SPASITEL PRO TEBE. DM Dětská misie. 5 biblických lekcí pro děti. Obsah

SPASITEL PRO TEBE 5 biblických lekcí pro děti Originál textu napsala: Jennifer Haaijer Ilustrace: Tim Shirey Text vydán Evropskou Dětskou misií

Obsah Předmluva

. ................................................................................................................................................... 2

Pokyny pro učiteke ........................................................................................................................................... 3 Lekce 1

Kristovo narození...........................................................................................................4

Lekce 2

Pán Ježíš uzdravuje ochrnutého muže............................................................................6

Lekce 3

Kristovo odsouzení a ukřižování .................................................................................19

Lekce 4

Kristovo vzkříšení ....................................................................................................... 11

Lekce 5

Velký Král.....................................................................................................................13

POZOR! Názorné pomůcky pro tuto sérii mohou být zakoupeny v národním úřadě Dětské misie nebo prostřednictvím e-shopu. Seznam úřadů Dětské misie a internetových obchodů najdete na stránce www.teachkids.eu/cs na záložce "Kontakty".

DM

Dětská misie

Copyright © 1993, 2005 European Child Evangelism Fellowship. Všechna práva vyhrazena. (Použito se svolením.) Může být použito pouze pro osobní, neziskové a nekomerční účely. Navštivte www.teachkids.eu/cs pro detailní informace o použití.

Dětská misie, Jičínská 549, 742 58 Příbor

Předmluva Tyto lekce prostým, srozumitelným způsobem prezentují evangelium a mají vám pomoci vyučovat nevěřící děti. Můžete je použít v 5 denních klubech, jejichž účastníci znají Bibli jen velmi málo nebo vůbec. Jaká je to výzva a výsada učit takové děti o narození, životě, smrti, vzkříšení, nanebevzetí a druhém příchodu našeho Spasitele! První křesťané „učili den co den v chrámě i po domech a hlásali evangelium, že Ježíš je Mesiáš“ (Skutky 5,42). A totéž smíme dělat i my! Chválím Pána za to, že použil Tima Shireyho, aby připravil tak pěkné obrázky. Každá scéna je ilustrována, a pomůže dětem osvojit si biblickou pravdu a oslavit Pána. Modlím se za to, aby prostřednictvím této série lekcí mnoho chlapců a děvčat poznalo Pána Ježíše Krista jako svého Spasitele. Jennifer Haaijer

POKYNY PRO UČITELE

MODLITBA.

Dětem se můžete dát k dispozici

VERŠE K ZAPAMATOVÁNÍ.

Příklad toho, co byste mohli říci:

Doporučujeme vám, abyste se za své posluchače velmi modlili. Pokud Pán Bůh nebude působit v jejich srdcích a životech, nedojde k žádné duchovní změně. Přimlouvejte se za to, abyste každou lekci vyučovali v moci Ducha svatého. V tom spočívá tajemství efektivní evangelizace. Jestliže budete tyto lekce probírat během pěti po sobě následujících dnů, navrhujeme, abyste děti naučili zpaměti pouze třem veršům. Je lepší dobře zvládnout tři než povrchně pět. Proto se tentýž verš opakuje vždycky ve dvou lekcích. Další dva verše uvádíme pro případ, že doba mezi jednotlivými lekcemi bude delší.

PŘÍPRAVA.

Sestavili jsme pro vás podrobný text, který by však neměl nahrazovat důkladnou přípravu spojenou s modlitbami. Snažte se o to, abyste znali každou lekci tak, že budete schopni učit bez poznámek nebo jen s minimálním nahlížením. Nezapomeňte, že v 5 denním klubu pod širým nebem je používání poznámek téměř nemožné. Také si předem vyzkoušejte, jak budete pracovat s obrázky.

DEJTE SE DĚTEM K DISPOZICI.

Může se stát, že vašimi posluchači budou děti, které touží po spasení, ale nevědí jistě, co pro to mají udělat. Některé z nich mohou mít otázky týkající se obsahu vašeho vyučování. V určité části programu svým posluchačům sdělte, že si s vámi mohou po skončení setkání promluvit. Jasně jim řekněte, kde na ně budete čekat. Dejte si však pozor, aby neměly dojem, že kvůli svému spasení musí zůstat a vést s vámi rozhovor. Mohou uvěřit v Krista kdekoli, kdykoli a bez přítomnosti poradce.

- v rámci ostatních oznámení; - poté, co je naučíte verš k zapamatování, v němž se hovoří o záchraně z moci a důsledků hříchu; - v průběhu biblické lekce, spíše na začátku; - v jiném vhodném okamžiku během programu. „Pokud chceš, aby ti Pán Ježíš odpustil tvé hříchy, a nevíš přesně, co bys měl udělat, rád si s tebou o tom promluvím a pomohu ti. Stačí, když si po skončení dnešního setkání sedneš (určete místo). Podle toho poznám, že chceš se mnou hovořit. Přijdu za tebou a vysvětlím ti, jak můžeš požádat Pána Ježíše Krista, aby se stal tvým Spasitelem.“ Jelikož se mezi vašimi posluchači často vyskytnou takoví, kteří uvěří v Pána Ježíše Krista jako svého Spasitele sami (bez přítomnosti poradce), bude dobré, když při posledním setkání 5 denního klubu povíte něco jako: „Jestliže jsi uvěřil v Pána Ježíše a ještě jsi mi o tom neřekl, přijď mi to prosím po skončení programu říct. Budu stát vedle tamté lavičky (nebo na nějakém jiném místě). Jenom přijď a pověz mi: ,Chci vám říct, že jsem požádal Pána Ježíše, aby mne spasil.‘“ To vám umožní, abyste si takové dítě zařadili do programu následné péče o nově narozené křesťany a pomáhali mu v oblasti ujištění a křesťanského duchovního růstu. V závěru této příručky najdete instrukce:

JAK VÉST DÍTĚ KE KRISTU.

SPASITEL PRO TEBE 3

LEKCE 1

se Josef chtěl oženit s Marií. Byla to pro něj čest, když směl pomáhat v péči o toto výjimečné dítě.

Kristovo narození Písmo

Matouš 1,18-25 Lukáš 1,26-38; 2,1-20

Ústřední pravda

Ježíš Kristus je jediný Spasitel.

Verš k zapamatování

„Každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen“ (Římanům 10,13). Stalo se to pouze jednou a už nikdy se to nebude opakovat. Už jsi o tom slyšel?

Obrázek 1-1

Kdysi velice, velice dávno žila v jednom dalekém městě jedna žena. Nebyla známá ani bohatá. Jednoho dne se jí však přihodilo něco úžasného, co v ní zároveň vzbudilo strach. Slyšela, jak někdo vešel do jejího domu a zavolal: „Buď zdráva!“ Nečekala žádnou návštěvu a když dotyčného uviděla, polekala se. Nebyl to nikdo z jejich sousedů. Nebyl to ani Josef, který se s ní měl zanedlouho oženit. Tento příchozí byl jiný, opravdu jiný. Byl to jeden z Hospodinových poslů, anděl poslaný z nebe, kde přebývá Pán Bůh. Nevíme, jak vypadal, ale když ho tato mladá žena spatřila, bála se. „Neboj se,“ řekl jí anděl laskavě. „Pán Bůh si tě vybral ke zvláštnímu úkolu. Narodí se ti dítě, kterému bys měla dát jméno Ježíš. Bude veliký, bude to Boží Syn.“ Mladá žena byla zmatená a polekaná. Taková věc prostě nebyla možná. „Jak se to může stát? Vždyť nežiji s mužem!“ ptala se. Anděl jí vysvětlil, že ona bude matkou dítěte a Pán Bůh jeho Otcem. Každé dítě má nějakou ženu jako svou matku a nějakého muže jako otce. Toto dítě však mělo být jiné: Nebude mít za svého otce muže, ale Pána Boha. Něco takového se nestalo nikdy předtím ani potom. Vím, že je pro nás těžké to pochopit. Ale i když tomu nerozumíme, můžeme tomu věřit, protože je to napsáno v Bibli. Toto dítě mělo být Božím Synem. Pán Bůh má pouze jednoho Syna a anděl řekl, že se brzy narodí na svět jako malé dítě. Překvapená žena andělovi odpověděla: „Pokud má Pán Bůh takový plán, chci být jeho služebnicí.“ Potom anděl odešel. Ví někdo z vás, jak se tato žena jmenovala? Ano, Marie. Teď seděla sama ve svém domě v Nazaretě a v hlavě se jí honily různé myšlenky a otázky. Taková věc byla prostě nemožná… Pán Bůh dokáže dělat nepředstavitelné věci. Uvěří jí vůbec někdo? A co na to řekne Josef, muž, kterého si má vzít? Josefa to zpočátku vyvedlo z míry, ale Pán Bůh mu sdělil, že Mariino dítě je Boží Syn. Potom už

Obrázek 1-2

V domě, kde Marie a Josef bydleli, jistě vládlo vzrušení, když se připravovali na narození děťátka. Měsíce ubíhaly jako voda a dítě se už brzy mělo narodit. Jednoho dne však Josef řekl: „Marie, musíme jet do Betléma.“ „To je dlouhá cesta, Josefe. Musí to být právě teď?“ ptala se Marie úzkostlivě. „Bohužel ano. Císař chce zjistit, kolik lidí žije v jeho říši. Musíme tedy jet do Betléma, aby tam zapsali do knihy naše jména.“ Připravili se na dalekou cestu a brzy opustili svůj dům. Marie jela pravděpodobně na oslu. Když dorazili do města, zmáhala je únava. „Najdeme si nějaké místo k noclehu,“ rozhodli se. Ukázalo se však, že to vůbec není jednoduché. Město bylo plné lidí. Hostinští, které bychom mohli přirovnat k dnešním majitelům hotelů, jeden za druhým pokyvovali hlavami a omlouvali se: „Je nám líto, ale nemáme pro vás žádný pokoj.“ Marie byla vyčerpaná. Nutně si potřebovali co nejdříve lehnout. Když jeden hostinský navrhl, že by se mohli vyspat ve stáji, souhlasili. Nebylo to to, co chtěli, ale lepší něco než nic. Byli rádi, že mají střechu nad hlavou, a udělali vše pro to, aby se ve chlévě cítili co nejpříjemněji. Pravděpodobně tam spala i nějaká domácí zvířata.

