SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 1.

NÁZEV PŘÍPRAVKU

Winperid 0,5 mg Winperid 1 mg Winperid 2 mg Winperid 3 mg Winperid 4 mg Winperid 6 mg 2.

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

0.5 mg: jedna potahovaná tableta obsahuje risperidonum 0.5 mg. 1 mg: jedna potahovaná tableta obsahuje risperidonum 1 mg. 2 mg: jedna potahovaná tableta obsahuje risperidonum 2 mg. 3 mg: jedna potahovaná tableta obsahuje risperidonum 3 mg. 4 mg: jedna potahovaná tableta obsahuje risperidonum 4 mg. 6 mg: jedna potahovaná tableta obsahuje risperidonum 6 mg. Pomocné látky viz bod 6.1. 3.

LÉKOVÁ FORMA

Potahované tablety Popis přípravku: 0,5 mg: bílé kulaté bikonvexní potahované tablety o průměru 6 mm. 1 mg: bílé oválné bikonvexní potahované tablety s rýhou, velikost 8 mm x 5 mm. 2 mg: bílé oválné bikonvexní potahované tablety s rýhou, velikost 10 mm x 5 mm. 3 mg: bílé oválné bikonvexní potahované tablety s rýhou, velikost 11 mm x 6.5 mm. 4 mg: bílé oválné bikonvexní potahované tablety s rýhou, velikost 14 mm x 7.5 mm. 6 mg: bílé oválné bikonvexní potahované tablety s rýhou, velikost 16 mm x 8.5 mm. 4.

KLINICKÉ ÚDAJE

4.1

Terapeutické indikace

Winperid je indikován k léčbě akutních i chronických schizofrenních psychóz a jiných psychotických poruch, ve kterých převládají pozitivní (např. halucinace, přeludy, poruchy myšlení, hostilita, podezíravost) a/nebo negativní symptomy (např. oploštělý efekt, emoční a sociální stažení, chudost řeči). Winperid také zlepšuje afektivní příznaky (např. deprese, pocity viny, úzkost) spojené se schizofrenií. Winperid je účinný také v udržovací léčbě u pacientů, u kterých došlo k iniciálnímu zlepšení 4.2

Dávkování a způsob podání

Způsob podání Perorální podání. 4.2.a Schizofrenie

1/9

Převádění z jiné antipsychotické farmakologické léčby na risperidon Doporučuje se předchozí medikaci postupně snižovat a současně zavádět léčbu risperidonem. Je-li to klinicky žádoucí u pacientů, kteří byli dosud léčeni dlouhodobě působícími neuroleptiky, doporučuje se zahájit léčbu risperidonem místo příští plánované depotní injekce, Nutnost pokračování zavedené medikace extrapyramidových symptomů (léčba antiparkinsoniky) je zapotřebí posuzovat průběžně. Dospělé osoby a mladiství > 15 let Risperidon je možno užívat jednou nebo dvakrát denně. Obvyklá počáteční dávka je 2 mg denně. Druhý den je možno dávku zvýšit na 4 mg. Tuto dávku lze podle klinické odezvy dále individuálně upravovat. Optimální denní dávka je většinou 4-6 mg. U některých pacientů může být vhodná pomalejší titrační fáze, nižší úvodní dávka a tomu přiměřená udržovací dávka. V klinických studiích dávky nad 10 mg denně již nezvyšovaly antipsychotický efekt a mohou vyvolávat extrapyramidové symptomy. Bezpečnost dávek nad 16 mg denně nebyla ověřena, dávkování by proto nemělo tuto dávku přesáhnout. Je-li třeba další sedace, lze léčbu doplnit jinými přípravky (např.benzodiazepiny) spíše než zvyšovat dávku risperidonu. Starší pacienti Léčba se zahajuje doporučenou dávkou 0,5 mg dvakrát denně. Toto dávkování lze individuálně přizpůsobovat zvyšováním po 0,5 mg dvakrát denně až na 1-2 mg dvakrát denně. Klinické zkušenosti u starších pacientů jsou omezené a proto je třeba opatrnosti. Děti a mladiství < 15 let S léčbou schizofrenie risperidonem u dětí do 15-ti let nejsou klinické zkušenosti, a proto se užívání u této skupiny pacientů nedoporučuje. Onemocnění ledvin a jater U pacientů s onemocněním ledvin a jater je vzhledem k omezené klinické zkušenosti nutná opatrnost. Doporučená počáteční dávka je 0,25 mg dvakrát denně. Podle odezvy lze dávku v případě nutnosti zvýšit až na 1-2 mg dvakrát denně. Potahované tablety se užívají s dostatečným množstvím vody (např. jedna sklenice vody), nezávisle na jídle. 4.3.

