Úvodník V
ždycky přemýšlíme, co nového vám do úvodníku napíšeme. Není jednoduché dát dohromady pár vět, které zrovna netvoří žádné téma. Jen si to sami vyzkoušejte! Právě otvíráte první číslo Šroubku v novém školním roce. Takže bychom měli pozdravit všechny studenty, kteří postoupili do dalšího ročníku, zdravíme i odpadlíky a také propadlíky a také bažantyyyyy ☺. Jak je naším každoročním zvykem, dali jsme „našim nejmladším“ prostor, a jejich první postřehy si můžete na následujících stránkách přečíst. Také se v tomhle čísle dočtete, jak jsme se měli my, studenti třetích ročníků, na zahraničních výjezdech, bohužel jsme nemohli popsat všechno to, co se dělo, když se zrovna profesoři nedívali . Zkrátka přejeme Vám pěkné počteníčko a studenti nezapomeňte pořádně studovat, neboť 21.11. jsou třídní schůzky, tak aby neskončily krveprolitím. Příjemné podzimní měsíce na půdě SPŠ i mimo ni Vám všem přejí:
-Skaties- & -Sikira(od roku 2004 stále s vámi)
Informujeme - akce školy
25.9. 2006 naši školu navštívil zástupce společnosti MITTAL STEEL OSTRAVA, který předal studentům třídy H1 věcné odměny. Tento podnik již tradičně odměňuje naše studenty oboru hutnictví. 2.10. 2006 na SH v kopané vyhrálo naše družstvo okresní kolo a postoupilo do krajského kola soutěže. 5.10. 2006 Mgr. Trbušková připravila první divadelní představení v novém školním roce – komedie Saturnin. 11.10. 2006 se studenti naší školy zúčastnili pod vedením dr. Górecké okresního kola AŠSK v přespolním běhu středních škol. Děvčata absolvovala 3 km a chlapci 5 km v okolí kempinku ATC Beskydy ve Frýdlantu n.O. Zúčastnilo se 9 škol v kategorii chlapců a 4 školy v kategorii dívek. Obě naše družstva vybojovala pěkná třetí místa. Nejlepší z našich závodníků byli Martin Konvička (S3.A) a Monika Jatiová (A2.S.) Dále nás reprezentovali: Veronika Sojčáková a Lenka Siudová (A1.S), Jana Zahrajová a Andrea Zajícová (A2.S), Martin Pešek (H2.B), Ivo Papřok (H3), Roman Rucký (H4) a Dalibor Pavlásek ze třídy L2.
15.9. – 24.9. 2006 sportovně kulturní pobyt studentů 3. ročníku se v tomto roce konal ve Španělsku a v Itálii (Gargano, Sicílie).
21.10. 2006 naše škola uspořádala jubilejní 30. ročník turistického pochodu Okolo Frýdku cestička, který organizuje paní profesorka Mgr. Karla Rašnerová. 23.10. 2006 jsme zhlédli další divadelní představení – operu Manon Lescaut v Divadle Antonína Dvořáka v Ostravě. 15.-17.11. 2006 naše redakce navštíví již podruhé partnerskou školu SPŠH v Košicích.
Bažantí vize Jako každý rok i tentokrát jsme oslovili nový ročník huťařů s dotazem, jak se jim líbí na SPŠ. Odpověděli nám na tyto otázky: 1. Váš první dojem z nové školy? 2. Co se vám na této škole nejvíce líbí? 3. Co byste chtěli zlepšit? 4. Na co se nejvíce těšíte?
Jan Bohata, H1. 1. Vypadá to náročně, hlavně s technickým písmem, dodržování termínů a podobně, ale pokusím se to zvládnout. 2. Dobré časové rozvržení hodin a přestávek. 3. Aby žáci mohli chodit o obědové přestávce mimo areál školy. Také mě napadlo, aby v jídelně nebyly najednou všechny třídy. 4. Abych už nebyl bažant (smích).
Martin Nič, H1. 1. 2. 3. 4.
Skvělé, ale náročné. Holky, Nauka o kovech, Technické kreslení, Strojnictví. Nové lavice a okna, v každé třídě počítač a nástěnné hodiny. Až vystuduji a budu moudřejší.
Setkání studentů 1. ročníku s vedením školy v aule SPŠ 4.9.2006.
