Souhrn Tato diplomová práce uvádí do problematiky ekonomických souvislostí ochrany životního prostředí, a to od souvislostí makroekonomických, tedy na úrovni národní, až po mikroekonomické, tj. na úrovni podnikové. Jako vzorový podnik byly vybrány České energetické závody, a. s. (dále jen ČEZ, a. s.), které jsou považovány nejen za jeden z největších podniků v České republice, ale i za jednoho z největších znečišťovatelů životního prostředí u nás. Je zde popsáno, jak tento podnik ovlivňuje životní prostředí, co se týče ovzduší, vody, odpadů a je zde navrženo environmentální podnikové účetnictví, neboť v podniku dosud takovéto účetnictví neexistuje. V závěru této práce je celkové zhodnocení činnosti ČEZ, a. s. s výhledem do budoucna. Klíčová slova Životní prostředí, ČEZ, zákony, poplatky, ovzduší, voda, odpady, environmentální podnikové účetnictví, analytické účty, syntetické účty
1
Summary This diploma thesis introduces the problematics of economic connections of environment protection, from macroeconomic connections (national level), until microeconomic (business level). České energetické závody (ČEZ) was chosen as the described model, because it is considered to be one of the greatest firm in the Czech Republic and one of the biggest polluter of environment as well. There are described, how ČEZ influances environment, in case of air, water and waste pollution and suggestions of environmental accounting, because there is no type of this accounting in the firm. The end of this thesis describes final results of environmental pollution of ČEZ and its presupposed future activities in this sphere. Key words. Environment, ČEZ, laws, charges, air pollution, water pollution, waste, environmental accounting, analytic accounts, syntetic accounts
2
Seznam zkratek ČOV ČSOB DPH EHS EIB ES EU FNM HDP IPB ISAR JETE MK MPO MZe MŽP OECD OKD SFŽP ŽP
Čistírna odpadních vod Československá obchodní banka Daň z přidané hodnoty Evropské hospodářské společenství European Investment Bank Evropské společenství Evropská unie Fond národního majetku Hrubý domácí produkt Investiční a poštovní banka Mezivládní pracovní skupina expertů pro mezinárodní účetní standardy a výkaznictví pracující při Spojených národech Jaderná elektrárna Temelín Ministerstvo kultury Ministerstvo průmyslu a obchodu Ministerstvo zemědělství Ministerstvo životního prostředí Organisation of Economic Co-operation and Development Ostravsko-karvinské doly Státní fond životního prostředí Životní prostředí
3
Obsah 1
ÚVOD.........................................................................................................................................................5
2
CÍL A METODIKA ..................................................................................................................................6
3
LITERÁRNÍ REŠERŠE ...........................................................................................................................7 3.1 MAKROEKONOMICKÉ SOUVISLOSTI......................................................................................................7 3.2 EKONOMICKÉ NÁSTROJE V POLITICE ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ČR..........................................................9 3.2.1 Poplatky.....................................................................................................................................10 3.2.2 Znečišťující látka.......................................................................................................................11 3.2.3 Daně ..........................................................................................................................................15 3.2.4 Dotace .......................................................................................................................................17 3.2.5 Finanční podpora ze zdrojů státu..............................................................................................17 3.2.6 Financování z vlastních zdrojů a příspěvky od jiných subjektů.................................................19 3.3 MIKROEKONOMICKÉ SOUVISLOSTI .....................................................................................................21 3.4 ENVIRONMENTÁLNÍ PODNIKOVÉ ÚČETNICTVÍ ....................................................................................23 3.4.1 Charakteristika základních pojmů.............................................................................................24 3.4.2 Environmentální podnikové účetnictví v zahraničí....................................................................27 3.5 EKOLOGICKÁ LEGISLATIVA ČR..........................................................................................................28
4
CHARAKTERISTIKA PODNIKATELSKÉHO SUBJEKTU ...........................................................34 4.1
5
ČEZ A JEDNOTLIVÉ SLOŽKY ŽP .........................................................................................................36
VLASTNÍ PRÁCE ..................................................................................................................................40 5.1 FINANČNÍ CHARAKTERISTIKA ............................................................................................................40 5.2 VÝVOJ HLAVNÍCH EKONOMICKÝCH UKAZATELŮ ...............................................................................43 5.3 NÁVRH ENVIRONMENTÁLNÍHO ÚČETNICTVÍ .......................................................................................45 5.3.1 Tvorba environmentálních analytických účtů............................................................................46 5.3.2 Tvorba nových environmentálních syntetických účtů ................................................................53 5.4 ČLENĚNÍ ENVIRONMENTÁLNÍCH NÁKLADŮ ........................................................................................56 5.5 MOŽNÉ PŘÍNOSY ENVIRONMENTÁLNÍHO CHOVÁNÍ.............................................................................58
6
ZÁVĚR.....................................................................................................................................................60
7
SEZNAM LITERATURY ......................................................................................................................63
8
PŘÍLOHY ................................................................................................................................................64
4
1
Úvod
V době po únoru 1948 až do roku 1989 byla v tehdejší Československé socialistické republice snaha vyrobit co nejvíce. Bylo to dáno tehdejší soutěživostí mezi západním a východním světem. U nás se však vyrábělo bez ohledu na to, kolik suroviny či materiálu se na danou jednotku výrobku spotřebuje. Neexistovala tu zpětná vazba na životní prostředí. Důsledkem toho bylo velké čerpání nerostných surovin, neboť „výroba nerostných surovin přeci nic nestojí“, a ostatních přírodních zdrojů. Promítnutí takovéhoto hospodaření do životního prostředí na sebe nenechalo dlouho čekat. Došlo k výraznému zhoršení kvality ovzduší, vody a celé krajiny vůbec, a to zejména na územích, kde se těžily nerostné suroviny a kde se nacházely velké průmyslové aglomerace spolu s elektrárnami. Mezi nejvíce poškozené oblasti tak patřily severní Čechy, severní Morava a hlavní město Praha. Děti z těchto zón musely jezdit na školy v přírodě, zdravotní stav populace se zhoršoval (nemoci dýchacích cest, astma, alergie, nižší porodní váhy novorozenců atd.), dříve zalesněné hory byly poté pokryty pouze pahýly stromů (Krkonoše, Krušné hory), voda v řekách a potocích, dříve „plná ryb a raků“, nyní poskytovala smutný pohled na výsledek působení průmyslových podniků. Ke konci tohoto období se již situace začala měnit, ale největší zlom nastal až po roce 1989, kdy se přešlo z centrálně řízené ekonomiky na ekonomiku tržní. Podniky začaly zefektivňovat výrobu, začaly se budovat ČOV, omezila se těžba surovin a v neposlední řadě se začaly odsiřovat elektrárny a nahrazovat původní kotle kotli fluidními, což vedlo ke značnému snížení zátěže na ŽP. Toto téma jsem si vybrala proto, že jsem měla možnost získat podklady pro tuto práci ze společnosti ČEZ, a. s., a zajímám se o životní prostředí jako každý člověk, kterému není lhostejné, v jakém prostředí žije.
5
2
Cíl a metodika
Cílem této práce je zhodnotit vliv Českých energetických závodů na životní prostředí v České republice a zhodnotit stávající situaci environmentálního účetnictví v podniku a navrhnout změny a náplň pro zdokonalení v této oblasti. Tato práce je rozdělena do šesti základních částí. Po dvou úvodních částech (Úvod a Cíl a metodika) následuje Literární rešerše, ve které jsou popsány ekonomické souvislosti ochrany
ŽP
na
makro-
i
na
mikroúrovni,
dále
charakteristika
podnikového
environmentálního účetnictví i s jeho základními pojmy. Dále literární rešerše obsahuje legislativu ČR týkající se životního prostředí. Další částí je charakteristika vybraného podnikatelského subjektu (ČEZ, a. s.) a jeho vlivu na jednotlivé složky životního prostředí. V části Vlastní práce je navržena náplň pro podnikové environmentální účetnictví a možné formy evidence, dále vymezení environmentálních nákladů na konkrétních příkladech. V závěru je zhodnoceno, jak podnik zlepšil svůj vztah k životnímu prostředí a jeho směry zlepšení v budoucnosti. Pro dosažení stanoveného cíle jsem zvolila metodu studia dostupných zdrojů. Část zdrojů byla použita z dostupné odborné literatury, část relevantních zdrojů bylo nalezeno na Internetu, dále to byly konzultace s odborníky ze společnosti samé, z Ministerstva životního prostředí či Ministerstva zemědělství.
6
3 3.1
Literární rešerše
Makroekonomické souvislosti
Ekonomická činnost a životní prostředí Soudobá ekonomická činnost je nevyhnutelně spjata s menším či větším narušováním životního prostředí. Význam ekonomické činnosti, chápané jako účelné využívání lidských a přírodních zdrojů k produkci výrobků a služeb, které slouží k co nejplnějšímu uspokojování potřeb lidí, je zásadní a nezpochybnitelný. Stále silněji se však do existence téměř každého člověka promítá rovněž standardní konzumní potřeby, a to, zda má méně možnost užívat čistého vzduchu, vody a nezdevastované přírody. Tyto skutečnosti vedou k nezbytnosti cílevědomě kontrolovat i ovlivňovat vztahy a interakce mezi ekonomickým rozvojem a stavem životního prostředí. Vztahy mezi oběma systémy se mohou ovlivňovat komplexem normativních, ekonomických, etických i institucionálních nástrojů politiky životního prostředí v několika rovinách: a) ovlivňování spotřeby přírodních zdrojů, a to jak z hlediska objemu, tak struktury b) omezování proudu nežádoucích emisí a odpadů z ekonomické činnosti do prostředí c) podpora opakovaného využívání výstupů ekonomické činnosti a recyklace Ochrana životního prostředí a hospodářský růst Přiměřený hospodářský růst je klíčovým cílem každé makroekonomické politiky, neboť umožňuje nejen zvyšování materiálních složek životní úrovně, ale i zvýšení, resp. udržení zaměstnanosti, lepší možnosti sociálně spravedlivého rozdělování důchodů, úplnější uspokojování hlavních funkcí státu (zabezpečení obrany, vnitřního pořádku, sociálního zabezpečení, zdravotnictví, školství) atd. Hospodářský růst, vyjadřovaný ukazatelem HDP, může ovšem udávat růst životní úrovně i tehdy, když ve skutečnosti k tomuto růstu nedochází. Z hlediska posuzování kvality životního prostředí jde zejména o tyto případy: 7
a) mnohé činnosti nenacházejí svůj výraz v ukazateli HDP (může totiž docházet k různým škodám finančního i nefinančního charakteru na životním prostředí, např. škody na zdraví, poškození fauny a flóry, poničení přírodních zdrojů, narušení klimatu a podnebí atd.) b) některé důsledky znečištění či jiného narušení životního prostředí se paradoxně odrážejí v růstu HDP a působí tedy zcela mylně jako zvyšování životní úrovně c) HDP také zvyšuje těžba neobnovitelných přírodního zdrojů Různé studie, věnované modelové korekci HDP z výše uvedených hledisek, dospívají ke snížení tohoto ukazatele o 5 – 10 %. Optimální či alespoň přiměřené výdaje na ochranu životního prostředí jsou takové, aby se mezní společenská škoda ze znečišťování rovnala mezním nákladům na zmírnění znečišťování. Tato rovnost nastává tehdy, když se přínosy pro zdraví, majetek, zachování fauny a flóry získané snížením znečišťování o jednu jednotku rovnají nákladům nutným na dosažení tohoto snížení. Ochrana životního prostředí a zaměstnanost Statistický rozbor opírající se o údaje zemí OECD za posledních 10 let ukázal, že i když je dopad zvýšené ochrany životního prostředí na celkovou míru zaměstnanosti poměrně malý, je pozitivní. V průměru činí 1 – 2 %. Celkový výsledek ovlivňuje řada faktorů: -
fáze ekonomického cyklu, ve které jsou opatření politiky životního prostředí realizována
-
charakter nezaměstnanosti
-
převažující nástroje politiky životního prostředí (normativní, ekonomické, informační, institucionální)
-
typ prosazované strategie ochrany životního prostředí (strategie založená na prevenci znečišťování má jiné dopady na rozsah a strukturu zaměstnanosti než strategie založená na realizaci dodatečných opatření)
-
vztah k možnostem domácí výroby
8
-
mezinárodní incidence (je důležité, jak jsou požadavky na ochranu životního prostředí mezinárodně kompatibilní)
Ochrana životního prostředí a cenová politika Zvýšená ochrana životního prostředí zpravidla, zejména v prvním stadiu, vyvolává krátkodobě dodatečné náklady. Výdaje podniků v tomto období nutně rostou. Náklady se dříve či později více či méně přenesou do cen finálních výrobků a služeb. Po
překonání
počáteční
fáze
zvýšené
ochrany
životního
prostředí
se
environmentální náklady stále více integrují do celkových nákladů a nevedou vůbec, nebo jen málo, k dodatečnému zvýšení cen. Díky tomu, že nové požadavky iniciují technologický pokrok a inovace, mohou naopak dlouhodobě ceny klesat. Ochrana životního prostředí a platební bilance Otázka vlivu ochrany životního prostředí na platební bilanci, respektive saldo vývozu a dovozu, je úzce spjata s otázkou vlivu ochrany prostředí na úroveň cen. Pokud se ekologická opatření promítnou do zvýšení nákladů exportních oborů, dojde pravděpodobně také ke snížení konkurenční schopnosti těchto oborů na světových trzích. Přísná ochrana životního prostředí, uplatňovaná ve většině vyspělých zemí, mobilizuje technický pokrok a inovační aktivitu a rozšiřuje okruh vývozních šancí. Nové, energeticky i materiálově úsporné technologie, “čisté výroby” i výrobky šetrné k životnímu prostředí jsou stále výhodnějším exportním artiklem (MOLDAN, 1997). 3.2
Ekonomické nástroje v politice životního prostředí ČR
Nástroji politiky životního prostředí, uplatňovanými směrem k mikrosféře jsou: -
přímé nástroje (limity, normy, standardy, regulace)
-
nepřímé – ekonomické nástroje
-
různé kombinace (nástrojové mixy)
Za nejperspektivnější nástroje politiky životního prostředí lze považovat nástroje ekonomické. Jejich hlavní výhodou je tržní konformita a vyšší efektivnost při realizaci environmentálních cílů ve srovnání s nástroji normativními. Ekonomické nástroje jsou
9
nástroje založené na nepřímém ovlivnění chování subjektů, které využívají, poškozují či znečišťují ŽP. V současné době je v České republice zavedeno více ekonomických nástrojů politiky životního prostředí než v kterékoli jiné zemi OECD (viz příloha č. 1) 3.2.1
Poplatky Poplatky, tj. povinné, zákonem stanovené platby za znečišťování životního
prostředí, popřípadě za využívání některých přírodních zdrojů, představují dnes u nás nejdůležitější skupinu ekonomických nástrojů politiky životního prostředí. Ekonomicky zdaleka nejvýznamnější jsou poplatky za znečišťování ovzduší, úplaty za vypouštění odpadních vod a poplatky za ukládání odpadů – jejich výnos tvoří cca 75 % celkových příjmů z poplatků a téměř 85 % výnosu z poplatků, které jsou příjmem Státního fondu životního prostředí. Poplatky za znečišťování ovzduší Tyto poplatky byly u nás zavedeny již v roce 1967. Obecně vycházejí ze zákona č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami a zvláštním zákonem, který je upravuje, je zákon č. 389/1991 o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování. Jde o poplatky emisního typu, které se týkají velkých a středních zdrojů znečištění (je zpoplatněno přes 90 látek), a o poplatek uživatelského typu u tzv. malých zdrojů znečištění, které jsou zpoplatněny podle druhu paliva. Platí je provozovatelé všech zdrojů znečišťování ovzduší vyjma mobilních zdrojů (automobilů). Povinnost placení poplatků se též nevztahuje na fyzické osoby, které provozují tzv. malé zdroje znečišťování o tepelném výkonu do 50 kW, pokud tento zdroj není pravidelně užíván k výkonu podnikatelské činnosti. Poplatky předepisuje a vybírá: -
u velkých zdrojů Česká inspekce životního prostředí
-
u středních zdrojů okresní úřad
10
-
u malých zdrojů orgány obce
Výše poplatků je stanovena v příloze zákona č. 389/1991 Sb. v platném znění. Tato příloha uvádí na 90 znečišťujících látek, přičemž 5 hlavních látek (tuhé látky, SO2, NOX, CO a CXHY) má vlastní sazby a ostatní látky jsou pro účely zpoplatnění rozděleny do tříd I – III a představují z hlediska výnosu jen zlomek celkových příjmů. Každá z těchto tříd má opět zákonem stanovenou roční sazbu: Znečišťující látka
Roční sazba (Kč/t)
Tuhé částice
3 000
Uhlovodíky
2 000
Oxid siřičitý
1 000
Oxidy dusíku
800
Oxid uhelnatý
600
Třída I (azbest, Cd, Hg atd.)