Obrázek 1-3

Pšt! (Učiteli, napodobte dětský pláč.) To byl křik malého dítěte – novorozence. Ano, Mariino dítě se narodilo právě tam, ve stáji. Dokážeš si vzpomenout, kdo byl jeho otcem? (Nechejte děti odpovídat.) Ano, byl to Pán Bůh. Připomínáme si to právě o Vánocích – příchod Božího Syna na zem. Marie s Josefem se o něj láskyplně a něžně starali a zabalili ho do plenek. Neměli však pro něj žádnou kolébku ani postýlku. „Položme ho do jeslí,“ napadlo možná Josefa. A tak položili své miminko do jeslí, kam se obvykle dávalo krmivo pro dobytek. Pravděpodobně je vystlali čerstvou slámou, aby se děťátku pohodlně leželo. Marie a Josef udiveně hleděli na malého chlapečka. Ano, bylo to skutečné dítě. Jak malé nožičky, ručičky a prstíčky mělo! Potřebovalo, aby ho někdo krmil a pečoval o ně, jako to vyžadují všechny děti. Toto dítě však bylo jiné – byl to jediný Boží Syn. Předtím, než se stal dítětem, žil s Pánem Bohem, svým Otcem. Jeho život s Pánem Bohem neměl žádný začátek, protože Boží Syn existoval odjakživa. Byl u stvoření světa, dokonce ho sám tvořil – „Všechno povstalo skrze ně [Slovo = jednorozený Boží Syn] a bez něho nepovstalo nic, co jest“ (Jan 1,3). Teď se však stal malým, bezmocným dítětem a prožíval svou první noc na tomto světě – spal v jeslích. Jaká změna oproti nebi, kde vždycky žil! „Bude se jmenovat Ježíš,“ šeptali Marie s Josefem. Pán Bůh jim oběma řekl, jak ho mají pojme-

SPASITEL PRO TEBE 4

novat. Toto jméno má nádherný význam – znamená „Spasitel“, „Zachránce“. Pán Bůh poslal svého jediného Syna, protože máme velký problém a potřebujeme být zachráněni. (Učiteli, obstarejte si větší obrázek nějakého chlapce a použijte ho v této fázi jako názornou pomůcku.) Povím vám o Sašovi, který se také dostal do potíží… „Ne, namouduši jsem to neudělal,“ tvrdil Saša své mamince. „To Michal.“ Michalovi byly pouhé dva roky a nedovedl ještě vysvětlit, jak se mohl převrátit květináč i s kytkou. Maminka Sašovi uvěřila a on si oddechl. Netušila, že si Saša v obýváku nedovoleně hrál s kopačákem. Bleskově zalhal a hned se dostal z nesnází. Už jsi někdy zalhal, aby ses vyhnul dalšímu problému? A stalo se ti někdy, žes neposlechl své rodiče? Pokud ano, pak jsi neposlechl Pána Boha. On nám v Bibli přikazuje: „Nelži“ a „Poslouchej své rodiče“. Jestliže neposloucháš Pána Boha, dostáváš se do velkých potíží. Věci, které se Pánu Bohu nelíbí, jsou hřích. Pán Bůh je tak dobrý, čistý a spravedlivý, že musí každý hřích potrestat. Tento trest přijde až po smrti, kdy se setkáš s Pánem Bohem a budeš se muset zodpovídat z toho, v čem jsi ho neposlouchal. Bible říká, že „všichni zhřešili“ (Římanům 3,23a), takže každý z nás, kdo jsme tady, má velký problém. Musíš být zachráněn, jinak tě stihne věčný trest za všechno zlo, co jsi udělal. Můžeš však být spasen, protože Boží Syn přišel na tento svět, aby se stal tvým Spasitelem. Anděl řekl Josefovi: „… dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů“ (Matouš 1,21). Vypadá to, jako kdyby o Ježíšově příchodu věděli pouze Marie s Josefem. Ostatní uspěchaní lidé v Betlémě netušili, co se ve stáji děje. Všude bylo ticho a tma. Na kopcích kolem městečka hlídali pastýři svá stáda. Tato noc byla pro ně jako každá jiná.

Zčistajasna opět nastala tma. Příchod Spasitele byl ohlášen, a tak se andělé opět vrátili do nebe. Jak by mohl nějaký malý chlapeček spasit tyto pastýře z jejich hříchu? Jak by dokázal zachránit tebe a mne před Božím trestem? Toto děťátko bylo zároveň Bohem, takže se jednalo o velmi zvláštního chlapce. Vyrůstal stejně jako vy, učil se chodit a mluvit. Hrál si se svými kamarády, chodil do školy. Nikdy se však nedostal do těch velkých potíží, které máš ty. Nikdy nezalhal. Vždycky poslouchal Pána Boha. Byl dokonalý. Později, když měl něco přes třicet let, ho zabili – ukřižovali ho. Tam ho Pán Bůh potrestal za náš hřích. Strašlivě trpěl, když ho jeho nebeský Otec trestal za naše lži, podvody, neposlušnost, zlé myšlenky, sobectví, hněv, závist… a za všechny další zlé věci. Bible říká, že Pán Ježíš „sám sebe vydal za naše hříchy“ (Galatským 1,4). Měl nás tolik rád, že byl ochoten podstoupit trest místo nás. Nikdo jiný nás nemiluje tak moc jako on. Ano, protože je živý, může mít rád i tebe. Je teď v nebi, ale dokáže tě vidět a slyšet. Jestliže ho požádáš, aby tě zachránil z moci a důsledků hříchu a změnil tě, udělá to. Pán Bůh slibuje: „Každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen“ (Římanům 10,13). On je jediný Spasitel, který existuje. Možná opravdu chceš, aby se stal tvým Spasitelem, ale nevíš jistě, jak máš „vzývat jméno Páně“. Třeba tě napadají nějaké otázky, které se toho týkají. Rád(a) si o tom s tebou promluvím a pomohu ti na ně najít odpovědi v Bibli. Až ostatní po skončení programu odejdou, přijď prosím za mnou a promluvíme si o tom. Budu (učiteli, určete místo). Pán Ježíš je Spasitel, kterého potřebuješ. On je ten, koho potřebovali i pastýři.

Obrázek 1-4

Obrázek 1-6

A to až do chvíle, než celou oblohu zalilo jasné světlo. Opět se objevil jeden z Božích poslů. Pastýři nikdy žádného anděla neviděli, tak jako ani my. Zmocnila se jich velká bázeň. „Nebojte se,“ oslovil je, „mám pro vás dobrou zprávu. V Betlémě se vám dnes narodil Spasitel. Najdete ho zavinutého v plenkách, položeného do jeslí.“ Náhle byla obloha plná andělů, kteří chválili Pána Boha. Byli tak nadšeni tím, co Hospodin udělal, že zpívali: „Sláva na výsostech Bohu!“ Nikdy předtím nebylo na zemi vidět tolik andělů. Pán Bůh konal něco nádherného. On nesmírně miloval lidi, jako jsme my. Ví, že máme velký problém, protože ho neposloucháme. Poslal však svého jediného Syna, aby nás spasil. Pán Ježíš tě může zachránit před trestem, který si zasloužíš. On tě zachrání z moci a důsledků hříchu a změní tě: Pomůže ti žít tak, aby se to Pánu Bohu líbilo. To byla dobrá zpráva, kterou anděl oznámil pastýřům. Proto andělé zpívali.

Když to všechno pastýři viděli a slyšeli, divili se a zároveň se báli, byli vzrušení a zmatení.

Obrázek 1-5

„Musíme jít do Betléma,“ řekli si. „Ano, podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“ Nestačilo jim o Spasiteli pouze slyšet. Chtěli jít a spatřit ho na vlastní oči. I pro tebe je dobré, že slyšíš o Pánu Ježíši, ale musíš si položit otázku: „Je tento Spasitel i mým Spasitelem?“ Musíš uvěřit v Pána Ježíše Krista sám za sebe. Znamená to, že si uvědomuješ, jaký máš ve vztahu k Pánu Bohu problém, a že lituješ svého hříchu. Znamená to také, že víš, že Pán Ježíš za tebe zemřel a že ho právě teď požádáš, aby tě zachránil z moci a důsledků tvého hříchu. Potom se stane tvým Spasitelem a změní tvůj život. Neříkej jenom, že se ti tento příběh líbil, ale něco s tím, co jsi slyšel, udělej. Nemůžeš jít do Betléma, ale můžeš požádat Pána Ježíše Krista, aby tě spasil. Pastýři by o mnoho přišli, kdyby dobrou zprávu pouze vyslechli. Oni však opustili svá stáda a vydali se do města.

SPASITEL PRO TEBE 5

Obrázek 1-7

Nevěděli, do kterého domu v Betlémě mají jít. Anděl jim však dal jistý klíč. Vzpomeneš si na poslova slova? Ano, děťátko mělo být zavinuté v plenkách a ležet v jeslích. Pastýři se rozhlíželi, až nedaleko hostince našli stáj. Nahlédli dovnitř a uviděli nějaké lidi – muže a ženu. Vedle nich stály jesle. „To bude určitě to místo,“ pomysleli si. Jistě se jim samým vzrušením rozbušila srdce. Tiše vešli dovnitř a udiveně hleděli na malého kloučka. Pravděpodobně poklekli vedle jeslí, protože věděli, že toto dítě je jejich Spasitelem. Ještě ale netušili, že jednoho dne zemře za jejich hříchy, za Mariiny, Josefovy a za naše. Pastýři pověděli Marii a Josefovi, co jim anděl oznámil. Vyprávěli o obrovském andělském zástupu. Možná to Marii a Josefovi pomohlo pochopit, jak je toto dítě podivuhodné.

