SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 1. NÁZEV PŘÍPRAVKU OMEPIREX 10 mg OMEPIREX 20 mg OMEPIREX 40 mg 2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ Omeprazolum 10 mg, resp. 20 mg, resp. 40 mg v 1 tobolce. Pomocné látky viz 6.1. 3. LÉKOVÁ FORMA Enterosolventní tvrdé tobolky (s gastro-rezistentními mikropeletami). Omepirex 10 mg: tvrdé želatinové tobolky bílé barvy s černým potiskem „OM“ na vrchní a „10“ na spodní části tobolky, uvnitř bílé až béžové enterosolventní granule Omepirex 20 mg: tvrdé želatinové tobolky bílé barvy s černým potiskem „OM“ na vrchní a „20“ na spodní části tobolky, uvnitř bílé až béžové enterosolventní granule Omepirex 40 mg: tvrdé želatinové tobolky bílé barvy s černým potiskem „OM“ na vrchní a „40“ na spodní části tobolky, uvnitř bílé až béžové enterosolventní granule 4. KLINICKÉ ÚDAJE 4.1. Terapeutické indikace Omepirex je indikován k léčbě duodenálních vředů, žaludečních vředů, k léčbě žaludečních a duodenálních vředů a erozí v souvislosti s podáváním nesteroidních antirevmatik antiflogistik (NSAIDs), refluxní ezofagitidy, těžké refluxní ezofagitidy u dětí od 1 roku, k eradikaci Helicobacter pylori (Hp) u vředové choroby gastroduodena, k léčbě symptomatické refluxní choroby jícnu, k léčbě funkční dyspepsie vyvolané převážně poruchou regulace kyselé žaludeční sekrece, k léčbě Zollinger-Ellisonova syndromu a k profylaxi aspirace žaludečního obsahu u rizikových pacientů v průběhu celkové anestezie. 4.2. Dávkování a způsob podání Duodenální vřed Doporučené dávkování přípravku Omepirex je 20 mg jednou denně. U většiny pacientů s duodenálním vředem nastává rychlá úleva a zhojení vředové léze do dvou týdnů. Pacienti, u kterých nenastalo úplné zhojení po počáteční léčbě, dosáhnou zhojení obvykle během dalších dvou týdnů léčby. U nemocných, nereagujících na jiné léčebné režimy, bylo dosaženo zhojení do 4 týdnů při podávání přípravku Omepirex 40 mg jednou denně. Jako prevence relapsu vředu se doporučuje podávat Omepirex 10 mg jednou denně s možností zvýšení dávky až na 20-40 mg jednou denně. Žaludeční vřed Doporučené dávkování přípravku Omepirex je 20 mg jednou denně. Většina pacientů se žaludečním vředem pocítí rychlou subjektivní úlevu a ke zhojení u nich dochází v průběhu čtyřtýdenní léčby. Pacienti, u nichž nedošlo ke zhojení v průběhu této doby, obvykle dosáhnou zhojení během dalších 4 týdnů léčby. U nemocných se žaludečním vředem, kteří nereagují na jiné léčebné režimy, bylo dosaženo zhojení do 8 týdnů při podávání Omepirex 40 mg jednou denně. Pro prevenci relapsu žaludečních vředů u pacientů, kteří špatně reagují na antiulcerózní léčbu se doporučuje podávat Omepirex 20 mg jednou denně s možností zvýšit dávku na 40 mg jednou denně. Žaludeční a duodenální vředy a eroze v souvislosti s podáváním nesteroidních antirevmatik-antiflogistik (NSAIDs) U pacientů se žaludečními či duodenálními vředy nebo gastroduodenálními erozemi vyvolanými NSAIDs léčených NSAIDs nebo bez této léčby se doporučuje podávat Omepirex 20 mg denně. Ústup symptomů je 1/6
