Sp.zn. sukls156983/2014 SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 1.
NÁZEV PŘÍPRAVKU
TRANDOLAPRIL-RATIOPHARM 2 mg TRANDOLAPRIL-RATIOPHARM 4 mg 2.
KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
1 tobolka obsahuje trandolaprilum 2 mg a 4 mg. Pomocné látky se známým účinkem: Trandolapril 2 mg: monohydrát laktosy 24 mg, oranžová žluť (E110) 1,26 mg Ttrandolapril 4 mg: monohydrát laktosy 24 mg Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 3.
LÉKOVÁ FORMA
Tvrdá tobolka. Vzhled přípravku: 2 mg: světle červená tobolka velikosti 2 obsahující bílý prášek 4 mg: oranžová tobolka velikosti 2 obsahující bílý prášek 4. KLINICKÉ ÚDAJE 4.1 Terapeutické indikace Mírná nebo středně těžká hypertenze Dysfunkce levé komory po infarktu myokardu Bylo prokázáno, že trandolapril zlepšuje přežívání po infarktu myokardu u pacientů s dysfunkcí levé komory (ejekční frakce 35 %) s projevy srdečního selhání i bez nich a/s reziduální ischemií i bez ní. Dlouhodobá léčba trandolaprilem významně snižuje celkovou mortalitu, zejména kardiovaskulární. Významně se snižuje riziko náhlé smrti a výskyt závažného či rezistentního srdečního selhání. Symptomatická léčba městnavého srdečního selhání. 4.2 Dávkování a způsob podání Tobolky Trandolapril-ratiopharm nejsou určeny pro úvodní léčbu nebo úpravu léčby a u pacientů, kteří trpí závažným onemocněním ledvin nebo jater. Tobolky Trandolaprilratiopharm se používají pouze po úpravě dávkování, u pacientů s ustálenou udržovací dávkou 2 mg nebo 4 mg trandolaprilu. Protože nebyly pozorovány žádné interakce trandolaprilu s potravou, může být podáván před jídlem, v jeho průběhu nebo po jídle. Dospělí s normální funkcí ledvin a jater, bez městnavého srdečního selhávání Doporučená úvodní denní dávka při hypertenzi: 0,5 mg trandolaprilu 1x denně. Tuto dávku lze zdvojnásobit po 2 až 4 týdnech, a to v závislosti na reakci pacienta; maximální denní dávka je 4 mg 1x denně. Obvyklá udržovací dávka je 1-2 mg 1x 1/10
denně. Pokud je reakce pacienta na dávku 4 mg nedostačující, pak musí být zvážena kombinovaná léčba. Pacienti s dysfunkcí levé komory po infarktu myokardu U pacientů po infarktu myokardu smí být léčba zahájena až třetí den, denní dávkou 0,5 mg trandolaprilu. Dávka se postupně zvyšuje, až do dosažení maximální denní dávky 4 mg 1x denně. Pokud se projeví symptomy nesnášenlivosti, jako je symptomatická hypotenze, pak se může zvyšování dávky přechodně přerušit. Dojde-li k hypotenzi, pak veškerá podpůrná hypotenzní terapie (např. vazodilatátory, včetně nitrátů a diuretik) musí být pečlivě monitorována a v případě potřeby také dávka těchto léků musí být snížena. Dávka trandolaprilu by měla být snížena pouze tehdy, pokud předchozí opatření nebyla dostatečně účinná nebo nebyla možná. Městnavé srdeční selhání V úvodní fázi se podává nízká dávka, zejména u pacientů s normálním nebo nízkým krevním tlakem. Léčba začíná podáním tobolky 0,5 mg za současného monitorování krevního tlaku. Dávka se postupně zvyšuje na 1-2 mg, maximálně na 4 mg 1x denně. Cílem dlouhodobé léčby je dosáhnout podávání dávky 4 mg jednou denně během několika málo týdnů. V případě hypotenze je třeba zvážit podpůrnou antihypertenzní léčbu a podle možnosti snížit dávkování těchto léků. Dospělí s předchozí léčbou diuretiky Doporučuje se ukončit diuretickou léčbu minimálně 3 dny před začátkem léčby trandolaprilem. Léčba začíná dávkou 0,5 mg trandolaprilu 1x denně, tato dávka může být později zvýšena v závislosti na odpovědi pacienta. V případě potřeby může léčba diuretiky pokračovat později. Pacient musí být monitorován. Dospělí s poruchou funkce ledvin U pacientů s clearance kreatininu mezi 10-30 ml/min je vhodná úvodní dávka 0,5 mg trandolaprilu jednou denně. V případě potřeby může být dávka zvýšena na 1 mg jednou denně.