Obrázek 1-8

Brzy nastala chvíle, kdy se pastýři museli vrátit ke svým ovcím. Rozloučili se a naposledy se potěšili pohledem na miminko. Na zpáteční cestě zastavovali kolemjdoucí, aby jim pověděli tuto radostnou novinu: „Pán Bůh poslal slíbeného Spasitele.“ „Viděli jsme ho v betlémské stáji.“ „Radujte se! Pán Bůh je k nám tak dobrý! Přišel Spasitel!“ „Anděl nám o něm pověděl. Nikdy nezapomeneme na ten nebeský pěvecký sbor, na obrovský zástup andělů!“ A tak se tato zpráva šířila. Od té doby ji slyšelo mnoho, mnoho lidí. Dnes jsi ji uslyšel i ty. Pokud si ji jen vyslechneš, ale nic s ní neuděláš, tvůj velký problém nezmizí. Všechno zlé, co děláš, tě odděluje od Pána Boha a čeká tě věčný trest. Pán Ježíš Kristus tě může zachránit dnes. Víš, že neposloucháš Pána Boha a zasluhuješ si jeho trest? Lituješ všech zlých věcí, které jsi udělal? Chceš být jiný? Pak o tom pověz Pánu Ježíši – potichu, tam, kde právě sedíš. Můžeš říct něco jako: „Drahý Pane Ježíši, je mi líto, že jsem udělal tolik zlých věcí. Chci se změnit. Děkuji ti, žes přišel na tento svět a zemřel místo mne. Prosím tě, zachraň mě právě teď.“ Tímto způsobem „vzýváš jméno Páně“. Když to děláš, budeš spasen. Pán Bůh slibuje: „Každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen.“ On spasí i tebe. Pán Bůh řekl, že Pán Ježíš (jeho Syn) „vysvobodí svůj lid z jeho hříchů“ (Matouš 1,21b).

Lekce 2 Pán Ježíš uzdravuje ochrnutého muže Písmo

Marek 2,1-12

Ústřední pravda

Pán Ježíš ti dokáže odpustit tvůj hřích.


V 5 denním klubu opakujte Římanům 10,13, v ostatních případech učte verši: „V Ježíši Kristu jsou nám odpuštěny naše hříchy“ (Efezským 1,7).

Obrázek 2-1

Po městě se rychle šířila novina: „Zase je tady! Pospěšte si! Pojďme se na něho podívat!“ – „On je ten nejlepší učitel, jakého jsem kdy slyšel.“ – „Mohl by dokonce někoho uzdravit. Nechci o to přijít.“ – „Pověděl mi o něm můj soused. Chci ho vidět na vlastní oči.“ Tito lidé mluvili o Pánu Ježíši Kristu. Vzpomínáš si, že jsme se v minulé lekci dozvěděli, jak se narodil? V této době už z něho byl dospělý muž. Vrátil se domů do Galileje, do Kafarnaum, a mnozí pospíchali, aby ho slyšeli. Jiní nebyli až tak nadšení, ale spíše mrzutí a závistiví: „Kdo to vůbec je? Podívejte na ten zástup lidí, kteří si ho přišli poslechnout! Raději bychom měli také jít a přezkoumat, co jim říká,“ bručeli. Tito lidé byli velice zbožní a často hovořili o Pánu Bohu. Jeho Syn, Ježíš Kristus, se jim však nezamlouval. Dům, kde Pán Ježíš učil, byl přecpaný lidmi. Ti, kdo se nemohli dostat dovnitř, stáli u dveří. Když Pán Ježíš vyučoval o Pánu Bohu a o tom, jak mu člověk může patřit, všichni soustředěně naslouchali. Byl skvělým učitelem – nikdo jiný neuměl tak dobře vyučovat. Jen málokdo věděl, že každé jeho slovo pochází od Hospodina. Netušili, že on sám je Bůh, jediný Boží Syn. Vypadal jako člověk a byl člověkem, ale zároveň i Bohem. Proto mu lidé tak dychtivě naslouchali, přestože se stěží mohli pohnout. Opusťme však tento přeplněný dům a pojďme v tomto městě navštívit ještě jiný.

Obrázek 2-2

Patrně to bylo tiché, smutné místo. Na zemi na matraci ležel těžce nemocný muž. Byl ochrnutý – nemohl se hýbat. Ani lékaři mu nedovedli pomoci. Neexistoval žádný lék, který by ho uzdravil. Jak pro něj muselo být těžké ležet celý den v posteli! Představ si, že bys nemohl běhat, skákat ani lézt. To však nebyl jediný problém, který tento člověk měl. Bylo to něco zlého, čeho si lidé hned tak nevšimli. Tento muž mnohokrát, mnohokrát neposlechl Pána Boha. Jedno z Božích přikázání zní:

SPASITEL PRO TEBE 6

„Nebudeš dychtit“, ale on záviděl druhým lidem a toužil mít to, co oni. Pán Bůh také přikazuje: „Miluj Hospodina, svého Boha, z celého svého srdce.“ Tento muž však mnohokrát Pána Boha vůbec neměl rád. Kdyby se všechny zlé věci, které udělal, zapsaly do knihy, byl by to pořádně tlustý svazek. Předpokládejme, že by podobná kniha existovala i o tobě a o mně. Co bychom v ní našli? Třeba tvůj bráška dostal na narozeniny auto na dálkové ovládání. Prostě nádhera! Tolik jsi mu ho záviděl, že ses k němu nedokázal chovat hezky, přestože slavil narozeniny. Pán Bůh přikazuje: „Nebudeš dychtit.“ Tys Pána Boha neposlechl, takže se do tvé knihy zapíše: „Dychtil po bratrově autu.“ A bude tam i mnoho jiných věcí, které se Pánu Bohu nelíbí: „Nevypnul televizi, když ho o to maminka požádala.“ „Hádal se se sestrou.“ „V zuřivosti práskl dveřmi.“ „V hlavě se mu honily nepěkné myšlenky o spolužačce.“ „Zalhal, aby se vyhnul problémům.“ „Podváděl při písemce ve škole.“ „Vůbec si dnes nevzpomněl na Pána Boha.“ A tak by to pokračovalo dál a dál. Není třeba psát takovou knihu, protože Pán Bůh ví o všem zlém, co jsi udělal, děláš, a dokonce i teprve uděláš. On tyto věci považuje za velký problém. Pán Bůh mluví o zlu jako o „hříchu“. On nemůže nikdy říct: „Ále, na hříchu nezáleží.“ Pán Bůh je dobrý a spravedlivý, takže když ho neposlechneme, musí nás potrestat. Tento trest tě postihne po smrti. V Bibli čteme: „… každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud“ (Židům 9,27). Až zemřeš, Pán Bůh tě potrestá za každou špatnou věc, kterou jsi udělal. Boží trest za hřích bude trvat věčně. Bude to něco, co si zasloužím já, co si zasloužíš ty a co si zasloužil i tento muž.

Obrázek 2-3

Náhle se u dveří jeho domu ozvaly hlasy. Vzápětí dovnitř vstoupili čtyři muži. „Rychle, jdeme,“ mluvili rozčileně, „Ježíš je zase ve městě.“ Ježíš? Muž o něm pravděpodobně slyšel. „On je ten učitel, ten, který v okamžiku uzdravuje nemocné. Snad…“ Neměl moc času na přemýšlení, protože jeho přátelé zvedli matraci a spěchali ven na ulici. „Víme jistě, že tě může uzdravit,“ určitě jej ujišťovali, když ho ve spěchu nesli na jeho matraci ulicemi. Nezajímali je lidé, kteří na ně zírali. Věřili, že by Pán Ježíš jejich příteli mohl pomoci. Brzy dorazili ke dveřím domu, kde Pán Ježíš učil. Přestože tam bylo nabito, snažili se dostat dovnitř. Bylo to však nemožné – nikdo jim neuhnul z cesty, aby prošli. Jak byli zklamaní!

Obrázek 2-4

Čtyři přátelé se však nemínili vzdát. Okamžitě dali hlavy dohromady a dostali nápad. Odnesli svého kamaráda na jeho matraci k té stěně domu,

kde vedly schody na rovnou střechu. Velmi opatrně stoupali nahoru. Střecha byla patrně vyrobena ze směsi bláta a nasekané slámy, která se nanášela na trámy a nechávala vysušit. Muži jemně matraci položili a pustili se do práce. Začali ve střeše dělat díru. Byli rozhodnuti, že dopraví svého přítele k Pánu Ježíši – měli jistotu, že by mu mohl pomoci. On je skutečně jediný Boží Syn a může udělat cokoli. Nic pro něj není obtížné. Tito muži mu oprávněně důvěřovali. Podaří se jim však k němu dostat nemocného kamaráda? Otvor ve střeše už byl dostatečně velký. Čtyři přátelé přivázali k rohům matrace provazy a potom ji dírou pomalu spouštěli dovnitř. Představ si, jak byli lidé v domě překvapeni, když viděli, jak muži dělají ve střeše otvor. Asi některým spadlo na hlavu trochu bláta. Pán Ježíš ve chvíli, kdy mu nemocný muž přistál u nohou, určitě přerušil vyučování. Všichni viděli, že se jedná o velmi nemocného člověka. Dovedl mu Pán Ježíš pomoci? A pomůže mu? Všichni přítomní celou situaci napjatě sledovali a špicovali uši.

Obrázek 2-5

Co myslíš, co Pán Ježíš řekl? (Nechejte děti odpovídat.) Pověděl nemocnému muži toto: „Synu, odpouštějí se ti hříchy.“ Někteří lidé byli asi zklamaní, že Pán Ježíš muže neuzdravil. Pán Ježíš však viděl, že tento člověk má dva problémy: svůj hřích a svou nemoc. Nejprve se zabýval tím závažnějším problémem. Kdyby se něco neudělalo s hříchem tohoto muže, nemohl by nikdy žít s Pánem Bohem v nebi, ale čekal by ho věčný trest. V té chvíli mu Pán Ježíš odpustil jeho hřích. Bylo to, jako kdyby všechny jeho hříchy, zapsané v této objemné knize, byly vymazány, takže všechny stránky byly čisté. Pán Bůh už nikdy na hříchy tohoto muže nevzpomene (Židům 8,12). Bude ho mít rád, starat se o něj a až zemře, půjde do nebe, kde bude věčně žít s Pánem Bohem. Nečeká ho už zasloužený trest. Tak vypadá odpuštění. Tomuto muži, ale ani nikomu z nás by nemohlo být odpuštěno, kdyby Pán Bůh nenašel způsob, jak by se daly hříchy odpustit. Už jsme si pověděli, že Pán Bůh nemůže říct: „Nevadí, že děláš zlé věci. Já na to prostě zapomenu.“ On musí každý hřích potrestat. Proto poslal svého jediného Syna, Pána Ježíše Krista, aby se stal tím, kdo bude potrestán za naše hříchy a za hříchy tohoto nemocného člověka. Ježíš nikdy neudělal nic špatného a vždycky svého nebeského Otce poslouchal. Asi dva roky poté, co se s ním tento ochrnutý muž setkal, byl Pán Ježíš ukřižován a zemřel. Když visel na kříži, Pán Bůh svého vlastního milovaného Syna trestal za naše hříchy. „Kristus zemřel za naše hříchy“ (1. list Korintským 15,3b). Kdyby to Pán Bůh neudělal, nikdo by nemohl mít odpuštěny hříchy. On nás ale tolik miloval, že kvůli nám obětoval svého Syna. Pán Ježíš dobrovolně trpěl a zemřel, a tak na sebe vzal trest, který si zasloužíme my. Nikdo jiný tě nemá tak rád. Jsem přesvědčen, že i tento nemocný muž cítil Kristovu lásku. Bylo nádherné,

SPASITEL PRO TEBE 7

že Pán Ježíš vyřešil jeho největší problém. Jak byl rád, že mu odpustil jeho hřích!