20 000
Třída II (As, Mn, Cu, Pb atd.)
10 000
Třída III (NH3, aceton atd.)
1 000
I když byla jako východisko akceptována zásada “znečišťování musí být ekonomicky méně výhodné než naopak”, sazby poplatků stanovené zákonem tuto zásadu zatím nenaplňují. Sazby poplatků nedosahují v zásadě úrovně nákladů na odstranění znečištění. Plné výše (dle předpokladu roku 1992) dosáhly poplatky v roce 1997 (do té doby byla zákonem stanovena tzv. náběhová křivka). Vzhledem k nízkému počátečnímu nasazení sazeb a dlouhé náběhové křivce konečné výše sazeb poplatků je stimulační funkce poplatků i motivační úloha možnosti odkladu zanedbatelná. Hlavní funkce je dnes tedy především fiskální. Znečišťovatelé jsou současně ekonomicky motivováni nežádoucím směrem k tomu, aby investovali do snižování emisí co nejpozději. Postup při výpočtu poplatků je pro velké a střední zdroje znečištění takový, že celkové roční množství vypouštěné znečišťující látky se vynásobí výše uvedenou sazbou. Tak je vypočten základní poplatek. Pokud zdroj znečišťování nesplňoval stanovený emisní
11
limit, byl celý poplatek zvýšen o přirážku ve výši 50 % základního poplatku. Zákon však stanovil, že zdroje znečišťování musejí splňovat emisní limity nejpozději do 31. 12. 1998, v roce 1999 již nebyla přirážka problémem pro převážnou většinu podnikatelů – zdrojů znečišťování. Těm subjektům, které po roce 1999 neplní stanovené emisní limity, již hrozí vysoké pokuty a možné zastavení provozu zdroje znečišťování orgány České inspekce životního prostředí. Zatímco základní poplatek představuje nákladovou položku a znečišťovatel si o něj může snížit daňový základ, přirážku musel platit ze zisku. Vlastní placení poplatků za znečišťování ovzduší pak probíhá na základě rozhodnutí příslušného orgánu státní správy. Poplatek se platí zálohově ve splátkách, které jsou buď měsíční (při celkové výši poplatku nad 1 mil. Kč), čtvrtletní (10 tis. – 1 mil. Kč) či pololetní ( 2 – 10 tis. Kč). Při částce nižší než 2 tisíce ročně se platí poplatek jednorázově. U malých zdrojů znečišťování se poplatek stanoví podle velikosti zdroje, druhu spalovaného paliva a technických podmínek provozu zdroje. Maximální možná výše poplatku je 10 000 Kč. Největší část poplatků platí provozovatelé tzv. velkých zdrojů znečišťování ovzduší (to jsou zdroje o tepelném výkonu nad 5 MW a největší technologické provozy). Výnos poplatků za velké a střední zdroje znečišťování je směrován do Státního fondu životního prostředí, výnos poplatků za malé zdroje znečišťování je příjmem dané obce. Při realizaci opatření ke snížení znečišťování dává zákon možnost odkladu placení poplatků ve výši 40 %. Podmínkou je prokazatelné splnění podmínek – zejména využití odložené částky poplatku na financování prováděného opatření snižujícího emise. Pokud jsou práce dokončeny v souladu s podmínkami, je rozhodnutím prominuta povinnost odloženou část poplatku doplatit. Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových Zákon č. 58/1998 Sb., o poplatcích za vypouštění odpadních vod do vod povrchových stanoví podmínky, kdy je nutno za vypouštěné znečištěné odpadní vody platit poplatky. Jde o:
12
a) poplatky za znečištění vypouštěných odpadních vod b) poplatky z objemu vypouštěných odpadních vod Ad a) Tyto poplatky je nutno platit vždy, když odpadní vody obsahují znečišťující látky od stanoveného hmotnostního a koncentračního limitu. Tímto způsobem zákon nezpoplatňuje drobné znečišťovatele, kteří sice vypouštějí znečištěné odpadní vody, avšak transakční náklady spojené s příslušným zpoplatněním by byly příliš vysoké. Obdobně nejsou zpoplatněny i případy vypouštění, kdy jsou vypouštěny nízké koncentrace znečišťujících látek. Ad b) Tyto poplatky musí platit ty subjekty, kterým vzniká povinnost platit poplatek za znečištění a objem vypouštěných odpadních vod převýší 30 000 m3 za rok. Zákon rovněž stanoví povinnost sledovat u každého zdroje a výpustě koncentraci vypouštěného znečištění, měřit objem vypouštěných odpadních vod a vést předepsanou evidenci, kterou musí uchovávat po dobu nejméně 5 let. Mechanismus stanovení poplatku je velmi podobný jako mechanismus stanovení daně z příjmů. Poplatník předloží ČIŽP každoročně do 15. února tzv. poplatkové hlášení, v němž uvede skutečné naměřené objemy, množství a koncentrace znečištění odpadních vod. V rámci tohoto hlášení uvede i zaplacené zálohy, rozdíl mezi povinností a zálohami je pak doplatek či přeplatek poplatku, a provede výpočet záloh na další období. Na základě poplatkového hlášení vydá ČIŽP poplatkový výměr. Na základě tohoto hlášení je stanoven jednak doplatek či přeplatek, jednak výše a periodicita záloh na nové období. Pokud je roční výše poplatku vyšší než 1 mil. Kč, platí se rovnoměrné měsíční zálohy, pokud je poplatek nižší než 1 mil. Kč, platí se zálohy čtvrtletně. Splatnost záloh je vždy k 25. dni příslušného období. Pokud poplatník prokazatelně zahájí práce na stavbě čistírny odpadních vod či jiného zařízení ke snížení vypouštěného znečištění, může požádat o povolení odkladu placení poplatku až do výše 80 %. Pokud je odklad poskytnut, tak po splnění podmínek
13
odkladu (dokončení stavby ve stanovené kvalitě a termínu) je subjektu placení odloženého poplatku odpuštěno. Správu poplatku (včetně pokut a penále) zajišťují místně příslušné finanční úřady ve spolupráci s ČIŽP. Výnos poplatků, pokut a penále je příjmem Státního fondu životního prostředí. Základním nedostatkem stávajícího systému je, že místo aby prioritně motivoval ke snižování produkce znečištění, vede spíše k výstavbě čističek odpadních vod. Poplatky za ukládání odpadů Tyto poplatky byly u nás zavedeny v roce 1992. Jednalo se o zcela nový nástroj, který ekonomicky postihuje ukládání odpadu (sazba I) na skládky a zvyšuje tento postih při ukládání odpadů na tzv. nezajištěné skládky (sazba II); v roce 1996 skončila funkce sazby II, protože byly ze zákona uzavřeny všechny nezabezpečené skládky. Sazba I měla kompenzovat obci lokální externality, ke kterým dochází při provozování sládky, sazba II měla zcela jinou funkci – měla kompenzovat nižší náklady, které mají provozovatelé nezajištěných skládek. Poplatky jsou upraveny zákonem č. 125/1997 Sb., o odpadech a platí se za uložení odpadů na skládky. Poplatníkem je původce odpadu, avšak poplatek vybírá provozovatel skládky při uložení odpadu, který původci vydá potvrzení o výběru poplatku. Vybrané poplatky odvádí provozovatel skládky zákonem stanovenému příjemci poplatku. Tím je buď obec nebo SFŽP. Poplatek je konstruován ze dvou složek: -
základní složky za uložení odpadu
-
rizikové složky za uložení nebezpečného odpadu
Výše základní i rizikové složky je uvedena v příloze č. 3 zákona 125/1997 Sb., kde je uvedena rovněž náběhová křivka poplatku. Základní složka poplatku je placena vždy a její výnos je příjmem obce, na jejímž území je příslušná skládka umístěna. Rizikový poplatek je placen vždy při uložení nebezpečného odpadu a výnos je příjmem SFŽP.
14
Kontrolu placení poplatků u provozovatele skládky provádí obec, v jejímž území je skládka. Pokud provozovatel neodvedl včas ve lhůtě vybraný poplatek, musí zaplatit penále ve výši 0,5 promile ze zadržené částky denně. Penále je příjmem obce s výjimkou situace, kdy je obec provozovatelem skládky – v tomto případě je penále příjmem SFŽP. 3.2.2
Daně Daňové úlevy inspirované ekologickými důvody se vyskytují prakticky ve všech
titulech daňové soustavy ČR. Jsou obsaženy v jednotlivých daňových zákonech a spolu s nimi průběžně novelizovány: -
aplikace snížené sazby (5 %) u DPH na vybrané ekologické výrobky
-
osvobození od daně z příjmů pro příjmy z vybraných činností (provoz malých vodních elektráren, větrných elektráren a dalších obnovitelných zdrojů výroby energie)
-
nulová nebo výrazně snížená spotřební daň pro některé alternativní pohonné hmoty (bioplyn, stlačené plyny, bionafta)
-
osvobození od silniční daně pro vozidla splňující přísnější emisní limity (katalyzátory, normy EURO) – toto osvobození platilo do roku 1998
-
osvobození od daně z nemovitostí pro vyjmenované ekologické činnosti (pozemky a stavby pro výrobu obnovitelných zdrojů energie)
-
další drobné úlevy a osvobození
Je nutno dodat, že tyto daně obsahují i řadu ekologicky negativních opatření, např.: -
politika nižšího zatížení energie v rámci snížené 5 % sazby DPH (elektrická energie byla dotována až do roku 1998)
-
nižší zatížení poplatníků spotřební daní z uhlovodíkových paliv a maziv
-
neexistence daňové diferenciace mezi sazbami spotřební daně olovnatého a bezolovnatého benzínu.
15
Daň k ochraně životního prostředí V daňové soustavě ČR jsou zakotveny také „daně k ochraně životního prostředí”. Dodnes však nebyly zavedeny. Primárně by měly sloužit ke zdanění fosilních paliv, resp. energie. Existují 3 hlavní směry zavedení daní k ochraně životního prostředí: -
zavedení zvláštních daní z vybraných energií (daň z uhlí, daň elektrické energie)
-
využití stávajících spotřebních daní
-
převedení současných poplatků na úseku ochrany životního prostředí do daňového titulu „daně k ochraně životního prostředí”
Aktuální situace v ČR determinuje možné způsoby zavedení daní k ochraně ŽP takto: -
nové daně na základě konceptu EU lze zavádět koordinovaně s dalšími zeměmi, aby nedošlo ke znevýhodnění na trhu ve srovnání se subjekty z těch zemí, které uvedené daně nezavedly
-
zdanění energie by mělo předcházet odstranění řady systémových distorzí (deformované ceny energií)
-
stávající spotřební daně mají výhradně fiskální charakter a proto jsou mimo rámec výnosově neutrálně pojaté daňové reformy EU
-
pro zásadní daňové reformy je třeba podrobných dlouhodobých analýz (nabídkové a výnosové křivky a odvozené chování spotřebitelů) a přesvědčování veřejnosti tak, jak to bylo v jiných zemích
-
převedení současných poplatků na daně k ochraně životního prostředí je problematické zejména z toho důvodu, že poplatky byly konstituovány odlišně, neprovázaně a s odlišným cílem – nepředstavují systém
Popsaný stav poplatků a daní v ČR je uveden v příloze č. 2 Výnosy z daní a poplatků, a to jednak celkový výnos, a jednak výnos z pohledu státního rozpočtu, místních rozpočtů a SFŽP.
16
3.2.3
Dotace Finanční podpora (cizí zdroje financování) může mít v zásadě několik forem: -
dotace, subvence, granty
-
dary, nenávratné půjčky
-
zvýhodněné návratné půjčky a úvěry (nižší úroky, delší splatnost apod.)