Mé první dojmy z nové školy Zveřejnili jsme názory některých studentů třídy A1.S. Lucie Vávrová Od té doby, co jsem nastoupila na tuto školu, jsem si uvědomila, že to není jako na základní škole. Ze začátku jsem nestihala učení, ale teď už mám svůj učební plán a vím, jak na to. Na
škole jsem spokojená. Moc se mi tady líbí. Ve třídě jsou opravdu sympatičtí spolužáci a myslím, že si všichni rozumíme a jsme super kolektiv. Vyučující ještě moc neznám, ale vypadají taky docela mile. S třídní profesorkou jsem také spokojená. Škola je hodně velká, ale naštěstí se tady už vyznám. Myslím, že jsem si dobře vybrala střední školu a že tady vydržím až do maturity. Poté bych chtěla studovat na vysoké škole. Jsem ráda, že jsem si na této škole našla spoustu kamarádek a kamarádů. I když o přestávkách na chodbě potkávám žáky, kteří mi nejsou vůbec sympatičtí, mi nevadí, protože my máme skvělou třídu a určitě budeme nejlepší a nejhodnější třída na škole, jak by si paní profesorka Berská přála. Už to vidím, že čtyři roky uběhnou jako voda a mně se tady bude tak moc líbit, že nebudu chtít odejít. Budu se moc snažit, abych byla dobrá studentka, protože chci dělat radost rodičům i profesorům. David Čech Hned po příchodu na přijímací zkoušky mne tato škola okouzlila. Byla něčím výjimečná a to nejen svou velikostí, ale i vyspělostí. Po zkouškách jsem se docela těšil k nastoupení školní docházky. Bylo to zvláštní, jelikož já a škola nejde moc dohromady, ale školu jsem chtěl poznat víc. Když ten den nastal, vůbec se mi tam nechtělo jít, ale šel jsem a zjistil, že škola není tak veliká. Bludiště to jistě ale je, a dodnes jsou zde místa, na která jsem ještě nevstoupil, a to mě láká proplout ročníky jako plachetnice na moři, do které fouká lehký vítr, abych vše viděl a poznal. Po maturitě se možná celá naše třída sejdeme a navštívíme školu a hlavně naši paní třídní profesorku. Ale to vše souvisí s tím, jak dopadne maturita… Tomáš Vrubel Když jsem poprvé vstoupil do této školy, připadala mi obrovská a do hlavy mi vstoupila myšlenka, že to tady bude bludiště. Dostal jsem strach, že se tady ztratím. Jakmile jsem zjistil, kde je moje třída, a vstoupil jsem do ní, na první pohled jsem věděl, že budeme mít skvělý kolektiv. A když vstoupila naše paní třídní profesorka, na první pohled mi připadala moc sympatická, protože měla smysl pro humor. Nejvíc jsem se těšil na oběd a z obědů jsem byl nadšen. V dalších dnech jsem se začal učit a věděl jsem, že to nebude procházka růžovým sadem. Největší strach mám z matematiky, technické dokumentace a z psaní na stroji. Na této škole se mi moc líbí a doufám, že tady někdy odmaturuji. Tomáš Mer Průmyslová škola se nachází na ulici 28. října v Místku. Škola je nejlepší v okrese a myslím, že i v celé republice, a to je u mě velký úspěch. Profesoři jsou velice přísní, ale dokážou člověka něco naučit. Škola je rozsáhlá, má velké hřiště, které zdobí nádherný trávník, kde se výborně hraje fotbal. Další klady jsou počty počítačů a jiné velmi drahé vybavení, které si žáci zkouší až ve vyšších ročnících, a to je škoda. Nejlepší jsou na škole výlety do Španělska a Itálie. Školní jídelna je známá po celém městě, ale bohužel každá věc má své chyby. Je velice malá a obrovské řady studentů na oběd sahají až ven. Výhodou je, že na každý den čeká nabídka dvou jídel. Nelíbí se mi jediná věc, proč obor technická administrativa nemá ICT, podle mě to k tomu patří! Kdybych byl znovu v deváté třídě a rozhodoval bych se, kam půjdu na střední školu, nepřemýšlel bych a šel znovu na průmyslovku, kde se mi dokonce líbí, a to je už co říct, že se mi líbí škola!
