Spadl ze svého stolce a zemřel

Číslo 239/ročník XX.

listopad 2013

Proti dobrovolnému daru

Spadl ze svého stolce a zemřel

Tu posel odpověděl: „Izrael utekl před Pelištejci. Lid utrpěl zdrcující porážku. I oba tvoji synové, Chofní a Pinchas, jsou mrtvi. Boží schrána byla vzata.“ Jakmile se zmínil o Boží schráně, spadl Élí nazad ze stolce k pilíři brány, zlomil si vaz a zemřel; byl to muž starý a těžký. Soudil Izraele čtyřicet let. 1. Sam 4, 17 - 18

2

MOST 239/XX

Neděle Krále

Zamyślenie listopadowe Miesiąc listopad jest zawsze miesiącem zadumy. Cmentarze, groby mają nam wiele do powiedzenia. Ale trzeba chcieć słyszeć te głosy: „To czym jesteście wy, byliśmy my, czym jesteśmy my, będziecie i wy.” Trzeba o życiu, o przeszłości myśleć. Trzeba dumać o Bogu. To można czynić wszędzie. Kiedy byłem na parafii w Melczu, w piękny, słoneczny dzień udałem się na małe pątnicze miejsce zwane Maria – Talhof. To urocza dolina, środkiem płynie strumy, przez który prowadzi ławeczka. Tam spostrzegłem siedzącą na niej kobietę. Siedziała nieruchomo, jakby zamarła. Po jakimś czasie przystąpiłem bliżej i ona mówi tak: „ Pane faráři, já do kostela nechodím, ale tady přicházím ráda, abych se zamyslela nad životem.“ No tak, każda dusza z natury jest chrześcijańska. Pragnie żyć wiecznie. Sama zaduma jednak nie wystarczy. Trzeba z niej wyciągnąć wnioski i zdążać właściwą drogą. A tą drogą jest droga do Jezusa. Czwarta tajemnica radosnego różańca nam o tym przypomina: „ Po trzech dniach znaleźli Go w świątyni.“ W książce pt. „Z głębokości“ można znaleźć utwór „Dumanie o Bogu“. Pragnę przytoczyć parę wierszy: „Przyjdzie ta chwila, nie minie nikogo, Kiedy śmierć władzę swą rozciągnie srogą,

Gdy wsparcia ludzi wymagać daremnie. Westchnie przyjaciel i wyjdzie ode mnie. Od grobu mego i żona się wróci. Dziatwa zapłacze, potem się przesmuci. Któż wstąpi za mną, w to ciemne mieszkanie. Twoja opieka, mój wieczny Panie!“ Niedawno temu wielu z nas było świadkami takiego zdarzenia podczas pogrzebu śp. Janusza Kroczka. Ze wzruszeniem od ołtarza patrzyłem na dwoje dzieci, żonę i ojca zmarłego. Żona i dzieci wróciły do domu. Nie zapomną na dobrego tatę i może już się przesmuciły, bo trzeba iść dalej do celu, na nowe spotkanie. No właśnie. Ale Janusz też wrócił do Domu Ojca Niebieskiego, skąd był posłany na ten świat. Kochani! Dla wierzącego nie ma tragedii. Jak to dobrze, że rodzice Janusza posyłali swych chłopców na naukę religii. Mam zapis w zeszycie. Przez chrzest zostali zapisani w księdze życia. I to jest dla każdego z nas radosną sprawą. „ Wróć synu, wróć, Ojciec czeka.“ Pozdrawia w Imię Boga Ks. Józef Kaszper

Adventní setkání Charita Třinec společně s PZKO ve Stříteži všechny srdečně zve na ADVENTNÍ SETKÁNÍ, které se uskuteční v neděli 1. prosince v Kulturním domě ve Stříteži v 15 hodin. Rádi bychom příjemným posezením a symbolickým zapálením první svíce na adventním věnci vstoupili do čtyřtýdenního období, které má být dobou našeho zklidnění a zároveň obdobím dvojího očekávání – slavnosti narození Ježíše Krista a jeho druhého příchodu na konci času. Letošní setkání opět zpříjemní vystoupení dětí z české i polské školy (jen pro zajímavost, pokud chcete vidět fotografie z minulých dvou ročníků, najdete je v galérii, na stránkách www.charitatrinec.cz).

Druhá část letošního adventního setkání bude mít formu besedy se zajímavým člověkem – Romanem Posoldou z Ostravy (ředitel o.p.s. Kola pro Afriku www.kolaproafriku.cz), který dovede poutavým způsobem přiblížit Gambii, možná i jiné země Afriky, kde putují naše stará kola (pan Roman kola do Afriky osobně doprovází a místní lidi učí, jak si kolo můžou v případě potřeby i opravit). Pro nás staré kolo, které bychom často vyhodili do šrotu, se pro africké děti stane dopravním prostředkem, který jim pomůže zdolat 7 kilometrovou vzdálenost do školy. Ještě jeden důvod, proč jste zváni – nebude chybět sladký bufet.

Pane, dej nám víc víry! Dal jsem vám rok… Hle brzy přijdu pro úrok. Hleď, Král přichází ve slávě! Právě teď Ho nikdo nečeká, zazněla polnice a jsou prázdné ulice, vždyť všichni ještě spí v náručí jitřnosti. Jen pár věrných povstalo, aby Krále vítalo jak jsou zvyklí po léta a v pravdě ani jejich srdce nečeká, že se tak stane právě dnes. Mysl zalétá s věrností k Jeho trůnu v modlitbě chval, neboť Jeho vůle je jejich duší a Jeho dech jejich životem. Kráčejí vzpřímení, vždyť tolikrát nesměli zvednout hlavu. Hle, Král třídí, do srdce vidí okem orla korunován milosrdenstvím se žezlem spravedlnosti. V tichosti svědčí od svatostánku o každé myšlence, slovu i skutku. Vždyť tady s námi žil pokorně čekajíc do těchto chvil, na tento den. Bůh buď navždy veleben! Hle, Král králů, dárce nepřeberných darů, Beránek nevinný, kterého vyhnali v dočasnosti ze škol, nemocnic, úřadů a vlád, aby nemohl kralovat… přichází! A srdce, která Ho zhasila, naříkají, že zavřela se brána. Tak čekej a hoř, ať dočkáš toho rána! AVE