-
poskytnutí záruk (např. ručení při žádosti o úvěr)
Z hlediska subjektů, které podporu poskytují, pak hovoříme o finanční podpoře:
3.2.4
-
z vlastních zdrojů
-
z cizích zdrojů (např. státní rozpočet)
-
ze státních fondů (např. SFŽP, FNM)
-
z rozpočtů měst a obcí (místní rozpočty)
-
z bank
-
z tuzemské soukromé pomoci
-
ze zahraniční pomoci (soukromoprávní, státní)
Finanční podpora ze zdrojů státu
Státní fond životního prostředí Tento fond je upraven zákonem ČNR č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky. Tento právní rámec doplňují Statut a Směrnice SFŽP. Detailní podmínky pro poskytování prostředků ze SFŽP jsou aktuálně upravovány tzv. Přílohami Směrnice SFŽP. Hlavními příjmy Fondu jsou poplatky v oblasti životního prostředí. Tyto poplatky jsou dány jednotlivými zákony v oblasti životního prostředí. Státní rozpočet Rozpočet ČR se skládá ze dvou hlavních částí – ze státního rozpočtu a z rozpočtu měst a obcí. Státní rozpočet je hlavním centrálním finančním fondem, z něhož jsou financovány základní funkce a zájmy státu.
17
Státní rozpočet se z hlediska životního prostředí podílí na financování: -
tzv. „rozpočtové kapitoly” Ministerstva životního prostředí (finanční zajištění funkce ministerstva, státní program péče o životní prostředí, odborné organizace MŽP atd.)
-
„rozpočtových kapitol” dalších ministerstev (MZe, MPO apod.), které zajišťují některé akce v oblasti ŽP (podpora drobných vodohospodářských akcí – ČOV a kanalizací, pěstební činnosti, podpory úspor energie atd.)
-
prostřednictvím jmenovitých položek rozpočtu včetně rezerv na konkrétní nadresortní a mimořádné akce (financování starých škod na ŽP, následků povodní atd.)
Fond národního majetku (FNM) FNM plní ve smyslu zákonů o privatizaci úlohu realizátora schválených privatizačních projektů. Součástí každého privatizačního projektu předloženého po 29.2. 1992 musí být povinné vyhodnocení závazků podniků z hlediska ochrany ŽP. Vypořádání těchto ekologických závazků při převodech majetku státu na jiné osoby řeší vládní usnesení č. 123/1993. Zde jsou uvedeny případy, kdy novému nabyvateli státního majetku hradí FNM zcela nebo částečně náklady spojené s odstraněním starých vad na ŽP. FNM bude hradit uvedené náklady pouze v případech, jestliže jsou splněny tyto podmínky: -
ekologická závada, kterou podnik odstraňuje, byla popsána ve schváleném ekologickém auditu
-
podnik tuto vadu neodstraňuje z vlastní vůle, ale proto, že mu to bylo přikázáno orgánem MŽP
-
podnik zpracuje výběrové řízení na dodavatele, který danou závadu odstraní a vítěze tohoto řízení potvrdí MŽP
-
podnik doloží FNM, že při odstraňování ekologické závady postupuje hospodárně podle vybraného a schváleného projektu a podle pokynu MŽP.
Zároveň platí, že FNM zaplatí náklady maximálně ve výši ceny prodávaného majetku nebo v hodnotě registrovaného základního kapitálu. Významná byla i jednorázová
18
dotace 6,1 mld. Kč z FNM do SFŽP k financování tzv. „Programu ozdravění ovzduší”, který probíhal v letech 1994 – 1997. Zdroje měst a obcí Příjem do veřejného rozpočtu je tvořen z těchto položek: -
daň z nemovitosti
-
místní poplatky a poplatek za komunální odpad
-
část výnosu daně z příjmů fyzických i právnických osob
-
dotace ze státního rozpočtu
-
další příjmy (např. poplatky za malé zdroje znečišťování ovzduší)
Banky Úvěrování akcí k ochraně ŽP probíhá u českých bank na běžné komerční bázi, tj. investoři nejsou zvýhodněni měkčími úrokovými sazbami. Lepší než komerční podmínky poskytují pouze peněžní ústavy napojené na stát či mezinárodní instituce (např. Českomoravská záruční a rozvojová banka či dříve Investiční a Poštovní banka, která z prostředků PHARE spolufinancovala tzv. B.E.P. – program ŽP pro podnikatele). Problémy vznikají u dlouhodobých úvěrů, kde banky zaujímají velmi obezřetnou politiku. Zahraniční finanční zdroje Jejich hledání a smluvní obsah jsou velmi individuální. Je třeba být pozorný k právním otázkám smlouvy o finanční podpoře u zdrojů plynoucích ze soukromé sféry. 3.2.5
Financování z vlastních zdrojů a příspěvky od jiných subjektů
Dotace Dotace
hrají
největší
úlohu
v
oblasti
pozitivní
ekonomické
stimulace.
Nejvýznamnějšími zdroji dotací jsou státní rozpočet a Státní fond životního prostředí. Zahraniční pomoc je směrována především na podporu neinvestičních ekologických projektů a akcí. Dotace jsou poskytovány ve většině případů obcím a neziskovým organizacím. Z věcného hlediska převládá použití na ochranu vod (výstavba ČOV) a ovzduší.
19
Výhodné půjčky Výhodné půjčky jsou charakteristické nižší úrokovou mírou a delší dobou splatnosti. Jsou poskytovány především ze SFŽP. Vedle obcí jsou určeny také podnikatelským subjektům (převážně malým a středním podnikům). Garance Garance představují nástroj, který je využíván ve dvou rovinách. Tzv. státní záruky jsou poskytovány na klíčové a rozsáhlé akce (jejich udělení je často nepominutelnou podmínkou poskytnutí zejména zahraničních úvěrů), záruky však může poskytovat i SFŽP. Zálohové a recyklační systémy Tento typ nástrojů slouží k zajištění návratnosti určitých druhů obalů či výrobků po jejich upotřebení a tím i k minimalizaci množství odpadu. V ČR platí zákon o ochraně spotřebitele, který stanoví pro obchod povinnost zpětného odběru zálohovaných obalů. Platný zákon o odpadech č. 125/1997 Sb. zavádí pro výrobce a dovozce stanovených výrobků a obalů povinnost zajistit zpětný odběr výrobku či obalu po použití a zajistit nezávadné naložení s tímto odpadem. Tato povinnost bude nejspíše řešena vytvářením depozitně refundačních systémů, které jsou založeny na zálohování vybraných výrobků, resp. na zavedení tzv. recyklačních příplatků. Tyto systémy by měly efektivně řešit nezávadné zneškodňování a zvýšení opakovaného využití obalů a některých výrobků, které se po použití stávají nebezpečným odpadem. Obchodovatelná emisní povolení – možnosti využití v ČR Podstatou tohoto nástroje je převod individuálních emisních povolení do obchodovatelné podoby. Po té dochází tržní cestou na základě nabídky a poptávky k minimalizaci nákladů na snížení emisí. Ke snižování nákladů může docházet tak, že subjekt, pro který je jednotkové snížení emisí nejdražší, kupuje obchodovatelná emisní povolení od subjektů, pro které je snížení emisí levnější nebo vynucené jinými okolnostmi (nutná modernizace technologie). Cílem je efektivnější alokování prostředků používaných pro snižování vlivu jednotlivých podnikatelských subjektů na životní prostředí.
20
Investiční “zelené” fondy Jedná se o fondy a společnosti zaměřené na investování do ekologicky orientovaných projektů. Této orientace může být dosaženo dvěma způsoby: -
podporou státu
-
podnikatelskou úvahou (dlouhodobý investor)
Z krátkodobého hlediska jsou možnosti vzniku těchto fondů v ČR omezené (problémy na kapitálovém trhu, problémy bank, záložen a investičních fondů). Ovšem z dlouhodobého hlediska lze očekávat rozšíření tohoto nástroje, který sice není primárně motivován zájmy ochrany ŽP, ale tyto zájmy podpoří (KNÁPEK, 2000). 3.3
Mikroekonomické souvislosti
Charakter environmentální politiky podniku je vedle environmentální politiky státu určován mnoha aspekty: -
vnitřními (charakter podniku, jeho velikost, obrat, sortiment výrobků, exportní politika a zodpovědnost zaměstnanců a vedení podniku za ŽP)
-
vnějšími (tlak veřejného mínění, charakter odběratelů, popř. subdodavatelů, požadavky na zvyšování bezpečnosti práce a na snižování havarijního rizika, dosažený stupeň vědeckotechnického rozvoje, exportní politika)
Opatření na ochranu ŽP Jsou to opatření, která bezprostředně snižují znehodnocování ŽP tím, že: -
zamezují vnášení škodlivých látek a energií do základních složek ŽP, ovzduší, vody a půdy, popř. jejich množství snižují
-
snižují nebo zamezují působení škodlivin v ŽP
-
snižují spotřebu přírodních zdrojů, surovin a energií
Jsou to většinou opatření investiční povahy, může však jít i o opatření finančně zcela nenáročná, neinvestičního charakteru či jen organizační. Strategie kontroly a řízení, koncové technologie Podstatou strategie kontroly a řízení je využívání asimilační schopnosti přírody, tzn. určit pro každou složku ŽP nejvyšší přípustné koncentrace vypouštěných škodlivin 21
v daném místě a vhodnými regulačními zařízeními pak snižovat množství vypouštěných škodlivin pod stanovenou mez. V podniku se pro tento účel používá různých separačních a čisticích zařízení, označované jako koncové technologie (tj. technologie na výstupu do ŽP). Jedná se např. o filtry, absorbéry apod. Nevýhodou této strategie je to, že nemůže trvale zajistit zdravé ŽP (žádné regulační zařízení nepracuje se stoprocentní účinností a otázka, co udělat se zachycenou škodlivinou). Strategie prevence Tato strategie je založena na tom, aby se škodliviny do ŽP vůbec nedostaly, tj. aby se zamezilo jejich vzniku. Jednou z uplatňovaných metod této strategie je čistší produkce. Jedná se o takový koncepční a procedurální přístup k výrobě, který ve všech fázích životního cyklu produktu usiluje o zabránění vzniku nebo alespoň minimalizaci dlouhodobých či krátkodobých rizik poškození zdraví člověka a ŽP. Může to být např. minimalizace odpadů, tj. metoda snižování množství vznikajícího odpadu a snižování materiálových a energetických ztrát všeobecně. Efektivita a efektivnost opatření Efektivitou opatření se rozumí hodnocení opatření z hlediska dosažení vytyčeného cíle. Efektivností opatření se pak rozumí účinnost, s níž došlo k uspokojení potřeb ve vztahu k nákladům, které byly za tímto účelem vynaloženy. Efektivnost se pak může definovat jako poměr pozitivních efektů
způsobených v ŽP realizací daného opatření
k celkové hodnotě nákladů s tím spojených. Za pozitivní efekty lze uvažovat snížení negativních efektů čili velikost škod, které v důsledku realizace daného opatření nevzniknou. Jde o tzv. odvrácené, popř. likvidované ekonomické škody. Ekonomická efektivnost opatření na ochranu ŽP se v podniku hodnotí běžným metodami investiční analýzy. Vychází se přitom z analýzy nákladů a užitků.
22
Ekonomická škoda Lze jej velmi těžko určit, protože negativní efekt, který vznikne v ŽP je pouze začátkem celého řetězce. Původní negativní efekt je efektem primárním a jím vyvolané efekty jsou pak efekty sekundární atd. Škody na životním prostředí: -
škody poškození prvků reprodukčního procesu (tzv. sociálně-ekonomické škody) - v širším slova smyslu – škody v užším slova smyslu - škody obtížně kvantifikovatelné - sociální (společenské újmy)
-
škody ostatní
Ekonomické škody v užším slova smyslu jsou definovány jako součet ekonomické ztráty a kompenzačních dodatkových nákladů. Ekonomické ztráty jsou přitom čisté ztráty společnosti, které nebyly žádným nákladem uhrazeny. Patří sem souhrn všech užitných hodnot, které: -
byly zničeny nebo poškozeny v důsledku znehodnoceného ŽP
-
nebyly vytvořeny v důsledku negativního ovlivnění některého z činitelů ekonomického reprodukčního procesu
Kompenzační dodatkové náklady jsou přitom náklady společenské práce, které je nutno vynaložit na zmírnění nebo odstranění následků znehodnocení ŽP (REMTOVÁ, 1997) 3.4
Environmentální podnikové účetnictví
Jeden z prvních popudů, který vedl k potřebě vykazovat náklady a přínosy, jež podniku způsobují činnosti spojené s ochranou životního prostředí, vyšel z činnosti OSN, a to z činnosti Komise pro nadnárodní společnosti. Úkolem této Komise v roce 1975 bylo porovnat účetnictví nadnárodních podniků, a to i z hlediska nákladů týkajících se životního prostředí. Vzhledem k nedostatkům, které Komise při své práci objevila, především naprostou nesourodost výkazů, byla v témže roce založena Mezivládní pracovní skupina
23
odborníků na mezinárodní normy pro účetnictví a výkaznictví při OSN (The Intergovernmental Working Group of Experts on International Standards of Accounting and Reporting, zkráceně ISAR). Tato skupina, jejímž úkolem je harmonizace účetních standardů a výkaznictví, se od roku 1989 zabývá intenzivně také environmentálním účetnictvím na úrovni podniku. V roce 1998 vydala cca v deseti jazycích tzv. Prohlášení, jehož účelem bylo sjednotit postupy používané ve finančním environmentálním účetnictví na podnikové úrovni. Vedle definic základních pojmů jsou v Prohlášení uvedeny i způsoby týkající se vykazování environmentálních nákladů a environmentálních závazků včetně jejich zveřejňování. Environmentální finanční účetnictví je zde definováno jako účetnictví, které se zabývá problematikou účtování a vykazování těch transakcí a událostí, jejichž působení na životní prostředí ovlivňuje anebo bude ovlivňovat finanční situaci podniku. Environmentální podnikové účetnictví využívá podnikového finančního účetnictví i údajů a metod vnitropodnikového účetnictví, dále využívá dalších informací, včetně nepeněžních veličin. Účelem tohoto účetnictví je postihnout ve vztazích podniková ekonomika – podnikové environmentální úsilí takové skutečnosti, které by pozitivně ovlivnily ochranu ŽP a současně vedly k ekonomickému prospěchu. Vhodným prostředkem by mohlo být započtení všech podnikových nákladů souvisejících s ochranou ŽP do podnikových kalkulací a do rozhodování o investicích. 3.4.1
Charakteristika základních pojmů
Ochrana životního prostředí jako podnikatelská příležitost Ochrana ŽP může vést nejen ke snížení nákladů, ale i k vyšším výnosům, a to z těchto důvodů: -
rostoucí tlak na ochranu ŽP a poptávka po nových ekologicky šetrných výrobcích je příležitostí a výzvou k podnikatelskému využití této potřeby
-
výnosy podniku závislé na poptávce po podnikových výrobcích mohou být citelně ovlivněny environmentální pověstí podniku
24
Potřeba účetnictví o nákladech a dluzích vyplývajících ze životního prostředí Aktiva životního prostředí jsou náklady životního prostředí, které jsou kapitalizovány, protože vyhovují kritériím uznávání stejně jako aktiva (ISAR, 2000). Dluhy vyplývající ze životního prostředí jsou závazky, které se vztahují k nákladům na životní prostředí, které jsou způsobeny podnikem a které vyhovují kritériím uznávání ve formě dluhů (ISAR, 2000). Náklady životního prostředí obsahují vynaložené náklady nebo náklady, které se mají vynaložit, k zabezpečení řízení těch činností podniku, které ovlivňují životní prostředí a za které jsou podniky odpovědné, stejně tak jako náklady, které vyplývají podniku z cílů a požadavků v oblasti životního prostředí (ISAR,2000). Podnikové environmentální náklady jsou náklady spojené s podnikovými akcemi (investicemi, projekty) a aktivitami (zneškodňování odpadů, prevence vzniku odpadů, provoz asanačních zařízení), jejichž cílem je zmenšení negativního vlivu podniku na životní prostředí (VANĚČEK, 1997). Účetnictví životního prostředí se ve zvyšující míře stává pro podniky důležité, protože otázky vhodnosti nebo nedostatku přírodních zdrojů nebo znečištění životního prostředí se stávají předmětem ekonomických, sociálních a politických diskusí na celém světě. Stávají se důležité i pro ostatní zainteresované strany podniku, protože to, jakým způsobem výkonnost podniku v oblasti životního prostředí ovlivňuje finanční zdraví podniku, se stále více týká investorů, věřitelů, vlády a veřejnosti obecně. Podnik, který uznává odpovědnost za životní prostředí a který vytváří efektivní systémy managementu životního prostředí k zajištění konkurenceschopnosti a shody s ekologickými zásadami, tím minimalizuje vliv událostí týkající se ŽP a jejich promítnutí do budoucího finančního rizika nebo ztráty. V oblasti účetnictví iniciativa usnadní sběr údajů týkajících se nákladů a dluhů vyplývajících ze ŽP a zvýší vědomí finančních důsledků na otázky ŽP (ISAR, 2000) Environmentální náklady Pro identifikaci a začlenění environmentálních nákladů do rozhodování se náklady člení:
25
-
náklady označované jako základní (běžné), kterým je třeba věnovat pozornost při manažerském rozhodování
-
náklady označované jako skryté (podmíněné, méně patrné), které jsou skryty v režiích nebo nákladech na výzkum a vývoj apod.
