SOUHRN MĚSÍČNÍKŮ 2010 Otázky a odpovědi jsou řazeny dle následujících kategorií: 1. eia 2. hluk 3. hornictví, doly, lomy 4. chemické látky 1. informace 6. ippc 7. jednání úředníků 8. jiné 9. místní referendum 10. obce, kraje 11. občanská sdružení
12. odpady 13. ochrana lesa 14. ochrana ovzduší 15. ochrana přírody 16. ochrana půdy 17. ochrana vod 18. petice 19. sousedské vztahy 20. účast v řízeních 21. územní a stavební řízení 22. územní plánování
1. EIA 1.1. Postup při zjišťování vlivů na životní prostředí 28.04.2010, HP 1.2. Starý posudek EIA 14.1.2010, EP 2. HLUK 2.1. Dá se bránit nařízení objížďky? 5.11.2010, EP 2.2. Vliv letových koridorů 13. 4. 2010, VZ 2.3. Hluk ze střelnice 28.4.2010, Pbr 3. HORNICTVÍ, DOLY, LOMY 3.1. Stanovení průzkumného území dle horního zákona 4.1.2010, TK 3.2. Ložisko bentonitu 22.1.2010, LB 3.3. Zavážení lomu odpadem AL + EP, 25.6.2010 4. CHEMICKÉ LÁTKY 4.1. Heptafluoropropan 5.1.2010, JK 4.2. Bezpečnostní listy 17.12.2010, JK 4.3. Postřik zemědělských plodin na sousedním pozemku, 8.10.2010 TH 4.4. Sklad a plnírna propanbutanových lahví 12.2.2010 JK 5. INFORMACE 5.1. Je možné žádat konkrétního zastupitele? 23.11.2010, EP 5.2. Informace od děkana 14.4.2010, Pbr 7. JEDNÁNÍ ÚŘEDNÍKŮ 7.1. Nečinný Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových 2.6.2010, VH 7.2. Zpoplatnění průjezdu k domu 15.4.2010, AB 7.3. Vodovodní a kanalizační přípojka 8.4.2010, AB 7.4. Povolení stavby malé vodní elektrárny 5. 5. 2010, Pbr 7.5. Nepravdivé osvědčení vydané stavebním úřadem, 19.10.2010 AKU 7.6. Obrana proti podjatosti 13.8.2010, EP 7.7. Testy korupční odolnosti úředníků 2.8.2010, JK
8. JINÉ 8.1. Natáčení veřejných funkcionářů 9.11.2010, AKU 8.2. Je nerespektování správního rozhodnutí trestný čin? 13.10.2010, JK 8.3. Jak zabránit zastavění zeleně ještě před územním řízením? 15.9.2010, JK 8.4. Smlouva s energetickou společností o věcném břemeni, EP, 29.9.2010 8.1. Kontrola potravin na trzích 23.8.2010, EP 9. MÍSTNÍ REFERENDUM 9.1. Referendum o zákazu hazardu, 7.6.2010, HP 10. OBCE, KRAJE 10.1. Pravomoc rady obce rozhodovat o prodeji movitostí 15.12.2010, EP 10.2. Reklamace nesprávně provedené zakázky obce, EP, 3.9.2010 10.3. Povinnost obce zřídit parkoviště pro kamiony, 17. 9. 2010, JaK 10.4. Vyhláška zakazující žebrání 14. 6. 2010, VZ 10.5. Možnost doplnit program jednání zastupitelstva 12.5.2010, EP 10.6. Rekreační oblast 13.1.2010, EP 11. OBČANSKÁ SDRUŽENÍ 11.1. Přihlášení občanského sdružení do přerušeného řízení, 8.10.2010, JK 11.2. Protokol o nahlížení do spisu a účastenství občanského sdružení 7.6.2010, AL+EP 11.3. Prokázání existence sdružení bance 14. 6. 2010, AL 11.4. Odpovědnost za text 21.5.2010, AL 11.5. Převedení účastenství na jiné občanské sdružení 3.3.2010, VH 11.6. Založení občanského sdružení cizinci 5.2.2010, JK 12. ODPADY 12.1. Úložiště toxického odpadu v bývalém dole 2.12.2010, MN, EB 12.2. Povinnost policie řešit černou skládku 5.5.2010, LJW 12.3. Odstranění skládky obcí 11.5.2010, VH 12.4. Má firma povinnost třídit odpad? 29.3.2010, EP 12.5. Nelegální skládka autovraků 11.2.2010, VZ 13. OCHRANA LESA 13.1. Těžba dřeva v přírodní rezervaci 27. 5. 2010, VZ 13.2. Údržba lesních stezek 18.8.2010, LJW 14. OCHRANA OVZDUŠÍ 14.1. Světelné znečištění 28.5.2010, VZ 14.2. Co se musí stát, aby byla překročena přípustná míra znečištění ovzduší? 8.11.2010, AL 14.3. Nadměrný zápach z kontejnerů pro komunální odpad, 4.10.2010 EP 14.4. Zápach z hnoje, 17.9.2010, JK 14.5. Implementace programů snižování emisí 10.8.2010, EP 14.6. Sklad uhlí 17. 4. 2010, VZ 14.7. Znečištění ovzduší a nesprávná implemetace směrnice EU 17.2.2010, VZ 15. OCHRANA PŘÍRODY, NATURA 2000 15.1. Vzdálenost stavby od stromů a jejich odborný ořez 7.5.2010, AL 15.2. Účast v řízení o povolení výjimky ze způsobu zabíjení zvířat 20.12.2010, EP 15.3. Plánovaná výstavba v oblasti s ohroženými druhy 3.12.2010, MK 15.4. Kácení v biokoridoru 9.11.2010, BB
15.5. Volný prostup krajinou, 18.10.2010, TH 15.6. Odpovědnost za škodu způsobenou chráněným stromem, 25.10.2010 AL 15.7. Úhyn ryb v důsledku nesprávného chovu v rybníce, 17.9.2010, JK 15.8. Zrušení významného krajinného prvku 30.8.2010, EP 15.9. Ořezy stromů kvůli ochraně elektrického vedení 15.7.2010, JK 15.10. Odpovědná osoba za pokácení stromů v rámci družstva 28.7.2010 LJW 15.11. Otrava stromů sousedem 14.6.2010, HP 15.12. Vybudování trvale udržitelného přírodního celku 7.4.2010, EP 15.13. Káceni stromu u řeky 29.3.2010, AL 15.14. Výzkum říčních náplav v CHKO 31.3.2010, AB 15.1. Solení silnic 27.1.2010, VZ 16. OCHRANA PŮDY 16.1. Mytí auta na sídlišti 10.3.2010, VH 17. OCHRANA VOD 17.1. Znečištění vodoteče a rybníků 14. 5. 2010, VZ 17.2. Výstavba v místě zdroje pitné vody 20.8.2010, EP 17.3. Vyrovnání za znehodnocenou vodu 30.7.2010, JK 17.4. Únik kalů z čistírny odpadních vod 9.7.2010, HP 17.5. Silnice a kanalizace 25.2.2010, VZ 18. PETICE 18.1. Elektronická petice 21.1.2010, KK, JK 19. SOUSEDSKÉ VZTAHY 19.1. Vstup na sousedův pozemek za účelem opravy domu, 24.9.2010, KH 19.2. Omezení vstupu k poškozenému rybníku 23.7.2010, JK 20. ÚČAST V ŘÍZENÍCH 20.1. Odkaz na stanovisko Úřadu pro ochranu osobních údajů 15.2.2010, EP 21. ÚZEMNÍ A STAVEBNÍ ŘÍZENÍ 21.1. Ochrana CHKO přetížené turistickým ruchem 3.11.2010, EP 21.2. Obytný dům v zahrádkářské kolonii, 22.10.2010 AL 21.3. Stavba na základě veřejnoprávní smlouvy, 19.10.2010, HS 21.4. Zatékání vody do domu v důsledku snížení hrany obrubníku 2.8.2010, EP 21.5. Stavební povolení na výstavbu studny v oblasti chudé na podzemní vodu 30.8.2010, EP 21.6. Vadné doručení územního rozhodnutí 15.7.2010, JK 21.7. Územní souhlas vydaný na základě podvodu 26.7.2010, EP 21.8. Může obec informovat občany o budoucím záměru bez souhlasu investora? 10.3.2009, Pbr 21.9. Námitka podjatosti v řízení o odsunutém nádraží Brno 18.1.2010, PČ 22. ÚZEMNÍ PLÁNOVÁNÍ 22.1. Předkupní právo v územním plánu 26.5.2010, Pbr 22.2. Vymezení pojmu „pobyt“ 9.12.2010, JK 22.3. Jak zasáhnout do aktualizace ZUR? 25. 11. 2010, AL, MK 22.4. Může ÚP zcela zakázat výstavbu? 9.11.2010, MT 22.5. Nevyhotovení rozhodnutí o námitkách, 11.10.2010, HS 22.6. Zmenšení biokoridoru v územním plánu, 8.9.2010, JK 22.7. Veřejné prostranství 2. 6. 2010, VZ 22.8. Nevhodný návrh umístění biokoridoru v územním plánu 28.4.2010, AKU
22.9. Podnět obci ke změně územního plánu 12.3.2010, Ljan 22.10. Přeregulovanost územního plánu – sklon střechy 11.2.2010, JK 22.11. Ochranné pásmo v územním plánu 27. 1. 2010, RSG
FAQ 1. EIA 1.1. Postup při zjišťování vlivů na životní prostředí 28.04.2010, HP Závěr zjišťovacího řízení nebyl vyvěšen v obci na úřední desce, jak požaduje zákon. Je to důvodem k napadení rozhodnutí v územním a stavebním řízení? Mění něco fakt, že investor přejmenoval záměr v EIA, a název teď neodpovídá názvu v územním a stavebním řízení? Podle ustanovení §10d odst.6 ve spojení s §16 a §3 písm.d) zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, měl orgán kraje zajistit zveřejnění závěru zjišťovacího řízení na úřední desce dotčené obce. Lze tedy říct, že nebyl dodržen zákonný postup. Otázkou ale je, nakolik bylo toto pochybení závažné, jaké způsobilo důsledky ve tomto konkrétním případě. Pokud by bylo "územko" a "stavebko" napadeno odvoláním ve správním řízení, uplatnilo by se ustanovení §89 odst.2 správního řádku 500/2004 Sb., které mimo jiné stanoví: "K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se nepřihlíží; tímto ustanovením není dotčeno právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem." Odvolání má tedy šanci být úspěšné pouze tehdy, pokud nezveřejnění na úřední desce obce ve vašem konkrétním případě mohlo nějakým způsobem ovlivnit výsledek procesu EIA (např. tím, že v důsledku nezveřejnění nebylo podáno vyjádření, které by jinak podáno bylo). "Územko" a "stavebko" lze napadnout i u správního soudu podle §23 odst.10 zákona č. 100/2001 Sb. ("Občanské sdružení nebo obecně prospěšná společnost, jejichž předmětem činnosti je ochrana životního prostředí, veřejného zdraví nebo kulturních památek, nebo obec dotčená záměrem, pokud podaly ve lhůtách stanovených tímto zákonem písemné vyjádření k dokumentaci nebo posudku, se mohou žalobou z důvodu porušení tohoto zákona domáhat zrušení navazujícího rozhodnutí vydaného v řízení podle zvláštních právních předpisů, postupem podle soudního řádu správního. Odkladný účinek žaloby je vyloučen."). I zde ale bude muset soud posoudit, nakolik bylo nezveřejněním v tomto konkrétním případě zasaženo do veřejných subjektivních práv. Z formálního hlediska to tedy je důvod pro napadení "územka" a "stavebka", ale pokud v důsledku nezveřejnění nebyla porušena Vaše práva v rámci celého procesu EIA, tak šance na úspěch nejsou příliš velké. Pro ilustraci cituji rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2008, čj. 2 Aps 1/2008-77: Jedním z výstupů procesu EIA je i zveřejnění dokumentace. Pokud není způsobilé zasáhnout do veřejných subjektivních práv (§ 2 s. ř. s.), pak proti němu nelze brojit ve správním soudnictví. Jakékoliv odepření práva vyjádřit se k projednávané věci (v libovolné fázi) je potřeba hodnotit až ve vztahu k procesu jako celku. Možnost vyjádřit se může dotčená osoba dostat i dodatečně. Pokud by možnost vznést připomínky k různým fázím procesu EIA, plynoucí z řady ustanovení zákona o EIA, zůstala veřejnosti odepřena v průběhu tohoto procesu, byl by proces EIA zatížen vadou. Každopádně ale doporučujeme tuto vadu zahrnout do námitek. Pokud jde o Vaši druhou otázku, zda mohlo nějakou roli hrát přejmenování záměru, důležité je podle našeho názoru správné označení stanoviska EIA. Domníváme se, že název záměru na věci nic nemění. Význam to může mít tehdy, pokud tato chyba v konkrétní věci ovlivní zákonnost a správnost správního rozhodnutí, např. pokud by to vedlo k záměně s jiným stanoviskem EIA. 1.2. Starý posudek EIA 14.1.2010, EP Dokumentace EIA byla vydána v prosinci 2007. Dokumentace EIA byla dopisem MŽP z 18.9.2009 vrácena k doplnění o další variantu specifikovanou v příloze dopisu MŽP. Dopisem z 21.12.2009 MŽP zasílá posudek datovaný "Prosinec 2008", aniž by došlo k požadovanému doplnění dokumentace. Posudek je 1 rok starý! Jak postupovat s cílem dosáhnout zrušení posudku a doplnění dokumentace EIA o variantu požadovanou 18.9.2009 MŽP? Je možné, aby obce a ostatní adresáti
vrátili dopis jako "zmatečný"? Mohou obce odmítnout zveřejnění posudku? Cela dokumentace EIA a posudek EIA jsou na http://tomcat.cenia.cz/eia/detail.jsp?view=eia_cr&id=MZP118 Zabývala jsem se Vaším dotazem týkajícím se posudku v procesu EIA k R43 v úseku KuřimSvitávka. Pokud jsem jej správně pochopila, lze tu část procesu EIA, která zatím proběhla, znázornit touto časovou osou: prosinec 2007 - byla zveřejněna dokumentace a rozeslána dotčeným orgánům, územním samosprávným celkům (kteří se k ní mohli v 30-denní lhůtě, počínající dnem zveřejnění informace o dokumentaci, vyjádřit podle § 8 odst. 3 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů) a zpracovateli posudku podle § 8 odst. 2 zákona o posuzování vlivů únor 2008 – vypršela 40-denní lhůta (počínající dnem doručení dokumentace zpracovateli posudku), kdy správní úřad mohl vyzvat k doplnění dokumentace podle § 8 odst. 5 zákona o posuzování vlivů březen/duben 2008 – vypršela 60denní lhůta pro vydání posudku (možné prodloužení o 30, resp. 10 dní) podle § 9 odst. 3 zákona o posuzování vlivů duben 2008-prosinec 2009 - posudek existuje u MŽP a nic se neděje září 2009 - MŽP poslalo žádost o doplnění dokumentace prosinec 2009 - MŽP rozeslalo posudek s datem prosinec 2008 Z výše uvedeného je zřejmé, že žádost o doplnění dokumentace mohla být Ministerstvem životního prostředí zaslána nejpozději do konce 40-denní lhůty počínající pravděpodobně 18.12.2007 (den zaslání dokumentace zpracovateli posudku). Jestliže do té doby žádná taková žádost nebyla rozeslána, dokumentace se považuje za kompletní a dostatečnou. Jakýkoli dopis zaslaný Ministerstvem v září 2009 vyzývající k doplnění dokumentace je tedy právně irelevantní. Nedokážeme určit důvody, pro které byla žádost o doplnění dokumentace zaslána. Jestliže však vycházela z iniciativy obce, je třeba uvést, že veškeré připomínky k dokumentaci měly být uplatněny v 30-denní lhůtě počínající dnem zveřejnění informace o dokumentaci a vypořádány Ministerstvem ve 40-denní lhůtě počínající dnem zaslání dokumentace zpracovateli posudku. Jestliže byly nějaké připomínky uplatněny později (tj. po uplynutí této 30-denní lhůty), Ministerstvo k nim nemuselo přihlížet. Pokud byly uplatněny až po uplynutí 40-denní lhůty, Ministerstvo na ně ani nemohlo zareagovat žádostí o doplnění dokumentace, neboť takovou žádost je možné pouze uplatnit v této 40-denní lhůtě. Pokud byly připomínky uplatněny včas, Ministerstvo je mohlo, ale nemuselo zohlednit ve smyslu uplatnění žádosti o doplnění dokumentace. Za zmatečný a právně irelevantní je tedy třeba považovat dopis MŽP požadující doplnění dokumentace, a nikoliv dopis obsahující posudek. V únoru 2008 tedy vypršela lhůta pro úpravy a doplnění dokumentace a v březnu nebo v dubnu 2008 již pravděpodobně byl hotový posudek (nebo alespoň měl být hotový při zachování zákonných lhůt). Tento posudek byl vyhotoven zcela v souladu se zákonem a neexistuje důvod, pro který by měl být zrušen nebo zneplatněn. Jestliže ale skutečně až do prosince 2009 tento posudek existoval na Ministerstvu a Ministerstvo bylo nečinné v tom smyslu, že jej řádně nerozeslalo do 10 dnů podle § 9 odst. 7 zákona o posuzování vlivů, mohl se stát neaktuálním, tj. nereflektujícím veškeré v současné době relevantní skutečnosti. Tuto neaktuálnost a chybějící skutečnosti v posudku lze napadat v písemném vyjádření v 30-denní lhůtě po jeho zveřejnění, popř. lze podávat námitky v navazujícím řízení (územní řízení) a odvolání proti rozhodnutí vydaném v tomto řízení. Ministerstvo bylo sice povinnost posudek včas rozeslat, nicméně neexistuje žádná sankce, pakliže tak neučiní; existuje pouze možnost vyjádřit se k posudku ve smyslu jeho zastaralosti. Pokud jde o Vaše přímo dotazy, zrušit posudek možné není, lze se k němu pouze vyjádřit. Učiněná vyjádření mohou být zapracována do stanoviska a měla by být obsahem veřejného projednání. Obce odmítnout zveřejnit posudek nemohou a dopis Ministerstva zasílající posudek vzhledem ke
skutečnostem uvedeným výše nelze ani považovat za zmatečný. Výše uvedené informace lze shrnout následujícím způsobem: Pochybení mohlo nastat jednak v nevčasném zaslání připomínek k dokumentaci (30 dnů od zveřejnění informace o dokumentaci) nebo v jejich nevčasném vypořádání Ministerstvem (40 dnů od doručení dokumentace zpracovateli posudku), jednak v dlouhé době, kdy bylo Ministerstvo nečinné, ačkoliv disponovalo posudkem. V současné době je možné se bránit především uplatněním písemných vyjádření k posudku v 30-denní lhůtě od zveřejnění posudku (přičemž obce jsou povinny jej zveřejnit), popř. později je možné uplatňovat námitky v navazujícím (územním) řízení s odkazem na vady v procesu EIA a podat odvolání proti rozhodnutí vydaném v tomto řízení. 2. HLUK 2.1. Dá se bránit nařízení objížďky? 5.11.2010, EP Ve vedlejším městě Ch. probíhá oprava pozemní komunikace. Doprava byla svedena do naší malé obce (H., část V.), přes kterou nyní každý den proudí desítky mnohatunových kamionů. Krajský úřad tak rozhodl přes zamítavé stanovisko rady města H. a osadního výboru V. V obci nemáme ani chodníky, po silnici chodí děti do školy. O objížďce jsme se dozvěděli jen několik dnů předem. Bylo mi vysvětleno, že objížďku nařídil odbor dopravy města Ch. a kraj ji jenom schválil. Dá se nějak bránit (soudně, blokádou, peticí)? V úvodu bych si dovolila předestřit mechanismus povolování uzavírek a objížděk. Tento mechanismus je upraven zejména v § 24 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále ho budu označovat jako „ZPK“). Na základě tohoto úvodu bych ráda dospěla ke zjištění, kdo o uzavírce a objížďce rozhoduje, co musí vzít při rozhodování v úvahu, kdo je oprávněn se vyjádřit k podkladům a podle kterých ustanovení úřad postupuje (a zda existuje pravděpodobnost, že nějaké ustanovení porušil). Uzavírku a případnou objížďku povoluje na žádost toho, v jehož zájmu nebo kvůli jehož činnosti je uzavírka potřeba (zde patrně Krajské správy silnic) příslušný silniční správní úřad 1. Před vydáním rozhodnutí věc projedná s vlastníkem2 uzavírané silnice i silnice, přes niž má vést objížďka, a s dotčenou obcí nebo obcemi (zákon však nestanoví, že jejich stanoviska jsou pro rozhodnutí úřadu závazná, o vyjádření osadního výboru dokonce nehovoří vůbec). Pro samotné rozhodnutí zákon v § 24 odst. 4 stanoví tato kritéria, která musí silniční správní úřad vzít v potaz: Při rozhodování příslušný silniční správní úřad dbá, aby uzavírka byla vždy omezena na nejkratší možnou dobu, objížďka byla řádně technicky zabezpečena a byla z hlediska provozu vyhovující a aby byl umožněn přístup k sousedním nemovitostem.
Tato kritéria působí poněkud vágně, nedokážeme tedy s jistotou určit, zda povolením objížďky přes V. mohl být porušen zákon. Teoreticky si můžeme dopomoci ještě ustanoveními správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.), který správní řízení upravuje v obecné rovině. Podle něj musí správní orgán rozhodovat v souladu s veřejným zájmem (§ 2 odst. 4 a § 50 odst. 3). To podle našeho názoru zahrnuje řádně zvážit všechny relevantní okolnosti, zejména přiměřenost navrhovaného opatření (objížďky) ve vztahu k obyvatelům dané lokality. Pokud jde o malé vesnice s pozemními komunikacemi ve špatném stavu a vinou objížďky by přes ni projížděly těžké a hlučné kamiony, přičemž by připadalo v úvahu i jiné řešení, nebylo by takové rozhodnutí silničního úřadu v souladu s veřejným zájmem. Jde však pouze o náš právní názor, který by nejspíš bylo poměrně složité vyargumentovat. 1
Dle dostupných informací nejsme schopni s jistotou určit, zda je to odbor dopravy městského úřadu Chrastava nebo Magistrát města Liberce. Příslušnost silničního správního úřadu závisí na typu silnice, která se uzavírá (tj. ulice Pobřežní). Pokud by se jednalo o silnici II. nebo III. třídy, byl by k rozhodnutí příslušný magistrát města Liberce jako obec s rozšířenou působností (§ 40 odst. 4 ZPK). Pokud však jde o místní komunikaci, příslušný je orgán obce, tj. odbor dopravy města Chrastava (§ 40 odst. 5 ZPK).
2
Vlastnictví komunikace upravuje § 9 silničního z. Vlastníkem dálnic a silnic I. třídy je stát, vlastníkem silnic II. a III. třídy je kraj, na jehož území se silnice nacházejí, a vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. Vlastníkem účelových komunikací je právnická nebo fyzická osoba.
Váš dotaz směřoval zejména k tomu, zda lze toto rozhodnutí napadnout. Jelikož jediným účastníkem řízení (tj. osoba s právem odvolání, případně žaloby) je žadatel, jako veřejnost pravděpodobně můžete pouze podat podnět k přezkumu podle § 94 a násl. správního řádu. Podnět není žádostí o zahájení řízení, záleží na úvaze úřadu, zda řízení zahájí. Podává se k nadřízenému orgánu vůči tomu, který o objížďce rozhodl. V přezkumném řízení může být rozhodnutí zrušeno, pokud je v rozporu se zákonem (viz možné argumenty výše). Jak už jsem naznačila výše, zákon kritéria rozhodování příliš nespecifikuje a dává tak správnímu orgánu velmi široké pole správního uvážení, prokázat nezákonnost tak nejspíš bude poměrně obtížné (nedokazujete ji Vy, ale správní orgán, který rozhodnutí přezkoumává; můžete mu však některá možná porušení naznačit v podnětu). Před podáním podnětu k přezkumu doporučujeme opatřit si text rozhodnutí, např. na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Vzor přikládám k této odpovědi. Ostatní Vámi zmiňované prostředky příliš nedoporučuji. Petice je pochopitelně možná, má však pouze fakticky přesvědčovací povahu, podobně jako např. reportáž v médiích. Blokádou dopravy by skutečně mohlo dojít ke škodě, kterou byste následně museli uhradit. Pokud jde o soudní cestu, existuje řada typů soudních řízení: cesta správního soudnictví zde nepřichází vúvahu, neboť té musí předcházet odvolání (které Vy nemůžete podat, protože jste nebyl účastníkem). Pokud by mělo jít např. o spor o náhradu škody, jako problematické by se mohlo ukázat ustanovení § 24 odst.1 ZPK, podle kterého nemá nikdo právo na náhradu škody v důsledku objížďky nebo uzavírky 3. Úspěch při použití soudní cesty při určitém typu žaloby nemůžeme vyloučit, v poradně se však těmito prostředky obrany bohužel nezabýváme. Abych tedy shrnula možná řešení, doporučuji získat uvedené rozhodnutí a podat podnět k přezkumu orgánu, který je vůči silničnímu správnímu úřadu nadřízený. Doporučuji také pokračovat v neformálním vyjednávání o svedení dopravy přes Ch. dle návrhu fy B. Pokud se Vám nepodaří objížďku odvrátit, můžete ještě řešit přímo její následky, tj. zejm. hluk. V případě, že by došlo k překročení hlukových limitů (zjišťuje se měřením na žádost), může Krajská hygienická stanice uložit vlastníkovi silnice pokutu nebo dokonce přikázat omezení provozu. Bránit se proti hluku je také možné pomocí tzv. sousedské žaloby u soudu. Veškeré informace k obraně před hlukem najdete na těchto stránkách: hluk.eps.cz. 2.2. Vliv letových koridorů 13. 4. 2010, VZ Dobrý den, v poslední době v místě mého bydliště rapidně narostla četnost přeletů letadel a tím i hlučnost. V určitých časových úsecích přelétá jedno letadlo za druhým. Zajímalo by mě, jak je posuzován vlik letových koridorů na životní prostředí (zatím jsem se dočetl pouze o letištích). Problematika hluku z provozu letadel je upravena na úrovni EU směrnicemi a nařízeními. Jejich přehled najdete zde: http://www.mdcr.cz/cs/Legislativa/Legislativa/Legislativa_CR_letecka/Prehled_narizeni_ES/prehle d.htm . Předpisy EU jsou zaměřeny především na ochranu letišť a jejich okolí. V českém právním řádu upravuje problematiku především zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví (agendu má na starosti Úřad pro civilní letectví www.ucl.cz, je podřízen Ministerstvu dopravy) a jeho prováděcí vyhláška. Hluk, jak jistě víte, je řešen zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví (dále jen ZOVZ). Konkrétní ustanovení, které by řešilo přímo Váš problém však neexistuje. Nejprve se budu věnovat hluku z civilních letadel, poté se zmíním o rozdělení vzdušného prostoru ČR. Také na provozovatele letadel se vztahují povinnosti podle § 30 ZOVZ, protože letadla nepochybně patří mezi stroje, které jsou zdrojem hluku nebo vibrací. Všichni provozovatelé jsou povinni technickými, organizačními a dalšími opatřeními v rozsahu stanoveném ZOVZ a 3
Pravděpodobně to neplatí absolutně, neboť podle § 24 odst. 6 může být v rozhodnutí o povolení objížďky stanoveno, že investor je odpovědný za škody vzniklé v souvislosti s objížďkou.
prováděcím právním předpisem zajistit, aby hluk nepřekračoval hygienické limity upravené prováděcím právním předpisem pro chráněný venkovní prostor, chráněné vnitřní prostory staveb a chráněné venkovní prostory staveb a aby bylo zabráněno nadlimitnímu přenosu vibrací na fyzické osoby. Letadla mívají osvědčení o hluku, šlo by tedy spíše o to, aby Úřad pro civilní letectví přehodnotil frekvenci přeletů nad konkrétní lokalitou. Jinak se naše právní úprava skutečně zabývá spíš problematikou ochrany obyvatel před hlukem z letišť a letovým provozem v okolí letiště, protože hluk zde bývá překračován. Pro tranzitní přelety letadel bude toto ustanovení jen obtížně použitelné. V případě tranzitních přeletů se totiž jedná o tzv. zbytkový hluk nebo také hluk v pozadí. Domnívám se tedy, že byste sice mohl navrhnout krajské hygienické stanici, aby bylo provedeno ve Vaší lokalitě měření hluku, ale výsledek bude spíše nejistý, protože nebude existovat konkrétní zdroj, jehož hlučnost by se měla měřit. Pokud by se překročení hlukových limitů prokázalo, měl by Úřad pro civilní letectví trasy změnit. Doporučuji Vám, abyste prostudoval Právního rádce, kterého vypracovali právě pro hluk právníci EPS. Je dostupný zde: http://hluk.eps.cz/index.php?section=hluk&page=pravni-radce-obcana. Podejte také stížnost na Úřad pro civilní letectví (i bez zjištění překročení limitů, pokud měření nebudete absolvovat) a požádejte, zda by nebylo možné omezit přelety nad konkrétní oblastí. Bude také dobré, když si budete kupř. pro stížnost na Úřad pro civilní letectví zapisovat přesné časy a počty přeletů. Problematiku rozdělení vzdušného prostoru řeší obecně zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, konkrétně § 44 a jeho prováděcí předpis – vyhláška č. 108/1997 Sb. Podle tohoto ustanovení za účelem bezpečného provádění letů a účinného poskytování leteckých služeb vydá Úřad pro civilní letectví opatření obecné povahy podle správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.) o rozdělení vzdušného prostoru České republiky, a to v dohodě s Ministerstvem obrany a po projednání s osobou pověřenou výkonem státní správy ve věcech sportovních létajících zařízení. Úřad opatřením obecné povahy vydaným podle správního řádu, zák. č. 500/2004 Sb.) může na dobu nezbytně nutnou nebo trvale omezit nebo zakázat užívání vzdušného prostoru České republiky k létání nad určitými oblastmi, a to z důvodu obrany státu, z bezpečnostních důvodů nebo z důvodů ochrany životního prostředí a zdraví lidí. Úřad vydá opatření obecné povahy v dohodě s Ministerstvem obrany a po projednání s osobou pověřenou výkonem státní správy ve věcech sportovních létajících zařízení. Návrh opatření obecné povahy Úřad po projednání s dotčenými orgány a osobou pověřenou poskytováním letových provozních služeb doručí veřejnou vyhláškou, kterou vyvěsí na své úřední desce. Poskytovatelé leteckých služeb a organizace sdružující v České republice uživatele vzdušného prostoru, nebo, určí-li tak Úřad, i jiné osoby, jejichž oprávněné zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny, mohou podat proti návrhu opatření obecné povahy písemné odůvodněné námitky. Opatření obecné povahy Úřad oznámí veřejnou vyhláškou, kterou vyvěsí na své úřední desce a po nabytí účinnosti uveřejní v Letecké informační příručce. Proti opatření obecné povahy lze podle soudního řádu správního, zák. č. 150/2002 Sb., podat žalobu, ovšem může ji podat jen ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen. Záleželo by tedy na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, zda můžete být takovým opatřením obecné povahy dotčen. Bohužel Vám nemůžu poskytnout bližší informace, protože jsme se v rámci naší činnosti s podobným případem v praxi nesetkali. Doporučuji Vám, abyste se s žádostí o informace letových koridorech and daným územím a o rozhodnutích, kterými byly schváleny (jak ji podat najdete např. na http://www.eps.cz/cz2214306pg/programy/, kde najdete manuály k tomuto tématu vypracované právníky Poradny EPS, nebo také nahttp://obcan.ecn.cz/index.shtml?w=p&x=236741). Současně požádejte o informace o vlivu těchto koridorů na životní prostředí a zdraví lidí. Zákon však nedává
příliš možností, jak ovlivnit využívání koridorů. Řízením letového provozu může Úřad pověřit právnickou osobu. Tou je u nás Řízení letového provozu ČR - http://www.rlp.cz/. 2.3. Hluk ze střelnice 28.4.2010, PBr V prostorách bývalého lomu v C.K. provozuje svou činnost místní střelecký klub. Hluk z této střelnice doléhá až k zástavbě rodinných domů, město jako vlastník pozemků povolilo také výjimky k zajíždění vozidel do lomu skrz les. Dá se s tím něco dělat? Ve Vaší věci se lze zaměřit především na činnost střelnice. Dle našich zkušenosti zařízením podobného typu často chybí příslušná povolení. Za pokus by stálo zjistit, zda je v tomto případě vše v pořádku. V opačném případě by bylo možno činnost střelnice zastavit. Provozování střelnic upravuje zákon o zbraních č. 119/2002 Sb. v §52 až § 55. V §52 odst.4 jsou vymezeny požadavky pro žádost o povolení k provozování střelnice: a) kolaudační rozhodnutí příslušného stavebního úřadu nebo jiného úřadu, je-li potřebné podle zvláštního právního předpisu, b) provozní řád střelnice, obsahující zejména situační nákres střelnice s vyznačením prostředků k zajištění bezpečnosti při střelbě, ověřený znalcem v oboru balistiky, a vzor označení správce střelnice s uvedením funkce, jména a příjmení, c) ověřenou kopii koncesní listiny provozovatele střelnice, pokud střelnice má být používána k podnikatelským účelům, d) výpis z obchodního rejstříku, je-li žadatel v něm zapsán. Podstatnou skutečností je především zákonný požadavek uveden pod písmenem a)- kolaudační rozhodnutí (resp. kolaudační souhlas podle znění v současnosti platného stavebního zákona). Předpokladem je schválený územní plán, územní rozhodnutí, stavební rozhodnutí i kolaudační souhlas. Rozhodnutí, kterým byl povolen provoz střelnice, je svým charakterem správním rozhodnutím. Postup pro jeho vydání upravuje § 67 a násl. správního řádu. Domníváme se, že jako majitel sousedního pozemku jste měl být účastníkem řízení, protože účastníkem je každá osoba, která může být uvedeným rozhodnutím dotčena na svých právech. Účastník je oprávněn seznámit se s podklady k rozhodnutí, navrhovat důkazy, seznámit se s rozhodnutím. Pokud tomu tak nebylo, v úvahu přichází opravně prostředky ve formě odvoláni nebo přezkumného řízení. Je rovněž možné se obrátit na Policii ČR, která může požadovat po provozovateli střelnice používané k nepodnikatelským účelům předložení dokladů potřebných k provozu střelnice. Pokud by byla střelnice provozována bez povolení, domníváme se, že je za takové počínání možné postihnout pouze fyzické osoby v přestupkovém řízení (přestupek proti pořádku ve státní správě podle §46 zákona o přestupcích 200/1990 Sb.). Bylo by také možné se obrátit na stavební úřad, aby zahájil řízení o správním deliktu (neoprávněné užívání stavby).Zjištění aktuálního stavu Vám může usnadnit, pokud využijete práva na informace, které upravuje zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Žádost je vhodné adresovat např. přímo městskému úřadu. Ten Vám musí poskytnout informace vztahující se k jeho působnosti. Podrobnosti k právu na informace naleznete např. v této publikaci. Pokud jsou všechny výše uvedené náležitosti, týkající se provozu střelnice, v pořádku, nezbývá než se zabývat přímo nadměrným hlukem, případně jinými obtěžujícími projevy.
Střelnice se z hlediska určení dovolené míry hluku nachází v tzv. chráněném venkovním prostoru. Dle § 30 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, se chráněným venkovním prostorem rozumí nezastavěné pozemky, které jsou užívány k rekreaci, sportu, léčení a výuce, s výjimkou lesních a zemědělských pozemků a venkovních pracovišť. Rekreace zahrnuje i užívání pozemku na základě vlastnického, nájemního nebo podnájemního práva souvisejícího s vlastnictvím bytového nebo rodinného domu, nájmem nebo podnájmem bytu v nich. Z Vašeho dotazu přímo nevyplývá, o jaký typ pozemku se jedná, ale píšete, že je vyňatý z lesního fondu. Zemědělský pozemek to také s největší pravděpodobností nebude, tj. výše uvedený paragraf se na daný případ vztahuje. Hlukové limity jsou uvedeny v § 11 vyhlášky č. 148/2006 Sb., kde jsou však popsány poměrně odborným, pro laika těžko srozumitelným, způsobem. Doporučujeme se obrátit na krajskou hygienickou stanici se stížností a zároveň s žádostí o změření hluku. Pokud hluk překračuje hygienické limity, měla by hygienická stanice zasáhnout a vymáhat na původci hluku snížení hlukové zátěže na únosnou míru (pokud není vydána výjimka). Dosažení přijatelné úrovně hluku se lze domáhat také civilní, tzv. sousedskou žalobou proti původci zdroje hluku. Dle § 127 občanského zákoníku se vlastník věci musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména nesmí ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo úpravami stavby na něm zřízené bez toho, že by učinil dostatečné opatření na upevnění stavby nebo pozemku, nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi, nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na sousedící pozemek a nešetrně, popřípadě v nevhodné roční době odstraňovat ze své půdy kořeny stromu nebo odstraňovat větve stromu přesahující na jeho pozemek. Bližší informace o právních nástrojích ochrany před hlukem naleznete např. zde. Využít můžete rovněž elektronickou publikaci, která se problematikou hluku zabývá. Z hlediska ochrany přírody a krajiny toho bohužel podniknout mnoho nelze. Bývalý lom dle § 3 zákona č. 114/1992 Sb. nepatří zřejmě automaticky mezi významné krajinné prvky, záleží však na konkrétní podobě daného místa. (Významnými krajinnými prvky jsou lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy. Dále jsou jimi jiné části krajiny, které zaregistruje podle § 6 orgán ochrany přírody jako významný krajinný prvek, zejména mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy a odkryvy. Mohou jimi být i cenné plochy porostů sídelních útvarů včetně historických zahrad a parků). Orgán ochrany přírody může rozhodnout o registraci dalších krajinných prvků. Každý občan k takové registraci může dát podnět, záleží však na správním uvážení daného orgánu, jestli se podnětem bude zabývat. Pokud by se na území nacházel např. chráněný druh rostliny nebo živočicha, je dle § 66 zákona o ochraně přírody a krajiny orgán ochrany přírody je oprávněn stanovit fyzickým a právnickým osobám podmínky pro výkon činnosti (tj. provoz střelnice), která by mohla způsobit nedovolenou změnu obecně nebo zvláště chráněných částí přírody, popřípadě takovou činnost zakázat. 3. HORNICTVÍ, DOLY, LOMY 3.1. Stanovení průzkumného území dle horního zákona 4.1.2010, TK Obracím se s prosbou o pomoc - o poskytnutí informací o tom, co jako občanské sdružení musíme chronologicky udělat, abychom se stali účastníky správního řízení při stanovení průzkumného území dle horního zákona. Předpokládám, že vše možná ještě před koncem roku vypukne. Vím, že většina věcí se posílá na MŽP – ale nejsem si jistý, jestli se to nemá posílat na konkrétní odbor, či jestli je to lepší poslat jenom na ministerstvo bez přesnějšího určení) a co musíme povinně k jednotlivým písemnostem přikládat, aby nám to kvůli administrativní chybě neshodili. Pak by mě zajímalo (ale to není tak akutní) jak je to s účastí vlastníků? Postup dle toho, co jsem našel v zápisech, upravuje zákon č. 62/1988Sb. - byl novelizován? Jaká jsou čísla novelizací či jaké
další zákony se běžných průzkumů, průzkumů hornickým způsobem a stanovení průzkumných území týkají? Moc děkuji za pomoc. Tímto odpovídám na Váš dotaz doručený poradně EPS týkající se stanovení průzkumného území. Stanovení průzkumného území je podmínkou pro vyhledávání a průzkum ložisek vyhrazených nerostů. V případě geologických prací týkajících se ložisek nevýhradních nerostů se nevyžaduje. Rozsáhlý výčet vyhrazených nerostů je obsažen v §3 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „horní zákon“). O žádosti o stanovení průzkumného území rozhoduje Ministerstvo životního prostředí ČR (§4a odst. 2 zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o geologických pracích“). Kromě žadatele o stanovení průzkumného území a obce, na jejímž území je návrh průzkumného území situován, jsou účastníky tohoto správního řízení i další osoby, kterým postavení účastníka přiznává zvláštní zákon (§4a zákona o geologických pracích). Těmito osobami jsou zejména občanská sdružení účastnící se na základě ustanovení §70 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Pro to, aby se občanské sdružení mohlo účastnit řízení o stanovení průzkumného území, musí být učiněny následující kroky: 1. Založit občanské sdružení s právní subjektivitou, jehož hlavním posláním je ochrana přírody a krajiny (toto poslání vyplývá ze stanov). 2. Podat žádost o zasílání informací o zahajovaných správních řízeních a zamýšlených zásazích (tuto žádost je nutné specifikovat věcně a územně) u příslušného správního orgánu (v tomto případě Ministerstva životního prostředí ČR). Zároveň je nutné ji podat před zahájením řízení, jehož se chce občanské sdružení účastnit. 3. Do osmi dnů od doručení oznámení příslušného správního orgánu o zahájení řízení nebo od vyvěšení tohoto oznámení na úřední desce a současně způsobem umožňujícím dálkový přístup (tzn. na internetu) podat písemné oznámení o účasti v daném řízení. Pokud správní orgán vyvěsí oznámení o zahájení řízení na úřední desce, zbavuje se tím zároveň povinnosti obesílat jednotlivá občanská sdružení. Odesláním oznámení o účasti v řízení ve stanovené lhůtě vzniká právo daného sdružení a účast ve správním řízení. Tato lhůta je však prekluzivní a tedy jejím marným uplynutím nárok na účast v daném řízení zaniká. Podle komentáře k zákonu o ochraně přírody a krajiny[1] se však správního řízení může účastnit i občanské sdružení, které nepodalo žádost o zasílání informací o zahajovaných správních řízeních a zamýšlených zásazích (pokud má právní subjektivitu a jeho posláním je ochrana přírody a krajiny). Lhůta pro zaslání oznámení o účasti ve správním řízení však v takovém případě počíná běžet ode dne zahájení tohoto správního řízení, tedy v řízení zahajovanému na návrh dnem doručení žádosti (o stanovení průzkumného území). Povinnost zasílat žádosti či oznámení na konkrétní odbor MŽP stanovena není, nicméně specifikace může urychlit vyřízení žádosti. Směrodatné však zůstává datum odeslání žádosti. Rozhodování v oblasti geologických pracích spadá do působnosti odboru ochrany horninového a půdního prostředí, viz zde. Další informace o účasti občanských sdružení ve správních řízeních a vzorová podání naleznete zde. Co se týče účasti vlastníků dotčených pozemků v řízení o stanovení průzkumného řízení, tato opravdu ze zákona nevyplývá. Skutečnost, že se však vlastníci nemohou účastnit správního řízení, které může mít značně nepříznivý (byť nepřímý) dopad na předmět vlastnictví, je možné považovat za protiústavní. Je tedy možné doporučit aby se vlastník pozemku přihlásil správnímu orgánu jako účastník. Provádění samotných geologických prací ve stanoveném průzkumném území je pak možné pouze po dohodě s vlastníkem (§14 zákona o geologických pracích). Pokud k takové dohodě nedojde může krajský úřad rozhodnout o omezení vlastnického práva. Toto rozhodnutí lze však vydat pouze
ve veřejném zájmu, není-li v rozporu se státní surovinovou politikou, v nezbytném rozsahu, na určitou dobu, a za náhradu (§14 odst.2 zákona o geologických pracích). Další ochrana vlastníků dotčených pozemků spočívá v odpovědnosti za škodu subjektů provozujících geologické práce, jejich povinnosti uvést pozemek po skončení těchto prací do původního stavu a případně pozemky rekultivovat. Zákon o geologických pracích byl v uplynulých letech několikrát novelizován. Jednalo se však v podstatě o kosmetické úpravy. Aktuální znění zákonů je možné získat na portálu veřejné správy www.portal.gov.cz. Zákony upravujícími průzkum území jsou zejména horní zákon, zákon o geologických pracích a zákon č. 61/1988 Sb., o horní činnosti, výbušninách a státní báňské správě.
[1] MIKO, L., BOROVIČKOVÁ, H. - Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2007, s. 279.
3.2. Ložisko bentonitu 22.1.2010, LB V lokalitě R. je už od r.1994 nedotěžené ložisko bentonitu. Těžební práva převedl báňský úřad v r. 1998 na firmu A., město s firmou jedná dosud o nájemní smlouvě. Na pozemcích je zahrádkářská osada a lesopark s přírodním amfiteátrem, vyskytuje se zde několik chráněných druhů rostlin a živočichů. Naším cílem je odpis zásob bentonitu a obnova lesoparku. Městu jsme předali 22.12.2009 petici proti záměru dotěžení ložiska, zatím bez písemné odpovědi, starosta města tvrdí, že odpis není možný a město nemůže nic dělat, protože ložisko je majetkem státu. Bentonit je dle § 3 odst. 1 písm. g horního zákona vyhrazeným nerostem. Pokud byl ve Vaší lokalitě zjištěn v náležitém množství a jakosti, vydalo jistě Ministerstvo životního prostředí osvědčení o výhradním ložisku. Odpis zásob výhradních ložisek pak umožňuje horní zákon za podmínek v § 14a, § 14b, § 14c. Návrh na odpis může podat mimo jiné z důvodu ohrožení zákonem chráněných obecných zájmů (zejména ochrany životního prostředí), pokud význam ochrany převyšuje zájem na vydobytí zásob, orgán státní správy na úseku životního prostředí (Ministerstvo životního prostředí). Problém však obvykle spočívá v dodržení náležitostí tohoto návrhu, neboť je k tomu nutná spolupráce těžební organizace. Bližší informace můžete nalézt v příloze k tomuto e-mailu (kapitola 8.2). Posouzení vlivů záměru na životní prostředí (EIA) by dle našeho názoru mělo předcházet správnímu řízení obvodního báňského úřadu o stanovení dobývacího prostoru (v rozsahu jeho vymezení na povrchu je současně rozhodnutím o využití území). Pokud však již ke stanovení dobývacího prostoru v minulosti došlo, nebude zřejmě posuzování vlivů možné, leda snad v tom případě, že by došlo k podstatným změnám realizace záměru (např. zvýšení těžby nad zákonem stanovenou hranici), podmínek v dotčeném území nebo vývoji nových technologií využitelných v záměru. Zda by mělo posouzení vlivů vůbec proběhnout závisí na splnění podmínek v příloze č. 1 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. Posouzení by mělo proběhnout vždy, pokud záměr spadá pod kategorii I (v tomto případě zřejmě bod 2.3 Těžba ostatních nerostných surovin nový dobývací prostor; těžba ostatních nerostných surovin nad 1 000 000 tun/rok). Na základě výsledků zjišťovacího řízení, které stanoví nutnost posouzení vlivů, se pak posuzují záměry v kategorii II (body 2.4 Zvýšení povrchové těžby nerostných surovin nad 1 000 000 tun/rok a 2.5 Těžba nerostných surovin 10 000 až 1 000 000 tun/rok). Co se týče Vašeho dotazu ohledně poskytování informací správními úřady, bližší informace o Vašem obecném právu na informace naleznete na stránkách Poradny EPS nebo přímo zde. Avšak vzhledem k tomu, že se ve Vašem případě jedná o informace o životním prostředí (§ 2 písm. a č. 6 zákona o právu na informace o životním prostředí), bude pro Vás výhodnější postupovat podle
speciálního zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí. Rozdíly mezi obecnou a zvláštní úpravou práva na informace můžete nalézt zde. Báňský úřad je povinen poskytnout Vám informace o správních řízeních ve věcech životního prostředí včetně možnosti požadovat informace ze spisu (blíže zde). Ministerstvo životního prostředí by pak mělo být příslušným orgánem k poskytnutí informací o posuzování vlivů na životní prostředí (vzhledem k výše zmíněným záměrům v kategorii I pod bodem 2.3 a v kategorii II pod body 2.4 a 2.5). 3.3. Zavážení lomu odpadem AL + EP, 25.6.2010 Firma G. žádá o rozšíření nyní otevřeného lomu s tím, že tam objevili uhelnou sloj. Ve skutečnosti však do vytěženého lomu chtějí zemjména následně uložit nebezpečný odpad, který není dle úřadů odpadem, ale novým výrobkem, který vzniká sloučením dvou odpadů. Zastupitelstvo s dalším rozšiřováním lomu nesouhlasí, krajský úřad tedy zahájil dohadovací řízení a oznámil obci, že má uvést důvody, pro které s rozšířením lomu nesouhlasí. Co pro nás znamená, že se povede dohadovací řízení? Jaké argumenty můž obec uvést? Dále se chci zeptat, zda má toto řízení skutečně vést krajský úřad nebo Ministerstvo průmyslu a obchodu. Uvádíte, že úřad zahájil dohadovací řízení, avšak zřejmě máte na mysli řízení o řešení střetu zájmů podle § 33 zákona č. 44/1988 Sb., horního zákona, kde se stanoví, že jestliže jsou využitím výhradního ložiska ohroženy objekty a zájmy chráněné podle zvláštních předpisů, jsou organizace, orgány a fyzické a právnické osoby, jimž přísluší ochrana těchto objektů a zájmů, povinny ve vzájemné součinnosti řešit tyto střety zájmů a navrhnout postup, který umožní využití výhradního ložiska při zabezpečení nezbytné ochrany uvedených objektů a zájmů. Ačkoliv to nemusí být ze znění patrné, výsledkem řešení může být i nesouhlas s využitím výhradního ložiska, tudíž že nebude uzavřena dohoda o postupu, který by umožnil využití ložiska, protože k využití ložiska nedojde. Abych význam výsledku tohoto řízení uvedla do nějakého kontextu, na základě informací, které bylo v našich možnostech projít, mohu říci následující: Organizace, jíž vzniklo oprávnění k dobývání výhradních ložisek, je povinna před zahájením dobývacích prací zpracovat plán otvírky, přípravy a dobývání (§ 32 odst. 1). Podle § 33 odst. 5 je organizace povinna báňskému úřadu doložit, že střety zájmů byly vyřešeny. Z toho vyplývá, že vznik takové dohody je nutný pro to, aby daná společnost mohla zahájit těžbu. Pokud věci dobře rozumím, jde zde čistě o povolení k těžbě. Vzhledem k tomu, že zavážení vytěžených částí lomu směsí odpadu a dalších látek, které způsobí, že výsledná látka není považována za odpad, je však nepovolení těžby pro Vás klíčové, neboť následně již nebude možné zavážení lomu těmito nebezpečnými látkami zabránit. Váš dotaz tedy (pokud věci dobře rozumíme) směřuje k tomu, jaké podmínky a argumenty prosadit do dohody se společností Gemec tak, aby tato dohoda pokud možno nebyla uzavřena. Je pro nás velice obtížné shrnout, na jaké chráněné zájmy se můžete dovolat. Neznáme místní situaci ani prostředí. Chráněnými zájmy mohou být jak zájmy veřejné, tak zájmy soukromé. Mohlo by dojít k ohrožení zájmů chráněných zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, zejména k ohrožení druhů planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů, a stejně tak k ohrožení těch druhů, které jsou vzácné či ohrožené. Stejně můžou být ohroženy dřeviny rostoucí mimo les. Těžba může mít negativní vliv na povrchové a podzemní vody a tím i na vodní ekosystém, chráněné zákonem č. 254/2001 Sb., vodního zákona. Zároveň by mohlo dojít k ohrožení nebo poškození lesů chráněných zákonem č. 289/1995 Sb., o lesích, znečištění půdy (podle informací pana Venhauera by mělo jít o úložiště ornice a podorničí) a ohrožení půdy erozí nebo znečištění ovzduší (emise prachu z lomové a přepravní činnosti v lokalitě, pachy z ukládání čistírenských kalů). Při akumulaci nepříznivých vlivů na životní prostředí by mohlo dojít k ohrožení územního systému
ekologické stability krajiny, tj. došlo by k narušení vzájemně propojeného souboru přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Při argumentaci ohrožením životního prostředí je však potřeba argumentovat konkrétními možnými ohroženími (jací živočichové jsou ohrožení, jaké je riziko ohrožení vody, půdy…). S touhle otázkou vám však spíš poradí přírodovědci a biologové než právníci. Další otázkou by mohly být komunikace – umožňují těžbu, nedojde k jejich zničení? Nebudou těžbou narušeny jiné plány obce? (rekreační střediska, výstavba…) Zároveň by mohla být porušena soukromá práva, zejména práva vlastnická. Taktéž by mohlo docházet k obtěžování hlukem (pomocné trhací práce, bagrování skrývky, uhlí, hlušiny, doprava), prachem či vibracemi (pomocné odstřely horniny, bagrování). Ochrana před hlukem a vibracemi je upravena i v zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Pokud jde o příslušnost krajského úřadu, mohu uvést následující: 4. dohoda mezi investorem a subjekty, kteří reprezentují nějaký zájem v daném území (orgány ochrany přírody, obec, fyzické a právnické osoby, bohužel přesně v této věci, o jaké subjekty jde) – pokud se ji podaří vytvořit (tj. investor by ji zjevně neměl mít jiným subjektům možnost vnutit proti jejich vůli), je předkládána podle § 33 odst. 2 horního zákona (44/1988 Sb.) krajskému úřadu, který vůči ní může do 1 měsíce vyslovit nesouhlas, pokud mlčí, platí, že souhlasí; 5. pokud k takové dohodě nedojde nebo krajský úřad vysloví nesouhlas, přesouvá se celá věc dle § 33 odst. 3 horního zákona na Ministerstvo průmyslu (to rozhodne po projednání s Ministerstvem životního prostředí a Českým báňským úřadem) 4. CHEMICKÉ LÁTKY 4.1. Heptafluoropropan 5.1.2010, JK Obracím se na vás s prosbou o radu. Dotaz zní: spadá technický plyn používaný jako hasivo chemický název heptafluoropropan - chemický vzorec CF3CHFCF3 pod regulované látky zmiňované ve vyhlášce 279? K Vašemu dotazu mohu uvést následující. Vyhláška MŽP č. 279/2009 Sb., o předcházení emisím regulovaných látek a fluorovaných skleníkových plynů navazuje na nařízení Evropských společenství č. 1005/2009 (nařízení je přímo použitelným předpisem, je tedy závazné pro členy EU i jejich občany), které vstoupilo v účinnost 1.1.2010. (originální znění: http://eur-lex.europa.eu/Result.do? T1=V1&T2=2009&T3=1005&RechType=RECH_naturel&Submit=Search; české znění: http://eur-lex.europa.eu/Result.do? T1=V2&T2=2009&T3=1005&RechType=RECH_naturel&Submit=Hledat). Dále navazuje vyhláška na § 24 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší. Na základě tohoto ustanovení je MŽP oprávněno vydat povolení k používání hydrochlorfluoruhlovodíků jako hasicích prostředků ve stávajících systémech požární ochrany, pokud se používají jako náhrada za halony, při splnění podmínek uvedených v přímo použitelném předpisu Evropských společenství upravujícím ochranu ozonové vrstvy Země (tedy v nařízení č. 1005/2009) Toto nařízení stanoví, co se rozumí regulovanými látkami v článku 3:
4) "regulovanou látkou" látka uvedená na seznamu v příloze I, včetně svých izomerů, vyskytující se samostatně nebo ve směsi a bez ohledu na to, zda je nově vyrobená, znovuzískaná, recyklovaná nebo regenerovaná. V daném případě mluví zákon o ochraně ovzduší i vyhláška č. 279/2009 přímo o používání hydrochlorfluoruhlovodíků jako hasicích prostředků ve stávajících systémech požární ochrany. Definici najdete opět v článku 3 nařízení č. 1005/2009: 9) "hydrochlorfluoruhlovodíkem" regulovaná látka uvedená na seznamu ve skupině VIII přílohy I, včetně svých izomerů. Je proto nutné ověřit, jestli se konkrétní látka nachází na seznamu regulovaných látek v nařízení č. 1005/2009, resp. jestli se jedná dle tohoto nařízení o „hydrochlorfluoruhlovodík". V dalším Vám zřejmě již lépe poradí odborník na chemické látky, který se bude orientovat v dané terminologii. 4.2. Bezpečnostní listy 17.12.2010, JK V jakém jazyce je třeba dodávat tzv. bezpečnostní listy? Kde jsou upraveny? Bezpečnostní listy reguluje závazné (přímo použitelné) evropské nařízení REACH (nařízení č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek). Podle bodu 31 odst. 5 tohoto nařízení platí, že nerozhodne-li daný členský stát jinak, dodává se bezpečnostní list v úředním jazyce nebo jednom z úředních jazyků každého členského státu, v němž je látka nebo přípravek uveden na trh. V České republice je to podle všeho povinná jen čeština - měl by to regulovat zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích. Platné české předpisy najdete na portálu veřejné správy: www.portal.gov.cz (v sekci zákony), evropské předpisy na http://eur-lex.europa.eu/. 4.3. Postřik zemědělských plodin na sousedním pozemku, 8.10.2010 TH Na rozsáhlém lánu v těsném sousedství našich pozemků, na kterých máme RD, je opakovaně několikrát ročně prováděn postřik různými chemickými přípravky, které způsobují zdravotní potíže (pálení kůže, očí apod.) a úhyn některých našich rostlin na zahradách. Na který úřad se máme obrátit? Správním orgánem, který vykonává odborný dozor v oblasti hnojiv je podle zákona o hnojivech Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (zákon č. 156/1998 Sb. je přístupný i na Portálu veřejné správy ČR, k dispozici zde . Webové stránky ústavu naleznete tady.) Dle § 12 výše zmiňovaného zákona je tento úřad povinen povinen dozírat, zda zemědělští podnikatelé při používání hnojiv dodržují podmínky stanovené tímto zákonem a prováděcími právními předpisy. Nabízí se tedy možnost podat ústavu podnět k přezkoumání, zda podnikatel, hospodařící na daném pozemku, neporušuje některou z jemu uložených povinností. Mohlo by se jednat mj. o tyto porušení zákona: Hnojiva a pomocné látky nesmějí být používány na zemědělské půdě a lesních pozemcích, pokud jejich použití může vést k poškození fyzikálních, chemických nebo biologických vlastností pozemků sousedících s tímto pozemkem, popřípadě i jeho širšího okolí. (§ 9 odst. 1 a 2, bod c) zákona č. 156/1998 Sb. ) •
Při používání hnojiv, pomocných půdních látek, pomocných rostlinných přípravků a substrátů nesmí dojít k jejich přímému vniknutí do povrchových vod nebo na sousední pozemek. (§ 9 odst. 1 cit. zákona ve spojení s § 5 odst. 1 vyhlášky min. zemědělství č.274/1998 Sb.).
Úřad je oprávněn provést šetření a případně zemědělskému podnikateli uložit opatření k nápravě (§ 12) či sankci za spáchání správního deliktu (v daném případě např. § 14a odst. 1 bod a). Uložená
pokuta za správní delikt může v tomto případě dosáhnout až 100 000 Kč. Zemědělští podnikatelé jsou povinni řádně vést evidenci o hnojivech a pomocných látkách použitých na zemědělské půdě a lesních pozemcích. Na požádání ústavu jsou zemědělští podnikatelé povinni evidenci předložit a umožnit ověření v ní uvedených údajů. (§ 9 odst. 2 bod 6,7). Další možností, která se nabízí, je tedy podat Ústavu žádost o poskytnutí těchto informací. Podrobnosti k tomu jak podat tuto žádost a informace s tím spojené naleznete na našich webových stránkách (viz Webová poradna, Právo na informace, zejména „Stručný průvodce právem na informace“, odkaz naleznete zde ). Vhodnější je zřejmě podat žádost podle zákona č. 123/1998 Sb. o právu na informace o životním prostředí, kdy jsou státní orgány povinny poskytnout nejen informace, kterými disponují, ale i ty, které jim jsou k dispozici ( § 1 odst. 1), tedy i informace, které si může úřad od podnikatele vyžádat (§ 9 odst. 2 bod 6,7 zákona č. 156/1998 Sb.) Proti jednání Vašeho souseda se je dále možno bránit dle občanského práva. V souladu s § 127 občanského zákoníku se můžete žalobou domáhat, aby se Váš soused nadále zdržel všech činností, kterými by Vás obtěžoval plyny, pachy či jiným nepříznivými vlivy, a to nad míru přiměřenou poměrům. V tomto případě byste u soudu museli dokázat, že sousedova činnost se vymyká poměrům běžným v místě Vašeho bydliště (Obtěžují rovněž ostatní zemědělci své sousedy obdobným způsobem nebo je taková praxe výjimečná? Jsou postřiky prováděny v nevhodnou dobu, nevhodným způsobem, jinak, než je běžné a vhodné?) Domníváte-li se, že jste utrpěli škodu v souvislosti s jednáním Vašeho souseda (např. uhynulé křoviny), můžete se po něm žalobou domáhat náhrady škody. V tomto případě musíte u soudu prokázat, že Vám škoda vznikla, a že to bylo v přímém důsledku protiprávního jednání Vašeho souseda. K eventuálnímu podání výše uvedených žalob doporučujeme obrátit se na advokáta. Pro úplnost zbývá dodat, že přichází v úvahu i podání trestního oznámení, pokud byste se domnívali, že se Váš soused svým jednáním dopustil nějakého trestného činu, uvedeného v trestním zákoně. Kromě výše popsaných kroků Vám můžeme doporučit učinit vše, co můžete udělat sami. Pakliže jste ochotni nést v souvislosti s touto věcí i určité náklady, může se jednat na příklad o Vámi objednanou expertízu ze vzorku uhynulého stromu či z půdy na Vašem pozemku, která by mohla prokázat jejich kontaminaci chemickými či jinými látkami. Takovéto podklady mohou posloužit na příklad jako příloha k Vašemu návrhu Ústřednímu kontrolnímu a zkušebnímu ústavu zemědělskému či dále jako důkaz v případném řízení soudním. K těmto věcem Vám však již nemůžeme poskytnout další informace, neboť je to mimo oblast našich odborných znalostí. 4.4. Sklad a plnírna propanbutanových lahví 12.2.2010 JK V bezprostřední blízkosti našich obydlí - nejbližší dům 8m přes silnici chce vybudovat fa. P. sklad a plnírnu PB lahví, o celkovém objemu 150t, plyn je vysoce výbušný a hořlavý. Usilujeme o zrušení výstavby skladu PB a plnírny PB – prvořadý cíl. Bylo již vydáno územní rozhodnutí. Musí investor dodržet nějaká ochranná, bezpečnostní pásma? Máme podezření na korupci, není snad možné takové množství 285000litrů Propan-Butanu umístit do obydleného území. Byli jsme přesvědčeni až do tohoto rozhodnutí o umístění stavby, že musí být dodržena bezpečnostní pásma zák 458/2000 Sb., energ. zák. Musí mít investor souhlasné podpisy občanů, kteří bydlí v tomto pásmu? Ustanovení § 69 energetického zákona upravující bezpečnostní pásma stanoví, že bezpečnostní pásma jsou určena k zamezení nebo zmírnění účinků případných havárií plynových zařízení a k ochraně života, zdraví, bezpečnosti a majetku osob, vznikají dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí o umístění stavby, nebo dnem nabytí právní moci územního souhlasu s umístěním stavby, pokud není podle stavebního zákona vyžadován ani jeden z těchto dokladů, potom dnem uvedení plynového zařízení do provozu.
