UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Fakulta tělesné výchovy a sportu Katedra gymnastiky
Soubor cviků pro rozvoj rovnováhových schopností dívek mladšího školního věku ve sportovní gymnastice
Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
PhDr. Jitka Vorálková, Ph.D.
Jaroslava Novotná
Praha, srpen 2016
Čestné prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou bakalářskou práci zpracovala samostatně a ţe jsem uvedla všechny pouţité informační zdroje a literaturu. Tato práce ani její podstatná část nebyla předloţena k získání jiného nebo stejného akademického titulu.
Místo a datum: ……………………. Podpis studenta: .……………………..
Evidenční list Souhlasím se zapůjčením své diplomové práce ke studijním účelům. Uţivatel svým podpisem stvrzuje, ţe tuto diplomovou práci pouţil ke studiu a prohlašuje, ţe ji uvede mezi pouţitými prameny.
Jméno a příjmení:
Fakulta / katedra:
Datum vypůjčení:
Podpis:
______________________________________________________________________
Poděkování Ráda bych touto cestou chtěla poděkovat PhDr. Jitce Vorálkové, Ph.D. za pomoc a odborné vedení při zpracování bakalářské práce. Poděkování také patří oběma svěřenkyním a jejich rodičům, kteří se podíleli při fotodokumentaci této práce.
Abstrakt
Název: Soubor cviků pro rozvoj rovnováhových schopností dívek mladšího školního věku ve sportovní gymnastice.
Charakteristika: Teoretická část práce se zabývá důleţitými pojmy týkající se gymnastiky, zejména pak sportovní gymnastiky ţen a kladinou jako stěţejním nářadím pro tuto práci. Dále jsou zde
definovány
motorické
schopnosti,
koordinační
schopnosti
a
schopnosti
rovnováhové. Na závěr teoretické části se práce věnuje charakteristice mladšího školního věku a senzitivního období. Hlavním cílem praktické části práce je navrhnout a zpracovat soubor cviků, které mají za cíl stimulovat úroveň rovnováhových schopností. Prezentované cviky jsou přednostně navrhovány pro dívky mladšího školního věku ve sportovní gymnastice. Soubor cviků je vyprofilován z dlouhodobé analýzy pozorováním při trénincích sportovní gymnastiky ve spojení se cviky popsanými v odborné literatuře zabývající se shodnou tématikou. Práce není výzkumného ani experimentálního charakteru a její struktura není spojena s hypotézami ani s kladením vědeckých otázek. Závěr bakalářské práce obsahuje shrnutí celé problematiky a zhodnocení moţnosti jejího vyuţití v trenérské praxi. Dále jsou zde naznačeny směry, jimiţ by se mohlo další bádání ubírat.
Klíčová slova: Gymnastika, sportovní gymnastika ţen, kladina, motorické schopnosti, koordinační schopnosti, rovnováhové schopnosti, cviky.
Abstract
Name: Set of exercises for the development of balance abilities of younger school age girls in gymnastics.
Characteristics: The theoretical part deals with important concepts related to gymnastics, especially the women’s artistic gymnastics and balance beam as a pivotal tool for this work. Motor skills, coordination skills and balance abilities are also defined there. The end of the theoretical part deals with characteristics of a younger school age and the sensitive period. The main goal of the practical part is to design and formulate set of exercises. They have a goal to stimulate the level of balance abilities. Presented exercises are primarily proposed in gymnastics for girls of younger school age. The set of exercises has been profiled from a long-term analysis of gymnastics trainings. The observation method has been used in conjunction with the exercises described in the literature dealing with the same topic. The work is not a primary research and it also does not have an experimental character. The structure is not associated with any hypotheses nor is asking scientific questions. The conclusion of the bachelor work contains a summary of the whole issue and evaluates possibilities of using this work in a coaching practice. Possible future research directions are also indicated there.
Keywords: Gymnastics, women's artistic gymnastics, balance beam, motor skills, coordination skills, balance skills, exercises.
1 ÚVOD ........................................................................................................................9 2 DOSAVADNÍ STAV POZNATKŮ ......................................................................... 10 2.1 GYMNASTIKA ................................................................................................ 10 2.1.1 Vymezení pojmu ......................................................................................... 10 2.1.2 Historie gymnastiky .................................................................................... 10 2.1.3 Dělení gymnastiky ...................................................................................... 12 2.1.4 Sportovní gymnastika ................................................................................. 14 2.1.5 Sportovní gymnastika ţen ...........................................................................15 2.1.6 Nářadí sportovní gymnastiky ţen ................................................................ 15 2.1.7 Kladina ....................................................................................................... 17 2.2 MOTORICKÉ SCHOPNOSTI...........................................................................19 2.2.1 Schopnost ................................................................................................... 19 2.2.2 Charakteristika motorických schopností ...................................................... 19 2.2.3 Vývoj schopností v ontogenezi.................................................................... 20 2.2.4 Dělení motorických schopností ................................................................... 20 2.3 KOORDINAČNÍ SCHOPNOSTI ......................................................................23 2.3.1 Charakteristika koordinačních schopností ................................................... 23 2.3.2 Dělení koordinačních schopností ................................................................. 24 2.4 ROVNOVÁHOVÉ SCHOPNOSTI ................................................................... 27 2.4.1 Charakteristika rovnováhových schopností.................................................. 27 2.4.2 Dělení rovnováhových schopností ............................................................... 27 2.5 MLADŠÍ ŠKOLNÍ VĚK ................................................................................... 29 2.5.1 Charakteristika mladšího školního věku ...................................................... 29 2.5.2 Senzitivní období ........................................................................................ 31 3 METODOLOGIE PRÁCE ....................................................................................... 32 3.1 CÍL PRÁCE....................................................................................................... 32 3.2 ÚKOLY PRÁCE ............................................................................................... 32
3.3 POUŢITÉ METODY A METODIKA PRÁCE .................................................. 32 3.3.1 Pouţité metody ........................................................................................... 32 3.3.2 Metodika práce ........................................................................................... 33 4 VÝCHODISKA PRO ROZVOJ ROVNOVÁHOVÝCH SCHOPNOSTÍ .................. 34 5 PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................ 36 5.1 CVIKY JEDNOTLIVCE ................................................................................... 36 5.1.1 Cviky statické ............................................................................................. 36 5.1.2 Cviky dynamické ........................................................................................ 45 5.2 CVIKY S BALANČNÍMI POMŮCKAMI ........................................................ 49 5.2.1 Cviky na medicinbalech .............................................................................. 49 5.2.2 Cviky na gymnastickém míči ......................................................................52 5.2.3 Cviky na balanční podloţce bosu ................................................................ 54 5.3 CVIKY S VYUŢITÍM NÁŘADÍ ....................................................................... 57 5.4 CVIKY VE DVOJICÍCH................................................................................... 61 6 ZÁVĚR .................................................................................................................... 67 SEZNAM LITERATURY ........................................................................................... 68 SEZNAM SCHÉMAT................................................................................................. 71 SEZNAM OBRÁZKŮ ................................................................................................ 71 PŘÍLOHY ................................................................................................................... 75
1 ÚVOD Gymnastika je krásný sport, kterým se dá vyjádřit to, na co nám slova nestačí. Tak jako výtvarný umělec ztvárňuje svůj názor prostřednictvím vlastního díla, tak jako hudební skladatel přenáší své myšlenky do hudby, tak gymnastka vyjadřuje své emoce pohybem. Estetický projev ve sportovní gymnastice ţen je jedním ze specifických charakterů tohoto sportu. Ačkoliv do výsledku gymnastických sestav vstupuje mnoho dalších důleţitých faktorů, nedílnou součástí sestav je ladnost pohybu gymnastky. Obdivuhodná ladnost je převáţně typická pro kladinu, jakoţto zástupce výhradně ţenské sportovní gymnastiky. Slovo kladina je překlad anglického výrazu balance beam. Toto slovní spojení by se dalo přeloţit jako trám či břevno, na kterém je potřeba udrţet rovnováhu tedy být vyváţený. Právě rovnováha, stabilita či balanc je pro kladinu charakteristické. Udrţení rovnováhy je zásadní pro jakýkoliv pohyb člověka po zemi. Zúţená plocha kladiny však tuto stabilitu značně narušuje, proto je zásadní ji jiţ od začátků sportovní přípravy u gymnastek rozvíjet. Téma zaměřené na gymnastiku jsem zvolila především proto, ţe se sportovní gymnastice věnuji řadu let. Od svých pěti let jsem cvičila a závodila za TJ Sokol Příbram právě ve sportovní gymnastice. I kdyţ se jiţ osobně sportovní gymnastice nevěnuji, dala mi základ pro sport TeamGym, který aktivně provozuji a trénuji. Mladší školní věk je charakteristické pro skupinu dívek, které jiţ pátým rokem trénuji, proto bych se chtěla zaměřit právě na toto věkové období. A proč bych se chtěla věnovat právě rovnováhovým schopnostem? Kladina je dle mého názoru nejatraktivnější nářadí, nejkrásnější na pohled i pro „obyčejného“ člověka, který při pohledu na gymnastku cvičící na kladině nevěří svým očím, co vše na ní dokáţe předvést. Chyby spojené se ztrátou rovnováhy na tomto nářadí rozhodují o celkovém umístění. Z tohoto důvodu jsem sestavila tuto sbírku cviků, které nejen já pouţiji v praxi na svých svěřenkyních. Tato práce se zabývá podstatou rovnováhy u sportovních gymnastek, její specifičností na kladině a v neposlední řadě jejím rozvojem. Soubor ukázek v praktické části práce slouţí jako výběr pro individuální potřebu. Lze si z těchto ukázek vytvořit tréninkový program zaměřený právě na rozvoj rovnováhy. 9
2 DOSAVADNÍ STAV POZNATKŮ
2.1 GYMNASTIKA V této kapitole se zaměříme na sport – gymnastika. Nejdříve charakterizujeme tento pojem, popíšeme stručnou historii gymnastiky a naznačíme její dělení. Blíţe se pak budeme zabývat sportovní gymnastikou ţen a především stěţejním nářadím pro tuto práci – kladinou.
2.1.1 Vymezení pojmu „V nejširším pojetí chápeme gymnastiku jako otevřený systém uspořádaných, přesně určených gymnastických činností s cílem pozitivně ovlivňovat a rozvíjet pohybový projev cvičence, podílet se na pohybové, estetické a společenské kultivaci člověka“ (Kolektiv autorů, 2009, s. 8). Na gymnastiku ale nemusíme nahlíţet pouze jako na systém tělesné výchovy, jelikoţ gymnastika je fenomén, který můţe ovlivňovat ţivotní styl jedince. Podle Skopové a Zítka (2005) se obsah pojmu gymnastika vyvíjel s dobou. Prošel mnoha proměnami souvisejícími s úrovní poznání.
Tyto změny byly ovlivněny
ekonomickým, historickým, politickým a kulturním prostředím v jednotlivých vývojových obdobích společnosti. Gymnastiku můţeme také chápat jak metodicky uspořádaná tělesná cvičení, která jsou zaměřena především na rozvoj těla a jeho pohybových schopností (Kos, 1990).