Základní náklady Tyto náklady souvisí se spotřebou surovin, služeb, s opotřebením dlouhodobého majetku, se spotřebou práce, které se dají určit z účetního systému podniku a z investičních rozpočtů, ale nejsou obvykle považovány za environmentální náklady. Potenciálně skryté náklady Tyto náklady jsou rozděleny do těchto skupin: -
náklady vynaložené před zahájením aktivity – vznikají ještě před uvedením příslušného zařízení do provozu nebo před zahájením procesu. Jsou v praxi často opomíjeny
-
požadované a dobrovolné environmentální náklady – vznikají při provozu zařízení nebo při zavedení a používání procesu. Tyto náklady jsou většinou součástí režijních nákladů
-
environmentální náklady vynakládané po zrušení příslušné aktivity – s těmito náklady není většinou při rozhodování počítáno vůbec (např. náklady související s uzavřením
a
zastavením
provozů
a
laboratoří,
kde
se
pracovalo
s nebezpečnými materiály, s uzavřením uložišť atd.). Pro manažerské rozhodování je třeba vzít v úvahu i další náklady: -
podmíněné náklady – mohou, ale nemusí vzniknout v budoucnosti v souvislosti s environmentálními problémy (např. penále a pokuty za porušení budoucích platných předpisů, budoucí náklady na nápravu nebo kompenzaci v souvislosti s vypuštěním kontaminujících látek do ŽP)
-
náklady související s image a vzájemnými vztahy – jsou vynakládány pro ovlivnění subjektivních vjemů a dojmů zainteresovaných skupin, kterými mohou být zákazníci, zaměstnanci, veřejnost (např. náklady související
26
s veřejnými aktivitami podniku na ochranu ŽP), (United States Environmental Protection Agency,2000). Environmentální náklady Východisko z metody TCA: -
přímé
environmentální náklady pro posouzení celkových nákladů projektu
(např. náklady na pořízení investic – odpisy a provozní náklady – suroviny, mzdy, zneškodnění odpadů atd.) -
nepřímé environmentální náklady pro posouzení celkových nákladů projektu (např. pojištění, provoz zařízení regulujících vypouštění, monitoring atd.)
-
náklady plynoucí z odpovědnosti pro posouzení celkových nákladů projektu (např. pokuty, škody na zdraví a majetku, náklady na odstranění následků úniků atd.), (VANĚČEK, 1997)
3.4.2
Environmentální podnikové účetnictví v zahraničí
Metoda TCA Total Cost Assessment (TCA) je metoda zápočtu všech nákladů a úspor., tj. metoda celkových nákladů. Tato metoda byla vyvinuta v organizaci Tellus Institute, Boston a vyznačuje se těmito charakteristikami: -
uvážení všech možných nákladů a případných úspor a výnosů, nejen položek dosud běžně uvažovaných
-
důsledné přisouzení nákladů a výnosů jednotlivým výrobkům nebo procesům, kde vznikají, tedy ne celopodnikové režii
-
posouzení ekonomických účinků pomocí finančních ukazatelů vypočítaných za delší dobu než je jinak obvyklé
-
použití takových finančních ukazatelů, které jsou pro dlouhodobé posuzování vhodné, tj. respektujících proměnnost hodnoty peněz s časem
Varianty metody TCA -
Metoda General Electric (GE) je určena k posouzení a sestavení pořadí variant investičních projektů na minimalizaci odpadů.
27
-
Metoda EPA (Environmental Protection Agency) je určena na pomoc při nákladovém srovnání variant předcházení vzniku odpadů v běžné průmyslové praxi.
-
Precosis – posuzuje projekty na omezení produkce odpadů.
-
Metoda
MILA
je
určena
k ekonomickému
zhodnocení
podnikových
environmentálních záměrů pomocí běžných finančních ukazatelů. Jiné postupy v environmentálním podnikovém účetnictví Britská společnost PARAS vyvíjí počítačový model pro finanční vyhodnocení environmentálních investic. Metoda firmy KUNERT AG je vzorový model pro podnikové rozbory možností preventivní ochrany ŽP při současném zmenšení nákladů. Jeho principem je úplné a správné připočtení všech nákladů a výnosů k místům jejich vzniku stejně jako u TCA. 3.5
Ekologická legislativa ČR
Stávající úprava vychází z článku 7 Ústavy ČR, který zakotvuje šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství. Nejdůležitějším zákonem je zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění zákona 123/1998 Sb. Tento zákon stanoví základní pojmy a hlavní zásady ochrany životního prostředí. Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí Zákon obsahuje zejména: -
vymezení a vysvětlení základních pojmů, používaných v oblasti životního prostředí
-
definování hlavních zásad ochrany ŽP
-
vymezení povinností jednotlivých subjektů při ochraně ŽP
-
hlavní zásady a prvky procesu posuzování vlivu činností na ŽP (EIA)
-
hlavní zásady a prvky procesu posuzování vlivu činností na ŽP přesahujících státní hranice
-
stanovení odpovědnosti za porušení povinností v ochraně ŽP
-
zakotvení sankcí za narušování ŽP 28
-
definování tzv. ekonomických nástrojů k ochraně životního prostředí
Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí Zákon
upravuje
přístup
veřejnosti
k informacím
shromažďovaným
a
zpracovávaným na státních úřadech a ve státními úřady řízených výzkumných ústavech, agenturách a dalších institucích. Dále upravuje informace o stavu ŽP a jeho jednotlivých složkách, využívání přírodních zdrojů, vlivech staveb na životní prostředí, správních řízeních v ŽP, o mezinárodních závazcích v oblasti ŽP a o jejich plnění, o činnosti státní správy na úseku ŽP atd. Zákon vychází z článků 17 a 35 Listiny základních práv a svobod a z článku 1 směrnice Rady ES č. 90/313/EHS. Zákon č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivu na životní prostředí Zákon je aplikován v případě posuzování vlivu staveb na ŽP. Posuzování vlivů na ŽP se z hlediska předmětu posuzování týká: -
posuzování vlivů připravovaných staveb, jejich změn a změn v jejich užívání, činností a technologií
-
rozvojových koncepcí a programů
-
výrobků
Z hlediska územního rozsahu posuzovaných činností: -
posuzování vlivů přesahujících hranice
-
posuzování vlivů v rámci ČR
Zákon obsahuje přílohy 1 a 2. Stavby, činnosti a technologie uvedené v příloze 1 jsou povinně posuzovány MŽP a aktivity uvedené v příloze 2 jsou posuzovány příslušnými okresními úřady. Právní úpravu posuzování vlivů na ŽP dále upravuje vyhláška MŽP ČR č. 499/1992 Sb., o odborné způsobilosti pro posuzování vlivů na životní prostředí a o způsobu veřejného projednání posudku.
29
Zákon č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí Zákon institucionalizuje kontrolní činnosti v oblasti ŽP. Úlohou ČIŽP je zjišťování nedostatků při dodržování předpisů k ochraně ŽP, sankcionování těchto nedostatků a prevence. Zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí V tomto fondu se koncentrují výnosy z poplatků a pokut vybraných v jednotlivých složkách ŽP a z fondu jsou pak poskytovány finanční podpory (hlavně dotace a úvěry) na projekty zlepšující ŽP. Činnost fondu je upravena zákonem ČNR č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí a prováděcími předpisy – Statutem Státního fondu životního prostředí a Směrnicí Ministerstva životního prostředí o poskytování finančních prostředků. Zákon č. 138/1973 Sb., o vodách Hlavní okruhy zákona jsou následující: -
hlavní charakteristiky a vývojové trendy v ochraně vod
-
poplatky v oblasti ochrany vod
-
práva a povinnosti v oblasti ochrany vod a možné sankce při neplnění povinností vyplývajících z právní úpravy ochrany vod
Dalšími platnými právními předpisy v oblasti ochrany vod jsou dále: -
zákon ČNR č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství
-
zákon ČNR č. 281/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje nařízení vlády ČSR č. 35/1975 Sb., o úplatách ve vodním hospodářství ve znění nařízení vlády ČSR č. 91/1988 Sb.
-
zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě
-
zákon č. 58/1998 Sb., o poplatcích za vypouštění odpadních vod do vod povrchových
30
Zákon č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami Zákon a jeho prováděcí předpisy stanovily mimo jiné velmi přísné limity na vypouštění znečišťujících látek do ovzduší, které měly být splněny do konce roku 1998. Dále zákon obsahuje stanovení výše poplatků za znečišťování ovzduší. Dalšími platnými právním předpisy v oblasti ochrany ovzduší jsou: -
zákon č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečištění
-
zákon č. 86/1995 Sb., o ochraně ozónové vrstvy Země
-
vyhláška MŽP č. 117/1997 Sb., kterou se stanovují emisní limity a další podmínky provozování stacionárních zdrojů znečišťování a ochrany ovzduší
-
vyhláška MŽP č. 41/1992 Sb., kterou se vymezují oblasti vyžadující zvláštní ochranu ovzduší a stanoví zásady vytváření a provozu regulačních systémů a některá další opatření k ochraně ovzduší
Zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech v platném znění (novela zákona č. 37/2000 Sb.) Zákon stanoví základní povinnosti všech subjektů při nakládání s odpady (komunálními, nebezpečnými, dovoz a vývoz odpadů), poplatky za ukládání odpadů na skládky, povinnou rezervu na rekultivaci zaplněných skládek a rámcově povinnost zpětného odběru určitých vybraných druhů výrobků (pneumatiky, minerální oleje, akumulátory). Dalšími právními předpisy v oblasti nakládání s odpady jsou: -
vyhláška MŽP č. 337/1997 Sb., kterou se vydává Katalog odpadů a stanoví další seznamy odpadů
-
vyhláška MŽP č. 338/1997 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady¨
-
vyhláška MŽP č. 339/1997 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů
-
vyhláška MŽP č. 99/1992 Sb., o zřizování, provozu, zajištění a likvidaci zařízení pro ukládání odpadů v podzemních prostorech
-
vyhláška MŽP č. 340/1997 Sb., kterou se stanoví výše finanční rezervy na rekultivaci, zajištění péče o skládku a asanaci po ukončení jejího provozu a podrobnosti jejího vytváření a užití
31
-
nařízení vlády č. 31/1999 Sb., kterým se stanoví seznam výrobků a obalů, na něž se vztahuje povinnost zpětného odběru a podrobnosti s jejich nakládáním
Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny Tento zákon a jeho prováděcí předpisy vytvářejí komplexní rámec práv a povinností jednotlivých vyjmenovaných subjektů na úseku ochrany přírody a krajiny a stanovují sankce za porušení jednotlivých ustanovení. Další právní předpisy v oblasti ochrany přírody a krajiny jsou: -
zákon č. 16/1997 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů
-
vyhlášky MK a MŽP a výnosy MK, kterými jsou zřizovány jednotlivé druhy chráněných území
Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích Zákon stanoví základní práva a povinnosti při hospodaření v lesích a v rámci ochrany lesa jako významné složky ŽP. Dalšími právními předpisy v oblasti ochrany lesa jsou například tyto: -
vyhláška MZe č. 78/1996 Sb., o stanovení pásem ohrožení lesů pod vlivem emisí
-
vyhláška MZe č. 81/1996 Sb., o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na produkčních funkcích lesa
-
řada tzv. resortních instrukcí a pokynů kompetentních orgánů státní správy (zejména MZe a MŽP)
Zákon ČNR č. 334/1992, o ochraně zemědělského půdního fondu Zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a přípravcích Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (“horní zákon”). V rámci tohoto zákona jsou řešeny zejména následující problémové okruhy: -
vlastnictví ložisek nerostných surovin
-
platby spojené s prostorem dobývání nerostů
32
-
platby z objemu vytěžených vyhrazených nerostů
-
sankce při porušení povinností v oblasti nerostných surovin
-
náklady vyvolané následkem správního řízení a vyjednávání o těžbě v dané lokalitě
Mezi vyhrazené nerosty, které vlastní stát, patří paliva (ropa, uhlí, plyn), rudy a nerudné suroviny (např. nerosty, z nichž je možno průmyslově vyrábět kovy, zlaté rudy, sůl, kaolin, vápenec, radioaktivní nerosty).
