SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 1.

NÁZEV PŘÍPRAVKU Eonic 5 mg žvýkací tablety Eonic 4 mg žvýkací tablety

2.

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 5 mg žvýkací tableta: Jedna žvýkací tableta obsahuje 5,20 mg montelukastum natricum, což odpovídá 5 mg montelukastum. Pomocné látky: Obsahuje 1,5 mg aspartamu v jedné žvýkací tabletě. 4 mg žvýkací tableta: Jedna žvýkací tableta obsahuje 4,16 mg montelukastum natricum, což odpovídá 4 mg montelukastum. Pomocné látky: Obsahuje 1,2 mg aspartamu v jedné žvýkací tabletě. Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3.

LÉKOVÁ FORMA Žvýkací tableta. 5 mg žvýkací tableta: Bikonvexní, kulatá, žvýkací tableta smetanové barvy, s vyraženým R 14 na jedné straně. 4 mg žvýkací tableta: Bikonvexní, čočkovitá žvýkací tableta smetanové barvy, s vyraženým R 13 na jedné straně.

4.

KLINICKÉ ÚDAJE

.1

Terapeutické indikace Přípravek Eonic 5 mg žvýkací tablety je určen pro děti ve věku 6-14 let. Přípravek Eonic 4 mg žvýkací tablety je určen pro děti ve věku 2-5 let. Přípravek Eonic je indikován k léčbě astmatu jako doplňková léčba pacientů s lehkým až středně těžkým persistujícím astmatem, kteří jsou nedostatečně kontrolováni inhalačními kortikosteroidy a u nichž krátkodobě působící beta-agonisté podaní „podle potřeby“ neposkytují dostatečnou klinickou kontrolu astmatu. Přípravek Eonic může být též alternativou k léčbě nízko dávkovanými inhalačními kortikosteroidy u pacientů s lehkým persistujícím astmatem, kteří nemají v anamnéze těžké astmatické záchvaty vyžadující perorální kortikosteroidy, a kteří nejsou schopni užívat inhalační kortikosteroidy (viz bod 4.2). Přípravek Eonic je rovněž indikován k profylaxi astmatu, kde je převládající složkou bronchokonstrikce indukovaná tělesnou námahou.

4.2

Dávkování a způsob podání Způsob podání: Pro perorální podání. Tento léčivý přípravek musí být podáván dětským pacientům pod dozorem dospělých osob. U dětí, které mají problémy s příjmem žvýkacích tablet, se nemůže tento přípravek použít.