2.1.2 Historie gymnastiky Kořeny gymnastiky sahají jiţ do období nejstarších civilizací Číny, Indie a Egypta kde byl dán základ filozofii dbající na tělesné a duševní zdraví. Z této filozofie dále vychází také indický systém jógy nebo Kung-fu. Značný rozvoj starověké gymnastiky však nastal v antickém Řecku a Římě (Skopová a Zítko, 2005). Pojem gymnastika vznikl ve starém Řecku a zde byl poprvé naplněn reálným obsahem. Kubička (1993) uvádí, ţe tento termín vznikl spojením slova „gymnos“, coţ v překladu 10
znamená nahý a slova „gymnazein“, které by se dalo přeloţit jako cvičit nahý. Kos (1990) navíc zmiňuje slovo „gymnastés“ označujícího bojovníka, cvičence či člověka zabývající se vědou o tělesná cvičení. Obsah gymnastiky se zde lišil od dnešního obsahu gymnastiky, jelikoţ do něj byly zahrnuty všechny tehdy známé druhy cvičení, které bychom dnes zahrnuli do pojmu tělesná výchova. Patřily sem běhy, skoky, hody, plavání, zápas a box. Ve starověku měla gymnastika velký význam pro výcvik vojáků. Úplné počátky „nářaďové“ gymnastiky lze hledat ve cvičeních se zvířaty především na koních a býcích. Období středověku se vyznačovalo odvrácením od spousty starověkých ideálů, proto i zájem o tělesná cvičení byl potlačen. Zdatnost byla ceněna pouze v nezbytných případech, jako tomu bylo například v rytířství. Naopak v období renesance se začal význam cvičení pro rozvoj člověka opět vyzdvihovat. Důkazy o důleţitosti významu tělesných cvičení jsou zaznamenány v dílech některých významných autorů, jako byl J. J. Rousseau nebo J. A. Komenský. Základy systematiky gymnastických cvičení poloţili švýcarský pedagog Johann Pestalozzi a německý pedagog Johann Gust Muths. Na konci 18. století a v průběhu 19. století vznikaly v Evropě ucelené gymnastické směry a systémy. Důleţitou roli hrál Pehr Henrik Ling, který zavedl švédský systém, jehoţ podkladem byly poznatky z anatomie a fyziologie. Také francouzský námořní důstojník Georges Hébert ovlivnil vývoj gymnastiky svou přirozenou metodou tělesné výchovy, odmítající umělé cviky (Ţáková, 2009). Za klíčový systém můţeme povaţovat německý turnérský nářaďový tělocvik Friedricha Ludwiga Jahna. Nejen z jeho systému vycházel v druhé polovině 19. století Miroslav Tyrš, který chápal tělesnou výchovu v naprosté jednotě s výchovou rozumovou, mravní a estetickou. Systém či jinak řečeno tělocvičná soustava respektoval pravidlo všestrannosti (Skopová a Zítko, 2005). Roku 1862 spolu s Jindřichem Fügnerem zaloţili významný spolek českého dobrovolného tělovýchovného hnutí Sokol. Od té doby prošla gymnastika velkým vývojem a řadou změn. Díky snaze o všestranný rozvoj člověka přibyly i nové gymnastické sporty jako např.: TeamGym, aerobik, fitness, akrobatický rock and roll a další.
11
Vznik nových nářadí i náčiní podpořil kreativitu v tradičních i nových gymnastických odvětvích a v gymnastice se sportovním zaměřením podnítil výkon s nárůstem obtíţnosti (Skopová a Zítko 2005).
2.1.3 Dělení gymnastiky Na gymnastiku můţeme nahlíţet z různých pohledů. V dnešní době se setkáváme s odlišnými názory ohledně dělení gymnastiky. Z literatury je patrné, ţe co autor, to jiné dělení. Proto si uvedeme některá z nich. Perečinská (2000) dělí gymnastiku do dvou hlavních skupin:
gymnastické sporty – olympijské a hraniční gymnastické sporty,
všeobecná
gymnastika
–
gymnastika
základní,
kondiční,
rytmická
a
kompenzační. Jak uvádí Kos (1990), hlavním cílem gymnastiky je vytváření osobnosti. Jde jak o celkový tělesný rozvoj, tak o rozvoj pohybových schopností. V systému tělesné výchovy dělí gymnastiku následovně:
základní gymnastika,
aplikované druhy gymnastiky,
gymnastika se sportovním zaměřením.
Díky rychlému rozvoji rytmické gymnastiky a ostatních gymnastických sportů s hudebním doprovodem je však toto dělení jiţ nedostatečné. Appelt (1995) dělí gymnastiku do těchto tří okruhů:
gymnastika s účelovým zaměřením – základní gymnastika, kondiční gymnastika, speciální průpravná gymnastika, zdravotní a léčebná gymnastika,
gymnastika s rytmickým zaměřením – kondičně rytmická gymnastika, tanečně rytmická gymnastika, koordinačně estetická gymnastika, rytmická gymnastika,
gymnastika se sportovním zaměřením – sportovní gymnastika, moderní gymnastika, sportovní akrobacie, skoky na trampolíně, akrobatický rock and roll, sportovní kulturistika a sportovní aerobik.
12
I kdyţ se všechny směry a druhy gymnastiky prolínají a navzájem ovlivňují, Skopová a Zítko (2005) uvádějí dvě hlavní skupiny podle charakteru obsahu a účelu cvičení:
gymnastické sporty – soutěţního charakteru,
olympijské sporty – sportovní gymnastika, moderní gymnastika, skoky na trampolíně,
neolympijské sporty – akrobatická gymnastika, sportovní aerobik, TeamGym, aerobik fitness druţstev, akrobatický rokenrol, fitness jednotlivců, estetická skupinová gymnastika,
gymnastické druhy – nemají soutěţní charakter,
základní gymnastika,
rytmická gymnastika,
aerobik.
Novotná aj. (2009) pojímají dělení gymnastiky jako jednotný provázaný systém (viz schéma 1). Dělí ji také na gymnastické druhy a sporty, ale navíc dodávají, ţe v obou skupinách se mohou vytvářet jak gymnastické programy, tak i pohybové skladby. Gymnastika je otevřený systém, který dává prostor pro vznik nových sportů a nových gymnastických aktivit.
Schéma 1 – Dělení gymnastiky (Novotná aj., 2009)
13
2.1.4 Sportovní gymnastika Sportovní gymnastika je stálou součástí olympijského programu od her v Aténách v roce 1896. Mistrovství světa je pravidelně pořádáno od roku 1903. V roce 1881 byla zaloţena Mezinárodní gymnastická federace FIG (zkratka z francouzského názvu Fédération Internationale de Gymnastique). Tato federace pečuje o gymnastické sporty a zároveň vydává pravidla pro bodové hodnocení prvků a celých sestav na jednotlivých nářadích. Kubička (1993) uvádí, ţe sportovní gymnastika patří mezi individuální sporty. Je zde kladen velký důraz na proţívání a vnímání pohybových činností a především na jejich vzájemné koordinaci. Dále píše, ţe kaţdé provedení pohybu musí obsahovat estetický výraz. Právě proto řadíme sportovní gymnastiku mezi esteticko-koordinační sporty, ve kterých je nutně nezbytný smysl pro rytmus, rovnováhu, orientaci v prostoru a čase. Také zmiňuje nutnost vysoké úrovně flexibility a výborné svalové koordinace. Proto je celková bodová hodnota gymnastické sestavy tvořena obsahovou, technickou a estetickou hodnotou. Dle Libry (1973) je sportovní gymnastika jediným sportovním odvětvím, kde je naprosto jiný pohybový obsah u ţen a jiný u muţů. Mohou za to především odlišné disciplíny vícebojů ţen, díky kterým se vyţaduje nácvik odlišných souborů cvičebních tvarů za zcela jiných mechanických podmínek, neţ je tomu u gymnastiky muţů. Podoba dnešního víceboje se vyvinula v dlouholetém procesu vývoje pohybového obsahu celé sportovní gymnastiky v těsné závislosti na biologických odlišnostech ţen od muţů. Ve sportovní gymnastice soutěţí jak muţi, tak i ţeny. Jejich disciplíny se však odlišují. Díky historickému vývoji se stabilizoval gymnastický víceboj následovně:
ţeny - přeskok, bradla, kladina, prostná,
muţi - prostná, kůň na šíř, kruhy, přeskok, bradla, hrazda.
Sportovní gymnasté i gymnastky se mohou účastnit jak závodů jednotlivců, tak závodů druţstev. V mezinárodních závodech existují 3 hlavní soutěţe, a to víceboj druţstev, víceboj jednotlivců a finále na jednotlivých nářadích. Česká gymnastika dosahovala v minulém století vrcholné světové úrovně. V zastoupení sportovní gymnastiky byl prvním československým olympijským vítězem Bedřich Šupčík, který získal zlato z olympijského šplhu na OH v Paříţi roku 1924. Dalším 14
významným gymnastou byl také Alois Hudec, především díky své perfektní sestavě na kruzích na OH v Berlíně roku 1936, kde vybojoval zlaté umístění. Za nejvýznamnější reprezentantky ţenské gymnastiky je povaţována Eva Bosáková, která na OH v Římě roku 1960 vyhrála zlato na kladině. A hlavně Věra Čáslavská, která vybojovala mnoho předních umístění, z nichţ můţeme například zmínit zlato ve víceboji na dvou po sobě jdoucích OH: Tokio 1964 a Mexico city 1968.
2.1.5 Sportovní gymnastika ţen Díky velkému pokroku ve sportovní gymnastice z hlediska poţadovaných dovedností, se pohybový obsah gymnastiky ţen velice změnil. Vzrostly nároky jak na kondiční, tak především na koordinační schopnosti, coţ se projevuje v závislosti na fyzických moţnostech ţen ve všech čtyřech disciplínách víceboje. Pohybový obsah nabyl značně vysoké mechanické sloţitosti, přičemţ v naznačeném procesu technizace pohybu a rozšiřování jeho variant nezaostalo ani typicky ţenské, estetické a taneční ztvárnění. Především proto získala ţenská gymnastika na výrazové kráse i působivosti. Zvládnutí specifického pohybového obsahu určité výkonnosti úrovně v kterémkoli sportovním odvětví předpokládá vţdy dostatečnou motorickofunkční připravenost. V případě sportovní gymnastiky ţen je tedy nutný rozvoj pohybových vlastností směrem, který by umoţňoval zvládnout nároky soutěţních podmínek tohoto odvětví. Při tom uvedené nároky stoupají a rostou s výkonností (Libra 1973).
2.1.6 Nářadí sportovní gymnastiky ţen Díky pokroku doby prošlo nářadí řadou změn a úprav. Friedrich Jahn, který na počátku 19. století navrhl první gymnastické nářadí, je povaţován za průkopníka v tomto směru gymnastiky. Jak jiţ bylo zmíněno, sportovní gymnastika ţen zahrnuje čtyři disciplíny, na kterém gymnastky cvičí v následujícím pořadí:
15
Přeskok V současnosti se přeskok se skládá z rozběhového pásu, odrazového můstku a přeskokového stolu. V roce 2000 byl nahrazen přeskokový kůň právě přeskokovým stolem, díky kterému je moţno předvádět obtíţnější skoky především kvůli zvětšené odrazové ploše. Závodnice musí předvést dva skoky z tabulky přeskoků podle poţadavků pro daný závod. Do výsledku se započítá vyšší známka z obou skoků. Všechny přeskoky musí být provedeny odrazem obouruč od přeskokového stolu.
Bradla Bradla tvoří dvě ţerdě s nestejnou výškou. Bradlová konstrukce umoţňuje různé přechody z podporu do visu, přechody z vyšší ţerdi na niţší a opačně. Gymnastky na nich předvádí sestavu, do které se započítá maximálně osm nejobtíţnějších prvků včetně seskoku.
Kladina Kladina je 5 m dlouhé a 10 cm široké břevno na kovové konstrukci umístěno ve výšce 1, 25 m. Sestava na kladině obsahuje různé akrobatické prvky, gymnastické skoky, výdrţe v nestabilních polohách a piruety. Především pro svou úzkou plochu je kladina obtíţná hlavně z hlediska udrţování rovnováhy při cvičení.
Prostná Prostná jsou cvičena na pruţné podlaze o rozměru čtverce 12×12 metrů. Také prostná prošly velkým vývojem. Díky stále narůstající obtíţnosti cvičení se od tvrdých koberců postupně přešlo k odpruţeným akrobaciím. Oproti sestavám muţů cvičí ţeny v doprovodu instrumentální hudby. Hodnotí se nejen převedené akrobatické řady a gymnastické prvky, ale také celkový umělecký projev. Kaţdá sestava musí být sloţena z 10 prvků. Maximální délka sestavy je 90 s.