Přitom lze podle ustanovení § 69 energetického zákona umístit (jinou než veřejně prospěšnou) stavbu v bezpečnostním pásmu, jen pokud to umožňují technické a bezpečnostní podmínky a nedojde-li k ohrožení života, zdraví, bezpečnosti nebo zdraví osob, a pouze po předchozím písemném souhlasu fyzické nebo právnické osoby, která odpovídá za provoz příslušného plynového zařízení. Umístěním stavby plynového zařízení tak budou omezeni všichni vlastníci nezastavěných pozemků, které se nacházejí v bezpečnostním pásmu a na kterých chtěli jejich vlastníci v budoucnu stavět. Do budoucna totiž budou moct realizovat na svém pozemku stavbu jen po předchozím písemném souhlasu fyzické nebo právnické osoby, která odpovídá za provoz příslušného plynového zařízení. Toto je jedna z námitek, kterou mohou takto dotčení vlastníci v územním řízení uplatňovat. Navíc by měla být takto postiženým vlastníkům poskytnuta přiměřená náhrada za toto znehodnocení. Domníváme se ovšem, že plynové zařízení zásadně nemůže být umístěno tak, aby jeho ochranné pásmo zasahovalo do území, ve kterém se již stavby pro bydlení nacházejí. Otázkou je, jestli se ve Vašem případě jedná o plynové zařízení, u kterého ze zákona vzniká jeho umístěním nebo uvedením do provozu bezpečnostní pásmo. Podle Vámi zaslaného územního rozhodnutí je v daném případě umisťována stavba plnírny PB (tedy zřejmě propabutanových) lahví. Plnírna plynu je v souladu s ustanovením § 2 odst.2 písm. b) bod 12 energetického zákona plynovým zařízením. Ten stanovuje, že plynovým zařízením se rozumí: „zařízení pro výrobu a úpravu plynu, podzemní zásobníky plynu, zásobníky zkapalněných plynů, plynojemy, plnírny, zkapalňovací, odpařovací, kompresní a regulační stanice, nízkotlaké, středotlaké, vysokotlaké a přímé plynovody, plynovodní přípojky, těžební plynovody, odběrná plynová zařízení, související technologická zařízení“. Přitom, podle přílohy k energetickému zákonu stanovující bezpečnostní pásma plynových zařízení je velikost bezpečnostního pásma u druhu zařízení: „Plnírny plynů“ 100 m (od technologie). Dále se tedy jedná o to, jestli propanbutan je plynem podle energetického zákona. Co se rozumí ‚plynem‘ stanovuje § 2 odst. 2 písm. b) bod 9 energetického zákona. Plynem se rozumí: zemní plyn, svítiplyn, koksárenský plyn čistý, degazační a generátorový plyn, bioplyn, propan, butan a jejich směsi, pokud ovšem nejsou používány pro pohon motorových vozidel. Je tedy otázka, zda je ve Vašem případě naplněna definice plynu podle energetického zákona. Propan, butan, i jejich směsi jsou považovány za plyn, podle toho, zda jsou používány pro pohon motorových vozidel či nikoliv. V případě, že se o ‚plyn podle energetického zákona‘ nejedná, nevzniká ze zákona bezpečnostní pásmo. 5. INFORMACE 5.1. Je možné žádat konkrétního zastupitele? 23.11.2010, EP Je možné se obrátit v rámci žádosti o informace na jednoho zastupitele namísto na zastupitelstvo jako celek? Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím vymezuje jako povinné subjekty "územní samosprávné celky a jejich orgány" (§ 2). Kdo je orgánem obce přitom vymezuje § 5 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích. Jsou jimi zastupitelstvo, rada, starosta (příp. primátor), event. komise - ale to jen pokud jí byl svěřen výkon přenesené působnosti. Komise a výbory tuto povinnost primárně (např. i dle komentáře František Korbel a kol., Linde) nemají. Z toho vyvozujeme, že povinnost poskytovat informace nemají jednotliví členové zastupitelstva s výjimkou starosty. Zastupitelstvo poskytuje informace jako kolektivní orgán a pouze jako kolektiv představuje subjekt zpusobilý jednat za obec a plnit zákonné povinnosti. Výslovne jsme však takovou interpretaci zákona nenašli, jde pouze o náš právní názor. 5.1. Informace od děkana 14.4.2010, Pbr
Obrátili jsme se na děkana fakulty s žádostí o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb. a nedostali jsme žádnou odpověď. Postupujeme správně, když se chceme obrátit se stížností na Ministerstvo školství, jako zřizovatele této veřejné vysoké školy? Na jaký odbor se máme obrátit? Podléhá tomuto zákonu rovněž Pozemkový fond ČR, na jehož územní pracoviště se chceme obrátit rovněž se žádostí o poskytnutí informací? Odpověď na první část Vašeho dotazu se nachází v § 16a tohoto zákona. Stížnost se podává přímo u povinného subjektu, v tomto případě tedy u děkana zahradnické fakulty. Pokud povinný subjekt stížnosti sám nevyhoví, vyřizuje ji jeho nadřízený subjekt. Domnívám se, že přímým nadřízeným subjektem děkana Zahradnické fakulty je rektor Mendelovy univerzity. Pro větší názornost přikládám zmíněný paragraf, ve kterém je popsán postup vyřízení stížnosti. Dovolila jsem si vyznačit ustanovení, která by Vás mohla zajímat. Pro úplnost dodávám, že standardní lhůta, ve které musí povinný subjekt poskytnout informaci (pokud neexistují zákonné důvody k její neposkytnutí) je 15 dnů ode dne doručení žádosti. Ve Vašem dotazu neuvádíte datum, kdy jste žádost o informaci podali. Pokud již uplynulo alespoň 15 dní, doporučuji podat stížnost co nejrychleji, ať nezmeškáte třicetidenní lhůtu pro její podání. § 16a Stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace (1) Stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace (dále jen "stížnost") může podat žadatel, a) který nesouhlasí s vyřízením žádosti způsobem uvedeným v § 6, b) kterému po uplynutí lhůty podle § 14 odst. 5 písm. d) nebo § 14 odst. 7 nebyla poskytnuta informace nebo předložena konečná licenční nabídka a nebylo vydáno rozhodnutí o odmítnutí žádosti, c) kterému byla informace poskytnuta částečně, aniž bylo o zbytku žádosti vydáno rozhodnutí o odmítnutí, nebo d) který nesouhlasí s výší úhrady sdělené podle § 17 odst. 3 nebo s výší odměny podle § 14a odst. 2, požadovanými v souvislosti s poskytováním informací. (2) Stížnost lze podat písemně nebo ústně; je-li stížnost podána ústně a nelze-li ji ihned vyřídit, sepíše o ní povinný subjekt písemný záznam. (3) Stížnost se podává u povinného subjektu, a to do 30 dnů ode dne a) doručení sdělení podle § 6, § 14 odst. 5 písm. c) nebo § 17 odst. 3, b) uplynutí lhůty pro poskytnutí informace podle § 14 odst. 5 písm. d) nebo § 14 odst. 7. (4) O stížnosti rozhoduje nadřízený orgán. (5) Povinný subjekt předloží stížnost spolu se spisovým materiálem nadřízenému orgánu do 7 dnů ode dne, kdy mu stížnost došla, pokud v této lhůtě stížnosti sám zcela nevyhoví tím, že poskytne požadovanou informaci nebo konečnou licenční nabídku, nebo vydá rozhodnutí o odmítnutí žádosti. (6) Nadřízený orgán při rozhodování o stížnosti podle odstavce 1 písm. a), b) nebo c) přezkoumá postup povinného subjektu a rozhodne tak, že a) postup povinného subjektu potvrdí, b) povinnému subjektu přikáže, aby ve stanovené lhůtě, která nesmí být delší než 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí nadřízeného orgánu, žádost vyřídil, případně předložil žadateli konečnou licenční nabídku, nebo c) usnesením věc převezme a informaci poskytne sám nebo vydá rozhodnutí o odmítnutí žádosti; tento postup nelze použít vůči orgánům územních samosprávných celků při výkonu samostatné působnosti. (7) Nadřízený orgán při rozhodování o stížnosti podle odstavce 1 písm. d) přezkoumá postup povinného subjektu a rozhodne tak, že a) výši úhrady nebo odměny potvrdí, b) výši úhrady nebo odměny sníží; tento postup nelze použít vůči orgánům územních samosprávných celků při výkonu samostatné působnosti, nebo
c) povinnému subjektu přikáže, aby ve stanovené lhůtě, která nesmí být delší než 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí nadřízeného orgánu, zjednal nápravu, jde-li o úhradu nebo odměnu za poskytnutí informace územním samosprávným celkem v samostatné působnosti. (8) Nadřízený orgán o stížnosti rozhodne do 15 dnů ode dne, kdy mu byla předložena. (9) Rozhodnutí podle odstavců 6 a 7 se oznamuje žadateli a povinnému subjektu. Proti rozhodnutí vydanému podle odstavců 6 a 7 se nelze odvolat. Jde-li však o rozhodnutí podle odstavce 6 písm. c), nelze se odvolat pouze v případě, kdy rozhodl nadřízený orgán určený podle § 178 odst. 2 věty poslední správního řádu nebo podle § 20 odst. 5 tohoto zákona. (10) Je-li poskytnuta informace podle odstavce 6 písm. c), žadatel může ve smyslu odstavce 1 písm. a) nebo c) postupovat obdobně.
Co se týče druhé části Vašeho dotazu, Pozemkový fond patří bez nejmenších pochybností mezi subjekty, které jsou povinny poskytovat informace dle zákona č. 106/1999 Sb. Je to právnická osoba zřízená zákonem, která mimo jiné spravuje nemovitosti ve vlastnictví státu. To, že poskytuje informace, vyplývá také z této statistiky, kterou naleznete na webových stránkách Pozemkového fondu www.pfcr.cz Podrobnosti o právu na informace naleznete například v tomto průvodci právem na informace. 6. IPPC 7. JEDNÁNÍ ÚŘEDNÍKŮ 7.1. Nečinný Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových 2.6.2010, VH Koupil jsem v roce 2002 budovu, pod kterou je státní pozemek. Už v roce 2002 jsem projevil zájem odkoupit pozemek od státu. Obrátil jsem se tedy na okresní úřad. Okresní úřad mi pořád říkal, že musím počkat, až dojde k přesunu vlastnického práva na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, a odmítli to řešit. Vyčkával jsem, nic neřešil, teď mi ale přišel dopis, že jsem měl vlastně celou dobu pozemek v nájmu a že mám zaplatit UZVM nájemné od roku 2008 (za dřívější dobu nechtějí zaplatit, protože to je už promlčené). Musím platit nájem? Měl UZVM povinnost se věcí sám od sebe zabývat? Nebo to byla moje chyba, že jsem se po vzniku UZVM a předání agendy inicitativně nestaral a o odkup pozemku neusiloval? Zákon č. 201/2002 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (dále jen o majetku ČR) říká v § 29 odst. 1, že: ,,Úřad je počínaje dnem nabytí účinnosti tohoto zákona příslušný hospodařit s veškerým majetkem, s nímž ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona byly příslušné hospodařit okresní úřady.“ Úřadem je myšlen Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. V § 31 odst. 1 se pak vyjadřuje k přechodu agendy z okresních úřadů: ,,Okresní úřady a Ministerstvo financí předají majetek uvedený v ustanovení § 29 Úřadu nejpozději do 30. září 2002; předmětem předání budou rovněž všechny uzavřené i neuzavřené spisové materiály a pomůcky operativní evidence a další listiny týkající se majetku, jakož i doklady o závazcích souvisejících s předávaným majetkem.“ Podle odst. 2: ,,Převzetí majetku a dokladových materiálů podle odstavce 1 v rámci Úřadu zajistí jednotlivá územní pracoviště podle svých územních obvodů.“ Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku stanoví, že dnem účinnosti tohoto zákona zaniká právo trvalého užívání nemovitosti ve vlastnictví státu a nedošlo-li mezi dosavadním uživatelem a vlastníkem nemovitostí k jiné dohodě, vznikne dnem účinnosti tohoto zákona mezi nimi nájemní vztah, který lze kdykoliv vypovědět. Je tedy důležité, zda Vaše žádost na okresní úřad měla oficiální charakter a zda můžete prokázat, že jste měl zájem odkoupit pozemek, ale okresní úřad vůbec nereagoval. Bohužel se nedomníváme, že
by to mělo vliv na povinnost platit nájemné. Tato povinnost vznikla ze zákona. Dle našeho názoru by však bylo možné u Úřadu podat žádost o prominutí nájemného nebo jeho části a tímto argumentovat. Ze zákona nevyplývá povinnost státu odprodat Vám v takovém případě pozemek. Zákon o majetku ČR říká, že lze do vlastnictví právnické nebo fyzické osoby převést smlouvou věc pouze je-li tato věc pro stát trvale nepotřebná. Což se domníváme ve Vašem případě splněno je a neměla by zde být v tomto ohledu překážka. Na stránkách ÚZSVM http://www.uzsvm.cz/ v sekci Státní majetek naleznete Informace o prodeji státního majetku, které by Vám mohly ve Vašem případě pomoci. Doporučuji se co nejdříve spojit s ÚZSVM a řešit dlužné nájemné a přechod vlastnictví pozemků (přechod vlastnictví budete pravděpodobně řešit s příslušným odloučeným pracovištěm). 7.2. Zpoplatnění průjezdu k domu 15.4.2010, AB Část ulice, v níž vlastním chatu, vlastní stát a spravují Lesy ČR. Jde o pozemek určený k plnění funkcí lesa, v katastru nemovitostí nejsou evidována žádná omezení vlastnického práva. Jedná se o jediný majetek spravovaný Lesy ČR, nevlastní zde jediný strom. Jsou jediní vlastníci komunikace (části), kteří vyžadují za průjezd úplat. Mají na to právo? Přístup domů nám byl umožněn za úplatu vždy na jeden rok a na každé auto zvlášť. Možnost zpoplatnit průjezd jednotlivými cestami upravuje zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních kominikacích a tato možnost se odvíjí od zařazení dané komunikace do jednotlivých kategorií vymezených zákonem. Z toho, jak nám Váš případ popisujete, se domníváme, že tu jde o kategorii „účelová komunikace“, která je upravena v § 7 zákona. O tom do jaké kategorie bude příslušná pozemní komunikace zařazena rozhoduje podle § 3 zákona příslušný silniční správní úřad. O zařazení pozemní komunikace do kategorie účelové komunikace ovšem nelze podle § 3 zákona rozhodnout a účelovou komunikací je tedy taková komunikace, kterou žádný silniční správní úřad nezařadil do vyšší kategorie. Pokud jde o právní úpravu účelových komunikací, zákon stanoví, že jde o pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Zákon také řeší možnost omezení veřejného přístupu na účelové komunikace a to tak, že stanoví, že příslušný silniční správní úřad může na návrh vlastníka účelové komunikace a po projednání s příslušným orgánem Policie České republiky upravit nebo omezit veřejný přístup na účelovou komunikaci, pokud je to nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů tohoto vlastníka. Účelové komunikace obecně spadají do práva bezplatného obecného užívání obvyklým způsobem a k obvyklým účelům podle § 19 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, pokud tento nebo jiný zákon nestanoví pro speciální případ jinak. Zákon nepřipouští zpoplatnění průchodu, průjezdu nebo stání na účelových komunikacích jiným postupem než úpravou nebo omezením veřejného přístupu podle výše uvedeného ustanovení (§ 7 odst. 1). Neoprávněné uzavření veřejně přístupné účelové komunikace nebo umístění překážky na ni je deliktem, za který může být udělena sankce. Vlastník účelové komunikace tak pro případ, že chce omezit její užívání potřebuje souhlas příslušného silničního správního úřadu. Pokud ten souhlas neudělí a vlastník tedy bez jeho svolení jakýmkoli způsobem omezuje pŕístup na účelovou komunikaci, dopouští se tím správního deliktu podle § 42a a 42b zákona, za který hrozí pokuta až 500 000Kč. Pokud je tedy cesta, o kterou nám jde, skutečně účelovou komunikací, nezáleží zda je jejím vlastníkem stát (zastoupen Lesy ČR), jiná právnická nebo fyzická osoba. V postavení vlastníka jsou všíchni ve stejné pozici. Neznamená to tedy, že stát jako vlastník by měl nadřazené postavení a zákonem stanovené povinnosti by se ho v tomto případě netýkaly. Z výše uvedeného vyplývá, že rozhodující pro Váš případ bude, zda Lesy ČR mají příslušný
souhlas silničního správního úřadu spolu s vyjádřením Policie ČR o mezení přístupu na účelovou komunikaci. Zákon bohužel neupravuje, v jaké formě by měl být tento souhlas vydán. Sami s takovým souhlasem silničního správního úřadu zkušenosti nemáme, ale domníváme se, že by mělo mít formu buď správního rozhodnutí podle § 67 a násl. zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu, protože jím správní orgán v určité věci zakládá, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá. Pokud by nešlo o rozhodnutí, bude mít tento souhlas formu opatření obecné povahy podle § 171 správního řádu. Jedná se o jakési „kvazirozhodnutí“ správních orgánů. které není ani právním předpisem ani rozhodnutím. Také se domníváme, že pokud Lesy ČR mají souhlas silničního správního úřadu a vyjádření Policie ČR k tomuto souhlasu o omezení přístupu na účelovou komunikaci, pak je jejich postup podle současné právní úpravy v pořádku. Proto doporučujeme, aby jste si tyto dokumenty od státního podniku Lesy ČR vyžádal. Pokud Lesy ČR mají souhlas, pak mají právo omezit přístup na účelovou komunikaci a záleží na jejich postoji, jak tohoto práva využijí. Pokud je ovšem nemají, je možné za takové situace podat podnět na spáchání správního deliktu a Lesům ČR by tak hrozila i výše uvedená pokuta. Při odpovědi bylo čerpáno z právních předpisů a následujícího článku: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9A%C4%8Delov%C3%A1_komunikace 7.3. Vodovodní a kanalizační přípojka 8.4.2010, AB Při výkopových pracích pro vodovod došlo k prokopnutí přirozeného pramene do naší studně, kam od té doby voda nepřitéká. Pokud bychom se chtěli připojit k obecní vodovodní přípojce, obec po nás požaduje, abychom se zároveň připojili i ke kanalizaci a sami obě tyto připojky zaplatili, což by činilo přibližně 50 tisíc korun. Původně tyto přípojky měla hradit obec, potom však starosta prohlásil, že došly prostředky, které byly obci darovány Evropskou unií. Na naší chalupě máme vlastní odpad, vlastní žumpu. Vodovodní přípojku však potřebujeme. Bojíme se však také, že když odmítneme zaplatit za kanalizační přípojku a budeme ochotni zaplatit jen za vodovodní přípojku, obec nás odmítne s tím, že musíme zaplatit za obě přípojky, jinak nám nepřipojí nic. Jak na takové jednání obce, konkrétně pana starosty, který obecní peníze promarnil, vyzrát? Máme se obrátit přímo na Správu Středočeského kraje? A na jakou konkrétní osobu, či odbor? Pokud jde o otázku přerušení přirozeného přítoku pramene do Vaší studny, je možné se soudit o náhradu škody. Obecně je odpovědnost za škodu upravena zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a to v § 420 a násl. Podle tohoto ustanovení každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Ve Vašem případě je ovšem možné požadovat náhradu škody jen za splnění dalších podmínek. Především studna na Vašem pozemku musí být legální, tzn. že k ní musíte mít stavební povolení. Podle současné právní úpravy je totiž každá studna tzv. vodním dílem podle zák. č. 254/2001 Sb., vodní zákon. § 55 tohoto zákona stanoví, že vodním dílem jsou stavby, které slouží ke vzdouvání a zadržování vod, umělému usměrňování odtokového režimu povrchových vod, k ochraně a užívání vod, k nakládání s vodami, ochraně před škodlivými účinky vod, k úpravě vodních poměrů nebo k jiným účelům sledovaným tímto zákonem, a to zejména... studny... . V § 15 odst. 1 vodního zákona je pak stanovena povinnost získat k provedení vodních děl povolení vodoprávního úřadu, tedy v podstatě stavební povolení vydávané speciálním stavebním úřadem. Ustanovení § 8 vodního zákona pak stanoví druhou podmínku, kterou musíte splnit, aby jste mohli být při uplatňování náhrady škody úspěšní, a ta spočívá v tom, že pokud využíváte vodu z Vaší studny, musíte k tomu mít povolení k nakládání s vodami udělované na žádost příslušným vodoprávním úřadem. Pokud tyto dvě podmínky nesplňujete, je Vaše studna a odběr vody z ní nelegální a při uplatňování nároku na náhradu škody nikdy nemůžete být úspěšní. Pokud naopak příslušná povolení vlastníte, pak je zde velký předpoklad Vašeho úspěchu ve sporu. Pokud jde o Váš problém s vodovodní a kanalizační přípojkou, je tato věc upravena v zák. č.
274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích. Tento zákon stanoví v § 3 odst. 8, že obecní úřad může v přenesené působnosti rozhodnutím uložit vlastníkům stavebního pozemku nebo staveb, na kterých vznikají nebo mohou vznikat odpadní vody, povinnost připojit se na kanalizaci v případech, kdy je to technicky možné. To znamená, že skutečně máte povinnost se připojit ke kanalizaci, pokud o tom obecní úřad v řádném řízení a řádným způsobem rozhodl. Odst. 6 tohoto ustanovení pak říká, že vodovodní přípojku a kanalizační přípojku pořizuje na své náklady odběratel, není-li dohodnuto jinak; vlastníkem přípojky je osoba, která na své náklady přípojku pořídila. V tomto zákoně se ovšem myslí pouze samotná přípojka nikoli hlavní vodovod či kanalizace. Naše poradna se na tuto problematiku nespecializuje tak jako na jiné problémy. Primárně se věnujeme jiným otázkám, a proto nemáme s podobnou záležitostí dostatek zkušeností. Nicméně se domníváme, že starosta Vám nemůže uložit povinnost zaplatit za vybudování veřejné vodovodní ani kanalizační přípojky, která se nachází mimo Váš soukromý pozemek. O tomto podle našeho názoru nemůže rozhodnout ani starosta ani jiný orgán obce, a to ani nařízením, vyhláškou nebo jakoukoli jinou formou. K takovémuto úkonu Vás tedy obec nemůže nijak přimět a zároveň nemá žádné právní nástroje jak tuto povinnost vynutit. Podle informací, které od Vás máme, se domníváme, že situace je zatím ve fázi, kdy starosta „jen něco prohlásil“, ale žádné právní kroky ještě žádný z orgánů obce nepodnikl. V opačném případě bychom potřebovali více informací, zda bylo vydáno takové rozhodnutí, v jaké formě, kým apod., abychom Vám mohli lépe poradit, jak dále postupovat. 7.4. Povolení stavby malé vodní elektrárny 5. 5. 2010, Pbr Je možné se nějak bránit před současným postojem podniku Povodí, který už minimálně rok zavrhuje všechny nové výstavby MVE na svých pozemcích. Povodí argumentuje výzvou Ministerstva zemědělství k ukončení veškerých zásahů do majetkoprávních uspořádání MVE do doby, než bude zpracována Strategická koncepce rozvoje MVE. Je nějaká lhůta vyřešení pro Povodí? Výslovně to ve svém dotazu neuvádíte, ale jedná se pravděpodobně o Povodí Vltavy, státní podnik. Funkci zakladatele Povodí jménem státu vykonává Ministerstvo zemědělství. Povodí Vltavy je právnickou osobou provozující podnikatelskou činnost s majetkem státu vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Koncepce rozvoje malých vodních elektráren není upravena zákonem. Jedná se o strategický dokument, podnět k jeho zpracování vzešel z jednání Ministra zemědělství s generálními řediteli státních podniků Povodí. V této souvoslosti byl Ministerstvem zemědělství vydán pokyn o ukončení zásahů do majetkoprávního vypořádání v souvislosti s realizací malých vodních elektráren (blokace s nakládáním majetku ve správě s. p. Povodí). Zákonnou úpravu plánování v oblasti vod upravuje zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, v § 23 a násl. Plán hlavních povodí ČR je strategický dokument. Pořizuje jej Ministerstvo zemědělství ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí, dotčenými ústředními správními úřady a krajskými úřady pro 3 hlavní povodí na území České republiky, a to pro povodí Labe (úmoří Severního moře), pro povodí Moravy, včetně dalších povodí přítoků Dunaje (úmoří Černého moře) a pro povodí Odry (úmoří Baltského moře), která jsou národními částmi mezinárodních oblastí povodí Labe, Dunaje a Odry. Plán hlavních povodí České republiky podléhá posuzování vlivů na životní prostředí podle zvláštních právních předpisů a je již v návrhu publikován a zpřístupněn k připomínkám veřejnosti, včetně uživatelů vody. Plán hlavních povodí České republiky schvaluje vláda. Závazné části Plánu hlavních povodí České republiky vyhlásí vláda nařízením.Aktualizuje se nejméně každých 6 let. Plány oblastí povodí pak stanoví konkrétní cíle pro dané oblasti povodí na základě rámcových cílů a rámcových programů opatření Plánu hlavních povodí České republiky. Pořizují je správci povodí podle své působnosti ve spolupráci s příslušnými krajskými úřady a ve spolupráci s ústředními vodoprávními úřady pro 8 oblastí povodí, a to pro oblast povodí Horního a středního Labe, oblast povodí Horní Vltavy, oblast povodí Berounky, oblast povodí Dolní Vltavy, oblast povodí Ohře a
Dolního Labe, oblast povodí Odry, oblast povodí Moravy a oblast povodí Dyje. Plány oblastí povodí se zpracovávají ve třech etapách, které představují a) přípravné práce, které musí obsahovat 1. časový plán a program prací pro zpracování plánu oblasti povodí, který se musí publikovat a zpřístupnit uživatelům vody a veřejnosti k připomínkám, a to nejméně 3 roky před začátkem období, kterého se bude plán oblasti povodí týkat, 2. analýzu všeobecných a vodohospodářských charakteristik oblastí povodí, zhodnocení dopadů lidské činnosti na stav povrchových a podzemních vod, ekonomickou analýzu užívání vody, a na jejich základě zpracovaný předběžný přehled významných problémů nakládání s vodami zjištěných v oblasti povodí, včetně určení silně ovlivněných vodních útvarů a návrhů zvláštních cílů ochrany vod, a to nejméně 2 roky před začátkem období, kterého se bude plán oblasti povodí týkat, b) návrh plánu oblasti povodí, který musí být zpracován, publikován a zpřístupněn uživatelům vody a veřejnosti k připomínkám nejméně 1 rok před začátkem období, kterého se bude plán oblasti povodí týkat, c) konečný návrh plánu oblasti povodí. Zpracování každé etapy plánů oblastí povodí se konzultuje s ostatními správci povodí, krajskými úřady příslušnými k jednotlivým hlavním povodím České republiky, se správními úřady pro územní plánování a Českou inspekcí životního prostředí. Plány oblastí povodí podléhají posuzování vlivů na životní prostředí podle zvláštních právních předpisů. Obsah plánu oblasti povodí, postup při jeho zadání, způsob zpracování plánu, podrobnosti jeho etap, postup při jeho projednávání a způsob zveřejnění stanoví vyhláškou Ministerstvo zemědělství ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem vnitra. Etapy zpracování plánu oblasti povodí schvaluje po souhlasném stanovisku ústředních vodoprávních úřadů a ústředního správního úřadu pro územní plánování podle své územní působnosti krajský úřad. Konečný návrh plánu oblasti povodí schvalují podle své územní působnosti kraje. Závazné části plánu oblasti povodí pro správní obvod kraje vydá rada kraje nařízením. Plány oblastí povodí budou přezkoumány a aktualizovány každých 6 let ode dne jejich schválení podle postupu v předchozích odstavcích. Z výše uvedeného vyplývá, že pravděpodobně neexistuje „lhůta pro vyřešení povodí“, na kterou se dotazujete. Zákon pouze ukládá přezkum a aktualizaci plánu povodí nejméně každých 6 let, rozsah však nepředepisuje. Naopak zákon obsahuje lhůty, s jakým předstihem musí být o plánu imformovaná veřejnost apod., tj jeho vydání nelze urychlit. Také pro dokončení výše uvedeného Strategického dokumentu koncepce rozvoje malých vodních elektráren žádná zákonná lhůta neexisteje. S tímto problémem nejsme blíže obeznámeni, ale pravděpodobně se jedná o politický problém v kombinaci s právní nejistotou v souvislosti s připravovanými novelami vodního zákona. Více informací najdete na stránkách Svazu podnikatelů pro využití energetických zdrojů. Zde naleznete např. dopisy Ministra zemědělství týkající se Koncepce MVE, informace o chystané novele vodního zákona a a určitě také řadu užitečných kontaktů. Domníváme se, že pokud je Povodí vlastníkem předmětných pozemků, jak uvádíte, má jako vlastník právo rozhodovat (samozřejmě v mezích zákona), jaké stavby na svých pozemcích povolí. Tím spíše, pokud nejsou vyřešeny majetkoprávní otázky. Za současného stavu je postoj Povodí dokonce spíš v souladu se zásadou prevence. K snadnějšímu získání potřebných informací doporučujeme, abyste využil svého práva na svobodný přístup k informacím dle zákona č. 106/1999 Sb. Toto právo můžete uplatnit jak vůči Povodí, tak
vůči Ministerstvu zemědělství. Můžete se dotazovat např. na podrobnosti ohledně zmíněné Koncepce rozvoje malých vodních elektráren. Podrobnosti o právu na informace neleznete např v tomto Průvodci právem na informace. Náš závěr je tedy, že se jedná spíše o problém politického rázu, proti kterému jako takový neexistuje žádný opravný prostředek. Účinný by mohl být neformální tlak na Povodí a ministerstva. Doporučujeme spojit se např. s výše uvedených Svazem, který je s problémem detailně obeznámen a také už podniká některé kroky k vyřešení situace. 7.5. Nepravdivé osvědčení vydané stavebním úřadem, 19.10.2010 AKU Stavební úřad vydal osvědčení o odstranění stavby, na základě kterého byla stavba vymazána z katastru nemovitostí, ačkoli stavba ve skutečnosti stále stojí. Tuto stavbu jsme přitom chtěli nechat prohlásit za kulturní památku. Lze toto nepravdivé osvědčení napadnout? Sdělení, které je upraveno v §§154-158 zák.č.500/2004 Sb., správní řád (déle jen správní řád), je úkon správního orgánu, který nemá povahu rozhodnutí ani usnesení, proto proti němu nelze podat „klasické“ opravné prostředky jakým je typicky např. odvolání. To však neznamená, že nepravdivé sdělení správního orgánu (v našem případě stavebního úřadu) nelze zrušit. Podle § 156, odst.2 správního řádu, správní orgán své sdělení, které je v rozporu s právními předpisy, usnesením zruší. Tento postup, na jehož konci je usnesení o zrušení sdělení, se zahajuje z moci úřední, tzn. že nemůžete podat návrh na zahájení tohoto řízení. Takováto řízení zahajuje sám správní orgán, který sdělení vydal, a sice na základě informací, které tento orgán má. Pakliže se tedy příslušný orgán doví, že vydal sdělení, které není v souladu s právními předpisy, je povinen zahájit řízení o vydání usnesení o zrušení takového sdělení. Stavebnímu úřadu tak můžete podat podnět k zahájení řízení z moci úřední podle § 42 správního řádu. Jednoduše řečeno - stavební úřad informovat o tom, že bylo vydáno nepravdivé sdělení. Pokud by stavební úřad řízení nezahájil a své sdělení nezrušil, může nadřízený správní orgán (krajský stavební úřad) učinit opatření proti nečinnosti podle § 80, odst. 2 správního řádu. Opatření proti nečinnosti nadřízený správní orgán činí také z moci úřední, lze tedy opět podat podnět k zahájení řízení tomuto nadřízenému správnímu orgánu. Další možností, jak postupovat, by mohlo být podání stížnosti na postup správního orgánu podle § 175 správního řádu. Zákon však takovou možnost přiznává pouze tzv. dotčeným osobám, tedy komukoliv, kdo je výkonem působnosti správního orgánu dotčen na svých právech, povinnostech či zájmech (§ 2, odst.3 správního řádu). Lze si představit, že i Vy, jakožto obecně prospěšná společnost, která usiluje o rozvoj obce, můžete být považováni za dotčenou osobu, neboť usilujete o vyhlášení objektu za kulturní památku. Stížnost podle § 175 správního řádu lze podat ústně i písemně. Doporučujeme podat podnět stavebnímu úřadu i stížnost zároveň. Podnět navíc doporučujeme dát na vědomí i krajskému úřadu. 7.6. Obrana proti podjatosti 13.8.2010, EP V přestupkovém řízení, které nyní skončilo, jsem namítal podjatost. Tajemník námitku podjatosti zamítnul, proti tomuto rozhodnutí jsem se však odvolal. Nyní mi bylo současně doručeno jak rozhodnutí přestupkové komise o přestupku, tak rozhodnutí odvolacího orgánu (krajského úřadu), že námitka podjatosti je nedůvodná. Je nutné podat zvlášť správní žalobu proti rozhodnutí o nepodjatosti, nebo stačí podjatost zmínit v odvolání proti rozhodnutí o přestupku (případně pak správní žalobu)? V tomto případě lze řešit situaci dvěma způsoby v závislosti na tom, jestli v odvolání proti rozhodnutí o přestupku můžete namítat kromě podjatosti ještě i něco jiného (věcné argumenty): A. Pokud je jediným odvolacím důvodem podjatost, doporučujeme podat pouze správní žalobu proti rozhodnutí o odvolání ve věci námitky. Tu je navíc namístě podat pouze tehdy, pokud máte
dostatek důkazů (a tím i šanci žalobu vyhrát). Pokud byste tuto žalobu vyhráli, bylo by to už samo o sobě důvodem obnovy řízení o přestupku. B. Pokud dokážete vymyslet ještě další odvolací důvody (např. ze jste přestupek nespáchal, pro což svědčí to a to), lze podat jednak žalobu ve věci námitky (ad A) a jednak odvolání a popř. správní žalobu přímo proti rozhodnutí o přestupku. Samotným podáním odvolání proti rozhodnutí o přestupku asi nelze nic zkazit, ale pokud kromě podjatosti nemáte jiné argumenty, podávat i tuto žalobu je asi zbytečné (byť z hlediska procesně-právních ustanovení je možné podat obě žaloby). Pokud byste podal pouze odvolání a žalobu proti rozhodnutí o přestupku a to pouze s argumentem podjatosti, pravděpodobně byste nebyl úspěšný, s odůvodněním, že o podjatosti již bylo pravomocně rozhodnuto. 7.7. Testy korupční odolnosti úředníků 2.8.2010, JK Jako neformální spolupracovník politického hnutí, kandidujícího v podzimních komunálních volbách, bych rád vystavil právnímu posouzení legitimnost realizace následujícího programového opatření: "Městem placení úředníci se v pracovní smlouvě zavážou akceptovat náhodné testy korupční odolnosti a případné ukončení pracovního poměru, dojde-li k odhalení ke korupci povolnému jednání jako hrubému porušení pracovní kázně." Nabídnutím úplatku se ten, kdo jej nabízí, sám dopouští trestného činu úplatkářství, konkrétně trestného činu podplácení podle § 332 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákona, a může být za jeho spáchání trestně stíhán. (1) Kdo jinému nebo pro jiného v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, nebo kdo jinému nebo pro jiného v souvislosti s podnikáním svým nebo jiného poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem. (2) Odnětím svobody na jeden rok až šest let, propadnutím majetku nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch nebo způsobit jinému značnou škodu anebo jiný zvlášť závažný následek, nebo b) spáchá-li takový čin vůči úřední osobě. Pokud by tak měly být osobami, které budou „testy korupční odolnosti“ provádět soukromé fyzické osoby, ať již jiní zaměstnanci zaměstnavatele nebo osoby za tímto účelem „najaté“, samy riskují trestně právní postih. Mělo-li by přitom být toto „testování“ zakotveno přímo v pracovní smlouvě, je pravděpodobné, že bude takové ustanovení shledáno neplatným. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, je neplatným takový právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. V tomto případě by smlouva de facto obsahovala ujednání o trestném činu úplatkářství, z tohoto titulu by byla zřejmě tato část neplatná. Pokud by měly být těmito osobami policisté, či jimi vedení „nastrčení civilisté“, muselo by nejprve dojít ke změnám v legislativě. Provedení těchto změn je samo o sobě předmětem diskusí, zejména je namítán rozpor s Listinou základních práv a svobod a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a svobod. Na tento rozpor poukazují nálezy Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Tato rozhodnutí (resp. jejich relevantní části uvádím níže). III. ÚS 597/99 Nutno též připomenout a zdůraznit, že jednání fyzické osoby nutno považovat za trestný čin, pakliže je za takové označeno zákonem (čl. 39 Listiny základních práv a svobod, č. 7 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Podmínky trestnosti jsou dány podmínkami trestní odpovědnosti, mezi něž patří i
protiprávní jednání, následek kauzální nexus a zavinění. Je nepřípustným porušením čl. 39 Listiny a čl. 7 odst. 1 Úmluvy, pakliže jednání státu (v dané věci Policie) se stává součástí skutkového děje, celé posloupnosti úkonů, z nichž se trestní jednání skládá (např. provokace či iniciování trestného činu, jeho dokonání, apod.). Jinými slovy nepřípustný je takový zásah státu do skutkového děje, jenž ve své komplexnosti tvoří trestný čin, resp. takový podíl státu na jednání osoby, jehož důsledkem je trestní kvalifikace tohoto jednání. Jak již řečeno ústavně akceptovatelný průlom do uvedeného principu, odůvodněný účelem ochrany před organizovaným zločinem (§ 34b zákona čl. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 163c tr. zák.), musí pak splňovat procesní garance před možným zneužitím takovéhoto postupu Policie (souhlas soudu dle § 34 b odst. 4 zákona o Policii ČR), dále omezení možných účelů (§ 34b odst. 1 téhož zákona), jakož i vymezení hranic beztrestnosti takového jednání policisty - § 163c tr. zák., § 34b odst. 5 zákona o Policii ČR). IV. ÚS 407/07 Otázkou tzv. policejní provokace v souvislosti s užitím operativně pátracích prostředků se Ústavní soud již v minulosti zabýval, přičemž v nálezech sp. zn. III. ÚS 597/99 (publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 18, nález č. 97, str. 345 a násl.) a sp. zn. II. ÚS 710/01 (publikován tamtéž, svazek 30, nález č. 100, str. 437 a násl.) formuloval zásadu, dle níž policejní orgány nesmějí při využívání uvedených prostředků provokovat trestnou činnost nebo se jiným způsobem aktivně podílet na vytváření skutkového děje tak, aby vzbuzovaly, vytvářely či usměrňovaly do té doby prokazatelně neexistující vůli pachatele trestný čin spáchat. V nálezu sp. zn. III. ÚS 597/99 se jednalo o situaci, kdy policejní orgán dospěl na základě vágních indicií k závěru, že by se obviněný, jenž byl veřejným činitelem, mohl za určitých podmínek a okolností dopouštět trestných činů podle ust. § 158 a § 160 trestního zákona a na základě této úvahy k němu policie vyslala osobu, jež mu nabídla úplatek ve výši 205 000 Kč, který obviněný přijal. Ústavní soud v uvedeném případě shledal, že státní moc reprezentovaná policií svým jednáním a postupem sama o sobě vytvořila podmínky a navodila situaci se zjevnou snahou případný trestný čin uskutečnit a dokonat. Ústavní soud takový postup označil za zřetelný exces z hranic, ve kterých se odehrává trestní řízení a v důsledku toho za porušení práva garantovaného článkem 8 odst. 2 Listiny. Ústavní soud dále poukázal na to, že určením peněžní částky nabízeného úplatku policejní orgán v podstatě sám předurčil právní kvalifikaci skutku a tím v důsledku i trestní sazbu příslušného trestného činu. V nálezu sp. zn. II. ÚS 710/01 Ústavní soud hodnotil jako nepřípustný postup, kdy byl obviněný nejprve vyzván osobou (spoluobviněným), jíž k tomu na základě hypotézy o jeho možném zapojení do ilegálního obchodu se zbraněmi podnítila policie, aby pro ni obstaral samopaly určité značky, čemuž obviněný po naléhání vyhověl a byl po svém zadržení posléze obviněn z trestného činu nedovoleného ozbrojování dle § 185 trestního zákona. Ze skutkového stavu zjištěného obecným soudem Ústavní soud v uvedeném případě vyvodil závěr, že se policisté neomezili při použití operativně technických prostředků na čistě pasivní přezkoumání údajně páchané trestné činnosti, ale působili na stěžovatele vlivem, který jej přivedl ke spáchání trestného činu, za nějž byl následně i odsouzen. Ústavní soud v uvedeném případě zdůraznil, že nic nenasvědčovalo tomu, že by obviněný trestný čin spáchal i bez zásahu policie. Ústavní soud přitom v citovaném nálezu odkázal na příbuzný rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Teixeira de Castro a další proti Portugalsku, kde se jednalo o nákup narkotik iniciovaný policisty, kteří prostřednictvím jiné osoby kontaktovali obviněného, jenž na žádost nastrčené osoby drogy obstaral a byl následně zatčen, aniž však existovalo konkrétní podložené podezření, že by se i bez podnětu ze strany policie takovými obchody zabýval. Jak uvedl Evropský soud ve zmíněném rozsudku, je takový postup policejních orgánů vybočením z přesně vymezených hranic, v jejichž rámci má probíhat zákonný a zároveň spravedlivý proces zaručený čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku - Teixeira de Castro v. Portugal (44/1997/828/1034) 9 June 1998) Informace jsou dostupné v angličtině zde: http://www.hrcr.org/safrica/arrested_rights/castro_portugal.html
Koncept „agenta provokatéra“ již je do trestního řádu jistým způsobem zakotven, pouze však s monitorovacími pravomocemi (viz ustanovení § 158e zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu). Na okraj poznamenávám, že dle našeho názoru může být přijetí úplatku posouzeno zaměstnavatelem jako hrubé porušení pracovní kázně a může být výpovědním důvodem již na základě zákona. Podle § 52 písm. g) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, je výpovědním důvodem, na základě kterého může zaměstnavatel ukončit pracovní poměr se zaměstnancem,
„závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“ (a přijetí úplatku při výkonu státní správy takovým porušením bez pochyb je). Problematické je tedy samotné nabízení úplatku jako provokace. 8. JINÉ 8.1. Natáčení veřejných funkcionářů 9.11.2010, AKU Lze na skrytou kameru nebo na záznamník nahrávat rozhovory s veřejnými funkcionáři, příp. zasedání zastupitelstva? Za jakých podmínek? Možnosti pořizovat záznam ze zasedání zastupitelstva nic nebrání, naopak se jedná o projev principů otevřené a transparentní veřejné správy. Přítomným občanům proto musí být umožněno záznam učinit, a uplatnit tak jejich Listinou zaručené právo podílet se na správě věcí veřejných. Zasedání zastupitelstva, na kterém má obec v souladu s ustanovením § 97 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (dále obecní zřízení) informovat občany o činnosti orgánů obce, je na základě § 93 obecního zřízení veřejné. Kdokoli se tak může jednání zúčastnit a sledovat jeho průběh. Spornou se v praxi často ukazuje otázka, zda si může přítomná veřejnost pořizovat záznam ze zasedání zastupitelstva, ať už ve formě zvukového nebo obrazového záznamu. Obecně na základě čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR platí, že: „každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“ Není-li pořizování záznamu zákonem zakázáno, nesmí být občanům v pořízení záznamu bráněno. Přitom obecní zřízení ani jiný zákon pořizování takového záznamu nezakazuje. Vedle toho zde ale dochází ke kolizi dvou ústavně zaručených práv: práva na informace (zakotveného v Listině základních práv a svobod (dále jen Listina) v článku 1 odst. 1 a 4 a práva na soukromí (plynoucího z článku 7 odst. 1 a článku 10 odst. 3 Listiny). Mezi těmito právy je tak potřeba najít spravedlivou rovnováhu a upřednostnit pro daný případ jedno nebo druhé. Platí totiž, že právo jednoho končí tam, kde začíná právo druhého. V této souvislosti musím dále upozornit na jednu ze základních zásad činnosti veřejné správy, zakotvenou v § 4 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, která říká, že veřejná správa je službou veřejnosti. Rovněž je důležité poukázat na principy dobré správy, které uceleně formuloval veřejný ochránce práv již v souhrnné zprávě o své činnosti za rok 20064. Jedná se o neformální principy kvalitního spravování věcí veřejných, které vycházejí nejen z ústavních zásad, ale i z obecných právních principů, z morálních pravidel i z legitimních společenských očekávání, jež přispívají k větší transparentnosti veřejné správy. Řadí se mezi ně mimo jiné i vstřícnost a otevřenost veřejné správy. Také NSS v rozhodnutí ze dne 13. ledna 2005, sp. zn. 7 A 79/2002-66 odkazuje na ustanovení čl. 41 Charty základních práv Evropské unie, které upravuje právo na dobrou správu. To podle NSS demonstruje, že jde o právní princip reprezentující hodnotu společnou všem státům Evropské unie, tedy i České republice. Tudíž i na základě těchto principů je nezbytné, aby bylo veřejnosti dovoleno si záznam pořídit. K právu na informace i k ochraně osobnosti se několikrát vyjadřovaly nejvyšší soudy. K právu na informace se vyjádřil Nejvyšší správní soud (dále jen NSS) mimo jiné ve svém rozhodnutí ze dne 7. května 2009, sp. zn. 1 As 29/2009 – 59, kde konstatoval: „Mezi základní atributy liberálně-demokratického státu patří důsledná implementace nástrojů limitujících různými způsoby nositele veřejné moci, daná vědomím o její možné zneužitelnosti. Jeden z těchto nástrojů představuje rovněž kontrola výkonu veřejné moci ze strany občanů, z čehož plyne imperativ otevřenosti a transparentnosti veřejné správy, bez nějž by tato kontrola nemohla být efektivně realizována. Prostředkem, který k naplnění uvedeného imperativu poskytuje právní řád, je mimo jiné právo na informace.“ NSS tak jasně označil právo na informace za základní nástroj kontroly veřejné moci v rukou občanů. 4
http://www.ochrance.cz/cinnost/sprava.php
Co se týče práva osoby na soukromí, zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník v § 12 odst. 1 říká, že písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy smějí být pořízeny nebo použity jen s jejím svolením. Nutné je však klást důraz na slovní spojení „osobní povaha“. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 30. května 2005, sp. zn. 30 Cdo 64/2004 judikoval, že: „Ustanovení § 11 a § 12 občanského zákoníku poskytují ochranu jen těm projevům fyzických osob, jež mají osobní povahu. Osobní povahu proto – jak z logiky věci plyne – zpravidla nemají projevy, ke kterým dochází při výkonu povolání, při obchodní či veřejné činnosti.“ Pokud jde o povahu projevů zastupitelů během zasedání zastupitelstva, je potřeba zohlednit článek 101 odst. 1 Ústavy ČR ve spojení se zákonem o obcích. Obec jako jednotka územní samosprávy je samostatně spravována zastupitelstvem, které je vrcholným orgánem obce. Mandát člena zastupitelstva vzniká zvolením a jeho funkce se považuje za funkci veřejnou. Z logiky věci tak plyne, že i projevy zastupitelů v souvislosti s výkonem této veřejné funkce – učiněné během zasedání zastupitelstva – jsou veřejné povahy. Na tomto místě se opíráme i o usnesení Ústavního soudu ze dne 17. února 2005, sp. zn. III. ÚS 11/04, v němž soud judikoval: „Ve vztahu k osobám veřejně známým či politicky činným Ústavní soud vychází z přesvědčení, že právo kritiky, zakotvené v čl. 17 odst. 2 Listiny a čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, které je neoddělitelnou součástí svobody projevu a práva na informace, musí respektovat rovnováhu mezi tímto právem a osobnostními právy konkrétního subjektu a nemůže překračovat určité hranice spojené s atributy demokratické společnosti. Takto vymezené mantinely ve vztahu k fyzické osobě, která jedná či vystupuje jako "veřejná osoba", jsou širší než ve vztahu k osobě soukromé. Toto nazírání není důsledkem jakési "degradace" ochrany osobnostních práv politika, ale je přirozeným důsledkem jeho rozhodnutí učinit své jednání předmětem veřejné pozornosti, čímž se samozřejmě politik vědomě vystavuje pozorné a ne vždy objektivní kontrole svého jednání a chování, a to jak ze strany svých voličů či členů stejné politické strany, tak, a to zejména, ze strany politické opozice, novinářů i všech občanů. Nevyhnutelnou stránkou výkonu veřejné funkce je tedy nutnost větší míry tolerance k negativním postojům či hodnocením, kterým se osoba veřejně činná vystavuje přijetím této funkce, a nikoli v neposlední řadě i srozumění takové osoby se snášením důsledků vyvozených z její společenské a politické odpovědnosti. Zda je skutečně ochotna konkrétní fyzická osoba tyto nepříjemné stránky svého postavení snášet či nikoli, záleží na jejím vlastním uvážení.“ Ustanovení § 12 občanského zákoníku tedy nelze na případ pořizování záznamů uplatnit, neboť funkce zastupitele je funkcí veřejnou. Na základě principu proporcionality tak dospějeme k závěru, že právo na informace se v dané otázce upřednostní před právem osoby na ochranu soukromí. K pořizování zvukového či obrazového záznamu příslušníka Policie ČR ve službě se vyjadřuje blíže stanovisko ředitele odboru bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra zde , ve kterém se říká, že pořizování zvukového či obrazového záznamu příslušníka Policie ČR ve službě je možné. Vychází se z čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR, ve kterém se říká, že „každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“ Příslušník Policie ČR ve službě vykonává působnost orgánu veřejné správy a v žádném předpise či paragrafu není upraven zákaz pořizování obrazových či zvukových záznamů policistů ve službě. Jediné omezení upravené v § 12 občanského zákoníku se na tyto případy nevztahuje, protože „při provádění služebních zákroků policisté nevystupují jako soukromé fyzické osoby, tudíž pořízení audio a videozáznamu nebo fotografie jejich jednání a chování nemůže být posuzováno jako zásah do jejich osobnostních práv, např. práva na soukromí.“ K pořizování záznamu ze soudního jednání se vyjádřil Ústavní soud. Nález Ústavního soudu ze dne 14.02.2008, sp.zn. II.ÚS 2672/07 , který říká, že pořizování zvukového záznamu ze soudního
jednání je v zásadě možné a dovolené. „S ohledem na podstatu a význam zásady veřejnosti soudního řízení se nelze při jeho aplikaci omezit pouze na umožnění přístupu veřejnosti do soudní síně v době jednání. Tato forma je nepochybně původní a základní, avšak stejně jako jiné oblasti života a nauky i právní řád prošel vývojem, který nutně musel reflektovat nové možnosti mezilidských vztahů, vytvářených zejména rozvíjejícími se službami a technickým pokrokem“ „Zatímco limitu fyzické přítomnosti veřejnosti se přirozeně dosáhne vyčerpáním prostorových možností jednací síně, případně za součinnosti orgánů justiční stráže, limit obrazového a zvukového přenosu či záznamu musí stanovit podle konkrétních okolností soudce. Vylučování některé formy veřejnosti soudního jednání přitom musí vždy být propojeno s legitimním cílem, jinak se jedná o svévoli, která se zcela míjí s cílem principu veřejnosti soudního řízení, jímž je především "kontrola" soudní činnosti ze strany veřejnosti skrze reálné poučení o tom, jak soudnictví funguje, a tím budování důvěry veřejnosti v nezávislost a kvalifikovanost výkonu soudní moci.“
8.2. Je nerespektování správního rozhodnutí trestný čin? 13.10.2010, JK Chtěla bych se zeptat, zda rozhodnutí k odstranění stavby, kdy měl černý stavebník lhůtu na odstranění do 17.11.2009, může být definováno jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí? A taktéž nerespektování rozhodnutí k zastavení prací na jiné stavbě (rodinný dům), které trvale porušuje již přes rok. Je možné podat (na základě nerespektování těchto rozhodnutí) trestní oznámení? Nebo si pletu pojmy a tyto rozhodnutí nemají takovou váhu? Podle ustanovení § 337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákona, se trestného činu ‚Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání‘ dopustí ten, „kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu“. Za takové jednání může být potrestán odnětím svobody až na tři léta. Za trestný čin může nést odpovědnost pouze fyzická osoba – české trestní právo nezná institut trestní odpovědnosti právnických osob. Trestněprávní odpovědnost je odpovědností subjektivní, za zavinění. Zavinění tak musí být vždy prokázáno, a to buď ve formě úmyslu nebo nedbalosti – tam, kde trestní zákon výslovně nestanoví, že postačí nedbalost, musí být prokázán úmysl. Dále nestačí, aby byly naplněny znaky trestného činu uvedené v konkrétním paragrafu trestního zákona, zde tedy „kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána“. Aby byl konkrétní čin trestným činem, musí navíc dosahovat požadovaného stupně společenské nebezpečnosti. Podle § 12 dost. 2 trestního zákona lze trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu (např. uložení pokuty ve správním řízení). 40/2009 Sb., trestní zákoník § 337 Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (1) Kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že a) vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu, b) zdržuje se na území České republiky, ačkoli mu byl uložen trest vyhoštění nebo bylo rozhodnuto o jeho správním vyhoštění, c) bez povolení a bez vážného důvodu se zdržuje v místě nebo obvodě, na které se vztahuje trest zákazu pobytu, nebo nedodržuje omezení, která mu byla soudem uložena v souvislosti s výkonem tohoto trestu, d) navštíví akci, na kterou se vztahuje trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, nebo se dopustí jiného závažného jednání, aby zmařil účel tohoto trestu, e) bez závažného důvodu nenastoupí na výzvu soudu trest odnětí svobody nebo se jiným způsobem neoprávněně brání nástupu výkonu tohoto trestu,
f) dopustí se závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel trestu, g) dopustí se závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel vazby, h) dopustí se závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel zabezpečovací detence, nebo i) dopustí se závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel ochranného léčení nebo ochranné výchovy, které byly uloženy soudem, nebo jinak, zejména útěkem z ústavu, pomocí při útěku, výkon takových rozhodnutí podstatně ztěžuje, anebo maří dohled uložený při ukončení ochranného léčení, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.
Pokud jde o rozhodnutí, kterým bylo nařízeno odstranění černé stavby, na toto rozhodnutí se dle mého názoru § 337 trestního zákona nevztahuje. Obecně se ustanovení § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákona vztahuje na všechna vykonatelná správní rozhodnutí, ukládající povinnost zdržet se nějaké činnosti (tedy ne povinnost něco konat – např. odstranit stavbu). Zde je nutné vymáhat respektování povinnosti správní exekucí. Pokud stavební úřad provedení exekuce odmítá, zkuste se obrátit na krajský úřad s podnětem k provedení opatření proti nečinnosti nebo se zkuste obrátit s podnětem na veřejného ochránce práv (obojí viz níže). Informace o správní exekuci naleznete v naší webové poradně zde: http://www.eps.cz/cz2198068pp/pravni-poradna/. Pokud jde o druhé Vámi uváděné rozhodnutí, nevím, jaké rozhodnutí máte na mysli. Důležité obecně je, jestli je takové rozhodnutí zakazující určitou činnost vykonatelné. Vykonatelná jsou ta správní rozhodnutí, jejichž respektování je možné vymáhat exekucí (zpravidla se jedná o rozhodnutí pravomocná, tedy taková, proti kterým se již nelze odvolat, výjimkou jsou např. předběžná opatření, která sice nejsou pravomocná, ale přesto jsou vykonatelná). Zde je nutné zdůraznit, že je pro zahájení trestního stíhání nezbyté, aby maření výkonu úředního rozhodnutí dosahovalo jisté úrovně společenské škodlivosti, tedy aby bylo jasné, že nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu (např. uložení pokuty ve správním řízení podle příslušných ustanovení stavebního zákona – k tomu viz samostatná příloha o černých stavbách). V případě, že byste podali trestní oznámení (vzor naleznete v naší webové poradně: http://www.eps.cz/cz2108582pp/pravni-poradna/), avšak toto bylo policií odloženo, můžete v souladu s § 159a zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, podat proti usnesení o odložení věci stížnost, o které musí rozhodnout státní zástupce. Podmínkou je, abyste byli v daném případě považováni za poškozené (vzhledem k Vámi tvrzené škodě na majetku, která vzniká nebo hrozí v důsledku zamokření pozemku způsobeného pokračováním v černé stavbě, byste toto postavení měli mít). § 159a zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád (6) Usnesení o odložení věci musí být doručeno poškozenému, pokud je znám. Usnesení o odložení věci podle odstavců 1 až 5 musí být doručeno do 48 hodin státnímu zástupci. Oznamovatel se o odložení věci vyrozumí, pokud o to podle § 158 odst. 2 požádal. (7) Proti usnesení o odložení věci může poškozený uvedený v odstavci 6 podat stížnost, jež má odkladný účinek.
8.3. Jak zabránit zastavění zeleně ještě před územním řízením? 15.9.2010, JK V územním plánu je lokalita H. (ve vlastnictví města) vymezena jako stavební parcely, v současné době se zde však nachází zeleň. Chtěli bychom tuto zeleň uchránit ještě před případným územním a stavebním řízením. Můžeme něco udělat jako občanské sdružení už nyní? Předpokládáme, že před volbami bude město přístupné přijmout závazky ve prospěch občanů. Domníváme se, že možná řešení jsou především tato: Nájemní smlouva / darovací smlouva Smlouva, jejímž předmětem by byl závazek města zdržet se zástavby (dodržet určité regulativy)
Stavební uzávěra Změna územního plánu Čistě politický závazek 1. Smlouva, jejímž předmětem by byl závazek města zdržet se zástavby (dodržet určité regulativy) Jednou z možností by bylo uzavření smlouvy mezi městem a např. občanským sdružením H. Město by se zavázalo k tomu, že např. nepřipustí zastavění 2/3 náměstí (nepronajme ani neprodá pozemky), mohly by být stanoveny i sankce. Vzhledem k tomu, že pozemky jsou v tuto chvíli ve vlastnictví města, měla by být smlouva garancí, že než dojde ke změně územního plánu (viz bod 4), nedojde k nevhodnému zastavění H. 2. Nájemní smlouva / darovací smlouva Další z možností by byl (dlouhodobý) pronájem (např. na 5/10/50let) např. o.s. H. se závazkem o pozemky pečovat (zachovat zeleň apod.). O uzavírání nájemních smluv rozhoduje rada městské části. Krajní a zřejmě nepravděpodobnou alternativou by byla darovací smlouva. 3. Stavební uzávěra Stavební uzávěra by byla vhodným nástrojem. Podmínkou je, aby bylo schváleno alespoň zadání nového územního plánu města B., což by mělo být splněno. „Územní opatření o stavební uzávěře, které se vydává jako opatření obecné povahy podle správního řádu, omezuje nebo zakazuje v nezbytném rozsahu stavební činnost ve vymezeném území, pokud by mohla ztížit nebo znemožnit budoucí využití území podle připravované územně plánovací dokumentace, jestliže bylo schváleno její zadání, nebo podle jiného rozhodnutí či opatření v území, jímž se upravuje využití území.“ (§ 97 odst. 1 stavebního zákona). Územní opatření o stavební uzávěře vydává v tomto případě rada. K tomuto kroku se teda nemohou místní politici zavázat. Tady by bylo potřeba lobovat na Radě. Místní politici by se mohli zavázat pouze k tomu, že to budou na úrovni města prosazovat. 4. Změna územního plánu Změna územního plánu (resp. změna v rámci přijetí nového územního plánu B.) je konečným a ideálním řešením a měla by v každém případě navazovat na některý z ostatních bodů. V rámci procesu vydání nového územního plánu by tak mělo dojít ke změně vymezení příslušné plochy (resp. jejích 2/3, stanovení regulativů apod.). 5. Čistě politický závazek Nejobecnější možností je přijetí politického závazku místních politiků, že budou podporovat zachování zeleně, využití H. podle přání občanů, když zastavění, tak max. zastavení jen jedné 1/3 apod. Tato „politická deklarace“ je zřejmě nejslabším nástrojem. Vzhledem k tomu, že se zatím jedná o politické sliby, jedná se vlastně o politický závazek i v předchozích případech, tam jde ale navíc o závazek k prosazení určitého konkrétního kroku. Nemělo by zůstat jen u čistě politického závazku. 8.4. Smlouva s energetickou společností o věcném břemeni, EP, 29.9.2010 Poblíž našeho pozemku má dojít k inovaci elektrického vedení. Vedení se zpravidla usazuje pod zem, distribuční společnost však hodlá umístit vedení nad zem, kde nám bude překážet a může být nebezpečné. Společnost nás nutí podepsat smlouvu o zřízení věcného břemene (o vedení kabelů vrchem přes náš pozemek) – resp. zatím smlouvu o smlouvě budoucí v tomto smyslu, ostatní sousedé ji již podepsali. Mám tuto smlouvu podepsat? Mohou se sousedé, kteří už podepsali, nějak bránit? Dříve jsme nevěděli, že správně by se mělo vedení umístit pod zem, jak vyplývá z ustanovení § 24 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Sousedům se umístění nad zem také nelíbilo, protože však neznali toto ustanovení, nevěděli, že jde přímo o rozpor s vyhláškou, jinak by smlouvu
nepodepsali. Energetická společnost nyní vede řízení o výjimce z tohoto ustanovení, tj. pokud dostane výjimku, umístění nad zem nebude v rozporu s vyhláškou. Pokud věci dobře rozumíme, jde o pokus o dohodu (resp. smlouva o smlouvě budoucí, která mu předchází) ve smyslu § 25 odst. 5 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, podle něhož se musí provozovatel distribuční sítě s vlastníky pozemků nejprve pokusit dohodnout o zřízení věcného břemene. Teprve v případě neúspěchu pokusu o dohodu je možné přistoupit ke klasickému vyvlastnění ve vyvlastňovacím řízení. Dle informací, které mám k dispozici, Vás zajímají zejména dvě věci, a to: a) zda tuto smlouvu podepsat – a jaké následky lze očekávat v případě, že tak neučiníte; a b) jak se mohou Vaši sousedé, kteří již smlouvu podepsali, proti smlouvě bránit, resp. zda od ní mohou odstoupit. A. Na základě výše uvedeného se domníváme, že smlouvu podepsat nemusíte. V tom případě dojde k postupu dle zákona č. 184/2006 Sb., o vyvlastnění. Veškeré informace najdete v tomto informačním letáku. V rámci vyvlastňovacího řízení můžete podávat námitky, to, že zamezíte vyvlastnění ve smyslu zřízení věcného břemene, však zaručit nelze. (Při podpisu smlouvy však následně dojde k podpisu vlastní smlouvy o zřízení věcného břemene a za této situace již nebude možné zřízení věcného břemene zabránit vůbec.) Z finančního hlediska (pokud jde o finanční náhradu za zřízení věcného břemene) by situace v případě podpisu i vyvlastnění na zákaldě vyvlastňovacího řízení byla obdobná. Podle § 10 odst. 1 zákona č. 184/2006 Sb. se při vyvlastňování postupuje podle zákona o oceňování majetku (§ 18 zákona č. 151/1997 Sb.). Podle tohoto ustanovení se u náhrady za právo odpovídající věcnému břemeni na dobu neurčitou vychází z výnosu za toto právo za 5leté období, nebo se oceňuje paušální částkou 10.000 Kč, což je stejné, jak je uvedeno ve smlouvě. V rámci vyvlastňovacího řízení by pak mohlo být jednou z námitek právě nesoulad požadovaného obsahu věcného břemene s § 24 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území. Je však možné, že v této době již bude společnost disponovat výjimkou z tohoto zákazu, která by činila uvedenou námitku irelevantní. Abych tedy shrnula doporučení k dalšímu postupu, jestliže nesouhlasíte se zřízením věcného břemene ve smyslu nadzemního vedení distribuční soustavy, smlouvu doporučujeme nepodepisovat a vyčkat vyvlastňovacího řízení, kde budete moci uplatňovat příslušné námitky. Jestliže však jedinou námitkou je nesoulad s ustanovením § 24 vyhlášky, tato námitka po rozhodnutí o výjimce ztratí na relevanci a situace bude po vyvlastňovacím řízení stejná, jak by byla při podpisu smlouvy. B. Pokud jde o odstoupení od smlouvy, nejsme si jisti, zda rozpor s ustanovením vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území je obcházením zákona. Spíše bych jej považovala za rozpor se zákonem, podle něhož by byla smlouva absolutně neplatná (neplatnost, kterou není třena namítat, vyplývá ze zákona). V případě, že však energetická společnost získá uvedenou výjimku, a vlastní smlouva o zřízení věcného břemene bude zhotovena v době existence výjimky, nebude možné této smlouvě nic vytknout. Zvažovali jsme také další způsoby napadení smlouvy. Odstoupit od smlouvy je možné jen tehdy, pokud tak bylo účastníky smluveno (smlouvu jsme četli jen zběžně, ale na takové ujednání jsme nenarazili), nebo pokud tak zákon výslovně stanoví - § 48 zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník. Na tuto situaci by přitom mohl dopadat pouze důvod odstoupení dle § 49 – uzavření smlouvy za nápadně nevýhodných podmínek. To v podstatě odpovídá neplatnosti smlouvy ze zákona z důvodu absence svobodné vůle - § 37 odst. 1 Občanského zákoníku. Jde však o poměrně obtížně prokazatelnou skutečnost. V úvahu pak také případá tzv. relativní neplatnost z důvodu omylu, které se však musí strana smlouvy dovolat (§ 49a Občanského zákoníku). Tento omyl by
musela druhá strana vyvolat nebo o něm vědět. Takovým omylem však není podle našeho názoru neznalost právní úpravy (existence ustanovení § 24 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb.). 8.1. Kontrola potravin na trzích 23.8.2010, EP Vzhledem k intenzivní medializaci trhů v T. očekáváme kontrolu živočišných produktů prodávaných na těchto trzích, pravděpodobně přitom prodejci nesplňují např. požadavky na chlazení zboží. Je povinností pořadatele začlenit požadavek na prodej z chladících boxů přímo do provozního řádu? Je možno zažádat si o nějakou výjimku, popř. kupovat si zboží na vlastní riziko (např. podepsat prodejci prohlášení, že ho kupuji ochotně za těchto podmínek)? O věci s námi chce jednat potravinářská inspekce. Zákon č. 110/1997 Sb. stanoví v § 16, že kontrolu výroby a prodeje živočišných produktů provádí veterinární správa, zatímco pokud jde o ostatní produkty, provádí ji Státní zemědělská a potravinářská inspekce. V dotazu zmiňujete obavu ze znemožnění prodeje mléčných výrobků (=živočišný produkt), budu se tedy v odpovědi soustředit na dozor krajské veterinární správy. Následně zmiňujete návštěvu potravinářské inspekce, zmíním tedy stručně i otázky, které by se mohly týkat její kompetence. Konkrétní povinnosti při zacházení s živočišnými produkty stanoví zejména zákon č. 166/1999 Sb., veterinární zákon5 (další úpravu obsahuje např. zákon č. 110/1997 Sb. o potravinách). Podle něj je provozovatel tržnice povinen (§ 25): a) předložit krajské veterinární správě ke schválení tržní řád, pokud tento řád nebyl vydán formou nařízení obce. Tržní řád musí obsahovat veterinární a hygienické podmínky zacházení s prodávanými zvířaty a živočišnými produkty ... b) vést evidenci osob, které v tržnici nebo na tržišti prodávají zvířata nebo živočišné produkty, která obsahuje jméno, příjmení a místo trvalého pobytu nebo pobytu, jde-li o fyzickou osobu, jméno a příjmení, popřípadě obchodní firmu, místo trvalého pobytu nebo pobytu a místo podnikání, liší-li se od místa trvalého pobytu nebo pobytu, jde-li o podnikající fyzickou osobu, a obchodní firmu nebo název, sídlo, popřípadě umístění organizační složky na území České republiky, jde-li o právnickou osobu....
