Příloha č. 3 k rozhodnutí o prodloužení registrace sp.zn. sukls19853/2007 SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU HALOPERIDOL-RICHTER injekční roztok 5x1ml/5mg 2. KVALITATIVNÍ I KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Injekční roztok HALOPERIDOL-RICHTER obsahuje 5 mg haloperidolu v 1 ml. Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 3. LÉKOVÁ FORMA Injekční roztok. Popis přípravku: čirý, bezbarvý až slabě nazelenalý roztok. 4. KLINICKÉ ÚDAJE 4.1. Terapeutické indikace Dospělí Jako neuroleptikum při následujících stavech:
Bludy a halucinace při: -
akutní a chronické schizofrenii,
-
paranoe,
-
akutní zmatenosti, alkoholismu (Korsakovův syndrom).
Poruchy osobnosti (paranoidní, schizoidní, „hraniční“ osobnosti).
Jako psychomotorická antiagitační látka při následujících stavech: -
Mánie a hypománie, alkoholismus.
-
Poruchy osobnosti: kompulzívní, paranoidní a hraniční.
-
Agitovanost, agresivita a nutkání na toulání ve starším věku.
-
Mentální a behaviorální poruchy jako je agresivita, hyperaktivita, sebepoškozování u pacientů s mentálními poruchami a u osob s organickým poškozením mozku.
1/10
-
Jako doplněk ke krátkodobé léčbě středně těžké až těžké psychomotorické agitovanosti, excitace, násilného nebo nebezpečného impulzivního chování.
-
Choreatické pohyby.
-
Singultus (škytavka), pokud úlevu nepřinášejí jiné prostředky.
-
Tiky, Gilles de la Touretteův syndrom.
Jako antiemetikum při: Nauzee a zvracení různého původu. Haloperidol je lékem volby, pokud klasické přípravky proti nauzee a zvracení nebyly účinné. Přípravek je určen jen pro dospělé. 4.2 Dávkování a způsob podání Níže uvedené dávkování představuje pouze obecné vodítko. Vždy je třeba se snažit o dávkování v závislosti na reakci pacienta. To často vyžaduje titraci dávky postupným zvyšováním v akutní fázi a postupné snižování dávky v udržovací fázi tak, aby se zjistila minimální účinná dávka. Vysoké dávky se smějí podávat pouze pacientům, kteří nedostatečně reagují na nižší dávkování. Nižší dávka haloperidolu může být třeba u pacientů starších, oslabených nebo těch, u kterých byly hlášeny nežádoucí účinky po neuroleptikách. Je třeba snížit počáteční dávku na polovinu a tuto postupně zvyšovat k dosažení optimální odpovědi. Není určeno k parenterální aplikaci u dětí! U dětí se užívá jen haloperidol v perorálních kapkách. Injekční roztok haloperidolu se doporučuje podat jen tam, kde není perorální podání z nějakých důvodů možné, např. při značném neklidu a při odmítání perorálního přívodu léku. Dospělí: Jako neuroleptikum
Akutní fáze: akutní epizody schizofrenie, psychózy, delirium tremens, akutní paranoa, akutní zmatenost, Korsakovův syndrom: 2 až 10 mg i.v. nebo i.m., dávku je možné každých 4-8 hodin opakovat (v závislosti na terapeutické odpovědi). Závažně postižení pacienti mohou vyžadovat zvýšení dávky až na 18 mg/den. Ojediněle v závažných případech je možné podat úvodní dávku až 18 mg. Jakmile je to možné, je třeba podávat haloperidol perorálně. Biologická dostupnost perorálně podaného haloperidolu představuje 60% intramuskulárního.