U pacientů s clearance kratininu ≤ 10 ml/min a u dialyzovaných pacientů se podává dávka 0,5 mg trandolaprilu jednou denně. U těchto pacientů je nezbytné monitorovat hladiny kalia a kreatininu v séru.
Dospělí s poruchou funkce jater Léčba začíná dávkou 0,5 mg trandolaprilu a zvyšuje se podle individuální odpovědi pacienta. Neměla by být překročena maximální denní dávka 2 mg. Starší pacienti U starších pacientů s normální funkcí jater a ledvin není třeba upravit dávkování. Jestliže někteří pacienti reagují citlivě na ACE inhibitory, doporučuje se začít léčbu nízkou dávkou a monitorovat krevní tlak a funkci ledvin na začátku léčby. Zvláštní pozornost se musí věnovat starším pacientům s podpůrnou léčbou diuretiky, s městnavým srdečním selháním nebo selháním funkce jater nebo ledvin. Dávka se zvyšuje v závislosti na reakci krevního tlaku. 4.3. Kontraindikace Přecitlivělost na léčivou látku, jiné ACE inhibitory nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1 Dřívější výskyt angioneurotického edému, (např. Quinckeho edém), kterému předcházelo podání ACE inhibitoru Dědičný/idiopatický angioneurotický edém Druhý a třetí trimestr těhotenství (viz body 4.4 a 4.6) Pro nedostatek terapeutických zkušeností nesmí být Trandolapril-ratiopharm podáván dětem. 2/10
Současné užívání Trandolaprilu-ratiopharm s přípravky obsahujícími aliskiren je kontraindikováno u pacientů s diabetes mellitus nebo s poruchou funkce ledvin (GFR < 60 ml/min/1,73 m2) (viz body 4.5 a 5.1)” 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS) Bylo prokázáno, že současné užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo aliskirenu zvyšuje riziko hypotenze, hyperkalemie a snížení funkce ledvin (včetně akutního selhání ledvin). Duální blokáda RAAS pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo aliskirenu se proto nedoporučuje (viz body 4.5 a 5.1). Pokud je duální blokáda považována za naprosto nezbytnou, má k ní docházet pouze pod dohledem specializovaného lékaře a za častého pečlivého sledování funkce ledvin, elektrolytů a krevního tlaku. Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II nemají být používány současně u pacientů s diabetickou nefropatií. Riziko hypotenze a/nebo selhání ledvin Byla zjištěna nadměrná stimulace renin-angiotensin-aldosteronového systému, nejčastěji při snížení vodní a solné bilance (neslaná dieta nebo dlouhodobá terapie diuretiky), renální arteriální stenóze, městnavém srdečním selhání, cirhóze jater s edémem a nebo s ascitem. Inhibicí tohoto systému inhibitorem konvertujícího enzymu může hlavně v počáteční fázi a v průběhu prvních dvou týdnů terapie dojít k těžké hypotenzi a/nebo selhání funkce ledvin. Nadměrná hypotenze může vést k bezvědomí a/nebo k ischemii orgánů postižených arteriálním onemocněním (např. infarkt myokardu, cerebrovaskulární poškození). U všech těchto rizikových pacientů, včetně pacientů s koronárním nebo s cerebrovaskulárním onemocněním je třeba zahájit terapii nižší dávkou trandolaprilu (0,5 mg) a opatrně ji zvyšovat pod lékařským dohledem. Případnou terapii diuretiky je vhodné ukončit nejméně 3 dny před zahájením terapie trandolaprilem a/nebo zahájit terapii dávkou 0,5 mg trandolaprilu denně. Při vzniku hypotenze nebo renálního selhávání v průběhu terapie je nutno buď dávku snížit nebo terapii trandolaprilem a/nebo diuretiky ukončit. Při výskytu těžké hypotenze je nutno položit pacienta