Za Charitu Třinec Marta Bezecná

Rudinec Stanislav

3

MOST 239/XX

Jak to funguje? V doprovodu šesti mladých noviců vyšel z klášterní budovy starý mnich. Na jeho stáří upozorňovaly jen jeho bělostné vlasy, ale asketická, štíhlá postava a svižný krok mluvily jasně o jeho dobré kondici. Zamířili si to do klášterní zahrady. Procházeli mezi záhony zeleniny, občas se podívali do korun ovocných stromů a bez pozornosti nezůstaly ani veliké záhony květin. Řeklo by se: zemský ráj to napohled. Kroky mužů zamířily polem k lesu. Tam přišla chvíle odpočinku, nebo modlitby či meditace? Starý novicmistr měl na starosti těchto několik adeptů řeholního života, na které už vbrzku čekala chvíle jejich prvních řeholních slibů. Pak už budou patřit k řeholní rodině více a až složí po několika letech věčné sliby, budou definitivní součástí řeholní rodiny. Skupinka se usadila a všichni mlčeli. Delší mlčení přerušil jeden z mladých: Otče, mohu nahlas žasnout? Jen žasni, usmál se starý mnich, a můžeš-li, žasni nahlas, ať můžeme žasnout s tebou… Když jsme procházeli zahradou a polem až sem, tak se mě to všechno tak nějak radostně dotklo… Jak to na těch záhonech bezvadně roste, na stromech roste ovoce, slunce vychází a zapadá, a když se obloha zatáhne, tak prší. Co by z toho bylo bez deště? V noci vychází měsíc a nebe se třpytí miliony hvězd. Nikdo nemusí připomínat slunci ani měsíci, že musí vyjít. Nikdo nemusí seřizovat vesmírné hodiny. Žádný pták neřekne, mně se dnes nechce zpívat, zůstanu v hnízdě a pohovím si… Otče, to přece není a nemůže být samo sebou. Některé planety stojí, jiné se pohybují s obdivuhodnou přesností po svých drahách… Když něco spadne, letí to k zemi, ne do vzduchu… A nyní budu zase trochu žasnout já - vstoupil do chvalozpěvu mladého bratra starý Otec. Ano, nebesa vypravují o Boží slávě a dílo jeho rukou zvěstuje obloha. To už čteme v Písmu svatém, ale Písmo s jakousi bolestí a taktem mlčí o jedné hodnotě, která jaksi nefunguje tak, jak by měla. A není to hodnota zanedbatelná, je to člověk. Naučil se překračovat, nerespektovat Boží zákon, vymýšlí hlouposti a chce je prosadit. A až se mu to nepovede a svět se mu hroutí před očima, pustí se s drzou opovážlivostí do Boha samého: Kdyby nějaký byl, pak by to nemohl dopustit… Proč na záhoně roste v pohodě hlávka zelí a zahradník se nemusí bát, že by nevyrostla, jestliže ji dá všecko, co potřebuje: dobrou půdu, přihnojí, zbaví plevele… A Bůh tak miloval svět, že mu

nedal jen dobrou půdu, ale vydal za něj, tedy za člověka, vlastního Syna… A lidé se tomu smějí a nepozorují, jak se pomalu ale jistě zbavují svého Bohem posvěceného člověčenství, aby se stali bezduchými automaty… A pak bezduše vymýšlejí další hlouposti, aby později zase bezduše kritizovali Boží řízení, pokud je ještě berou na vědomí… Brambory a zelí, slunce a měsíc, vítr a déšť, ptáci na nebi a ryby v moři fungují bez havárií, dokážou fungovat bez člověka, byť nemají rozum. Mají Boží zákon vepsaný ve svém organismu a podle něj žijí a rody jsou zachovány. Jen člověk ne a ne… Starý mnich lehce sklonil hlavu a chvíli se odmlčel. Všichni ostatní mlčeli s ním. Asi za dva, tři dny někdo tiše zaklepal na dveře cely starého mnicha. Ave - ozvalo se z cely. Vstoupil mladý mnich, který před několika dny spolu s bratřími a starým Otcem nahlas žasnul v lese. Otče, mohu dál? Pojď, co máš na srdci? Já jdu žasnout ještě jednou, ale to už patří jenom vám. Víte, když jsem přišel do kláštera, našel jsem vás jednou k večeru v kapli ležet v koutku směrem k oltáři na zemi, na obličeji. Moc jsem se lekl, že se vám něco stalo, že jste snad umřel. V tichu a šeru kaple nebylo slyšet ani váš dech. Vyběhl jsem a prvního Otce, kterého jsem potkal, jsem vyplašeně posílal do kaple, aby vám pomohl. To nic, on je v pořádku, ale on se takhle rád modlí… Tak to jsem nepochopil. Viděl jsem vás náhodou v této poloze ještě několikrát, vy jste si toho ani nevšiml, že jsem vešel a rychle vyšel z kaple. Já jsem tomu asi až nyní porozuměl. Ten večer, co jsme byli na poli a v lese, když jsem si probral to, co jste nám říkal, já zažil takovou radost z Boha, tak velikou Boží blízkost, že jsem udělal něco jako vy, ale uvědomil jsem si to, až jsem ležel tváří na zemi ve své cele pod křížem na stěně a v očích jsem ucítil slzy… Starý mnich se na mladého bratra dlouze zadíval. Zřejmě prožil radost z toho, že jeho práce z mladými novici přinesla paprsek radosti. A povím ti ještě něco: Pán si nás povolal a vyvolil ne proto, abychom se stali nějakými zářivými vzory pro druhé, aby nás obdivovali. Pán si nás, mně i tebe povolal, aby nás ukryl za zdmi kláštera, abychom se tady učili řádně fungovat, zbavovali se svých chyb a hříchů, abychom sváděli boj o dokonalost. A možná už jsi pocítil, že to není vůbec lehké bojovat sám se sebou. Povolal nás a ukryl nás před obdivem, či posměchem světa proto, abychom životem modlitby, pokání a oběti

