Společenství. Postní

1 / 2011

Společenství

Společenství 1 /11

Postní „Bůh je v nás a my v něm, to je náš podíl na Božím království“ – sv. Edith Stein

OBSAH:

DUCHOVNÍ OBNOVA V NAŠÍ FARNOSTI………………………………….2 POD ITALSKÝM SLUNCEM………………………………………………….3 KAJÍCÍ ZAMYŠLENÍ PRO POSTNÍ DOBU……………………………….…4 PUŤ DO FILIPOVA……………………………………………………………14

WEB FARNOSTI S NEJAKTUÁLNĚJŠÍMI ZPRÁVAMI:

WWW.FARNOSTHAVIROV.CZ Email: [email protected]

-1-

1 / 2011

Společenství Úvodní slovo

Drazí farníci. Popeleční středou vstoupíme do postní doby. V mešní vstupní modlitbě uslyšíme prosbu, aby nás půst posilnil. Dost zvláštní prosba… Je dobré vzpomenout na Ježíšova slova, že člověk je živ nejen chlebem. Půst před nás klade i jiné „podivné“ výzvy. Třeba se modlit (to by někdo mohl nesprávně vnímat jako ztrátu času a útěk před realitou) nebo si něco odříct ve prospěch chudých – to, co mám navíc nebo to nutně nepotřebuji, může někomu pomoci. Kéž o letošní postní době využijeme těchto možností. Nebudeme v kostele tentokrát nic zvláštního „vymýšlet“. Soustřeďme se na prožití postu v rodině. Můžete si vyčlenit misku, do které odkládejte v penězích to, co jste si odřekli, a na konci postu to dáme potřebným. Rodiny také dostanou texty nedělního Božího slova s náměty, co s dětmi dělat. Kéž je letošní postní doba radostným společenstvím u rodinného stolu. To vám vyprošují o. Marcel a o. Karel. *************

Duchovní obnova v naší farnosti 18. - 20. 3. 2011 V pátek bude přednáška o misi v Afgánistánu, v sobotu v Bludovicích v kostele sv. Markéty dvě duchovní přednášky a večer u sv. Anny adorace. Všechny promluvy povede vojenský kaplan o. Kamil Vícha Všichni jste srdečně zváni. **************

XI. Pochod pro život Máte-li možnost, přijeďte v sobotu 26. března do Prahy na XI. pochod pro život. Dopoledne před Pochodem pro život máte možnost seznámit se s činností občanských sdružení, které se věnují obnově kultury života, podpoře předmanželské a manželské čistoty a podpoře rodiny. Setkání proběhne v pražském dominikánském klášteře (Husova 8, Praha 1). Ve 13 hodin bude v kostele sv. Jiljí sloužena mše svatá obětovaná za děti zabité při umělých potratech, za uzdravení a obrácení rodičů a lékařů. Po 14. hodině začne již XI. pochod pro život. Za poslední rok zemřelo kvůli umělému potratu 25 tisíc dětí. Zůstali zde jejich zranění rodiče. Nastal čas na změnu. Program a registrační formulář:http://prolife.cz/?a=181 Registrace pro organizace: http://prolife.cz/?a=180 **************

Prodej knih Po vánoční pauze opět zahájíme letošní prodej knih v knihovně. Snažíme se tento prodej uskutečnit většinou 3. neděli v měsíci. Někdy - vlivem různých akcí - posouváme o neděli dříve nebo později. Prodej je vždy ohlášen týden dopředu v ohláškách, příp. na internetových stránkách farnosti. Můžete nás kontaktovat i emailem – např. máte-li zájem o konkrétní knihu. Máme možnost sehnat knihy převážně z Karmelitánského nakladatelství, ale nebráníme se i dodat z jiných nakladatelství – podle našich možností a sil. V případě jakýchkoli dotazů se obracejte na email: [email protected] nebo osobně. Vašek a Karolina -2-

1 / 2011

Společenství

Pod italským sluncem – Jé, to je ještě mladý! Kdo jste kdy studovali cizí jazyk, patrně velice brzy jste se začali učit slovíčka, která by vám dovolila popsat vaší rodinou situaci. Je to velice prozíravý tah. Nejenom že se předpokládá, že ke slovům táta, máma, bratr, sestra nás váže větší citový náboj, a proto se je naučíme snadněji než třeba slova štípačky, uzda, prací prášek, ale taky se počítá s tím, že k rodině se v cizí řeči rozhovor stočí nejednou. Minulý měsíc jsem měl příležitost týden zastupovat jistého faráře, který odjel na duchovní cvičení. Abych netrpěl samotou, domluvil mi don Luigi každý den večeři u někoho jiného. Asi vás nepřekvapí, že když se jednoho krásného večera u vašeho stolu objeví cizinec, kněz, kterého absolutně neznáte, vidíte ho poprvé a naposled ve svém životě, debata není nejživější. Proměnit dvouhodinovou italskou večeři v přátelskou konverzaci - navíc dnes v Itálii už téměř povinně v přítomnosti obrovitánské a stále halasící televizní obrazovky - je výkon hodný Cicera. Protože se předpokládá, že nějakou rodinu má každý, zpravidla na začátku druhé třetiny návštěvy zazní: „A rodinu máte?“ Vzhledem k tomu, že mí hostitelé byli po celý týden, až na jednu výjimku, lidé důchodového věku, začínal jsem svůj popis od rodičů, nejlépe od táty. Zatímco u nás je společensky neslušné ptát se na věk, tady je normální ptát se „kolik ti je?“ hned za otázkou na jméno. A tak své rodiče představuji rovnou i s věkem. Reakce, kterou vyvolávalo mé vyprávění, že táta je ročník ´38, mi ale po celý týden nepřestávala vyrážet dech: „Jé, to je ještě mladý!“ říkali nezávisle na sobě. Nemůžu si pomoct, ale tady něco nehraje. Minimálně podle mých představ existuje nejdřív dětství, pak mládí, následuje dospělost a končí se stářím. Vizi, že z mládí se překulíme rovnou do rakve, nesdílím. V italské literatuře se mluví o nové formě moderní nenávisti. Nenávisti těch, kteří by měli být už dospělí, ale ještě si nepřestali hrát na mladé, k těm, kteří dneska mladí skutečně jsou. Zvláštní. Pár dní nato jsem jel, už zase v Římě, ve špičce autobusem. Tu radost jsem vám onehdy vypsal. Nastoupili tři kluci, dvanáct třináct let. Mluvili brilantně římským dialektem, v hlučnosti, v ucpání dveří, i v tom, jak bez mrknutí oka masírovali své spolucestující svými těžkými školními aktovkami na zádech, nezůstali v ničem za národním průměrem. Jediná zvláštnost - byli žlutí a šikmoocí. A tam mi to došlo, jak je těžké připustit si ve stárnoucí Evropě, že už nejsme mladí, když ti skuteční mladí jsou lidé jiných kultur. Podle stávajícího trendu střízlivé demografické odhady předpokládají, že - až budu o dva roky mladší, než je můj otec dnes - bude v České republice tři milióny obyvatel. Patrně to bude jinak, dodávají předpovědi jedním dechem, obyvatel bude víc, jen budou jiných pletí, jazyků a zvyků, a docela možná taky jiných bohů. Nevím, jestli se za čtyřicet let nebudu stydět za to, co vám tady dneska píšu. Jestli nebudu i já mluvit o svých vrstevnících jako o těch, co jsou, jé, ještě mladí. Nevím, jestli si nebudu i já pěstovat nepřiznanou nenávist k těm, co mladí opravdu budou. Jen doufám, že i za čtyřicet let bude náš Bůh jednat v tomto světě, že nás bude z nenávisti osvobozovat k lásce a z iluzí probírat ke zdravému rozumu. o. Petr Smolek -3-