naznak, v případě nutnosti zvýšit plazmatický objem intravenózním podáním fyziologického roztoku. Pokud dojde k hypotenzi po zahájení terapie, doporučuje se zvyšovat dávku trandolaprilu s velkou opatrností a to i v případě, že je podávání účinné. Riziko hyperkalémie Během terapie ACE inhibitory se může vyskytnout hyperkalémie, zvláště u pacientů s poškozením ledvin nebo u pacientů s diabetes mellitus a/nebo s dysfunkcí levé komory po akutním infarktu myokardu. Riziko hypoglykémie V prvním měsíci léčby ACE inhibitory musí být pečlivě monitorovány hladiny glykémie u pacientů s cukrovkou léčenými perorálními antidiabetiky nebo insulinem. Angioedém (Quinckeho edém) Zřídka se při terapii ACE inhibitory včetně trandolaprilu vyskytl angioedém obličeje, končetin, rtů, jazyka, hrtanu anebo hrtanové záklopky. Angioedém se obvykle vyskytuje během prvních týdnů po zahájení terapie, jen velmi zřídka se vyskytl při dlouhodobé terapii ACE inhibitory. Pokud se edém vyskytne, je nutno léčbu trandolaprilem přerušit a pacienta monitorovat až do jeho vymizení. Pokud edém postihne pouze obličej, obvykle není nutná jakákoliv terapie. 3/10
Kombinace edému v oblasti obličeje a hrtanu může být fatální. Pokud je postižen jazyk, hltan nebo hrtan, což může mít za následek zúžení dýchacích cest, je nutno podat rychle subkutánně adrenalin 1:1 000 (0,3 až 0,5 ml) a aplikovat další vhodnou léčbu. Po výskytu takové reakce by se nemělo v terapii ACE inhibitorem pokračovat. U pacientů, u nichž se vyskytl Quinckeho edém bez souvislosti s terapií ACE inhibitorem, je při podávání ACE inhibitoru zvýšeno riziko výskytu Quinckeho edému. Neutropenie/agranulocytóza Neutropenie a agranulocytóza byla ve spojitosti s užíváním ACE inhibitorů ve zvýšených dávkách nebo u pacientů se selháním ledvin zjištěna jen vzácně, především pak u pacientů s vaskulárními kolagenózami (např. systémový lupus erythematodes, sklerodemie) a u pacientů léčených imunosupresivy a/nebo u pacientů s vrozeným sklonem k leukopenii. Neutropenie je reverzibilní po ukončení léčby. Nejlepším způsobem, jak předejít tomuto riziku, je přísné dodržování doporučeného dávkování. Pokud bude léčba ACE inhibitory nezbytná u těchto rizikových pacientů, je třeba zvážit pečlivě všechna rizika a prospěch léčby. Kašel Během léčby ACE inhibitory může dojít k rozvoji suchého a neproduktivního kašle, který vymizí po ukončení léčby. Děti U dětí nebyla snášenlivost ani účinnost trandolaprilu stanovena (viz 4.3. Kontraindikace). Starší pacienti Farmakokinetická studie trandolaprilu u pacientů starších 65 let s hypertenzí a funkcí ledvin odpovídající danému věku prokázala, že úprava dávky není nutná. Protože však někteří starší pacienti mohou být zvláště vnímaví na léčbu ACE inhibitory, je na počátku vhodné podávání nízkých dávek a sledování reakce krevního tlaku a renálních funkcí. Těhotenství Během těhotenství by neměla být zahájena léčba ACE inhibitory. S výjimkou pacientek, pro které je dlouhodobá léčba ACE inhibitory nezbytná, by všechny ostatní pacientky měly být v případě plánovaného těhotenství převedeny na jinou antihypertenzní léčbu s lépe ověřenou bezpečností pro těhotenství a plod. V případě, že je těhotenství diagnostikováno, měla by být léčba ACE inhibitory ihned přerušena a je-li potřeba, měla by být zahájena alternativní léčba (viz body 4.3 a 4.6). Selhání ledvin V případě selhání ledvin se dávka