INPROFORUM 2011, České Budějovice, ISBN 978-80-7394-315-8
SPRÁVNÍ TRESTÁNÍ PROVÁDĚNÉ ÚZEMNÍMI SAMOSPRÁVAMI ADMINISTRATIVE PUNISHMENT UNDER THE CONDITIONS WITH COMMISSIONED LOCAL AUTHORITY
HRUBÝ Rudolf
Abstract The paper deals with the theme of offense offenses and procedures in terms of municipalities with commissioned local authority, experience and knowledge from the development of administrative punishment since 1993, particularly in offenses against civil coexistence and offenses against property. Considerations de lege ferenda in the context of social change. Key words: administrative punishment, municipalities, local autority. JEL Classification: K Abstrakt Tento příspěvek se zabývá tématikou správního trestání, konkrétně přestupků a přestupkového řízení v podmínkách obce s pověřeným obecním úřadem, zkušenostmi a poznatky z vývoje správního trestání od roku 1993 zejména v oblasti přestupků proti občanskému soužití a přestupků proti majetku. Úvahy de lege ferenda v kontextu se společenskými změnami. Klíčová slova: správní trestání, obce, územní samospráva.
Úvod Podle současně platné legislativy, je právní úprava správních deliktů rozdělena na přestupky a správní delikty jednak fyzických osob, dále správní delikty právnických a fyzických osob bez ohledu na zavinění, správní disciplinární delikty a správní pořádkové delikty a dále na přestupky. Obecně je přestupkem zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v zákoně č.200/1990 Sb. O přestupcích nebo v jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt, postižitelný dle zvláštních předpisů nebo o trestný čin. Zákon č. 200/1990 Sb. o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, po dobu více než 20 let i přes své určité nedostatky nesporně významným způsobem napomáhá vést občany k dodržování ochrany veřejného pořádku, občanského soužití a majetku.
159
INPROFORUM 2011, České Budějovice, ISBN 978-80-7394-315-8
Metodika a literární přehled Příspěvek se zaměřuje na aplikaci právní normy (Zákon č. 200/1990 Sb. o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů) v podmínkách obce s pověřeným obecním úřadem. Zdůrazněny jsou pravděpodobné příčiny růstu přestupkových jednání a změnách v jednání pachatelů při páchání přestupků. Literární přehled „Nejfrekventovanějšími“ přestupky jsou přestupky podle ust. § 49 proti občanskému soužití a ust. § 50 přestupky proti majetku. Za sledované období se počet přestupků resp. podání občanů nebo státních – nejčastěji policejních orgánů zvýšil, jak bude ostatně níže uvedeno. Nezvýšilo se pouze množství projednávaných přestupků, ale – a to je jistě závažnější jev – změnil se velké míře i způsob spáchání přestupku. Příčin je jistě celá řada, ale jak vyplývá z konkrétně projednávaných a pravomocně rozhodnutých, zastavených a odložených přestupků, lze dovozovat, že tento nepříznivý vývoj je vlastně svým způsobem daň za společenské a politické změny v české společnosti, které se odehrály po roce 1989. Je to nepochybně rub rozsáhlých demokratických svobod, obsažených jak v Ústavě České republiky, tak i v Listině základních práv a svobod a v neposlední řadě též zrušení povinnosti, že "každý občan musí být zaměstnán", z toho plynoucí jistá rozvolnění životních hodnot, morálky a samotného chování. Dřívější obavy a respekt dnes již střední a starší generace před tehdejšími orgány činnými v trestním řízení a vůbec předrevolučními represivními orgány, který měl každý příslušník této generace jaksi zažito přímo pod kůží, bylo postupně nahrazeno velmi extenzivním chápáním současné nastupující generace. Je zřejmé, že na růstu přestupků mají vliv i média, internet, a v neposlední řadě PC hry a podobné „vymoženosti“ současné doby, které mají přímý negativní vliv, zejména na mladistvé pachatele. Dalšími významnými faktory je nepochybně i výchova přímo v rodině a do určité míry i rozpad klasické rodiny. Nezanedbatelným a významným