SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 1. NÁZEV PŘÍPRAVKU HALOPERIDOL-RICHTER 2mg/ml perorální kapky, roztok HALOPERIDOL-RICHTER 1,5 mg tablety 2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ Perorální kapky: haloperidolum 20 mg v 10 ml roztoku (2 mg/1 ml, odpovídá 20 kapkám). Tablety: haloperidolum 1,5 mg v 1 tabletě. Pomocné látky: Perorální kapky: propylparaben 0,5 mg, methylparaben 5,0 mg v 10 ml. Tablety: monohydrát laktosy 157 mg v jedné tabletě. Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 3. LÉKOVÁ FORMA Perorální kapky: Čirý bezbarvý až slabě nazelenalý roztok. Tablety: Ploché kulaté tablety se zkosenými hranami, bílé až téměř bílé barvy s vyraženým označením na jedné straně, průměr tablet 9 mm. 4. KLINICKÉ ÚDAJE 4.1 Terapeutické indikace Perorální kapky i tablety s léčivou látkou haloperidol se používají v těchto indikacích: Dospělí: Jako neuroleptikum při následujících stavech: •

•

Bludy a halucinace při akutní a chronické schizofrenii paranoe akutní zmatenosti, alkoholismu (Korsakovův syndrom). Poruchy osobnosti: paranoidní, schizoidní, „hraniční“ osobnosti.

Jako psychomotorická antiagitační látka při následujících stavech: -

Mánie, hypománie. Mentální a behaviorální poruchy jako je agresivita, hyperaktivita, sebepoškozování u mentálně retardovaných osob a u osob s organickým poškozením mozku. Poruchy osobnosti: kompulzívní, paranoidní, histrionské a hraniční. Agitovanost, agresivita a nutkání na toulání ve starším věku. 1/10

-

Jako doplněk ke krátkodobé léčbě středně těžké až těžké psychomotorické agitovanosti, excitace, násilného nebo nebezpečného impulzivního chování. Choreatické pohyby. Singultus (škytavka), pokud úlevu nepřinášejí jiné prostředky. Gilles de la Touretteův syndrom, těžké tiky

Děti: - Poruchy chování, zvláště spojené s hyperaktivitou a agresí. - Gilles de la Touretteův syndrom. - Dětská schizofrenie. 4.2 Dávkování a způsob podání Níže uvedené dávkování představuje pouze všeobecné vodítko a uvádí průměrné používané dávky. Vždy je třeba dávkování individualizovat podle potřeb jednotlivého pacienta a na základě jeho odpovědi. To často vyžaduje titraci dávky postupným zvyšováním v akutní fázi a postupné snižování dávky v udržovací fázi tak, aby se zajistila minimální účinná dávka. Vysoké dávky se smějí podávat pouze pacientům, kteří nedostatečně reagují na nižší dávkování. Nižší dávky haloperidolu mohou být potřeba u pacientů starších, oslabených nebo těch, kteří hlásili nežádoucí reakce při předchozím podání neuroleptik. Je třeba snížit počáteční dávku na polovinu a následně ji postupně zvyšovat do dosažení optimální odpovědi. Dospělí Jako neuroleptikum •

Akutní fáze: U akutních epizod schizofrenie, deliria tremens, akutních stavů zmatenosti, Korsakova syndromu a akutní paranoy je haloperidol obvykle podáván injekčně. V případě perorálního podání je doporučená denní dávka je 2,25-18 mg rozdělená do tří dávek (tj. 3krát 7-60 kapek nebo ½ - 4 tablety), v závislosti na odpovědi pacienta. U rezistentní schizofrenie může být potřeba dávka až 30 mg denně.

•

Chronická fáze: U chronické fáze schizofrenie a chronických poruch osobnosti je obvyklá denní dávka 2,25-9 mg rozdělená do tří denních dávek (tj. 3krát ½ až 2 tablety nebo 3krát 7-30 kapek), v závislosti na odpovědi pacienta. Dávka může být zvýšena až na 18 mg denně (3krát 4 tablety).