vyprošovali milost právě té největší Bohem stvořené hodnotě, ozdobené dokonce titulem Boží obraz, aby plně fungovala, aby se to naučila, aby se jí v tom líbilo, aby to učila druhé ne diktátem slov, ale tím, že prostě funguje. Aby nás jako Boží Obraz nezahanbovala hlávka zelí na záhoně, která roste do plnosti a člověk - Boží obraz ani neví, co to plnost je… To jsou tragické a nenapravitelné prohry. A jedno ti ještě prozradím, zatím jenom tobě. Až pocítíš opravdu štěstí, že si tě Pán povolal právě k tomu, aby tě uprostřed vykřičeného a rozkřičeného světa pozval a ukryl za zdmi kláštera - ne jako skleníkovou květinku, ale jako oběť za umění fungování druhých, pak nad zákristií klášterní kaple je taková malá oratoř. Je odtamtud vidět na oltář a svatostánek. Obojí je pod tebou, takže se ani nemusíš namáhat zvedáním hlavy, abys je viděl. Nikdo tam v podstatě nechodí. Tak tam můžeš vždycky jít, padnout na tvář a vylévat ze sebe všechnu radost, vděčnost a lásku Pánu za to, že tě povolal k tak úžasnému dílu, jakým je oběť za to, aby lidé fungovali alespoň tak, jako ta hlávka zelí na záhoně. A hlavně abys to lidem i sobě vyprošoval, bez vytrvalé modlitby nic není! Starý mnich se přátelsky rozesmál a poznamenal: Ale dávej pozor, abys třeba nezmeškal oběd, zaměstnání, nebo noční odpočinek. Starý pán se pronikavě díval s úsměvem do očí svého mladičkého bratra a lehce pokýval hlavou - snad na znamení spokojenosti. Mladý muž poklekl u křesla, na kterém seděl starý pán, k jeho překvapení mu políbil ruku a vyšel z cely. Tak jsem se vám pokusil převyprávět příběh, který se před několika lety skutečně stal a který má jakýsi vztah k mnoha věcem: Víme, co je poslání zasvěcených čili řeholních osob? Vážíme si jejich ukryté a přesto tak nepostradatelné oběti? Víme, co dělají a jak je to nepostradatelné? Je dušičkový čas, vzpomínáme na zemřelé… Až jednou překročíme práh věčnosti, a to je jistota nejjistější, bude jistě předmětem Božího zájmu: jak jsme fungovali jako Boží obraz a co jsme udělali a obětovali pro to, aby lidstvo fungovalo. Uvažujme o tom a podnikejme konkrétní kroky. Čas není nekonečný, to je jenom věčnost. Případná pravidelná návštěva hřbitova by nám to mohla i připomenout, nejen o dušičkách. Hřbitovy ve svém tichu promlouvají stále… A pak taky rovněž v tichu - promlouvají naše chrámy a Svatostánky… P. František

4

MOST 239/XX

SPOTKANIE WSPÓ LNOT SENIORÓ W LA VIE MONTANTE Z MÍSTKU Z SYMPATYKAMI RADIO MARYJA Z TRZYŃ CA „Zamiast oczekiwać na dobroć innych, sami napełniajmy codzienne życie dobrocią.“ „Wystarczy mieć tylko jedną cnotę – miłość, a można się nie martwić o wszystkie inne. Wszystkie cnoty są niczym, jeżeli nie ma miłości.“ Stefan Kardynał Wyszyński „Nic tak nie jest potrzebne człowiekowi, jak miłosierdzie Boże – owa miłość łaskawa, współczująca, wynosząca człowieka ponad jego słabość ku nieskończonym wyżynom świętości Boga.“ Bł. Jan Paweł II W czwartek 17 października odbyło się spotkanie Wspólnot Seniorów z Místku i Trzyńca. Nasza przyjaźń trwa już od roku 2005, kiedy 26 kwietnia po raz pierwszy seniorzy z Wspólnoty La vie Montante, na czele z główną koordynatorką Bc. Marią Tvrdą oraz Mons. Josefem Maňákiem, dziekanem misteckim, odwiedzili naszą parafię. Wtedy zawitaliśmy na Osówki do Kaplicy Niepokalanego Serca Panny Marii, gdzie ks. dziekan celebrował Mszę św. dla naszych członków. Podczas wzajemnych odwiedzin, w ciągu tych 9 lat, nie tylko pogłębiała się nasza przyjaźń, ale też poznaliśmy wiele kościołów od Hrczawy po Bogumin oraz Frydek – Mistek i jego okolice. W tym roku program naszego spotkania był podyktowany niecodziennym wydarzeniem, które miało się odbyć 13 października, kiedy to Papież Franciszek w Rzymie miał poświęcić cały świat Niepokalanemu Sercu Maryi w duchu fatimskiego orędzia. „Matka Boża Fatimska, to patronka trudnych czasów, jakie przeżywamy ... Zło daje o sobie znać z coraz większą siłą. Ludzie żyją jakby Bóg nie istniał. Orędzie fatimskie, to najważniejsze przesłanie z Nieba dla współczesności“ – jak mówi ks. K. Czapla SAC. Pierwszym przystankiem naszego październikowego spotkania była Kaplica na Osówkach. O tym napisała p. Mgr. Marie Tvrdá, animatorka La vie Montante z Místku: „V měsíci říjnu, kdy se ve farnostech modlíme sv. růženec k Panně Marii, jsme nejprve navštívili Kapli NSPM na Osůvkách nedaleko Třince. Tam jsme měli za obě naše společenství Mši sv., kterou sloužil P. Josef Kaszper. Pak jsme modlitbou pozdravili Pannu Marii Fatimskou, kterou jsme před léty zázračným způsobem dostali ve Frýdku – Místku od misionáře, který ji přivezl z Německa do ČR za účelem modliteb za