Obrázek 2-6

Nicméně ne všichni, kdo přihlíželi, se radostně usmívali. Některým Ježíšovo jednání velmi vadilo. Neřekli sice nic, ale napadaly je různé myšlenky: „Proč tento člověk takto mluví?“ „Hříchy může odpouštět jedině Pán Bůh. Co si tedy o sobě myslí? Je to konečně jenom člověk!“ „Proč tohoto nemocného muže neuzdravil? To by aspoň bylo na první pohled zřejmé! Odpuštění hříchů není pozorovatelné. To byl snadný únik.“ Tyto hněvivé myšlenky přerušil Pán Ježíš slovy: „Jak to, že tak uvažujete?“ Lidé určitě překvapeně zírali. „Je to možné? On ví, o čem přemýšlíme!“ Ano, protože je Bůh. Pán Bůh ví všechno. „Zná přece tajnosti srdce“ (Žalm 44,22b). Ví o každém tvém hříchu, který by měl být zapsán do té objemné knihy, kdybychom nějakou měli. A tak Pán Ježíš samozřejmě znal myšlenky těchto lidí. Položil jim otázku: „Je snadnější říci ochrnutému: ,Odpouštějí se ti hříchy‘, nebo říci: ,Vstaň, vezmi své lože a choď?‘“ Oni však na ni neodpověděli. Proč? (Nechejte děti odpovídat.) Nikdo z nich nedokázal odpustit člověku hříchy nebo ho uzdravit. Takové věci mohl udělat jedině Pán Bůh. „Avšak abyste věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy,“ pokračoval Pán Ježíš, podíval se na nemocného a řekl mu: „Pravím ti, vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“

Obrázek 2-7

Všichni měli oči na stopkách. Ochrnutý muž se pohnul, posadil se, zvedl se z matrace a svinul ji. Lidé žasli. Spatřili, že muž je zcela zdráv. Mohli si tím být právě tak jistí jako tím, že má stejně tak odpuštěny všechny hříchy. Toto všechno udělal Pán Ježíš Kristus, Boží Syn. Totéž může udělat i pro tebe. Ty máš také velký problém s hříchem. Víš, že jsi často neposlouchal Pána Boha. Možná toho upřímně lituješ a toužíš po odpuštění. Poslechni si tato překrásná slova z Bible: „V Ježíši Kristu jsou nám odpuštěny naše hříchy“ (Efezským 1,7). To znamená, že když se spolehneš na Pána Ježíše, že ti odpustí tvé hříchy, on to skutečně udělá. On kvůli tomu zemřel a vstal z mrtvých. Žije a vidí tě, i když ty ho nemůžeš vidět. Možná ti není zcela jasné, jak se to dělá, když člověk chce uvěřit v Pána Ježíše. Povím vám příběh o jednom chlapci – říkejme mu Aleš. Jednou vylezl na vysokou zeď domu, který už byl na spadnutí, přesto patřil k jeho nejoblíbenějším skrýším. Když se snažil dostat dolů, nedařilo se mu to. Pomalu se setmělo a Aleš se ocitl sám. Najednou uslyšel kroky a hlas svého tatínka. „Nemůžu dolů, tati,“ volal na něj Aleš. Jeho tatínek přišel blíž a laskavě ho pobídnul: „Jenom skoč, Aleši, chytím tě.“ Aleš věděl, že má silného tatínka, a tak skočil.

Tatínek ho chytil. Aleš důvěřoval svému otci a svěřil mu svůj život. Věřit v Pána Ježíše znamená se mu s důvěrou svěřit. Když k němu budeš v duchu mluvit, uslyší tě. Pověz mu něco jako: „Pane Ježíši, je mi líto, že jsem udělal tolik špatných věcí. Děkuji ti, žes zemřel, aby mi mohlo být odpuštěno. Odpusť mi, prosím, právě teď.“ Jestliže v Pána Ježíše uvěříš, on ti tvé hříchy odpustí. Můžeš si to představit tak, že tvé hříchy jsou z té velké knihy jednou provždy vymazány. A už tam nikdy nic nebude zapsáno, protože máš odpuštěny i ty zlé věci, které uděláš zítra, v dalším týdnu nebo v příštím roce. Pán Bůh tě nikdy za tvůj hřích nepotrestá. Budeš připraven pro věčný život s Pánem Bohem. Mít odpuštěné hříchy je prostě něco úžasného.

Obrázek 2-8

Muž, kterého k Pánu Ježíši přinesli jeho přátelé, byl moc šťastný. Jeho hřích i nemoc zmizely. Mohl hýbat rukama a nohama, mohl chodit. Lidé, kteří předtím nedovolili, aby on a jeho přátelé prošli, mu teď uvolňovali cestu. Kamarádi tohoto muže jistě spěchali ze střechy dolů, aby se s ním mohli sejít. Všichni byli vzrušení a nadšení. „Něco takového jsme ještě nikdy neviděli!“ prohlašovali. „Takové věci dokáže jedině Bůh!“ Návrat domů byl toho dne pro našeho muže velmi zvláštní. Pán Ježíš jej dokonale uzdravil a všechno mu odpustil. Jak byl k němu dobrý a laskavý! On má nesmírně rád i tebe. Chce ti odpustit tvůj hřích právě teď. Pokud opravdu lituješ toho, žes neposlouchal Pána Boha, nechtěl bys právě v této chvíli požádat Pána Ježíše, aby ti opustil? On to udělá a na tvé hříchy už nikdy nevzpomene. Dobře si zapamatuj slib, který je zapsán v Bibli: „V Ježíši Kristu jsou nám odpuštěny naše hříchy“ (Efezským 1,7).

SPASITEL PRO TEBE 8

Lekce 3 Kristovo odsouzení a ukřižování Písmo

Matouš 26,57 – 27,66 Jan 19

Ústřední pravda

Pán Ježíš vzal na sebe trest za náš hřích.


„Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem“ (1. list Korintským 15,3b).

POZNÁMKA:

Učiteli, během vyprávění následujícího příběhu ukažte (nebo váš pomocník) černou stránku (obrázek 3-1) všude tam, kde v textu narazíte na *. Hned na začátku dětem vysvětlete, že chcete, aby přemýšlely, proč ji na konkrétních místech ukazujete.

Obrázek 3-1

Alice se krčila pod přikrývkou a snažila se nemyslet na školu. „Alice, už jsi vstala z postele? Dnes jsme se opozdily,“ volala na ni maminka. „Ano, mami, už jsem vstala,“* odpověděla a ještě důkladněji se zavrtala do peřin. Za chvilku uslyšela kroky na schodech, a tak rychle vyskočila z postele. Všechno dělala ve spěchu. Bleskově se oblékla, zhltla snídani, nezdržovala se čištěním zubů, nacpala učebnice do aktovky a vyběhla na ulici, zatímco svačina zůstala zapomenutá na stole. Před školou se potkala se Zuzkou – Zuzkou-šprtkou. „Zvládla jsi celý domácí úkol?“ zeptala se jí Zuzka. „Samo, byl lehký,“ lhala Alice* a pospíchala dál. „Čau, Alice!“ volal na ni Filip. „Vidím, žes přišla se Zuzkou-šprtkou,“ dodal posměšně. „Je to otravná holka. Ve skutečnosti ji nesnáším,“ zamručela Alice.* Zanedlouho byli všichni ve třídě. Alici se nedařilo. Zuřivě třískla učebnicí o lavici*, protože musela kterési cvičení dělat znovu, zatímco druzí už cosi vyráběli. Konečně se mohla připojit k ostatním a malovat podle předlohy. To Alice velmi dobře uměla. Příliš brzy však děti měly barvy a štětce sklidit. „Je všechno ve skříni?“ zeptala se paní učitelka. „Ano,“ odpověděla Alice a předstírala, že nevidí štětec, který ležel na podlaze.* Vyběhla ven s ostatními. (Diskutujte s dětmi o tom, proč se v jistých okamžicích objevovala černá stránka.)

Černá stránka se ukázala pokaždé, když Alice zarmoutila Pána Boha. Lhala, byla nepříjemná a ovládal ji hněv. Ve všech těchto případech neposlechla Boží příkazy. Kdyby měl někdo ukázat černou stránku pokaždé, když neposlechneš Pána Boha, bylo by to asi hodně často. Nikdo z nás nežije tak, jak bychom podle Božích představ měli. Bible říká: „… není, kdo by činil dobro, není ani jeden“ (Římanům 3,12b). Žádný člověk nežije dokonalým životem, kdy by konal jenom dobro. Pouze u jednoho muže by se černá stránka nikdy nemohla objevit – u Pána Ježíše Krista. Jeho život byl dokonalý. On nikdy nelhal, nikdy nebyl nepříjemný, nikdy se nedal ovládnout hříšným hněvem. Lidé ho velmi pozorně sledovali, protože chtěli vědět, jestli náhodou neobjeví něco, z čeho by ho mohli obvinit.