snižuje, pokud je clearance kreatininu ≤ 30 ml/min. U pacientů se selháním ledvin se v prvních týdnech léčby doporučuje kontrola renálních funkcí a kalémie. Renovaskulární hypertenze Léčba renovaskulární hypertenze se provádí revaskularizací. Trandolapril může být užitečný pro léčbu pacientů s renovaskulární hypertenzí, kteří čekají na revaskularizaci nebo u nichž tento zákrok není indikován. Zvýšené riziko vážné hypotenze nebo selhání ledvin existuje v případě léčby ACE inhibitory u pacientů s již existující bilaterální stenózou renální arterie nebo stenózou renální arterie v jedné ledvině. Přispívajícím faktorem může být také léčba diuretiky. Selhání funkce ledvin se může vyskytnout v případě lehkých změn kreatininu v séru, a to i u pacientů s unilaterální stenózou renální arterie. Tyto pacienty je třeba při zahájení léčby hospitalizovat a monitorovat. Počáteční dávky jsou nižší a jejich zvyšování je kontrolováno. Léčba diuretiky musí být přerušena a v průběhu prvních týdnů musí být monitorovány renální funkce a kalémie. Selhání jater 4/10
Koncentrace trandolaprilátu v séru jsou zvýšeny, léčba se zahajuje dávkou 0,5 mg, která se upravuje v závislosti na reakci. Hypertrofická aorto-myokardiopatická stenóza Patřičné opatrnosti se musí dbát při podávání ACE inhibitorů pacientům s obstrukcí toku krve z levé komory do aorty. Hemodialýza V průběhu terapie ACE inhibitory nesmí být prováděna dialýza polyakrylonitril-metallylsulfátovou membránou s vysokými průtoky, z důvodu možného nebezpečí anafylaktoidních reakcí, jako jsou pocení v obličeji, zčervenání, hypotenze a dušnost, až po život ohrožující šok. Chirurgie/anestézie V případě chirurgického zákroku či případného použití anestetik s možnými hypotenzními účinky mohou inhibitory angiotensin konvertujícího enzymu vyvolat hypotenzi, kterou lze upravit plazma expandéry. Pokud je použití ACE inhibitorů nezbytné, je nutné dbát při úpravě plazmatického objemu zvýšené opatrnosti. Ostatní U pacientů léčených LDL (lipoproteiny s nízkou denzitou) aferézou za použití dextran sulfátu může dojít k život ohrožující anafylaktoidní reakci. U pacientů podstupujících desenzibilizační terapii proti hmyzím jedům (například včelí nebo vosí bodnutí) může dojít při současném podání ACE inhibitoru k rozvoji život ohrožující anafylaktoidní reakce (například výrazný pokles krevního tlaku, dýchací obtíže, zvracení, alergické kožní reakce). Pacienty, u kterých je LDL aferéza nebo desenzibilizační terapie proti hmyzím jedům nezbytná, je třeba převést z ACE inhibitorů na náhradní přípravky. Pomocné látky Trandolapril-ratiopharm tobolky obsahují monohydrát laktosy. Pacienti s vrozenými problémy galaktózové intolerance, vrozeným deficitem laktázy nebo glukózo-galaktózovou malabsorpcí by tento lék neměli užívat. 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce Potrava Nebyly zjištěny žádné interakce potravy s trandolaprilem. Interakce s jinými léky - Žádné lékové interakce: Ve studiích na zdravých dobrovolnících nebyly pozorovány žádné farmakokinetické interakce s digoxinem, furosemidem, nifedipinem SR, glibenklamidem, propranololem a cimetidinem. Nebyly pozorovány žádné změny při současném podávání trandolaprilu a warfarinu. U pacientů s dysfunkcí levé komory po infarktu myokardu nebyly rovněž zjištěny žádné interakce při podávání trandolaprilu společně s trombolytiky, s acetylsalicylovou