Kontraindikace

Hypersensitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku v přípravku. 4.4.

Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití

S léčbou schizofrenie risperidonem u dětí do 15-ti let nejsou klinické zkušenosti, a proto se užívání u této skupiny pacientů nedoporučuje. Vzhledem k blokádě alfa-aktivity způsobené risperidonem může docházet k ortostatické hypotenzi, zvláště během počáteční titrační fáze. Risperidon by měl být podáván s opatrností pacientům se známým kardiovaskulárním onemocněním, dávky musí být zvyšovány postupně (viz bod 4.2). V případě hypotenze by mělo být uvažováno o snížení dávky. Léčba přípravky s antagonistickým účinkem na dopaminové receptory je spojena s rizikem rozvoje tardivních dyskinéz charakterizovaných rytmickými mimovolními pohyby, především svalů jazyka, úst či tváře. Výskyt extrapyramidových příznaků se považuje za rizikový faktor pro rozvoj tardivních dyskinéz. Pokud se objeví příznaky tardivních dyskinéz, mělo by se vážně uvažovat o vysazení antipsychotik.

2/9

Při léčbě klasickými neuroleptiky byl rovněž vzácně popsán neuroleptický maligní syndrom projevující se hypertermií, tachypnoí, pocením, svalovou rigiditou, vegetativní labilitou, poruchami vědomí, leukocytózou a zvýšenými hladinami koncentrace kreatinfosfokinázy v plazmě. Výskyt rhabdomyolýzy při současné renální insuficienci je většinou život ohrožující stav. Pokud se objeví příznaky maligního neuroleptického syndromu, je nutné vysadit všechna antipsychotika. Kromě podpůrných opatření (vnější ochlazení a rehydratace) se jako léky první volby podávají anticholinergní léčiva a benzodiazepiny. V těžkých případech nejsou tyto léky dostatečně účinné a podává se dantrolen a/nebo agonista dopaminu. Pokud ani tato terapie není účinná nebo při ohrožení života se volí elektrokonvulzivní terapie, která může zachránit život. Antipsychotické přípravky mohou paradoxně zhoršovat symptomy jako je excitace, agitace a agresivita. Pokud se tyto symptomy vyskytnou, je třeba snížit dávku nebo léčbu ukončit, stejně jako u ostatních antipsychotik. Pro starší pacienty a pacienty s jaterní a ledvinovou nedostatečností jsou zvláštní doporučení k dávkování uvedena v bodě 4.2. Risperidon by měl být podáván s opatrností pacientům s demencí s Lewyho tělísky nebo s Parkinsonovou chorobou, protože může teoreticky zhoršit příznaky tohoto onemocnění. Může se také zvýšit riziko neuroleptického maligního syndromu. O klasických neurolepticích je známo, že snižují práh pro vznik epileptického záchvatu, proto je u pacientů trpících epilepsií nutná zvýšená opatrnost. Před předepsáním přípravku starším pacientům s demencí je třeba zvážit poměr rizika a prospěchu a vzít zvláště u této skupiny pacientů v úvahu riziko cerebrovaskulárních nežádoucích účinků. V klinických studiích byl pozorován trojnásobný nárůst cerebrovaskulárních nežádoucích účinků (včetně mrtvice a TIA) (viz bod 4.8). Pacient nebo ošetřující osoba by měla okamžitě upozornit na příznaky potenciální cerebrovaskulární epizody jako je náhlá slabost nebo necitlivost obličeje, horních nebo dolních končetin nebo obtíže s mluvením nebo poruchy vidění. V takovém případě je třeba uvažovat o všech terapeutických možnostech, včetně ukončení léčby risperidonem. Proto se nedoporučuje předepisovat risperidon pacientům s demencí a s cerebrovaskulární příhodou nebo transientní ischemickou atakou (TIA), hypertenzí nebo diabetem v anamnéze. Ve stejné, placebem kontrolované studii se staršími pacienty s demencí byl zaznamenán vyšší výskyt mortality pacientů léčených kombinací furosemidu a risperidonu než u pacientů léčených pouze samotným risperidonem nebo furosemidem. Pacientům se známým kardiovaskulárním onemocněním včetně onemocnění s prodloužením QT intervalu je třeba předepisovat risperidon s opatrností a dávky mají být postupně zvyšovány. V klinických studiích nebyla nalezena souvislost mezi risperidonem a prodloužením QTc intervalů. Stejně jako u dalších antipsychotik je třeba opatrnosti při současném předepisování léků, které prodlužují QT interval. Risperidon by měl být podáván s opatrností pacientům s hyperprolaktinémií nelékového původu. Zvláštní opatrnosti je třeba u pacientů s možným prolaktin-dependentním nádorem (např. karcinom prsu). Během léčby risperidonem byla velmi zřídka hlášena hyperglykémie nebo exacerbace již existujícího diabetu. U diabetických pacientů a pacientů s rizikovými faktory pro vývoj diabetu je doporučeno vhodné klinické monitorování. Pacienti by měli být upozorněni na možné zvýšení tělesné hmotnosti. Po náhlém vysazení vysoké dávky antipsychotik byly zřídka zaznamenány akutní abstinenční příznaky