1 / 2011

Společenství

KAJÍCÍ ZAMYŠLENÍ PRO POSTNÍ DOBU Církev je jeden organismus, jedno tělo Kristovo. Jsme jako údy navzájem spojeni. Evangelijní rady, na kterých stojí řeholní život, nejsou něčím, co by měli dodržovat jen řeholníci a co by se proto ostatních netýkalo. Tyto rady jsou výzvou pro všechny křesťany. Výzvou k tomu, aby šli po cestě, jež vede k cíli, aby vcházeli branou, kterou se dá vejít do Božího města. Budeme teď uvažovat o chudobě, poslušnosti a čistotě. Budeme pozorovat, jak se náš život od těchto cest a rad liší. Ne proto, že by si měl někdo hrát na řeholníka, když jím není. Ale proto, že ve srovnání s těmito radám snáze poznáme, jak vypadá náš život. Pořadí chudoba - poslušnost - čistota není voleno náhodně. Má nám umožnit postupné odkrývání naší cesty k Bohu, naší cesty za Ježíšem. Když řekneme „CHUDOBA“, může nás napadnout, že to je něco, proti čemu se v civilizovaném světě bojuje a to právem. Nikdo z nás nechce mít kolem sebe žebráky, nikdo by nepřál svým bližním, aby byli bez toho, co k životu potřebují. Nepřál by to ostatně ani sobě. Co je tedy chudoba, kterou zde máme na mysli? Řekněme to takto: je to schopnost nemít to, co mít nemusím. Nebo jinak: nemít to, co bych mít mohl. A hlavně: nemít to proto, abych byl svobodný pro Boží království, pro Boží obdarování. Přečtěme si známý úryvek z evangelia: Když se Ježíš vydával na cestu, přiběhl nějaký člověk, poklekl před ním a ptal se ho: „Mistře dobrý, co musím dělat, abych dostal věčný život?“ Ježíš mu odpověděl: „Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jenom jeden: Bůh. Znáš přikázání: Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i matku!“ On mu na to řekl: „Mistře, to všechno jsem zachovával od svého mládí.“ Ježíš na něho pohlédl s láskou a řekl mu: „Jedno ti schází: Jdi, prodej všechno, co máš, a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě!“ On pro to slovo zesmutněl a odešel zarmoucen, protože měl mnoho majetku. (Mk 10, 17-22) Pán Ježíš tedy nestanovil hranici majetku pro ty, kteří chtějí být jeho učedníky. Ale tomuto člověku říká: „Jedno ti schází“. A to „jedno“ bylo právě to, že neopustil svůj majetek. Bylo by velmi pohodlné a hlavně nedokonalé, kdyby byl nějaký předpis na to, co jako křesťané smíme a nesmíme vlastnit. Ale my se teď musíme ptát: Čeho se nechci vzdát? Co si cením natolik, že jsem kvůli tomu ochoten dát i Boží věci, Boží vůli, cestu ve svobodě víry poněkud stranou? Co mám, ačkoliv to zcela jasně nepotřebuji? Co chci mít proto, abych měl dojem, že jsem úspěšný člověk? Čeho se držím tak, že mi to zabraňuje udělat další kroky v životě za svým životním povoláním? V tiché chvíli prosme Pána Ježíše, aby nám daroval svobodu, aby nám dal sílu opustit to, co před ním skutečně mít nemáme. Další radou je POSLUŠNOST. Pro dospělé laiky ve světě je to něco, co, jak se zdá, ani nejde uskutečnit. Koho máme poslouchat? Své církevní představené, jistě. Také to, co od nás vyžadují zákony. Ale jinak? Jděme k jádru věci. Opakem poslušnosti je svévole. A poslušnost sama začíná i vrcholí v poslušnosti Bohu. V každém případě to znamená, že své já musíme dát na druhé místo. A to není vždy lehké. Nemáme větší vzor této základní poslušnosti, než je Panna Maria. Připomeňme si známá slova evangelia: Ve třetím měsíci byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu a ta panna se jmenovala Maria. Anděl k ní vešel a řekl: „Buď zdráva, milostiplná! Pán s tebou!“ Když to slyšela, ulekla se a uvažovala, co má ten pozdrav znamenat. Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce.“ Maria řekla andělovi: „Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám!“ Anděl jí odpověděl: „Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní! Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží. I tvoje příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a je už v šestém měsíci, ačkoli byla považována za neplodnou. Vždyť u Boha není nic nemožného.“ Maria řekla: „Jsem služebnice Páně: ať se mi stane podle tvého slova!“ A anděl od ní odešel. (Lk 1, 26-38) Toto -4-

1 / 2011

Společenství

své ano, toto „staň se mi podle slova tvého“ neříkala a nedodržovala Panna Maria jen v tuto chvíli. To bylo něco, co naplňovalo celý její život - až pod kříž a až do její smrti. Tato poslušnost vůči Bohu se samozřejmě projevuje i poslušností vůči člověku. Poslušností vůči svědomí. Je to prostě opak známého: „a já si budu dělat, co chci“. Dá se říci, že zde to má laik někdy obtížnější než řeholník, chce-li jít dobrou cestou. Řeholník má svého představeného, který mu Boží vůli zprostředkuje. Řeholník má poslouchat hlavně jeho. Ale člověk ve světě musí (podobně jako Panna Maria) z životních okolností a událostí usuzovat na to, co Pán Bůh chce a co tedy má poslechnout. Není to vždy lehké. Ale nese to dobré ovoce. Zamysleme se tedy teď nad tím, jak sami v těchto věcech stojíme: Zajímá mne, jak se na důležité otázky života ve světě i v církvi dívá církevní autorita? Jsem ochoten v rodině poslechnout partnera i tenkrát, když chce něco dobrého, ale pro mne nepříjemného? Když si něco naplánuji a najednou to nejde uskutečnit, něco se postaví do cesty, jsem ochoten se s takovou změnou smířit, hledat v ní Boží oslovení? Chci skutečně, aby Bůh ve všem vedl a určoval můj život? Nemám tajnou komnatu, do které Boha nechci pustit? Nemám nějakou věc, kde si říkám: „Ale tady to chci, Pane Bože, podle svého“? Ve chvíli tiché modlitby prosme Pána Ježíše, aby nás osvobodil od zajetí svévole a od strachu poslechnout. A nakonec je třetí rada: ČISTOTA. Čistota, ryzost našich úmyslů, čistota, opravdovost našeho pohledu na věci Boží i na věci našeho života, to je předpoklad celého tohoto zamýšlení. Bez něho by nemělo smyslu. Ale nám teď jde o čistotu v užším slova smyslu. O čistotu, která je pro někoho až obludným strašákem, a pro jiného zas věcí, která vyšla z módy. Nejde nám teď o to, abychom bědovali nad zkažeností světa. Jde o to, abychom se podívali do svého nitra a také na své skutky. Jako základní bod pro naše zamyšlení bychom si vzali text, možná trochu nezvyklý: Ale vaše řeč ať je: ano, ano - ne, ne. Co je nad to, je ze Zlého. (Mt 5, 37) Z použití tohoto jasného slova na naše životní situace, které jsou rozličné, by se dala vyvodit společná platforma: je moje smýšlení i jednání skutečně jednoznačné? Mnohdy si totiž křesťané představují čistotu jako stav, kdy v nich sexualita neexistuje, tedy jako jakousi bezpohlavnost. Jenže tento stav v člověku je buď nemoc či odchylka od plánu stvoření, nebo maska, kterou si někdo nasazuje, nepravdivá autostylizace. Jsme muži či ženy se vším, co k tomu patří: se vztahem k druhému pohlaví na všech úrovních lidské bytosti. Jsme stvořeni jako potenciální manželé či manželky, otcové či matky. A máme každý své životní povolání, své životní cesty, etapy na této cestě. Naše existence má být pravdivá, máme být těmi, kterými nás teď chce mít Bůh, máme být těmi, kterými jsme, a ne něčím jiným, ne zčásti tak a zčásti jinak. Tedy: skutečnými manželi, oddávajícími se svému a jen svému životnímu partnerovi. Skuteční mladí lidé na cestě k manželství, kteří je ještě nežijí, a proto neužívají toho, co do něho patří. Skutečné vdovy či vdovci. Skuteční lidé bez manželů či manželek, pokud byli svými protějšky opuštěni. Skuteční lidé, zasvěceni životu bez manželství (kněží, řeholníci). Ptejme se tedy: Přijal jsem plně a bez výhrad svou životní roli manžela, manželky, člověka žijícího osaměle, člověka v celibátu? Chci ji zastávat bez výhrad a bez mezer? Nevypůjčuji si občas něco ze stavu jiných lidí? Tedy: nechci žít v manželství jako v celibátu nebo jako v mnohoženství, nechci si v životě bez manželství přisvojovat něco, co patří do manželství? Nevypůjčuji si něco z manželství, když se na ně teprve chystám? Shrnuto: je moje „řeč“, můj životní postoj skutečně „ano, ano“ k tomu, co žiji, k čemu jsem se zavázal, nebo je to „ano i ne“, nebo v něčem „ne“? Projevuje se i zde moje ctnost chudoby, tedy nechci druhé lidi, druhého člověka vlastnit, nebo si dělám nárok na lidi, kteří mi nepatří? Na něco, co mi nepatří? I teď se v tichu zastavme před Pánem, aby nám mohl dát své světlo a osvobodit nás tam, kde svobodní nejsme. Nezapomeňme na další důležitou větu z evangelia: „Beze mne nemůžete činit nic“ (Jan 15,5). Ani změny k dobrému na sobě nemůžeme dělat bez Ježíše, bez jeho moci, nemají-li zůstat na povrchu. Nakonec se pokusme ztotožnit se se slovy žalmu, protože v postoji, který tento žalm zastává, mají evangelijní rady své pravé místo. /www.pastorace.cz/ -5-