aspektem, zejména v poslední dekádě je i změna struktury obyvatel na venkově, zejména pak v menších městech. Při bližším zkoumání lze na první pohled prokázat, že procento spáchaných přestupků je výrazně vyšší u osob, resp. jejich dětí, které se přistěhovaly do míst s tradiční strukturou obyvatelstva z jiných částí naší republiky, či z jiných států, nejprve zejména za vidinou snazších výdělkových možností a posléze (a to je mnohem závažnější jev) se velmi často jedná o osoby, které byly do takovýchto menších venkovských sídel přestěhovány z často velmi lukrativních částí větších měst. To samozřejmě proti sobě na straně jedné staví starousedlíky s určitými zvyky a na straně druhé „náplavy“. Tato druhá skupina se často vyznačuje vysokým procentem nezaměstnanosti a také jiným žebříčkem hodnot a v souvislosti s tím i velmi široce chápaným pojmem dodržování veřejného pořádku. Za uplynulé dvacetileté období se tedy změnila i „struktura“ přestupků, která se zejména v posledních letech vyznačuje zvýšenou surovostí a bezohledností, lhostejností a neúctě k druhému. Centry přestupkové činnosti bývají často herny, bary s nepřetržitým provozem a diskotéky. Klasické vesnické hospody, zábavy a plesy následují až v dalším pořadí. Přestupky nejsou bohužel páchány jen pod vlivem alkoholu, ale ve stále zvyšující míře i pod vlivem návykových látek. V přestupkové agendě se v průběhu devadesátých let projevila i „módní“ vlna přestupků související s chovem psů často bojových plemen nebo jejich kříženců, které si jejich majitelé pořídili, aniž by se vůbec zabývali odpovídajícím výcvikem. Ve většině případů se jedná 160
INPROFORUM 2011, České Budějovice, ISBN 978-80-7394-315-8
o napadení jiné osoby, jindy jde vlastně až o týrání zvířete samotného. Do toho navíc přistupuje velmi často konflikt mezi majiteli psů a myslivci, resp. s právními předpisy na úseku myslivosti. Zvláštní skupinou jsou podání, která lze označit jako quasi přestupky. Oznamovatelé těchto skutků si někdy nevědomě, ale většinou i vědomě pletou příslušnost správního orgánu a soudu. Projednání věci před komisí pro projednávání přestupků totiž tzv. nic nestojí, zatímco projednání věci před soudem představuje nepochybně často značný finanční náklad. Předmětem takovýchto věcí jsou téměř vždy sousedské neshody majetkového charakteru, spory o vedení hranic mezi jednotlivými nemovitostmi. Často je komisi předkládán takovýto druh sporů, které se snaží oznamovatelé podřadit pod ust. § 49 odst.1 písm. c) přestupkového zákona a pokouší se zaměňovat obsah tohoto ustanovení, které se zabývá zejména schválnostmi nebo jiným narušováním občanského soužití za věc, která může být řešena pouze občanskoprávní cestou. Podobně je tomu i u věcí, které se týkají porušování stavebních předpisů. Velmi častým případem potom jsou věci týkající se přestupků proti majetku ve smyslu ust. § 50 přestupkového zákona, které jsou v řadě případů vlastně skrytými majetkovými trestnými činy. „Magickou hranicí“ mezi přestupkem a trestným činem je částka 5000 Kč. Již poté, co je přestupkový spis postoupen příslušným obvodním oddělením Policie ČR a po jeho prostudování při přípravě projednání přestupku, je totiž velmi často pochybné, zda-li cena odcizené věci je skutečně nižší než uvedená částka. Komise si pak klade otázku, jak je možné, že cena rok starého jízdního kola, které při koupi stálo více než 10 až 15 tisíc je v době odcizení posouzena jako cena nižší než hraničních 5000 Kč. Ceny takovýchto cenově dražších předmětů, ale nejen jízdních kol, ale i mobilních telefonů a elektroniky vůbec, bývá obvykle zjišťována telefonickým dotazem policejního orgánu na prodejně použitého zboží, bazaru či zastaváren. Státním zastupitelstvím však obvykle byla potvrzena správnost postupu policie. Možná je to dáno i tím, že české soudy jsou velmi přetížené takovýmto druhem trestné činnosti a tyto skutky chápají jako věci marginální.