kyselinou, betablokátory, antagonisty kalcia, hydráty, antikoagulancii, diuretiky či digoxinem. - Kombinace, které se nedoporučují: Kombinace trandolaprilu s draselnými solemi a s kalium šetřícími diuretiky vede k vzestupu koncentrace draslíku v séru, především při selhání ledvin. Pokud je tato kombinace nezbytná, pak je nutná častá kontrola koncentrace kalia v séru. - Kombinace, které vyžadují zvýšenou pozornost: Diuretika: U některých pacientů s diuretickou léčbou, především u těch, kde tato léčba byla zahájena nedávno, může dojít k výraznému snížení krevního tlaku nebo k prerenálnímu selhání hned na počátku léčby trandolaprilem. Výskyt hypotenzních účinků je nižší v případě ukončení léčby diuretiky, kdy dochází ke zvýšenému 5/10
příjmu solí, několik dní před zahájením léčby nízkými počátečními denními dávkami ACE inhibitoru. Při dalším zvyšování dávky je zapotřebí zvýšená opatrnost. Lithium: Podávání ACE inhibitorů společně s lithiem může vést k redukci exkrece lithia. Plazmatické hladiny lithia musí být často monitorovány. Anestetika: ACE inhibitory mohou zesílit hypotenzní účinek některých anestetik. Narkotika/antipsychotika: Může se objevit posturální hypotenze. Alopurinol, cytostatika, imunosupresiva, systémově podávané kortikoidy nebo prokainamid: Společné podávání s ACE inhibitory může vést ke zvýšenému riziku leukopenie. - Opatření, která je třeba zvážit: Nesteroidní antiflogistika (NSA): Podávání nesteroidních antiflogistik společně s ACE inhibitory může vést ke snížení antihypertenzního účinku ACE inhibitorů. Kromě toho bylo zjištěno, že NSA a ACE inhibitory působí dodatečně na zvýšení kalia v séru, zatímco funkce ledvin může být snížena. Tyto účinky jsou v zásadě reverzibilní a dochází k nim u pacientů s mírnými poruchami ledvin. Antihypertenziva: Zvýšení antihypertenzního účinku ACE inhibitorů. Data z klinických studií ukázala, že duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS) pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích účinků, jako je hypotenze, hyperkalemie a snížená funkce ledvin (včetně akutního renálního selhání) ve srovnání s použitím jedné látky ovlivňující RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1). Sympatomimetika: Mohou snižovat antihypertenzní účinek ACE inhibitorů; pacienti musí být pečlivě monitorováni, aby se potvrdilo, že byl požadovaný účinek dosažen. Antidiabetika: Přestože klinické studie nepotvrdily zvýšené riziko hypoglykémie u pacientů s diabetes mellitus, současné podávání ACE inhibitorů a perorálních antidiabetik či insulinu může znásobit účinek na snížení glukózy v krvi, a tím způsobit riziko hypoglykémie. K těmto jevům dochází nejčastěji v prvních týdnech léčby u pacientů s renálním selháním. Diabetici léčení hypoglykemizujícími léky a trandolaprilem musí být pečlivě monitorováni, a to především při zahájení léčby nebo při zvyšování dávky ACE inhibitorů. 4.6 Těhotenství a kojení