Itálie 2006 Dobrodružství začalo v pátek 15.9. 2006 v odpoledních hodinách, kdy jsme naposledy zamávali našemu ctěnému vzdělávacímu ústavu a vyrazili směr Itálie – poloostrov Gargano. Okamžitě nás všechny pohltila cestovní horečka. Našli se i takoví, kteří se již za Místkem ptali, kdy už tam budeme. Náročnou cestu trvající 22 hodin jsme však všichni úspěšně zvládli a na místo jsme dorazili v sobotní poledne v absolutně nepřívětivém počasí. Ale nic nebylo tak horké, jak se na první pohled zdálo…Ubytování a zároveň celý areál kempu předčil naše očekávání a počasí se rychle umoudřilo. Začal nám překrásný týden prosluněný sluncem a úsměvy. Režim dne byl přibližně takový: budíček (většinou kolem 8. hodiny v podobě služby, kterou profesoři jmenovali den předem), ranní nástup (kdy nás vedoucí seznámili s náplní dne), dopolední zábava (většinou moře nebo jiné sportovní aktivity), příprava stravy (ANO, i ti, do kterých byste to neřekli, si vařili papání), odpolední zaměstnání (bazén, sport, město). Vše bylo v pořádku, až na brzkou večerku (22.00). Naše protesty byly zbytečné… Rodi Garganico je překrásné městečko na skále, kde to pořádně (hlavně k večeru) žije, proto jsme si jeho návštěvy tak oblíbili. Bylo příjemné potkávat tolik Čechů a přemýšlet, jak zde vlastně zakotvili. Alespoň nám pomáhali v dorozumívání, jelikož našim gestikulacím Italové moc nerozuměli. Vůbec se nám z pohody nechtělo odjíždět; ještě když jsme si představili dlouhou cestu nazpět. Ale tak horké to také nebylo. Při zpáteční cestě jsme ještě navštívili Řím a viděli nejzajímavější ze starobylých památek, například Koloseum, Forum Romanum, Kapitol, Pantheon a také Vatikán. A tím náš zájezd definitivně skončil. Už jenom nasednout do autobusu směr Frýdek-Místek. Vrátili jsme se opáleni, plní vzpomínek, zážitků a s kupou nových kamarádů. Chtěli bychom poděkovat pánům profesorům (mgr. Vachta, mgr. Procházka, dr. Šebesta, p. Žiška) za krásný zájezd a za trpělivost (vy víte proč☺). Loučí se sikira & skaties
Španělsko (15.9. – 25.9 2006) „A je to tady, největší událost letošního roku je před námi.“ Tohle byla slova snad každého účastníka zájezdu, jehož cílem měla být návštěva nádherné země na jihu Evropy – Španělska. Možná si naše nerozlučné třídy přirostly natolik k srdci již před dvěma lety na lyžařském výcviku, že pomyšlení podělit se o nezapomenutelné zážitky s někým jiným by bylo naprosto nepřijatelné. Všechno začalo v pátek 15.9.2006. Třídy A3.S a S3.B, shromážděné před autobusem, se pokusily o rozloučení se svými nejbližšími. Určitě jim to ale nedělalo značné starosti, však představa, co je po celý týden čeká, byla k nezaplacení. Všechno vyšlo na výbornou a my jsme mohli ve společnosti svých přátel vycestovat na desetidenní pobyt do malého španělského městečka Blanes, které se rozprostírá ve střední části Costa Bravy. V autobuse panovala náramná zábava a pohled z horního patra na táhnoucí se kilometry dálnice napovídal, že je ještě před námi dlouhá cesta. Hranice Německa jsme v noci projeli bez potíží. Nezapomenutelná však byla podoba nadzvukového dopravního letadla Concord, nacházejícího se na jednom letišti. Naše první delší zastávka cestou byla až druhý den ráno ve starobylém papežském městě na jihu Francie – Avignonu. Zde jsme měli možnost podívat se na slavný avignonský most, jehož čtyři dochované oblouky z původních dvaadvaceti končí v půli řeky Rhôny, a neméně proslulé avignonské divadlo. Po vyčerpávající prohlídce města jsme se vydali do konečné