1/10

5 mg žvýkací tableta: Dávkování pro dětské pacienty ve věku od 6 do 14 let je jedna 5 mg žvýkací tableta denně užitá večer. Co se týče užití v souvislosti s příjmem potravy, přípravek Eonic je nutno užít 1 hodinu před anebo 2 hodiny po jídle. V této věkové skupině není nutná úprava dávkování. 4 mg žvýkací tableta: Dávkování pro dětské pacienty ve věku od 2 do 5 let je jedna 4 mg žvýkací tableta denně užitá večer. Co se týče užití v souvislosti s příjmem potravy, přípravek Eonic je nutno užít 1 hodinu před anebo 2 hodiny po jídle. V této věkové skupině není nutná úprava dávkování. Děti do 2 let Přípravek Eonic 4 mg žvýkací tablety není doporučen pro užití u dětí do 2 let. Obecná doporučení: Terapeutické účinky montelukastu na parametry zvládání astmatu se objeví během jednoho dne. Pacienty je nutno poučit, aby v užívání montelukastu pokračovali i pokud bude jejich astma pod kontrolou, stejně jako v obdobích jeho zhoršení. U pacientů s poruchou funkce ledvin ani u pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou funkce jater není nutná úprava dávkování. O pacientech s těžkou poruchou funkce jater nejsou k dispozici žádné údaje. Dávkování je u pacientů obojího pohlaví stejné. Přípravek Eonic jako alternativa k léčbě nízko-dávkovanými inhalačními kortikosteroidy u lehkého persistujícího astmatu: Montelukast se nedoporučuje jako monoterapie u pacientů se středně těžkým persistujícím astmatem. Užití montelukastu jako léčebné alternativy k nízko dávkovaným inhalačním kortikosteroidům u dětí s lehkým persistujícím astmatem je možné zvážit pouze u pacientů, kteří nemají v anamnéze těžké astmatické záchvaty vyžadující podání perorálních kortikosteroidů, a kteří nejsou schopni užívat inhalační kortikosteroidy (viz bod 4.1). Lehké persistující astma je definováno jako astmatické symptomy vyskytující se více než jednou týdně, avšak méně než jednou denně, s nočními symptomy více než dvakrát měsíčně, avšak méně než jednou týdně, s normální plicní funkcí mezi epizodami. Pokud do další návštěvy nedojde k uspokojivé kontrole astmatu (obvykle během jednoho měsíce), je nutné zhodnotit potřebu přídavné nebo odlišné protizánětlivé terapie založené na „step systému“ léčby astmatu. Kontrolu astmatu je nutné u pacientů pravidelně vyhodnocovat. Přípravek Eonic 4 mg žvýkací tablety jako profylaxe astmatu pro pacienty ve věku 2 - 5 let, u kterých je převládající složkou bronchokonstrikce indukovaná námahou. U pacientů ve věku 2–5 let může být námahou vyvolaná bronchokonstrikce předzvěstí persistentního astmatu, což vyžaduje léčbu inhalačními kortikoidy. Měla by být vyhodnocena léčba montelukastem po dobu dvou až čtyř týdnů. Pokud není odpověď na léčbu uspokojující, měla by být zvážena přídatná nebo jiná léčba. Léčba přípravkem Eonic ve vztahu k jiným antiastmatikům: Pokud je přípravek Eonic použit jako doplňková léčba k inhalačním kortikosteroidům, nelze náhle nahradit inhalované kortikosteroidy přípravkem Eonic (viz bod 4.4). Pro děti od 15 let věku a dospělé jsou k dispozici jiné léčivé přípravky s obsahem 10 mg montelukastu (potahované tablety). Pro dětské pacienty ve věku od 6 do 14 let jsou k dispozici 5 mg žvýkací tablety. Pro dětské pacienty ve věku od 2 do 5 let jsou k dispozici 4 mg žvýkací tablety. 4.3

Kontraindikace Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku tohoto přípravku.

2/10

4.4

Zvláštní upozornění a opatření pro použití Pacienty je třeba upozornit, aby nikdy neužívali perorální montelukast k léčení akutního astmatického záchvatu a aby měli pro tento případ připravenou obvyklou vhodnou záchrannou léčbu. Pokud se objeví akutní záchvat, měli by použít krátkodobě působící inhalační betaagonisty. Pacienti by měli co nejdříve vyhledat lékaře, pokud potřebují více inhalací krátkodobě působícího inhalačního beta-agonisty než obvykle. Montelukast by neměl náhle nahrazovat inhalační nebo perorální kortikosteroidy. Nejsou k dispozici žádné údaje prokazující, že lze perorální kortikosteroidy při současném podávání montelukastu snížit. Ve vzácných případech se může u pacientů léčených antiastmatiky, včetně montelukastu, objevit systémová eosinofilie, někdy se projevující klinickými projevy vaskulitidy shodnými s ChurgStraussovým syndromem, což je stav často léčený systémovými kortikosteroidy. Tyto případy obvykle, nikoli však vždy, byly doprovázeny snížením nebo vysazením perorálních kortikosteroidů. Možnost, že agonisté leukotrienového receptoru mohou souviset se vznikem ChurgStraussova syndromu nelze ani vyloučit, ani potvrdit. Lékař si musí být u svých pacientů vědom rizika eosinofilie, vaskulitické vyrážky, zhoršení plicních symptomů, srdečních komplikací a/nebo neuropatie. Pacienti, u kterých se tyto symptomy vyvinou, musí být znovu vyšetřeni a jejich léčebné režimy přehodnoceny. 5 mg žvýkací tableta: Přípravek Eonic 5 mg žvýkací tablety obsahuje aspartam, zdroj fenylalaninu. To může být škodlivé pro pacienty s fenylketonurií. Pacienti s fenylketonurií by měli vzít v úvahu, že každá 5 mg žvýkací tableta obsahuje 1,5 mg aspartamu. 4 mg žvýkací tableta: Účinnost a bezpečnost 4 mg žvýkacích tablet nebyla stanovena u pediatrických pacientů do 2 let. Přípravek Eonic 4 mg žvýkací tablety obsahuje aspartam, zdroj fenylalaninu. To může být škodlivé pro pacienty s fenylketonurií. Pacienti s fenylketonurií by měli vzít v úvahu, že každá 4 mg žvýkací tableta obsahuje 1,2 mg aspartamu.