rodiny, děti a vnoučata, za společenství, za pokoj v rodině i ve světě. Tak Matka Boží Panna Maria Fatimská čeká tam v tomto malém, ale krásném kostelíčku na každého, kdo cítí potřebu se Jí svěřit anebo navštívit Ji a Jejího Syna Pana Ježíše a odevzdat tam všechny své starosti, ale také i své poděkování za obdržené milosti a dary ve svém životě.“ Dalszym przystankiem, także bardzo symbolicznym, był kościół NSPJ w Alejach w Czeskim Cieszynie. Tam mogliśmy pomodlić się przed obrazem Matki Bożej Częstochowskiej, który był niedawno uroczyście poświęcony i zawieszony we wnęce obok ołtarza. Parafianie z Czeskiego Cieszyna i z innych miejscowości regionu od 23 lat biorą udział w pielgrzymkach do Czarnej Madonny, które organizują J. i Fr. Frankowie. Dlatego dzień poświęcenia obrazu był dla nich wielkim przeżyciem. Dla nas modlących się przed obrazem i słuchających słów Ks. Roberta Wojnowskiego o historii kościoła był znaczącym i ciekawym. Później wysłuchaliśmy bardzo ciekawy wykład przewodniczki w pochyłym kościele Św. Piotra z Alkantary w Karwinie – Dołach, który był poświęcony w 1736 roku. Był taki okres, kiedy w tym miejscu było 20 tysięczne miasto. Niestety rabunkowe wydobywanie węgla spowodowało zlikwidowanie tej części miasta. Pozostał tylko kościół i cmentarz na wzgórzu. Na spotkaniu z ks. proboszczem Mgr. Danielem Víchou, biskupskim wikariuszem dla pastoracji, dowiedzieliśmy się wiele ciekawostek o parafialnym kościele Podwyższenia Krzyża Świętego w Karwinie - Frysztacie: „Jste na místě nejstarší památky na území města Karviná. Tento

kostel přežil všechny městské požáry, kterých bylo poměrně dost. Dokonce přežil i požár, kdy celý Fryštát, celé město lehlo popelem. A to díky tomu, že v této době byl kostel jedinou zděnou a kamennou budovou, zatímco ostatní domy byly ještě dřevěné. Počátek kostela není přesně znám. Město Fryštát bylo založeno někdy na konci 13. století v 1297. Tento kostel tady stojí již 7 století. Patří nejen mezi nejstarší budovy na Karvinsku, ale také mezi nejstarší chrámy v celém moravskoslezském regionu. … Při průzkumech předcházejících malování interiéru kostela, byly v roce 2010 v kapli sv. Mikuláše nalezeny pod osmi vrstvami omítky gotické malby. Jedná se o dva středověké cykly ze života svatých. … V kostele je mnoho různých památek, ale snad nejvzácnější a nejcennější jsou zvony, které byly odlity v roce 2012 v německém Pasově. Jejich jména jsou: Benedikt, Jan Pavel II, Sv. Barbora a Panna Maria Fryštacká. K tomu kostelu byl v roce 1611 postaven druhý kostel - tzv. Moravská Kaple pro české bohoslužby v této době. . . . .“ Po krótkiej adoracji w kościele i odpoczynku, pojechaliśmy dalej, by pomodlić się w kościele Św. Jadwigi w Czeskim Cieszynie – Sibicy. Kościół był pięknie przystrojony i przygotowany na wielkie uroczystości, które odbyły się w niedzielę 20 października. Była to 120. rocznica poświęcenia tej kaplicy. W czasie naszej wspólnej pielgrzymki poznaliśmy, że nasi przodkowie mieli na pierwszym miejscu Pana Boga, do którego zwracali się w każdej potrzebie. Pamiętali o budowaniu kościołów, kapliczek, krzyży. Nie tak jak dzisiaj, gdy człowiek myśli, że jest tak mądry i sam sobie wystarcza. A krzyże są przeszkodą na drodze wzajemnej tolerancji. Właśnie św. Jadwiga może być wzorem dla panujących, że wysoki statut społeczny nie jest przeszkodą do przeżywania i przyznawania się do wiary oraz konania dzieł miłosierdzia dla bliźnich. Święta Jadwiga jest patronką Śląska i Diecezji Ostrawsko – Opawskiej. Wszechmocny i miłosierny Boże, dzięki Twoim natchnieniom święta Jadwiga usilnie zabiegała o pokój i pełniła dzieła miłosierdzia, udziel nam swojej łaski, abyśmy za jej przykładem i wstawiennictwem starali się o pokój i zgodę między ludźmi i służyli Tobie w cierpiących niedostatek. Amen. Święta Jadwigo, módl się za nami. Irena Szymonikowa

5

MOST 239/XX

Z dopisů slavným osobnostem Albino Lucianiho (papeže Jana Pavla I.)