Obrázek 3-2

Jedné noci ho jeho nepřátelé zajali. Chystali se jej přivést před židovskou radu. Měli však problém, neboť na něm nenašli nic, z čeho by ho mohli obžalovat. Dokonce podplatili nějaké lidi, aby o něm vydali falešné svědectví. Když ale tito muži předstoupili před židovskou radu, nikdo jim nevěřil. Všichni poznali, že si to vymysleli. Nakonec se soudce, který byl zároveň knězem, obrátil k Pánu Ježíši Kristu s otázkou: „Jsi Boží Syn?“ Pán Ježíš odpověděl: „Jsem.“ „Víc už nepotřebujeme slyšet!“ prohlásil soudce rozhněvaně. „Prohlašuje se za Boha a za to musí zemřít,“ souhlasili ostatní. Byl to snad hřích, když Pán Ježíš Kristus o sobě tvrdil, že je Božím Synem?“ Ne! Mluvil pravdu. V Bibli se na mnoha místech píše o tom, že právě on je jediný Boží syn. Předtím, než přišel na zem, žil od věčnosti v nebi se svým Otcem. Pán Bůh dokonce hlasitě promluvil z oblaku a řekl: „Toto je můj milovaný Syn.“ Židovští vůdci tomu však nevěřili. Když Pán Ježíš prohlásil, že on a jeho Otec jsou jedno, začali jej nenávidět. Rozhodli se, že ho za jeho řeči zabijí. Proto ho odsoudili k smrti. Věděli, že římský místodržitel Pilát Pontský bude muset souhlasit. Než ale Pána Ježíše k němu odvedli, nejprve ho zbili a plivali mu do tváře.

Obrázek 3-3

V Pilátově paláci si tento římský místodržící prohlížel muže, který stál před ním. „Židé na něj žárlí, proto ho sem přivedli,“ uvažoval. Potom Pilát kladl Pánu Ježíši otázky, ale ten neodpovídal. Pilát poznal, že je to dobrý člověk, který si nezasluhuje smrt. Když tak přemýšlel o tom, co by měl udělat, dostal zprávu od své ženy: „Nezačínej si nic s tím spravedlivým!“ Pilát věděl, že jeho žena má pravdu, ale zároveň si uvědomoval, že kdyby Pána Ježíše osvobodil, stal by se velmi nepopulárním nebo by dokonce mohl přijít o své postavení. „Co zlého udělal?“ ptal se židovských vůdců.

SPASITEL PRO TEBE 9

Nedokázali říci vůbec nic, protože Pán Ježíš nikdy nezhřešil. Z Bible se dozvídáme, že se nedopustil žádného hříchu (2. list Korintským 5,21). To znamená, že ho nenapadla jediná zlá myšlenka a nikdy neřekl zlé slovo. Všechno, co dělal, se Pánu Bohu líbilo. Ničím se neprovinil. Židé však začali skandovat: „Ukřižovat! Ukřižovat!“ (Když člověka přibili na kříž, kde visel tak dlouho, až zemřel, říkalo se, že ho ukřižovali.) Pilát měl příliš velký strach, než aby udělal správnou věc, a tak vzal umyvadlo a před zraky přítomných si v něm umyl ruce, aby ukázal, že nenese vinu za smrt tohoto muže. „Vy sami si ho ukřižujte. Já na něm žádnou vinu nenalézám,“ řekl.

Obrázek 3-4

Právě to chtěli židovští vůdcové slyšet. Jejich nenáviděný nepřítel zemře. Mezitím Pilát vojákům dovolil, aby Pána Ježíše zbičovali. Potom mu přes ramena přehodili purpurový plášť, na hlavu nasadili trnovou korunu a posmívali se mu: „Buď pozdraven, králi židovský!“ Přitom ho bili a plivali na něj. Pán Ježíš jim nespílal ani se nebránil. Všechno tiše snášel. Mohl všechny své nepřátele zničit, protože je Bůh, ale neudělal to. Prošel vším tím utrpením z lásky k tobě a ke mně. Věděl, že my všichni, stejně tak jako Alice, o níž jsme slyšeli na začátku, Pána Boha velmi často zarmucujeme. Věděl také, že bychom kvůli svému hříchu nikdy nemohli žít v nebi. Pán Bůh dokonce ještě předtím, než stvořil svět, zamýšlel poslat svého Syna, aby z nás sňal náš hřích. Pán Ježíš věděl, že pokud chce uskutečnit Boží plán, musí strpět, aby na něj druzí plivali a bili ho.

Obrázek 3-5

Vojáci potom z Pána Ježíše strhli purpurový plášť a dali mu nést velký dřevěný kříž – ten, na který ho měli zanedlouho přibít. Byl těžký a Pán Ježíš byl z předcházejícího bičování velmi zesláblý, takže klopýtal a padal. Vojáci po chvíli přinutili jednoho muže, aby kříž nesl až na Kalvárii místo něj. Tam vojáci položili kříž na zem a Pána Ježíše k němu přibili. Zatloukli mu velké hřeby do rukou a do nohou. Potom kříž zvedli a když byl ve svislé poloze, jeho delší konec zarazili do země. Nevinný Boží Syn visel na kříži a proléval svou drahou krev. Jak kruté a nespravedlivé! Jak bolestné pro Pána Ježíše! Bible vysvětluje, že „raněn jest pro přestoupení naše“ (Izajáš 53,5 – KP). „Přestoupení“ znamená neposlušnost vůči Pánu Bohu. Tyto rány Pán Ježíš utrpěl kvůli naší neposlušnosti. On, Boží Syn, vzal na sebe naši vinu a náš trest.

Obrázek 3-6

Lidé, kteří přihlíželi událostem na Kalvárii, nechápali, že Ježíšovi přátelé byli zdrcení, když viděli, jak se s jejich dobrým, milovaným Přítelem krutě zacházelo. Jeho nepřátelé však byli spoko-

jeni – už nikdy je nebudou znepokojovat jeho zázraky nebo učení. Kromě Pána Ježíše ukřižovali ještě další dva muže – zloděje. Byli potrestáni za to, že páchali zločiny. Podívali se na Pána Ježíše, který visel na kříži mezi nimi, a hrubě se na něj osopili: „To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ Nelitovali toho, co zlého dělali. Chtěli jenom, aby jim Pán Ježíš pomohl uniknout trestu a smrti. On jim však neodpověděl. Potom jeden z nich přestal klít a rouhat se. Náhle začal chápat a okřikl druhého zloděje: „Mlč! My dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.“ Tento zloděj si jistě uvědomil, že velmi brzy zemře a setká se s Pánem Bohem. Jak strašné to bude, až se setkáš s velkým, svatým a dobrým Pánem Bohem, jestliže jsi ve svém životě hřešil a dělal zlé věci! Ale kdo mu mohl pomoct? V tom okamžiku velice litoval toho, že vedl tak hrozný život. Nějak poznal, že by mu Pán Ježíš mohl pomoci. Obrátil se tedy na něj se slovy: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ Přestože Pán Ježíš tolik trpěl, měl tohoto zloděje rád. Odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“ (Tedy tam, kde je Pán Bůh.) Pán Ježíš byl potrestán i za všechny hříchy tohoto zloděje. Mohl tedy jeho hřích smazat, a tak ho připravit na setkání s Pánem Bohem. Pán Ježíš může totéž udělat dnes i pro tebe. Jestliže upřímně lituješ svých hříchů a požádáš Pána Ježíše, aby tvůj hřích smazal, udělá to. Pokud nevíš jistě, jak na to, rád ti to znovu s pomocí Bible vysvětlím. Až ostatní odejdou, zůstaň prosím na svém místě. Tak poznám, že o tom chceš se mnou mluvit. Bude pro mne potěšením ukázat ti, co o tom Pán Bůh říká v Bibli. Potřebuješ Pána Ježíše, aby smazal tvé hříchy, tak jako tento zloděj. Jak potěšující, že mohl zemřít s vědomím, že bude na věky žít s Pánem Bohem! Přemýšlej o tom, jak Pán Ježíš trpěl kvůli tomuto zloději a kvůli nám. Mělo však přijít ještě něco horšího.

Obrázek 3-7

V poledne nastala tma po celé zemi. Obvykle v té době zářilo vysoko na obloze slunce. Teď ale všude zavládla podivná tma, která trvala tři dlouhé hodiny. V této době Pán Bůh trestal svého jediného Syna, jako kdyby lhal, nenáviděl lidi, zabíjel je, měl závistivé myšlenky, kradl, sprostě mluvil a páchal další zlo všeho druhu. Víme, že Pán Ježíš Kristus neudělal nikdy nic zlého. On na sebe vzal trest, který byl určen nám: „Kristus zemřel za naše hříchy“ (1. list Korintským 15,3b). Tento trest byl tak strašlivý, že si to ani nedokážeme představit. Náhle se ve tmě ozval výkřik: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ To Pán Ježíš volal k Bohu. Jeho Otec ho však musel opustit, protože Pán Ježíš na sebe vzal náš hřích. Pán Bůh je tak dokonalý, že se nemůže na hřích ani dívat. Toto byla jediná chvíle, kdy svého Syna opustil.

SPASITEL PRO TEBE 10

Konečně utrpení skončilo. Pán Ježíš vykřikl: „Dokonáno jest!“ a zemřel. Vykonal všechno, co bylo nutné, aby náš hřích mohl být smazán. Znamená to, že hříchy každého člověka byly smazány a že všichni lidé budou žít s Pánem Bohem v nebi? Ne! Písmo jasně říká, že jedině tehdy, když uvěříš v Pána Ježíše, budou smazány tvé hříchy a budeš připraven pro nebe. Předpokládejme, že jsi velmi nemocný a lékař ti předepíše nějaký lék. Řekne ti: „Užívej tento lék a brzy ti bude lépe.“ Uleví se ti, když si lék položíš vedle postele a budeš se na něj dívat? Samozřejmě, že ne! Musíš si ho vzít. S tvým hříchem je to podobné. Dnes jsi slyšel, co Pán Ježíš kvůli tobě podstoupil. Nestačí však jen slyšet. Abys byl zachráněn před Božím trestem, musíš požádat Pána Ježíše, aby tvůj hřích smazal – pokud ho upřímně lituješ a chceš být jiný. On to pro tebe může udělat, protože nezůstal mrtvý. Jeho Otec ho vzkřísil, takže dnes žije. Bible říká: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“ (Jan 3,16). Jestliže věříš v Pána Ježíše, nebudeš za své hříchy nikdy potrestán, ale dostaneš věčný život – poznáš Pána Boha a budeš mu vždycky patřit. Proto jediný Boží Syn trpěl a zemřel.