Těhotenství Užívání ACE inhibitorů během prvního trimestru těhotenství se nedoporučuje (viz bod 4.4). Užívání ACE inhibitorů ve druhém a třetím trimestru těhotenství je kontraindikováno (viz body 4.3 a 4.4). Epidemiologické údaje o riziku teratogenity po podávání ACE inhibitorů během prvního trimestru těhotenství nejsou konzistentní, avšak mírně zvýšené riziko nelze vyloučit. Pokud není další léčba ACE inhibitory pro pacientku nezbytná, měly by být všechny ženy, které plánují těhotenství, převedeny na jinou antihypertenzivní léčbu s lépe ověřenou bezpečností pro těhotenství. Je-li zjištěno těhotenství, je nutno ihned ukončit podávání ACE inhibitorů a v případě potřeby je nahradit jinou léčbou. Jsou-li ACE inhibitory podávány během druhého a třetího trimestru těhotenství, působí fetotoxicitu (snížení renálních funkcí, oligohydramnion, opoždění osifikace lebky) a neonatální toxicitu (renální selhání, hypotenzi, hyperkalémii). (Viz bod 5.3). Pokud došlo k expozici ACE inhibitorům po druhém trimestru těhotenství, doporučuje se ultrazvukové vyšetření ledvin a lebky. Děti matek, které užívaly v těhotenství ACE inhibitory, musí být sledovány pro možnou hypotenzi.
Kojení Podávání trandolaprilu během kojení se nedoporučuje, protože nejsou dostupné žádné údaje. Je vhodnější používat jinou léčbu, která má lépe doložený bezpečnostní profil během kojení, 6/10
obzvláště u matek kojících novorozence nebo nedonošené děti. 4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje Léčba hypertenze vyžaduje pravidelnou lékařskou kontrolu pacienta. Během léčby trandolaprilem se mohou vyskytnout různé reakce v závislosti na citlivosti každého pacienta. Proto léčba trandolaprilem může vést ke snížení schopnosti řídit motorová vozidla a obsluhovat těžké stroje. 4.8 Nežádoucí účinky Při hodnocení nežádoucích účinků je použita následná četnost výskytu: - velmi časté (> 1/10); - časté (> 1/100, < 1/10); - méně časté (> 1/1 000, < 1/100); - vzácné (> 1/10 000, < 1/1 000); - velmi vzácné (< 1/10 000); - četnost nehodnocena (nebylo možno ji stanovit z dostupných údajů). Nežádoucí účinky, které byly zjištěny, byly obvykle jen mírné. V dlouhodobých studiích s trandolaprilem byly často pozorovány následující nežádoucí účinky: kašel, bolest hlavy, slabost a závratě. Respirační, hrudní a mediastinální poruchy: Méně časté: suchý, dráždivý kašel a bronchitida. Vzácné: astma, sinusitida, rinitida. Velmi vzácné: bronchospazmus, glositida, sucho v ústech. Kardiovaskulární poruchy: Méně časté: závratě, pocit slabosti, poruchy zraku, zřídka se synkopou. Velmi vzácné: tachykardie, palpitace, poruchy srdečního rytmu, angina pectoris, infarkt myokardu, krátkodobá symptomatická porucha mozkové perfuze, cerebrovaskulární příhoda. Gastrointestinální poruchy: Méně časté: nauzea, epigastrická bolest břicha a trávicí obtíže. Vzácné: zvracení, průjem, zácpa a ztráta chuti k jídlu. Poruchy jater a žlučových cest: Velmi vzácné: cholestatická žloutenka, hepatitida, pankreatitida a ileus. Poruchy kůže a podkožní tkáně: Velmi vzácné: svědění, zčervenání, vyrážka, erythema multiforme, Stevens-Johnsonův syndrom, toxická epidermální nekrolýza, psoriáza, alopecie, bolest svalů a kloubů, eosinofilie, zvýšené titry ANA (antinukleární protilátky), angioneuritický edém. Poruchy ledvin a močových cest Méně časté: poruchy funkce ledvin nebo může dojít k jejich zhoršení až k akutnímu selhání ledvin. Vzácné: proteinurie, která se někdy objevila současně s poškozením funkce ledvin. Poruchy nervového systému: Časté: bolest hlavy, únava. Vzácné: zaujatost, deprese, poruchy spánku, impotence, mravenčení, parestézie, poruchy rovnováhy, zmatenost, tinitus, zastřené vidění, poruchy chuti nebo přechodná ztráta chuti k jídlu. Vyšetření: Vzácné: neutropenie, zvýšená koncentrace urey a kreatininu v plazmě, selhání srdce nebo renovaskulární hypertenze, hyperkalémie nebo pokles koncentrace kalia, zvýšení bílkoviny v moči. 7/10