3/9

včetně nauzey, zvracení, pocení a nespavosti. Může také dojít k návratu psychotických symptomů a objevení se mimovolních pohybových poruch (např. akathisie, dystonie a dyskinéze). Proto je doporučeno postupné ukončování léčby. Protože potahované tablety obsahují laktózu, pacienti s vzácnou dědičnou intolerancí galaktózy, s Lappovým deficitem laktázy nebo s glukózo-galaktózovou malabsorpcí by tento přípravek užívat neměli. 4.5.

Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Riziko spojené s léčbou přípravkem Winperid v kombinaci s jinými léky nebylo dosud systematicky prozkoumáno. Vzhledem k primárním účinkům risperidonu na centrální nervový systém vyžaduje opatrnost především kombinace s jinými přípravky ovlivňujícími centrální nervový systém. Antipsychotické přípravky mohou zvýšit účinek alkoholu, a proto je doporučeno nepít při léčbě alkohol. Současné podání s jinými antipsychotickými přípravky, lithiem, antidepresivy a antiparkinsoniky a s přípravky s centrálním anticholinergním účinkem zvyšuje riziko tardivní dyskinéze. Amitryptilin neovlivňuje farmakokinetiku risperidonu nebo účinné antipsychotické frakce. Anti-alfa1adrenergní účinek může zvýšit účinek fenoxybenzaminu, labetalolu a jiných alfa blokátorů sympatiku, dále methyldopy, reserpinu a dalších centrálně působících antihypertenziv na snížení krevního tlaku. Naopak vliv guanethidinu na snížení krevního tlaku je blokován. Risperidon může antagonizovat účinky levodopy a ostatních dopaminových agonistů. Bylo zjištěno, že karbamazepin snižuje plazmatickou koncentraci risperidonu a jeho aktivního metabolitu. Podobné účinky lze očekávat i u dalších přípravků - induktorů jaterních enzymů. Při ukončení léčby karbamazepinem nebo jiným induktorem jaterních enzymů je zapotřebí dávkování risperidonu přehodnotit a v případě potřeby dávku snížit. Chinidin, fluoxetin, paroxetin, terbinafin a ostatní silné inhibitory CYP2D6 mohou zvýšit plazmatickou koncentraci účinné frakce. Proto by dávka risperidonu měla být přehodnocena jak v případě nasazení, tak vysazení současné léčby těmito přípravky. Fenothiaziny, tricyklická antidepresiva a některé beta-adrenergní blokátory mohou zvyšovat plazmatickou koncentraci risperidonu a naopak dochází ke snížení metabolismu frakce účinného metabolitu. Celkový účinek antipsychotické frakce se tedy klinicky významně nemění. Ranitidin a cimetidin mohou zvyšovat plazmatickou koncentraci risperidonu, ale antipsychotický efekt se nemusí nutně zvýšit, neboť frakce účinného metabolitu je snížena. Stejně jako u dalších antipsychotik je třeba opatrnosti při současném předepisování přípravků, které prodlužují QT interval (antiarytmika třídy IA nebo III, antibiotika, přípravky proti malárii, antihistaminika) nebo které způsobují hypokalémii nebo hypomagnesémii (některá diuretika). Risperidon nemá klinicky významný vliv na farmakokinetiku lithia nebo valproátu. Interakce s furosemidem u starších pacientů s demencí viz bod 4.4. Současným podáním s jinými přípravky vyznačujícími se vysokou vazebností na proteiny nedochází ke klinicky relevantnímu vzájemnému vytěsňování léčiv z této vazby. 4.6.