1 / 2011

Společenství

ZPRÁVY A OZNÁMENÍ - Návštěva salesiánského misionáře - 27. ledna se v kostele sv. Jana Boska na Šumbarku konala mše sv., již celebroval P. Petr Cvrkal, který spolu s dalšími spolubratry působí v Bulharsku. V místním klubu Valdoco pak následovala velmi zajímavá přednáška o jejich práci mezi dětmi a mládeží na několika místech této postkomunistické země, v níž převládajícím náboženstvím je pravoslaví. - Výsledky Tříkrálové sbírky 2011 - Letošní Tříkrálová sbírka v ČR byla dosud nejúspěšnější, celkem vynesla přes 72,5 mil Kč. Ostravsko-opavská diecéze se umístila na třetím místě s částkou 12 040 894 Kč, za olomouckou a brněnskou diecézí. V Havířově koledníci vybrali částku téměř 70,5 tis. Kč. Finanční prostředky budou využity na místní projekty zaměřené na sociální a zdravotní služby, určitá menší část je určena na pomoc potřebným do zahraničí. - Příprava na 1. svaté přijímání - Jako každým rokem se mnohé děti chystají k prvnímu sv. přijímání. Ty, které se na tuto událost u sv. Anny připravují, byly představeny při nedělní mši sv. 30. ledna. V našem farním společenství na ně mysleme a provázejme je i jejich rodiny přímluvnou modlitbou. - Postní exercicie - Na Svatém Hostýně se 6. - 10. dubna koná postní duchovní obnova pod vedením P. Stanislava Peroutky, SJ. Kontakt a přihlášky - Matice svatohostýnská, Svatý Hostýn 115, 768 61 Bystřice p. Host., tel. 573381693. Postní exercicie u jezuitů v Českém Těšíně se uskuteční od 7. - 10. dubna s P. Josefem Čuprem a dále od 14. - 17. dubna s P. Josefem Stuchlým (adresa: 737 01 Český Těšín, Masarykovy sady 24, tel. 558761429). - Bohoslužba na TV NOE - Nedělní bohoslužbu 20. února slavilo havířovské farní společenství spolu s o. Karlem Rechtenbergem v kostele sv. Václava v Ostravě. Sváteční liturgie v této nejstarší sakrální památce města se na pozvání účastní vždy různé farnosti naší diecéze. V sousední budově Telepace, která slouží i jako zázemí pro hosty, připravili pracovníci NOE pro všechny pohoštění s koláči, kávou a čajem. Následovala polední modlitba „Anděl Páně“ se Sv. otcem (v přenosu z Vatikánu) a v závěru podrobná prohlídka budovy a televizního studia.(Podrobné informace a fotky naleznete na www.farnosthavirov.cz – pozn.M.S.) - Životní jubileum - U sv. Jana Křtitele v Prostřední-Suché 23. ledna při nedělní mši sv. blahopřáli farníci svému duchovnímu otci P. ThDr. Milanu Adámkovi k 70. narozeninám. Také naše „Společenství“ se s přáním všeho dobrého dodatečně připojuje k řadě gratulací. Z.K. - Použité zátky z PET láhví můžete předávat do farní knihovny, kde je k dispozici ještě pět prázdných pytlů. Podle telefonické dohody s CHARITOU Hrabyně se má pokračovat ve sběru. Odvoz se předpokládá koncem března nebo v dubnu. - Rovněž pokračuje sbírání použitých poštovních známek, které se předávají pro pomoc misiím. Známky se mohou předat nejen v knihovně u sv. Anny, ale také v kostele sv. Jana Boska na Šumbarku. Děkujeme panu inženýru Babíčkovi, který tuto službu církvi mnoho let nezištně zajišťoval, a přejeme paní Blance Weisové, která se této služby ujala, hodně elánu a vytrvalosti.

-6-

1 / 2011

Společenství

ČTEME Z KATECHISMU KATOLICKÉ CÍRKVE Letošní rok je v rámci přípravy na oslavu jubilea 1150 let od příchodu sv. Cyrila a Metoděje na naše území, věnován křtu. Toto téma krásně zapadá zvláště do postní doby, která vznikla v souvislosti se závěrečnou fází přípravy katechumenů na křest. Pro nás pokřtěné se jedná o dobu přípravy na obnovu našeho křestního slibu při velikonoční vigilii. Jistě je na co se připravovat, neboť je jistě jeden z největších darů v našem životě. A tak si přečtěme, co o tomto daru říká katechismus. SVÁTOST KŘTU - čl. 1213 - Svatý křest je základem celého křesťanského života, vstupní branou k životu v Duchu („vitae spiritualis ianua“) a branou, která otvírá přístup k ostatním svátostem. Křtem jsme osvobození od hříchu a znovuzrozeni jako Boží děti, stáváme se Kristovým údy; jsme přivtěleni k církvi a stáváme se účastnými jejího poslání: „Křest je svátost znovuzrození skrze vodu ve slově“ (Baptismus est sacramentum regenerationis per aquam in verbo). Souhrn: - čl. 1275 - Uvedení do křesťanského života se uskutečňuje třemi svátostmi: křtem, který je začátkem do nového života; biřmováním, které jej posiluje; a eucharistií, která živí učedníka Kristovým tělem a krví, aby se jednou stal druhým Kristem. - čl. 1276 - „Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna a Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal“ (Mt 28,19-20). - čl. 1277- Křest je narozením k novému životu v Kristu. Podle vůle Pána je nezbytný ke spáse, jako sama církev, do níž křest uvádí. - čl. 1278 - Podstatným obřadem křtu je ponoření kandidáta do vody nebo lití vody na jeho hlavu, zatímco se pronáší vzývání Nejsvětější Trojice, to je Otce, Syna a Ducha svatého. - čl. 1279 - Ovoce křtu nebo křestní milost je bohatá skutečnost, která zahrnuje: odpuštění prvotního hříchu a všech osobních hříchů; zrození k novému životu, jímž se člověk stává adoptivním synem Otce, Kristovým údem, chrámem Ducha svatého. Z téhož důvodu je pokřtěný začleněn do církve, Kristova těla, a stává se účastným Kristova kněžství. - čl. 1280 - Křest vtiskuje do duše nezrušitelné duchovní znamení, charakter, který posvěcuje pokřtěného pro bohopoctu křesťanského náboženství. Pro tento charakter nemůže křest být opakován. - čl. 1281 – Ti, kteří postoupí smrt pro víru, katechumeni a všichni lidí, kteří pod vlivem milosti a aniž by znali církev, upřímně hledají Boha a snaží se plnit jeho vůli, jsou spaseni, i když nepřijali křest. - čl. 1282 - Již od nejstarších dob byl křest udělován dětem, protože je to milost a Boží dar, který nepředpokládá lidské zásluhy; děti jsou křtěny ve víře církve. Vstup do křesťanského života otevírá přístup k pravé svobodě. - čl. 1283 - Co se týká dětí zesnulých bez křtu, liturgie církve nás vybízí důvěřovat v Boží milosrdenství a modlit se za jejich spásu. - čl. 1284 - V případě nutnosti může křtít každý, s podmínkou, že míní konat to, co koná církev, a že lije vodu na hlavu kandidáta se slovy: „Já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“ -7-