•

Alkoholické abstinenční příznaky: Během chronické fáze je celková denní dávka 1,5-3 mg rozdělena do dvou dávek (3krát 5-10 kapek), která může být zvýšena až na 4,5-9 mg denně (3krát 1-2 tablety nebo 3krát 15-30 kapek) podle terapeutické odpovědi a v případě normálních jaterních funkcí.

Jako psychomotorická antiagitační látka •

Sedace u psychomotorického neklidu: Léčba obvykle začíná injekční formou a pokračuje v chronické fázi dávkou 2,25-9 mg rozdělenou do tří denních dávek (tj. 3krát ½ až 2 tablety nebo 7-30 kapek).

•

Hyperkineze (choreatické pohyby a Gilles de la Touretteův syndrom, těžké tiky, škytavka): nízké, postupně se zvyšující dávky až na denní perorální dávku přibližně 1-1,5 mg (3krát 3-5 kapek). Denní udržovací dávka je v případě Touretteova syndromu až 10 mg.

Starší pacienti U psychóz a neklidu cerebrovaskulárního původu je dostatečná denní dávka 1-1,5 mg (2krát 5-7 kapek). Terapie se zahajuje velmi opatrně dávkami odpovídajícími polovině dávek uvedených k terapii dospělých osob. Dávkování se upravuje při zhoršené jaterní funkci, kdy se dávka snižuje. Děti a mladiství 2/10

Injekční forma se nesmí používat u dětí. U mladistvých je doporučeno užívat minimální účinnou dávku. Vzhledem k obsahu léčivé látky nejsou tablety s obsahem 1,5 mg doporučeny u dětí s tělesnou hmotností nižší než 60 kg. U dětí se používá přípravek Haloperidol-Richter, perorální kapky. Bezpečnost a účinnost přípravku nebyla stanovena u dětí mladších 3 let. U dětí od 3 let se doporučuje podávání perorálních kapek, iniciální denní dávka je 0,025-0,05 mg/kg/den rozdělená do dvou denních dávek (1 kapka = 0,1 mg). 4.3 Kontraindikace •

Komatózní stavy.

•

Deprese CNS vyvolané alkoholem nebo jinými centrálně tlumivými látkami.

•

Extrapyramidové onemocnění spojené se svalovou rigiditou a sníženou mobilitou (Parkinsonova choroba, léze bazálních ganglií).

•

Známá přecitlivělost na haloperidol, jiné deriváty butyrofenonu a pomocné látky přípravku.

•

Klinicky významné kardiální onemocnění (např. nedávný infarkt myokardu, dekompenzované srdeční selhání, srdeční arytmie léčené antiarytmiky třídy Ia a III), prodloužení QTC intervalu, ventrikulární arytmie nebo torsade de pointes v anamnéze, bradykardie nebo 2/3 srdeční blokáda, nekorigovaná hypokalemie, jiné léky prodlužující interval QT.