přitom rychlý a u většiny pacientů dojde ke zhojení během 4 týdnů. Pacienti, u nichž nedošlo ke zhojení v průběhu této doby, se obvykle zhojí během dalších 4 týdnů léčby. Jako prevence vzniku žaludečních vředů, duodenálních vředů, gastroduodenálních erozí a dyspeptických symptomů v souvislosti s podáváním NSAIDs se doporučuje podávat Omepirex 20 mg jednou denně. Eradikace Helicobacter pylori (Hp) u vředové choroby gastroduodena Trojkombinační režimy Omepirex 20 mg, amoxicilin 1 g a clarithromycin 500 mg, vše dvakrát denně po dobu jednoho týdne, nebo Omepirex 20 mg, metronidazol 400 mg (nebo tinidazol 500 mg) a clarithromycin 250 mg, vše dvakrát denně po dobu jednoho týdne, nebo Omepirex 40 mg jednou denně, amoxicilin 500 mg a metronidazol 400 mg třikrát denně po dobu jednoho týdne. Dvojkombinační režimy: Omepirex 40-80 mg denně v kombinaci s amoxicilinem 1,5 g denně v rozdělených dávkách po dobu dvou týdnů. V klinických studiích byly použity denní dávky amoxicilinu 1,5-3,0 g. Jinou možností je kombinace Omepirex 40 mg jednou denně s clarithromycinem 500 mg třikrát denně po dobu dvou týdnů. Aby bylo zajištěno zhojení vředové léze u aktivního vředu, doporučuje se pokračovat v léčbě podle postupu uvedeného v odstavci "Duodenální vřed" a "Žaludeční vřed". Pokud je pacient po eradikační léčbě i nadále Hp-pozitivní může se eradikační léčba zopakovat. Refluxní ezofagitida Doporučené dávkování je Omepirex 20 mg jednou denně. Ústup symptomů je rychlý a ke zhojení u většiny pacientů dochází v průběhu 4 týdnů léčby. Pacienti, u nichž nedošlo ke zhojení v průběhu této doby, se obvykle zhojí během dalších 4 týdnů léčby. U nemocných s těžkou refluxní ezofagitidou se doporučuje podávat Omepirex 40 mg jednou denně. Ke zhojení dojde zpravidla do 8 týdnů. Pro dlouhodobou léčbu zhojených pacientů se doporučuje podávat Omepirex 10 mg jednou denně. Pokud je potřeba, lze dávku zvýšit na 20-40 mg jednou denně. Těžká refluxní ezofagitida u dětí od 1 roku Doporučené dávkování pro zhojení jícnových lézí je Omepirex 10 mg jednou denně pro děti s tělesnou hmotností 10 až 20 kg a 20 mg jednou denně pro děti nad 20 kg. Pokud je třeba, lze dávku zvýšit na 20 mg, resp. 40 mg podle tělesné hmotnosti dítěte. Symptomatická refluxní choroba jícnu Doporučené dávkování je Omepirex 20 mg denně. Ústup symptomů je rychlý. Pacienti mohou dobře reagovat i na dávku 10 mg denně, a proto je nutné dávku upravit individuálně. Pokud není dosaženo kontroly symptomů po 4 týdnech léčby při dávkování 20 mg denně, doporučuje se provést další vyšetření. Funkční dyspepsie vyvolaná převážně poruchou regulace kyselé žaludeční sekrece Doporučené dávkování u pacientů se symptomy bolesti v epigastriu a/nebo dyskomfortu doprovázenými pálením žáhy nebo bez pálení žáhy je Omepirex 20 mg jednou denně. Někteří pacienti mohou dobře reagovat i na dávku 10 mg denně, a proto lze zahájit léčbu touto dávkou. Pokud není při dávkování 20 mg denně dosaženo kontroly symptomů v průběhu čtyř týdnů, doporučuje se provést další vyšetření. Zollinger-Ellisonův syndrom Dávkování je třeba individuálně přizpůsobit a pokračovat v léčbě, dokud je klinicky indikována. Doporučené počáteční dávkování je Omepirex 60 mg denně. Všichni nemocní s těžkou formou nemoci, kteří nedostatečně reagovali na jiné léčebné postupy, byli účinně léčeni a ve více než 90% případů udržováni v remisi dávkami 20-120 mg denně. Při denní dávce vyšší než 80 mg je vhodné dávku rozdělit na 2 denní dávky. Profylaxe aspirace žaludečního obsahu Doporučené dávkování je Omepirex 40 mg v předvečer operace a Omepirex 40 mg ráno v den operace. U pacientů s renální insuficiencí není nutná úprava dávkování přípravku Omepirex. 2/6