Jako psychomotorická antiagitační látka Akutní fáze: mánie, delirium, poruchy osobnosti, poruchy chování a charakteru, singultus, choreatické pohyby, tiky, Gilles de la Touretteův syndrom: 2 až 10 mg i.v. nebo i.m. Jakmile je to možné, je třeba podávat haloperidol perorálně. Jako antiemetikum: 0,5 až 2 mg i.v. nebo i.m. Starší pacienti:
2/10
Terapii je třeba zahájit polovičním dávkováním oproti dávkám uvedeným pro dospělé; dávky se pak upravují podle reakce pacienta. Zvláštní pozornost je třeba věnovat v případě poškození jaterní funkce, kdy je třeba dávky snížit. 4.3 Kontraindikace
Přecitlivělost na haloperidol a pomocné látky přípravku nebo na jiné deriváty butyrofenonu.
Komatózní stavy.
Deprese CNS vyvolané alkoholem nebo jinými centrálně tlumivými látkami.
Extrapyramidové onemocnění spojené se svalovou rigiditou a sníženou mobilitou (Parkinsonova choroba, léze bazálních ganglií).
Klinicky významné kardiální onemocnění (např. nedávný infarkt myokardu, dekompenzované srdeční selhání, srdeční arytmie léčené antiarytmiky třídy Ia a III), prodloužení QT C intervalu, ventrikulární arytmie nebo torsade de pointes v anamnéze, bradykardie nebo 2/3 srdeční blokáda, nekorigovaná hypokalemie, jiné léky prodlužující interval QT.
Injekční roztok haloperidolu je kontraindikován u dětí a mladistvých do 18 let věku.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití Maligní neuroleptický syndrom V souvislosti s podáváním antipsychotik byl hlášen maligní neuroleptický syndrom (charakterizovaný hypertermií, generalizovanou svalovou rigiditou, autonomní nestabilitou, alterovaným vědomím a zvýšenou hladinou kreatinfosfokinázy). Dalšími příznaky může být myoglobinurie (rhabdomyolýza) a akutní renální selhání. Pokud se tyto příznaky vyskytnou, je třeba okamžitě vysadit antipsychotickou léčbu a nasadit vhodnou podpůrnou léčbu (např. Dantrolen i.v infuze). Kardiovaskulární účinky U psychiatrických pacientů léčených antipsychotiky, včetně haloperidolu, byla vzácně popsána náhlá úmrtí. Protože při terapii haloperidolem bylo pozorováno prodloužení intervalu QT, doporučuje se opatrnost v situacích, o kterých je známo, že mohou interval QT prodloužit (srdeční onemocnění, subarachnoidální krvácení, metabolické abnormality jako hypokalemie, hypokalcemie, hypomagnesemie, abúzus alkoholu a podávání přípravků vedoucích k prodlužení QT) a to zvláště tehdy, pokud je haloperidol podáván parenterálně. Před léčbou je třeba provést EKG vyšetření (viz bod 4.3). Během léčby je třeba potřebu EKG vyšetření individuálně hodnotit. Je třeba opatrnosti u pacientů (EKG a hladiny draslíku) se subarachnoidálním krvácením, hladovějících, požívajících alkohol a s nekorigovanou elektrolytovou nerovnováhou, zvláště na začátku léčby, aby bylo dosaženo ustálených plasmatických hladin. Elektrolytová nerovnováha může zvýšit riziko ventrikulárních arytmií, proto je doporučeno pravidelné monitorování elektrolytů. Během léčby je třeba v případě prodloužení intervalu QT dávku snížit a léčbu haloperidolem je třeba přerušit, pokud interval QT přesáhne 500 ms. Je doporučeno pravidelné monitorování hladiny elektrolytů, zvláště u pacientů léčených diuretiky a v případě přidružených onemocnění.