33
4
Charakteristika podnikatelského subjektu
Akciová společnost České energetické závody (ČEZ) byla založena Fondem národního majetku České republiky jako jediným zakladatelem na základě zakladatelské listiny ze dne 30. dubna 1992 ve formě notářského zápisu. Akciová společnost je právnická osoba, která vznikla 6. května 1992 zápisem do obchodního rejstříku, se sídlem v Praze 4, Duhová 2/1444. Jejím majoritním akcionářem je Fond národního majetku České republiky. Hlavním předmětem činnosti je výroba, prodej, dovoz a vývoz elektřiny, výroba, rozvod a prodej tepla, podnikání v oblasti nakládání s odpady. Tato společnost je největším výrobcem elektřiny v České republice. Jeho hlavními odběrateli je osm regionálních distribučních společností. V srpnu 1999 zahájila činnost ČEPS, a. s., provozovatel přenosové soustavy, jehož jediným vlastníkem je akciová společnost ČEZ. V říjnu 1999 zahájila činnost dceřinná společnost CEZTel, a. s., jejímž cílem je zajišťovat telekomunikační služby pro zakladatele, tj. ČEZ, a. s., jeho dceřinnou společnost ČEPS, a. s., a zbývající kapacitu uplatnit na dynamicky se rozvíjejícím telekomunikačním trhu. Aby společnost uspěla na postupně liberalizovaném domácím i evropském trhu s elektřinou, zahájila v září 2000 vnitřní restrukturalizaci vedoucí ke zjednodušení organizační struktury. Cílem těchto změn je transformace ČEZ, a. s., z výrobní činnosti na obchodně – výrobní. Akcionáři Celková výše základního kapitálu ČEZ, a. s., zapsaná v obchodním rejstříku ke konci roku 2000 činila 59 209 mil. Kč. Počet akcionářů ČEZ, a. s., k 31. 12. 2000 činil 143 530. Kromě Fondu národního majetku (FNM) vlastnily podíl vyšší než 1 % základního kapitálu další 3 právnické osoby, všechny zahraniční. Mimo FNM nemá žádná další osoba podíl na hlasovacích právech valné hromady větší než 10 %. Podíl zahraničních osob (právnických i fyzických) na majetku ČEZ, a. s., činil k 31. 12. 2000 téměř 27 %.
34
Ratingové hodnocení Ratingová agentura Standard & Poor´s potvrdila ratingový stupeň „BBB+” a změnila stabilní výhled na pozitivní. Agentura Moody´s potvrdila ratingové hodnocení společnosti na stupni „Baa1” a změnila negativní výhled na stabilní. Lidské zdroje V roce 2000 pokračovalo snižování počtu zaměstnanců na nynějších 9 068. V průběhu posledních let dochází k postupnému stárnutí zaměstnanců, průměrný věk zaměstnanců stoupl od roku 1992 o více než tři roky, a to na 42 let. Naopak kvalifikační struktura zaměstnanců se v souvislosti se zaváděním nových technologií výrazně zlepšuje. Podíl věkových skupin na počtu
Skladba zaměstnanců podle
zaměstnanců
vzdělání
1% 24%
15%
21 - 30 let
3%
31 - 40 let 41 - 50 let 27%
vysokoškolské 21%
30%
středoškolské
51 - 60 let nad 60 let
vyučení
33%
46%
základní
Hlavní dodavatelé Dodávky paliv pro uhelné elektrárny probíhají převážně na základě střednědobých rámcových kupních smluv s rozhodujícími dodavateli, kterými jsou: Severočeské doly, a. s., Mostecká uhelná společnost, a. s., Sokolovská uhelná, a. s. a OKD, a. s. V roce 2000 byly kromě uvedených společností uzavřeny kupní smlouvy na dodávky paliv také se společnostmi Lignit Hodonín, s. r. o., a Gemec, s. r. o. Hlavní odběratelé Rozhodující část prodané elektrické energie společností v roce 2000 byla dodána osmi regionálním distribučním společnostem, které zabezpečují dodávku elektrické energie konečným spotřebitelům. Zbytek je určen pro vývoz a prodej v areálu elektráren.
35
Struktura výroby ve zdrojích ČEZ, a. s. Uhelné elektrárny odsíøené
27%
Vodní elektrárny 3%
Jaderná elektrárna
70%
V roce 2000 vyráběl ČEZ, a. s., elektřinu pouze ve zdrojích šetrných k životnímu prostředí. Dokončením ekologického programu výrobních zdrojů (odsíření, fluidní kotle) splnila společnost v termínu podmínky „Zákona o ovzduší”. Ekologické investice V roce 2000 probíhala optimalizace provozu nových technologických zařízení, tzn. odsiřovacích zařízení, fluidních kotlů a suchých doprav popela na odkaliště. Byly rozvinuty práce na rekultivacích odkališť popela nebo skládek v jednotlivých lokalitách pro navrácení krajiny do okolních ekosystémů a obnovení jejího původního významu. 4.1
ČEZ a jednotlivé složky ŽP
ČEZ, a. s., považuje ochranu životního prostředí za jednu z podmínek existence. Po svém vzniku v r. 1992 řešil nápravu škod vzniklých elektroenergetickou politikou předešlých čtyřiceti let. Odstranění následků intenzivní výroby a sladění podmínek provozu tepelných elektráren s novými ekologickými předpisy stálo společnost ČEZ do roku 2000 téměř 50 mld. Kč. Díky tomu plní elektrárny ČEZ v současnosti srovnatelné ekologické limity jako obdobná zařízení v západní Evropě a Česká republika tak mohla úspěšně uzavřít kapitolu ekologie podmiňující náš vstup do EU. Provoz elektráren a tepláren ovlivňuje životní prostředí. Vlivy těchto činností na životní prostředí snižuje odborným řízením. V ochraně životního prostředí vychází při řízení výroby elektřiny a tepla ze znalosti provozu zařízení, z řídících schopností a angažovanosti zaměstnanců společnosti. Strategii přístupu k životnímu prostředí vyjádřil
36
ČEZ v roce 2000 vyhlášením své politiky v ochraně životního prostředí. Své chování k životnímu prostředí prokazuje zcela konkrétními výsledky v následných oblastech. ČEZ a ovzduší Všechny uhelné elektrárny jsou vybaveny zařízením na snižování emisí látek znečišťujících ovzduší. Technické parametry zařízení na snižování emisí látek znečišťujících ovzduší umožňují dodržovat emisní limity stanovené Zákonem o ovzduší. V porovnání s rokem 1993 se výrazně snížily emise hlavních látek znečišťujících ovzduší a tím přispěl ke zlepšení kvality ovzduší, zejména v České republice. Snížení emisí látek znečišťujících ovzduší v roce 2000 v porovnání s rokem 1993 Emise látek znečišťujících ovzduší
Jedn.
Tuhé látky
Oxid siřičitý Oxidy dusíku
Oxid uhelnatý
Rok 1993
t
55 393
719 149
122 212
17 099
Rok 2000
t
2 334
73 237
62 925
3 991
Snížení 2000 oproti 1993
%
o 96
o 89,8
o 48,5
o 76,7
K dosažení souladu s tehdy novým zákonem o ovzduší byl v roce 1992 zahájen program snižování emisí látek znečišťujících ovzduší. V roce 1998 byl program úplně dokončen. Program byl souborem provázaných technických a organizačních opatření, zaměřených zejména na: -
výběr
zdrojů
znečišťování
ovzduší
vhodných
pro
vybavení
novými
technologiemi na snižování emisí, -
výstavbu odsiřovacích zařízení nebo nových kotlů s fluidním spalováním u vybraných zdrojů znečišťování,
-
zastavení provozu těch zdrojů, které nebyly vybrány k vybudování zařízení na snižování emisí,
-
realizaci opatření na snižování emisí oxidů dusíku,
-
dokončení inovace odlučovačů prachu, respektive tuhých znečišťujících látek,
-
použití kvalitnějšího paliva (méně sirnatého a méně popelnatého uhlí, atd.),
37
-
doplnění měřicí techniky pro nepřetržité (kontinuální) měření emisí u zdrojů znečišťování.
Tímto programem se podařilo vytvořit technické podmínky, které umožňují provozovat všechny velké zdroje znečišťování ovzduší ČEZ v souladu se Zákonem o ovzduší. Emisní limity hlavních látek znečišťujících ovzduší, platné pro nové zdroje, jsou dodržovány. Za znečišťování ovzduší platí ČEZ v souladu s právními předpisy poplatky stanovené rozhodnutím příslušných orgánů, které v roce 2000 činily celkem Kč 132 973 600,--, z toho : -
tuhé částice: Kč 7 002 000,--
-
oxid siřičitý: Kč 73 237 000,--
-
oxidy dusíku: Kč 50 340 000,--
-
oxid uhelnatý: Kč 2 394 600,--
Velkým snížením emisí přispěl ČEZ významně i k plnění mezinárodních závazků České republiky, navazujících zejména na Úmluvu o dálkovém znečišťování ovzduší překračujícím hranice států, která se týká území Evropy, USA a Kanady. Nejdůležitější je ovšem, že se celkově zlepšilo ovzduší, které je tak důležité pro zdraví lidí a pro přírodu. ČEZ a voda ČEZ se v nakládání s vodami a při jejich ochraně řídí zákonem ČR o vodách a navazujícími právními předpisy a rozhodnutími vodohospodářských orgánů. Nakládá s vodami pitnými, povrchovými, podzemními a odpadními zejména v uhelných, jaderných a vodních elektrárnách a využívá sílu vody k výrobě elektřiny ve vodních elektrárnách. Odpadní vody jsou před vypouštěním zneškodňovány způsoby odpovídajícími současnému stavu technického pokroku. Součástí vodního hospodářství ČEZ jsou i některá vodohospodářská díla a ochrana povrchových a podzemních vod před látkami vodám škodlivými. Uhelné elektrárny ČEZ potřebovaly v roce 2000 k výrobě 1 GJ vyrobeného tepla odebrat 1 m3 vody. Platby za odběr pitné, podzemní a povrchové vody a za vypouštěné znečištění odpadních vod provádí ČEZ podle příslušných právních předpisů.
38
ČEZ a vedlejší energetické produkty a odpady z klasických elektráren Vedlejší energetické produkty ČEZ jsou pro využití certifikovány. Nepříznivý vliv odpadů na životní prostředí z výroby elektřiny a tepla a z jejich zneškodňování ukládáním se výrazně snižuje. ČEZ, a. s., vyprodukoval v roce 2000 při výrobě elektrické energie a tepla 9,1 mil. tun vedlejších energetických produktů, kterými jsou popel, produkt z odsíření spalin polosuchou metodou, a energosádrovec z čištění spalin mokrou vápencovou vypírkou. ČEZ a podpora obnovitelných zdrojů Aktivity ČEZ v této oblasti se v posledních letech zaměřily zejména na využití větrné energie, fotovoltaické přeměny solární energie a na využití spalování biomasy. Studijně jsou dále sledovány nové technologie akumulace a přeměny energie. ČEZ a cizorodé látky v potravním řetězci Projekt „Hodnocení stavu životního prostředí: monitoring cizorodých látek v potravních řetězcích“ je podpořený grantem Ministerstva životního prostředí ČR, který je v současnosti koordinován Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze. Řešení projektu vychází z monitorování zatížení vybraných lokalit České republiky vybranými polutanty. Z výsledků vyplynulo, že potraviny obsahují určité množství polycyklických aromatických uhlovodíků, a to jak z antropogenní činnosti, tak z činnosti přírodních dějů. Obsah těchto látek byl ale v rámci příslušných norem. Proto lze vyvodit závěr, že elektrárenská společnost se výrazně nepodílí na kontaminaci potravin a není hlavním zdrojem kontaminace potravních řetězců. ČEZ a půda Monitoring půdy, který provádělo Ministerstvo životního prostředí spolu s Ministerstvem zemědělství, bylo zaměřeno na obsah škodlivin. Výsledkem bylo, že pracovníci obou ministerstev nezjistili přítomnost kontaminantů pocházejících ze zdrojů některé z elektráren společnosti ČEZ.
39
5 5.1
Vlastní práce
Finanční charakteristika
Vývoj výnosů, nákladů a zisku V roce 2000 dosáhl ČEZ, a. s., celkových výnosů 58,8 mld. Kč při nákladech ve výši 50,5 mld. Kč. Zisk před zdaněním vzrostl na 8,3 mld. Kč, meziročně o 5,4 mld. Kč (o 188,8 %), jako důsledek poklesu nákladů o 6,3 mld. Kč při poklesu výnosů pouze o 0,9 mld. Kč. Za rok 2000 dosáhla akciová společnost ČEZ čistého zisku ve výši 5,7 mld. Kč, což je o 3,6 mld. Kč (o 166 %) více než v předcházejícím roce. Čistý zisk na jednu akcii (s nominální hodnotou 100 Kč) za rok 2000 dosáhl hodnoty 9,7 Kč, což je ve srovnání s rokem 1999 (3,6 Kč) zvýšení o 166 %. K výraznému meziročnímu zvýšení zisku přispěl i „nezasloužený vliv” ve výši 2 mld. Kč, z toho zastavení retrofitu elektrárny Tušimice I v roce 1999 představuje 0,8 mld. Kč a rezerva na nerealizované kurzové ztráty 1,2 mld. Kč. Přesto bylo dosaženo i významných přímých efektů, např. snížení nákladů na opravy a udržování, lepšího salda tvorby a zúčtování provozních rezerv (daného zejména snížením počtu a rozsahu generálních oprav v budoucích letech) a příznivějšího vývoje přímo ovlivnitelné části finančních výnosů a nákladů (vyšší ostatní finanční výnosy, nižší nákladové úroky, realizované kurzové ztráty i ostatní finanční náklady).