16
2.1.7 Kladina Kladina vyţaduje nejvyšší nároky na rovnováţnou schopnost a celkovou koordinaci pohybu. S tímto nářadím se dívky setkávají jiţ v útlém věku. Poprvé vystupují na nepřirozeně zúţenou plochu a snaţí se jí přejít, neboť získat rovnováhu na kladině není vůbec snadné. Proto nejmenší gymnastky trénují a závodí místo kladiny na širší lavičce. Cviky na kladině se příliš neliší od cviků na prostných. Většina prvků byla převzata právě z prostných a kvůli úzké ploše kladiny se přizpůsobila jejich technika. Jen pár cviků se vyvinulo speciálně jen pro toto nářadí a to především náskoky a seskoky. Hlavní roli pro zvládnutí obtíţnosti cviků hraje kvalitní technika, fyzická i psychická připravenost gymnastky. Jen malé nedodrţení těchto zásad vede zpravidla ke ztrátě rovnováhy či k pádu z nářadí. Z tohoto důvodu je velmi důleţité, i kdyţ velice náročné naučit dívky z kladiny správně padat. Ošklivé a nepříjemné pády mohou vést k tvorbě psychických zábran, které je nutné odbourat. Důleţitou součástí nácviku všech nových prvků na kladinu je naučení se správné techniky na prostných. Při zvládnutí prvku postupujeme na zem s vyznačenou čarou, představující plochu kladiny. Na čáře si cvičenka můţe vizuálně kontrolovat přesnost cvičení. Dalším posunem je pak nácvik prvků na měkkých tréninkových kladinkách. Nejen ţe jsou tyto kladinky vypolstrované, ale mohou mít i širší plochu oproti klasické kladině. Plocha tréninkových kladinek je zpravidla jen několik centimetrů nad zemí. Po zvládnutí prvků na tréninkových kladinkách se můţe přejít na nízké kladiny s dostatečným mnoţstvím duchen a ţíněnek pro větší pocit bezpečí. A nakonec trénujeme na vysoké kladině, kde se dají ještě pouţít ochranné límce pro zvětšení plochy a změkčení kladiny. Tyto límce se postupně odstraňují, aţ se dospěje ke kladině předepsané pro závod. Všechny tyto nácviky se mohou samozřejmě kombinovat s dopomocí trenérem. Zmíněné metody se uplatňují nejen při nácviku nových prvků, ale také v rámci jedné tréninkové jednotky při opakování dříve zvládnutých prvků, avšak rychleji a některé části se jiţ vynechávají. Dále se nově naučené prvky, je-li to účelné, začnou spojovat do vazeb s jiţ zvládnutými cviky. Cvičení na kladině všestranně rozvijí organismus. Důleţitou roli pro zvládnutí obtíţných prvků hraje také maximální pohyblivost gymnastky. Udrţování rovnováhy na zúţené ploše vyţaduje neustálou pohotovost a schopnost okamţitě jednat a vyvaţovat náhle vzniklé neţádoucí situace nazvané jako chvilková ztráta rovnováhy. Balancování 17
gymnastek přispívá ke správné činnosti vnitřních orgánů, které pohyb podmiňují (analyzátor kinestetický, vestibulární, zrakový a taktilní). Rovnováhu gymnastka udrţuje reflexním napětím, kontrakcí nebo uvolněním svalstva v závislosti na vnějších či vnitřních podnětech a následných signálech z centrální nervové soustavy (CNS). Pro snadnější provedení prvků je důleţitá fixace zraku na jeden pevný bod, a to nejen v postupných pohybech, ale i v piruetách a obratech (Tůmová, 2015). Obtíţnost cviků prováděných na kladině stále stoupá. Velkou roli pro udrţení stability hraje velikost oporové plochy. Touto plochou rozumíme všechny části těla gymnastky, které se dotýkají nářadí. Proto je z hlediska stability snadnější stoj obounoţ na kladině, neţ výpon na jedné. To znamená, ţe čím je větší oporová plocha, tím je lepší stabilita. Dalším faktorem ovlivňující stabilitu cvičenky je umístění těţiště těla, které by mělo vţdy být nad plochou opory. V dynamických prvcích je důleţité, aby těţiště procházelo nad místem opory a to především v hlavním pohybovém článku. Pro statické cviky platí, ţe čím vyšší poloha těţiště, tím menší stabilita, ale vyšší obtíţnost cviku. Kladina je povaţována za jedno z nejvíce rozhodujících nářadí ve výsledcích čtyřboje, neboť je na ní nejvíce vidět případná nervozita gymnastky. Kaţdá chyba je zde trestána nepříznivým kymácením aţ pádem z kladiny, které vedou ke ztrátě bodů a dobrého umístění.
18
2.2 MOTORICKÉ SCHOPNOSTI Obsahem této kapitoly bude obecně popsat schopnost a definovat schopnost motorickou. Dále také charakterizujeme motorickou schopnost z hlediska vývoje v ontogenezi a její dělení.
2.2.1 Schopnost Profesor Schmidt (1991) schopnost stručně definuje následovně: „Schopnost je trvalý, převáţně geneticky určený rys či vlastnost, která pokládá nebo podporuje různé druhy motorických a kognitivních aktivit.“ Vysvětluje, ţe prostřednictvím schopností jsou vidět individuální diference, coţ jsou trvalé rozdíly mezi lidmi ve smyslu výkonnosti v odlišných činnostech, při plnění různých zadání. Všichni lidé mají všechny schopnosti, ale u některých osob jsou výraznější a více viditelné neţ u jiných.
2.2.2 Charakteristika motorických schopností Nejen v antropomotorice, ale i ve vztahu k pohybu, náš hlavní zájem směřuje ke schopnosti motorické. Tyto schopnosti jsou nedílnou součástí ţivota člověka a jeho činností jako jsou činnosti pracovní, sportovní, uměleckou či zdravotní. Do jisté míry jsou motorické schopnosti geneticky podmíněné a určitým způsobem ovlivnitelné prostředím, avšak kaţdá má svůj vlastní „strop“, který nelze překročit. Motorická schopnost je obecně vymezena jako soubor předpokladů pro úspěšnou pohybovou činnost. Přesněji vyjádřeno, jde o soubor či komplex vnitřních integrovaných předpokladů organismu (Měkota a Blahuš, 1983). Burton a Miller (1998) rozumějí motorickou schopností obecné rysy, vlastnosti či kapacity, které pokládají výkonnost v mnoha pohybových dovednostech. Popisují, ţe jsou stálé během individuálního ţivota člověka, ale současně předkládají, ţe nejsou snadno modifikované praxí a zkušeností. Profesor Čelikovský (1990) popisuje pojmem motorická schopnost jako sjednocení vnitřních vlastností organismu, které jednak podmiňuje dané skupiny pohybových úkolů, ale zároveň je těmito skupinami podmíněna.
19
Schopnosti také představují vysokou míru předpokladů pro zdokonalování. Motoricky schopné dítě se od ostatních vrstevníků liší neobvykle rychlými nebo velkými pokroky v pohybové činnosti. Naopak v pokročilém věku nastává pokles motorických schopností, které mohou přejít ve stáří aţ v nesoběstačnost.
2.2.3 Vývoj schopností v ontogenezi Lidský novorozenec je ve srovnání s jinými savci velmi motoricky chudě vybaven. Motorika člověka a tedy i motorické schopnosti se vyvíjí po porodu v postnatálním období. Schopnosti se během růstu a vývoje organismu nejen rozvíjejí, ale také i diferencují. Předpokládáme, ţe v osmi letech je struktura schopností dítěte uţ velmi podobná struktuře schopností dospělého člověka. Motorické schopnosti u pohybově školených jedinců jsou vyhraněnější neţ u osob neškolených a u dospělých vyhraněnější neţ u dětí. Vývoj motorických schopností probíhá především v závislosti na zrání organismu. V souvislosti s ním je moţné určit některá senzitivní období, citlivá na působení podnětů, vhodná a důleţitá pro rozvíjení jednotlivých schopností (Měkota a Novosad, 2005). Motorické schopnosti se vyznačují určitou stálostí, nicméně mohou být aktivně podporovány nebo naopak utlumovány v kaţdém věku ţivota. V dospělosti jsou tyto schopnosti také ovlivňovány, avšak uţ jen těţko měnitelné. Proces rozvíjení schopností je dlouhodobý a pozvolný.
2.2.4 Dělení motorických schopností Pro příklad uvedeme několik dělení podle autorů. Měkota a Blahuš (1983) dělí motorické schopnosti do dvou velkých skupin na kondiční a koordinační (schéma 2).
Kondiční - schopnosti související s opatřováním a přenosem energie nutné pro vykonávání rozsáhlých pohybů. Jde o schopnosti silové, vytrvalostní a z části i rychlostní.
Koordinační - souvisejí s procesy řízení a regulace pohybu. Patří sem například schopnosti orientační, diferenciační, reakční, rovnováhové, rytmické. 20
Pohybová schopnost flexibilita se danému schématu vymyká, neboť jde spíše o systém pasivního přenosu energie.
Schéma 2 – Obecné schéma taxonomie motorických schopností (Měkota a Blahuš, 1983)
Bös (1983) dělí motorické schopnosti na:
kondiční - energeticky determinované (silové, vytrvalostní),
koordinační - informačně determinované,
pasivní – flexibilita.
21
Podle Měkoty (2000) jak lze vidět na schématu 3 jsou motorické schopnosti řazeny hierarchicky. Předkládá model, který zahrnuje rovinu schopností primárních (silně orámováno), nadschopností i podschopností. Pohybová schopnost flexibilita zde není zařazena.
Schéma 3 – Hierarchické uspořádání motorických schopností (Měkota, 2000)
22
2.3 KOORDINAČNÍ SCHOPNOSTI V této kapitole si přiblíţíme pojem koordinační schopnost a její celkovou charakteristika včetně dělení. Perič a Dovalil (2010, s. 117) tvrdí: „Ve sportovním tréninku rozeznáváme dva pojmy, které jsou často zaměňovány a nepřesně vykládány. Jedná se o koordinaci a obratnost. Koordinaci chápeme jako vnitřní řízení pohybu – souhru CSN a nervosvalového aparátu, jehoţ vnějším projevem je obratnost.“
2.3.1 Charakteristika koordinačních schopností Měkota a Blahuš (1983) definují pojem obratnost jako schopnost rychle si osvojovat nové pohyby a přizpůsobovat pohybovou činnost neočekávaně se měnícím podmínkám. Tato definice zdůrazňuje hledisko učenlivosti a přizpůsobivosti. Obratností rozumíme schopnost přesně plnit sloţité časoprostorové struktury pohybu. Jde o realizaci relativně samostatného komplexu pohybových úkolů, které jsou charakterizovány převáţně acyklickou strukturou pohybu. Tato motorická schopnost je úzce spojená s problémy řízení a regulací motoriky (Čelikovský a kol., 1990). Zimmermann et al. (2002) představují koordinační schopnosti jako třídu motorických schopností, díky kterým jsou podmíněny procesy řízení a regulace pohybu. Představují upevněné a generalizované kvality průběhu těchto procesů. Jsou výkonovými předpoklady pro činnosti charakterizované vysokými nároky na koordinaci. Koordinace se většinou dává do souvislosti s činností CNS, která řídí a organizuje řadu oblastí podstatných pro konkrétní pohyb. Mezi hlavní oblasti patří:
činnost analyzátorů (zrakového, sluchového, proprioreceptorů analyzátorů ve svalech a šlachách),
činnost
jednotlivých
funkčních
systémů
(oběhového,
dýchacího
aj.)
zabezpečující přísun energetických zdrojů do svalů a buněk v konkrétním pohybu,
nervosvalová koordinace,
psychologické procesy (vůle, pozornost, motivace).
23
2.3.2 Dělení koordinačních schopností Komplex koordinačních schopností je velmi členitý. Různí autoři uvádějí odlišná členění. Některá z nich si přiblíţíme.
Čelikovský (1990) říká, ţe motorická schopnost obratnost se dělí na tři okruhy. Tyto okruhy nejsou na stejné úrovni, ale jejich úloha je dána postavením v regulačním obvodu. 1. Oblast vlastností regulátorů – senzomotorické vlastnosti,
kinestetická diferenciační schopnost – umoţňuje rozlišovat příslušné parametry vlastního pohybu,
rovnováhová schopnost – umoţňuje udrţet tělo nebo předměty v relativně stabilní (resp. vratké) poloze,
rytmická schopnost – umoţňuje strukturaci pohybů do rytmické formy,
orientační schopnost – umoţňuje rychle a přesně zachytit všechny důleţité informace o pohybové činnosti,
další schopnosti.
2. Oblast vlastností regulované soustavy – vlastnosti pohybové soustavy (např.: pohyblivost). 3. Oblast regulovaného pohybu – obratnost,
schopnost řešit prostorovou strukturu pohybu – představuje schopnost zhodnocovat prostorové vztahy objektů mezi sebou ve vztahu k poloze vlastního těla, resp. jeho částí,
schopnost řešit časovou strukturu pohybu (schopnost timingu) – systém předpokladů provést pohyb v časovém intervalu, který je jedině moţný (optimální) k provedení pohybové činnosti.
Měkota a Blahuš (1983) dělí obratností schopnost do sedmi kategorií. 1. prostorově orientační schopnosti, 2. schopnost odhadovat vzdálenost, 3. schopnost k přesnosti pohybu, 4. rytmická schopnost, 24
5. schopnost k regulaci amplitudy pohybu, 6. rovnováhová schopnost, 7. pohyblivostní schopnost.