1 / 2011

Společenství

130 let od narození Teilharda de Chardin (*1881,+1955) P. Pierre Teilhard de Chardin S.J. byl po celou dobu od složení svých řeholních slibů až do smrti příkladným jezuitou. Dodržoval veškerá ustanovení své řehole včetně poslušnosti vůči řeholním nadřízeným. Už od tzv. scholastikátu (tedy řádového studia scholastické filozofie) v anglickém Hastingsu od roku 1904 byl Teilhard veden současně k činnosti vědce i kněze. Jeho chápání kněžství je silně ovlivněno myšlenkami kardinála Johna Henryho Newmana (svatořečen r. 2010). První praktická aplikace jeho znalostí geologie a schopností předávat je mládeži se uskuteční na střední škole v Káhiře v letech 1904-8. Pak se vrátí do Hastingsu, dokončí studium teologie a je r. 1911 vysvěcen na kněze. Jako vysvěcený kněz pak studuje v Paříži opět geologii a paleontologii mezi lety 1912 - 14. Vojenského zdravotníka Teilharda otřesné zážitky na frontách I. světové války odvedou zcela pochopitelně načas úplně mimo jeho vědeckou profesi. Po válce zakončí svá geologická studia doktorátem a je mu nabídnuto několik významných míst v různých pařížských vědeckých institucích. Přednáší na prestižních školách, ale jeho přednášky, opírající se o koncepci evoluce jako díla Božího, narazí na nepochopení v kruzích, které se budou doslovně držet popisů vzniku života z knihy Genesis snad až do vydání encykliky Humani Generis r. 1958. Bohužel, Teilhard se již jejího vydání nedožije. Nicméně píše se teprve rok 1922 a na Teilharda jsou podány stížnosti vedení řehole. Jeho řádoví představení se tudíž pod tímto tlakem rozhodnou, že Teilhard, který mezitím získal r. 1922 doktorát v oboru geologie, se má věnovat výlučně vědecké činnosti, a posléze dospějí k názoru, že bude užitečné, když se na dobu jednoho roku vzdálí z Paříže a z Francie vůbec. Následuje Teilhardův první odjezd do Číny na jaře r. 1923. Teilhard se jak ve sbírkách tak i výpravami přímo v terénu seznámí s geologií i paleontologií značného území Číny a jeho hluboká zbožnost a vztah k Božímu dílu najde výraz v dílku „Mše nad světem“. Cesty Teilharda do Číny se budou opakovat a skončí až po ukončení 2. světové války r. 1946. Jeho vědecká činnost mu získá světový věhlas. Napíše řadu významných děl k vývoji lidstva, ale také významné duchovní dílo „Božské prostředí“ (česky r. 1968 vydal Vyšehrad). V době, kdy jeho krajané a řeholní bratři trpí po německém vítězství nad Francií, Teilhard v relativním závětří Pekingu napíše své stěžejní dílo „Lidstvo jako fenomén“ (česky „Vesmír a lidstvo, vydal Vyšehrad 1990). Přes jeho věhlas dosáhnou stěžovatelé toho, že stárnoucí a zdravotně trpící Teilhard musí r. 1949opět opustit Francii. Jeho základnou se stane malá jezuitská komunita ve státu New York. Je činný v různých významných vědeckých institucích a také pokračováním svých úvah o vesmíru a lidstvu až do své smrti na Boží hod velikonoční r. 1955. Teilhardovy kristocentrické závěry o vývoji vesmíru a života mají už za jeho života značný vliv na vyrovnání se Církve s poznatky vědy XX. století. Dosvědčuje to už zmíněná encyklika Pia XII. z roku 1958, která staví poprvé hypotézy o evoluci života na stejnou úroveň jako tradiční výklady popisu stvoření v knize Genesis. Papež Benedikt XVI. věnuje Teilhardově nauce mnoho stránek své knihy „Úvod do křesťanské víry“ již v jejím prvním vydání z roku 1968 a nezmění na svém postoji nic ani v posledním vydání z r. 2000. U nás se publikováním knih o Teilhardovi zabývá jezuitské nakladatelství „Refugium“ v Olomouci ( www.refugium.cz). V roce 2010 vydalo zajímavý Teilhardův životopis a chystá další knihy k letošnímu jubileu. Na závěr, jako ukázka Teilhardova myšlení, jeden citát z jeho eseje „Můj vesmír“: Vše, co konáme my, konáme pro Krista. Vše, co je vykonáno pro nás, koná Kristus. (bš) -8-

1 / 2011

Společenství

Leo Zerhau : Vyřiďte sijónské dceři --- Kázání pro nemocné ---(FATYM 2010, cena 7 Kč, 25 stran. Lze přečíst a objednat na www.fatym.com, přinášíme ukázku nazvanou - Prožívání týdne: Středa ( Mt 1, 20 – 24 )

Ve středu vzpomínáme svatého Josefa. Byl to muž spravedlivý, jak říká Písmo svaté, a tedy zbožný, statečný, moudrý a zásadový. Stojí vždy v Písmě svatém jaksi v pozadí. Jestliže i Panna Maria je ženou v pozadí, ženou, jejímž smyslem života je přinést světu Ježíše a sebe nechat stát v pozadí, stojí svatý Josef ještě i za ní. Jeho úkolem je provést celou svatou rodinu úskalím tohoto světa a v tichosti se zase vzdálit z biblických stránek. Svatý Josef musel mnohokrát snášet velikou nejistotu a tápání, často pro něj také Boží vedení znamenalo hluboké osobní pokoření. Jak se asi musel cítit, když zjistil, že jeho obdivovaná a milovaná snoubenka je těhotná, aniž by spolu manželsky žili?! Jak se asi cítil jako otec rodiny, jestliže nemohl zabezpečit své ženě žádné důstojnější místo k porodu než chlév?! Jak asi nesl svou doživotní fysickou bezdětnost, v kultuře, která tolik cenila fyzické otcovství?! Svatý Josef nás tedy může posílit ve chvílích, kdy je nám těžko. Je nám vzorem v situacích, ve kterých pro nás Boží navštívení znamená utrpení a pochybnosti. Nemocný člověk hledá sílu k překonání svých těžkostí, hledá své zdraví, a nenalézá je, protože mu bylo odňato. Vydává se jako svatý Josef na cestu, na níž musí čekat na Boží řešení a Boží posilu. Jako svatý Josef také často zůstává se svými problémy skrytý a osamocený, náhle vytržený z bezstarostného běhu normálního života společnosti. Jeho přínos k životu církve je nenápadný a neefektní. Často znamená spíše trpělivé snášení utrpení, hledání náhradních řešení a stále zkoušenou lásku k ostatním, „nepostiženým“ lidem. To jsou, myslím, pravé „josefovské“ vlastnosti. Nechceme ale dělat ze svatého Josefa nějakého typického patrona nemocných, vždyť o nějaké jeho nemoci nemáme přece v Bibli ani zmínku. Svatý Josef je příkladem člověka práce a služby, V církvi bývá někdy vzýván jako patron správného a moudrého zacházení s majetkem, také jako pomocník ve finančních a hospodářských těžkostech. Ne že by jeho přímluva měla zajistit člověku nějaký pohodlný život uprostřed mamonu, ale zdravou rovnováhu mezi duchovními a materiálními záležitostmi. Svatý Josef může být nemocným posilou i těmito svými „aktivními“ vlastnostmi, vždyť konec konců je má právě proto, aby jimi sloužil těm, kterým se jich nedostává. Velmi konkrétní pomocí pro nemocného je fakt, že svatý Josef je patronem modlitby. Velká mystička křesťanského světa, svatá Terezie z Avily, ho vzývala jako průvodce ve svých vrcholných projevech spojení s Bohem. Vzývejme tedy svatého Josefa jako pomocníka naší modlitby. On doprovázel a zblízka znal Ježíše. Kéž i nám vyprosí, abychom v modlitbě důvěrně poznali našeho Pána. Právě proto, že nemocnému člověku se modlí těžko. Svatý Josefe, oroduj za nás. Dovětek: Když jsem nedávno dostal darem tuto brožurku, chtěl jsem ji uložit mezi ostatní podobné publikace, kterých jsou plné kostelní regály. Ale – překonal jsem nechuť a četl. A to doporučuji všem: číst nezaujatě a s otevřeným srdcem. A třeba se nám najednou otevřou oči a nové věci objevíme právě tam, kde jsme se domýšleli, že všechno suverénně známe a ovládáme. Hodně radosti, dědek Jargus -9-

1 / 2011

Společenství

APOŠTOLÁT MODLITBY ÚNOR: Všeobecný úmysl: Aby se manželství a rodina těšily všeobecné vážnosti a aby byl uznáván jejich nezastupitelný přínos celé společnosti. Misijní úmysl: Aby křesťanská společenství v oblastech zvláště postižených nemocemi přinášela trpícím lidem svědectví o Kristově přítomnosti. Národní úmysl: Aby se v nás všech prohlubovalo poznání, že křtem jsme byli zachráněni od hříchu a získali důstojnost Božích dětí. BŘEZEN: Všeobecný úmysl: Aby národy Latinské Ameriky zůstávaly věrné evangeliu a velkoryse přispívaly k sociální spravedlnosti a pokoji. Misijní úmysl: Aby Duch Svatý dával světlo a sílu křesťanským společenstvím a věřícím, kteří jsou pronásledováni nebo diskriminováni kvůli evangeliu. Národní úmysl: Za pochopení závazného podílu všech pokřtěných na misijním poslání církve a za vytváření pouta jednoty mezi všemi, kdo se z vody a z Ducha Svatého znovu narodili a oblékli v Krista. DUBEN Všeobecný úmysl: Aby církev věrohodným hlásáním evangelia předkládala dnešním lidem důvody ve prospěch života a naděje. Misijní úmysl: Aby misionáři hlásáním evangelia a svědectvím života přinášeli Krista všem, kdo jej ještě neznají. Národní úmysl: Aby nezrušitelné duchovní znamení, které svátost křtu dává pokřtěnému, nás neustále posilovalo v úkolu vydávat svědectví našemu Spasiteli. /www:jesuit.cz/ **************

400. VÝROČÍ UMUČENÍ 14 FRANTIŠKÁNSKÝCH BRATŘÍ Tomuto výročí byla věnována vložená dvoustrana v Katolickém týdeníku 4/2011(pozn. red.)