U pacientů s hepatální insuficiencí dochází při podávání přípravku Omepirex ke zvýšení biologické dostupnosti a prodloužení plazmatického biologického poločasu omeprazolu. Z tohoto důvodu je denní dávka 10-20 mg u těchto pacientů obvykle dostatečná. U starých lidí není nutné upravovat dávkování přípravku Omepirex. Doporučuje se užívat Omepirex nejlépe ráno a zapít vhodnou tekutinou (pitná voda nebo ovocná šťáva). Tobolky se polykají celé, nesmějí se kousat ani drtit. Pacienti, kteří mají obtíže s polykáním, mohou tobolku otevřít, její obsah (mikropelety) vysypat na lžičku a spolknout spolu s vhodnou tekutinou. Mikropelety lze též dispergovat ve sklenici s vodou nebo ovocnou šťávou a suspenzi nejpozději do 30 minut vypít. Je vhodné sklenici ještě jednou vypláchnout a obsah vypít. Tobolky lze otevřít také tak, že se nechají asi 1-2 minuty nabobtnat ve vodě nebo ovocné šťávě a obsah sklenice vypít. 4.3. Kontraindikace Známá přecitlivělost na omeprazol a ostatní složky přípravku. 4.4. Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití V přítomnosti alarmujících symptomů, jako je např. ztráta tělesné hmotnosti z nejasných příčin, opakované zvracení, dysfagie, hemateméza nebo meléna, při podezření na žaludeční vřed je třeba vyloučit maligní etiologii, neboť léčba přípravkem Omepirex může zmírňovat příznaky onemocnění a pozdržet stanovení správné diagnózy. 4.5. Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce Absorpce některých léčiv může být ovlivněna snížením žaludeční acidity. Absorpce ketokonazolu nebo intrakonazolu může být v průběhu léčby přípravkem Omepirex snížena, podobně jako při použití jiných antisekrečních látek nebo antacid. Nebyla prokázána interakce se současně podávanou stravou a antacidy. Omeprazol je metabolizován převážně v játrech enzymovým systémem cytochromu P450 2C19 (CYP2C19), a proto může prodlužovat eliminaci diazepamu, warfarinu (R-warfarinu) a fenytoinu. Nemocné, užívající souběžně warfarin nebo fenytoin, je třeba pravidelně sledovat; snížení dávek warfarinu i fenytoinu se může ukázat jako potřebné. Současné podávání přípravku Omepirex 20 mg denně však neovlivnilo plazmatické koncentrace fenytoinu u pacientů dlouhodobě léčených fenytoinem. Současná léčba přípravkem Omepirex 20 mg denně nevedla ke změně doby srážlivosti krve u pacientů dlouhodobě léčených warfarinem. Plazmatické koncentrace omeprazolu a clarithromycinu se při současném podávání zvyšují. Interakce s metronidazolem a amoxicilinem nebyla zjištěna. Tyto antimikrobiální látky se používají v kombinaci s omeprazolem k eradikaci Helicobacter pylori. Výsledky celé řady interakčních studií ukazují, že opakované podání přípravku Omepirex 20-40 mg denně neovlivňuje izoformy cytochromu P450. Se substráty pro CYP1A2 (kofein, fenacetin, theofylin), CYP2C9 (S-warfarin, piroxikam, diklofenak, naproxen), CYP2D6 (metoprolol, propranolol), CYP2E1 (ethanol) a CYP3A (cyklosporin, lidokain, chinidin, estradiol), nebyla zjištěna metabolická interakce. 