POKOJ LIDEM (sv. Lukáš) Milý svatý Lukáši, z Vašeho evangelia přímo vyzařuje nekonečná dobrota Ježíšova. Ukázal jste zcela zvláštním způsobem, jak Bůh miluje hříšníky a že Ježíš věnoval téměř demonstrativně svou pozornost těm, kterých si svět ani nevšiml. Vy jediný jste popsal události kolem narození a dětství Páně, které vždy s novým pohnutím pročítáme o každých Vánocích. Mně se zvlášť líbí Vaše poznámka, že Marie své dítě "zavinula do plének a položila do jeslí". Tato věta inspirovala mnoho malířů k uměleckému zachycení tohoto výjevu na plátně a dala podnět k postavení betlémů na celém světě. Když u vánočního betléma zpíváme koledu "Vůl a oslík nad ním stáli a svým dechem zahřívali lidské nemluvňátko, slavné Boží pacholátko," říkám si: "Když Kristus zaujal to nejponíženější místo na světě, jaké bychom měli sami zaujmout?" Dovolte, abych Vám vyjádřil svůj názor na tuto otázku. Při styku s Bohem se podobáme Abrahámovi, který řekl: "Neodvažuji se k svému Bohu ani promluvit, vždyť jsem jen prach a popel." Anebo celníkovi, který stál u chrámového vchodu a neodvažoval se ani oči k nebi pozdvihnout, protože si byl vědom své hříšnosti. Před nekonečným a všemocným Bohem zbývá jen doznat, že jsme docela malí. Musíme v sobě potlačovat neblahé sklony, které nám brání bezpodmínečně se podřizovat Bohu. Bůh chce, abychom ho v některých věcech následovali, zatím co v jiných zůstává jedinečný a nedostižný. Praví: "Učte se ode mne být pokornými a tichými. Buďte milosrdní, jako můj Otec je milosrdný." Ale také říká: "Jedinému Bohu přísluší čest a sláva. Jen Bůh je absolutně nezávislý." Naproti tomu bychom velice rádi zaměnili pozice; rádi bychom byli samostatní, nezávislí, všemi ctění a vážení a nijak nám nepůsobí radost, jsme-li závislí, pokorní, trpěliví. Odvoláváme se na moderní filosofii (která zítra už může být zastaralá) a kulturu. Pokrok nás ovládá. Rozkládáme atomy, zkoumáme kosmické prostory, žijeme komfortněji. Že naše možnosti nejsou neomezené, připomněli nám nedávno orientální šejkové. Zásoby pohonných hmot vystačí asi tak na třicet let. Kdo je chce mít, ať pořádně za ně zaplatí. Nezbývá, než se omezit, dokud se nenajdou nové energetické prameny. Toto varování, jakkoli nepříjemné, může být velmi užitečné. Jednak pobízí k novému bádání a novým cestám pokroku, jednak připomíná ohraničení každého lidského podnikání a příkaz, abychom všechnu svou naději vkládali v Boha. Slyšel jsem jednoho "kritického křesťana", jak říká: "Už je konec s maloměšťáckým náboženstvím, které hovořilo jen o nebi a spasených duších. Zavání to kapitalistickým individualismem a odvádí to pozornost chudých od

velkých sociálních problémů." Pravdivé na těch slovech je, že se křesťan musí zaměřit na velké sociální problémy. Čím víc je kdo nadšen nebem, tím víc musí přiložit ruku k odstranění nespravedlnosti na zemi, třeba že tato země není pro křesťany konečným životním cílem. Jako věřící v Krista putujeme společně a každý se svým vlastním osudem k nebi. Kdo nevěří v nebe, je nešťastný, je "bez naděje", jak říká sv. Pavel, nenašel pravý smysl své existence. Člověk může mít trojí vztah k lidem. Záleží na tom, jedná-li se o představené, rovnocenné nebo podřízené. Dá se však dnes hovořit ještě o představených? Žádat dnes od dětí, aby své rodiče poslouchaly, ctily a milovaly? Žáci své učitele? Občané státní autoritu? V 17. století konával se v Benátkách proslavený karneval. Zdálo se, že se lidé v těch dnech zbláznili. Dělali si, co chtěli, vyváděli pod ochranou masek věci, které se příčily zvykům a zákonům. Jako by chtěli dohonit, oč přišli celou předchozí dobu svou šetrností a poslušností. Mám dojem, že se dnes děje něco podobného. Nemyslím atentáty, krádeže, loupeže, únosy a vraždy. To vždycky bylo na světě. Ale větší hrůzu mi nahání způsob, jak lidé reagují na tyto zločiny. Zákony a normy se považují za útisk a omezení svobody. Dokonce budí radost, když se zákony zesměšňují. Říká se, že "jediné, co je dnes zakázané, je něco zakazovat". Také v církevní oblasti začalo se pomalu jednat podle zásady: "Dělej, co jen můžeš." Šíří se víceméně názory, které všecky končí stejným konstatováním. Lidé v dané situaci, jste nešťastni. Chcete-li být šťastni, musíte všecko změnit a obrátit naruby. K tomu se přibere na pomoc psychologie, která se obírá životními projevy a omlouvá je. Za cizoložníky, sadisty a homosexuály prý mohou výlučně rodiče, protože jim v mládí nevěnovali náležitou lásku. Volá se po neomezené regulaci porodů, po přerušení těhotenství na přání matky, po libovolné manželské rozluce, po předmanželských stycích, homosexualitě, volném užívání drog. Ocitli jsme se přímo ve větrné smršti, milý svatý Lukáši. Co může proti tomu učinit ubohý biskup? Může nejvýš připustit , že v minulosti byl zákon jakýmsi oltářem, na kterém často byl člověk obětován. Může doznat, že mnohdy rodiče povolují dětem uzdu, aby se prý jednou měly lépe, než se měli oni. Biskup dobře ví, že k tomu, aby si zjednal autoritu, musí jiným sloužit. Stále mu znějí slova sv. Petra: "Jednejte jako lidé svobodní, ne však jako lidé, kteří svobodou zakrývají svou špatnost, nýbrž chovejte se jako Boží služebníci"(1 Petr 2,16). Tato slova vylučují tzv. "moc" a předpokládají takovou autoritu, která podporuje svobodu. Nevymáhají otrockou poslušnost, ale aktivní a odpovědnou.