11. října 2010 adresoval generální vícepostulátor Fr. G. Califano české provincii bratří františkánů dopis, že by mohlo v následujícím roce 2011 dojít k blahořečení pražských mučedníků Bedřicha Bachteina a jeho druhů. Pražští mučedníci byli františkáni, kteří r. 1604 obsadili trosky karmelitánského kláštera u Panny Marie Sněžné a začali ho renovovat. Po vpádu Pasovských vojsk 1611 byli nařčeni z kolaborace s katolickým vojskem, na masopustní úterý 15. února do jejich kláštera vtrhl rozvášněný dav Pražanů a řeholníky nemilosrdně pobil. Bratři jsou nám svědectvím pevné víry, protože předpokládali, že se něco takového stane, ale přesto neprchli. A dále má jejich svatost evropský rozměr, protože pocházeli z různých národů - Itálie, Německa, Španělska a Holandska a dalších. Jejich těla zůstala několik dní pohozena na svých místech a údajně z nich vycházela záře. Byli poté pohřbeni v křížové chodbě kláštera a později v kapli sv. Michaela pod oltářem sv. Petra z Alkantary. (Proces jejich beatifikace byl poprvé zahájen v 70. letech 17. století a pak několikrát přerušen, obnoven byl znovu v r. 1994). - 10 -

1 / 2011

Společenství

15. února 2011, v den 400. výročí této historické skutečnosti, se konala v chrámu Panny Marie Sněžné slavnostní mše sv., již celebroval pražský arcibiskup Mons. Dominik Duka a které se zúčastnilo velké shromáždění věřících, včetně významných zástupců dalších církevních řádů - dominikánů, kapucínů, benediktínů, karmelitánů. V promluvě rekapituloval tyto neblahé události v souvislosti s politickými a náboženskými poměry tehdejší Evropy, zdůraznil statečnost a nezměrnou oddanost Bohu, především však věrnost, s jakou tito pražští mučedníci dostáli svému poslání. Vyzdvihl také, čím jsou příkladem pro nás (současné křesťany) - svou nezlomnou vírou. „Krev mučedníků bývá semenem nových křesťanů...“ Abychom si vážili zděděné víry našich předků a dokázali ji předávat dalším generacím. V přímluvných modlitbách jsme se modlili také za křesťany, kteří jsou pronásledováni v dnešní době v různých zemích světa. V závěru pak arcibiskup sdělil všem přítomným, že proces blahořečení dospěl do závěrečné fáze a může se očekávat jeho naplnění. Po mši svaté následovalo agapé v klášterní jídelně a zájemci si mohli prohlédnout i rozsáhlou výstavu v ambitech, která dokumentuje m.j. přepadení klášterů na přelomu I. a II. desetiletí 17. stol. na území Prahy. Z.K. **************

Pomáhat dětem, to je naše poslání i radost Začátek každého nového roku je nejen symbolem příchodu nových výzev a nadějí, ale také období bilancování a vzpomínání na všechny krásy i strasti roku uplynulého. Stojíme na prahu roku 2011, roku, který - stejně jako předešlých 17 let - zasvětíme práci s dětmi a mládeží v Havířově. Rok 2010 byl rokem změn, rokem nových plánů a naplněných cílů. Jedním z těch cílů, který jsme si dali a který se nám s pomocí Boží a sv. Jana Bosca podařilo naplnit, bylo postavení nového místa pro děti a mládež na starém Šumbarku. Jako by to bylo včera, když jsme začali se stavbou nového klubu, který měl nést příznačné jméno Maják. V lokalitě, které se většina obyvatel Havířova vyhýbá, žije mnoho dětí a mladých, kteří nemají mnoho možností k trávení volného času. Cítíme povinnost nabídnout těmto mladým lidem možnost trávit svůj volný čas smysluplněji. Klub Maják měl být tím metaforickým pevným bodem v rozbouřeném moři. Chtěli jsme vytvořit místo, ve kterém mohou místní děti trávit aktivně volný čas, hrát hry, vzdělávat se, tančit, zpívat nebo hrát na hudební nástroje. Cesta k vytouženému místu radosti a porozumění nebyla lehká, přesto se nám podařilo přeměnit zchátralou budovu bývalého obchodu v klub Maják, který jsme v září slavnostně otevřeli a vysvětili. Je únor, půl roku od dne, kdy otec Marek Jargus požehnal tomuto místu. Maják od začátku své existence denně navštíví více než 60 dětí, které zde hledají útočiště především před nudou, která se rozléhá mezi domy starého Šumbarku. Toto číslo nám dělá ohromnou radost a je odměnou za naši práci. Stojím před klubem, slyším smích, zpěv a nadšené dětské hlasy. Cítím obrovskou radost, když slyším břinkání strun a údery bubnů místní kapely Street boys, která se zformovala právě v Majáku. Romské děti jsou obrovské hudební talenty, jejich živelnost a spontanita se plně projevuje v hudbě, kterou milují a umí ji tvořit s láskou sobě vlastní. Věřili jsme, že s Boží pomocí můžeme těmto dětem přinést kus dobra do jejich každodenních životů, stejně jako to dělal sv. Jan Bosco. To je víra, která bude provázet naše kroky a naše poslání i v tomto roce. Ing. Mgr. Jindřich Honěk, ředitel, Církevní středisko volného času sv. Jana Boska v Havířově ************** - 11 -

1 / 2011

Společenství

Itálie 1994 či P. Petr Baran SDB na DVD Nejen tyto pořady, ale dalších dvacet stejně zajímavých si můžete vypůjčit ve farní knihovně u sv. Anny. Jsou vhodné pro všechny, kteří mají možnost přehrání na jakémkoliv přehrávači. Itálie 1994 - téměř tříhodinový amatérský záznam poutě po stopách Don Boska. Byl objeven v loňském roce. Havířovští účastníci si připomenou Turin – Valdocco, Colle Don Bosco, La Salettu, ale také rozlučkovou večeři v bývalém zámečku Caselette. A také třeba to, jak ze svého kapesného dali dohromady 530 OOO lir a zakoupili sošku P. Marie Pomocnice křesťanů, která je od té doby umístěna v její kapli v Havířově na ul. Kolmé. P. Petr Baran, zvaný Děda nebo Dědeček, salesián, rodák z Nošovic. Mnozí jste ho znali osobně. Kněz menší postavy, ale velkého a radostného ducha, stále plný energie a elánu. Vypráví volně s humorem sobě vlastním o tom, jak šel životem za cílem, který se mu podařilo naplňovat. Autentické vyprávění je doplněno záběry z jeho života a nakonec také z pohřbu. DVD v trvání 50 minut vyrobilo Studio Don Bosko v Brně. P.S. : Pro všechny, kteří už možná pozapomněli: Farní knihovna slouží každou neděli od 9-10hodin. Výběr z více než tisícovky knih čeká na vás. Je to dobrovolná a bezplatná služba pro všechny. Opravdu stačí na neděli po mši svaté ke čtení, jenom BLESK a AHA? Dědek Jargus

Glosy: --- Farnost sv. Jana Boska v Havířově – Šumbarku si dne 23. 2. 2011 připomněla vysvěcení kostela sv. Jana Boska (23. 2. 2002). Bez velké slávy a pozornosti se zde denně snaží otec Karel Jašek a hrstka farníků udržovat, prohlubovat a šířit radostnou zvěst – evangelium i v tomto „ misijním území“. --- Ve farní knihovně je teplo, je tam dost světla a je tam místo i pro ty, kteří chtějí přijít. Tak si jenom povzdechnu: Proč až teď ? --- V naší farnosti fungují aktivně nejrůznější malá společenství a prospěšné iniciativy. Snad by bylo dobré, kdyby dokázaly překonat svou skromnost, vystoupily ze své anonymity a otevřely se na stránkách farnosti nebo Společenství také jako možnost a povzbuzení pro ostatní. (…světlo se přece neschovává pod kbelík…), stačí kontaktovat otce Marcela, nebo jsou tady stránky farnosti