•

Děti do 3 let věku.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití Maligní neuroleptický syndrom V souvislosti s podáváním antipsychotik byl hlášen maligní neuroleptický syndrom (charakterizovaný hypertermií, generalizovanou svalovou rigiditou, autonomní nestabilitou, alterovaným vědomím a zvýšenou hladinou kreatinfosfokinázy). Dalšími příznaky může být myoglobinurie (rhabdomyolýza) a akutní renální selhání. Pokud se tyto příznaky vyskytnou, je třeba okamžitě vysadit antipsychotickou léčbu a nasadit vhodnou podpůrnou léčbu (např. Dantrolen i.v infuze). Kardiovaskulární účinky U psychiatrických pacientů léčených antipsychotiky, včetně haloperidolu, byla vzácně popsána náhlá úmrtí. Protože při terapii haloperidolem bylo pozorováno prodloužení intervalu QT, doporučuje se opatrnost u pacientů s rizikem prodloužení QT intervalu (srdeční onemocnění, subarachnoidální krvácení, metabolické abnormality jako hypokalemie, hypokalcemie, hypomagnesemie, abúzus alkoholu a podávání přípravků prodlužujících QT) a to zvláště tehdy, pokud je haloperidol podáván parenterálně. Před léčbou je třeba provést EKG vyšetření (viz bod 4.3). Během léčby je třeba potřebu EKG vyšetření individuálně hodnotit. Je třeba opatrnosti u pacientů (EKG a hladiny draslíku) se subarachnoidálním krvácením, hladovějících, požívajících alkohol a s nekorigovanou elektrolytovou nerovnováhou, zvláště na začátku léčby, aby bylo dosaženo ustálených plasmatických hladin. Elektrolytová nerovnováha může zvýšit riziko ventrikulárních arytmií, proto je doporučeno pravidelné monitorování elektrolytů. Během léčby je třeba v případě prodloužení intervalu QT dávku snížit a léčbu haloperidolem je třeba přerušit, pokud interval QT přesáhne 500 ms. Je doporučeno pravidelné monitorování hladiny elektrolytů, zvláště u pacientů léčených diuretiky a v případě přidružených onemocnění. Cerebrovaskulární nežádoucí příhody 3/10

V randomizovaných, placebem kontrolovaných studiích u pacientů s demencí léčených některými atypickými antipsychotiky bylo pozorováno přibližně 3-násobné zvýšení rizika vzniku cerebrovaskulárních nežádoucích příhod. Mechanismus tohoto zvýšení rizika není známý. U ostatních antipsychotik nebo jiných skupin pacientů nelze toto zvýšené riziko vyloučit. Haloperidol by měl být používán s opatrností u pacientů s rizikovými faktory mozkové mrtvice. Venózní tromboembolismus V souvislosti s užíváním antipsychotik se vyskytly případy žilního tromboembolismu (VTE). Vzhledem k tomu, že u pacientů léčených antipsychotiky jsou často přítomny získané rizikové faktory pro VTE, měly by být před i během léčby přípravkem Haloperidol-Richter tyto rizikové faktory rozpoznány a následně by měla být uplatněna preventivní opatření. Zvýšená úmrtnost u starších pacientů s demencí Data ze dvou velkých observačních studií ukázala, že starší pacienti s demencí léčení antipsychotiky mají mírně zvýšené riziko úmrtí ve srovnání s těmi, kteří antipsychotika neužívají. Z dostupných dat však nelze spolehlivě odhadnout přesnou míru rizika a i jeho příčina zůstává neznámá. Přípravek Haloperidol-Richter není určen k léčbě poruch chování způsobených demencí. Jiné Protože se haloperidol metabolizuje v játrech, doporučuje se opatrnost u pacientů s onemocněním jater. Během dlouhodobé léčby se doporučuje kontrolovat krevní obraz a jaterní funkce. Zvýšené opatrnosti je třeba při podávání haloperidolu pacientům, o kterých je známo, že jsou pomalí metabolizátoři CYP2D6 a kterým jsou podávány inhibitory cytochromu P450. Je třeba se vyhnout současnému podávání antipsychotik. Haloperidol může zvýšit křečovou pohotovost a vyvolat křeče u epileptiků, až do té doby úspěšně stabilizovaných. Také je třeba opatrnosti za okolností predisponujících ke vzniku epileptických křečí (tj. odnětí alkoholu, poranění mozku) anebo ke vzniku křečí jiného typu. Tyroxin může zvyšovat toxicitu haloperidolu. Haloperidol se proto u pacientů s hyperthyreózou smí podávat jen velice opatrně. U těchto pacientů se musí antipsychotická terapie haloperidolem vždy kombinovat s přiměřenou thyreostatickou léčbou. U schizofrenie může být nástup účinku antipsychotika opožděn. Také po odnětí haloperidolu se příznaky recidivy objeví až po několika týdnech až měsících. Akutní abstinenční příznaky z odnětí (nauzea, zvracení, nespavost) se objevily jen vzácně po náhlém ukončení aplikace vysokých dávek antipsychotika. Také se může objevit relaps, a proto se doporučuje ukončovat terapii pozvolným snižováním dávek. Haloperidol je třeba kombinovat s antidepresivy při léčbě stavů, kde se vyskytuje současně deprese a psychóza nebo kde deprese převládá. Haloperidol snižuje metabolismus antidepresiv. Tak jako ostatní antipsychotika se ani haloperidol nemá podávat samotný tam, kde převládá deprese; kde se projevuje zároveň i deprese, je třeba haloperidol kombinovat s antidepresivem (haloperidol může ovlivňovat metabolismus tricyklických antidepresiv). Pokud je nutné léčit pacienta také antiparkinsonikem, může se po ukončení přívodu haloperidolu v podávání antiparkinsonika pokračovat, jestliže se zvolené antiparkinsonikum vylučuje rychleji než haloperidol, aby se zabránilo rozvoji nebo zhoršení extrapyramidových příznaků. Také je třeba mít na paměti, že při současné terapii anticholinergiky (včetně antiparkinsonik) a haloperidolem se může zvýšit nitrooční tlak. Zvýšené opatrnosti je třeba pacientů s renálním selháním a feochromocytomem. V případě intolerance laktosy je třeba mít na mysli, že tablety haloperidolu obsahují jako pomocnou látku laktosu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukosy a galaktosy by neměli užívat tablety přípravku Haloperidol. 1,5 mg tableta Haloperidolu obsahuje 157 mg laktosy. Haloperidol perorální kapky obsahuje propylparaben a methylparaben. Při léčbě haloperidolem je zakázána konzumace alkoholických nápojů. 4/10