zastávky našeho putování – Blanes, kam jsme dorazili okolo šesté hodiny odpolední. Po dlouhé únavné cestě jsme se s velkou radostí ubytovali v útulných apartmánech hotelu vzdáleném asi 200 metrů od moře. Netrvalo dlouho a první seznámení s okolím na sebe nedalo dlouho čekat. Naše přivítání charismatickým barmanem Andym, kterého jsme si všichni oblíbili, bylo vskutku vřelé. Rád si s námi popovídal o historii města, místním životě a my jsme jej na oplátku každý večer poctili svou návštěvou. Třetí den ráno jsme se po domluvě s vyučujícími vydali na písečnou pláž a konečně se vrhli do krásně klidného moře. Počasí nám překvapivě přálo po celou dobu pobytu, a tak většina z nás trávila svůj čas na pláži. Blanes je nádherné městečko s velkým množstvím různých památek, které zlákají nejedno oko vášnivého turisty. Ve zdejším přístavu se každý týden koná rybí trh, táhnoucí se daleko po pobřeží. Také je zde možnost výšlapu na kopec San Joan vysoký 169 metrů, kde
je postaven stejnojmenný hrad. Vzhledem k tomu, že vychází z moře, je to kouzelný pohled. Základy hradu byly postaveny ve 13. století a hlídková věž pochází ze 16. století. K našemu zármutku se na ni již dnes nesmí. Při pohledu ze San Joanu každého jistě upoutá skála, která je přibližně 100 metrů vysoká. Nese název Sa Palomera a je to jakýsi hraniční bod mezi skalnatou a rozeklanou částí pobřeží. Skálu lze snadno zdolat a zvláště v noci je z ní krásný výhled na Blanes. Také se zde nachází proslulá botanická zahrada, rozkládající se na skalách snad 30 metrů nad mořem. Volně zde můžete spatřit bez jakýchkoliv skleníků rostliny snad z celého světa. Naše putování zamířilo i do hlavního města Katalánska – Barcelony, kde jsme strávili celý den. Myslím si, že každého z nás pohladila na duši monumentální stavba architekta Gaudího. Byl to chrám Sagrada Familia (Svatá rodina), který je považován za symbol města. Toto mistrovské dílo bohužel není dodnes dokončeno a podle slov našeho průvodce tomu ještě hodně let nebude jinak. V centru města se nachází další Gaudího známá stavba - dům Milla, který jsme viděli pouze z autobusu. Snem snad každého malého chlapce je navštívit fotbalový svatostánek klubu FC Barcelona – Nou Camp. My měli to štěstí shlédnout jej nejen z venku, ale i z místa fotbalového fanouška. Dokonce jsme navštívili klubové muzeum a naskytla se nám možnost zvěčnit se s pohárem španělské ligy. Poslední zastávka při projížďce Barcelonou byla u magické fontány, nacházející se před Muzeem katalánského umění. Každý den přesně ve 21:30 začne fontána chrlit prameny vody různé síly do obrazců a to vše v rytmu hudby a střídání barev. Romantická atmosféra přímo vychází z každého pramínku, a když zazní úvodní melodie z opery Bedřicha Smetany „Má Vlast“, srdce každého Čecha zajisté dojme k slzám... Tímto zážitkem jsme se rozloučili s Barcelonou a zpět do apartmánu jsme se vraceli kolem půlnoci. Poslední den ráno jsme se sbalenými věcmi čekali na příjezd našeho autobusu. Jeho značné zpoždění a nedorozumění ze strany vedoucích cestovní kanceláře napomohly k tomu, že jsme čekali v deštivém počasí na ulici. Kolemjdoucím občanům se to muselo jevit opravdu zábavně, když jsme naše zavazadla naskládali před zastřešenou garáž. Nakonec jsme skončili v prázdné prosklené restauraci, vytáhli si deky a doufali v příjezd autobusu. Po mnohahodinovém čekání náš autobus skutečně dorazil. Naskládali jsme se do něj a hned vzápětí, co jsme vyjeli, autobus při vytáčení srazil značku. A to byl pouze začátek.