Strach z Boha ? „Ó, náš milý Bože, povstali jsme z lože a pěkně Tě prosíme, dej, ať se Tě bojíme, bojíme a posloucháme a při tom se rádi máme.“ (Karafiát: Broučci) Tak mě napadlo, když jsem si přeříkával s Karafiátovými broučky jejich ranní modlitbičku: proč vlastně prosí, aby se báli Boha, to z něho mají mít strach nebo hrůzu? Co si o tom myslíte vy? Na vaše nápady čeká dědek Jargus **************

Noc kostelů Naše farnost se letos zapojí do významného celorepublikového projektu „Noc kostelů“. Akce proběhne 27. května v prostorách kostela sv. Anny od 17.30 do pozdních nočních hodin. Bude připraven bohatý program pro všechny věkové skupiny. Bližší informace- kompletní program a podrobnosti o akci - naleznete v dalším čísle Společenství nebo na stránkách farnosti: www.farnosthavirov.cz - 12 -

1 / 2011

Společenství

Akademie pro třetí věk pokračuje Ve čtvrtek 17. 2. 2011 přednášel P. Th. Lic Marek Kozák na téma „Janovo evangelium“. V zaplněném sále biskupství v Ostravě bylo mezi nadšenými posluchači tentokrát 17 havířováků, kteří obsadili téměř dvě první řady. Paní Balcarová přidává: Rádi jsme s otcem Markem o přestávce pohovořili. Všechny vás, své bývalé farníky, pozdravuje a těší se na případné setkání v jeho farnosti. Cyklus pokračuje také v dalších měsících přednáškami: 17. 3. 2011 Aktuálnost biblické Apokalypsy - P. Mgr. Jan Szkandera, spirituál kněžského semináře v Olomouci 14. 4. 2011 Symboly a mše svatá - P. Paed. Dr. ThLic. Marcel Puvák (vše, co děláme, má svoje PROČ, a to také při liturgii) Přednášky se konají vždy ve čtvrtek od 9 hodin v sále biskupství v Ostravě. Jsou volně přístupné a přijatelné pro všechny. Poplatek 35 Kč se platí před zahájením. Spojení z Havířova na Gagarinovo nám. je od radnice v 8.14 hod. Zpět z Gag. nám. ve 12.33 hod., případně později. Zveme všechny – JAG **************

ZVĚSTOVÁNÍ Jan Dokulil Čas jehněd, oblaků a modrých požárů a dole šeptající ústa vlažné hlíny! Ze spánku mluvila svá slova nejsladší a ruce kořenů protrhly mušelíny závojů nehybných, jež léta převeliká utkala ze stébel a brázd a z lýka. Už žhaví ocel svítání a čepel slunečná slov Gabrielových peň duše v hloubce štípí. Hnulo se lůno vzdušné pokory a šumot včel si chystá nitro lípy. Příchází tiše den a bosou nohou kráčí, kdy se Pán podívá vlídně i na bodláčí. Jak v okně záclona je shrnut jarní déšť i pláč a noční strach; zář vráží do zahrady. V ňadra niv stoupá míza mléčných dní, jak panna pokorná květiny kleknou rády; s výšiny slunce žhne a shlíží na ně, když všechny praví o sobě: hle, dívka Páně. Řeč tuto miluje má duše denně víc a tryská z ní můj zpěv, ó jabloňové květy! Říkám si slavný, kořenný ten chvalozpěv, jak sosen šumění hlas řek v něm rozemletý hučení výšek, vzdušné víry lásky, i odevzdanost ptáků, bolest bez otázky... - 13 -

1 / 2011

Společenství

Moje puť do Filipova Text otištěn bez jazykových úprav

Volal mi známy, s ktorým chodíme na pútne zájazdy do Lurd, Fatimy a iné pútne miesta v cudzine. „Ideme do Filipova, do českých Lurd.“ „No toto, to je tak blízko, a já o tom neviem!“ Já som si zistila, že 13.1 je tam sv. omša o 4 hod. ráno. Tak tam idem. Doma som dostala na čelo krížiček od manžela a synov: Šťastnú cestu. Z Havířova vlakom v 11.05, v Rumburku v 18,42. Z vlaku sme vystúpili ja a dva muži. Ten mladší, asi 35ročný, mi hovoril o Filipove. Išiel tam už po 15-ty krát. Spoločne sme prešli kaplnku milosti. Na ľavej stene u vchodu je obraz, kde sú ostatky uzdravenej Magdaleny Kadeovej. Pod oltárom je mramorová doska s nápisom, ktorý hovorila Matka Božia nemecky. „Mein Kind, von jetzt an heilt´s“ (Moje dítě, odteď se uzdravíš.) Je to na mieste, kde vtedy stála. V bazilike minor v zákristii je posteĺ, na ktorej ležala a uzdravila sa nemocná. Sadla som si do kaple. Začala som sa modliť. O chvílu prišli pútníci zo slovenskej Trnavy. Zastavili sa, pomodlili, kúpili sme si pamiatky a pokračovali do Šluknova. Mňa i toho mladého pana zobrali zo sebou. V Šluknove na fare nás privítal pán farár kuracou polievkou, keď došiel bus od Žarošic, my sme išli do kostola. Majú tam pekný betlehem. I na fare majú výstavu betlehemov - Indiánske i moderne, ktoré robili deti. Po prehliadke sme dostali po poháriku vína slovenského i moravského. Však sme bratia. Po požehnáni presne o pol noci sme vyrazili pešo do Filipova. Začalo pršať. Bez baterky sme putovali do 3.10 hod. Cestou sme sa pomodlili dva ružence a vykládali sme si. U baziliky je domov dôchodcov. Tam mali otovrené celú noc, kde sme sa osušili, najedli. Pre pútnikov mali guláš s chlebom za 10 Kč, čaj zdarma. Po krátkom odpočinku a posilneni sme prešli do baziliky. Pred 4. hod. bola plna. Na 40 kňazov s p. biskupom Baxantom sa v kapli milosti pomodlili k Panne Marii modlitbu, ktorú sa modlila nemocná Magdalena pri uzdravení. „Rozpomeň se, Panno Maria...“ Tým začali sv. omšu. Omša bola česko-nemecká. Filipov je na hranici. V daždi domov na vlak do Rumburka. Vo vlaku sme sa ešte rozprávali, ako toto pútne miesto vzniklo. Z brožurky o tomto poutním místě: Ve Filipově žila Magdalena Kadeová, která byla od 19 let nemocná. Na hrudi měla hnisavé vředy. Opatroval ji bratr Josef s manželkou. Když jí převazoval rány, žvýkal tabák, aby zápach ran tolik necítil. Nemocnou ošetřovali dva lékaři. Oba prohlásili, že je to nevyléčitelná nemoc a že zakrátko zemře. Tu noc z 12. na 13. byla u nemocné kamarádka Veronika. Ta ji učesala, spolu se pomodlily a Veronika usnula. Magdaléně se moc přitížilo. Začala se modlit k Panně Marii. Vtom vyšlo z obrazu jasné světlo. Loktem probudila Veroniku: „Je tu Matka Boží. Vidíš to světlo?“ Veronika neviděla nic. Tu řekla Matka Boží ona slova: „Moje dítě, odnynějška budeš zdráva.“ Když sundali prohnisané obvazy, pokožka byla zdravá. Později začali domek navštěvovat nemocní a stala se tam další náhlá uzdravení jako v Lurdech. Prekvapilo ma, že z Trnavy tam chodia putníci už mnohé pokolenia a nie len oni. A čo my? Začneme? Mame za či ďakovať i prosiť. putnička Olga - 14 -