Je tedy nutné uvést v provozním (tržním) řádu veterinární a hygienické podmínky - zákon nespecifikuje míru jejich podrobnosti, pouhý odkaz na zákony by však veterinární inspekci nemusel připadat dostatečný; veterinární zákon na jiném místě odkazuje v otázce vymezení veterinárních a hygienických pravidel pro prodej zvířat a živočišných produktů v tržnicích a na tržištích na prováděcí právní předpis, v tom je však upraven pouze prodej syrového mléka (§ 13 vyhlášky č. 289/2007 Sb.) a nikoli již mléčných produktů. Je však možné, že tato úprava je uvedena např. v některém přímo použitelném předpisu Evropských společenství. Zjišťovat tato nařízení však již bohužel není v našich možnostech. Z uvedeného ustanovení navíc také může vyplývat povinnost nechat si schválit tržní řád krajskou veterinární správou. Tato povinnost je sporná s ohledem na následující: Zjistili jsme, že provozní řád trhů byl vydán podle § 102 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., zákon o obcích. Takový dokument podle našeho názoru nelze považovat za nařízení obce. Podle § 102 odst. 3 zákona o obcích rada rozhoduje o záležitostech obce v samostatné působnosti, zatímco nařízení je podle § 11 zákona o obcích vydáváno v přenesené působnosti (přenesená působnost znamená výkon státní správy orgány obce). Přenesenou působnost lze navíc vykonávat podle § 11 pouze na základě výslovného zákonného zmocnění (je otázkou, zda za takové zmocnění lze považovat už to, že veterinární zákon s takovým druhem nařízení počítá). 5
§ 16 odst. 1 písm. b) bod 1. zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách: „orgány veterinární správy vykonávají státní dozor nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem a zvláštními předpisy (pozn. - odkaz na veterinární zákon) při výrobě, skladování, přepravě, dovozu a vývozu surovin a potravin živočišného původu“; úpravu může též obsahovat např. zákon o obecné bezpečnosti výrobků (102/2001 Sb.) nebo zákon o ochraně veřejného zdraví (258/2000 Sb.)
Ze zákona obci jako provozovateli tržnice také vyplývá povinnost vést evidenci osob, které prodávají živočišné produkty, to však uvádím spíše doplňkově. Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách zavádí povinnosti u „provozovatelů potravinářských podniků, kteří uvádějí potraviny na trh/do oběhu“. Výkladem dovozujeme, že pravděpodobně půjde o výrobce a prodejce potravin. Je však možné, že se uvedené povinnosti budou vztahovat na každého, kdo zajišťuje uvádění potravin na trh (tj. že inspekce může klást požadovat nebo uvalovat sankce např. i provozovateli trhů). ČZPI uvádí na svých stránkách následující: Výroba a prodej potravin se považuje za provozování potravinářského podniku. "Potravinářským podnikem" se rozumí veřejný nebo soukromý podnik, ziskový nebo neziskový, který vykonává činnost související s jakoukoli fází výroby, zpracování a distribuce potravin. Tento zákon stanoví povinnosti pouze obecně: § 11 zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách (1) Provozovatel potravinářského podniku, který uvádí potraviny do oběhu, je povinen a) skladovat potraviny nebo suroviny v prostorách a za podmínek, které umožňují uchovat jejich zdravotní nezávadnost a jakost, ... c) uchovávat potraviny a suroviny při teplotách stanovených vyhláškou nebo deklarovaných výrobcem, … §13 zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách Provozovatel potravinářského podniku, který přepravuje potraviny a povinen používat jen k tomu způsobilé a vhodně upravené prostředky nebo přepravní prostory, které chrání potraviny před poškozením
Konkrétní požadavky (např. stanovenou teplotu) se nám nepodařilo dohledat (prováděcí vyhlášky k tomuto zákonu jsou vydány zvlášť pro jednotlivé druhy výrobků; prováděcí vyhláška pro mléčné výrobky přitom možná ani neexistuje). Je však možné, že při současném prodeji dochází k porušování zákonných povinností. Pro jiné než živočišné produkty vykonává dozor Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Povinnosti stanoví opět především zákon o potravinách, popř. další zvláštní zákony nebo přímo použitelná nařízení ES. Oba tyto orgány mají pravomoc např. ukládat pokuty, zakázat prodej nebo nařídit opatření k nápravě (§ 3 odst. 4 písm. a) a § 5 zákona č. 146/2002 Sb., § 49 odst. 1 písm. g) a x) veterinárního zákona). Nedokážeme vyloučit např. ani zákaz trhů jako celku. Jestliže máte možnost s některým z těchto orgánů povinnosti provozovatele tržnice prodiskutovat, doporučujeme využít této možnosti a o těchto otázkách se informovat předem. Je pochopitelně možné, že požadavky uvedené inspekcí budou překračovat zákonné povinnosti, není však v našich silách tyto povinnost přesně vymezit. Proto je dle našeho názoru vhodné se na tyto povinnosti raději informovat a podle těchto informací uzpůsobit provoz trhů. Více bychom Vám patrně byli schopni pomoci teprve v situaci, kdy byste měli k dispozici rozhodnutí potravinářské inspekce. Tehdy bychom mohli posoudit, zda inspekce nepřekročila svou zákonnou pravomoc. To je již však, předpokládám, pro Vaše potřeby pozdě. Souhlas kupujícího s prodejem za současných okolností prodejce, resp. provozovatele tržnice podle našeho názoru z těchto povinností nemůže vyvázat, zákon o potravinách ani veterinární zákon takové zproštění odpovědnosti neumožňuje (resp. jsme také ustanovení nenašli). Takový souhlas by mohl mít vliv např. při případné žalobě na náhradu škody na zdraví. 9. MÍSTNÍ REFERENDUM 9.1. Referendum o zákazu hazardu, 7.6.2010, HP Pokud prezident podepíše novelu loterního zákona, umožní tím obcím, aby na svém území zakázali veškerý hazard. Chtěli bychom v několika obcích vyvolat místní referendum o tom, aby obec k
tomuto kroku přistoupila. Mám k referendu několik otázek: I. Pokud lidi v referendu řeknou, že chtějí, aby obec v samostatné působnosti učinila vše pro to, aby na jejím území nebyl žádný VHP, VLT, kasino (otázku nemám zformulovanou), zastupitelstvo je povinno takovou vyhlášku vyhlásit. Ale nemůže za měsíc udělat zas jinou vyhlášku, že to všude nebo někde povoluje? II. Myslíte, že je právně průchodné chtít úplný zákaz hazardu? Nebo bude lepší požadovat zákaz na "všech veřejně přístupných místech", nebo naopak už v otázce říci, že hazardu bude moci být provozován jen na místě "x", které bude třeba výpadovka dálnice těsně před značkou konce obce? 8. JINÉ I. § 49 z.č. 22/2004 Sb. o místním referendu stanoví, že „Rozhodnutí v místním referendu je pro zastupitelstvo obce, zastupitelstvo statutárního města a orgány obce a statutárního města závazné.“ Pokud by tedy byla otázka formulována tak, že by zavazovala zastupitelstvo k vydání vyhlášky určitého obsahu, je možné, že někdo přijde s výkladem, podle kterého zastupitelstvo formálně splnilo svoji povinnost již vydáním vyhlášky a nic mu tedy nebrání následně vydat jinou vyhlášku, která obsah původní vyhlášky deroguje (zruší, „přebije“). Podle mého názoru by takový výklad zákona byl nesmírně formalistický. Takový výklad by se dal označit jako zneužívající (zákaz zneužití výkonu práva je obecnou základní právní zásadou) a tedy i protiústavní. Jednalo by se o popření principu materiálního právního státu, tak jak jej trvale prosazuje Ústavní soud (tzn. právní stát co do obsahu a nikoli pouze co do formy). Podstata problému je v tom, že občanům v referendu nejde pouze o formální vydání předpisu (který by následně mohl být zrušen předpisem jiným), ale občanům jde o obsah předpisu, jde jim o to, aby na území obce určité pravidlo vešlo v platnost a nadále platilo. V materiálním právním státě nemá být právní předpis samoúčelem, ale pouze prostředkem pro dosažení praktického účelu, určitého faktického stavu. Smyslem právního předpisu není jeho formální vydání, smyslem právního předpisu je, aby byl pramenem právních norem, které budou regulovat reálný život. Jinými slovy, pokud občané požadují v referendu vydání právního předpisu určitého obsahu, je tento požadavek třeba vyložit tak, že občané požadují regulaci svého života určitým pravidlem (normou), která bude do předpisu vtělena (čím se stane „právní normou“). Stručně řečeno, občané si nežádají existenci předpisu samu o sobě, žádají platnost a účinnost pravidla v něm obsaženého. Pokud by tedy zastupitelstvo vydalo obecně závaznou vyhlášku v souladu s referendem, kterou by po nějaké době popřelo jinou vyhláškou, porušilo by požadavek občanů na trvalou právní regulaci reálného života určitým požadovaným způsobem. Rozhodnutí v místním referendu je pro orgány závazné v tom smyslu, že jej může změnit jen další rozhodnutí v místním referendu. Pokud by mohlo být rozhodnutí v místním referendu změněno rozhodnutím správního orgánu, zákonem zakotvená závaznost místního referenda by neměla žádný smysl. II. Nejsem si zdaleka tak jist, že bezvýjimečný zákaz hazardu nepředstavuje právní problém. Je třeba brát v potaz právo na podnikání zakotvené v Čl.26 LZPS. Navíc není možné přehlédnout obecný Čl.4, který mimo jiné stanoví, že (3) Zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky. a (4) Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena. Už samotná existence zákona č. 202/1990 Sb. o loteriích a jiných podobných hrách svědčí o tom, že stát sice hodlá tuto citlivou oblast regulovat, ale nikoli úplně zakázat. Zákonné zmocnění v §50 je formulováno tak, že umožňuje samosprávě do určité míry regulovat provoz hazardu. To ale neznamená, že obec může regulovat hazard takovým způsobem, který by se fakticky rovnal zákazu. K úplnému zákazu hazardu obec nemá zákonné zmocnění (ani podle novely mít nebude). Podle mého názoru může obec hazard na svém území pouze minimalizovat, ale nikoli
zcela vyloučit. Pokusím se to vysvětlit na jiném příkladu. Pokud má správní orgán např. pravomoc regulovat rychlost na vozovce, nelze z toho dovodit, že by mohl stanovit rychlost nulovou nebo tak nesmyslně nízkou, že by se to fakticky rovnalo zákazu vjezdu … k tomu by musel mít pravomoc stanovit zákaz vjezdu ... Podobně z ustanovení §50 (nyní i po novele) lze dovodit pouze pravomoc regulovat provozování hazardu, ale nikoli pravomoc hazard fakticky zakázat. Podobně, pokud bude mít obec pravomoc stanovit, na kterých veřejně přístupných místech v obci je provozování hazardu zakázáno, nelze z toho bez dalšího dovodit, že by obec měla pravomoc zakázat hazard na všech veřejně přístupných místech. Takový úplný zákaz by mohl teoreticky obstát v situaci, kdy by na území obce nebylo ani jedno vhodné veřejně přístupné místo S ohledem na tyto úvahy se domnívám, že větší naději na úspěch má kompromis. Tedy omezit provozování hazardu co do místa a času, tak aby jeho škodlivé účinky byly co nejvíce potlačeny. Podmínky provozování by měly být nastaveny přiměřeně a nikoli tak, aby fakticky znamenaly zákaz (např. 1 hodina v roce na nějakém nepřístupném místě …), protože takto nastavené podmínky by byly snadno napadnutelné. Doporučuji reálný přiměřený kompromis. Je také dobré vzít v úvahu, že určité škodlivé společenské jevy jsou nevykořenitelné. Takové jevy je někdy lépe vykázat na určité místo a čas, protože pak jsou mnohem lépe kontrolovatelné a regulovatelné. V tak velkých aglomeracích jako je Brno, by totální represe mohla vést spíše ke vzniku „černého trhu“ s těmito službami a následně k nárůstu kriminality v této oblasti. Snaha o důsledné potlačení může někdy vést ke zcela opačným důsledkům. Klasickým příkladem je v tomto směru prohibice v USA ve 20. letech 20. století. Z těchto důvodů se domnívám, že hazard je lépe omezit tak, aby jeho dostupnost byla co nejvíce ztížena běžným spotřebitelům, ale úplné potlačení bych nedoporučoval. 10. OBCE, KRAJE 10.1. Pravomoc rady obce rozhodovat o prodeji movitostí 15.12.2010, EP Dobrý den, jsem nově v zastupitelstvu obce a ráda bych se zeptala na nákup a prodej movitého majetku obce. Předchozí i současnou praxí u nás bylo,že o prodeji či nákupu movitých věcí rozhodovalo zastupitelstvo obce. Současná Rada obce chce sama rozhodovat o těchto úkonech a odvolává se na zákon o obcích.S tím jako zastupitelé nesouhlasíme. Můžete nám prosím poradit,co s tím? Podle § 85 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích skutečně není přímo ze zákona zastupitelstvu obce vyhrazeno rozhodovat o nakládání s movitými věcmi (zákon tak stanoví pouze u nemovitostí – viz § 85 písm. a) zákona o obcích). Pokud by i o těchto věcech chtělo rozhodovat výhradně zastupitelstvo, může si však tuto agendu dle § 84 odst. 4 zákona o obcích vyhradit (nejspíš jde o působnost označenou zákonem jako zabezpečení hospodaření obce - § 102 odst. 2 pism. a). 10.2. Reklamace nesprávně provedené zakázky obce, EP, 3.9.2010 Firma A. získala zakázku na stavbu skupinového vodovodu, výstavbu však nedokončila a zanechala vozovku v dezolátním stavu. V prosinci 2008 byla vozovka předána obci. Sepsali jsme petici, kauzu jsme medializovali, obec však s rozbitou silnicí stále nic nedělá. Můžme ji nějak přimět např. k tomu, aby stavbu reklamovala (obec schválila reklamaci v usnesení zastupitelstva č. 1/2010)? Můžu se nějak bránit proti provedení kontroly kontrolním výborem obce, pokud nebyla provedena řádně, ale jen „naoko“? Jak dosáhnout monitoringu zasedání zastupitelstva? Několikrát jsem se setkal s falšováním zápisů ze zasedání, zápisy jsou vstřícné k požadavkům starosty. Celá kauza má podle našeho názoru dva rozměry a to:
a) otázku, zda je obec povinna řádně se starat o stav svého majetku a bezpečnost obvytel, tj. např. i stav pozemních komunikací; b) otázku, zda se obec má někomu zodpovídat za způsob, jakým hospodaří se svým majetkem, zda je povinna uplatňovat svá práva vyplývající ze soukromoprávní smlouvy (právo na reklamaci a bezplatnou opravu), pokud při transakci použila veřejné prostředky. Obě tyto oblasti jsou v zákoně o obcích řešeny pouze deklaratorně, tj. bez jakýchkoli sankcí v případě porušení. V § 35 se uvádí, že v samostatné působnosti obec jedná v zájmu občanů obce (odst. 1) a pečuje o uspokojování potřeb svých občanů. Jde především o uspokojování potřeby bydlení, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a spojů, potřeby informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku (odst. 2). V § 38 je na obec kladen požadavek na hospodárné využívání majetku obce. Kauza se také dotýká otázky střetu zájmů, jako klíčové však zde nevidíme jako problematické to, komu byla zakázka přidělena, jako spíše laxnost obce ve smyslu nedomáhání se svých práv. Je možné, že obec na reklamaci prací netrvala právě vzhledem k osobním vazbám vůči A., v tomto ohledu je však její jednání nejspíš právně nepostižitelné. Posledním bodem, u kterého bych se chtěla zastavit, je usnesení zastupitelstva č. 1/2010. V tomto usnesení zastupitelstvo rozhodlo ve smyslu vyhovění Vašemu požadavku, předpokládám však, že svůj závazek nesplnilo. Vymáhání vlastních usnesení na obci je poměrně obtížné, protože zákon nepředpokládá, že by obec svá vlastní usnesení nerealizovala. Můžeme Vám však doporučit podat podnět Ministerstvu vnitra, které vykonává dozor v oblasti samostatné působnosti. Kontrolou plnění usnesení zastupitelstev je pověřen právě kontrolní výbor (§ 119 odst. 3 písm. a) zákona o obcích), ten však může pouze předložit zastupitelstvu své závěry, nemůže ho však přimět k jakémukoli jednání. Závěrem je třeba uvést, že jednání obce v samostatné působnosti, o které zde jde, je zákonem poměrně málo upraveno, jedná se spíše o politickou otázku. Klíčovým krokem je zde získání vůle zastupitelstva reklamovat stavební práce (což bylo učiněno) a trvat na splnění povinností ze smlouvy (to pravděpodobně učiněno nebylo). Podpůrně lze k tomuto výsledku dospět např. vytvořením podkladů kontrolním výborem, který upozorní na nedostatky, popř. zásahem Ministerstva vnitra, na který není právní nárok, nejefektivnějším řešením by však pravděpodobně byla obměna členů zastupitelstva (jak ostatně naznačujete i v dotazu). Zmínil jste také, pravděpodobně zčásti v kontextu původního dotazu, monitoring zasedání zastupitelstev. Povinnost takového monitoringu spadá do sféry legislativy (ať už zákonné nebo obecní), k pozměňování obsahu zápisů se však můžeme vyjádřit. Na počátku je třeba uvést, že zasedání zastupitelstva obce je zásadně veřejné. Podle komentáře k zákonu o obcích si přítomná veřejnost může dělat z jednání poznámky či jinak zaznamenávat jednání (např. nahrávka na diktafon), pokud nebude rušit zasedání. V případě, že by takové nahrávky však již měly být dále šířeny, naráží právo na informace na právo na ochranu osobních údajů 6. Přinejmenším z tohoto důvodu předpokládám, že by prosazení povinného monitoringu bylo jen obtížně prosaditelné. Falšování zápisu je však nepřípustné, je tedy nutné hledat jiné prostředky, jak mu zabránit nebo jak jej napravit. Podle § 95 zákona o obcích se o průběhu zasedání zastupitelstva obce pořizuje zápis, který podepisuje starosta nebo místostarosta a určení ověřovatelé. V zápise se vždy uvede počet přítomných členů zastupitelstva obce, schválený pořad jednání zastupitelstva obce, průběh a výsledek hlasování a přijatá usnesení. Zápis ze zasedání musí pořídit do 10 dnů po skončení zasedání a pak musí být uložen na obecním úřadu k nahlédnutí, protože každý občan obce má právo do těchto zápisů nahlížet. Námitky proti zápisu může vznést některý ze zastupitelů, o námitkách člena zastupitelstva obce proti zápisu rozhodne nejbližší zasedání zastupitelstva obce. Předpokládám, že tyto námitky jste již uplatnil. Jestliže je zastupitelstvo nereflektovalo, je ještě 6
Otázka přípustnosti šíření takových záznamů není v českém právním řádu jednoznačně vyřešena, v případě zájmu Vám můžeme poskytnout hlubší analýzu.
možné podat v rámci dozoru nad výkonem samostatné působnosti podnět Ministerstvu vnitra podle § 129 zákona o obcích. Provedení kontroly a příkazu k nápravě záleží na uvážení Ministerstva. Nelze vyloučit ani trestněprávní postih (např. zneužití pravomoci úřední osoby - § 329 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník), v oblasti trestního práva však nemáme zkušenosti z praxe. Navíc neznáme podrobnější okolnosti případu. 10.3. Povinnost obce zřídit parkoviště pro kamiony, 17. 9. 2010, JaK Starosta zamýšlí budovat v intravilánu města parkoviště pro kamiony. Argumentuje zákonnou povinností měst. Sdělte mi prosím zda se toto jeho tvzení zakládá na pravdě. Není nám známo nic o zákonné povinnosti budovat v intravilánu města parkoviště pro kamiony; přičemž jsme se pokusili najít odpověď na Vaši otázku i v zákoně o silniční dopravě (č. 111/1994 Sb.), zákoně o pozemních komunikacích (č. 13/1997 Sb.), zákoně o silničním provozu (č. 361/2000 Sb.) a v zákoně o podmínkách provozu na pozemních komunikacích (č. 56/2001 Sb.). Toliko zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, v ust. § 35 odst. 2 stanoví mj., že obec v samostatné působnosti ve svém územním obvodu pečuje v souladu s místními předpoklady a s místními zvyklostmi o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů, přičemž jde především o uspokojování potřeby bydlení, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a spojů, potřeby informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku. Z uvedeného ustanovení však konkrétní povinnost typu budovat parkoviště pro kamiony nevyplývá. Dovolujeme si Vám doporučit, abyste se na obec obrátil se žádostí o informaci podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, na základě čeho obec v tomto konkrétním případě postupuje, tj. z jakých ustanovení právních předpisů vychází, je-li názoru, že má zákonnou povinnost toto parkoviště vybudovat. Státní orgány totiž mohou postupovat vždy pouze v intencích a na základě konkrétní ustanovení zákona. Blíže k právu na informace viz např. materiál na http://www.eps.cz/cz2197592pp/pravni-poradna/. 10.4. Vyhláška zakazující žebrání 14. 6. 2010, VZ Město B. vydalo vyhlášku o zákazu žebrání. Již dříve někde toto vyhlásili a Ústavní soud to zrušil. Prý to obtěžuje občany. Samozřejmě žebrání není nikde definováno a stejně platí občanský zákoník. Je to další šikana státní správy. Chtěl bych Vás poprosit o radu co dělat, a zda li je možné podat návrh k Ústavnímu soudu na zrušení tohoto zákona a co pro to dělat.Je potřeba k tomu právní zastupování? Obce nejsou často vybaveny jak administrativně, tak odborně pro přijímání kvalitních právních předpisů, stává se tedy, že jejich vyhlášky jsou zrušeny, protože nejsou v souladu se zákonem. Proto zákon o obcích upravuje několik kontrolních mechanismů, které by měly předcházet situacím, kdy by obce uplatňovaly a vymáhaly nelegální požadavky. Co nejdříve po vyhlášení musí obce každou vyhlášku poslat Ministerstvu vnitra (dále také jen „Ministerstvo“). Ministerstvo je zodpovědné za prvotní kontrolu zákonnosti. Odporuje-li obecně závazná vyhláška obce zákonu, vyzve Ministerstvo obec ke zjednání nápravy. Pokud se tak nestane do 60 dnů, rozhodne Ministerstvo vnitra o pozastavení účinnosti této obecně závazné vyhlášky. Obec ještě jednou dostane možnost vyhlášku opravit. Pokud toho nevyužije (a nepodá ani rozklad proti rozhodnutí Ministerstva), podá Ministerstvo do 30 dnů od uplynutí lhůty pro podání rozkladu Ústavnímu soudu návrh na zrušení obecně závazné vyhlášky obce (popř. do 30 dnů od právní moci rozhodnutí o zamítnutí rozkladu). V případě zřejmého rozporu obecně závazné vyhlášky obce s lidskými právy a základními svobodami může Ministerstvo vnitra pozastavit její účinnost bez předchozí výzvy ke zjednání nápravy.
Obecně závaznou vyhlášku obce může napadnout i jednotlivý občan. Návrh na zrušení právního předpisu obce však může dle § 64 odst. 2 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu podat jen ten, kdo zároveň s tímto návrhem podá také ústavní stížnost, kterou tvrdí, že bylo zasaženo do jeho základního práva garantovaného ústavním pořádkem (blíže viz § 72 tohoto zákona). Podle § 30 tohoto zákona je v případě takového postupu nutné nechat se zastoupit advokátem. Nyní bych se ráda vyjádřila k pravděpodobnosti úspěchu, jestliže bude vyhláška napadena, zejména s ohledem na judikaturu Ústavního soudu. Obce se mnohdy snaží regulovat veřejný život nejrůznějšími směry, ať už pro to mají jakékoli důvody. Zákon o obcích jim, jak už bylo řečeno, umožňuje vydávat vyhlášky, kterými chrání veřejný zájem (veřejný pořádek). Ne vždy jsou ale obecně závazné vyhlášky v souladu se zákony a Ústavní soud se k jejich platnosti mnohokrát vyjadřoval. Ne vždy však takové vyhlášky, které zakazovala pití, žebrání nebo prostituci na veřejnosti zrušil. Vždy se totiž musel zabývat tím, jak města a obce svoje vyhlášky formulovaly nebo zda ve svých zákazech nešly nad rámec některého speciálního zákona, který už danou oblast upravoval. Ústavní soud tedy konstatoval, že obce mohou na svém území omezit určité aktivity, které jsou svou intenzitou schopny výrazně narušit veřejný pořádek nebo především ochranu dětí a mládeže. Výtky Ústavního soudu se vztahovaly především k tomu, že obce nebyly ve svých vyhláškách dostatečně konkrétní. Soudci se k tomu vyjádřili např. v nálezu Pl. ÚS 50/03. Podle něj zákonné zmocnění k tomu, aby obec závaznou vyhláškou zakázala činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, obsažené v ust. § 10 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, je limitováno tím, že takový zákaz se musí vztahovat "na některá veřejná prostranství v obci". Imperativ určitosti právního příkazu či zákazu vyžaduje, aby takové prostranství bylo v obecně závazné vyhlášce určeno co možná nejpřesněji, tj. tak, aby jeho lokalizace byla dostatečně konkrétní a nevyvolávala žádné interpretační pochybnosti. Některá ve vyhlášce příkladmo uváděná místa, jako jsou dvorní trakty, lávky, vodní plochy, parkoviště, letiště, nádraží, hřiště, koupaliště, dětská hřiště, pískoviště nebo jiná místa, kde si hrají děti, nemusí mít nutně povahu veřejného prostranství, protože jejich zpřístupnění záleží na vůli vlastníka nebo provozovatele. Podle Ústavního soudu taktéž z žádné zákonné normy nelze odvodit paušální zákaz veškeré konzumace alkoholu na všech veřejných prostranstvích. Jak známo, konzumace alkoholu má mnoho kvalitativně a kvantitativně odlišných forem a stupňů, z nichž jistá část je společensky tolerována i na veřejných prostranstvích. Stanovení těch forem konzumace alkoholu, které by svou intenzitou mohly narušit veřejný pořádek nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, by vyžadovalo precisnější definici v právním předpise. Z dalšího nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 69/04 vyplývá, že znění § 10 zákona o obcích neobsahuje výslovné pravidlo, podle kterého by obec nesměla činnosti, které by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, zakázat na všech veřejných prostranstvích. Tento argument však nelze použít bezvýhradně. V citovaném ustanovení se zákonodárce pokoušel zejména řešit střet ústavně zaručené svobody jedince, jeho práva na podnikání na jedné straně a ochrany veřejných zájmu a práva obce na samosprávu na straně druhé. Tento střet rozhodl zásadně tak, že obec muže výkon určitých činností omezit, přizpůsobit svým podmínkám, nikoli však úplně zakázat. To však nemůže platit absolutně. Zcela zřejmé je to u ochrany takových ústavně chráněných právních statku jako je zdraví a život. Neexistuje žádný racionální důvod, proč by obec mela mít povinnost trpět na některých svých veřejných prostranstvích činnosti, které ohrožují tyto základní chráněné hodnoty. Bylo by v rozporu s ústavně zaručenou ochranou nedotknutelnosti osoby (cl. 7 Listiny), která zahrnuje ochranu proti zásahům do osobní integrity každého jedince, aby obec byla povinna vymezit na svém území taková veřejná prostranství, kde nezakazuje činnosti, které by mohly být v rozporu s ochranou zdraví.
To samé platí i pro činnosti jsoucí v rozporu s ochranou majetku (srov. cl. 11 Listiny). Ustanovení § 10 písm. a) zákona o obcích je proto nutno interpretovat tak, že pokud činnosti narušující ochranu zdraví, majetku či bezpečnosti do těchto ústavně chráněných právních statku zasahují jen na některých veřejných prostranstvích, je obci zapovězeno zakázat je na celém území obce. Stejně jako je veřejná moc povinna chránit svobodu jedince, jeho zdraví a majetek, je povinna chránit i veřejný pořádek a dobré mravy. I na zákaz činností narušujících tyto hodnoty je nutno aplikovat výše uvedené závěry týkající se ochrany zdraví a majetku. Pokud tedy předmětná činnost muže být na určitých veřejných prostranstvích obce provozována, aniž by narušila veřejný pořádek či byla v rozporu s dobrými mravy, nesmí ji obec zakázat na všech veřejných prostranstvích obce. Pokud naproti tomu provozování určité činnosti představuje potencionální zásah do chráněného statku, ač je provozována na kterémkoli veřejném prostranství obce, muže ji obec zakázat provazovat na všech veřejných prostranstvích. Vždy je též třeba hodnotit i intenzitu zásahu a význam ohroženého právem chráněného statku na straně jedné a význam činnosti, která má být zakázána na straně druhé. Ústavní soud také v tomto nálezu poskytl vodítko, jak hodnotit, zda některá činnost je způsobilá ohrožovat veřejný pořádek do té míry, že může být zakázána na všech veřejných prostranstvích. V Ústí nad Labem bylo zakázáno na všech veřejných prostranstvích nabízení sexuálních služeb. Podle soudců nabízení této služby ohrožuje dobré mravy obecně a velice výrazně ohrožuje mravní výchovu dětí a mládeže. Již samotné nabízení prostituce, které je zřejmé dětem a mládeži, v nich muže vyvolat pocit něčeho „normálního“, přípustného. Význam zejména tohoto právem chráněného statku, tj. mravní výchovy dětí a mládeže, je třeba hodnotit velice vysoce. Extrémním způsobem jsou tak dotčeny etické hodnoty, které je společenství občanu, kterou obec je, oprávněno chránit. Podobné extrémnosti zásahu do záležitostí veřejného pořádku tak podle názoru Ústavního soudu nedosahuje žádná z dalších v cl. 3 napadené vyhlášky uvedených činností, a to ani žebrání. Tyto ohrožené právem chráněné hodnoty, statky je dále třeba poměřit se zásahem do svobody jedinců poskytujících sexuální služby. Ochrana nabízení této aktivity na očích veřejnosti však nemůže ve sporu s ochranou mravní výchovy dětí a mládeže obstát. Problematice vydávání tohoto typu obecně závazných vyhlášek se Ústavní soud věnoval také v nálezu Pl. ÚS 45/06 ze dne 11. 12. 2007. Vyjádřil se mj. k otázce, jak může vyhláška upravovat záležitost řešenou ve zvláštním zákoně. Podle Ústavního soudu se obecně závazná vyhláška nesmí dostat do rozporu se zákonem. Odpověď na otázku, zda obec nepřekročila meze své zákonné působnosti tím, že normuje oblasti vyhrazené zákonné úpravě, předpokládá identifikaci předmětu a cíle regulace zákona na straně jedné a obecně závazné vyhlášky na straně druhé. Pokud se nepřekrývají, nelze bez dalšího říci, že obec nesmí normovat určitou záležitost z důvodu, že je již regulována na úrovni zákona. 10.5. Možnost doplnit program jednání zastupitelstva 12.5.2010, EP V minulosti bylo možné v části zasedání zastupitelstva nazvané Diskuse, aby se občané zeptali na cokoli, co je zajímalo. Následně však byl tento bod zasedání zastupitelstva vypuštěn a projednávají se tedy jen ty body programu, které byly schváleny už před jeho zahájením. Máme sice možnost obrátit se před zasedáním na některého ze zastupitelů a požádat ho, aby to, co nás zajímá, navrhl zařadit do programu, musíme to však dělat u každé drobnosti? Má zastupitelstvo povinnost zabývat se též podněty, které nejsou v původně stanoveném programu? Z jednacího řádu tato povinnost nevyplývá. Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích neobsahuje ustanovení, ze kterého by vyplývala povinnost zastupitelstva vést závěrečnou diskusi, kde by měli občané příležitost vystoupit i s jinými podněty, než které se týkají schváleného programu jednání. Domníváme se však, že s takovými podněty může občan obce vystoupit kdykoli v průběhu zasedání zastupitelstva s ohledem na § 94 odst. 2 zákona o obcích, podle něhož: „ O zařazení návrhů přednesených v průběhu zasedání zastupitelstva
obce na program jeho jednání rozhodne zastupitelstvo obce.“ Není úplně jednoznačné, zda takový návrh může vznést kdokoliv, z důvodové zprávy k zákonu o obcích však vyvozuji, že takový návrh může vznést kterýkoli občan. Pravděpodobně tedy je možné – za splnění podmínky souhlasu zastupitelstva – projednat i jiné body než ty, které byly navrženy předem. Jestliže však máte v úmyslu projednat něco důležitého, doporučujeme Vám nespoléhat na tuto možnost a pokusit se spíše docílit zařazení na program jednání už před jeho zahájením. Zákon o obcích umožňuje občanům obce dosáhnout zařazení určitého na program jednání v § 16 odst. 2 písm. f) tak, že daný občan obce získá určitý počet podpisů (0,5% občanů obce). Jinak mohou navrhovat body programu připravovaného zasedání pouze členové zastupitelstva, rada obce (popř. starosta, pokud obec nemá radu) a výbory (§ 94 odst. 1 zákona o obcích). Jestliže je ve Vaší obci možné dosáhnout zařazení určité otázky na program zasedání zastupitelstva prostřednictvím zastupitele, domnívám se, že jde o efektivní způsob, jak docílit projednání určité otázky. Zmiňujete také otázku, zda se můžete jako občanka obce vyjadřovat k jednotlivým bodům programu. Z § 16 odst. 2 písm. c) zákona o obcích vyplývá, že se občané obce starší 18 let mohou vyjadřovat k jednotlivým projednávaným věcem, odpověď na tuto otázku je tedy kladná. Na okraj bych ještě ráda uvedla, že toto právo může být uplatněno již v průběhu rozpravy zastupitelů (tj. v době, kdy se daný bod programu projednává) a nemůže být odsunuto např. až na závěrečnou diskusi. 10.6. Rekreační oblast 13.1.2010, EP V k.ú. obce V. se nachází intenzivně využívaná chatová oblast, jejíž centrem je rybník Š. Uživatelé chatové oblasti opakovaně narušují životní prostředí, ať už vypouštěním odpadních vod do rybníka, neoprávněným odběrem vody z rybníka, zřizováním černých skládek, nerespektováním zákazu parkování v některých místech atd. Rádi bychom rekreaci v oblasti Š. (z pozice zastupitelstva obce) dali určitá pravidla; za ideální stav bychom považovali např. vyhlášení rekreační oblasti, kterou by zastupoval určitý člověk (či výbor), se kterým by se dalo jednat o jednotlivých otázkách. V současné situaci vydáváme pokyny a poté řešíme desítky dotazů a stížností - vše se musí opakovaně vysvětlovat každému jednotlivci; rekreanti nevystupují jako celek a jejich požadavky jsou leckdy protichůdné (co chce jeden, druhý odmítá a naopak). Dále bychom rádi věděli, jakým zákonem/předpisem se vyhlašování a provoz rekreačních oblastí řídí. Zabývala jsem se Vaším dotazem týkajícím se chatové oblasti v katastrálním území obce V. Existenci zvláštních předpisů, které by upravovaly vyhlašování rekreačních oblastí a podmínky jejich provozu, se nám bohužel nepodařilo zjistit. V praxi vyhlašování těchto oblastí probíhá vydáním obecně závazné vyhlášky, popř. opatřením zastupitelstva obce. Jestliže rekreanti některou obecně závaznou vyhlášku obce porušují, jde o přestupek podle § 46 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (porušení povinností stanovených v obecně závazných vyhláškách obcí a krajů vydaných na úseku jejich samostatné působnosti), za nějž lze uložit pokutu až do výše 30.000,- korun. Tento přestupek projedná obecní úřad ve V. Osadní výbor je možné zřídit jako orgán zastupitelstva obce min. ze 3 občanů této obce, kteří mají v dané části obce, pro kterou se výbor zřizuje, trvalý pobyt. Z toho je zřejmé, že pokud v chatové oblasti sídlí pouze rekreanti bez trvalého bydliště v obci V., není možné osadní výbor zřídit. Je možné vytvořit neformální sdružení, které by vystupovalo jménem všech rekreantů a komunikovalo tak s obcí. Neexistuje však žádné ustanovení, které by rekreantům stanovovalo povinnost, aby se takto sdružili, muselo by jít o jejich dobrovolné rozhodnutí. Vámi zmíněné prohřešky chatařů je možné také řešit jako přestupky. Pokud jde o černou skládku, jde o přestupek podle § 69 odst. 2 písm. c) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech. V tomto případě je možné podat podnět přímo České inspekci životního prostředí, která může osobě, která se přestupku dopustila, uložit pokutu až do výše 1.000.000,- Kč. Nedovolené odebrání vody a vypouštění odpadních vod do rybníka jsou přestupky dle § 34 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 200/1992 Sb., o přestupcích. O těchto přestupcích můžete informovat buďto Českou inspekci životního prostředí
nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností – řízení o přestupku zahájí ten z těchto orgánů, který se o něm dozví jako první. 11. OBČANSKÁ SDRUŽENÍ 11.1. Přihlášení občanského sdružení do přerušeného řízení, 8.10.2010, JK Má občanské sdružení právo být účastníkem řízení, jestliže toto řízení bylo zahájeno a současně přerušeno a sdružení se přihlásilo až v okamžiku, kdy daný orgán rozhodl o tom, že se v řízení opět pokračuje? Naše sdružení vzniklo teprve v mezidobí, kdy bylo řízení přerušeno. Podle ustanovení § 70 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, má občanské sdružení právo za podmínek a v případech podle odstavce 2 účastnit se správního řízení, pokud oznámí svou účast písemně do 8 dnů ode dne, kdy mu bylo příslušným správním orgánem zahájení řízení oznámeno; v tomto případě má postavení účastníka řízení. Podle ustanovení § 65 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, po dobu přerušení řízení lhůty týkající se provádění úkonů v řízení neběží. Domníváme se, že i lhůta pro přihlášení se do řízení je lhůtou týkající se provádění úkonů v řízení, a proto vzhledem k zastavení řízení neběží (ovšem lze si představit i opačnou argumentaci úřadu – bylo by možné tvrdit, že neběží lhůty účastníkům řízení a úřadu, kdežto občanské sdružení, které se do řízení ještě nepřihlásilo, není zatím účastníkem – stává se jím teprve ve chvíli, kdy svou účast písemně oznámí). 8 denní lhůta by tak měla pokračovat v běžení teprve poté, co bude v řízení opět pokračováno. Praktickým problémem by zde však bylo, že podle § 65 odst. 2 správního řádu o tom, že v řízení pokračuje, vyrozumí správní orgán účastníky a provede o tom záznam do spisu. Nepřihlášená občanská sdružení zatím nejsou účastníky řízení a nemusí se tak o tom, že je v řízení opět pokračováno dovědět a lhůtu zmeškat (ledaže by úřad doručoval na úřední desce). Obecně lze z hlediska právní jistoty jen doporučit přihlásit se do řízení do 8 dnů ode dne, kdy bylo zahájení řízení oznámeno (bez ohledu na přerušení řízení). Pokud jde o sdružení, které má v mezidobí teprve vzniknout, hlavní problém spočívá podle nás v tom, že výše zmíněnou podmínkou stanovenou v odst. 2 ustanovení § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny je, aby občanské sdružení požádalo u příslušného orgánu státní správy, aby bylo předem informováno o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle tohoto zákona. Z logiky zákona vyplývá, že tato žádost musí nejprve dojít úřadu a ten má pak povinnost informovat občanské sdružení o všech správních řízeních, které následně zahájí. Už ve chvíli, kdy úřad zahájení řízení oznamoval, tak mělo mít občanské řízení podanou žádost o informování o zahajovaných řízeních. Jako výjimka by se dala vyložit situace, kdy by úřad zveřejnil informaci na úřední desce a občanské sdružení by stihlo ve lhůtě 8 dnů (zde tedy 8 dnů když nepočítáme dobu přerušení řízení, kdy by tato lhůta neměla běžet) podat zároveň žádost o informování i přihlášení se do řízení (protože tím, že informace visela na úřední desce, vlastně úřad sdružení informoval). Pokud ale úřad zasílá informaci písemně těm sdružením, která již existují a mají podanou žádost, „nové“ sdružení se do řízení bohužel zřejmě již nedostane. 11.2. Protokol o nahlížení do spisu a účastenství občanského sdružení 7.6.2010, AL+EP Dobrý den. Byla jsem na stavebním úřadě za o.s. nahlížet do spisu pro územní řízení a chtěli po mně, abych podepsala zápis označený „úřední záznam“ a to ještě před samotným nahlédnutím. Mám také dotaz k samotnému účastenství. Ve stanovách jsme dříve (v době zahájení řízení) neměli uvedeno výslovně, že cílem našeho občanského sdružení je ochrana přírody a krajiny, v současné době jsme je již přepracovali. Úřad s námi přesto dříve jako s účastníky jednal, nyní však potřebujeme vědět jistě, zda jsme účastníky a zda má smysl zabvýat se vypracováním obsáhlého podání. Z § 18 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, dovozujeme, že v případech nahlížení do spisu má být
sepsán protokol. Podle odst. 1 tohoto paragrafu se totiž protokol pořizuje o mj. "o jiných věcech souvisejících s řízením v dané věci, při nichž dochází ke styku s účastníky řízení". Pokud budeme tento dokument považovat za protokol, mělo by pro něj platit to, že se pořizuje až PO nahlédnutí do spisu (vycházíme prřtom z toho, že protokol podle § 18 odst. 2 správního řádu obsahuje "vylíčeni průběhu předmětných úkonů", výslovně však v zákoně ustanovení o pořadí těchto úkonů uvedeno neni). Obsah záznamu a to, kdy se pořizuje, není ve správním řádu vymezeno. Z odborné literatury (R. Ondruš, Průvodce úředníka novým správním řádem) jsme však zjistili, že v případe pořizování dokumentu o nahlížení do spisu se tento dokument v praxi nazývá záznam. Tento pojem nejspíš nemá oporu v zákoně a je tak pouze zaužíván (žádnou se nám alespoň nepodařilo najít). Pojmenování tohoto dokumentu však podle našeho názoru nehraje roli. V uvedené literatuře je tedy tento dokument nazván "uřední záznam", ale domnívám se, že jde o drobnost. Jako problematické vnímám snad jen to, že po Vás byl podpis vyžadován ještě před nahlédnutím do spisu. V tomto případě nezbývá než trvat na tom, že podepíšete záznam až poté, co Vám bude nahlédnuti umožněno. Obávám se však, že jestliže úřednik bude trvat na opačném pořadí úkonů, nelze takové jednání nijak napadnout. Pokud chce OS mít způsobilost být účastníkem správních řízení, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny, musí z jeho stanov vyplývat, že hlavním posláním občanského sdružení je ochrana přírody a krajiny. Zákon však nestanovuje povinnost explicitně uvést ve stanovách, že „hlavním posláním OS je ochrana přírody a krajiny“. Pokud tuhle podmínku OS nesplňuje, nemůže se stát účastníkem řízení a i v případě, že s ním orgán jako s účastníkem jedná, tak se jím nestává. Pokud s OS stavební úřad jedná jako s účastníkem, tak byste tento postup úřadu měli využít. Odborná literatura ani judikatura se podobným problémem zatím nezabývaly, avšak domníváme se, že oprávnění OS být účastníkem řízení, při němž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny, se posuzuje podle stavu v době zahájení řízení. Pokud by OS v čase zahájení řízení podmínky § 70 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, pro vznik oprávnění stát se účastníkem tohoto řízení nesplňovalo, úřad by s Vámi jako s účastníkem jednat neměl, protože pořád ještě běží stejné řízení (věc byla vrácena k novému projednání, avšak nedošlo k zastavení řízení). 11.3. Prokázání existence sdružení bance 14. 6. 2010, AL Dobrý den, přibližně před měsícem jsme zasílali na Ministerstvo vnitra stanovy, od té doby nám však ze strany Ministerstva nedošla žádná reakce. Chceme si založit jako OS účet v bance, nevíme však, zda vůbec již právně existujeme, popř. jak to máme bance doložit. Nebylo-li zmocněnci přípravného výboru do 40 dnů od zahájení řízení doručeno rozhodnutí ministerstva o odmítnutí registrace, sdružení vznikne dnem následujícím po uplynutí této lhůty. Tento den je považován i za den registrace. Po uplynutí této lhůty ministerstvo zašle zmocněnci, na jeho žádost, jedno vyhotovení stanov, na němž vyznačí den registrace. Ministerstvo zvykne po uplynutí této lhůty automaticky zasílat stanovy s vyznačeným dnem registrace, avšak není to jeho povinností, a proto v případě, že Vám nedojdou, požádejte o ně. Bance pak můžete doložit svou existenci právě tímto dokumentem. 11.4. Odpovědnost za text 21.5.2010, AL Kdo je odpovědný za text umístěný na webu občanského sdružení, jestliže je a) podepsaný zaměstnancem občanského sdružení nebo b) vyznívá jako stanovisko sdružení jako celku. Koho by mohla žalovat osoba, jíž by se text týkal?
Podle § 420 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili, tudíž za text uveřejněný na webu občanského sdružení je odpovědné občanské sdružení i když je pod ním podepsán zaměstnanec. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích 30 Cdo 3196/2006, 30 Cdo 4044/2007 shodně konstatuje, že „jestliže byl neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti způsoben někým, kdo byl použit právnickou či fyzickou osobou k realizaci činnosti této právnické či fyzické osoby, postihují občanskoprávní sankce samotnou právnickou či fyzickou osobu.“ Zároveň však doplňuje, že „předpokladem je, aby činnost pracovníka nepostrádala místní, časový a věcný vztah k plnění úkolů této osoby.“ To znamená, že v případě, že by zaměstnanec dotčeného občanského sdružení vykročil z rámce pověřením vymezené činnosti, jednalo by se o tzv. exces, a mohl by být postižen sám zaměstnanec. Případná žaloba by měla v obou případech (pokud se jedná o stanovisko občanského sdružení a i když jde o text podepsán zaměstnancem) směrovat proti občanskému sdružení a ne proti jejím členům či zaměstnancům. Nelze však vyloučit, že osoba, které se text nelíbí podá žalobu na oba subjekty, soudy však pravděpodobně rozhodnou ve smyslu výše uvedeného textu. Odpovědnost zaměstnanců podle pracovněprávních předpisů však není ustanovením § 420 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. dotčena a zaměstnanec bude podle § 250 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, odpovídat zaměstnavateli za škodu, kterou způsobil zaviněným porušením povinnosti při plnění pracovních úkolů.
11.5. Převedení účastenství na jiné občanské sdružení 3.3.2010, VH Zastupuji občanské sdružení U., které působí po celé Moravě, na základě plné moci. Dle interní dohody s ostatními kolegy z U. takto působím jen ve Zlínském kraji. V současné době uvažuji o založení nového o.s., které by mělo stejné cíle (ochrana přírody, krajiny a životního prostředí) i shodné formy činnosti (účast v řízeních), avšak jeho působnost by byla lokálnější, cca. jen na území Zlínského kraje. A chtěl bych jej také zastupovat v řízeních. Za nové občanské sdružení se budu účastnit řízení jako jeho statutární zástupce, co však s dobíhajícími řízeními? Je možné u těchto řízení např. smluvně převést zastupování z původního o.s. na nově vzniklé? V první řadě k založení občanského sdružení. Z Vašeho dotazu se domnívám, že se zakládáním občanského sdružení máte zkušenosti, přesto bych Vás ráda odkázala na článek ,,Založení občanského sdružení“, který naleznete zde. A také na další články, které by Vám mohly při činnosti občanského sdružení pomoci. Tyto články naleznete zde. Občanské sdružení je právnickou osobou, za kterou jedná její statutární orgán případně její zmocněnec na základě plné moci. Tímto způsobem v současné době jednáte za občanské sdružení vy. Zmocnění může být podle § 33 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád uděleno v různém rozsahu: pro určitý úkon, skupinu úkonů nebo určitou část řízení pro celé řízení pro neurčitý počet řízení případně v jiném rozsahu na základě zvláštního zákona Není možné, abyste smlouvou převedl probíhající řízení pod nové občanské sdružení. Jediným řešením v tomto případě je právě udělení plné moci. • Buďto můžete stále zastupovat občanské sdružení U. na základě stávající plné moci. S tím tedy, že byste v různých řízeních zastupoval dvě různá občanská sdružení. Druhé z pozice statutárního orgánu. • Druhou možností je nechat si vystavit novou plnou moc pro všechna řízení, která máte
na starost. Tato plná moc by zněla na nové občanské sdružení, které hodláte založit a jehož jménem budete jednat (§ 31 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník). Při vystupování před úřady byste pak vy jako osoba vždy jednal za nové občanské sdružení, které by v některých případech jednalo za U. Jiná varianta, jako je například odštěpení, která je možná u obchodních společností (jedná se také o právnické osoby) u občanských sdružení možná není.
11.6. Založení občanského sdružení cizinci 5.2.2010, JK Mohou občanské sdružení v ČR založit cizinci? Domnívám se, že podle české právní úpravy je možné založit občanské sdružení, jehož členové nebudou občany České republiky. V souladu s článkem 42 Listiny základních práv a svobod (23/1991 Sb.), požívají cizinci v České Republice lidských práv a základních svobod zaručených Listinou, pokud nejsou výslovně přiznána pouze občanům. Zatímco právo zakládat politické strany a politická hnutí a sdružovat se v nich, přiznává Listina v čl. 20 odst. 2 pouze občanům, právo svobodně se sdružovat s jinými ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích je v souladu s čl. 20 odst. 1 Listiny zaručeno každému. Přestože zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, používá pojem občan, v souladu s výše uvedeným a také s čl. 42 odst. 3 Listiny („Pokud dosavadní předpisy používají pojmu "občan", rozumí se tím každý člověk, jde-li o základní práva a svobody, které Listina přiznává bez ohledu na státní občanství.“) se tím rozumí každý člověk. Členem sdružení může být i právnická osoba. Pokud by však mělo být sdružení založeno pouze zakladateli cizinci, není už situace tak jasná. Problémem by mohl být starý zákon č. 116/1985 Sb., o podmínkách činnosti organizací s mezinárodním prvkem v Československé socialistické republice, který je dosud platný. Tento zákon stanoví podmínky, za nichž „může být zřízena, vyvíjet činnost nebo mít sídlo organizace s mezinárodním prvkem“. Co je to organizace s mezinárodním prvkem ovšem zákon vysvětluje velmi nejasně, když říká, že pro účely tohoto zákona se organizací s mezinárodním prvkem rozumí mezinárodní nevládní organizace. Rozdíl spočívá v tom, že zatímco občanská sdružení se pouze registrují u Ministerstva vnitra, organizace s mezinárodním prvkem musí od ministerstva získat povolení. Domnívám se, že záleží rovněž na okolnostech (např. v případě občanů EU by vůbec mělo být možné, aby založili občanské sdružení stejným způsobem jako čeští občané). Jinak je ale možné, že v případě zakladatelů cizinců půjde spíš o organizaci s mezinárodním prvkem. Zřejmě bych se v této záležitosti ještě informovala u Ministerstva vnitra, jakým způsobem k této otázce přistupují.
12. ODPADY 12.1. Úložiště toxického odpadu v bývalém dole 2.12.2010, MN, EB V naší obci byl lignitový důl, jehož majitel zkrachoval. Správce konkursní podstaty ho prodal zfirmě P., která se zabývá zpracováním toxického odpadu. Samozřejmě to vyvolalo dohady, zda do šachet neodvezou právě takovýto odpad. Šachty jsou těsně pod povrchem, všude jsou pole, sady a vinohrady, kromě toho je tu zdroj pitné vody, jódu do lázní a samozřejmě jsou tu dvě řeky, které tečou až kdoví kam. Chtěl jsem se zeptat, co můžeme dělat. Existuje několik variant, jak by mohla firma postupovat: • varianta – rozhodne se založit oficiální skládku nebezpečného odpadu • varianta – firma prohlásí daný odpad za „výrobek“ a jako takový ho bude ukládat
•
varianta – firma založí „černou“ skládku
I. Oficiální skládka nebezpečného odpadu V případě varianty I. bude muset proběhnout tzv. EIA, tedy posouzení vlivu příslušného zařízení na životní prostředí podle zákona č. 100/2001 Sb, o posuzování vlivů na životní prostředí. Zařízení k odstraňování nebezpečných odpadů je uvedeno v příloze č.1 tohoto zákona a vždy tedy podléhá posouzení. Posuzování vlivů má na starosti krajský úřad, proto doporučujeme sledovat jeho úřední desku. Vývoj můžete také sledovat prostřednictví internetového informačního systému na stránkách http://tomcat.cenia.cz/eia/view.jsp. Pokud by zařízení na odstraňování nebezpečného odpadu, tedy skládka nebezpečného odpadu, splňovalo podmínku uvedenou v příloze č.1 bod 5.1. zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci, tedy že by se jednalo o zařízení o kapacitě větší než 10 tun denně, musel by zřizovatel skládky žádat o integrované povolení podle tohoto zákona, ve kterém se stanoví závazné podmínky k provozu takového zařízení a povolení nahrazuje vícero jednotlivých povolení, souhlasů a stanovisek dotčených orgánů (v oblasti ochrany vod, ovzduší, přírody a krajiny apod.). O vydání integrovaného povolení rozhoduje krajský úřad. Pokud má kapacitu nižší, je nutné aby si investor obstaral minimálně povolení podle zákona č. 185/2001 Sb, o odpadech, podle kterého je nutné rozhodnutí krajského úřadu, kterým je udělen souhlas k provozování skládky (§ 14). Zřizovatel skládky samozřejmě musí splnit další podmínky stanovené zákonem a vyhláškou č. 294/2005 o podmínkách ukládání odpadů na skládky a č. 294/2005 o podmínkách ukládání odpadů na skládky. Dále se dá předpokládat, že investoru bude potřebovat také územní rozhodnutí (a stavební povolení) podle zákona č. 183/2006 Sb, stavební zákon, dle charakteru a rozsahu změny dolu. Příslušným stavebním úřadem je městský úřad. Doporučujeme založit občanské sdružení, protože jako takové se například můžete stát účastníkem územního řízení a to na základě zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a také na základě zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, protože posuzování vlivů může probíhat paralelně s územním řízením, a stejně jako jiní účastníci může občanské sdružení podat odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu. V případě integrovaného povolování se můžete jako občanské sdružení přímo účastnit řízení o vydání povolení. V případě posuzování vlivů na životní prostředí pak má každý právo podávat písemné vyjádření k oznámení záměru, k dokumentaci a k posudku, a to vždy do stanovené lhůty od zveřejnění informace o nich. Doporučujeme také alespoň jednou týdně sledovat úřední desku krajského úřadu a systém EIA. II. Prohlášení odpadu za výrobek Může se ovšem stát, že firma, která má v úmyslu se vyhnout složitému získání povolení ke zřízení skládky, prohlásí odpad za výrobek. Jako se stalo např. zde: http://www.zeleni-km.cz/clanky/20-06-2010-nesouhlas-se-zameremzavazeni-hliniste-vazany-upravenym-popilkem-otosan-2.html. Setkali jsme se s případy, kdy šlo o to, že ukládání odpadu bylo nazýváno likvidací dobývacího prostoru nebo rekultivací skládky a odpad byl považován za stavební výrobek (např. již zmiňovaný otosan byl stavební výrobek, vyrobený z popílku). „Právně“ se v dolu prováděla stavba za pomoci využití stavebního výrobku. Problém tkví v tom, že hodnoty nebezpečnosti jednotlivých látek jsou jiné pro odpad a jiné pro
stavební výrobek. Hodnoty pro stavební výrobek totiž stanovuje certifikát vydaný ústavem, pro odpad jsou stanoveny zákonem. Vzhledem k tomu, že se v důlních prostorách se těží lignit – výhradní ložisko dle horního zákona, které požívá zvláštní ochrany, musí investor provést následující kroky: Pokud jde o umístění skládky: § 19 Umisťování staveb ( sem by se dala zařadit i skládka) a zařízení v chráněném ložiskovém území (1) Rozhodnutí o umístění staveb a zařízení v chráněném ložiskovém území, které nesouvisí s dobýváním, může vydat příslušný orgán podle zvláštních právních předpisů 10) jen na základě závazného stanoviska 8) orgánu kraje v přenesené působnosti, vydaného po projednání s obvodním báňským úřadem, který navrhne podmínky pro umístění, popřípadě provedení stavby nebo zařízení. (2) Žadatel o vydání rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení v chráněném ložiskovém území, které nesouvisí s dobýváním, doloží žádost závazným stanoviskem podle odstavce 1.
Nehledě na to, že by měl jistě potencionální provozovatel skládky potíže získat povolení orgánu ochrany přírody (viz. předchozí odpověď od EPS). Nový majitel dolu má pravděpodobně v plánu důl zrušit (pokud už tak nebylo učiněno). Pokud má dojít ke zrušení dolu, musí se provést řízení dle horního zákona: § 28 Řízení o stanovení, změnách a zrušení dobývacího prostoru (1) Řízení o stanovení, změnách a zrušení dobývacího prostoru (dále jen "řízení o stanovení dobývacího prostoru") se zahajuje na návrh organizace nebo z podnětu obvodního báňského úřadu. Návrh se doloží: a) rozhodnutím o stanovení chráněného ložiskového území, b) předchozím souhlasem Ministerstva životního prostředí vydaným podle § 24 odst. 2, c) dokladem, že organizace může provádět hornickou činnost, d) doklady a dokumentací stanovenou prováděcími předpisy k tomuto zákonu, popřípadě zvláštními předpisy.5) Obvodní báňský úřad může stanovit, že se k návrhu přiloží další nezbytné doklady pro spolehlivé posouzení návrhu, především z hlediska ochrany a hospodárného využití výhradního ložiska, důsledků jeho dobývání, jakož i z hlediska dopadu na právem chráněné obecné zájmy, e) seznamem fyzických a právnických osob, které přicházejí v úvahu jako účastníci řízení a jsou navrhovateli známy, f) u výhradních ložisek též žádostí o povolení otvírky, přípravy a dobývání, pokud organizace žádá současně o stanovení dobývacího prostoru a o povolení hornické činnosti. (2) Účastníky řízení o stanovení dobývacího prostoru jsou navrhovatel, fyzické a právnické osoby, jejichž vlastnická práva a jiná práva k pozemkům nebo stavbám mohou být rozhodnutím o stanovení dobývacího prostoru přímo dotčena, obec, v jejímž územním obvodu se dobývací prostor nachází, a obce, jejichž územní obvody mohou být stanovením dobývacího prostoru dotčeny.
Stavbu by povoloval stavební úřad. Pokud by tedy předchozí, či současný majitel chtěl důl zrušit, muselo by proběhnout výše uvedené řízení za účasti báňského úřadu, stavebního úřadu, obce, popř. vlastníka pozemku.(Důl není nutně
součástí pozemku.) Doporučujeme tedy za občanské sdružení podat žádost o informování o zahajovaných řízeních dle § 70 z.č. 114/1992 Sb. na báňský úřad a na stavební úřad. Zeptejte se také na báňském úřadě, zda je stále důl evidován jako těžební místo. Od tohoto se bude odvíjet další postup. Bylo vhodné zjistit, kdo je majitelem pozemku, na němž se důl nachází a případně se pokusit o spolupráci s ním. Vlastník pozemku má poměrně široká oprávnění v řízeních týkajících se dolu. Dále sledujte úřední desky báňského úřadu a stavebního úřadu. Je potřeba hlídat, zda nebude probíhat jakékoli řízení (např. řízení o umísťování staveb v chráněném ložiskovém území, řízení o změnách nebo zrušení dobývacího prostoru) související s předmětným dolem. V případě, že bude ohlášeno řízení, doporučujeme se do řízení zapojit a vystupovat v něm jako účastníci. Můžete napadat následující: •
v případě, že provozovatel bude zamýšlet zřídit v areálu dolu technologický park, napadat skutečný záměr provozovatele a upozornit na riziko, že v místě fakticky vytvoří skládku.