Co by mohl biskup ještě víc učinit? Pouze spoléhat se na Boha a připomínat stále slova Boží: "Kdo se bojí Boha, ctí otce… synu můj, cti svého otce slovy i skutky." (Sir 3,7 - 8). "Vy, děti, ve všem svoje rodiče poslouchejte, jak se to patří u křesťanů." (Kol 3,20). "Každý se má podřídit vrchnosti, která vládne. Vždyť není vlády, která by nepocházela od Boha. Ty, které jsou, od Boha jsou zřízeny. Když se tedy někdo staví proti vládě, staví se proti řádu, který dal Bůh." (Řím 12, l. - 2). "První věc, ke které tě vybízím, je, ať se konají modlitby prosebné, přímluvné i děkovné za všecky lidi, za všecky ty, kdo zaujímají zodpovědné postavení." (Tim 2,1). "Své představené poslouchejte a podřizujte se jim! Oni bdí nad vaší duší a budou jednou za ni zodpovídat. Ať to mohou dělat s radostí, ne aby při tom museli vzdychat." (Žid 13,17). Jak se máme chovat k lidem, kteří jsou s námi rovnocenní? Naší povinností je vystříhat se každého přehlížení a podceňování, stejně jako přehnané snahy za každou cenu nad ně vyniknout. Často býváme nakloněni nedělat to, co jiní dělají a dělat to, co jiní nedělají. Odporovat jejich názorům, opovrhovat tím, co oni obdivují a obdivovat, čím oni opovrhují. Jeden chce být nápadný elegancí, přepychem a výstředním oblečením, druhý originální a s vybranou řečí. Prsten na ruce, zvlněné vlasy, lesklý náhrdelník podporuje neuvěřitelně pýchu člověka. Všechno to není samo o sobě špatné, ale bývá to často jen příležitostí, aby člověk na sebe upozornil, aby si ho lidé všímali, obdivovali jej a nedomnívali se, že je "jen obyčejný, tuctový člověk". Naproti tomu člověk prostý a otevřený netouží, aby ho lidé považovali za zámožnějšího, učenějšího, zbožnějšího, než ve skutečnosti je. Proto vystupuje, strojí se a hovoří vždy nenápadně, bez úmyslu vyniknout nad jiné. Ježíš takové jednání schvaloval a doporučoval a Vy, milý svatý Lukáši, jste nám napsal tato jeho slova: "Mějte se na pozoru před vykládači Písma! Chodí rádi v dlouhých řízách, mají rádi pozdravy na veřejných místech, přední sedadla v synagogách a čestná místa při hostinách." (Lk 20,46). Nakonec několik slov o poddaných, lépe řečeno o těch, kteří jsou na tom hůř než my, poněvadž jsou nemocní nebo chudí, žijí v bídě nebo ve hříchu. Jim zvlášť musíme projevovat účinnou službu lásky, která se věnuje každému jednotlivci, ale také potírá chudobu. Tím nejkrásnějším výrokem, jaký jste kdy, svatý Lukáši, mohl zaznamenat: "Na zemi pokoj lidem, v nichž má zalíbení Bůh." Svatý Lukáš byl původně lékařem. V letech 50 - 51 provázel svatého Pavla na jeho misijních cestách. Je autorem evangelia a Skutků apoštolů.

6

MOST 239/XX

Listopadowa pamięć Niektórzy mówią, że listopad to smutny miesiąc. A ja myślę, że wcale taki nie jest. Mimo że z drzew spadają złote, brązowe i czerwone liście, a puste gałęzie wyglądają jakby chciały sięgnąć samego nieba, to wcale nie jest smutno. Bo listopad to miesiąc wspomnień i pamięci. A pamięć to jedna z piękniejszych rzeczy, jakie otrzymaliśmy w prezencie od Pana Boga. Pamiętamy o naszych zmarłych, z którymi jeszcze tak niedawno śmialiśmy się, chodziliśmy na spacery, do których przytulaliśmy się. Pamiętamy także o tym, że w niebie Pan Bóg przygotował dla każdego z nas najcudowniejsze w świecie miejsce, które jest piękniejsze od jakielkolwiek bajki, bo jest prawdziwe, a bajki są tylko na niby.

Wypiszcie sobie na kartce osoby, o których chcecie pamiętać szczególnie w listopadzie i codziennie wieczorem zapalcie im płomyczek swojej modlitwy. Léto odešlo... Léto odešlo, venku je chladněji a bude čím dál víc. Místo sluníčka uvidíme častěji šedivé mraky. Podzim pak přejde v zimu a my budeme moci jen vzpomínat na teplé dny, na kvetoucí zahrádky a zpívající ptáčky. Jenže my víme, že máme stále důvod k radosti. Vždyť na podzim dozrává ovoce a fouká vítr na pouštění draka. A co teprve zima. Lyže, sáňky, brusle, sněhuláci, koulování. To je přece také prima. A právě v tomto čísle si připomeneme, že když skončí něco hezkého, nemusíme naříkat, ale můžeme se těšit na další hezké chvíle, které zase přijdouJ.

Počteníčko

Dětskou stránku připravují Lucka a Eva

Modlitba Končí léto, to je nuda, příroda teď bude chudá. Do rybníku vklouzl chlad, Nemůžem si zaplavat. Ale brzy přijde zima, svět se změní před očima. Vítr všude navěje, Sněhu plné závěje. I když končí krásný čas, Jiná radost přijde zas. Užijem si lyží, saní, sněhuláků, koulování. Pane Bože, děkujeme ti, že máme vždy na co se těšit. Amen. /Cvrček-Příloha Nezbedy/