Výsledky V konkrétních podmínkách sledovaného města Lišov s pověřeným obecním úřadem, kde Rada podle zákona zřídila komisi pro projednávání přestupků je vývoj přestupkovosti následující. Z níže uvedeného přehledu (tabulka 1) je zřejmé, že počet projednávaných přestupkových věcí se zvyšuje. Některé příčiny tohoto nárůstu jsou uvedeny v předchozí části mého příspěvku, přičemž je však nutno říci, že řada věcí byla projednána bez zahájení správního řízení, přičemž pachatel zpravidla uznal svojí vinu a byl ochoten zaplatit peněžitou sankci a správní řízení tedy nemuselo být vůbec zahajováno. Tento způsob je, zejména po přijetí zákona č. 500/2004 Sb. správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, který je mnohem komplikovanější než předchozí správní řád, mnohem častěji využíván, neboť komise se tak brání přísně formalizovanému a zdlouhavému pojetí tohoto právního předpisu, které by při zahájení správního řízení značně administrativně právně zatěžovalo projednání i té nejjednodušší přestupkové věci. Z přehledu dále rovněž vyplývá, že v řadě věcí byla komisí vyslovena nepříslušnost a věc byla postoupena jinému správnímu orgánu. Zde bohužel velmi často dochází k nejasnostem právě ohledně místní a věcné příslušnosti. Např. přestože všichni účastníci přestupku, a to jak podezřelý z přestupku, tak i poškozený či postižený a i všichni svědci jsou z jiné obce, přestupek, protože byl spáchán v obvodu zdejší komise, musí tedy být projednán i touto komisí, tzn. všichni výše popsaní účastníci by měli podat vysvětlení resp. měli by být 161
INPROFORUM 2011, České Budějovice, ISBN 978-80-7394-315-8
vyslechnuti před zdejší komisí. A to komplikuje a často znemožňuje seriozně a ve správních lhůtách přestupek projednat a uzavřít. Problematika předvolávání a doručování k jednání před tímto orgánem je vůbec achillovou patou současné praxe, a to zejména v případech, které se nebývalou měrou rozrostly v období posledních pěti až šesti let, za situace, kdy účastníci řízení a zejména pak podezřelí resp. obvinění z přestupků mají tzv. evidenční adresy. Takové osoby, o nichž je obvykle jejich faktický pobyt znám se často úspěšně vyhýbají jakémukoliv kontaktu se správním orgánem, natož převzetí a doručení pozvánky na jednání komise. Takto se „daří“ dosáhnout kýžené jednoroční lhůty od spáchání přestupku a přestupek pak již nelze projednat. Velmi rozšířeným fenoménem je „pravdomluvnost“ svědků či osob podávajících vysvětlení. Přestože všechny tyto osoby jsou písemně poučovány o jejich povinnosti vypovídat o věci pravdu, je mnohdy víc než zřejmé, že opak je pravdou. V mnoha případech se vyskytují tzv. falešní svědci, kteří vůbec na místě spáchání přestupku patrně nebyli, avšak jsou to přátelé, známí anebo osoby nějak závislé na pachateli (např. zaměstnanec a zaměstnavatel) a ti potom naučeným jednotným způsobem vypovídají ve prospěch obviněného z přestupku. A protože i zde platí stará známá zásada in dubio pro reo, nezbývá komisi než věc odložit či zastavit. A pokud byla již věc zahájena ve správním řízení, poškozenému či postiženému, který trval na tom, aby přes svojí důkazní nouzi bylo přestupkové řízení zahájeno, je nucen uhradit paušální náhradu správního řízení stanovenou v současné době ve výši 1000 Kč. Tabulka 1 – Statistika přestupků města Lišov
rok
počet přestupků
z min. období
projednaných ve spr. říení.