3/10
Cerebrovaskulární příhody V randomizovaných, placebem kontrolovaných studiích u pacientů s demencí léčených některými atypickými antipsychotiky bylo pozorováno přibližně 3-násobné zvýšení rizika vzniku cerebrovaskulárních nežádoucích příhod. Mechanismus tohoto zvýšení rizika není známý. U ostatních antipsychotik nebo jiných skupin pacientů nelze toto zvýšené riziko vyloučit. Haloperidol by měl být používán s opatrností u pacientů s rizikovými faktory mozkové mrtvice. Venózní tromboembolismus V souvislosti s užíváním antipsychotik se vyskytly případy žilního tromboembolismu (VTE). Vzhledem k tomu, že u pacientů léčených antipsychotiky jsou často přítomny získané rizikové faktory pro VTE, měly by být před i během léčby přípravkem Haloperidol-Richter, injekční roztok tyto rizikové faktory rozpoznány a následně by měla být uplatněna preventivní opatření. Zvýšená úmrtnost u starších pacientů s demencí Data ze dvou velkých observačních studií ukázala, že starší pacienti s demencí léčení antipsychotiky mají mírně zvýšené riziko úmrtí ve srovnání s těmi, kteří antipsychotika neužívají. Z dostupných dat však nelze spolehlivě odhadnout přesnou míru rizika a i jeho příčina zůstává neznámá. Přípravek Haloperidol-Richter, injekční roztok není určen k léčbě poruch chování způsobených demencí. Jiné Protože se haloperidol metabolizuje v játrech, doporučuje se opatrnost u pacientů s onemocněním jater. Během dlouhodobé léčby je doporučené kontrolovat krevní obraz a jaterní funkce. Zvýšené opatrnosti je třeba při podávání haloperidolu pacientům, o kterých je známo, že jsou pomalí metabolizátoři CYP2D6 a kterým jsou podávány inhibitory cytochromu P450. Je třeba se vyhnout současnému podávání antipsychotik. Bylo hlášeno, že haloperidol může být spouštěčem pro vznik křečí. Proto je třeba opatrnosti u pacientů trpících epilepsií a za okolností predisponujících ke vzniku křečí (tj. odnětí alkoholu, poranění mozku). Tyroxin může zvyšovat toxicitu haloperidolu. Haloperidol se proto u pacientů s hyperthyreózou smí podávat jen s velkou opatrností. U těchto pacientů se musí antipsychotická terapie haloperidolem vždy kombinovat s přiměřenou thyreostatickou léčbou. U schizofrenie může být nástup účinku neuroleptika opožděn. Také po odnětí léků se příznaky recidivy objeví až po několika týdnech až měsících. Akutní abstinenční příznaky z odnětí (nauzea, zvracení, nespavost) se objevily velmi vzácně po náhlém ukončení aplikace vysokých dávek neuroleptik. Může se objevit relaps, a proto se doporučuje ukončovat terapii pozvolným snižováním dávek. Tak jako jiná neuroleptika se ani haloperidol nemá podávat samotný tam, kde převládá deprese. Tam kde se projevuje zároveň deprese a psychóza, je třeba haloperidol kombinovat s antidepresivem (haloperidol může ovlivňovat metabolismus tricyklických antidepresiv). Pokud je nutné léčit pacienta také antiparkinsonikem, může se po ukončení přívodu haloperidolu v podávání antiparkinsonika pokračovat, jestliže se zvolené antiparkinsonikum vylučuje rychleji než haloperidol, aby se zabránilo rozvoji nebo zhoršení extrapyramidových příznaků. Při současné terapii anticholinergiky (včetně antiparkinsonik) a haloperidolem se může zvýšit nitrooční tlak. Zvýšené opatrnosti je třeba pacientů s renálním selháním a feochromocytomem.