Těhotenství a kojení

4/9

Těhotenství Neexistuje dostatek údajů o použití risperidonu v těhotenství. Ve studiích se zvířaty se ukázalo, že risperidon není teratogenní, ale ostatní druhy reprodukční toxicity byly pozorovány (viz bod 5.3). Užití neuroleptik ve třetím trimestru těhotenství vedlo k dlouhodobým, ale reversibilním neurologickým poruchám extrapyramidového charakteru u novorozenců. Risperidon může být během těhotenství podáván pouze tehdy, pokud očekávaný terapeutický prospěch převýší možné riziko. Kojení Risperidon a jeho aktivní metabolit 9-hydroxy-risperidon se vylučují do mateřského mléka v takové míře, že vliv na kojence je pravděpodobný, pokud kojící matka užívá terapeutické dávky. Kojící ženy by neměly užívat risperidon. 4.7.

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Studie za účelem zjištění vlivu risperidonu na schopnost řídit a obsluhovat stroje nebyly provedeny. Antipsychotické léky jako je risperidon mohou ovlivňovat schopnost rychlé reakce. Pacienti musí být proto upozorněni, aby neřídili a neobsluhovali stroje, dokud si neověří svou individuální reakci na risperidon. 4.8.

Nežádoucí účinky

V mnoha případech lze nežádoucí účinky jen obtížně odlišit od příznaků vlastního onemocnění. Během léčby risperidonem byly hlášeny tyto nežádoucí účinky: Časté: > 1/100 - < 1/10 Méně časté: > 1/1000 - < 1/100 Velmi vzácné: < 1/10,000 včetně jednotlivých hlášení Orgán / Frekvence

Časté

Méně časté

Poruchy krve a lymfatického systému Poruchy metabolismu a výživy Psychiatrické poruchy Poruchy nervového systému

Agitace, úzkost Nespavost, bolest hlavy, sedace1)

Oční poruchy Srdeční poruchy

Respirační, plicní a mediastinální poruchy Gastrointestinální poruchy Poruchy jater a žlučových cest

Zvýšení tělesné hmotnosti

Velmi vzácné včetně jednotlivých hlášení Nepatrný pokles počtu neutrofilů a trombocytů hyperglykémie a exacerbace již existujícího diabetu

ospalost, únava, závrať, poruchy soustředění, extrapyramidové příznaky2): třes, ztuhlost, nadměrná tvorba slin, bradykineze, akathizia, akutní dystonie Zastřené vidění Hypotenze (včetně ortostatické hypotenze), tachykardie (včetně reflexní tachykardie), ortostatické závratě nebo hypertenze rinitida zácpa, dyspepsie, nauzea/zvracení, bolest žaludku Zvýšení hladiny jaterních enzymů

5/9

Poruchy kůže a podkoží Poruchy pohybového systému a pojivové tkáně Poruchy ledvin a močových cest Poruchy reprodukčního systému a choroby prsů

Vyrážka a další alergické reakce

Edém, pruritus, exantém,fotosenzitivita Svalová slabost

inkontinence Priapismus, poruchy erekce, poruchy ejakulace, poruchy orgasmu

1)

sedace byla hlášena častěji u dětí a mladistvých než u dospělých. Celkově je sedace mírná a přechodná. tyto symptomy jsou obvykle mírné a reverzibilní po snížení dávky a/nebo po zavedení léčby antiparkinsoniky, je-li třeba. 2)