Hirtz (1985) popsal pět stěţejních koordinačních schopností. 1. Reakční – schopnost zahájit (účelný) pohyb a daný (jednoduchý nebo sloţitý) podnět v co nejkratším čase. Indikátorem je reakční doba. 2. Rytmická – schopnost postihnout a motoricky vyjádřit rytmus z vnějšku daný, nebo v samotné pohybové činnosti obsaţený – schopnost rytmizace percepce, schopnost rytmizace realizace. 3. Rovnováhová – schopnost udrţovat celé tělo (event. i vnější objekt) ve stavu rovnováhy,
respektive
rovnováţný
stav
obnovovat
i
při
napjatých
rovnováhových poměrech a proměnlivých podmínkách. 4. Orientační – schopnost určovat a měnit polohu a pohyb těla v prostoru a čase, a to vzhledem k definovanému akčnímu poli nebo pohybujícímu se objektu. 5. Diferenciační – schopnost jemně rozlišovat a nastavovat silové, prostorové a časové parametry pohybového průběhu.
Na schématu 4 vidíme překrývání ploch, které navozuje představu o jejich vzájemném propojení (Měkota a Novosad, 2005).
Schéma 4 – Základní koordinační schopnosti (Hirtz, 1985)
25
Další autoři Zimmermann et al. (2002) k výše uvedeným přiřazují další dvě schopnosti. 6. Sdruţování – schopnost navzájem propojovat dílčí pohyby těla (končetin, hlavy, trupu) do prostorové, časové a dynamicky sladěného pohybu celkového, zaměřeného na splnění cíle pohybového jednání. 7. Přestavby – schopnost adaptovat či přebudovat pohybovou činnost podle měnících se podmínek (vnějších i vnitřních), které člověk v průběhu pohybu vnímá nebo předjímá. Schopnost přestavovat pohybovou činnost podle měnících se zadání. V zahraniční odborné literatuře se objevuje koncepčně odlišný přístup ke struktuře koordinačních schopností, vycházející z typu pohybové regulace (viz schéma 5). Je zde rozlišována koordinace pod časovým tlakem a koordinace k přesné kontrole. (Bös, 2001).
Schéma 5 – Struktura koordinačních schopností (Bös, 2001)
I kdyţ se rozdělení koordinačních schopností v literatuře liší, všude je zahrnuta schopnost rovnováhová, která pro nás dále bude zásadní.
26
2.4 ROVNOVÁHOVÉ SCHOPNOSTI V této kapitole popisujeme charakteristiku a rozdělení rovnováhových schopností. Rovnováhová schopnost znamená udrţet stálou polohu těla či předmětu. Ve stoji na jedné noze je tělo ve vratké, labilní či nestabilní poloze, naopak v lehu na zemi zaujímá tělo polohu stabilní.
2.4.1 Charakteristika rovnováhových schopností Rovnováhová schopnost znamená udrţet tělo (předměty) v relativně stabilní nebo vratké poloze. Rovnováhové schopnosti se podle Čelikovského (1990) zpravidla uplatňují v těchto případech: 1. je-li oporná plocha malá, jsou biomechanické podmínky pro zachování stálé polohy obtíţné, 2. při náhlých nebo velkých změnách těţiště, 3. při pohybech rotačních a po jejich ukončení. „Ţijeme v gravitačním poli, takţe kaţdý náš pohyb je do jisté míry balancováním, vyvaţováním účinku gravitace jako vnější síly účinkem vnějších sil“ (Krištofič, 1997). I ve stoji na obou nohách by se mohlo zdát, ţe jsme v naprostém klidu. Avšak tělo zde stále kolísá a to jak v předozadním směru, tak ve směru laterárním. Člověk tedy rovnováhu stále ztrácí a znovu získává. Mnohé výzkumy prokázaly, ţe sportovci, speciálně pak gymnastky, mají lepší jak statickou, tak dynamickou rovnováhu oproti lidem, kteří aktivně nesportují. S přibývajícím počtem sportovních let se tato schopnost dále zlepšuje (Paillard et al., 2006).
2.4.2 Dělení rovnováhových schopností 1. Statická rovnováha – uplatňuje se, je-li tělo téměř v klidu, tedy bez známky pohybu z místa. Můţe jít o polohy se zrakovou kontrolou i bez ní. Takové polohy jsou na stabilních podloţkách – jakákoli pevná plocha, mohou být i prostorově omezené – kladina. Nebo polohy zaujaté na podloţkách labilních – 27
balanční podloţky, desky na vodě. Můţe jít také o polohy převrácené – ve stoji na rukou, o polohy vleţe i vsedě. 2. Dynamická rovnováha – se uplatňuje při pohybu, v situacích při kterých dochází k rychlým a rozsáhlým změnám polohy a také změnám místa v prostoru. Tato rovnováha se uplatňuje při: a. Přesunu – udrţování a obnovování rovnováhy například: při chůzi, jízdě na lyţích, na kole na in-linech či na kánoi. b. Rotaci – udrţování a obnovování rovnováhy při rotačních pohybech. Jde o rotace kolem předozadní osy, podélné osy či osy předozadní nebo také v kombinaci těchto tří os. Příkladem mohou být skoky na trampolíně, akrobacie, skoky do vody, krasobruslení. c. Letové fázi – udrţování a obnovování rovnováhy ve fázi letu. Uplatňuje se při skocích na lyţích, ve skocích na trampolíně, v gymnastice,… 3. Balancování předmětu – projevem rovnováhy není jen udrţení těla v rovnováţném stavu, ale i schopnost udrţet v rovnováze jiný předmět. U většiny
cvičení
je
kontrola
zrakem
podmínkou.
Například
udrţení
rovnováţného stavu tyče na prstu, či z tělesných cvičení vyvaţování vzepřené činky. Balancovat se nemusí jen s předměty, ale také s ţivými objekty, jako v akrobatické gymnastice či párové akrobacie.
28
2.5 MLADŠÍ ŠKOLNÍ VĚK Zde si charakterizujeme mladší školní věk z hlediska sociálního, tělesného, psychického a pohybového vývoje. Na konci této kapitoly definujeme senzitivní období.
2.5.1 Charakteristika mladšího školního věku Toto období je vymezeno nástupem do školy, tedy 6. – 7. rokem, aţ do začátku tělesného a psychického dospívání, tj. asi do 11 – 12 let. Zpravidla se kryje s prvními pěti lety školní docházky (Langmeier a Krejčířová, 2006). Perič (2012) dělí toto relativně dlouhé vývojové období do dvou samostatných období – dětství a prepubescenci s hranicí okolo devátého roku.
Sociální vývoj Nástup do školy představuje největší změnu v psychickém a sociálním vývoji dítěte. Na to mají vliv nejen samotné školní povinnosti, ale také třídní kolektiv a učitelé. Dítě se musí učit zvládat relativně dlouhodobé odloučení od rodiny, soustředit se na výuku a zařadit se do skupiny spoluţáků. Získává nové schopnosti, plní stále náročnější úkoly a je soběstačnější. (Ptáček a Kuţelová, 2013). Do vztahů se začínají projevovat i formální autority, jako jsou učitelé či trenéři, kteří mohou svým vlivem zastínit i rodiče. Dítě mezi svými vrstevníky rádo soutěţí, vznikají zde první kamarádské vztahy. Ke konci tohoto období se projevuje tendence kritičnosti, tedy negativnímu hodnocení skutečností. Také se sniţuje přirozená autorita dospělých, kterou dítě můţe najít v řadách svých vrstevníků.
Tělesný vývoj V tomto období dochází k velkému tělesnému vývoji. Je to období velkých moţností po stránce rozvoje všech pohybových schopností i osvojování si základních pohybových činností.
29
Tělesný vývoj je charakterizován rovnoměrných růstem výšky i hmotnosti dětí. Výška se v prvních letech zvyšuje pravidelně o 6-8 cm ročně (Perič, 2012). Později dochází ke zpomalení růstu do délky. Kaţdým rokem vyroste dítě asi o 5-6 cm. Naopak roste objem těla dítěte. Průměrně dítě nabírá 2,5-3 kg ročně (Jelínek, 1996). Na počátku tohoto období dochází k růstu trvalého chrupu (Jelínek, 1996). Dále dochází k plynulému rozvoji vnitřních orgánů. Průběţně se zvětšuje krevní oběh, plíce a vitální kapacita. Stále pokračuje osifikace kostí, přesto jsou kloubní spojení stále měkké, pruţně a poddajné. Dochází ke změnám tvaru těla, mezi trupem a končetinami jsou příznivější pákové poměry. Narůstá svalová hmota, především velkých svalů. Naopak dýchací svaly ještě neukončily svůj vývoj. Dítě se po intenzivní činnosti předčasně unaví, ale velice rychle zotaví (Belšan, 1985). Perič (2012) uvádí, ţe i kdyţ je vývoj mozku v podstatě ukončen jiţ před začátkem tohoto období, dále dozrávají nervové struktury. Nastávají tedy příznivé podmínky pro vznik nových podmíněných reflexů. Nervový systém je dostatečně zralý i pro sloţitější koordinačně náročné pohyby.
Psychický vývoj V mladším školním věku výrazně přibývají nové vědomosti, rozvijí se paměť, představivost a zvětšuje se slovní zásoba. Schopnost chápat abstraktní pojmy je ještě malá, proto hovoříme o období reálného nazírání (Perič, 2012). Výrazně rozvinuta je představivost. Podle Jobánkové a kol. (2002) jsou představy mnoha školáků tak přesné, ţe se téměř shodují s přímým vjemem. Chování dítěte je impulzivní, snadno přecházejí z radosti do smutku a naopak. Převládá kritičnost k vlastnímu vystupování a jednání. Vůle dítěte je slabě vyvinuta. Charakteristická je také krátká doba soustředění, která se pohybuje okolo 4-5 minut, poté nastává útlum a roztěkanost (Perič, 2012). Kulštrunková (1999) tvrdí, ţe ačkoli je doba soustředění krátká, můţe trvat aţ 15 minut. Ke konci tohoto období začíná dítě chápat pojem času a prostoru. Vnímání přestává být nahodilým procesem a stává se záměrným cílevědomým pozorováním (Jobánková a kol., 2002). 30
Pohybový vývoj U dětí mladšího školního věku je charakteristická vysoká a spontánní pohybová aktivita. Děti se učí novým pohybovým dovednostem rychle snadno, ale pokud nejsou tyto dovednosti často opakované, jsou opět rychle zapomenuty. Rozvoj rovnováhy a rozlišování rytmu v pohybu umoţnuje efektivnější nácvik pohybových dovedností. Typické pro tuto věkovou kategorii je postrádání úspory pohybu, která se projevuje u dospělých. V počátku tohoto období stále převládají procesy podráţdění nad procesy útlumy, proto se dítě projevuje určitým pohybovým neklidem, kdy kaţdá činnost je prováděna s mnoţstvím dalších přídavných pohybů (Perič, 2012). Období 10-12 let je povaţováno za nejpříznivější věk pro vývoj motoriky, kdy se dítě rychle učí novým pohybům. Právě proto je také nazývá – „zlatý věk motoriky“. Perič (2012) říká, ţe v podstatě stačí dokonalá ukázka a dítě je schopno napoprvé nebo po několika málo pokusech pohyb zopakovat.
2.5.2 Senzitivní období Existují určitá stádia ve vývoji jedince, která jsou vhodnější pro rozvoj určité schopnosti či dovednosti. Právě tato období se nazývají senzitivním nebo také citlivým obdobím. Perič (2012, s. 31) definuje senzitivní období jako „vývojové časové etapy, které jsou zvláště vhodné pro trénink určitých sportovních aktivit spojených s rozvojem pohybových schopností a dovedností.“ Existují tedy určitá věková období optimální pro rozvoj a fixaci pohybových schopností a dovedností. A právě v senzitivním období by mělo dojít k jejich rozvinutí. Senzitivní období by mělo být spíše spjato se stupněm reálného vývoje dítěte, tedy s biologickým věkem. Ačkoli se uvádí kalendářní věk, není příliš směrodatný. Rozdíly senzitivního období se také liší v pohlaví, kdy dívky biologicky dozrávají dříve neţ chlapci. Senzitivní období pro rozvoj koordinačních schopností vycházejí z vývoje CNS. Její vysoká plasticita, schopnost střídání vzruchů a útlumů a činnost analyzátorů tak vytváří základní předpoklady pro efektivní rozvoj koordinace. Perič (2012) senzitivní období pro koordinační schopnosti a stejně tak pro rovnováhové schopnosti stanovuje mezi 7 aţ 12 rokem.