4.6. Těhotenství a kojení Výsledky tří prospektivních epidemiologických studií ukazují, že omeprazol nemá nežádoucí účinky na průběh těhotenství, plod a novorozence. Omepirex lze indikovat v průběhu těhotenství. Omeprazol je vylučován do mateřského mléka, ale je nepravděpodobné, že by ovlivňoval kojence při doporučeném dávkování. 4.7. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje Omepirex pravděpodobně neovlivňuje schopnost řídit motorová vozidla ani schopnost ovládat stroje. 4.8 . Nežádoucí účinky Omepirex je dobře tolerován, nežádoucí účinky jsou mírné a reverzibilní. U následujících nežádoucích účinků, které byly zaznamenány v průběhu klinického hodnocení a v klinické praxi, nebyl ve velkém počtu případů prokázán jednoznačný vztah k léčbě přípravkem Omepirex. 3/6
Dále jsou použity následující definice frekvencí výskytu nežádoucích účinků: Často: >= 1/100 Občas: >= 1/1000 < 1/100 Vzácně: < 1/1000 Kůže: občas rash a/nebo svědění, kopřivka; vzácně fotosenzitivita, multiformní erytém, StevensJohnsovův syndrom, toxická nekrolýza epidermis, alopecie. Muskuloskeletální systém: vzácně bolest kloubů a svalů a svalová slabost. Centrální a periferní nervová soustava: bolest hlavy, občas závratě, parestézie, ospalost, nespavost a vertigo; vzácně reverzibilní stavy zmatenosti, agitovanosti, deprese, agrese a halucinace (především u těžce nemocných). Gastrointestinální soustava: často průjem, zácpa, abdominální bolest, nauzea a zvracení, plynatost; vzácně sucho v ústech, stomatitida a gastrointestinální kandidóza. Játra: občas zvýšení laboratorních hodnot jaterních enzymů; vzácně encefalopatie u pacientů s již existující těžkou poruchou jater, hepatitida se žloutenkou nebo bez projevů žloutenky, selhání jater. Endokrinní systém: vzácně gynekomastie. Hematologický systém: vzácně leukopénie, trombocytopénie, agranulocytóza a pancytopénie. Ostatní: malátnost; vzácně projevy přecitlivělosti, např. angioedém, horečka, bronchospazmus, intersticiální nefritida, anafylaktický šok; zvýšené pocení, periferní edém, neostré vidění, poruchy chuti a hyponatrémie. 4.9. Předávkování Byla zaznamenána jednotlivá hlášení o předávkování omeprazolem. V literatuře je popsána aplikace jednotlivých perorálních dávek až 560 mg a výjimečně až 2400 mg (tj. 120krát vyšší než obvyklá jednotlivá dávka). Předávkování omeprazolem se projevuje nauseou, zvracením a bolestí hlavy. Ojediněle byla projevem předávkování apatie, deprese a zmatenost. Příznaky předávkování byly přechodné a nebyly hlášeny žádné závažné klinické následky předávkování. Rychlost eliminace farmaka (kinetika prvního řádu) zůstává nezměněna i při podání vysokých dávek a není nutná žádná specifická léčba předávkování. 5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI Farmakoterapeutická skupina: inhibitor protonové pumpy 5.1. Farmakodynamické vlastnosti Omeprazol, racemická směs dvou aktivních optických izomerů, snižuje vysoce selektivním mechanismem sekreci žaludeční kyseliny. Omeprazol je specifickým inhibitorem protonové pumpy v parietální buňce. Zde je rychle aktivován a reverzibilní kontroly žaludeční kyselé sekrece lze dosáhnout při podávání jednou denně. Místo a mechanismus účinku Omeprazol je slabou bazí a je koncentrován a konvertován na aktivní formu ve vysoce kyselém prostředí intracelulárních kanálků parietálních buněk. Zde inhibuje enzym H+, K+ -ATPázu (protonovou pumpu). Tento vliv na konečný stupeň tvorby žaludeční kyseliny je závislý na dávce a umožňuje vysoce účinnou inhibici jak bazální, tak stimulované sekrece žaludeční kyseliny bez ohledu na vyvolávající podnět. Všechny farmakodynamické účinky lze vysvětlit účinkem omeprazolu na žaludeční sekreci. Vliv na žaludeční sekreci Perorální podání přípravku Omepirex jednou denně umožňuje rychlou a účinnou inhibici denní i noční 4/6