Náklady na dodávku elektřiny a tepla Vývoj nákladů na dodávku elektřiny i tepla ze zdrojů ČEZ má v posledních letech převážně rostoucí charakter, především z důvodů: -
všeobecného inflačního růstu cen základních vstupů (zejména služeb)
-
zahrnutí nákladů na tvorbu rezervy pro budoucí likvidaci jaderných elektráren
-
růstu hodnoty odpisů dlouhodobého majetku ve vazbě na dokončování významných staveb
-
postupného uvádění nových technologií do provozu zaměřených na ochranu životního prostředí
40
-
růstu finančních nákladů souvisejících s růstem zadluženosti společnosti (k tomu přispěl i nepříznivý vliv výrazně vyšších rezerv na nerealizované kursové ztráty).
Struktura majetku Celková čistá aktiva společnosti (tj. snížená o oprávky a opravné položky) dosáhla ke konci roku 2000 hodnoty 202,2 mld. Kč, což je o 2,9 % (o 5,7 mld. Kč) více než na konci roku 1999. Stálá aktiva v hodnotě 173,4 mld. Kč jsou tvořena hmotným i nehmotným dlouhodobým majetkem (včetně nedokončených investic a záloh na dlouhodobý majetek) a dlouhodobým finančním majetkem. Stálá aktiva se podílejí na celkových aktivech 85,7 % a oproti minulému roku se zvýšila o 3,5 % (o 5,9 mld. Kč). Nedokončené investice a zálohy na dlouhodobý majetek vzrostly, v souvislosti s dostavbou Jaderné elektrárny Temelín, meziročně o 9,0 % na 86,7 mld. Kč, jejich podíl z celkových aktiv vzrostl, a to z hodnoty 40,5 %, dosažené na konci roku 1999, na 42,9 % ke konci roku 2000. Oběžná aktiva, skládající se ze zásob, pohledávek a finančního majetku, vykázala netto stav ke konci roku 2000 o 0,2 mld. Kč nižší než na konci roku 1999 a dosáhla výše 24,0 mld. Kč. Jejich skladba je následující: -
zásoby paliva a materiálu ve výši 13,0 mld. Kč tvoří 54,2 % oběžných aktiv společnosti. V průběhu roku 2000 se zásoby zvýšily o 2,7 mld. Kč (o 26,5 %), a to především vlivem nárůstu zásob jaderného paliva v souvislosti s uváděním Jaderné elektrárny Temelín do provozu.
-
u pohledávek v netto stavu došlo v průběhu roku 2000 k výraznému poklesu z 9,9 mld. Kč na 7,9 mld. Kč (o 19,9 %). Pokles je spojen zejména se snížením pohledávek vůči dceřiné společnosti ČEPS, a. s., vlivem úhrady části závazku ČEPS, a. s., (0,9 mld. Kč) a jejich částečnou kapitalizací.
-
v roce 2000 došlo rovněž k poklesu finančního majetku společnosti na úroveň 3,1 mld. Kč. Převážná část těchto dočasně volných zdrojů určených na financování potřeb společnosti byla k 31. 12. 2000 uložena ve formě krátkodobých cenných papírů (směnek).
41
Vlastní kapitál dosáhl na konci roku 2000 výše 118,9 mld. Kč, což představuje 58,8 % hodnoty pasiv společnosti. Vlastní kapitál meziročně vzrostl o 8,9 mld. Kč (o 8,1 %), a to zahrnutím hospodářského výsledku běžného roku 5,7 mld. Kč, snížením odloženého daňového závazku, vyplývajícího z hospodaření před rokem 2000, o 3,3 mld. Kč a použitím 0,1 mld. Kč jako dotace sociálnímu fondu. Výše základního kapitálu 59,2 mld. Kč se v průběhu roku nezměnila. Celková výše cizích zdrojů včetně ostatních pasiv dosáhla 83,3 mld. Kč a oproti konci předchozího roku se snížila o 3,2 mld. Kč (o 3,7 %). Rozhodující položky cizích zdrojů se změnily takto: -
celkový stav rezerv zůstal meziročně na stejné úrovni, přestože došlo ke změnám dílčích položek, mj. k nárůstu rezervy na vyřazování jaderného zařízení z provozu o 0,7 mld. Kč a rezervy na skladování vyhořelého jaderného paliva o 0,3 mld. Kč, zatímco stav rezervy na opravy hmotného dlouhodobého majetku poklesl o 0,6 mld. Kč, rezervy na náhrady škod způsobených exhalacemi o 0,2 mld. Kč a zůstatek postupně rozpouštěné rezervy na likvidaci jaderných elektráren o 0,2 mld. Kč.
-
zápůjční kapitál se v průběhu roku 2000 snížil z 57,4 mld. Kč na 56,5 mld. Kč (o 1,4 %). Výše přijatých bankovních úvěrů dosáhla ke konci roku 2000 30,0 mld. Kč. Vzrostla tak meziročně o 3,2 mld. Kč, především v oblasti dlouhodobých úvěrů. Objem vydaných obligací ve výši 26,5 mld. Kč meziročně klesl o 4,0 mld. Kč, a to splacením 3. emise tuzemských obligací v červnu 2000.
Rozvaha a výkaz zisků a ztrát jsou uvedeny v příloze č.3 a 4. Financování společnosti V průběhu roku 2000 se stav peněžních prostředků snížil o 1 mld. Kč. Provozní činností bylo získáno 13,7 mld. Kč, o 1,4 mld. Kč více než v roce 1999. Celkový objem vynaložených investičních prostředků spojených s pořízením dlouhodobého majetku v roce 2000 představoval (bez finančních investic) 13,5 mld. Kč. Oproti investičnímu rozpočtu 16 mld. Kč bylo skutečné čerpání ve výši 13,5 mld. Kč výrazně nižší (o 15,5 %). Financování potřeb společnosti bylo zabezpečováno jak 42
z vlastních, tak z vnějších zdrojů. Rok 2000 však představuje zlom, protože poprvé za dobu existence ČEZ, a. s., byly vytvořené finanční zdroje z provozní činnosti vyšší než investiční potřeby, v důsledku čehož bylo možné snížit objem externích finančních zdrojů o 1,4 mld. Kč. V dubnu uzavřel ČEZ, a. s., nový směnečný program s osmi bankami (ABN AMRO, Citibank, a. s., Česká spořitelna, a. s., ČSOB, a. s., ING Bank, Komerční banka, a. s., IPB, a. s., a Société Générale) v celkovém objemu 9 mld. Kč. V dubnu 2000 byla podepsána pětiletá, syndikovaná záruka ve prospěch European Investment Bank (EIB) pro čerpání druhé tranže půjčky ve výši 85 mil. EUR (3,1 mld. Kč), která má splatnost v roce 2013. ČEZ, a. s., využil možnosti svolat a předčasně splatit k 6. červnu 2000 svoji třetí domácí emisi dluhopisů (objem 4 mld. Kč, kupon 11,3 %). Přijaté bankovní a jiné úvěry a jejich splatnost K 31. 12. 2000 činila celková zadluženost 56,6 mld. Kč, z toho dlouhodobá zadluženost včetně části závazků splatných do jednoho roku 55,4 mld. Kč. Dlouhodobé úvěry včetně části splatné do jednoho roku (4,3 mld. Kč) činily 28,9 mld. Kč, z nich 17,4 mld. Kč byly zahraniční úvěry. Na dlouhodobém zadlužení společnosti se částkou 26,5 mld. Kč podílely domácí a zahraniční dluhopisy. Úvěry, dluhopisy a další zdroje, získané v zahraničí, jsou součástí cizoměnového portfolia příjmů a výdajů v cizích měnách, ze kterého je počítána riziková expozice ČEZ, a. s. Pro zajišťovací operace byly využity zejména swapy a opční strategie. 5.2
Vývoj hlavních ekonomických ukazatelů
Vývoj ekonomických ukazatelů je možné charakterizovat srovnáním jejich výše dosažené ke konci roku 2000: -
s výší dosahovanou v předchozích letech,
-
s jejich doporučovanou výší z hlediska stability společnosti.
Ukazatelé rentability Rentabilita vloženého úhrnného kapitálu činila v roce 2000 4,54 %, což je v porovnání s rokem 1999, kdy tentýž ukazatel činil 2,68 %, o 59 % více.
43
Rentabilita vlastního kapitálu byla 4,83 %, a to je o 40 % více než v roce předešlém, kdy hodnota tohoto ukazatele byla 1,96 %. Rentabilita tržeb byla ve výši 10,8 % oproti roku 1999, kdy měla hodnotu 4 %, což je 2,7 krát více. Rentabilita hrubého zisku činila 15,54 % oproti 5,3 % v roce předešlém, což je téměř pětkrát více. Obdobně rentabilita nákladů byla vyšší v roce 2000 (11,41 %) než v roce 1999 (3,66 %), a to více než třikrát. Takto velké rozdíly mezi ukazateli rentability v těchto dvou letech byly způsobeny růstem zisku v roce 2000, který činil dvojnásobek zisku v roce 1999. Růstu zisku bylo dosaženo meziročním snížením nákladů o 6,3 mld. Kč. Ukazatelé likvidity Ukazatel běžné likvidity v roce 2000 činil 1,55 a byl o 1 % nižší než v roce 1999. Pohotová likvidita byla v roce 2000 nižší o 16 % a činila 0,77. Okamžitá likvidita se snížila meziročně o 23 % na 0,21. Příčinou tak nízké likvidity je skutečnost, že v tomto roce došlo ke zpětnému odkupu dluhopisů ve výši 4 mld. Kč. Dalším důvodem nízkých hodnot ukazatelů likvidity je to, že společnost neustále investuje peněžní prostředky na dostavbu JETE a na ekologické investice zahrnující optimalizaci provozů nových technologických zařízení (tj. fluidních kotlů, odsiřovacích zařízení apod.). Ukazatelé zadluženosti Ukazatel zadluženosti činil v roce 2000 55,6 % a snížil se tak o 17 % oproti roku 1999, kdy činil 65,3 %. Ukazatel věřitelského rizika se snížil o 10 % na 40,36 % v roce 2000. Úrokové zatížení činilo v roce 2000 31,81 % a snížilo se tak meziročně ze 60,2 % téměř o polovinu. Poměr vlastního kapitálu k aktivům se zvýšil oproti roku 1999 o 5 % na 58,82 %.