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce Tak jako všechna neuroleptika může i haloperidol prohloubit útlum centrálního nervstva vyvolaný jinými centrálně tlumivými látkami včetně alkoholu, hypnotik, sedativ nebo silných analgetik. Současné užití může vést i k depresi respirační funkce. Zesílený centrální účinek byl pozorován při kombinaci s methyldopou. Haloperidol může snižovat antiparkinsonské působení levodopy. Haloperidol inhibuje metabolismus tricyklických antidepresiv a zvyšuje tak plasmatické hladiny a toxicitu těchto látek (anticholinergický účinek, kardiovaskulární toxicita). Metabolické inhibitory cytochromu P450, zvláště CYP2D6, mohou zvýšit hladinu haloperidolu. Ve farmakokinetických studiích bylo zjištěno mírné až středně výrazné zvýšení hladin haloperidolu, jestliže se společně s haloperidolem podával chinidin, buspiron nebo fluoxetin. Při těchto kombinacích je někdy nutné snížit dávkování haloperidolu. Dlouhodobé podávání enzymových induktorů jako např. karbamazepinu, fenobarbitalu nebo rifampicinu výrazně snižuje plasmatické hladiny haloperidolu. Proto je někdy třeba při kombinaci s těmito látkami dávkování haloperidolu podle potřeby zvýšit. Po ukončení aplikace těchto látek pak bývá nutné dávky haloperidolu opět snížit. Při současném podávání lithia a haloperidolu se vzácně objevily tyto příznaky: encefalopatie, extrapyramidové příznaky, tardivní dyskineze, maligní neuroleptický syndrom, poruchy mozkového kmene, akutní mozkový syndrom a kóma. Většina těchto projevů byla reverzibilní. Není jasné, zda představují vyhraněnou klinickou jednotku. Přesto se doporučuje u pacientů, současně léčených lithiem a haloperidolem, ukončit terapii okamžitě, jakmile by se tyto příznaky objevily. Existují údaje o antagonickém působení vůči antikoagulačnímu účinku fenindionu. Haloperidol může antagonizovat účinky adrenalinu a jiných sympatomimetik a může vyvolat inverzi hypotenzivních účinků adrenergních blokátorů, jako např. guanethidinu. Je kontraindikováno současné podávání antiarytmik třídy Ia (chinidin, dihydrochinidin, disopyramid), antiarytmik třídy III (amiodaron, sotalol, dofetilid, ibutilid), některých neuroleptik (thioridazin, chlorpromazin, levomepromazin, trifluperazin, sulprid, amylsulprid, triaprid, pimozid, droperidol) a bepridilu, cisapridu, difemanilia, erythromycinu i.v., mizolastinu, vinkaminu i.v., oxidu arsenitého, levacetylmethadolu, mesoridazinu, glatifloxacinu, dolansetron-mesylátu, meflochinu, sertindolu, anestetik, indometacinu, metoklopramidu a cimetidinu. Důvodem je vysoké riziko ventrikulárních arytmií, zvláště torsade de pointes. Velké riziko ventrikulárních arytmií, zvláště torsade de pointes znamená také současné podání halofantrinu, pentamidinu, sparfloxacinu a moxifloxacinu. Velké riziko vzniku ventrikulárních arytmií, zvláště torsade de pointes, znamená také současné podání diltiazemu, verapamilu, beta-blokátorů, klonidinu, guanfacinu, digitalisu, anticholinesteráz (donepezil, rivastigmin, takrin, galantamin, pyridostigmin, neostigmin). Pokud je současné podání těchto látek absolutně nezbytné, je třeba to provést za klinického dohledu a kontinuálního monitorování EKG. Současné podání léčiv, které způsobují hydroelektrické poruchy, a haloperidolu může zvýšit riziko ventrikulárních arytmií (viz bod 4.4). Hypokalemizující látky jako jsou hypokalemizující diuretika, iritační laxativa, amfotericin B i.v., glukokortikoidy a tetrakosaktid vykazují velké riziko vzniku ventrikulárních arytmií, zvláště torsade de pointes. Před podáním těchto léků se doporučuje korekce hypokalemie, klinický dohled a kontinuální monitorování EKG. Může být potřeba zvýšit dávku antikonvulziv vzhledem ke snížení prahu pro vznik křečí. Při současném podání haloperidolu a anestetik, může dojít k hypotenzi. Proto je třeba se vyhnout této kombinaci. Hypotenze se také může vyskytnout při současném užití haloperidolu a antihypertenziv. Kombinace indometacinu a haloperidolu může způsobit závažnou ospalost. Metoklopramid zvyšuje riziko vzniku extrapyramidových příznaků. 5/10