sekrece žaludeční kyseliny s maximálním účinkem po 4 dnech léčby. Jednorázovým podáním přípravku Omepirex 20 mg je dosaženo průměrně 80% snížení 24-hodinové žaludeční acidity u pacientů s duodenálním vředem a průměrného snížení maximální sekrece po stimulaci pentagastrinem asi o 70% (měřeno 24 hodin po aplikaci). Perorální podání přípravku Omepirex 20 mg jednou denně pacientům s duodenálním vředem udržuje žaludeční pH >= 3 v průměru po dobu 17 hodin. U pacientů s refluxní chorobou jícnu Omepirex snižuje nebo normalizuje expozici jícnu kyselému žaludečnímu obsahu jako následek snížené žaludeční sekrece a žaludeční acidity. Inhibice kyselé žaludeční sekrece je závislá na ploše pod křivkou plazmatických koncentrací omeprazolu v závislosti na čase (AUC) a nikoliv na aktuální plazmatické koncentraci léčiva. V průběhu dlouhodobé léčby omeprazolem nebyl pozorován vznik tachyfylaxe. Vliv na Helicobacter pylori (Hp) Výskyt infekce Hp je v 95%, resp. 70% případů vázán na vředovou chorobu duodena. resp. žaludku. Hp je hlavní příčinou vývoje antrální gastritidy. Hp spolu se žaludeční kyselinou jsou nejdůležitějšími faktory ve vývoji vředové choroby gastroduodena. Hp hraje kauzální roli v patogenezi karcinomu žaludku. Omeprazol má v podmínkách in vitro baktericidní účinek na Hp. Eradikace Hp kombinací omeprazolu a antimikrobiálních látek je spojena s rychlým ústupem symptomů, vysokou rychlostí hojení lézí a dlouhodobou remisí vředové choroby. Tím je sníženo riziko komplikací vředové choroby jako je gastrointestinální krvácení, resp. nutnost dlouhodobé antisekreční léčby. Další účinky mající vztah k inhibici kyselé žaludeční sekrece V průběhu dlouhodobé léčby byl hlášen poněkud vyšší výskyt žaludečních žlázových cyst. Tyto změny jsou fyziologickým důsledkem účinné inhibice kyselé žaludeční sekrece, jsou benigní a zdají se být reverzibilní. Snížená kyselost žaludečního obsahu, vyvolaná jakýmkoliv způsobem včetně inhibice protonové pumpy, má za následek zvýšení počtu mikroorganismů normálně přítomných v gastrointestinálním traktu. Léčba přípravky snižujícími sekreci žaludeční kyseliny může mít za následek mírně zvýšené riziko gastrointestinálních infekcí např. rodem Salmonella nebo Campylobacter. 5.2. Farmakokinetické vlastnosti Absorpce a distribuce Omeprazol je acidolabilní, a proto se perorálně podává ve formě enterosolventních mikropelet v tvrdých želatinových tobolkách. Absorpce omeprazolu probíhá v tenkém střevě a je kompletní během 3-6 hodin po podání. Biologická dostupnost omeprazolu po jednorázovém podání přípravku Omepirex tobolky je asi 35%. Po opakovaném podání se zvyšuje až na 60%. Distribuční objem (Vd) omeprazolu u zdravých jedinců je 0,3 l/kg a podobná hodnota byla zjištěna u pacientů s renální insuficiencí. U starších pacientů a u pacientů s hepatální insuficiencí