(7) provozovatel může v rámci likvidace dolu svážet do důlních prostor odpad a tvrdit, že jde o certifikovaný stavební výrobek, který využije při likvidaci (tím obejde limity stanovené pro nebezpečný odpad – jelikož u stavebních výrobků jsou paradoxně mírnější). Můžete zpochybnit certifikaci tohoto stavebního výrobku. Platí, co jsme uvedli v předchozí odpovědi – v řízeních před báňským úřadem můžete vystupovat pouze jako občanské sdružení. Starší právní předpisy ještě nepočítají s účastenstvím občanských sdružení v předmětných řízeních. Doporučujeme však trvat na tom, že jako občanské sdružení máte právo být účastníky, neboť v opačném případě by došlo k porušení ústavně zaručených práv a k rovněž k porušení Aarhuské úmluvy. III. Černá skládka V případě, že byste zjistili, že firma ukládá odpad bez jakýchkoliv povolení, tedy „na černo“, můžete se opět na nás obrátit a věc budeme dále řešit – možností je spousta a není efektivní je zde bez znalosti přesných událostí vypisovat. 12.2. Povinnost policie řešit černou skládku 5.5.2010, LJW Obracejí se na nás jako na obecní zastupitelstvo občané, hlásí černé skládky, zastupitelé ani obecní úřad však nemohou s věcí nic dělat. Nemají pravomoc požadovat po původcích předložení občanského průkazu, nemohou je nijak potrestat. Policie s námi odmítá spolpracovat, podle jejího názoru si tuto problematiku má obec řešit sama. Má policie (např. podle správního řádu) povinnost spolupracovat s obcí na řešení přestupků? Tato otázka je hodně diskutabilní a vzhledem k nové úpravě policejní problematiky i poněkud složitější. Bohužel neuvádíte, zda Vaše obec zřizuje obecní policii (dle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích tuto možnost máte), protože pak by byla situace zcela jasná, poněvadž v povinnostech obecní policie je dohlížet nad veřejným pořádkem (zákon č.553/1991 Sb., o obecní policii). Budu proto předpokládat, že obecní policii nezřizujete, tím pádem by měla nad veřejným pořádkem dohlížet policie ČR. § 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky: Policie slouží veřejnosti. Jejím úkolem je chránit bezpečnost osob a majetku a veřejný pořádek, předcházet trestné činnosti, plnit úkoly podle trestního řádu a další úkoly na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti svěřené jí zákony, přímo použitelnými předpisy Evropských společenství nebo mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu (dále jen „mezinárodní smlouva“).
Nově je v tomto zákoně upravena spolupráce obce a Policie ČR v oblasti zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku (koordinační dohody), pro jistotu uvádím níže v plném znění. Koordinační dohody jsou uzavírány bez ohledu na skutečnost, zda obec má či nemá zřízenou obecní policii. Dohoda nijak nezbavuje Policii ČR odpovědnosti, kterou má ze zákona. § 16 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky: Spolupráce s obcemi (1) Útvar policie určený policejním prezidentem může uzavřít písemnou koordinační dohodu s obcí nebo městskou částí hlavního města Prahy za účelem stanovení společného postupu při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku. (2) Místně příslušné krajské ředitelství může uzavřít písemnou koordinační dohodu s hlavním městem Prahou za účelem stanovení společného postupu při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku. (3) Koordinační dohoda obsahuje zejména a) formy a nástroje nepřetržité koordinace obce a útvaru policie při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku v obci, b) úkoly obce a útvaru policie v oblasti předcházení protiprávním jednáním porušujícím veřejný pořádek v obci, c) úkoly obce a útvaru policie při porušení veřejného pořádku v obci, d) podíl obce a útvaru policie na zajištění plnění úkolů podle písmen b) a c), e) formy a nástroje hodnocení plnění úkolů podle písmen b) a c) a odstraňování případných zjištěných nedostatků, f) dobu, na kterou je uzavírána, g) poskytování finančních prostředků.
Přikládám rovněž znění správního řádu, který se zabývá problematikou součinnosti obce a policie ČR: § 135 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád: Součinnost Policie České republiky při provádění úkonů správního orgánu Hrozí-li, že se někdo pokusí ztížit nebo zmařit provedení úkonu správního orgánu, nebo hrozí-li nebezpečí osobám nebo majetku, může správní orgán požádat Policii České republiky o součinnost jejích příslušníků při provádění svého úkonu. Oba zákony na první pohled nedefinují přímo povinnost Policie ČR podílet se na zajišťování veřejného pořádku obce, ale zároveň jí nedávají oprávnění odmítnout žádost o pomoc. Pro jistotu ještě uvádím znění §103 ze zákona o obcích, kde můžete využít pravomoc starosty obce.
§ 103 odst. 4 zákona č.128/2000 Sb., o obcích: Starosta a) odpovídá za včasné objednání přezkoumání hospodaření obce za uplynulý kalendářní rok (§ 42), b) plní úkoly zaměstnavatele podle zvláštních předpisů, uzavírá a ukončuje pracovní poměr se zaměstnanci obce a stanoví jim plat podle zvláštních předpisů, 33) pokud není v obci tajemník obecního úřadu; vedoucí odboru jmenuje, odvolává a stanoví jim plat, jen není-li zřízena rada obce, c) může po projednání s ředitelem krajského úřadu svěřit komisi výkon přenesené působnosti v určitých věcech, d) může požadovat po Policii České republiky spolupráci při zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, e) odpovídá za informování veřejnosti o činnosti obce, 34) f) zabezpečuje výkon přenesené působnosti v obcích, kde není tajemník obecního úřadu, g) rozhoduje o záležitostech samostatné působnosti obce svěřených mu radou obce, h) plní další úkoly stanovené tímto zákonem a zvláštními zákony, i) plní obdobné úkoly jako statutární orgán zaměstnavatele podle zvláštních právních předpisů vůči uvolněným členům zastupitelstva a tajemníkovi obecního úřadu.
Závěrem bych tedy shrnula Vaše možnosti. Nejlepším řešením by bylo zřízení vlastní obecní policie, pokud to není ve Vašich možnostech, naskýtá se zde příležitost uzavřít veřejnoprávní smlouvu s jinou obcí (dle zákona č.128/2000Sb., o obcích, §3a), na jejímž základě bude obecní
policie této obce vykonávat úkoly na území Vaší obce. Dalším řešením je požádat o pomoc Policii ČR, která má dle zákona povinnost chránit veřejný pořádek (ovšem neprovádí-li jiný úkon – viz níže). § 10 odst. 4 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky: Policista nemá povinnost provést úkon nebo jiné opatření, jestliže a) provádí jiný úkon, zejména 1. plní úkoly, při nichž používá operativně pátrací prostředky nebo podpůrné operativně pátrací prostředky, 2. pronásleduje pachatele trestného činu, 3. zakročuje pod jednotným velením, 4. vykonává šifrovou nebo kurýrní službu, při níž by mohlo dojít k ohrožení včasného předání šifrovaných zpráv nebo k ohrožení přepravovaných věcí, 5. plní úkol, při němž používá výbušniny nebo výbušné předměty, 6. zajišťuje bezpečnost chráněných objektů, prostorů nebo osob, 7. provádí výcvik a přípravu k použití operativně pátracího prostředku nebo podpůrného operativně pátracího prostředku, nebo 8. získává poznatky ze zájmového prostředí podle § 70, jehož přerušení nebo nedokončení by mělo zřejmě závažnější následky než nesplnění těchto povinností, b) jsou jeho schopnosti sníženy v důsledku jeho zdravotního stavu nebo vlivem léků anebo jiných látek tak, že řádné provedení nebo dokončení úkonu anebo jiného opatření by bylo ohroženo, c) k provedení úkonu nebo jiného opatření nebyl odborně vyškolen nebo vycvičen a povaha úkonu nebo jiného opatření takové vyškolení nebo vycvičení vyžaduje, nebo d) je zřejmé, že nemůže úkon nebo jiné opatření úspěšně dokončit.
12.3. Odstranění skládky obcí 11.5.2010, VH V loňském roce jsme s manželem koupili stavební pozemek od obce. Na pozemku byl zarostlý kopeček, který jsme blíže nezkoumali. Letos na jaře ale na kopečku přibyl odpad - v podstatě nijak extrémně škodlivý, šlo v zásadě o sutě, zbytky/ořezky rostlin a keřů a také např. o slámu v igelitových pytlích apod. V tu chvíli jsme si kopeček důkladně prohlédli a pochopili, že to bylo místo, kde se lidé léta zbavovali nepotřebného odpadu. Zavolali jsme na obec, abychom se s nimi domluvili o dalším řešení a přestože nejprve dali najevo, že o problému vědí a chtějí ho s námi řešit, tak na druhé zavolání již prohlašovali, že oni tam nic nedali a není to jejich problém. Ráda bych věděla, zda máme nějakou možnost přimět obec k odstranění této skládky, o které evidentně věděli a pouze vyčkávali, jak to budeme řešit nebo zda změnou vlastniství už zůstává tato zodpovědnost na nás. Problematiku odpadů a nakládání s nimi řeší zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Z Vašeho emailu vyplývá, že se jedná o tzv. černou skládku. Problematiku černých skládek zákon uceleně neřeší. Zákon se zaměřuje zejména na nedovelené nakládání s odpady právnickými osobami a fyzickými osobami, které jsou podnikateli. Předpokládám však, že skládku založila některá z fyzických osob (některý z občanů) a rozrůstá se za pomoci dalších fyzických osob. Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, který upravuje přestupky fyzických osob v § 47 odst. 1 písm. h) stanoví, že přestupku se dopustí ten, kdo neoprávněně založí skládku nebo odkládá odpadky nebo odpady mimo vyhrazená místa. Za tento přestupek může uložit obec pokutu až do výše 50.000,- Kč. Povinnost vyhradit místa k ukládání odpadů má obec. Povinnost jí stanovuje zákon o odpadech. Dle § 17 je obec povinna určit místa, kam mohou fyzické osoby odkládat komunální odpad, který produkují. Obec tak stanoví obecně závaznou vyhláškou. Obec může dále obecně závaznou vyhláškou stanovit sankce za nedovolené nakládání s odpady. Problém ale nastává s tím, kdo je povinen skládku odstranit. Žádný ze zákonů toto výslovně neupravuje. Skládku by měl odstranit ten, kdo ji založil. Ve Vašem případě, ale nevím, zda bude
možné to zjistit a problém nastává i za situace, kdy na skládku ,,přispělo“ hned několik osob. Doporučuji Vám se ještě podívat do kupní smlouvy k předmětnému pozemku. Nemovitosti je možné nabývat i s určitými ,,vadami“. Ve Vaší kupní smlouvě jste mohli nějakým ustanovením akceptovat možnost, že se na pozemku mohou vyskytnout nějaké vady a takovou vadou může být právě například skládka. Nejlepším řešením by bylo domluvit se s obcí na tom, že odstraní skládku na své náklady. Domníváme se, že by se jednalo o nejrychlejší a zároveň nejúčinější řešení situace. Argumentovat můžete zejména tím, že skládka na pozemku byla již v době, kdy byla vlastníkem obec a jako taková měla povinnost bránit ukládání odpadů mimo vyhrazená místa. 12.4. Má firma povinnost třídit odpad? 29.3.2010, EP Má firma povinnost třídit odpad, který vzniká při její obchodní činnosti, a odpad, který vyprodukují zaměstnanci? Právnická osoba má jako původce odpadů dle § 16 odst. 1 písm. a) a e) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech povinnost zařadit odpad podle kategorií uvedených v Katalogu odpadů a shromažďovat odpady odděleně podle těchto kategorií. Takovéto třídění nepředstavuje povinnost třídit odpad podle klasického schématu (papír, sklo, plasty apod.), jednotlivé kategorie Katalogu odpadů však zpravidla představují (alespoň v případě obalů) různé materiály. Dá se tedy předpokládat, že zde v podstatě povinnost třídit odpad podle materiálu, z něhož je zhotoven, existuje. Pokud jde o odpady vzniklé z obalů, lze ještě zmínit povinnost osoby, která uvádí obal na trh, zajistit, že určité procento obalů bude recyklováno. Tuto povinnost nemá pouze v případě, že prokáže, že se z obalů nestal odpad. Blíže jsme však odpovědnost osoby uvádějící obal na trh nezkoumali. Povinnost třídit odpady podle Katalogu odpadů vzniká zcela určitě v případě odpadů z obchodní činnosti, domníváme se však, že by bylo možné ji vztáhnout též na odpady vyprodukované zaměstnanci společnosti. Podle § 4 zákona o odpadech je původcem odpadu (a tudíž osobou, které vzniká povinnost třídit odpad a předat jej osobě oprávněné nakládat s odpady) právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, při jejíž činnosti vznikají odpady. Není zde přitom specifikováno, zda musí jít o obchodní nebo výrobní činnost. Firma by tedy měla nějakým způsobem zařadit a odděleně uložit i tyto odpady. Je však možné, že veškerý takový odpad zařadí pod jedinou společnou položku Katalogu (např. jako tzv. odpad podobný komunálnímu), a tudíž jej neroztřídí podle materiálu. V takovém případě neexistuje žádné přímé zákonné ustanovení, které by stanovilo povinnost odpad roztřídit. Lze však argumentovat například obecnými ustanoveními zákona o odpadech, a to konkrétně § 10 a § 11. §10 stanoví obecnou prevenční povinnost předcházet vzniku odpadů a omezovat jeho množství. („Každý má při své činnosti nebo v rozsahu své působnosti povinnost předcházet vzniku odpadů, omezovat jejich množství a nebezpečné vlastnosti; odpady, jejichž vzniku nelze zabránit, musí být využity, případně odstraněny způsobem, který neohrožuje lidské zdraví a životní prostředí a který je v souladu s tímto zákonem a se zvláštními právními předpisy.“) Na toto ustanovení pak navazuje § 11, který stanoví prioritu využití odpadů před jejich likvidací („Každý má při své činnosti nebo v rozsahu své působnosti povinnost v mezích daných tímto zákonem zajistit přednostně využití odpadů před jejich odstraněním.“). Tohoto ustanovení lze využít například tak, že označíme třídění a následnou recyklaci odpadu jako způsob jeho využití, zatímco netříděný odpad by bylo možné pouze odstranit. V souvislosti s Vaším dotazem bychom Vás rádi upozornili na tzv. zelené úřadování, v jehož rámci se prosazuje mimo jiné též ekologicky šetrné odpadové hospodářství. Více informací o tomto projektu najdete například na těchto stránkách. 12.5. Nelegální skládka autovraků 11.2.2010, VZ
Co je možné udělat proti nelegální skládce 11 autovraků, když s tím obecní úřad nic nechce udělat? Problematika autovraků je upravena v zákoně č. 185/2001 Sb., o odpadech. Autovrakem se rozumí každé úplné nebo neúplné motorové vozidlo, které bylo určeno k provozu na pozemních komunikacích pro přepravu osob, zvířat nebo věcí a stalo se odpadem. To znamená, že se ho někdo zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se ho zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu. Vlastní povinnosti při nakládání s autovraky stanovuje také zákon o odpadech. Autovraky tak smějí být předávány pouze provozovateli zařízení ke sběru, výkupu, zpracování, využívání nebo odstraňování autovraků (§ 37 zákona o odpadech). Provozovatel může dle § 14 odst. 1 zákona o odpadech toto zařízení (vrakoviště) provozovat pouze na základě rozhodnutí krajského úřadu. Pokud tomu tak není, můžete na tento stav upozornit Českou inspekci životního prostředí. Dle § 69 odst. 2 zákona o odpadech: Inspekce uloží pokutu až do výše 1 000 000 Kč fyzické osobě, která není podnikatelem a dopustí se přestupku tím, že a) převezme odpad do svého vlastnictví, b) přepravuje odpad v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropských společenství o přepravě odpadů nebo uskuteční přeshraniční přepravu odpadů v rozporu s povolením, c) soustřeďuje odpad nebo s ním jinak nakládá na místech nebo v objektech, které nejsou podle tohoto zákona zařízeními určenými k nakládání s odpady nebo tato místa či objekty za účelem soustřeďování nebo jiného nakládání s odpady pronajímá jiné osobě. Vlastník vozidla je před jeho předáním provozovateli vrakoviště povinen umístit vozidlo na místo, kde nepoškodí nebo neohrozí životní prostředí ani nenaruší estetický vzhled obce či přírody nebo krajiny (§ 37 odst. 2 zákona o odpadech). Pokud je vozidlo umístěno v rozporu s tímto ustanovením (tzv. opuštěné vozidlo), přemístí ho obecní úřad bezodkladně na náklady jeho vlastníka na vybrané parkoviště. Informaci o umístění opuštěného vozidla na vybrané parkoviště zveřejní obecní úřad na své úřední desce. O umístnění vozidla písemně informuje jeho vlastníka, pokud je ho možné identifikovat. Pokud vlastník nepřevezme vozidlo z vybraného parkoviště po marném uplynutí lhůty 2 měsíců od informování vlastníka a v případě nemožnosti jeho identifikace od zveřejnění informace na úřední desce, se má za to, že vozidlo je autovrak. Obecní úřad naloží s autovrakem podle zákona o odpadech, tedy jej předá k likvidaci oprávněné osobě. Náklady je povinen uhradit obci poslední vlastník opuštěného vozidla uvedený v registru motorových vozidel. Pokud vlastník autovraku nepředá vozidlo k likvidaci podle zákona, pak mu samozřejmě hrozí také pokuta. Dle § 69 odst. 1 zákona o odpadech: Obecní úřad uloží pokutu až do výše 20 000 Kč fyzické osobě, která není podnikatelem a dopustí se přestupku tím, že a) se zbaví autovraku nebo umístí vozidlo vyřazené z registru vozidel v rozporu s tímto zákonem, b) odloží elektrozařízení mimo místa k tomu určená nebo mimo místa jejich zpětného odběru. Podle § 69 odst. 2 zákona o odpadech Inspekce uloží pokutu až do výše 1 000 000 Kč fyzické osobě, která není podnikatelem a dopustí se přestupku tím, že a) převezme odpad do svého vlastnictví, b) přepravuje odpad v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropských společenství o přepravě odpadů 39) nebo uskuteční přeshraniční přepravu odpadů v rozporu s povolením, c) soustřeďuje odpad nebo s ním jinak nakládá na místech nebo v objektech, které nejsou podle tohoto zákona zařízeními určenými k nakládání s odpady nebo tato místa či objekty za účelem soustřeďování nebo jiného nakládání s odpady pronajímá jiné osobě.
Můžete tak tyto orgány informovat o protiprávním stavu podnětem. Pokud obecní úřad, jako ve Vašem případě nereaguje, navrhuji Vám, abyste se obrátili se stížností na jeho nadřízený orgán, tj. krajský úřad. Stížnost můžete podat podle § 175 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.). 13. OCHRANA LESA 13.1. Těžba dřeva v přírodní rezervaci 27. 5. 2010, VZ V přírodní rezervaci R. akutně hrozí realizace rozsáhlých nahodilých těžeb v nepřístupné centrální části chráněného území. V případě těžby dřeva by dle názoru řady odborníků došlo k závažnému poškození předmětu ochrany. Příslušný orgán ochrany přírody (KÚ) i přes nesouhlasná odborná stanoviska lesnický zásah z větší části povolil. Na území rezervace hospodaří Lesy České republiky. Je možné se nějak domoci úplného zákazu nahodilé těžby v této lokalitě? Přírodní rezervace R. je součástí evropsky významné lokality, na jejím území se též nacházejí zvláště chráněné rostliny. Jistě víte, že tuto otázku upravuje zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a částečně lesní zákon č. 289/1995 Sb. Tzv. nahodilou těžbu upravuje § 33. Podle něj je vlastník lesa povinen přednostně provádět těžbu nahodilou tak, aby nedocházelo k vývinu, šíření a přemnožení škodlivých organismů. Pokud by v důsledku těžby nahodilé vznikla souvislá holina o výměře větší než 0,2 ha, je vlastník lesa povinen oznámit provádění takové těžby nahodilé alespoň 14 dnů předem orgánu státní správy lesů. Podle lesního zákona (§ 8) jsou lesy přírodních rezervací tzv. lesy zvláštního určení. Hospodaření v těchto lesích je upraveno v § 36 lesního zákona. Ve prospěch účelového hospodaření v lesích ochranných a v lesích zvláštního určení lze přijmout opatření odchylná od některých ustanovení tohoto zákona, zejména pokud jde o velikost nebo přiřazování holých sečí. Tato opatření mohou být navržena v plánu nebo v osnově nebo je stanoví rozhodnutím orgán státní správy lesů na návrh vlastníka lesa nebo z vlastního podnětu. Podle § 34 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny (ZOPK) je na území přírodních rezervací zakázáno •
hospodařit na pozemcích způsobem vyžadujícím intenzivní technologie, zejména prostředky a činnosti, které mohou způsobit změny v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystému anebo nevratně poškozovat půdní povrch,
•
měnit dochované přírodní prostředí v rozporu s bližšími podmínkami ochrany přírodní rezervace.
Samozřejmě nemohu posoudit, zda by těžba mohla mít takové důsledky, aby spadla do zákazu podle § 34 ZOPK. Pokud ano, pak je třeba mít na paměti, že výjimky ze zákazů ve zvláště chráněných územích podle § 34 v případech, kdy veřejný zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody, schvaluje v každém jednotlivém případě svým usnesením vláda. Správním orgánem příslušným k udělení výjimky je Ministerstvo životního prostředí. Ministerstvo po obdržení žádosti o výjimku předloží tuto žádost do 60 dnů na jednání vlády. Do 30 dnů po projednání ve vládě vydá ministerstvo rozhodnutí podle usnesení vlády. Výjimky ze zákazů ve zvláště chráněných územích lze povolit v případě, kdy jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody, nebo v zájmu ochrany přírody, nebo tehdy, pokud povolovaná činnost významně neovlivní zachování stavu předmětu ochrany zvláště chráněného území. V takovém případě výjimky podle uděluje příslušný orgán ochrany přírody a krajiny. Pokud by R. byla jen přírodní rezervací, záleželo by tedy na tom, jaké by byly stanovené bližší ochranné podmínky a na lesním hospodářském plánu, resp. osnovách. Vzhledem k tomu, že jde o EVL a zvláště chráněné druhy, musí se přednostně uplatnit požadavky ZOPK.
Základní ochranné podmínky zvláště chráněných druhů rostlin jsou upraveny v § 49 ZOPK. Zvláště chráněné rostliny jsou chráněny ve všech svých podzemních a nadzemních částech a všech vývojových stádiích; chráněn je rovněž jejich biotop. Je zakázáno tyto rostliny sbírat, trhat, vykopávat, poškozovat, ničit nebo jinak rušit ve vývoji. Je též zakázáno je držet, pěstovat, dopravovat, prodávat, vyměňovat nebo nabízet za účelem prodeje nebo výměny. Ochrana se na rostliny nevztahuje, pokud rostou přirozeně uvnitř jiných kultur a jsou-li ničeny, poškozovány nebo rušeny v přirozeném vývoji v souvislosti s běžným obhospodařováním těchto kultur. Za běžné obhospodařování se nepovažují zásahy, při kterých může dojít ke změně hydrologických půdních poměrů, půdního povrchu či chemických vlastností prostředí, kromě zásahů při obvyklém hospodaření v lesích podle platného lesního hospodářského plánu. Pozor, tato automatická výjimka neplatí pro druhy kriticky a silně ohrožené. V případě běžného obhospodařování pozemků s výskytem kriticky nebo silně ohrožených druhů rostlin mohou orgány ochrany přírody s vlastníkem nebo nájemcem pozemků uzavřít dohodu o způsobu hospodaření. Pokud vlastník nebo nájemce pozemku projeví o uzavření dohody písemně zájem, orgán ochrany přírody je s ním povinen ve lhůtě 30 dnů zahájit o této dohodě jednání. Orgán ochrany přírody při uzavírání dohody prověří, že neexistuje jiné uspokojivé řešení, je dán některý z důvodů pro udělení výjimky podle § 56 ZOPK a navrhovaný způsob hospodaření neovlivní dosažení či udržení příznivého stavu druhu, který je na dané lokalitě předmětem ochrany. Bližší podmínky ochrany zvláště chráněných rostlin stanoví Ministerstvo životního prostředí vyhláškou č. 395/1992 Sb. Výjimky ze zákazů v případech, kdy jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody, nebo v zájmu ochrany přírody, povoluje orgán ochrany přírody. U zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, které jsou předmětem ochrany podle práva Evropských společenství, lze výjimku podle věty první povolit jen tehdy, pokud neexistuje jiné uspokojivé řešení, povolovaná činnost neovlivní dosažení či udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany a je dán mj. důvod: - v zájmu ochrany volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a ochrany přírodních stanovišť, - v zájmu prevence závažných škod, zejména na úrodě, dobytku, lesích, rybolovu, vodách a ostatních typech majetku, - v zájmu veřejného zdraví nebo veřejné bezpečnosti nebo z jiných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru a důvodů s příznivými důsledky nesporného významu pro životní prostředí, Co se týče ochrany EVL podle ZOPK musí jakýkoliv záměr, který může samostatně nebo ve spojení s jinými významně ovlivnit příznivý stav předmětu ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti, podléhá hodnocení jeho důsledků na toto území a stav jeho ochrany z uvedených hledisek. Při hodnocení se postupuje podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. Je otázkou, zda daný záměr spadá do této kategorie a mělo by proběhnout hodnocení dopadů na soustavu Natura 2000. Podmínky pro vydávání povolení, souhlasů, stanovisek nebo výjimek ze zákazů stanoví § 45g ZOPK. Povolení, souhlas, kladné stanovisko nebo výjimku ze zákazu podle ZOPK pro evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast může udělit orgán ochrany přírody pouze v případě, že bude vyloučeno závažné nebo nevratné poškozování přírodních stanovišť a biotopů druhů, k jejichž ochraně je evropsky významná lokalita nebo ptačí oblast určena, ani nedojde k soustavnému nebo dlouhodobému vyrušování druhů, k jejichž ochraně jsou tato území určena, pokud by takové vyrušování mohlo být významné z hlediska účelu tohoto zákona, nestanoví-li § 45i jinak. Doporučuji Vám, abyste se obrátil na příslušný orgán ochrany přírody a krajiny, zjistil, zda byly vydány příslušné výjimky a souhlasy, resp. zda nejsou dány důvody pro provedení hodnocení Natura 2000. V případě nečinnosti nebo nesouhlasu s postupem tohoto orgánu se můžete obrátit se
stížností na jeho nadřízený orgán.
13.2. Údržba lesních stezek 18.8.2010, LJW Jaké zákony člověk porušuje /může porušit/, když bez oficiálních povolení provádí drobnou údržbu lesní stezky? Pochopitelně definovat, co je drobná údržba stezky, je obtížné, ale jedná se zejména o prostříhání přečnívajících větví, posekání trávy, kopřiv, ostružiní v koridoru stezky, odklizení napadaného listí a větví. Horší už je strom spadlý přes cestu - častý případ. I když je nahlášen lesnímu správci, nemusí být situace napravena brzy. Nastupuje svépomoc - odtažení stromu mimo koridor stezky, nebo přeřezání kmene. Může hrozit nějaký postih kvůli neoprávněné manipulaci se dřevem? Na jednu stranu je částečně pochopitelné, že se lidé pouští do údržby načerno. V některých oblastech je situace taková, že povolení k údržbě/opravě stezky není reálné získat, i třeba jen důsledkem osobních antipatií úředníka. Lidem přesto na stezce záleží, a tak ji udržují bez povolení a tajně. Co by jim mohlo hrozit, pokud by byli přistiženi? I. Jedním z nejdůležitějších fakorů ovlivňujících stupeň ochrany je „umístění“ lesní stezky. Je tedy důležité, zda se stezka nachází, či nenachází, v oblasti se speciálním stupněm ochrany (zvláště chráněná území). Veškeré informace o těchto územích naleznete v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, jedná se o území národních parků, chráněných krajinných oblastí, národních přírodních rezervací, přírodních rezervací atd. V každé z těchto kategorií území platí jiná „pravidla“ pro ochranu a tudíž i zcela jiné postihy za jejich porušení. Vezměme si tedy modelový příklad, kdy se lesní stezka nenachází v oblasti zvláště chráněného území, v tomto případě bychom použili citaci zmíněného zákona o obecné ochraně přírody, kdy les samozřejmě spadá do kategorie významných krajinných prvků. § 4 Základní povinnosti při obecné ochraně přírody (2) Významné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce. K zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo ohrožení či oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce, si musí ten, kdo takové zásahy zamýšlí, opatřit závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. Mezi takové zásahy patří zejména umisťování staveb, pozemkové úpravy, změny kultur pozemků, odvodňování pozemků, úpravy vodních toků a nádrží a těžba nerostů. Podrobnosti ochrany významných krajinných prvků stanoví Ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem.
Ze zmíněné citace lze tedy dovodit, že pokud se nejedná o území speciálně chráněné, pak tedy drobné úpravy (čištění stezky od spadaného listí a větví, prostříhávání vegetace kopřiv atd.) nejsou v rozporu se zákonem. Ovšem, jako téměř vždy, je tady háček a to v podobě výskytu zvláště chráněných rostlin a živočichů. II. Dalším velice důležitým faktorem je tedy výskyt zvláště chráněných rostlin a živočichů a také památných stromů. V tomto případě je jakýkoliv zásah do jejich vývoje v rozporu se zákonem. Opět bych Vás odkázala na zákon o ochraně přírody a krajiny a to konkrétně na §§46-50. A rovněž na vyhlášku č. 395/1992 Sb., ve které najdete seznamy zvláště chráněných rostlin a živočichů. Veškeré zákony najdete na www.portal.gov.cz v sekci „Zákony“. Vezměme si tedy v potaz další modelovou situaci, kdy se lesní stezka nenachází v žádné zvláště
chráněné oblasti a rovněž se zde nevyskytují žádné zvláště chráněné rostliny či živočichové. V tomto případě se opět obrátíme na obecnou ochranu. § 5 Obecná ochrana rostlin a živočichů (1) Všechny druhy rostlin a živočichů jsou chráněny před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který vede nebo by mohl vést k ohrožení těchto druhů na bytí nebo k jejich degeneraci, k narušení rozmnožovacích schopností druhů, zániku populace druhů nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí. Při porušení těchto podmínek ochrany je orgán ochrany přírody oprávněn zakázat nebo omezit rušivou činnost. § 7 Ochrana dřevin (1) Dřeviny jsou chráněny podle tohoto ustanovení před poškozováním a ničením, pokud se na ně nevztahuje ochrana přísnější (§ 46 a 48) nebo ochrana podle zvláštních předpisů.
Opět lze dovodit, že v tomto případě nejsou drobné úpravy lesní stezky v rozporu se zákonem. Ovšem musíme zvážit rozsah prostříhávání vegetace (trávy, keřů) tak, aby nedošlo k trvalému poškození druhů. U dřevin je situace přísnější, k jejich pokácení je potřeba povolení orgánu ochrany přírody. III. Dalším faktorem, který by nás mohl zajímat je rozdělení lesů na určité kategorie, dle jejich využití. Veškeré informace ohledně „pravidel chování“ v různých typech lesů naleznete v zákoně č.189/1995 Sb., lesní zákon. Každopádně vždy platí obecné povinnosti. § 11 Základní povinnosti (1) Každý si musí počínat tak, aby nedocházelo k ohrožování nebo poškozování lesů, jakož i objektů a zařízení sloužících hospodaření v lese.
Jak již bylo řečeno tato problematika je velice rozsáhlá a značně rozmanitá. Při „drobné údržbě“ je tedy zcela nutné si uvědomit a také ověřit, zda nezasahujeme v oblasti se zvláštní ochranou a zda naše, byť i dobře míněné, prostříhávání vegetace nepoškozuje chráněné rostliny. V případě, že tomu tak je, se jedná o přestupek, který lze potrestat dle závažnosti pokutou v rozsahu 10tis.-100tis Kč. Za přestupky v ochraně zvláště chráněných rostlin a živočichů, dřevin a památných stromů lze uložit pokutu až dvojnásobnou, pokud byly spáchány ve zvláště chráněných územích. Veškeré informace o výši pokut pak naleznete v zákoně o ochraně přírody a krajiny (§87). V hraničním případě, kdy se např.kosením vegetace ničí zvláště chráněné rostliny ve větším rozsahu, se může jednat i o trestný čin s možností odnětí svobody až na 2 roky. Buďte proto při svépomocném „čištění“ lesních stezek velmi obezřetní a i v případech, kdy není třeba k pročištění žádného povolení si vždy vyžádejte souhlas vlastníka. Zákon č.40/2009 Sb., trestní zákoník: § 301 Odnímání nebo ničení živočichů a rostlin Kdo, byť i z nedbalosti, poruší jiný právní předpis nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci tím, že odnímá z přírody nebo ničí volně žijící živočichy nebo planě rostoucí rostliny v takovém množství, že tím ohrožuje místní populaci těchto živočichů nebo rostlin, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.
14. OCHRANA OVZDUŠÍ 14.1. Světelné znečištění 28.5.2010, VZ Jak je možné se bránit světelnému znečištění? Jaká je k tomu právní úprava? Světelné znečištění se stalo v posledních desetiletích problémem především velkých měst. Nejrůznější reklamní tabule, osvětlení chodníků nebo silnic, obchodních výloh nebo koncertů a klubů vede k nežádoucím efektům jako je oslnění, rušení ve spánku nebo může mít přílišné světlo i negativní dopady na přírodu jako ptáky a netopýry či jiné noční živočichy). Česká právní úprava je však kusá a neposkytuje příliš možností, jak se domoci zlepšení situace. Zákon o ochraně ovzduší České právní předpisy problematiku podrobně neřeší. Zásadním předpisem je zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší. Tento zákon chápe pod světelným znečištěním viditelné záření umělých zdrojů světla, které může obtěžovat osoby nebo zvířata a může jim způsobovat lidem i zvířatům pekel zákona o ochraně ovzduší zdravotní újmu nebo narušovat některé činnosti. Pro intenzitu světelného znečištění je podstatné, jak jsou umístěny zdroje světla. Zákon o ochraně ovzduší umožňuje obci (§ 50 odst. 3 písm. c), aby vydala obecně závaznou vyhlášku, kterou by upravila opatření proti světelnému znečištění regulovat promítání světelných reklam a efektů na oblohu. Stavební zákon a obtěžování světlem Obtěžování světlem by v ideálním případě mělo být minimalizováno už při plánování staveb. Ve stavebním povolení (resp. před jeho vydáním v závazných stanoviscích nebo stanovisku EIA) by mělo být případné rušení světlem řešeno. Proto se prováděcí předpisy ke stavebnímu zákonu (zákon č. 183/2006 Sb.) věnují částečně i této problematiku. Konkrétně se jedná o vyhlášku č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, která upravuje podrobněji všeobecné požadavky pro ochranu zdraví, zdravých životních podmínek a životního prostředí. Každá stavba musí být podle této vyhlášky navržena a provedena tak, aby neohrožovala: život a zdraví osob nebo zvířat , bezpečnost, zdravé životní podmínky jejích uživatelů ani uživatelů okolních staveb, životní prostředí nad stanovené limity. K takovému obtěžování nebo ohrožování může dojít mj. kvůli nevhodným světelně technickým vlastnostem stavby. Kromě této vyhlášky se světelným znečištěním, specificky z reklamních zařízení, zabývá také vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území. Podle této vyhlášky se nesmí stavby pro reklamu a reklamní zařízení umisťovat tak, aby kromě jiného obtěžovaly okolí, zejména obytné prostředí, hlukem nebo světlem nad limitní hodnoty. Navíc je možné při umisťování a povolování staveb uplatnit tzv. občanskoprávní námitky, kam spadá právě obtěžování světlem. Pokud během řízení nedojde k dohodě o takové námitce, stavební úřad si o takové námitce učiní úsudek a klasicky rozhodne v řízení. Účastníky, kteří takovou námitkou uplatňují, úředníci musí poučit o možnosti uplatnit takovou námitku u soudu. Veřejné osvětlení Často je příčinou rušení světlem veřejné osvětlení, ať už silniční nebo pouliční. Za silniční veřejné osvětlení nese odpovědnost vlastník dané komunikace, protože toto osvětlení je podle zákona o pozemních komunikacích (zákon č. 13/1997 Sb.) součástí dálnice, silnice nebo místní komunikace.
To však platí jen mimo zastavěná území. Vlastníkem osvětlení je pak stát nebo obec. Podle tohoto zákona je také vlastník nemovitosti sousedící s průjezdním úsekem silnice nebo s místní komunikací v zastavěném území obce v nezbytně nutných případech povinen za jednorázovou úhradu strpět zřízení věcného břemene na své nemovitosti spočívajícího v umístění veřejného osvětlení, dopravních značek světelných signálů, dopravních zařízení a zařízení pro provozní informace a tabulek s označením místních názvů. Rozhodnutí o zřízení věcného břemene a o výši úhrady vydává příslušný silniční správní úřad u dopravních značek a zařízení na základě rozhodnutí o jejich užití vydaného orgánem příslušným podle zvláštního předpisu. Druhou variantou je veřejné osvětlení ve městech a obcích. Jejich provoz a údržbu by zpravidla měly zajišťovat obce a měly by také zodpovídat za to, že veřejné osvětlení nebude nikoho rušit nad přiměřenou mez. Může fungovat také veřejné osvětlení např. v areálech nákupních center nebo továren či nemocnic, kde by jejich provoz měli nést tito provozovatelé. Jak se bránit? Pokud vás někdo obtěžuje světlem a jedná se o světelnou reklamu, můžete zjistit, zda vaše obec vydala výše zmíněnou obecně závaznou vyhlášku. V ní naleznete podmínky, které by měly být dodrženy. Stavební zákon a v podstatě ani zákon o ochraně ovzduší bohužel neobsahují sankce za provozování světelné reklamy nebo jiných zdrojů rušivého světla. 6. Obraťte se na stavební úřad Stavební úřady mají za úkol povolovat takové stavby, které jsou v souladu s podmínkami stanovenými v právních předpisech. Tedy i takové, které nebudou obtěžovat svoje okolí nadměrným osvětlením. Můžete si vyžádat informace o povolení ke konkrétnímu zdroji a zjistit, zda byla tato otázka při povolovaní řešena. Stavební úřad také může uložit tomu, kdo porušil povinnosti uložené stavebním nebo jiným povolením (souhlasem) úřadu, sankci. 7. Obraťte se na orgán ochrany ovzduší Problematiku světelného znečištění upravuje výslovně právě zákon o ochraně ovzduší. Orgán ochrany ovzduší by měl prošetřit, zda je v dané lokalitě zdroj rušivého světla, ačkoli zákon o ochraně ovzduší nedává orgánům ochrany ovzduší přímo žádné kompetence v této oblasti. 8. Obraťte se na Českou inspekci životního prostředí Česká inspekce životního prostředí je v oblasti ochrany ovzduší pověřena kontrolou dodržování veškerých povinností provozovateli stacionárních zvláště velkých, velkých a středních zdrojů znečišťování ovzduší, ukládáním sankcí (pokuty, zastavení provozu) a nápravných opatření, a je dotčeným orgánem při vydávání povolení v řízeních vedenými krajskými úřady.7 9. Obraťte se na Veřejného ochránce práv Jestliže jste u příslušných úřadů neuspěli a úředníci zůstali nečinní, zkuste se s podnětem obrátit na ombudsmana. Potřebné informace najdete na www.ochrance.cz Ze Souhrnné zprávy Veřejného ochránce práv za rok 2009:8 Ochránce vedl několik šetření ve věci nepovolené světelné reklamy, přičemž zjistil, že stavební zákon neumožňuje pokutovat subjekt provozující reklamu ani vlastníka stavby reklamy za užívání stavby reklamy provedené v rozporu s rozhodnutím stavebního úřadu nebo v rozporu s ohlášením. V tomto směru spatřuje ochránce vážný nedostatek právní úpravy, který by bylo účelné legislativní cestou v podobě novely stavebního zákona napravit. 7 8
Viz www.cizp.cz Dostupná na www.ochrance.cz
Vedle toho považuje ochránce za vhodné také zakotvit povinnost stavebního úřadu zajistit zakrytí reklamy (případně odpojení reklamy od přívodu elektrické energie), tak aby nemohla plnit svůj účel, v případě, že jde o stavbu provedenou a užívanou v rozporu se stavebním zákonem. Odvolání proti rozhodnutí o zákazu užívat stavbu reklamy a reklamního zařízení by také nemělo mít odkladný účinek. Soukromoprávní obrana Právní úprava tzv. sousedských vztahů, obsažená především v § 127 v občanském zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) patří do skupiny institutů omezujících vlastnické právo. Principem však zůstává zachování ústavní záruky ochrany vlastnického práva, tj. jak stanoví Listina základních práv a svobod v čl. 11: Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. I Listina základních práv a svobod však dále stanovuje omezení, a to: Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem V tomto duchu pak stanovuje omezující povinnosti vlastníka i zákon, a to nejprve obecně a poté příkladným výčtem možných porušení a povinností vlastníka. •
Obecně tedy občanský zákoník stanoví, že: Vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Jde o tzv. generální klauzuli, z níž vyplývají dvě omezení: ◦ zákaz obtěžování jiného nad míru přiměřenou poměrům, ◦ zákaz vážného ohrožování práv jiného. Rozdíl mezi obtěžováním a ohrožováním spočívá v tom, že ohrožování se týká přímo výkonu práv chráněného vlastníka nebo dokonce jejich existence, obtěžování ještě samo výkonu práv nebrání, ale činí jej nepříjemným nebo obtížným.
•
Pokud se týká konkrétních možných porušení, nesmí vlastník: ◦ provádět jakoukoliv činnost na pozemku nebo na stavbě zbavující sousedovu stavbu nebo pozemek náležité opory, ◦ je stanoven zákaz imisí, tj. zásahů, které se projevují jako účinky činnosti nebo nečinnosti na vlastním pozemku nebo stavbě. Výčet imisí je demonstrativní (není konečný, jde pouze o příklady). Nesmí tedy nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi, nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na sousedící pozemek aj.,
Sousedská žaloba V případě, že se cítíte být obtěžováni nad míru přiměřenou poměrům nebo jsou vážně ohrožena Vaše práva v důsledku výkonu vlastnického práva někoho jiného, prostředkem, jímž se můžete u soudu domáhat nápravy, je SOUSEDSKÁ ŽALOBA. Žalobcem může být každý člověk, který je nadměrně obtěžován nebo jsou vážně ohrožena jeho práva. Obtěžování se tak realizuje nejen vůči bezprostřednímu sousedovi, ale vůči každému, kdo může být na svých právech dotčen, tedy i sousedu vzdálenějšímu. Možnost podat žalobu není omezena pouze na vlastníky, ale ani na nájemce pozemku nebo domu, který je obtěžování vystaven, nejčastěji tomu tak ovšem bude. Záleží také na povaze obtěžování. Například u obtěžování hlukem
nebo světlem, nemůže být žalobcem firma, občanské sdružení nebo jiná právnická osoba, protože tyto subjekty z povahy věci nemohou být hlukem obtěžovány. Jedinou výjimkou by byla obec. Ta může podat sousedskou žalobu za předpokladu, že jsou nadměrnému hluku vystaveny prostory v jejím vlastnictví, které používají občané této obce (např. chodník, dětské hřiště, obecní budovy atd.) Žalovaným může být každý, kdo při užívání předmětu svého vlastnictví (své věci) obtěžuje své okolí. Povinnosti stanovené § 127 zákona má nejen vlastník, ale i spoluvlastník každé věci movité i nemovité a také nájemce věci.Pojem "nad míru přiměřenou poměrům" vylučuje z dosahu § 127 zákona běžné chování, které je obvyklé a v rámci sousedských potřeb tolerované. Výklad se provádí objektivně a podle konkrétní situace, je třeba zohlednit jak intenzitu zásahu a jejich frekvenci, tak místní poměry. Při rozhodování o povaze rušení je nutné zkoumat, zda se nejedná o výkon v souladu s platnými předpisy nebo jestli se konání neopírá o povolení vydané příslušným orgánem. V takovém případě je možné zkoumat, zda žalovaný nepřekročil rozsah oprávnění v povolení uvedených. Pokud pak dojde ke změně poměrů, je nutné dosáhnout nápravy před příslušným správním orgánem. Do vlastníkových oprávnění náleží právo věc užívat ale i neužívat, má proto povinnost zdržet se jak obtěžování prostřednictvím činnosti, tak i nečinností.Kdy se nejedná o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům: Pokud by došlo k jednání, které může být subjektivně pociťováno jako obtěžování nad míru přiměřenou poměrům, o obtěžování nepůjde, jestliže k tomuto jednání dojde v souvislosti s odvracením přímo hrozícího nebezpečí, které dotyčný sám nevyvolal a v takovém případě není ani odpovědný za způsobenou škodu, ledaže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo jestliže je způsobený následek zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil. (§ 418 zákona). Rovněž neodpovídá za škodu ten, kdo ji způsobil v nutné obraně proti hrozícímu či trvajícímu útoku. Dle § 417 zákona totiž každý, komu škoda hrozí, je povinen k jejímu odvrácení zakročit způsobem přiměřeným okolnostem. Jiného nelze ohrožovat vážně na výkonu jeho práv, proto se při vážném ohrožení výkonu práv soud nezabývá otázkou přiměřenosti poměrům. Vážné ohrožení práv je nezákonné ve všech případech a soud takové jednání bez bližšího zkoumání místních okolností případu a hledání míry přiměřenosti zakáže. Ochrana poskytnutá soudem na návrh oprávněného umožňuje soudu vyřknout povinnost zdržet se konkrétního rušení, které je přesně vymezeno v žalobě. Výrok rozsudku však nemůže uložit povinnost něco konat, tj. například věc odstranit, přemístit atd., tedy nelze ukládat konkrétní opatření, která má žalovaný provést, ale směřuje jen k povinnosti zdržet se určitého rušení. Je věcí žalovaného, jaká opatření k vyhovění rozsudku vykoná. Opatření přijatá žalovaným musí být nicméně efektivní a vést ke splnění výroku rozsudku, jinak mu hrozí exekuční řízení. Žaloba musí být zcela konkrétní, neboť výrok soudního rozsudku je podle ní formulován. Pokud žalovaný nesplní rozsudek soudu, je možné proti němu podat návrh na exekuci. Exekuce se bude provádět prostřednictvím ukládání pokut (do 100 000 Kč, i opakovaně), případně obestavením účtů žalovaného.Ve smyslu § 127 odst. 2 zákona může soud vlastníkovi pozemku uložit povinnost pozemek oplotit (tuto povinnost totiž vlastník obecně nemá), pouze však za předpokladu, že je to potřebné a nebrání to účelu využívání sousedících pozemků a staveb.
14.2. Co se musí stát, aby byla překročena přípustná míra znečištění ovzduší? 8.11.2010, AL Jaká je souvislost mezi přípustnou mírou znečišťování ovzduší a stanovením koncentrace pachových látek u vybraných provozů? Co se stane, když provoz překročí stanovenou koncentraci? Stačí to k překročení přípustné míry, nebo tam musí ještě nastat stížnost občanů? Podle § 2 písm. e) zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, se emisním limitem rozumí nejvýše přípustné množství pachových látek vypouštěné do ovzduší ze zdroje znečišťování ovzduší. Množství pachových látek se vyjadřuje jako počet pachových jednotek na jednotku objemu – tj.
koncentrace. Koncentrace rovná se tedy limit. Obecné emisní limity byli zrušeny od 1. srpna 2008. Pokud však koncentrace pachových jednotek bude taková, že dojde k překročení specifických emisních limitů (stanovovaných např. na základě nařízení vlády č. 355/2002) nebo individuálních emisních limitů (stanovovaných na základě zákona č. 76/2002 S., o integrované prevenci), je možné uložit opatření k nápravě či sankci. Ve vyhlášce MŽP č. 362/2006 o způsobu stanovení koncentrace pachových látek, přípustné míry obtěžování zápachem a způsobu jejího zjišťování, je stanoveno, že přípustná míra obtěžování zápachem je překročena vždy, pokud si na obtěžování zápachem stěžuje více než 20 osob bydlících nebo pracujících v oblasti, ve které k obtěžování zápachem dochází a pokud alespoň u jednoho z provozovatelů stacionárních zdrojů bylo prokázáno porušení povinnosti podle zákona, které překročení přípustné míry obtěžování zápachem způsobilo. Stížnost je potřeba zaslat na obecní úřad, který může požádat o pomoc Českou inspekci životního prostředí (ČIŽP). Obecní úřad (případně ČIŽP) následně provede kontrolu plnění povinností provozovatelů stacionárních zdrojů a při neplnění povinností rozhodne podle § 38 odst. 1 zákona č. 86/2002 Sb. o uložení opatření k nápravě nebo podle § 40 o uložení pokuty.* § 38 odst. 1 dává orgánu ochrany ovzduší možnost uložit opatření ke zjednání nápravy provozovateli, který neplní povinnosti stanovené tímto zákonem nebo zvláštními právními předpisy upravujícími povinnosti při ochraně ovzduší – tudíž i provozovateli, který překročí emisní limity. 38 odst. 2 písm. c) pak dává orgánům ochrany přírody možnost rozhodnout o omezení nebo zastavení provozu, pokud provozovatel nedodržuje přípustnou míru obtěžování zápachem a nezjednal opatření k nápravě uložené orgánem ochrany ovzduší. § 40 odst. 4 zákona č. 86/2002 Sb. zároveň dává možnost obecnímu úřadu udělit pokutu od 500 do 150 000 Kč provozovateli malého stacionárního zdroje, jestliže nedodržuje přípustnou míru obtěžování zápachem. Podle odst. 7 stejného zákona může ČIŽP uložit pokutu od 10 000 do 10 000 000 Kč provozovateli zvláště velkého, velkého nebo středního stacionárního zdroje, který nedodržuje emisní limity včetně stanovených lhůt k jejich plnění, přípustnou míru obtěžování zápachem. *Na stránkách ČIŽP je však uvedeno, že sankci nelze uložit, ale musí být uloženo opatření ke zjednání nápravy. Článek je dostupný zde. Nevíme, na základě čeho ČIŽP dospěla k podobnému názoru, jelikož zákon ji dává právo udělit pokutu.
14.3. Nadměrný zápach z kontejnerů pro komunální odpad, 4.10.2010 EP Mám trvalé bydliště v rekreační oblasti u přehrady.10 metrů od objektu jsou 2 kontejnery pro komunální odpad. Do kontejneru odhazují rybáři hlavy a vnitřnosti ryb. Kontejnery se v sezóně od června do května vyvážejí jednou za 7 dnů, v pondělí. Za horkých dnů jsou kontejnery nesnesitelně cítit přes zahradu až dovnitř. Požádal jsem o zvýšení četnosti odvozu odpadu. Bylo zamítnuto včetně možného přemístění jinam. Můžu se nějak bránit? Ochrana před obtěžováním zápachem je upravena zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší. Podle § 10 zákona o ochraně ovzduší není vnášení pachových látek ze stacionárních zdrojů do ovzduší nad přípustnou míru obtěžování zápachem dovoleno. Co je to „přípustná míra“ přitom definuje prováděcí vyhláška č. 362/2006 Sb.: Přípustná míra obtěžování zápachem je stav pachových látek ve vnějším ovzduší, kterého je třeba dosáhnout, pokud je to běžně dostupnými prostředky možné, odstraněním nebo omezením obtěžujícího pachového vjemu. Z toho lze vyvodit, že za přípustnou míru obětžování zápachem je třeba považovat stav, kdy provozovatel zabránil všemi dostupnými prostředky, které lze reálně požadovat, aby zápach obtěžoval okolí zdroje zápachu. Toto je pouze obecná formulace přípustné míry obtěžování zápachem, v dalších ustanoveních vyhlášky je specifikována
a) tzv. koncentrací pachových látek (která ale pro malé zdroje9 neplatí) a b) nezávisle na ustanovení o koncentraci látek - ustanovením § 1 odst. 3 vyhlášky. To říká, že přípustná míra byla překročena vždy, jestliže si na zápach stěžuje alespoň 20 osob a zároveň bylo překročeno jiné ustanovení zákona („porušení povinnosti podle zákona, které překročení přípustné míry obtěžování zápachem způsobilo“). Domníváme se, že by mohlo jít o některé z ustanovení zákona o odpadech, přímo však na tuto situaci nedopadá žádné, zákonodárce nejspíš na tuto situaci nepamatoval. Pokud jde skutečně o komunální odpad, vystupuje zde obec jako původce a dost možná i jako provozovatel zařízení pro sběr odpadu (je možné, že kontejnery provozuje společnost, se kterou má obec smlouvu). Obec má vždy povinnosti podle § 16 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech – povinnosti původce odpadu. Provozovatel kontejnerů má pak povinnosti dle § 18 tohoto zákona - povinnosti provozovatele pro sběr odpadů. Nejvíce se povinnosti zabránit nadbytečnému zápachu blíží povinnost zabránit úniku odpadů podle § 18 odst. 1 písm. i), přímo však na tuto situaci nedopadá. Podle § 16 odst. 1 písm. j) je také obec jako původce povinna vykonávat kontrolu vlivů nakládání s odpady na zdraví lidí a životní prostředí v souladu se zvláštními právními předpisy a plánem odpadového hospodářství (další povinnost, která mohla být porušena). Na obecní úřad nebo Českou inspekci životního prostředí se můžete obrátit již při porušení obecné povinnosti dodržovat přípustnou míru obtěžování zápachem, specifická vymezení uvádíme proto, že v těchto situacích by Vaše postavení bylo značně lepší. Přesný vztah obecné definice přípustného obtěžování a upřesňujících ustanovení se nám nepodařilo najít, dané úřady by však neměli ignorovat ani podnět upozorňující již na porušení obecné povinnosti. Dodržování této přípustné míry kontroluje obecní úřad obce, v níž se zdroj nachází (§ 50 odst. 2 písm. b) zákona o ochraně ovzduší). Obecní úřad může za nedodržení povinností uložit pokutu. Opatření k nápravě ale může uložit jen Česká inspekce životního prostředí, nikoli obecní úřad. Těmto úřadům tedy můžete podat podnět k prošetření dodržování přípustné míry obtěžování zápachem. Pokud by zůstaly nečiné, je možné podat podnět na ochranu proti nečinnosti jejich nadřízenému orgánu dle § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Více informací o ochraně před obtěžováním zápachem najdete zde. Vedle těchto specifických nástrojů ochrany před obtěžováním zápachem je možné využít obecných povinností provozovatelů zařízení k nakládání s odpady, a to: •
soulad s územním plánem: na daném pozemku musí být územním plánem, pokud existuje, vymezen takový druh plochy, pod který lze kontejnery podřadit;
•
povolení k umístění zařízení (kontejnerů) na konkrétním místě: územní rozhodnutí (podle § 76 zákona č,. 183/2006 Sb., stavební zákon lze umisťovat stavby nebo zařízení jen na základě tohoto rozhodnutí, s ohledem na § 103 odst. 1 písm. g) bod. 3. - přenosná zařízení - se patrně nevyžaduje stavební povolení, ale územní rozhodnutí podle našeho názoru ano);
•
souhlas krajského úřadu s provozem zařízení pro nakládání s odpady dle § 14 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech: tímto souhlasem musí disponovat buďto obec nebo firma, se kterou má obec uzavřenou smlouvu a která kontejnery provozuje;
V případě pochybností o splnění prvních dvou podmínek můžete podat podnět místně příslušnému stavebnímu úřadu, v případě poslední podmínky České inspekci životního prostředí (podle § 66 odst. 3 zákona o odpadech může uložit za toto jednání pokutu).
9
Předpokládáme, že kontejnery lze považovat za tzv. malé stacionární zdroje znečišťování ovzduší podle zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší. Zákon přímo nestanoví, že jde o malý stacionární zdroj (měl by to vymezit prováděcí právní předpis, který zatím neexistuje), předpokládám však, že by o střední či velký zdroj znečištění jít nemělo, a že jde tedy o zdroj malý.
14.4. Zápach z hnoje, 17.9.2010, JK V chatařské oblasti je pole na které se majitel rozhodl navážet hnůj. Skládka hnoje je složena cca 50 m od chat. Ze skládky se šíří nesnesitelný zápach a hejna much, v letních měsících byla situace neúnosná. Máme i obavu, aby nedošlo ke znečištění pitné vody v našich studnách. Snažili jsme se s majitelem dohodnout, jelikož má možnost hnůj skládat na místo, kde by tyto nepříjemnosti nevznikaly. Bohužel domluva s ním není možná. Bylo nám řečeno,že tam bude skládat hnůj 2 roky. 1. Obtěžování zápachem V souladu s ustanovením § 4 odst. 3 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, je stacionárním zdrojem znečišťování ovzduší: zařízení spalovacího nebo jiného technologického procesu, které znečišťuje nebo může znečišťovat ovzduší, dále šachta, lom a jiná plocha s možností zapaření, hoření nebo úletu znečišťujících látek, jakož i plocha, na které jsou prováděny práce nebo činnosti, které způsobují nebo mohou způsobovat znečišťování ovzduší, dále sklad a skládka paliv, surovin, produktů, odpadů a další obdobné zařízení nebo činnost. Domnívám se proto, že skládka hnoje může naplňovat tuto definici stacionárního zdroje znečišťování ovzduší. V takovém případě je v souladu s vyhláškou č. 362/2006 Sb., o způsobu stanovení koncentrace pachových látek, přípustné míry obtěžování zápachem a způsobu jejího zjišťování, která provádí zákon o ochraně ovzduší, možné podat na obtěžování zápachem písemnou stížnost. V souladu s § 1 této vyhlášky se překročení přípustné míry obtěžování zápachem 10 posuzuje na základě písemné stížnosti osob bydlících nebo pracujících v oblasti, ve které k obtěžování zápachem dochází. Přípustná míra obtěžování zápachem je pak překročena vždy, pokud si na obtěžování zápachem stěžuje více než 20 osob a pokud alespoň u jednoho z provozovatelů stacionárních zdrojů bylo prokázáno porušení povinnosti podle zákona, které překročení přípustné míry obtěžování zápachem způsobilo. Tuto stížnost je nutné podat k příslušnému orgánu ochrany ovzduší. Těmi jsou podle zákona o ochraně ovzduší: • • • • • • • •
Ministerstvo životního prostředí (§ 43), Ministerstvo zdravotnictví (§ 45), Česká inspekce životního prostředí (§ 46), Česká obchodní inspekce (§ 47), celní úřady (§ 51), kraje (§ 48), obecní úřady obcí s rozšířenou působností (§ 49), obce (§ 50)
Dodržování přípustné míry obtěžování zápachem kontroluje, ukládá opatření k nápravě a sankcionuje u malých zdrojů znečišťování ovzduší místně příslušný obecní úřad, u středních, velkých a zvláště velkých zdrojů Česká inspekce životního prostředí. Vzhledem k ustanovení § 4 odst. 10 je provozovatel sám povinen zařadit stacionární zdroj do příslušné kategorie v souladu se zákonem o ochraně ovzduší a předpisy vydanými k jeho provedení. Tímto předpisem je zejména nařízení vlády č. 615/2006 Sb., o stanovení emisních limitů a dalších podmínek provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší. V souladu s ním se zřejmě bude jednat o malý zdroj znečišťování ovzduší. (V pochybnostech, zda jde o stacionární zdroj a o jeho zařazení do příslušné kategorie stacionárních zdrojů, rozhoduje Česká inspekce životního prostředí, a to na návrh provozovatele nebo z vlastního podnětu nebo z podnětu jiného orgánu ochrany ovzduší.)
10
Přípustná míra obtěžování zápachem je stav pachových látek ve vnějším ovzduší, kterého je třeba dosáhnout, pokud je to běžně dostupnými prostředky možné, odstraněním nebo omezením obtěžujícího pachového vjemu.