4/10
Po smíchání s infuzním roztokem může být přípravek použit následovně: Chlorid sodný 0,9%: 2 hodiny Ringerův roztok: 4 hodiny. Glukosa, glukosa s kaliem: 8 hodin. 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce Tak jako všechna neuroleptika může i haloperidol prohloubit útlum centrálního nervstva vyvolaný jinými centrálně tlumivými látkami včetně alkoholu, hypnotik, sedativ nebo silných analgetik. Současné užití může vést i k depresi respirační funkce. Zesílený centrální účinek byl také pozorován při kombinaci s methyldopou. Haloperidol může snižovat antiparkinsonské působení levodopy. Haloperidol zvyšuje účinek tricyklických antidepresiv, protože inhibuje metabolismus tricyklických antidepresiv a zvyšuje tak plasmatické hladiny a toxicitu těchto látek (anticholinergický účinek, kardiovaskulární toxicita). Metabolické inhibitory cytochromu P450, zvláště CYP2D6, mohou zvýšit hladinu haloperidolu. Ve farmakokinetických studiích bylo zjištěno mírné až středně výrazné zvýšení hladin haloperidolu, jestliže se společně s haloperidolem podávaly následující látky: chinidin, buspiron, fluoxetin. Při těchto kombinacích může být nutné snížit dávkování haloperidolu. Současné podávání enzymových induktorů (např. karbamazepinu, fenobarbitalu, rifampicinu) výrazně snižuje plasmatické hladiny haloperidolu. Proto může být třeba při kombinaci s těmito látkami dávkování haloperidolu podle potřeby zvýšit. Po ukončení aplikace těchto enzymových induktorů pak bývá nutné dávky haloperidolu opět snížit. Při současném podávání lithia a haloperidolu byly vzácně hlášeny tyto příznaky: encefalopatie, extrapyramidové příznaky, tardivní dyskineze, maligní neuroleptický syndrom, poruchy mozkového kmene, akutní mozkový syndrom a kóma. Většina těchto projevů byla reverzibilní. Není jasné, zda představují vyhraněnou klinickou jednotku. Přesto se doporučuje u pacientů léčených současně lithiem a haloperidolem ukončit terapii okamžitě, jakmile by se tyto příznaky objevily. Bylo hlášeno antagonické působení vůči antikoagulačnímu účinku fenindionu. Haloperidol může antagonizovat alfa-účinek sympatomimetik, např. adrenalinu, a může vyvolat inverzi hypotenzivních účinků některých adrenergních blokátorů, jako např. guanethidinu. Je kontraindikováno současné podávání antiarytmik třídy Ia (chinidin, dihydrochinidin, disopyramid), antiarytmik třídy III (amiodaron, sotalol, dofetilid, ibutilid), některých neuroleptik (thioridazin, chlorpromazin, levomepromazin, trifluperazin, sulprid, amylsulprid, triaprid, pimozid, droperidol) a bepridilu, cisapridu, difemanilia, erythromycinu i.v., mizolastinu, vinkaminu i.v., oxidu arsenitého, levacetylmethadolu, mesoridazinu, glatifloxacinu, dolansetron-mesylátu, meflochinu, sertindolu, anestetik, indometacinu, metoklopramidu, a cimetidinu. Důvodem je vysoké riziko ventrikulárních arytmií, zvláště torsade de pointes. Velké riziko ventrikulárních arytmií, zvláště torsade de pointes znamená také současné podání halofantrinu, pentamidinu, sparfloxacinu a moxifloxacinu. Velké riziko vzniku ventrikulárních arytmií, zvláště torsade de pointes, znamená také současné podání diltiazemu, verapamilu, beta-blokátorů, klonidinu, guanfacinu, digitalisu, anticholinesteráz (donepezil, rivastigmin, takrin, galantamin, pyridostigmin, neostigmin). Pokud je současné podání těchto látek absolutně nezbytné, je třeba to provést za klinického dohledu a kontinuálního monitorování EKG. Současné podání léčiv, které způsobují hydroelektrické poruchy, a haloperidolu může zvýšit riziko ventrikulárních arytmií (viz bod 4.4). 5/10