* * *

Děkanátní pouť Frýdek První říjnovou sobotu se uskutečnila v našem děkanátu pouť do baziliky Panny Marie ve Frýdku, s možností prožít poutní slavnost. Na cestu se také vydaly dvě skupinky třinecké mládeže. První skupinka se rozhodla absolvovat pouť pěšky z Hnojníku, druhá zvolila pohodlnější způsob přepravy a jela vlakem. Pěší putování jsme započali modlitbou u kostela v Hnojníku, čas jsme vyplnili zpíváním písniček, děkováním a modlitbou růžence. Sluníčko nás hřálo a mohli jsme si užít krás začínajícího podzimu. Ve Frýdku se obě třinecké skupinky potkaly a již společně se vydaly do baziliky. Slavnost začala modlitbou růžence vedenou naší mládeží a jednotlivá zastavení byla provázena pantomimou. Za sebe mohu říct, že toho úkolu se ujali vskutku mistrovsky. Mládež měla představení nádherně zpracované a hráli s velkým zaujetím, za což mají můj velký obdiv. Následovala adorace vedená Otcem a mládeží z Jablunkova. Slavnost byla završena mší svatou, celebrovanou zástupcem Otce biskupa, která nás hodně oslovila a duchovně nabila. Je to letos podruhé, co jsem putovala do baziliky a musím říct, že mě to hodně naplnilo na další dny. Měla bych takové přání: co kdybychom v příštím roce, každý měsíc od května do října, putovali společně a pokaždé různými způsoby. Jednou pěšky, jednou na kolech, autobusem nebo vlakem a mohli tak prožívat krásné naplnění a obdarování společně. Chci poděkovat třinecké mládeži za připravení růžence, že byli ochotni tomu obětovat čas a udělat něco pro druhé. Prosím o modlitby za společenství mladých a rádi uvidíme mezi námi nové tváře. Silva

7

MOST 239/XX

Drakiá da Jedna z mých krásných vzpomínek z dětství je, když mně a mé sestře taťka stavěl na podzim draka, kterého jsme pak šli pouštět. Rodinná pohoda při vlastní výrobě se mi navždy vryla do paměti. Vzpomínka z létání už je sice o něco smutnější kvůli několika pádům draka a taky uvíznutí v drátech elektrického vedení, to ale patří k věci. Proto, když jsem v ohláškách slyšel, že paní Silva organizuje další ročník drakiády, hned jsem se pro věc nadchnul a rozhodl se, že se s rodinou zúčastníme. Měli jsme draka z obchodu, kterého už jsme cca 2 roky zpátky testovali a zjistili, že buď se mu nechce létat, nebo my to s ním neumíme. Pro jistotu jsem dětem vyrobil druhého draka – rogalo. Sraz byl v sobotu 12. října ve 14 hodin u kostela. Přišlo docela hodně lidí (asi 20) a ještě více dětí (asi 30). Paní Silva zahájila akci modlitbou a pak jsme vyrazili směr Dolní Líštná – pole u Likopu. Počasí bylo výborné, ani horko ani zima a do toho foukal mírný severní vítr. Jakmile jsme dorazili na místo, pustili jsme se do díla. Se startováním nám pomáhali kluci a holky ze společenství mládeže. Někteří draci vylétli jednoduše a rychle až do závratných výšin, jiní potřebovali více či méně pomoci. Náš drak z obchodu opět zklamal a tak skončil složený v obalu. Rogalo domácí výroby bylo úspěšnější. Po několika pádech, které by posádka určitě nepřežila, se vznesl do výše. Chtělo to ale určité zkušenosti, aby se drak udržel ve vzduchu a taky trošku silnější vítr. To děti trochu mrzelo a smutně koukaly na černého netopýra – draka, kterého si naši

Prosba

konkurenti dovezli z Itálie. Ten se vznášel vysoko nad obzorem a brzo bylo třeba nadstavovat provaz. Po hodině a půl běhání, upravování provázků a taky létání jsme šli na přistání. Někteří hladce doplachtili, jiní to vzali střemhlav a jen dobrá konstrukce a materiál zabránily zničení draka. Dali jsme si svačinku – domácí koláč a teplý čaj. Pak si mládežníci rozdělili děti do družstev a šlo se soutěžit. Soutěžilo se v několika disciplínách. Překážkový běh, skoky o pytli (nebo spíše skoky v pytli), vožení trakaře, rozplétání zauzlovaných rukou a další. Vítězná družstva obdržela výhry, o které se podělila a společně jsme je snědli. Kolem 17. hodiny jsme se přesunuli na farní zahradu a jali se opékat buřty. Děti byly akorát vyhládlé a špekáčky do nich padaly jako nic. Nakonec jsme už za tmy uhasili oheň, uklidili a unavení, ale šťastní, šli domů. Na druhý den mi děti řekly, že to byl úplně super den a ptaly se, kdy zase půjdeme pouštět draky. My velcí jsme byli rádi, že jsme s dětmi prožili hezké společné odpoledne a taky, že jsme se setkali s dalšími farníky a popovídali o životě. Pouštění draků bylo o to lepší, že nás bylo tolik. Při neúspěšných pokusech o vzlet člověk věděl, že v tom není sám, že i ostatní běhají a snaží se draka přimět k rozumu. Děkuji paní Silvě, že zorganizovala tuto akci, i členům mládežnického spolča, kteří celé odpoledne pomáhali nejen s dětmi. Za rok půjdeme zas, přijďte taky. Petr Čala

Milí farníci, obracím se na Vás s prosbou o pomoc při realizaci velkého díla, a to opravy a vybavení fary v Zatoru, kterou spravuje O. Zielonka. Obrátil se na mne s touto prosbou, aby fara mohla sloužit pro děti, mládež a rodiny. Potřebuje hlavně patrové postele a madrace. Kdyby jste tedy někdo měl doma madraci nebo patrovou postel a mohl ji darovat, budu moc ráda. Kdo by chtěl přispět finančně, určitě také může. Za penízky bych koupila starší postele, které už mám vyhlídnuté. Určitě bychom v budoucnu faru využili i my s dětmi na tábor nebo víkendovku s mládeží. Předem všem děkuji Kontakty: Silvie Kreželoková, 605325749, [email protected]

Velké vodní řádění

Chtěla bych pozvat všechny děti, mládež a všechny, kdo se nebojí vody, do aquaparku Bohumín. Kdy:

v sobotu 30.11. 2013

Sraz:

v 9.50.hod. u kostela v Třinci

Cena: děti a studenti - vstup na bazén na 2 hodiny 60,- Kč dospělí - vstup na 2 hodiny 100,- Kč Sebou: plavky, ručník, pití, svačinku a dobrou náladu Návrat: kolem 14.30 hod. Děti můžete pustit i samotné, je zajištěno hlídaní. Je však nutno se přihlásit kvůli omezenému počtu míst v autobuse, a to na tel. čísle 605 325 749 nebo na e-mail: [email protected]. Pojeďte s námi, poznáte nové kamarády a užijeme si společnou zábavu. Na všechny se těší farní teta Silva.