Druhý den cesty domů jsme ráno ve čtyři dojeli do Monackého knížetství. Sjeli jsme dolů k přístavu ve snaze si shlédnout casino Monte Carlo. Zde jsme se těšili pohledem na luxusní auta, přístav a závodní dráhu pro formule 1. Při vyjíždění z Monaka jsme vjeli do špatné uličky a při snaze vycouvat řidič neodhadl vzdálenost a zadní části autobusu jsme se otřeli o zeď. Naštěstí to nebylo nic vážného, jen trochu zdeformovaný zadní kufr. Jakoby těch nešťastných náhod nebylo málo. Při cestě domů řidič narazil do stojanu čerpací stanice. Kdo neviděl, neuvěří. Přivolaná policie musela sepsat protokol a náš návrat byl znovu zpožděn. Nakonec přišla námi tak očekávaná zpráva od učitelského sboru, která nám okamžitě zvedla náladu. V pondělí nemusíme do školy… Lituji ty, kteří se nemohli, ba dokonce nechtěli zúčastnit tohoto zájezdu. Sám jsem se stihl přihlásit „za minutu dvanáct“ a patrně nemluvím pouze za sebe, když řeknu, že na Španělsko se nikdy nezapomene… Školní akce takového typu budou vždy velkým lákadlem a můžeme jen děkovat naší škole, že je stále úspěšně provozuje. Jen tady poznáte své opravdové přátele.
Za všechny účastníky bych chtěl poděkovat našim úžasným profesorům, kteří to s námi neměli vůbec jednoduché, a především vedoucí zájezdu paní PaedDr. Danuši Górecké, která přes nekázeň některých studentů to s námi vždycky myslela dobře… Děkujeme Pavel Maršálek & Günther Theisz (S3.B)
Cože? Zas do školy! Tak jako 13 třetích ročníků před námi, i my jsme se vydali na dalekou cestu za poznáním a hlavně odpočinkem. Naším cílem byla Sicílie. Sotva ve čtvrtek nahnali skupinku studentů L3.A, H3 a S3.A do přistaveného autobusu, už se vystupovalo u zdi Vatikánu. Ten jsme stihli opravdu jen rychle proletět – ochoz Chrámu svatého Petra, vatikánskou poštu, náměstí. V zápětí jsme už uháněli ulicemi Říma. Španělské schody, fontána Di Trevi, Koloseum… Ještě jsem si nestihl ani uvědomit, co všecko jsem viděl. Jen škoda, že jsme ke Koloseu došli až večer, když bylo zavřené. A je tady sobota a dav nadšených českých turistů nedočkavě vystupujících jeden přes druhého z autobusu na Sicílii. Po drobných zmatcích na recepci jsme dostali konečně přiděleny pokoje a už se vařilo. Pro některé nezapomenutelný zážitek! Chvilku po vaření se vyrazilo na pláž. Někteří ještě hladoví, jiní ještě se zásobami z domova jsme se nahrnuli na nedalekou písčitou pláž pokrytou nekonečným množstvím kamenů. Ale co, jsme přece u moře, ne? Chvíli na to už se v moři plácala celá naše výprava i s profesory. Opalování, potápění, plavání, volejbal, fotbal, freesbee a spousta dalších ztřeštěností nás provázela až do večera, kdy jsme byli nuceni se vrátit zpět na apartmány. Studenti Střední průmyslové školy Frýdek-Místek se vřítili do tichého klidného malého městečka jako hurikán. Všude v ulicích bylo slyšet cinkání skleněných lahví, jak jinak než jako suvenýr. Kromě toho mohly být místní ženy a slečny rády, že neumějí česky, jinak by se totiž o svém vzhledu dozvěděly opravdu zajímavé věci. Kromě lenošení na pláži jsme podnikli výlet do turistické oblasti Taormina, kde se nalézá nejstarší řecké divadlo na Sicílii. Odtud je také nádherný pohled na sopku Etnu a celé východní pobřeží ostrova. Z tohoto celodenního výletu si všichni odváželi plné batohy suvenýrů a zážitků. Ovšem to není vše! Kromě výletu na Taorminu se naše expedice vydala také ke kostelu Černé panny Marie, který byl nedaleko našeho ubytování. Někteří borci tuto trasu zvládli dokonce dvakrát! Okolí kostela nabízelo přímo neskutečný výhled do okolí. I z tohoto místa se odnášely suvenýry směrem dolů z prudkého kopce. V sandálech žádná legrace. Nesmím zapomenout ani na celodenní výlet na nedaleké Lipanské ostrovy. Ráno nás vyzvedla docela malá lodička, do které jsme se všichni vměstnali, ani nevíme jak. Uvítal nás ostrov Lipary se spoustou obchůdků a pak ostrov Vulkáno se svou už vybuchlou sopkou. Jeden z největších zážitků celého výjezdu byl výstup v největším vedru na vrcholek této vyhaslé sopky. Nepopsatelný zážitek. Snad každý, kdo tam byl, si domů přivezl sopečný kámen pro štěstí.