1 / 2011

Společenství

Milé vzpomínání Už dlouhá řada roků uplynula od chvíle, kdy jsem naposledy zavřela dveře třídy a před školní budovu vyprovodila své poslední žáky. Mnoho událostí, příběhů a hezkých setkání naplnilo mou více než čtyřicetiletou dobu kantoření. Některé časem vybledly, jiné zanechaly hlubokou brázdu a často se mi ve vzpomínkách navracejí. Téměř dvacet roku jsem učila děti nejnižších ročníků základní školy. Často a ráda jsem v odpoledních hodinách po vyučování chodila se svými žáky do kvetoucí přírody, v zimě pak na zasněžené kopce nebo bruslit. A právě z této doby mi v paměti utkvěla babička malé Katky. Tato žena mladá duchem nás často doprovázela na různá třídní setkávání. Ještě po letech ji v duchu vidím postávat u mantinelů sportovní haly a pozorně sledovat veselé dovádění školní drobotiny na bruslích. Jindy zase nechyběla při sáňkování na kopci za školou. Její doprovodné postřehy nepostrádaly humor, ohleduplnost ani soustředěné sledování dětí při sportovních hrách. Živě si vzpomínám na rozhovory s touto milou paní, které vůbec nevadilo, že si občas schovává zkřehlé ruce do kapes svého kožíšku a svižně popocházela úzkou uličkou, když od ledové plochy hodně chladilo. Čas běžel, vnučka dopěla, odešla za svým životním posláním. A nám přibylo vrásek ve skráni. Často jsme se později spolu setkávaly při nedělních bohoslužbách v kostele sv. Anny. Stále usměvavá, se zájmem o vše kolem, i když dlouhý běh života nepřinášel naší babičce jenom květy růží, ale i bodavé trny. Časem pak přibývající léta a nemoc už babičce nedovolovaly opouštět domov. Obklopená láskou své dcery, vnučky a celé rodiny prožívala své stáří i v obětavé péči lékařů, sestřiček, pečovatelek i dobrých sousedů. Pán života dopřál naší stařence dlouhý věk 95 let a já věřím, že ji s láskou přivítal ve své milující náruči. A já milá babičko, si vždy ráda budu připomínat Vaši laskavou tvář ve svých modlitbách, protože na dobrého člověka nelze zapomenout. Alena Balcarová

MEDITACE a MODLITBY Pane, když ztratím odvahu a jsem smutný, vezmi mně s sebou. Když se ptám, hledám, pochybuji a nevím už, kterou cestou mám jít, vezmi mě s sebou. Když jsem unavený a síly mě opustily a myslím, že už to nejde, vezmi mě za ruku jako Eliáše a veď mne. Když chci dělat všechno sám a jsem umíněný a vzdorovitý, vezmi mě s sebou. Když už nejdu cestou zaslíbení, vezmi mě s sebou. Když je mi zatěžko milovat a nechci se již sklonit, musíš mi ty pomoci svou láskou. PANE, SPOLÉHÁM SE NA TEBE, VEZMI MĚ PROSTĚ S SEBOU. ( P. Matthias Utters po 20 létech rakoviny, 12 létech slepoty a 29 operacích – převzato z KT)

- 15 -

1 / 2011

Společenství

Došlo po uzávěrce

PŘEČETLI jsme... „Kotva naděje“ - Kateřina Lachmanová, vydalo Karmelitánské nakladatelství r. 2009. Teoložka Kateřina Lachmanová, která je známou představitelkou Hnutí katolické charismatické obnovy u nás, napsala již několik titulů o různých aspektech duchovního života. V této své knížce se zabývá (jak napovídá její název) křesťanskou ctností naděje. Jako věřící bychom neměli naději ztrácet, ale ji předávat dál... Proč se nám jí nedostává v plné míře? Kde znovu čerpat její zdroj? Na tyto otázky a mnohé jiné se snaží autorka hledat odpovědi. V útlém spisu hovoří velmi logicky a jasně - v Písmu svatém, z něhož cituje a posléze vykládá texty - starozákonního proroka Ezechiela, z listů sv. Petra, z knihy Zjevení sv. Jana a další. Pro současného člověka v dnešním hektickém světě, není již snadné nacházet obecné zdroje naděje. Spíš převládá skepse, beznaděj a těžko se nalézají východiska. My, křesťané jsme ve velké výhodě, máme se ke komu obracet, v koho doufat... Kateřina Lachmanová přináší i pohledy těch, kteří nás na cestě k Bohu předešli (sv. Juliána z Norwiche /+ 1416/, sv. Jan od Kříže /+ 1591/, Silván z Athosu /+ 1938/, Gilbert Keith Chesterton /+ 1936/, Madeleine Delbrelová /+ 1964/. K tématu vybrala také myšlenky současného papeže a snad nejznámější sdělení apoštola sv. Pavla: "Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy?" V závěru je rada autorky, abychom prosili Boha o naději nejen pro sebe, ale i pro druhé. (Je to velmi pěkný titul, který určitě potěší ...).

SLAVNOST KŘTU Zavítala jsem na začátku týdne na večerní mši sv. do chrámu a kromě setkání s Pánem nás čekaly i další obohacující chvíle... Při bohoslužbě jsme byli účastníky udělování svátosti křtu mladé ženě. Přítomný kněz přijel zdaleka právě na tuto slavnostní událost, k níž se katechumenka připravovala. Křest probíhá v době vánoční ve svátek sv. Štěpána, mučedníka, který nás přibližuje k době velikonoční, kdy o Velké noci církev křtí katechumeny, těmito slovy začal homilii, která se stala pro všechny přítomné působivou přednáškou. Křestním kmotrům staršího věku pak byla udělena svátost pomazání nemocných a její manžel přistoupil poprvé ke sv. přijímání. Prožívání křtu u této mladé ženy bylo velmi opravdové a dojemné. Jejím upřímným přístupem byli zasaženi i další věřící a v závěru mše sv. mnozí farníci přišli popřát. (Bylo to velmi pěkné, i toto gesto přijetí je pro nově pokřtěné znamením křesťanského společenství). Ačkoliv jsem z úplně jiného kraje, velmi vzdálené farnosti, přála jsem jí též a prohodily jsme spolu pár slov. Patříme všichni Kristu, do jednoho Těla církve, kde jsme si všichni bratry a sestrami ... A všem kněžím, kteří nám věřícím pomáhají poodhalovat Boží tajemství a připravují hledající na cestu do Božího království, patří naše velké díky! Slavili jsme před nedávným časem Rok kněží a mysleme na ně v modlitbě stále... Moc pěkně to vyjádřil Sv. otec v jednom ze svých pastýřských listů (volně citováno): Ať radost i smutek a bolest lidí, je také radostí, smutkem a bolestí všech služebníků církve, kteří s účastí a pozorností vedou svěřený Boží lid... Z.K.

- 16 -

1 / 2011

Společenství

Světové dny mládeže v Madridu 16. – 21. srpna 2001 Dny v diecézi Tarragona 11. – 15. srpna Motto setkání: V Kristu zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry. (srv. Kol 2,7) Cena: balíček poutníka: 163 € (zahrnuje během programu Světového dne mládeže 16.-21.8. ubytování a stravu, úrazové pojištění, městskou hromadnou dopravu, batoh poutníka, volný vstup na kulturní aktivity Festivalu mládeže) + 10 € do

Fondu solidarity na podporu účasti mladých z ekonomicky slabších zemí. Cena dopravy autobusem: odhadovaná cena 4 900 Kč Celková cena: 4 900 Kč + 173 € nebo 9 400 Kč (dle kurzu 26,00 Kč/€) Přihlášky a další informace: www.madrid2011.signaly.cz, nejpozdějí do 30.4., lépe do 20. 3. (pomůžete tím organizátorům)

A proč vůbec na SDM do Madridu jet? · Na Světové dny mládeže zve mladé lidi sám Svatý otec. Naši mládež pozval na toto setkání osobně 28. září 2009 ve Staré Boleslavi. · Stojí zato poznat Španělsko a také Španěly, kteří jsou milí, přívětiví, přátelští a pohostinní - při SDM je k tomu lepší příležitost, než když tam člověk jede jako turista. · Ve Španělsku jsou památky římské, arabské, románské, gotické,... V Madridu jsou muzea se sbírkami jedněmi z nejvzácnějších na světě. Vstup bude pro účastníky zdarma. · Španělsko je zemí misionářů. To platilo nejen v dřívějších stoletích, ale i dnes. Do celého světa vyjíždějí mladí, staří, ale i celé rodiny s dětmi jako dobrovolníci – misionáři. · Církev ve Španělsku dnes není masová; je církví malých společenství. · Roste aktivita laiků a jejich zapojení v církvi – přirovnáváno k probuzení spícího obra. · Co od nás čeká španělská církev? – Že budeme v Madridu živým svědectvím víry – svým mládím, radostí, svědectvím o vaší vzájemné lásce. Otec Marcel přislíbil finanční podporu mladým, kteří se na pouť do Madridu vydají. Bližší informace u něj. **************