Velmi vzácné: může dojít ke zvýšení plazmatické koncentrace bilirubinu a jaterních enzymů. 4.9 Předávkování Mezi možné příznaky související s podáváním inhibitorů ACE patří výrazná hypotenze, šok, stupor, bradykardie, poruchy elektrolytů a renální selhání. Pokud došlo k předávkování požitím přípravku v nedávné době, je třeba zvážit vyprázdnění obsahu žaludku. Je třeba monitorovat krevní tlak. Jestliže se vyvine hypotenze, je třeba zvážit zvětšení objemu. 5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 5.1 Farmakodynamické vlastnosti ATC kód: C09A A10 Tobolky Trandolaprilu-ratiopharm obsahují prodrug trandolapril, nepeptidový ACE inhibitor s karboxylovou skupinou, ale bez sulfhydrylové skupiny. Trandolapril je rychle absorbován a poté nespecificky hydrolyzován na účinný, dlouhodobě působící aktivní metabolit trandoprilát. Trandoprilát se pevně a saturačně váže na ACE. Podání trandolaprilu způsobuje pokles koncentrace angiotenzinu II, aldosteronu a síňového natriuretického faktoru a zvyšuje aktivitu reninu a koncentraci angiotenzinu I v plazmě. Trandolapril řídí systém renin-angiotenzin-aldosteron, který hraje hlavní roli v regulaci objemu krve a krevního tlaku a následně má dobrý antihypertenzní účinek. Podávání obvyklých terapeutických dávek trandolaprilu pacientům s hypertenzí vede k signifikantnímu snížení krevního tlaku jak vleže, tak ve stoje. Antihypertenzní efekt je patrný již během jedné hodiny s vrcholem za 8-12 hodin a přetrvává minimálně 24 hodin. Kvalitu trandolaprilu lze doložit výsledky dosaženými při regresi hypertrofie srdce se zlepšením diastolické funkce a zlepšením arteriální compliance u lidí. Nehledě na to, snížení vaskulární hypertrofie bylo potvrzeno také u laboratorních zvířat. Ve dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných studiích (ONTARGET (ONgoing Telmisartan Alone and in combination with Ramipril Global Endpoint Trial) a VA NEPHRON-D (The Veterans Affairs Nephropathy in Diabetes)) bylo hodnoceno podávání kombinace inhibitoru ACE s blokátorem receptorů pro angiotenzin II. Studie ONTARGET byla vedena u pacientů s anamnézou kardiovaskulárního nebo cerebrovaskulárního onemocnění nebo u pacientů s diabetes mellitus 2. typu se známkami poškození cílových orgánů. Studie VA NEPHRON-D byla vedena u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a diabetickou nefropatií. V těchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární ukazatele a mortalitu, ale v porovnání s monoterapií bylo pozorováno zvýšené riziko hyperkalemie, akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem k podobnosti farmakodynamických vlastností jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II. Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotensin II proto nesmí pacienti s diabetickou nefropatií užívat současně. Studie ALTITUDE (Aliskiren Trial in Type 2 Diabetes Using Cardiovascular and Renal Disease Endpoints) byla navržena tak, aby zhodnotila přínos přidání aliskirenu k standardní terapii inhibitorem ACE nebo blokátorem receptorů pro angiotenzin II u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a chronickým onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocněním, nebo obojím. Studie byla předčasně ukončena z důvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární úmrtí a cévní mozková příhoda byly numericky častější ve skupině s aliskirenem než ve skupině s placebem a zároveň nežádoucí účinky a sledované závažné nežádoucí účinky (hyperkalemie, hypotenze a renální dysfunkce) byly častěji hlášeny ve skupině s aliskirenem oproti placebové skupině. 5.2 Farmakokinetické vlastnosti 8/10
