuráň, Pavel – Fojtík, Petr: Jestřabí 1503 – 2003, s. 15. 51
11
brumovské zahrnuto. 1. ledna 1850 byla obec Jestřabí začleněna do politického okresu (okresního hejtmanství) Uherský Brod. Od 1. července 1850 začalo na území okresního hejtmanství fungovat několik soudních okresů s okresními soudy, přičemž Jestřabí bylo začleněno do soudního okresu Valašské Klobouky. Podle tzv. Stadionova prozatímního obecního zřízení ze dne 17. března 1849 se základním článkem správy staly napříště obce řízené vlastní samosprávou. Na základě tohoto dokumentu vznikl v následujícím roce v Jestřabí obecní úřad.58 V čele obecní samosprávy se objevuje starosta,59 který spravuje obec spolu s radními, volenými z obecního výboru. Úřední záležitosti vyřizuje písař.60 Prozatím však nemůžeme říci, že bychom znali z této doby nějaké konkrétní jméno představeného, ba ani starosty.
58
Pokluda, Zd.: Historický vývoj. In: Zlínsko, s. 178; Štrobík, Vladimír: Správní vývoj Zlínského okresu po roce 1848. In: Zlínsko, s. 365 - 366; Šuráň, P. – Fojtík, P.: Jestřabí 1503 – 2003, s. 5. 59 F. V. Peřinka poznamenává, že ještě v jeho době (1905) se starostovi ve zdejším regionu říká „rychtář“. 60
Peřinka, Fr. V.: Val.-Klobucký okres, s. 33.
12
6. Závěr Jsem si vědom, že jednotlivá dílčí témata této práce by se dala jistě ještě hlouběji rozpracovat do samostatných seminárních prací (např. otázka manské vsi Jestřabí). Samotnému tématu by se dalo zřejmě ještě více věnovat, prostudovat více odborné literatury a pramenů, než jsme učinil doposud. Avšak i tak, tato skromná práce poslouží svému účelu, kdy se snaží popsat vymezený rámec správního vývoje obce Jestřabí v průběhu staletí až do roku 1848. Zejména bych chtěl poděkovat panu PhDr. Miloslavu Pospíchalovi, nejen za jeho „průvodcovství“ po dějinách správy v uplynulém akademickém roce, ale i za jeho trpělivost při pročítání celého tohoto textu a děkuji mu rovněž za všechny připomínky k práci.
V Jestřabí, dne 4. září 2005.
13
7. Literatura a prameny 7.1. Literatura: Blesík, Jan: Francova Lhota. Historický obrázek obce, jejího území, lidu a života do konce 19. století. Francova Lhota.61 Březíková, Kamila: Archiv obce Jestřabí 1828 – 1945 (1949). Inventář. SOkA Zlín 1999. Havlíček, Bedřich: Přehledný nástin dějinného vývoje valašskoklobouckého okresu v období feudalismu a kapitalismu. Jubilejní čítanka o Valašskokloboucku. 1956. Hosák, Ladislav: Historický místopis země moravskoslezské. Brno 1938. Janák, Jan (red.): Dějiny Moravy, 3/1. Vlastivěda Moravská. Brno 1990. Kohoutek, Jiří: K nejstarším dějinám hradu Brumova. In: Gottwaldovsko od minulosti k současnosti 4, 1982, s. 199 – 225. Kubánek, Petr: Zlomky z historie obce Jestřabí. Štítná nad Vláří 1997. Kubánek, Petr: Zlomky z historie obce Popov. Štítná nad Vláří 1998. Kubánek, Petr: Zlomky z historie obce Štítná nad Vláří. Štítná nad Vláří 1994. Kukulka, J. - Zemek, M.: Historický místopis Valašskokloboucka 1848 – 1960. FF UP. Olomouc 1974. Mihel, Karel: Kronika obce Štítná nad Vláří. 1957. Mihel, Karel: Ze štítenské kroniky. Štítná nad Vláří 1956. Odehnal, Petr: Poteč. Kapitoly z historie obce. Poteč 2003. Nečasová, Kamila: Jestřabí. Vlastivědné kapitoly z Valašskokloboucka. 1/2004. V. roč. Val. Klobouky 2004. Nekuda, Vladimír (red.): Zlínsko. Vlastivěda moravská. Brno 1995. Peřinka, Franišek Vácslav: Val.-Klobucký okres. Vlastivěda moravská. II. místopis. Brno 1905. Pokluda, Zdeněk: Držitelé hradu Brumova. In: Zlínsko od minulosti k současnosti 16, 1999, s. 5 – 92. Pokluda, Zdeněk: Tvrze na Zlínsku. In: Zlínsko od minulosti k současnosti 12, 1993, s. 115 - 240. Šuráň, Pavel – Fojtík, Petr: Jestřabí 1503 – 2003. Jestřabí 2003. Válka, Josef: Dějiny Moravy, 2. Morava reformace, renesance a baroka. Vlastivěda Moravská. Brno 1995. Vykoupil, Libor: Slovník českých dějin. Brno 2000.
7.2. Prameny: MZA Brno, fond D9, Stabilní katastr - indikační skica, 1828. Obec Jestřabí, Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí, 1893 – 1936.62 Obec Jestřabí, Pamětní kniha obce Jestřabí 1924 – 1976.63
61
Neuvedeno datum vydání publikace. Kopie, originál je uložen v SOkA Zlín. 63 Kopie, originál je uložen v SOkA Zlín. 62
14
8. Obrazová příloha Mapa č. 1
Správní obvod hradu Brumova (Lucká provincie) Převzato z publikace: Pokluda, Zdeněk: Držitelé hradu Brumova. In: Zlínsko od minulosti k současnosti 16, 1999, s. 15.
15
Mapa č. 2
Panství Brumov a lenní statek Slavičín kolem roku 1513 Převzato z publikace: Pokluda, Zdeněk: Držitelé hradu Brumova. In: Zlínsko od minulosti k současnosti 16, 1999, s. 33.
16
Obr. č. 1
Na staré obecní pečeti z 18.století je zobrazen dravý pták – jestřáb, střemhlav útočící na kořist, patrně králíka či zajíce. Převzato z publikace: Kubánek, Petr: Zlomky z historie obce Jestřabí. Štítná nad Vláří 1997, obálka.
17
9. Obsah
1. Úvod
1
2. Několik slov o obci Jestřabí na úvod
2
3. Správní vývoj panství Brumov do počátku 16. století
4
4. Obec Jestřabí v rámci brumovského panství v 16. - 18. století
6
5. Obec Jestřabí v závěru 18. a v první polovině 19. století
10
6. Závěr
13
7. Literatura a prameny
14
7.1. Literatura
14
7.2. Prameny
14
8. Obrazová příloha
15
9. Obsah
18
18