4.5

Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce Montelukast lze podávat s ostatními přípravky běžně používanými pro prevenci a chronickou léčbu astmatu. Podle interakčních studií nemá doporučená klinická dávka montelukastu klinicky významný vliv na farmakokinetiku následujících léčiv: theofylin, prednison, prednisolon, orální kontraceptiva (ethinylestradiol/norethindron 35/1), terfenadin, digoxin a warfarin. Plocha pod křivkou plazmatických koncentrací (AUC) montelukastu byla u subjektů, kterým byl současně podáván fenobarbital, snížena přibližně o 40 %. Protože montelukast je metabolizován prostřednictvím CYP 3A4, je nutná obezřetnost, zvláště u dětí, při současném podávání s induktory CYP 3A4 jako jsou fenytoin, fenobarbital a rifampicin. Studie in vitro prokázaly, že montelukast je silným inhibitorem CYP 2C8. Avšak výsledky klinické studie, které se zabývaly interakcí léků včetně montelukastu a rosiglitazonu (zkušební substrát reprezentující léky primárně metabolizované CYP 2C8) ukázaly, že montelukast neinhibuje CYP 2C8 in vivo. Proto se nepředpokládá, že by montelukast výrazně měnil metabolismus léků metabolizovaných tímto enzymem (např. paklitaxelu, rosiglitazonu a repaglinidu).

.6

Těhotenství a kojení Těhotenství Studie na zvířatech nenaznačují škodlivý účinek na těhotenství nebo na vývoj embrya/plodu.

3/10

Omezené údaje dostupné v databázích těhotenství nenaznačují příčinnou souvislost mezi montelukastem a malformacemi (tj. defekty končetin), které byly vzácně hlášeny po globálním uvedení na trh. V těhotenství by měl být přípravek Eonic podáván jen v nezbytně nutných případech. Kojení Studie na potkanech ukázaly, že je montelukast vylučován do mléka (viz bod 5.3). Není známo, zda se montelukast vylučuje do mateřského mléka. Kojícím matkám by měl být přípravek Eonic podáván jen v nezbytně nutných případech. 4.7

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje Studie hodnotící účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje nebyly provedeny. Velmi vzácně však někteří jedinci hlásili ospalost nebo závratě.

4.8

Nežádoucí účinky Montelukast byl hodnocen v klinických studiích následujícím způsobem: 10 mg potahované tablety přibližně u 4 000 dospělých pacientů ve věku 15 let a starších, 5 mg žvýkací tablety přibližně u 1750 dětských pacientů ve věku od 6 do 14 let, a 4 mg žvýkací tablety u 851 dětských pacientů ve věku od 2 do 5 let. Následující nežádoucí účinky související s podáváním léčiva byly u pacientů léčených montelukastem v klinických studiích hlášeny často (> 1/100, < 1/10) a s vyšší incidencí než u pacientů léčených placebem:

Systém orgánových Dospělí pacienti ve Dětští pacienti ve věku Dětští pacienti ve věku tříd věku 15 let a starší od 6 do 14 let od 2 do 5 let (dvě 12-týdenní studie; (jedna 8-týdenní studie; (jedna 12-týdenní studie; n = 795) n = 201) n = 461) (dvě 56-týdenní studie; (jedna 48-týdenní studie; n = 615) n = 278) Poruchy bolest hlavy bolest hlavy nervového systému Gastrointestinální bolest břicha bolest břicha poruchy Celkové a jinde žízeň nezařazené poruchy a lokální reakce po podání Při dlouhodobé léčbě omezeného počtu pacientů v rámci klinických studií trvajících u dospělých až 2 roky a až 12 měsíců u pediatrických pacientů ve věku 6 až 14 let se bezpečnostní profil nezměnil. Celkově bylo montelukastem léčeno 502 pediatrických pacientů ve věku od 2 do 5 let po dobu nejméně 3 měsíců, 338 pacientů po dobu 6 měsíců a déle a 534 pacientů po dobu 12 měsíců a déle. Ani u této skupiny pacientů se po dlouhodobém podávání bezpečnostní profil nezměnil. Po uvedení přípravku na trh byly hlášeny následující nežádoucí účinky: Poruchy krve a lymfatického systému: zvýšená tendence ke krvácení. Poruchy imunitního systému: hypersenzitivní reakce včetně anafylaxe, eosinofilní infiltrace jater. Psychiatrické poruchy: neobvyklé sny včetně nočních můr, halucinace, insomnie, podrážděnost, úzkost, neklid, agitovanost včetně agresivního chování a třesu, deprese, ve velmi vzácných případech sebevražedné myšlenky a chování (sebevražedné sklony).

4/10

Poruchy nervového systému: závrať, malátnost, parestézie/hypestézie, záchvaty křečí. Srdeční poruchy: palpitace. Gastrointestinální poruchy: průjem, sucho v ústech, dyspepsie, nauzea, zvracení. Poruchy jater a žlučových cest: zvýšené hladiny sérových transamináz (ALT, AST), cholestatická hepatitida. Poruchy kůže a podkoží: angioedém, tvorba modřin, kopřivka, svědění, vyrážka, erythema nodosum. Poruchy pohybového systému a pojivové tkáně: artralgie, myalgie, včetně svalových křečí. Celkové a jinde nezařazené poruchy a lokální reakce po podání: astenie/únava, nevolnost, edém. Během léčby astmatických pacientů montelukastem byly hlášeny velmi vzácné případy ChurgStraussova syndromu (CSS) (viz bod 4.4). 4.9

Předávkování O léčbě předávkování montelukastem nejsou k dispozici žádné specifické údaje. Při studiích chronického astmatu byl montelukast podáván dospělým pacientům po dobu 22 týdnů v dávkách do 200 mg/den a v krátkodobých studiích v dávkách do 900 mg/den po dobu přibližně jednoho týdne bez klinicky významných nežádoucích příhod. Po uvedení přípravku na trh a v klinických studiích se objevily zprávy o akutním předávkování montelukastem. Zahrnuty jsou hlášení o dospělých a dětech s dávkou až 1 000 mg (přibližně 61 mg/kg u dítěte ve věku 42 měsíců). Klinické a laboratorní nálezy byly v souladu s bezpečnostním profilem u dospělých a dětských pacientů. Ve většině zaznamenaných případů předávkování nebyly žádné nežádoucí účinky. Nejčastěji se vyskytující nežádoucí účinky byly v souladu s bezpečnostním profilem montelukastu a zahrnovaly bolest břicha, spavost, žízeň, bolest hlavy, zvracení a psychomotorickou hyperaktivitu. Není známo, zda je montelukast možné eliminovat peritoneální dialýzou nebo hemodialýzou.

5.