zastav-ných
odložených
převedeno
1993
21
3
16
6
4
4
1994
52
4
28
5
16
12
1995
49
12
41
15
17
3
1996
40
3
20
12
16
7
1997
53
7
26
9
22
12
1998
70
12
31
11
34
17
1999
52
17
30
14
30
9
2000
57
9
16
2
38
12
2001
63
12
35
13
26
14
2002
63
14
40
15
27
10
2003
69
10
35
6
12
8
2004
56
8
32
9
12
7
2005
62
7
33
15
8
12
2006
57
12
15
3
20
7
2007
56
7
9
3
24
10
2008
78
10
9
5
33
19
2009
52
19
16
1
27
10
2010
78
10
9
4
43
7
Zdroj: obec Lišov
162
INPROFORUM 2011, České Budějovice, ISBN 978-80-7394-315-8
Jak bylo uvedeno v úvodu příspěvku, za uplynulých dvacet let je možné vysledovat při páchání přestupků podle již zmíněného § 49 odst. 1 písm. c) stále se zvyšující brutalitu a vůbec neúctu k člověku. Dřívější hospodské rvačky jsou často vedeny s mimořádnou surovostí s následky ublížení na zdraví. Před zdejší komisí byly opakovaně projednávány případy napadení mladšího a slabšího skupinou jiných zpravidla mladistvých, obvykle za účelem vymáhání nějakého majetkového prospěchu. Zvláštní smutnou kapitolou jsou partnerské či manželské neshody, které často vyvrcholí mnohdy až brutálním napadením zpravidla manželky nebo partnerky. Takovéto činy v sobě skrývají prvky domácího násilí. A protože se jedná o napadení mezi osobami blízkými a postižená má povinnost, pokud chce věc projednat, požádat komisi, aby věc byla projednána ve lhůtě do 3 měsíců, ve většině případů bývá takové projednání přestupku odloženo. Napadená žena je totiž v této lhůtě přesvědčována, že se vlastně nic nestalo a věc tzv. nechá být. To však bývá v některých případech jen úvod do daleko intenzivnějšího fyzického ubližování, neboť útočník nabude dojmu, že je vlastně nepostižitelný. Závěr Z výše uvedených tezí lze učinit závěr, že přestupky, jejich intenzita a brutalita budou ve společnosti stále hybným tématem, jak pro zákonodárce, kteří by měli a mají nešvary společnosti neustále reflektovat a schvalovat takové zákony, které budou ku prospěchu občanské společnosti, ochrany veřejného pořádku, občanského soužití a majetku. Občané by si též měli uvědomit rozdíl mezi správním řízením (myšleno projednání přestupku) a civilním, popřípadě trestním řízením. V případě, že pachatel spáchá přestupek, mělo by již být samotné projednání přestupku výchovné a preventivní opatření, které by bylo dostatečným korektivem budoucího chování přestupce/občana. Literatura [1] [2] [3]
ŠÁMAL, P. a kol. 2010. Trestní zákoník II. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. ČERVENÝ, Z., ŠLAUF. V. 2007. Přestupkové právo. Komentář k zákonu o přestupcích včetně textu souvisejících předpisů. 14. aktualizované vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2007. JANKŮ, M. a kol. 2010. Základy práva pro posluchače neprávnických fakult. 4. přepracované a doplněné vydání, Praha: C.H.Beck, 2010.
Adresa autora: JUDr. Rudolf Hrubý, Katedra práva, Ekonomická fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Studentská 13, 370 05 České Budějovice, e-mail:
[email protected] Tel.: +420603527564
163