je tato hodnota mírně snížena. Současně podaná potrava nemá vliv na biologickou dostupnost omeprazolu. Omeprazol se váže z 95% na plazmatické bílkoviny. Metabolismus a eliminace Plazmatický biologický poločas (t1/2) omeprazolu je obvykle kratší než 1 hodina a nedochází k jeho změnám při dlouhodobé léčbě. Omeprazol je úplně metabolizován enzymovým systémem cytochromu P450 (CYP), převážně v játrech. Hlavní část metabolismu je vázána na specifickou izoformu CYP2C19 (S-mefenytoin hydroxyláza). Zde je tvořen hlavní metabolit omeprazolu - hydroxyomeprazol. Žádný metabolit omeprazolu není farmakologicky aktivní. Téměř 80% podané perorální dávky je vyloučeno močí ve formě metabolitů a zbytek stolicí, přičemž hlavní podíl je do stolice vylučován se žlučí. U pacientů s renální insuficiencí se nemění biologická dostupnost a rychlost eliminace omeprazolu. U pacientů s hepatální insuficiencí je AUC větší, ale nebyla prokázána tendence ke kumulaci omeprazolu při podávání jednou denně. Během dlouhodobé léčby byla hlášena poněkud vyšší frekvence výskytu žaludečních žlázových cyst. Tento nález je fyziologickým důsledkem významné inhibice žaludeční sekrece, je benigní a zdá se být reverzibilní. 5/6
Dostupná farmakokinetická data u dětí ve věku od jednoho roku ukazují, že farmakokinetika omeprazolu je v doporučeném dávkovém rozmezí (viz 4.2.) podobná farmakokinetice u dospělých. 5.3. Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti přípravku V dlouhodobých studiích u laboratorních potkanů, kterým byl celoživotně podáván omeprazol, byla pozorována hyperplazie ECL buněk a výskyt karcinoidů žaludku. Tyto změny jsou výsledkem navozené hypergastrinémie v důsledku snížení kyselé žaludeční sekrece. Podobné nálezy byly učiněny při podávání blokátorů H2-receptorů, inhibitorů protonové pumpy a po částečném vyříznutí žaludečního fundu. Popsané morfologické změny nejsou způsobeny žádným konkrétním léčivem. 6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 6.1. Seznam pomocných látek Hypromelosa 2910/3, mastek, oxid titaničitý, disperze kopolymeru MA/EA 1:1 30%, triethyl-citrát, zrněný cukr, želatina, natrium-lauryl-sulfát, čištěná voda, černý inkoust (potisk). 6.2. Inkompatibility Nejsou známy, pokud jsou dodržovány postupy podání léčiva. 6.3. Doba použitelnosti Omepirex 10 mg: 18 měsíců Omepirex 20 mg: 2 roky Omepirex 40 mg: 2 roky 6.4. Zvláštní opatření pro uchovávání Při teplotě do 25°C, v dobře uzavřené lahvičce. 6.5. Druh obalu a velikost balení bílá neprůhledná HDPE lahvička, bílý PP nebo HDPE šroubovací pojistný uzávěr spojený s PE vysoušecí vložkou obsahující silikagel, uzavřenou kartonem, krabička. Velikost balení 14, 28, 56 a 84 tobolek v lahvičce. 6.6. Návod k použití přípravku, zácházení s ním ( a k jeho likvidaci ) Po otevření lahvičky je nutné lahvičku vždy znovu dobře uzavřít. 7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI Winthrop Médicaments, 1-13 boulevard Romain Rolland, 75014 Paris, Francie 8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO 09/275/01-C OMEPIREX 10 mg OMEPIREX 20 mg 09/276/01-C OMEPIREX 40 mg 09/277/01-C 9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / DATUM PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 5.12.2001 10. DATUM REVIZE TEXTU 17.5. 2006
6/6