Obrázek 3-8

Ježíšovi přátelé tomu ještě nerozuměli. Někteří z nich v hlubokém zármutku sňali jeho tělo z kříže, opatrně je ovinuli pruhy plátna a uložili do hrobu. „Už ho nikdy neuvidíme,“ mysleli si. Nevěděli, že je čeká úžasné překvapení. Pán Ježíš vstal z mrtvých! On dnes žije. Můžeš ho tedy požádat, aby smazal tvůj hřích. On může žít v tobě a pomáhat ti, abys žil pro něj. Je živý a ty ho můžeš poznávat. V Bibli se dočteme, že nikdo z těch, kdo v něho věří, nezahyne, ale bude mít věčný život. Co se stane s těmi, kdo v něho neuvěří? Ti zahynou a čeká je věčný trest. Co uděláš? Chceš uvěřit v Pána Ježíše hned teď? Jestliže lituješ, žes ve svém životě dělal špatné věci, a přeješ si, aby to všechno bylo pryč, promluv si o tom s Pánem Ježíšem – jenom potichu a na tom místě, kde právě sedíš. Mohl bys mu říct třeba toto: „Milý Pane Ježíši, vím, žes kvůli mně trpěl a zemřel. Moc ti za to děkuji. Prosím, sejmi ze mne všechny mé hříchy. Chci ti navždycky patřit a žít takovým způsobem, který se ti bude líbit.“ Pokud mu budeš věřit, „nezahyneš, ale budeš mít život věčný“ (Jan 3,16).

Lekce 4 Kristovo vzkříšení Písmo

Jan 20

Ústřední pravda

Díky Kristově zmrtvýchvstání můžeš být smířen s Bohem.


„… smíření přinesla jeho oběť na kříži“ (Koloským 1,20b). „Co se děje?“ zeptal se Martin, když potkal Štěpánku, která vypadala velice nešťastná. „Starý pan Bartoloměj, co bydlel nad námi, zemřel,“ odpověděla mu. „Ach jo,“ povzdechl Martin a nevěděl, jak dál. „Byl ke mně vždycky tak laskavý. K narozeninám mi pokaždé dal nějaké peníze,“ sklíčeně dodala Štěpánka. „Vzchop se! Tím, že se budeš mračit, nic nezměníš,“ povzbuzoval ji Martin. „Ale já jsem smutná. Už ho nikdy neuvidím. Co to vlastně znamená být mrtvý?“ pokračovala Štěpánka. Martin nevěděl, co na takovou otázku odpovědět. Slyšel, jak o tom mluvil jeho starší bratr. „Když zemřeš, přestaneš existovat,“ sdělil Štěpánce. To ji však ještě více zarmoutilo. Ona ani Martin nevěděli, co nám říká o smrti Pán Bůh v Bibli. Píše se tam, že když někdo zemře, neznamená to, že je všemu konec. Tělo dotyčného může být pohřbeno, ale ta část člověka, která myslí, miluje a pociťuje štěstí nebo smutek, žije dál. Bible hovoří o této části osobnosti jako o duši. Tvoje duše, tvé skutečné „Já“, nikdy nezemře.

Obrázek 4-1

Přátelé Pána Ježíše věděli, že jeho duše nezemřela. Byli však velice, velice smutní. Jejich Mistr byl mrtvý, o tom nepochybovali. Jeho tělo ovinuli pruhy plátna a uložili do hrobu, vlastně do jeskyně. A před její vchod přivalili obrovský kámen. Nikdy se necítili tak znepokojeni a zmateni. „Jak mohl Boží Syn zemřít?“ „Byl tak dobrý, a přesto musel zemřít tak potupným způsobem. To je nespravedlivé!“ „Už ho nikdy neuvidíme. Je mrtvý.“ Tak nějak pravděpodobně uvažovali. Ještě nepochopili, že smrt Pána Ježíše byla něčím, co měl Pán Bůh v plánu. Každý člověk, ty, ty, ty a ty, a také já, prostě my všichni bojujeme s Pánem Bohem. On přikazuje: „Nebudeš dychtit.“ Tvůj kamarád dostal nové značkové kolo, ty jenom obyčejné, a tak jsi nešťastný a závidíš. Pán Bůh přikazuje: „Miluj svého bližního jako sám sebe.“ Ty si ale o ostatních myslíš zlé věci, tyranizuješ je nebo se


s nimi hádáš. Tím, že Pána Boha neposloucháš, mu říkáš: „Ne! Nepůjdu po tvé cestě!“ Pouštíš se s ním do boje. To se ovšem Pánu Bohu nelíbí. On však z lásky k nám vymyslel plán, že jeho jediný Syn zemře, aby mezi námi a Pánem Bohem mohl zavládnout mír. Přátelé Pána Ježíše nikdy na ten hrozný den nezapomenou. Druhého dne byli smutní a cítili se opuštění. Zdálo se, že všechny další dny budou stejné. Jejich naděje se rozplynula.

Obrázek 4-2

V neděli časně zrána čekalo dva z Ježíšových učedníků, Petra a Jana, velké překvapení, když k nim přiběhlo několik žen. Byly očividně velice rozrušené: „Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kam ho položili,“ mluvily přerývaně, lapaje po dechu. „Šly jsme brzy ráno k hrobu, abychom jeho tělo namazaly vonnými mastmi. Velký kámen, který stál u vchodu, byl odvalen a tělo zmizelo. Musíte nám pomoci!“ Jana a Petra rozesmutnilo, že Ježíšovi nepřátelé byli schopni udělat něco takového. Spěchali tedy k hrobu, aby se o tom na vlastní oči přesvědčili. Jan byl na místě první. Zastavil se u vchodu a nahlédl dovnitř. To, co viděl, ho ohromilo. Vzápětí dorazil Petr. Protáhl se kolem Jana a vstoupil dovnitř. I on zůstal stát ohromen.

Obrázek 4-3

Viděli tam úhledně složená lněná plátna, kterými bylo ovinuto Ježíšovo tělo. Tělo tam však nebylo. Petrovi a Janovi bylo jasné, že je ukradli nepřátelé Pána Ježíše. Bylo tomu ale jinak. Pán Ježíš Kristus vstal z mrtvých. Nenacházel se v hrobě, protože byl naživu! Něco takového nikdo předtím neudělal. Vzkřísit dokáže jedině Pán Bůh. Tím, že Pána Ježíše vzkřísil z mrtvých, všem lidem ukázal, že to opravdu byl jeho Syn. Jan s Petrem odešli od hrobu a už nebyli smutní ani neklidní. Určitě cestou domů pociťovali velké štěstí. Asi si vzpomněli, co jim Pán mnohokrát říkal – že až zemře, vstane z mrtvých. Ano, byl naživu. Nezůstal v hrobě. Ale kde vlastně byl?

Obrázek 4-4

Petr a Jan nevěděli, že se zdržoval v zahradě, kde se nacházel hrob. Byl tam ještě někdo jiný – Marie Magdalská, další z Ježíšových následovníků. Byla zlomená žalem, neboť ještě stále věřila, že jeho tělo někdo ukradl. Přes slzy uviděla muže, který se jí laskavě zeptal: „Proč pláčeš? Koho hledáš?“ Marie s pláčem odpověděla: „Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu.“ Muž jí řekl: „Marie!“ Ten hlas Marii připadal známý. Znovu se na něho podívala a zjistila, že je to Pán Ježíš. „Mistře!“ vykřikla. Byl to vskutku Pán Ježíš Kristus. Jeho tělo nebylo ukradeno. Stál přímo vedle ní, hovořil s ní a byl živý! „Odcházím ke svému Otci,“ sdělil Marii. Brzy

se měl opět vrátit do nebe. Už nikdy nezemřel. V Bibli Pán Ježíš říká: „Já jsem… ten živý; byl jsem mrtev – a hle, živ jsem na věky věků“ (Zjevení 1,17b-18). Ti, kdo uvěřili, že Pán Ježíš sňal jejich hříchy, s ním budou věčně žít. Život s Pánem Ježíšem nikdy neskončí, protože on již nikdy nezemře. Naopak, ti, kdo v něho nevěří, zůstávají Božími nepřáteli. Nečeká je věčný život s ním v nebi. Půjdou do pekla, na místo odsouzení a trestu. Marie Magdalská patřila k těm, jimž Pán Ježíš odpustil. Byla nadšená, že s ním může opět mluvit. Běžela za svými přáteli, aby jim pověděla: „Viděla jsem Pána.“

Obrázek 4-5

Neděle nebyla dlouhým a smutným dnem, jak původně předpokládali. Postupně zjišťovali, co se vlastně stalo. Za úsvitu přišel anděl a odvalil kámen, aby se lidé mohli přesvědčit, že Pán Ježíš není v hrobě. Vojáci, kteří hlídali hrob, se v hrůze rozutekli. V neděli večer se Ježíšovi přátelé shromáždili za zavřenými dveřmi. Měli o čem mluvit. Někteří Pána viděli, jiní ne. Někteří slyšeli anděla, jak k nim mluvil, jiní nikoli. Především se však ujistili, že dveře místnosti jsou zamknuté. Báli se totiž, že i je by mohli židovští vůdci zajmout. Náhle se stalo něco nevídaného. V místnosti se nečekaně objevil Pán Ježíš. Nevešel dveřmi, a přece tam vstoupil. Něco se teď na něm změnilo. Mohl vejít a odejít, aniž by otvíral dveře. Jeho tělo však bylo skutečné. Někteří se ho už dotkli, jiní sledovali, jak jí. Nyní ho všichni mohli vidět. Určitě na něho překvapeně zírali.