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

.1

Farmakodynamické vlastnosti Farmakoterapeutická skupina: Antagonista leukotrienových receptorů ATC kód: R03DC03 Cysteinylové leukotrieny (LTC4, LTD4, LTE4) jsou silné zánětlivé eikosanoidy uvolňované různými buňkami, včetně žírných buněk a eosinofilů. Tyto důležité proastmatické mediátory se vážou na cysteinylleukotrienové (CysLT) receptory nacházející se v dýchacích cestách člověka a vyvolávající reakce dýchacích cest, včetně bronchokonstrikce, sekrece hlenu, vaskulární permeability a zmnožení eosinofilů. Montelukast je sloučenina účinná po perorálním podání, která se váže s vysokou afinitou a selektivitou na receptor CysLT 1 . V klinických studiích montelukast inhiboval bronchokonstrikci vyvolanou inhalací LTD4 v dávkách pouhých 5 mg. K bronchodilataci došlo během 2 hodin od perorálního podání. Bronchodilatační efekt βagonistů posiloval účinek vyvolaný montelukastem. Léčba montelukastem inhibovala jak časnou, tak pozdní bronchokonstrikci vyvolanou antigenním podnětem. Montelukast v porovnání s placebem snižoval množství eosinofilů v periferní krvi u dospělých a dětí. Ve zvláštní studii léčba montelukastem významně snížila množství eosinofilů v dýchacích cestách (měřeno ve sputu). U dospělých a pediatrických pacientů ve věku od 2 do 14 let montelukast v porovnání s placebem snižoval množství eosinofilů v periferní krvi za zlepšení klinické kontroly astmatu. Ve studiích u dospělých montelukast v dávce 10 mg jednou denně významně zlepšil v porovnání s placebem ranní FEV1 (změna výchozích hodnot 10,4% oproti 2,7%), dopolední maximální exspirační průtokovou rychlost – PEFR (změna výchozích hodnot 24,5 l/min oproti 5/10

3,3 l/min) a významně snížil celkovou spotřebu βagonistů (změna výchozích hodnot -26,1% oproti -4,6%). Zlepšení v pacienty udávaném hodnocení denních a nočních astmatických příznaků bylo významně lepší než u placeba. Studie u dospělých prokázaly schopnost montelukastu zvýšit klinický účinek inhalačních kortikosteroidů (% změna výchozích hodnot oproti stavu před léčbou u inhalačního beklometazonu a montelukastu v porovnání s beklometazonem, co se týče FEV1: 5,43% oproti 1,04%, užití beta-agonistů -8.70% oproti 2,64%). Ve srovnání s inhalačním beklometazonem (200 µg dvakrát denně s použitím spaceru) prokázal montelukast mnohem rychlejší počáteční odezvu, ačkoli během 12-týdenní studie vykázal beklometazon v průměru vyšší terapeutický efekt (změna v % oproti stavu před léčbou u montelukastu v porovnání s beklometazonem, co se týče FEV1: 7,49% oproti 13,3%, užití beta-agonistů -28.28% oproti -43,89%). U vysokého procenta pacientů léčených montelukastem však byla dosažena podobná klinická odezva jako u beklometazonu (tj. 50% pacientů léčených beklometazonem dosáhlo 11% nebo vyššího zlepšení FEV1 v porovnání se stavem před léčbou, přičemž přibližně 42% pacientů léčených montelukastem dosáhlo stejné odezvy). Ve 12-týdenní placebem kontrolované studii u pediatrických pacientů ve věku od 2 do 5 let zlepšil montelukast v dávce 4 mg jednou denně v porovnání s placebem parametry kontroly astmatu nezávisle na souběžné preventivní léčbě (inhalované/nebulizované kortikosteroidy nebo inhalovaný/ nebulizovaný chromoglykan disodný). Šedesát procent pacientů neužívalo žádnou jinou preventivní léčbu. Montelukast v porovnání s placebem zlepšil denní symptomy (včetně kašle, sípání, obtížného dýchání a omezení aktivit) a noční symptomy. Montelukast v porovnání s placebem rovněž snížil užití beta-agonistů „podle potřeby“ a záchranné kortikosteroidní terapie při zhoršení astmatu. Pacienti, kteří užívali montelukast, měli více dnů bez astmatu v porovnání s pacienty užívajícími placebo. Léčebného účinku bylo dosaženo po první dávce. Ve 12-měsíční placebem kontrolované studii u pediatrických pacientů ve věku od 2 do 5 let s lehkým astmatem a epizodami exacerbace astmatu montelukast v dávce 4 mg jednou denně statisticky významně (p≤ 0,001) snížil roční počet epizod exacerbace astmatu (EE) v porovnání s placebem (1,60 EE oproti 2,34 EE) [EE je definováno jako tři a více po sobě jdoucích dní s denními symptomy vyžadujícími podání beta-agonistů, nebo kortikosteroidů (perorálně nebo inhalačně) nebo hospitalizaci kvůli astmatu]. Procento snížení ročního počtu EE bylo 31,9%, s 95% intervalem spolehlivosti 16,9-44,1. V 8-týdenní studii u dětských pacientů ve věku od 6 do 14 let montelukast v dávce 5 mg denně v porovnání s placebem signifikantně zlepšil respirační funkce (FEV1 - změna v porovnání se stavem před léčbou 8,71% oproti 4,16%; změna dopoledního PEFR v porovnání se stavem před léčbou – 27,9 l/min oproti 17,8 l/min) a snížil používání betaagonistů „podle potřeby“ (-11,7% oproti +8,2% v porovnání se stavem před léčbou). Ve 12-měsíční studii porovnávající účinnost montelukastu s inhalačním flutikazonem při kontrole astmatu u pediatrických pacientů ve věku od 6 do 14 let s lehkým persistujícím astmatem byl montelukast non-inferiorní vůči flutikazonu co se týče zvýšení procenta dní bez antiastmatické záchranné léčby (RFDs). Zprůměrováno za 12 měsíců trvání léčby, procento RFDs stouplo z 61,6 na 84,0 u montelukastové skupiny a z 60,9 na 86,7 u flutikazonové skupiny. Rozdíl mezi skupinami v průměrném zvýšení procenta RFDs zjištěný metodou nejmenších čtverců byl statisticky signifikantní (-2,8 s intervalem spolehlivosti 95% -4,7 až -0,9), ale vzhledem k predefinovanému limitu klinicky non-inferiorní. Montelukast i flutikazon zlepšily kontrolu astmatu, co se týče sekundárních parametrů hodnocených během 12 měsíců trvání léčby: • FEV1 vzrostlo z 1,83 l na 2,09 l u montelukastové skupiny a z 1,85 l na 2,14 l u flutikazonové skupiny. Rozdíl mezi skupinami v průměrném zvýšení FEV1 zjištěný metodou nejmenších čtverců byl -0,02 l s intervalem spolehlivosti 95% -0,06 až 0,02. Průměrné zvýšení procenta odhadovaného FEV1 v porovnání se stavem před léčbou bylo 0,6 % u skupiny léčené montelukastem a 2,7% u skupiny léčené flutikazonem.