4.6 Těhotenství a kojení Haloperidol neprokázal signifikantní zvýšení fetálních anomálií ve velkých populačních studiích. V ojedinělých případech se popisují fetální defekty po expozici plodu účinkům haloperidolu většinou v kombinaci s jinými léky. Haloperidol se v průběhu těhotenství smí podat pouze po pečlivém zvážení očekávaného prospěchu a možného rizika pro plod. Haloperidol se vylučuje mateřským mlékem. Pokud se podání haloperidolu považuje za nezbytné, je třeba zvážit očekávaný prospěch a míru možného rizika. U kojenců matek léčených haloperidolem byly popsány extrapyramidové příznaky. 4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje Na počátku užívání haloperidolu je řízení motorových vozidel a obsluha strojů zakázána. Později je stupeň zákazu činností závislý na individuální reakci. Může se objevit jistý stupeň sedace nebo poruchy pozornosti, zvláště při vyšších dávkách a na počátku léčby, což může být potencováno alkoholem nebo jinými látkami tlumícími CNS. 4.8 Nežádoucí účinky Při nízkém dávkování (1 až 2 mg denně) jsou nežádoucí účinky haloperidolu málo časté, mírné a přechodné. Po vyšších dávkách se některé nežádoucí účinky objevují častěji. Poruchy krve a lymfatického systému Ojediněle byly hlášeny mírné, obvykle přechodné změny krevního obrazu - pokles počtu buněk. Vzácně byla hlášena agranulocytóza, trombocytopenie a přechodná leukopenie, obvykle při podání haloperidolu spolu s jinými léky. Poruchy imunitního systému Hypersenzitivní reakce včetně anafylaktické reakce. Endokrinní poruchy Hormonální účinky antipsychotik a neuroleptik zahrnují hyperprolaktinemii. Poruchy metabolismu a výživy Příležitostně bylo hlášeno snížení chuti k jídlu, velmi vzácně hypoglykemie a nepřiměřená sekrece antidiuretického hormonu. Psychiatrické poruchy Jsou hlášeny příležitostně a zahrnují: depresi, agitaci, nespavost, stav zmatenosti, patrnou exacerbaci psychotických symptomů (včetně halucinací), sexuální dysfunkce. Poruchy nervového systému Neurologické nežádoucí účinky jsou nejčastější: sedace, bolest hlavy, záchvaty typu grand mal, závratě, spavost. Extrapyramidové příznaky Tak jako po všech neuroleptikách se i po haloperidolu mohou objevit extrapyramidové příznaky, např. tremor, svalová rigidita, zvýšená salivace, bradykineze, akatizie, dystonie, okulogyrická krize a dystonická reakce laryngu. V případě potřeby je možné předepsat antiparkinsonika anticholinergního typu; nemají se však předepisovat rutinně jako preventivní opatření, protože by se mohla snížit účinnost haloperidolu. 6/10