Obrázek 4-6

Potom k nim Pán Ježíš promluvil. „Pokoj vám,“ řekl. Myslel tím, že se nemají hádat? Ne. Znamenalo to, že se nemusí znepokojovat a bát se. Byl přece s nimi! Existují věci, kvůli nimž bychom neměli ztrácet klid. Mělo by tě ale znepokojovat, jakým způsobem neposloucháš Pána Boha. Ty s ním bojuješ. Měl bys mít strach z toho, co se stane, až zemřeš, jestliže se nerozhodneš Pána Boha poslouchat. Bible upozorňuje, že po smrti se s ním musí tvé skutečné „Já“ setkat. Jak děsivé setkání to bude, jsi-li stále jeho nepřítelem, který se proti němu bouří! Pán Bůh tě za to odsoudí k věčnému trestu. Pán Ježíš však svým přátelům přál pokoj. Aby jim pomohl pochopit, proč mají mít pokoj, něco jim ukázal. Odložil své roucho, aby v jeho boku uviděli ránu způsobenou mečem. Natáhl také ruce, aby spatřili rány po hřebech. Zemřel místo nich a kvůli nim. Položil svůj život, aby mezi námi a Pánem Bohem mohl zavládnout mír. Když někde vypukne válka, občas se do toho vloží někdo třetí a snaží se přimět tyto dvě znepřátelené strany, aby proti sobě přestaly bojovat. Mezi námi a Pánem Bohem mohl být nastolen mír jedině tehdy, kdyby za všechna naše


provinění zemřel jediný Boží Syn. A on to udělal – prolil svou krev, aby tě smířil se svým Otcem. „… smíření přinesla jeho oběť na kříži“ (Koloským 1,20). Když Bůh vzkřísil Pána Ježíše z mrtvých, ukázal, že nás smrt jeho Syna s ním smířila. Jestliže lituješ, že jsi bojoval proti Pánu Bohu, a požádáš Pána Ježíše, aby z tebe sňal tvůj hřích, pak mezi tebou a Pánem Bohem zavládne mír. Už nebudeš Božím nepřítelem. Také se nebudeš muset obávat toho, co tě čeká po smrti. Pán Bůh tě vezme do nebe, abys tam s ním věčně žil. Je skvělé, že Pán Ježíš žije!

Obrázek 4-7

Všichni Ježíšovi přátelé, kteří se setkali v oné místnosti, byli velice nadšeni. Jeden však chyběl – Tomáš. Samozřejmě, že mu ostatní řekli: „Viděli jsme Pána.“ Popsali mu, co viděli a slyšeli. Tomáš však prohlásil: „Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud do nich nevložím svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím.“ Myslíš, že Tomáš měl ve svém nitru pokoj? Ne! Osm dlouhých dní pozoroval ostatní, jak se radují a jsou šťastní. Tomášovi však jejich vyprávění připadalo příliš krásné na to, aby to byla pravda. Možná si myslel: „Jestli je to pravda, chci ho příště vidět také.“ Určitě se velmi často zdržoval v blízkosti ostatních učedníků.

Obrázek 4-8

Po osmi dnech se situace opakovala. Pán Ježíš přišel zavřenými dveřmi a opět učedníky pozdravil slovy „Pokoj vám“. Potom řekl: „Tomáši, polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!“ Pán Ježíš chtěl, aby i Tomáš uvěřil. Tento člověk byl pro něho velmi důležitý. I ty jsi pro Pána Ježíše nesmírně důležitý, právě ty. Přeje si, abys uvěřil, že zemřel, aby tě smířil s Pánem Bohem. On dnes žije. Přestože ho nemůžeš vidět, smíš mít stejnou jistotu jako tehdy Tomáš. Tomáš s bázní a údivem prohlásil: „Můj Pán a můj Bůh.“ Uvěřil a toho dne se jeho život změnil. Měl ve svém srdci pokoj jako ostatní. Věděl naprosto jistě, že Pán Ježíš žije. Dnes nemůžeš Pána Ježíše vidět, protože je teď v nebi. Smíš však v něho uvěřit. Chceš přestat bojovat proti Pánu Bohu a skoncovat s neposlušností? Víš, že Pán Ježíš Kristus zemřel, aby tě smířil se svým nebeským Otcem? Chtěl bys v něho uvěřit hned teď? Můžeš s ním hovořit – tam, kde právě sedíš. Nemusíš mluvit nahlas. Pověz mu třeba toto: „Pane Ježíši, je mi líto, že jsem neposlouchal Pána Boha a bojoval proti němu. Dej, prosím, ať nyní mezi námi zavládne mír. Děkuji ti, že jsi kvůli tomu zemřel.“ Pán Bůh slibuje, že když uvěříme v Pána Ježíše Krista, „máme pokoj s Bohem“ (Římanům 5,1b) a až zemřeme, budeme s ním po smrti na věky žít v nebi.

Lekce 5 Velký Král Písmo

Matouš 28,16-20 Skutky 1,1-11 Zjevení 1,9-19; 22,20

Ústřední pravda

Ježíš Kristus je Král.


V 5 denním klubu opakujte Koloským 1,20, v ostatních případech učte verši: „… každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán“ (Filipským 2,11b). „To byl ten dutý strom, ve kterém jsme měli svou tajnou skrýš!“ vykřikoval Šimon. Právě se se svým bratrem blížil ke statku, kde před lety bydleli. „Hele, tady je ten rybník, co jsme na něm závodili ve svých loďkách!“ všimnul si Patrik. „Vzpomínáš si, Patriku, jak jsi se v něm jednou vymáchal a potom ses snažil proplížit se domů tak, aby tě neviděla maminka?“ zeptal se Šimon. „Je to milé navštívit statek a vrátit se na známá místa, se kterými se pojí tolik vzpomínek!“ odpověděl Patrik.

Obrázek 5-1

Přátelé Pána Ježíše Krista měli také mnoho vzpomínek na společné cesty Galilejí. Připomněli si, jak Pán Ježíš vyučoval pod širým nebem a nasytil pouhými dvěma bochníky chleba a pěti rybami více než 5 000 lidí. Nikdy nezapomenou na noc, kdy je na Galilejském jezeře zastihla bouře. Pán Ježíš tehdy přikázal živlům, aby přestaly běsnit, a ony ho poslechly. Často sedávali na břehu jezera a naslouchali jeho učení. Toto místo bylo plné vzpomínek. Pán Ježíš s nimi jednal velmi laskavě, když jim poslal zprávu, že se zde s nimi opět setká. „Mistr je tamhle,“ řekl někdo a ukázal na postavu, která se rýsovala v dálce. „Ne, to není on,“ poznamenal jiný. Jak se však dotyčný přiblížil a mohli ho lépe vidět, zvolali: „Je to Pán!“ Pociťovali obrovské vzrušení, když zjistili, že jejich Mistr a Učitel nezůstal mrtvý. Zemřel na kříži, ale svým vzkříšením ukázal, že je dokonce mocnější než smrt. Učedníci ho už několikrát viděli a hovořili s ním, nicméně každý rozhovor s ním v nich vyvolával pocit vzrušení. Byl mrtvý, ale opět ožil! Teď přicházel, aby jim sdělil něco velmi důležitého.

Obrázek 5-2

„Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi,“ řekl jim. Cože? Veškerá moc? Ano, Bůh Otec dal svému jedinému Synovi pravomoc dělat, co se mu líbí.


Mohl přimět kteréhokoli krále, kteroukoli vládu, armádu či osobu udělat to, co chtěl on. Ježíšovi přátelé to stěží dokázali pochopit. Pán Ježíš však pokračoval: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.“ Jaké „evangelium“ měli jeho učedníci předávat lidem po celém světě? Pán Ježíš Kristus chtěl, aby se každý člověk dozvěděl, že on je Boží Syn a že zemřel na kříži, aby na sebe vzal trest, který si zasloužíme my za svůj hřích. Samozřejmě, že touží po tom, aby lidé věděli, že je živý, že se může stát Králem jejich života a že z nich dokáže sejmout jejich hřích. Pán Bůh tě má nesmírně rád a přeje si, abys toto evangelium uslyšel i ty. Pouhým slyšením se však nic nezmění. Musíš uvěřit tomu, že tě Pán Ježíš zachrání z moci a důsledků hříchu a stane se tvým Králem. Tuto dobrou zprávu měli učedníci rozšířit do všech koutů světa. Chtěli ji předávat dál, ale někteří z nich měli strach: „Co se nám může kvůli tomu stát? Není vyloučeno, že nás zajmou nebo dokonce zabijí!“ Další věc, kterou jim Pán Ježíš řekl, učedníkům pomohla v tom, aby se nebáli. „A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku,“ zněl jeho slib. Měl veškerou moc, a tak se o ně dokázal postarat, ať byli kdekoli.

Obrázek 5-3

Zanedlouho se ukázalo, že Pán Ježíš už s nimi nemůže nadále zůstávat v této viditelné podobě. Spolu se svými učedníky vystoupil na Olivovou horu, která se nacházela nedaleko Jeruzaléma. Hovořil s nimi, ale neposadil se k tomu jako jindy. Stál a mluvil k nim. Ještě jednou jim řekl: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ Vtom se to stalo! Najednou Pán Ježíš začal stoupat vzhůru. Jeho přátelé žasli a s otevřenými ústy ho sledovali, dokud se neztratil v mracích. Vrátil se opět do nebe ke svému Otci. Jeho následovníci se za ním ještě dlouho dívali, když tu se vedle nich objevili dva andělé. „Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi?“ zeptali se. „Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet.“ Pán Ježíš se doposud na zem nevrátil, ale jednoho dne přijde. Do té doby bude vládnout v nebi. Ačkoli ho už učedníci nemohli vidět, neustále byl s nimi. Mohli si tím být jistí, protože jim to slíbil.

Obrázek 5-4

Vzpomeneš si, co měli následovníci Pána Ježíše podle jeho slov dělat? Ano, jít do celého světa a všem lidem o něm vyprávět. Představ si, že bys přišel do nějakého města, kde by všichni jeho obyvatelé trpěli hroznou smrtelnou nemocí. Kdybys na tuto nemoc znal lék, co bys udělal? (Nechejte děti odpovídat.) Samozřejmě, že bys jim o něm pověděl.