6/10

•

•

•

Rozdíl v odhadovaném FEV1 v porovnání se stavem před léčbou zjištěný metodou nejmenších čtverců byl -2,2% s intervalem spolehlivosti 95% -3,6 až -0,7. Procento dní s užitím beta-agonistů kleslo z 38,0 na 15,4 v montelukastové skupině a z 38,5 na 12,8 ve flutikazonové skupině. Rozdíl mezi skupinami v procentu dní s užitím beta-agonistů zjištěný metodou nejmenších čtverců byl 2,7 s intervalem spolehlivosti 95% 0,9 až 4,5. Procento pacientů s astmatickým záchvatem (astmatický záchvat je definován jako období zhoršení astmatu vyžadující léčbu perorálními steroidy, neplánovanou návštěvu lékaře, návštěvu lékařské pohotovosti nebo hospitalizaci) bylo 32,2 u montelukastové skupiny a 25,6 u flutikazonové skupiny; poměr pravděpodobnosti (95% interval spolehlivosti) byl 1,38 (1,04 až 1,84). Procento pacientů s užitím systémových kortikosteroidů (většinou perorálních) bylo během doby studie 17,8% v montelukastové skupině a 10,5% ve flutikazonové skupině. Rozdíl mezi skupinami zjištěný metodou nejmenších čtverců byl 7,3% s 95% intervalem spolehlivosti 2,9 až 11,7.