I přes kuchařské „umění“ našich spolužáků jsme celý výlet přežili ve zdraví a s americkým úsměvem! Nesmím zapomenout ještě výlet na ostrov Capri při zpáteční cestě, kde jsme strávili půl dne. Nevím, jak ostatním, ale mě ta cesta zpět utíkala už celkem rychle. Ještě jsem si ani nestačil prohlédnout všechny fotky, co jsem nafotil. Na závěr musím říct, že výběr ubytování snad neměl chybu. Bazén, pláž 50m, pěkné apartmány. I počasí objednal náš zkušený pedagogický dozor opravdu dobře. Tak trochu mě mrzí, že jsem příští rok ve čtvrťáku. Asi si ještě jednou zopakuji třeťák. Venca Torčík, L3.A
Profesoři o sobě Redakce Šroubku šla tentokrát po stopách našich profesorů a nahlédla do jejich soukromí. Navzdory časové zaneprázdněnosti nám ochotně odpověděli na několik otázek, které jsme pro některé vyučující připravili. Otázky zněly: 1) Co Vás přimělo k tomu stát se kantorem? 2) Jaké zaměstnání byste vykonával/a, kdybyste nevyučoval/a? 3) Co se Vám na studentech naší školy líbí? 4) A co se Vám na nich naopak nezamlouvá? 5) Se kterou třídou, ve které vyučujete, se Vám pracuje nejlépe? 6) Jaký máte přístup ke studentům? 7) Jaké vztahy jsou mezi Vámi, profesory? 8) Jaký/á jste byl/a student/ka, když jste byl/a v našich letech? Jaký byl Váš vztah ke škole? 9) Jaký byl součet známek na Vašem maturitním vysvědčení? 10) Jak jste na tom byl/a se školními předměty? Které Vás bavily a které jste nemohl/a vystát? 11) Čemu se věnujete ve volném čase? 12) Jakou hudbu si nejraději poslechnete? 13) Co je pro Vás v tuto chvíli prioritou? 14) Máte nějaké životní krédo, kterým se případně řídíte? A zde jsou odpovědi: PhDr. Soňa Sehořová 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8)
Rodinná tradice. Zřejmě bych pracovala jako překladatelka. Sebevědomí. Když toto sebevědomí není ničím podloženo. A také vulgarita. L2 Diferencovaný. Různé. Jako v každém kolektivu. Byla jsem výborná studentka, do školy jsem chodila docela ráda. Studovala jsem totiž na SVVŠ s jazykovým zaměřením a většina předmětů mě bavila. Navíc jsme měli bezvadný kolektiv, s mnohými spolužáky se setkávám dodnes. 9) 4 10) Měla jsem ráda všechny jazyky, které jsme měli – angličtinu, ruštinu, němčinu a latinu. K mým neoblíbeným předmětům patřila chemie a fyzika. 11) Turistice, lyžování, zahrádce a četbě.