Endokrinní poruchy: Risperidon může vést ke zvýšení plazmatických hladin prolaktinu v závislosti na výši dávky. S tím spojené možné projevy jsou galaktorea, gynekomastie, poruchy menstruačního cyklu a dokonce amenorea. Studie na tkáňových kulturách navíc ukazují, že růst buněk lidského nádoru prsu může být stimulován prolaktinem. Přestože přímý vztah mezi podáváním neuroleptik a rakovinou prsu nebyl doložen klinickými ani epidemiologickými studiemi, doporučuje se opatrnost v případě odpovídající anamnézy. Během léčby risperidonem byly vzácně hlášeny případy hyperglykémie a exacerbace již existujícího diabetu. Během léčby risperidonem byly hlášeny poruchy vodního hospodářství z důvodu intoxikace vodou jako následek nadměrného příjmu tekutin nebo poruchy sekrece antidiuretického hormonu, dále tardivní dyskineze (viz bod 4.4), maligní neuroleptický syndrom, poruchy termoregulace a křeče. Cerebrovaskulární příhody: Během léčby risperidonem byly hlášeny cerebrovaskulární příhody včetně transitorních ischemických atak (TIA). V placebem kontrolovaných studiích se staršími pacienty s demencí byl nalezen trojnásobně vyšší nárůst výskytu cerebrovaskulárních nežádoucích účinků včetně mrtvice (některé byly fatální) a transitorních ischemických atak (TIA) - u pacientů léčených risperidonem (denní dávka 0,5-2 mg) ve srovnání s pacienty, kteří dostávali placebo. Relativní riziko bylo 2,96 (95%-ní interval spolehlivosti: 1,33-7,45). Průměrný věk této populace byl 85 let, v rozmezí 73 – 97 let. Riziko nebylo závislé ani na dávce, ani na délce podávání. Údaje shrnuté ze šesti placebem kontrolovaných klinických studií se staršími pacienty s demencí (> 65 let) ukazují výskyt cerebrovaskulárních příhod (závažných a nezávažných) u 3,3% (33/989) pacientů léčených risperidonem a u 1,2% (8/693) pacientů na placebu (viz také bod 4.4). 4.9.

Předávkování

Symptomy Symptomy předávkování vyplývají ze známých žádoucích i nežádoucích farmakologických účinků. Nejčastější příznaky jsou: únava, tachykardie, hypotenze a extrapyramidové symptomy. Nejvyšší zaznamenané množství při předávkování bylo 360 mg. Podle dnes dostupných informací má risperidon široké bezpečnostní rozmezí. Při předávkování byly hlášeny vzácné případy prodloužení QT intervalu. V případě akutního předávkování je zapotřebí zjistit, zda se nejedná o současné předávkování více přípravky. Léčba Je nutné udržovat průchodnost dýchacích cest a zajistit adekvátní oxygenaci, rozhodnout rovněž o výplachu žaludku (po intubaci, je-li pacient v bezvědomí) a podání živočišného uhlí společně s laxativem. Okamžitě zahájit monitorování kardiovaskulárních funkcí včetně kontinuálního 6/9

monitorování EKG s cílem včasné diagnostiky možných arytmií. Specifické antidotum risperidonu není známo, proto je zapotřebí zahájit podpůrnou léčbu. Hypotenzi a cirkulační kolaps je nutno léčit adekvátním způsobem - intravenózním podáním tekutin a/nebo sympatomimetiky. Při závažných extrapyramidových příznacích by měla být podávána anticholinergika. Pacient by měl být podroben pečlivému lékařskému dohledu a monitorován až do normalizace stavu. 5.

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1.

Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Psycholeptika, antipsychotika ATC kód: N05A X08 Risperidon je selektivní monoaminergní antagonista a jeho vlastnosti se liší od klasických meuroleptik. Risperidon se vyznačuje vysokou afinitou k serotoninergnímu 5HT2 a dopaminergnímu D2 receptoru. Váže se rovněž na alfa1-adrenergní receptory a s nižší afinitou na H1-histaminové a alfa2-adrenergní receptory. Nevykazuje afinitu k cholinergním receptorům. Ačkoliv je velmi silným D2 antagonistou, s čímž souvisí jeho terapeutický účinek na pozitivní příznaky schizofrenie, ve srovnání s klasickými neuroleptiky způsobuje nižší útlum motorické aktivity a méně často navozuje katalepsii. Převažující centrální antagonizmus serotoninu může snižovat pohotovost ke vzniku nežádoucích extrapyramidových účinků a současně rozšiřovat terapeutickou účinnost na negativní a afektivní symptomy schizofrenie. 5.2.

Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce Risperidon je po perorálním užití úplně vstřebáván, vrcholových plazmatických koncentrací dosahuje během 1-2 hodin. Absorpce není nijak významně ovlivněna potravou. Ustáleného stavu risperidonu je u většiny pacientů dosaženo v průběhu jednoho dne. Ustáleného stavu 9-hydroxy-risperidonu bývá dosaženo během 4-5 denního užívání. V rozsahu terapeutických dávek jsou koncentrace risperidonu v plazmě přímo úměrné podané dávce. Distribuce Risperidon je rychle distribuován. Distribuční objem činí 1-2 l/kg. V plazmě se risperidon váže na albumin a kyselý alfa1-glykoprotein. Podíl risperidonu vázaného na plazmatické proteiny představuje 88%, u 9-hydroxy-risperidonu 77%. Metabolismus Risperidon je metabolizován cytochromem P 450 2D6 (CYP 2D6) na 9-hydroxy-risperidon, jehož farmakologický účinek je podobný risperidonu. Risperidon a 9-hydroxy-risperidon společně tvoří účinnou antipsychotickou frakci. Vylučování Po perorálním podání psychotickým pacientům s rychlým metabolismem je risperidon eliminován s poločasem přibližně 3 hodiny, u pacientů s pomalým metabolismem je poločas risperidonu prodloužen na 16 hodin. Eliminační poločas 9-hydroxy-risperidonu a tím i účinné antipsychotické frakce činí 24 hodin. Týden po perorálním podání se vylučuje 70% dávky do moči a 14% do stolice. V moči představují 3545% podané dávky risperidon a 9-hydroxy-risperidon. Speciální populace

7/9

Studie s jednorázovým podáním prokázaly vyšší plazmatické koncentrace a pomalejší eliminaci u starších osob a pacientů s renální insuficiencí. U pacientů s jaterní insuficiencí byly plazmatické koncentrace risperidonu normální. 5.3.

Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti přípravku

Studie toxicity po opakovaném podávání na potkanech a psech ukázaly hlavně farmakologické účinky léku, jako jsou sedace a prolaktinem stimulovaný účinek na mléčnou žlázu a genitálie. Risperidon neměl teratogenní účinky na potkany a králíky. U potkanů byly pozorovány negativní účinky na chování při rozmnožování, na porodní váhu a přežití potomků. U potkanů byla intrauterinní expozice risperidonu spojena s kognitivními deficity v dospělosti. Podání jiných dopaminových antagonistů březím zvířatům mělo negativní vliv na schopnost učení a vývoj motoriky potomků. Risperidon nebyl genotoxický při standardním testování. Při hodnocení kancerogenního potenciálu po perorálním podání potkanům a myším byly pozorovány adenomy hypofýzy u myší, endokrinní adenomy pankreatu u potkanů a adenokarcinomy mléčné žlázy u obou druhů. Tyto nádory mohou souviset se zvýšenou sekrecí prolaktinu. Vztah karcinogeneze a prolaktinu u člověka není jasný. Zvířecí modely in vitro a in vivo ukazují, že vysoké dávky risperidonu mohou způsobit prodloužení QT intervalu, které může být teoreticky spojeno se zvýšeným rizikem torsades de pointes u pacientů. 6.

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1.

Seznam pomocných látek

Jádro tablety: laktosa, mikrokrystalická celulosa, předbobtnalý škrob, magnesium-stearát Potah tablety: hypromelosa, makrogol 6000, oxid titaničitý (E171) 6.2.

Inkompatibilita

Neuplatňuje se. 6.3.

Doba použitelnosti

3 roky. 6.4.

Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání. 6.5.

Druh obalu a velikost balení

PVC/PVDC/Al blistr Velikost balení: 6, 6x1, 20, 20x1, 28, 28x1, 30, 30x1, 50, 50x1, 60, 60x1, 98, 98x1, 100, 100x1 tablet Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. 6.6.

Návod k použití přípravku, zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky. 7.

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Winthrop Médicaments, 1-13 boulevard Romain Rolland, 75014 Paris, Francie

8/9

8.

REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

0,5 mg: 68/436/05-C 1 mg: 68/437/05-C 2 mg: 68/438/05-C 3 mg: 68/439/05-C 4 mg: 68/440/05-C 6 mg: 68/441/05-C 9.

DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

30.11.2005 10.

DATUM REVIZE TEXTU

30.11.2005

9/9