8

MOST 239/XX

Nedělní liturgie v listopadu 31. neděle v mezidobí (3.11.) 1. čtení: Mdr 11,22-12,2; 2. čtení: 2 Sol 1,11-2,2; Evangelium: Lk 19,1-10 Žalm: odp. Budu velebit tvé jméno, můj Bože, Králi. Ref. Będę Cię wielbił, Boże mój i Królu. 32. neděle v mezidobí (10.11.) 1. čtení: 2 Mak 7,1-2.9-14; 2. čtení: 2 Sol 2,16-3,5; Evangelium: Lk 20,2738 Žalm: odp. Až procitnu, Hospodine, nasytím se pohledem na tebe. Ref. Gdy zmartwychwstanę, będę widział Boga. 33. neděle v mezidobí (17.11.) 1. čtení: Mal 3,19-20a; 2. čtení: 2 Sol 3,7-12; Evangelium: Lk 21,5-19 Žalm: odp. Přišel Hospodin, aby spravoval národy podle práva. Ref. Pan będzie sądził ludy sprawiedliwie.

Pořad bohoslužeb v listopadu § Neděle 3.11.2013 - 31. neděle

§ První pátek v měsíci - litanie a

v mezidobí; 6.30 a 10.00 polsky, 8.00 a 17.00 česky.

zasvěcení Božskému Srdci Ježíšovu.

§ Sobota 9.11.2013 - svátek Po-

§ Mše svatá v Domově pro seniory

svěcení lateránské baziliky. § Neděle 10.11.2013 - 32. neděle

v mezidobí; 6.30 a 10.00 česky, 8.00 a 17.00 polsky. § Neděle 17.11.2013 - 33. neděle

v mezidobí; 6.30 a 10.00 polsky, 8.00 a 17.00 česky. § Neděle 24.11.2013 -

Slavnost Ježíše Krista Krále; 6.30 a 10.00 česky, 8.00 a 17.00 polsky.

§ Sobota 30.11.2013 - svátek sv.

1. neděle adventní (1.12.) 1. čtení: Iz 2,1-5; 2. čtení: Řím 13,1114; Evangelium: Mt 24,37-44 Žalm: odp. Do domu Hospodinova s radostí půjdeme. Ref. Idźmy z radością na spotkanie Pana.

Příští číslo MOSTu vyjde 1. prosince 2013. Příspěvky můžete zasílat do 20.11.2013.

most

§ Mše svatá v Nemocnici Sosna

až do odvolání nebude sloužena. Důvodem jsou nevyhovující a nedůstojné prostory, které poskytlo vedení nemocnice. Redakce neručí za jazykový sled jednotlivých mší svatých. Sledujte vývěsku v kostele!

Ondřeje, apoštola. § Neděle

1.12.2013 – 1. neděle adventní; 6.30 a 10.00 polsky, 8.00 a 17.00 česky; začíná doba adventní.

§ V době adventní budou slouženy

rorátní mše svaté vždy v pondělí a středu v 7.35 a v sobotu v 17.00. § V Adventu začne příprava dětí

k prvnímu svatému přijímání. Slavnost Ježíše Krista Krále (24.11.) 1. čtení: 2 Sam 5,1-3; 2. čtení: Kol 1,12-20; Evangelium: Lk 23,35-43 Žalm: odp. Zaradoval jsem se, když mi řekli: „Do domu Hospodinova půjdeme!“ Ref. Idźmy z radością na spotkanie Pana.

na Sosně je každý pátek v 15.30. Půl hodiny před začátkem mše svaté je možno přistoupit ke svátosti smíření.

§ Každou neděli půl hodiny před

večerní mší svatou je adorace Nejsvětější Svátosti Oltářní a svátostné požehnání. § Poslední

neděle v měsíci Mariánské večeřadlo.

§V

průběhu týdne mše svaté začínají v 6.35 a 17.00 hodin. V pondělí, středu, pátek - ranní česky, večerní polsky. V úterý, čtvrtek, sobotu - ranní polsky, večerní česky.

§ Každý

čtvrtek po večerní mši svaté je adorace Nejsvětější Svátosti Oltářní do 19.00 hodin.

§ Každý první pátek je po ranní mši

svaté výstav Nejsvětější Svátosti Oltářní. § Každý pátek vyjma prvního pátku

je výstav Nejsvětější Svátost i Oltářní s modlitbou Korunky k Božímu Milosrdenství.

Úmysly apoštolátu modlitby – listopad 2013 Denní modlitba apoštolátu modlitby Nebeský Otče, kladu před tebe celý dnešní den a ve spojení se tvým Synem, který ve mši svaté neustále zpřítomňuje svou oběť za záchranu světa, ti v něm nabízím své modlitby, práce, utrpení i radosti. Duch svatý, který vedl Ježíše, ať je i mým průvodcem a dává mi sílu svědčit o tvé lásce. Spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou církve to všechno přináším jako svou nepatrnou oběť zvláště na úmysly Svatého otce. 1. Úmysl všeobecný: Za kněze prožívající těžkosti, aby na své cestě věrnosti nacházeli posilu, ve svých pochybnostech povzbuzení a ve svém utrpení útěchu. 2. Úmysl misijní: Za církve v Latinské Americe, jež jsou plodem misií z Evropy, aby vysílaly misionáře ostatním církvím. 3. Úmysl národní: Aby křesťané upřímně hledali cestu k jednotě a usilovali o její dosažení. Internetové stránky naší farnosti najdete na adrese www.trinec.farnost.cz