Hypokalemizující látky jako jsou hypokalemizující diuretika, iritační laxativa, amfotericin B i.v., glukokortikoidy, tetrakosaktid vykazují velké riziko vzniku ventrikulárních arytmií, zvláště torsade de pointes. Před podáním těchto léků se doporučuje korekce hypokalemie, klinický dohled a kontinuální monitorování EKG. Může být potřeba zvýšit dávku antikonvulziv vzhledem ke sníženému prahu pro vznik křečí. Při současném podání haloperidolu a anestetik, může dojít k hypotenzi. Proto je třeba se vyhnout této kombinaci. Hypotenze se také může vyskytnout při současném užití haloperidolu a antihypertenziv. Kombinace indometacinu a haloperidolu může způsobit závažnou ospalost. Metoklopramid zvyšuje riziko vzniku extrapyramidových příznaků. 4.6 Těhotenství a kojení Haloperidol neprokázal signifikantní zvýšení fetálních anomálií ve velkých populačních studiích. U lidí se v ojedinělých případech popisují fetální defekty po expozici plodu účinkům haloperidolu většinou v kombinaci s jinými léky. Haloperidol se v průběhu těhotenství smí podat pouze po pečlivém zvážení očekávaného prospěchu a možného rizika pro plod. Haloperidol se vylučuje mateřským mlékem. U kojenců matek léčených haloperidolem byly popsány extrapyramidové příznaky. Kojení je možné dovolit jen v případě, že výhody jasně převáží nad možnými riziky. 4.7. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje Na počátku léčby haloperidolem je řízení motorových vozidel a obsluha strojů zakázána. Může se objevit jistý stupeň sedace nebo poruchy pozornosti, zvláště při vyšších dávkách a na počátku léčby, což může být potencováno alkoholem nebo jinými látkami tlumícími CNS. Vyšší dávky haloperidolu snižují schopnost řídit motorové vozidlo a obsluhovat stroje. Po středních a nižších dávkách je třeba pacienta upozornit, že tyto činnosti nesmí provádět do té doby, dokud tento zákaz na základě zhodnocení účinku léku na pacienta lékař nezmění nebo nezruší. Po dobu podávání haloperidolu a jeho účinku je zakázána konzumace alkoholických nápojů. 4.8 Nežádoucí účinky Po nižších dávkách haloperidolu (1 až 2 mg denně) nejsou nežádoucí účinky časté; pokud vzniknou, bývají mírné a přechodné. Vyšší dávky vyvolávají nežádoucí účinky častěji. Poruchy krve a lymfatického systému Ojediněle byl hlášen mírný, obvykle přechodný pokles počtu krevních buněk. Vzácně byla hlášena agranulocytóza, trombocytopenie a přechodná leukopenie, obvykle při podání haloperidolu spolu s jinými léky. Poruchy imunitního systému Hypersenzitivní reakce včetně anafylaktické reakce. Endokrinní poruchy Hormonální účinky antipsychotik a neuroleptik zahrnují hyperprolaktinemii. Poruchy metabolismu a výživy 6/10
Příležitostně bylo hlášeno snížení chuti k jídlu, velmi vzácně hypoglykemie a nepřiměřená sekrece antidiuretického hormonu. Psychiatrické poruchy Jsou hlášeny příležitostně a zahrnují: depresi, agitaci, nespavost, stav zmatenosti, patrnou exacerbaci psychotických symptomů (včetně halucinací), sexuální dysfunkce. Poruchy nervového systému Neurologické nežádoucí účinky jsou nejčastější: sedace, bolest hlavy, záchvaty typu grand mal, závratě, spavost. Extrapyramidové příznaky Tak jako po všech neuroleptikách se i po haloperidolu mohou objevit extrapyramidové příznaky, např. tremor, svalová rigidita, zvýšená salivace, bradykineze, akineze, akatizie, dystonie, okulogyrická krize a dystonická reakce laryngu. V případě potřeby je možné předepsat antiparkinsonika anticholinergního typu; nemají se však předepisovat rutinně jako preventivní opatření, protože by mohla snížit účinnost haloperidolu. Tardivní dyskineze Po haloperidolu, tak jako po všech ostatních antipsychotikách, se u některých pacientů může objevit tardivní dyskineze po dlouhodobé terapii nebo po ukončení aplikace látky. Syndrom charakterizují zejména rytmické mimovolní pohyby jazyka, obličeje, úst nebo čelistí. Manifestace může být u některých pacientů trvalá. Jemné červovité pohyby jazyka mohou představovat časný projev tardivní dyskineze. Celý syndrom může být maskován při opětovném zahájení terapie, při zvyšování dávky anebo při přechodu na jiné