Ptáte se – odpovídáme Dobrý den, v časopise Společenství 5/10 jsem se dočetla na stránce 4 v rubrice Zprávy a oznámení o úpravě lavic v kostele sv. Markéty - slib ekonomické rady: 31. 10. 2010. Prosím, mohla bych se dozvědět, kdy bude skutečně realizováno? Lavice jsou opravdu s malým prostorem k sezení. Děkuji, Marie Najzarová, Havířov Bludovice

Odpověď: Je otázkou, jestli koupit nové lavice, nebo nechat opravit a uzpůsobit dnešním postavám ty stávající. To by se stalo za předpokladu, že stávající jsou ve slušném stavu, je možné je rozebrat a mezi jednotlivé řady vložit 10 - 20 cm dlouhé nastavení. Cena by samozřejmě byla někde zcela jinde. Lavice se mají vyřešit v tomto roce, v nejbližších dnech se tedy bude zkoumat stav dřeva. Tolik info z ekonomické rady, která proběhla mezi svátky. Marek Světnička

- 17 -

1 / 2011

Společenství

Dopisy do záhrobí Jozef z Kypru, přezdívaný Barnabáš V městě Šumbarku, v devátém roce panování Václava Vrtošivého Tvé jméno znamená „Syn povzbuzení“ a zřejmě opravdu nijak nepřehání. Pisatel Skutků Tě charakterizoval jako „výborného muže naplněného Duchem svatým a vírou“. Sotva jsi vstoupil do nově vznikajícího společenství prvních křesťanů, přinesl jsi apoštolům peníze utržené za prodej vlastního pole. Zanedlouho jsi osvědčil svou statečnost i prozíravost, když ses ujal všemi obávaného Šavla po jeho obrácení u Damašku a provázel ho na dalších cestách. Byl jsi jeho věrným společníkem po řadu let, sdílel jsi s ním radost z úspěšné misijní činnosti i odmítání a věznění. Vše jste konali společně, ve vzácné shodě a porozumění. A přesto nakonec došlo k vašemu rozdělení. V prvotní církvi se schylovalo k prvnímu schizmatu. Křesťané vzešlí ze židovství nutili své „pohanské“ spolubratry, aby se nechali obřezat. Ty s Pavlem jste tento nesmyslný požadavek rázně odmítli, ale museli jste svůj postoj obhájit na prvním jeruzalémském sněmu. Jsem vám opravdu vděčný, že se to podařilo. Nešlo jen o obřízku, ale o mnohem obecnější – a závažnější – problém rovnosti před Bohem. Jako vždy a jako všude se „otcové zakladatelé“ počali domáhat zvláštních privilegií, argumentujíce skutečnými i domnělými zásluhami. Krátké období bezproblémové komuny skončilo a hrozilo, že se i prvotní církev rozmělní v půtkách a vzájemné nevraživosti. A tehdy jsi znovu osvědčil svou moudrost. Bylo zřejmé, že je pouze otázkou času, kdy na sebe narazí dvě nejznámější osobnosti: Petr a Pavel, tolik odlišní svým naturelem i spiritualitou. Oba legitimně odvozovali své jmenovité vyvolení a povolání od samého Krista, oba byli dostatečně vytrvalí – a zarputilí, aby vzájemným soubojem destabilizovali celé společenství. A tu jsi Ty přišel na geniální řešení: Petr nechť je hlavou jeruzalémské církve, Pavel ať šíří Kristovo poselství po celém tehdy známém světě. Každý z nich si zachová svou tvář a zároveň zúročí své hřivny. Jak to tak bývá, nedočkal ses velkého vděku. Pavel se s Tebou rozešel ve zlém, protože z malicherných důvodů odmítal vašeho někdejšího společníka Marka. Nakonec jsi s tímto mládencem vyrazil na další apoštolské cesty sám. A vedl sis – jak jinak – výtečně. Stále znovu s údivem zjišťuji, jak Bůh dokáže využít všech lidských slabostí pro rozvoj svého díla. Banální skutečnost, že dva kohouti nemohou žít na jednom smetišti, přispěla k rozšíření evangelia do celého světa. Je tomu tak do dnešních časů. I v naší zemi spolu nedokážou komunikovat, natož spolupracovat mnozí skvělí křesťané těšící se vynikající osobní pověsti. I v našich místních společenstvích se z malicherných příčin rozcházejí dlouholetí přátelé a míří každý jinam. Bůh umí toto vše proměnit ve výhodu. Potřebuje k tomu „jenom“ pár takových, jako jsi Ty. Výborných mužů (a žen) naplněných Duchem svatým a vírou. -ok- 18 -

1 / 2011

Společenství

SBÍRKY datum Havířov-sv. Anna Havířov-Bludovice Špluchov

12. 12. 19. 12. 24. 12. 25. 12. 26. 12. 1. 1. 2. 1. 9. 1. 16. 1. 23. 1. 30. 1. 6.2. 13. 2. 20.2. 27. 2.

13 666 15 260 8 208 23 739 16 116 15 541 14 376 12 961 13 291 13 285 12 215 12524 13952 10484 13608

3 070 2 379 3 216 4 363 2 381 2 794 1 575 2 864 2 919 2 681 2 475 2224 2675 2798 2 077

účel

1 008 821 1 570 1 560 1 135 1 150 1 020 827 825 370 695 750 Tv Noe 1460

Na potř. kostela

Na potř. kostela

Prosinec – únor 2010 v našich farnostech Svatá Anna:

Svatá Markéta:

Křty: Sebastian Šemrák

Křty: Tomáš Michálek Anežka Szymurdová Ema Anežka Navrátilová

Pohřby: Františka Litváková-Adamčáková 76 Věra Vránová –Lubojacká 80 Jan Baculčák 80 Otakar Pitner 81 Leopoldina Petrželová-Babáková 80 Miloslav Jech 79 Karel Mokroš 77 Amálie Machejová 95 Věra Nováková-Žvaková 66 Emil Mohyla 70 Ján Mezei 50 Ludmila Hlošková-Němcová 79

Pohřby: Jana Folwarczná-Pohanková 53 Ludmila Gwozdová-Košařová 79 Jarmila Šedá-Slívová 85

Svatý Jan Bosko Křty Nela Anna Štefániková

- 19 -

1 / 2011

Společenství

HÁDANKY A MALÉ HŘÍČKY PRO KLUKY A PRO HOLČIČKY Milé děti, nevím, jaké počasí se hlásí ke slovu ve chvíli, kdy jste dočetly Společenství až k poslední stránce. Možná, že už jarní paprsky vykukují z rozmoklého sněhu. Anebo už sluníčko lechtá první sněženky? Každopádně ve chvíli, kdy píšu tyto řádky, je venku asi deset pod nulou a lehce chumelí J. A já se hrozně těším na jaro a doufám, že u vás už je J. No a pokud není a za okny se pořád ještě prohánějí vločky sněhu, nevadí. Je tady alespoň jarní osmisměrka, abyste se na tu krásu mohly těšit tak, jako já teď J. JARNÍ POSEL Dneska zrána první včela za oknem mi zabzučela. Neodbytně. Bzuky bzuk.

První spatřím louži bláta, malé dítě se v ní cachtá. Že je mokré, je mu fuk.

Kouknu ven – a jasné bylo, že se jaro probudilo. Poznám to. Jsem velký kluk.

Hned kousek dál bíle svítí mezi blátem kupka kvítí. Vykukují na svět. Kuk!

A nad tím vším skřivan jásá, slunko hřeje, to je krása! Pupen jara … (tajenka osmisměrky). P A P A P R S E K U

B R O U K A A Č Á K

P O O V E Č K A Á P

R N E B U D I N A P

C V R K O T R V R S

E Á C R S U O Ů A S

N V S Á I U Z D P L

E Č Í L K R T E P U

V E Ě Í A A Á K N N

A L L Č N V T A O Í

R A N E Í T Í V K Č

M Ý L K T P E K U K

V E S N A S Y A Ř O

Z V B L E D U L E K

BLEDULE, BROUK, CÁKAT, CVRKOT, ČÁP, DUBEN, KÁČA, KAVKA, KRÁLÍČEK, KUŘE, KVÍTÍ, LAVIČKA, MRAVENEC, NORA, OSIKA, OVEČKA, OVES, PAPRSEK, PAVOUK, PETRKLÍČ, PROBOUZENÍ, PRŮZRAČNÝ, PYL, ROZTÁT, SAD, SLAVÍK, SLUNÍČKO, SRNKA, TELE, VČELA, VESNA, VLNKA, ZELENAT Tak pěkné těšení na jaro přeji! Marťa

Poděkování: Majce Světničkové za kompletní sestavení a korekturu tohoto čísla.

- 20 -