31
3 METODOLOGIE PRÁCE 3.1 CÍL PRÁCE Cílem této bakalářské práce je navrhnout, zdokumentovat a popsat soubor cviků, které mají za cíl ovlivnit úroveň rovnováhových schopností. Prezentované cviky jsou přednostně navrhovány pro dívky mladšího školního věku se zaměřením na sportovní gymnastiku.
3.2 ÚKOLY PRÁCE 1. Shromáţdit a prostudovat vhodné dostupné zdroje, které se zabývají danou problematikou. 2. Popsat východiska pro rozvoj rovnováhových schopností. 3. Sestavit zásobu cvičení. 4. Ke kaţdému cviku vymezit příslušný počet opakování a navrhnout moţné modifikace. 5. Zdokumentovat a popsat soubor cviků. 6. V závěru zhodnotit moţnosti pouţití v trenérské praxi a moţnosti dalšího sledování.
3.3 POUŢITÉ METODY A METODIKA PRÁCE 3.3.1 Pouţité metody Participační pozorování – zúčastněné dlouhodobé pozorování, při němţ je pozorovatel členem skupiny, účastní se jejích „akcí“. Pozorovatel (výzkumník) můţe sledovat jevovou, vnější stránku reality (Gavora, 2000). Generalizace – (metoda zobecnění) je vědeckou metodou, při kterém z jednoho příkladu činíme závěry, které jsou platné pro celou skupinu. Podstatou je přisouzení vlastnosti zjištěné u uţší skupiny skupině širší (Široký, 2011).
32
Neúplná indukce – (postup od zvláštního k obecnému) o neúplné indukci hovoříme tehdy, neznáme-li všechny prvky nebo fakta, ale jen některá, z nichţ usuzujeme na obecné závěry. Tyto závěry nejsou jednoznačné, ale i tak vysoce pravděpodobné. (Široký, 2010).
3.3.2 Metodika práce Praktická části této práce je zaloţena na popisu a dokumentaci různých gymnastických cviků zaměřených na stimulaci rovnováhových schopností. Prezentované cviky jsou vyprofilovány z dlouhodobé analýzy pozorováním při trénincích sportovní gymnastiky ve spojení se cviky popsanými v odborné literatuře zabývající se shodnou tématikou. Soubor cviků byl přednostně vypracován pro dívky mladšího školního věku. Ačkoli práce neobsahuje všechny moţné cviky zaměřené na rozvoj rovnováhových schopností, je zde popsán průřez nejpouţívanějších cviků díky pouţitým metodám. Jednotlivé cviky byly analyticky rozřazeny do čtyř oblastí s názvy: cviky jednotlivce, cviky s balančními pomůckami, cviky s vyuţitím nářadí a cviky ve dvojících. Cviky v jednotlivých oblastech byly seřazeny od jednodušších ke sloţitějším, od stoje přes sedy k lehům, a mimo to jsou také seřazeny podle velikosti oporové plochy. Vyuţitím metody participačního pozorování byl k jednotlivým cvikům přiřazen příslušný počet opakování optimální pro danou věkovou skupinu. Pro motoricky akcelerované jedince byla k převáţné většině cviků navrţena modifikace pro větší stimulaci rovnováhových schopností. Je zřejmé, ţe k realizaci této práce je potřeba pouţití kombinace několika metod. Díky vědecké metodě generalizaci, kdy sledování proběhlo u malého počtu druţstev avšak dlouhodobým pozorování, jsou výsledky vztahovány pro celou věkovou kategorii. Dále zde byla pouţita metoda neúplné indukce, jelikoţ celek nemá konečný počet prvků. Z tohoto důvodu je závěr ovlivněn subjektivním postojem. Východiskem je tedy zpracování souboru cviků pro rozvoj rovnováhových schopností v praktické části, na jejichţ základě jsou formulovány obecnější závěry nejednoznačné, ale i tak vysoce pravděpodobnostního charakteru.
33
4 VÝCHODISKA PRO ROZVOJ ROVNOVÁHOVÝCH SCHOPNOSTÍ Schopnost rovnováhy má svůj zásadní význam pro udrţení těla v určitých polohách. Základem rovnováhy je vysoká úroveň činnosti vestibulárního analyzátoru spolu s úrovní orientačních schopností. Pro účely sportovní gymnastiky rozlišujeme tedy rovnováhu
statickou – udrţení těla v klidové poloze (na místě a bez pohybů),
dynamickou – návrat do stabilní polohy v průběhu nebo po pohybu (za pohybu nebo přesunem z místa na místo).
Jelikoţ senzitivní období rovnováhových schopností spadá do období mladšího školního věku, je účelné tuto schopnost stimulovat jiţ okolo 6 roku dítěte. Příznivé období snadného rozvoje končí s nástupem puberty, kdy moţnosti výrazného zlepšení naopak klesají. I při snaze o zdokonalování zde úroveň rovnováhových schopností vzrůstá jen pomalu nebo dokonce pouze stagnuje. Perič a Dovalil (2010) uvádí tři základní oblasti, které hrají zásadní roli při rozvoji rovnováhy:
všestranný pohybový rozvoj – i kdyţ součástí programu sportovní gymnastiky nejsou cvičení s vyuţitím balančních pomůcek či cvičení ve dvojicích, cílem je vytvořit širokou škálu pohybů, které budou vyuţity pro pozdější specifický pohyb,
základ pro techniku – kaţdou polohu a následný pohyb učíme v souladu s biologickou, fyzikální i právní sloţkou techniky, jen tehdy má úroveň rovnováhy pozitivní vliv na rychlost učení se novým pohybovým dovednostem,
zvládnutí nečekaných situací – kdy se zdokonalení schopnosti pomocí transferu projeví v podobných situacích v tréninku i závodech, ovlivní tak výsledek a můţe se také předejít zranění.
34
Pro prezentované cviky je důleţité dodrţet zásady pro jejich rozvoj:
volit spíše koordinačně sloţitá cvičení,
cvičení provádět v různých obměnách,
provádět cvičení v měnících se vnějších podmínkách,
cvičení kombinovat s jiţ osvojenými pohybovými dovednostmi,
provádět cvičení pod tlakem,
se změnou rytmu,
zmenšovat plochu opory,
zrychlit nebo zpomalit provedení (Perič a Dovalil, 2010).
Díky těmto obměnám můţeme vytvořit nespočet nových cvičebních tvarů.
35
5 PRAKTICKÁ ČÁST 5.1 CVIKY JEDNOTLIVCE Sportovní gymnastika je individuální sport. I pokud gymnastky závodí za druţstvo, vţdy je na nářadí jen jedna a cvičí sama za sebe. Všechny cviky na jednotlivých nářadích vychází, tedy mají základ ve cvičení na prostných. Cviky spojené s rovnováhou můţeme dělit na cviky statické a dynamické.
5.1.1 Cviky statické Pro tyto cviky jsou charakteristické výdrţe v nestabilní poloze. Tyto polohy jsou obsahem závodního programu dívek sportovní gymnastiky. Platí zde pravidlo „od polohy k pohybu“, tedy jednodušší je naučit správně provedenou polohu a později přejít přes vedené plynulé pohyby aţ k pohybům švihovým. Dále musíme mít na paměti, ţe čím je oporová plocha menší a čím vzdálenější je plocha těţiště od místa opory, tím je poloha labilnější. Zde je prezentován výběr cviků pro nácvik právě statické rovnováhy.
1. Výdrţ ve stoji jednonoţ I. Výchozí poloha: stoj únoţný pravou/levou – upaţit. Unoţit pravou/levou a výdrţ. Pro
úplné
začátečníky
zařazujeme
polohu stoj unoţit dolů. Pro udrţení rovnováhy je hlavní zásadou sledování jednoho stálého bodu. Počet opakování: 3× 10 sekund na obou nohách. Modifikace: pro ztíţení cviku zkoušíme výdrţ se zavřenýma očima. Obr. 1 – Stoj na levé – unoţit pravou - upaţit
36
2. Výdrţ ve stoji jednonoţ II.
Výchozí poloha: stoj přednoţný pravou/levou – upaţit. Skrčit přednoţmo pravou/levou dolů a výdrţ. Počet opakování: 3× 10 sekund na obou nohách. Modifikace: výdrţ ve výponu na levé/pravé – skrčit přednoţmo pravou/levou dolů.
Obr. 2 – Stoj na levé – skrčit přednoţmo pravou dolů – upaţit
3. Výdrţ ve dřepu jednonoţ Výchozí poloha: dřep přednoţný levou/pravou – předpaţit. Přednoţit levou/pravou a výdrţ. Ve dřepu stojíme na celé ploše chodidla. Počet opakování: 3× 10 sekund na obou nohách. Modifikace: upaţením ztíţíme stabilitu dřepu, chycením nohy cvik naopak zjednodušíme. Obr. 3 – Dřep na pravé – přednoţit levou – předpaţit
37
4. Výdrţ v kleku jednonoţ Výchozí poloha: Klek únoţný pravou/levou – upaţit. Tahem unoţit poníţ pravou/levou a výdrţ. Počet opakování: 3× 10 sekund na obou nohách. Modifikace: klek na pravé/levé – unoţit levou/pravou – upaţit, zavřít oči.
Obr. 4 – Klek na levé – unoţit poníţ pravou – upaţit
5. Balancování ze sedu roznoţného Výchozí poloha: sed roznoţný skrčmo. Uchopit vnitřhmatem za paty a dopnout nohy do sedu – roznoţit vzhůru. Postupně dopínáme a
pokrčujeme
kolena a snaţíme se udrţet polohu na malé ploše hýţdí. Při pádu vzad provedeme kolíbku na zádech a při zpětném pohybu se musíme dostat zpět do původní polohy. Počet opakování: 5× 5 sekund. Modifikace: balancujeme v sedu se
Obr. 5 – Sed – roznoţit vzhůru
zavřenýma očima.
38
6. Balancování ze sedu Výchozí
poloha:
sed
skrčmo.
Uchopením za paty dopnout nohy do sedu – přednoţit vzhůru. U dostatečně protaţených gymnastek se snaţíme udrţet rovná záda. Počet opakování: 5× 5 sekund. Modifikace: bez drţení rukou – upaţit.
Obr. 6 – Sed – přednoţit vzhůru
7. Výdrţ ve vzporu klečmo Výchozí poloha: vzpor klečmo. Zanoţit pravou/levou – vzpaţit levou/pravou a výdrţ. Vyměníme ruku i nohu a výdrţ. Hlava je v prodlouţení páteře, oči sledují ruku na zemi. Vzpaţená ruka, tělo a zanoţená noha jsou v jedné rovině, dáváme si pozor na prohnutí zad. Počet opakování: 2× 15 sekund na obě strany.
Obr. 7 – Vzpor klečmo – zanoţit pravou – vzpaţit levou
39
8. Výdrţ ve vzporu leţmo Výchozí poloha: vzpor leţmo. Zanoţit levou/pravou – vzpaţit pravou/levou a výdrţ. Provádíme končetin.
i
s výměnou
Hlava
je
opěrných
v prodlouţení
páteře, očí sledují ruku na zemi. Počet opakování: 2× 10 sekund na obě
Obr. 8 – Vzpor leţmo – zanoţit levou – vzpaţit
strany.
pravou
Modifikace: výdrţ v podporu na předloktí leţmo – zanoţit pravou/levou – vzpaţit levou/pravou a výdrţ.
Obr. 9 – Podpor na předloktí leţmo – zanoţit pravou – vzpaţit levou
9. Vzpor jednopaţ leţmo Výchozí poloha: vzpor na pravé/levé vpravo/vlevo leţmo. Unoţit dolů poníţ levou/pravou – upaţit levou/pravou. V této velmi labilní, ale i silově náročné poloze se snaţíme o výdrţ. Počet opakování: 2× 10 sekund na obě strany.
Obr. 10 – Vzpor na pravé vpravo leţmo – unoţit dolů poníţ levou – upaţit levou
40
Modifikace: podpor na levém/pravém předloktí vlevo/vpravo leţmo. Unoţit dolů poníţ pravou/levou – upaţit pravou/levou.
Obr. 11 – Podpor na předloktí na levé vlevo leţmo – unoţit dolů poníţ pravou – upaţit pravou
10. Balancování v mostu Výchozí poloha: vzpor vzadu stojmo provedený vzpaţením. Přednoţit dolů levou/pravou – předpaţit vzhůru pravou/levou. Střídáme nadlehčení končetin vţdy kříţem a snaţíme se co nejdéle v této poloze vydrţet. Díky poloze hlavou dolu se ztěţuje orientace v prostoru, proto toto cvičení provádíme jen při dokonalém zvládnutí výchozí polohy. Počet opakování: 2× 5 sekund na obě strany. Obr. 12 – Most – přednoţit dolů levou – předpaţit vzhůru pravou
Modifikace: pro zjednodušení cviku nadlehčujeme vţdy jen jednu z končetin.