44
Příčinou negativních výsledků u dvou ukazatelů této skupiny je to, že ČEZ, a. s., čerpá vysoké úvěry u bank na dostavbu JETE, která si již do této doby vyžádala téměř 100 mld. Kč. Výpočet těchto ukazatelů je uveden v příloze č.5. 5.3
Návrh environmentálního účetnictví
Existuje mnoho důvodů, proč je třeba vést účetnictví životního prostředí, a to zejména proto: -
účetnictví by mělo odrážet firemní chování vůči otázkám ŽP a vliv výdajů na ŽP, vyplývajícího rizika a dluhů na finanční postavení podniku,
-
investoři potřebují informace o účinnosti opatření týkající se ŽP a výdajů spojených se ŽP pro svá rozhodování,
-
otázky ŽP jsou otázkami řízení, manažerských potřeb k identifikaci a rozvržení nákladů na ŽP,
-
společnosti by měly být schopné zužitkovat výhody vyplývající z konkurence se zákazníky, jestliže jsou schopny prokázat, že určité zboží a služby jsou preferovány z hlediska ŽP,
-
účetnictví ŽP je klíčem k udržitelnému rozvoji
ČEZ, a. s., používá environmentální podnikové účetnictví pouze v analytické evidenci k závazkovému účtu 345 – Ostatní daně a poplatky, a to: -
345-70 Poplatky za znečišťování ovzduší
-
345-80 Poplatky za vypouštění odpadních vod
-
345-90 Poplatky za ukládání odpadů,
a k nákladovému účtu 538 – Ostatní daně a poplatky, a to: -
538-70 Základní poplatky za znečišťování ovzduší
-
538-71 Přirážky k základním poplatkům za znečišťování ovzduší
-
538-72 Základní poplatky za znečišťování ovzduší – rozdíl mezi celkovým poplatkem a proměnnou složkou
45
-
538-80 Základní poplatky za vypouštění odpadních vod
-
538-81 Přirážky k základním poplatkům za vypouštění odpadních vod
-
538-90 Poplatky za ukládání popelovin
-
538-94 Poplatky za ukládání ostatního odpadu
Pro tak velký podnik, který patří mezi největší znečišťovatele v České republice, je to nedostačující. Proto uvádím návrh pro rozšíření environmentálního podnikové účetnictví. Podle mého názoru je možné začlenit environmentální položky do finančního účetnictví dvojím způsobem: A) analytickou evidencí k syntetickým účtům B) vytvořením nových syntetických účtů v jednotlivých účtových třídách. 5.3.1
Tvorba environmentálních analytických účtů
Environmentální aktiva Účtová třída 0 – Dlouhodobý majetek Účtová skupina 01 – Nehmotný dlouhodobý majetek Do této třídy lze účtovat image, „goodwill“, tj. dobrou pověst podniku, kterou si podnik vybuduje tím, že se bude chovat ekologicky – výstavba či provoz elektráren, které vyrábějí elektrickou energii z obnovitelných zdrojů (vodní, větrné elektrárny), instalace odsiřovacích zařízení, fluidních kotlů, prováděné výzkumy na ochranu ŽP apod. Zájmové skupiny podniku (např. akcionáři, banky, dodavatelé, odběratelé, orgány státní správy) a široké veřejné mínění ho tudíž budou považovat za podnik, který se chová šetrně k životnímu prostředí. Účtová skupina 02 – Hmotný dlouhodobý majetek Na analytický účet (či účty) k účtu 021 – Budovy, haly a stavby lze účtovat všechny elektrárny a stavby založené na výrobě energie z obnovitelných zdrojů (větrná a vodní elektrárna a stavby, ve kterých dochází k fotovoltaické přeměně solární energie a ke spalování biomasy), které jsou obecně považovány ze ekologické, šetrné k životnímu prostředí. Určitým problémem je pouze větrná elektrárna, kdy při jejím provozu vzniká
46
hluk, ale i ta je řazena k environmentálním. Dále je možno na tento účet účtovat i čistírny odpadních vod. Na analytický účet (či účty) k účtu 022 - Samostatné movité věci a soubory movitých věcí lze opět účtovat veškerá zařízení vodních a větrných elektráren, dále i odsiřovací zařízení a fluidní kotle v uhelných elektrárnách, zařízení na úpravu odpadů a odpadních vod (tj. zařízení v ČOV). Účtová skupina 04 - Pořízení nehmotných a hmotných investic Na analytický účet (či účty) k účtu 042 – Pořízení hmotných investic je možno účtovat úroky z úvěrů na investice, náklady na činnost projektových týmů, studie, průzkumné a projektové práce, stavební práce a další, které jsou spojeny s ekologickými investicemi (výstavba vodních, větrných elektráren, nová technologická zařízení šetrná k ŽP, tzn. odsiřovací zařízení, fluidní kotle apod.). Účtová skupina 05 – Poskytnuté zálohy na nehmotný a hmotný dlouhodobý majetek Na analytický účet (či účty) k účtu 052 – Poskytnuté zálohy na hmotný dlouhodobý majetek lze opět účtovat zálohy spojené s výstavbou vodních a větrných elektráren či s technologickými zařízeními šetrnými k životnímu prostředí. Účtová skupina 08 – Oprávky k hmotnému dlouhodobému majetku Na analytické účty k účtům 081 – Oprávky k budovám, halám a stavbám a 082 – Oprávky k samostatným movitým věcem a souborům movitých věcí je opět možnost účtovat oprávky k budovám a zařízením šetrným k životnímu prostředí (větrné a vodní elektrárny, fluidní kotle, odsiřovací zařízení). Účtová třída 1 – Zásoby Účtová skupina 11 – Materiál Na analytický účet (či účty) k účtu 112 – Materiál na skladě je možné účtovat kvalitnější palivo, tj. méně sirnaté a méně popelnaté uhlí, které se začalo používat na základě vyhlášeného programu snižování emisí látek znečišťujících ovzduší. Dále by se do zásob (výrobky či materiál) mohl účtovat odpad, který vznikne spalováním uhlí a který společnost prodává nebo jej využívá pro vlastní potřebu. Tento 47
odpad se nemusí skladovat a tudíž nemusí dojít k případným únikům do podzemních či povrchových vod nebo do ovzduší. Účtová třída 3 – Zúčtovací vztahy Účtová skupina 31 – Pohledávky Na analytický účet (či účty) k účtu 311 - Odběratelé je možno účtovat pohledávky za odběrateli, kteří odebírají elektrickou energii vyrobenou ve vodních či větrných elektrárnách. Na analytický účet (či účty) k účtu 314 – Poskytnuté provozní zálohy je možno účtovat poskytnuté zálohy na provoz, na opravy zařízení či strojů, které jsou šetrné k ŽP nebo jsou umístěny v budovách či stavbách, které jsou určeny jako šetrné k ŽP. Účtová skupina 34 - Zúčtování daní a dotací Na analytický účet (či účty) k účtu 346 – Dotace ze státního rozpočtu lze účtovat dotace, které podnik obdržel např. na ekologické investice od státních fondů, jako je například Státní fond životního prostředí, dále od Fondu národního majetku (např. na odstranění ekologických závad). Environmentální pasíva Účtová třída 2 – Finanční účty Účtová skupina 23 – Běžné bankovní úvěry Na analytický účet (či účty) k účtu 231 – Krátkodobé bankovní úvěry je možno účtovat krátkodobé úvěry, pokud jsou využity na ekologickou činnost (např. na provoz ekologických investic). Účtová skupina 24 – Jiné krátkodobé výpomoci Na analytický účet (či účty) k účtu 241 – Emitované krátkodobé dluhopisy je možno účtovat emitované dluhopisy, které společnost vydala za účelem získání peněžních prostředků na provoz ekologických investic. Účtová třída 3 – Zúčtovací vztahy Účtová skupina 32 – Závazky 48
Na analytický účet (či účty) k účtu 321 – Dodavatelé lze účtovat závazky, které má podnik vůči dodavatelům ekologických investic, ať již se jedná opět o vodní a větrné elektrárny či technologická zařízení šetrná k ŽP, dále vůči dodavatelům průzkumu nebo monitoringu týkajícího se kvality jednotlivých složek životního prostředí (např. monitoring ovzduší, půdy, vody apod.). Účtová skupina 33 – Zúčtování se zaměstnanci a institucemi Na analytický účet (či účty) k účtu 331 – Zaměstnanci je možno účtovat závazky vůči zaměstnancům, kteří pracují ve vodních elektrárnách, dále vůči pracovníkům podílejících se na likvidaci ekologických škod a závad, pracovníkům obsluhujících zařízení na úpravu odpadů, odpadních vod a emisí, pracovníkům, kteří se starají o kontrolu a regulaci odpadních vod a emisí do ovzduší. Na analytický účet (či účty) k účtu 333 – Ostatní závazky vůči zaměstnancům by se dalo zúčtovat odškodnění pracovních úrazů či nemocí, které vznikly v souvislosti s nějakou ekologickou havárií apod. Na analytických účtech k účtu 345 – Ostatní daně a poplatky je již vedeno environmentální účetnictví, a to na analytických účtech Poplatky za znečišťování ovzduší, Poplatky za vypouštění odpadních vod a Poplatky za ukládání odpadů. Toto členění je postačující. Účtová skupina 37 – Jiné pohledávky a závazky Na analytický účet (či účty) k účtu 379 – Jiné závazky je možno účtovat pojistné placené pojišťovnám pro případ ekologické havárie nebo pojistné na budovy a zařízení vodních a větrných elektráren. Účtová třída 4 – Kapitálové účty a dlouhodobé závazky Účtová skupina 41 – Základní kapitál a kapitálové fondy Na analytický účet (či účty) k účtu 413 – Ostatní kapitálové fondy lze účtovat přijaté dotace poskytnuté za účelem zlepšení životního prostředí, např. na ekologické investice, ze státního rozpočtu apod. nebo přijaté peněžité i nepeněžité dary, které mají ekologický charakter.
49
Účtová skupina 45 – Rezervy Na analytický účet (či účty) k účtu 451 – Rezervy zákonné lze účtovat rezervy na generální opravy hlavních výrobních zařízení na výrobu elektřiny v elektrárnách vodních a větrných a technologických zařízení šetrných k životnímu prostředí. Dále je možno účtovat rezervy na rekultivaci a asanaci skládky odpadů. Na analytický účet (či účty) k účtu 459 – Ostatní rezervy lze účtovat rezervy na náhrady škod způsobených exhalacemi vyprodukovanými při výrobě elektrické energie a tepla. Účtová skupina 46 – Bankovní úvěry Na analytický účet (či účty) k účtu 461 – Bankovní úvěry je možno účtovat bankovní úvěry, které poskytly banky společnosti na financování jeho ekologických investic (stavba vodních a větrných elektráren, odsiřovací zařízení, fluidní kotle, asanace a rekultivace skládky odpadů, ČOV apod.). Může se jednat o bankovní úvěry poskytnuté jak od domácích, tak i zahraničních bank. Účtová skupina 47 – Dlouhodobé závazky Na analytický účet (či účty) k účtu 473 – Emitované dluhopisy je možno účtovat obdobně jako u bankovních úvěrů dluhopisy, které podnik vydal za účelem získání peněžních prostředků na některé z ekologických investic. V podrozvahové evidenci by mohly být uvedeny garance, které poskytuje stát (státní záruky), které jsou poskytovány na rozsáhlé akce a jejich udělení je často nutnou podmínkou pro poskytnutí zejména zahraničních úvěrů. Záruky může poskytovat i Státní fond životního prostředí. Environmentální náklady Účtová třída 5 – Náklady Účtová skupina 50 – Spotřebované nákupy Na analytický účet (či účty) k účtu 501 – Spotřeba materiálu je možno účtovat spotřebu kvalitnějšího uhlí (méně sirnatého a popelnatého), které je k ŽP šetrnější, nebo
50
nákup ochranných pomůcek pro zaměstnance, kteří mohou být ohroženi na zdraví v důsledku environmentální činnosti podniku. Na analytický účet (či účty) k účtu 502 – Spotřeba energie je možno účtovat energii vyrobenou z obnovitelných zdrojů (tj. vyrobenou ve vodních či větrných elektrárnách) a spotřebovanou uvnitř společnosti. Účtová skupina 51 – Služby Na analytický účet (či účty) k účtu 511- Opravy a udržování lze účtovat materiál a práci spojenou s opravami či údržbou strojů a zařízení určených ke snižování zátěží na životní prostředí (zařízení na úpravu odpadů, odpadních vod a emisí). Na analytický účet (či účty) k účtu 518 – Ostatní služby je možno účtovat služby spojené s ochranou životního prostředí, např. poradenské služby v oblasti ŽP, ekologické audity pozemků, monitoringy půdy, ovzduší, vody a ostatních složek ŽP, studie a expertizy, biologické rekultivace, služby spojené s ukládáním popelovin a produktů odsíření, skladování a přeprava vyhořelého jaderného paliva, služby spojené s likvidací odpadu, odměny za zlepšovací návrhy v oblasti ochrany ŽP apod. Účtová skupina 52 – Osobní náklady Na analytický účet (či účty) k účtu 521 – Mzdové náklady je možné účtovat mzdy pracovníků, kteří nějakým způsobem nakládají s odpadními vodami, odpady a emisemi, pracovníků, kteří pracují ve vodních elektrárnách. Dále mzdy pracovníků, kteří mají na starosti kontrolu a regulaci odpadní vody a emisí do ovzduší, kteří obsluhují zařízení a úpravu odpadů, odpadních vod a emisí. Účtová skupina 53 – Daně a poplatky Na analytických účtech k účtu 538 – Ostatní daně a poplatky je již vedeno environmentální účetnictví, a to na analytických účtech Základní poplatky za znečišťování ovzduší, Přirážky k základním poplatkům za znečišťování ovzduší, Základní poplatky za znečišťování ovzduší – rozdíl mezi celkovým poplatkem a proměnnou složkou, Základní poplatky za vypouštění odpadních vod, Přirážky k základním poplatkům za vypouštění
51
odpadních vod, Poplatky za ukládání popelovin a Poplatky za ukládání ostatního odpadu. Toto členění se zdá být dostatečné. Účtová skupina 54 – Jiné provozní náklady Na analytický účet (či účty) k účtu 543 – Dary lze účtovat například dary, které jsou poskytnuty na ekologické účely. Na analytický účet (či účty) k účtu 545 – Ostatní pokuty a penále je možno účtovat pokuty za znečištění ovzduší a vod. Na analytický účet (či účty) k účtu 548 – Ostatní provozní náklady je možno účtovat náhrady škod způsobených exhalacemi nebo pojistné placené podnikem pojišťovnám pro případ ekologické havárie nebo pojistné na budovy a zařízení vodních a větrných elektráren. Účtová skupina 55 – Odpisy, rezervy a opravné položky provozních nákladů Na analytický účet (či účty) k účtu 551 – Odpisy nehmotného a hmotného dlouhodobého majetku se mohou účtovat odpisy zařízení na nakládaní s odpady za účelem jejich využití nebo naopak odstranění, na čištění odpadních vod a zachycování emisí, dále budov elektráren vodních či větrných či rekultivace Na analytický účet (či účty) k účtu 552 – Tvorba zákonných rezerv lze účtovat rezervy, které se tvoří v případě například kontaminace spodní či povrchové vody, půdy nebo nadměrnými emisemi vypuštěnými do ovzduší v důsledku selhání zařízení pro omezení znečištění. Účtová skupina 56 – Finanční náklady Na analytický účet (či účty) k účtu 562 – Úroky se mohou účtovat úroky, které podnik platí bance, která mu poskytla úvěr na některý z jeho ekologických záměrů nebo úroky, které platí majitelům dluhopisů, které podnik vydal pro tentýž účel. Environmentální výnosy Účtová třída 6 – Výnosy Účtová skupina 60 – Tržby za vlastní výkony a zboží
52
Na analytický účet (či účty) k účtu 601 – Tržby za vlastní výrobky by se mohly účtovat výnosy za prodej elektrické energie z vodních a větrných elektráren nebo tržby z prodeje využitelného odpadu. Na analytický účet (či účty) k účtu 602 – Tržby z prodeje služeb je možno účtovat výnosy ČOV, které upravují odpadní vody i pro externí zákazníky Účtová skupina 64 – Jiné provozní výnosy Na analytický účet (či účty) k účtu 648 – Ostatní provozní výnosy se mohou účtovat dotace na investice na ochranu životního prostředí, které podnik může získat ze státního rozpočtu nebo od jiných subjektů,jak domácích, tak i zahraničních. 5.3.2
Tvorba nových environmentálních syntetických účtů Druhou možností, jak začlenit environmentální účetní položky do účtování, je
vytvoření nových environmentálních syntetických účtů, ke kterým se případně mohou otevřít účty analytické evidence. Environmentální aktiva Účtová třída 0 – Dlouhodobý majetek Účet 0XX – Environmentální dlouhodobý majetek s analytickými účty, např.: -
goodwill
-
pořízení dlouhodobého majetku
-
záloha na dlouhodobý majetek
-
oprávky
-
budovy a zařízení (které mají ekologický charakter)
Účtová třída 1 – Zásoby Účet 1XX – Environmentální zásoby s analytickými účty, např.: -
uhlí (vyšší kvality, tzn. méně sirnatého a popelnatého)
-
odpad, který vyprodukoval ČEZ svojí činností a který je určen k prodeji
Účtová třída 3 – Zúčtovací vztahy
53
Účet 3XX – Environmentální pohledávky s analytickými účty, např.: -
odběratelé (odebírající elektrickou energii vyrobenou z obnovitelných zdrojů)
-
poskytnuté provozní zálohy (zálohy na provoz, opravy apod. strojů šetrných k životnímu prostředí)
-
dotace ze státního rozpočtu (které podnik obdržel od státu na ekologické investice)
Environmentální pasíva Účtová třída 2 – Finanční účty Účet 2XX – Environmentální finanční majetek s analytickými účty, např.: -
krátkodobé bankovní úvěry
-
emitované krátkodobé dluhopisy, z nichž získané prostředky budou využity na provoz ekologických zařízení apod.
Účtová třída 3 – Zúčtovací vztahy Účet 3XX – Environmentální krátkodobé závazky (dluhy) s analytickými účty, např.: -
dodavatelé (vůči kterým má podnik závazek z titulu dodávek ekologických investic, průzkumu apod.)