Trandolapril je po perorálním podání velmi rychle absorbován. Absorbované množství odpovídá 4060 % podané dávky, příjem potravy nemá na absorpci vliv. Maximální koncentrace v plazmě je dosaženo za 30 minut po podání. Hladina trandolaprilu v plazmě klesá velmi rychle s poločasem kratším než 1 hodina. Trandolapril je hydrolyzován na trandolaprilát, specifický ACE inhibitor. Příjem potravy nemá vliv na množství vytvořeného trandolaprilátu. Maximální koncentrace v plazmě je dosaženo během 46 hodin. Více než 80 % trandolaprilátu je vázáno na plazmatické bílkoviny. Váže se saturačně s vysokou afinitou k ACE. Velká část cirkulujícího trandolaprilátu je také vázána na albumin nesaturačně. Po opakovaném podání trandolaprilu v jedné denní dávce je dosaženo ustáleného stavu asi za 4 dny jak u zdravých dobrovolníků, tak u mladých či starších hypertoniků. Efektivní poločas trandolaprilátu je 16-24 hodin. Terminální poločas eliminace je 47-98 hodin v závislosti na dávce. Tato terminální fáze pravděpodobně představuje kinetiku poměru vazba/disociace komplexu trandolaprilát/ACE. Trandolaprilát je eliminován močí v nezměněné formě v množství, které představuje 10-15 % podané dávky trandolaprilu. Po perorálním podání radioaktivně značeného přípravku je 33 % radioaktivity nalezeno v moči a 66 % ve stolici. Renální clearance trandolaprilátu odpovídá clearance kreatininu. Plazmatické koncentrace trandolaprilátu jsou signifikantně vyšší u pacientů s clearance kreatininu ≤ 30 ml/min. Nicméně, po opakovaném podání přípravku pacientům s chronickou renální insuficiencí je ustáleného stavu dosaženo také asi za 4 dny bez jakéhokoliv vztahu ke stupni renální insuficience. 5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti Nejsou dostupné relevantní pre-klinické údaje, které by nebyly uvedeny v jiných částech tohoto Souhrnu údajů. 6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 6.1 Seznam pomocných látek Monohydrát laktosy, předbobtnalý škrob, mikrokrystalická celulosa, dimetikon, magnesium-stearát, koloidní bezvodý oxid křemičitý, želatina, oxid titaničitý (E171), erythrosin (E127) Každá síla přípravku obsahuje také: 2 mg: oranžová žluť (E110) 4 mg: červený oxid železitý (E172) a žlutý oxid železitý (E172) 6.2 Inkompatibility Neuplatňuje se. 6.3 Doba použitelnosti 3 roky 6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání Uchovávejte při teplotě do 25 °C. 6.5 Druh obalu a velikost balení Bílý neprůhledný PVC/PE/PVDC/AL blistr, příbalová informace, krabička. Velikost balení: Trandolapril-ratiopharm 2 mg: 28, 30, 40, 60, 98, 100 tobolek. 9/10
Trandolapril-ratiopharm 4 mg: 28, 30, 40, 60, 98, 100 tobolek. Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. 6.6 Návod k použití přípravku a zacházení s ním Žádné zvláštní požadavky. 7.
DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
ratiopharm GmbH, 89079 Ulm, Německo 8.
REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)
Trandolapril-ratiopharm 2 mg: 58/308/07-C Trandolapril-ratiopharm 4 mg: 58/309/07-C 9.
DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
23.05.2007 10.
DATUM REVIZE TEXTU
3.11.2014
10/10