41
11. Váha předklonmo Výchozí poloha: stoj zánoţný levou/pravou. Rovným předklonem zanoţit povýš – připaţit. Váha předklonmo je jeden ze stěţejních rovnováţných prvků. Pro správné zvládnutí je důleţité
mít
dostatečně
zpevněné
zádové a hýţďové svaly, díky kterým drţíme tělo v minimálně rovné, ale lépe i v prohnuté poloze. Počet opakování: 2× 10 sekund na obě nohy. Modifikace:
váha
záklonmo
pravé/levé. Obr. 13 – Váha předklonmo na pravé – připaţit
12. Váha únoţmo s drţením Výchozí poloha: stoj únoţný levou/pravou – upaţit. Skrčit únoţmo levou/pravou, uchopit vnitřhmatem za patu a dopnout. Tato váha je méně náročná z hlediska zapojení svalových skupin ale náročnější pro
méně
flexibilní cvičenky. Váhu zkoušíme na obě nohy. Počet opakování: 2× 10 sekund. Modifikace: ve váze pustíme nohu a drţíme ve stoji na pravé/levé unoţit vzhůru levou/pravou – upaţit.
Obr. 14 – Váha únoţmo
42
na
13. „Pavouček“ Výchozí poloha: vzpor dřepmo rozkročný. Přenesení váhy na pokrčené ruce. Pavouček je nejjednodušší cvik, kdy gymnastky nesou celou svojí váhu jen na rukou. Lokty zapřeme o prohlubeniny na vnitřních stranách kolenních kloubů a vyvaţujeme na pokrčených paţích. Počet opakování: 5× 10 sekund.
Obr. 15 – „Pavouček“
14. Váha oporem o lokty
Výchozí
poloha:
vzpor
leţmo
prohnutě. Opřít lokty o pánev a přenos váhy na pokrčené ruce. Počet opakování: 3× 5 sekund. Modifikace: lze usnadnit balancování roznoţením nohou.
Obr. 16 – Váha oporem o lokty
43
15. Stoj na hlavě
Výchozí poloha: vzpor dřepmo. Hlavu opřít o podloţku – nohy tahem vzhůru. Důleţité pro stoj na hlavě, je dostatečné zpevnění svalů okolo krční páteře, aby nedošlo k poškození krční páteře. Počet opakování: 4× 10 sekund.
Obr. 17 – Stoj na hlavě
16. Stoj na rukou Výchozí poloha: stoj přednoţný pravou/levou – vzpaţit. Švihem levé/pravé a odrazem pravé/levé stoj na rukou a výdrţ. Ze stoje na rukou vychází nespočet dalších gymnastických prvku, proto je zásadní naučit gymnastky tento cvik. Počet opakování: 5× 10 sekund. Modifikace: chůze ve stoji na rukou, obraty ve stoji na rukou.
Obr. 18 – Stoj na rukou
44
5.1.2 Cviky dynamické Typické pro dynamické cviky jsou vedené či švihové pohyby celým tělem nebo jen některými jeho částmi. Tyto cviky provádíme aţ po zvládnutí výchozí i konečné polohy cviku. V dynamických prvcích je důleţité, aby těţiště procházelo nad místem opory a to především v hlavním pohybovém článku.
17. Opakované výpony na jedné
Výchozí poloha: stoj na levé/pravé unoţit dolů pravou/levou – upaţit. Pozvolna výpon na levé/pravé skrčit únoţmo pravou/levou dolů – vzpaţit a výdrţ.
Obr. 19 – Stoj na levé – unoţit dolů pravou –
upaţit
Toto cvičení je důleţité jako průprava na piruety. Počet opakování: 10× na obě nohy. Modifikace: se zavřenýma očima.
Obr. 20 – Výpon na levé – skrčit únoţmo pravou dolů – vzpaţit
45
18. Chůze ve výponu vpřed
Výchozí poloha: výpon – vzpaţit. Chůze ve výponu. Díváme se zpříma. Klademe nohu před nohu, jakobychom chodili po čáře. Modifikace: Chůze ve výponu vpřed se zavřenýma očima.
Obr. 21 – Chůze ve výponu vpřed – vzpaţit.
19. Výskoky
Výchozí poloha: mírný podřep – vzpaţit. Skok mírně vpřed do podřepu – předpaţit. Při skocích klademe důraz na správný doskok do pokrčených nohou a rovných zad. Počet opakování: 20 výskoků. Modifikace: výskoky vzad. Obr. 22 – Výskok vpřed
46
20. Přeskoky z nohy na nohu
Výchozí poloha: podřep na pravé/levé – přednoţit poníţ levou/pravou – upaţit. Přeskok do podřepu na levé/pravé přednoţit poníţ pravou/levou.
Počet opakování: 10 přeskoků. Obr. 23 – Podřep na pravé – přednoţit poníţ levou – upaţit
Obr. 24 – Podřep na levé – přednoţit poníţ pravou – upaţit
47
21. Vedené pohyby ve stoji jednonoţ Výchozí poloha: stoj na pravé/levé – unoţit dolů levou/pravou
–
upaţit.
Zavřít
oči.
Skrčit
přednoţmo levou/pravou poníţ a zpět. Toto cvičení provádíme se zavřenýma očima. Volnou nohu můţeme i přehnoţit poníţ či zanoţit a všechny tyto pohyby střídat na povel trenéra. Poté vyměníme nohy
Obr. 25 – Stoj na pravé – únoţit
dolů levou – upaţit
Počet opakování: 10× na obě nohy.
Obr. 26 – Stoj na pravé – skrčit přednoţmo levou poníţ – upaţit
22. Přeskoky ve vzporu leţmo Výchozí poloha: vzpor leţmo. Zanoţit pravou/levou – vzpaţit levou/pravou. Současným odrazem výměna opěrných končetin a výdrţ. Přeskoky zkoušíme opakovaně, vţdy však s výdrţí. Počet opakování: 8 přeskoků. Obr. 27 – Přeskok ve vzporu leţmo
48
5.2 CVIKY S BALANČNÍMI POMŮCKAMI I kdyţ obsahem sportovní gymnastiky není cvičení s vyuţitím balančních či jiných cvičebních pomůcek, je dobré je při rozvoji rovnováhových schopností pouţívat. Jak uţ z názvu vyplývá, balanční pomůcky ztěţují stabilitu oporové plochy a nutí tedy gymnastku „balancovat.“
5.2.1 Cviky na medicinbalech Různé druhy, velikosti a hmotnosti medicinbalů umoţňují provádět různé typy cvičení. Kulatá, nestabilní plocha medicinbalu je ideální pro trénování rovnováhy.
23. Stoj na medicinbalu Výchozí poloha: stoj na medicinbalu – upaţit. Zavřít oči a výdrţ. V této labilní poloze na medicinbalu je zprvu těţké
udrţet
gymnastce
rovnováhu,
pomoci
proto
drţením
za
můţeme ruce
při
nastupování na medicinbal. Počet opakování: 2× 10 sekund. Modifikace:
Ve
s otevřenýma
očima
libovolné pohyby paţí.
Obr. 28 – Stoj na medicinbalu – upaţit
49
stoji
na
zkoušíme
medicinbalu doprovodné
24. Výpon na medicinbalu
Výchozí poloha: výpon na medicinbalu – upaţit a výdrţ. Počet opakování: 2× 10 sekund. Modifikace: výpon na medicinbalu se zavřenýma očima.
Obr. 29 – Výpon na medicinbalu – upaţit
25. Dřepy na medicinbalech Výchozí poloha: Stoj rozkročný na dvou medicinbalech – předpaţit. Dřep rozkročný a zpět do výchozí polohy.
Ve dřepu si hlídáme rovná záda. Pokud nám nejde udělat dřep, zkoušíme se dostat alespoň do podřepu. Počet opakování: 2× 10 sekund.
Obr. 30 – Podřep rozkročný na medicinbalech – předpaţit
50
26. Vzpor klečmo na medicinbalech Výchozí poloha: vzpor klečmo na dvou medicinbalech. Zanoţit levou/pravou. Gymnastka opakovaně krčí a natahuje volnou nohu a stále se snaţí udrţet stabilitu. Počet opakování: 2× 10 sekund na obě nohy. Modifikace: vzpor klečmo na dvou medicinbalech. Zanoţit levou/pravou – vzpaţit pravou/levou a výdrţ.
Obr. 31 – Vzpor klečmo na medicinbalech – zanoţit levou
27. Přednos na medicinbalech Výchozí poloha: vzpor dřepmo (ruce na dvou medicinbalech). Přednoţením přednos ve vzporu. Počet opakování: 3× 5 sekund. Modifikace: vznos ve vzporu na dvou medicinbalech
Obr. 32 – Přednos ve vzporu na medicinbalech
51
5.2.2 Cviky na gymnastickém míči Gymnastický míč se oproti medicinbalu z části přizpůsobí a stlačí v místech, kde na míč působíme. Proto se na gymnastickém míči dobře balancuje vsedě i vleţe.
28. Klek na gymnastickém míči
Výchozí poloha: vzpor klečmo na gymnastickém míči. Vzpřímením klek na gymnastickém míči – upaţit. Počet opakování: 3× 5 sekund. Modifikace: pro zjednodušení balancujeme pouze ve vzporu klečmo.
Obr. 33 – Klek na gymnastickém míči – upaţit
29. Sed na gymnastickém míči
Výchozí poloha: sed na gymnastickém míči. Přednoţit – upaţit. Počet opakování: 3× 5 sekund.
Obr. 34 – Sed na gymnastickém míči – upaţit
52
30. Leh na břicho na gymnastickém míči Výchozí poloha: leh na břicho na gymnastickém míči – upaţit. Cvičenka
vyvaţuje
horizontální
polohu těla bez kontaktu se zemí. Počet opakování: 3× 5 sekund.
Obr. 35 – Leh na břicho na gymnastickém míči
– upaţit
31. Vzpor leţmo na gymnastickém míči
Výchozí poloha: vzpor leţmo (nárty na gymnastickém míči). Zanoţit pravou/levou a výdrţ. Postupně zanoţujeme pravou/levou nohu a zpět do výchozí polohy. Obr. 36 – Vzpor leţmo na gymnastickém míči – zanoţit levou
Počet opakování: 3× 5 sekund na obě nohy. Modifikace: vzpor leţmo (nárty na gymnastickém míči). Zanoţit pravou/levou – vzpaţit levou/pravou .
53
5.2.3 Cviky na balanční podloţce bosu Tato pomůcka je vhodná pro trénování rovnováhy ve statických polohách i v dynamických pohybech. Její vyuţití je široké, proto si uvedeme jen některé příklady. Cviky se dají provádět i na obráceném bosu. Dále je také moţno kombinovat bosu s dalšími pomůckami.
32. Klek na gymnastickém míči a bosu
Výchozí poloha: klek na gymnastickém míči na pravé/levé, levá/pravá na bosu – upaţit a výdrţ. Počet opakování: 2× 10 sekund na obě nohy.
Obr. 37 – Klek na gymnastickém míči na pravé – upaţit
33. Stoj na obráceném bosu se zavřenýma očima
Výchozí
poloha:
úzký
stoj
rozkročný
na
obráceném bosu se zavřenýma očima – upaţit. Gymnastka se snaţí vyrovnat horní rovnou plochu pokud moţno do roviny a v této poloze setrvat. Počet opakování: 2× 10 sekund. Obr. 38 – Stoj na obráceném bosu se zavřenýma očima – upaţit
54
34. Výpon na obráceném bosu
Výchozí poloha: výpon na obráceném bosu – upaţit. Počet opakování: 3× 10 sekund. Modifikace: Stoj na obráceném bosu – upaţit. Opakované výpony.
Obr. 39 – Výpon na bosu – upaţit
35. Stoj jednonoţ na obráceném bosu Výchozí poloha: Stoj na levé/pravé na obráceném bosu – přednoţit dolů pravou/levou – upaţit. Na
počítání
v této
poloze
unoţit,
zanoţit a zpět do výchozí polohy. Pohyby provádíme bez doprovodných souhybů segmentů trupu a na obě nohy. Počet opakování: 2× na obě nohy.