Tardivní dyskineze Po haloperidolu, tak jako po všech ostatních antipsychotikách, se u některých pacientů může objevit tardivní dyskineze po dlouhodobé terapii nebo po ukončení aplikace látky. Syndrom charakterizují zejména rytmické mimovolní pohyby jazyka, obličeje, úst nebo čelistí. Manifestace může být u některých pacientů trvalá. Jemné červovité pohyby jazyka mohou představovat časný projev tardivní dyskineze. Celý syndrom může být maskován při opětovném zahájení terapie, při zvyšování dávky anebo při přechodu na jiné antipsychotikum. Léčbu je třeba co nejdříve ukončit. Maligní neuroleptický syndrom Podobně jako po jiných antipsychotikách se i po haloperidolu může vyvinout maligní neuroleptický syndrom (NMS) - vzácná idiosynkratická reakce charakterizovaná hypertermií, generalizovanou svalovou rigiditou, nerovnováhou autonomního nervového systému, poruchami vědomí, komatem a zvýšenými plasmatickými hladinami kreatinfosfokinázy CPK. K prvním příznakům syndromu patří často hypertermie. V těchto případech je třeba terapii antipsychotikem okamžitě ukončit a doporučuje se zahájit podpůrnou terapii a pečlivé monitorování pacienta. Poruchy oka Příležitostně se může vyskytnout rozmazané vidění a okulogyrická krize. U starších osob se může vyskytnout ataka glaukomu s uzavřeným úhlem. Srdeční poruchy Příležitostně byla hlášena tachykardie, ventrikulární arytmie, včetně fibrilace komor a komorové tachykardie a srdeční zástavy, převážně během parenterálního užití haloperidolu. Vyskytly se případy náhlé nevysvětlené smrti. Tyto nežádoucí účinky se vyskytují častěji při podávání vyšších dávek a u predisponovaných pacientů. Cévní poruchy V souvislosti s antipsychotiky byly hlášeny případy venózního embolismu, včetně plicní embolie a infarktu a případy hluboké žilní trombózy – frekvence není známá. Příležitostně byla hlášena hypotenze, méně častěji hypertenze. Gastrointestinální poruchy Byla hlášena nauzea, zvracení, dyspepsie, sucho v ústech, hypersalivace a zácpa. Poruchy jater a žlučových cest Byly hlášeny izolované případy abnormální funkce jater nebo hepatitidy (nejčastěji cholestatické), žloutenka. Poruchy kůže a podkožní tkáně Příležitostně se může vyskytnout hyperhidróza. Vzácně byly pozorovány hypersenzitivní reakce jako je kožní vyrážka, kopřivka, fotosenzitivní reakce, exfoliativní dermatitida a erythema multiforme. Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně Může se vyskytnout svalová rigidita. Poruchy ledvin a močových cest Příležitostně se může vyskytnout retence moči. Poruchy reprodukčního systému a prsu Může se vyskytnout oligo- nebo amenorhea, galaktorhea, a gynekomastie. Příležitostně se může vyvinout priapismus, erektilní dysfunkce, poruchy ejakulace. Celkové poruchy a reakce v místě aplikace Mohou se vyskytnout periferní otoky. 7/10