12) Populární hudbu 70. a 80. let. 13) Zdraví. 14) Raduj se ze života. Ing. Čestmír Závodný, zástupce ředitele 1) Nutnost změnit zaměstnání, vyvolanou změnou bydliště. Učitelské povolání bylo jednou z alternativ. 2) Asi původní – technik v oboru strojírenství. 3) Hodnocení školy studenty minulých 4. ročníků prováděné formou dotazníků - vyznělo pro školu příznivě. 4) Neodpovídající zájem o studium a malá snaha využívat aktivity (SOČ, stáže apod.), které jsou přínosem pro profesionální uplatnění. 5) Je začátek roku a jmenování některé by mohlo být předčasné. 6) Domnívám se, že vstřícný. 7) Z mého pohledu myslím, že dobré. 8) Student jsem byl mírně nadprůměrný. Do školy jsem chodil rád – vážil jsem si školních let. 9) Součet 5 ze 4 předmětů. 10) Bavily mě odborné, společenskovědní mě příliš nebraly. 11) Volného času v poslední době mám málo, ale přece jen heslovitě: slunce, voda, sauna, lyže, tanečky. 12) Současnou moderní, vyhraněný žánr nemám. 13) Prioritou v oblasti profesní je rozšíření vzdělávacího programu školy v oblasti dalšího vzdělávání dospělých. 14) Životní krédo by bylo, ale problém je v otázce uvedeném slově „případně“, takže neuvádím. Ing. Jan Machálek 1) Moje profesní dráha byla plná změn. I proto jsem ve svých 55 letech - po 32 letech působení ve Vítkovicích – přešel na tuto školu. Zaměnit shon a problémy výrobní firmy za jiný shon a jiné problémy: vzdělávání svého i studentů. 2) Ta, která jsem vykonával do roku 2000. 3) Jejich mládí a životní nezkušenosti. 4) Velmi málo pracovní ctižádosti, neúcta k lidským hodnotám. Obé u příliš vysokého procenta studentů. 5) Nemám zásadní výhrady k žádné třídě, kterou učím. Ale nejlépe se mi pracuje se třídou, ve které jsem třídní – S3.A. 6) Jsem v životě přísnější člověk, uznávající a vyžadující respektování pravidel. Těm, kteří o to stojí, pomáhám, aby jednou byli lepší než jejich učitel, aby dosáhli více. 7) Podle mého poznání velice solidní. 8) Studoval jsem na této škole. Škola byla tehdy úplně nová a měli jsme ji rádi. Byl jsem poměrně dobrý student. 9) 5 10) Měl jsem rád všechny technické předměty, ale i český jazyk. Neměl jsem vyloženě neoblíbený předmět. 11) Vnoučkovi, zahradě a turistice. 12) Tradiční jazz – zejména předválečný. 13) Jako pro většinu lidí v mém věku – zdraví a rodina. 14) Ano řídím. Každá hra má svoje pravidla. Musí se dojednat a dodržovat.
Ing. Pavel Dudek, vedoucí dílenské praxe 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8) 9) 10) 11) 12) 13) 14)
Šťastná shoda okolností. Zřejmě něco od vrátného po ředitele. Oblékání. Chování. Se všemi. Nechť posoudí jiní. Báječné. Dost dobrý. Veskrze kladný. Krásné dvojciferné číslo. Tělocvik a předměty končící na –pis, nejméně chemie. Užívám si života. Dobrou. Připravit kratičkou lehkotěžkou písemečku pro strojaříky maturitní třídy. Vesele, jen vesele musíš život brát, když se tváříš kysele, kdo tě má mít rád. Připravila: Michaela Štefková (Redakce Šroubku děkuje všem profesorům za odpovědi).
30. ročník turistického pochodu
Tradiční sobotní akce, kterou pořádá naše škola pod vedením paní profesorky Rašnerové, slavila letos své 30. jubileum. Konala se 21. října 2006 za překrásného slunečného počasí, ideálního pro výlet do přírody. Start byl před domovem mládeže a cílem se stala restaurace Ranč. Účastníci si mohli zvolit trasy 20 a 25 km. Akce přilákala celkem 250 turistů, z toho 80 účastníků z naší školy. Největší účast měly třídy L3.A a L3.B (9 žáků), druhou příčku obsadila třída A2.S (8 žáků) a třetí místo získala třída L1 (5 zúčastněných žáků). Pět žáků pomáhalo organizátorům na kontrolních stanovištích. Vítězné třídě patří gratulace a paní profesorce Rašnerové poděkování za organizaci všech „cestiček“. Na závěr přinášíme malou fotoreportáž z této akce. -šoubek-
Šroubek Časopis studentů SPŠ Frýdek-Místek Číslo 1, 2006/2007 www.spsfm.cz
[email protected] Šéfredaktoři: Tereza Randýsková a Denisa Sikorová (L3.A), Marek Koman (H3) Redakce: Jana Szymanioková (A2.S), Michaela Štefková (A3.S), Pavel Maršálek (S3.B), Martin Nič, Jan Bohata (H1), Ivo Papřok (H3), Lucie Vávrová (A1.S). Dále přispěli: Günther Theisz (S3.B), Václav Torčík (L3.A), PaedDr. Danuše Górecká Vydává: SPŠ Frýdek-Místek pod vedením Mgr. Polivčakové.