Obr. 40 – Stoj na levé – přednoţit dolů pravou – upaţit
55
36. Přeskoky z bosu na bosu Výchozí
poloha:
stoj
na
bosu.
Opakované
přeskoky vpravo/vlevo na druhou bosu.
Obr. 41 – Odraz z bosu
Počet opakování: 10 přeskoků.
Obr. 42 – Doskok na bosu
37. Přeskoky přes švihadlo na bosu Výchozí poloha: stoj na bosu. Švihadlo obouruč za tělem v pokrčení předpaţmo dolů, předloktí zevnitř. Přeskoky snoţmo krouţením švihadla vpřed.
Obr. 43 – Stoj na bosu se švihadlem
Základem pro toto cvičení je zvládnutí skoků přes švihadlo na zemi. Počet opakování: 20 přeskoků. Obr. 44 – Přeskok snoţmo
56
5.3 CVIKY S VYUŢITÍM NÁŘADÍ Nářadí neodmyslitelně patří ke sportovní gymnastice. I kdyţ nejvíce náročné nářadí pro udrţení rovnováhy je jiţ zmiňovaná kladina, pro trénování stability se dá vyuţít i trampolínka či švédské bedna. U cviků na nářadí platí, ţe cvik musí gymnastka nejdříve zvládnout na zemi, aby tento cvik mohla zkoušet v těţších podmínkách.
38. Pohupy na trampolínce
Výchozí poloha: podřep na levé/prvé na trampolínce – přednoţit pravou/levou – upaţit. Pohupy aţ malé poskoky na levé/pravé. Cvičenka si hlídá stále rovná ráda a snaţí se udrţet rovnováhu na měkké ploše trampolínky. Obr. 45 – Pohupy na trampolínce – upaţit
Modifikace: podřep na levé/pravé na trampolínce – přednoţit pravou/levou – upaţit. Přeskok do podřepu na pravé/levé – přednoţit levou/pravou opakovaně.
Obr.
46
trampolínce
57
–
Přeskok
na
39. Sed na trampolínce
Výchozí poloha: sed na trampolínce – upaţit. Mírným záklonem trupu sed – přednoţit povýš a výdrţ. Počet opakování: 3× 5 sekund. Modifikace: malé poskoky v sedu – přednoţit povýš na trampolínce. Obr. 47 – Sed na trampolínce – přednoţit povýš – upaţit
40. Balancování na švédské bedně
Výchozí poloha: leh (bederní částí zad) na švédské bedně – vzpaţit. Pozvolna přetočit na pravý/levý bok, na břicho, na levý/pravý bok a na záda do výchozí polohy. Počet opakování: 2× na kaţdou stranu. Obr. 48 – Leh na švédské bedně
Při tomto cviku je důleţité dbát na bezpečnost, proto zde necvičíme na celé švédské bedně, ale jen na pár dílech bedny.
Obr. 49 – Leh na břicho na švédské bedně
58
41. Klek jednonoţ na kladině Výchozí poloha: klek na pravé/levé na kladině – unoţit poníţ levou/pravou – upaţit. Tahem klek na pravé/levé – přednoţit levou/pravou a výdrţ.
Díky
tomuto
cvičení
získává
gymnastka stabilitu na kladině v kleku jednonoţ, který se vyuţívá například při
náskocích
v některých
na
prvcích
kladinu a
nebo
pohybech
blízkých kladiny. Počet opakování: 2× 5 sekund na obě
Obr. 50 – Klek na pravé na kladině – unoţit
nohy.
poníţ levou – upaţit
42. Dřep jednonoţ na kladině Výchozí poloha: dřep na pravé/levé – přednoţit levou/pravou – předpaţit a výdrţ. Zvládnutí dřepu na jedné je velmi důleţité nejen pro konečnou část kotoulu na kladině – zvedání. Počet opakování: 2× 5 sekund na obě Obr. 51 – Dřep na pravé na kladině – přednoţit
nohy.
levou – předpaţit
Modifikace: stoj na pravé/levé na kladině – přednoţit levou/pravou. Dřep na pravé/levé přednoţit levou/pravou.
59
43. Chůze ve výponu po kladině
Výchozí poloha: výpon na kladině – vzpaţit. Chůze ve výponu vpřed. Chůze na nataţených nohou. Díváme se na konec kladiny, ne pod nohy.
Obr. 52 – Chůze ve výponu vpřed po kladině – vzpaţit
Modifikace: chůze ve výponu vzad po kladině.
Obr. 53 – Chůze ve výponu vzad po kladině – vzpaţit
60
5.4 CVIKY VE DVOJICÍCH I kdyţ je sportovní gymnastika ryze individuální sport, děti trénují ve druţstvu. Pro zpestření tréninku rozvoje rovnováhových schopností a také pro rozvoj spolupráce mezi gymnastkami je vhodné zařadit cviky ve dvojicích. Pro dvojice můţeme také zařadit cviky s pomůckami nebo cviky na nářadí. Spodní cvičenka = A Vrchní cvičenka = B 44. Podřep a stoj na stehnech Výchozí poloha: A: podřep rozkročný – upaţit, B: stoj na stehnech (co nejblíţe kyčelních kloubů) spodní cvičenky – upaţit.
Obr. 54 – Podřep rozkročný a stoj na stehnech
45. Vzpory klečmo Výchozí poloha: A: vzpor klečmo, B: vzpor klečmo, ruce na lopatkách, kolena na pánvi spodní cvičenky. Váha vrchní cvičenky by měla být nad osou paţí a stehen. Obr. 55 – Vzpory klečmo
61
46. Vzpor klečmo a stoj Výchozí poloha: A: vzpor klečmo, B: stoj rozkročný – upaţit. Jedna noha je nad osou paţí, druhá nad osou stehen, váhu máme rozloţenou rovnoměrně na obou nohách. Obr. 56 – Vzpor klečmo a stoj
47. Vzpory leţmo Výchozí poloha: A: vzpor leţmo, B: vzpor leţmo, ruce nohách, nárty na zádech spodní cvičenky.
Obr. 57 – Vzpory leţmo
48. Leh a vzpor klečmo Výchozí poloha: A: leh skrčmo – předpaţit, B: vzpor klečmo, ruce na kolenou, kolena v rukách spodní cvičenky.
Obr. 58 – Leh a vzpor klečmo
62
49. Leh a vzpor leţmo Výchozí poloha: A: leh – předpaţit, B: vzpor leţmo, ruce na holeních a nohy v rukách spodní cvičenky.
Obr. 59 – Leh a vzpor leţmo
50. Leh a sed na chodidlech Výchozí poloha: A: leh přednoţit – předpaţit, B: sed na chodidlech spodní cvičenky – upaţit. Spodní cvičenka drţí horní za chodidla a pomáhá jí tak v lepší rovnováze.
Obr. 60 – Leh a sed na chodidlech
51. Leh a leh na břicho na chodidlech Výchozí poloha: A: leh přednoţit – předpaţit, B: leh na břiše (v oblasti pánve) na chodidlech spodní cvičenky. Spojené ruce dopomáhají ve stabilitě.
Obr. 61 – Leh a leh na břicho na chodidlech
63
52. „Stan“
Výchozí poloha obou cvičenek: leh na zádech přednoţit poníţ – připaţit. Chodidla opřít o sebe a zvednout boky. Úkolem je vydrţet v této labilní poloze 5 sekund.
Obr. 62 – „Stan“ s oporou paţí
Modifikace:
cvičenky
se
paţemi
nezapírají o podlahu, ale skrčí je zkřiţmo na prsa.
Obr. 63 – „Stan“ bez opory paţí
53. Vzpor leţmo na obráceném bosu Výchozí poloha: vzpor leţmo, ruce na bosu. Druhá cvičenka jí uchopí za kotníky a zvedne do výše svých boků. Modifikace: otevírání
pozvolné
v ramenním
kontrolované kloubu,
lze
provádět i v podporu na předloktích leţmo.
Obr. 64 – Vzpor leţmo na obráceném bosu
64
54. Leh na bosu Výchozí poloha: leh na zádech (hrudní částí) na bosu, hlava v mírném předklonu – připaţit. Druhá cvičenka ji uchopí za kotníky, zvedne do výše svých boků a vytáčí cvičenky zpevněné tělo tak, aby se dotýkala jen jedním ramenem bosu.
Obr. 65 – Leh na bosu
55. Házení ve stoji na medicinbalu
Výchozí poloha obou cvičenek: stoj na medicinbalu proti sobě.
Obr. 66 – Házení ve stoji na medicinbalu I.
Gymnastky si přihrávají míč. Můţeme měnit vzdálenost či způsob odhodu.
Obr. 67 – Házení ve stoji na medicinbalu II.
65
56. Obcházení na kladině Výchozí poloha obou cvičenek: stoj na kladině proti sobě. Úkolem je vyměnit si pozice, musí se však navzájem obejít a ne jedna druhou překročit. Toto cvičení rozvijí nejen rovnováhu na kladině, ale také spolupráci.
Obr. 69 – Obcházení na kladině II.
Obr. 68 – Obcházení na kladině I.
66
6 ZÁVĚR I kdyţ na úrovni rovnováhových schopností mají vliv i jiné okolnosti, hlavními aspekty pro udrţení balance je fyzická výkonnost, motorická koordinace a vysoká úroveň dovedností gymnastických prvků. Jelikoţ nároky na koordinační schopnosti a tedy i na rovnováhové schopnosti ve sportovní gymnastice stále narůstají, je důleţité a účelné tyto schopnosti dále rozvíjet. Cílem této bakalářské práce bylo navrhnout, zdokumentovat a popsat cviky zaměřené na rozvoj rovnováhových schopností dívek mladšího školního věku ve sportovní gymnastice.
Cviky
byly
vybrány
studiem literatury
zabývající
se
shodnou
problematikou a metodou dlouhodobé analýzy sledování tréninkového efektu sportovní gymnastiky. Ačkoli práce neobsahuje všechny moţné cviky zaměřené na rozvoj rovnováhových schopností, je zde popsán průřez nejpouţívanějších cviků. Všech 56 prezentovaných cviků lze snadno zařadit do kaţdodenních tréninků sportovní gymnastiky, ale i během jiných rekreačně pohybových a volnočasových aktivit. Soubor cviků lze chápat jako ukázky pro sestavení vlastního tréninkového programu, zaměřeného právě na rozvoj rovnováhových schopností. Musíme mít však na paměti, ţe pro viditelné výsledky je nutné pravidelné a soustavné trénování. U cviků je navrţen počet opakování, avšak vše závisí na úrovni pokročilosti a vyzrálosti gymnastek a také na zvoleném cíli, kterého chceme dosáhnout. Navrţení konkrétního tréninkového programu zaměřeného na rozvoj rovnováhových schopností s vyuţitím cviků z praktické části této práce a porovnání dvou skupin, z nichţ na jedné by byl program aplikován, by mohlo být pokračováním této bakalářské práce a moţné téma pro práci diplomovou.
67
SEZNAM LITERATURY 1.
APPELT, K., HORÁKOVÁ, D., NOVOTNÝ, L., Názvosloví pro cvičitele. 1. vyd. Praha: Olympia, 1989. 247 s. ISBN 80-7033-011-2.
2.
APPELT, K. Pohybová skladba v teorii a praxi. Praha: Ústřední škola ČOS, 1995.
3.
BELŠAN, P. Tělesná výchova pro 3. a 4. ročník základní školy. Praha: SPN. 1985.
4.
BÖS, K., MECHLING, H. Dimension sportmotorischer Leistungen Schorndorf: Karl Hofmann, 1983. 335 s. ISBN 3-7780-7631-0.
5.
BURTON, A. W., MILER, D. E. Movement skill assessment. Champaign IL: Human Kinetics, 1998. 416 s. ISBN-13: 9780873229753.
6.
ČESKÝ SVAZ GYMNASTICKÝCH SPORTŮ. Národní pravidla sportovní gymnastiky
žen.
[online].
2014.
Přístup
23.
2.
2016
z
http://www.gymsporty.cz/files/pravidla.pdf. 7.
ČELIKOVSKÝ, S. Antropomotorika. 3. přepracované vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1990. 288 s. ISBN 80-04-23248-5.
8.
DOVALIL, J. a kol. Výkon a trénink ve sportu. 3. vyd. Praha: Olympia, 2009. 336 s. ISBN 978-80-7376-130-1.
9.
GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. ISBN 8085931-79-6.