Stížnost na obtěžování zápachem je tak zřejmě nutné podat na obecní úřad. V případě jeho nečinnosti se případně uplatní ustanovení § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, obsahující postup sloužící k ochraně před nečinností. OCHRANA PŘED NEČINNOSTÍ § 80 správního řádu Nevydá-li správní orgán rozhodnutí ve věci v zákonné lhůtě, nadřízený správní orgán učiní z moci úřední opatření proti nečinnosti, jakmile se o tom dozví. Opatření proti nečinnosti učiní nadřízený správní orgán i tehdy, nezahájí-li příslušný správní orgán řízení ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o skutečnostech odůvodňujících zahájení řízení z moci úřední. Opatření proti nečinnosti může nadřízený správní orgán učinit i v případě, kdy je z okolností zjevné, že věcně a místně příslušný správní orgán nedodrží lhůtu stanovenou pro vydání rozhodnutí o žádosti nebo zahájit řízení z moci úřední anebo v řízení řádně pokračovat. Po uplynutí lhůt pro vydání rozhodnutí může žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti podat účastník. Nadřízený správní orgán může a) přikázat nečinnému správnímu orgánu, aby ve stanovené lhůtě učinil potřebná opatření ke zjednání nápravy nebo vydal rozhodnutí, b) usnesením převzít věc a rozhodnout namísto nečinného správního orgánu, c) usnesením pověřit jiný správní orgán ve svém správním obvodu vedením řízení, nebo d) usnesením přiměřeně prodloužit zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí, lze-li důvodně předpokládat, že správní orgán v prodloužené lhůtě vydá rozhodnutí ve věci, a je-li takový postup pro účastníky výhodnější; přitom přihlíží ke lhůtám uvedeným v § 71 odst. 3. Postup uvedený v odstavci 4 písm. b) a c) nelze použít vůči orgánům územních samosprávných celků při výkonu samostatné působnosti. Usnesení podle odstavce 4 se oznamuje správním orgánům uvedeným v odstavci 4 písm. b) až d) a účastníkům uvedeným v § 27 odst. 1; ostatní účastníci se o něm vyrozumí veřejnou vyhláškou. Usnesení nadřízený správní orgán vydá i v případě, že žádosti účastníka podle odstavce 3 věty druhé nevyhoví; toto usnesení se oznamuje pouze tomuto účastníkovi; proti tomuto usnesení se nelze odvolat. 2. Ochrana vod Na základě zákona č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě (zákon o ekologické újmě), je možné domáhat se přijetí preventivních opatření nebo nápravy ekologické újmy na povrchových nebo podzemních vodách, v případě, že hrozí nebo byla tato újma způsobena provozní činností uvedenou v příloze č. 1 k tomuto zákonu. V této příloze je mezi provozní činnosti pod bodem 9 zařazeno i zacházení se závadnými látkami podle zvláštního právního předpisu. Zvláštním právním předpisem je v tomto případě § 39 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, který definuje závadné látky jako látky … které mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod, což může být i Váš případ11. Podle ustanovení § 2 písm. a) bodu 2 zákona o ekologické újmě se ekologickou újmou na povrchových nebo podzemních vodách rozumí: nepříznivá měřitelná změna na podzemních nebo povrchových vodách nebo měřitelné zhoršení jejich funkcí, které má závažný nepříznivý účinek na ekologický, chemický nebo množstevní stav vody nebo na její ekologický potenciál. Domnívám se, že tento zákon by šel aplikovat právě ve Vaší situaci, hrozí-li skutečně, že by mohlo 11
§ 39 zákona o vodách definuje závadné látky jako látky, které nejsou odpadními ani důlními vodami a které mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod. Podle tohoto ustanovené musí každý, kdo zachází se závadnými látkami, učinit přiměřená opatření, aby nevnikly do povrchových nebo podzemních vod a neohrozily jejich prostředí.
dojít ke znečištění podzemní vody. Jeho aplikace však může být problematická, protože podmínky jsou nastaveny poměrně přísně. Přesto můžete podle něj zkusit postupovat. Na základě § 8 zákona o ekologické újmě má řízení o uložení preventivních opatření nebo nápravných opatření zahájit příslušný správní orgán z moci úřední, jakmile se dozví o skutečnosti, která nasvědčuje tomu, že mohlo dojít k ekologické újmě nebo pokud bezprostředně hrozí její vznik. Řízení podle zákona o ekologické ujmě je však vedle toho možné zahájit rovněž na žádost fyzické nebo právnické osoby, která je ekologickou újmou dotčena nebo u níž je takové dotčení pravděpodobné. Zatímco v případě „podnětu“ není na zahájení řízení právní nárok, v případě „žádosti“ je řízení zahájeno automaticky dnem, kdy žádost dojde věcně a místně příslušnému úřadu. V důsledku toho je pak možné domáhat se, aby správní orgán vydal ve lhůtě rozhodnutí, a v případě, že je žádost zamítnuta se proti takovému negativnímu rozhodnutí odvolat nebo jej napadnout správní žalobou. Žádost musí být doložena relevantními informacemi a údaji, ze kterých je patrné, že došlo k ekologické újmě nebo taková újma bezprostředně hrozí. Příslušným správním orgánem je Česká inspekce životního prostředí (resp. správy národních parků nebo chráněných krajinných oblastí na těchto územích). O odpovědnosti za ekologickou újmu také zde: http://www.eps.cz/cz2181489pp/pravni-poradna/. Pokud by k znehodnocení vody ve studních skutečně došlo, platí následující: Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách Podle § 29 odst. 2 zákona o vodách platí, že osoba, která způsobí při provozní činnosti (viz níže) ztrátu podzemní vody nebo podstatné snížení možnosti odběru ve zdroji podzemních vod, popřípadě zhoršení jakosti vody v něm, je povinna nahradit škodu, která tím vznikla tomu, kdo má povoleno odebírat podzemní vodu z tohoto vodního zdroje, a dále provést podle místních podmínek potřebná opatření k obnovení původního stavu. Náhrada spočívá v opatření náhradního zdroje vody. Pokud to není možné anebo účelné, musí poskytnout odběrateli podzemní vody (tedy Vám) jednorázovou náhradu odpovídající snížení hodnoty tohoto nemovitého majetku, s jehož užíváním je povolení spojeno. Ve sporech o náhradu škody nebo o její výši rozhoduje soud. Tím nejsou dotčeny obecné předpisy o náhradě škody (viz níže). Pokud by Vám tedy vlastník pole znečistil vodu ve studni a odmítl poskytnout náhradu dobrovolně, vznikl by spor a Vám nezbývalo, než se obrátit na soud s žalobou. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník Na základě § 420a občanského zákoníku se můžete u soudu domáhat náhrady (zásadně majetkové) škody, která by Vám znečištěním vody ve studně vznikla. Podle tohoto ustanovení každý odpovídá za škodu, kterou způsobí jinému provozní činností12, zde zřejmě zemědělskou činností („Škoda je způsobena provozní činností, je-li způsobena … fyzikálními, chemickými, popřípadě biologickými vlivy provozu na okolí ...“). Původce škody se může zprostit odpovědnosti, pouze pokud prokáže, že škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu anebo vlastním jednáním poškozeného. Obecně pak každý odpovídá za škodu způsobenou porušením právní povinnosti (§ 420 občanského zákoníku). Je přitom povinností každého počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí (§ 415 občanského zákoníku). Na 12
(2) Škoda je způsobena provozní činností, je-li způsobena a) činností, která má provozní povahu, nebo věcí použitou při činnosti, b) fyzikálními, chemickými, popřípadě biologickými vlivy provozu na okolí, c) oprávněným prováděním nebo zajištěním prací, jimiž je způsobena jinému škoda na nemovitosti nebo je mu podstatně ztíženo nebo znemožněno užívání nemovitosti.
rozdíl od zákona o vodách však je při náhradě škody podle občanského zákoníku dávána přednost náhradě v penězích. Podle ustanovení § 442 občanského zákoníku se škoda hradí v penězích; pouze v případě, že o to poškozený požádá a zároveň je to možné a účelné, se hradí škoda uvedením do předešlého stavu. Jako žalobce domáhající se náhrady škody byste naopak musela prokázat, že škoda vznikla a že vznikla právě v důsledku složení hnoje na poli (zřejmě znaleckým posudkem nebo odborným hydrogeologickým posouzením). 3. Černé skládky Informace o černých skládkách najdete zde: http://www.eps.cz/cz2150114pp/pravni-poradna/. 4. Sousedská žaloba Bránit svá práva je možné také soukromoprávní cestou, v daném případě podáním civilní, tzv. „sousedské” žaloby proti původci zdroje zápachu. Podle § 127 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, se musí vlastník věci zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Na tuto obecnou povinnost (tzv. generální klauzuli) navazuje příkladmý výčet tzv. imisí: Vlastník věcí tak zejména nesmí ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo úpravami stavby na něm zřízené bez toho, že by učinil dostatečné opatření na upevnění stavby nebo pozemku, nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi, nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na sousedící pozemek a nešetrně, popřípadě v nevhodné roční době odstraňovat ze své půdy kořeny stromu nebo odstraňovat větve stromu přesahující na jeho pozemek. „Sousedskou“ žalobou je proto možné domáhat se, aby soud uložil původci zápachu povinnost zdržet se obtěžování zápachem nad určitou míru (resp. ohrožování práv). Nelze se tedy domáhat provedení konkrétních opatření nebo požadovat konkrétní finanční částku (např. ve formě zadostiučinění). Pokud soud uzná, že vlastník obtěžuje žalobce nad míru přiměřenou poměrům (což by mělo být vždy, jestliže je překročen hygienický limit) nebo je vážně ohrožen výkon jeho práv (k tomu by došlo v případě, že by bylo zásahem žalobci znemožněno vykonávat svá práva, zejména právo vlastnické), nařídí vlastníkovi, aby se obtěžování zdržel, a je na něm jako původci zápachu, jakým způsobem soudní rozhodnutí v praxi provede. Takovouto žalobou je však zřejmě možné domáhat se povinnosti zdržet se obtěžování pachem nebo vážného ohrožování výkonu práv i v případě, že jsou dodrženy všechny právní úpravou stanovené limity, a veřejnoprávní cestou tedy danou situaci řešit nelze. Důležité je, že dojde k naplnění situace předpokládané § 127 občanského zákoníku. Bohužel je ovšem nutné počítat s tím, že soudní spor může trvat v řádech měsíců, resp. zpravidla i let. 14.5. Implementace programů snižování emisí 10.8.2010, EP Jednotlivé body § 7 zákona o ochraně ovzduší stanovují povinnost vypracování programu snižování emisí pro oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší-OZKO. Není mi ale jasné, jestli je to krajská "povinnost", nebo jestli paragraf stanovuje i zodpovědnost obce. Na magistrátu prokazatelně nikdo nikdy nemonitoroval a dodnes nemá povědomí o přesném rozsahu a umístění každoročně vyhlašovaných OZKO. Může se obec schovávat za krajský plán, aniž by s tím cokoli sama dělala? O vysvětlení prosím i pro příbuzné body 4 a 5 § 8 o povinnostech vydat regulační řád pro OZKO. Pokud jsem dotazu dobře porozuměla, jde Vám o to, aby krajem vydaný Integrovaný program ke zlepšení kvality ovzduší byl dále rozpracováván a realizován v praxi městem M. Ustanovení § 7 podle našeho názoru takovou povinnost obce výslovně nezakotvuje. Podle § 7 odst. 6 vytvářejí na úrovni zón a aglomerací programy ke zlepšení kvality ovzduší krajské úřady, popř. větší obce (nad 350.000 obyvatel, což není podle našich informací případ M.). Obce pak mohou
(nemusí) zpracovat místní programy ke zlepšení kvality ovzduší, které nesmějí být s programy v rozsahu zón a agomerací v rozporu (§ 7 odst. 6 a 10). Kraj by měl vedle Integrovaného programu vytvořit akční plán s výčtem kroků v krátkodobém časovém horizontu (§ 7 odst. 11) – o splnění tohoto požadavku však bohužel nemáme informace. Obsah Integrovaného programu by měl zohledněn na místní úrovni, zákon však v příkladmém výčtu uvádí pouze zohlednění při povolovacích řízeních a územním plánování (§ 7 odst. 9), nepředpokládáme tedy, že by tato povinnost znamenala též povinnost obce aktivně implementovat krajský Integrovaný program. Dovolila bych si tedy otázku, zda je obec M. povinna sama aktivně implementovat Integrovaný program Středočeského kraje, přeformulovat na otázku, kdo je zodpovědný za konkrétní kroky při implementaci tohoto programu, resp. je povinen tak učinit. Zákon na tuto otázku jednoznačnou odpověď nedává, resp. odpověď vyznívá spíše ve prospěch varianty, kdy za implementaci odpovídá a realizaci provádí pouze kraj. Procházeli jsme přiložený Integrovaný program a zjistili jsme, že v části H.1.2. stanoví, že podstatná část implementačních kroků leží na lokálních subjektech, bohužel bez bližší specifikace. Nepředpokládáme tedy, že by z toho vznikalo obci M. povinnost program aktivně implementovat. V části K.7.1. Je naopak výslovně uvedeno, že za realizaci programu odpovídá Krajský úřad. Předpokládala bych tedy spíše, že implementaci Integrovaného programu bude mít na starosti kraj, který teprve obcím ve Středočeském kraji zadá realizaci jednotlivých kroků. Neprocházeli jsme materiál celý, je tedy možné, že stanoví obcím povinnost něco aktivně udělat sám o sobě (pravděpodobně v sekci H. Podrobnosti o nových opatřeních ke zlepšení kvality ovzduší). Tuto roli by také mohl sehrát již zmíněný akční plán. Žádal jste nás také o interpretaci § 8 odst. 4 a 5 zákona o ochraně ovzduší. Z těchto ustanovení vyvozujeme, že regulační řád je nutné vytvořit jak na krajské, tak na místní (obecní) úrovni – bez rozlišení velikosti obce, tj. ve všech obcích. Vyvozujeme to z těchto formulací: § 8 odst. 4: „Provoz smogového, varovného a regulačního systému upravuje ústřední regulační řád, krajský a místní regulační řád.“ (tj. vždy se uplatní všechny tři úrovně) § 8 odst. 5: „Kraj a obec jsou povinny v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší svým nařízením vydat regulační řád pro jejich území.“ (tj. všechny kraje a obce vytvoří regulační řády) 14.6. Sklad uhlí 17. 4. 2010, VZ Podnikatel v naší vesnici začal před svým domem volně skladovat uhlí, má ho jen přikryté plachtou. Z hromady se při větru práší, když naprší, odtéká z hromady zkalená voda. Pravděpodobně má na tuto činnost (nákup a prodej volně ložených tuhých paliv) živnostenské oprávnění. Můžeme se proti tomu nějak bránit? Živnostenský zákon č. 455/1991 Sb. neupravuje živnost „nákup a prodej volně ložených tuhých paliv“. Proto bych Vám doporučovala, abyste se v této věci obrátila na živnostenský úřad s dotazem na živnostenské oprávnění dotyčného nebo si jej zkuste vyhledat v živnostenském rejstříku: http://www.rzp.cz/cgi-bin/aps_cacheWEB.sh?VSS_SERV=ZVWSBJFND. Pokud by neměl živnostenské oprávnění k dané činnosti, podejte podnět k živnostenskému úřadu. Také bych Vám doporučila, prostřednictvím žádosti o informaci zjistit, zda má podnikatel povolení využívat pozemek, na kterém ukládá uhlí. Podrobnosti o právu na informace najdete zde: Stručný průvodce právem na informace http://www.eps.cz/cz2197592pp/pravni-poradna/ a rozbor základních rozdílů mezi klasickou informací a informací o životním prostředí: http://www.eps.cz/cz2208759pp/pravni-poradna/. Vyžádejte si všechna povolení, která byla vydána pro daný provoz. Informace o právu na informace najdete také na www.otevrete.cz. Plocha, na které podnikatel ukládá uhlí, může být stacionárním zdrojem znečišťování ovzduší. Tu upravuje zákon o ochraně ovzduší č. 86/2002 Sb. Stacionární zdroj znečišťování ovzduší je zařízení
spalovacího nebo jiného technologického procesu, které znečišťuje nebo může znečišťovat ovzduší, dále šachta, lom a jiná plocha s možností zapaření, hoření nebo úletu znečišťujících látek, jakož i plocha, na které jsou prováděny práce nebo činnosti, které způsobují nebo mohou způsobovat znečišťování ovzduší, dále sklad a skládka paliv, surovin, produktů, odpadů a další obdobné zařízení nebo činnost. Jednalo by se zřejmě o tzv. polétavý prach. V podrobnostech si dovolím odkázat Vás na specializovaný web EPS Hluk a emise http://emise.eps.cz/index.php? section=emise&page=poletavy-prach. Provozovatelé zdrojů znečišťování (v tomto případě půjde nejspíš o malý zdroj) mají řadu povinností podle § 3, 4 a 12 zákona o ochraně ovzduší. Především musí zařadit stacionární zdroj do příslušné kategorie. V pochybnostech, zda jde o stacionární zdroj a o jeho zařazení do příslušné kategorie stacionárních zdrojů, rozhoduje Česká inspekce životního prostředí (dále jen "inspekce"), a to na návrh provozovatele nebo z vlastního podnětu nebo z podnětu jiného orgánu ochrany ovzduší. Dále je povinen omezovat a předcházet znečišťování ovzduší a snižovat množství jím vypouštěných znečišťujících látek. Dále jsou mj. povinni umožnit osobám pověřeným obcí a inspekci přístup ke stacionárnímu zdroji za účelem ověření kategorizace zdroje, zjištění množství vypouštěných látek a kontroly jeho technického stavu a předkládat jim k tomu potřebné podklady. Za nesplnění povinností může orgán ochrany ovzduší uložit opatření k nápravě nebo pokutu za správní delikt. Doporučuji Vám, abyste se obrátili na tento příslušný orgán, aby zajistil sjednání nápravy. Pokud nevyřeší danou situaci, můžete se obrátit se stížností na jeho nadřízený orgán. Stékání odpadu z uhlí např. do kanalizace atp., když prší, řeší vodní zákon č. 254/2001 Sb. Podle § 38 jsou odpadní vodou vody použité v obytných, průmyslových, zemědělských, zdravotnických a jiných stavbách, zařízeních nebo dopravních prostředcích, pokud mají po použití změněnou jakost (složení nebo teplotu), jakož i jiné vody z nich odtékající, pokud mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod. Odpadní vody jsou i průsakové vody z odkališť, s výjimkou vod, které jsou zpětně využívány pro vlastní potřebu organizace, a vod, které odtékají do vod důlních, a dále jsou odpadními vodami průsakové vody ze skládek odpadu. Pro ty, kdo vypouští odpadní vody do vod povrchových nebo podzemních platí řada pravidel stanovených v § 38 vodního zákona. Kdo vypouští odpadní vody do vod povrchových nebo podzemních, je povinen zajišťovat jejich zneškodňování v souladu s podmínkami stanovenými v povolení k jejich vypouštění. Při stanovování těchto podmínek je vodoprávní úřad povinen přihlížet k nejlepším dostupným technologiím v oblasti zneškodňování odpadních vod. Ten, kdo vypouští odpadní vody do vod povrchových nebo podzemních, je povinen v souladu s rozhodnutím vodoprávního úřadu měřit objem vypouštěných vod a míru jejich znečištění a výsledky těchto měření předávat vodoprávnímu úřadu, který rozhodnutí vydal, a příslušnému správci povodí a pověřenému odbornému subjektu. Vodoprávní úřad tímto rozhodnutím stanoví místo a způsob měření objemu a znečištění vypouštěných odpadních vod a četnost předkládání výsledků těchto měření. Předpokládám ale spíš, že není vůbec nijak odvádění odpadních vod, které v místě vznikají, řešeno, popř. stéká do městské kanalizace nebo na chodník a trávu. Pak byste se mohli s podnětem na řešení situace obrátit na vodoprávní úřad. Dále byste mohli využít soudní cestu. Jedná se o tzv. sousedskou žalobu. Přikládám právní rozbor sousedských práv, který vypracovali právníci Poradny EPS. Sousedských práv se týká tento manuál: http://www.eps.cz/cz2073459pp/pravni-poradna/. Doporučila bych Vám, před podáním žaloby, podnikateli třeba napsat, že jste ochotni učinit i tento krok a uvést zákonné podklady. Je možné, že na základě hrozby soudního řízení by mohl začít jednat. Pokud by úřady zůstaly nadále nečinné a ve věci se nic nezmění, můžete se obrátit na Veřejného ochránce práv. Podrobnosti včetně formulářů najdete na www.ochrance.cz
14.7. Znečištění ovzduší a nesprávná implemetace směrnice EU 17.2.2010, VZ Špatně se dýchá kvůli inverzi. V novinách jsem četl, že můžu podat žalobu na stát za to, že nedodržuje směrnice EU ohledně ovzduší. Člověk podle této směrnice může dýchat znečištěný vzduch maximálně 35 dní v roce. Což v našem městě dávno vypršelo. Tak mám dotaz: Zda skutečně můžu žalovat stát za to, že porušuje tuto směrnici a jestliže ano, tak jak mám postupovat. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES ze dne 21. května 2008 o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu, zatím není transponovaná do českého právního řádu (má se tak stát během roku 201013). Podle samotné směrnice však mají členské státy povinnost uvést v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 11. června 2010. Domnívám se tedy, že tím, že dosud není směrnice řádně implementována, nedošlo ještě k porušení práva ES. U některých znečišťujících látek je dokonce ještě prodloužena lhůta, ve které musí být limity splněny. Samozřejmě i dosavadní směrnice kladly požadavky na imisní limity pro PM 10 a stanovily maximální počet překročení tohoto limitu na 35x ročně. Tyto směrnice by být porušeny mohly. Tento požadavek je transponován také do nařízení vlády č. 597/2006 Sb., o sledování a vyhodnocování kvality ovzduší (příloha 1). Dovolte podrobnější popis toho, jak funguje sekundární právo Evropského společenství. Směrnice sama o sobě není určena k přímé aplikaci. Jejím účelem je ovlivnit obsah vnitrostátních právních předpisů členských států, neboť stanoví jen cíl, kterého má být dosaženo - tedy obsah vnitrostátní právní úpravy v členských státech. Proto na základě směrnice musí členský stát přijmout patřičná opatření, jimiž přenese obsah směrnice do vnitrostátního práva. Nejde jen o formální přenesení obsahu, ale i samotnou podstatu úpravy ve směrnici obsažené - ta musí být skutečně vnitrostátně aplikována. Bez významu není ani právní forma přenesení. Směrnice by však neměly být jen transponovány (tedy převedeny do českého právního řádu). Měly by být tzv. implementovány. Implementací se rozumí skutečné dosažení výsledku požadovaného směrnicí z hlediska aplikačního - tedy praktických účinků. Nestačí formální transpozice - je třeba rovněž zajistit praktický účinek. Pojem implementace je tedy širší než transpozice. Implementace (a tím i transpozice) směrnice musí být náležitá. Především transpozice musí být provedena řádně, tedy správně. Směrnice musí být promítnuta do vnitrostátního práva úplně a přesně, aby bylo dosaženo požadovaného výsledku. Je-li text směrnice dostatečně konkrétní a jednoznačný, lze ho do vnitrostátního transpozičního opatření převzít, a to i doslovně. V takovém případě lze také použít pouhého odkazu vnitrostátního předpisu na ustanovení směrnice. To ovšem neplatí, vyžaduje-li směrnice z hlediska legislativnětechnického prováděcího opatření nebo jiného opatření členského státu (např. vytvoření určitého orgánu, který je třeba vybavit požadovanou pravomocí). V některých případech sama směrnice výslovně povoluje členským státům určité odchylky či alternativy. 14 Transpozice musí být včasná, tedy provedená ve lhůtě, kterou každá směrnice stanoví ve svých závěrečných ustanoveních. Při nedodržení lhůty se nelze odvolávat na okolnosti, které mají původ v orgánech členského státu (např. neprůchodnost transpozičního zákona parlamentem), neboť právo ES, a tedy i každá přijatá směrnice, zavazují všechny státní orgány. Transpozice směrnice musí mít zásadně formu obecně závazného právního předpisu. Nestačí intimace směrnice interními pokyny v rámci hierarchického uspořádání státních orgánů, ani zajištění jejich konformního chování jinou mimoprávní cestou (metodické pokyny pro administrativní praxi). Řádná implementace zahrnuje i náležitou vnitrostátní aplikaci transpozičního opatření (vnitrostátního předpisu) a jeho vynutitelnost, tedy vymahatelnost práv, která vyplývají z 13 14
Viz informace Českého hydrometeorologického ústavu, http://www.chmi.cz/uoco/isko/groc/gr08cz/kap23.html Informace o tom, jak se transponují směrnice o životním prostředí najdete i zde: http://www.mzp.cz/www/zamest.nsf/defc72941c223d62c12564b30064fdcc/8215536a9f3616f9c12566bb00368dff? OpenDocument
transpozičního opatření pro vnitrostátní subjekty práva. Nesplnění některé z uvedených podmínek může mít za následek přímý účinek15 směrnice, případně její nepřímý účinek (viz heslo Nepřímý účinek směrnice16) a v každém případě zakládá odpovědnost členského státu za porušení práva ES jak vůči ES, tak vůči případným postiženým jednotlivcům.17 Co se týče možnosti podat žalobu, najdete podrobný popis zde: http://obcan.ecn.cz/index.shtml? apc=uj--1-239423. Najdete zde popis toho, jak podat stížnost k Evropské komisi, stížnost k Evropskému parlamentu nebo evropskému ombudsmanovi. 15. OCHRANA PŘÍRODY, NATURA 2000 15.1. Vzdálenost stavby od stromů a jejich odborný ořez 7.5.2010, AL Na protější straně ulice, ve které stojí náš dům, je plánována novostavba se 4 nadzemními a 2 podzemními podlažími. Momentálně je tato záležitost ve fázi žádosti o vydání územního rozhodnutí. Dům má kopírovat uliční čáru a 2,5 m od této čáry stojí 4 vzrostlé, cca 15 m vysoké stromy (jírovec maďal). Žadatel sice neplánuje stromy pokácet, nicméně počítá s ořezem stromů. Chtěla bych Vás tedy velmi požádat o jakékoliv informace, které bychom mohli využít při dalším jednání v rámci námitek, a které by mohly pomoci zabránit poškození stromů. Konkrétně bychom uvítali informace o případných normách (jak blízko může stát dům s 2 podzemními podlažími, aby nedošlo k poškození kořenového systému stromů), dále zda je možné požadovat specifikaci a garanci odborného ořezu (ve vhodném období) atd. Zákon ani prováděcí předpisy neuvádějí, v jaké vzdálenosti od stromů může stát dům, aby nedošlo k poškození kořenového systému stromů. Vzdálenost může určit stavební úřad v územním rozhodnutí. Doporučujeme, abyste podali námitky v rámci územního řízeník tomuto orgánu (stavebnímu úřadu) a zároveň informovali odbor životního prostředí, který by se k záměru měl vyjádřit (jako dotčený orgán může ve svém vyjádření určit podmínky, za jakých bude stavba povolena - vzdálenost budovy od stromů, povinnost nepoškodit a zachovat stromy při stavbě, způsob jejich ochrany během stavby). Je také možné požadovat vyjádření odboru žp jako orgánu, pod který spadá ochrana stromů v rámci vašich námitek, efektivnější však je pokud se odbor žp rovnou vyjádří (ještě před vypršením lhůty k podání námitek). Námitky mohou působit větší vahou, pokud je podá přímo vlastník stromů. Proto by jste mohli zkusit apelovat u vlastníka stromů, aby Vám pomohl v snaze za jejich zachování (tzn. aby podal námitku k územnímu řízení). Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, stanoví povinnost chránit dřeviny před poškozováním či ničením. Je sice pravda, že pokud stromy nestojí na pozemku žadatele, tak není povinen pečovat o dřeviny, tj. zejména je ošetřovat a udržovat, avšak pořád je povinen nepoškozovat a neničit je. A tudíž, i pokud stavební úřad neurčí povinnost ochrany stromů během stavby, žadatel je ze zákona povinen učinit protiopatření, aby jeho stavební činnost nepoškozovala a neničila dřeviny. (Samozřejmě, že by bylo lepší, kdyby mu tyto povinnosti stanovil stavební úřad ve svém rozhodnutí). Za poškozování se dá považovat i neodborně provedený řez, který trvale a podstatně ovlivní funkce dřeviny nebo zasáhnutí do jeho kořenů. Podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, právnická osoba a fyzická osoba při výkonu podnikatelské činnosti, která poškodí nebo zničí bez povolení dřevinu nebo skupinu dřevin rostoucích mimo les, bude potrestána pokutou až do výše 1 000 000 Kč. Pokud by k takovému jednání ze strany žadatele došlo, můžete podat podnět k orgánům ochrany přírody, nejlépe přímo k České inspekci životního prostředí k udělení pokuty stavebníkovi. 15
16
17
K přímému účinku zde: http://www.sagit.cz/pages/lexikonheslatxt.asp? cd=156&typ=r&refresh=yes&levelid=eu_229.htm K nepřímému účinku zde: http://www.sagit.cz/pages/lexikonheslatxt.asp? cd=156&typ=r&refresh=yes&levelid=eu_161.htm Viz http://www.sagit.cz/pages/lexikonheslatxt.asp?cd=156&typ=r&levelid=EU_101.HTM
Skutečnost, že tis stojí na pozemku žadatele, neznamená, že může dojít k jeho pokácení jen na základě rozhodnutí žadatele. K jeho pokácení potřebuje žadatel povolení orgánu ochrany přírody, které je možné vydat ze závažných důvodů. Závažným důvodem je i umístění nové stavby avšak dokud nebylo vydáno územní rozhodnutí, nemělo být povolení vydáno. Jestli budete chtít být účastníkem řízení před orgánem ochrany přírody, který bude rozhodovat o pokácení stromu a zasáhnout tak do rozhodování orgánu, můžete využít právo, které § 70 zákona č. 1114/1992 Sb., přiznává občanským sdružením, tj. stát se účastníkem řízení, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny. Bližší informace o zakládaní občanských sdružení a jejich účastenství v řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny nalezete na stránkách EPS. 15.2. Účast v řízení o povolení výjimky ze způsobu zabíjení zvířat 20.12.2010, EP Podle § 5 odst. 5 zákona na ochranu zvířat proti týrání může Ministerstvo zemědělství udělit výjimek ze zákonem stanoveného způsobeu zabíjení zvířat církvi nebo náboženské společnosti. Chci se zeptat, zda se můžu tohoto řízení účastnit. Chtěl bych Ministerstvo zemědělství upozornit, že navrhovaný způsobe zabíjení, který chce církev schválit jako výjimku, není jediným přípustným dle tohoto náboženství, jak církev tvrdí. Požádal jsem MZe dopisem, abych dostal práva účastníka. Bylo mi to zamítnuto. Nyní bych mohl podat rozklad, co do něj mám však uvést? Mám šanci být úspěšný? Ministerstvo zemědělství uvedlo, že nemám právo stát se účastníkem, protože věc rozhodovaná v řízení nemůže zasáhnout do mých práv. Chtěl bych namítat, že vnímám jako zásah do práv skutečnost, že jsem se nemohl stát účastníkem. V prvé řadě je třeba říci, že v § 5 odst. 5 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání není uvedeno, kdo je účastníkem řízení o povolení výjimky. Nepodařilo se nám najít jednoznačný výklad tohoto ustanoveni, budeme však předpokládat, že toto ustanovení lze vykládat v tom smyslu, že účastníkem je pouze navrhovatel. Jedinou možností, jak získat účastenství, by pak byl § 27 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a bude záležet na jeho výkladu. Účastníkem podle tohoto ustanovení se můžete stát tehdy, pokud se věc rozhodovaná v řízení (tj. zde povolení výjimky) může přímo dotknout Vašich práv. Domnívám se, že zákonodárce zde měl na mysli výhradně materiální (hmotná) práva - např. zásah do vlastnického práva, do práva na ochranu zdraví apod. Nepovažovala bych za dostatečné, pokud by bylo zasaženo pouze do procesního práva, jako je právo být účastníkem řízení. Jde navíc o argumentaci v kruhu – nemůžete rozporovat, že jste se nestal účastníkem řízení, pokud za jedinou újmu považujete právě tuto nemožnost se účastnit. Z toho vyplývá, že předpokládám, že podání rozkladu nebude úspěšné, můžete ho však pochopitelně podat, výklad Ministerstva může být jiný. Domnívám se dále, že ustanovení § 27 odst. 2 správního řádu z hlediska výkladu, který zastávám, ani nemůže byt ve Vašem případě naplněno, tj. že žádným způsobem ve svých právech dotčen nejste. Ve svých právech jsou dotčena zvířata (tim, že trpí). Vaše podání však lze považovat za podnět Ministerstvu zemědělství, který by mohl na základě svého uvážení zohlednit v dalších řízeních. V podnětu doporučuji zdůraznit fakt, že tento zpusob zabíjení není nezbytný. Na závěr bych ještě ráda uvedla, že případů, kdy o věci rozhoduje správní orgán pouze ve spolupráci s navrhovatelem, je v našem právním řádu celá řada (povolení nadlimitního hluku, výjimka dle zákona o ochraně přírody a krajiny apod.). Byť tato úprava není nejspíš v pořádku, neboť zákon nepředvídá, že by danou problematiku mohl chtít řešit aktivní občan, případně se v řízeni do jeho práv přímo zasahuje, postup v souladu s touto úpravou je nutné považovat za zákonný. 15.3. Plánovaná výstavba v oblasti s ohroženými druhy 3.12.2010, MK Na okraji R. se nachází komplex luk, které jsou stabilně využívány ke hnízdění či získávání potravy několika druhy chráněných ptáků a to především silně ohroženými chřástalem polním a křepelkou
polní a ohroženými ťuhýkem obecným, bramborníčkem hnědým a bramborníčkem černohlavým. Na začátku devadesátých let minulého století byly tyto louky vráceny v rámci restitucí soukromým vlastníkům. Vzápětí byla část těchto luk odkoupena dalšími vlastníky a prakticky ihned byl celý blok překategorizován ze zemědělské půdy na stavební pozemky. Důležitým momentem byl rok 2002, kdy byl v R. schválen první územní plán města a lokalita byla v jeho rámci schválena jako stavební. V roce 2008 jsme proto celou záležitost pod hrozbou aktuálního zastavění lokality předali ČIŽP, která výstavbu na lokalitě zakázala. Proti rozhodnutí ČIŽP podalo město R. odvolání, po kterém odvolací orgán - MŽP rozhodnutí ČIŽP zrušil se šokujícím odůvodněním že " v daném případě nelze hovořit o zájmové lokalitě jako o hnízdním ani jiném biotopu". MŽP zde rozhodlo na základě zcela zmanipulovaného a účelového posudku, přestože mělo k dispozici opačný posudek AOPK. Lze postup MŽP napadnout, případně rozhodnutí ještě nějak zvrátit? Setkali jste se již s podobným účelovým rozhodováním? Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí je konečné rozhodnutí správního orgánu, to však neznamená, že se jedná o konečné rozhodnutí Vašeho problému. O možnost obrany proti tomuto rozhodnutí pojednám dále. Co se týče dvou rozdílných rozhodnutí, ČIŽP a MŽP, je nutné si uvědomit, že správní orgány nemají vždy stejné názory na stejnou problematiku, samo odlišné rozhodnutí MŽP tedy není ničím nestandardním. Správní řízení se navíc řídí zásadou volného hodnocení důkazů (§50 odst. 4, správního řádu), je tedy na zvážení každého správního orgánu, jakou váhu přiřadí tomu kterému důkazu. Zároveň však musí být zachována zásada materiální pravdy, tedy že správní orgán musí přesně a úplně zjistit skutkový stav věci. Pokud tato zásada byla porušena tím, že MŽP zcela bez důvodů a bez dalších argumentů převzalo závěry z jednoho odborného posudku (posudek vypracovaný na žádost města), při existenci druhého, zcela protichůdného (AOPK), aniž by samo zjišťovalo skutkový stav, resp. opatřilo si případně třetí posudek, může to mít za následek i zrušení rozhodnutí MŽP v případném soudním řízení. Co se týče možností, jak brojit proti předmětnému rozhodnutí MŽP, jsou obecně dvě: Podání správní žaloby: Podle ustanovení § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, je možné napadnout rozhodnutí správního orgánu žalobou ke správnímu soudu. K podání žaloby je oprávněn ten, kdo byl rozhodnutím správního orgánu zkrácen na svých právech a zásadně účastník řízení před správním orgánem. Z Vašeho dotazu však nevyplývá, kdo byl v předmětném řízení účastníkem. Nicméně zákon dává možnost být účastníkem ve správním řízení občanskému sdružení na základě § 70 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny - pokud by byl toto Váš případ, bylo by toto sdružení oprávněné žalobu proti rozhodnutí MŽP podat (http://www.eps.cz/cz2072227pp/pravni-poradna/). § 65 (1) Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen "rozhodnutí"), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. (2) Žalobu proti rozhodnutí správního orgánu může podat i účastník řízení před správním orgánem, který není k žalobě oprávněn podle odstavce 1, tvrdí-li, že postupem správního orgánu byl zkrácen na právech, která jemu příslušejí, takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí.
Žalobu je oprávněn podat také nejvyšší státní zástupce, pokud k jejímu podání shledá závažný veřejný zájem. Přezkumné řízení: Podle ustanovení § 94 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, je možné v přezkumném řízení přezkoumat pravomocné správní rozhodnutí v případě, kdy lze důvodně pochybovat o tom, že rozhodnutí je v souladu s právními předpisy. Ve Vašem případě by však podle ustanovení § 95 odst. 6 tohoto zákona v přezkumném řízení rozhodoval ministr životního prostředí. S ohledem na Vámi zmiňované možné politické pozadí v rozhodnutí MŽP však
zřejmě tato cesta nepřinese efektivní revizi. Navíc, přezkumné řízení se zahajuje z moci úřední. Vy k němu sice můžete dát správnímu orgánu podnět, je však na jeho uvážení, zda přezkumné řízení provede. K Vašemu dotazu na četnost těchto případů, v EPS se s podobnými případy občas setkáváme, ale jejich četnost je těžké odhadnout. Asi nejmarkantnějším případem bylo souhlasné stanovisko MŽP k procesu EIA na elektrárnu ČEZu: Prunéřov – po odstoupení jednoho ministra životního prostředí, který čelil kvůli schválení velkému tlaku, ale souhlasného stanovisko dát odmítal, byla v rámci úřednické vlády dosazena na post ministra životního prostředí Rút Bízková, bývalá mluvčí ČEZu, a souhlasné stanovisko bylo v zápětí vydáno (více o případu zde: http://www.pohodacez.cz/press/tady-vladne-cez-ministerstvo-zivotniho-prostredi-dnes-posvetiloplany-cezu-na-polovicatou-modernizaci-prunerova-111). 15.4. Kácení v biokoridoru 9.11.2010, BB Můžu v pásmu biokoridoru na vlastním pozemku liibovolně pokácet strom s menším obvodem než 80cm? Nebo potřebuji povolení ke kácení? Biokoridor je pojem územního systému ekologické stability, který je vymezený ve vyhlášce 395/1992 Sb., o provedená zákona ČNR, o ochraně přírody. Jedná se o území, která umožňují migraci organismů mezi biocentry. Vymezení všech územních systémů ekologické stability zajišťují orgány ochrany přírody v plánech územních systémů ekologické stability. Tyto plány se pak promítají se do územně plánovací dokumentace. Ochrana systému ekologické stability tedy i pásma biokoridoru je povinností všech vlastníků (§ 4 ZOPK). Systémy ekologické stability přispívají k udržení přírodní rovnováhy v krajině. Jejich vytvoření je veřejným zájmem. S ohledem na výše uvedenou povinnost je jistější požádat orgán ochrany přírody povolení ke kácení dřevin, byť zákon tuto povinnost výslovně nezmiňuje. Orgán ochrany přírody, tak bude moct vyhodnotit funkční význam daných dřevin pro biokoridor. 15.15 Volný prostup krajinou, 18.10.2010, TH Dobrý den, soused obhospodařuje svou právnickou osobou přilehlá pole v K. a znemožňuje přes ně volně procházet (terorizuje rodiny s dětmi, které zde jdou na procházku apod.). Dříve jsme chodili po cestách mezi poli, ty však vlastník svévolně rozoral. Můžeme se nějak bránit? I. Možnosti obrany proti svémocnému zrušení existujících stezek vlastníkem pozemku
Ochrana pokojného stavu
Dle § 5 občanského zákoníku zákon poskytuje ochranu tzv. pokojnému stavu, tedy existujícímu pokojnému uspořádání vztahů. Jako první krok doporučujeme tedy podat ve smyslu tohoto ustanovení návrh místně příslušnému pověřenému obecnímu úřadu jako Návrh na zahájení správního řízení o předběžném zákazu zřejmého zásahu do pokojného stavu a o uložení povinnosti obnovit předešlý stav. V tomto podání by mělo být obsaženo: •
komu návrh podáváte (označení daného správního orgánu)
•
kdo jej podává a proti komu směřuje (označení stran: navrhovatel, odpůrce)
•
popis skutkového stavu (popis pokojného stavu, který existoval, tedy např. že daná stezka byla dlouhodobě navrhovatelem užívána, vlastník užívání nebránil) a popis narušení pokojného stavu ze strany odpůrce (např. kdy a jak vlastník stezku rozoral).
•
návrh důkazů k doložení Vašich tvrzení ohledně skutkového stavu (např. výpověď účastníků, svědecká výpověď, přiložená fotodokumentace).
•
právní argumentace. Navrhujeme např. takovéto znění této části.
Navrhovatelé se domnívají, že výše popsaná situace naplňuje veškeré podmínky, které vyžaduje zákon pro poskytnutí ochrany pokojnému stavu ve smyslu § 5 občanského zákoníku, jakožto předběžné ochrany existujícímu pokojnému uspořádání majetkových vztahů proti jejich svémocnému narušování. V tomto řízení správní orgán nechrání stav právní, ale stav faktický (poslední pokojný stav), a z hlediska ochrany podle § 5 občanského zákoníku proto není důležité, zda bylo porušeno něčí právo, ale fakt, že byl svémocně změněn pokojný stav. Pokojný stav, jak je výše popsaný trval mnoho let, aniž by docházelo k jakýmkoli projevům nesouhlasu ze strany vlastníků pozemků, přes které stezka vede. Lze jej tedy bezpochyby označit za pokojný stav ustálený. Odpůrcův zásah do pokojného stavu je zřejmý, neboť od doby popsaného odpůrcova jednání chodník nadále není způsobilý k používání. Odpůrcův zásah do pokojného stavu byl rovněž zjevně svémocný, dle informací dostupných navrhovatelům nebyl podložen žádným rozhodnutím správního orgánu. Situace, jež nastala po odpůrcově zásahu, rozhodně nemůže být kvalifikována jako nový pokojný stav, jelikož navrhovatelé trvale vyjadřují nesouhlas s nastalou situací. Projevem jejich nesouhlasu je i podání tohoto návrhu. •
čeho se domáháte (petit návrhu). Tato část by mohla znít např. takto:
S ohledem na výše uvedené skutečnosti se navrhovatelé domáhají, aby pověřený obecní úřad vydal r o z h o d n u t í , kterým odpůrci uloží, aby uvedl stezku na parcele č. XY v katastrálním území XY, do stavu způsobilého k jejímu používání, tedy takového stavu, jaký existoval před jeho zásahem ze dne XY [zde je zřejmě vhodné alespoň několika slovy popsat, jak stezka vypadala a opět má vypadat – např. povrch zpevněný štěrkem, bez výmolů atp.], a kterým odpůrci přikáže zdržet se dalších zásahů, kterými by mohl rušit pokojné užívání této stezky navrhovatelem. • 2.
návrh je třeba podepsat.
Postup podle zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích
Další možností je podat Vašemu obecnímu úřadu (K.) jakožto místně příslušnému silničnímu správnímu úřadu (§ 40 odst. 5 zákona o pozemních komunikacích) podnět k zahájení správního řízení. Popište stejně jako v předchozím návrhu skutkový stav. Argumentace návrhu by v tomto případě mohla být založena na těchto tvrzeních: Stezku na parcele odpůrce je třeba kvalifikovat ve smyslu § 7 zákona č. 13/1997 Sb. jako účelovou komunikaci. Tuto stezku lze takto kvalifikovat, i když není zapsaná v seznamu komunikací vedeném v dané obci. Rozhodující je totiž faktický stav. K tomu je možno poukázat na některá rozhodnutí obecných soudů: Nejvyšší soud, č. j. 22 Cdo 2191/2002 ze dne 7. 10. 2003: Účelovou komunikací je pozemní komunikace, která splňuje znaky uvedené v § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, a to i v případě, že o charakteru této pozemní komunikace nebylo vydáno správní rozhodnutí. Veřejnou cestou-účelovou komunikací se pozemek v soukromém vlastnictví stává věnováním. Je-li cesta věnována obecnému užívání, nemůže mu být odňata soukromoprávní dispozicí vlastníkovou. Byla-li cesta vedoucí přes pozemek v soukromém vlastnictví od nepaměti veřejně užívána z naléhavé komunikační potřeby, jde o účelovou komunikaci. Nejvyšší soud ČR, č.j. 22 Cdo 1173/2005 ze dne 21. 2. 2006 Byla-li účelová komunikace zřízena nepochybně za souhlasu předchozího majitele pozemku, není
její existence vázána na souhlas současného majitele. V podnětu upozorněte na to, že vlastník pozemku svým postupem zřejmě dopustil porušení povinností vyplývajících pro něj ze zákona (např. §19 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích) a navrhněte, aby úřad provedl prošetření této věci. Vlastník se dále mohl dopustit přestupku podle §42a odst. 1 písm. a) zákona o pozemních komunikacích. Navrhněte, aby úřad přikázal vlastníkovi, aby všechny překážky odstranil a uvedl komunikaci do původního stavu a popřípadě mu uložil pokutu ve smyslu §42a odst. 1 písm. a) a §42a odst. 7 bod a) zákona o pozemních komunikacích. K otázce pozemních komunikací vydal rozsáhlý sborník stanovisek také ombudsman, v tomto sborníku možná naleznete odpovědi na další své dotazy. Další informace, aktualizace a poznámky ke sborníku naleznete zde. 3.
Postup podle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny.
Příslušnému obecnímu úřadu s rozšířenou působností jako orgánu dohlížejícímu ve smyslu § 77 odst. 1 pís. o) ve spojení s § 85 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny na dodržování všech povinností z něj vyplývajících, je možno podat podnět k prošetření, zda se Váš soused svým postupem nedopustil porušení tohoto zákona, a to např. zda měl ve smyslu § 63 odst. 1 povolení k odstranění existující veřejně přístupné účelové komunikace, stezky, pěšiny. Můžete úřadu navrhnout, aby, pakliže zjistí pochybení v tomto smyslu, přikázal Vašemu sousedovi úvest komunikaci do původního stavu ve smyslu § 86 daného zákona a v případě nesplnění tohoto rozhodnutí jej pokutoval v souladu s § 88 odst. 2 pís. g). II. Otázka průchodu přes cizí pozemek 1.
K výkladu § 63 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny
Podle § 63 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny je stát, obec i každá jiná (i soukromá) právnická osoba povinna umožnit všem volný průchod přes pozemky, které má ve vlastnictví či nájmu, za podmínek v tomto ustanovení dále uvedených. Tyto podmínky jsou následující: •
Při tomto průchodu nesmí být zasahováno do práv na ochranu osobnosti či sousedských práv.
•
Průchod nesmí způsobit škodu na zdraví či majetku jiné osoby.
•
Při průchodu je nutno respektovat jiné oprávněné zájmy vlastníka či nájemce a další obecně závazné předpisy.
•
Povinnost umožnit průchod se nevztahuje na zvláštní typy pozemků vyjmenované § 63 odst. 3, odlišné jsou též podmínky, pokud jde o lesy
•
Orná půda, louky a pastviny jsou z oprávnění vyloučeny v době, kdy může dojít k poškození porostů či půdy nebo při pastvě dobytka.
Jak je patrno z výše uvedeného, pokud předmětný pozemek Váš soused ovládá prostřednictvím právnické osoby, která tento pozemek vlastní (možno zjistit v Katastru nemovitostí) nebo jej má v nájmu, anebo naopak, má-li má tento pozemek Váš soused v nájmu od obce, státu či jiné právnické osoby, pak musí být umožněn veřejný průchod přes tyto pozemky. Avšak je-li Váš soused sám vlastníkem daného pozemku anebo jej má v nájmu od jiné fyzické osoby, povinnost podle § 63 odst. 2 se na něj nevztahuje .
2.
K vyloučení možnosti průchodu z důvodu možnosti poškození porostů či půdy
Orná půda, louky a pastviny jsou z oprávnění podle § 63 odst. 2 vyloučeny v době, kdy může dojít k poškození porostů či půdy nebo při pastvě dobytka. K výkladu tohoto ustanovení Vám bohužel nemůžeme poskytnout požadované informace, neboť to přesahuje naše odborné znalosti. Domníváme se, že v právním řádu neexistuje žádná jeho další konkretizace, nenalezli jsme ani existujcí soudní rozhodnutí, která by se touto otázkou již zabývala. Zřejmě byste mohli zkusit oslovit jiné zemědělce či odborníky v této oblasti, aby Vám poskytli svůj názor na dobu, kdy průchod člověka po poli může znamenat poškození půdy či porostů ve smyslu tohoto ustanovení. 3.
Možnost obrany
Jak již výše uvedeno, na dodržování povinností vyplývajících ze zákona o ochraně přírody a krajiny dohlíží obecní úřad s rozšířenou půsopbností. V případě, že Váš soused nedodržuje povinnost vyplývající pro něj s § 63 odst. 2 cit. zákona a znemožňuje Vám v rozporu s tímto ustanovením přístup do krajiny, i zde můžete úřadu podat podnět k prošetření postupu Vašeho souseda a vyzvat úřad ke sjednání nápravy. 15.6. Odpovědnost za škodu způsobenou chráněným stromem, 25.10.2010 AL Na našem pozemku stojí státem chráněný strom, který je podle našeho názoru v haavrijním stavu, úřady nám však nepovolily pokácení. Máme nárok na nějakou kompenzaci péče o strom? Máme nárok na případnou náhradu škody, pokud nám ji strom způsobí např. pádem (už teď nám kořenový systém stromu zničil plot)? Musíme hradit škodu, kterou strm případně způsobí někomu jinému? Jako vlastník pozemku jste zároveň vlastníkem památného stromu a tudíž nesete i odpovědnost v případě, že dojde k ohrožení života či škodám na majetku v důsledku zanedbání Vašich povinností, tj. péče o strom. Nárok na náhradu škody, která Vám vznikla (kořeny zničený plot) nebo škody, která Vám vznikne v důsledku eventuálního pádu stromu nemáte, jelikož vlastníkem stromu jste Vy. Pokud existuje reálné nebezpečí, že strom může ohrozit životy nebo majetek jiných lidí, musíte splnit povinnost, kterou Vám ukládá zákon č. 40/ 1964 Sb, občanský zákoník, v § 415, tj. předcházet škodám. Tím se zbavíte nebo omezíte svou případnou odpovědnost v případě, že by došlo k škodám na zdraví nebo majetku jiných osob. Pokud se Vám strom nepodaří vyléčit nebo dosáhnout jeho pokácení, povinnost můžete splnit např. vyvěšením upozorňujících tabulek s oznámením hrozícího pádu stromu. Institut, který by přímočaře řešil přenesení odpovědnosti z Vás jako vlastníka stromu na osobu, která odmítá povolit kácení stromu neznáme. K provedení případné péče o památný strom je možné získat finanční podporu od státu, jejíž podmínky upravuje vyhláška MŽP č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Se svou žádostí se můžete obrátit na orgán ochrany přírody, obec nebo Státní fond životního prostředí České republiky. Pokud trváte na pokácení stromu, pak je důležité vědět, že aby obecní úřad mohl povolit pokácení stromu, musí nejdříve dojít ke zrušení jeho ochrany podle § 46 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Museli byste podat návrh na zrušení ochrany památného stromu, o kterém rozhodne pověřený obecní úřad. Úřad může rozhodnout o odejmutí ochrany jen z důvodů uvedených v § 56 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., a to a) v zájmu ochrany volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a ochrany přírodních stanovišť,
b) v zájmu prevence závažných škod, zejména na úrodě, dobytku, lesích, rybolovu, vodách a ostatních typech majetku, c) v zájmu veřejného zdraví nebo veřejné bezpečnosti nebo z jiných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru a důvodů s příznivými důsledky nesporného významu pro životní prostředí, d) pro účely výzkumu a vzdělávání, opětovného osídlení určitého území populací druhu nebo opětovného vysazení v původním areálu druhu a chovu a pěstování nezbytných pro tyto účely, včetně umělého rozmnožování rostlin, e) v případě zvláště chráněných druhů ptáků pro odchyt, držení nebo jiné využívání ptáků v malém množství. Následně byste museli opět požádat orgán ochrany přírody, obecní úřad, o povolení pokácet strom. Zákon č. 114/1992 Sb. zároveň dává možnost pokácení stromu i bez povolení a to v případě, že je jejich stavem zřejmě a bezprostředně ohrožen život či zdraví. „Bezprostředně“ znamená, že „dojde k okamžité změně stavu dřeviny (např. závažné ohrožení stability stromu působením přírodních živlů) nebo změně místa , kde dřevina roste (např. sesuvy půdy, které mají za následek odkrytí kořenového systému).“Miko, L., Borovičková. H. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny : komentář. 2. vydání. Praha: C.H. BECK, 2007, s. 120. Zda byla splněna podmínka bezprostředního a zřejmého ohrožení rozhoduje orgán ochrany přírody. Pokud dojde k závěru, že podmínka nebyla splněna, může uložit pokutu až do výše 100 000 Kč fyzické osobě, která se dopustí přestupku tím, že poškodí nebo zničí památný strom. Jestli by k tomu došlo a vy byste měli za to, že podmínka bezprostřednosti byla splněna, museli byste se bránit soudně. 15.7. Úhyn ryb v důsledku nesprávného chovu v rybníce, 17.9.2010, JK Na rybníku L. v obci B. provádí místní spolek rybářů rybářskou činnost. Majitel rybníka je obec B. a rybník je uložen na soukromém (mém) pozemku. Za 8 let rybaření došlo v tomto rybníku několikrát k úhynu ryb. Poslední úhyn proběhl 28.-31.8.2010, kdy uhynulo kolem 100 kusů velkých kaprů, kteří byli do rybníka dovezeni zhruba před 3 týdny na rybářské závody. Na závodech bylo odchyceno minimální množství. Podle mého názoru došlo k úhynu z nedostatku kyslíku. Domnívám se, že tento rybník není uzpůsoben na tak velké množství ryb, které tímto trpí a dochází k jejich týrání. Uhynulé ryby neodborně naházeli do vyhloubené jámy poblíž rybníkem a nedbale zahrnuli zeminou. Mohu jako vlastník pozemku pod rybníkem spolurozhodovat o jeho využívání? Starostka zpochybňuje jakákoli moje vlastnická nebo jiná práva k rybníku. 1. Podle zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči (veterinární zákon), jsou ryby považovány za hospodářská zvířata. To znamená, že se na ně vztahují ochranná opatření § 4 veterinárního zákona, stanovující, že chovatel je povinen a) chovat zvířata způsobem, v prostředí a podmínkách, které vyžadují jejich biologické potřeby, fyziologické funkce a zdravotní stav a předcházet poškození jejich zdraví, b) sledovat zdravotní stav zvířat, v odůvodněných případech jim včas poskytnout první pomoc a požádat o odbornou veterinární pomoc. Pokud tak nečiní, je na místě obrátit se na místně příslušnou krajskou veterinární správu (viz www.statnisprava.cz) s podnětem k prošetření pochybení a přijetí potřebných opatření. Podle § 49 odst. 1 a § 52 veterinárního zákona vykonává krajská veterinární správa státní veterinární dozor (tj. dozírá, zda jsou dodržovány povinnosti, požadavky a podmínky stanovené tímto zákonem, zjišťuje nedostatky, jejich příčiny a osoby za ně odpovědné, projednává a podle
potřeby ukládá závaznými pokyny, jakým způsobem a v jaké lhůtě mají být zjištěné nedostatky odstraněny a kontroluje jejich plnění), právě tak může ukládat pokuty za nesplnění nebo porušení povinností, požadavků nebo podmínek stanovených veterinárním zákonem. Pokud je vlastníkem pozemku právnická osoba (jak píšete – obec B.), dopouští se porušením povinností chovatele stanovených v § 4 veterinárního zákona správního deliktu, za který jí může být v souladu s § 72 veterinárního zákona uložena pokuta do výše 300 000 Kč. Správní orgány jsou povinny přijímat podněty k tomu, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední. Tento podnět se podává podle § 42 zákona č. 500/2004 Sb. správního řádu. V souladu s tímto ustanovením platí, že pokud podatel podnětu chce, aby jej správní orgán informoval ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy podnět obdržel, že řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední, popřípadě že podnět postoupil příslušnému správnímu orgánu, musí o to v podnětu požádat (více http://www.eps.cz/cz2072693pp/pravni-poradna/). Jestliže správní orgán, kterému byl podnět adresován, sám řízení nezahájí / opatření k nápravě neuloží, můžete se obrátit na jeho nadřízený správní orgán, tj. v případě krajské veterinární správy na Státní veterinární správu, a dát mu podnět k postupu podle § 80 správního řádu. Na základě § 80 učiní opatření proti nečinnosti nadřízený správní orgán v takovém případě, že příslušný správní orgán sám nezahájil řízení z moci úřední ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se o skutečnostech odůvodňujících jeho zahájení dozvěděl. 2. Výkon rybářství je v právní rovině upraven zákonem č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů (zákon o rybářství). Domnívám se proto, že se dále můžete obrátit na příslušný krajský úřad, který ve vyhlášeném rybářském revíru a na rybníku v rybníkářství, který se nachází v obvodu jeho působnosti, podle § 21 zákona o rybářství vykonává dozor nad dodržováním ustanovení tohoto zákona a předpisů vydaných k jeho provedení a rozhodnutí vydaných na jejich základě, jakož i nad tím, zda uživatel rybářského revíru hospodaří způsobem stanoveným příslušným rybářským orgánem a v souladu s podmínkami, za kterých mu byl výkon rybářského práva povolen. 3. Pokud se domníváte, že správní úřady (např. krajská veterinární správa) neplní své povinnosti (poté, co se na ně obrátíte) a jsou nečinné, můžete se zkusit obrátit na veřejného ochránce práv (ombudsmana). V souladu s ustanovením § 1 zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, působí ochránce k ochraně osob před jednáním správních úřadů, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod. Pokud se rozhodnete obrátit se na ochránce s podnětem k prošetření postupu správních orgánů, musí takový podnět podle § 11 zákona o Veřejném ochránci práv obsahovat: a) vylíčení podstatných okolností věci (§ 10 odst. 1), včetně sdělení, zda věc byla předložena také jinému státnímu orgánu, popřípadě s jakým výsledkem, b) označení úřadu, popřípadě jméno a příjmení nebo jiné údaje o totožnosti osoby, jíž se podnět týká, c) doklad o tom, že úřad, jehož se podnět týká, byl neúspěšně vyzván k nápravě, d) jméno, příjmení a bydliště, u právnické osoby název, sídlo a osoby oprávněné jejím jménem jednat, toho, kdo podnět podává ("stěžovatel"). Pokud se podnět týká rozhodnutí, musí stěžovatel přiložit jeho stejnopis. V souladu s ustanovením § 12 zákona o Veřejném ochránci práv ochránce podnět odloží, jestliže
věc, které se podnět týká, nespadá do jeho působnosti anebo se netýká osoby, která podnět podala, a může jej odložit, pokud a) náležitosti podle § 11 nebyly doplněny ani ve stanovené lhůtě, b) je zjevně neopodstatněný, c) od právní moci rozhodnutí nebo od opatření či události, kterých se podnět týká, uplynula v den doručení podnětu doba delší jednoho roku, d) věc, které se podnět týká, je projednávána soudem nebo již byla soudem rozhodnuta, nebo e) jde o podnět ve věci, která již byla ochráncem přešetřena (§ 17 a 18) a opakovaný podnět nepřináší nové skutečnosti. 4. Další otázkou, na kterou jsem při řešení Vašeho případu narazila, je vlastnictví rybníka. Toto již nespadá do problematiky, kterou se v Poradně zabýváme, proto Vám v dalším v této věci případně doporučuji kontaktovat advokáta (toho si můžete vybrat na www.cak.cz). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16.7.2008, sp. zn. 22 Cdo 1121/2008, který se mi podařilo dohledat, je vlastník pozemku pod rybníkem spoluvlastníkem rybníku. Podle Nejvyššího soudu „vlastníka pozemku tvořícího dno rybníka tak nelze vyloučit z podílu na „vlastnictví rybníka“.“ Jestliže pak věci tvořící podle § 2 písm. c) zákona č. 99/2004 Sb. 18 rybník jsou v individuálním vlastnictví více osob, je na jejich vzájemné vztahy dle Nejvyššího soudu třeba aplikovat přiměřeně ustanovení občanského zákoníku o podílovém spoluvlastnictví. To znamená, že podle ustanovení § 137: (1) Podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci. (2) Není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak, jsou podíly všech spoluvlastníků stejné; a podle § 139 (2) O hospodaření se společnou věcí rozhodují spoluvlastníci většinou, počítanou podle velikosti podílů. Při rovnosti hlasů nebo nedosáhne-li se většiny anebo dohody, rozhodne na návrh kteréhokoliv spoluvlastníka soud. V souladu s tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu byste tak měl být spoluvlastníkem rybníka a o hospodaření s ním spolurozhodovat. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16.7.2008, sp. zn. 22 Cdo 1121/2008: „Až do nabytí účinnosti zákona o rybářství č. 99/2004 Sb. byly součástí rybníka i zatopené pozemky; pro účely tohoto zákona pak bylo v případě, že vlastník pozemku nebyl totožný s vlastníkem dalších věcí tvořící rybník, za „vlastníky rybníka“ třeba považovat všechny tyto osoby. Občanskoprávní vztahy mezi těmito osobami týkající se rybníka včetně hospodaření na něm pak bylo třeba posuzovat obdobně jako vztahy mezi podílovými spoluvlastníky (§ 136 a násl. obč. zák.). Vlastník pozemku tak nebyl vyloučen z hospodaření na rybníku (§ 4 odst. 2 zákona č. 102/1963 Sb.). Pokud by platilo, že nový zákon o rybářství skutečně vlastníka zatopených pozemků vylučuje z hospodaření na rybníku (nyní zákonem označovaného jako „rybníkářství“), znamenalo by to, že oproti předchozímu stavu omezuje jeho vlastnické právo. Text zákona ani důvodová zpráva k němu výslovně nezdůvodňují existenci veřejného zájmu na takovém omezení, zákon pak nestanoví náhradu pro takto omezené vlastníky pozemků, resp. způsob jejího určení. Je též třeba přihlédnout ke skutečnosti, že žalobce nabyl úplatně vlastnictví pozemků za určitého právního stavu a bylo by v 18
§ 2 písm. c) zákona o rybníkářství stanoví, že pro účely tohoto zákona se rozumí rybníkem vodní dílo, které je vodní nádrží určenou především k chovu ryb, ve kterém lze regulovat vodní hladinu, včetně možnosti jeho vypouštění a slovení; rybník je tvořen hrází, nádrží a dalšími technickými zařízeními,
rozporu s principy právního státu, kdyby jeho postavení jako vlastníka bylo bez splnění ústavních podmínek zákonem výrazně změněno k horšímu. Ve světle této skutečnosti je namístě chápat pojem „nádrž“ ve smyslu § 2 písm. c) zákona o rybářství jako objekt tvořený též dnem (zatopenými pozemky). Takový výklad odpovídá nejen obvyklému chápání tohoto pojmu (nelze si představit nádrž bez materiálního základu, umožňujícího zadržení vody), ale vylučuje i problémy spojené definicí rybniční nádrže jako objektu bez pozemků (pak by patrně mohlo jít jen o zadrženou vodu). Zejména však jde o výklad ústavně konformní, vylučující možnost, že by mělo ze zákona dojít k omezení vlastnického práva vlastníka zatopených pozemků bez jasně definovaného veřejného zájmu na tomto postupu a také bez stanovení náhrady. Pokud by zákonodárce sledoval jiné řešení, jistě by použil jasné a přesně vymezené pojmy a také dbal na soulad úpravy s čl. 11 odst. 1 LZPS, a tudíž definoval veřejný zájem na takovém postupu a upravil poskytování náhrady za omezení vlastnického práva. Vlastníka pozemku tvořícího dno rybníka tak nelze vyloučit z podílu na „vlastnictví rybníka“. Pokud soudy v nalézacím řízení vycházely z jiného právního názoru, spočívá jejich rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci.“ 15.8. Zrušení významného krajinného prvku 30.8.2010, EP Může magistrát zrušit významný krajinný prvek? Nepotřebuje na to souhlas nějakého jiného orgánu, jako třeba ministerstva životního prostředí, dotčených orgánů ochrany přírody apod.? Zjistili jsme, že významný krajinný prvek ruší podle § 6 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ten orgán, který VKP zaregistroval. Tímto orgánem je podle § 76 odst. 2 pism. a) pověřený obecní úřad, tj. v P. pravděpodobně odbor ochrany přírody magistrátu. Zákon nevyžaduje stanoviska dalších orgánů, vyžaduje však, aby takové rozhodnutí (o zrušeni VKP) bylo vydáno pouze ve veřejném zájmu. Pokud se domniváte, že tato podmínka nebyla splněna, domníváme se, že je možné podat orgánu, který o zrušení rozhodl, stížnost podle § 175 zakona c. 500/2004 Sb., správní řád. Stížností se daný orgán musí zabývat a vyrozumět o vyřízení stěžovatele (§ 175 odst. 5 správního řádu). Je také možné orgánu, který je nadřízeným vůči tomu, který o zrušení rozhodl, podnět k přezkumu. Záleží pak na tomto nadřízeném orgánu, zda zahájí přezkumné řízení, v němž je možné zrušit rozhodnutí vydané v rozporu s právními předpisy. 15.9. Ořezy stromů kvůli ochraně elektrického vedení 15.7.2010, JK Zaměstnanci elektrárenské společnosti provádějí ořezy stromů z důvodu ochrany elektrického vedení. Tento ořez je však prováděn pouze z jedné strany, což způsobí, že se strom po určité době začne naklánět, schnout a je nutné ho pokácet, ačkoli jde jinak o zdravý strom. Mají právo toto činit? Nepotřebují k tomu nějaké povolení?Mám nárok na náhradu nákladů spojených s pokácením takového stromu? Obecně podle § 7 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, platí, že dřeviny rostoucí mimo les jsou chráněny před poškozováním a ničením. Přitom za poškozování a ničení dřevin rostoucích mimo les je v souladu s prováděcí vyhláškou považován nedovolený zásah, který způsobí podstatné a trvalé snížení jejich ekologických a estetických funkcí nebo bezprostředně či následně způsobí jejich odumření. Ořez stromů není zákonem výslovně upraven (dá se na něj aplikovat pouze toto ustanovení), pouze jejich kácení. Podle § 8 zákona o ochraně přírody a krajiny, který upravuje kácení dřevin mimo les, platí, že kácet stromy lze zásadně toliko na povolení orgánu ochrany přírody. Výjimku však toto ustanovení stanovuje v případě, že se jedná o odstraňování dřevin v ochranném pásmu zařízení elektrizační a plynárenské soustavy prováděném při provozování těchto soustav. V takovém případě stačí, když je kácení písemně oznámeno orgánu ochrany přírody 15 dnů před odstraněním dřevin. Zákon tedy počítá s tím, že z důvodu ochrany jiných veřejných zájmů (bezpečnosti elektrizační
soustavy, ustoupí v některých případech zájem na ochraně přírody a krajiny do pozadí). V případě kácení nevyžaduje zákon povolení, stačí písemné oznámení. Pro ořez nestanovuje zákon podmínky žádné. Platí však dle mého názoru, že ořez by neměl být takového rozsahu, že by došlo k podstatnému a trvalému snížení ekologických a estetických funkcí dřeviny nebo bylo bezprostředně či následně způsobeno odumření dřeviny – v takovém případě by se jednalo o zakázané poškozování a ničení dřevin podle § 7 zákona o ochraně přírody a krajiny. Podle § 88 odst. 1 písm. c) se dopustí správního deliktu právnická osoba, která poškodí nebo zničí bez povolení dřevinu nebo skupinu dřevin rostoucích mimo les. Za toto jednání jí může být uložena pokuta dle okolností do výše 1 000 000 Kč. K ořezu tedy elektrárenská společnost povolení orgánu ochrany nepotřebuje, dojde-li však ořezem k odumření stromu, dá se to považovat za výše uvedený správní delikt. Právo k ořezu stromů dává provozovateli distribuční soustavy zákon č. 458/2000 Sb., energetický zákon, v ustanovení § 25 odst. 4 písm. f) a g): (4) Provozovatel distribuční soustavy má právo … f) vstupovat a vjíždět na cizí nemovitosti v souvislosti se zřizováním, obnovou a provozováním zařízení distribuční soustavy, g) odstraňovat a oklešťovat stromoví a jiné porosty, provádět likvidaci odstraněného a okleštěného stromoví a jiných porostů ohrožujících bezpečné a spolehlivé provozování zařízení distribuční soustavy v případech, kdy tak po předchozím upozornění a stanovení rozsahu neučinil sám vlastník či uživatel. Tato oprávnění však musí vykonávat v rozsahu a za podmínek stanovených ustanovením § 7 a 8 zákona o ochraně přírody a krajiny (viz výše). V každém případě máte dle mého názoru nárok na náhradu škody podle § 420 nebo § 420a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Pokud by Vám však elektrárenská společnost nezaplatila dobrovolně, musela byste se domáhat nápravy u soudu, což je zpravidla nákladné a rovněž i zdlouhavé řešení, které vzhledem k výši způsobené škody nemusí být nejvhodnější. 15.10. Odpovědná osoba za pokácení stromů v rámci družstva 28.7.2010 LJW Bytové družstvo, jehož jsem členem, rozhodlo bez mého vědomí o pokácení několika stromů bez povolení. Následně družstvo dostalo za toto jednání pokutu od ČIŽP, která byla rozpočítána mezi jednotlivé členy družstva, ačkoli někteří z nich – mezi které patřím i já – o kácení předem nevěděli a nepodíleli se nijak na rozhodování. Je takové jednání v pořádku? Za klíčové v tomto případě považuji stanovy družstva, ve kterých by měly být uvedeny veškerá práva a povinnosti členů a rovněž způsob, kterým družstvo vystupuje navenek a pravomoci předsedy družstva. Bohužel zcela jasně neuvádíte, kdo je zodpovědný za takto „nešťastné“ rozhodnutí, jestli se jedná o předsedu, který tím mohl překročit své pravomoci nebo o člena družstva, který takto rozhodl bez vědomí ostatních členů. V tomto případě, bez konkrétních znalostí stanov Vašeho družstva, bych tedy doporučila prostudovat způsob, jakým se vytvářejí rozhodnutí zavazující celé družstvo (zda je k rozhodnutí potřeba pouze předseda nebo určité procento hlasů všech členů) a také způsob, jakým se rozpočítává hrazení nákladů ve Vašem družstvu. Ve zkratce – nabízejí se Vám dvě možnosti a to, že předseda překročil své pravomoci nebo pravomoci nepřekročil a jednal v zájmu družstva. V obou případech v rozporu se zákonem a proto
bych doporučovala, na základě stanov, ihned předsedu odvolat a žalobou po něm vymáhat škodu způsobenou družstvu a jeho členům. Jinou možnost k získání peněz nazpět než žalobu momentálně nevidím, vzhledem k tomu, že pokuta byla udělena družstvu a ve stanovách zcela jistě je zahrnut způsob rozpočítávání nákladů. Pro ilustraci uvádím § z občanského zákoníku (zák. 40/1964 Sb.), z kterého vyplývá, že veškeré hrazení nákladů by měly upravovat stanovy družstva: § 687 (4) Práva a povinnosti nájemce, který je členem bytového družstva, při opravách a údržbě družstevního bytu a hrazení nákladů s tím spojených, upravují stanovy družstva. Jako člen družstva byste neměl mít problém stanovy získat. 15.11. Otrava stromů sousedem 14.6.2010, HP Dobrý den, mám podezření, že mi soused zalévá stromy jedovatými látkami. Kolem stromu je kruh žluté trávy, odumírá mu listí. Bohužel věc nemohu nijak prokázat, na který úřad se mám obrátit? Nejprve k dokazování. Problém dokazování představuje základní úskalí jakéhokoli právního postupu. Ve Vašem případě by patrně pomohla fotografie nebo videozáznam, výpověď přímého svědka, v úvahu připadá i doznání samotného souseda. Jako důkaz může posloužit cokoli hodnověrného, vše záleží na vaší fantazii a možnostech. Struktura důkazů zákonem předepsaná není, jejich posouzení záleží na úvaze soudu, popř. správního orgánu. Pokud jde o nepřípustnost určitých důkazů, takové omezení se týká pouze získávání důkazů ze strany orgánů veřejné moci. Vy, jako soukromá osoba, můžete předložit důkazy získané prakticky jakkoli a je na soudu nebo na orgánu veřejné moci, jak jejich hodnověrnost posoudí (nedoporučujeme ovšem porušovat zákon, např. vloupáním apod.) Teď konečně k samotným možnostem obrany právní cestou. V úvahu jich připadá hned několik. Jde pouze o pokus o úplný výčet - nemůžeme vyloučit, že by jiný právník přišel ještě na další možnost obrany. Tzv. sousedská žaloba §127 občanského zákoníka 40/1964 Sb. obecně zakazuje vlastníkům nemovitostí obtěžovat své sousedy nad míru přiměřenou poměrům v dané lokalitě. Tímto obtěžováním má zákon na mysli tzv. imise, tedy vnikání „čehokoli“ z jednoho pozemku na druhý. Poškozování stromů na sousedním pozemku takové nadměrné obtěžování bezesporu představuje. Proti porušení tohoto zákazu se vlastníci mohou bránit tzv. sousedskou žalobou podanou běžným způsobem k občanskoprávnímu soudu. Zde se vlastník může domáhat soudního zákazu obtěžujícího jednání. Úspěch v takovém soudním řízení pochopitelně stojí a padá s možností prokázat tvrzené jednání. Pro úplnost uvádím, že v rámci žaloby lze také požádat soud o vydání předběžného opatření, kterým by soud předběžně zakázal sousedovi určitou činnost, nicméně je zde kauce 10tisíc Kč. Žaloba na náhradu škody Vedle nadměrného obtěžování občanský zákoník 40/1964 Sb. zakazuje i jakékoli jednání, které by vedlo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí (§415). Při porušení tohoto zákonného zákazu se lze domáhat náhrady způsobené škody (podle §420 odst.1). Opět je zde problém s prokazováním způsobené škody. Škodu je také zapotřebí vyčíslit, což může být např. u citové újmy problém. I zde je možné požádat soud o vydání předběžného opatření, ovšem kauce 10tisíc Kč platí i zde. Dohoda a ochrana pokojného stavu
Dle §3 občanského zákoníka 40/1964 Sb. se můžete obrátit na policii nebo na orgány samosprávy (obec), aby vám pomohly vyřešit porušování Vašich práv dohodou, popř. aby dle §5 zakázaly porušování tzv. pokojného stavu. V praxi to může vypadat např. tak, že se na místo dostaví obecní strážník nebo starosta a pokusí se zjednat nápravu ústní domluvou. Význam toho právního nástroje je spíše v jeho neformálním působení. Jeho účinnost závisí do značné míry na místních poměrech a na schopnostech a neformální autoritě představitelů samosprávy. Přestupek Uvedené jednání souseda by se dalo kvalifikovat jako přestupek. Přestupky řeší místní obecní úřad – městská část (přestupková komise). Projednávání se řídí zákonem o přestupcích 200/1990 Sb. V rámci přestupkového řízení se můžete domáhat i náhrady škody. Tento postup je, dle mého názoru, ve Vaší situaci nejvhodnější. Oproti postupům cestou občanskoprávní soudní žaloby (body 1 a 2) máte tu výhodu, že neplatíte soudní poplatky, nevýhodou je ztráta kontroly nad vedením řízení. V daném případě by se mohlo jednat o přestupky (zákon o přestupcích 200/1990 Sb.). § 35 přestupek na úseku zemědělství (ochrana zemědělského půdního fondu) – pokuta až 3tisíce Kč § 45 přestupek na úseku ochrany životního prostředí – pokuta až 10tisíc Kč § 50 přestupek proti majetku – pokuta až 15tisíc Kč Přesné posouzení je na úvaze orgánu, který by přestupek projednával. Problémem je zde opět prokazování závadného jednání. Někdy už jen samotné projednávání před přestupovou komisí zapůsobí na pachatele tak, že od jednání upustí, jindy ale může být účinek spíše opačný. Uvažte tedy, co lze ve Vašem případě čekat. Česká inspekce životního prostředí Můžete se také obrátit na Českou inspekci životního prostředí. Zákon 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny svěřuje tomuto orgánu řadu pravomocí k ochraně životního prostředí, včetně ukládání pokut. Inspekce je zejména oprávněna ukládat omezení či zákaz činnosti (§66), rozhodovat o možnosti a podmínkách uvedení do původního stavu (§86odst.1), či uložit jiný způsob kompenzace následků neoprávněného zásahu (§86odst.2). Případná zjištění inspekce pak navíc můžete použít jako podklady pro vymáhání škody v občanskoprávním řízení. Dohoda Nelze také opomíjet důvod, proč se vlastně soused škodlivého jednání dopouští. Možná by, spíše než právní cesta, pomohla dohoda se sousedem na odstranění příčiny jejího jednání. Právní cestu doporučujeme jen jako krajní řešení. Někdy ale dohoda prostě možná není a pak nic jiného než právní cesta nezbývá. 15.12. Vybudování trvale udržitelného přírodního celku 7.4.2010, EP Vyhlédl jsem si již několik pozemků v rozsahu od 2 do 10 ha a ve spolupráci s odborníky na permakulturu bych rád založil místa, která bude možné rozvíjet tak abych v co největší míře mohl ovlivňovat jejich budoucnost. Tato místa jsou dnes klasifikována jako orná půda a to je důvodem proč se na vás obracím.Rád bych je nechal v případě koupě překlasifikovat tak, aby do jejich dalšího využití v případě zasázení různých druhů stromů nemohly zasahovat instituce typu Lesů ČR, které ve finále mají tendence nařídit těžbu nebo posílat inspekce ŽP. Navím zda je vhodné využít termín Sad nebo Zahrada v případě menších výměr (např 2 ha). Určitě bych se rád vyhnul pojetí určenému hospodářskému lesu, protože to není cílem. Cílem je vytvořit co nejvíce přirozené území i třeba ve smyslu parku. Dalším tématem je vstup mysliveckých
sdružení, které jak jsem pochopil se často dožadují práva na vstup a lov na podobných územích. První z Vašich požadavků směřoval k vyloučení vlivu Lesů ČR a podobných institucí na těchto územích. Bohužel se nám nepodařilo odhadnout, jaké další instituce by zde mohly uplatňovat vliv nežádoucí z hlediska ochrany přírody. Pokud však jde o Lesy ČR, tyto mohou jako státní podnik (a tedy nikoli orgán státní správy) vykonávat leda funkci odborného lesního hospodáře, jiným způsobem zasahovat nemohou. Funkci odborného lesního hospodáře přitom mohou vykonávat pouze na pozemku druhově určeném jako lesní pozemek a pouze tehdy, jestliže si vlastník tohoto pozemku nezvolí sám jiného lesního hospodáře (§ 37 odst. 6 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích). Větší kompetence mají Lesy ČR pouze v lesích ve vlastnictví státu. Podle informací, které uvádíte, však předpokládáme, že máte v úmyslu na Vámi vybraných pozemcích zřídit spíše parky, louky apod., tj. pozemky osázené stromy jen částečně. Na takových pozemcích by vliv Lesů ČR měl být podle našeho názoru zcela vyloučen. Jestliže by na těchto pozemcích skutečně vznikl soukromý les, vznikly by zde spíše kompetence orgánů státní správy lesů (na základní úrovni je jím obecní úřad obce s rozšířenou působností). Ty však nemohou nařídit těžbu; mohou v tomto smyslu nařídit jen kácení z důvodu ochrany života a zdraví v případě havarijního stavu stromů. Pokud jde o samotnou změnu druhu pozemku, je zapotřebí tzv. územního rozhodnutí vydaného stavebním úřadem a dále změny údaje o druhu pozemku v katastru nemovitostí (tento údaj by totiž měl odpovídat skutečnému stavu). Jestliže chcete reálně změnit porost na Vámi zvolených pozemcích, bude nutné ještě před realizací této změny podat návrh na vydání územního rozhodnutí o změně využití území (podle § 80 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, jej vyžadují změny využití území o rozsahu větším než 300 m2). Je možné, že bude kvůli těmto úpravám nutné vynětí pozemků ze zemědělského půdního fondu. Pak by bylo pro vydání územního rozhodnutí potřeba souhlasu orgánu zemědělského půdního fondu a bylo by nutné zaplatit poplatek za odnětí ze ZPF. Domníváme se, že park (jako travnatou plochu částečně osázenou stromy) nelze považovat za součást zemědělského půdního fondu (kterou je např. pastvina). K odnětí (vzhledem k plánovanému nehospodářskému využití pozemků v budoucnu) nejspíše bude muset dojít. Je také třeba podat návrh na změnu údajů v katastru nemovitostí, a to na změnu údaje o druhu pozemku „orná půda“ na jiný. Jako nejvhodnější druh pozemku pro park se nám jeví „trvalý travní porost“. Druh pozemku „zahrada“ a „ovocný sad“ jsou podle přílohy katastrální vyhlášky č. 26/2007 Sb. určeny k pěstování plodin, podle našeho názoru tedy plánovanému využití pozemků tento druh neodpovídá. Problematikou katastru nemovitostí a podávání návrhu na změnu údajů v něm obsažených se bohužel příliš nezabýváme, nedokážeme Vám tedy v této otázce podrobněji poradit. Pokud jde o vstup myslivců na tyto pozemky, předpokládáme, že by mohly být klasifikovány jako tzv. nehonební pozemky (kterými mohou být podle § 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, např. parky v zastavěném území obce, popř. řádně ohrazené pozemky typu zahrada i mimo obec). Na nehonební pozemky mohou myslivci vstupovat pouze ve dvou případech. V případě, že vznikne potřeba regulovat na těchto pozemcích chov zvěře, může orgán státní správy myslivosti podle § 41 z. o myslivosti povolit lov na těchto pozemcích. Ve druhém případě není možný lov, ale myslivci mohou na pozemek vstupovat. Jde o případy pouhého sebrání ulovené zvěře. U neoplocených pozemků je podle § 43 z. myslivosti podmínkou vstupu na tyto pozemky předchozí vyrozumění vlastníka pozemku (popř. nájemce), u oplocených pozemků je nutný dokonce předchozí souhlas vlastníka pozemku (popř. nájemce). Je však také možné, že půjde o pozemky honební, na kterých byla rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti (obecní úřad obce s rozšířenou působností) uznána tzv. honitba. V tom případě by zde mohli myslivci vstupovat a lovit zvěř pouze s omezením daným samotným zákonem o myslivosti.