Signifikantní snížení námahou indukované bronchokonstrikce (EIB) bylo prokázáno v 12týdenní studii u dospělých (maximální pokles FEV1 22,33% u montelukastu oproti 32,40% u placeba, doba nutná k zotavení a návratu k hodnotám 5% FEV1 před léčbou 44,22 minut oproti 60,64 minut). Tento účinek se neměnil během celých 12 týdnů trvání studie. Redukce EIB byla rovněž prokázána v krátkodobé studii u dětských pacientů ve věku od 6 do 14 let (maximální pokles FEV1 18,27% oproti 26,11%, doba nutná k zotavení a návratu k 5 % hodnotám FEV1 před léčbou 17,76 minut oproti 27,98 minut). Účinek v obou studiích byl prokázán na konci dávkovacího intervalu s dávkováním jednou denně. U astmatických pacientů citlivých na aspirin současné podávání inhalačních nebo perorálních kortikosteroidů s montelukastem v porovnání s placebem signifikantně zlepšilo kontrolu astmatu (FEV1 - změna v porovnání se stavem před léčbou 8,55% oproti -1,74% a snížení celkové potřeby beta-agonistů -27,78% oproti 2,09% v porovnání se stavem před léčbou).

.2

Farmakokinetické vlastnosti Absorpce Montelukast se po perorálním podání rychle vstřebává. Po podání potahovaných tablet s obsahem 10 mg účinné látky bylo u dospělých nalačno dosaženo průměrné maximální plazmatické koncentrace (Cmax) za 3 hodiny (Tmax ) po podání. Průměrná biologická dostupnost po perorálním podání je 64 %. Obvyklá potrava biologickou dostupnost po perorálním podání a Cmax neovlivňuje. Bezpečnost a účinnost byly prokázány v klinických studiích, ve kterých se podávaly 10 mg potahované tablety bez ohledu na dobu požití jídla. U žvýkacích tablet s obsahem 5 mg montelukastu byla u dospělých nalačno dosažena maximální koncentrace (Cmax) za 2 hodiny po podání. Průměrná biologická dostupnost po perorálním podání je 73 % a podáním standardní stravy se snižuje na 63%. U žvýkacích tablet s obsahem 4 mg montelukastu byla u dětských pacientů ve věku 2 až 5 let nalačno dosažena maximální koncentrace (Cmax) za 2 hodiny po podání. Průměrná maximální koncentrace Cmax je o 66% vyšší, zatímco průměrná minimální koncentrace Cmin je nižší než u dospělých, kterým byly podány tablety 10 mg. Distribuce Montelukast je vázán z více než 99 % na plazmatické bílkoviny. Distribuční objem se za ustáleného stavu pohybuje od 8 do 11 litrů. Studie na potkanech s radioaktivně značeným montelukastem prokázaly, že látka přechází jen minimálně přes hematoencefalickou bariéru. Po 24 hodinách po podání byla i v ostatních tkáních koncentrace radioaktivně značeného materiálu minimální.

7/10

Biotransformace Montelukast je extenzivně metabolizován. Ve studiích, ve kterých byly dospělým a dětem podávány dávky v terapeutickém rozmezí, nebyly plazmatické koncentrace metabolitů montelukastu za ustáleného stavu detekovatelné. In vitro studie s použitím lidských jaterních mikrozomů naznačily, že se na metabolizmu montelukastu podílí cytochrom P 450 3A4, 2A6 a 2C9. Na základě dalších in vitro výsledků s lidskými jaterními mikrozomy se ukázalo, že terapeutické koncentrace montelukastu v plazmě neinhibují žádný z cytochromů P 450 3A4, 2C9, 1A2, 2A6, 2C19 nebo 2D6. Příspěvek metabolitů k terapeutickému účinku montelukastu je minimální. Eliminace U dospělého zdravého jedince se plazmatická clearance montelukastu pohybuje okolo 45 ml/ min. Po perorálním podání radioaktivně značeného montelukastu bylo 86 % radioaktivity stanoveno v 5denních sběrech stolice a < 0,2 % v moči. Tyto poznatky spolu s údaji o biologické dostupnosti po perorálním podání dokazují, že montelukast a jeho metabolity se vylučují téměř výhradně žlučí. Individuální rozdíly u pacientů U starších pacientů a pacientů s lehkou až středně těžkou jaterní insuficiencí není nutná úprava dávkování. Klinická hodnocení přípravku u pacientů s ledvinnou insuficiencí nebyla provedena. Protože se montelukast a jeho metabolity vylučují žlučí, nepředpokládá se u pacientů s ledvinnou insuficiencí nutnost úpravy dávky. Údaje o farmakokinetice montelukastu u pacientů s těžkou jaterní insuficiencí nejsou k dispozici (ChildPugh skóre vyšší než 9). Po vysokých dávkách montelukastu (20- až 60-násobek doporučené dávky pro dospělé) byl pozorován pokles plazmatické koncentrace teofylinu. Tento účinek nebyl pozorován při doporučené dávce 10 mg denně. 5.3

Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti Ve studiích toxicity na zvířatech byly pozorovány menší změny sérových hladin ALT, glukózy, fosforu a triglyceridů, ty však byly přechodné povahy. Příznaky toxicity u zvířat byly zvýšené slinění, gastrointestinální příznaky, řídká stolice a dysbalance elektrolytů. Tyto příznaky se projevily v dávkách odpovídajících více než 17-násobku systémové expozice při klinickém dávkování. U opic se nežádoucí účinky objevily po dávkách od 150 mg/kg/den (více než 232-násobek systémové expozice pozorované při klinické dávce). Ve studiích na zvířatech montelukast neovlivňoval fertilitu nebo reprodukci při systémové expozici převyšující klinickou systémovou expozici více než 24-krát. Ve fertilitní studii na samicích potkanů byl při dávce 200 mg/kg/den (více než 69-násobek klinické systémové expozice) pozorován mírný pokles tělesné hmotnosti mláďat. Ve studii na králících byl v porovnání s kontrolní skupinou zvířat pozorován vyšší výskyt nekompletní osifikace při systémové expozici více než 24-krát vyšší než systémová expozice při klinické dávce. U potkanů nebyly abnormality pozorovány. Montelukast prostupuje placentární bariérou a je vylučován do mateřského mléka zvířat. Po jednorázovém perorálním podání sodné soli montelukastu myším a potkanům v dávce až 5000 mg/kg (15 000 mg/ m2 u myší a 30 000 mg/m2 u potkanů), což byla nejvyšší zkoušená dávka, nebylo pozorováno žádné úmrtí. Tato dávka odpovídá 25000-násobku doporučené denní dávky u člověka (při váze dospělého pacienta 50 kg). Bylo zjištěno, že montelukast není pro myši při dávkách až 500 mg/kg/den (přibližně více než 200násobek systémové expozice) fototoxický při UVA, UVB nebo viditelném světle. U hlodavců nebyl montelukast v in vitro a in vivo testech ani mutagenní, ani tumorigenní.

8/10

6.

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1

Seznam pomocných látek mannitol mikrokrystalická celulosa hyprolosa žlutý oxid železitý (E172) sodná sůl kroskarmelosy třešňové aroma (maltodextrin, modifikovaný škrob) aspartam (E951) magnesium-stearát (E572)

6.2

Inkompatibility Neuplatňuje se.

6.3

Doba použitelnosti 2 roky.

6.4

Zvláštní opatření pro uchovávání Uchovávejte při teplotě do 25° C v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem a vlhkostí.

6.5

Druh obalu a velikost balení 5 mg žvýkací tableta: Baleno v OPA/Al/PVC//Al blistru. Velikost balení: 14, 20, 28, 30, 50, 56, 84, 98 a 100 tablet. Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. 4 mg žvýkací tableta: Baleno v OPA/Al/PVC//Al blistru. Velikost balení: 14, 20, 28, 30, 50, 56 a 84 tablet. Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6

Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním Žádné zvláštní požadavky.

7.

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI Gedeon Richter Plc. 1103 Budapešť, Gyömrői út 19-21, Maďarsko

8.

REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

Eonic 4 mg žvýkací tablety

14/599/09-C

Eonic 5 mg žvýkací tablety

14/600/09-C

9/10

9.

DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

12.8.2009 10.

DATUM REVIZE TEXTU

29.1.2011

10/10