antipsychotikum. Léčbu je třeba co nejdříve ukončit. Maligní neuroleptický syndrom Podobně jako po jiných antipsychotikách se i po haloperidolu může vyvinout maligní neuroleptický syndrom (NMS) - vzácná idiosynkratická reakce charakterizovaná hypertermií, generalizovanou svalovou rigiditou, nerovnováhou autonomního nervového systému, poruchami vědomí, komatem a zvýšenými plasmatickými hladinami kreatinfosfokinázy CPK. K časným příznakům syndromu patří často hypertermie. V těchto případech je třeba terapii antipsychotikem okamžitě ukončit a doporučuje se zahájit podpůrnou terapii a pečlivé monitorování pacienta. Poruchy oka Příležitostně se může vyskytnout rozmazané vidění a okulogyrická krize. U starších osob se může vyskytnout ataka glaukomu s uzavřeným úhlem. Srdeční poruchy Příležitostně byla hlášena tachykardie, ventrikulární arytmie, včetně fibrilace komor a komorové tachykardie a srdeční zástavy, převážně během parenterálního užití haloperidolu. Vyskytly se případy náhlé nevysvětlené smrti. Tyto nežádoucí účinky se vyskytují častěji při podávání vyšších dávek a u predisponovaných pacientů. Cévní poruchy V souvislosti s antipsychotiky byly hlášeny případy venózního embolismu, včetně plicní embolie a infarktu a případy hluboké žilní trombózy – frekvence není známá. Příležitostně byla hlášena hypotenze, méně častěji hypertenze. 7/10
Gastrointestinální poruchy Byla hlášena nauzea, zvracení, dyspepsie, sucho v ústech, hypersalivace a zácpa. Poruchy jater a žlučových cest Byly hlášeny izolované případy abnormální funkce jater nebo hepatitidy (nejčastěji cholestatické), žloutenka. Poruchy kůže a podkožní tkáně Příležitostně se může vyskytnout hyperhidróza. Vzácně byly pozorovány hypersenzitivní reakce jako je kožní vyrážka, kopřivka, fotosenzitivní reakce, exfoliativní dermatitida a erythema multiforme. Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně Může se vyskytnout svalová rigidita. Poruchy ledvin a močových cest Příležitostně se může vyskytnout retence moči. Poruchy reprodukčního systému a prsu Může se vyskytnout oligo- nebo amenorhea, galaktorhea, a gynekomastie. Příležitostně se může vyvinout priapismus, erektilní dysfunkce, poruchy ejakulace. Celkové poruchy a reakce v místě aplikace Mohou se vyskytnout periferní otoky. Vyšetření Kolísání tělesné teploty, snížená hladina antidiuretického hormonu v krvi, prodloužení QT na EKG, torsade de pointes, snížení počtu červených krvinek, snížení počtu bílých krvinek, snížení hmotnosti, zvýšení hmotnosti. 4.9 Předávkování Manifestuje se zesílením známých farmakologických účinků a nežádoucích účinků haloperidolu. Nejvýraznější projevy jsou těžké extrapyramidové příznaky (svalová rigidita, generalizovaný anebo lokalizovaný tremor), hypotenze, sedace. Může vzniknout i hypertenze. Vzácně komatózní stav, respirační deprese s hypotenzí a šokovým stavem, ventrikulární arytmie - někdy s prodloužením intervalu QT a křeče. Terapie předávkování: specifické antidotum není známo a proto je terapie převážně podpůrná. U komatózních pacientů je třeba udržovat průchodné dýchací cesty orofaryngeální nebo endotracheální intubací, respirační deprese někdy vyžaduje řízené dýchání. Při hypotenzi a oběhovém kolapsu se podávají intravenózně tekutiny, plasma nebo koncentrovaný albumin, případně vasopresorické látky jako je dopamin nebo noradrenalin (adrenalin se použít nesmí). Při těžkých extrapyramidových příznacích se podávají centrální cholinergika po dobu několika týdnů; vysazovat se musí opatrně, aby se předešlo relapsu extrapyramidových příznaků. Je třeba monitorovat EKG a vitální funkce, dokud se EKG nevrátí k normě. Těžké arytmie vyžadují terapii antiarytmiky. 5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 5.1 Farmakodynamické vlastnosti Farmakoterapeutická skupina: antipsychotika, deriváty butyrofenonu. ATC skupina: N05AD01.