Podle § 34 zákona o myslivosti vede orgán státní správy myslivosti evidenci těchto honiteb. Jestliže tedy chcete zjistit, zda Vámi zvolené pozemky náležejí k nějaké honitbě, můžete se informovat u tohoto orgánu. 15.13. Výzkum říčních náplav v CHKO 31.3.2010, AB Dobrý den, chtěl bych se Vás zeptat jak postupovat v této situaci: Chystám se na výzkum semenné banky říčních náplavů v České republice (tzn. kultivace odebraného substrátu a zjištování druhů rostlin, které z toho vyklíčí) a předpokládám, že by mohly nastat problémy týkající se manipulace s biotopem chráněných druhů (některé vytipované lokality jsou známé jako lokality výskytu kriticky ohroženého druhu české flóry a potenciálně i na jiných lokalitách může být v semenné bance skrytý nějaký ohrožený druh). Také by možná mohl nastat problém s odběrem substrátu z důvodu umístění lokality v ZCHÚ (př. CHKO České středohoří, nebo EVL Labské údolí). Je nutné na takový výzkum žádat výjimku(y) (pokud ano jaké?), nebo to lze nějak obejít a definovat ten výzkum nějakým způsobem, aby se člověk nedostal do střetu se zákonem? Při samotném odběru fakticky nehrozí nějaké skutečné negativní ovlivnění ZCHD ani ZCHÚ, množství substrátu by mělo být asi do 1 kg na lokalitu, jde spíše o to jak to provést aby to potom třeba někdo nenapadl a vyhnout se zdlouhavému žádání o výjimky (čímž by člověk mohl přijít o vegetační sezónu pro výzkum). Při provádění výzkumu je nutné postupovat v souladu se zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Tento zákon jednak chrání obecně přírodu a krajinu a jednak poskytuje speciální a přísnější ochranu tzv. zvlášť chráněným územím, kterými jsou podle § 14 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky a přírodní památky. Pokud jde o obecnou ochranu, zákon stanoví například zákaz poškozování a ničení významných krajinných prvků v § 4 odst. 2. Takovým významným krajinným prvkem je podle § 3 odst. 1 písm. b) i vodní tok. Významné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce. K zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo ohrožení či oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce, si musí ten, kdo takové zásahy zamýšlí, opatřit závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. Mezi takové zásahy patří zejména umisťování staveb, pozemkové úpravy, změny kultur pozemků, odvodňování pozemků, úpravy vodních toků a nádrží a těžba nerostů. Podle výše uvedeného ustanovení zákona se ale nedomníváme, že Vaší činností by mohlo dojít k zásahu o takové intenzitě, aby došlo k porušení tohoto ustanovení. Zákon také v ustanovení § 5 obecně chrání všechny druhy rostlin a živočichů před zničením, poškozováním atd. a stanoví povinnost fyzických osob postupovat tak, aby nedocházelo k nadměrnému úhynu rostlin nebo živočichů. To souvisí i s Vaší činností, při které by mohlo dojít např. k pošlapání některých rostlin. Všechny druhy rostlin a živočichů jsou chráněny před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který vede nebo by mohl vést k ohrožení těchto druhů na bytí nebo k jejich degeneraci, k narušení rozmnožovacích schopností druhů, zániku populace druhů nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí. Znovu se ale nedomníváme, že byste svou činností mohl dosáhnout takové intenzity poškozování nebo ničení jednotlivých druhů rostlin a živočichů, abyste tím porušil tento zákon. Pokud jde o zvlášť chráněná území, platí zde samozřejmě mnohem přísnější pravidla. Nejpřísnější pravidla jsou stanovena pro národní parky, poté pro CHKO a nejmírnější pravidla platí pro přírodní památky. Pro Vaši informaci zde uvádíme zákonná ustanovení, ve kterých najdete, jaké činnosti jsou v jednotlivých zvlášť chráněných územích zakázány: •
Národní parky - § 16
•
CHKO - § 26
•
Národní přírodní rezervace - § 29
•
Přírodní rezervace - § 34
•
Národní přírodní památka - § 35
•
Přírodní památka - § 36
Pro všechna zvlášť chráněná území pak platí, že pokud zde budete chtít provádět výzkum, je nutné získat povolení - výjimku ze zákazů ve zvlášť chráněných územích. Bez příslušných povolení nelze ve zvlášť chráněných územích provádět výzkum. Před jeho zahájením tedy budete muset získat takovéto povolení a tuto situaci nelze nijak obejít. Vydání povolení upravuje § 43 zákona o ochraně přírody a krajiny. Podle tohoto ustanovení výjimky ze zákazů ve všech zvlášť chráněných územích schvaluje svým usnesením vláda. Správním orgánem, který je příslušný k udělení výjimky je ovšem Ministerstvo životního prostředí, ke kterému také musíte směřovat Vaši žádost. Ministerstvo poté předloží věc ke schválení vládě a podle jejího usnesení Vám udělí (případně neudělí) výjimku. Pokud jde o tzv. evropsky významné lokality, jedná se o místa, která se většinou kryjí se zvlášť chráněnými územími, ovšem nemusí tomu tak být vždy. Tyto lokality jsou samozřejmě chráněny před poškozováním a ničením. Pokud jsou evropsky významné lokality zároveň zvlášť chráněným územím, vztahuje se na ně ochrana, kterou zákon o ochraně přírody a krajiny poskytuje těmto zvlášť chráněným územím. Pokud nejsou jejich součástí, vztahuje se na ně ochrana poskytovaná § 45c. Podle tohoto ustanovení je nutné k zásahům do evropsky významné lokality, která se nekryje se zvlášť chráněným územím, nutný souhlas orgánu ochrany přírody. Tímto orgánem je Ministerstvo životního prostředí. V případě, že byste se ve zvlášť chráněném území dopustil zakázané činnosti nebo zde nějakou činnost vykonával bez příslušného povolení, dopustíte se přestupku, za který by Vám orgán ochrany přírody mohl udělit pokutu až do výše 100 000 Kč (§ 87 odst. 3 písm. n)). Případně se můžete dopustit jiného přestupku podle zákona o ochraně přírody a krajiny (§ 87). V souvislosti s Vaším záměrem bych Vás ještě ráda upozornila na zák. č. 254/2001 S., vodní zákon. Tento zákon stanoví v § 46 odst. 1, že je zakázáno měnit směr, podélný sklon a příčný profil koryta vodního toku, poškozovat břehy, těžit z koryt vodních toků zeminu, písek nebo nerosty a ukládat do vodních toků předměty, kterými by mohlo dojít k ohrožení plynulosti odtoku vod, zdraví nebo bezpečnosti, jakož i ukládat takové předměty na místech, z nichž by mohly být splaveny do vod. Ve Vašem případě se ale nedomníváme, že by mohlo dojít k jakémukoli narušení vodního koryta a zároveň si nemyslíme, že odběr 1 kg zemina představuje její těžbu. 15.14. Káceni stromu u řeky 29.3.2010, AL Správa povodí chce v parku u řeky vykácet stromy, odhadem 50-70. Jako důvod uvádějí možnost povodně a následné komplikace. Mnoho stromů bylo vykáceno už dříve. Chceme zahcránit alespoň stávající. Můžeme se nějak zapojit do rozhodování o těchto stromech? Spatřuji dvě možná východiska s Vámi popsaného problému. § 49 odst. 1b zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, stanoví, že správci vodního toku (v tomto případě P.O.) jsou oprávněni odstraňovat stromy z důvodu péče o koryta vodního toku (tzv. břehové porosty, viz níže). Právě pro podobné situace stanoví § 8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, výjimku, dle které není k zásahu zapotřebí povolení orgánu ochrany přírody (kterými jsou obecní úřady, v případě O. jednotlivé úřady městských obvodů), stačí ohlášení 15 dnů předem. V případě, že zásah odporuje požadavkům na ochranu dřevin, může orgán ochrany přírody kácení stromů zakázat, omezit či pozastavit.
Můžete se pokusit obrátit se na orgán ochrany přírody, který měl být informován od P. O. o plánovaném zásahu a tudíž pravděpodobně o zásahu ví. Váš podnět však možná přiměje orgán ochrany přírody k přehodnocení situace. Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 470/2001 v §2 odst. b definuje břehový porost jako dřevinný porost rostoucí na břehu koryta vodního toku, na pobřežních pozemcích podél koryta vodního toku na vnější straně břehové čáry nebo na pozemku, na kterém leží koryto vodního toku, popřípadě rostoucí v prostoru mezi ochrannými hrázemi a korytem vodního toku až po patu ochranné hráze; to se nevztahuje na pozemky určené k plnění funkcí lesa. Jenom na základě definice, bez znalosti parku K., je těžké posoudit zda stromy, které budou káceny jsou břehovým porostem. Jestli se domníváte, že P. O. má v plánu vykácet i stromy, které nejsou břehovým porostem můžete taky na tuto skutečnost upozornit orgán ochrany přírody. Další možností je obrátit se na Českou inspekci životního prostředí, která dle § 66 zákona. č 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny může zakázat činnost, která by mohla způsobit nedovolenou změnu obecně nebo zvláště chráněných území. Více informací o tomto institutu zde. Rovněž Vám navrhuji, aby jste založili občanské sdružení a pomocí něj v budoucnu efektivněji hájili své zájmy. Bohužel není možné, aby občané rozhodovali o životním prostředí a jeho úpravách úplně sami, avšak založením občanského sdružení budete moci přispívat ke kontrole činnosti orgánů státní správy a hájit zájmy přírody a krajiny. Budete moci požádat kterýkoliv orgán státní správy, aby Vás předem informoval o všech zásazích a jím zahajovaných řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny. Můžete potom jako účastníci řízení (v případech, kdy se zahajuje řízení) vznášet námitky a budete informování o průběhu řízení. Veškeré informace ohledně zakládání občanských sdružení a související problematiku naleznete na našich webových stránkách.
15.15. Solení silnic 27.1.2010, VZ Při provádění zimní údržby chemickou alternativou s použitím solí dochází k poškozování vegetace v okolí komunikace, která vede přes obec H. Údržbu provádí Správa silnic kraje. O vzniklé situaci jsme intervenovali na kraji, dále jsme podali stížnost na ČIŽP. Solení silnice způsobuje jednoznačně poškozování životního prostředí v rozsahu: vznik škod na soukromých dřevinách osázených na soukromých pozemcích vedle komunikace ohrožení vzrostlých lip osázených podél komunikace (jedná se dřeviny ve stáří nad 100 let, které svou korunou určitě ovlivňují životní prostředí v jejich okolí). Jak na Správě silnic, tak na ČIŽP bylo konstatováno, že zimní údržba je prováděná podle schváleného certifikátu a tudíž nemůže v žádném případě poškozovat životní prostředí. K Vašemu dotazu ohledně solení silnic a poškozování životního prostředí Vám sdělujeme následující. Obecně upravuje chemický posyp silnic vyhláška Ministerstva dopravy 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích. Podle § 44 se při výkonu zimní údržby v souladu se schváleným plánem zimní údržby použije taková dostupná technologie, která nejlépe vyhovuje místním podmínkám a pořadí důležitosti silnice 1. I. pořadí - udržuje se celá šířka a délka vozovky a. náledí a zbytková vrstva sněhu po pluhování o tloušťce menší než 3 cm se odstraňuje posypy chemickými rozmrazovacími materiály, b. náledí a kluzkost sněhové vrstvy při neúčinnosti chemických rozmrazovacích materiálů se zdrsňuje posypem zdrsňovacími materiály, 2. II. pořadí - shodné technologie jako v I. pořadí s tím, že v případě nutnosti se na silnicích
ponechávají uježděné sněhové vrstvy, které se zdrsňují posypem zdrsňovacími materiály. Posyp je možno provádět pouze na místech, kde si to vyžaduje dopravně technický stav komunikace (křižovatky, velká stoupání, ostré oblouky, zastávky linkové osobní dopravy), 3. III. pořadí - udržují se až po ošetření silnic I. a II. pořadí důležitosti v zásadě pluhováním a v místech, kde si to vyžádá dopravně technický stav komunikace se provádí posyp zdrsňovacími materiály. Plán zimní údržby a jeho obsah upravuje § 42 této vyhlášky. Pro účely plánu zimní údržby se silnice rozdělují podle pořadí důležitosti takto: a) I. pořadí - silnice I. třídy a dopravně důležité silnice II. třídy, b) II. pořadí - zbývající úseky silnic II. třídy nezařazené do I. pořadí a dopravně významné silnice III. třídy, c) III. pořadí - ostatní silnice III. třídy nezařazené do II. pořadí a udržované zpravidla jen pluhováním, d) neudržované - silnice, na nichž není provozována osobní linková doprava a na nichž není nutno pro jejich nepatrný dopravní význam vykonávat zimní údržbu. Na tuto skutečnost musí být uživatelé upozorněni způsobem stanoveným ve zvláštním předpise. O zpracování plánu zimní údržby pro místní komunikace rozhodují obce podle velikosti obce a dopravního významu místních komunikací. Pokud obce rozhodnou o zpracování plánu zajištění sjízdnosti místních komunikací I. až III. třídy, přihlédnou k tomuto pořadí důležitosti: a) I. pořadí - rychlostní a sběrné místní komunikace s hromadnou veřejnou dopravou a s linkovou osobní dopravou, příjezdové místní komunikace ke zdravotnickým zařízením a další významné místní komunikace, b) II. pořadí - sběrné místní komunikace nezařazené do I. pořadí a důležité obslužné místní komunikace, c) III. pořadí - ostatní obslužné místní komunikace, d) neudržované - místní komunikace, na nichž není třeba vykonávat zimní údržbu z důvodu dopravní bezvýznamnosti (na tuto skutečnost obec upozorní uživatele způsobem v místě obvyklým). Plán zimní údržby schvaluje Rada obce, bývá součástí nařízení o zajištění schůdnosti pozemních komunikací vydávaného podle § 27 odst. 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Solení je zakázáno podle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny pouze na území národních parků a chráněných krajinných oblastí. Podle tohoto zákona se ochranou přírody a krajiny podle rozumí dále vymezená péče státu a fyzických i právnických osob o volně žijící živočichy, planě rostoucí rostliny a jejich společenstva, o nerosty, horniny, paleontologické nálezy a geologické celky, péče o ekologické systémy a krajinné celky, jakož i péče o vzhled a přístupnost krajiny. Ochrana přírody a krajiny se zajišťuje mj. ochranou dřevin rostoucích mimo les (§ 2). Ochrana dřevin je následně specifikovaná v § 7. Dřeviny jsou chráněny podle tohoto ustanovení před poškozováním a ničením, pokud se na ně nevztahuje ochrana přísnější (§ 46 a 48) nebo ochrana podle zvláštních předpisů. Péče o dřeviny, zejména jejich ošetřování a udržování je povinností vlastníků. Domnívám se, že když je činnost silničního správního úřadu v souladu se zákonem, muselo by se prokázat, že kupř. porušil povinnosti vyplývající z plánu zimní údržby. Pokud by jejich činnost byla v souladu s tím to plánem a převážně právními předpisy, bude jen velmi obtížné zamezit této
činnosti. Česká inspekce životního prostředí Pokud se domníváte, že bylo solení provedeno nevhodným způsobem, je samozřejmě vhodné obrátit se na ČIŽP, která by měla prověřit, zda nedošlo k porušení povinností popř. poškození životního prostředí. Pokud však postup silničářů nebyl v rozporu se zákonem, zřejmě ČIŽP nebude konstatovat žádné pochybení. Soukromoprávní řešení Uvažovala jsem také nad tím, zda by bylo možné řešit věc žalobou na náhradu škody, popř. sousedskou žalobou. Vzhledem k tomu, že správa silnic nejspíše postupuje v souladu s právními předpisy, nemohl byste prokázat protiprávnost (což je obecně nutné u odpovědnosti za škodu) nebo v případě sousedské žaloby zásah, který přesahuje míru přiměřenou poměrům. Co se týče odpovědnosti za škodu, přichází jako jediná v úvahu tzv. odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností. Tu upravuje § 420a občanského zákoníku. Podle tohoto ustanovení každý odpovídá za škodu, kterou způsobí jinému provozní činností. Škoda je způsobena provozní činností, je-li způsobena i. činností, která má provozní povahu, nebo věcí použitou při činnosti, ii. fyzikálními, chemickými, popřípadě biologickými vlivy provozu na okolí, iii. oprávněným prováděním nebo zajištěním prací, jimiž je způsobena jinému škoda na nemovitosti nebo je mu podstatně ztíženo nebo znemožněno užívání nemovitosti. Odpovědnosti za škodu se ten, kdo ji způsobil, zprostí, jen prokáže-li, že škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu anebo vlastním jednáním poškozeného. Žalobce musí v průběhu soudního řízení prokázat to, co tvrdí. Musí přesvědčit soud, že jeho žalobní návrh je oprávněný. Žalovanému v podstatě postačí bránit se tvrzením, že žalobce neprokázal dostatečně, že právě on je za porušení žalobcových práv zodpovědný anebo že žalobce neprokázal, že k zásahu do jeho práv vůbec došlo (znečištění ovzduší je přiměřené poměrům, škoda na zdraví nevznikla nebo nevznikla z jednání žalovaného atd.). K prokázání svých tvrzení může žalobce použít v podstatě jakékoliv důkazy. Za důkaz může sloužit cokoliv, čím lze zjistit stav věci a prokázat svá tvrzení. Obvyklými důkazy v soudním řízení jsou: - znalecké posudky - svědecké výpovědi - vyjádření a listiny správních orgánů - ohledání místa a - výslech žalobce a žalovaného. Vzhledem k tomu, že Poradna EPS nemá dostatečné zkušenosti s judikaturou a výkladem v oblasti občanského práva a náhrad škody, doporučuji Vám, abyste se obrátil na advokátní kancelář, která by se touto problematikou zabývala. Seznam advokátů najdete na www.cak.cz. 16. OCHRANA PŮDY 16.1. Mytí auta na sídlišti 10.3.2010, VH Dobrý den, ráda bych se informovala, zda je trestné umývat auta na sídlišti. Dotyčná osoba nereaguje ani na naše domluvy, ani na policejní hlídky. A dále si zvesela vozí auta z Německa a před domem jej mydlí a omývá vodou.
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen TZ) skutkovou podstatu, která by přímo odpovídala Vámi popsané situaci neobsahuje, tudíž se přímo takto o trestný čin nejedná. Za splnění určitých dalších okolností, ale o trestný čin jít může, případně se může jednat o přestupek. Váš dotaz je velmi obecný a bohužel z něj nevyčtu přesně k jakému porušení zde mohlo dojít. Pokusila jsem však zohlednit několik možných situací, které by Vám mohly pomoci při řešení Vašeho problému. 1. Trestní zákoník O trestný čin by se mohlo jednat pouze za situace, že by soused auta umýval například na trávníku a znečištěná voda (obsahující nejen saponát, ale také ropné látky) by vsakovala do půdy. Zde by se dalo uvažovat o aplikaci ustanovení § 293 TZ, který upravuje poškození či ohrožení životního prostředí (úmyslné) resp. § 294 TZ, které obsahuje stejnou skutkovou podstatu, ovšem z nedbalosti. Zde je však k naplnění skutkové podstaty třeba určité intenzity zásahu. Tato intenzita je dána vymezením území (musí se jednat např. o zvláště chráněné území, evropsky významnou lokalitu, ptačí oblast, …, popř. větší území mimo tyto lokality) a dále musí dojít k ohrožení společenstva nebo populace volně žijících živočichů nebo planě rostoucích rostlin. Nedomníváme se však, že by ve Vašem případě k takovému ohrožení došlo a tudíž, že by se dané jednání dalo kvalifikovat jako trestný čin. 2. Zákon o přestupcích Pokud se podíváme do zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, nalezneme zde v ustanovení § 47 odst. 1 písm. d) následující: ,,Přestupku se dopustí ten, kdo znečistí veřejné prostranství, veřejně přístupný objekt nebo veřejně prospěšné zařízení anebo zanedbá povinnost úklidu veřejného prostranství.“ Mytí auta by se za znečišťování veřejného prostranství zajisté považovat dalo, zejména pokud soused používá nejrůznější mycí prostředky a přípravky. Za tento přestupek je možno uložit dle odst. 2 výše zmíněného ustanovení pokutu až do výše 20.000,- Kč. Jelikož při mytí auta unikají nejrůznější látky, které mohou vsakovat do půdy resp. pak dále do podzemních vod, dalo by se uvažovat i o aplikaci ustanovení § 34 zákona o přestupcích, který říká, že: ,,Přestupku se dopustí ten, kdo vypustí odpadní nebo důlní vody do vod povrchových nebo podzemních, popřípadě do kanalizace, v rozporu s vodním zákonem.“ Za tento přestupek je pak možno uložit pokutu do 50.000,- Kč. Pokud, jak píšete v dotazu, policie koná na sídlišti hlídky a souseda při mytí auta přistihla, měla by správně postupovat tak, že by sepsala záznam a věc postoupila k řešení ve správním řízení, ve kterém by se o tom, zda byl či nebyl spáchán přestupek rozhodlo. V případě, kdy tak nečiní můžete policii zavolat i vy s tím, že se domníváte, že soused páchá některý z výše zmíněných přestupků. Případně celou situaci zdokumentovat (např. fotograficky) a podat podnět na policii nebo obecní úřad k zahájení šetření, zda byl spáchán přestupek. 3. Obecně závazná vyhláška obce Řešení situace může poskytnout také obecně závazná vyhláška obce, která by zakazovala znečišťování veřejného prostranství nebo by stanovovala také určité parametry ochrany přírody. Za její porušení lze také stanovit sankce. Zkuste si tedy zjistit, zda Vaše obec podobnou vyhlášku nevydala. 4. Občanský zákoník V úvahu by také mohla připadat žaloba v občanskoprávním řízení. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ) v § 127 uvádí tzv. generální klauzuli sousedských práv. Kdy podle tohoto ustanovení: ,,Vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména nesmí ohrozit sousedovu
stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo úpravami stavby na něm zřízené bez toho, že by učinil dostatečné opatření na upevnění stavby nebo pozemku, nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi, nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na sousedící pozemek a nešetrně, popřípadě v nevhodné roční době odstraňovat ze své půdy kořeny stromu nebo odstraňovat větve stromu přesahující na jeho pozemek.“ Slovo zejména ve druhé větě znamená, že skutkové podstaty dále uvedené jsou pouze demonstrativním výčtem a že za předpokladu, že bude naplněna věta první, tedy bude Vás svým počínáním obtěžovat nad míru přiměřenou poměrům, musí se takového jednání zdržet. Předtím však, než samotnou žalobu podáte bych se na Vašem místě poradila s právníkem, kterému byste podrobně popsala situaci a on by měl správně zhodnotit Vaše šance na úspěch v řízení. 17. OCHRANA VOD 17.1. Znečištění vodoteče a rybníků 14. 5. 2010, VZ Jsem vlastníkem 4 na sebe navazujících rybníků. Tyto jsem v minulosti s pomocí dotací nechal vyčistit a zrekonstruovat. V loňském roce se však voda v rybnících zkazila sinicemi. Dříve tato situace nikdy nenastala, což podle mého názoru odpovída skutečnosti, že došlo k znečištění přitékající vody a to zejména o dusíkaté a fosforečné látky. Vodoteč, která přivádí vodu do těchto rybníků protýká lesy a loukami, částečně v blízkosti dvou malých vesnic z vedlejšího katastru. Zjistil jsem, že cca 3 km proti proudu vodoteče bylo postaveno "sídliště" řadových domků, zde je cca 20-30 nezkolaudovaných domů obýváno a odpad z těchto obydlených domů je sveden do "čističky". Tato však nikdy nebyla postavena, takže se vlastně jedná o nezpevněnou jámu v zemi do které ustí odpadní potrubí, tato jáma je plná odpadní vody, která se vsakuje do země a někdy přetéká okraj této jámy. Tato jáma je cca 15 metrů od vodoteče. Domnívám se, že znečištění vody v potoce může být způsobeno právě průsakem těchto odpadních vod. Jak mám postupovat, abych dosáhl nápravy? Váš dotaz se týká především problematiky upravené vodním zákonem č. 354/2001 Sb. a samozřejmě kvůli nezkolaudovaným domkům také stavebním zákonem č. 183/2006 Sb. Nejdříve se budu věnovat vodnímu zákonu a potom kolaudaci. Za odpadní vody považuje vodní zákon podle § 38 vody použité v obytných, průmyslových, zemědělských, zdravotnických a jiných stavbách, zařízeních nebo dopravních prostředcích, pokud mají po použití změněnou jakost (složení nebo teplotu), jakož i jiné vody z nich odtékající, pokud mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod. Vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo dokonce podzemních je tzv. nakládání s vodami a je k němu třeba povolení vodoprávního úřadu. V každém případě můžete pro jistotu ověřit dotazem u příslušného vodoprávního úřadu, zda neexistuje pro nádrže takové povolení. Nápravná opatření řeší § 42 vodního zákona. Podle něj k odstranění následků nedovoleného vypouštění odpadních vod uloží vodoprávní úřad nebo Česká inspekce životního prostředí tomu, kdo porušil povinnost k ochraně povrchových nebo podzemních vod (dále jen "původce"), povinnost provést opatření k nápravě závadného stavu. Náklady na provedení opatření k nápravě nese ten, jemuž bylo opatření k nápravě uloženo. Pokud ten, komu byla uložena opatření, je neplní a hrozí nebezpečí z prodlení, zabezpečí opatření k nápravě vodoprávní úřad nebo Česká inspekce životního prostředí na náklady původce. Za původce závadného stavu se považuje ten, kdo závadný stav způsobil. Ve Vašem případě podle mého názoru sice nejde o přímé vypouštění odpadních vod do vod podzemních, protože jde spíš o to, že domy nemají čističky a dochází hlavně k průsakům a případnému přetékání nádrže. Domnívám se ale, že by mělo jít uvedené ustanovení o opatřeních k nápravě použít, ale bohužel nemám praktickou zkušenost. Doporučuji Vám, abyste se v každém případě obrátil s podnětem na Českou inspekci životního prostředí a také na vodoprávní úřad a
žádal prošetření závadného stavu. Vodní zákon řeší částečně i problém staveb bez čistíren odpadních vod. Podle jeho § 5 odst. 3 jsou při provádění staveb nebo jejich změn nebo změn jejich užívání stavebníci povinni podle charakteru a účelu užívání těchto staveb zabezpečit stavby zásobováním vodou a odváděním, čištěním, popřípadě jiným zneškodňováním odpadních vod z nich v souladu s vodním zákonem. Stavební úřad nesmí bez splnění těchto podmínek vydat stavební povolení nebo rozhodnutí o dodatečném povolení stavby nebo rozhodnutí o povolení změn stavby před jejím dokončením, popřípadě kolaudační souhlas ani rozhodnutí o změně užívání stavby. Doporučuji Vám proto, abyste se obrátil na příslušný stavební úřad a vyžádal si informace o tom, na základě jakých podkladů byla těmto domům vydána stavební povolení, resp. i o tom, jak je možné, že jsou obývány bez kolaudačního souhlasu. Podrobnější informace o tom, jak žádat o informace na úřadech najdete případně zde: http://www.eps.cz/cz2214306pg/programy/ Na základě těchto informací Vám doporučuji podat podnět k zahájení řízení o nařízení odstranění stavby. To upravuje stavební zákon v § 129 stavebního zákona. Podle něj stavební úřad nařídí vlastníku stavby, popřípadě s jeho souhlasem jiné osobě, odstranění stavby: a) která svým závadným stavem ohrožuje život a zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost, životní prostředí anebo majetek třetích osob a její vlastník přes rozhodnutí stavebního úřadu ve stanovené lhůtě neodstranil závadný stav stavby; jde-li o stavbu nebo zařízení, které jsou kulturní památkou, postupuje se podle zvláštního právního předpisu, b) prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného tímto zákonem anebo v rozporu s ním, nebo Stavbu, která byla provedena bez povolen lze dodatečně povolit, pokud stavebník nebo její vlastník prokáže, že a) není umístěna v rozporu se záměry územního plánování, zejména s územně plánovací dokumentací a s územním opatřením o stavební uzávěře nebo s územním opatřením o asanaci území, b) není prováděna či provedena na pozemku, kde to zvláštní právní předpis zakazuje nebo omezuje, c) není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem. U stavby prováděné či provedené bez rozhodnutí stavebního úřadu anebo v rozporu s ním, stavební úřad zahájí řízení o jejím odstranění. Pokud půjde o stavbu postavenou bez příslušných povolení a budou splněné výše uvedené podmínky, může stavebník nebo vlastník požádat o její dodatečné povolení. Současně musí předložit podklady ve stejném rozsahu jako k žádosti o stavební povolení. Pak stavební úřad vede obvyklé řízení o podané žádosti. Domnívám se, že byste měl jako dotčený vlastník být účastníkem příslušných řízení a můžete tak kontrolovat, zda jsou splněny všechny požadavky. Podrobnosti o územním a stavebním řízení najdete v manuálu Od územního rozhodnutí po stavební povolení, http://www.zelenykruh.cz/dokumenty/brozura-stavby-2-vydani-2008-sestava1.pdf Také se domnívám, že byste popř. mohl požadovat po vlastnících domů náhradu škody v civilním soudním řízení. V tom případě byste ale musel prokázat příčinnou souvislost mezi vzniklou škodou a tím, že docházelo k nepovolenému vypouštění odpadních vod z domků. Domnívám se, že by to mělo být na základě znaleckého posudku reálné. Pokud byste se pro soudní spor rozhodl, dovoluji si doporučit, abyste si našel advokáta, protože se může jednat o komplikovanější záležitost. Poradna EPS Vám bohužel nemůže poskytnout toto zastupování, protože poskytujeme jenom základní právní poradenství, příp. vzory a podob. a nezastupujeme před soudy. 17.2. Výstavba v místě zdroje pitné vody 20.8.2010, EP
Na místě plánované logistické stavby se nachází významný zdroj pitné vody, který již nyní (kvůli výstavbě) není využíván a bylo zrušeno i jeho ochranné pásmo. Vodní zdroj a jeho ochranné pásmo není vymezeno v územním plánu. V současné době již ochranné pásmo neexistuje, neboť jej vodoprávní úřad zrušil z důvodu zrušení povolení nakládání s vodami na užívání jako zdroj pitné vody. Zatím byla vypracována EIA. EIA se s existencí vodního zdroje nevypořádává a odbývá ji pouhým konstatováním, že jej nemůže vzít v potaz, neboť bylo zrušeno povolení k nakládání s vodami. Lze nějak napadnout územní plán, přestože byl a) vydaný před 10 lety, b) nyní už je nejspíš v souladu se skutečným stavem, c) dá se zrušit jen v té části, že tam ve skutečnosti je vodní zdroj? Je porušením vodního zákona, pokud úřad v územním řízení nevezme v potaz, že sice už neexistuje povolení k nakládání s vodami, ale ložisko vodního zdroje pod zemí pořád je? Dá se plánované zahájení výstavby napadat ještě nějak jinak než v rámci územního řízení? A dá se pomocí vodního zákona mimo územní řízení zamezit stavbě (např. znovu tam vyhlásit ochranné pásmo vodního zdroje, s tím, že bylo zrušeno nezákonně)? Nejprve bych se ráda vyjádřila k otázce, zda je povinnost uvádět v územních plánech přítomnost ochranného pásma vodního zdroje. Právní úprava územních plánů je obsažena v zákoně 183/2006 Sb. (stavební zákon)19. § 43 odst. 6 uvádí, že náležitosti obsahu územního plánu a obecné požadavky na využívání území stanoví prováděcí právní předpis. Tímto prováděcím předpisem je vyhláška č.500/2006 Sb. (o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti), obsah zadání územního plánu je pak uveden v příloze č.6 k této vyhlášce. Z této přílohy se však dozvíme pouze příkladný výčet náležitostí pro zadání územního plánu, pravidelné náležitosti stanoveny nejsou. Proto lze říct, že neuvedení ochranného pásma vodního zdroje v územním plánu není v rozporu se zákonem. Z toho tedy vyplývá, že ochranné pásmo nemusí být dle zákona v územním plánu vymezeno. Ze zákona je uvedení ochranného pásma vodního zdroje povinné pouze v katastru nemovitostí (§ 20 odst. 2 zákona č. 254/2001 Sb., vodní zákon). Je však žádoucí, aby údaje uvedené v územním plánu byly pokud možno v co největším souladu se skutečným stavem. Uvedení údajů v územním plánu do souladu se skutečným stavem přitom nijak nebrání skutečnost, že územní plán byl vydán již před 10 lety. Pokud máte za to, že územní plán není v souladu se skutečným stavem (tj. není v něm uveden vodní zdroj), můžete podat k obecnímu zastupitelstvu žádost o změnu územního plánu podle stavebního zákona (č. 183/2006). V případě změny územního plánu se dle § 55 odst.2 postupuje obdobně podle § 43 až 46 a § 50 až 54 a přiměřeně podle § 47 až 49. To v praxi znamená, že jednotlivé kroky jsou v podstatě stejné, jako při schvalování nového územního plánu. § 45 stavebního zákona navíc stanoví, že pokud je pořízení změny územního plánu vyvoláno výhradní potřebou navrhovatele, může obec podmínit její pořízení částečnou nebo úplnou úhradou nákladů na její zpracování a na mapové podklady navrhovatelem. Upozorňujeme Vás ale na fakt, že zastupitelstvo má právo Vaší žádost z jakéhokoli důvodu odmítnout. Je také možné podat návrh na zrušení části územního plánu v části týkající se ochranného pásma - § 101a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní hovoří jak o zrušení opatření obecné povahy (jímž územní plán je- § 188 odst. 4 stavebního zákona), tak o zrušení jeho části. Za situace, kdy údaje v územním plánu souhlasí se skutečným stavem, však takto postupovat není možné (resp. lze požadovat uvedení vodního zdroje, nikoli však ochranného pásma). K možnostem obnovení ochranného pásma se vyjádříme níže. Pokud jde o konstatování ve stanovisku EIA (proces EIA je upraven zákonem č.101/2001 Sb.), podle kterého vodní zdroj neexistuje a není možné se k němu tedy ani vyjadřovat, je třeba jej hodnotit jako nesprávné. Vodní zákon (zákon č. 254/2001 Sb.) v § 2 odst. 8 definuje vodní zdroj takto: „Vodním zdrojem jsou povrchové nebo podzemní vody, které jsou využívány nebo které mohou být využívány pro uspokojení potřeb člověka, zejména pro pitné účely.“ S povolením 19
Územní plány vydané před účinností tohoto zákona musejí být uvedeny do souladu s jeho požadavky nejpozději do roku 2015 - § 188 stavebního zákona. Vycházíme tedy rovnou z úpravy v novém stavebním zákoně.
nakládání s vodami nemá tedy existence vodního zdroje nic společného. A jak jste sám správně uvedl, tak není ani rozhodné, zda je vodní zdroj ve skutečnosti využíván k uspokojení potřeb člověka nebo není. Důležité je, zda by potenciálně využíván být mohl – a to by, jak vyplývá z uvedených informací, mělo být možné. Proto tvrzení, že vodní zdroj neexistuje, není pravdivé a EIA se s existencí vodního zdroje podle našeho názoru měla vypořádat. Z nám dostupných informací KÚ na začátku června vydal kladné stanovisko EIA ke stavbě logistického centra. Občanské sdružení „Z.“ proto podalo žalobu ke krajskému soudu o přezkoumání stanoviska k záměru „L.“ Je tedy možné, že EIA bude muset být přepracována. Pochybení při zpracovávání EIA můžete také uplatnit v rámci námitky v územním řízení. Další informace o proceduře EIA najdete případně na našich stránkách http://www.eps.cz/cz2139527pp/pravni-poradna/. Na existenci vodního zdroje by měl především v územním řízení upozornit vodoprávní úřad jako tzv. dotčený orgán, který bude podávat závazné stanovisko. Z našeho rozhovoru vyplynulo, že vzhledem ke vztahům na tomto řadě takový postup nelze předpokládat. Jako účastník územního řízení tedy můžete v rámci námitek uplatnit veškeré výhrady vůči postupu vodoprávního úřadu, jestliže na existenci vodního zdroje neupozorní a nebdue požadovat jeho ochranu. Ve vodním zákoně se nám podařilo dohledat ustanovení, podle něhož správci povodí a jiné odborné subjekty pověřené MZ a MŽP jsou povinny vést aktualizovanou evidenci zachycující vodní zdroje, které se využívají jako zdroje pitné vody nebo se u nich také využití předpokládá. Tato evidenci má pak sloužit jako podklad pro správní řízení (§ 21 vodního zákona). Není nám však bohužel známo, které orgány nebo osoby tuto agendu vykonávají v praxi a zda mohou mít vliv na územní řízení. Povinnost vést aktualizovanou evidenci by však dle našeho názoru mohla eliminovat nedostatky způsobené zaládáním rozhodnutí na starých a neaktuálních podkladech (20 let stará studie, o níž jste hovořil). Pokud jde o ochranné pásmo vodního zdroje, které je opatřením obecné povahy, lze je podle § 30 vodního zákona zrušit buď: a) tehdy, pokud odpadl důvod ochrany (§ 30 odst. 9) b) nebo ze závažných důvodů (§ 30 odst. 1). Vzhledem k tomu, že podle § 30 odst. 1 je důvodem ochrany existenci vodního zdroje, který je využívaný nebo využitelný pro zásobování pitnou vodou, dovozujeme, že není možné, aby zrušením povolení k nakládání s vodami odpadl důvod ochrany. Zrušení ochranného pásma tedy mohlo legálně proběhnout pouze v případě závažných důvodů. Výstavba logistického centra přitom dle našeho názoru za takový závažný důvod považovat nelze. Je tedy možné, že zrušení ochranného pásma proběhlo v rozporu s právem. V takovém případě je možné podat podle § 94 zákona č, 500/2004 Sb., správní řád orgánu nadřízenému tomu, který o zrušení rozhodl, podnět k přezkumu (vzor přikládám), popř. lze orgánu, který o zrušení rozhodl, podat stížnost (také přikládám). Není nám známo, jakou formou se ochranné pásmo ruší (např. zda jde o rozhodnutí), podnět k přezkumu i stížnost by však mělo být možné podat vždy. Pokud daný dokument, kterým bylo ochranné pásmo zrušeno, máte k dispozici, můžete nám je zaslat, abychom mohli upřesnit naši odpověď. Existuje také možnost obrátit se na Českou inspekci životního prostředí. Ta má podle § 66 zákona č, 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny pravomoc stanovit podmínky pro určitou činnost nebo ji zakázat, jestliže hrozí nedovolená změna části přírody. ČIŽP může azsáhnout i v případě, kdy je nějaká činnost již výslovně povolena. Takového rozhodnutí se však nelze domoci, záleží na uvážení ČIŽP. ČIŽP je ve vodním zákoně přímo uvedena jako orgán dozor nad ochranou vodních zdrojů (§ 112 odst. 1 písm. a) bod 5.). Nelze tedy vyloučit, že by takové rozhodnutí vydala. Poslední z Vašich dotazů směřoval k tomu, zda se dá opomenutí vodního zdroje napadat ještě nějak jinak než v rámci územního řízení, či zda je možné pomocí vodního zákona mimo územní řízení zamezit stavbě (např. znovu vyhlásit ochranné pásmo vodního zdroje). Zabývali jsme se také otázkou , zda existuje pravomoc vodoprávního přadu, ČIŽP nebo jiného úřadu zakázat stavbu pro
porušení ustanovení vodního zákona. Až na výše uvedenou možnost pokusit se zvrátit zrušení ochranného pásma se nám však ve vodním zákoně jiný způsob ochrany nepodařilo najít. Pokud tedy shrnu výše uvedená doporučení, je možné: a) podat podnět k přezkumu (popř. stížnost) ve smyslu napadení rozhodnutí o zrušení ochranného pásma vodního zdroje, neboť zrušením povolení nakládání s vodami vodní zdroj nezanikl a měl by být nadále chráněn b) podat návrh na změnu nebo zrušení části územního plánu (v okamžiku, kdy ochranné pásmo bude opět vyhlášeno) c) účastnit se územního řízení a namítat nejen veškeré skutečnosti, které výstavbou zasahují do Vašich vlasnických práv, ale také se ohradit proti neúplným stanoviskům dotčených orgánů a stanoviska EIA d) obrátit se s podnětem na ČIŽP jako na orgán dozoru nad ochranou vodních zdrojů a požádat o rozhodnutí ve smyslu § 66 zákona o ochraně přírody a krajiny. Až na účast v územním řízení jde pouze o nepřímé právní nástroje, kterým úřady nejsou povinny vyhovět, efektivnější nástroje se nám však nepodařilo dohledat. 17.3. Vyrovnání za znehodnocenou vodu 30.7.2010, JK Voda v naší studni byla znehodnocena intenzivním solením přilehlé pozemní komunikace, v důsledku čehož se již nedá používat jako pitná. Bylo mi tedy doporučeno napojit se na veřejný vodovod. Považovala bych za spravedlivé, kdyby mi Ředitelství silnic a dálnic vybudování přípojky i trvalé bezplatné užívání této vody zajistilo, nejsou k tomu však ochotni. Je možné toto po ŘSD požadovat? V zásadě jsou možné dva způsoby postupu. Prvním je cesta veřejnoprávní - cesta správní, která spočívá na podáních ke správním úřadům a vyžaduje jejich kvalifikovanou reakci. Důležitými zákony jsou ve Vaší situaci především zákon č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon), zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. Druhou možností je cesta soukromoprávní, což by v tomto případě znamenalo obrátit se na civilní soud s žalobou. Nejdůležitějším zákonem zde je zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. V následujícím textu Vám jednotlivé možnosti blíže vysvětlím. I. Cesta veřejnoprávní Postup podle vodního zákona Na základě ustanovení § 42 vodního zákona jsou vodoprávní úřady (zde obecní úřady obcí s rozšířenou působností) a Česká inspekce životního prostředí povinny ukládat původcům opatření k nápravě k odstranění následků závadného stavu, tj. nedovoleného vypouštění odpadních vod, nedovoleného nakládání se závadnými látkami nebo havárií. Právě tak mají ukládat opatření k zajištění náhradního odběru vod, pokud to vyžaduje povaha věci. V případě, že původce závadného stavu neplní uložená opatření, musí podle vodního zákona zabezpečit opatření k nápravě vodoprávní úřad nebo Česká inspekce životního prostředí na náklady původce. Ve Vašem případě se jedná o nakládání se závadnými látkami, které § 39 zákona o vodách definuje jako látky, které nejsou odpadními ani důlními vodami a které mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod (což je i sůl používaná k solení silnic v zimním období). Podle tohoto ustanovené musí každý, kdo zachází se závadnými látkami, učinit přiměřená opatření, aby nevnikly do povrchových nebo podzemních vod a neohrozily jejich prostředí. Pokud proto dojde ke vzniku závadného stavu, může se každý obrátit na tyto orgány s podnětem,
aby z moci úřední uložily nápravná opatření. Správní orgány jsou povinny přijímat podněty k tomu, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední. Tento podnět se podává podle § 42 správního řádu. V souladu s tímto ustanovením platí, že pokud podatel podnětu chce, aby jej správní orgán informoval ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy podnět obdržel, že řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední, popřípadě že podnět postoupil příslušnému správnímu orgánu, musí o to v podnětu požádat. Jestliže správní orgán, kterému byl podnět adresován, sám řízení nezahájí / opatření k nápravě neuloží, můžete se obrátit na jeho nadřízený správní orgán, tj. v případě vodoprávního úřadu: obce s rozšířenou působností na krajský úřad, v případě České inspekce životního prostředí na Ministerstvo životního prostředí, a dát mu podnět k postupu podle § 80 správního řádu. Na základě § 80 učiní opatření proti nečinnosti nadřízený správní orgán v takovém případě, že příslušný správní orgán sám nezahájil řízení z moci úřední ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se o skutečnostech odůvodňujících jeho zahájení dozvěděl. Jestliže správní orgány postupují podle Vás nezákonně, zkuste se proto obrátit na veřejného ochránce práv (ombudsmana), jak je to popsáno níže. Můžete také zkusit postupovat podle zákona o předcházení ekologické újmě a o její nápravě. Postup podle zákona o předcházení ekologické újmě a o její nápravě Na základě zákona o předcházení ekologické újmě a o její nápravě (zákon o ekologické újmě) je možné domáhat se nápravy ekologické újmy na povrchových nebo podzemních vodách, v případě, že byla tato újma způsobena provozní činností uvedenou v příloze č. 1 k tomuto zákonu. V této příloze je mezi provozní činnosti pod bodem 9 zařazeno i zacházení se závadnými látkami podle zvláštního právního předpisu. Zvláštním právním předpisem je v tomto případě § 39 zákona o vodách, který definuje závadné látky jako látky … které mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod (viz výše), což je i Váš případ. Podle ustanovení § 2 písm. a) bodu 2 zákona o ekologické újmě se ekologickou újmou na povrchových nebo podzemních vodách rozumí: nepříznivá měřitelná změna na podzemních nebo povrchových vodách nebo měřitelné zhoršení jejich funkcí, které má závažný nepříznivý účinek na ekologický, chemický nebo množstevní stav vody nebo na její ekologický potenciál Domnívám se, že tento zákon by šel aplikovat právě ve Vaší situaci. Jeho aplikace však může být problematická, protože podmínky jsou nastaveny poměrně přísně. Přesto můžete podle něj zkusit postupovat. Na základě § 8 zákona o ekologické újmě má řízení o uložení preventivních opatření nebo nápravných opatření zahájit příslušný správní orgán z moci úřední, jakmile se dozví o skutečnosti, která nasvědčuje tomu, že mohlo dojít k ekologické újmě nebo pokud bezprostředně hrozí její vznik. Rozdíl oproti postupu podle zákona o vodách spočívá mimo jiné v tom, že řízení podle zákona o ekologické ujmě je vedle toho možné zahájit rovněž na žádost fyzické nebo právnické osoby, která je ekologickou újmou dotčena nebo u níž je takové dotčení pravděpodobné. Zatímco v případě „podnětu“ není na zahájení řízení právní nárok, v případě „žádosti“ je řízení zahájeno automaticky dnem, kdy žádost dojde věcně a místně příslušnému úřadu. V důsledku toho je pak možné domáhat se, aby správní orgán vydal ve lhůtě rozhodnutí, a v případě, že je žádost zamítnuta se proti takovému negativnímu rozhodnutí odvolat nebo jej napadnout správní žalobou. Žádost musí být doložena relevantními informacemi a údaji, ze kterých je patrné, že došlo k ekologické újmě nebo taková újma bezprostředně hrozí. Příslušným správním orgánem je Česká inspekce životního prostředí (resp. správy národních parků
nebo chráněných krajinných oblastí na těchto územích). Veřejný ochránce práv Pokud se domníváte, že správní úřady (např. vodoprávní úřad, Česká inspekce životního prostředí, Ministerstvo životního prostředí) neplní své povinnosti (poté, co se na ně obrátíte) a jsou nečinné, můžete se zkusit obrátit na veřejného ochránce práv. V souladu s ustanovením § 1 zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, působí ochránce k ochraně osob před jednáním správních úřadů, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod. Pokud se rozhodnete obrátit se na ochránce s podnětem k prošetření postupu správních orgánů, musí takový podnět podle § 11 zákona o Veřejném ochránci práv obsahovat: a) vylíčení podstatných okolností věci (§ 10 odst. 1), včetně sdělení, zda věc byla předložena také jinému státnímu orgánu, popřípadě s jakým výsledkem, b) označení úřadu, popřípadě jméno a příjmení nebo jiné údaje o totožnosti osoby, jíž se podnět týká, c) doklad o tom, že úřad, jehož se podnět týká, byl neúspěšně vyzván k nápravě, d) jméno, příjmení a bydliště, u právnické osoby název, sídlo a osoby oprávněné jejím jménem jednat, toho, kdo podnět podává ("stěžovatel"). Pokud se podnět týká rozhodnutí, musí stěžovatel přiložit jeho stejnopis. V souladu s ustanovením § 12 zákona o Veřejném ochránci práv ochránce podnět odloží, jestliže věc, které se podnět týká, nespadá do jeho působnosti anebo se netýká osoby, která podnět podala, a může jej odložit, pokud a) náležitosti podle § 11 nebyly doplněny ani ve stanovené lhůtě, b) je zjevně neopodstatněný, c) od právní moci rozhodnutí nebo od opatření či události, kterých se podnět týká, uplynula v den doručení podnětu doba delší jednoho roku, d) věc, které se podnět týká, je projednávána soudem nebo již byla soudem rozhodnuta, nebo e) jde o podnět ve věci, která již byla ochráncem přešetřena (§ 17 a 18) a opakovaný podnět nepřináší nové skutečnosti. II. Cesta soukromoprávní Náhrada škody Na základě § 420a občanského zákoníku se můžete u soudu domáhat náhrady škody, která Vám znečištěním studny vznikla. Podle tohoto ustanovení každý odpovídá za škodu, kterou způsobí jinému provozní činností, provoz silnic - jejich solení v zimním období -přitom spadá pod termín provozní činnost („Škoda je způsobena provozní činností, je-li způsobena … fyzikálními, chemickými, popřípadě biologickými vlivy provozu na okolí ...“). Původce škody se může zprostit odpovědnosti, pouze pokud prokáže, že škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu anebo vlastním jednáním poškozeného. To však zřejmě není Váš případ. Jako žalobce domáhající se náhrady škody byste naopak musela prokázat, že škoda vznikla a že vznikla právě v důsledku provozní činnosti (např. rozbory látek ze studny, vyjádření ŘSD ze společných jednání apod.) Na rozdíl od zákona o vodách nebo zákona o předcházení ekologické újmě a o její nápravě, však je
při náhradě škody podle občanského zákoníku dávána přednost náhradě v penězích. Podle ustanovení § 442 občanského zákoníku se škoda hradí v penězích; pouze v případě, že o to poškozený požádá a zároveň je to možné a účelné, se hradí škoda uvedením do předešlého stavu. Pokud byste se rozhodla pro podání žaloby na náhradu škody, doporučila bych Vám obrátit se na advokáta. Advokáta si můžete vybrat na stránkách České advokátní komory: www.cak.cz. 17.4. Únik kalů z čistírny odpadních vod 9.7.2010, HP Z čistírny odpadních vod společnosti M. opakovaně vytékají odpadní vody a kaly. Když jsem na tuto skutečnost upozornil jako vedoucí ČOV, byl jsem propuštěn. Nevyčištěná voda v potoce pění, zapáchá, kalí, barví. Je možnost ustavit permanentní kontrolu, která by hlídala dodržení limitů uvedených v rozhodnutí o povolení vypouštění odpadních vod? Tyto limity jsou silně překračovány. Píšete, že Vašim cílem je, aby na ČOV byla ustanovena kvalifikovaná 24 hodinová obsluha, která zajistí kvalitu vypouštěné vody dle rozhodnutí. Podle našeho názoru není v zásadě možné právní cestou dosáhnout přímo ustanovení takové obsluhy. Pokud je nám známo, žádný právní předpis ani rozhodnutí neukládá M. přímo právní povinnost ustanovit na ČOV non stop obsluhu. M. má pouze právní povinnost dodržovat limity povolené v rozhodnutí. Proto je, dle našeho názoru, možné pouze požadovat dodržování těchto limitů. Je několik možností: 1) Je možné se podnětem obrátit na Českou inspekci životního prostředí (dále ČIŽP). Tato instituce má řadu pravomocí, jak zabránit poškozování životního prostředí. Patrně nejvýznamnější je pravomoc zakotvená v §66 zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. §66: Orgán ochrany přírody je oprávněn stanovit fyzickým a právnickým osobám podmínky pro výkon činnosti, která by mohla způsobit nedovolenou změnu obecně nebo zvláště chráněných částí přírody, popřípadě takovou činnost zakázat.