Vyšetření Kolísání tělesné teploty, snížená hladina antidiuretického hormonu v krvi, prodloužení intervalu QT na EKG, torsade de pointes, snížení počtu červených krvinek, snížení počtu bílých krvinek, snížení hmotnosti, zvýšení hmotnosti. 4.9 Předávkování Symptomy: Projevy intoxikace představují zesílení známých farmakologických a nežádoucích účinků haloperidolu. Nejvýraznější příznaky jsou silné extrapyramidové projevy, hypotenze, sedace. Extrapyramidové příznaky se manifestují jako svalová rigidita a generalizovaný anebo lokalizovaný tremor. Také je možný vznik hypertenzní spíše než hypotenzní reakce. V extrémních případech se může vyvinout kóma s dechovou depresí a hypotenzí, která může být tak hluboká, že vyvolá stav podobný šoku. Také se mohou vyskytnout ventrikulární arytmie, snad v souvislosti s prodloužením intervalu QT a křeče. Terapie: Specifické antidotum není známo. Terapie je převážně podpůrná; doporučuje se však provést laváž žaludku anebo vyvolat emezi (pokud pacient není obluzen, není v kómatu a nemá křeče) a po vyprázdnění žaludku podat medicinální uhlí. U komatózních pacientů je třeba udržovat průchodné dýchací cesty orofaryngeální anebo endotracheální intubací. Při dechové depresi je někdy nutné řízené dýchání. Je třeba monitorovat EKG a životně důležité funkce, a to tak dlouho, až se EKG normalizuje. Těžké arytmie je třeba léčit příslušnými antiarytmiky. Při hypotenzi a oběhovém kolapsu se podávají intravenózně tekutiny, plasma nebo koncentrovaný albumin a vazopresorické látky jako např. dopamin nebo noradrenalin. Adrenalin se podávat nemá, protože může za přítomnosti haloperidolu vyvolat hlubokou hypotenzi. Při velmi silných extrapyramidových projevech se podávají antiparkinsonika parenterálně (např. benzatropin-mesylát 1 až 2 mg i.m. nebo i.v.). Ukončení jejich podávání musí být velmi pečlivě sledováno, protože se mohou objevit extrapyramidové příznaky. 5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 5.1 Farmakodynamické vlastnosti Farmakoterapeutická skupina: antipsychotika, deriváty butyrofenonu ATC kód: N05AD01. Haloperidol je neuroleptikum ze skupiny butyrofenonů. Má mohutný antagonický účinek v oblasti centrálních dopaminových receptorů, a proto se řadí k silně incisivním neuroleptikům. Antihistaminové ani anticholinergní účinky nemá. Přímý důsledek centrálního antidopaminového působení haloperidolu je jeho incisivní účinek na deziluze a halucinace (pravděpodobně vyvolaný interakcí v limbické a mezokortikální oblasti) a ovlivnění bazálních ganglií (nigrostriatové dráhy). Haloperidol vyvolává účinnou psychomotorickou sedaci a tou lze vysvětlit jeho příznivé působení při mániích a jiných syndromech s agitovaností. Ovlivnění bazálních ganglií je pravděpodobně podkladem extrapyramidových motorických nežádoucích účinků (dystonie, akatizie a parkinsonismu). Na základě účinku na limbický systém působí haloperidol sedativně a to je užitečné při adjuvantní léčbě chronické bolesti. Antidopaminovým působením i perifernějšího charakteru lze vysvětlit potlačení nauzey a zvracení (ovlivněním chemorecepční spouštěcí zóny pro zvracení, "trigger zone"), relaxaci sfinkterů trávicího ústrojí a zvýšené uvolnění prolaktinu (vyvolanou inhibicí PIF, "prolaktin-inhibujícího faktoru" v oblasti adenohypofýzy).