8/10
Haloperidol je neuroleptikum ze skupiny butyrofenonů. Působí jako mohutný antagonista dopaminových receptorů v CNS a řadí se proto mezi silná incizívní neuroleptika. Antihistaminové ani anticholinergní účinky haloperidol nemá. Přímým důsledkem centrálního antidopaminového působení haloperidolu je incizívní účinek na deluze a halucinace (snad ovlivněním mezokortikálních a limbických struktur) a ovlivnění bazálních ganglií (nigrostriatální dráhy). Haloperidol vyvolá výrazný psychomotorický útlum; to vysvětluje příznivé působení látky při mánických stavech a jiných syndromech s agitovaností (viz bod 4.1). Ovlivnění bazálních ganglií se považuje za příčinu motorických extrapyramidových nežádoucích účinků (dystonie, akathizie a parkinsonských příznaků). Antidopaminové působení v oblasti chemorecepční zóny pro zvracení ("trigger zone") vysvětluje antiemetický účinek a potlačení nauzey haloperidolem. Perifernějšího původu je relaxace sfinkterů GIT a zvýšený výdej prolaktinu (inhibicí PIF, faktoru inhibujícího prolaktin, na úrovni adenohypofýzy). 5.2 Farmakokinetické vlastnosti Po i.m. podání dosahuje haloperidol maximální hladiny v plasmě zhruba za 20 minut. (Po p.o. podání je biologická dostupnost haloperidolu 60 až 70% a maximální hladiny je dosaženo za 2 až 6 hodin.) Na plasmatické proteiny se váže z 92%. Distribuční objem za rovnovážného stavu je veliký, 7,9 + 2,5 kg. Průměrný eliminační poločas v plasmě je po i.m. podání 21 hodin (v rozsahu 13 až 36 h), po p.o. podání 24 hodiny (v rozsahu 12 až 38 h). Soudí se, že pro terapeutickou účinnost látky je potřebná plasmatická koncentrace haloperidolu v rozsahu od 4 μg/ml do maximální hraniční hodnoty 20 až 25 μg/ml. Haloperidol snadno proniká hematoencefalickou bariérou. Interindividuální (nikoli však intraindividuální) variabilita plasmatických koncentrací haloperidolu a většiny jeho farmakokinetických parametrů je veliká. Tak jako u mnoha jiných látek metabolizovaných v játrech lze tuto skutečnost částečně vyložit rozdílnou aktivitou oxidoredukčních pochodů v játrech; redukcí ztrácí molekula haloperidolu farmakodynamickou účinnost. Další metabolické změny jsou oxidativní N-dealkylace a glukuronidace. Také tyto metabolity jsou farmakodynamicky neúčinné. Haloperidol a jeho metabolity se vylučují močí (40%) a stolicí (60%); jen asi 1% podané dávky se močí vyloučí v nezměněné formě. 5.3. Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti Haloperidol je látka používaná klinicky již po dlouhá léta a nové experimentální údaje nejsou k dispozici. 6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 6.1 Seznam pomocných látek Kyselina mléčná, voda na injekci. 6.2 Inkompatibility Studie kompatibility nejsou k dispozici, a proto tento léčivý přípravek nesmí být mísen s žádnými dalšími léčivými přípravky. 6.3 Doba použitelnosti 5 let 9/10
6.4. Zvláštní opatření pro uchovávání Uchovávejte při teplotě do 25 oC, vnitřní obal v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem. 6.5 Druh obalu a velikost balení Druh obalu: OPC ampule z bezbarvého skla s modrým bodem v místě zlomu, o objemu 1 ml, papírová krabička Velikost balení: 5 x 1 ml. 6.6. Zvláštní opatření pro likvidaci Všechen nepoužitý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky. 7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI Gedeon Richter Plc., Gyömrői út 19-21, 1103 Budapešť, Maďarsko 8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO 68/790/92-S/C 9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/ PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 18.12.1992 / 6.10.2010 10. DATUM REVIZE TEXTU 6.10.2010
10/10