Z uvedeného plyne, že ČIŽP může M. nově stanovit podmínky provozu, provoz omezit nebo i zcela zakázat. Další významnou pravomocí ČIŽP je možnost ukládat pokuty dle §116 vodního zákona 254/2001 Sb. za porušení podmínek povolení. 2) Pravomoc ukládat pokuty dle §116 vodního zákona 254/2001 Sb. má i úřad obce s rozšířenou působností v jehož územním obvodu k porušování právních povinností dochází. 3) Krajním právním prostředkem zjednání nápravy je posouzení, zda se nejedná o trestný čin. Trestněprávní úprava se letos změnila. Jak starý trestní zákon 140/1961 Sb., tak nový trestní zákoník 40/2009 Sb., obsahují několik skutkových podstat postihujících poškozování životního prostředí. Je tedy na zváženou, zda v této věci nepodat trestní oznámení. Podle českého práva mohou být trestně odpovědné pouze fyzické osoby. Trestní oznámení tedy může směřovat pouze proti vedení a pracovníkům právnické osoby M. a nikoli proti samotné M. 4) Poslední možností, kterou se nám podařilo vypátrat a která se možná nejvíce blíží Vašemu cíli, je tzv. převzetí provozu dle §59 odst.3 vodního zákona 254/2001 Sb.: Vyžaduje-li to veřejný zájem a jestliže ten, kdo je k tomu povinen, tyto povinnosti řádně neplní a nezjednal-li nápravu ve stanovené lhůtě, vodoprávní úřad může rozhodnout, že jiná osoba přejímá na dobu nezbytné potřeby provoz nebo údržbu vodních děl. Tento provoz a údržbu obstarává určená osoba na náklady toho, kdo byl povinen tyto povinnosti plnit; není-li taková osoba, nese tyto náklady stát.
Dle §55 odst.1 písm.c) je ČOV vodním dílem, takže §59 odst.3, který stanoví povinnosti vlastníků vodních děl, by měl být aplikovatelný. Jako vodoprávní úřad by zde patrně vystupoval Krajský úřad a rozhodnutí by záviselo čistě na něm. Vy můžete v tomto směru podat pouze neformální podnět. Jak patrno, převzetí provozu musí předcházet marné uplynutí lhůty ke zjednání nápravy. Pro všechny možnosti tedy platí, že vy můžete k příslušnému úřadu poslat podnět k uskutečnění kroků (udělení pokuty atp.).
17.5. Silnice a kanalizace 25.2.2010, VZ V poslední době jsme ve sporu se správními orgány ohledně povolování takzvaných dešťových kanalizací, které slouží pro odvodnění komunikací. Takzvané proto, protože se vozovky v zimě solí a voda z nich odtékající tak naplňuje požadavky vodního zákona § 38 o odpadních vodách. Tyto kanalizace povoluje odbor dopravy nebo dokonce obecný stavební úřad. My ale tvrdíme, že ve stádiu povolení stavby se nemůže jednat o "součást" komunikace. Komunikace se musí nejprve postavit a po kolaudaci se rozhodnutím zařadí do kategorie dálnice, silnice, místní komunikace a teprve potom může mít i součásti ve smyslu zákona o pozemních komunikacích. Navíc tvrdíme, že jde vždy o kanalizaci, třeba i dešťovou, tedy podle vodního zákona o vodní dílo a musí je povolovat speciální stavební, tedy vodoprávní úřad podle vodního zákona. Ve vodoprávním řízení máme jako občanské sdružení právo účasti a právo toto řízení ovlivnit. Pokud není vedeno vodoprávní řízení tak je nám vlastně upírána možnost účasti v řízení podle §115 vodního zákona. Navíc jde o kanalizaci, která je ukončena zasakovacími podzemními objekty v ochranném pásmu vodního zdroje T. Vodní zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon řeší odpadní vody v § 38, jak uvádíte. Znečištěné dešťové vody by se skutečně měly považovat za odpadní vody. Dále lze obecně říci, že podle § 55 odst. 1 písm. c) vodního zákona jsou kanalizační stoky a kanalizační objekty vodními díly. Pak by je samozřejmě měl povolovat vodoprávní úřad. Podle § 15 k provedení vodních děl, k jejich změnám a změnám jejich užívání, jakož i k jejich odstranění je třeba povolení vodoprávního úřadu. Slouží-li vodní dílo k nakládání s vodami a je-li vydání tohoto povolení k nakládání s vodami třeba, lze je povolit, bylo-li povoleno odpovídající nakládání s vodami nejpozději současně s povolením stavby vodního díla. Problematiku pozemních komunikací však řeší speciálně zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Podle § 12 odst. 1 písm. c) jsou součástí komunikace mj. tunely, galérie, opěrné, zárubní, obkladní a parapetní zdi, tarasy, násypy a svahy, dělicí pásy, příkopy a ostatní povrchová odvodňovací zařízení, silniční pomocné pozemky. Přesto se domnívám, že zákon o pozemních. Odstavce 2 a 3 § 12 jasně říkají, že v případě, kdy je konstrukce vozovky uložena přímo na konstrukci jiné stavby (vodního díla, metra, haly, garáží), patří mezi součásti pouze tato vozovka. Kanalizace, včetně úprav k odvádění vody, lapolů a sedimentačních nádrží, je součástí dálnice, silnice nebo místní komunikace jen tehdy, slouží-li výlučně k odvádění povrchových vod z této komunikace. V ostatních případech je součástí pouze dešťová vpusť s šachtou a přípojkou do kanalizačního řádu. Pokud tedy ve Vašem případě kanalizace slouží k jiným účelům, není součástí kanalizace. Pokud slouží jen k odvádění vod z komunikace, jedná se o součást komunikace. Nechápu však, proč by se účast sdružení měla vázat jen na povolení podle vodního zákona. § 16 zákona o pozemních komunikacích uvádí, že pro stavbu dálnice, silnice, místní komunikace a veřejně přístupné účelové komunikace je speciálním stavebním úřadem příslušný silniční správní úřad. Pokud v zákoně o pozemních komunikacích není stanoveno jinak, platí pro územní a stavební řízení stavby dálnice, silnice, místní komunikace nebo veřejně přístupné účelové komunikace zvláštní předpisy o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon č. 183/2006 Sb.) a nejsou dotčeny předpisy o ochraně životního prostředí. Pokud tedy Vaše sdružení splňuje podmínky pro účast v řízeních, ve kterých mohou být dotčeny zájmy přírody a krajiny podle § 70 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, měli byste mít možnost stát se účastníky těchto řízení. 20. ÚČAST V ŘÍZENÍCH 20.1. Odkaz na stanovisko Úřadu pro ochranu osobních údajů 15.2.2010, EP Je správný přístup obce, jestliže v usneseních zastupitelstva, která jsou přístupná elektronicky, anonymizuje jednotlivé subjekty? Mají členové osadního výboru právo získat pro účely zasedání zastupitelstva podklady, které jsou vypracovány pro zastupitele, aby byli plně infromováni, co je projednáváno? Obec reagovala tak, že žadatele odkázala na stanovisko Úřadu pro ochranu osobních
údajů č. 1/2010, které bylo v té době poměrně obtížně dohledatelné, a odvolávala se na ochranu osobních údajů pro účely zveřejnění stanovisek na internetu, kde jsou komukoli přístupné. Vyrozuměli jsme z Vašeho dotazu, že Vám jde o dvě věci, a to jednak o zrušení anonymizace v usneseních zastupitelstva a jednak o zpřístupnění podkladů, které mají k dispozici členové zastupitelstva, též členům osadního výboru, kteří se zasedání zastupitelstva účastní. Domníváme se, že reakce tajemníka Městského úřadu, pokud jde o Váš nesouhlas s anonymizací údajů v usnesení ze zasedání zastupitelstva, byla zřejmě správná. Jestliže občan obce využije svého práva nahlížet do usnesení podle § 16 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, bude mu usnesení zpřístupněno v plné formě, zatímco při zveřejnění usnesení v elektronické podobě (a tedy široké veřejnosti) zůstanou osobní údaje anonymizovány. Takový přístup je žádoucím kompromisem mezi požadavkem transparentnosti veřejné správy a požadavkem na ochranu osobních údajů, které se zde střetávají. Jestliže přesto máte pochybnosti o postupu obce, můžete se (např. telefonicky) obrátit na Úřadu pro ochranu osobních údajů a informovat se na tuto problematiku. Pokud jde o podklady k jednotlivým bodům zasedání zastupitelstva, přímo ze zákona o obcích zástupcům osadního výboru nárok na přístup k nim nevzniká. Podle § 121 zákona o obcích má zástupce osadního výboru právo vyjadřovat se k návrhům předkládaným zastupitelstvu (pokud se týkají části obce, již osadní výbor zastupuje), z čehož vyvozujeme, že by s nimi měl být dostatečně seznámen, není zde však přímo zakotven např. nárok na tyto materiály v písemné podobě. Pokud by nebylo možné získat je např. neformální dohodou se zastupitelstvem, popř. s jejich zpracovatelem, domníváme se, že je možné pokusit se je získat na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Je však možné, že by zastupitelstvo uplatnilo některou z výjimek, za nichž se informace neposkytne - § 11 zákona č. 106/1999 Sb., např. že „jde o novou informaci, která vznikla při přípravě rozhodnutí povinného subjektu“ (§ 11 odst. 1 písm. b). Tajemník ve svém vyjádření uvádí, že tyto podklady budou k dispozici od června 2010 zcela veřejně. Vzhledem k tomu, že takový stav podmiňuje existencí specializovaného softwaru, pak předpokládáme, že půjde o jejich elektronickou verzi (např. na internetu). V takovém případě tedy půjde opět o podklady anonymizované (bez uvedení osobních údajů), nicméně přístup k nim by byl umožněn. Zmíněné stanovisko ÚOOÚ č. 1/2010, naleznete zde. Toto stanovisko doposud nebylo zařazeno do sekce Stanoviska a mohlo být tedy poněkud obtížnější jej najít. Stanovisko se týká zveřejňování osobních údajů v návrhu programu jednání zastupitelstva, nikoli tedy v usneseních zastupitelstva (jak uvádí ve své odpovědi tajemník Městského úřadu), domníváme se však, že je zřejmě možné jeho závěry vztáhnout analogicky i na ně. Na principu uvedeném v tomto stanovisku staví odpověď tajemníka ve věci anonymizace usnesení zastupitelstva, kdy rozděluje adresáty na širokou veřejnost (jíž nesděluje všechny informace) a zainteresované osoby (u kterých jsou osobní údaje zpřístupněny). 18. PETICE 18.1. Elektronická petice 21.1.2010, KK, JK Jakou povahu má tzv. elektronická petice? Musí na ni také státní orgány odpovědět? Petice se řídí zákonem o právu petičním, č. 85/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen petiční zákon). Dle uvedeného zákona je právem každého občana obracet se na státní orgány s návrhy, žádostmi nebo stížnostmi, jenž jsou souhrnně označovány jako petice. Toto právo každého občana je zakotveno i Listině základních práv a svobod. Zákon stanoví i postup, jakým má být podpora petice shromažďována. Občan musí uvést své jméno, příjmení, bydliště a připojit podpis. Podle odborné literatury se podpisem rozumí
vlastnoruční podpis osoby nebo zaručený elektronický podpis20 podle zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, ve znění pozdějších předpisů. Petiční výbor následně petici podá adresovanému státnímu orgánu. Následkem správně sepsané a podané petice je povinnost státního orgánu písemně na ni odpovědět do 30 dnů, v odpovědi bude uvedeno, jaké stanovisko státní orgán zaujal k obsahu petice a jak ji vyřídil. Jak je z výše uvedeného zřejmé, elektronická petice nesplňuje náležitosti stanovené petičním zákonem, ledaže by k ní byly připojeny zaručené elektronické podpisy. Ty ale využívá z běžných občanů málokdo. I přesto, jak jste sám uvedl během našeho telefonického rozhovoru, se stále častěji využívá vyjádření podpory v petici formou elektronických peticí nebo dokonce SMS. Vzhledem k tomu, že takové vyjádření podpory v petici postrádá základní náležitost – podpis – nelze ji považovat za podporu podle petičního zákona, a státní orgán tak není povinný v zákonné lhůtě odpovědět. Avšak primární účel takto podaná petice nepostrádá, tedy pořád slouží k upozornění státního orgánu na určitou záležitost, která vyžaduje nápravu. Uvedený účel je základní charakteristikou petice. Pokud takto podaná petice je podpořena dostatečným množstvím podpory, vyjádřenou třeba i formou elektronické petice nebo formou SMS, následky může mít stejné nebo i větší než petice podaná podle zákonných ustanovení. Jediný rozdíl spočívá v povinnosti / resp. naopak absenci povinnosti státního orgánu posoudit obsah petice a odpovědět na ni. Ještě by se dalo uvažovat o tom, že by takovouto elektronickou petici petiční výbor následně vytiskl a zaslal na úřad s tím, že alespoň někdo by ji fyzicky podepsal, např. petiční výbor (resp. alespoň některé podpisy by byly „zaručenými elektronickými podpisy“). V takovém případě by úřadu vznikla povinnost na petici odpovědět, s tím, že za petici podle zákona by byl považován pouze text petice a skutečné fyzické (nebo zaručené elektronické) podpisy. Zákon o právu petičním totiž nestanoví, kolik minimálně podpisů musí petice obsahovat. Vzhledem k tomu, že petice je obecně nástrojem, který má spíše jen informovat státní orgány o názorech a přáních občanů, domnívám se, že elektronická petice splní stejný účel jako „papírová“. Úřady nejsou povinny na základě petice podnikat žádné kroky. Stačí, když ji vezmou na vědomí (a informují o tom v případě „papírové“ petice podatele). 19. SOUSEDSKÉ VZTAHY 19.1. Vstup na sousedův pozemek za účelem opravy domu, 24.9.2010, KH Dobrý den. Za účelem opravy svého rodinného domu potřebuji vstoupit na sousedův pozemek (navíc jde o opravu závady, kterou způsobil právě soused). Soused mi to však neumožní, při pokusu o vstup na jeho pozemek sprostě nadává a vyhrožuje, že zavolá policii. Potřebuji na vstup na jeho pozemek nějaké úřední povolení? Mám právo vstoupit na jeho pozemek? Může mě policie vykázat? Na Váš problém v první řadě dopadá úprava § 127 odst.3 Občanského zákoníku, který stanoví, že vlastníci sousedících pozemků jsou povinni umožnit na nezbytnou dobu a v nezbytné míře vstup na své pozemky, popřípadě na stavby na nich stojící, pokud to nezbytně vyžaduje údržba a obhospodařování sousedících pozemků a staveb. Vznikne-li tím škoda na pozemku nebo na stavbě, je ten, kdo škodu způsobil, povinen ji nahradit; této odpovědnosti se nemůže zprostit. Z uvedeného ustanovení (ani z jiných nám dostupných zdrojů) nevyplývá, že by bylo ke vstupu na sousedův pozemek potřeba opatřit si nějaké zvláštní povolení. Ustanovení ukládá povinnost Vašemu sousedovi, umožnit Vám v dané míře vstup na jeho pozemky. Proto pokud Vám i přesto ve vstupu brání, porušuje zákon. Vy se můžete proti tomuto chování bránit podáním občanskoprávní žaloby o umožnění vstupu na sousední pozemek u příslušného soudu. Ten by pak ve svém 20
§ 2 Pro účely tohoto zákona se rozumí písm. a) elektronickým podpisem údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené a které slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě
rozhodnutí mohl stanovit žalovanému (Vašemu sousedovi) povinnost umožnit Vám vstupu na daný pozemek, a v případě neplnění této povinnosti mu pak ukládat zákonné sankce. Pokud byste na sousedův pozemek vstoupila i bez jeho souhlasu a on by zavolal policii s tím, že nezákonně vstupujete na jeho pozemek a porušujete tím jeho vlastnické právo, můžete tedy argumentovat tímto ustanovením občanského zákona. Nemůžeme Vám ale zaručit správný postup policie v této situaci, protože je možné, že tento Váš argument neuzná a ve vstupu na sousedův pozemek Vám bude i přesto bránit. Druhou možností řešení Vaší situace je cesta veřejnoprávní, a to podle §141 stavebního zákona (183/2006 Sb.). Ten stanoví, že pro vytvoření podmínek k provedení stavby nebo její změny, nutných zabezpečovacích prací, nezbytných úprav, udržovacích prací a k odstranění stavby nebo zařízení může stavební úřad uložit těm, kteří mají vlastnická nebo jiná věcná práva k sousedním pozemkům či stavbám na nich, aby umožnili provedení prací ze svých pozemků nebo staveb, pokud mezi zúčastněnými osobami nedošlo k dohodě. Účastníkem řízení je ten, v jehož prospěch má být povinnost uložena, a ten, z jehož pozemku nebo stavby mají být práce prováděny. I v tomto případě chrání zákon vlastníka pozemku před případnou škodou, kterou byste mu mohla při opravě zdi způsobit. Podle § 141 odst. 2 musíte tedy dbát na to, abyste co nejméně rušila užívání sousedních pozemků nebo staveb a aby prováděnými pracemi nevznikly škody, kterým je možno zabránit. Po skončení prací jste povinna uvést sousední pozemek nebo stavbu do předchozího stavu; nesplníte-li tuto povinnost nebo nedojde-li k jiné dohodě (např. finanční vyrovnání), postupuje se podle obecných právních předpisů o náhradě škody. Pokud se rozhodnete postupovat touto veřejnoprávní cestou, pak stavební úřad povede správní řízení o "opatření na sousedním pozemku nebo stavbě", v němž budete účastníkem s právem podat námitky, odvolat se atd. Povinnost umožnit provedení prací může stavební úřad uložit v rozhodnutí, kterým se povoluje stavba, její úprava nebo odstranění, nebo může povinnost uložit v samostatném rozhodnutí. Nelze ale uložit povinnému, aby něco aktivně činil. Účastníky řízení jsou pouze oprávněný a povinný. V případě, že stavení úřad vydá rozhodnutí ve Váš prospěch a Váš soused Vám přesto vstup na své pozemky neumožní, pak bude sankcionován podle ustanovení správního řádu (finanční sankce). 19.2. Omezení vstupu k poškozenému rybníku 23.7.2010, JK Náš pozemek se nachází na břehu rybníka a byl dosud využíván jako "pláž". V důsledku dlouhodobého přetěžování tohoto místa turistickým ruchem byla zasažena místní vegetace i fauna a došlo zde k erozi břehu rybníka a k intenzivnímu sešlapu půdy. Byl narušen vyvážený ekosystém a znehodnoceny estetické hodnoty rybníka. Majitelem rybníka je Agentura ochrany přírody. Usilujeme o zabránění dalšího poškozování a o revitalizaci břehu v tomto místě. Jednali jsme o tom ústně se správou CHKO, zatím se k tomu staví liknavě. SCHKO a obecní úřad žádáme v současné době o povolení k ohrazení části tohotu pozemku dubovými kůly s položenými smrkovými bidly. Na pozemek jsme umístili cedule s vysvětlujícími informacemi a žádostí nevstupovat na pozemek, dodržuje to část návštěvníků. Jak můžeme ochránit soukromý majetek - pozemek v tomto případě? Máme právo požadovat po majiteli rybníka nápravu (6m pozemku v rybníku) a jakou? Je přestupkem vstup na cizí pozemek (ohrazený a označený), když tak dochází k poškozování tohoto pozemku? Oplocení pozemku Zásadně můžete svůj pozemek oplotit a zamezit tak vstupu nepovolaných osob na něj, musíte však umožnit přístup k pozemkům jiného vlastníka, pokud k nim jiný přístup než přes Váš pozemek nemá. To platí za předpokladu, že je pozemek ve vlastnictví Vás jako fyzické osoby. Podle ustanovení § 63 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, má totiž každý právo na volný průchod přes pozemky ve vlastnictví či nájmu státu, obce nebo jiné právnické osoby, pokud tím nezpůsobí škodu na majetku či zdraví jiné osoby a nezasahuje-li do práv na
ochranu osobnosti či sousedských práv („přístup do krajiny“). Vzhledem k tomu, že se Váš pozemek nachází v 1. zóně CHKO, musíte navíc respektovat ochranné podmínky stanovené zákonem o ochraně přírody a krajiny a nařízením vlády, kterým byla daná CHKO vyhlášena. Přestupek Podle ustanovení § 50 písm. a) a b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, se přestupku proti majetku dopustí ten, kdo a) úmyslně způsobí škodu na cizím majetku krádeží, zpronevěrou, podvodem nebo zničením či poškozením věci z takového majetku, nebo se o takové jednání pokusí, b) úmyslně neoprávněně užívá cizí majetek nebo si přisvojí cizí věc nálezem nebo jinak bez přivolení oprávněné osoby, Za tento přestupek je možné uložit pokutu do 15 000 Kč. Přestupku se mohou dopustit konkrétní fyzické osoby (starší 15 let, příčetné), které by na Váš pozemek vstupovaly - spáchání přestupku těmito osobami musí být v řízení o přestupku prokázáno. Přestupek je oprávněn projednat obecní úřad, můžete mu proto dát podnět k prošetření dle Vašeho názoru spáchaného přestupku. Problém však bude zřejmě s postihem konkrétních osob, které pozemek nárazově využívají (s prokázáním, že se konkrétní osoba přestupku dopustila). Náhrada škody Pokud Vám vznikla škoda, můžete se u soudu domáhat její náhrady po tom, kdo Vám ji způsobil. Podle ustanovení § 420 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Přitom podle ustanovení § 415 občanského zákoníku je každý povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí. Pokud Vám porušením této povinnosti vznikla škoda, máte právo na její náhradu. Musela byste se však s žalobou obrátit na soud a u soudu prokázat, že Vám vznikla škoda ve vyčíslené výši a tato byla způsobena protiprávním jednáním žalovaného. Žalovaný se může zprostit odpovědnosti, jestliže prokáže, že škodu nezavinil. V takovém případě bych Vám doporučovala konzultovat věc s advokátem. V daném případě připadá v úvahu škoda způsobená vlastníkem pozemku s rybníkem a rybníku jako vodního dílo. Uvádíte, že vlastníkem pozemku je Agentura ochrany přírody a krajiny. Ta je však je organizační složkou státu, vlastníkem tedy bude v takovém případě stát. Sousedská žaloba Podle ustanovení § 126 občanského zákoníku má vlastník právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje a podle § 127 občanského zákoníku se musí vlastník věci zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Podle těchto ustanovení se tak můžete přímo domáhat ochrany Vašich vlastnických práv. Vzhledem k tomu, že je v těchto případech opět nezbytné obrátit se s žalobou na soud, doporučuji Vám v této věci případně rovněž kontaktovat advokáta a věc s ním přinejmenším konzultovat. I zde by se zřejmě jednalo o žalobu proti vlastníkovi pozemku s rybníkem a rybníku jako vodního díla. 20. ÚČAST V ŘÍZENÍCH 20.1. Odkaz na stanovisko Úřadu pro ochranu osobních údajů 15.2.2010, EP Je správný přístup obce, jestliže v usneseních zastupitelstva, která jsou přístupná elektronicky, anonymizuje jednotlivé subjekty? Mají členové osadního výboru právo získat pro účely zasedání zastupitelstva podklady, které jsou vypracovány pro zastupitele, aby byli plně infromováni, co je projednáváno? Obec reagovala tak, že žadatele odkázala na stanovisko Úřadu pro ochranu osobních
údajů č. 1/2010, které bylo v té době poměrně obtížně dohledatelné, a odvolávala se na ochranu osobních údajů pro účely zveřejnění stanovisek na internetu, kde jsou komukoli přístupné. Vyrozuměli jsme z Vašeho dotazu, že Vám jde o dvě věci, a to jednak o zrušení anonymizace v usneseních zastupitelstva a jednak o zpřístupnění podkladů, které mají k dispozici členové zastupitelstva, též členům osadního výboru, kteří se zasedání zastupitelstva účastní. Domníváme se, že reakce tajemníka Městského úřadu, pokud jde o Váš nesouhlas s anonymizací údajů v usnesení ze zasedání zastupitelstva, byla zřejmě správná. Jestliže občan obce využije svého práva nahlížet do usnesení podle § 16 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, bude mu usnesení zpřístupněno v plné formě, zatímco při zveřejnění usnesení v elektronické podobě (a tedy široké veřejnosti) zůstanou osobní údaje anonymizovány. Takový přístup je žádoucím kompromisem mezi požadavkem transparentnosti veřejné správy a požadavkem na ochranu osobních údajů, které se zde střetávají. Jestliže přesto máte pochybnosti o postupu obce, můžete se (např. telefonicky) obrátit na Úřadu pro ochranu osobních údajů a informovat se na tuto problematiku. Pokud jde o podklady k jednotlivým bodům zasedání zastupitelstva, přímo ze zákona o obcích zástupcům osadního výboru nárok na přístup k nim nevzniká. Podle § 121 zákona o obcích má zástupce osadního výboru právo vyjadřovat se k návrhům předkládaným zastupitelstvu (pokud se týkají části obce, již osadní výbor zastupuje), z čehož vyvozujeme, že by s nimi měl být dostatečně seznámen, není zde však přímo zakotven např. nárok na tyto materiály v písemné podobě. Pokud by nebylo možné získat je např. neformální dohodou se zastupitelstvem, popř. s jejich zpracovatelem, domníváme se, že je možné pokusit se je získat na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Je však možné, že by zastupitelstvo uplatnilo některou z výjimek, za nichž se informace neposkytne - § 11 zákona č. 106/1999 Sb., např. že „jde o novou informaci, která vznikla při přípravě rozhodnutí povinného subjektu“ (§ 11 odst. 1 písm. b). Tajemník ve svém vyjádření uvádí, že tyto podklady budou k dispozici od června 2010 zcela veřejně. Vzhledem k tomu, že takový stav podmiňuje existencí specializovaného softwaru, pak předpokládáme, že půjde o jejich elektronickou verzi (např. na internetu). V takovém případě tedy půjde opět o podklady anonymizované (bez uvedení osobních údajů), nicméně přístup k nim by byl umožněn. Zmíněné stanovisko ÚOOÚ č. 1/2010, naleznete zde. Toto stanovisko doposud nebylo zařazeno do sekce Stanoviska a mohlo být tedy poněkud obtížnější jej najít. Stanovisko se týká zveřejňování osobních údajů v návrhu programu jednání zastupitelstva, nikoli tedy v usneseních zastupitelstva (jak uvádí ve své odpovědi tajemník Městského úřadu), domníváme se však, že je zřejmě možné jeho závěry vztáhnout analogicky i na ně. Na principu uvedeném v tomto stanovisku staví odpověď tajemníka ve věci anonymizace usnesení zastupitelstva, kdy rozděluje adresáty na širokou veřejnost (jíž nesděluje všechny informace) a zainteresované osoby (u kterých jsou osobní údaje zpřístupněny). 21. ÚZEMNÍ A STAVEBNÍ ŘÍZENÍ 21.1. Ochrana CHKO přetížené turistickým ruchem 3.11.2010, EP Jsem majitelem několika parcel v první a druhé zoně CHKO. Parcely trpí přetížením turistickým ruchem a dochází k prokazatelnému poškozování (eroze břehu rybníka, odpadky, exkrementy atd.). Chci ochránit majetek i přírodu ohrazením části parcel dřevěným hrazením a cedulí označující soukromý pozmek. Pro podání žádosti o územní souhlas jsem si vyžádal souhlasná stanoviska dotčených orgánů (SCHKO a obec). Oba tyto orgány prokazatelně proces účelově zdržují a dělají procesní chyby. Bojím se, že kvůli tomuto zdržení nebude stavba povolena do doby vydání nového územního plánu, podle kterého je takové ohrazení již nepřípustné. Lze se prosím proti takovému postupu bránit? Je možné oblast ochránit jiným způsobem? Oplocení pozemku je dle § 103 odst. 1 písm. d) bod 6. zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon (dále budu uvádět jen jako „SZ“) skutečně stavbou. Dle tohoto ustanovení a § 96 odst. 2 písm. a) SZ pak
k výstavbě plotu postačí územní souhlas (plot je stavba, která nevyžaduje stavební povolení ani ohlášení). Současně však platí § 26 odst. 2 písm. a) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „ZOPK“), podle nějž nelze v I. zóně CHKO povolovat žádné nové stavby. Dále budu vycházet z předpokladu, že tento zákaz z nějakého důvodu neplatí, právě toto však může být jedním z důvodů předpokládaných obstrukcí ze strany úřadů. Uvádíte, že máte v úmyslu žádat o tzv. územní souhlas. Tento zjednodušený postup zákon stanoví jako výjimku v případě, že dotčen orgány nemají k záměru naprosto žádné výhrady, tj. vydají souhlasná závazná stanoviska bez jakýchkol podmínek nebo náznaků nesouhlasu. Není nám úplně zřejmé, jaké lhůty k vydání stanoviska máte na mysli. Podle našich informací taková lhůta není zákonem upravena. Stavební zákon lhůtu k vydání závazného stanoviska neupravuje. V obecné rovině upravuje závazná stanoviska zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. Lhůtu pro vydání závazného stanoviska (má charakter vyjádření dle § 154 a násl. správního řádu) ani tento zákon výslovně nestanoví, lze však s ohledem na § 155 odst. 2 a 3 předpokládat, že by se měl správní orgán vyjádřit bez zbytečného odkladu nebo co nejdříve (nejde však o přesně stanovenou lhůtu). Za této situace je skutečně možné, že úřady způsobují prodlevy při vydávání stanoviska úmyslně (a šikanózně) - v mezních případech by bylo možné uplatnit vůči nim opatření na ochranu proti nečinnosti dle § 80 správního řádu. Upozorňujeme však, že nadřízený (kontrolující) orgán může shledat jejich postup přiměřeným (přiměřeně rychlým). Pokud budete chtít použít institutu ochrany před nečinnosti, vzor podnětu nadřízenému orgánu přikládám. Jako zásadní problém bych zde však viděla nesoulad záměru s územním plánem (ačkoli nám není zcela zřejmé, z jakého důvodu by se tak mělo stát, neboť takové drobnosti jako oplocení pravděpodobně v územním plánu zachyceny nejsou). Neuvádíte, zda jste se proti danému vymezení pozemku, které je v rozporu s Vaším záměrem, nějak bránil, zda při jeho pořizování nastaly nějaké procesní vady apod., tj. zda by bylo možné např. tuto část územního plánu zrušit; takovýto "nevyhovující" územní plán však může působit komplikace i v budoucnu, pokud si na daných pozemcích budete chtít něco postavit. Územní plán nebo jeho část lze zrušit na základě žaloby k Nejvyššímu správnímu soudu, tuto otázku můžeme v případě Vašeho zájmu více rozebrat. Zabývali jsme se také jinými možnostmi, jak ochránit přírodu v CHKO, než je oplocení. Předpokládáme, že podmínky ochrany byly specifikovány v nařízení vlády, kterým se CHKO vyhlásila (tj. že zde jsou zakázány činnosti, kterých se turisté přesto dopouštějí). Řešením by tedy mohlo být posílení ochrany např. prostřednictvím stráží přírody. Stráž přírody je úřední osoba, která dbá na dodržování předpisů o ochraně přírody a krajiny. Jsou oprávněni např. zjišťovat totožnost osob a vybírat pokuty za porušování právních předpisů. Víceo stráži přírody najdete v § 81 ZOPK. Jinou možností je omezení vstupu na základě § 64 ZOPK: Hrozí-li poškozování území v národních parcích, národních přírodních rezervacích, národních přírodních památkách a v první zóně chráněných krajinných oblastí nebo poškozování jeskyně, zejména nadměrnou návštěvností, může orgán ochrany přírody po projednání s dotčenými obcemi omezit nebo zakázat přístup veřejnosti do těchto území nebo jejich částí. Zákaz či omezení vstupu musí být řádně vyznačeny na všech přístupových cestách a vhodným způsobem i na jiných místech v terénu. Tento zákaz nebo omezení vstupu vydává na území CHKO Správa CHKO opatřením obecné povahy (§ 78 odst. 2 písm, o) ZOPK). Můžete se na ni obrátit s podnětem k vydání takového zákazu nebo omezení, na jeho stanovení však není právní nárok (záleží na správním uvážení Správy CHKO). Je to však jedno z možných řešení problému. 21.2. Obytný dům v zahrádkářské kolonii, 22.10.2010 AL
Mám dotaz, zde je možné přestavět v zahrádkářské kolonii domek na obytný dům a bydlet zde celý rok - majitelka si sem změnila trvalé bydliště - problém je nepřítomnost kanalizace a tudíž průsak splašků z pračky, myčky atd. do půdy a znečištění vodních zdrojů v okolních zahrádkách. Je možné na takovouto stavbu v takovéto oblasti vydat stavební povolení? Z Vašeho dotazu nevyplývá, zda majitelka chce provádět stavební úpravy domku. Pokud ano, tak by měla svůj záměr ohlásit stavebnímu úřadu a zároveň o něm informovat vlastníky sousedních pozemků, kteří mohou příslušnému stavebnímu úřadu oznámit své případné námitky proti stavbě do 15 dnů ode dne, kdy byli stavebníkem informováni. V případě velkých stavebních úprav bude muset majitelka požádat o stavební povolení. Účastníkem stavebního řízení bude v takovém případě i vlastník sousedního pozemku nebo stavby na něm, může-li být jeho vlastnické právo navrhovanou stavbou přímo dotčeno a bude tak moct přednést své námitky. Jestli se majitelka domku jenom plánuje nastěhovat do domku, bez provádění stavebních úprav, tak musí stavební úřad požádat o změnu užívání stavby. Každá stavba smí být využívána jenom k povoleným účelům. Jestli majitelka chce využívat stavbu k jiným než stanoveným účelům, musí požádat o změnu využívání stavby, kterou by stavební úřad neměl povolit dříve, než bude vyřešen problém s odpadními vodami, který však nutně nemusí být řešen jenom připojením se na kanalizaci. Majitelka domku může postavit například jímku, na stavbu které bude však potřebovat stavební povolení. Ve stavebním řízení (týkajícím se stavby jímky či kanalizační přípojky) budou opět účastníky vlastníci sousedních pozemků, kteří tak budou mít možnost přednést své námitky. V případě, že majitelka domku neoznámí změnu užíváni stavby a bude odpadní vody vypouštět do půdy bez toho, aby problém řešila s vodoprávním úřadem, můžete se obrátit na stavební úřad, který má právo nařídit jí zajištění účinného odvádění a zneškodňování odpadních vod v souladu s právními předpisy. Zároveň se můžete obrátit na vodoprávní úřad, který jí může udělit pokutu. K otázce trvalého pobytu pro úplnost dodáváme následující: Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, v § 10 stanoví, že občan může mít jen jedno místo trvalého pobytu, a to v objektu, který je podle zvláštního právního předpisu označen číslem popisným nebo evidenčním, popřípadě orientačním číslem a který je určen pro bydlení, ubytování nebo individuální rekreaci (dále jen „objekt“). Domek v zahrádkářské oblasti splňuje obě podmínky: jak označení číslem popisným nebo evidenčním, popřípadě orientačním číslem a taktéž účel, jímž je individuální rekreace. 21.3. Stavba na základě veřejnoprávní smlouvy, 19.10.2010, HS Jsme občanské sdružení, které má podanou na stavebním úřadu žádost o informování o zásazích, při kterých mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody. V městském parku na plochách zeleně byla během prázdnin postavena stavba, aniž bychom o tom byli jakkoli informováni. Zjistili jsme, že stavba byla "povolena" veřejnoprávní smlouvou mezi stavebním úřadem a městem a že návrh na uzavření smlouvy byl datován až po té, co jsme podali svoji žádost o informování o zásazích do městské zeleně. Podle našeho názoru nás stavební úřad neinformováním nezákonně zkrátil na právech, když jsme nemohli uplatnit své připomínky a ovlivnit rozhodovací proces ohledně stavby. Můžeme stavbu ještě nějak napadnout? Zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon, upravuje možnost umístit stavbu formou (další formy jsou) veřejnoprávní smlouvy v § 78 odst. 3 až 5: „(3) Se souhlasem dotčeného orgánu může stavební úřad uzavřít se žadatelem veřejnoprávní smlouvu o umístění stavby, o změně využití území a o změně vlivu stavby na využití území, která nahradí územní rozhodnutí, a to za podmínek podle § 161 až 168 správního řádu; ustanovení § 167 odst. 3 správního řádu se nepoužije.“ Souhlas dotčeného orgánu by měl vyplývat z jeho závazného stanoviska, v němž dotčený orgán posoudí veřejnoprávní smlouvu a její obsah z hlediska souladu s
právními předpisy a veřejným zájmem v oblasti, jejíž ochranou se zabývá21. „(4) Náležitosti obsahu veřejnoprávní smlouvy, která nahradí územní rozhodnutí, stanoví prováděcí právní předpis.“ Tímto prováděcím předpisem je vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření. „(5) Stavební úřad do 7 dnů od předložení návrhu veřejnoprávní smlouvy oznámí postup podle odstavce 3 osobám, které by byly účastníky územního řízení podle zvláštního zákona.“ Tímto je myšlen zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, konkrétně občanská sdružení dle § 70 tohoto zákona.22 K tomuto se vyjádříme níže. Institut veřejnoprávních smluv je upraven zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád. Veřejnoprávní smlouva se považuje za dvoustranný nebo vícestranný právní úkon, který zakládá, mění nebo ruší práva a povinnosti v oblasti veřejného práva (§ 159 odst. 1 správního řádu). Obecně pro veřejnoprávní smlouvy platí zásada, že tyto smlouvy nesmí být v rozporu s právními předpisy, nesmí je obcházet a musí být v souladu s veřejným zájmem (§ 159 odst. 2 správního řádu). Veřejnoprávní smlouva musí být uzavřena písemně (§ 164 správního řádu). Ve Vašem případě se jedná o tzv. subordinační smlouvu dle § 161 správního řádu mezi správním orgánem a účastníkem, kdy (stanoví-li tak zvláštní zákon – v našem případě § 78 odst. 3 stavebního zákona) správní orgán může uzavřít veřejnoprávní smlouvu s osobou, která by byla účastníkem územního řízení, a to namísto vydání rozhodnutí v tomto řízení (v té stejné věci). Klíčovým pro tento případ je fakt, že podmínkou účinnosti veřejnoprávní smlouvy je písemný souhlas ostatních osob (§ 168 správního řádu), které by byly účastníky územního řízení podle § 27 odst. 2 nebo 3 správního řádu. Správní orgán a žadatel o územní rozhodnutí tak nemohou obejít zákon tím, že by místo územního řízení uzavřely veřejnoprávní smlouvu o umístění stavby, a to bez informování a souhlasu osob, které by jinak byly účastníky tohoto územního řízení. Osobou dávající souhlas s veřejnoprávní smlouvou je i Vaše občanské sdružení, neboť jste dle § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny podali u stavebního úřadu žádost o informování o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízení z pohledu ochrany zájmu přírody a krajiny. § 70 odst. 3 Vám potom přiznává právo účastnit se těchto řízení, pokud svou písemnou účast oznámíte do 8 dnů od oznámení zahájení řízení stavebním úřadem. Jak již bylo zmíněno výše, stavební úřad má tuto oznamovací povinnost také u umístění stavby formou veřejnoprávní smlouvy, tudíž musí občanskému sdružení do 7 dnů od předložení návrhu veřejnoprávní smlouvy oznámit, že bude s žadatelem uzavírat veřejnoprávní smlouvu o umístění stavby (viz § 78 odst. 5 stavebního zákona). Jelikož by Vaše občanské sdružení mělo v územním řízení postavení účastníka řízení, při umístění stavby formou veřejnoprávní smlouvy jste osobou dávající souhlas, který je pak podmínkou účinnosti této smlouvy. Celkově můžeme říci, že říci, že stavební úřad postupoval v rozporu s právními předpisy, neboť nedodržel stanovený postup pro uzavírání veřejnoprávní smlouvy. Opomenul Vás informovat o předloženém návrhu veřejnoprávní smlouvy do 7 dnů od jeho předložení. Proto jste se vy nemohli přihlásit jako účastníci územního řízení. Tímto postupem Vás bezesporu zkrátil na Vašich právech. Vy jste postupovali správně ve chvíli, kdy jste zaslali stavebnímu úřadu stížnost s obsahem, že 21 22
Hegenbart, M., Sakař, B., a kol. Stavební zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, 189 s. Hegenbart, M., Sakař, B., a kol. Stavební zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, 190 s.
žádáte o přiznání postavení účastníka řízení. Dovozujeme, že jste tak učinili včas (8 dnů), neboť Vám lhůta plynula od chvíle, kdy jste se dozvěděli o zmíněném postupu stavebního úřadu. Z předchozích odstavců vyplývá následující pro Vás výhodný fakt, že veřejnoprávní smlouva je z právního pohledu zatím neúčinná, neboť jste s ní nevyslovili písemný souhlas. Otázkou je, zda tuto argumentaci stavební úřad přijme. Jaké se nabízí možnosti řešení této situace? Jelikož je veřejnoprávní smlouvy dosud neúčinná, stavba podle ní neměla být umístěna ani postavena. Navrhujeme výše uvedenou argumentaci předestřít stavebnímu úřadu a naznačit mu, že postupoval protiprávně. Je možné navrhnout stavebnímu úřadu, že požadujete pouze to, aby stavba byla dočasná a k takové veřejnoprávní smlouvě souhlas přípojíte a že zrušení veřejnoprávní smlouvy nebudete požadovat. Pokud není stavba ve veřejnoprávní smlouvě definována jako dočasná, jde toto zařídit formou změny veřejnoprávní smlouvy, na které se však musí dohodnout stavební úřad i stavebník (§ 166 správního řádu). Druhou možností je podat nadřízenému správnímu orgánu do 30 dnů (§ 169 odst. 1 písm. d) správního řádu) podnět k přezkumu souladu veřejnoprávní smlouvy s právními předpisy s podobnou argumentací uvedenou v této odpovědi a navrhnout zrušení veřejnoprávní smlouvy, jelikož byla uzavřena v rozporu se zákonem. Tuto možnost doporučujeme využít souběžně s namítáním neúčinnosti stavebnímu úřadu (viz první odstavec). Dalším krokem je možnost podat žalobu ve správním soudnictví ke krajskému soudu. 21.4. Zatékání vody do domu v důsledku snížení hrany obrubníku 2.8.2010, EP Při výstavbě obecní kanalizace byl podstatně snížen obrubník chodníku, veškerá dešťová voda nám tedy (vzhledem k nefunkčnímu, zanešenému dešťovému sběrači) zatéká do domu. S obcí ani se stavební firmou se není možné domluvit. Co mohu uvést v podnětu stavebnímu úřadu, jestliže chci, aby v rámci kolaudačního řízení bylo do protokolu zanesena informace o závadě na komunikaci? Tato problematika není zákonem jednoznačně řešena, přesto se pokusím uvést několik ustanovení, které by Vám v argumentaci mohly pomoci. I. Formulace prosby vůči stavebnímu úřadu Nejprve bych se ráda stručně vyjádřila k formulaci prosby adresované stavebnímu úřadu. Uvádíte, že máte zájem o to, aby v rámci kolaudačního řízení bylo do protokolu zanesena informace o závadě na komunikaci. Nepodařilo se mi zjistit, čeho by tímto způsobem bylo možné docílit, domníváme se tak, že vhodnější by bylo, aby na základě závěrečné (kolaudační) prohlídky stavební úřad nevydal kolaudační souhlas s ohledem na Vámi zaslané informace. To znamená, že bych v podnětu úřadu uvedla spíše prosbu, aby zohlednil Vaši připomínku a kolaudační souhlas až do doby odstranění závad nevydal. K tomu pro ilustraci uvádím § 122 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon: § 122 Při závěrečné kontrolní prohlídce stavební úřad zejména zkoumá, zda byla stavba provedena v souladu s ohlášením stavebnímu úřadu, podle vydaného stavebního povolení a ověřené projektové dokumentace a zda jsou dodrženy obecné požadavky na výstavbu, včetně bezbariérového užívání stavby, pokud je právním předpisem vyžadováno. Dále zkoumá, zda skutečné provedení stavby nebo její užívání nebude ohrožovat život a veřejné zdraví, život a zdraví zvířat, bezpečnost anebo životní prostředí. Jestliže stavební úřad nezjistí závady bránící bezpečnému užívání stavby nebo rozpor se závaznými stanovisky podle odstavce 1, vydá do 15 dnů ode dne provedení závěrečné kontrolní prohlídky kolaudační souhlas, který je dokladem o povoleném účelu užívání stavby. Kolaudační souhlas není správním rozhodnutím.
Jsou-li na stavbě zjištěny závady bránící jejímu bezpečnému užívání nebo rozpor se závaznými stanovisky podle odstavce 1, stavební úřad kolaudační souhlas nevydá a rozhodnutím, které je prvním úkonem v řízení, užívání stavby zakáže;
II. Argumenty na podporu Vašich tvrzení Obecné požadavky na výstavbu přitom stanoví např. vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby v § 9: Stavba musí být navržena a provedena v souladu s normovými hodnotami tak, aby účinky zatížení a nepříznivé vlivy prostředí, kterým je vystavena během výstavby a užívání při řádně prováděné běžné údržbě, nemohly způsobit ... f) porušení staveb v míře nepřiměřené původní příčině, zejména výbuchem, nárazem, přetížením nebo následkem selhání lidského činitele, kterému by bylo možno předejít bez nepřiměřených potíží nebo nákladů, nebo jej alespoň omezit, g) poškození staveb vlivem nepříznivých účinků podzemních vod vyvolaných zvýšením nebo poklesem hladiny přilehlého vodního toku nebo dynamickými účinky povodňových průtoků, případně hydrostatickým vztlakem při zaplavení,
Bohužel není zde podle našeho názoru úplně zřejmé, zda jde o poškození stavěné stavby samotné (silnice), anebo staveb okolních. Dále pak máme pochybnosti o tom, zda lze vůbec poškození v důsledku stoku dešťových vod pod některou z těchto položek vůbec podřadit. Ve prospěch povinnosti zvýšit hranu obrubníku lze argumentovat také např. § 415 zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník. Toto ustanovení vymezuje tzv. obecnou prevenční povinnost, podle níž je každý povinen předcházet hrozícím škodám (např. škodám na majetku v důsledku odtoku dešťových vod), pokud je to možné. Ke kvalitám pozemní komunikace se vyjadřuje tak prováděcí vyhláška č.104/1997 Sb. k zákonu o pozemních komunikacích: § 21 Těleso komunikace Konstrukce vozovky a zemního tělesa komunikace, jejich odvodnění a ochrana, druh a jakost použitých materiálů se navrhují na základě vyhodnocení dopravního významu, dopravního zatížení komunikace, druhu podloží a klimatických podmínek podle závazných českých technických norem uvedených v příloze č. 1 pod č. 5 až 16 a 23. Podrobnosti o zemním tělese komunikace obsahují doporučené české technické normy uvedené v příloze č. 1 pod č. 36 až 40, 44, 49 a 52.
I ta je bohužel velmi stručná, odkazuje v podstatě jen na technické normy, které nemáme k dispozici. (Zde pravděpodobně bude uvedena informace o výšce obrubníku.) Domníváme se však, že tyto technické normy by neměly být závazné, pokud nebyly bezúplatně zveřejněny (což pravděpodobně nebyly). Přesto je můžete v podnětu zmínit. III. Další poznámky Jestliže bude kolaudační souhlas i přes Váš podnět stavebnímu úřad dán, je ještě možné podat občanskoprávní žalobu na náhradu škody podle § 420 Občanského zákoníku. Sž § 127 prevenční § 417 odst.2 Bez ohledu na probíhající proces kolaudace je možné uvažovat o závadnosti stavu nefunkčního dešťového sběrače. Vyjádřím se k tomu jen stručně, neboť se nám nepodařilo najít efektivní nástroje zlepšení tohoto stavu. Dešťový sběrač lze podřadit nejspíš pod pojem tzv. propustku uvedený v § 35 vyhlášky č. 104/1997 Sb. Podle tohoto ustanovení by měl mít sběrač určitou standardizovanou velikost pro zajištění průtoku.
§ 35 Propustky Propustek v tělese komunikace je objekt převádějící povrchové vody s libovolným tvarem průřezu a s kolmou světlostí otvoru do 2,00 m včetně. Rozměry otvorů propustků se stanoví hydrotechnickým výpočtem, přičemž nejmenší rozměr otvoru je 600 mm. Podrobnosti upravuje závazná ČSN 73 6201.
V případě, že by se jednalo o administrativně vymezené záplavové území, bylo by možné také využít povinností uvedených v zákoně č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon): § 85 Vlastníci pozemků a staveb, které se nacházejí v záplavovém území nebo zhoršují průběh povodně, zajišťují, aby nebyly zhoršovány odtokové podmínky a průběh povodně, při tom ... b) provádějí ve spolupráci s povodňovými orgány povodňové prohlídky, zejména prověřují stav objektů v záplavovém území z hlediska možného ovlivnění odtokových podmínek za povodně a možného odplavení staveb, jejich částí a movitých věcí c) na příkaz povodňového orgánu odstraňují své předměty a zařízení, které mohou způsobit zhoršení odtokových poměrů nebo ucpání koryta níže po toku, …
21.5. Stavební povolení na výstavbu studny v oblasti chudé na podzemní vodu 30.8.2010, EP V suché oblasti byla i přes naše námitky povolena další studna, nyní se chystáme podat proti stavebnímu povolení odvolání. Chci se zeptat, zda je (vzhledem ke krátkosti lhůty) možné podat nejprve blanketní odvolání, které následně doplníme. Rozhodnutí nám bylo doručeno před 10 dny na úřední desce. Dále by mě zajímalo, zda je možné se nějak domoci vyhlášení stavební uzávěry, popř. jak dlouho to může trvat. V důsledku výstavby nové studny budeme po určitou část roku bez pitné vody. Pokud by se v daném území vyhlásila stavební uzávěra a běželo by odvolací řízení, bylo by to důvodem vyhovění odvolání (přestože by uzávěra byla vyhlášena až během odvolacího řízení)? Blanketní (prázdné, formálně podané) odvolání proti stavebnímu povolení není podle našeho názoru možné podat. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád výslovně takovou možnost (na rozdíl od zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – konkrétně § 106 odst. 3 pro kasační stížnost) totiž nepřipouští. Navíc, z § 82 odst. 1 správního řádu plyne, že odvolání musí již v době podání obsahovat „náležitosti uvedené v § 37 odst. 2 a musí obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo.“ V případě nedostatku času v okamžiku končící lhůty je tak možné využít snad jen zaslání odvolání e-mailem při následném dodání jeho papírové podoby do 5 dnů (§ 37 odst. 4 správního řádu), popř. institut prominutí zmeškání úkonu (§ 41 správního řádu) v případě závažných důvodů, jakým je např. nemoc. I opožděně podané další odvolací důvody a právní argumenatce by však měla být vzata v potaz jako tzv. další vyjádření účastníka v odvolacím řízení. Více najdete také v tomto článku. Pro určení konce lhůty má také značný význam skutečnost, že bylo doručeno na úřední desce, neboť v tomto případě patnáctidenní lhůta začne běžet až uplynutím 15. dne ode dne vyvěšení. To znamená, že pro odvolání máe k dispozici nikoli 15, ale 30 dnů. Pokud jde o druhý z Vašich dotazů, stavební uzávěra je vyhlašována podle § 97 a § 98 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zkon jako opatření obecné povahy radou obce. K tomu sice může občan obce dát podnět, vyhlášení si však nelze vynutit – jde o pouhou možnost rady obce, která nemá povinnost se podnětem v tomto smyslu vůbec zabývat. Tuto povinnost by měla pouze v případě podání žádosti podle § 16 odst. 2 písm. f) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích půl procentem občanů obce. Odpovědí na Vaši otázku tedy je, že tento proces může trvat libovolně dlouho (podnět může „ležet“ na obci). Váš posledně uvedený závěr je však správný - pokud bude během odvolacího řízení vydána stavební uzávěra, je to téměř automaticky důvodem vyhovět odvolání.
21.6. Vadné doručení územního rozhodnutí 15.7.2010, JK Obec s rozšířenou působností vykonávala agendu za jedničkovou obec, konkrétně vedla územní řízení a vydala územní rozhodnutí. Rozhodnutí poslala jedničkové obci, která jej ale nezveřejnila po celou dobu 15 dnů, ale jen po dobu 7 dnů. Je možné jen z tohoto důvodu napadat územní rozhodnutí? Musí jedničková obec rozhodnutí zveřejnit po dobu 15 dnů, aby bylo platné a nabylo právní moci? Lze obecně napadat postup obecního úřadu, pokud opakovaně nevyvěšuje písemnosti po celých 15 dnů? Je možné nějak napadnout, jestliže obecní úřad v roce 2006 nevyvěsil oznámení o zahájení územního řízení na úřední desce a my jsme se jako občanské sdružení tudíž nemohli do řízení přihlásit, protože jsme o něm nevěděli? I. Podle ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, písemnost doručuje zásadně ten správní orgán, který ji vyhotovil. Ustanovení § 25 správního řádu dále stanoví, že „doručení veřejnou vyhláškou se provede tak, že se písemnost, popřípadě oznámení o možnosti převzít písemnost, vyvěsí na úřední desce správního orgánu, který písemnost doručuje; na písemnosti se vyznačí den vyvěšení. Písemnost nebo oznámení se zveřejní též způsobem umožňujícím dálkový přístup. Patnáctým dnem po vyvěšení se písemnost považuje za doručenou, byla-li v této lhůtě splněna i povinnost podle věty druhé.“ Pouze v případě, jde-li o řízení, ve kterém se veřejnou vyhláškou doručuje ve správních obvodech několika obcí, správní orgán, který písemnost doručuje, ji nejpozději v den vyvěšení zašle též příslušným obecním úřadům, které jsou povinny písemnost bezodkladně vyvěsit na svých úředních deskách na dobu nejméně 15 dnů. Dnem vyvěšení je však den vyvěšení na úřední desce správního orgánu, který písemnost doručuje. Domnívám se proto, že nelze dovozovat, že by měl stavební úřad „jedničkové“ obce povinnost vyvěsit na své úřední desce rozhodnutí stavebního úřadu obce „trojkové“. Ve Vašem případě doručuje pouze stavební úřad, který řízení vedl. II. Je možné jednak využít institutu stížnosti podle § 175 správního řádu. Podle tohoto ustanovení mají dotčené osoby právo obracet se na správní orgány se stížnostmi proti nevhodnému chování úředních osob nebo proti postupu správního orgánu, neposkytuje-li tento zákon jiný prostředek ochrany. Stížnost však primárně směřuje k tomu správnímu orgánu, který se nesprávného postupu dopustil, ten je povinen stížnost prošetřit a vyřídit ji. Teprve v případě, že nebude dle Vašeho názoru stížnost řádně vyřízena, můžete se obrátit na nadřízený orgán, aby způsob vyřízení stížnosti prošetřil. Druhou možností je obrátit se přímo na krajský úřad. Ten podle zákona o obcích vykonává kontrolu přenesené působnosti obcí (tj. výkonu státní správy obcemi). Můžete tak krajský úřad informovat o spatřovaných pochybeních v podnětu k provedení dozoru. III. Nový stavební zákon (183/2006 Sb.) je platný a účinný od 1.7.2006. Od tohoto data byla všechna územní a stavební řízení zahajována a vedena v režimu tohoto nového stavebního zákona. Pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti však platili speciální přechodná ustanovení a tato se zásadně dokončovala ještě v režimu starého stavebního zákona (zákon č. 50/1976 Sb.). Výjimky stanovil § 190 odst. 3 nového stavebního zákona. Podle starého stavebního zákona neexistovala povinnost oznamovat zahájení územního řízení na úřední desce (to se dělo pouze v případě liniových staveb (zjm. silnic) a v odůvodněných případech také v případě staveb zvlášť rozsáhlých s velkým počtem účastníků řízení).