-
zaměstnanci
(kteří
pracují
elektrárnách
vyrábějící
elektrickou
energii
z obnovitelných zdrojů, kteří se podílejí na likvidaci ekologických škod, odškodnění zaměstnanců v důsledku pracovních chorob či nemocí souvisejících nějakou ekologickou havárií apod.) -
poplatky (za znečišťování jednotlivých složek ŽP)
-
pojistné (z odpovědnosti za znečišťování ŽP)
Účtová třída 4 – Kapitálové účty a dlouhodobé závazky Účet 4XX – Environmentální kapitálové účty a dlouhodobé závazky s analytickými účty, např.: -
dotace, dary (které mají ekologický charakter)
54
-
rezervy (které jsou tvořeny na generální opravy výrobních zařízení šetrných k ŽP, dále rezervy, které jsou tvořeny na rekultivaci a asanaci skládky odpadů)
-
bankovní úvěry (které jsou bankami poskytnuty na ekologické investice)
-
emitované dluhopisy (obdobně jako u bankovních úvěrů)
Environmentální náklady Účtová třída 5 – Náklady Účet 5XX – Environmentální náklady s analytickými účty, např.: -
spotřeba materiálu (např. kvalitnějšího uhlí, pomůcek pro zaměstnance na ochranu proti negativním důsledkům environmentální činnosti podniku)
-
spotřeba energie, která se vyrobila z obnovitelných zdrojů a spotřebovala se uvnitř společnosti
-
služby (které jsou spojeny s ochranou životního prostředí, např. poradenské služby, monitoring, služby spojené s ukládáním odpadů apod.)
-
mzdové náklady (mzdy pracovníků, kteří se nějakým způsobem podílejí na činnosti podniku směřující ke zlepšení ŽP nebo odstranění nežádoucích důsledků činnosti podniku)
-
poplatky (za znečišťování životního prostředí)
-
dary (poskytnuté na ekologické účely)
-
odpisy environmentálního dlouhodobého majetku
-
tvorba rezerv (které se tvoří pro případ poškození životního prostředí – kontaminace vody, půdy apod.)
-
úroky (z krátkodobých nebo dlouhodobých bankovních úvěrů, z emitovaných krátkodobých nebo dlouhodobých dluhopisů, které byly poskytnuty na nějaký ekologický účel)
Environmentální výnosy Účtová třída 6 – Výnosy Účet 6XX – Environmentální výnosy s analytickými účty, např.:
55
-
tržby za vlastní výrobky (za prodej elektrické energie vyrobené z obnovitelných zdrojů, za prodej využitelného odpadu)
-
tržby z prodeje služeb (např. výnosy ČOV, které upravují odpadní vody i pro externí zákazníky)
-
dotace (na investice určené na ochranu životního prostředí) 5.4
Členění environmentálních nákladů
Environmentální náklady lze členit na náklady vynaložené na prevenci a na náklady vynaložené na koncové technologie (tj. technologie na výstupu do životního prostředí). Za environmentální náklady vynaložené na prevenci lze v ČEZ, a. s., považovat: -
externí služby související se životním prostředím – služby expertů, inspekce, poradenské služby v oblasti ŽP, ekologické audity pozemků, monitoringy půdy, ovzduší, vody a ostatních složek ŽP, studie a expertizy
-
mzdové náklady pracovníků, kteří provádějí různé výzkumy v oblasti životního prostředí
-
náklady spojené s výzkumem a vývojem jak vlastními pracovníky, tak i externími firmami, který souvisí se životním prostředím
Za environmentální náklady vynaložené na koncové technologie lze v ČEZ, a. s., považovat: -
odpisy zařízení na úpravu odpadů, odpadních vod a emisí (např. ČOV, odsiřovací zařízení)
-
údržba zařízení na úpravu odpadů, odpadních vod a emisí
-
mzdové náklady pracovníků, kteří kontrolují a regulují odpadní vody, emise do ovzduší apod.
-
poplatky a daně (poplatky za ukládání odpadů, za znečišťování ovzduší,…)
-
pokuty a penále v případě porušení některého ze zákonů ekologické legislativy ČR
-
pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí
56
-
rezervy na nápravu a odstranění ekologických škod vzniklých v důsledku činnosti společnosti
Za základní náklady ve společnosti lze považovat: -
odpisy zařízení na úpravu odpadů, odpadních vod a emisí (např. ČOV, odsiřovací zařízení)
-
mzdové náklady pracovníků, kteří kontrolují a regulují odpadní vody, emise do ovzduší a dále mzdové náklady pracovníků, kteří pracují ve vodních elektrárnách
Za potenciálně skryté náklady v ČEZ, a. s., lze považovat: -
monitoring zaměřený na kvalitu jednotlivých složek ŽP
-
náklady související výzkumem a vývojem technologií určených k ochraně ŽP
-
audity
-
režijní náklady na provoz technologií šetrných k ŽP
-
nápravná opatření
Za podmíněné náklady lze považovat: -
rezervy tvořené pro případ kontaminace spodní či povrchové vody, půdy nebo nadměrnými emisemi vypuštěnými do ovzduší v důsledku selhání zařízení pro omezení znečištění
-
penále a pokuty za porušení budoucích platných předpisů
-
budoucí náklady na nápravu nebo kompenzaci v souvislosti s vypuštěním kontaminujících látek do ŽP
Za náklady související s image a vzájemnými vztahy lze považovat: -
náklady na reklamu pro ovlivnění široké veřejnosti (např. reklamní kampaň Duhová energie)
-
náklady na provoz informačních středisek
-
náklady spojené s podporou regionů, ve kterých jsou provozovány výrobní zdroje společnosti
-
náklady vynaložené na sponzorování projektů úspor a alternativních zdrojů energie
57
-
ostatní náklady související s public relation
Za přímé environmentální náklady pro posouzení celkových nákladů projektu ve společnosti ČEZ, a. s., lze považovat: -
odpisy zařízení a budov šetrných k ŽP (fluidní kotle, odsiřovací zařízení, vodní a větrné elektrárny)
-
mzdové náklady pracovníků, kteří se podílejí na aktivitách směřujících k životnímu prostředí (pracovníci vodních elektráren, pracovníci obsluhující zařízení šetrná k ŽP, podílející se na odstraňování ekologických závad apod.)
-
náklady na zneškodnění odpadů
-
čištění odpadních vod
Za nepřímé environmentální náklady pro posouzení celkových nákladů projektu lze ve společnosti považovat: -
monitoring kvality jednotlivých složek ŽP
-
pojištění odpovědnosti za škody na ŽP
-
provoz zařízení regulující vypouštění emisí, odpadních vod apod.
-
certifikace odpadů
Za náklady plynoucí z odpovědnosti pro posouzení celkových nákladů projektu lze považovat: -
poplatky za znečištění složek ŽP
-
škody na zdraví zaměstnanců a jiných osob zasažených ekologickou havárií, škodou apod.
-
náklady na odstranění následků úniků emisí, odpadních vod apod. 5.5
Možné přínosy environmentálního chování
Mezi možné přínosy toho, že se společnost chová ekologicky, že využívá technologií šetrných k životnímu prostředí, může patřit: -
zlepšení image podniku
-
výnosy z prodeje certifikovaných odpadů pro další zpracování
-
nižší poplatky za znečišťování ŽP
58
-
snadnější získání výhodnějších úvěrů
-
získání garancí státu na poskytnutí úvěru ze zahraničí na ekologické akce
-
snadnější získání a udržení kvalifikovaných pracovníků
-
zvýšení kurzu akcií společnosti
-
nahrazení zastaralých technologií technologiemi novými, šetrnými k životnímu prostředí, čímž může dojít ke snížení nákladů na provoz
59
6
Závěr
V této diplomové práci jsem se pokusila objasnit problematiku vlivu ČEZ, a. s., na životní prostředí, její zachycení v účetnictví a navrhnout podnikové environmentální účetnictví. Největší elektrárenská společnost v České republice ovlivňuje životní prostředí stejně jako ostatní průmyslové podniky nebo domácnosti, ovšem v daleko větším měřítku, což je dáno její velikostí a předmětem činnosti. Ať již se jedná o vypouštění odpadních vod, spalování uhlí či produkcí odpadů a jejich následným skladováním. Po svém vzniku v r. 1992 řešil podnik nápravu škod vzniklých podnikatelskou činností
předešlých čtyřiceti let. Odstranění následků intenzivní výroby a splnění
podmínek provozu tepelných elektráren s novými ekologickými předpisy si vyžádalo do roku 2000 téměř 50 mld. Kč. Díky tomu dnes plní srovnatelné ekologické limity jako obdobná zařízení v západní Evropě a pomohl tak splnit závazky České republiky v oblasti ekologie vůči EU. Environmentální investice směřovaly zejména na nové technologie snižující emise, výstavbu odsiřovacích zařízení nebo nových kotlů s fluidním spalováním, inovací odlučovačů prachu (tuhých látek). Ke snížení látek znečišťujících životní prostředí přispělo i používání kvalitnějšího paliva (příkladem je EPO odebírající do té doby velmi nekvalitní palivo z tamních svatoňovických dolů). Výsledkem toho bylo rapidní snížení emisí všech látek, a to v porovnání s rokem 1993, u tuhých látek o 95,8 %, u oxidu siřičitého o 89,8%, o oxidů dusíku o 48,5 % a u oxidu uhelnatého o 76,7 %. Další finanční prostředky proudí do rekultivace krajiny. Nezanedbatelné je i využití odpadů vzniklých při výrobě elektřiny a tepla jako druhotných surovin, které se uplatňují hlavně ve stavebním průmyslu při výrobě cementu, betonových a maltových směsí a zdících materiálů. Další využití je při úpravách terénu po těžbě uhlí, při rekultivacích a v konstrukčních vrstvách pozemních komunikací. Využití vedlejších energetických produktů jako druhotných surovin činí téměř 60 % z celkového množství 9 mil. tun. 60
Výsledkem monitoringu půdy, které provádělo Ministerstvo životního prostředí spolu s Ministerstvem zemědělství, a výsledkem monitoringu cizorodých látek v potravním řetězci, které provádějí Ministerstva zemědělství, zdravotnictví a životního prostředí bylo, že společnost negativně neovlivňuje životní prostředí. Podnik každý rok vydává Environmentální zprávu, ve které popisuje, jak ovlivňuje životní prostředí prostřednictvím vypouštěných emisí, odpadních vod, skladováním odpadů, kolik peněžních prostředků vydal na zlepšení životního prostředí (ekologické investice apod.), kolik činily poplatky za znečišťování ovzduší, vod, za ukládání odpadů apod. Vydání Environmentální zprávy ještě ale neznamená, že v podniku existuje environmentální podnikové účetnictví. Environmentální reporting poskytuje údaje o ochraně životního prostředí nějakého subjektu týkajících se environmentálních rizik, dopadů, politik, strategií, cílů, nákladů, závazků či environmentálního profilu, které jsou důležité pro zainteresované osoby. Environmentální podnikové účetnictví se naproti tomu zabývá problematikou účtování a vykazování těch transakcí a událostí, jejichž působení na životní prostředí ovlivňuje nebo bude ovlivňovat finanční situaci podniku. Vybudování environmentálního podnikového účetnictví přitom vyžaduje spolupráci ekonoma, ekologa a účtárny. Aby bylo jasné, které položky mají environmentální charakter a aby bylo zajištěno jejich zaúčtování tam, kam patří, musí být vydány Vnitropodnikové směrnice, ve kterých budou jednoznačně definovány položky, které mají environmentální charakter a kam (na jaké účty) mají být zaúčtovány. Co se týče podnikového environmentálního účetnictví, podnik využívá pouze analytické evidence u poplatků za znečišťování ŽP. Podle mého názoru je to nedostačující a proto jsem navrhla možnou náplň analytické evidence i pro ostatní syntetické účty. Situace v budoucnu ve vztahu ČEZ – ŽP se pravděpodobně změní. Postupně dojde k odstavování uhelných elektráren tak, jak se bude zvyšovat výkon ETE. Tímto se kvalita ŽP zlepší (zejména v severních Čechách), neboť energie z jaderných elektráren je podle některých odborníků (např. ze Státního bezpečnostního úřadu pro jadernou energetiku), pokud nebereme v úvahu energii získanou z obnovitelných zdrojů, nejvíce příznivá ŽP.
61
Určitou nevýhodou je riziko jaderného výbuchu, které je však minimální, neboť všechny jaderné elektrárny jsou zabezpečeny proti jakémukoliv selhání. Nahrazení energie z uhelných, případně z jaderných elektráren, energií z obnovitelných zdrojů pro ČR nepřichází v úvahu, neboť tu neexistují vhodné přírodní podmínky (vítr, slunce, voda) pro jejich využití.
62
7
Seznam literatury
1. KNÁPEK, Jaroslav; GEUSS, Erik. Životní prostředí a ekonomika. Praha: ČVUT, 2000. 249 s. ISBN 80-01-02203-X 2. MOLDAN, Bedřich a kolektiv. Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí: Situace v České republice. Praha: Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy, 1997. 307 s. ISBN 80-7184-439-9 3. VANĚČEK, Vojtěch. Environmentální podnikové účetnictví. Praha: Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy, 1996. 39 s. ISBN 80-7184-228-1 4.GREMLICA, Tomáš. Přehled environmentálního práva ES, právní úpravy a technických norem v oblasti ochrany životního prostředí České republiky. Praha: Ústav pro ekopolitiku, 2000. 226 s. ISBN 80-901914-6-0 5. HYRŠLOVÁ, Jaroslava a kolektiv. Environmentální náklady podniku. Studie MŽP, 2002 6. Environmental Accounting and Financial Reporting Training Manual. Vydala Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD), datum a místo neuvedeny, předneseno na semináři pořádaném Institutem Svazu účetních v Praze v únoru 2000. 7. Ministerstvo zemědělství.
[cit. 2000-03-12] 8. Ministerstvo životního prostředí. Statistická ročenka 2000. [cit. 2001-05-22]
63
8
Přílohy
Příloha č. 1 – Schématický přehled klasifikace ekonomických nástrojů používaných v materiálech OECD a jejich využití v ČR Příloha č. 2 – Vývoj inkasa daní a poplatků environmentální povahy v ČR Příloha č. 3 – Rozvaha v plném rozsahu Příloha č. 4 – Výkaz zisků a ztrát v plném rozsahu Příloha č. 5 – Přehled hlavních ekonomických ukazatelů
64