10. HIRTZ, P. et al. Koordinative Fähigkeiten im Schulsport. Berlin: Volk und Wissen, 1985. 11. JELÍNEK, J., ZICHÁČEK, V. Biologie pro střední školy gymnazijního typu. Olomouc: FIN Publishing, 1996. 12. JOBÁNKOVÁ, M., a kol. Kapitoly z psychologie pro zdravotnické pracovníky. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 2002. 13. KOS, B. Gymnastické systémy. Praha: Univerzita Karlova, 1990. 181 s. ISBN 60119-89. 14. KOLEKTIV AUTORŮ. Gymnastika. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2009. 114 s. ISBN 978-80-246-1733-6. 15. KUBIČKA, J. Vybrané kapitoly z teorie gymnastiky. 1. vyd., Praha: Univerzita Karlova, 1993. ISBN 80-7066-721-4. 16. KRIŠTOFIČ, J. Využití prvků balančního charakteru k rozvoji motorických schopností. Česká kinantropologie. Praha: FTVS UK, 1997.
68
17. KRIŠTOFIČ, J. Gymnastická průprava sportovce: 238 cvičení pro všestranný rozvoj pohybových dovedností. 1. Vyd. Praha: Grada, 2004. 192 s. ISBN 80-2471006-4. 18. KRIŠTOFIČ, J. Gymnastické posilování: Motoricko-funkční příprava. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2014. 160 s. ISBN 978-80-87647-15-8. 19. KULŠTRUNKOVÁ, A. Věkové zvláštnosti u dětí: psychologie pro organizátory. [online]. 1999. Přístup 20. 4. 2016 z http://vzdelavani.brontosaurus.cz/proorganizatory/psychologie/110-vkove-zvlatnosti-u-dti.html. 20. LANGMEIER, J., KREJČÍKOVÁ, D. Vývojová psychologie. 2. aktualizované vyd. Praha: Grada 2006. 368 s. ISBN 978-80-247-1284-0. 21. LIBRA, J. a kol. Teorie a metodika sportovní gymnastiky III. díl. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1973. 22. MĚKOTA, K. Definice a struktura motorických schopností. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2000. 23. MĚKOTA, K., BLAHUŠ, P. Motorické testy v tělesné výchově. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1983. ISBN 14-467-83. 24. MĚKOTA, K., NOVOSAD, J. Motorické schopnosti. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005.175 s. ISBN 80-244-0981-X. 25. NOVOTNÁ, V. a kol. Fit programy pro ženy. 1. vyd. Praha: Grada, 2006. 233 s. ISBN 80-247-1191-5. 26. PAILLARD, T., NOE, F., RIVIERE, T., MARION, V., MONTOYA, R., PHILIPPE, D. Postural performance and strategy in the uniped stance of soccer players at different levels of competition. Journal Athletic Train, 2006. 41(2). 27. PEREČINSKÁ, K., ANTOŠOVÁ, M. Všeobecná gymnastika: gymnastika, aerobik, cvičebné programy. Prešov: FHPV PU, 2000. ISBN 80-8068-021-3. 28. PERIČ. T., DOVALIL, J. Sportovní trénink. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. 160 s. ISBN 978-80-247-2118-7. 29. PERIČ, T. a kol. Sportovní příprava dětí. Grada, 2012 -176 s ISBN: 978-80-2474218-2. 30. PTÁČEK R., KUŢELOVÁ H. Vývojová psychologie pro sociální práci. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2013. 66 s. ISBN – 978-80-7421-060-0. 31. SCHMIDT, R. A. Motor Learning & performance: from principles to practice. Champaign IL: Human Kinetics, 1991. 336 s. ISBN-13: 9781450443616.
69
32. SKOPOVÁ, M., ZÍTKO, M. Základní gymnastika. Praha: Univerzita Karlova, 2005. 178 s. ISBN 80-246-0973-8. 33. ŠIROKÝ, J. Publikování a presentace výsledků vědy a výzkumu. Moravská vysoká škola Olomouc, o. p. s. 2010. 54 s. 34. ŠIROKÝ, J. Tvoříme a publikujeme odborné texty. 1. vyd. Praha: Computer Press, 2011. ISBN 9788025135105. 35. TŮMOVÁ, M. Analýza kauzality mezi vývojem nářadí a vývojem sestav ve sportovní gymnastice žen. České Budějovice, 2015. 75 s. Bakalářská práce. Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity. Vedoucí bakalářské práce PaedDr. Gustav Bago, Ph.D. 36. ZIMMERMANN, K. SCHNABEL, G., BLUME, D. Koordinative Fähigkeiten. Kassel: Universität Kassel, 2002. 37. ŢÁKOVÁ, P. Analýza rovnováhových schopností u sportovních gymnastek. Brno, 2009. 59 s. Diplomová práce. Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity. Vedoucí diplomové práce Mgr. Pavlina Vaculíková, Ph.D.
70
SEZNAM SCHÉMAT Schéma č. 1: Dělení gymnastiky Schéma č. 2: Obecné schéma taxonomie motorických schopností Schéma č. 3: Hierarchické uspořádání motorických schopností Schéma č. 4: Základní koordinační schopnosti Schéma č. 5: Struktura koordinačních schopností
SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek č. 1: Stoj na levé – unoţit pravou – upaţit Obrázek č. 2: Stoj na levé – skrčit přednoţmo pravou dolů – upaţit Obrázek č. 3: Dřep na pravé – přednoţit levou – předpaţit Obrázek č. 4: Klek na levé – unoţit poníţ pravou – upaţit Obrázek č. 5: Sed – roznoţit vzhůru Obrázek č. 6: Sed – přednoţit vzhůru Obrázek č. 7: Vzpor klečmo – zanoţit pravou – vzpaţit levou Obrázek č. 8: Vzpor leţmo – zanoţit levou – vzpaţit pravou Obrázek č. 9: Podpor na předloktí leţmo – zanoţit pravou – vzpaţit levou Obrázek č. 10: Vzpor na pravé vpravo leţmo – unoţit dolů poníţ levou – upaţit levou Obrázek č. 11: Podpor na předloktí na levé vlevo leţmo – unoţit dolů poníţ pravou – upaţit pravou Obrázek č. 12: Most – přednoţit dolů levou – předpaţit vzhůru levou Obrázek č. 13: Váha předklonmo na pravé – připaţit 71
Obrázek č. 14: Váha únoţmo Obrázek č. 15: „Pavouček“ Obrázek č. 16: Váha oporem o lokty Obrázek č. 17: Stoj na hlavě Obrázek č. 18: Stoj na rukou Obrázek č. 19: Stoj na levé – unoţit dolů pravou – upaţit Obrázek č. 20: Výpon na levé – skrčit únoţmo pravou dolů – vzpaţit Obrázek č. 21: Chůze ve výponu vpřed – vzpaţit Obrázek č. 22: Výskok vpřed Obrázek č. 23: Podřep na pravé – přednoţit poníţ levou – upaţit Obrázek č. 24: Podřep na levé – přednoţit poníţ pravou – upaţit Obrázek č. 25: Stoj na pravé – únoţit dolů levou – upaţit Obrázek č. 26: Stoj na pravé – skrčit přednoţmo levou poníţ – upaţit Obrázek č. 27: Přeskok ve vzporu leţmo Obrázek č. 28: Stoj na medicinbalu – upaţit Obrázek č. 29: Výpon na medicinbalu – upaţit Obrázek č. 30: Dřep rozkročný na medicinbalech – předpaţit Obrázek č. 31: Vzpor klečmo na medicinbalech – zanoţit levou Obrázek č. 32: Přednos ve vzporu na medicinbalech Obrázek č. 33: Klek na gymnastickém míči – upaţit Obrázek č. 34: Sed na gymnastickém míči – upaţit Obrázek č. 35: Leh na břicho na gymnastickém míči – upaţit Obrázek č. 36: Vzpor leţmo na gymnastickém míči – zanoţit levou 72
Obrázek č. 37: Klek na gymnastickém míči na pravé – upaţit Obrázek č. 38: Stoj na bosu se zavřenýma očima – upaţit Obrázek č. 39: Výpon na bosu – upaţit Obrázek č. 40: Stoj na levé – přednoţit dolů pravou – upaţit Obrázek č. 41: Odraz z bosu Obrázek č. 42: Doskok na bosu Obrázek č. 43: Stoj na bosu se švihadlem Obrázek č. 44: Přeskok snoţmo Obrázek č. 45: Pohupy na trampolínce – upaţit Obrázek č. 46: Přeskok do podřepu na trampolínce přednoţit pravou Obrázek č. 47: Sed na trampolínce – přednoţit povýš – upaţit Obrázek č. 48: Leh na švédské bedně Obrázek č. 49: Leh na břicho na švédské bedně Obrázek č. 50: Klek na pravé na kladině – unoţit poníţ levou – upaţit Obrázek č. 51: Dřep na pravé na kladině – přednoţit levou – předpaţit Obrázek č. 52: Chůze ve výponu vpřed po kladině – vzpaţit Obrázek č. 53: Chůze ve výponu vzad po kladině – vzpaţit Obrázek č. 54: Podřep rozkročný a stoj na stehnech Obrázek č. 55: Vzpory klečmo Obrázek č. 56: Vzpor klečmo a stoj Obrázek č. 57: Vzpory leţmo Obrázek č. 58: Leh a vzpor klečmo Obrázek č. 59: Leh a vzpor leţmo 73
Obrázek č. 60: Leh a sed na chodidlech Obrázek č. 61: Leh a leh na břicho na chodidlech Obrázek č. 62: „Stan“ s oporou paţí Obrázek č. 63: „Stan“ bez opory paţí Obrázek č. 64: Vzpor leţmo na obráceném bosu Obrázek č. 65: Leh na bosu Obrázek č. 66: Házení ve stoji na medicinbalu I. Obrázek č. 67: Házení ve stoji na medicinbalu II. Obrázek č. 68: Obcházení na kladině I. Obrázek č. 69: Obcházení na kladině II.
74
PŘÍLOHY Příloha č. 1: Informovaný souhlas
INFORMOVANÝ SOUHLAS Váţená paní, v souladu se Všeobecnou deklarací lidských práv, zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a dalšími obecně závaznými právními předpisy (jakož jsou zejména Helsinská deklarace, přijatá 18. Světovým zdravotnickým shromážděním v roce 1964 ve znění pozdějších změn (Fortaleza, Brazílie, 2013); Zákon o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zejména ustanovení § 28 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb.) a Úmluva o lidských právech a biomedicíně č. 96/2001, jsou-li aplikovatelné), Vás ţádám o souhlas s publikováním fotografií znázorňující Vaše dcery při cvičení vybraných cviků v rámci bakalářské práce s názvem Soubor cviků pro rozvoj rovnováhových schopností dívek mladšího školního věku ve sportovní gymnastice a zároveň Vám děkuji za spolupráci a za pomoc při fotografování. Cílem bakalářské práce je navrhnout a zpracovat zásobu cviků zaměřených na rozvoj rovnováhy. Program je přednostně navrţen pro dívky sportovní gymnastiky mladšího školního věku. Výsledky budou zpracovány a publikovány v praktické části bakalářské práce. Jedná se pouze o deskriptivní zpracování tématu. V práci budu publikovat fotografie znázorňující Vaše dcery při cvičení vybraných cviků pro dosaţení lepšího pochopení a znázornění publikovaných cviků. Vaše obě dcery budou na fotografiích rozpoznatelné, bude vidět celá jejich postava i obličej. Fotografie budou pouţity ve dvou výtiscích bakalářské práce, která bude také uloţena v elektronické podobě ve formátu PDF ve Studijním informačním systému Univerzity Karlovy. Ostatní fotografie v elektronické formě budou smazány. V maximální moţné míře zajistím, aby získané fotografie nebyly zneuţity. Jméno a příjmení řešitele: Jaroslava Novotná
75
Podpis: ....................................
Prohlašuji a svým níţe uvedeným vlastnoručním podpisem potvrzuji, ţe dobrovolně souhlasím s publikací fotografií mých dcer výše uvedeným způsobem v bakalářské práci a ţe jsem měla moţnost si řádně a v dostatečném čase zváţit všechny relevantní informace o výzkumu, zeptat se na vše podstatné týkající se účasti mých dcer ve výzkumu a ţe jsem dostala jasné a srozumitelné odpovědi na své dotazy. Byla jsem poučena o právu odmítnout účast ve výzkumu nebo svůj souhlas kdykoli odvolat bez represí. Místo, datum: Jméno a příjmení zákonného zástupce: ……………………. Vztah zákonného zástupce k účastníkovi: matka obou účastníků
76
Podpis:......................