Možnost občanského sdružení zažádat úřad o informování o zahajovaných řízení a následné přihlášení se do řízení podle § 70 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, však platila již tehdy. Tento institut je s drobnými změnami zakotven v českém právním řádu již od účinnosti zákona o ochraně přírody a krajiny, tedy od 1.6.1992. Stavební úřad byl tedy v případě, že občanské sdružení mělo u něj podánu žádost o informování o zahajovaných řízeních podle § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny povinen i v režimu starého stavebního zákona občanské sdružení o zahájení informovat, měl mu zaslat písemný dopis oznamující zahájení řízení. S účinností od 11.5.2006 pak mohl úřad namísto písemného vyrozumění občanské sdružení informovat pouze prostřednictvím úřední desky („Dnem sdělení informace o zahájení řízení se rozumí den doručení jejího písemného vyhotovení nebo první den jejího zveřejnění na úřední desce správního orgánu a současně způsobem umožňujícím dálkový přístup.“) Pokud se tak nestalo, od účinnosti nového správního řádu (tedy od 1.1.2006) se mohl tzv. opomenutý účastník bránit ve smyslu ustanovení § 28 správního řádu (více zde: http://www.eps.cz/cz2185885pp/pravni-poradna/). Pokud pro neinformování účastník zmeškal jak prvostupňové tak odvolací řízení, je tu ještě možnost podání správní žaloby. Lhůty počínají běžet od doby, kdy se o řízení (vydaném rozhodnutí) účastník prokazatelně dozvěděl. Výše uvedené platí jak pro neinformovaná občanská sdružení, tak pro neinformované sousedy. 21.7. Územní souhlas vydaný na základě podvodu 26.7.2010, EP V současné době již bylo vydáno stavební povolení (dosud nepravomocné), chtěl bych se však ještě pokusit napadnout územní souhlas. Ten byl vydán na základě zfalšovaného podpisu na jedné z podkladových listin. Je možné se proti tomu nějak bránit? Zfalšovaný podpis vyšetřovala Policie ČR, dospěla však k závěru, že nebyl spáchán trestný čin. Proti územnímu souhlasu jsem se neodvolal, podal jsem žádost přezkum. Lze podat žalobu? Lze nějak napadnout, že v rámci stavebního řízení neproběhlo místní šetření? I. Zjistili jsme, že dokumentem, na který byl přenesen Váš podpis, byl pravděpodobně tzv. situační výkres. Podpisy na tomto výkresu (ze strany osob uvedených v § 85 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, kterou je např. právě soused) jsou podle § 96 odst. 3 stavebního zákona nutnou přílohou žádosti o vydání územního souhlasu. Tento podpis stavebník potřeboval k tomu, aby mohl žádat o povolení stavby formou územního souhlasu, tedy nikoli v územním řízení (kde byste např. mohl podávat námitky). Jestliže byl podpis na tomto situačním výkresu zfalšován, nebyly podmínky pro podání žádosti o vydání územního souhlasu splněny a územní souhlas tedy neměl být vydán. Otázkou však je, jak tento protiprávní stav napadnout. Nejefektivnějším způsobem napadení této vady bylo patrně podání odvolání proti územnímu souhlasu (je přípustné dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 92/2008 – 76), toto odvolání však bylo nutné podat do 15 dnů od vydání územního souhlasu (resp. ode dne, kdy jste se o něm dozvěděl). Domníváme se, že v případě nepodání odvolání již není možné napadnout územní souhlas ve správním soudnictví. Dalším nástrojem je právě podání podnětu k přezkumu, jak jste již ostatně učinil. Pokud jde hodnocení zfalšovaného podpis Policií ČR, nezbývá nejspíš než tento závěr akceptovat. Trestní právo je založeno na zásadě, podle níž se trestněprávní sankce uplatní jen v případě, že jde o závažné společensky nebezpečné jednání, které nelze postihnout jinak. V tomto případě tedy nejspíš uvedené intenzity jednání nedosáhlo. II. Místní šetření podle našeho názoru během stavebního řízení není povinné. Vyjadřuje se k tomu §
112 stavebního zákona: § 112 Stavební úřad oznámí účastníkům řízení, kteří jsou mu známi, a dotčeným orgánům zahájení stavebního řízení nejméně 10 dnů před ústním jednáním, které spojí s ohledáním na místě, je-li to účelné. … Od ohledání na místě, popřípadě i od ústního jednání může stavební úřad upustit, jsou-li mu dobře známy poměry staveniště a žádost poskytuje dostatečný podklad pro posouzení navrhované stavby a stanovení podmínek k jejímu provádění. … 21.9. Může obec informovat o budoucím záměru bez souhlasu investora? 10.3.2009, PBr Dobrý den, zaujala mne debata, ve které se starosta vyjádřil následovně: "městská část nemůže občany informovat o plánovaných záměrech investorů, aniž by tito vyslovili se zveřejněním souhlas." Město tedy neinformovalo občany o plánované výstavbě a lidé tak měli jen pár dnů na to, aby podali kvalifikovanou námitku. Záměr o výstavbě byl přitom již nějakou dobu vyvěšen (včetně vizualizace stavby) na internetu, nešlo tedy o nijak tajnou informaci. Má pan starosta pravdu? Dle našeho názoru v tomto případě městská část informovat občany může, zároveň ji však zákon tuto konkrétní povinnost výslovně neukládá, tj. o záměru investora své občany bohužel aktivně (například v místních novinách) informovat nemusí.(Informační povinnost úřad má v okamžiku, kdy investor požádá o vydání rozhodnutí, např. územního. Pak je úřad povinen informovat veřejnost pomocí úřední desky a v některých případech i dopisem.) V rámci dobré správy by tuto konkrétní, pro obyvatele jistě důležitou, informaci zřejmě zveřejnit měla, toto tvrzení má ovšem oporu např. jen ve velice obecném ustanovení zákona o hlavním městě Praze (č. 131/2000 Sb.), které pro názornost přikládám. § 2 Hlavní město Praha a městské části pečují o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem vyjádřený v zákonech a jiných právních předpisech (dále jen "veřejný zájem"). Zákon o svobodném přístupu k informacím (č. 106/1999 Sb.) přikazuje povinným subjektům (mezi které spadá také městská část) aktivní zveřejnění pouze určitých informací, jejichž výčet obsahuje §5. O poskytnutí dalších informací má každý možnost požádat. V podrobnostech odkazuji na příslušný zákon. Užitečné informace naleznete např. zde. Tvrzení, že městská část nemůže informovat občany o záměrech investora bez jeho souhlasu, nemá právní základ. Zákon o svobodném přístupu k informacím sice obsahuje ustanovení chránící obchodní tajemství (§ 9), dle našeho názoru však záměr developera k výstavbě na určitém území obchodním tajemstvím není. Obchodní zákoník (zákon č. 513/1991 Sb.) v § 17 uvádí, že „Obchodní tajemství tvoří veškeré skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy související s podnikem, které mají skutečnou nebo alespoň potenciální materiální či nemateriální hodnotu, nejsou v příslušných obchodních kruzích běžně dostupné, mají být podle vůle podnikatele utajeny a podnikatel odpovídajícím způsobem jejich utajení zajišťuje.“ Domníváme se, že v případě, kdy je informace o záměru běžně dostupná na internetu na stránkách informačního systému EIA (zde), se o obchodní tajemství rozhodně nejedná. Pro úplnost dodáváme, že výjimečným případem, kdy by skutečně bylo potřeba souhlasu investora, by byl přístup k projektové dokumentaci stavby v rámci nahlížení do spisu. Podrobnosti o této problematice se v případě zájmu dozvíte např. zde. Ve Vámi popisovaném případě nezbývá nic jiného, než aby občané sami aktivně vyhledávali informace týkající se jejich bezprostředního okolí, a aby např. využívali svého práva na svobodný
přístup k informacím. A to se, jak vyplývá z Vámi přiloženého článku, naštěstí děje. Každý má také možnost využít svého volebního práva, tj. zvolit si své zastupitele, ke kterým má důvěru, případně rovnou kandidovat do zastupitelstva sám. 21.9. Námitka podjatosti v řízení o odsunutém nádraží Brno 18.1.2010, PČ Vedoucí odboru životního prostředí krajského úřadu Jihomoravského kraje A. H. uvedla v médiích již nyní, tj. před vydáním rozhodnutí, že se domnívá, že výjimka z ochrany zvláště chráněných živočichů na území plánovaného brněnského odsunutého nádraží nebude povolena, neboť podle jejího názoru není potřeba. O tuto výjimku je přitom nutné žádat v rámci územního řízení podle Správy železniční dopravní cesty, neboť se v dané oblasti vyskytuje čtrnáct chráněných druhů, včetně například vzácných ještěrek. Je možné vznést námitku podjatosti? Lze podjatost samostatně žalovat? Lze argument o podjatosti zařadit do žaloby proti územnímu rozhodnutí? Dobrý den, domnívám se, že to vyjádření samo o sobě není dostatečné pro rozhodnutí o podjatosti A. H. Samozřejmě by se takhle úředník "správně" vyjadřovat neměl (pokud by platily určité civilizované, částečně nepsané standardy etiky úředního rozhodování), nicméně z toho vyjádření se podle mě nedá dostatečně dojít k "důvodnému předpokladu, že má takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti", jak předpokládá správní řád. Ona "jenom" říká, že si nemyslí že jde o významný zásah, a zřejmě by byla schopná to nějak věcně zdůvodnit odkazem na podklady které už mají z předchozích postupů (EIA). A "změkčuje" to výrokem, že "to musí všechno znovu prozkoumat a prověřit". Takže si opravdu nemyslím, že by to stačilo na závěr o podjatosti. Ale to neznamená, že se ta námitkla nemůže zkusit podat. Jenom si myslím, že spíš neuspěje, a to ani u soudu. Samostatná žaloba na rozhodnutí o podjatosti by v tomto případě byla odmítnuta, musela by to být jedna z námitek v žalobě proti územnímu rozhodnutí. 22. ÚZEMNÍ PLÁNOVÁNÍ 22.1. Předkupní právo v územním plánu 26.5.2010, PBr 16.7.2009 byl schválen územní plán, proti kterému podalo několik občanů připomínky. 16.11.2009 pak byl na katastrální úřad doručen návrh na zápis předkupního práva obce k pozemkům osob, které podaly připomínky. V odůvodnění nárhu se uvádělo, že v územním plánu bylo uvedeno, že na tyto pozemky je možné uvalit předkupní právo. Samotný územní plán byl pochybným způsobem zveřejněn, na internetu ve formátu, který nešel otevřít, na obci zřejmě byl k nahlédnutí, ale nevyužili jsme toho, protože při jeho projednávání vůbec otázka předkupního práva nebyla zmíněna, neměli jsme tedy důvod se něčeho obávat. Chtěla bych nyní tyto pozemky prodat, ale nemůžu, protože na nich vázne předkupní právo obce. Obec zřejmě územní plán nějak "doplnila" ještě po jeho vydání, kromě možnosti předkupního práva se tam objevila ještě zmínka o tom, že pozemky jsou vhodné k vyvlastnění (obec tam chce udělat cyklostezku a stromořadí). Je takový postup v pořádku? Na začátku odpovědi považujeme za vhodné zmínit, že předkupní právo obce na určité druhy pozemků přímo vyplývá ze stavebního zákona, konkrétně z § 101. Jmenovitě se jedná o pozemky, které jsou územním nebo regulačním plánem určeny pro veřejně prospěšnou stavbu nebo veřejně prospěšné účely. Obec má též předkupní právo k pozemku určenému územním plánem nebo regulačním plánem pro veřejné prostranství. Zákon o obcích v § 34 definuje veřejná prostranství jako „všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.“ Zmíněné stromořadí pod tuto definici spadá. To, že nebyla existence zákonného předkupního práva výslovně zmíněna při projednávání územního plánu, je možné považovat za projev nedostatečné komunikace obce se svými občany, ale pokud se při projednávání územního plánu nevyskytly jiná závažná pochybení, není tuto
skutečnost možné samostatně napadnout. Pro Vaši lepší představu přikládám celý text § 101 zákona č. 183/2006 Sb.,stavebního zákona. § 101 (1) K pozemku určenému územním plánem nebo regulačním plánem pro veřejně prospěšnou stavbu nebo pro veřejně prospěšné opatření má obec nebo kraj, který je vymezil v územně plánovací dokumentaci, nebo stát podle příslušnosti k vlastnictví v souladu se zvláštními právními předpisy předkupní právo. Obec má též předkupní právo k pozemku určenému územním plánem nebo regulačním plánem pro veřejné prostranství. Vymezení veřejně prospěšné stavby nebo veřejně prospěšného opatření v územním plánu nebo regulačním plánu se po vydání opatření obecné povahy zasílá příslušnému katastrálnímu úřadu k vyznačení předkupního práva v katastru nemovitostí. (2) Vlastník pozemku uvedeného v odstavci 1 je povinen v případě zamýšleného převodu pozemek nabídnout obci, kraji nebo státu ke koupi za cenu obvyklou zjištěnou posudkem znalce podle zvláštního právního předpisu. Nabídka k uzavření smlouvy o převodu pozemku se doručuje na příslušný obecní úřad, krajský úřad nebo Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. (3) Předkupní právo může být uplatněno do 6 měsíců ode dne doručení nabídky. Uplynutím této lhůty předkupní právo zaniká. Oprávněná obec, kraj nebo stát se může předkupního práva výslovně vzdát i před uplynutím uvedené lhůty. (4) Je-li územním plánem nebo regulačním plánem určena ve veřejném zájmu podle odstavce 1 část pozemku, je předmětem nabídky příslušná část pozemku oddělená v souladu s požadavky zvláštních právních předpisů . V případě pochybností o určení příslušné části pozemku vydá na návrh vlastníka pozemku úřad územního plánování rozhodnutí. (5) Vlastník pozemku je oprávněn nabídnout pozemek určený územním plánem nebo regulačním plánem pro účely podle odstavce 1 ke koupi obci, kraji nebo státu za podmínek podle odstavců 2 až 4. V případě neuzavření kupní smlouvy na základě této nabídky do 6 měsíců ode dne jejího doručení předkupní právo obce, kraje nebo státu podle odstavce 1 zanikne.
Z výše uvedeného vyplývá, že v případě zamýšleného převodu (prodeje) pozemku (nejlépe 6 měsíců předem) jste povinna nabídnout pozemky přednostně ke koupi obci, a to za cenu obvyklou, která bude zjištěna posudkem znalce. Oceňování se řídí zákonem o oceňování majetku. Obvyklou cenou se rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Přitom se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího ani vliv zvláštní obliby (tím se myslí např. citový vztah prodávajícího k dané věci).Bližší informace o postupu oceňování pozemku se nachází v zákoně č. 151/1977 Sb., o oceňování majetku v § 9 a násl. Považujeme za vhodné Vás upozornit, že jste povinna obci nabídnout pozemek ke koupi pouze jednou, pokud toho obec nevyužije nebo se svého práva před uplynutím šestiměsíční lhůty vzdá, můžete pozemek prodat někomu jinému. Co se týče vyvlastnění, rozhodně se nemusíte obávat, že by Vám byl pozemek vyvlastněn ze dne na den. Je to poměrně složitá procedura. Bližší informace k problematice naleznete např. na tomto letáku. Proti obsahu již schváleného územního plánu se také můžete bránit. Územní plán nebo jeho změna se vydává formou opatření obecné povahy podle § 171 a násl. správního řádu. Proti opatření obecné povahy není možné se odvolat ani podat rozklad, je však možné podat podnět k přezkumu, a to nadřízenému správnímu orgánu, v tomto případě místně příslušnému krajskému úřadu. V přezkumném řízení správní orgány z moci úřední přezkoumávají pravomocná rozhodnutí v případě, kdy lze důvodně pochybovat o tom, že rozhodnutí je v souladu s právními předpisy. Podle § 174 správního řádu je možné podrobit přezkumu i opatření obecné povahy (které formálně rozhodnutím není) a posoudit jeho soulad s právními předpisy. Usnesení o zahájení přezkumného řízení je možné vydat pouze do 3 let od účinnosti opatření obecné povahy (jak vyplývá z Vámi podaných informací tedy do 16. 7.2012). Na zahájení přezkumného řízení však není právní nárok. Záleží na tzv. správním uvážení příslušného nadřízeného orgánu. V úvahu také přichází eventuálně návrh k Nejvyššímu správnímu soudu na zrušení opatření obecné povahy. Soud posuzuje soulad opatření obecné povahy se zákonem, zda ten, kdo opatření obecné
povahy vydal, postupoval v mezích své působnosti a pravomoci a zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným způsobem. Na soud se mohou obrátit vlastníci nemovitostí dotčení územním plánem, případně je možné informovat o situaci Ministerstvo vnitra a dát mu podnět k podání návrhu, ovšem v takovém případě záleží pouze na jeho uvážení, zda tak učiní. Bližší podrobnosti o možnostech obrany proti územnímu plánu naleznete zde. Na závěr bychom Vás chtěli upozornit na § 102 odst. 2 stavebního zákona, ve kterém je uvedeno, že „Vlastníkovi pozemku, jehož určení k zastavění bylo zrušeno na základě změny územního plánu nebo regulačního plánu, anebo vydáním nového územního plánu nebo regulačního plánu nebo zrušením územního rozhodnutí podle § 94 odst. 3, náleží náhrada. Náhrada se stanoví ve výši rozdílu mezi cenou stavebního pozemku sjednanou v kupní smlouvě a cenou obvyklou zjištěnou posudkem znalce podle zvláštního právního předpisu (zákon o oceňování) pozemku, který není určen k zastavění, v případě, že vlastník tohoto pozemku byl vlastníkem nebo jej nabyl v době platnosti územního plánu, regulačního plánu nebo územního rozhodnutí jako pozemek určený k zastavění. Náhrada vlastníkovi pozemku nenáleží, jestliže k uvedené změně došlo na základě jeho návrhu. Osoba, která byla oprávněna realizovat regulační plán, který byl změněn nebo zrušen, nebo územní rozhodnutí, které bylo zrušeno, má nárok na náhradu skutečných nákladů vynaložených při uplatňování práv z regulačního plánu nebo územního rozhodnutí, a to ode dne nabytí jejich účinnosti do jejich změny nebo zrušení. Toto ustanovení však nabude účinnosti až ke dni 1. 1. 2012. Domníváme se, že i když je výše uvedené ustanovení dosud neúčinné, vlastníkovi pozemku by měla vždy náležet náhrada, pokud byla cena jeho pozemku snížena např. v důsledku omezení vyplývajících z územního plánu. Ve Vašem případě existují reálné obavy, že by se mohla snížit cena Vašich pozemků v důsledku předkupního práva, které je vyznačeno také v katastru nemovitostí. Zvláštní ochrana vlastnického práva vyplývá mimo jiné z čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Pokud byste se rozhodla požadovat takovou náhradu, doporučujeme Vám obrátit se na advokáta. Tato problematika již bohužel přesahuje možnosti naší poradny. 22.2. Vymezení pojmu „pobyt“ 9.12.2010, JK Chtěl bych se zeptat, co přesně znamená termín "pobyt", např. stavební zákon v § 23 odst. 3 ve vztahu k ustanovení zástupce veřejnosti požaduje "trvalý pobyt nebo pobyt". Co přesně se tady rozumí pojmem "pobyt"? Co je to trvalý pobyt občana upravuje zejm. § 10 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech. Cizinci mohou na území ČR pobývat buď přechodně (přechodný pobyt) nebo rovněž trvale (trvalý pobyt) – to v návaznosti na evropské nařízení upravuje zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. Stavební zákon mluví o pobytu v § 23 (3), když říká, že zmocnění zástupce veřejnosti se dokládá seznamem občanů obce nebo kraje nebo obyvatel podle zvláštních právních předpisů, kteří uplatňují věcně shodnou připomínku, a podpisovou listinou, v níž je uvedeno jméno a příjmení, trvalý pobyt nebo pobyt, popřípadě adresa místa pobytu v zahraničí a podpis osob s prohlášením, že jmenovaného zástupce veřejnosti zmocňují k podání námitky na základě věcně shodné připomínky a k projednání této námitky podle tohoto zákona, a prohlášením zástupce veřejnosti. Toto prohlášení obsahuje jméno a příjmení zástupce veřejnosti, jeho trvalý pobyt nebo pobyt a podpis, že toto zmocnění přijímá. Pobyt se vztahuje právě zásadně k cizincům, což mohou být kupř. i občané EU, kteří v dané obci přechodně pobývají (přechodně nemusí být vždy krátkodobě, ne vždy ale cizinci dosáhnou na trvalý pobyt nebo někdy ani nemusejí mít zájem si ho vyřídit). § 10 zákona o evidenci obyvatel •
Místem trvalého pobytu se rozumí adresa pobytu občana v České republice, která je vedena v registru obyvatel ve formě referenční vazby (kódu adresního místa) na referenční údaj o adrese v
základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí, kterou si občan zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání. Občan může mít jen jedno místo trvalého pobytu, a to v objektu, který je podle zvláštního právního předpisu označen číslem popisným nebo evidenčním, popřípadě orientačním číslem a který je určen pro bydlení, ubytování nebo individuální rekreaci (dále jen „objekt“). •
Z přihlášení občana k trvalému pobytu nevyplývají žádná práva k objektu uvedenému v odstavci 1 ani k vlastníkovi nemovitosti.
•
Místem trvalého pobytu občana v době jeho narození je místo trvalého pobytu jeho matky, pokud se rodiče nedohodnou jinak.
•
V případě, že nelze zjistit místo trvalého pobytu občana podle odstavce 3, rozumí se místem trvalého pobytu tohoto občana sídlo ohlašovny, v jejímž územním obvodu se občan narodil, nebo sídlo zvláštní matriky v případě, že se narodil v cizině; obdobně se postupuje také v případech, kdy žena s trvalým pobytem na území České republiky, která porodila dítě, jež je občanem České republiky, písemně požádá o utajení své osoby v souvislosti s porodem.
•
Změnu místa trvalého pobytu občan ohlásí ohlašovně v místě nového trvalého pobytu. Je-li údaj o místě trvalého pobytu úředně zrušen (§ 12), je místem trvalého pobytu sídlo ohlašovny, v jejímž územním obvodu byl občanovi trvalý pobyt úředně zrušen.
(12) Občan v případě, že se rozhodl ukončit trvalý pobyt na území České republiky, sdělí tuto skutečnost písemně ohlašovně podle místa trvalého pobytu.
22.3. Jak zasáhnout do aktualizace ZUR? 25. 11. 2010, AL, MK Nedávno se ke mně dostal návrh zprávy o uplatňování ZUR. Tento návrh obsahuje "požadavky a podmínky pro zpracování aktualizace ZUR“. V požadavcích není uvedena změna týkající se vedení VN, kterou bych do aktalizace ráda prosadila. Mohu v této fázi ještě jako veřejnost nějak zasáhnout? Napsala jsem tuto připomínku hned, jak se mi materiál dostal do rukou, obci a kraji, obec však nijak nereagovala a kraj uvedl, že v této fázi se veřejnost nevyjadřuje. Dá se něco dělat? Váš dotaz však bohužel přišel velmi pozdě, v době kdy je řízení již ve značně pokročilé fázi. Vaše možnosti, jak do řízení zasáhnout jsou v tomto okamžiku velmi omezené. 1) Nejprve bych Vám rád vysvětlil celý postup schvalování aktualizace ZUR Zlínského kraje. Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále „stavební zákon“) ukládá ve svém § 42 krajskému úřadu povinnost předložit zastupitelstvu kraje zprávu o uplatňování ZUR, nejpozději do dvou let po vydání ZUR (popř. po jejich poslední aktualizaci). Návrh zprávy musí být před předložením zastupitelstvu kraje schválen a konzultován s obcemi. Zastupitelstvo kraje následně podle schválené zprávy (ve Vašem případě se jedná o Vámi uvedenou zprávu ze dne 15.9. 2010, proti které jste brojila u zastupitelstva obce a kraje) aktualizuje (změní) ZUR. Postupuje zde podle ustanovení §36 až 41, stavebního zákona (zastupitelstvu kraje to ukládá §42 odst. 2), řízení ale probíhá pouze v měněných částech ZUR (tedy pouze v těch částech ZUR, které schválená zpráva vysloveně mění). Pokud je Vaším požadavkem aktualizace vedení VN, která však není součástí zprávy o uplatňování ZUR, nemáte v této fázi řízení již žádné prostředky, jak uplatnit své požadavky. 2) Váš postup, kdy jste zaslala připomínky zastupitelstvu obce byl správný, ale bohužel měl přijít dříve. Stavební zákon při aktualizaci ZUR důsledně dodržuje pravidlo, že měnit se mohou pouze ty části ZUR, které určí zpráva o uplatňování ZUR. A právě při schvalování připomínek k této zprávě je pro Vás příležitost, jak se vyjádřit na zastupitelstvu obce a ovlivnit, že Váš problém bude součástí navržených změn ZUR a že se o něm povede řízení podle §36 až 41, stavebního zákona, a tedy že vám bude dána možnost uplatnit své námitky (jako zástupce veřejnosti), či připomínky (jako občan obce) – rozdíl bude vysvětlen níže. Pokud víte, že Váš problém bude v blízké době předmětem
připomínkového řízení v rámci obce (ve Vašem případě za dva roky), doporučujeme podniknout potřebné kroky – iniciace místního referenda (velmi nejistá možnost – zaváže pouze obec, ale ne kraj, který může námitku obce neuplatnit), rozhovor se zastupitely obce a kraje (apelace na jejich politickou odpovědnost), mediální rozruch kolem problému (např. regionální tisk). Občan se přijímání zprávy o uplatňování ZUR nemůže přímo účastnit ani na obecní, ani na krajské úrovni. Pokud je koridor VN součástí ZUR (a zůstane i po aktualizaci) obec ho podle zákona musí převzít i do svého UP, takže zde není žádná možnost, jak jej z UP vyjmout. Pokud však máte podezření, že při schvalování ZUR (v roce 2008) byl porušen zákon, je možnost se domáhat jeho zrušení u soudu. O tomto postupu se více dozvíte v publikaci Od územního plánování po stavební povolení, nebo na stránkách EPS 3) Pokud zmocníte zástupce veřejnosti podle § 23 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, můžete podat v řízení o měněných částech Zásad územního rozvoje, nejpozději při veřejném pojednávání, námitky s jejich odůvodněním a současně s vymezením území dotčeného námitkou. Jestliže nestihnete sehnat dostatek podpisů a nezmocníte zástupce veřejnosti, což je jediný způsob, jakým můžete podat námitky, pak se stejně můžete vyjádřit formou připomínky. Podle § 39 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., má tohle právo každý. Připomínáme, že námitky i připomínky se musí týkat jenom měněné části Zásad územního rozvoje. Rozdíl mezi námitkou a připomínkou je zásadní. Pořizovatel s určeným zastupitelem pouze vyhodnotí výsledky projednání (připomínky), námitky mají výrazně lepší procesní postavení. Musí o nich být rozhodnuto a toto rozhodnutí je nutné odůvodnit. Proti rozhodnutí o námitce se není možné odvolat, lze ovšem podat podnět k zahájení přezkumného řízení (§ 94 a násl. správního řádu) nebo správní žalobu podle § 65 odst. 1 nebo 2 soudního řádu správního. V případě zrušení nebo změny rozhodnutí o námitce je potom část územně plánovací dokumentace postižená zrušenou námitkou neplatná a nelze podle ní postupovat. 4) Zásady územního rozvoje se vydávají formou opatření obecné povahy, tudíž podle § 173 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, musí být oznámeny veřejnou vyhláškou. Opatření obecné povahy, tedy zásady územního rozvoje, se též zveřejní na úředních deskách obecních úřadů v obcích, jejichž správních obvodů se opatření obecné povahy týká. 22.4. Může ÚP zcela zakázat výstavbu? 9.11.2010, MT Nový územní plán zakazuje v naší lokalitě jakékoli stavby včetně oplocení. Je možné na základě této skutečnosti podat návrh na zrušení územního plánu? Může stavební úřad z územního plánu udělit výjimku? Územní plán je opatřením obecné povahy. Opatření obecné povahy je zvláštním institutem správního práva, které stojí na pomezí mezi právním předpisem a rozhodnutím. Jak správně uvádíte, opatření obecné povahy nemůže ukládat povinnosti nad rámec zákona, tzn. že taková povinnost musí být primárně stanovena zákonem a její rozsah může toto opatření pouze konkretizovat. Z uvedeného plyne, že opatření obecné povahy slouží ke specifikování povinností uložených zákonem a v rámci jeho ustanovení, nemůže ovšem ukládat povinnosti nové. Pokud uvedené aplikujeme na Váš případ, jedná se o to, zda může obec v územním plánu (jako opatření obecné povahy) výslovně zakázat jakékoli stavby. Územní plán je koncepční dokument k usměrňování územního rozvoje obce, nebo jak uvádí ust. § 43 odst. 1 stavebního zákona: Územní plán stanoví základní koncepci rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot, jeho plošného a prostorového uspořádání (dále jen "urbanistická koncepce"), uspořádání krajiny a koncepci
veřejné infrastruktury; vymezí zastavěné území, plochy a koridory, zejména zastavitelné plochy a plochy vymezené ke změně stávající zástavby, k obnově nebo opětovnému využití znehodnoceného území (dále jen "plocha přestavby"), pro veřejně prospěšné stavby, pro veřejně prospěšná opatření a pro územní rezervy a stanoví podmínky pro využití těchto ploch a koridorů. Územní plán tedy může stanovit podmínky pro využití ploch a koridorů s rozdílným způsobem využití s určením převažujícího účelu využití (hlavní využití), pokud je možné jej stanovit, přípustného využití, nepřípustného využití, popřípadě podmíněně přípustného využití těchto ploch a stanovení podmínek prostorového uspořádání. Dále zákon v ust. § 43 odst. 3 tohoto zákona uvádí: Územní plán v souvislostech a podrobnostech území obce zpřesňuje a rozvíjí cíle a úkoly územního plánování v souladu se zásadami územního rozvoje kraje a s politikou územního rozvoje.“. Dle našeho názoru tedy obec může v územním plánu stanovit zákaz výstavby na vybraných plochách obce, ovšem při respektování zákonem stanovených práv či povinností. Prakticky to dle nás znamená, že obec do územního plánu nemusí zahrnovat všechny zákonem upravené výjimky, ale stavební úřad je pak následně v rámci územního řízení musí reflektovat, a tedy zákonným způsobem posuzovat konkrétní situace. Nyní ovšem záleží také na tom, jak územní plán danou plochu definoval- zda se jedná o zastavěné území se zákazem další výstavby či o nezastavitelnou plochu. Stavební zákon v ust. § 18 odst. 4 stanoví, že: Územní plánování ve veřejném zájmu chrání a rozvíjí přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví. Přitom chrání krajinu jako podstatnou složku prostředí života obyvatel a základ jejich totožnosti. S ohledem na to určuje podmínky pro hospodárné využívání zastavěného území a zajišťuje ochranu nezastavěného území a nezastavitelných pozemků. Zastavitelné plochy se vymezují s ohledem na potenciál rozvoje území a míru využití zastavěného území. A ust. § 18 odst. 5 upravuje následující: V nezastavěném území lze v souladu s jeho charakterem umisťovat stavby, zařízení, a jiná opatření pouze pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, pro ochranu přírody a krajiny, pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků, a dále taková technická opatření a stavby, které zlepší podmínky jeho využití pro účely rekreace a cestovního ruchu, například cyklistické stezky, hygienická zařízení, ekologická a informační centra. Tzn. že stavební úřad tuto výjimku povolit může, ale zákon mu takový postup nepřikazuje. Záleží tedy na jeho uvážení, zda stavební souhlas ve Vašem případě udělí. 22.5. Nevyhotovení rozhodnutí o námitkách, 11.10.2010, HS Pořizovatel územního plánu T. - ředitel odboru rozvoje města - odmítl zhotovit návrh rozhodnutí o námitkách, zastupitelstvo tedy nemůže územní plán na dnešním zasedání přijmout. Důvodem je tlak investora, kterému se nepodařilo prosadit do územního plánu golfové hřiště. Pokud nebude územní plán přijat nyní, příště se již pravděpodobně investorovi hřiště do ÚP podaří protlačit. Lze pořizovatele nějak přinutit návrh rozhodnutí vytvořit? Může ho vytvořit někdo jiný? Nese pořizovatel odpovědnost za případnou škodu? Pořizovatel uvedl, že tak jako tak bude muset
proběhnout nové veřejné projednání, neboť na základě námitek byl původní návrh ÚP značně upraven. Domníváme se, že k podstatné změně nedošlo, můžeme se proti novému veřejnému projednání nějak bránit? Pokud jde o to, jak dosáhnout vyhotovení návrhu rozhodnutí o námitkách, aby mohl být schválen územní plán, existuje možnost, aby toto rozhodnutí vyhotovil ještě starosta. Podle zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon jej zhotovuje pořizovatel, kterým je obecní úřad (§ 53 a § 2 odst. 2 písm. a), v jeho čele je podle § 109 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích starosta. Ten by tedy měl mít podle našeho názoru dostatek pravomoci nahradit ředitele odboru rozvoje města (leda by vnitřní předpisy obce stanovily něco jiného). Ředitel odboru by však měl být odpovědný přinejmenším z titulu pracovně-právního, důsledky z jeho jednání (neplnění povinností) by měl vyvodit jeho nadřízený (v pracovním právu neposkytujeme poradenství, ale nevylučujeme např. výpoveď pro hrubé porušení pracovních povinností). Pokud jde o nutnost nového veřejného projednání, stavební zákon upravuje postup v § 53 odst. 2 a 3. V případě, že dojde na základě veřejného projednání k podstatné úpravě návrhu územního plánu, je pořizovatel povinen nový návrh (po zapracování změn) předložit ke schválení zastupitelstvu, poté k posouzení krajskému úřadu a zajistit konání nového veřejného projednání o tomto přepracovaném návrhu. Klíčovým pojmem pro rozhodnutí, zda přikročit k novému veřejnému projednání, je výklad pojmu „podstatná úprava návrhu“. Zákon výslovně nestanoví kritéria pro posuzování, co přesně je či není tato podstatná úprava návrhu. Výklad pojmu je tak ponechán na správním uvážení pořizovatele.23 Vodítkem pro posouzení, zda je o podstatnou úpravu návrhu, je také § 172 odst. 5 správního řádu, který stanoví: „Jestliže by vyřízení námitky vedlo k řešení, které přímo ovlivní oprávněné zájmy některé osoby jiným způsobem než návrh opatření obecné povahy, a není-li změna zjevně též v její prospěch, zjistí správní orgán její stanovisko.“ Chápeme Vaši situaci, že pořizovatel vlastně výše uvedeným postupem zdržuje schválení návrhu územního plánu zastupitelstvem. Přesto doporučujeme pečlivě zvážit, zda opravdu nejde o podstatnou úpravu návrhu. Pokud ano a Vy tuto podstatnou úpravu veřejně neprojednáte, existuje riziko, že Vámi vydaný územní plán poté někdo napadne u Nejvyššího správního soudu s návrhem na zrušení opatření obecné povahy dle § 101a soudního řádu správního s odůvodněním, že územní plán nebyl vydán zákonem stanoveným způsobem (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23.9.2009, č.j. 1 Ao 1/2009-185). Konání nového veřejného projednání přepracovaného návrhu se tak jeví jako krok z opatrnosti a je doporučován v situacích, kdy je sporné, zda jde o podstatnou úpravu návrhu. Upozorňujeme také, že vyhodnocování výsledků veřejného projednání zajišťuje pořizovatel ve spolupráci s určeným zastupitelem. Z tohoto důvodu dovozujeme, že určený zastupitel z Vaší obce by měl mít určitý vliv na posouzení, zda došlo k podstatné úpravě návrhu, resp. alespoň vědět, z jakých důvodů tak bylo rozhodnuto (tzn. že nebylo rozhodnuto bez jeho vědomí). V případě, že změnu s jistotou nemáte za podstatnou úpravu návrhu a nové veřejné projednání považujete za zbytečné, bohužel dodáváme, že právní řád neposkytuje žádnou účinnou obranu (např. ve formě odvolání) proti této věci ve fázi pořizování územního plánu. Vaší obranou je fakticky to, že veškeré změny návrhu potažmo celý návrh schvaluje zastupitelstvo T. Ve chvíli, kdy bude do přepracovaného návrhu vloženo cokoli zastupitelstvu nevyhovujícího, popřípadě za nového veřejného projednání bude vznesena další námitka týkající se zahrnutí golfového hřiště do územního plánu, má stejně zastupitelstvo obce konečné slovo při schvalování návrhu územního plánu. Po vydání územního plánu můžete podat také Vy (v případě že jste vlastníkem pozemku, který je 23
Hegenbart, M., Sakař, B., a kol. Stavební zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, 138 s.
územním plánem dotčen) návrh na zrušení opatření obecné povahy pro chyby v postupu při jeho pořizování či schvalování. Posouzení, zda postup pořizovatele ve Vašem případě založí takový zásah do práv, pro který bude územní plán zrušen, je však komplikovanější a záleží na konkrétních okolnostech případu. Otázkou je také, zda bude ve Vašem zájmu navrhovat zrušení vlastního územního plánu. Co se týče konkrétního postupu pořizovatele jako jednotlivé úřední osoby, je možno podat proti této osobě stížnost dle § 175 správního řádu a namítat nevhodné chování úřední osoby nebo proti postupu správního orgánu. Zároveň při podezření z korupce nevylučujeme možnost podat trestní oznámení na konkrétní úřední osobu, která vystupuje za pořizovatele. V těchto věcech však poradenství neposkytujeme. Přesto však je u tohoto kroku třeba zvážit konkrétní a odůvodněné podezření. Pro úplnost dodáváme, že územní plán jako opatření obecné povahy lze napadnout pouze dvěma způsoby: •
návrh na zrušení opatření obecné povahy dle § 101a soudního řádu správního (viz výše)
•
přezkumné řízení dle § 94 správního řádu, kdy se zkoumá soulad územního plánu s právními předpisy.
Oba dva prostředky jsou však uplatnitelné až po schválení a vydání územního plánu. 22.6. Zmenšení biokoridoru v územním plánu, 8.9.2010, JK Obec N. chce změnit územní plán, jehož součástí je biokoridor. Protože ale dva zastupitelé v tomto biokoridoru vlastní přes 10000 m2 pozemků, iniciovali na Krajském úřadu Středočeského kraje jeho zmenšení, aby se z pozemků mohly stát stavební pozemky pro výstavbu silnice. Součástí stávajícího biokoridoru, z něhož se má stát silnice, je i jeden z našich pozemků, kterému – pokud projde změna územního plánu – hrozí vyvlastnění. Případná silnice by také vedla cca 4 metry od naší studny, která má ochranné pásmo 12 metrů. Opakovaně jsme také našli v oblasti současného biokoridoru ropuchu zelenou. Je možné nějak rozsah biokoridoru zachovat? I. Vyvlastnění Uvádíte, že by mělo dojít k vyvlastnění jednoho z Vašich pozemků pro účely stavby silnice. Problematika vyvlastnění je obecně upravena zákonem č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění). Vyvlastnit je možné pouze ve vyvlastňovacím řízení, jehož účastníkem byste nepochybně byli. Jako účastník máte řadu práv – mj. právo podávat námitky, odvolat se proti rozhodnutí o vyvlastnění a podat proti rozhodnutí žalobu. Více se dozvíte z letáku zpracovaného EPS k této problematice zde: http://www.eps.cz/pdf/vyvlastneni.pdf V souvislosti s vyvlastněním však vstoupil v účinnost v listopadu loňského roku zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní infrastruktury (nabyl účinnost 27. 11. 2009). Ten se podle svého ustanovení § 1 vztahuje na postupy v souvislosti s urychlením výstavby dopravní infrastruktury, konkrétně staveb dopravní infrastruktury a staveb s nimi souvisejících (dále jen „dopravní infrastruktura“) umisťovaných a) v plochách a koridorech vymezených v platné politice územního rozvoje nebo b) veřejně prospěšné stavby vymezené v územně plánovací dokumentaci. Podle zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, ustanovení § 2 odst. 1 písm. k), jsou dopravní infrastrukturou například stavby pozemních komunikací, drah, vodních cest, letišť a s nimi souvisejících zařízení.
Zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní infrastruktury, tak lze použít i na stavbu silnice, pokud je umisťovaná a) v plochách a koridorech vymezených v platné politice územního rozvoje nebo b) se jedná o veřejně prospěšnou stavbu vymezenou takto v územně plánovací dokumentaci – tedy v zásadách územního rozvoje kraje nebo platném územním plánu obce. Důležité je např. to, že podle ustanovení § 2 odst. 4 tohoto zákona se lhůty pro podání žalob k soudům k přezkoumání správních rozhodnutí vydaných v řízeních podle § 1 zkracují na polovinu. O žalobách musí na druhou stranu soud rozhodnout ve lhůtě 90 dnů. Co jsou to řízení podle § 1 však není vůbec jasné. Lze proto doporučit podat pro jistotu žalobu proti rozhodnutí o vyvlastnění ve zkrácené, poloviční lhůtě (tedy jeden měsíc namísto obvyklých 2 měsíců od oznámení rozhodnutí). Text zákona najdete na http://portal.gov.cz. Dále uvádíte, že má být silnice realizována a provozována soukromou osobou a následně má dojít k jejímu převedení do vlastnictví obce. Jedná se tedy zřejmě o tzv. PPP projekt (Public Private Partnership), kdy dochází ke spolupráci veřejného a soukromého sektoru za účelem využití zdrojů a schopností soukromého sektoru při zajištění veřejné infrastruktury nebo veřejných služeb. S touto problematikou nemáme v Poradně zkušenosti. Obecně je určitě možné využívat PPP projekty, nese to ale s sebou i rizika (např. možná korupce apod.). Více se dozvíte z materiálu Transparency zde: http://www.transparency.cz/pdf/vz_analyza_ppp_implementace.pd f. II. Ochranné pásmo studny Podle § 30 zákona č. 254/2001 Sb., vodního zákona platí, že vodoprávní úřad stanovuje ochranná pásma opatřením obecné povahy k ochraně vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti zdrojů podzemních nebo povrchových vod využívaných nebo využitelných pro zásobování pitnou vodou s průměrným odběrem více než 10 000 m3 za rok a zdrojů podzemní vody pro výrobu balené kojenecké vody nebo pramenité vody. Pouze vyžadují-li to závažné okolnosti, může vodoprávní úřad stanovit ochranná pásma i pro vodní zdroje s nižší kapacitou, než je uvedeno v první větě. U zdrojů podzemní vody se stanovují ochranná pásma jako souvislá území s minimální vzdáleností hranice jeho vymezení 10 m od odběrného zařízení. Je však také možné, že ke stanovení ochranného pásma Vaší studny došlo ještě za účinnosti starého zákona o vodách č. 138/1973 Sb. Obecně platí, že ke geologickým pracím spojeným se zásahem do pozemku v ochranných pásmech vodních zdrojů je třeba povolení vodoprávního úřadu a ke stavbám v ochranných pásmech vodních zdrojů je třeba souhlasu vodoprávního úřadu. Investor (stavebník silnice) by si tak musel toto povolení/souhlas opatřit. Řízení o vydání povolení byste se měli účastnit; souhlas by byl zásadně jen podkladovým závazným stanoviskem pro územní řízení vedené na stavbu silnice, nevedlo by se na něj samostatné správní řízení. Své námitky proti vydání povolení nebo souhlasu byste tak musela namítat buď ve vodoprávním, nebo v územním řízení. Nic ale nebrání tomu, abyste své námitky uplatnili již při případné změně územního plánu, naopak. Realizací silnice by došlo k zásahu do Vašeho vlastnického práva, a je proto na místě uvést tuto námitku již při procesu změny územního plánu. V případě, že by do Vašich práv i přes Vaši obranu (námitky) nepřiměřeně zasahoval již územní plán, je zde po jeho schválení (schválení jeho změny) možnost obrátit se na Nejvyšší správní soud s návrhem na jeho zrušení (viz materiál Jak bránit svá práva zasažená změnou územního plánu). Vzor námitek k územnímu plánu najdete zde. Obecně, pokud by Vám někdo znečistil podzemní vodu nebo způsobil její ztrátu, podle ustanovení § 29 (2) vodního zákona platí následující: Osoba, která způsobí při provozní činnosti ztrátu podzemní vody nebo podstatné snížení možnosti odběru ve zdroji podzemních vod, popřípadě zhoršení jakosti vody v něm, je povinna nahradit škodu, která tím vznikla tomu, kdo má povoleno odebírat podzemní vodu z tohoto vodního zdroje, a
dále provést podle místních podmínek potřebná opatření k obnovení původního stavu. Náhrada spočívá v opatření náhradního zdroje vody. Není-li to možné nebo účelné, je povinna poskytnout jednorázovou náhradu odpovídající snížení hodnoty tohoto nemovitého majetku, s jehož užíváním je povolení spojeno. Ve sporech o náhradu škody nebo o její výši rozhoduje soud. Tím nejsou dotčeny obecné předpisy o náhradě škody. III. Chráněné druhy živočichů Při změně územního plánu by se k ní měl vyjádřit i příslušný orgán ochrany přírody. Podle § 4 odst. 2 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, dotčené orgány chránícími veřejné zájmy podle zvláštních právních předpisů (zde orgány ochrany přírody) vydávají pro postupy podle tohoto zákona, které nejsou správním řízením (tj. územní plánování), stanoviska, která nejsou samostatným rozhodnutím ve správním řízení, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak; stanoviska jsou závazným podkladem pro politiku územního rozvoje a pro opatření obecné povahy vydávaná podle tohoto zákona (tj. pro územní plán, ten je opatřením obecné povahy). „Nález“ ropuchy by tak bylo dobré zdokumentovat (např. pořídit fotografie, písemné vyjádření odborníka, že ji na daném místě viděl apod.) a obrátit se s podnětem na tento orgán ochrany přírody, aby z tohoto důvodu se změnou nesouhlasil. Dosažení takového výsledku je ovšem nejisté. Příslušným orgánem může být buď obecní úřad obce s rozšířenou působností, nebo krajský úřad. Podle § 77 odst. 1 písm. q) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, uplatňují obecní úřady obcí s rozšířenou působností stanoviska k územním plánům a regulačním plánům z hlediska své přenesené působnosti a dále z hlediska přenesené působnosti obecních úřadů a pověřených obecních úřadů. Vzhledem k tomu, že v daném případě je ale k následnému udělení výjimky z ochrany zvláště chráněného živočicha (viz níže) příslušný krajský úřad, měl by se v tomto rozsahu k územnímu plánu vyjádřit kraj (podle § 77a odst. 4 písm. x) zákona o ochraně přírody a krajiny krajské úřady uplatňují stanoviska k zásadám územního rozvoje a k územním plánům obcí s rozšířenou působností z hlediska zájmů chráněných tímto zákonem a dále k ostatním územním plánům a regulačním plánům z hlediska zájmů chráněných tímto zákonem, není-li příslušný jiný orgán ochrany přírody). Z hlediska větší jistoty bych doporučovala kontaktovat v tomto směru oba orgány. Rovněž by měl být fakt o výskytu zvláště chráněné ropuchy jednou z připomínek občanského sdružení (a kohokoliv dalšího), které k návrhu změny územního plánu podá. V případě, že by mělo při následné realizaci stavby dojít k zásahu do teritoria ropuchy jako chráněného živočicha podle zákona o ochraně přírody a krajiny musel by investor získat výjimku podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny. Podle § 50 odst. 1 a 2 zákona o ochraně přírody a krajiny jsou totiž zvláště chránění živočichové chráněni ve všech svých vývojových stádiích, chráněna jsou jimi užívaná přirozená i umělá sídla a jejich biotop. Je zakázáno škodlivě zasahovat do jejich přirozeného vývoje, zejména je chytat, chovat v zajetí, rušit, zraňovat nebo usmrcovat. Výjimka z těchto zákazů se vydává v souladu s § 56 cit. zákona v samostatném správním řízení, a to předtím, než investor získá územní rozhodnutí a stavební povolení. Takového správního řízení by se mohlo občanské sdružení účastnit, vznášet v něm své námitky a proti rozhodnutí se odvolat, resp. jej napadnout správní žalobou. Informace o podmínkách účasti sdružení ve správních řízeních Vám zasílám v příloze. Pokud by již mělo dojít k činnosti, která by mohla ropuchu přímo ohrozit (zahájení skrývky půdy, realizace stavby apod.) je obecně v takovém případě možné zkusit podat podnět podle § 66 zákona o ochraně přírody a krajiny k inspekci životního prostředí. Podle tohoto ustanovení je možné zakázat činnost (a to i činnost jiným orgánem povolenou), pokud by jejím prováděním došlo k poškození přírody a krajiny – více zde: Omezení a zákaz činnosti). * Pokud se domníváte, že správní orgány nepostupují v souladu se zákonem, můžete se obrátit na
Veřejného ochránce práv. V souladu s ustanovením § 1 zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, působí ochránce k ochraně osob před jednáním správních úřadů, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod. Pokud se rozhodnete obrátit se na ochránce s podnětem k prošetření postupu správních orgánů, musí takový podnět podle § 11 zákona o Veřejném ochránci práv obsahovat: a) vylíčení podstatných okolností věci (§ 10 odst. 1) , včetně sdělení, zda věc byla předložena také jinému státnímu orgánu, popřípadě s jakým výsledkem, b) označení úřadu, popřípadě jméno a příjmení nebo jiné údaje o totožnosti osoby, jíž se podnět týká, c) doklad o tom, že úřad, jehož se podnět týká, byl neúspěšně vyzván k nápravě, d) jméno, příjmení a bydliště, u právnické osoby název, sídlo a osoby oprávněné jejím jménem jednat, toho, kdo podnět podává ("stěžovatel"). Pokud se podnět týká rozhodnutí, musí stěžovatel přiložit jeho stejnopis. V souladu s ustanovením § 12 zákona o Veřejném ochránci práv ochránce podnět odloží, jestliže věc, které se podnět týká, nespadá do jeho působnosti anebo se netýká osoby, která podnět podala, a může jej odložit, pokud a) náležitosti podle § 11 nebyly doplněny ani ve stanovené lhůtě, b) je zjevně neopodstatněný, c) od právní moci rozhodnutí nebo od opatření či události, kterých se podnět týká, uplynula v den doručení podnětu doba delší jednoho roku, d) věc, které se podnět týká, je projednávána soudem nebo již byla soudem rozhodnuta, nebo e) jde o podnět ve věci, která již byla ochráncem přešetřena (§ 17 a 18) a opakovaný podnět nepřináší nové skutečnosti. 22.7. Veřejné prostranství 2. 6. 2010, VZ Obec chce provést změnu územního plánu, která zahrnuje i to, že z části pozemku, jenž mám před domem, a na kterém mám zahrádku květin, chce vytvořit veřejné prostranství. Na tomto prostranství chce posléze nechat parkovat motorová vozidla a vybírat za to poplatky do obecní kasy. Nerozumím tomu, proč by neoplocená část mého pozemku měla být veřejným prostranstvím, které bude pak moci užívat každý, jak bude chtít. Zejména mi vadí ta představa, že místo mojí zahrádky bude parkoviště, na mém vlastním pozemku, a obec bude vybírat poplatky za jeho užívání. Mohu se proti tomu nějak bránit? Pojem veřejné prostranství definuje zákon č. 128/2000 Sb. o obcích v § 34. Veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru. Veřejná prostranství jsou nezastavěné prostory mezi budovami v našich obcích a městech, ulice, náměstí atd. Tato prostranství jsou přístupná každému a slouží různým účelům. Z této definice je zřejmé, že není důležité, kdo je vlastníkem daného pozemku, ale jaké funkce pozemek plní. K problematice veřejných prostranství se několikrát vyjadřoval také Ústavní a Nejvyšší správní soud. Ústavní soud konkrétně v nálezu Pl.ÚS 21/02 ze dne 22.03.2005, kdy ÚS řešil zásah do vlastnického práva existencí veřejného prostranství. ÚS potvrdil hitorický charakter tohoto institutu a řekl, že „prostor splňující zákonné znaky veřejného prostranství je veřejným prostranstvím ex lege. Vyjmutí prostor vlastněných soukromými subjekty a splňujících zákonné znaky veřejného prostranství z veřejnoprávního režimu veřejného prostranství by vedlo k podstatnému ztížení či znemožnění právní regulace společenských vztahů, na nichž má obec jako veřejnoprávní korporace veřejný zájem. Např. by to negativně zasáhlo rozhodování obcí v souvislosti s označováním
veřejných prostranství, oprávnění ukládat na základě obecně závazných vyhlášek povinnost k ochraně místních záležitostí veřejného pořádku, k ochraně životního prostředí a udržování čistoty, jakož i oprávnění ukládat pokuty za správní delikty související s udržováním pořádku na veřejných prostranstvích. Řada aspektů této veřejnoprávní regulace ostatně vlastníka nijak nezatěžuje, ale naopak mu jeho právní postavení jako vlastníka takovéhoto pozemku zlepšuje [např. veřejnoprávní ochranou proti znečišťování veřejných prostranství podle § 10 písm. c) a § 58 zákona o obcích, zajišťováním veřejného pořádku podle § 10 písm. a) citovaného zákona atd.].“ Vlastní-li soukromý vlastník pozemek, který splňuje všechny znaky veřejného prostranství podle zákonné definice, je nutno též akceptovat možnost, že obec takovýto pozemek prohlásí za veřejné prostranství (§ 14 odst. 2 zákona č. 565/1990 Sb., v platném znění, § 84 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Příslušná obecně závazná vyhláška obce tak jen deklaruje již existující stav. Ústavní soud se v tomto aspektu ztotožňuje s názorem vysloveným ve vyjádření Senátu Parlamentu České republiky, podle kterého obec v takovémto případě vystupuje ve smyslu čl. 101 odst. 3 Ústavy České republiky jako veřejnoprávní korporace, jejímž úkolem je chránit zájmy svých občanů a zájem veřejný. Jednou z funkcí povinnosti platit poplatky za zvláštní užívání veřejného prostranství je zajistit prostřednictvím ekonomického tlaku obce, aby zvláštní, tj. nezbytně omezené a ostatní uživatele vylučující užívání veřejného prostranství, nebylo upřednostňováno nad užíváním obecným. Ústavní soud samozřejmě také potvrdil možnost vlastníka pozemku, který se stal veřejným prostranstvím bránit se soukromoprávní žalobou: Podle § 14 odst. 2 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, obec určí, obecně závaznou vyhláškou, místa, která v obci podléhají poplatku za užívání veřejného prostranství. Jedná se o rozhodování, které je v samostatné působnosti obce ve smyslu § 35 zákona o obcích. Při tomto rozhodování je obec vázána nejen definicí veřejného prostranství, obsaženou v § 34 téhož zákona, ale i celým systémem územního plánování a stavebního řízení podle zvláštních předpisů. Právo vlastníka bránit se obecnému užívání jeho majetku soukromoprávní cestou (žalobou u obecného soudu) není nijak omezeno. Je tedy možné, aby byl pozemek prohlášen za veřejné prostranství. Prohlášení obce o tom, že se jedná o veřejné prostranství by však mělo být spíše deklaratorní, mělo by tedy pouze konstatovat, že pozemek byl jako veřejné prostranství užíván a tudíž se potvrzuje jeho režim. Zajímavé argumenty najdete také v tomto článku (včetně odkazů na judikaturu): http://pravniradce.ihned.cz/c410077470-26786380-F00000_d-zpoplatneni-verejneho-prostranstvi Ve Vašem případu však nemám dojem, že by pozemek splňoval znaky veřejného prostranství, protože ho užíváte jenom vy jako zahrádku (nedomnívám se, že jeho Váš pozemek slouží k obecnému užívání a je přístupný všem) a teprve po změně plánu by se snad stal takovým prostranstvím. Doporučuji Vám, abyste se na obecním úřadě zkusila ještě před námitkováním návrhu změny územního plánu dotázat na to, proč obec má za to, že se jedná o veřejné prostranství a že by tedy tento pozemek měl být za veřejné prostranství prohlášen. Protože spíše předpokládám, že ke změně plánu dojde (nechme stranou, zda to skutečně bude v souladu s právem), bude třeba, abyste se zapojila do přípravy územního plánu. Podrobné informace o územním plánování a následujících řízeních (územní a stavební, protože budou muset obě tato řízení probíhat, aby mohlo být vybudováno parkoviště) najdete v této publikaci: http://www.zelenykruh.cz/dokumenty/brozura-stavby-2-vydani-2008-sestava-1.pdf V každém případě Vám doporučuji, abyste se nejen zapojila do územního plánování, ale abyste taky využila jako dotčený vlastník možnost napadnout schválený územní plán (opatření obecné povahy) u Nejvyššího správního soudu v souladu se zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. 22.8. Nevhodný návrh umístění biokoridoru v územním plánu 28.4.2010, AKU Návrh územního plánu počítá s vymezením biokoridoru, je však podle našeho názoru umístěn
nevhodně. Má se nacházet pod vedením vysokého napětí jen několik metrů od zástavby, přetínat ho bude silnice 13 metrů široká. Domníváme se, že by měl být posunut výše, protože v navržené lokalitě neplní žádný ochranný účel. Jak je to s biokoridory? Jaké jsou podmínky jejich vyhlášení? Mohou být takto blízko zástavby? Jak je to s ochrannými pásmy? Je biokoridor vyhlášen nastálo? Dá se stavět v jejich blízkosti? Vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, definuje v §1 písm.b biokoridor jako „území, které neumožňuje rozhodující části organismů trvalou dlouhodobou existenci, avšak umožňuje jejich migraci mezi biocentry a tím vytváří z oddělených biocenter síť“. Biokoridor je spolu s biocentrem a interakčním prvkem tvoří územní systém ekologické stability krajiny (dále jen ÚSES). ÚSES je pak v § 3 odst. 1 písm.a zákona č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, definován jako „vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu“. V zákoně není přesně definováno, jakých způsobem je možné biokoridor založit. Existují pouze metodické pokyny, které nám říkají, jak postupovat. § 4 odst.1 zákona o ochraně přírody a krajiny, nám říká, že ÚSES vymezují orgány územního plánování a ochrany přírody. Dále prováděcí vyhláška k zákonu o ochraně přírody a krajiny č. 395/1992 Sb., v § 5 stanovuje, že „projekt systému ekologické stability schvalují příslušné orgány územního plánování v územně plánovací dokumentaci nebo v územním rozhodnutí“. Znamená to tedy, že biokoridory mohou být vyhlašovány v rámci územního plánu, popř. zásad územního rozvoje či regulačního plánu, a nebo na základě územního rozhodnutí. ÚSES jsou na základě § 18 vyhlášky č. 131/1998 Sb.o územně plánovacích podkladech a územně plánovací dokumentaci, pak schvalovány v závazné části územního plánu. Zákon nám nic neříká o přesném umístění biokoridorů – tedy v jaké vzdálenosti od zástavby se mohou nacházet či zda-li mají nějaké ochranné pásmo. Domníváme se tedy, že z toho vyplývá, že v podstatě mohou být kdekoliv, kde je to vhodné z hlediska ochrany přírody. Co se týče možnosti stavět v blízkosti biokoridorů, opět to není nikde v zákoně přímo stanoveno, proto se domníváme, že případné omezení bude stanoveno také územním plánem. Změnou územní plánu také může dle našeho názoru, dojít ke zrušení biokoridorů. 22.9. Podnět obci ke změně územního plánu 12.3.2010, LJan Jak postupovat v případě, že skupina občanů zvažuje podání podnětu obci ke změně územního plánu. Zajímá mne zejména: a) co je třeba k podnětu doložit? b) zda lze na stávající územní plán schválený podle předešlého stavebního zákona uplatnit institut zástupce veřejnosti právě v tomto případě, tzn. může podat podnět na změnu územního plánu zástupce veřejnosti? c) pokud to není možné, je efektivní podat podnět jako skupina občanů? V § 44 stavebního zákona (zákon č. 183/2006 Sb.) je vymezen okruh subjektů, které mohou podat návrh k pořízení územního plánu nebo jeho změny – kromě případů, kdy se jedná o vlastní podnět obce či návrh orgánu veřejné správy, mohou návrh na pořízení územního plánu nebo jeho změny podat • občan obce (osoba s trvalým pobytem na území obce) • fyzická nebo právnická osoba, která má vlastnická nebo obdobná práva k pozemku nebo stavbě na území obce Tento výčet je úplný, zástupce veřejnosti proto není oprávněn tento návrh podat. Náležitosti návrhu na pořízení územního plánu nebo jeho změny jsou uvedeny v § 46 odst. 1 stavebního zákona, jedná se o: • údaje umožňující identifikaci navrhovatele, včetně uvedení jeho vlastnických nebo obdobných práv k pozemku nebo stavbě na území obce,
• • • •
údaje o navrhované změně využití ploch na území obce, údaje o současném využití ploch dotčených návrhem navrhovatele, důvody pro pořízení územního plánu nebo jeho změny, návrh úhrady nákladů na pořízení územního plánu.
Má-li zájem podat návrh na pořízení obsahově shodné změny územního plánu více občanů obce, je možné, aby návrh podali všichni tito občané, tedy v rámci identifikace navrhovatele v návrhu bude uvedeno navrhovatelů více. Požadavek zákona ohledně podání návrhu nicméně bude splněn i za situace, kdy návrh podá pouze jeden občan obce. Podání návrhu více občany obce má tedy spíše „psychologický“ efekt – z právního hlediska neznamená silnější postavení navrhovatele/navrhovatelů. Návrh se podává u obce, pro jejíž území se územní plán či jeho změna pořizuje. O návrhu rozhoduje zastupitelstvo obce, které je může ale nemusí schválit (na změnu územního plánu není právní nárok). O výsledku jednání zastupitelstva obec navrhovatele bezodkladně informuje (§ 46 odst. 3 stavebného zákona). Platí, že náklady na zpracování územního plánu nebo jeho změny hradí zpravidla obec. Nicméně v případě, kdy je pořízení změny územního plánu vyvoláno výhradní potřebou navrhovatele (např. občana obce), může se rovněž stát, že obec podmíní pořízení této změny územního plánu částečnou nebo úplnou úhradou nákladů na její zpracování a na mapové podklady navrhovatelem. Ohledně dalších informací o územním plánování doporučuji využít manuál EPS dostupný na webových stránkách Poradny s názvem „jak se zapojit do územního plánování“ (http://aa.ecn.cz/img_upload/912ddd8bfb8fbca4dc25ce4d979260af/Jak_se_zapojit_do__zemn_ho_ pl_nov_n__2.pdf) Jak je již uvedeno výše, návrhu na pořízení změny územního plánu nicméně zastupitelstvo obce nemusí vyhovět. Za situace, kterou popisujete - tedy kdy o konkrétní změnu územního plánu usiluje větší skupina obyvatel obce, lze proto doporučit i následující postup: Kromě výše uvedeného podání návrhu na pořízení změny územního plánu rovněž existuje možnost domoci se pořízení změny územního plánu prostřednictvím uspořádání místního referenda o této otázce. Uspořádání místního referenda upravuje zákon o místním referendu (zákon č. 22/2004 Sb.). Doporučuji rovněž manuály, které lze k otázce místního referenda najít v naší webové poradně: Příklady otázek pro místní referendum (http://www.eps.cz/cz2139267pp/pravni-poradna/) Poznámky k přípravě místního referenda (http://www.eps.cz/cz2073468pp/pravni-poradna/) V případě, že by ve Vámi popsaném případě bylo přistoupeno k uspořádání místního referenda a výše uvedené manuály neposkytly dostatečnou odpověď na otázky, které vyvstanou, neváhejte se na Poradnu EPS obrátit s doplňujícím dotazem. 22.10. Přeregulovanost územního plánu – sklon střechy 11.2.2010, JK Jsem majitelem krásného pozemku se vzrostlými stromy a ovocným sadem, na samém okraji obce vzdálené pouhých 10 km od Prahy. V obci existuje územní plán, který byl dodatky zastupitelstva doplněn o podmínku, že střecha musí mít sklon nejméně 25st. a tvar sedlový s tím, že se jedná o opatření, které má zachovat vesnický charakter obce. Může být něco takového zakotveno v územním plánu? Úkolem územního plánu je stanovit základní koncepci rozvoje obce, proto by v zásadě neměl obsahovat nějaká konkrétní omezení pro stavby. Nicméně je třeba každou situaci posuzovat individuálně. Pokud by územní plán byl „přeregulovaný“, jsou v zásadě možné tři postupy nápravy:
1) podat návrh na zrušení územního plánu k Nejvyššímu správnímu soudu – toto řízení je v současnosti velmi rychlé a poskytuje tedy poměrně účinnou ochranu – Nejvyšší správní soud musí o návrhu rozhodnout do 30 dnů od jeho podání; 2) podat podnět k přezkumu územního plánu ke Krajskému úřadu – podnětem není zahájeno přezkumné řízení (nejedná se o žádost) a na jeho zahájení ani není právní nárok – záleží tedy na krajském úřadě, jestli shledá, že jsou tu dány důvody pro provedení přezkumného řízení; vzor podnětu přikládám; Více se o krocích 1 a 2 dozvíte zde: Jak bránit svá práva zasažená změnou územního plánu a Od územního plánování po stavební povolení 3A) odvolat se proti zamítavému územnímu rozhodnutí – tento krok předpokládá, že podáte k místně příslušnému stavebnímu úřadu žádost o vydání územního rozhodnutí, která bude nejspíš s poukazem na územní plán obce zamítnuta – vy se můžete do 15 dnů od doručení rozhodnutí proti němu odvolat k nadřízenému orgánu 3B) a případné zamítavé (negativní) rozhodnutí o odvolání napadnout u krajského správního soudu žalobou: Proti rozhodnutí správního orgánu (zde rozhodnutí o odvolání) je možné podat správní žalobu podle § 65 soudního řádu správního k místně příslušnému krajskému soudu (správnímu soudu). Právo k podání správní žaloby proti rozhodnutí správního orgánu má: (1) Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen "rozhodnutí"), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. (2) Žalobu proti rozhodnutí správního orgánu může podat i účastník řízení před správním orgánem, který není k žalobě oprávněn podle odstavce 1, tvrdí-li, že postupem správního orgánu byl zkrácen na právech, která jemu příslušejí, takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí. Podle § 72 soudního řádu správního lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Lhůta je zachována, byla-li žaloba ve lhůtě podána u správního orgánu, proti jehož rozhodnutí směřuje. 22.11. Ochranné pásmo v územním plánu 27. 1. 2010, RSG Kdy vzniká ochranné pásmo u zdroje elektrické energie - okamžikem zanesení do územního plánu nebo vydáním územního rozhodnutí? Tedy, je soused omezen na svých právech, již vymezením pozemku v územním plánu, pokud je jasné, že realizací dojde ke vzniku ochranného pásma a užívání jeho pozemku bude omezené? Musí být už v územním plánu zakresleno ochranné pásmo, například tak, aby bylo zjevné, že ochranné pásmo nepřesáhne na sousední pozemky? I. Zákon č. 458/2000 Sb., energetický zákon, vymezuje ochranná pásma elektrických zařízení, včetně výroben elektrické energie, a ve svém § 46 odst. 1 říká, že „ochranné pásmo vzniká dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí o umístění stavby nebo územního souhlasu s umístěním stavby, pokud není podle stavebního zákona vyžadován ani jeden z těchto dokladů, potom dnem uvedení zařízení elektrizační soustavy do provozu“. Územní plán tedy souseda nijak neomezuje. V tomto pásmu je podle odst. 8 téhož ustanovení zakázáno provádět činnosti, které by mohly
ohrozit spolehlivost a bezpečnost provozu těchto zařízení nebo ohrozit život, zdraví či majetek osob, provádět činnosti, které by znemožňovaly nebo podstatně znesnadňovaly přístup k těmto zařízením, v ochranném pásmu nadzemního vedení vysazovat chmelnice a nechávat růst porosty nad výšku 3 metry, v ochranném pásmu podzemního vedení vysazovat trvalé porosty a přejíždět vedení mechanizmy o celkové hmotnosti nad 6 tun. K zřizování staveb, umisťování konstrukcí a jiných podobných zařízení, uskladňování hořlavých a výbušných látek je potřeba souhlasu vlastníka zařízení, k provádění zemních prací souhlasu vlastníka ochranného pásma. Soused tím pádem může některé činnost provádět i za existence ochranného pásma, pokud má souhlas vlastníka (nebo nepotřebuje ani ten). II. Náležitosti územního plánu kromě zákona č. 183/2006, stavebního zákona, stanoví vyhláška č. 500/2006 Sb. Podle její Přílohy č. 7 textová i grafická část územního plánu musí obsahovat mimo jiné i vymezení technické infrastruktury (kam podle § 2 stavebního zákona patří i vodovody, vodojemy, kanalizace, stavby a zařízení pro nakládání s odpady, energetické vedení, komunikační vedení veřejné komunikační sítě a elektronické komunikační zařízení veřejné komunikační sítě a produktovody). Vymezení se však týká pouze ploch a koridorů, ne konkrétních tras vodovodů apod. To totiž není ani cílem územního plánu, ale zabývá se tím až územní řízení. V takovém případě, pokud byste zjistil, že chystaná stavba či její ochranné pásmo by zasahovaly na Váš pozemek, byste mohl podat námitky v územním řízení. Podrobnější informace k tomuto (ale i např. k územnímu plánování) naleznete zde a vzor pro podání námitek zde. Některé územní plány však mohou být velmi podrobné a obsahovat i konkrétní vymezení technické infrastruktury. Pokud zjistíte, že je tomu tak, je nutné podat námitky už během územního plánování; podrobnosti k tomu naleznete zde. Ustanovení § 153 odst. 1 stavebního zákona navíc ukládá povinnost stavbyvedoucímu, aby v případě existence staveb technické infrastruktury zajistil vytýčení tras technické infrastruktury v místě jejich střetu s novou stavbou. Pokud byste tedy chtěl stavět něco nového, domníváme se, že je zejména na stavbyvedoucím, aby zajistil dodržení ochranných pásem. Další informace o ochranných pásmech můžete najít také zde.