V téže situaci se nacházeli učedníci. Všude kolem nich bylo plno lidí, kteří neposlouchali Pána Boha – lhali, hádali se, záviděli si nebo se na sebe hněvali. Neměli Pána Boha rádi. A stejná situace je i dnes. Lidé si chodí po svých vlastních cestách, a nedbají na Boha. V Bibli čteme: „… každý z nás se dal svou cestou“ (Izajáš 53,6). Proto se hádáš se svým bráškou a řvete na sebe, proto raději sníš celou čokoládu sám, než aby ses s někým rozdělil. I ty máš tento problém, který je daleko větší než ta nejhorší nemoc. Pán Bůh musí ty, kdo ho neposlouchají, potrestat. Tento trest člověka čeká po smrti a trvá věčně. Učedníci Pána Ježíše znali řešení tohoto problému. Začali o něm vyprávět druhým lidem. Někteří oslovili své rodiny a přátele, jiní mluvili k velkým zástupům na ulicích. Poslechni si je a uslyšíš řešení svého problému, který ve svém životě máš, když děláš zlé věci. „Pán Ježíš Kristus je tím, koho Pán Bůh slíbil poslat. On je jednorozený Boží Syn. Zemřel za náš hřích, když ho přibili na kříž. Jeho nebeský Otec ho však vzkřísil z mrtvých a svěřil mu vládu nade vším.“ Mnozí z těch, kdo naslouchali, potřebovali se svým hříchem něco podniknout. Ptali se: „Co máme udělat?“ Následovníci Pána Ježíše odpověděli: „Odvraťte se od svých zlých cest a obraťte se k Pánu Ježíši. Spolehněte na to, že vás zachrání. Jestliže k němu přijdete s vírou, on z vás sejme všechny vaše hříchy a nikdy na ně nevzpomene, takže po nich nezbude ani památky.“ Stovky lidí se zachovaly podle této rady. Jak to bylo vzrušující, když učedníci viděli, jak všichni tito lidé opouštějí své zlé cesty a spoléhají na to, že Pán Ježíš Kristus snímá jejich hřích! Když Pán Bůh sejme z člověka hříchy, je po nich navždy veta. Možná bys v něho rád uvěřil i ty, ale nevíš jistě, jak na to, nebo máš ještě nějaké otázky. Potom po skončení programu neodcházej s ostatními, ale zůstaň tam, kde právě jsi. Rád(a) ti na základě Bible ukážu, jak můžeš v Pána Ježíše uvěřit. I učedníci s potěšením věnovali čas tomu, že lidem vysvětlovali, co mají udělat, aby přijali Pána Ježíše jako svého Spasitele a Pána.

Obrázek 5-5

Našli se však takoví, kteří nebyli rádi, když viděli tyto křesťany kázat. Mnozí z židovských vůdců zuřili, že lidé věřili v Pána Ježíše Krista. Začali křesťany (Ježíšovy učedníky) pronásledovat. Jednoho mladého muže, který se jmenoval Štěpán, kvůli tomu, že vyprávěl druhým o Pánu Ježíši, ukamenovali. Řadu lidí uvěznili, další popravili. Křesťané by s tím svým kázáním určitě měli přestat! To se však nestalo. Ježíšovi učedníci totiž věděli, že jejich Pán je Králem nade vším a že dovolil, aby se takové věci děly. Bylo to součástí jeho plánu. Kromě toho si uvědomovali, že když lidé neuslyší o Pánu Ježíši a neuvěří tomu, že je může zachránit, nikdy nebudou žít s Pánem Bohem. Proto ve


zvěstování pokračovali. Situace se ještě zhoršila, když císař začal po svém lidu vyžadovat, aby ho uctívali jako boha. Křesťané to odmítli. „Císař není Pán Bůh. Ježíš Kristus je Pán!“ prohlašovali. Mnozí z nich byli kvůli tomu předhozeni lvům nebo zaživa upáleni. Jestliže uvěříš, že Pán Ježíš z tebe sňal tvůj hřích a stal se tvým Králem, mohou tě potkat i těžkosti. Asi tě nepředhodí lvům, ale třeba se ti bude někdo z tvé rodiny posmívat nebo jako jediný budeš ve své třídě poslouchat učitele a nepodvádět při písemkách. Je těžké být jiný než ostatní. I ty si smíš, tak jako učedníci, připomínat Ježíšův slib: „A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ On je Králem nade vším a nade všemi a je s těmi, kdo ho milují. Jedním z těch, kdo ho měli rádi, byl Jan, který se stal velmi blízkým přítelem Pána Ježíše. Na vlastní oči viděl, jak mnoho jeho přátel zabili. On sám byl uvězněn. Ale nevzdal se.

Obrázek 5-6

Když zestárnul, vojáci pro něho přišli znovu. Zajali ho a odvedli na loď. Jakmile byli všichni vězni na palubě, loď vyplula na moře. Kam je odvážejí? Po dlouhé době se na obzoru objevil malý ostrov. Loď k němu zamířila a spustila kotvu. Jana spolu s ostatními vězni vyhnali na břeh a loď odplula. Ostrůvek se jmenoval Patmos a byl malý – pouhých 12 km dlouhý a 7 km široký. Teď se stal jejich vězením. Bezpochyby tam s nimi zůstal nějaký krutý dozorce, který dbal na to, aby neuprchli a nelenošili. Je docela možné, že Jan pracoval v lomu, kde otloukal kusy mramoru. Pro tak starého muže to byla velmi tvrdá a namáhavá práce. Jan jistě často přemýšlel: „Pán je tu se mnou. Vím to, protože to slíbil.“ Určitě si připomínal, že Pán Ježíš je Králem nade vším. Kdyby jeho Král chtěl, mohl Jana z ostrova vysvobodit. Pán Ježíš musel mít důvod, proč tam Jana ponechal. Ano, měl úžasný plán…

Obrázek 5-7

Jednou ráno Jan spatřil Pána Ježíše. Ano, opravdu ho viděl! Byl velký a mocný, celý zářil a vycházelo z něho světlo. Tak teď vypadá, když je v nebi. Jeho zjev byl tak nádherný, že Jan padl k jeho nohám jako mrtvý. Pán Ježíš je největší a nejmocnější ze všech, ale zároveň je velmi laskavý a milující. Položil na Jana svou ruku a řekl: „Neboj se. Já jsem první i poslední, ten živý; byl jsem mrtev – a hle, živ jsem na věky věků.“ Takový je Pán Ježíš – ten, kdo z tebe dokáže sejmout tvůj hřích. On tě může zachránit před trestem, který si zasloužíš. Jestliže se odvrátíš od své zlé cesty a obrátíš se k němu, pomůže ti žít podle Božích představ. On to udělal pro Jana. Pomohl mu, aby žil pro něho. Jan byl velmi výbušný svou povahou, a Pán Ježíš z něho udělal laskavého a trpělivého člověka. Dokáže změnit i tebe. Jsi-li surovec a násilník, udělá z tebe jemného a míru-

milovného člověka. Pokud jsi lhář, může tě změnit v pravdomluvného jedince. Potřebuješ Pána Ježíše, aby z tebe sňal tvůj hřích a změnil tě. On je velký a úžasný Král – dokáže zachránit z moci a důsledků hříchu a měnit životy. Vládne nade vším a ví o všem, co se na světě děje. Pán Ježíš odhalil Janovi některé věci, které se stanou v budoucnosti. Jan dokonce spatřil, jak vypadá nebe – místo plné radosti a štěstí. Viděl velký zástup, který Pána Ježíše, velkého Krále, chválil zpěvem. Pán mu také ukázal, jak hrozný trest čeká ty, kdo neuvěří v Ježíše Krista jako svého Spasitele. Jan všechno, co viděl, zapsal a my si to můžeme přečíst v poslední knize Bible. Poslední věc, kterou Jan zaznamenal, je velmi, velmi důležitá a týká se Pána Ježíše. Jan ho slyšel, jak prohlašuje: „Ano, přijdu brzo.“ Pán Ježíš ještě nepřišel, ale určitě k tomu dojde. Řekl to Janovi a vzpomeňte si, že i andělé mluvili o jeho návratu na zem.

Obrázek 5-8

Jednoho dne – nikdo neví, kdy – se náhle Pán Ježíš objeví na oblacích. Přijde rychle – v okamžiku. Jeho návrat nebude ohlášen předem ani v novinách, ani v televizi. Ale až přijde, všichni to poznají. Ty, kdo v něho věřili jako ve svého Spasitele, vezme k sobě, aby se s ním setkali. Ti pak s ním budou na věky žít v nebi. Ostatní lidé, kteří v něho neuvěřili, se zděsí a budou hledat nějaký úkryt, aby se před Pánem schovali. Každý se však s ním bude muset setkat na posledním soudu, kde je stihne věčný trest. V té chvíli už bude příliš pozdě na to, aby člověk přijal Krista jako svého Spasitele. Když Pán Ježíš hovořil o svém příchodu, vyzýval nás: „Bděte!“ Jak můžeš bdít? Pamatuješ si, o čem Ježíšovi učedníci mluvili s lidmi? Říkali jim: „Odvraťte se od toho, co je ve vašem životě zlé, a uvěřte v Pána Ježíše Krista.“ Chceš se odvrátit od svého hříšného způsobu života? Potom to hned teď pověz Pánu Ježíši a požádej ho, aby z tebe sňal tvůj hřích. Pán Bůh slibuje, že to udělá. Tak budeš na jeho druhý příchod náležitě připraven. Jan se skutečně velice těšil na to, až Pán Ježíš přijde. Řekl: „Amen, přijď, Pane Ježíši.“ Později byl Jan propuštěn a mohl se vrátit ke svým přátelům. Nikdy však nezapomněl na to, co slyšel a viděl na tomto ostrově. To nejlepší ze všeho bylo, že na vlastní oči spatřil svého Krále.


Jak vést dítě ke Kristu 1. Ukažte mu, že potřebuje spasení, že všichni lidé do nebe nepřijdou, že nikdo není dost dobrý sám v sobě, aby tam mohl vejít (římanům 3,23; Zjevení 21,27; Jan 8,21,24). 2. Ukažte mu cestu spasení. Spasení je bezplatný dar, protože Pán Ježíš zaujal naše místo na kříži, byl pohřben a vstal z mrtvých (Jan 3,16; Efezským 2,8; 1. list Korintským 15,3-4). 3. Veďte ho, aby přijalo dar spasení a Ježíše Krista tím, že mu bude důvěřovat jako svému osobnímu Spasiteli (Jan 1,12; Zjevení 3,20). 4. Ze Slova Božího mu pomozte najít jistotu spasení (Jan 3,36; Zjevení 3,20; Židům 13,5). 5. Veďte ho k vyznání Krista (Matouš 10,32). Toto vyznání by mělo být učiněno před vámi, před jinými spolupracovníky, později před jeho přáteli a když okolnosti dovolí, na veřejném sborovém shromáždění.


SPASITEL PRO TEBE. DM Dětská misie. 5 biblických lekcí pro děti. Obsah

Recommend Documents