8/10

5.2 Farmakokinetické vlastnosti Hladina haloperidolu v plasmě dosahuje maxima do dvou až šesti hodin po podáním perorální, zhruba za dvacet minut po podání intramuskulárním. Po p.o. aplikaci je biologická dostupnost cca 60 - 70 %. Střední poločas v plasmě (poločas terminální eliminace) je 24 hodin (v rozsahu 12 - 38 h) po perorálním podání a 21 hodin (v rozsahu 13 - 36 hodin) po intramuskulární aplikaci. Uvádí se, že k dosažení terapeutického účinku je zapotřebí plasmatické koncentrace haloperidolu v rozsahu od 4 µg/l do horní hraniční hodnoty 20 - 25 µg/l. Haloperidol snadno prostupuje hematoencefalickou bariérou. Vazba na proteiny plasmy je 92 %. Distribuční objem za rovnovážného stavu (VDSS) je veliký (7,9 ± 2,5 l/ kg). Haloperidol se metabolizuje v játrech - redukcí, oxidativní N-dealkylací a konjugací s kyselinou glukuronovou. Metabolity jsou farmakodynamicky neúčinné a vylučují se jednak močí (cca 40%), jednak stolicí (cca 60 %). Asi 1% podaného množství haloperidolu se vyloučí močí v nezměněné formě. Existuje značná interindividuální, ale jen malá intraindividuální variabilita plasmatických koncentrací haloperidolu v závislosti na dávce; totéž se týká i většiny dalších farmakokinetických parametrů. U haloperidolu, tak jako u četných jiných látek metabolizovaných v játrech, je možné tuto variabilitu vyložit variabilitou oxidoredukčních pochodů v játrech. Jiné metabolické dráhy zahrnují oxidativní Ndealkylaci a glukuronizaci. 5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti Provedené studie mutagenity in vitro neprokázaly mutagenní potenciál haloperidolu. Byla provedena 24 měsíců trvající studie zaměřená na karcinogenitu s dávkami 0,31; 1,25 a 5 mg/ kg haloperidolu, která nezjistila žádný karcinogenní účinek. 6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 6.1 Seznam pomocných látek Perorální kapky: kyselina mléčná, methylparaben, propylparaben, čištěná voda. Tablety: bramborový škrob, želatina, mastek, monohydrát laktosy, magnesium-stearát, koloidní bezvodý oxid křemičitý. 6.2 Inkompatibility Neuplatňuje se. 6.3 Doba použitelnosti Perorální kapky, tablety: 5 let. 6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání Perorální kapky: Uchovávejte při teplotě 15-25o C v původním vnitřním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem. Tablety: Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání. 6.5 Druh obalu a velikost balení Perorální kapky: Hnědá skleněná lékovka s PE šroubovacím uzávěrem a kapací vložkou. Velikost balení: 1x10 ml v papírové krabičce. Tablety: PVC/Al blistr v papírové krabičce. 9/10

Velikost balení: 50 tablet Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. 6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním Žádné zvláštní požadavky. Všechen nepoužitý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky. 7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI Gedeon Richter Plc., Gyömrői út 19-21., 1103 Budapešť, Maďarsko 8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A) Perorální kapky: 68/093/71-S/C Tablety: 68/095/71-S/C 9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/ PRODLOUŽENÍ REGISTRACE Perorální kapky: 07.12.1971 / 16.12.2009 Tablety: 07.12.1971 / 16.12.2009 10. DATUM REVIZE TEXTU 8.9.2010

10/10